RESTART | Vánoční speciál by Restart (@casopisMGP)

RESTART

OBSAH 4 KOMENTÁŘE Příchod Vánoc a jak se bránit Aleš Chromečka 6

LAŤKA 2016 ROZTANČILA MGP Jáchym Pantálek

10 (NE)OBYČEJNÉ VÁNOČNÍ ZVYKY VE SVĚTĚ Tereza Gottwaldová 14 AKTUÁLNĚ NA OBLOZE Nikola Polášková 16 TAKOVÁ NORMÁLNÍ RODINA Melánie Klvaňová 20

TELEVIZNÍ VÁNOCE V hlavní roli česká města Vánoční filmy, které si nesmíte nechat ujít! Bára Pařenicová, Dory Kolářová

24 RECEPT Horká čokoláda se šlehačkou Melánie Klvaňová 25

CHVILKA POEZIE Duch Vánoc Těžký život žákyně Michal Polešovský

25 OD VĚCI Gabriel Friedel 26 ZDROJE

ánoční svátky jsou období, kdy máte zase jednou možnost si odpočinout od všedního shonu, setkat se společně v rodinném kruhu, vyprávět si bohaté historky, zapomenout na realitu a najíst se k prasknutí. Opravte mě, pokud se mýlím, ale myslím si, že máme všeho dostatek, ne-li přebytek. Z historického pohledu se máme nejlépe. Nejsme ve válce, netrpíme hladem, máme pořád víc a víc. Měli bychom být tedy nejšťastnější generací. Není tomu tak. Je nesmírně obtížné shrnout příčinu tohoto problému do několika vět. Jedním z nich je ale skutečnost, že nemáme radost z konání a aktuálního stavu. Mnohem větší radost nám přináší změny a výsledky. Spoustu věcí už neděláme jen pro potěšení z nich samotných, ale pro jakýsi výsledek, který jistým způsobem změní náš život. Je dobré mít cíl a vědět, kam chcete, aby se váš život ubíral. Nezapomeňte ale, že přítomnost se odehrává teď. Mějte radost z toho, co děláte, a nedělejte to jen pro výsledky. Nakonec, když tomu budete obětovat svou přítomnost, dočkáte se lepších výsledků. Po vánočních svátcích, kdy se většina nešťastníků vrací do práce, my studenti máme zasloužené prázdniny. Vánoční nálada ale rychle upadá. U první skupiny více než u druhé. Někdy ani vánoční soundtrack z YouTube či Spotify nepomůže. Buďme tedy rádi za čas, který nám byl dán, a pojďme ho nějak smysluplně využít. Je pěkné sedět u televize u vánočních pohádek a cpát se cukrovím. Člověk si u toho ohromně odpočine. Ale teď vážně. Dělejte něco, z čeho budete

mít radost. Nečekejte na novoroční předsevzetí. Začněte teď. Pohodové Vánoce a úspěšný nový rok. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje Melánie Klvaňová, 3. A šéfredaktorka

Příchod Vánoc a jak se bránit Řekněme, že je právě 21. prosince, dejme tomu tak pět až šest hodin večer. Vy momentálně sedíte v křesle, společnost vám dělá nějaká hodnotná literatura a popíjíte zelený čaj. Stíháte? Výborně. Teď si představte, že zpoza knihy se najednou plazí mihotavé světlo. Ptáte se sami sebe, co to může být. Žádné halucinogenní látky jste nepožívali, záře tedy musí být skutečná. Dále vyřadíte invazi mimozemšťanů a nakonec i zjevení archanděla nebo zlatého prasátka s tím, že to byste spíš čekali až o těch svátcích. Odpověď na to, co je skutečným zdrojem světla, je však neméně vysilující. Píše vám zrovna kamarádka, hledá inspiraci a táže se, co jste koupili k Vánocům babičce. Jenže vy jste babičce zatím nic nekoupili a co je horší, v náhlém záchvatu paniky vám dochází, že ani tetě či Frantovi z výtvarky. S postupným uvědoměním si začínáte všímat lístků ve vašem čaji a přichází neočekávané ztotožnění. Jste na tom stejně. Vaříte se ve vlastní šťávě a klesáte ke dnu. Tadá, magický čas Vánoc je tady! Čelit svátkům klidu a pohody není nic jednoduchého. Ať už jde o výše zmíněný rozruch kolem kupování darů, řezání 4

