AI & kreativita. Bude umělá inteligence ideamakerem budoucnosti?

AI & kreativita. Bude umělá inteligence ideamakerem budoucnosti?

Ryze kreativní a tvořivé profese se vždy utěšovaly tím, že jejich živobytí algoritmy a umělá inteligence neohrozí. Je tomu však skutečně tak? Nebo reklamní scenáristy, spisovatele a režiséry nahradí za 10 let parta robotů? | Barbora Vičarová

Umělá inteligence už zvládá počítat složité matematické modely, řídit auto nebo rozpoznat obličeje na početné rodinné fotografii. Za vším lze pozorovat dlouhodobý proces učení stroje a je logické, že počítač si s obří sadou dat poradí pravděpodobně lépe a spolehlivěji než lidská mysl. Jak je na tom však talent a tvůrčí invence uměleckých profesí – dá se naučit? A dočkáme se času, kdy budou roboti přebírat marketingové ceny nebo rovnou Oscara?

V roce 2018 se pro tento experiment na marketingovém poli rozhodla automobilka Lexus. Dala dohromady podrobný popis všech reklam, které za posledních 15 let posbíraly ceny na soutěži Cannes Lions, a rozhodla se vytrénovat umělého marketéra snů. Ten vytvořil scénář ke spotu, jehož cílem bylo představit model ES a jeho hlavní technologické přednosti. Obsahoval detailní popis jednotlivých obrazů minutové reklamy a také důvody, proč je stroj vybral. AI kreativec zvolil vizuální prvky pro upoutání pozornosti, popsal emoce, které se měly jasně zračit ve tvářích reklamních postav, a polidštil hlavního hrdinu tím, že nebyl jen inženýrem, ale také otcem. Spot zachycuje, jak Lexus ES procitl k životu. Tvůrce auta se se slzou v oku loučí při sledování crash testu se svým dílem a s obavami v televizi sleduje, jak mu hrozí destrukce. Když se automobil nucené srážce přeci jen vyhne, jeho tvůrce zahltí štěstí i úleva.

Emoce tu tedy máme. Přesto jde spíše o standardní spot, který ovšem nikoho svou kreativitou „neodvál“. Na Cannes Lions to v tomto případě nebylo.

Jak je možné, že počítač je schopen kreativně tvořit? Podle datové vědkyně Margaret A. Boden jsou za tím tři hlavní důvody:

PRVNÍM je schopnost produkovat nové a nekonečné kombinace dat. Pokud jste schopni na základě zadání a vstupních informací prozkoumat úplně všechny možnosti, půjde možná o delší proces, ale rozhodně narazíte na mnoho z nich, které budou fungovat. Statisticky pak některé z možností musí plnit i kreativní očekávání, které do úkolu vkládáte.

DRUHÝM důvodem je schopnost umělé inteligence zkoumat potenciál tématu v celé jeho šíři. Počítač je schopen se učit na základě získaných dat a následně podle naučených pravidel tvořit další obsahy. Pokud tak umělé inteligenci ukážete Bachovu tvorbu v celé její šíři, bude podle daných pravidel schopna generovat další podobné skladby, které jen velmi těžko rozpoznáte od originálního autora.

TŘETÍM důvodem, proč předpokládat schopnost stroje být kreativním, je možnost transformace dat a nabitých postupů. Fenomén, který se v angličtině nazývá artificial development, tedy něco jako umělý rozvoj, naznačuje, že se mnoho umělých procesů podobá těm biologickým. Umělá inteligence je schopna vlastní replikace, a umí tak s pomocí strojového učení programovat své nástupce. Je proto možné, že data nebo postupy rozvine nečekanou, třeba právě velmi kreativní cestou.

Právě ve schopnosti chovat se nečekaně a tak trochu „nelidsky“ může být další kouzlo. Když v roce 2016 Googlem naprogramovaná umělá inteligence soupeřila s Lee Sedolem, světovým šampionem ve hře Go, ve druhém kole došlo ze strany AI k opravdu nezvyklému vítěznému kroku, tzv. Move 37. Sedol na něj reagoval: „Tohle nebyl lidský tah. Nikdy jsem nikoho neviděl takhle ten tah zahrát. Ale bylo to krásné.“ A podobně to viděli také komentátoři hry: „To byl hodně divný tah. Nebyla to chyba?“

Podle slovníků je kreativita „schopnost použít imaginaci k tomu nacházet nové nápady nebo tvořit něco nového“. Lidé, co excelují v tvůrčích profesích, dokážou opakovaně nalézat originální cesty. V budoucnu toho bude možná schopna i umělá inteligence. Arvind Krishna z IBM Research, který stojí za prvním filmovým trailerem připraveným AI, říká:

„Myslím, že naučit AI roz- poznat, co je krásné nebo melodické, je výzva, ale pravděpodobně je možné toho dosáhnout. Dáte počítači spoustu dat, o kterých řeknete – toto je krásné / toto není krásné – a i když se koncept krásy může u lidí lišit, věřím, že počítač dokáže najít dob- rý kompromis. Pokud AI požádáte, aby vytvořila něco krásného od nuly, myslím, že je to v současnosti určitě vzdálenější a náročnější hranice.“

Ale doba jde kupředu čím dál rychleji. Klasické softwarové řešení problémů funguje tak, že pomocí naprogramování řeknete stroji, jak daný problém vyřešit. Ale v době internetu, kdy máme k dispozici obrovské množství dat, která každým dnem přibývají, je možná i cesta strojového učení. A takový stroj bude tím lepší, čím více dat mu k učení poskytnete. V jedné ze studií zabývajících se kreativitou v souvislosti s machine learningem sdílí její autor Martin Thoma zajímavý poznatek: „Myslím, že je na čase změnit naše chápání kreativity, tak jako jsme změnili pohled na složité algoritmické problémy poté, co v roce 1997 zvítězila Deep Blue nad Garry Kasparovem,“ odkazuje se na vítězství umělé inteligence nad světovým šampionem v šachu. Jasnou ukázkou z poslední doby je jazykový model GPT3, který k vytváření textu podobného člověku využívá právě hlubokého učení. Díky obrovským datasetům informací je schopen generovat třeba nové memy, na základě instrukcí laika dokáže naprogramovat web nebo vytvořit funkční účetní rozvahu dle zadání někoho, kdo účetnictví sám vůbec nerozumí. Přečíst si o něm víc můžete třeba v článku, který o sobě pro Guardian sám napsal. Protože i to už umělá inteligence dnes umí.

Je tu však jedna věc, která umělé inteligenci bude vždy chybět – a to je právě zmiňovaná „člověčina“. Po kreativních a uměleckých sférách totiž pravděpodobně nepožadujeme onu matematickou dokonalost, ale chceme právě občasné přešlapy, příběhy uměleckých neúspěchů nebo trapné a neoriginální scénáře reklam, kterým se můžeme zasmát. Jisté však je, že pokud kreativitu nebo marketingovou sféru AI úplně neovládne, bude ji minimálně směrovat a ovlivňovat. Už nyní totiž mnohé reklamní obsahy podřizujeme algoritmům a tomu, co se „líbí strojům“.