RESTART

RESTART

ŘÍ

JE

N

20

16

OBSAH 4 KOMENTÁŘE

ANO zaplavilo kraje 5 AKTUALITY

Za hranicemi možností Jeden den na Dunajci Itálie, země zaslíbená 10 FOKUS

Elon Musk chce na Mars Kolonie Dignidad 14 PRAVIDELNÝ VÝBĚR

Víte, že…

Ferdinand I. Habsburský českým králem Prokleté knihy 19 TÉMA

OK, Google…

Google news 22 SERIÁL Absolventi 24 ROZHOVOR

33. komnata Dalibora Dejmka 26 KULTURA

Akce má krycí jméno Tajemství se skrývá v nás 29 KAM SE VYDAT

Rozhovor s Jiřím Sochou 33 SPORT

Návrat futsalových mágů na palubovku Rozhovor s panem Šplíchalem 36 OD VĚCI

Schránka plná překvapení 38 ZDROJE 39 KŘÍŽOVKA

N

acházíme se v přelomové době, kdy rychlost a efektivita jsou zásadním klíčem k úspěchu. To se týká i novodobé žurnalistiky, která se rozhodla vsadit na rychlost, mnohdy na úkor kvality textů. Dříve jste si o denních událostech mohli přečíst ve večerním, nebo až ranním vydání novin. Dnes musí být vše aktuální, a tak se s množstvím informací roztrhl pytel. Mnohdy nemáme možnost se zorientovat. Jak řekl George Orwell: „Vidět, co se děje přímo před naším nosem, vyžaduje neustálý boj.“ Z médií a sociálních sítí se valí jedna děsivá zpráva za druhou, často z pochybných zdrojů. Na jejich případné ověření už nezbývá tolik času. Tyto dezinformace mají typický charakter lavinovitě se šíří a mohou mít katastrofální dopad na smýšlení společnosti a názory nejen mladých lidí. K jejich propagaci přispívají i sociální sítě. Ty díky novým technologiím prohloubily proces globalizace a zásadně změnily způsob, jak spolu lidé komunikují. Ti, kteří se příliš nevyjadřovali, si díky sociálním sítím více říkají o slovo.

Internetem se tak snadno rozšiřuje pesimismus a nenávistné ideologie, byť jen v podobě kritických či nemístných komentářů. K jejich čtení je potřeba notná dávka vědomostí, úsudku a zdravého rozumu.

Sociální sítě sbírají a poskytují mnoho informací také o nás. Obrovské technologické firmy typu Google a Facebook ví o svých uživatelích snad úplně

ŽIJEME V BUDOUCNOSTI

všechno. Nemáme mnoho na výběr, díky jejich monopolnímu postavení na trhu. Souhlas o sběru našich osobních dat jim raději dobrovolně dáme.

Přináší to spoustu výhod. Na nedávné akci GEG Novojičínska jsme měli možnost představit si je i ve škole.

Právě proto najdete v prvním čísle článek „OK, Google…“, který o některých těchto výhodách informuje. S odkazem na budoucnost vám také doporučuji text o možné cestě na Mars.

K bližší budoucnosti pak seriál Absolventi, kde najdete rozhovor s bývalou studentkou Masarykova gymnázia.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje Melánie Klvaňová, 3. A šéfredaktorka

RESTART stále hledá nové členy!

POLITIKA ANO zaplavilo kraje V den uzávěrky vyvrcholila událost, která se dostávala do povědomí snad každého z nás. I malé dítě, které při průchodu náměstím nebo jiným veřejným místem získalo několik balónků s logy stran, ví, co se to v posledních dnech vlastně dělo. Kampaň, kam jen lidské oko dohlédlo. Slogany, billboardy, propisky, růže, koblihy, přeškrtnuté vlajky Evropské unie, modrá holubice, žluto-modrý skákací hrad, bločky, tužky, letáčky, plakáty, videa, debaty, diskuze, až nezdravý zájem o voliče, projekty pro mládež - evergreen snad všech voleb v České republice.

Den: 8. října, čas: 22:06 Sečteno sto procent okrsků, volební účast něco málo přes třicet procent.

Vedle červených čísel oznamujících výše uvedené počty je mapa České republiky členěná na kraje. Očima projíždím jeden po druhém. Modrá.

Modrá. Modrá. Modrá. Á, světle modrá. Modrá. Modrá. Modrá.

Oranžová. Oranžová. Modrá. Žlutá.

Modrá. Zrak se mi zastavil na našem krásném a malebném 4

Moravskoslezském kraji. Legenda říká - Oranžová: ČSSD, světle modrá: SLK, žlutá: KDU - ČSL, modrá: ANO. Ano, opravdu zvítězilo ANO, koblihy zvítězily, pomyslím si. Rozklikávám si tedy Moravskoslezsko. Další čísla.

Volební účast v kraji nižší než republikový průměr, všechny sečtené okrsky.

Hnutí ANO volilo okolo sedmdesáti šesti tisíc voličů v kraji, což zhruba odpovídá počtu obyvatel Zlína. A kdo že to vlastně bude v krajském zastupitelstvu “sedět”? Kdo kromě hnutí vybojoval křesla v zasedací místnosti na Krajském úřadě? ANO, které získalo dvacet dva míst, bude sdílet zasedačku se čtrnácti zástupci České strany sociálně demokratické, devíti členy strany komunistické, osmi lidovci, šesti stoupenci Tomia Okamury a rovněž s šesti zastupiteli z Občanské demokratické strany. Jak se bude situace v kraji vyvíjet? To si ještě musíme pár dní, týdnů počkat.

Jak již bylo předesláno, Českou republiku zaplavilo modré Tsunami.

Politické hnutí ANO obdrželo více než čtyři sta dvacet tisíc hlasů, což přibližně odpovídá počtu obyvatel Brna a Přerova dohromady. Chytili se občané do sladké sítě z koblih? Nebo je láká vize, že budeme řídit kraje jako firmu?

Bude skutečně líp? No, uvidíme. Opět si musíme počkat.

Vzkaz pro 18 +: „Nebuď vůl, prostě vol!“ Anna Murková, 3. A

Již 7. ročník tradiční filmové noci se uskuteční z pátku 11. listopadu na sobotu 12. listopadu. Nenechte si ji ujít.

Aktuálně probíhají jazykové kurzy: kurz angličtiny od úplných začátečníků po středně pokročilé a kurz němčiny pro začátečníky.

Proběhla sbírka do potravinové banky v Ostravě. Učitelé informují - nejedná se o pomoc uprchlíkům. Trvanlivé potraviny vítány.

V učebně číslo 31 se nachází magická krabice „Volné knihy, dárek pro tebe“.

Adapťáků přibývá. Přibývá i biologických exkurzí.

První projekce filmového klubu v tomto roce byla na téma Václav Havel, Praha - Hrad, k příležitosti nedožitých 80. narozenin Václava Havla.

Na chatě Bílá se konal adaptační kurz primy. Školní poznávací zájezd do Itálie proběhl od 17. do 23. září.

Spolužáci navštívili Benátky, Řím i Florencii. Žáci druhých ročníků a sexty se podívali do rodného domu Sigmunda Freuda.

Na naší škole se uskutečnila akce GEG Novojičínska.

Druhé ročníky si preventivně vyšláply na Lysou. Žáci čtvrtých ročníků a oktávy se jeli do Prahy učit česky.

AKTUALITY 5

TURISŤÁK Třebaže se na velkolepé vrcholky hor pomalu snášelo neproniknutelné mlhavé roucho, naše nadšení z objevení neposkvrněné, pokojné krajiny v lůně čarovných Beskyd neopadalo. Zasněných pohledů na majestátní kopce, stromy prozpěvující si ve větru, klokotající bystřiny, skvostné trsy kapradin či korálově rudé muchomůrky schovávající se ve smaragdových chomáčích trávy jsme se nabažili při svých pěších túrách dosyta. I když se výšlapy vyznačovaly mnohdy notnou dávkou námahy (jak trefně podotkla Kristýna K.: „I ta předehra z Prodané nevěsty je pomalejší než tempo pana Svobody!“), kupředu nás hnalo podmanivé kouzlo přírody (dobrá, v případě Lysé hory i představa nakládaného hermelínu nebo utopenců). Avšak nádherný pocit z překonání sebe sama a poznání další špetky tohoto magického pohoří zůstal zkrátka nenahraditelný.

Kromě pěší turistiky nás ale také čekala turistika na koni, a tak jsme se vypravili na malebnou jízdárnu, kde většina z nás poprvé zažila okouzlující jízdu na tomto půvabném stvoření.

Samozřejmě nesmělo chybět opékání 6

lahodných klobásek či sýrů a příjemné konverzace protkané zpěvem s kytarou u ohně. Po večerech si naše znavené svaly odpočinuly v přilehlém relaxačním centru, kde jsme plavali,

„Pocit z překonání sebe sama zůstal nenahraditelný.” potápěli se, hověli si v bublinkách, tryskách, ve vroucí páře nebo jsme houfně sjížděli tobogán. A aby toho nebylo málo, utkali jsme se několikrát v bowlingu.