a uspěchané zdobení stromku čtyřiadvacátého ráno, jelikož předtím se nikomu nechtělo, kaprovu pomstu v podobě všudypřítomných nabroušených kostí či úmorné rodinné sešlosti, není pochyb o tom, že v druhé půlce měsíce prosince je zvýšený výskyt stresových situací zaručen. A je tedy na vás, zdali se necháte smést, nebo se proti náporu vyztužíte cukrovím s rumem a pokusíte se najít tu naoko zašlou krásu Vánoc. Můj recept na dosažení blaženosti se skládá z misky zbylého bramborového salátu spásané u Pelíšků, povyražení s milovanými za účelem jak socializace, tak machrování s novými dárky, a každodenní vstávání až po desáté. To všechno nechte na Silvestra dlouho marinovat ve víně a měli byste docílit alespoň nějaké satisfakce. Věřte, že vám budu fandit. Šťastné a veselé, zůstaňte při síle! Aleš Chromečka, Ok

LAŤKA 2016 ROZTANČILA MGP

Jak špatně na tom byla naše třída, když jsme vystoupení na tradiční “Laťku” začali nacvičovat dva dny před konáním akce, si dovedete představit. Nikomu se do toho moc nechtělo. Naštěstí se opět nalezla dobrá duše, která pověst 4. A, o níž se začalo proslýchat, že je trapná a nic nemá, zachránila. (Díky Johanko!) Celkově nikoho od nás téma hudebních videoklipů moc nerajcovalo, ale o to větší překvapení byla soutěž samotná. Třída septima se ukázala v tom nejlepším světle. Tak dobrou laťku palubovka haly MGP už dlouho nezažila! To by zcela jistě potvrdili i vzácní hosté, kteří seděli toho dne na tribunách. Mezi spoustou exgymnazistů se objevily i “stars” ze současného maturitního ročníku. Zmiňme například Romana Borovičku nebo samotného Martina Kunce, jenž se celou dobu tetelil a smál pod fouskem. Bylo evidentní, že se mu každoroční tradice naší školy líbí. Na “jevišti” mne osobně nejvíce překvapil jindy tichoučký Plešek Zdeněk, již dříve se blýsknouvší na bažantnici, kdy neudržel na svých bedrech všem dobře známou prvačku. Za zmínku také stojí disciplína přehozu přes laťku. Je až neuvěřitelné, kdo všechno přes ni letěl. Od řadových žáků, přes paní uklízečku, slečnu Divišovou

s bolavým zubem a jiné kantory, skoro až po více než stokilového “Lichnu” z oktávy. O nejlepší scénku se letos zasloužila třída 2. A, potvrzující svou kvalitu již dlouhodobě, třeba i na kolbišti GFL. Přes laťku se nejvýše dostala 4. B. Dle mého si ale největší pochvalu zaslouží septima, která dokázala úchvatně pobavit své spolužáky. Jako velká rodina sešli jsme se ke konci na hrací ploše takřka všichni. Fotografové horlivě pořizovali snímky, pan Caloň po celou dobu natáčel a pořadatelé se snažili vše ukočírovat. A opravdu se jim to dařilo. Nenašel se snad nikdo, komu by se toto čtvrteční dopoledne nelíbilo. Někteří možná byli trochu zklamaní z důvodu, že se letos nenadělovaly dárky, ale uspořádaná potravinová sbírka tomu byla, myslím si, dobrou náhradou. Vždyť o čem jiném by měly Vánoce být, než o pomoci a lásce k bližnímu svému? Jeden můj soukmenovec, věčně pesimistický Marek Š., po celý prosinec halekoval nad tím, že laťka je zcela zbytečná. Marku, nenecháme si naše tradice vzít, když jsou tak pěkné. Třeba právě Vánoční laťka dělá z naší školy to, čím je. Středobodem všeho možného dění v širokém okolí. Jáchym Pantálek, 4. A HLAVNÍ MOZEK AKCE ZUZKA TARČOVÁ

