Lidé Brna Brno People

lidé bRNA bRNO PeOPle bARbORA HáKOVá ŽíTKOVá

RedAKTORKA zPRAVOdAJsTVí ČesKé TeleVize bRNO News editor, CzeCh televisioN BrNo

Cestování pro mě znamená svobodu. Svobodu pohybu a svobodu rozhodnutí. Vždycky jsem byla zastáncem toho, že peníze vložené do cestování jsou zároveň tou nejlepší investicí. Člověk zjistí, jak je v tom celém světě malinkatý. Jak vlastně neznamená nic, a přitom tolik. Začala jsem cestovat už při studiu na vysoké škole v Brně. Peníze z brigády jsem neváhala utrácet právě za cestu do neznáma. První větší dovolená byla do Norska a Švédska, kde jsme spali pod stanem nebo pod širákem, koupali se v jezerech a vařili si v kotlíku. Skoro každý den to samé – těstoviny s česnekem. Moc velký luxus to nebyl, ale zážitky ze zdolávaní turistických cílů, a nebo z pozorování sobů, mám na celý život. Další větší cesta pak byla na Filipíny. A tam začala vášeň pro Asii. Byla jsem v USA, na Kubě, na Novém Zélandu, v Africe, ale asi nejvíc mi k srdci přirostla právě Asie. Kromě Filipín jsem navštívila Indonésii, Indii a Vietnam. Země, ze kterých se člověk vrací tak nějak pokornější. Baví mě tamní kultura, i když je tolik rozdílná. Baví mě poznávat místní zvyky, postoj místních lidí k různým tématům i životní podmínky, ve kterých žijí. Indie byla v tomto ohledu asi vůbec nejzajímavější. Kdybych měla zůstat blíž, v Evropě, protože i tady máme nádhernou krajinu, tak mě nejvíc zaujal Island. Byli jsme tam pouhý týden, i tak mě ale tato země naprosto nadchla. Různorodá krajina je to, proč bych se tam ráda jednou vrátila. A třeba nejen jednou. Miluji cestování, protože člověka dělá bohatším. V tom pravém slova smyslu. Cestujte, pokud můžete. Travelling means freedom for me. Freedom of movement and freedom of decision making. I have always firmly believed that money invested in travel is also the best investment. You realise how small you are in the whole wide world. How you do not really mean anything, and yet you mean so much. I started travelling while I was still studying at university in Brno. I did not hesitate to spend money from my part-time job on travelling to the unknown. The first extended vacation was to Norway and Sweden, where we slept in a tent or under the stars, bathed in lakes and cooked in a pot over a fire. Almost the same thing every day - pasta with garlic. It was not much of a luxury, but the experiences of exploring the tourist destinations or watching reindeer are the ones I treasure for a lifetime. Another extended trip was to the Philippines. And that is where my passion for Asia began. I have been to the US, Cuba, New Zealand, Africa, but Asia is probably the one that has grown on me the most. Besides the Philippines, I have travelled round Indonesia, India and Vietnam. Countries from which you return somehow humbler. I enjoy their culture, even though it is so different. I enjoy getting to know the local customs, the attitude the local people have to various issues and the living conditions they live in. India has probably been the most interesting in that respect. If I were to stay closer, in Europe, because we have beautiful landscapes here as well, I have been most taken with Iceland. We only spent a week there, but I was still absolutely fascinated by the country. The variety of landscapes is why I would love to go back there one day. And maybe not just once. I love traveling because it makes you richer. In the truest sense of the word. Travel if you can.