Ráno nás nakopávaly královské snídaně formou opulentních švédských stolů, delikatesní večeře o dvou chodech nám vlídní zaměstnanci dokonce servírovali až pod nos. Když jsme se probudili do posledního rána, bylo nám líto, že tenhle skvělý kurz končí.

Závěrem bych zde chtěla zveřejnit ohromné poděkování účastnice Kristýny V. všem, kteří se kurzu zúčastnili – profesorce Ocáskové, profesoru Svobodovi i studentům. A já se k ní přidávám a věřím, že i zbytek naší skupinky: Děkujeme za úžasný pobyt!

Tereza Gottwaldová, Sp

VODÁK Jeden den na Dunajci čtvrtek 8. 9. 2016 Zastávka - Slovensko! Sundávám si cyklistickou přilbu a s obědovým balíčkem v ruce sedám na trávník vedle spolužáků. Stín, který vrhá přilehlý strom, už na mě nezbyl, a tak se nadšeně vrhám na balíček. S potěšením zjistím, že uvnitř je kromě dvou housek a jablka také čokoládový croissant! Čeká nás ještě tříhodinová cesta, a tak se po obědové pauze vrháme na své nafukovací kánoe a rafty.

Plavba jako každý den, jen s tím rozdílem, že ta dnešní je celodenní.

Pádla jako by se stala naší součástí a my plujeme s jistou samozřejmostí.

Po úterní výpravě, kdy nám byly vysvětleny základy, jsme už takřka zkušenými vodáky. Voda proudí klidně a v některých úsecích máme možnost se připojit k ostatním a nadšeně debatovat. Občas se někdo vyklopí.

Po určitém úseku nastává nečekaná zastávka a my musíme svá plavidla nasměrovat ke břehu.

shromáždíme na skalním výstupku, kde nám jeden z organizátorů radostně oznámí: „Tak tady si skočíte do vody.“ Po vysvětlení, že se nejedná o nic nebezpečného, protože je tam šestnácti metrová hloubka, se seskupují první nadšenci a s odhodláním skáčou do studené vody. Mokří od hlavy až k patě pokračujeme dál stále s dávkou adrenalinu v krvi.

Na další zastávce se vykoupou někteří znovu - jedná se o nácvik záchranné akce s lanem. Plni dojmů se odpoledne vracíme na náš ubytovací komplex, kde nás čeká teplá večeře s ovocným nápojem podobným kompotu, koprem nasekaným všude, kde se dá, a rajčaty s cibulí - zřejmě místní zvyk.

Máme poslední možnost utratit své úspory, a tak se někteří z nás vydají do obchodů v Krościenku. Po Nerozlučná dvojka R+Š

S otráveným výrazem (proč jsme zaparkovali na tak blbém místě) se 7

menších projevech oniománie, které se vztahovaly především na sladkosti nejrůznějších druhů, se vracíme podvečerním městečkem na ubytovnu.

Později; kolem táboráku se zpívají písničky a vypráví se dojmy z předchozích dnů: jak jsme byli na Třech Korunách, s kým jsme byli v týmu při sportovních hrách nebo jaké večerní programy si připravila septima a 3.A. Zábava ještě není u konce... Po pár hodinách se poslední ukládají ke spánku. Zítra nás čeká pátek - poslední den na vodě, a poté pojedeme domů.

P.S.: Vodácký kurz se uskutečnil od 5. 9. do 9. 9. 2016 v polském městě Krościenko nad Dunajcem. Zkušenými vodáky se stali žáci septimy a 3.A. Melánie Klvaňová, 3. A Itálie, země zaslíbená

ITÁLIE

Večer jsme nasedli do autobusu a vydali se směr Benátky. V Benátkách, kde je přes 400 mostů, jsme viděli chrám a náměstí sv. Marka, Dóžecí palác, Canal Grande, nejstarší most Ponte di Rialto a plno dalších památek. Poté pluli lodí na ostrov Murano, který je známý tradiční výrobou skla. Zde jsme kromě ukázky továrny, měli také možnost zakoupit skleněného výrobku v místním obchodě. Po ostrovní procházce nás čekala cesta do Říma.

Ve Vatikánu jsme si prohlédli baziliku sv. Petra a Svatopetrské náměstí, z kupole baziliky byl nádherný výhled,

8

viděli jsme Vatikánská muzea, Vatikánské zahrady a celé okolí. Dále jsme navštívili Pantheon, Fontánu di Trevi a Španělské schody. Den jsme zakončili luxusní zmrzlinou.

Mezi další památky Říma, které neunikly našemu pohledu, patří Katakomby sv. Kalixta, bazilika sv. Pavla, Klíčová dírka, Ústa pravdy, Palatin, Forum Romanum, Koloseum, Titův oblouk, Kapitol a další.

do autobusu a směřovali jsme domů.

Po celou dobu našeho zájezdu nás prováděla milá průvodkyně, která měla výborný smysl pro humor. Moc jsme si to užili a teď už zpátky do reality.

Darina Hubeňáková, 3. A

Poslední den jsme navštívili Florencii.

Viděli jsme Museo dell´Opera del Duomo, katedrálu a kupoli Santa Maria del Fiore, Giottovu zvonici, Baptisterium San Giovanni, palác Vecchio, most Vecchio, palác Pitti. Večer, všichni dostatečně unavení, jsme nasedli

HLÁŠKA

Pane učiteli, mám to dobře?

Já nevím, doba je zlá, dneska je možné všechno.

9

VESMÍR Aktuality (září/říjen) První hvězdy se formovaly později, než jsme si mysleli. Tuto skutečnost zaznamenal Planckův satelit patřící společnosti ESA. 3 členové posádky ISS (Mezinárodní vesmírná stanice) se úspěšně vrátili na Zem. Velitel Expedice 48 Jeff Williams (NASA), Alexey Ovchinin (Roscosmos) a Oleg Skripochka (Roscosmos) se podíleli na stovkách experimentů v oblasti biologie a biotechnologie. Ve vesmíru strávili 172 dní. Williams také zároveň překonal rekord v počtu celkových strávených dní (534) ve vesmíru. Na stanici byl počtvrté.

SDO (Observatoř solární dynamiky) zaznamenala dvojité zatmění Slunce. Naši hvězdu zastínily hned dva vesmírné objekty - Země a Měsíc.

Na Mysu Canaveral vybouchla raketa Falcon 9 patřící americké soukromé společnosti SpaceX. Na oběžnou dráhu Země měla dopravit komunikační satelit, který měl připojit k internetu oblasti v subsaharské Africe.

Sonda Rosetta našla robotický modul Philae, který přistál na kometě Čurjumov-Gerasimenko v listopadu 2014. Přistání tehdy nebylo zcela úspěšné a vědci ztratili polohu modulu. Rosetta také v září ukončila svou misi.

V září proběhl i start mise OSIRIS-REx. Nosná raketa vyrazila k asteroidu Bennu. Délka trvání mise je plánovaná na 7 let, z toho 505 dní u asteroidu. V roce 2023 se má vrátit i se vzorky.

10

Ve vzdálenosti 40 000 km od Země proletěl bezpečně malý asteroid. Pro lepší představu, je to méně než 1/10 vzdálenosti Země a Měsíce.

Studie objevily ozvěny černých děr pohlcujících hvězdy.

Hubble našel planetu obíhající dvojici hvězd. Tento systém je od nás vzdálen 8 tisíc světelných let.

Na IAC (Mezinárodní astronomický kongres) představil Elon Musk svou vizi cesty na Mars. Ta by stála zhruba 10 miliard dolarů. Netajil se ani svými plány na kolonizaci Rudé planety.

Na Europě, jednom z Jupiterových měsíců, byl zaznamenán možný výskyt vodních gejzírů. Ty by mohly tryskat z obrovského oceánu, který je pravděpodobně ukryt pod ledovým povrchem.

Elon Musk chce na Mars Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo. Tuto slavnou větu, kterou 21. července 1969 pronesl Neil Armstrong, dnes zná celý svět.

Nesmazatelně se zapsala do historie lidstva. Která další věta se do historie zapíše tentokrát? Na programu budoucnosti je totiž velkými tučnými písmeny napsáno: CESTA NA MARS. Je to tady. Zdá se to neuvěřitelné, ale sny se začínají stávat skutečností. NASA slibuje, že se do dvaceti let vydáme na vesmírnou odyseu s cílem osídlit Mars. Inženýři a vědci z celého světa pracují na tom, aby vyvinuli technologie, jež člověku umožní provést tento další velký krok. Ale bude to vůbec možné? Zdá se, že ano. V naší sluneční soustavě bychom nenaš-

li vhodnější planetu, kterou bychom mohli kolonizovat. I když to tak na první pohled nevypadá, Mars oplývá nejrůznějšími vlastnostmi, které jsou podobné vlastnostem Země. Ať už jde o atmosféru, úhlový sklon osy či složení povrchu. I délka trvání jednoho dne na Marsu (= sol) je srovnatelná s délkou dne na Zemi. Zatímco náš den trvá necelých 24 hodin, sol je zhruba o 40 minut delší.

