RESTART | 12. vydání by Restart (@casopisMGP)

Školní časopis Masarykova gymnázia v Příboře

12. VYDÁNÍ | LISTOPAD/PROSINEC | 2018

12 AKTUALITY

14 REPORTÁŽ 11 VÝBĚR

18 SLAVNÉ DNY

36 KULTURA

42 RECENZE

44 VÝBĚR

52 ROZHOVOR

56 EPIGRAM

Letí to

ánocům jsme zamávali na rozloučenou, přišel Nový rok, v pořadí již dvoutisící devatenáctý od narození Krista; plesová sezóna se blíží a maturita klepe na dveře. Čas zmrzlých obličejů a pádů zadnicí na led tedy konečně nastal. A jistě vás, milí čtenáři, zajímá, čím že se to můžete čtenářsky obohatit v dvanáctém vydání školního časopisu Restart. Neviděli jste ještě film Bohemian Rhapsody? Recenze na něj vás navnadí tak, že do toho kina půjdete, i kdybyste nechtěli. Jak se změnila dosud známá soustava SI; co říkají pánové Krakovský a Hanzlík na vánoční nákupy; jakou knížku si otevřít a nebýt zklamán? To vše se můžete snadno dozvědět. Tyto novoroční chvíle jsou však pro mnohé chvílemi pro zamyšlení a předsevzetí. Mezi stránkami časopisu proto najdete úvahu pana Komárka pojednávající o čase a jak jej vůbec trávíme. Čtvrťákům, kteří si pořád lámou hlavu s tím, kam se vydat, se prostřednictvím rozhovoru bude věnovat bývalý absolvent Gabriel Friedel a osvětlí jim studentské vyžití v hlavním městě naší republiky. Pravidelná rubrika Slavné dny se tentokrát zaobírá životem Marie Curie-Skłodowské a objevem radia. Náš tým opravdu nezahálel a v tomto čísle je vašemu oku předneseno značné množství užitečného a výživného obsahu - neváhajte tedy obrátit list. Příjemné čtení vám (naposledy) přeje Radim Friedel, Ok šéfredaktor

VÁNOCE PŘICHÁZEJÍ

no, je to tak, další Vánoce budeme slavit už za méně než 365 dní a abyste snad nezapomněli, jak láskyplná, vstřícná a srdečná byla nálada před těmi právě minulými, dovolte mi vám všechnu tu nádheru připomenout. Táhlo se to s námi celý prosinec. Na jeho začátku jsme se smáli všem seminárkám, myšlenkám na dárky a měli jsme srandu z oblíbených předvánočních testíků. No a na jeho konci? Jsme se taky smáli. Úsměvem mírně zkrouceným, který by byl schopen pouze Dr. Chocholoušek identifikovat coby projev šílenství. V očích se nám místo vánoční výzdoby a štěstí odrážely pouze slzy.

A když jste se někam odhodlali, dorazili jste pravděpodobně na jeden z mnoha přemnožených vánočních trhů. Přestože nemáte peníze ani na ty dárky, máte tak vynikající “vánoční” náladu, že té deci svařáku za 60 korun prostě neodoláte. Takové akce potom mohly skončit jenom dvěma způsoby: buď vám došly peníze, nebo jste seděli po pěti svařácích v autobuse a věděli, že absence dárků vás bude trápit nejdříve příští odpoledne. Leč terorismus odsuzujeme, nějakým zvráceným způsobem ty pohnutky asi chápu. Aspoň co se vánočních trhů týče. Nezbývá mi, než vám popřát v novém roce mnoho úspěchů, mezi které se zařadí včasný kladný postoj k Vánocům, když to teda tentokrát zase nevyšlo. Zdeněk Hanzlík, Ok

Jeden můj spolužák se dokonce nechal oficiálně prohlásit za psychicky narušeného. Možná si myslel, že mu 22. 12. půjdou všichni z cesty v tom narvaném obchoďáku. Anebo se chtěl na psychiatrii nechat hospitalizovat přes celé svátky. Což by přece mnoho z nás ocenilo a toužilo použít jako dost neprůstřelnou výmluvu pro nekoupené dárky, nenapsané seminárky, mírně řečeno pokažené testy. 5

JAK NA VÝLET DO PRAHY ZA MASARYKEM

estliže čtete Restart, patříte jistě k těm kulturně vzdělanějším. Vsadím se, že nemáte problémy s krásným předmětem jako je jazyk český, o slohu nemluvě. Přidáte-li k tomu špetku znalostí z dějepisu či ochotu se něco nového dozvědět, pak prosím, pokračujte ve čtení. V opačném případě můžete však také pokračovat.

červený (!) diplom za 3. místo. Za zmínku jistě stojí, že v tehdejším ročníku soutěže vypálil Jáchym Pantálek všem rybník, jelikož z í s k a l M i m o ř á d n o u c e nu . Další rok jsem si více zjistila o Masarykově práci v Příboře. Ano, opravdu zde měl svou kancelář, strávil zde hodně času jako poslanec Říšského sněmu se zájmem o místní občany. Ale o tom více někdy jindy. Jako motivaci Vám mohu prozradit, že se opět konal onen epický výlet na předávání cen do Prahy. A tak jsem měla v letošním ročníku slušnou šanci na dosažení hattricku ve třetích místech. Nestalo se tak, ale 3. cenu vzal aspoň Mety. Já druhé místo, když jinak nedali.

Prosinec, vánoční prázdniny. Udělej něco užitečného, řekne pan Orošnjak. A tak po předchozí konzultaci začnu psát práci do soutěže s názvem “TGM - život, dílo a odkaz pro současnost a budoucnost”. Téma i slohový útvar si mohu vybrat. Někdo píše rád o historických skutečnostech, někdo by rád úvahu o tom, co by, kdyby. Povoleno je všechno, co má alespoň trochu co dočinění Ale teď už jsem velká, ačkoli stále s naším Tatíčkem Masarykem. vypadám na třináct. Za chvíli vypadnu nebo propadnu z tohoto Má první soutěžní práce ve druháku milého ústavu, jenž nese jméno (zamlada:-) nesla název “Republika za Masarykovo. Těšit se mohu ze tří koně, koně za Masaryka”. Já myslím, červených diplomů i bez maturity. že uhádnete, o čem to bylo. Dokonce Mé práce o TGM vzal čas a výlety i porota byla uchvácena vraníkem do Prahy jsou ve vzpomínkách. Nyní Hektorem, a tak mi v Praze předala je řada na Vás! Skočte se poradit do 7

kabinetu 31A a ptejte se po panu Orošnjakovi. Ten se Vás rád ujme a dovede Vaše dokonalá já k úspěchu! Malá rada na závěr. Nikdy na něj nezkoušejte žádnou darebárnu. Já to zkusila, ale pan Orošnjak poznal, že ta báchorka o bělouši uvázaném u bran baníkovského stadionu je vymyšlená. Ačkoli Masaryk se rád díval na Baník. Jo? Nebojte se najít nějaké nové n e ot ře l é té m a a c e s t a d o Prahy je Vaše! Hodně štěstí! Marie Jurečková, 4.A