lidé bRNA bRNO PeOPle VlAsTiMil TRllO

VýKONNý řediTel fesTiVAlu JAzzfesTbRNO exeCutive direCtor of JazzfestBrNo

Brno, to je moje dětství, dospívání i současnost. Vyrůstal jsem na Starém Brně. Kamenná kolonie, Svratka, Riviéra, základní škola na Bakalově nábřeží a později gymnázium na Vídeňské ulici, to byl náš rajón. Ta lokalita má svoje kouzlo dodnes, ale tehdy to byla opravdu taková malá vesnice ve městě. Dělávali jsme ohníčky a připadali si jak v nějaké foglarovce. Teď bydlím v jedné vesničce u Brněnské přehrady, ale v Brně jsem stále prakticky každý den. Brno, to je pro mě i hudba a můj profesní život. V roce 2002 jsme zrealizovali první ročník festivalu JazzFestBrno a na jaře 2023 pořádáme už jeho 22. ročník. Brno je město, které má fantastické publikum a nabízí skvělé možnosti pro pořádání koncertů – Divadlo Husa na provázku, Sono Centrum, Cabaret des Péchés, Janáčkovo divadlo i malé kluby jako Alterna nebo Music Lab, co místo, to originál. A cestování? To je jedním z mých koníčků. Z evropských zemí jsem si zamiloval Itálii – nádherné hory, pohodová atmosféra u moře, vynikající gastronomie. Z méně známých destinací jsem si v poslední době oblíbil lyžování v Bosně a Hercegovině. Kousek od Sarajeva se nachází velmi dobře udržovaný bývalý olympijský areál, kam se rádi vracíme. Nedávno mě uchvátil také írán – pětitisícové hory nad Teheránem, krásné moře v oblasti Perského zálivu, malebná severní oblast u Kaspického moře, pouště… zkrátka spousta jedinečných scenérií v jedné zemi. A do toho specifická a úžasná gastronomie. Místní tradiční snídaně v podobě ovaru z ovčí hlavy člověka ráno opravdu postaví na nohy. Brno is my childhood, adolescence and present. I grew up in Old Brno Quarter. The Stone Colony, the Svratka River, the Riviera, the elementary school in Bakalovo Embankment and later the grammar school in Vídeňská Street, that was our turf. The area still has its charm today, but back then it was really a small village within the city. We used to make bonfires and feel as if we were in an adventure book by Jaroslav Foglar. Now I live in a little village near Brno Reservoir, but I still get to Brno almost every day. Brno, for me, is also music and my professional life. In 2002 we held the first edition of JazzFestBrno festival and in spring 2023 we are organizing its 22nd edition. Brno is a city that has a fantastic audience and offers great venues for concerts - the Goose on a String Theatre, the Sono Centre, the Cabaret des Péchés, the Janáček Theatre and small clubs like Alterna or the Music Lab, each place is unique. And travelling? That is one of my hobbies. Among European countries, I fell in love with Italy - beautiful mountains, relaxed atmosphere at the seaside, excellent gastronomy. Of the lesser-known destinations, I have recently taken a liking to skiing in Bosnia and Herzegovina. Not far from Sarajevo there is a very well-maintained former Olympic site, which we love to return to. Also, I have recently been captivated by Iran - the 5,000-meter mountains above Tehran, the beautiful sea in the Persian Gulf region, the picturesque northern region on the Caspian Sea, the deserts... in short, lots of unique landscapes in one country. And a specific and amazing gastronomy. The local traditional breakfast of sheep’s head and trotter soup really puts you back on your feet in the morning.

Brno je mé rodné město. Konkrétně Královo Pole. A znamená pro mě především rodinu a lidi, které mám ráda. Dodnes třeba bydlím v podstatě pár kroků od rodičů i od sestry. Asi mi to dává pocit nějaké základní jistoty, a proto jsem své zakořenění nikdy nechtěla ani moc měnit. A důležitý je pro mě i rytmus toho či onoho města. Jsem citlivá na atmosféru, tlak či energii a velká hektičnost by mě zničila. Nemám na ni obranné mechanismy. Brno se mi v tomto směru zdá zatím tak akorát. I když je na druhou stranu pravda, že čím jsem starší, táhne mě to spíše na jeho okraj než do jeho středu. Mám ráda ale i cestování, pokud už je vše zařízeno. Miluju slunce a teplo. Sever mě zatím moc neláká. A i u cestování platí, že jsou to pro mě především lidi, vztahy a to, co u toho prožívám. Letos v létě jsem například teprve podruhé v životě viděla Jaderské moře. Jako jedenáctiletá jsem ho viděla z břehů tehdejší Jugoslávie. Byla ještě hluboká totalita a někteří starší tam tehdy ukazovali směrem ke vzdáleným břehům a žertovali, že stačí plavat a dostaneme se do Itálie. Tehdy mě samozřejmě vůbec nenapadlo, že v podstatě ukazují místo, kde jednou opravdu budu. A podle mapy se tak teď v létě skutečně stalo. Prvních pět minut jsem probrečela. No a aktuálně mám třeba jedno vysněné místo. A to doslova. Před pár měsíci se mi zdálo o nádherném místě plném zeleně, květin a barev. A šeptem mi v tom snu znělo „Maková hora“. Nikdy jsem o tom místě neslyšela. Když jsem se ráno podívala na internet, zjistila jsem, že skutečně existuje. Je to poutní místo na Příbramsku. Tak jen tiše žasnu a těším se. Brno is my hometown. Specifically, Královo Pole Quarter. And for me it means first of all family and people I love. As it happens, I still live a few steps away from my parents and my sister, too. I guess it gives me a sense of some basic security, and that is why I have never wanted to shift my roots too much. And the rhythm of one city or another is also important to me. I am sensitive to atmosphere, pressure or energy, and too much hecticness would destroy me. I have no defence mechanisms against it. Brno seems to be just right for me in this respect. Although on the other hand, it is true that the older I get, the more I am drawn to its periphery rather than its centre. But I also like travelling, as long as everything is already arranged. I love the sun and the warmth. The north does not really appeal to me much yet. And even with travel, for me it is all about the people, the relationships and the experience. This summer, for example, I had seen the Adriatic Sea for only the second time in my life. As an 11-year-old, I saw it from the shores of what was then Yugoslavia. It was deep in the communist totalitarian era and some of the older ones there were pointing towards the distant shores and joking that all we had to do was swim and we would get to Italy. Of course, it did not occur to me at the time that they were basically pointing to where I would actually be staying one day. And according to the map, that is indeed what happened this summer. I was crying for the first five minutes. Well, and currently I have one dream place. Literally. A few months ago, I dreamt of a beautiful place full of greenery, flowers and colours. And I heard it whispered to me in that dream “Poppy Mountain”. I had never heard of that place. When I looked it up on the internet in the morning, I found out that it actually exists. It is a pilgrimage site in the Příbram region. So, I am just marvelling and looking forward to it.

