Hurá do školy

Zuzana Pospíšilová Antonín Šplíchal

Zuzana Pospíšilová

HURÁ DO ŠKOLY Příběhy z první třídy

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

HURÁ DO ŠKOLY Příběhy z první třídy

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

HURÁ DO ŠKOLY Příběhy z první třídy

Zuzana Pospíšilová Ilustrace: Antonín Šplíchal

nakladatelství

© Zuzana Pospíšilová, 2020 Ilustrace © Antonín Šplíchal, 2020 Nakladatelství © Panda, 2020 ISBN 978-80-905738-6-4

VE ŠKOLE, TAM NUDA NENÍ, VÍ TO VŠICHNI PRVŇÁCI. KROMĚ PSANÍ, POČÍTÁNÍ ZAŽIJEŠ I LEGRACI. Tato knížka patří:

Obsah Potrestaný zloděj / 5 Na dopravním hřišti / 10 V divadle / 16 Zachráněný zachránce / 21 Kostlivec / 26 Divočák / 30 Kdo to tu píská? / 36 Zlomená noha / 40 Čtenářka / 45 Všeho moc škodí / 50 Kdo straší na hradě? / 54 Štěstí / 59

Potrestaný zloděj Hanka už pár dní chodí do první třídy. Má krásnou aktovku a na své věci si dává pozor.

Něco ale přece uhlídat nedokáže. Svačinu.

Když se chce o velké přestávce najíst, svačina je pryč. Že by byla její aktovka hladová? Že by její svačinu snědla? „Proč nejíš?“ zeptala se paní učitelka. Všimla si, že Hanka smutně sedí v lavici. „Zmizela mi svačina,“ odpověděla Hanka se slzami na krajíčku.

5

„A víš určitě, že sis ji ráno dávala do aktovky?

Nezůstala doma?“ vyzvídala paní učitelka. „Vím to určitě. To samé se stalo včera i minulý týden.“ Paní učitelka se zamračila a pak se nahlas zeptala: „Nevzal někdo omylem Hančinu svačinu?“ Nikdo se nepřihlásil, a tak paní učitelka jen pokrčila rameny. Pak nabídla Hance své jablíčko.

Když Hanka dorazila domů, oznámila mamince, že potřebuje novou aktovku. „Proč? Vždyť je úplně nová. Nic jí není,“ divila se maminka.

Hanka jí tedy začala vyprávět, jak jí z aktovky vždycky zmizí svačina. „To není možné,“ řekla maminka. Chvíli přemýšlela a pak dostala nápad. „Zítra nachystáme speciální svačinu. Díky ní tu záhadu vyřešíme, uvidíš,“ řekla maminka.

Víc ale neprozradila. Hanka byla zvědavá, co maminka vymyslela, ale musela počkat do druhého dne.

6

„Dnes dostaneš dvě svačiny,“ oznámila jí ráno maminka. Do aktovky vložila namazaný chleba a do kapsy dala Hance ovesnou tyčinku. „Škoda, že nemůžu do školy s tebou. Ráda bych to viděla na vlastní oči,“ řekla maminka před školou.

O velké přestávce svačina opět zmizela.

Nikdo nic neviděl, ale kluk v poslední lavici se rozplakal. Z pusy mu vylétávaly bubliny.

7

„Co to je?“ divila se paní učitelka. „Moje svačina,“ odpověděla Hanka. Poznala chleba podle ubrousku s kytičkou. „Ty jsi Hance kradl svačiny?“ zlobila se paní učitelka. Lumír přikývl. Kdyby maminka nedala Hance ke svačině chleba s nastrouhaným mýdlem, nikdy by se na to nepřišlo. Lumír si vypláchl pusu a pak slíbil, že už to nikdy neudělá.

8

Ú K O L Y Co se stalo, když se chtěla Hanka nasvačit?

Co dala paní učitelka Hance, když neměla svačinu?

V jakém ubrousku měla Hanka zabalenou svačinu?

Co maminka nastrouhala mezi plátky chleba?

Ke které skupině obrázků přiřadíš mýdlo a kam aktovku?

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova SVAČINKA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

4-3-1 2-3-6-8 7-8-1-3 2-3-7 6-5-6-8 4-5-6-7-8 5-2-3-6-7-8 8-6-5-4-7-3

S

V

A

Č

I

N

K

A

1

2

3

4

5

6

7

8

Anička, vak, činka, čas, vana, kasa, Ivanka, Nina 9

Na dopravním hřišti „V pátek půjdeme místo vyučování na dopravní hřiště,“ oznámila dětem paní učitelka. „Na dopravním hřišti se seznámíte s tím, jak se máme chovat na silnici, abychom nezpůsobili dopravní nehodu. Naučíte se poznávat dopravní značky a bezpečně přecházet přes silnici. Někteří z vás budou řidiči, jiní chodci. Pak se vystřídáte,“ objasnila dětem paní učitelka.

10

V pátek se žáci sešli před školou. Místo aktovek s učením měli jen batůžky se svačinou.

S paní učitelkou společně odešli na dopravní hřiště. Cestou se zastavovali u každé dopravní značky a říkali si, co znamená.

Jakmile dorazili na místo, uvítal je pán, který měl hřiště na starosti. Půjčoval malé čtyřkolky.