KONEC FYZICKÉHO KILOGRAMU – SI 2.0

ez nadsázky lze říci, že veškerá měření hmotnosti, která jste v životě kdy provedli, lze zpětně vystopovat k takzvanému IPK, International Prototype Kilogram. Tento Platino-Iridiový válec je stále i po 139 letech po svém odlití to, co ve své nejhlubší podstatě znamená slovní spojení jeden kilogram. Pokud by právě tento objekt uložený v Mezinárodním úřadu pro míry a váhy v Paříži ztratil část své hmotnosti, jeho váha by stále navzdory selskému rozumu byla pořád jeden kilogram. 20. května 2019 si ale všichni fyzici oddechnou, neboť IPK se oficiálně stane věčnou fyzikální relikvií. Vše začalo na první Generální konferenci měr a vah roku 1889, kdy byl IPK zaveden jako oficiální definice jednotky hmotnosti. Spolu s IPK bylo z identické taveniny vytvořeno 40 kopií, které měly sloužit jako tzv. „národní prototypy“ nebo pracovní kopie a každých zhruba 40 let se všechny sešly v Paříži a porovnaly. Zjištění, že se kopie liší od původního IPK ročně až o 2×10−8 kg (20 µg) alarmovalo vědce po celém světě, neboť vzhledem k tomu, jak je kilogram nešťastně definován,

není možno zjistit, jak moc na váze ztratil IPK nebo národní prototyp. Roku 1999 proto ta samá konference vyhlásila IPK a staré definici kilogramu vědeckou válku pobídnutím světových laboratoří, aby se problému věnovaly. Prostředkem k vítězství se staly Kibblovy váhy (také Wattovy váhy). Ty jsou ve zjednodušeném výkladu schopny velice přesně měřit hmotnost v propojení s Planckovou konstantou. Místo porovnávání dvou hmotností je ale porovnávána jedna hmotnost, tedy tíhová síla působící na těleso a magnetická síla působící na cívku s proudem. Nicméně Planckova konstanta sama podléhá odchylce měření, proto se musely váhy zpřesnit. A vskutku, roku 2016 se vědcům podařilo dosáhnout komunitou požadované přesnosti. Výsledkem tohoto snažení je fixní hodnota Planckovy konstanty, která od 20. května 2019 bude přesně 6,62607015×10−34 kg.m2.s−1 (J.s). Pokud je kilogram definován pomocí této neměnné hodnoty, je pak jeho definice přímo závislá už jen na definici metru a sekundy, ale právě tyto jednotky už podle fyzikálních konstant definovány jsou. Dlouholetý boj je tudíž u konce.

Mimo kilogramu se také dostalo na další tři ze sedmi základních jednotek SI. Ampér se nyní opírá o zafixovanou hodnotu elementárního náboje, kelvin o pevnou hodnotu Boltzmannovy konstanty a mol zase o fixní hodnotu tentokrát Avogadrovy konstanty. Celková potřeba tohoto grandiózního počinu tedy netkví jen v kilogramu, ale v robustnosti celé soustavy SI. Stará definice kelvinu je například problémová při přesném měření velmi nízkých a velmi vysokých teplot. Konečně, jak se to dotkne nás? Pokud nehodláte studovat přírodní vědy, asi nijak. Jakkoliv to ale se studiem zamýšlíte, můžete si být jisti, že počínaje světovým dnem metrologie bude celý fyzikální svět stát na ještě pevnějších základech. Roman Vašut, 4.B

9.11. Restart v Brně získal 5. místo za titulku v celorepublikovém kole o nejlepší školní časopis. V ten samý den v Praze za své práce v soutěži „Tomáš Garrigue Masaryk – Život, dílo a odkaz pro současnost a budoucnost“ převzali diplomy za 3. a 2. místo Metoděj Kazlepka a Marie Jurečková. 14.11. Tříčlenný tým ve složení Natálie Mikerásková, Bára Čuláková a Lucie Šumberová se v Havířově umístil na skvělém 3. místě v krajském kole týmové hry sudoku. 19.11. Tělocvična MGP zažila další, již 19. ročník volejbalového turnaje. Štafetu vítěze tentokrát přebrali prváci! 23.11. Prváci a vybrané kusy z řad studentstva navštívili předvánoční Vídeň, kde kromě stánků s punčem a wursty zavítali do muzea Albertina, které pořádalo výstavu nejen Monetových děl. 27.11. Okresní kolo soutěže „Bible a my“ v Kopřivnici vyhrál Filip Jiřík, v těsném závěsu se pak na 3. místě uchytil Matěj Dostál. 28.11. Tým piškvorkových fajnšmekrů Ovesná tyčinka se v krajském kole umístil na hezké bronzové pozici. 30.11. - 1.12. Proběhly Dny otevřených dveří, nerozhodným studentům věnovali pozornost absolventi studující v různých koutech Česka. 11.12. Proběhl Vánoční happening paní učitelky Manové.

AKTUALITY

20.12. Zpod stromečku ve vestibulu školy se do tříd roznášela Vánoční pošta. Dále se v aule konal Vánoční koncert s tématikou rakouských Vánoc. 21.12. Již tradičně tělocvičnou otřásla Vánoční laťka pod vedením septimy. Přeskok vyhrála oktáva a nejlepší scénku pak 4.A. 27.12. Gypri Fair Play Cup se těšil bohaté účasti, ceny pro vítěze navíc zasponzoroval Moravskoslezský kraj. Turnaje si všimla i televize LTV!

pohádkách, šťastné ruce a

o by to bylo za poslední prosincový den za dveřmi našeho g ymnázia bez Vánoční laťky, tradiční, pracně připravované, zábavné a tolik oblíbené akce, která propojuje sportovní a umělecké nadání nás studentů.

maturitě

a s nadějí, že se třeba přes noc sám vyplní (velmi oblíbená strategie).

15. 12. 2018

Na tř í d n í m c h atu v z n i k á demokratická anketa „Chceš být náš laťkař?” s možností zašk r tnout o dp ově ď „ ne”, Jen ty “pracné přípravy” asi vypadají „ani ne” nebo „a jo klidně”. u každého jinak. Zatímco někteří píší scénáře, půjčují kostýmy, 16. 12. 2018 vyrábějí kulisy a nacvičují působivé Překvapivě nikdo stále odpověď choreografie, jiní si nedělají příliš „a jo klidně” nezvolil. Uplynulo těžkou hlavu a spoléhají na vrozený datum k odevzdání hudby improvizační talent nebo na zázraky. a třída se alespoň domlouvá, že

hudbu vybere v dalších dnech. Pokud patříte spíše k první skupině, nabízím malé VIP ohlédnutí za 18. 12. 2018 zrozením scénky třídy oktávy, Zodpovědnější členové kolektivu která je příkladem skupiny nezvládají nápor vlastního druhé vždy, všude a ve všem. svědomí, začínají usilovně přemýšlet a něco se konečně děje. 11. 12. 2018 Tomáš Horečka vyzývá spolužáky na třídním chatu k alespoň nějaké aktivitě větou: „Blíží se laťka.” Reaguje ovšem jen Radim Friedel dramatickým vyjádřením: „A nj tvl.”

21. 12. 2018 - Den konání Po usilovném ranním nacvičování a tajné modlitbě je nácvik oficiálně ukončen.