NĚKTEŘÍ NAHRADILI INVENCI OPIČENÍM

(NE)OBYČEJNÉ VÁNOČNÍ ZVYKY VE SVĚTĚ Některé české vánoční zvyky jistě mohou občas znít poněkud prapodivně. Při srovnání s vybranými vánočními zvyklostmi v jiných zemích se nám ale naše kapří šupina pod talířem, krájení jablka, lití olova nebo pouštění lodiček mohou zdát vcelku obyčejné. Začneme zlehka. V sousedním Polsku například legenda praví, že zvířata jsou na Štědrý den schopna mluvit. To je ale pouze báchorka, na kterou se nejspíš spolehnout nemůžete. Naproti tomu na polskou štědrovečerní večeři, jež se tradičně podává o dvanácti chodech, zajisté ano. Bulhaři nechávají po večeři veškeré nedojedené pokrmy na stole, protože si podle nich na zbytcích jídel pochutnávají nebožtíci. O kus dál, v jihoamerické Argentině, zbožňují na Vánoce pávy. Právě tento honosný pták je podáván jako hlavní chod, sváteční stoly jsou zase ozdobeny jeho peřím. Teď půjde trošku do tuhého. Děti na Islandu doufají, že najdou pod 10

stromečkem alespoň jeden kus oblečení. To totiž znamená, že byly po celý rok hodné. Zlobivé děti, které žádné ošacení nedostanou, prý pozře černá vánoční kočka zvaná Jólakötturinn. Podobně straší lidová povídačka i děti z Jihoafrické republiky. O Vánocích se totiž v domácnostech zjevuje duch chlapce Dannyho, kterého jeho babička zavraždila, protože snědl koláčky věnované Santa Clausovi. Mimoto jsou ta mější oblíbenou delikatesou smažené můří larvy. Kiviak a mattak. Na první poslech neškodné názvy grónských vánočních lahůdek, na první pohled ovšem už tak chutně nevypadají. Pod nenápadným jménem kiviak se ve skutečnosti skrývá několik měsíců uleželé syrové maso alky zabalené v kůži tuleně. Mattak je pro změnu syrová kůže velryby s tlustou vrstvou tuku. Následující text by si neměli číst lidé trpící arachnofobií. Baňky, svíčky, zvonky, hvězdy… a pavučiny. Ano, na Ukrajině byste vánoční stromeček mohli zkrášlit i umělými pavučinami

a pavouky. Tento nevídaný obyčej vychází z pověsti o chudobné rodině, která chtěla ozdobit svůj vánoční stromeček, ovšem neměla čím. Přes noc ale pavouci údajně vytvořili na stromečku pavučiny, které se po prvním pohlazení slunečních paprsků proměnily ve zlaté a stříbrné sítě. Ukrajinci také věří, že pavouci jsou strůjci štěstí, proto si někteří dokonce troufnou vypustit na svůj stromek osminohá stvoření živá. Muži z namibijského kmene Hererů tradičně pokládají před ,,posvátný oheň‘‘ kůži mrtvých volů nebo koz. Následně po kožešinách dupou a věří, že jim tato tradice přinese štěstí. Obyvatelé středoamerické Guatemaly považují vánoční období za čas duchů a ďábla. Proto těsně před vánočními svátky shromažďují všechen odpad do jedné kupy, do které také přidají ďáblovu hlavu, a nakonec celou hromadu spálí. Na závěr špetka komičnosti. Poslední předvánoční týden navštěvují věřící ve venezuelské metropoli Caracas hojně kostel. Na tom by nebylo nic zvláštního, pozoruhodná je ovšem tradice způsobu dopravy do něj. Do svatostánku se v těchto dnech zásadně jezdí na kolečkových bruslích. Katalánsko je proslulé svou vánoční zálibou ve vyměšování. Prvním bizarním zvykem je umístění kuriózní figurky (tzv. caganer) do katalánského betléma; figurka vždy vykonává velkou potřebu. Postavičkou může být kdokoliv, prodávají se caganery slavných herců, politiků či sportovců. Miniatura má 12

zřejmě symbolizovat pohnojenou půdu, a tudíž je figurka zobrazením hojnosti. Dalším podobným obyčejem je řezání do vánočního polena (říká se mu Tio de Nadal), do kterého rodiče předem ukryjí cukrovinky. Na Štědrý den tlučou děti za zpěvu koled polena tyčemi do té doby, než poleno pamlsky ,,nevykálí‘‘. Tereza Gottwaldová, Sp

Masaryk na kokainu?

