První pomoc s bylinkami | 2. část by Euroinstitut

První pomoc s bylinkami 2. část

Lucie Formáčková

První pomoc s bylinkami | 2. část

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-23-4

Obsah

1 | Byliny od písmene A

Aloe barbadoská

Andělika lékařská

Anýz vonný

Arnika

Artyčok zeleninový

2 | Byliny od písmene B

Badyán

Bazalka pravá

Bedrník obecný

Benedikt lékařský

Bez černý

Blín černý

Brusnice borůvka

Brukev zelná

Brutnák lékařský

Břečťan popínavý

Bříza bělokorá

3 | Byliny od písmene C

Celer miřík

Cibule kuchyňská

A „V přírodě není věci, aby byla jediná svého druhu, a nic se nerodí a neroste jen v jediné ukázce.“ Lucretius

Aloe barbadoská (Aloe barbadensis)

Praktické vyučování pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami by mělo začít trochou teorie. Ještě než se dostaneme k léčivým účinkům aloe, je dobré si při výuce zahradnických prací uvědomit, že tahle rostlina, kterou mnozí lidé mají doma v květináči, se prosadila ve světě už dávno. Slavný Alexandr Veliký se o jejích zázračných účincích dozvěděl, a tak dlouho hledal zemi, kde se aloe pěstovala, až ji našel -

v arabské Sokotře. Antický lékař Dioscorides zase přišel na to, že tahle tučnolistá rostlina dovede člověka pořádně prohnat. 5

Když si ji přidáme do jídla, nejlépe do salátu, působí totiž jako velmi účinné projímadlo. Aloe patří do čeledi liliovitých, pochází z Afriky a Madagaskaru, dnes se pěstuje také ve Venezuele a

USA. V léčitelství se používá její zahuštěná a sušená šťáva, a to jako silné projímadlo. Zejména se používá rosol aloe, který tiší bolest a působí antibakteriálně. Při popáleninách se používá mast z aloe, nebo lze použít rosol, který získáme, nařízneme-li list a chvíli počkáme, až vyroní hustou šťávu. Aloe také funguje jako velice příjemná, hydratační, zklidňující a chladivá pleťová maska pro jakoukoliv pleť.

Lék na rakovinu: 300 g listů aloe rozmixujeme, přidáme 500 g včelího medu, 3/4 l červeného suchého vína, 1 dl vodky nebo lihu. Promícháme, uzavřeme do skleněné lahve a dáme do chladné a temné místnosti. Po 14 dnech slijeme a užíváme třikrát denně 1 lžičku vždy asi dvě hodiny před jídlem.

Toto množství nám vystačí asi na 2 měsíce, což je jedna roční dávka. Další dávku si dáme zase za rok. Mazání z aloe: 1 díl šťá vy z rozmačkané aloe smícháme se 2 díly medu. Směsí si vytíráme krk v případech angíny, bolestech a kašle. Nejlepší způsob je kus vaty na špejli. Příjemné to není, účinné to ale je. 7

Andělika lékařská (Angelica archangelica)

Andělika se ze všeho nejdřív konzumovala. Roste v severských krajích, v Grónsku, Norsku a na Islandu, a právě tam se z ní připravoval tradiční salát. Do Evropy se rozšířila za velkého moru v roce 1348, věřilo se, že je to účinný lék proti téhle příšerné chorobě. Podle legendy ji lidem přinesl archanděl Rafael, a odtud se vzalo její nebeské jméno. Odjakživa byla všemocnou bylinou, která zaháněla čarodějnice, obludy a démony. Stačilo vložit si do úst kousek jejího kořene. Podporuje trávení, proto je součástí hořkých likérů. Patří do čeledi miříkovitých, nevadí jí chladnější podnebí, takže

v severských oblastech se pěstuje dodnes. Lidově se jí říká děhel, koření svatodušní, koření sv. Ducha. 8

V léčitelství se používá její kořen, jehož extrakty podporují trávení, uvolňují křeče hladkého svalstva žaludku a střev. Používají se také při na-

chlazení a jako močopudný prostředek. Zevně se andělika používá při revmatických potížích. Andělika lékařská má sice andělské jméno, ale je to velmi zrádná bylinka. Narůstá do pořádné výšky a lehce si ji můžeme splést s rozpukem jízli-

vým, což je velmi jedovatá rostlina (na obrázku vlevo). Proto anděliku lékařskou raději nikdy sami nesbírejte a raději si ji kupte ve specializovaném obchodě.