Vzniká celá řada projektů. Jeden z nich nám v roce 2012 představil Elon Musk, americký miliardář a vlastník firem Tesla nebo SpaceX. Musk chce na Marsu vybudovat kolonii pro 80 000 lidí. Jeho podrobnější vize byla představena 27. září na Mezinárodním astronomickém kongresu. Zde jsou 11

opravdu drahá. Pokud byste se ke kolonizátorům chtěli připojit, měli byste začít šetřit. Letenka na Mars by měla stát přibližně stejně jako jeden rodinný dům v USA, tj. 240 000 dolarů (necelých 6 milionů korun).

Teraformovaný Mars hlavní body: -bude postavena 122m nosná raketa -ta na oběžnou dráhu vynese modul s posádkou -vrátí se na Zemi pro modul s dodatečným palivem -vrátí se na oběžnou dráhu a “natankuje” čekající modul s posádkou -tanker zamíří na Zemi, modul odlétá na Mars -po třech měsících letu se Mars může těšit na novou společnost Pokud vše půjde podle plánu, poletí se už kolem roku 2024. Jedná se o velmi ambiciózní projekt. Riziko neúspěchu je obrovské, sám Musk nepřímo naznačil, že by se letu nezúčastnil.

Každopádně se prý ale bude jednat o obrovské dobrodružství.

Je více než zjevné, že letenka bude 12

S kolonizací Marsu je spojen další pojem. Teraformace. Co to znamená?

Lidská rasa hledá planetu, na které by mohla žít bez nutnosti použití jakýchkoli ochranných prostředků (skafandrů). Teraformací Marsu bychom docílili vytvoření takových podmínek, které by byly podobné podmínkám, jež nám umožňují žít dnes na Zemi. Proces by mohl trvat i stovky let. Realizace této velké myšlenky je bohužel zatím v nedohlednu. Chybí nám technologie, která by nás dostala bezpečně na Mars (zatím se na ní jen pracuje), natož aby byla ve vývoji natolik daleko, aby nám umožnila přetvářet planety. Podle Kardašovovy škály, která pojednává o stupni rozvoje určité civilizace, nejsme ani typ 1. Nejsme totiž schopni využívat všechny zdroje naší planety.

Pokud bychom tuto míru chtěli vyjádřit číslem, byli bychom typem 0,73.

Podle amerického fyzika Michia Kaku bychom ale měli typu 1 dosáhnout do 100 let.

Naším osudem je neustále zkoumat hranice vesmíru. Lidé jsou od přírody zvědaví, narodili jsme se s touhou poznávat nepoznané. Věřím, že jednoho dne budeme schopni velkých věcí.

Na to si ale ještě nějaký čas počkáme.

Nikola Polášková, 3. A

HISTORIE Kolonie Dignidad Chile, léta 1961-1997.

Navenek dokonale harmonická osada. Vše je skryto za zástěrkou pokorné společnosti, která žije v souladu s přírodou a Bohem a hlásá lásku k bližnímu svému. V nitru je však na denním pořádku psychická manipulace, zneužívání, mučení, smrt. Oficiálně Charitativní a vzdělávací společnost Dignidad. Ve skutečnosti ovšem náboženská sekta ležící asi 50 kilometrů východně od chilského městečka San Carlos ovládaná Němcem Paulem Schäferem.

Tomuto samozvanému vůdci a spasiteli, v mládí též aktivnímu členovi Hitlerjugend, byla žádost o přijetí do SS zamítnuta, a tak se zhrzený nacistický fanatik a evangelický kazatel v jednom uchýlil ke zvláštnímu řešení – sám se prohlásil vyvoleným, skrz něhož promlouvá Bůh, a brzy si také našel své budoucí oběti.

Se stovkami svých důvěřivých stoupenců se z Německa vypravil až do jihoamerického Chile a nechal zde vybudovat rozsáhlý tábor ohrazený ostnatými dráty a hlídaný strážními věžemi. Později mu tichou podporu poskytoval zejména tehdejší prezident Pinochet, jenž dával do kolonie uvěznit své politické odpůrce.

Vnější kontakt se světem neexistoval, byl zakázán veškerý kontakt s opačným pohlavím. Členové sekty každodenně vykonávali úmornou práci na poli a za jakýkoliv byť malý ,,prohřešek‘‘ (např. koupání v řece, protože tak svým tělem znesvětili vodu) následoval krutý trest – elektrošoky, surové bití či násilné lékařské pokusy. Navíc měl Schäfer slabost pro malé chlapce, které často zneužíval.

UDÁLOST

GYPRI FUTSALOVÁ LIGA pátky po škole sleduj na FB!

13

Zlom nastal až roku 1997, kdy se o podivnou vesnici začala zajímat policie, jelikož se podařilo uprchnout pěti lidem, kteří o ní podali svědectví. O rok později Schäfer utekl do Argentiny, kde byl ale nakonec roku 2005 zatčen. O pět let později zemřel ve svých 88 letech ve vězení, kde si měl odpykat svůj dvacetiletý trest.

Dnes se dřívější kolonie hrůzy, ve které se údajně skrýval i německý ,,anděl smrti‘‘ Josef Mengele a spousta dalších nacistických pohlavárů, nazývá Villa Baviera (Bavorské městečko) a stalo se z ní turistické středisko. A pořád se zde nachází kolem dvou stovek obyvatel, kteří jsou bývalými členy sekty. Po desetiletích teroru totiž nejsou schopni se normálně zařadit do běžné společnosti.

Na závěr jedna smutná perlička. Víte, co znamená španělské ,,dignidad‘‘ v češtině?

To, co vězňům chybělo snad nejvíce. Důstojnost.

Tereza Gottwaldová, Sp

VÍTE, ŽE?...

V 19. století mívali Francouzi podivné choutky. Oblíbenou volnočasovou aktivitou se totiž stala návštěva márnic s prohlídkou mrtvých těl. Tuto atrakci si například zamilovali i známí spisovatelé Charles Dickens nebo Émile Zola. Že žraloci zabíjejí? A co teprve takové kokosové ořechy, které mají na svědomí 150 lidských životů ročně. Ve výsledku jsou tak patnáctkrát životu nebezpečnější než právě obávaní žraloci.

Když se řekne jméno Thomas Alva Edison, nejdřív si většina z nás představí žárovku, kterou údajně vynalezl. To ale není tak úplně pravda. První úspěšné pokusy se vznikem světla pomocí elektřiny vykonal už roku 1802 Brit Humphry Davy a roku 1854 se podařilo německému hodináři Heinrichu Göbelovi vyrobit první funkční žárovky. Ten však neměl potřebné finanční prostředky na uznání patentu. Až o čtvrt století později se to samé podařilo Edisonovi, který je dnes známý jako její vynálezce.

V Mexiku kromě primární španělštiny můžete v některých oblastech zaslechnout i aztéčtinu nahuatl, mayštinu, zapotečtinu, rarámuri a dalších přibližně 60 úředních jazyků.

14

Mexiko je ale ve srovnání s Papuou-Novou Guineou břídil, v této exotické zemi se totiž můžete setkat s více než 800 jazyky.

Kdyby nebylo jednoho lékaře, Adolf Hitler se vůbec nemusel narodit. Jeho matka totiž uvažovala o potratu, ale na doporučení doktora si to rozmyslela.

Tereza Gottwaldová, Sp

23.10.1526 DEN, KDY BYL FERDINAND I. HABSBURSKÝ ZVOLEN ČESKÝM KRÁLEM

Jejich dynastie u nás vládla přes čtyři století, mnoho lidí tuto dobu obdivuje, ta druhá se jí naproti tomu straní. I přesto, že dosud názory naší společnosti nejsou sjednocené, tak je tomu již 490 let, kdy začala prakticky nepřerušovaná vláda Habsburků na našem trůně. Pojďme si tedy říct, jak k tomu všemu došlo.

Píše se rok 1526, po tragické smrti Ludvíka Jagellonského v bitvě u Moháče, kde se při útěku před osmanskou armádou utopil v bažinách, nezůstává žádný potomek, který by se mohl ujmout vlády. Tím tedy nastává otázka. Kdo by měl panovat na českém trůně? Nato přichází okamžitá řada odpovědí ze všech stran. Vedle vysoce postavených českých šlechticů, Zdeňka Lva z Rožmitálu a Vojtěcha z Pernštejna, polského krále a litevského knížete Zikmunda I. Starého, nejbližšího Ludvíkova příbuzného, se o trůn uchází ještě jeden člověk. Nejde totiž o nikoho jiného než o Ferdinanda I. Habsburského! vJe 23. října léta páně 1526, český sněm zrovna zasedá a projednává jednu velmi důležitou záležitost. Koho tedy zvolíme českým králem? Po delší debatě se sezení ovšem usneslo. „Ano! Stane se jim arcivévoda Ferdinand!“ Tak nejspíše jednohlasně zaznělo v zasedací místnosti, po dlouhém rozjímání českých stavů.

15

Otázka tu ovšem zůstává nadále. Jak se došlo k tomuto důležitému závěru?