Nyní se ale vraťme k samotné události, kterou provází tradičně Je založen dokument s názvem třída septima a seznamuje nás

14. 12. 2018

s letošním tématem - netradičním zpracováním pohádek podle předem stanovených žánrů - a rovnou nám i předvádí svůj povedený muzikál i taneční nadání pana Šplíchala, jakožto hlavního velitele Mimoňů. To není zdaleka jediná uchvacující podívaná, kterou máme to dopoledne možnost vidět. 1. A nabízí reportáž ze života rodiny Simpsonových, kvinta dramatický život ve šmoulí vesnici. S 2.A hledáme ukradené dárky Krále Jelimána, se sextou zase Nema. S oktávou se přesouváme na Divoký západ, se 4. B zase do ledového království LSD. 3.A nám ukazuje nelehký život princezny Lociky, no a pohádka Spongebob v podání 2.B je doslova horor. Následně Matěj Dostál ze septimy připravuje profesionální rozcvičkou dva vybrané atletické nadšence z každé třídy, kteří se účastní přeskakování laťky nebo alespoň snahy o to v přestávkách mezi jednotlivými scénkami. Jeden z dvojice hází kostkami a určuje tak osud toho druhého, který se musí podle padlých čísel několikrát točit kolem baseballové pálky, nepozvracet se a následně laťku zdolat. Tato zprvu neškodná zábava se ovšem mění v docela děsivý boj s fyzikálními zákony, stejně jako se postupně barva účastníků mění na bílou a zelenou. 16

Sami organizátoři následně podléhají tlaku soucitného publika a zmírňují pravidla. Prvenství v dramatickém klání nakonec získávají zástupci třídy oktávy, ať už díky šťastné pravé ruky Ondřeje Huvara nebo kvalitní fyzické přípravě a (ani si netroufám hádat čím) zoceleného žaludku Jakuba Hanzelky. Vítězem nejpovedenější scénky se stává třída 4.A s pohádkou Příšerky s.r.o a se zjištěním, že tou nejefektivnější strastí, noční můrou, děsem, běsem a hrůzou nás všech (hlavně nás teda) je skutečně maturita. Depresivní myšlenky o našich květnových aktivitách můžeme zahnat jen jediným způsobem - vánočními dárky. Každá třída jeden připravila a postupně vysílá svého zástupce, aby vybral nějaký na oplátku zase pro ni. Opět se vyplatí vsadit na jedince se šťastnou rukou, jelikož nabídka je opravdu pestrá. Na výběr jsou pytle plné sladkostí, krabice s banány, zabalené lahve šampusu tvořící zprvu naději, že se nejedná o šampus dětský (ano, naletěli jsme), ale i dárkové balení tukových rohlíků. Eliška Veřmiřovská, Ok

Den, kdy bylo objeveno

Radium

26. 12. 1898

dyž jsem si poprvé všiml tohoto významného data, tak jsem si uvědomil, že o něm chci napsat. Objevilo se ovšem úskalí v tom, že nejsem nijak zvlášť zběhlý v oblasti chemie a fyziky, ale člověk vždycky musí za vším hledat trochu té historie. Proč si tedy neříct něco o významné ženě, která společně se svým manželem stojí za tímto podstatným vědeckým přínosem.

TĚŽKO NA CVIČIŠTI, LEHKO NA BOJIŠTI

Přestože by se mohlo zdát, že rodiče Marie byli díky svému vzdělání a titulu bohatí, nebyla to úplně pravda. Po příjezdu do Francie jejich dcera žila docela nuzným životem, přes den se učila, večer si naopak přivydělávala doučováním. Bylo tudíž velkým a až dokonce neslýchaným štěstím, že jako první žena úspěšně složila roku 1891 zkoušky na již zmiňovanou MOUDROST HLEDEJ V CIZINĚ univerzitu. O dva roky později, kdy Marie Skłodowská se narodila získala první licenciát, začala pracovat 7. listopadu 1867 ve Varšavě do jakožto laborantka v Lippmanových rodiny nižší polské šlechty. Oba závodech. Licenciát z matematiky její rodiče byli vzdělaní lidé, kteří získala následně roku 1894. dceřin budoucí zájem o studium s nadšením podporovali. Marie již PARŤÁK I ŽIVOTNÍ LÁSKA V JEDNOM v raném věku svými schopnostmi Ve stejném roce se Marie setkává předčila mnoho svých vrstevníků s Pierrem Curiem. Jaká to náhoda, a někdy dokonce i děti starší. že se tak stalo právě v laboratoři, Bohužel svou genialitu ve vlasti kde společně stráví většinu nemohla dále rozvíjet. Polsko bylo dalšího života. V té době teprve zrovna pod nadvládou carského doktorand, avšak hned o rok Ruska. To nejenže měnilo historii později již promovaný doktor podle svého, ale taktéž z velké Curie se s Marií slavnostně oženil. části omezovalo tamní inteligenci. Z jejich manželství vzešla o dva roky Proto se Marie rozhodla vydat později dcera Irène, která zděděný za hranice, přesněji do Francie, matčin vědecký talent v dospělosti aby mohla studovat na francouzské taktéž nezapře, ale rovnou na něj Sorbonně, jedné z nejprestižnějších naváže svou taktéž záslužnou prací. univerzit té doby. A tak se i stalo.

ALE PŘECE TO HEZKY SVÍTÍ

Cesta k radiu se Marii začala otevírat v době, kdy ji díky manželovi vzal 19

pod svá křídla jistý Becquerel. Díky němu mohla získat doktorát, ale musela by se tím pádem zaobírat zdánlivě neatraktivním a pracným tématem – proč je radioaktivita některých druhů uranové rudy mnohem vyšší, než by plynulo z podílu čistého uranu v rudě. Tvrdá práce, s kterou samozřejmě značně pomáhal i Pierre, započala. Po čtyřech letech se konečně dostavil úspěch, tím bylo polonium (pojmenované podle Mariiny vlasti) a následně již zmíněné radium (izolované z našeho jáchymovského smolince). Došlo tak k určitému vysvětlení příčin radioaktivity. Roku 1903 získala jako první žena titul doktora fyziky a byla jí udělena Nobelova cena za fyziku. Poté již následovaly další neméně významné úspěchy, za kterými stála další usilovná práce, ale taktéž neštěstí, když byl roku 1906 Pierre usmrcen projíždějícím povozem. Marie po celý zbytek svého života pokračovala v práci, jež se nakonec stane polské vědkyni osudnou. Marie Curie-Skłodowská umírá 4. července 1934 na následky dlouhodobého ozáření. Vědecký pokrok si vždy žádal, žádá a bude žádat svou daň. Tomáš Horečka, Ok

A CO SE JEŠTĚ NESTALO... 210 LET

Den, kdy proběhla premiéra páté a šesté symfonie od Beethovena 22. 12. 1808

170 LET

Den,kdy se František Josef stal císařem 2. 12. 1948

80 LET

Den, kdy vyšel první díl kresleného seriálu Rychlé šípy 17. 12. 1938

70 LET

Den, kdy OSN schválila Všeobecnou deklaraci lidských práv 10. 12. 1948

60 LET

Den, kdy se prezidentem Francie stal Charles de Gaulle 21. 12. 1958

PŘICHÁZEJÍ!

