RESTART | 3. vydání by Restart (@casopisMGP)

RESTART

4 KOMENTÁŘE

12 FOKUS

34 TÉMA

44 ABSOLVENTI

52 KULTURA

68 SPORT

8 AKTUALITY

22 VÝBĚR

39 KONTEXT

48 ROZHOVOR

60 KAM SE VYDAT

70 OD VĚCI

ruté mrazy sužují Česko (čti Čechy) a v našem krásném Moravskoslezském kraji zpívají ptáčci a lidé se radují, že se tou pohádkově zasněženou krajinou mohou každý den projít až do práce či do školy. Obzvlášť v Příboře, nejlepším městě na světě, které je známé svým nepřeberným množstvím příležitostí a splněných snů. Nic se nevyrovná kráse tohoto města, jež svými památkami a vždy přívětivým obyvatelstvem, které tvoří převážně energičtí studenti a zaměstnanci té nejpozoruhodnější instituce široko daleko - Masarykova gymnázia. Ne jedna světová metropole zaplakala při zjištění, jak krásně se žije zdejším lidem. Kam se hrabe New York, Vídeň, Paříž i naše Praha stověžatá? Lidé po celé zeměkouli prahnou po jednosměrné letence do Mošnova, aby o šest kilometrů dál dosáhli svého vysněného cíle. Zpátky do reality. Pokud se vám na předchozím odstavci zdálo něco divného, ujišťuji vás, že to máte v hlavě v pořádku. Ačkoliv jsou alternativní fakta teď v módě, my se budeme řídit realitou. Ta se právě odehrává za oknem. Venku sněží (nebo alespoň v době psaní tohoto textu sněžilo), jak jsme si to mnozí přáli o Vánocích. Teď, když se nám plní naše sny, už nejsme tak spokojení. Mnohem snazší je nadávat na tu zmrzlou vodu, která každý den sužuje naše auta (ne, nemám auto), na cestách tvoří ledovou krustu a s menším poryvem větru štípe do tváří. Vy na jindy bezpečném chodníku balancujete na pokraji smrti. Ale dost bylo řečí o Čechách. Pokud byste si přece jen přáli na chvíli uniknout od reality, máte štěstí. Měsíc

ÚTĚK Z REALITY

únor je dobou plesové sezóny a jiných společenských akcí. Právě v duchu těchto událostí jsme zpracovali téma tohoto čísla. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje Melánie Klvaňová, 3. A šéfredaktorka

„ŠÍLENÁ“ INAUGURACE 4

onald Trump se stává 45. prezidentem Spojených států amerických. Oponenti pláčou, zarytí stoupenci demokracie, rovnosti, svobody a volnosti protestují proti výsledkům demokratických voleb. Pochod za práva žen, kterého se zúčastnilo přes půl milionu lidí, se mění na protest proti novému prezidentovi. Šílenství Trumpovy inaugurace propuklo v médiích i na sociálních sítích, jako je Twitter. Neprodleně po uvedení do funkce Trump kritizoval média a správu amerických národních parků, která zveřejnila na svém twitterovém účtu dvě fotografie, jež porovnávají účast na Obamově a Trumpově inauguraci. Americkému ministerstvu vnitra hned poté nařídili uzavření twitterových účtů. A kauza je na světě. Na první Obamově inauguraci v roce 2009 bylo skutečně více lidí. Podle washingtonských úřadů odhadem 1,8 milionu, zatímco na Trumpovu se přišlo podívat „jen“ 250 tisíc. Při návštěvě Ústřední zpravodajské služby (CIA) Trump reagoval: „Pronesl jsem projev, rozhlédl jsem se a vypadalo to, že na té ploše je milion, milion a půl lidí.“ Následně pochválil zhruba 400 zaměstnanců a řekl, že to jsou zvláštní a úžasní lidé. Mluvčí Bílého domu Sean Spicer tvrdí, že na Trumpově inauguraci byla účast vůbec největší. Prezidentova poradkyně Kellyanne Conwayová je mu oporou. Ta dokonce hájila Spicera, že neposkytl lži, ale „alternativní fakta.“ Jinak pojmenovaná lež je pořád lež (ano, i Ovčáčkovy nepravdy, ale o tom snad někdy příště). Pokud Trumpův kabinet poskytuje lži u

Máme tady dobu alternativních faktů? méně důležitých informací jako je tato, můžeme jen spekulovat, co nastane u těch závažnějších. Podporou mu bude jeho osobní twitterový účet, na němž ho sleduje už 22 milionů lidí. Sám ho označuje jako prostředek pro boj s médii. Máme tady dobu alternativních faktů?