Vypadaly jako autíčka. Kluci byli nadšení, když zjistili, že v nich budou jezdit. Začali se předhánět a prát. Kamil podrazil Mirkovi nohy, takže Mirek upadl. Paní učitelka to viděla

11

a rozzlobila se: „Když se neumíš chovat, tak jezdit nebudeš! A to platí i pro ostatní!“ Všichni okamžitě ztichli. Nikdo nechtěl o tento zážitek přijít. Protože se kluci protlačili dopředu a holky zůstaly vzadu, paní učitelka vybírala děti spravedlivě. K autíčku se dostali jak kluci, tak i holky. Na koho autíčko nezbylo, ten se procházel po chodníku jako chodec.

Kamil byl nabručený. Chtěl jezdit jako ostatní, a tak se rozhodl, že něco provede. Když se paní učitelka ani pán z půjčovny nedívali, vzal značku, která nebyla připevněná, a přenesl ji jinam. Tak to udělal hned s několika dalšími značkami. Na kruhovém objezdu bylo rázem parkoviště a značka přechod pro chodce byla přímo uprostřed křižovatky. „Co to děláš?“ napomenula ho Adriana, která si ho všimla jako první. Než jí Kamil odpověděl, poskočila, protože do ní nabourala Sašenka.

Myslela si, že je na hlavní silnici, ale nebyla.

12

13

Paní učitelka měla strach, jestli jsou holky v pořádku. Když zjistila, co se stalo, zlobila se: „Kdyby si každý přemisťoval dopravní značky, mohlo by to špatně dopadnout. Značky mají svůj význam na správném místě!“ Kamil při střídání auto za trest nedostal. A navíc musel chodit jen s paní učitelkou za ruku. Jako malé dítě.

14

Ú K O L Y Kam se děti vydaly místo vyučování?

Co nepatří mezi dopravní prostředky? auto, kolo, kufr, bagr, vlak, koza Najdi na obrázku značky: pozor, přechod pro chodce, hlavní silnice, stezka pro cyklisty, zákaz vjezdu.

Jak se jmenuje místo, kde se kříží cesty?

Jaké barvy jsou na semaforu a co znamenají?

? ? ?

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova PARKOVIŠTĚ vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

4-5-6 3-5-4 6-8-7 1-2-3-4 4-2-1-3 4-5-9-10 1-2-3-9-2 4-5-8-9-10 1-2-9-3-7-4 9-3-2-4-9-5-3

P

A

R

K

O

V

I

Š

T

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10

Ě

kov, koště, kapr, traktor, kotě, vši, rok, parta, park, Patrik 15

V divadle „Nezapomeňte, že zítra jdeme do divadla,“ připomněla dětem paní učitelka. „Nemusíte nosit celou aktovku, nebudeme se učit. Ale hezky se oblečte! Je slušnost chodit do divadla v pěkném oblečení.“ „Já jsem ještě nikdy v divadle nebyl,“ oznámil nahlas Dan. „Určitě se ti tam bude líbit,“ slíbila mu paní učitelka. Pro jistotu ale celou třídu poučila o slušném chování: „Během představení budete tiše sedět. Nikdo nesmí v divadle jíst a vyrušovat. A když představení skončí, tak hercům všichni najednou zatleskáme.“ Děti to paní učitelce slíbily. Už teď se nemohly dočkat zítřejšího dne.

Ráno všichni přišli v hezkém oblečení. Jen Petr měl na sobě tepláky. Když ho na to paní učitelka upozornila, rozplakal se. „Měl jsem kalhoty, ale vylil jsem si na ně kakao,“ vysvětlil 16

se sklopenou hlavou. „Tak to se nedá nic dělat,“ vzdychla paní učitelka. Pak děti seřadila do dvojic, aby je snadněji spočítala. Nikdo nechyběl, a tak mohli vyrazit.

V divadle se usadili na sklápěcí sedadla.

Miriam byla tak lehoučká, že se s ní sedadlo sklopilo. Paní učitelka jí poradila, jak se má usadit lépe.

Paní učitelka si sedla na krajní sedadlo. Na opačném konci seděli Terezka s Danem. Než představení začalo, v sále zhasla světla. Některé 17

děti se polekaly, protože na to je paní učitelka nepřipravila. Pak se ale rozhrnula opona a děti utichly. Představení začalo. „Myslíš, že je ten strom opravdový?“ zeptal se šeptem Dan. Terezka jen pokrčila rameny, ale Dan dostal chuť jít se na něj podívat. „Jdeš se mnou?“ zeptal se Terezky. Ta zavrtěla hlavou, a tak se sám nenápadně vplížil na

18

jeviště. Zrovna ve chvíli, kdy se princ chystal bojovat s drakem. Dan neváhal a pustil se do boje taky. Drakovi upadla plyšová hlava. Strom nebyl živý, ale placatý. Když do něj Dan strčil, spadl taky.

Děti v hledišti jásaly. Paní učitelce chvíli trvalo, než zjistila, že to není herec, ale její žák. Hned si pro něj doběhla a posadila ho raději vedle sebe. Po krátké přestávce herci představení nakonec dohráli.

Paní učitelka byla chápavá. Věděla, že Dan chtěl pomoci. Aby se něco takového nestalo i příště, napadlo ji, že by mohla s dětmi taky nacvičit divadelní představení.

19

Ú K O L Y Jak se říká uměle vyrobeným rekvizitám, jako jsou stromy nebo placaté domy? Vyber správné slovo: kusily, kilusy, kulisy, kisuly Muž je herec, žena je...? Muž je divák, žena je...?

Co je to opona?