řicházejí. Už jsou skoro tady. Vánoční nákupy! Jedna z mých největších nočních můr. Stále se v tomto ohledu řadím se svou rodinou mezi neandrtálce dnešní doby, protože stále nakupujeme věci převážně v obchodech, ne po internetu. Během minulých let jsem si k této události vybudoval značný odpor a chtěl bych vám vysvětlit proč. Všechno se to točí kolem milionkrát omílaného klišé - kolik času jsou nákupům ochotny věnovat ženy, kolik muži. Hned na začátek bych se chtěl zamyslet nad jednou věcí. Jak je možné, že když do nákupního střediska přijedeme v dopoledních hodinách (řekněme kolem jedenácté), tak jej neopustíme dřív než v pět odpoledne, a to bez ohledu na množství zakoupených věcí? S tím souvisí i zajímavý fakt, na který jsem tenhle rok přišel. Když jsem sečetl čas, který jsem potřeboval na nakoupení všech dárků já a můj otec, tak jsem zjistil, že to byla zhruba jedna hodina. Takže zbývajících pět hodin zabrala sestra s matkou. Během těchto pěti hodin se mi přihodila spousta zajímavých věcí.

s oblečením. Celkově by se můj pobyt zde dal přirovnat k pěti fázím řecké tragédie. Expozice - to, že jsem vůbec vkročil do obchodu. Kolize - to, že si sestra vzala asi šest triček do zkušební kabinky. Krize - to, že si je zkoušela asi půl hodiny. Peripetie - to, že se začala radit s matkou, které triko jí sluší nejvíc. A nakonec katastrofa, kdy obě došly k závěru, že nekoupí ani jedno. Tento obchod byl obzvlášť proradný, protože zde nebyly žádné lavičky, což bych označil jako zhovadilost. Tento koloběh se několikrát opakoval s tím rozdílem, že jsme tu a tam něco koupili. Nastala chvíle, kdy už jsme měli nákupák opravdu opustit. Vítězoslavně jsem z něj vyšel s úsměvem na tváři. Už jsme se blížili k autu, když vtom zasáhla nějaká vyšší moc. Boží trest ve formě jehovistů. Uvažoval jsem, jestli je mám ignorovat, začít se s nimi bavit, nebo s křikem utéct pryč.

B ohužel jsem se nerozhodl dostatečně rychle a protější strana zahájila rozhovor. Neodradilo j e an i to, kdy ž j s e m j i m První, kterou bych chtěl vyzdvihnout, neodpověděl na pozdrav. Po chvíli byl náš dvouhodinový pobyt v obchodě bezvýznamného tlacháni mi ovšem 25

položili zcela zásadní otázku: „Jak podle vás vypadá Bůh?” Protože jsem toho měl za celý den dost a hladina agrese byla nebezpečně vysoká, napadlo mě jim sdělit, že si Boha představuji jako černošku. Představa, že by mě vykuchalo pár náboženských fanatiků, byla sice děsivá, ale riziko stálo za to. Tak jsem jim to teda řekl a čekal na jejich reakci. Zázrak. Moje odpověď je znechutila natolik, že odešli pryč. A my jsme konečně mohli odjet domů. Šimon Krakovský, Sx

Únava, zmatek, jídlo. To vše provázelo naše putování; nejdříve z Kopřivnice do Studénky, odtud aneb směrem Hulín (zde bylo třeba se kterak poprat o tři páry sedadel ve vcelku luxusním autobusu). Teprve poté, co byla cestovní horečka zažehnána (ne)dobyl svět již v zárodku, mohl člověk popustit zábrany, odhodit kabát a ponořit se úst absolventů našeho do kusu kvalitní literatury - v mém m i l o v a n é h o ú s t a v u případě do Orwellovy Farmy zvířat. slýcháváme barvitou škálu historek popisujících přechod Cesta paradoxně ubíhala poměrně na vysokou. Jejich vyprávění se rychle. Jakmile autobus zakotvil v noha ohledech diametrálně liší, v domovském přístavu, na konečné, ale obrovským soustem byl tento bylo třeba rychle probrat ztuhlé přesun nepochybně pro každého a zlenivělé končetiny, posbírat z nich. I když, v případě hrdých skromných pět švestek a dopravní Brňanů a Brňanek (o nichž si prostředek opustit. Na aklimatizaci díky štědrosti pana Kantora a jeho v brněnském ruchu nám byla sponzorů nově můžete přečíst poskytnuta jen chvíle - každý hned v příruční žákovské knihovně) se fasoval po dvou lístcích na tramvaj. o zas až tak markantní rozdíl vlastně nejedná - holt na místní univerzitě Čtyři zastávky ve společnosti řady je tatíček Masaryk konečně celý. neznámých lidí stačily k tomu, abychom konečně uzřeli cíl A tak jednoho chladného rána - řesněji Fakultu sociálních studií započala naše dlouho očekávaná Masarykovy univerzity, v jejímž dobrodružná výprava. Přídomkem areálu se v rámci Multimediálního dobrodružná ji netituluji pouze dne konalo také v yhlášení ze svévolného rozmaru - její konec celorepublikového kola Soutěže vskutku tonul v mlze nejistoty, školních časopisů. Naši redakci jak nám naše neohrožená šéfová po příchodu přivítal Petr Kantor, nejednou stačila připomenout. osoba nám díky předcházejícímu Ostatně, vidina výluky v obou moři e-mailů velmi známá. Společně směrech neudává zrovna příznivý se slibovanou šunkovou bagetou prvotní poryv větru do plachet. (alias hlavním lákadlem celé

TENTOKRÁT NÁS BYLO ŠEST

a k c efilmu Děj ) n áse m odehrával p ř e d a l ve t a třech křka fázích. Včný nekone té první s e znam je servírka a kt iv Ally, it, přivydělávající jichž bylo možné si v nočním se zúčastnit. klubu jako zpěvačka, objevena slavným Po vstřebání základních jsme zpěvákem Jacksonempokynů Mainem, byli odkázáni aulu, světě, jejíž lokaci nám známém po na celém ale také nikdo neupřesnil. Naštěstí se otěží závislém na drogách a alkoholu. pevně ujal Tomáš Horečka, jenž nás Zazpívají si spolu duet na Jacksonově jistým a neomylným krokemsipravého koncertu a Allyina talentu začnou gentlemana k cíli úspěšně dovedl. všímat jak hudební producenti, Sehnat místolidé. k sezení v moderně tak obyčejní Později se z Ally vyhlížející místnosti, to abyl vážně a Jacksona stanou milenci následně oříšek avšak my ho nakonec také manželé. V druhé fázi je už z Ally rozkousli. před samotným světoznámáJeště zpěvačka a držitelka zahájením celé akce přišla na řadu ceny Grammy, zatímco Jacksonova jedna ze seznamu, jež se hvězdapoložka začíná pomalu vyhasínat. nás úplně netýkala, to sice Jehotak alkoholová a drogováazávislost vyhlášení ceny Arnošta Heinricha, se začíná stupňovat a ke všemu se ocenění každoročně udělovaného mu ještě zhoršuje sluch. Ve třetí fázi těm nejlepším studentským se Jackson léčí v léčebně, a když se ždáu konečně r n a l i s t trochu i c k ý mdo pkupy, o č i nAllyin ům. manažer pro něj připraví studenou Poté nám byl poskytnut prostor sprchu v podobě kritizování jeho k organizaci vlastního programu opileckého chování, které jeho před vyhlášením. ženěsamotným ruinuje kariéru. TatoVětšina slova rovnou zamířila na předem vybraný ještě zatíží balvan na jeho zádech workshop kupříkladu news, a psychický- stav se zhoršíFake natolik, že Copywriting a marketing nebo tu tíhu neunese a spáchá sebevraždu. povídání o vzniku československého Tento znepokojující konec filmu mi Vogue. Pro zájemce se rovněž komentují trefné poznámky paní, pořádaly besedy se zajímavými která sedí v kině vedle mě. Když hosty. Dole av atriu, mediálního vše končí divácidějišti (až na mne) si jarmarku, jste mimo jiné mohli začínají utírat slzy, starší paní, co za vlídné slovo získat kávu, nejspíš očekávala, že odejde ztřeba kina od Seznamu Dnes. plnáredakcí pozitivní energie,čisiMF poněkud naštvaně stěžuje: Po ukončení všech seminářů se opět 30