Aspektů zvolení bylo totiž hned několik, jako první můžeme zmínit ten, že samotný budoucí král byl již spřízněn s rodem Jagellonců. Roku 1521 se totiž oženil s dcerou Vladislava Jagellonského, což byl Ludvíkův otec. Za druhé si sněm myslel, že tímto rozhodnutím polepší bídnému stavu české pokladny, což bohužel nebyla úplná pravda, jak později sami zjistili. Za třetí měla určitý vliv jak už prestiž Habsburského rodu, tak i Ferdinandův postoj k městským stavům. A nakonec za čtvrté to byla samotná nespokojenost části panstva s dosavadní vládou, která jistě dosti ovlivnila hlasování sněmu.

Posouváme se dále, je 24. února roku 1527. Jsme svědky slavné události, korunovace prvního zvoleného panovníka z rodu Habsburků na českého krále! Ještě předtím však skládá Ferdinand inaugurační sliby, které většinu z nich za svého života stejně ke smutku šlechty nesplnil.

Kromě koruny svatého Václava dopadá na Ferdinandovu hlavu ovšem ještě jeden klenot. Vracíme se tudíž zpátky do roku 1526, jsme v Uhrách, tu to ovšem tak jednoduché není. Zde má totiž navrch v kandidatuře Jan Zápolský, který byl mimo to podporován Osmanskou říší, a proto se musí Ferdinand spokojit s tím, že vládne “aspoň“ v západních Uhrách, Chorvatsku a na dnešním Slovensku.

Píše se 5. ledna roku 1531, znovu jsme se stačili posunouti kupředu, to již dopadá našemu králi na hlavu třetí koruna, tentokrát římská v Kolíně nad Rýnem. Stal se tak postupně nástupcem svého bratra Karla V., který se uchýlil do ústraní.

Následně ještě po letech váhání mu Karel přenechal roku 1556 i tu poslední, císařskou korunu. Český král Jak už jsme si stihli říct, novým králem se po smrti Ludvíka Jagellonského stává Ferdinand I. Habsburský (*10. 3. 1503 - †25. 7. 1564). Jak že se tedy měl k vládě samotné?

16

UDÁLOST

Kopřivnická obloha plná lampiónů

29. října, Bubla City Ranch Byl to zastánce absolutismu, rád si držel moc pevně v rukou. Přestože Habsburkové prosazovali především katolictví ve svých državách, čemuž nasvědčuje i to, že během Ferdinandovy vlády se začala rozmáhat rekatolizace pomocí řádu jezuitů. Napříč těmto událostem se většina obyvatel českých zemí hlásila stále k husitství, luteránství a k jednotě bratrské. Ferdinand naštěstí prosazoval smír mezi těmito směry křesťanské víry, což se projevilo taktéž na sklonku jeho života v roce 1564, když žádal papeže Pia IV. o náboženskou výjimku pro české země, tedy kvůli přijímání podobojí pro nekatolíky. To papež nakonec sám odsouhlasil. Během Ferdinandovy vlády však vyvstávají často také negativa jako je omezování privilégií městům a žádání na nich vyšších daní.

V letech 1546-1547, kvůli nerespektování českého sněmu, u nás dokonce propuklo první protihabsburské povstání. Zavinilo to spontánní rozhodnutí krále táhnout na pomoc svému bratru Karlovi ve válce proti luteránům. Povstání bylo ku jeho štěstí úspěšně potlačeno. Přes všechna svá špatná či dobrá rozhodnutí umírá náš první zvolený král z rodu Habsburků dne 25. července léta páně 1564. Je pohřben se svojí manželkou v katedrále sv. Víta.

Důsledky Obecně by se dalo říct, že na Ferdinanda postupně navazují další a další potomci či jeho příbuzní až do roku 1918, kdy byla dynastie úplně svržena z trůnu.

Jak už bylo vlastně řečeno na začátku, názory na toto dlouhé období se rozcházejí, a proto se těžce píše objektivně pod tento závěr. Snad se mohu jen vyjádřit takto.

Ať už měli Habsburkové své zápory a udělali během svého vladaření nějaké větší chyby, tak nám i přesto přinesli řadu dobrého, jako byl rozvoj kultury a vzdělání, řada pokroků ve vědě, zdokonalování infrastruktury, obohacování státní pokladny, rozmach průmyslu atd.

Je jen na vás samotných, jaký pohled na toto období zvolíte.

17

28.10.1636 380 LET! Den, kdy v Cambridge v USA byla založena Harvardova univerzita 28.10.1886 130 LET! Den, kdy byla slavnostně odhalena Socha Svobody na ostrově Liberty Island v New Yorku 1.10.1946 70 LET! Den, kdy proběhlo ukončení Norimberského procesu 23.10.1956 60 LET! Den, kdy statisíce Maďarů protestovalo proti sovětské nadvládě 31.10.1956 60 LET! Den, kdy začala Suezská krize Tomáš Horečka, Sx

ZÁHADY Prokleté knihy

18

Na úpatí japonské hory Fudži, nacházející se na ostrově Honšú, se rozprostírá rozlehlý les, který se stal vyhledávaným turistickým cílem kvůli strašidelné kuriozitě. Les Aokigahara, též označován jako Moře stromů, je totiž v posledních téměř šedesáti letech nechvalně pověstným posledním místem sebevrahů. Už ve středověku se šířily legendy o démonech či přízracích, které se v lese zjevují, v 19. století se zde zase často prováděla odporná tradice ubasute, kdy muži doprovodili do hlubokého lesa své matky, které tam poté opuštěné zemřely, a tak se synové nemuseli obtěžovat s pohřbem. Za výrazný mezník se ovšem

považuje rok 1960, kdy japonský spisovatel Seichō Matsumoto vydal román Kuroi Jukai (Černé moře stromů).

Na konci této knihy totiž obě hlavní postavy společně spáchají sebevraždu ve zmíněném lese. Od té doby se v tzv.

Lese sebevrahů ročně nalezne 30-50 těl, přičemž rekordní počet 105 mrtvých náleží roku 2003.

Interesantní je paralela výše zmíněné knihy se známým dílem Utrpení mladého Werthera. Po vydání této knihy Johanna Wolfganga von Goetheho našli čtenáři svůj vzor rovněž v hlavní postavě, která svůj život dobrovolně ukončí kvůli nešťastné lásce. Tak započala masová vlna sebevražd, která vedla až ke stanovení tzv. Wertherova efektu, kdy lidé spáchají sebevraždu stejným způsobem jako některá slavná osobnost či knižní hrdina. V blízkosti

nebožáků, kteří v tomto případě volili sebevraždu zastřelením, bylo často nalezeno psaní odkazující na tuto knihu nebo kniha samotná.

Z dalších neméně pozoruhodných knižních děl lze zmínit Kdo chytá v žitě od J.D. Salingera. Tato kniha se považuje za jednu z nejzakazovanějších knih na školách v USA, jako hlavní důvod se většinou uvádí vulgární jazyk. Mimořádné je na knize to, že byla ihned po zločinu nalezena jak u Marka Chapmana, který v prosinci roku 1980 zastřelil Johna Lennona, tak u Johna Hinckleyho, jenž o tři měsíce později spáchal neúspěšný atentát na amerického prezidenta Ronalda Reagana.

Tereza Gottwaldová, Sp

Ok, Google...

U

ž jste někdy slyšeli slovo Google? Pokud nepocházíte z daleké divočiny, tak předpokládám, že asi ano. Co třeba, když nevíte něco ve škole? „Tak si to vygoogli!“ dostáváme často odpověď.

Téměř denně používáme aplikace Google světa, aniž bychom o tom nějak více přemýšleli – nechte mě počítat: Gmail, Google Calendar, všemi zajisté oblíbený Google Translator, Google Maps a samozřejmě YouTube. Kdo by

všechny tyto machry neznal? Zdá se, že velký strýček Google začíná velmi rychle ovládat naši planetu.

A protože jsme stvoření zvídavá (a zvláště ta stvoření, která pocházejí z Masarykova gymnázia Příbor), tak jsme se rozhodli, že by vůbec nebylo na škodu se o celém velkém Google světě dozvědět něco více, a navštívili jsme odpolední workshop, který se konal na naší škole dne 29. září.

19

Organizátorem této akce byla komunita GEG Novojičínsko, která se zajímá o vzdělávání pomocí nových Google technologií a do které mimo jiné patří i pan profesor Caloň.

Ačkoliv pro některé byl největší inspirací fakt, že „občerstvení je zajištěno“, jiní se zkrátka toužili něco nového přiučit. A tak jsme se těšili na tato témata: nové weby Google a místní průvodce Google.

Během celého workshopu jsme měli k dispozici školní Chromebooky, takže jsme si všechno mohli pěkně zkusit.

V první části jsme se od pana Caloně dozvěděli něco o nových webech.