lidé bRNA bRNO PeOPle ViléM sPilKA

uMělecKý řediTel fesTiVAlu JAzzfesTbRNO artistiC direCtor of the JazzfestBrNo festival

Z ptačí perspektivy jsem se na Brno díval v životě jen několikrát. Líbilo se mi hlavně z balonu, zjistil jsem tak, že osídlení kotliny se soutokem dvou veletoků má něco do sebe. Když jsem letos v létě opouštěl rodné Brno z našeho malého ale milého letiště, moc jsem toho neviděl. Místo u okna jsem totiž přepustil dceři. Stála o něj přece jen o něco víc než já. Vyplývá z toho, že rád cestuji? Nevím. Z brněnského letiště jsem letěl letos poprvé, doposud jsem mu byl nevěrný, nejvíce s Prahou a Vídní. Občas taky Katowice, Bratislava nebo Budapešť, ale to jen tak na jednu noc. S přibývajícími roky se mi chce tu cestovní (a jakoukoliv jinou) šarádu absolvovat čím dál míň, ale když už pak člověk v letadle sedí, adrenalin se rozproudí a začíná se těšit. Třeba do USA, kde to mám opravdu rád, se nakonec bez letadla v nějakém rozumném čase nedostanete. V tamějším cestovatelském ráji jsem byl už mnohokrát a doufám, že se tam zase někdy vrátím, abych se podělil o tu radost z neopakovatelně nádherné přírody s dětmi. S brněnským letištěm mám ale spojen především rok 2009, kdy na festival JAZZFESTBRNO, který v Brně pořádáme už více než dvacet let, zavítala americká zpěvačka Karin Allyson. Jak je naším dobrým zvykem, vypravili jsme na místo vyzvedávky umělců (tedy předem odsouhlasené letiště v Praze) dodávku. Jaké bylo překvapení, když mi přesně v čase plánovaného srazu v Ruzyni volá neznámé číslo s předvolbou +1. Rozhořčená Karin Allyson se dožadovala odvozu a prý nikde nikdo. Tak jsem sedl do svého otřískaného forda a vydal se na exkurzi Airport Brno. Po cestě z letiště jsme si vše vyříkali, náležitě pomluvili její management (protože naše produkce je samozřejmě absolutně bezchybná) a v hotelu se rozešli s očekáváním příjemného zážitku na večerním koncertě. Kdo by taky čekal, že z USA někdo přiletí přímo do Brna, že. O tom, jestli dala Karin svému managementu po tomto organizačním chucpe padáka, zprávy nemám. Na úrovni večerního koncertu se ale toto drobné zaškobrtnutí neprojevilo ani náznakem. I have only seen Brno from a bird’s eye view a few times in my life. I especially liked it from a hot air balloon, I found out that the settlement of the basin with the confluence of two rivers has something to it. When I was leaving my hometown Brno this summer from our small but pleasant airport, I did not see much of the town. I left my window seat to my daughter. After all, she cared about it a little more than I did.

Does it follow that I like travelling? I do not know. This year was the first time I was flying from Brno airport, I have been unfaithful to it so far, mostly with Prague and Vienna. Sometimes Katowice, Bratislava or Budapest, but only for one night. As the years go by, I want to go through the travelling (and any other) charade less and less, but then once you are on the plane, the adrenaline kicks in and you start to enjoy it. For example, you do not end up getting to the US, which I really like, without a plane in any reasonable amount of time. I have been to that traveller’s paradise many times and I hope to go back again sometime to share the joy of the unrepeatably beautiful landscapes with my children. However, what first comes to my mind in connection with Brno Airport is the year 2009, when the American singer Karin Allyson performed at the JazzFestBrno festival, which we have been organising in Brno for more than twenty years. As it is our good habit, we sent a van to the artist’s pick-up point (i.e., the pre-agreed airport in Prague). To my surprise, exactly at the time of the planned meeting at Ruzyně airport, I received a call from an unknown number with the area code +1. An outraged Karin Allyson demanded a ride claiming that nobody had shown up. So, I got into my battered Ford and went on a tour of Brno Airport. On the way from the airport, we sorted everything out, properly slandered her management (because of course our production is absolutely flawless) and parted ways at the hotel with the expectation of a pleasant experience at the evening concert. Who would have expected that someone from the USA would fly directly to Brno, right? I have no news about whether Karin fired her management after this organizational chutzpah. However, this small hiccup did not affect the level of the evening concert in any way.