všichni shromáždili v místnosti, „Měla jsem se radši podívat na Tři v níž visela čísla časopisů oříškymezitím pro Popelku, tam se Trávníček vneoběsí tištěnéa podobě. Každému týmu já můžu klidně spát.“ byla poskytnuta kartička, jejímž A musím uznat,seže paní měla prostřednictvím hlasovalo pro naprostou pravdu, protože můj časopis, který se redakci nejvíce celkový dojem asi takový, že zamlouval. V byl učebně nejdříve podívat se na Tři oříšky pro pro Popelku proběhlo vyhlášení mladší je větší kulturní zážitek než děti, teprve poté přišlo na zhlédnutí kategorii tohoto, dovolím si říct průměrného, středních škol, v níž Restart filmu. obsadil jak celkové páté místo, Dory Kolářová, 3. A tak prvenství v kategorii Titulka. Naše dobrodružství jsme zakončili návštěvou brněnského orloje (na který se náš korektor těšil ze všeho nejvíce) a pojízdného stánku Kofi-Kofi za účelem doplnění hladiny kofeinu v krvi. Zbývala už jen dlouhá cesta domů - vzhledem k náhradní autobusové dopravě docela nejistá vyhlídka. Alice Holáňová, Sx

ž od mala jsem si přála mít kamarády z ciziny. Poznávat jejich kulturu, přírodu a tradiční jídla. Jenže, jak chcete spontánně poznat někoho z jiné země? Na dovolené jsem byla jednou před hodně dlouhou dobou a chatovat s Rusáky z CSka mě úplně neláká. Pak jsem však objevila Slowly - skvělou aplikaci, která mi pomohla najít ideální partnery na dopisování od Kanady až po Srí Lanku.

měl být co nejvíce podobný (výběr je velký a avatárci jsou velmi cute). Zvolíte si atraktivní nickname (ať zaujmete co nejvíce uživatelů), pohlaví, věk, národnost a asi z 50 témat zakliknete ta, která vás nejvíce zajímají (volnočasové aktivity, přátelé, LGBT apod.). Dále byste na svém profilu měli mít vypsané jazyky, kterými mluvíte, a k nim i úrovně (od “zajímám se” až po “rodný jazyk”). Pokud by chtěl někdo mít úplně vyšperkovaný profil, má možnost O této appce jsem se dozvěděla asi o sobě napsat klidně i několik před měsícem díky mé spolusedící. odstavců do kolonky “o mně”. Slowly mě hned nadchlo, už jen když jsem viděla Barčin profil Profil už máte, ale co teď? Buď můžete a pár konverzací, a po zjištění, že čekat, než vám někdo napíše (což na „dopis” musím počkat třeba může trvat i týdny - nedoporučuji) i několik hodin, jsem ji okamžitě nebo si někoho objevit sami. Svého stahovala. Jak to tedy funguje? ideálního internet frienda najdete pomocí filtrů (pohlaví, věk, země, ..). Nejdříve si musíte založit účet. Můžete si tedy vybrat, zda si chcete Vyberete si avatara, který by vám chatovat s indickou malířkou ve věku

30-35 let, či kanadským hokejistou ve věku kolem 20 let. Poté, co zadáte své požadavky, vám aplikace nabídne několik profilů, které splňují vaše kritéria a u nich počet společných zájmů. Pak si prostě vyberete 2-3 lidi a dáte se do psaní dopisu. Když jsem psala svůj dopis poprvé, dost jsem stresovala a neměla jsem sebemenší tušení, co napsat. Jednoduše, v prvním odstavci o sobě napíšete basic fakta, jaké je vaše jméno, věk a co studujete. Pokud chcete být už hned v prvním dopise otevření jako já, napište o vašich koníčcích, co se vám líbí/nelíbí a nebojte se i trochu popsat sebe sami. V posledním odstavci se příjemce ptejte na cokoliv, co vás zajímá. Ze začátku bych na vašem místě napsala vaše schránka na dopisy přeplněná. 2-3 lidem, protože někteří odpovídají Většinou vám píšou fajn lidi, kteří až po týdnu, jiní třeba vůbec. mají stejné zájmy jako vy, ovšem i tady natrefíte na perverzáky Abych to shrnula, Slowly funguje (většinou jsou to Indi), kteří vám jako internetová pošta, která píšou o vaše erotické zážitky a třeba zadarmo spojuje lidi z celého světa. i o žhavé fotky, ale jelikož čekáte Čím dále je od vás váš internetový, na dopis 12 hodin, tak to není tak tím déle trvá dopisy doručit otravné, jako kdyby vám psali třeba (nejdéle 1 den). Pravděbodobně na messengeru, a spíše vás to pobaví. vás ze začátku aplikace zklame, Tuhle aplikaci doporučuji všem, protože vám odepíše jenom pár lidí co si chtějí procvičovat angličtinu a sám od sebe vám nenapíše třeba či další jazyky a těm, co by chtěli nikdo. No, z vlastní zkušenosti vám někdy cestovat a zjistit si něco musím říct, že Slowly musíte dát málo o konkrétní zemi spíše trochu času a po dvou týdnech bude od místních než z Wikipedie. Adéla Vlašicová, 2.A

e pátek 2. 11. 2018. Po půlroce těšení je to konečně tady. Vcházím do sálu maloměstského kina, jehož sedačky obvykle osidluje pouze několik jedinců, kterým nevadí nepohodlí a chybějící stánek s popcornem. Tentokrát je tomu však jinak. (S těmi sedadly, stánek s občerstvením pořád chybí) Poměr volných míst ku obsazeným křeslům se oproti minulé návštěvě otočil, věkový průměr návštěvníků je něco málo přes čtyřicet a na plátně se začínají promítat ukázky z připravovaných filmů. Pár záběrů na tucet koček různých barev a velikostí, a pak se objevuje hustý černý knírek ohraničující legendární předkus. To je on, Freddie Mercury, který se se svou kapelou vydává na největší koncert v dějinách lidstva.

zážitek z posledního koncertu, na kterém se k jeho zpěvu přidal dav lidí a zpíval společně s ním. Chtěl vytvořit píseň, kterou si fanoušci mohou sami zahrát a být její součástí. Do té doby totiž kontakt mezi publikem a pódiem neexistoval. Naprostá většina návštěvníků kina se zvedá až po závěrečných titulcích při doznívání písničky Show Must Go On a tleská. Po nejlépe strávených dvou hodinách života odcházím naprosto spokojená a s husí kůží po celém těle, v hlavě mi zní tóny největších hitů kapely a musím se držet, abych si nezačala zpívat. Klára Prašivková, 3.A