Workoholik Trump Donald Trump nám ukázal recept, jak se z člověka netknutého politikou může stát prezident Spojených států amerických (když máte peníze). Od počátku svého úřadu učinil již několik významných rozhodnutí. V Oválné pracovně změnil koberec a závěsy do své zřejmě oblíbené zlaté barvy, podepsal dekret o zrušení Obamovy zdravotnické reformy Obamacare, podal příkaz o formálním odchodu USA z Transpacifického partnerství (TPP). Dohodu dvanácti zemí v Tichomoří, které společně tvořily protiváhu čínskému obchodu schválil Obama teprve před rokem po dlouholetém vyjednávání. Trump také podepsal dekret o zákazu finanční podpory zahraničních nevládních organizací, jež 5

mají jakoukoliv spojitost s interupcemi, což zahrnuje i informování o nich, čímž ohrozí financování jiných organizací, které poskytuji poradenství a zdravotní péči nijak nesouvisející s potraty - to vše paradoxně v pracovně plné mužů, ačkoliv se tato problematika týká především žen. Hlavní je přece získat si hluboce věřící na svou stranu. Největší pozdvižení vyvolal podepsáním dekretu o zákazu vstupu občanů ze sedmi muslimských zemí: Iráku, Sýrie, Íránu, Libye, Somálska, Súdánu a Jemenu. Ten má trvat devadesát dní. Na sto dvacet dní zastavil přijímání uprchlíků a celkový počet přijatých snížil ze sto deseti na padesát tisíc. Toto opatření proti terorismu kritizovala Angela Merkel i první zahraniční návštěva Donalda Trumpa v Bílém domě Theresa May. Stát Washington se dokonce chystá Trumpa zažalovat.

Kauza zeď Příklad toho, že jsme se zase jednou zmýlili. Trump chce očividně dostát svých předvolebních slibů a ukázat celému světu, že na to má. Tak vydal exekutivní příkaz ke stavbě zdi. Z 3150 kilometrové hranice aktuálně pokrývá plot 1120 kilometrů, ten se začal stavět už v 90. letech z rozhodnutí administrativy Billa Clintona. Stavba zdi by měla vyjít na tolik, že z důvodu všeobecného zachování klidu jsem se rozhodla tento údaj nezveřejňovat. Celou by ji mělo zaplatit Mexiko. S tím pochopitelně nesouhlasí mexický prezident Enrique Peňa Nieto, jež kvůli rozporům s případným financováním

S Trumpem v Bílém domě máte každý den co číst. odmítl návštěvu Bílého domu. S Trumpem v Bílém domě máte každý den co číst. To potvrzuje i autorka tohoto textu, která čtením zpráv strávila půlku neděle. Je také docela dost možné, že po přečtení článku bude spousta věcí jinak. Momentálně se nový americký prezident pohybuje někde mezi pravicí a levicí, čímž nabývá jisté podobnosti s ministrem financí Andrejem Babišem. Už v předvolební kampani sliboval na jedné straně více pracovních míst, ale podporoval také konzervativní hodnoty a omezení migrace. Podobné situace právě vidíme i v sousedních zemích. Nová éra tak nebude možná jen o aleternativních faktech a nepravdách, ale také o zcela novém politickém systému. Melánie Klvaňová, 3. A

AKTUALITY

Komorní sbor MGP má za sebou sérii vánočních koncertů. Školní ples se uskuteční 4. března 2017 od 19:30 hodin v Kulturním domě v Mošnově. Předprodej vstupenek u Mgr. Silvie Piškytlové od 20. 2. 2017 Na gymnáziu opět probíhá série přípravných kurzů pro žáky 9. tříd. Jsou určeny všem zájemcům o studium na naší nebo jiné škole. Čtvrtfinále školní ligy Futsalu v plném proudu! Každý pátek 13:45 h v tělocvičně. Blíží se lyžařské kurzy. Prima, kvinta a 1. A už pomalu balí lyže. Pololetní prázdniny letos spadají na pátek 3. února. Milovníci cestování - na konci září 2017 proběhne sedmidenní zájezd do Velké Británie. Cena je přibližně 9500 korun. Doufám, že jste v létě pracovali, v červnu se jede i do Francie.