Co se stalo v divadle Miriam? Co udělal Dan?

Co do divadla nepatří? korále, zmrzlina, boty, pistole, šaty, kabelka, žirafa

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova PŘEDSTAVENÍ vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

1-9-5 4-3-10 4-8-7 8-7-6-7 8-9-5-6-7 5-6-7-10 4-2-9-1 4-8-9-2-9 4-2-11-8-11 5-6-7-8-9-10-11

P

Ř

E

D

S

T

A

V

E

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11

N

dveře, stan, dva, dřep, vesta, pes, vata, den, dříví, stavení 20

Í

Zachráněný zachránce David šel do školy brzy, a tak měl čas se kolem sebe rozhlížet. Všiml si malého kocourka, který seděl vysoko ve větvích stromu a hlasitě mňoukal. „Copak se ti stalo?“ vyptával se kocourka. Ten ale neodpovídal. „Máš hlad?“ David byl rozhodnutý se s kocourkem podělit o svou svačinu. „Asi neumí slézt dolů,“ prohodila Barborka, která šla zrovna kolem.

Ani se nezastavila, protože pospíchala za Dášou, která už na ni čekala před školou.

21

David se rozhodl, že kocourka zachrání. Dal si svačinu do aktovky a aktovku na záda. To proto, aby měl pro zachraňování volné ruce.

Když poleze s kocourkem dolů, může ho dát na chvíli do aktovky.

Plán to byl skvělý, ale měl jeden háček.

Vlastně hned několik háčků. David se se svou aktovkou zaklínil mezi husté větve. Zůstal na stromě viset stejně bezradně jako kocourek.

Teď tam naříkali spolu. Jako naschvál kolem zrovna nikdo nešel. Ve škole právě zazvonilo, všichni už byli v lavicích.

22

David se pomalu smiřoval s tím, že na stromě bude muset vydržet až do odpoledne, když se kolem něj mihnul Matěj. Pospíchal do školy, protože byl ráno u zubaře a nechtěl zameškat celou první hodinu. Davida si zpočátku ani nevšiml. „Pomoc!“ upozornil na sebe David. „Co tam děláš?“ zeptal se překvapený Matěj. „Chtěl jsem zachránit kocourka, a teď bych záchranu potřeboval já sám.“ „Neboj,“ chlácholil ho Matěj. Vytáhl z tašky mobilní telefon a přemýšlel, jestli má zavolat policisty, hasiče nebo záchranku. Nakonec si řekl, že zavolá na linku tísňového volání a tam už mu poradí. Ve škole se učili, že je to jako ten nejlehčí početní příklad 1+1=2, jen bez znamének.

Vyťukal číslo 112 a řekl, co se stalo.

23

Během chvilky dorazili hasiči i se žebříkem.

Zachránili kocourka i jeho zachránce.

Když se o tom dozvěděli ve škole, dostali oba kluci pochvalu. David za to, že chtěl zachránit kotě, a Matěj za záchranu kamaráda.

24

Ú K O L Y Co nabízel David kocourkovi?

Jak se jmenovala holka, která prošla kolem Davida?

Kam pospíchala?

Vylezl David na strom s aktovkou, nebo bez ní?

David chtěl kocourka zachránit, ale nepodařilo se mu to.

Sám potřeboval zachránit. Kdo mu pomohl?

Kdo nakonec dostal pochvalu a proč?

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova AKTOVKA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

6-7-3 2-4-5 4-6-4 4-3-7 5-1-3-7 2-1-3-6-7 6-7-5-2-1 6-4-5-7-3 3-1-2-3-4-5-6-7

A

K

T

O

V

K

A

1

2

3

4

5

6

7

vata, kov, taktovka, kavka, Katka, kat, oko, Ota, kovat 25

Kostlivec „Chceš znát jedno tajemství?“ zeptala se Hedvika Karolínky. Seděly vedle sebe v lavici, a tak si spolu hodně povídaly.

Zpočátku i ve vyučování, ale za to je paní učitelka napomínala. Musely proto vydržet až do zvonění. O přestávce si to chtěly vynahradit, a tak se jim pusa skoro nezastavila. „Jasně, že chci,“ odpověděla Karolínka. „Kdysi do téhle školy chodil i můj táta,“ začala s vyprávěním Hedvika.

Karolínka se zamračila. Tohle přece nebylo žádné tajemství!

26

„Počkej, to není všechno,“ pokračovala Hedvika. „No a prý tady byl jeden kluk, který se nechtěl učit a pořád zlobil.“ „Takových je jen v naší třídě aspoň pět,“ mávla nad tím opět rukou Karolínka. „No jo, jenže tehdy prý školu navštívil nějaký kouzelník nebo čaroděj a pohrozil tomu klukovi, že jestli se nezačne učit a bude pořád zlobit, tak ho začaruje.“ „Fakt?“ zeptala se nevěřícně Karolínka. „Nekecám,“ přísahala Hedvika. „Táta říkal, že se z něho stala kostra a dodnes straší v kabinetě přírodopisu.“ „Půjdeme se tam podívat?“ navrhla Karolínka.

Víc už si říct nestihly, protože zazvonilo.

Někdy plány usnadní šťastná náhoda. A to se právě teď stalo. „Michale, zajdi do 7.B a dones paní učitelce Malé tyto papíry. Kdyby nebyla ve třídě, najdeš ji v kabinetě přírodopisu.“ Michal se tvářil kysele. Nechtělo se mu nikam chodit, ale Karolínka s Hedvikou se nabídly 27

místo něj.