AKTUÁLNĚ NA OBLOZE

I v prosinci lze pozorovat noční oblohu. Noci jsou totiž v tomto měsíci nejdelší. Pokud je jasná noc, nabízí nám úžasnou podívanou. Jestliže jste tedy pod stromečkem našli teleskop či dalekohled, najděte si chvilku a vyrazte jej ven vyzkoušet. Na obloze můžete spatřit Jupiter, Mars či Venuši.

superúplněk = Měsíc je nejblíže Zemi, navíc v okamžiku úplňku

Co můžeme pozorovat?

Star Chart - podle vaší aktuální polohy ukazuje a popisuje všechny objekty na obloze včetně souhvězdí

Venuše: jihozápad, za soumraku, velmi jasná Mars: jižně od Venuše Jupiter: viditelný druhou polovinu noci, ráno velmi vysoko meteorický roj Geminid: 14. prosince (každý rok) úplněk: 14. prosince, jasnější než superúplněk v listopadu Měsíc v apogeu: 25. prosince Měsíc v novu: 29. prosince Merkur v dolní konjunkci se Sluncem: 28. prosince těsná konjunkce Marsu s Neptunem: 31. prosince přelety ISS: 29., 30., 31. prosince, vždy k ránu, převážně jihovýchod přelety Iridia: každý den

Iridium = družice Aplikace pro sledování oblohy Aplikací je mnoho, stačí si jen vybrat tu pro vás nejpohodlnější.

ISS Detector - nabízí přesné časy přeletů ISS a Iridia podle vaší polohy Obdobnými aplikacemi jsou: Sky Map, Night Sky Lite™, Sky Portal a mnoho dalších. Nikola Polášková, 3. A

Vysvětlivky apogeum = těleso obíhající kolem Země má v tomto bodě od ní největší vzdálenost dolní konjunkce = nastává v případě, kdy dvě planety leží ve stejné linii na stejné straně Slunce, Země je v opozici ke Slunci (jinými slovy, kdybychom se podívali na Slunce, ve stejném místě bychom uviděli i daný objekt) 15

Taková normální rodina Vánoční rána jsou jako žádná jiná. V ten moment, kdy se probudíte, totiž víte, že nemusíte do školy či do práce, dostanete večer dárek, možná i víc, pokud budete hodní, a jako bonus můžete třeba celý den zůstat v pyžamu. Dobře, budu mluvit za sebe. Prvním poznávacím znakem u nás doma je vánočka. Vůně čerstvě upečené, z trouby právě vytažené vánočky, se šíří celým domem a vy víte, že dnešní snídaně nebude jen rychlovka z obchodu, protože ráno prostě nestíháte namazat si ten kousek chleba, který je mimochodem znakem celého roku. Pokud se tedy nestane, že se vaše rodina rozhodne držet dietu. Hodně štěstí, pečivo je drahý luxus. Zpátky k vánočce. Její vůně se totiž stále šíří celým domem. Po probuzení se tedy jako zoombie vydáte dolů do kuchyně, natěšení, že si dáte dobrou snídani. Bez obav, vaše mamka pravděpodobně vstávala v pět hodin, aby tu lahodnou vánočku mohla upéct. Po dobré snídani, obklopeni cukrovím, které mamka naservírovala na překrásné tácy

a jindy „nedotýkej se toho“ stojanu na cukroví, Vám rodina radostně oznámí, že podle zvyku přece budeme jíst až večer. Kdo by totiž nechtěl vidět zlaté prase. Po mnoha letech pokusů, kdy jsem se odkazovala dokonce na zákon o zanedbání povinné péče, jsem to úspěšně vzdala. A tak každý rok, s myšlenkou, že do večera nesmím nic jíst, jinak by mě rodiče prokleli, raději začnu tím, že spořádám „tunu“ té dobré vánočky. V průběhu Štědrého dne, jak jsem již mnohokrát poznala, toho v televizi dávají opravdu hodně. Jak staré zavedené „fláky,“ které jen tak z recese papouškujete ještě dřív, než se hlavní postava vysloví, tak zcela nové neokoukané megafilmy, které byly svým statusem „megafilm“ oceněny dříve, než je stihl kdokoliv vidět. V poledne se spousta rodin schází u stolu, aby si dala sváteční oběd. Tento a mnoho dalších zavedených zvyků se zkrátka u některých lidí dodržují. Nic víc, nic méně. Pro některé samozřejmost, pro jiné něco zcela nepředstavitelného. Jako třeba pro nás. My stále vyhlížíme zlaté prase, mamka připravuje bramborový salát.