POZVÁNKY V RÁMCI DNE OTEVŘENÝCH DVEŘÍ: Přednáška Mgr. Caloně “Konec islámského státu?” v 17:30, učebna č. 8. Divadlo Žluté S.A.K.O. “Co znamená být studentem?“ v 16:15, učebna č. 50. Projekce Filmového klubu MGP „Na sever od slunce“ v 14:45 a 16:15 učebna č. 7. Karolína Špačková, 2. A

Číslo patnáct pokračuje S blížícím se prvním dnem měsíce února, kdy se uskuteční dny otevřených dveří, v pořadí druhé v tomto školním roce, zavzpomínejme na báječné chvíle strávené společně během posledního DOD. Možná právě toto vyprávění vás na něj naláká! Snad nejlepší ukázkou přátelské a rodinné atmosféry, která panuje na naší škole, byla učebna č. 15. Tato již takřka kultovní místnost si získala své renomé dlouholetým smažením palačinek. Nejinak tomu bylo i loni. Přibylo však i něco jiného. Francouzské a jiné hity pouštěné na zdejším televizoru rozvlnily mnohá těla. Mimo jiné i mé, paní Markové a dokonce i tělo Romana Borovičky! Do rytmu písní

Boney M, Karla Gotta, Edith Piaf a dalších jsme trsali jako na regulérní párty. Kolemjdoucí lidé se usmívali a jen tak tak, že se nenechali strhnout muzikou. Pan Šplíchal si vychutnával palačinky, Tijan si pobroukával. Podívat se přišli i pan Syrovátka s dcerkou. Když lidé z ulice uslyšeli skrze otevřené okno dobrou hudbu, zavítali i oni. Chlapci a děvčata s lehkostí připravovali chutnou krmi a po celé budově se linula sladká vůně. Ach, jak dobře nám bylo. Leč vše má svůj konec a i my jsme museli vypnout hudbu, uklidit nádobí a opustit tuto skvělou třídu. Pojďme si proto tyto zážitky opět osvěžit 1. 2. 2017 na čísle patnáct! Jáchym Pantálek, 4. A

Země v ohrožení! ■V minulých číslech jsme hovořili o kolonizaci Marsu a Měsíce. Jestliže se zamyslíme nad využitím těchto kolonií, objevíme řadu možností a výhod. Těmi jsou například lepší podmínky pro průzkum vesmíru, vývoj léků a léčba různých nemocí, mezizastávky pro vesmírné cesty, hledání určitých forem života, využití nových technologií či reakreace. To ale není to nejpodstatnější. Hlavním účelem kolonizování je záchrana lidstva, která spočívá právě v přesunu lidí na jiné planety v případě ohrožení té naší. Jsme si totiž 12

snímek NASA

velmi dobře vědomi pomíjivosti člověka jako takového. Jistý pud sebezáchovy jistě hraje také velkou roli. Planetu si právě v této chvíli ničíme sami. Existuje ale i nebezpečí, které může přijít odjinud. Doslova k nám přiletí. A rozhodne o tom jedině náhoda. Mám totiž na mysli srážku s asteroidem. V minulosti se již podobná tragédie stala, konkrétně před 66 miliony let na konci období křídy, kdy došlo k vymření dinosaurů. Objekt tenkrát dopadl do oblasti Mexického zálivu. Dnes jsme tu ale my, inteligentní tvorové, kteří dokáží podobným neštěstím zabránit. Nebo ne? Co je třeba udělat? A jaké máme s asteroidy plány? Základem je pozorování vesmíru. Je nutné vědět, zda kolem nás vůbec daný objekt proletí, umět vypočítat jeho dráhu a odhadnout dobu do potenciálního nebezpečí srážky. S tím nám pomáhají teleskopy a observatoře. Důležité je také znát chemické složení objektu. Jestliže se naplní nejhorší scénáře a my objevíme takový asteroid, který by s sebou nesl neblahý osud nás všech, máme v rukávu pár variant naší záchrany. Pokud jste viděli některý ze sci-fi snímků pojednávajících o tomto tématu, jistě si budete umět některé z nich představit. Namátkou například použití laseru. Podle plánů lze využít energii ze Slunce a tu pak zaměřit přímo proti danému objektu. Připravujeme zařízení, jež bude schopno vytvořit padesát metrů široký laserový paprsek. Ten by po dopadu na povrch asteroidu ohřál dané těleso na cca tisíc stupňů a tím by jej zničil. 13