Jejich příběh začíná v roce 1970 v Londýně a je proložen vlastní hudbou, jež plnila žebříčky hitparád celá léta. I přes má vysoká očekávání o ukázce důležitých momentů ze ivota Briana Maye, Johna Deacona, Rogera Taylora a jejich frontmana Freddieho mě film překvapil svou dynamičností a propracovaností a popsal zlomové okamžiky nejen při nahrávání desek skupiny Queen. Víte například, proč vznikla píseň We Will Rock You? Kytarista Brian chtěl podpořit svůj 35

bčas se stává, že v letním období člověku čas od času zabloudí mysl někam, kam nemá. Hříšné myšlenky na depresivní pochmurné a velice neoblíbené září většinou přivodí špatnou náladu. U mne tento proces funguje pravidelně každé prázdniny, avšak letos tomu bylo jinak. Vždy, když jsem si vzpomněla na blížící se zkázu, uvědomila jsem si, že je zde přece něco, na co se těším a co mě udrží při životě za každou cenu. To něco je nová série mého nejoblíbenějšího seriálu American Horror Story. Je všeobecně známo, že jsem pravý hororový fanatik a dovolím si říct, že na světě je jen velmi málo hororů, co bych neviděla. A abych řekla pravdu, dnes už mě vytáčí, když se v hororu objeví ten neskutečně ohraný příběh. Tím myslím prostě a jednoduše: rodina + stěhování + strašidelný dům. Jelikož přesně takto začínala první řada tohoto seriálu, byla jsem zpočátku velmi skeptická, ale později se ukázalo, že sice je to sice neoriginální téma, ale zpracováno jedinečným a neopakovatelným způsobem. Pro ty, co o American Horror Story slyší poprvé: je zajímavostí, že každá série je o něčem jiném a navazují na sebe navzájem třeba jen v detailech, kterých si všimne jen pozorný divák. Dnes už jich je osm („Murder House“, „Asylum“, „Coven“, „Freak Show“, „Hotel“, „My Roanoke Nightmare“, „Cult“ a „Apocalypse“). Apocalypse začínala velice slibně. Název prvního dílu „The End“ vypovídá za vše. Rozmazlená městská fiflena Coco se svou asistentkou Mallory přijíždějí do kadeřnictví, kde se zprvu nic zajímavého neděje. To ale jen do té doby, než venku zavládne panika a Coco zavolá přes Facetime její otec, který ji nabádá k tomu, aby okamžitě opustila Los Angeles, protože za pár hodin vybuchnou balistické střely a to bude znamenat konec světa. Naštěstí její bohatý otec zarezervoval čtyři místa pro rodinu v jakémsi úkrytu, ale poněvadž jsou v Hongkongu, nestihnou přijet. Takže se má Coco okamžitě sebrat a jet na letiště, kde bude čekat soukromé letadlo a odveze ji do bezpečí. Coco tedy poslechne svého otce a vezme s sebou Mallory.

Její kadeřník slyšel to, že její otec zarezervoval čtyři místa, takže využije situace a zachrání se i on a jeho babička. Později se všichni čtyři ocitnou v tajném úkrytu, kde se setkají s dalšími „vyvolenými“. Někteří si tento titul získali svou výjimečnou DNA (studenti Emily a Timothy), někteří jen svými penězi. Jejich přežívání v bunkru je plné nástrah v podobě nedostatku jídla či rizika kontaminování. Kontaminovaní nešťastníci jsou okamžitě bez milosti zabiti. Po nějaké době přijde záhadná osoba Michael Langdon, který sám sebe prezentuje jako jejich zachránce a tvrdí, že vybere jen některé a vezme je s sebou na místo, kde je dostatek všeho a kde se budou mít lépe. Více už nebudu prozrazovat, ale buďte si jisti, že vás v Apocalypse uchvátí ještě spousta dalších zajímavých postav a taky je to jediná řada, která je velice klíčově propojena s ostatními sériemi, konkrétně „Murder House“ a „Coven“. Já osobně bych ji ohodnotila jako mírně nadprůměrnou. Začátek byl skvělý a šestá epizoda („Return To Murder House“), kterou považuji za tu nejlepší, mě v tomto názoru utvrdila. Poté přišlo pár ubíjejících dílů, které poznamenaly můj konečný dojem. Dle mého názoru bylo také velice matoucí, že někteří herci hráli několik rolí najednou. Jsem člověk, který všechny série zná snad nazpaměť a přesto mi občas dělalo problém se zorientovat. Za sedm let vysílání AHS si diváci zvykli na vysokou kvalitu, strhující herecké výkony, hutnou mysteriózní atmosféru s brutálními a krvavými scénami a hororovými prvky. V tomto ohledu myslím, že Apocalypse celkem splnila očekávání, i když opravdu dobře vymyšlený příběh by si zasloužil silné dějové smyčky ve všech dílech a ne jen v prvních šesti. Co se týče hereckých výkonů, to naopak nebudu mít jedinou připomínku. Za tu dobu, co sleduji AHS, jsem si na všechny natolik zvykla, že se dá říct, že mi přirostli k srdci. Sarah Paulson, Evan Peters a Lily Rabe jsou jediní herci, které jsme mohli vidět ve všech řadách. Hlavně na Evanu Petersovi obdivuji, jak se dokáže zhostit i zdánlivě neztvárnitelné role. Jeho výkon je vždy úctyhodný. Zahrál si například psychopatického vraha, znetvořeného cirkusáka, radikálního Trumpova stoupence a zároveň velitele vražedného kultu a spoustu dalších možných i nemožných rolí. Dále můžeme v Apocalypse vidět známou herečku Kathy Bates, fenomenální Jessicu Lange a žijící legendu Joan Collins. Dále tu máme Codyho Ferna, nováčka ve filmové a seriálové branži, který mě velmi překvapil. Ztvárnil postavu Antikrista, který neví, jak se svým předpovězeným osudem naložit, 38

a i přes jeho vraždění a bezcitné chování dokáže v divákovi vyvolat soucit. Na závěr zbývá dodat, že tento hororový seriál vřele doporučuji všem, kteří mají silný žaludek, nevadí jim pohled na krev a nebojí se chodit v noci na záchod. Dory Kolářová, 3.A

JEDEN KLUK

MONICA WOOD

MILIONU

dybych měla knihu, kterou Vám dnes chci představit, vystihnout velmi krátce, řekla bych, že je o síle přátelství a o tom, že věk je jenom číslo. A kdybych měla být ale opravdu stručná, řekla bych prostě, že je o přátelství. O přátelství mezi lidmi, do kterých byste to neřekli. O přátelství, ve které jste ani nedoufali, ani nevěřili, že vznikne. O přátelství, které končí, aby mohlo znovu začít. Ale také o tom, že Guinnessova kniha rekordů může být zajímavým pojítkem a začátkem právě toho přátelství, o kterém tady neustále píšu. Protože právě ona dá dohromady otce - kytaristu, jeho syna - skauta, stařenku Onu a převrátí jim život naruby. Na konci knihy jsem si tak nejen uvědomila hloubku a někdy i zvláštnost přátelství, ale také, za co všechno můžete být zapsáni do Guinnessovy knihy rekordů. A to je nezpochybnitelně vážný důvod pro přečtení této knihy (smajlíček). Teď vážně. Rozesměje Vás, rozpláče, donutí se zamyslet. Co víc si přát. Johana Dudová, Ok

JAK TRÁVÍME

ČAS?

edávno jsem se svým přítelem polemizoval nad tím, co děláme ve volném čase, zda-li jej trávíme takříkajíc smysluplně a co se tím vlastně míní. Většina z nás patrně stráví nemalou většinu svého času děláním něčeho, co patrně i oni sami nazvou ,,neužitečným”. Velkou službu nám v tomto činí sociální sítě, do nichž si chytáme domnělé přátele, s nimiž se spojujeme tímto derivátem lidské interakce. A těchto malých a zdánlivě neškodných pokušení kolem nás přibývá a je na nás, do jaké míry se jimi necháme strhnout.

diskutování et caetera. Ale ne vše dobré musí být pro nás to nejlepší možné, dosáhnutí tohoto superlativu je pochopitelně nemožné a my se k němu můžeme jen limitně blížit.