Vzhledem k tomu že je období zimy, stmívá se už kolem čtvrté a všude je sníh (ironie), večeře na sebe nenechá dlouho čekat. Vždy jsme měli tradici, že smíme podávat večeři tehdy, až vyjde na obloze první hvězda. První hvězda vyšla, rodiče jsou někde venku a já pro urychlení tohoto procesu dokončuji přípravy rodinné tabule. Ta se skládá z několika talířů, pečlivě urovnaného příboru, skleniček na přípitek s okraji obalenými v cukru a dekorace sestavené z několika větví a svíček. Na závěr ještě osmažím rybí filety a děkuji pánubohu, že jsem se nemusela dívat tři dny na poloprázdnou vanu, ve které si plave další obyvatel našeho domu čekající na porážku. Přesně jako minulý rok. Příchod rodičů způsobí pocit neskutečného štěstí, protože to znamená, že po celém dni hromadného půstu se můžeme konečně najíst. Následná půlhodinu bude taťka hledat kameru, aby si po roce zase jednou natočil rodinou idylku a společnou večeři u stolu. Je to totiž takový unikát, který se u nás doma děje jen na Vánoce. V další půl hodince ještě budeme okupovat koupelnu, protože na Vánoce chce každý vypadat dobře.

GYPRI FAIR-PLAY CUP PŘÍBOR, 30.12.

V průběhu dne ještě pobalím pár dárků a tiše doufám, že ty ponožky se jim budou líbit. Jsou přece příjemné na dotek. Ostatně, co se týče dárků, vždy mi přišlo poněkud nemístné darovat někomu hygienické potřeby jako jsou mýdla, šampón a podobné. Je to jako byste danému člověku vzkázali: „Přeji hezké Vánoce, jdi se umýt.“ Pro doplnění potřebných věcí a nedostatek fantazie ale stejně letos každý z mých rodičů dostane šampón.

Po úvodním přípitku se konečně dáváme do jídla. Táta 17

zachraňuje svou dietu tím, že si bramborový salát posype chia semínky. Dříve jsme také pouštěli „lodičky“, ale po velké rekonstrukci domu, kdy se jakýmsi omylem stalo, že kuchyně je propojena s obývákem, a tudíž Ježíšek už nechodí po večeři tajně, jsme se rozhodli místo pouštění lodiček rovnou „přejít k věci“. Rozbalovaní dárků je krásná věc. Nebudu lhát, když řeknu, že je to něco, na co se těším celý Štědrý den. Za přítomnosti kamery rozbaluji svůj první dárek: „Jé! Ponožky!“ S opravdovou a zároveň škodolibou radostí se usmívám - nejsem totiž jediná, kdo je letos má pod stromečkem. Od příjemného zavedení předvánočních seznamů a ujasnění si, že dárky před sebou nemusíme tajit, dostáváme také to, co jsme si skutečně přáli. Mamka si ale vždycky najde chvilku sehnat nám něco „nečekaného“. Kromě ponožek tak dostáváme i nové pyžamo. Zdálo se to jako dlouhá doba, po rozbalení všech dárků není ani osm hodin. Všichni jsme ale unavení, a tak společně sledujeme v televizi nějaký ten „megafilm.“ Před tím samozřejmě proběhne bitva o ovladač. Cukroví se ztrácí obrovskou rychlostí. Ačkoliv se to tak nezdá, jsme šťastní a spolu. Veselé Vánoce, přeji všem. Melánie Klvaňová, 3. A

V hlavní roli česká města Jako každý rok se natáčejí zimní verze reklam světových značek, od reklam na čokoládu až po nápoje. Zmíněnou čokoládu svět spatří v zasněžené fiktivní švýcarské vesnici Lilaberg, kde se na pastvinách pasou fialové kravičky značky Milka. I když se to na první pohled nezdá, reklama se natáčela v ČR, a to přesněji v západočeském městě Loket. Zmást vás můžou vysoké zasněžené Alpy v pozadí nezměněného náměstí. Reklamu režíroval francouz Jean-Pierre Jeunet. V jeho podání vznikly i takové filmy jako Amélie z Montmartru nebo Vetřelec: Vzkříšení, počítačové kulisy pochází z pařížské agentury McMurphy. Děj reklamy je celkem jednoduchý a v předvánočním čase kouzelný. Hlavním hrdinou je mladý chlapec, který se už nemůže dočkat 24.12. Zajde do místního hodinářství a sestaví si stroj času. Přitom ho sleduje jeho rodina, která během pár sekund, co se syn prohání časem, sežene a nastrojí vánoční stromeček, zabalí dárky, uvaří večeři a poté s úsměvem čekají, až dorazí synáček, který je víc 20