Jelikož jde o opravdovou novinku, která vlastně ani nebyla Googlem oficiálně představena, fungují tyto weby velmi jednoduše, bez přídavků, pluginů a jakékoliv nástavby. Pokud jste ajťák, který si pomocí šílených programátorských kousků dokáže vytvořit web, pak tato novinka není nic pro vás. Pokud jste ale obyčejný uživatel a nemáte přehnané nároky, pak jste objevili parádní vychytávku. Svůj vlastní web budete mít hotový během pár minut, bez většího úsilí, zdarma a hlavně to bude vypadat pěkně. Nové Google weby jsou zkrátka „rychlé, hezké, snadné a triviální“. Malou nevýhodou mohou být občasné problémy s češtinou nebo také fakt, že weby lze zatím použít pouze ze zavedených domén jako je např. gypri.cz atd.

V druhé části si vzal slovo pan Radovan Jansa z gymnázia v Novém Jičíně.

20

Velmi zkušeně nás provedl celým tématem Local Guides. Místní průvodci jsou komunitou lidí, která vylepšuje mapy Googlu a pomáhá lidem s orientováním se v nich. Píšou recenze, fotí objekty, zjišťují chybějící informace a ověřují fakta. Pan Jansa nám velmi pěkně vysvětlil, jak se stát průvodcem.

Stačí prostě občas něco vyfotit, sbírat body a vylepšovat Google mapy. A jaké jsou z toho benefity? Když už nasbíráte dostatečný počet bodů, tak kromě dobrého pocitu si můžete třeba zaletět na konferenci do San Francisca, kterou vám Google zaplatí. Pěkné, ne?

Posledním překvapením, které jsme si z workshopu odnesli, byla úplně čerstvá novinka. Právě 29. 9. byl představen hlasový asistent Google v češtině. Česko je tedy nyní jednou z mála zemí, kde si můžete pokecat se svým Google assistantem v rodné řeči a on vám dokonce bude odpovídat hlasem, který ani nezní roboticky!

Takže jaký z toho uděláme závěr? Žijeme v době moderních technologií, tak je využívejme ve svůj prospěch a nenechme se jimi zastrašit. Děkujeme za příjemný workshop.

Michaela Šumberová, 3. A

GOOGLE NEWS Google Allo

ě n o l a C Petra

Chytrý messenger, který pomáhá říci více. Tento chatovací nástroj je vybaven novým Google Assistantem.Tzn.: pomocí příkazu ‘OK Google’ lze vyvolat asistenta, který dokáže zodpovědět jakoukoliv otázku, např. ‘weather tomorrow’.

Google Duo Nová aplikace na videohovory. Nová vymoženost - funkce Ťuk ťuk: Díky funkci Ťuk ťuk uvidíte v aplikaci Duo video člověka, který vám volá, ještě než hovor přijmete.

Novinky v Google dokumentech

V Google tabulkách byla zpřístupněna funkce dotazování. Pokud zadáme do vyhledávacího pole otázku, Google assistent se nám pokusí automaticky odpovědět. To lze využít ve chvíli, kdy chceme zjistit hodnoty ve sloupci. Pokud zadáte vhodnou otázku, Google Tabulky vám napoví, co za hodnoty daný sloupec obsahuje, například vám vypíše konkrétní vzorec v daném sloupci.

V prezentacích - poté, co vytvoříte jeden slaid, můžete využít návrhu šablony, kterou zajistí nová funkce Explore. Google si od tohoto vylepšení slibuje, že tvůrcům prezentací ušetří až 30 % času, který tráví nad formátováním šablony.

Velkou novinkou je rozhodnutí ředitele, že WiFi na škole je již volná.

Tzn. heslo pro gypri host je : Abc123cbA Mgr. Petr Caloň

21

Co tě vedlo k výběru této školy?

Nejdůležitější pro mě bylo, že je škola v blízkosti mého bydliště. Velikou výhodou je rodinná atmosféra, malé kolektivy, kde se student snadno začlení, navíc i přednášející mají díky malým kolektivům více prostoru pro individuálnější přístup k výuce. Což pro nás fyziky má obrovskou výhodu i v laboratořích, kde má student možnost se lépe seznámit s pomůckami a přístroji, taky je dostatek prostoru na pokusy a následnou diskuzi.

K myšlence jít studovat fyziku mě přivedly hlavně hodiny s Mgr. Kerekešem.

Ty byly skvělé hlavně díky jeho přístupu, smyslu pro humor a stylu výuky. I složitější látku nám dokázal podat tak, aby všichni pochopili. Navíc do nás všech vkládal důvěru jakožto budoucí inteligenci národa. K fyzice jsem si vybrala jako druhý obor matematiku, kterou jsme měli hlavně s RNDr. Sumbalovou. Její hodiny bývaly pohodové, srozumitelné. Mnohé znalosti z hodin jak matematiky, tak fyziky využívám dodnes.

Které předměty ze střední byly pro tebe užitečné na této škole 22

ABSOLVENTI

Bc. Tereza Bedřichová navštěvovala Masarykovo gymnázium Příbor v letech 2009-2013. Po ukončení studia začala studovat na Přírodovědecké fakultě Ostravské Univerzity, obor Fyzika-Matematika, kde letos získala bakalářský titul.

a jak ses připravovala na přijímačky?

Na vysokou školu jsem byla přijata bez přijímacích zkoušek, ale jak už jsem uvedla výše, spoustu poznatků z hodin využívám dodnes. Například když probíráme složitější látku, otevřu si sešity z hodin matematiky nebo fyziky, zopakuji si dané téma a na něj pak navazuji složitější látkou.

V čem se liší studium na střední od studia na vysoké?

Především je vaše studium zcela dobrovolné. Nikdo se nebude ptát, proč nejste na dané přednášce, nikdo nebude požadovat omluvenky. Na druhou stranu každý přednášející pak počítá s

tím, že danou látku umíte, že se věnujete samostudiu. Vysoká škola klade velký důraz na vaši zodpovědnost a samostatnost. Nemusíte se učit na žádné průběžné testy, ani chodit do školy každý den. Taky rozvrh si většinou děláte sami, jak si zvolíte. Průběžná klasifikace je nahrazena mnohdy hektickým zkouškovým obdobím, ale není to nic, co by se nedalo zvládnout.

Navíc se mnozí studenti odstěhují do jiných měst, bydlí na kolejích, bytech…

Zkrátka začíná trošku jiná etapa vašeho studia/života. A za sebe můžu říct, že je to příjemná změna.

angličtiny, fenomenální hodiny filosofie s PaedDr. Lenértovou (vážení, budeme se i nadále věnovat bohulibé činnosti) a taktéž hodiny s Mgr. Ke rekešem, který při pohledu do našich zoufalých tváří nezapomněl nikdy dodat povzbuzující větu “to ví i průměrně inteligentní delfín”.

Bára Pařenicová, 3. A

Co bys doporučila našim žákům MGP do budoucna ohledně studia?

Věřte tomu, co říkají učitelé - vážně si na ně jednou vzpomenete. Naučte se učit se, ulehčíte si tím následné studium na vysoké. Ale nejdůležitější podle mě je brát všechno s humorem a s nadhledem.

Co děláš dnes? (Studuješ, pracuješ, popř. kde a co přesněji děláš?)

Studuji, jsem v prvním ročníku navazujícího magisterského studia, obor Učitelství fyziky a matematiky pro 2. stupeň ZŠ a SŠ. Taky chodím na brigádu, momentálně pracuji na letišti na přepážce reklamací.

Máš nějakou zajímavou vzpomínku či historku na MGP? Vzpomínek mám hodně. Co se mi asi nejrychleji vybaví, je piknik na hodině

Dej like naší stránce na FB! RESTART Časopis MGP 23

33. komnata Dalibora Dejmka Zkušený angličtinář, britofil, čajomil, kantor a absolvent Masarykova gymnázia v Příboře.

To vše a mnohem víc se skrývá pod jménem Dalibor Dejmek. V tomto rozhovoru se pokusíme nahlédnout pod pokličku této vážené osobnosti naší školy.

Dobrý den, pane učiteli.

Začněme zlehka. Proč právě angličtina?

Jazyk mě zaujal v 90. letech. Tehdy nastal velký boom, spousta zajímavých lidí to tu začala navštěvovat.

Učebna číslo 33. Máte k ni velmi kladný vztah. Jak jste se k této učebně vůbec dostal?

Je to dědictví po paní profesorce Štěrbové. Navíc trojka je mé oblíbené číslo. Jsem konzervativní člověk, a tak to neměním.

Teď trochu ostřeji. Proč jste opustil novojičínské gymnázium a přešel k nám?

Zde je moje alma mater. V Novém Jičíně mám stále spoustu přátel...

Nejspíš jsem potřeboval změnu.

24

“Člověka potkají různé věci, když je mladý.”

Dříve jste míval vlasy až po ramena, nyní na ježka. Prý kvůli sázce s panem učitelem Syrovátkou. O co v této sázce šlo?

To je nějaká legenda, kterou jsem ještě neslyšel. Chodím běhat a pro to běhání to není ideální. Dorostl jsem do krátkých vlasů a košile v kalhotech. *úsměv* Drogy, jak se k nim stavíte?

Požil jste sám někdy nějaké?