V sedmé třídě nikdo nebyl, a tak se holky vydaly hledat paní učitelku do kabinetu.

Předaly jí hromádku papírů a přitom si všimly kostry v koutě. Na nic nečekaly a utíkaly zpátky. „Tak je to vážně pravda,“ špitla Hedvika, jakmile znovu popadla dech. „Měly bychom varovat ostatní spolužáky,“ navrhla Karolínka.

28

Od té doby se všichni prvňáci opravdu snažili.

Nezlobili, učili se a měli své věci v pořádku. Až později zjistili, že kostlivec není opravdový. Je vyrobený z plastu a slouží jako učební pomůcka.

Ú K O L Y Jak se jmenovaly holky, které spolu seděly v lavici?

Co Hedvice vyprávěl tatínek? Kam poslala paní učitelka Michala a kdo tam nakonec místo něho šel?

Co viděly holky v kabinetě přírodopisu? Najdi to na obrázku.

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova KOSTRA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

1-2-3 5-6-1 5-2-1 1-2-3-4 1-2-3-6 1-6-5-4-6 1-2-3-6-4-1-6 5-2-3-6 1-2-3-4-1-6 3-4-5-6-1-6

K

O

S

T

R

A

1

2

3

4

5

6

kostka, rak, kos, rosa, kosa, rok, kosatka, karta, straka, kost 29

Divočák „Zítra si místo vyučování uděláme výlet do lesa,“ navrhla dětem paní učitelka. „Budeme sbírat kaštany a žaludy pro lesní zvířátka. Až budeme mít plný pytel, dáme ho myslivcům.

Zvířátka potřebují zásobu potravy na zimu.“ Druhého dne děti odjely autobusem do nedalekého lesa. „Držte se blízko sebe, ať se nikdo neztratí!“ připomněla jim paní učitelka, když došli k místu, kde rostlo mnoho kaštanů jírovců.

Pod nimi byla zem doslova posetá kaštany, v pichlavé slupce i vyloupnutými. Děti se pustily do sbírání. „Nezdá se ti, že je to trochu nuda?“ zeptal se Vašek Jirky, který sbíral hned vedle něj. „Co kdybychom to propátrali i jinde? Třeba je někde ještě víc kaštanů.“ „Tak jo,“ souhlasil Jirka a oba se spolu nenápadně vytratili. Prodírali se houštím, 30

31

našlapovali do měkkého mechu. Pozorovali veverky, zkoumali smůlu vytékající ze stromů a stále si povídali. Čas ubíhal tak rychle, že si ani neuvědomili, jak jsou daleko. Jako první se ozval Jirka, kterému zakručelo v břiše. „Neměli bychom se vrátit?“ Vašek neodpovídal. Z houští před nimi se ozvalo podivné zachrochtání, a než se kluci nadáli, stál před nimi opravdový divočák.

Vypadal mnohem větší než na obrázku v knížce. Kluci se dali na útěk.

32

Když byl pytel plný kaštanů, přijel myslivec, aby si ho přebral. Pak se měly děti vrátit zpátky ke škole. Sára si jako první všimla, že chybí Jirka s Vaškem, a řekla to paní učitelce. Ta děti přepočítala. Opravdu dvě děti chyběly, a tak začala pátrací akce. V lese máme být tiše, ale když jde o život, tak to neplatí. Všichni Jirku a Vaška volali, ale nikdo se neozýval. Myslivec navrhnul, že udělají rojnici. Všichni se postavili do řady s velkými rozestupy a kráčeli hlouběji do lesa. Myslivec šel před nimi, protože uměl stopovat a tušil, kudy chlapci šli.

33

„Tady jsou!“ vykřikli současně Anetka s Lukášem.

Jirka s Vaškem seděli celí uplakaní na větvi jednoho stromu. Po tom velkém útěku před divočákem se ještě celí třásli strachy. Myslivec přivolal děti i paní učitelku k sobě. Když se všichni budou držet pohromadě, divočák dostane strach.

Všichni se společně vrátili na kraj lesa, kde je bezpečněji. Jirka s Vaškem dostali za vyučenou.

Od této chvíle se budou držet paní učitelky a už se nikdy nikam sami nezatoulají.

34

Ú K O L Y Proč šly děti místo vyučování do lesa?

Na kterém stromě rostou kaštany? jílmovec maďar, jírovec maďal, jirkovec mazal Co udělali Vašek s Jirkou špatně?

Která zvířátka nepatří mezi lesní?

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slov DIVOKÉ PRASE vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

1-9-8 5-8-4-5 3-4-8 7-6-8-4 7-9-10-11-5-9 10-4-3-9 3-4-10-9 7-2-3-4 7-8-10-5-9-3-5-9

D

I

V

O

K

É

P

R

A

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10 11

S

dar, paseka, péro, vor, sova, pivo, vosa, prskavka, krok 35

E

Kdo to tu píská? „Připravte si sešity, budeme psát diktát,“ oznámila dětem paní učitelka.

Všichni vytáhli ze svých aktovek sešit na diktáty. Když byli připravení, pustila se paní učitelka do diktování: „Alík je náš pes. V noci nás hlídá.“ Nadechla se, že řekne další větu, ale vtom ji vyrušil podivný zvuk. Bylo to zvláštní pískání.