než spokojený. A toto všechno jen pro lahodnou čokoládu ve fialovém obalu. Další světovou značku mohou televizní diváci z celého světa pozorovat v malebném městě, které se skládá ze tří českých měst, a to z města Nebušice, Loket a Louny. V hlavním vánočním spotu “Taste the Feeling” vzdává Coca-Cola hold všem, kteří se podílí na přípravě Vánoc. Tuto reklamu můžou vídat i čeští televizní diváci. Děj je o mladém chlapci, který nejdříve zpoza svého okna vidí souseda, jak si zdobí dům, a v tom ho to napadne! Vezme si dřevěný vozík s ledem, ve kterém má všechny 3 druhy Coca-Coly, a vyráží na svou “cestu”. Prvním obdarovaným je zmiňovaný soused, poté je to paní, co už nestíhá s vánoční hostinou, a nakonec na náměstí v krámku překvapí mladou slečnu, která balí dárky. Vše dělá tak, aby si ho obdarovaní nevšimli a on jen z povzdálí sleduje, jak se jim na tváři objeví úsměv. Závěr je zcela neodmyslitelný, neboť co by to byla vánoční reklama bez Santy Clause, který si také rád na chvíli odpočine a vychutná chuť Coca-Coly.

Opustíme jídlo a pití a zapátráme i do technologií. Známá značka s “nakousnutým jablkem” v logu zavítala na české území už v říjnu letošního roku, přesněji do města Žatec. Reklama podporuje novou firmu Frankie´s Holiday, i když s názvem je spojena “jen” hlavní postava - Frankenstein, Apple se objevuje na každém kroku, například jako ozdoba na městském stromečku, v každé ruce kolemjdoucích iPhone. Děj se ze začátku odehrává doma u Frankensteina, který si na iPhone nahraje melodii z hrací skříňky, neboť žije sám. Poté jde dolů do města, aby si zazpíval koledu i s ostatními občany. První pohled občanů je odrazující, ale situaci zachrání malá holčička, která se Frankensteina nebojí a přijde k němu blíže, zatímco zpívá koledu. Za chvílí zpívá celé město. Hlavním sloganem reklamy je: „Otevřete svá srdce všem“. U Applu ještě zůstaneme, neboť toto není jediná reklama z ČR. Reklama na iPhone 7 PLUS se odehrává na zámku Libochovice, který se nachází severozápadně od Prahy. Nese název Romeo and Juliet. Děj je o malé Julii, která přiběhne na bál, kde potká i Romea. Na konci reklamy se ukáže, že je to divadelní vystoupení dcery dojatého tatínka, který celou dobu natáčí na již zmiňovaný telefon, Závěrečným sloganem je: “Your movies look like movies on iPhone 7”. Bára Pařenicová 3. A

VÁNOČNÍ FILMY, KTERÉ SI NESMÍTE NECHAT UJÍT! Každý z nás by si měl občas najít čas na shlédnutí nějakého filmu. Ať už kvůli zlepšení nálady nebo odreagování. Zvláště teď ve vánoční čas jsou filmy a pohádky skvělým společníkem a „navoditelem“ vánoční atmosféry. Jsem zastáncem názoru, že tradiční české pohádky prostě žádná americká slátanina, kde se cpe tlustý dědek do komína, nemůže nahradit. Mezi nejsledovanější a všemi generacemi milované české pohádky a filmy patří například: Tři oříšky pro Popelku No, kdo by neměl rád Popelku? Největší klasika, jaká může být. Úžasný příběh krásný svou jednoduchostí a vítězství dobra nad zlem. Myslím, že děj není třeba popisovat, všichni známe tento naprosto dokonalý příběh. Anděl Páně Příběh nenapravitelného nešiky anděla Petronela, charakteristického svou naivitou a až přílišnou důvěřivostí. Myslím, že jedna z nejlepších českých pohádek plná ponaučení a zakončená vítězstvím dobra nad zlem.