Nemám na mysli čaj, kávu, čokoládu, ani alkohol. Člověka potkají různé věci, když je mladý. Dle statistik jsem prostě jen průměrný Čech. *úsměv* Obraťme list. Jste vášnivý

V přátelské atmosféře běžec, cestovatel, cyklista, horolezec. Co vás naplňuje nejvíce a kolik vlastníte kol?

Jsou to tři kousci, čím dál méně používaní. Když je čas, nejvíce jezdím na kole.

Váš kouzelný, pověstný smích. *právě ten smích* Užíváte ho zřídka. Nějaký zaručený tip na vyvolání tohoto klenotu?

Klenotu? *zvedá obočí* Někdy mě rozesměje něco hodně přihlouplého a prvoplánového. Obecný princip neznám.

Navštívil jste někdy Velkou Británii, či dokonce USA? Případně kde se vám nejvíce líbilo a proč?

Ve Velké Británii jsem byl asi již patnáckrát, jsem britofil. Pro cestování do Spojených států jsem nikdy neměl moc velké nutkání.

Jste vegan. Proč?

Jsem vegetarián. Po těch více než dvaceti letech asi ze zvyku. Ale taky z etických důvodů samozřejmě.

Naplňuje vás učitelská kariéra? Co myslíte, že musí mít dobrý učitel tzv. v malíčku?

Střídavě oblačno. Ještě jsem úplně nevyhořel. Můžete napsat, že doutnám. *úsměv* A v malíčku? Nevím.

Vaše pověstné plácání lidí po ramenou. Baví vás to hodně?

Asi jo. Začal jsem u kolegy Caloně nejapný žert, a když jsem viděl jeho reakci, tak mě to asi nadchlo i u ostatních. Navíc je to něco dosti otravného na to, aby to člověk nemohl ignorovat.

Proč nenosíte ponožky?

Protože občas je nemám. *smích* A nechci obtěžovat okolí svými silně použitými cyklistickými ponožkami.

V kabinetě prý o přestávkách posloucháte muziku. Oblíbená skupina, píseň?

Oblíbená skupina? Oasis, kterou si náš lektor neustále pouští, takže nemám moc na výběr. Můj poslední objev je Noisy Pots.

Vaše nejvtipnější, či nejza25

jímavější historka ze života?

Na tohle jsem nikdy nebyl. Historky a vtipy neumím.

May I take a photo with you?

I don’t like anyone taking pictures of me. (nakonec svolil) Radim Friedel, Sx

Kultura:

ANTHROPOID Akce má krycí jméno Válečné drama Anthropoid z dílny britského reřiséra Seana Ellise je ukázkou syrového poetismu, hrdinství a zrady.

Na tento snímek jsem se vydala první říjnový večer do kina v Kopřivnici.

Atmosféra v kině byla rozličná. V tvářích ostatních návštěvníků se zračily otazníky. Jaký tento film bude? Jak se filmaři poprali se zpracováním 74 let starého příběhu?

Film se natáčel i na původním místě střetu -Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Praze

Už první scény, ve kterých přišli o život hned dva lidé, kteří neměli v zájmu nic jiného než hlavní aktéry, Jana Kubiše (Jamie Dornan) a Jozefa Gabčíka (Cillian Murphy), udat ,,Němcům”, ukazovaly, že tento film nebude žádná selanka.

Minuty ubíhaly, film běžel, napětí rostlo.

Schůzky parašutistů v tajných místnostech, příprava operace, neustálý hon na obyvatele Protektorátu Čechy a Morava, tajné přechovávání členů odboje v rodině. Akční scény se střídají s milostnými (s jistou dávkou patosu).

Den D, hodina H. Přichází jedna z hlavních scén filmu.

26

Čtyři muži se vydávájí do ulice v pražských Holešovicích, aby vykonali to, co se od nich očekává. A hle. Jejich cíl se blíží. Znamení zrcátkem. Pal. Gabčíkův samopal však selhal, přiskakuje na pomoc Kubiš, jehož granát rozpoutal střelbu a paniku. Heydrich stále žije. Jozef s Janem i ostatní členové odboje mají strach. Jak se ukázalo, atentát na Heydricha nebyl úplně tím pomyslným vrcholem.

Dějová linka se posunuje. Heydrich ve filmu umírá. Parašutisté schovaní v kryptě kostela svatého Cyrila a Metoděje v Praze tuší, že musí co nejrychleji opustit tuto krásnou, leč okupovanou zemi.

Mezitím se začíná pomalu, ale jistě schylovat ke scéně, ze které mne mrazí ještě teď, a myslím, že ostatní návštěvníci filmu Anthropoid jsou na tom dost podobně. Scéna, která vcelku detailně ukazuje nacistické praktiky při výslechu, je snad to nejhorší, co ve filmu může lidské oko spatřit.

filmu i jeho provedení samotné se mi vkrádaly na mysl víc a víc. Vyvstávaly otázky. ,,Líbil se mi vůbec?” ,,Nebylo to příliš drsné?” ,,Co ten nacistický výslech?” ,,Používaly se tyto praktiky i ve skutečnosti?” ,,Nebo to bylo ještě horší?”

Odpovědi na otázky přišly až ráno po vydatném spánku. Člověk musí tento snímek nejprve vstřebat, aby zjistil, že se mu vlastně líbí. Obdivuje nejen samotný čin odbojářů té doby, ale i fakt, že se tohoto námětu chytil někdo jiný než občan České republiky, a ještě jej tak skvěle ztvárnil.

Bez okolků mohu říci, že se mi Anthropoid líbil, a doporučuji jej všem, které toto téma zajímá (a těm, kteří na to mají žaludek)!

Anna Murková, 3. A Jan Kubiš

Doslov a pomalý útlum Závěrečná, v reálu několikahodinová “přestřelka”, končí postupným sebevražedným aktem všech hrdinů - poslední kulkou v jejich zbrani. Po poněkud kýčovitém zjevení Gabčíkovy milé, nastává konec filmu provázený doslovem.

Diváci čekají na rozsvícení světel a v tichosti se ubírají do svých domovů.

Já šla taky. Cesta na výlukový autobus byla sice v pořádku, jelikož jsem ji přečkala s přáteli, avšak myšlenky 27

literatura Tajemství se skrývá v nás Vždy, když se dostaví podzim, ranní mlhy, anglický déšť a já se začnu oblékat do svetrů a halit do šátků a šál, dojde k tomu nejdůležitějšímu podzimnímu dilematu - co číst? Protože není nic lepšího, než si sednout do křesla s čajem, zachumlat se do deky a přečíst si dobrou knihu. Tak bych ti, milý čtenáři, chtěla ukázat, jakou knihu by sis mohl přizvat k takovému podzimnímu dýchánku.

Jmenuje se Kulka. Já vím, trochu zvláštní, možná odstrašující název, ale neměli byste se nechat od téhle knihy odradit. Autorce Mary Louise Kellyové se kniha podle mého názoru povedla.

V kostce (hlavně abych neprozradila nic zásadního), jedná se o příběh obyčejné učitelky francouzské literatury Caroline, která jednoho dne zjistí, že má v těle kulku a její život není tak jasný, jak si myslela. A tak se dává do pátrání po tom, jak se v ní kulka ocitla.

Když jsem si Kulku koupila, myslela jsem si, že půjde o klasický detektivní příběh. Takový ten, ve kterém se zkušený detektiv pustí do honu na vraha. Ale ono to tak v tomto případě moc není. Ano, Caroline pátrá po pravdě, ale spíše než o suché pátrání jde o to, jak nález kulky a věci s ní související působí na ni a její rodinu. V knize je podrobně popsaný její soukromý 28

KULKA život, problémy a vztahy, takže pokud někoho nebaví rozvíjet se současně s postavou, ale spíše se dozvědět, jak to všechno bylo, budete muset být trpěliví. Protože o duševní rozvoj Caroline jde především a díky tomu dopadne kniha opravdu neočekávaně.

Pokud pomineme takové to „odbíhání od tématu“, to jest popis Carolinina soukromého života, čte se dobře, svižně a lehce. Určitě bych ji doporučila, ale opravdu nemůžete očekávat klasickou detektivku.

Tak si to podzimní čtení užijte, ať už s Kulkou nebo jinou knihou.

Johana Dudová, Sx

KAM SE VYDAT

rozhovor s Jiřím Sochou Na cestě je to zcela jiný svět Do Santiaga de Compostela se každoročně vydá na sto padesát tisíc lidí z celého světa. Tuto neobvyklou pouť absolvoval také bývalý student Masarykova gymnázia Jiří Socha, který ochotně souhlasil s poskytnutím rozhovoru o svém španělském dobrodružství.

Co stálo za tvým rozhodnutím vydat se do Santiaga?