Nepřipadalo jí to jako dětské pískání. Přesto se zeptala: „Kdo to tady vyrušuje? Co se to tady děje?“ Ani dětem to nešlo na rozum. Všichni se po sobě ohlíželi, krčili rameny nebo vrtěli hlavami.

Alenka si jako první všimla, že v jejich třídě je nějaké zvíře. Myslela si, že je to tlustá myš, a začala křičet. Pro jistotu ještě vyskočila na židli. Ostatní dívky ji následovaly. Když byly všechny dívčí nohy nahoře, měli kluci lepší výhled. Mohli se pustit do lovu.

36

Nejlepší lovec byl Ondra. Lapil zvíře do dlaní a hrdinsky všem oznámil: „To je jenom morče, toho se bát nemusíte.“ „Čí je to morče?“ zeptala se paní učitelka přísně. Když se nikdo neozval, zkusila to jinak: „Komu patří?“ Zase bylo ticho. „Kdo ho donesl do školy?“ zkusila to do třetice. „Možná se jenom zatoulalo a netrefí domů,“ napadlo Ondru. „Můžeme si ho nechat ve třídě?“ zeptala se Alenka, která si oddychla, že to nebyla myš.

37

Paní učitelka chvíli mlčela, ale pak řekla: „Zeptám se pana ředitele, jestli nám to dovolí.

Ty Ondro, vezmi morče a půjdeš se mnou k panu řediteli.“ Děti ani nedutaly, jak byly napnuté. Sotva se Ondra s paní učitelkou objevili ve dveřích, bylo jasné, že mají vyhráno. Ondrův široký úsměv spolužákům prozradil, jak to v ředitelně dopadlo. Teď už bylo potřeba jen pořídit klec, misky, krmení a pravidelně se o morče starat.

Děti mu společně vymyslely jméno a rozdělily si služby. Každý den byl na řadě někdo jiný. „Dnes už diktát nedopíšeme. Místo toho ale dostanete za úkol napsat pár vět o našem novém kamarádovi. Všichni nadšeně souhlasili.

38

Ú K O L Y Jaké zvuky slyšely děti s paní učitelkou při diktátu?

Kdo se bál myši nejvíce?

Jaké zvíře Ondra ulovil? Mohly si ho děti nechat ve škole?

Jaké jméno by se hodilo pro morče? Čím můžeš morče krmit? Vyber z obrázků.

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova ŘEDITELNA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

7-6-3 5-1-4 8-4-5 8-6-7-9 5-2-7-6 3-1-4-8-9 7-4-8-3-9 3-9-8-4-6-7 5-9-7-6-8-5

Ř

E

D

I

T

E

L

N

A

1

2

3

4

5

6

7

8

9

led, nit, Daniel, tři, tele, dřina, Linda, Nela, talent 39

Zlomená noha O přestávce panoval ve třídě čilý ruch. Při vyučování se nesmí mluvit, a tak si to děti musely vynahradit o přestávce. Holky si vykládaly zážitky z baletu, kluci zase z fotbalu. Anežka se rozeběhla uličkou mezi lavicemi. Chtěla kamarádkám předvést, co se v baletu naučila.

Jonáš, který seděl v lavici sám, chtěl Anežku trochu poškádlit, a tak jí do cesty nastavil svoji aktovku. S tou Anežka nepočítala. Bylo to tak 40

nečekané, že o aktovku zakopla a upadla. Jonáš se začal smát. A s ním i další spolužáci. Jen Anežčiny kamarádky jí přispěchaly na pomoc.

Anežka se totiž rozplakala. Chtěla se zvednout, ale vůbec jí to nešlo. Noha ji nechtěla poslouchat.

A navíc ji opravdu moc bolela.

Jonáš znejistěl. Tušil, že se Anežka rozplácne jako žába, ale nechtěl, aby si ublížila. „Promiň,“ špitl omluvně a podal Anežce ruku, aby ji zvedl ze země. Nešlo to. Anežka křičela bolestí.

Naštěstí zazvonilo a do třídy vešel pan učitel.

Když uviděl plačící Anežku, hned se k ní sklonil. „Copak se ti stalo?“ vyptával se starostlivě.

41

„Zakopla a spadla,“ hlásil hned Jonáš. Doufal, že se pan učitel nebude na nic dalšího vyptávat, ale Adélka s Věrkou všechno prozradily. „Anežka se rozběhla, chtěla nám ukázat baletní výskok, ale Jonáš jí strčil aktovku přímo pod nohy,“ žalovala upovídaná Věrka. „Bylo to schválně,“ přisadila si Adélka.

Pan učitel se zatvářil přísně. „Oba jste udělali chybu. Dobře víte, že se ve škole nemá běhat.

A taky víte, že nemáte nikomu schválně ubližovat.“ Pak chtěl Anežku zvednout, ale nešlo to. „Ta noha bude asi zlomená. Musíme zavolat sanitku,“ oznámil dětem pan učitel. Celá třída

42

ztichla. Nikdo ze třídy ještě sanitkou nejel, a tak to spolužáci Anežce na jedné straně přáli, ale taky jí to trochu záviděli.

Za pár dní se Anežka objevila ve škole s úsměvem, zasádrovanou nohou a dvěma berlemi. Bez nich by totiž chodit nemohla.

Jonášovi bylo líto, co se stalo, a tak se snažil Anežce pomáhat. Nosil jí aktovku a v jídelně tác s obědem. Anežka mu odpustila, a navíc se z nich stali kamarádi.

43

Ú K O L Y Co dělala Anežka o přestávce?

