Divočák „Zítra si místo vyučování uděláme výlet do lesa,“ navrhla dětem paní učitelka. „Budeme sbírat kaštany a žaludy pro lesní zvířátka. Až budeme mít plný pytel, dáme ho myslivcům. Zvířátka potřebují zásobu potravy na zimu.“ Druhého dne děti odjely autobusem do nedalekého lesa. „Držte se blízko sebe, ať se nikdo neztratí!“ připomněla jim paní učitelka, když došli k místu, kde rostlo mnoho kaštanů jírovců. Pod nimi byla zem doslova posetá kaštany, v pichlavé slupce i vyloupnutými. Děti se pustily do sbírání. „Nezdá se ti, že je to trochu nuda?“ zeptal se Vašek Jirky, který sbíral hned vedle něj. „Co kdybychom to propátrali i jinde? Třeba je někde ještě víc kaštanů.“ „Tak jo,“ souhlasil Jirka a oba se spolu nenápadně vytratili. Prodírali se houštím, 30