Andělikový čaj: 1 ča jov ou lžičk u r ozdr ceného koř ene přelijeme šálkem vroucí vody, necháme pod pokličkou deset minut luhovat a scedíme. Pijeme půl hodiny před jídlem.

Anděliková koupel: 100 g drceného sušeného kořene povaříme 10 minut ve 2 l vody. Necháme 20 minut ustát, přecedíme a vlijeme do lázně.

Anýz vonný (Pimpinella anisum)

Bílokvětá bylina z čeledi miříkovitých a rodu okolíkokvětých, jako koření se používají aromatické nažky vznikající z květů. Kvůli své nasládlé chuti se používá ke kořenění sladkých pokrmů a pečiva. 10

V Orientu anýz lidé žvýkají po jídle kvůli jeho podpůrnému působení na trávení. Léčivě působí anýzový čaj, který připravíme

přelitím dvou lžiček anýzových semen šálkem vařící vody. Výborně pomáhá při nadýmání a křečích, při infekcích žaludku a střev, při zánětech dýchacích cest a kašli, při nevolnosti.

Anýzové koupele pomáhají při potížích v klimakteriu. A jsou příjemné i před klimakteriem i po něm, je to prostě báječné se do takové voňavé vody ponořit, člověk si připadá jako

v perníkárně. Kdo hodně koření anýzem, nemívá prý skony k tloustnutí. Údajně anýz pomáhá při stresu a nesoustředěnosti, neobjevují

se úzkostné stavy a nesní se děsivé sny. Staří bylináři považovali anýz za afrodisiakum. Doporučovali ho také kojícím matkám, protože obsahuje

anetol, který podporuje tvorbu mléka.

Arnika Prha chlumní

(Arnica montana)

V antickém lékařství se arnika vůbec nepoužívala, jako léčivou

bylinu ji označil pouze Pietro Andrea Matthioli, osobní lékař císaře Maxmiliána II. ve

svém proslulém bylináři, který byl vydán v roce 1554 v Praze. To je knížka, kterou mám hrozně ráda a čtu ji stále dokola. Patří do čeledi hvězd-

nicovitých, v léčitelství se používají květy, někdy i kořen. Působí protizánětlivě, proti choroboplodným zárodkům, antirevmaticky a proti bolestem nervů.

Zevně se květy používají při ošetřování ran, zhmožděnin, výronů, vymknutí. Při revmatických potížích, při zánětech sliznic v ústech a krku, při bodnutí hmyzem. Vnitřně se nepoužívá, protože obsahuje jedovaté látky.

Arnikový obklad: 4 ča jov é lžičky a r nikov ý ch kv ětů přelijeme 1 šálkem vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme.

Ve vychladlém nálevu namočíme tkaninu, kterou aspoň na dvě hodiny přiložíme na ránu. 14

Artyčok zeleninový (Cynara scolymus)

Artyčok měli v oblibě už staří Řekové a Římané, protože jim moc chutnal, pova-

žovali ho za delikatesu. Ostatně, delikatesa je to i dneska. Patří do čeledi hvězdnicovitých, je to dvoumetrová mohutná rostlina velmi podobná bodláku, která se pěstuje zejména v Africe.

V léčitelství se využívají listy, které obsahují flavonoidy a hořčiny, které povzbuzují vylučování žluči a zlepšují trávení tuků. Zlepšují látkovou výměnu a chrání játra. Blahodárně působí při ateroskleróze a také jako prevence při žlučových kamenech. Snižuje hladinu cholesterolu a krevního cukru.

Artyčokový čaj: 1 čajovou lžičku artyčokového listu přelijeme 1 šálkem vroucí vody, necháme deset minut lu-

hovat a scedíme. Pijeme před jídlem.

B „Příroda cokoliv říká, je moudré.“ Iuvenalis

Badyán (Illicium verum) Někdy se mu říká hvězdicový anýz, ovšem botanicky spolu tyto dva druhy koření nic spo-

lečného nemají. Badyán je plodem stále zeleného stromu, který pochází z Číny. Používá se stejně jako anýz do sladkých pokrmů a pe-

čiva. Navíc je to velmi krásná věcička, vypadá skoro jako šperk. Žáci se speciálními vzdělávacími potřebami mohou v rámci praktického vyučování vyrábět například badyánové korálky, jsou krásné a voní i po letech.

Čaj s badyánem: Do kla sického ča je př idá m e tr ochu badyánu roztlučeného v hmoždíři a pijeme ho při žaludečních potížích a při kašli.