Kdo jí do cesty postavil aktovku?

Co měla Anežka s nohou?

Byla odřená, zlomená, naražená, vyvrtnutá?

Kdo přivolal sanitku? Které z těchto čísel je na rychlou lékařskou pomoc: 128, 156, 112, 155, 150?

Znáš i ostatní čísla k zavolání pomoci?

Jak Jonáš Anežce pomáhal, když měla zlomenou nohu?

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova ZLOMENINA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

2-5-8 4-3-2 8-7-2 1-7-4-9 4-7-8-9 2-5-8-9 6-7-8-9 1-5-4-7-8-9 1-5-2-5-6-7-8-9

Z

L

O

M

E

N

I

N

A

1

2

3

4

5

6

7

8

9

mina, Lena, zima, zemina, mol, zelenina, len, Nil, Nina 44

Čtenářka Lucka už od mala milovala knížky. Ve škole se písmenka naučila číst mnohem dříve než ostatní spolužáci. Taky byla první, která přečetla celou knížku.

Ke konci první třídy už četla jednu knihu za druhou. Nemohla si pomoci. Zajímalo ji, jaké příběhy v knížkách najde. Jednou byla mezi indiány, jindy se zvířátky, pak se zase stala 45

princeznou. Četla čím dál rychleji, a tak měla svou knihovničku přečtenou za pár dní. Rodičům se Lucčin zájem o čtení líbil. Každý den jí kupovali novou knížku. Když už nestačilo ani to, přihlásil jí tatínek do knihovny. Lucka byla v sedmém nebi. Od této chvíle už se nebála, že nebude mít co číst. Jenže její koníček přerostl ve velký problém.

Nedělala běžné věci a nezajímalo ji nic jiného než knížky.

Ve škole si četla pod lavicí nejen o přestávce, ale taky v hodinách. Četla u oběda ve školní jídelně, takže byly některé knihy umazané a jedna z nich se skoro utopila v polévce.

To ale ještě nebylo to nejhorší. Lucce šlo dokonce o život. Četla si totiž i cestou do školy a domů. Nezvedla oči od knihy, ani když přecházela silnici.

46

„Pozor!“ chytil ji Kája. Právě včas. Chystala se totiž přejít silnici na červenou a málem spadla rovnou pod kola náklaďáku. Lucka Kájovi ani nepoděkovala. Nechala se převést přes cestu a přitom si četla. Kája na ni mluvil, ale ona ho nevnímala.

Druhý den se měla Lucka vypravit do školy sama, protože maminka měla důležitou pracovní schůzku a tatínek byl na služební cestě.

Nachystanou snídani i svačinu nechala bez povšimnutí. Hltala jen písmenka, slova a věty, 47

které byly v knížce. Nasadila si aktovku na záda.

Měla to natrénované tak, aby přitom nemusela přestat číst.

Když dorazila do školy, celá třída se otřásala smíchy. Byl to tak hlasitý rámus, že ji na chvíli vytrhnul ze čtení. Uvědomila si, že se zapomněla obléknout a přišla do školy v pyžamu. Odhodila knížku na zem a utíkala zpátky domů.

Od té doby už si Lucka dávala pozor. Četla raději jen odpoledne, když měla hotové všechny úkoly.

48

Ú K O L Y Jakou měla Lucka zálibu?

Jaký je rozdíl mezi knihovnou a knihkupectvím?

Co znamená být v sedmém nebi být šťastný, nebo nešťastný?

Kde všude Lucka knížky četla?

Co se nesmí s knížkami dělat? Popiš, co je na obrázcích.

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova KNIHOVNA vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

4-5-7 1-5-6 5-1-5 7-5-4-8 1-3-7-5 6-8-2-8 6-3-7-8 1-2-3-4-8 2-5-6-3-7-1-8

K

N

I

H

O

V

N

A

1

2

3

4

5

6

7

8

kino, vina, novinka, oko, noha, vana, hon, kniha, kov 49

Všeho moc škodí „Nejen o zvířátka, ale i o rostlinky bychom se měli umět dobře postarat,“ připomněla dětem paní učitelka. „V pondělí si každý donese z domu nějakou květinu. Je jedno, jestli bude mít jen listy nebo i květy. Hlavně musí být v květináči. Vyzdobíme si třídu a taky se budeme o své kytky starat,“ vysvětlila dětem paní učitelka. „Musíme je pravidelně zalévat a odstraňovat suché lístečky.“ Zamyšlený Tobiáš se přihlásil a zeptal se: „A jak má být ta kytka velká?“ „Stačí jen malá nebo střední,“ řekla paní učitelka. Pak rozpažila, aby jim názorně předvedla, jak velká má kytka být. „Kdyby každý přinesl veliký květináč s obrovskou kytkou, nevešli bychom se do třídy.“ V pondělí šli prvňáci do školy s aktovkou na 50

zádech a s květináčem v ruce. Josífek si nedal pozor a při přezouvání květináč převrhnul.

Vysypala se z něj hlína a v šatně to vypadalo jako na záhonku. Bětka ale doběhla pro paní uklízečku a ta dala šatnu do pořádku. „Nejprve si své kytičky podepište, ať si je poznáte!“ navrhla paní učitelka a rozdala dětem kousky tvrdého papíru. Každý se podepsal. Pak přilepili cedulku na špejli a tu zapíchli do květináče. Teprve potom si pro svou květinu našli místo na okenním parapetu nebo na nízké skříňce vzadu. „Kytičky je třeba pravidelně zalévat. Musíte sledovat, kdy vaše kytička potřebuje vodu.