S nadsázkou mohu říct, že rozhodnutí to bylo „ze dne na den“. Už někdy během pololetí ve čtvrťáku jsem si řekl, že odmaturuji a s pořádnou dávkou

odhodlání někam vyrazím, ale nebylo jasné jak a kam. Neustále něco vypadalo nadějně, pak se to hned začalo bortit, a tak stále dokola. Najednou byly prázdniny a já jsem byl stále doma. To mě štvalo, tak jsem zašátral v paměti, jaké cestopisy mám načtené, jaké besedy o cestách už jsem si vyslechl, a jedna z nich byla o Svatojakubské pouti, kterou šel, a pak také prezentoval v Mandale, Petr Hirsch. Moc jsem si na to nepamatoval, zjišťovat se mi také nic nechtělo, ale zdálo se to jednoduché. Jediné, co jsem věděl, bylo – musíš se dostat do Sant Jean Pied de Port (přesný název vesničky jsem zjistil až 100 km před ní), a pak jít na západ.

29

Občas tě bude čekat nějaká ubytovna.

Založil jsem blog, ať je to oficiální a nevzdám to hned v Příboře u gymplu.

Z České republiky jsi stopoval až k hranicím Španělska.

Odkud jsi vyšel a jak dlouho trvala tvá cesta?

Po snídani jsem zjistil, v kolik mi jede autobus do Příbora, poněvadž jsem chtěl začít na rychlostce na Nový Jičín, přečetl si vzkaz od vystresované maminky „Doufám, že nebudeš úplný debil a v tom dešti nikam nepůjdeš…“, popadl krosnu s deštníkem a šel. Nespěchal jsem a kochal se. Po čtyřech nocích a pěti dnech mi v rukou přistál ještě prázdný „poutnický pas“, do kterého jsem následně po celé cestě Španělskem sbíral razítka. 26. června jsem vyrazil ze Sant Jean Pied de Port a po čtyřiceti dnech jsem dorazil do Muxie. Oficiálně by to mělo být cca 915 km, ale s jistotou mohu říct, že jsem šel minimálně tisíc. Bloudil jsem, nachodil jsem se po velkých městech.

Kolik kilometrů jsi ušel denně?

Z hlediska sobeckého záleželo na tom, jak moc jsem byl unavený, hladový a žíznivý. Další věc byla, že jsem chtěl trávit odpočinkový čas se svými novými kamarády. V průměru jsem však šel 25 až 30 kilometrů denně.

30

Na svém blogu jsi napsal, že tvůj batoh vážil 18,6 kg.

Co všechno (kromě dvou toaletních papírů) jsi s sebou nesl?

Vlastní hloupost. Zkrátka vše, co bych neměl. Těžké věci, které by mohly být lehčí (mýdlo ,oblečení, spacák). Hodně asi udělalo i jídlo s plynovou bombou.

Pro příště budu moudřejší.

Nastal v průběhu tvého putování okamžik, kdy jsi to chtěl vzdát? Co bylo pro tebe nejtěžší?

Jo, jednou. Když mě kouslo klíště. Myslel jsem, že umřu. A nejtěžší moment?

Vše je snadné, když kolem sebe máte ty správné lidi. Já je kolem sebe neměl na stopu, když jsem šel spát do lesa u dálnice, který byl plný odpadků a různých znamení, že tu ještě nedávno někdo měl piknik. Nebo také když mi dlouho nikdo nezastavil. V těchto momentech mi chyběla osoba, která by řekla: „Pojďme zkusit tohle nebo tamto, třeba to bude lepší.“ Takže krušné chvilky byly jen asi dvakrát během stopování.

Ve Španělsku mi také dělala problém horka.

Co tě motivovalo jít dál?

Věděl jsem, že každý den bude jiný a obohacující. Nemělo by cenu zdržovat se.

Kolik stál takový „výlet“?

Můj kamarád šel se vším všudy za cca čtyři tisíce, jenže on to vzal trempovým stylem. Chcete znát cenu pro člověka, jenž chce mít nějaké základní pohodlí?

Vemte kalkulačku a počítejte se mnou: průměrně 7 € za ubytování krát počet dní + cena za dopravu, pokud máte v plánu letadlo + denní strava se dá zvládnout i za 4 - 5 €. Což vcelku jde.

Pokud na kalkulačce zmáčknete tlačítko „+ Jirkovy nesmyslné výdaje“, dostanete se bohužel na vysokou částku.

Cestou jsi určitě potkal spoustu zajímavých lidí. Na koho vzpomínáš nejraději?

To je těžké. Tolik krásných lidí... asi nejsem schopen odpovědět. Každopádně mohu říct, že si stále na někoho vzpomenu dvakrát do týdne. Ti lidé se do mě zapsali.

Pozoroval jsi rozdíly v chování lidí k tobě co se týče národností?

Myslím, že něco jako předsudky, ať už rasové či náboženské, na Caminu neexistují. Ovšem líbilo se všem, že jsem „až“ z České republiky, sám a mlád.

To byla výhoda, lidé raději přijmou usměvavého švejka než skupinku tří brblalů.

Jak jsi překonával jazykovou bariéru? Kterým jazykem jsi mluvil nejčastěji?

Bál jsem se, že s mou angličtinou skutečně na nějakou bariéru narazím.

Naštěstí jsem zjistil, že na tom tak zle nejsem. Jediný boj byl s francouzštinou ještě na francouzské půdě, ale jak já, tak i druhá strana, měla snahu. Pivo jsem si dokázal objednat vždy.

Jaký je tvůj dojem ze Španěls-

31

ka? Co tě překvapilo a co naopak zklamalo? Španělé, jak je všeobecně známo, v sobě mají živel. Ale také dokážou být v naprosté pohodě, například jsem se nejednou hádal se servírkou, že jsem zapomněl zaplatit a že bych tak rád udělal. Taky mají na vše čas, chcete si dát tortillu nebo pivo? Počkejte si.

Obzvlášť, pokud je v televizi fotbal.

To máte přesně patnáct minut na vaše přání. I tak to většinou nestihnete.

Musíte to brát jako fakt. Mě osobně Španělsko ničím nezklamalo.

Myslíš si, že tě cesta do Santiaga změnila?

Jak už jsem zmínil, lidé a různé momenty či situace se do mě zapsaly.

Určitě se to na mně v budoucnu projeví.

Plánuješ něco dalšího? Kam povedou tvé příští kroky?

Je toho víc. Jako jeden obrovský plán beru navštívit všechny mé nové kamarády z Camina, kterých není málo, a s nadějí předpokládám, že cestování ten seznam jmen nezkrátí, spíše naopak. Zatím jsem před začátkem studia na univerzitě stihl jet stopem za kamarádem do Slovinska a navštívit Londýn. Mít v cílové destinaci známé je úžasné! Prožijete to celé jinak než s cestovní kanceláří. Určitě se ještě někam projdu, rád bych to směřoval do Říma, Jeruzaléma, super zní i kratší cesta z Nazaretu do Betléma, kterou absolvovala známá dvojka. No a 32

pak jsou zde plány větší, složitější na plánování, takže se poohlížím po zodpovědné osobě. Holce. Pěkné holce.

Chtěl by ses někdy vrátit do Santiaga? Použil bys jinou trasu?

Santiago mě neláká. Zato cesta do něj. Láká mě Camino z Portugalska či Severní cesta. Takže jsem určitě nešel naposledy.

Na závěr, můžeš nám prozradit alespoň jeden zážitek z cesty?

Zážitek byl pozorovat sám sebe. Když jste ve stavu, že nevíte, kde večer složíte hlavu, koho potkáte, co budete jíst, prostě nevíte nic, ale zároveň je vám to jedno, začnete vnímat vše úplně jinak.

Nejste v každodenním světě, nejste ani ve Španělsku. Jste na cestě, to je zcela jiný svět. Abych odlehčil závěr, lidi, co může být větší zážitek, než pít dobré víno z fontány? Zadarmo? Už jen díky téhle skutečnosti vyrazte za dobrodružstvím napříč Španělskem!

Melánie Klvaňová, 3. A

ani to nám ve dvou zápasech zatím nestačilo k vítězství.’’

SPORT Návrat futsalových mágů na palubovku Jako každý rok v září na naší škole opět startuje nejvyšší příborská futsalová soutěž, oficiálně zvaná Gypri futsalová liga. Vždy v pátek ve dvě hodiny se v hale MGP ozve píšťalka a začíná ukrutný boj týmů před zraky (dnes již mnoha) diváků. Od památného finále sezóny 2015/16 se návštěvnost zvýšila snad o 100 %. A tak mohou v plném pohodlí zastřešené a vyhřívané haly diváci fandit svým miláčkům. A že se letos týmů urodilo! Téměř jistá byla účast loňských finalistů Pekařů z Rumu, hochů z nynější 4.B, a také stříbrného Dream Teamu s novým názvem TJ Sokol Komárek. Opět se tyto dva týmy budou chtít porvat o titul. O to větším překvapením je účast beznadějně předposledních Kunec Guys. Dle slov kapitána mančaft velice posílil: “Nechceme se spokojit s rolí ligového otloukánka. Rádi bychom něco uhráli, a tak jsme přivedli do týmu zvučná jména jako Bobo Kopelec.