Při revmatismu si uděláme nálev z kávové lžičky badyánu a 1 dl lihu. Necháme asi týden stát a poté smícháme s olivovým olejem.

Nálevem několikrát denně potíráme bolestivá místa. Badyán má lehce povzbuzující účinky, proto je dobré jím kořenit, když trpíme trémou, jsme skleslí a bez nálady. Ale přehánět by se to nemělo, abychom zase nebyli příliš nadšení – to také

nedělá dobrotu. 18

Bazalka pravá (Ocimum basilicum)

Voní po hřebíčku a růžích, v léčitelství se používá její nať, která se sklízí v době květu. Obsahuje silici, saponiny, třísloviny, minerální látky, v čerstvém stavu

vitamín C. Používá se k podpoření žaludeční činnosti, zlepšuje chuť k jídlu,

působí proti nadýmání, křečím, uklidňuje nervy a zlepšuje činnost ledvin. Dnes se ovšem mnohem víc než

bylina používá v gastronomii. Taková italská kuchyně by se bez ní asi neobešla. Výborná je s rajčaty a mozzarellou, na těstovinách nebo pizze. Samozřejmě nejlepší je čerstvě nastříhaná z truhlíku či záhonu. 19

Bedrník obecný (Pimpinella saxifraga)

Ve středověkých klášterech se doporučovalo nosit bedrník na krku jako ochranu proti démonům. Svým způsobem si

opravdu s démony poradí – pomůže při problémech s játry, žlučníku, močových cest, při dýchacích potížích. Patří do čeledi miříkovitých, roste v Evropě i v Asii, najdeme ji na loukách a

v lesích, sbírá se na jaře a na podzim a v léčitelství se využívá jeho kořen. Kořen bedrníku obsahuje silici a saponiny, které opravdu prospívají dýchacím cestám, pomáhají při

léčení bronchitidy, mírní kašel, uvolňuje hleny. Kdo trpí nechutenstvím, tomu bedrník také pomůže, stačí si kousek kořene nastrouhat třeba na chleba. 20

Benedikt lékařský (Cnicus benedictus)

Benedikt je sice takový nevzhledný bodlák, ale jenom pro toho, kdo neví o jeho kouzelném účinku. Když si totiž benedikt zasadíte na zahradě nebo doma do květináče, máte na rok zaručené štěstí pro celou rodinu. Benediktu se také říká čubert, patří do čeledi hvězdnicovitých, pochází ze Středomoří, pěstuje se v Itálii a ve Španělsku, ale také v botanické zahradě v pražské Tróji. Čaj z benediktu: 1 lžičku nasušených listů benediktu pře-

lijeme šálkem vroucí vody, necháme vyluhovat a pijeme před jídlem.

Bez černý (Sambucus nigra)

„Před bezinkou klekni,“ říkali už naši předkové. Odjakživa si bezu lidé vážili a považovali ho za univerzální prostředek proti mnoha neduhům. Bez totiž projímá, odvodňuje, snižuje

teplotu, tiší bolest, posiluje organismus. Černý bez je keř, který naroste až do sedmi, osmi metrů, patří do čeledi zimolezovitých a roste všude – v Evropě, v Asii, v Africe.

V léčitelství se používají květy (obsahují silici s vysokým podílem volných mastných kyselin, flavonoidy, hořčiny a slizové látky) a plody (ty obsahují také flavonoidy, kromě toho také cukr, ovocné kyseliny, vitamin C a kyselinu listovou).

Abychom se pořádně zapotili, uvaříme si čaj z bezového květu: 1 lžičku kv ětu přelijeme šálkem vroucí vody, necháme vyluhovat a pijeme. Výborný je sirup

z plodů bezu, ale pozor, nezralé bobulky jsou jedovaté. Takový sirup by se nejspíš podával v detektivce. Bezinkový ocet: 2 kv ětenstv í na ložím e do 1 l octa a necháme stát v uzavřené

lahvi dva týdny na slunci. Potom slijeme a uložíme v chladnu a temnu. Používáme

k obkladům a k masírování unavených svalů. Šumivý nápoj z květů: 12 kv ětenstv í bezu , 4 citr óny , 1 kg cu kr u , 8 l vody. Převaříme vodu s cukrem, přidáme citróny nakrájené na

plátky a květy bezu. Necháme týden kvasit. Pak stočíme do lahví, dobře uzavřeme a uložíme v chladu. Pozor, nevydrží dlouho. 23

Víno z květů: 10 kv ětenstv í bezu , 1 kg cu kr u , 4 l v ody , 2 citróny, vinné kvasinky. Omyté květy zbavíme stopek, necháme je okapat a vhodíme je do vody svařené s cukrem. Přidáme citróny – i s kůrou - nakrájené na ko-

lečka, zbavené zrníček. Nakonec přidáme vinné kvasinky a nechá-

me týden kvasit v nádobě ovázané gázou. Pak přecedíme a necháme dokvasit. Stočíme do lahví a uložíme v chladnu a temnu.