Zemina by neměla být dlouho vysušená.

Přinesla jsem tyto dvě konvičky. Kdo ji vyprázdní, musí ji zase naplnit.“

51

Děti se pustily do zalévání svých kytiček.

Vaneska byla nejmenší a plnou konvičku neunesla, ale Klárka jí ochotně pomohla.

Roman si svou kytku taky zalil. A zaléval ji o každé přestávce. A než odešel domů, zalil ji znova. Dělal to tak každý den, i když jeho kytka skoro plavala. Chtěl se o ni dobře starat, ale se zaléváním to trochu přehnal. V pátek už to jeho kytička nevydržela a zvadla, protože jí uhnily kořínky. Roman byl ale poučený. Od té doby ví, že všeho moc škodí. Maminka mu dala do školy další kytku. A ta už mu vydržela až do konce školního roku.

52

Ú K O L Y Jakou kytku si měly děti donést? ve váze, v papíru, v květináči, v truhlíku Jakou péči potřebují kytičky?

Co se stalo Josífkovi?

Co se přihodilo Romanovi?

Najdi na obrázku: Která kytka je v řadě první? Čí kytka nekvete?

Najdi kytku od Josífka.

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova KVĚTINÁČKY vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

2-3-1 4-10-8 1-2-3-4 8-5-6-10 2-3-4-10 2-3-4-2-5-8-9-10 8-5-6-9-10 4-10-8-5-6-9-10

K

V

Ě

T

I

N

Á

Č

K

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10

tyčinky, věk, tyč, činky, květ, činy, věty, větvičky 53

Y

Kdo straší na hradě?

„Mám pro vás dobrou zprávu. Pan ředitel nám povolil výlet na hrad,“ oznámila dětem jednou v červnu paní učitelka. „Tam, kde žili rytíři?“ zeptal se Radek. „A princezny?“ byla zvědavá Simonka. Často si představovala, jak by jí to slušelo, kdyby byla princezna.

Paní učitelka přikývla.

54

Když nadešel den výletu, měli s sebou všichni svačinu, pití a dobrou náladu.

Vystoupili z autobusu, ale do kopce museli vyšlapat pěšky, protože tam vedla jen úzká pěšina. S každým krokem se jim zdál hrad větší a větší. „Na nic tady nesahejte!“ upozornila děti paní učitelka, když koupila vstupenky a chystala se spolu s nimi vstoupit dovnitř.

Paní průvodkyně jim vyprávěla, jak se dřív na hradě žilo. Když začala vykládat historku o strašidle, které se tady občas objevuje, ozvalo se odněkud hlasité zakvílení.

Všichni se polekali. Zuzanka se musela chytit paní učitelky. I paní průvodkyni to vyvedlo z míry. Jediný Tomáš se vydal směrem k brnění, které stálo u otevřeného okna. Myslel si, že je v něm někdo schovaný, ale nebyl.

55

Když se paní průvodkyně vzpamatovala, pospíchala i s dětmi do další místnosti.

Když bylo po prohlídce a děti venku svačily, napadlo Jitku, že by si mohla hrad omrknout i zvenku. Nejvíc ji zajímalo okno, u kterého strašilo. Rostl tam strom a pod ním byla hromádka ptačího peří. Když se podívala pozorněji, objevila ve větvích i hnízdo s ptáčátky, která hlasitě pípala. Hned běžela zpátky, aby to pověděla paní učitelce. Paní učitelka našla v telefonu číslo na záchrannou stanici.

56

Bylo jí jasné, že ptačí rodiče ulovil nejspíš kocour a bez pomoci by mláďátka nepřežila.

Pán ze záchranné stanice přijel asi za hodinu.

Měl s sebou potřebné vybavení, aby mohl na strom vyšplhat a hnízdo i s ptáčaty sundat.

Předtím se ale ujistil, že se k hnízdu žádný pták nepřiblížil a že je opravdu opuštěné.

„Odvezu je k nám na záchrannou stanici.

Jestli chcete, můžete se na ně přijet podívat,“ navrhnul paní učitelce. Děti byly nadšené, a tak paní učitelka souhlasila. Před koncem školního roku stihnou ještě další výlet. A navíc se děti dozvědí i něco zajímavého a poučného.

Třeba se jim to bude po prázdninách hodit do hodiny prvouky.

57

Ú K O L Y Kdo dříve obýval hrady a zámky?

Kdo děti na hradě provázel?

Co všichni slyšeli během prohlídky?

Kdo se chytil paní učitelky?

Spočítej všechny okna na hradě na prvním obrázku.

Kdo se šel podívat k brnění?

Kdo našel ptáčata?

Co se děje v záchranné stanici pro zvířata?

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova PRŮVODKYNĚ vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

6-9-8 7-5-1 4-5-2 4-3-9-10 7-5-1-2 7-5-9-10 6-3-4-5-6 1-2-7-9-5 1-2-3-4-5-6 1-5-6-7-5-4-8

P

R

Ů

V

O

D

K

Y

N

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10

Ě

průvod, dny, vor, koně, důvod, prkno, kop, vůně, podkovy, kopr 58

Štěstí „Jdeme odpoledne na hřiště?“ zeptal se Filip Honzíka. „Zítra píšeme písemku z prvouky. Musím se učit, abych nedostal špatnou známku,“ připomněl Filipovi Honza, který bral učení vážněji než Filip. „Nemusíš,“ ujišťoval ho Filip. „Stačí mít trochu štěstí. Najdeš čtyřlístek nebo si sáhneš na kominíka a už se nemusíš učit,“ věděl hned Filip a táhl kamaráda ze dveří školy. „Kam jdeme?“ zeptal se nechápavě Honza.