Naše hra se rázem proměnila a již jsme dokázali vstřelit 5 branek. Bohužel

Tradiční plejáda hráčů byla doplněna novými třídami. Svůj tým postavili prváci, kvinta a dokonce i sexta, která se k tomu nemohla dlouhé roky dokopat. Ostřílení matadoři z oktávy, skupina okolo Víti Lichnovského, si letos chtějí naposledy užít chuť vítězství, a tak zůstala osa týmu prakticky nezměněna. Jen do role kapitána byla pasována nehrající paní učitelka Sumbalová. Jak potvrdil Roman Lipový, hráč Velkých piv, pomýšlejí tito služebně nejstarší mazáci na vysoké cíle. “Tak titul bychom chtěli urvat určitě. Když se chce, tak jde všechno. Minimálně na druhé místo ve skupině máme určitě,“ řekl. Nu uvidíme, zda se hochům přání splní. Na titul si totiž brousí zuby třeba i mladíčci ze septimy.

Fantastickou atmosféru a spoustu gólů, to vše zadarmo, zažijete jedině na GFL, a tak tedy závěrem snad jen: choďte se bavit sportem!

Jáchym Pantálek, 4. A

Přijďte se podívat! @gypriliga 33

ROZHOVOR S PANEM

Šplíchalem

Na Masarykově gymnáziu pořádáte mimoškolní projekt pro děti. Jak se nazývá?

Tento projekt se nazývá Sportovně pohybové kurzy pro děti a mládež.

Projekt se vyvíjel postupně od kroužku s názvem Skokánek, který zaštítilo středisko volného času Luna Příbor.

A později ho se svolením pana ředitele - velkého sportovního nadšence - vzalo pod svá křídla naše gymnázium v rámci své doplňkové činnosti.

Proč jste začal pořádat mimoškolní aktivity pro děti? Co Vás k tomu vedlo?

34

Vedly mě k tomu mé dlouholeté zkušenosti s pohybovými aktivitami mládeže, kterých jsem nabyl při studiu a práci se studenty gymnázia, a toto “know–how“ chtěl předat i mladším dětem. Myslím si, že pohybové dovednosti a správné pohybové návyky by se měly rozvíjet již v předškolním věku.

Když se zanedbají, vídáme v tělesné výchově s kolegy opravdu zajímavé výkony, při kterých nevíme, zda se smát či brečet - studenti zakopávají

o neviditelné čáry, běhají po patách, házejí granáty na své kantory, pouští se střemhlav z hrazdy, při kotoulech si lámou vaz atd…

Co je Vaším cílem?

Cílem kurzů je zpřístupnit prostory gymnázia veřejnosti, hlavně mladším sportovcům a sportovkyním. Snažíme se o inkluzi a nabízíme vzdělávání i dětem zdravotně

znevýhodněným. Mým cílem je naučit děti vnímat pohyb a sport jako přirozenou součást jejich života. Naučit je základním dovednostem, které uplatní při různých pohybových aktivitách nejen ve školce nebo škole, ale také v každodenním životě.

Má váš kroužek omezenou kapacitu? Nebo zvládnete i 20 dětí naráz?

Zvládneme skupinku i 20 dětí, ale abychom se mohli s asistenty plně dětem věnovat a zajistit odpovídající bezpečnost a správný pohybový prožitek, preferuji skupinu do 15 dětí. Je pořádný rozdíl vysvětlit a vyžadovat plnění úkolů mezi studenty, žáky gymnázia a malými caparty. Ti jsou nadšení, když slyší, že budou „trénovat“ nebo že budou rozvíjet „rychlost reakce“. Musí se ale respektovat, když je samovolně vyhlášeno hromadné „čůrání“, nebo si někdo udělá uprostřed hodiny piknik.

Který sport je u dětí nejoblíbenější?

Pro děti je jakákoli pohybová hra velkou zábavou – stačí se podívat na webové stránky: www.skokanek.gypri.cz, se kterými mi pomáhali bývalí studenti a patří jim velký dík za skvěle odvedenou práci: Uhříček Daniel – hlavní programátor, Kovář Adam – video a střih Recman Jakub – fotografie.

Bára Pařenicová 3. A

Existuje nějaká věková hranice nebo mohou přijít i žáci Gypri?

Pohybové kurzy jsou rozděleny dle věku do cvičících skupin od 4 do 11 let.

Jaké sporty či pohybové aktivity se mohou děti ve vašem kroužku naučit?

V pohybových kurzech se střídá celá řada pohybových aktivit – atletické, gymnastické, zdravotní cvičení a základy sportovních her. Děti by se měly rozvíjet všestranně, a tudíž je připravujeme pro jakoukoli budoucí sportovní specializaci.

35

OD VĚCI Schránka plná překvapení Mám pocit, že se z našich poštovních schránek staly bedny přeplněné účty a slevovými letáčky, a na ty časy, kdy se v nich objevovala přání k narozeninám, dopisy nebo pohledy, se už dávno zapomnělo. Nemyslíte, že by si vaše poštovní schránka zasloužila něco lepšího? Už mě nebavilo odemykat tu svou a nacházet v ní pro mě zbytečné cáry papírů, a tak jsem objevila něco, co by mě i moji milou bedničku u domu potěšilo. Objevila jsem POSTCROSSING. Tento celosvětový projekt umožňuje zaregistrovaným uživatelům posílat a dostávat pohledy ze všech koutů tohoto světa. Představte si ten pocit, když přijdete vyčerpaní z práce či ze školy a jako vždy se došouráte ke vchodu svého domu. Už vytahujete klíče a míříte ke schránce. K té bedně plné papírů, na kterou někdo vytiskl, a jiný se ani neobtěžoval vytisknout, vaši adresu, a která většinou obsahuje upozornění nebo účty pro zaplacení různých položek. Otrávení odemknete a vytáhnete… POHLED od cizího člověka, který vám z Taiwanu přeje krásný den a píše vám o své zemi a životě. Nejste ani trochu zvědaví? Já 36

jsem teda už od prvního obdrženého pohledu, který mi zvedl náladu, byla, a tak jsem se rozhodla v tomto projektu pokračovat.

Jak postrossing funguje? Je to v podstatě úplně jednoduché: 1) zaregistrujete se na www. postcrossing. com a vytvoříte si profil 2) vygenerujete náhodnou adresu člověka, který je také samozřejmě členem postcrossingu 3) napíšete a pošlete této osobě pohled s číslem, které obdržíte společně s adresou 4) počkáte, až pohled přijde na danou adresu, a vy obdržíte pohled také 5) vámi obdržený pohled zaregistrujete na stránce postcrossingu Přijde vám nazpět přesně tolik pohledů, kolik pošlete.

Vidíte? Nic složitého. Postrossing vám navíc pomůže procvičovat a zlepšovat cizí jazyk, dozvíte se zajímavosti o

jiných kulturách, o lidech v celém světě a hlavně budete mít v ruce pohled, který procestoval třeba i půlku světa, protože někdo vám v takové dálce věnoval svůj čas a energii, jen aby vám udělal radost.

Nemusíte se bát o svou adresu, tu vidí pouze ti, kteří si ji vygenerovali.

Ve svém profilu můžete dát ostatním vědět, jaké typy pohledů byste chtěli dostávat, a také o sobě něco napsat.

Ten pocit, když najdete pohled ve schránce, je úžasný, ale já jsem ráda, když také udělám někomu radost já.

Psaní pohledů je tudíž podle mě stejně zábavné jako jejich dostávání. Postcrossing není úplně zdarma. Poslat pohled do zemí EU stojí 27 Kč a mimo země EU 32 Kč. Česká pošta známky pořád zdražuje, ale když pošlete kolem dvou pohledů měsíčně, myslím si, že ta radost z pohledu za nějakých těch 64 Kč stojí. ☺

souhlasila. Lépe bych to nevyjádřila…

What do you enjoy about postcrossing?

Joy King: “I enjoy Postcrossing because it allows me to learn a little bit about people in other countries and cultures.

It is a lot of fun to see the different postcards, stamps and handwriting from other members! It reminds me that even though there are many different cultures, we are all human and that makes us brothers and sisters of Earth”.

To by bylo o postcrossingu vše a doufám, že se počet českých členů na jeho stránkách bude jen a jen rozrůstat.

Helena Rychetská, 3. A Pohled z Londýna

Postrossing má taky možnost swapů.

Pokud zaškrtnete, že chcete dostávat swapy, znamená to, že si, po společné domluvě přes postcrossing (e-mail), budete s daným člověkem (který chce také swapovat) posílat pohledy, ale klidně i dopisy, popř. věci jako jsou čaje, mince a zajímavosti, každý ze své země. Můžete si tak najít ve světě přátele jako třeba já. Posílám si swapy s Američankou Joy. V dnešním světě už to není tak složité, a tak si kromě pohledů píšeme i po Facebooku.

Poprosila jsem ji, jestli by mohla odpovědět na jednu otázku do našeho nového časopisu RESTART, a ona 37

ZDROJE

38

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Zástupce šéfredaktora: Nikola Polášková | Redaktoři: Bára Pařenicová, Radim Friedel, Tomáš Horečka, Johana Dudová, Tereza Gottwaldová, Anna Murková, Michaela Šumberová, Helena Rychetská, Jáchym Pantálek, Karolína Špačková, Barbora Skopalová, Dorota Kolářová, Aleš Chromečka | Korektura: Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel

39