Abych nebyl jen teoretikem, pokusím se uvést i příklad. Čtu-li knihu, potom pro mě nemá smysl číst literaturu pro děti, neboť jsem již dospělým. Číst takovou knihu je pod mou úroveň a toto mě nikam neposune, ačkoliv je to očividně snazší, než se pokoušet rozebírat antickou filosofii. Není to výzva a právě ty nás mnohdy posunou. Budu-li před sebe stavět stále vyšší překážky, budu se je učit překonávat. Když věnuji svůj drahocenný čas na Co však můžeme nazvati oním překonávání výzev, dělání něčeho smysluplným trávením času, které lepšího než jsem obvykle zvyklý dělat, jsem již nepřímo glorifikoval tak mohu očekávat také výsledek. v úvodu? Je to velmi subjektivní a co přijde mé osobě dobré, není Ne nutně musím být středem všeho, dobré pro jiného a naopak. Dle co dělám já. U nás práce začíná, nám mého soudu by daná činnost měla byly dány hřivny, abychom s nimi člověka posunout kupředu v něčem, hospodařili1. Na světě však nejsme v čemkoliv. Jestliže mě posouvá sami a musíme myslet na druhé, nekončící konverzace s přáteli někam, křesťanská etika nás vede, abychom prosím, nechť je to pro nás potom pomáhali těm, kteří to potřebují, dobré. Stejně zdá se býti pro nás stejně jako každému bližnímu dobrým čtení knih, vzdělávání se, (a tím se myslí každý člověk). 44

A když potom náš volný čas naplní služba sobě samému nebo služba okolí a lidem, tak je nasnadě otázka: Ještě něčemu mohu věnovat svůj čas, kousek sebe? Každý slyšel o Janu Palachovi, který položil život za bezpráví. Jistě, udělal to pro druhé, pro národ. Ale tohle již není pomoc druhým coby úzké skupině lidí, tady je služba národu, služba něčemu daleko většímu, co nás přesahuje. Odpovědnost ideálům je složitým úkolem, který je mnohdy tak abstraktně definovatelný, že nám uniká (a my na něj bohužel nedbáme). Nejsme tady jen pro onu hrstku lidí a pro sebe, jsme tady pro všechny a sub specie aeternitatis by po nás mělo na světě zůstat něco dobrého. 1

viz Matouš 25, 14-29

K ideálům se cítím býti zavázán dodat ještě pár slov. Nemohu konat službu něčemu, co neznám. Proto by mou snahou mělo být se snažit hledat ten ideál Nejvyšší Pravdy a Lásky, který by měl vést naše kroky etickou cestou. Možná nakonec usoudím, že nic takového není a spokojím se jen se službou sobě a druhým, možná najdu konkrétní podobu tohoto ideálu v některé filosofii nebo to třeba nazvu bohem a tam budu směřovat naplňování tohoto principu. To je na hledání každého z nás. Závěrem bych zdůraznil, že každý je jen člověk a klopýtne, něco se nepovede, občas neudělám za den nic, co má smysl. Snažme se činit dobro a svět bude lepší, my budeme lepší! Daniel Komárek, 4.A

ůně pomerančů a skořice, tajícího vosku, pohody. Stromeček stojící v obýváku, obtěžkaný bezmála tunou všelijakých baněk, řetězů, ozdob. Cukroví v krabici na balkóně pravidelně čelící plenivým nájezdům. Vánočka čerstvě vytažená z trouby, zasněžená sladkou nicotou - kontrast se sněhem za okny, jenž pár dní před Vánoci roztál. Zvuková kulisa pohádek, da Vinciho díla vykreslená jinovatkou na oknech, halucinace z hladu - marná snaha pošetilcova spatřit zlaté sele, známé pouze z mýtických vyprávění starců.

Druhá skupina - složená především z ostřílených veteránů - volí přístup zcela opačný. Přípravám se vyhýbá jako čert kříži, našlapuje po špičkách, občas se uchýlí k ostřejší výměně názorů. Ta s trochou umu čas od času vyústí v třetí světovou.

A tak mě napadá, milí čtenáři, ke kterému z těchto táborů patří právě vaše třída? Tvoříte s elánem kulisy, nebo po sobě házíte židle? Ono se to házení židlí nevztahuje pouze na žáky, samozřejmě. Zatímco někteří z kantorů si již pár dní v kuse pobrukují vánoční Jako vzrušující předzvěst svátků klidu písně a své svěřence obdarovávají a míru ctění poslové: seminární práce, sladkými dobrotami, jiní by vás padesátá písemečka z matematiky, s chutí (poeticky) prohodili oknem uzávěrka časopisu. Pro otřelé, ve druhém patře. Zkrátka, neznám větrem ošlehané gymnazisty nic snad nikoho, kdo by se na vytoužené nestandardního - spíše by se divili, - troufnu si je rovněž označit kdyby něco z výše zmíněného za právem zasloužené - volno netěšil. scházelo. Nemluvě o neslavné vánoční laťce - noční můře, která Ostatně, školní budova si od nás člověka nenechává klidně spát, všech zajisté také ráda odpočine. a ejíž vidina nad vyšším gymnáziem A kdo ví - možná, že když k ní jako strašák visí již od listopadu. A budeme hodní, nic nerozbijeme beztak všechny produktivní nápady a nepodpálíme, tak nám možná, ale přicházejí až v posledním týdnu. vážně jen možná, vyjde v novém roce vstříc. A konečně přestane blokovat Obecně se v tomto kouzelném čase proudění tepla v topných trubkách! studenti rozdělují do dvou skupin - a to sic na nadšence, kteří na škole pobývají teprve krátce, mnoho toho nezažili a do všech příprav se pouštějí s nevídanou vášní.

Vánočno

Protože, přiznejme si - určitě nejsem jediná, kdo se na chodbě mění v kus ledu, když teplota za okny klesne pod nulu a topení zůstává tak chladné jako pan Dejmek při pohledu na všechnu tu vánoční výzdobu... Alice Holáňová, Sx

Gabriel F riedel,

nyní již absolvent našeho gymnázia, souhlasil s poskytnutím rozhovoru týkajícího se prvních dojmů z přestupu na vysokou školu, konkrétně na pražskou Vysokou školu ekonomickou. Pokud se chystáte na studium v Praze, neváhajte si rozhovor přečíst, skrývá se zde totiž mnoho užitečných tipů.

• Proč právě Praha a proč právě VŠE? Osobně mi nedává vůbec žádný smysl jít studovat např. do Ostravy. Jestliže potřebujete být blízko domovu, chcete žít v „mamahotelu“ a nepřipravit se na reálný život, vřele doporučuji. Chápu, že tohle může znít velice urážlivě a nepochybně jsou mnozí, kteří takovým studiem nic neztratili a jsou úspěšní. Nicméně pokud si člověk může zvolit mezi Prahou, která má tolik co nabídnout, nebo Ostravou, jen aby byl blíže rodičům, druhá z voleb mi nepřipadá jako zrovna strategický krok do budoucna. Musím se přiznat, že jsem patřil mezi ty, kteří neměli úplně jasno, kam vlastně půjdou. Pro VŠE jsem se definitivně rozhodl zkrátka proto, že nabízela obory, které mě zajímaly - a to ve městě, kde jsem studovat chtěl. Mimoto má škola poměrně velký kredit, studovalo zde velké množství úspěšných lidí, to si může každý vygooglit. K tomu je tu celá řada studentských spolků a organizací, ve kterých se člověk může angažovat, já jsem si vyzkoušel např. AIESEC, v současnosti chodím na Toastmastery, kde si lidé zdokonalují prezentační dovednosti a komunikaci. Pro další semestr mám v plánu vstoupit i do Klubu mladých politologů.