Pleťová maska z květu: H r st kv ítků za lijem e tr o chou v r ou cí v ody ta k, aby vznikla kašička. Rozložíme ji na gázu a přiložíme na umytý obličej. Necháme 20 minut působit. Maska je výborná na nečistou pleť se sklonem k akné. 24

Bezinkový sirup: 1 l b ezin kov é šťá v y , 1,2 kg cu kr u , 5 g kyseliny citrónové. V odšťavovači si připravíme bezinkovou šťávu ze zralých bobulek. Přidáme cukr a kyselinu citrónovou a vaříme tak dlouho, až se cukr rozpustí. Nalijeme do lahví a dobře je uzavřeme. Bezinkový likér: 1 l bezinkové šťávy, 500 g cukru, 4 hřebíčky, kousek skořice, 1 lžička citrónové kůry, Několik koleček citrónu, 1 dl rumu, 1/2 l čistého lihu. V odšťavovači si připravíme ze zralých bobulí šťávu, přidáme cukr a koření a

20 minut vaříme. Necháme 24 hodin uležet, pak ji přecedíme a smícháme

s rumem a lihem. Dobře promícháme a nalijeme do lahví. Uložíme v chladnu a temnu. Až budete potřebovat zvednout náladu, na tento likér je spolehnutí. 25

Blín černý (Hyoscyamus niger)

Ve starověku se blín používal jako šípový jed a byl to velmi osvědčený prostředek v případě, když se někdo chtěl někoho zbavit. Ovšem na druhé

straně blín pomáhal od bolesti zubů. Řecký lékař Dioskurides doporučoval kořen blínu vařit v octě a pak si nálevem vyplachovat ústa – bolesti budou pryč.

Blín byl také považován za omamnou drogu, jejíž předávkování vedlo k šílenství. Ve středověkých lázních se semena blínu sypala na žhavé uhlí, neboť výpary navozovaly erotické choutky. Kdo ví, bylo-li to blínem…

Středověká chirurgie využívala blín jako uspávací prostředek. Odvar blínu se smíchal s odvarem máku a mandragorou, do směsi se namočila houba a tu si pacient před operací přiložil na ústa a nos a zhluboka vdechoval výpary. Prý se občas už neprobudil. Blín se používal

v případech silných průjmů, ale to se nepil, nýbrž se dával na břicho jako obklad. Blín patří do čeledi lilkovitých, roste

všude na světě, většinou planě. V léčitelství se používají jeho nadzemní části, a to kvůli alkaloidům, které uvolňují křeče zažívacího ústrojí a zklidňují centrální nervovou soustavu. Je to ale opravdu jedovatá bylina, proto by ji člověk sám neměl nikdy používat. Tady se odborná rada vy-

platí.

Brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus)

Staří lékaři říkali borůvkám černé jahody a doporučovali je při žaludečních problé-

mech. Jejich šťáva odstraňovala „shnilost“ v ústech, smíchaná s mlékem

odstraňovala bolesti uší a zlepšovala pleť. Patří do čeledi brusnicovitých, v léčitelství se používají plody a listy. Listy jsou účinné při cukrovce a střevních kolikách. S průjmem si zase skvěle poradí plody. Obsahují třísloviny, organické kyseliny, rostlinná barviva, karoten, vitaminy skupiny B a vitamin

C, stopové prvky, hlavně vápník. Čerstvá šťáva z borůvek působí blahodárně při nachlazení, zánětech v ústech, při rýmě a při odstranění zápachu z úst. 28

Čaj pro nemocné cukrovkou: 2 lžičky na ř eza n ý ch listů dáme do 3 dl vody, 10 minut zvolna vaříme, scedíme a pijeme chladný 2 šálky denně.

Čaj proti průjmu: 2 lžičky su šených plodů zalijeme 1/4 l studené vody a necháme přes noc vyluhovat. Pijeme 2 šálky denně. Při průjmech jsou účinné i čerstvé borůvky.