59

„Přece na louku, hledat čtyřlístky,“ odpověděl Filip a divil se, že to Honza nepochopil sám. „Já bych se šel raději učit,“ odporoval Honza. „Nesmysl!“ odbyl ho Filip.

Na louce se procházeli s očima skoro až u země. Po hodině marné snahy to Honza vzdal: „Nezlob se, ale už tak jsem promarnil dost času. Musím domů. Jdu se učit.“

„Jak myslíš. Jen abys toho později nelitoval!“ připomněl mu Filip. Dál se snažil pročesávat louku, ale marně. Vypadalo to, jako by se před ním všechny čtyřlístky schovaly. Vyrazil tedy do 60

města hledat kominíka.

Procházel se uličkami mezi domy a zaměřoval se na každého, kdo měl aspoň trochu černé oblečení. Ani jeden z lidí však nebyl kominík.

Večer už to Filip taky vzdal. Ani po večeři se ale nepustil do učení. Místo toho si dal židli k oknu. Odhrnul záclonu a čekal, až na nebi vysvitnou první hvězdy. Kdyby viděl, že nějaká padá, hned by si přál, aby měl u zítřejší písemky štěstí.

Seděl na židli tak dlouho, až nakonec usnul. Když se ráno probudil, byl celý rozlámaný.

Ve škole paní učitelka rozdala dětem papíry.

61

Byly na nich otázky z učiva, které si měly zopakovat. Všichni se pustili do práce, i Honza. Jen Filip bezradně seděl. Oči se mu únavou zavíraly a nemohl se soustředit. „Copak je, Filipe? Proč nepíšeš?“ divila se paní učitelka.

„Nemám štěstí,“ zavrtěl hlavou Filip. „A učil ses?“ zeptala se. Filip opět zavrtěl hlavou, a tak mu vysvětlila: „To se nesmíš divit. Štěstí přeje těm, kteří jsou na něj připravení!“ Filip sice dostal první pětku, ale taky pochopil, že nic není jen tak zadarmo. Od té doby se na školu raději připravoval.

62

Ú K O L Y Z kterého předmětu měli žáci psát písemku?

Jak si chtěl Filip zajistit štěstí? Podařilo se mu to?

Jakou známku dostal Filip z písemky?

Ve kterých slovech najdeš písmena ŠŤ? štěstí, koště, pošta, šťáva, stěna Vyber z obrázků to, co přináší štěstí:

PÍSMENKOVÉ LUŠTĚNÍ Z písmen slova ČTYŘLÍSTEK vytvoř další slova. Číslice ti napoví.

5-9-7 4-9-1 10-5-3 1-6-7-8 4-9-10-3 10-9-4-9 5-6-7-8-9-10 1-2-3-4-10-3

Č

T

Y

Ř

L

Í

S

T

E

1

2

3

4

5

6

7

8

9 10

lístek, řeč, číst, řeky, keře, kyčel, čtyřky, kly, les 63

K

HURÁ DO ŠKOLY Příběhy z první třídy

© Zuzana Pospíšilová, 2020 Ilustrace © Antonín Šplíchal, 2020 © Vydalo nakladatelství PANDA, 2020, David Šenkeřík, Ludgeřovice 1408/160 Grafická úprava: Vladimíra Šenkeříková www.nakladatelstvi-panda.cz Všechna práva vyhrazena. Žádnou část knihy není dovoleno užít nebo jakýmkoliv způsobem reprodukovat bez písemného souhlasu držitele práv s výjimkou krátkých citací nebo odkazů, které tvoří součást kritického zhodnocení.

Tisk GRASPO CZ, a. s., Zlín Vydání první; ISBN 978-80-905738-6-4

Jak šli zajíci do školy nakladatelství

Nakladatelství PANDA již vydalo

Jindřich Balík Antonín Šplíchal

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Jindřich Balík

Příhody veselých

Antonín Šplíchal

JAK SE VEVERKA UČILA POČÍTAT

prvňáčků PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

JAK MYŠKA UČILA ZVÍŘÁTKA ČÍST JINDŘICH BALÍK ANTONÍN ŠPLÍCHAL

Zuzana Pospíšilová

Antonín Šplíchal

PRVNÍ ČTENÍ s úkoly

Příběhy z první třídy Zuzana Pospíšilová

HURÁ DO ŠKOLY

Některým dětem se do školy nechce, protože se jim zdá, že je tam nuda. Myslí si, že se žáci ve škole učí jen psát, číst a počítat a na nic jiného jim nezbývá čas. A obzvlášť v první třídě.

Tak to ale rozhodně není. Ve škole si můžete najít skvělé kamarády a zažít spoustu zajímavého. Nejen přímo ve školní budově, ale i mimo ni. Třeba na výletech, při návštěvě divadla nebo na dopravním hřišti.

Nevěříte? Tak neváhejte a pusťte se do čtení.

Za každým příběhem na vás čekají úkoly a písmenkové luštění.

Při plnění úkolů si procvičíte nejen čtení, ale i paměť a postřeh.

Doporučená cena: 189 Kč