• Jak je to s ubytováním na kolejích v Praze a s životními náklady vůbec? Jakožto student prvního ročníku VŠE jsem ubytovaný na kolejích na Jižním Městě - nedaleko Chodova. Kdo chodí na ČVUT, bydlí většinou na Strahově kousek od Petřína, což je mnohem blíže centru. Co se týče toho mého, tak musím říct, že co do funkčnosti ubytování, jsem spokojený. Pakliže patříte mezi lidi, kteří mají poněkud „vyšší“ nároky, zejména asi děvčata, tak jistě existují i jiné možnosti. Osobně platím sto korun za noc, ale plánuje se zvýšení. A životní náklady… Záleží, jak moc si chcete užívat. Určitě bych ale doporučil brigádu. Líbí se mi, že VŠE umožňuje pro lidi na bakalářském studiu spoustu stáží v oboru, samozřejmě se můžete přihlásit na program 53

Erasmus. Jestliže jste tedy pilný student, obejdete se bez problémů. Problémy mají ti, co se flákají a nemají žádné ambice.

• Jak je to tedy s dojížděním na výuku? My jako prváci máme většinu výuky právě na Jižním Městě, VŠE tam má areál, s tím není problém. Dvakrát do týdne musím dojíždět na předmět do centra, samozřejmě záleží na tom, jak si ty předměty navolíte. Jízdné je překvapivě levné, zejména s nově zavedenou Babišovou slevou. De facto platím 3 koruny na den. Stačí si koupit celoroční kupón, náklady na den jsou tak úplně minimální.

• Kdo by měl jít na VŠE? Je to samozřejmě škola s ekonomickým zaměřením. Jestli vás zajímá ekonomie a politika zároveň, tato škola je jistě jednou z těch vhodných voleb. Ale jeden z hlavních důvodů, proč jsem tam chtěl jít, je ten, že se nachází v Praze. Mám pocit, že hodně lidí si neuvědomuje, že není důležité, co konkrétně studují, ale kde to studují. Jakožto hlavní město je Praha samozřejmě kulturním a společenským centrem, což se mi potvrdilo hned v prvních týdnech mého studia. Neustále se zde něco děje a člověk vlastně ani nemá čas stihnout všechny přednášky a workshopy, které by chtěl. Určitě bych doporučil místa jako Skautský institut, ale právě i VŠE pořádá spoustu zajímavých přednášek s významnými osobnostmi.

• Jak vypadá tvůj vyučovací den, kde se vyučuje? Hlavní rozdíl mezi vysokou školou a tím, na co je člověk zvyklý z gymplu, je samozřejmě to, že si každý volí svůj vlastní rozvrh. Ale jak už jsem zmínil, prváci zde mají většinu hodin v týdnu v areálu na Jižním Městě. Celkově je samotný rozvrh mnohem méně časově náročný, nicméně jak již jistě víte od mnohých učitelů, kteří vás „straší“, učiva je podstatně víc a probírá se mnohem rychleji.

• Jaká jazyková výbava je potřebná k tvému oboru?

Přijímačky se skládají jednak z matematiky, ale i ze dvou jazyků - tedy angličtiny a jednoho dalšího, přičemž ten může být prakticky jakýkoliv včetně španělštiny, italštiny atd. Asi bych měl poznamenat, že žádný certifikát z angličtiny vám přijímačky nenahradí, fakulta si dělá své vlastní. Co do obtížnosti, myslím, že angličtina je zvládnutelná snad pro každého, kdo plánuje jít na vysokou školu. Pokud však pokulháváte v druhém jazyce, doporučil bych se připravit, byť já tak neučinil.

• Na VŠE je určitě nutná matematika - jak na přijímačkách, tak na samotné škole - jakou váhu bys jí přiložil? Myslím, že k přijímačkám je naprosto klíčové se na ni připravit, což ale není nijak těžké, spíše jen časově náročné, pakliže nepatříte mezi nějaké matematické hvězdy. VŠE vydává svou vlastní knížku k přípravě na přijímačky z matematiky, s jejíž pomocí podle mě není možné přijímačky nedat. O výuce matiky jako takové nemůžu mluvit, protože v prvním semestru jsem ji neměl. Platí však obecné pravidlo, že je třeba se učit průběžně. Tentokrát ale nejde o žádnou průpovídku, kterou tak často slyšíte od učitelů, na výšce je to skutečně pravda.

• Co můžeš říct o zdejším studentském životě? Jedna ze super věcí je, že hned na koleji máme hospodu, na pražské poměry navíc s levným pivem, vodními dýmkami, automaty a vším možným. Lidé na VŠE mi připadají dost motivovaní, co se organizování akcí týče. Na kolejích v jednom kuse visí často oplzlé plakátky lákající studenty do barů - Cuba Libre 1+1 zdarma apod... Kromě toho zde samozřejmě chodí hodně erasmáků ze zahraničí, k dobru si zde proto také můžeme připsat multi-kulti prostředí. K tomu lze vždy zajít do centra, kde je zábavy přehršel. Nedávno jsme šli se spolubydlícím na erasmácké setkání do jednoho baru, a jak jsme sestupovali níž a níž, postupně jsme zjišťovali, že se vlastně jedná o strip bar. Holt, zůstali jsme o něco déle :-)

• A co když nejsem úplně „párty typ”?

Dole v suterénu u nás na koleji je automat na špunty do uší. Člověk však vždycky může bydlet na pokoji sám a je důležitá volba patra. Poslední otázka - kde vlastně můžu vyhledat informace o studiu? Dělalo ti problém se ze začátku zorientovat? Opět nemohu porovnávat s jinými školami, ale myslím, že studentská komunita je zde opravdu nápomocná, na Facebooku existuje spousta skupin, které se týkají studia i samotných kolejí. Lidé jsou tu opravdu aktivní a vždycky rádi pomůžou. Jednou jsem potřeboval kapsle do pračky - stačilo napsat na skupinu a soused z jiného patra mi daroval rovnou tři. Co se učení týče, je tu spousta lidí, co pořádají doučovací hodiny pro lidi, co to nechápou. To se týká například statistiky apod.

• Děkuji za rozhovor, bratře. Radim Friedel, Ok

Rádo se stalo.

Gymnacysta Příští týden testů kupa, zas mě budou mít za hňupa. První dva dny, celkem tíha... Vyjdu domů, už se stmívá. Poté středa, prý den tichý, dokud nezjeví se Šplíchy. To je samé: Zrob tři kliky! Kurde, už mám z toho tiky! Čtvrtek, pátek pohodička, sem tam nějaká exkurzička. Místo mozku pseudocysta, takový jsem gymnazista! Jaroslav Neuwirth, 2.A

Škola Myšlenka dobrá, provedení pálí, bez ní jsme však, moji milí, dozajista v háji. Jan Polešovský, Sx

ZDROJE

Šéfredaktor: Radim Friedel | Zástupce šéfredaktora: Alice Holáňová | Redaktoři: Dory Kolářová, Roman Vašut, Daniel Komárek, Klára Prašivková, Šimon Krakovský, Johana Dudová, Tomáš Horečka, Adéla Vlašicová, Pavel Maslonka, Zdeněk Hanzlík | Korektura: Michal Stoček, Mgr. Lenka Ocásková | Fotografie: Lucie Monsportová, Viktorie Kirchnerová | Grafické zpracování: Alice Holáňová | Spolupracují: Marie Jurečková, Eliška Veřmiřovská, Jan Polešovský, Jaroslav Neuwirth 63