Borůvky ve vlastní šťávě: Přebrané a omyté borůvky setřeseme do sklenic a prosypeme malým množstvím cukru. Na každou sklenici použijeme asi lžičku. Sklenice uzavře-

me a sterilujeme 40 minut při 90 °C.

Brukev zelná (bílé zelí) (Brassica oleracea) Jestli si říkáte, že zelí není žádná léčivá bylina, pak se hluboce mýlíte. K léčebným účelům zelí používali už staří Římané a Řekové. Zelné listy používali jako obklady při otocích, dně a různých kožních problémech. Vnitřně ho užívali při

průjmech a křečích v břiše. Zelí patří do čeledi brukvovitých, daří se mu po celé Evropě. Jeho listy mají vysoký obsah minerálních látek a stopových prvků, najdeme v nich vlákninu, vitamíny, zejména vitamín C, kterého je tam opravdu hodně a

B-komplex.

V zelí ale najdeme také sacharidy, bílkoviny, enzymy a minerální látky. Obsahuje protivředový U-faktor. Šťáva ze zelí je vynikající proti žaludečním a dvanáctníko-

vým vředům, proti všem chorobám zažívacího traktu a při kožních zánětech. Má vliv na regulaci trávení a usnadňuje vykašlávání. Zpravi-

dla se pět týdnů pije po jídle čerstvá šťáva vylisovaná ze zelí. Čerstvé listy se přikládají na vyrážky a rány.

Domácí kysané zelí: Na 1 kg zelí 20 g soli, 1/2 lžičky kmínu. Pevné hlávky zelí nakrouháme i s košťály. Prosolíme, přidáme kmín. Dobře po

vrstvách napěchujeme do speciální nádoby na zelí. Přikryjeme prkénkem, zatížíme kamenem a dáme kysat na čtyři týdny do místnosti s teplotou 18 oC. Během kysání občas dolijeme mírně slanou vodu. Někdo do zelí přidává na 1 kg zelí 1 jablko a 1 cibuli. Můžete

vyzkoušet i zelí s jalovcem a pepřem či německý re-

cept na zelí s mrkví a křenem. Vše je velice dobré.

Brutnák lékařský (Borago officinalis)

Ve středověku se brutnák osvědčoval při astmatech a vředech, byl doporučován při záchvatech a

mdlobách, při srdečních obtížích. Dnes se však jako lék takřka nepoužívá, naštěstí se dá dobře využít v kuchyni. Chudák brutnák, prostě vyšel z módy! Brutnák patří do čeledi brut-

nákovitých, roste planě, ale také v zahradách, kde se pěstuje jako zelenina, někdy i pro okrasu. Dá se z něj dělat salát,

je to výborná přísada do bylinkových pomazánek. Kromě jiných prospěšných látek obsahuje kyselinu křemičitou, která podporuje růst vlasů a nehtů. Podporuje také látkovou výměnu. 33

Buší vám srdce? Máte špatnou náladu? Naložte si čerstvé listy brutnáku do mléka a to mléko pak vypijte. Máte po ránu opuchlé oči, nebo naopak večer je máte unavené?

Přelijte listy brutnáku vroucí vodou, v odvaru namočte dva kusy vaty a tu si přiložte na oči. Stejný odvar můžete použít na různé vyráž-

ky nebo ke kloktání. Brutnákové máslo: 150 g másla rozetřeme se 3 lžícemi jemně nasekaného brutnáku, přidáme podle chuti citrónovou šťávu, sůl a pepř. Tohle máslo se skvěle hodí na celozrnný chléb.

Břečťan popínavý (Hedera helix)

Egypťané ho uctívali jako symbol boha Slunce Osirise. Řekové ho ctili jako rostlinu boha vína Dionýza. Naši předkové jím léčili popáleniny,

vředy, bolesti zubů a hlavy. Pomáhal při horečkách, průjmech, zabraňoval samovolným potratům. Ale nesmělo se to s ním přehánět, nadměrné požívání vedlo podle starých lékařů k duševním po-

ruchám. Patří do čeledi aralkovitých, roste v Evropě a Asii a může se vyšplhat až do výšky 20 metrů. Když se nešplhá, tak se plazí, v lesích klidně roste i na zemi. 35

V léčitelství se používají listy, které se trhají od jara do začátku léta, obsahují saponiny a flavonoidy – takže uvolňují křeče, usnadňují odkašlávání, omezují výskyt bakterií a virů. Dnes se břečťan používá hlavně při zánětech horních cest dýchacích, především při chronických katarech a dávivém

kašli. Používá se také v kosmetice jako součást prostředků pro

zpevnění pokožky. Čaj si z břečťanu nedělejte, on je totiž ten krasavec jedovatý.