Pelíšky Popisuje osudy tří rodin v období před ruskou okupací v roce 1968. Myslím si, že ten kdo tuto dobu nezažil, nemůže tomuto filmu moc porozumět. Nějak si na tento film nedokážu udělat názor, ale hlášky jsou tam skvělé. Tři bratři Pro mne jednoznačně nejlepší z novějších pohádek. Pojednává o cestě tří bratru za svým osudem. Do pohádky jsou zakomponovány tři velice známé příběhy (Šípková Růženka, Červená Karkulka a O dvanácti měsíčcích). Nádherně natočená až dojemná pohádka s nejkrásnějším scénářem ze všech pohádek. Princezna se zlatou hvězdou Hodně stará, však nikdy neokoukatelná. Hodnota této pohádky je zkrátka prověřená časem a generacemi. Příběh princezny, která si má vzít krále Kazisvěta a uteče do cizího království, kde potká svého prince. Jestli však preferujete spíše ty americké filmy, velice populární je například: Vánoční skřítek Děj pojednává o Buddym, který vyrůstal

na severním pólu v domnění, že je jeden ze skřítku, kteří ho vychovali a později, když se dozví, že je člověk, vydá se hledat svou pravou rodinu. Řekla bych, že tento film je taková „oddychovka“, nad kterou se člověk nemusí příliš zamýšlet a navíc obsahuje typický americký a námi velice oblíbený happyend. Láska nebeská Americká romantická komedie skládající se z několika příběhů, které nakonec vyvrcholí na Štědrý den. Myslím, že tento film je velmi pozitivní, což je v dnešní době opravdu vzácné a navíc skvělé a opravdu hvězdné obsazení, takže co víc si přát… Polární expres Zajímavostí tohoto filmu je, že v něm hrají živí herci, kteří byli pomocí počítače převedeni do animované podoby. Hlavní postavou je bezejmenný kluk (v angličtině označovaný jako Hero boy), který přestává věřit v Santu a nabývá podezření, že dárky kupují rodiče. Jednou v noci před jeho domem zastaví záhadný vlak, do kterého hlavní hrdina nastoupí, a tak začíná jeho dobrodružství. Tento film je spíše pro mladší diváky, kteří si určitě nevšimnou strohosti scénáře. Film ale určitě stojí za zhlédnutí.

dělat, co se mu jen zachce. Na Kevinův dům mají zálusk lupiči, s kterými se Kevin vypořádá po svém. Tento film já osobně moc nemusím, což většina lidí nechápe. Takže pokud jste jej ještě neviděli, zhlédněte a rozhodněte se, jestli se přidáte k názoru většiny. Grinch Film natočený podle knížky vypráví příběh Grinche, který byl od dětství terčem posměchu, a tak se jednoho dne ukryje v jeskyni. Poté ho obyvatelka jejich města pozve na Vánoce zpět, což se trochu zvrhne a Grinch se snaží ukrást Vánoce. Tento film považuji za jeden z nejhorších, „nejuječenějších“ a nejúchylnějších, ale znám spoustu lidí, pro které je tento film top jedna. Takže názor si udělejte sami. Santa má bráchu Název vypovídá za vše. Santův brácha Fred vyrůstal ve stínu svého bratra, když se Santa dostane do potíží, pomůže mu zachránit Vánoce. Nemůžu si pomoct, ale myslím, že celý děj není příliš originální. Tento film ani nenadchne, ani neurazí, takže určitě neváhejte a zkoukněte. Dory Kolářová, 1. A

Sám doma Velice oblíbená a každoročně vysílaná komedie o malém Kevinovi, kterého rodiče zapomněli doma při odjezdu na vánoční svátky. Kevin je však z této situace nadšen, protože konečně může 23