katastrofický scénář

Další a zároveň nejznámější variantou je použití atomové bomby. Již dnes existuje koncept vesmírného plavidla, které působí jako zdvojená řízená střela či antiraketa spojená s vesmírnou sondou. Plavidlo se skládá z tělesa, jež bude vysláno k nebezpečnému asteroidu milisekundu před danou jadernou bombou. V asteroidu by se pomocí penetrátoru vytvořila díra, tím by účinnost bomby (nálože) ještě vzrostla. Mezi varianty záchrany patří také přistávací moduly, roboti, jež změní dráhu asteroidu tak, aby již nemířil k Zemi. Každý takový robot by po přistání na povrch začal vyvrtávat části materiálu asteroidu a „odhazoval“ je pryč. Zde se uplatní zákon akce a reakce, jelikož by robot ve svých tryskách nepoužíval žhavý plyn, ale právě ony kusy horniny.

Tyto tři výše uvedené způsoby patří mezi nejrealizovatelnější. Atomové bomby jsou nejnebezpečnější, jelikož na Zemi může

spadnout mnoho malých úlomků, navíc radioaktivních. Nevíme ale, jak vyspělou technologii budeme ovládat v době, kdy bude třeba čelit této smrtící hrozbě. Snad přijdeme na mnohem lepší, bezpečnější a spolehlivější řešení. Závěrem bych chtěla informovat o nebezpečích v roce 2017. V březnu kolem Země proletí asteroid, jež bude možná velmi blízko. V září pak proletí kolem Země znovu, kdy srážka již vyloučena není. Není se však čeho bát, očekává se snížení pravděpodobnosti kolize, takže tento asteroid není považován za hrozbu. Zde si můžete vyzkoušet jednoduchou simulaci pádu jakéhokoli asteroidu (v angličtině):

https://www.purdue.edu/impactearth/ Nikola Polášková, 3. A

> NASA určila budoucí členy Mezinárodní vesmírné stanice. V roce 2018 poletí do vesmíru dokonce veterán Andrew Feustel či astronautka Jeanette Epps, která se stane první afroameričankou na ISS. > Plánují se mise, jež budou zkoumat Jupiterovy primitivní asteroidy (Trojany). > Vědci nabídli ostřejší pohled na Plutův povrch. Použili model podobný přístrojům, jež meteorologové používají k předpovědi počasí, a počítačové simulace odpařování ledu. > Tým výzkumníků sestavil speciální katalog, který má astronomům pomoct vypočítat skutečné vzdálenosti desítek tisíc galaxií mimo Mléčnou dráhu. > Bylo zaznamenáno záhadné chování jedné neutronové hvězdy. Chová se jako dva odlišné objekty – rádiový pulsar a magnetar (= neutronová hvězda s velmi silným magnetickým polem). To by mohlo být důležité pro porozumění evoluci těchto objektů. > Člen posádky ISS, Shane Kimbrough, dokončil třetí a poslední sklizeň červeného salátu v mikrogravitaci. To je důležité pro budoucí výpravy do vesmíru – astronauti by si mohli vypěstovat své vlastní jídlo přímo na palubě. > Dne 16. ledna zemřel Eugene Cernan, poslední muž, jež stanul na Měsíci. Astronaut s českými kořeny byl ve vesmíru třikrát. Českou republiku často navštěvoval. > Vozítko Curiosity na Marsu objevilo možné bahenní praskliny. > Galileo, evropský navigační systém, již funguje.

STAROBYLÉ TANEČNÍ UMĚNÍ

taneční skupina Saltatriculi Antonius 16

■Valčík, tango, salsu, jive, rumbu, charleston, kankán nebo třeba polku známe asi všichni. Ovšem na světě existovalo nepřeberné množství rozličných tanců, které u nás už tak povědomé nejsou. Některé si své výsluní již dávno odbyly, jiné se tancují dodnes. Původem italský tanec galliarda z období renesance, jenž patřil v 16. století mezi nejoblíbenější, vynikal v bezmezném počtu různorodých variací, takže si každý přišel na své. Oslnil i tehdejší britskou královnu Alžbětu I. Stejně tak Alžbětě učaroval i tanec volta z Francie, ve kterém se poprvé začaly provádět „zvedačky“. Kvůli nim byl tanec některými považován za skandální a nemravný, navzdory tomu si ale dlouho udržel svou popularitu.