Bříza bělokorá (Betula pendula)

Ve středověku se používala březová šťáva z kůry proti ledvinovým kame-

nům a při jaterních obtížích. A jelikož bříze se přisuzovaly magické účinky, z jejích proutků si čarodějnice vázaly košťata. Patří do čeledi břízovitých,

v Evropě a Asii roste až do výšky 25 metrů. V léčitelství se využívají její listy, ve kterých jsou flavoniny, salicylové sloučeniny, vitamin C, třísloviny, hořčiny a pryskyřice.

Dnes se březové listí používá jako prostředek povzbuzující ledviny, při dně, vodnatelnosti, kožních onemocněních a při léčbě rev-

matismu. Březový čaj: 3 čajové lžičky březového listu přelijeme 1 šálkem vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat a scedíme. Pijeme třikrát den-

ně 1 šálek a zapijeme sklenicí vody.

C „Natura duce errare nullo modo possumus – Dáme-li

se vésti přírodou, nemůžeme v ničem pochybit.“ Cicero

Celer miřík (Apium graveolens)

Patří do čeledi miříkovitých, pěstuje se po celém světě a dosahuje

metrové výšky. V minulosti byl celer veleváženou rostlinou, staří Egypťané ho dávali mrtvým do hrobu, Řekové vili z jeho listů věnce, které pak dávali na krk vítězům sportovních klání.

Listy používáme jako zeleninu. Hlízy přidáváme do polévek, omáček, děláme z nich svíčkovou.

Také je vaříme a děláme z nich salát, který by měli jíst hlavně pánové, protože celer má povzbuzující účinky, zlepšuje erekci. Nejlepší je v tomto směru celer syrový, takže si ho nastrouhejte a ochuťte. Žádná zvláštní lahůdka to sice není, ale ten vý-

sledek stojí za to! Semena používáme jako koření. Při revmatismu, astma a vysokém krevním tlaku pijeme čaj z celerových semen

(lžičku semen přelijeme vřící vodou a necháme několik minut vyluhovat).

Cibule kuchyňská (Allium cepa)

V antice byla cibule považována za prostředek k zlepšení chuti a pročištění organismu. Ve středověku cibuli velebili jako všelék – při bolestech ucha se kapala do ucha, při rýmě do nosu, při bolestech zubů se kloktal roztok cibulové šťávy, stejně tak při bolestech krku a dásní. Hemeroidy se léčily

cibulovými obklady a v dobách moru se cibule rozvěšovala po bytě, aby uzdra-

vila prostředí. Byla také považována za výborný prostředek proti impotenci.

Dnes se používá proti kašli, na snížení krevního tlaku, povzbuzení chuti, zlepšení trávení, proti chřipce, proti arterioskleróze a na

snížení hladiny tuků v krvi. Pomáhá při bodnutí hmyzem a

při mírných kožních zánětech (cibule se rozkrojí a řezem položí na postižené místo). Patří do čeledi

liliovitých, pochází ze západní Asie, dnes se pěstuje prakticky v celém světě. Léčivý prostředek z ní dělají sirné sloučeniny, například aliin, metylaliin nebo popylaliin. A víte, proč brečíme, když ji loupe-

me a krájíme? Protože obsahuje propylensulfonové kyseliny, které slzení způsobují. Obsahuje také silici, peptidy, flavonoidy,

vitaminy, draslík, vápník, fosfor, železo, jód, selen. 42

Sirup proti kašli: 3 polév kov é

lžíce cukru dáme do 1/8 l vody, necháme přejít varem a vychladíme. Při-

dáme 1 velkou nakrájenou cibuli. Třikrát denně užíváme 2 polévkové lžíce. Cibulový med: 2 díly cibu lov é šťá v y sm íchá m e s 1 dílem medu a užíváme po lžičkách. Cibulový obklad: Ve 3 lžících v o dy pov a ř ím e 200 g cibule nakrájené na kolečka a 2 lžíce anýzu. Vznikne nám kašička, kterou naneseme na plátno a přiložíme na krk. Překry-

jeme igelitem a převážeme šálou. Necháme působit dvě hodiny. Používáme

při angíně a bolestech v krku. 43

Vydal Euroinstitut.eu spol. s r. o. | 1. vydání ISBN 978-80-87372-23-4 44