Následující recept je inspirován tvorbou Raymonda Chandlera, jehož fiktivní recept byl také uveden v díle Marka Cricka U Kafky v kuchyni. Autorka se inspirovala touto knihou. Horká čokoláda se šlehačkou à la Raymond Chandler 100 g hořké čokolády 400 ml mléka 1 balíček vanilkového cukru 200 ml smetany na vaření mletá skořice 100 ml smetany ke šlehání Napil jsem se kafe s rumem a pozoroval, jak ty částečky lógru klesaj na dno. Potřeboval jsem energii, nůž a balík toho hnědýho svinstva. V obchodě toho maj plný regály, ale já si vzal tu na vaření. Vzal jsem ji do ruky a chtěl zjistit gramáž. Byla přesná. Vytáhl jsem nůž a krájecí prkénko. Přejel jsem čepel nože a nakrájel čokoládu na malý kousky. Než jsem si uvědomil, co dělám, byla úplně rozsekaná. Ležela tam na krájecím prkénku a ani se nehnula. Nalil jsem si do hrnce mléko, přidal smetanu a zapnul hořák. Než jsem shrábnul čokoládu, smetana se drala ven. Ale já ji nepustil a utlumil její pokusy o útěk. Chtěl jsem ji vařit tak pomalu, jak to jenom jde. Přidal jsem tam i ty kusy čokolády a vanilkový cukr. Říkaly si o to. Míchal jsem tak dlouho, dokud se nerozpustily. Ta směs byla tmavší víc a víc. Mezitím se dostala do varu a já si umíchal tajnou ingredienci. Sebral jsem trochu mléka a udusil v něm čokoládový 24

puding. Měl jsem ho jen dvě lžičky. V tomhle městě není pudingu nikdy dost. Pozoroval jsem, jak pára stoupá nahoru. Přilil jsem do hrnce rozmíchaný puding. Metlu jsem neměl, ale vzal jsem si obušek a rozmlátil ty velký kusy, aby byla čokoláda hladká. Teď jsem klidně mohl nalít tu čokoládu do hrnku. Byla vařící. Zbytek smetany jsem si vzal do parády a ušlehal z něj hustou šlehačku. Tu jsem naservíroval na čokoládu a obsypal skořicí. Mohl jsem ji klidně podávat, ale neměl jsem chuť. Nikdo se neukázal. Melánie Klvaňová, 3. A

Těžký život žákyně

Duch Vánoc

Cítím zápach učení, trpkosti a mučení. Učitelův chladný dech sápe se jí po zádech. Místo vůně skořice, věnuje se matice. A co dárky, pečení? Zná jen a jen to učení! Jak by taky ne, dítě školou povinné!

Hurá máme Vánoce, sešli jsme se po roce! Všude zvoní zvonky, já zas kradl stromky. Loni, letos zase… Slavím svátky v base!

Michal Polešovský, Ok

OD VĚCI Každý rok ta samá slova o radostném prožití vánočních svátků, o lásce, o klidu, o sblížení, o dávání, o harmonii. Teď bych měl napsat asi něco o tom, jak bychom měli zpomalit, nemyslet jen na dárky, zamyslet se nad významem Vánoc. Ne. Nadělme si raději pod stromeček pořádnou dávku sebereflexe. My všichni. Ze školních záležitostí, zejména těch týkajících se vyučování samotného, je mi poslední rok dost ouzko. Kam se poděl náš dávný zápal a zvídavost? Bojím se to napsat, ale myslím, že vím. Propadl se hluboko do pekelné jámy zničující školní rutiny a nesmyslnosti. Šušká se, že situace na čtyřletém gymplu není tak strašná jako na osmiletém. Nicméně z toho, čeho jsem byl sem tam svědkem, usuzuji, že je strašná dostatečně. Je tohle ona dospělost? Tupě zírat ve vyučování před sebe a svůj organismus živit na tom semínku naděje, že odpoledne bude po všem a my budeme moct usednout ke svým facebookům? Kdo je na vině? Student nebo učitel? Všiml jsem si, s jakou samozřejmostí jsem od sebe odtrhl pojmy „student“ a „učitel“ a postavil je proti sobě. To jsem ale vůl, vždyť musíme táhnout za jeden provaz! Zdá se to jako nadlidský úkol. Cosi stojí mezi námi - obrovská neprůhledná zeď zhotovena z balvanů generační propasti stmelených maltou apatie. Říkám, strhněme tu zeď a z jejích balvanů postavme hladké cesty poznání, jež budou nám všem k užitku a štěstí. Gabriel Friedel, Sp 25

ZDROJE

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Zástupce šéfredaktora: Nikola Polášková | Redaktoři: Bára Pařenicová, Radim Friedel, Tomáš Horečka, Johana Dudová, Tereza Gottwaldová, Štěpánka Neméthová, Pavel Musil, Anna Murková, Michaela Šumberová, Helena Rychetská, Karolína Špačková, Barbora Skopalová, Dory Kolářová | Korektura: Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel

MGP