Černého krále, a španělským Bílým králem. Dramatický dialog, který tanci předchází, zaznamenává konflikt obou hlavních mužských postav, každý z nich chce dívku pro sebe. Hra pokračuje tzv. sfidou, bojovným tancem Mora. Poté se konečně dostává na řadu hlavní část – rychlý bojový tanec s meči. Ten prezentuje dohromady dvacet čtyři moreškantů, z nichž jedna polovina má symbolicky černý kostým a druhá červený. V souboji nakonec Bílý král Mora porazí. Tanec slouží jako upomínka na vítězství španělských křesťanů nad maurskými muslimy. Městečko je díky morešce turisticky vyhledávané, i v dnešní době se každý týden tento tanec předvádí. Tereza Gottwaldová, Sp

Z této doby pochází také pavana (paví tanec), která se vyznačovala velmi jednoduchými, pomalými kroky a tancovávala se na všelijakých slavnostech, svatbách i pohřbech. Paví tanec se jí říká proto, poněvadž je za znak pravé pavany považováno její vznešené a hrdé provedení, které má zřejmě chování tohoto důstojného tvora připomínat. Pavana také přinesla inspiraci hudebnímu skladateli Maurici Ravelovi, jenž roku 1899 zkomponoval jedno ze svých nejproslulejších děl Pavana za mrtvou infantku. Pozoruhodným a zcela odlišným od tanců předešlých je výpravný tanec moreška. Kolébkou tohoto chorvatského tradičního tance pocházejícího z 12. či 13. století je městečko Korčula. Unikátnost tance spočívá v příběhu, jenž líčí utkání o dívku mezi Morem, synem arabského 17

Nachytřete si levně svou televizi

Chromecast první generace 18

■Možná jste si všimli, že řada výrobců elektroniky uvedlo na trh tzv. smart televize. Tyto chytré televize na rozdíl od běžných televizí lze připojit k internetu. Díky tomu mohou nabídnout mnohem více zábavy, jako je YouTube, archivy stanic či pouhé surfování po internetu. Je však nutné vyhodit starou televizi a místo ní si pořídit novou chytrou televizi? Neexistuje nějaká možnost, jak ušetřit rodinný rozpočet před zbytečnými výdaji? Společnost Google se rozhodla vyřešit tento problém pomocí svého levného zařízení s názvem Chromecast. Toto zařízení, které velikostí připomíná flashku se připojuje do HDMI vstupu a zároveň do elektřiny. Pouze toto stačí pro “nachytření” vaší televize. Chromecast rovněž zaujme svou cenou. Například na Alze jej seženete za 1 299 Kč.

Jak toto zařízení funguje? Zařízení funguje jako minipočítač, který pomocí wifi propojuje Váš telefon, tablet či počítač s vaší televizí. Jednoduše pak vše, co vidíte na svém chytrém zařízení, vidíte i v televizi. Velkou výhodou je, že po připojení k Chromecastu se váš telefon stává de facto ovladačem a veškeré přehrávání a datový stream probíhá v maličkém zařízení, které je připojeno k televizi. Nemusíte se tak bát, že by se váš telefon brzo vybil, a s klidem můžete vybrat na YouTube svůj oblíbený playlist a telefon “vypnout”.

Jak zařízení nainstalovat? Instalace zařízení je velmi jednoduchá. Chromecast stačí pouze připojit do televize a do napájení a poté na vašem telefonu nainstalovat aplikaci Google Home. Pokud chcete streamovat plochu z vašeho PC, tak je potřeba do vašeho Chrome prohlížeče nainstalovat rozšíření Google Cast. V následné konfiguraci si pojmenujete svůj Chromecast, propojíte jej s vaší domácí wifi a nastavíte základní nastavení (např. obrázky na pozadí, když zařízení nic nepřehrává). Jak zařízení využít? Z vlastní zkušenosti mohu říci, že Chromecast využívám skoro každý den. Už dávno jsem se odnaučil stahovat filmy z internetu či sledovat filmy v televizi dle daného programu. Všechno dnes přehrávám online a streamuji do televize. Dnešní doba internetových televizí a streamů k tomu přímo vybízí. Zařízení rovněž umožňuje promítat fotky do televize přes aplikaci Google Fotky, které fotím svým telefonem. U hudby využívám možnost streamovat YouTube nebo placenou službu Google Play Music. Pořízení Chromecastu mohu z vlastní zkušenosti rozhodně doporučit :) Mgr. Petr Caloň

Chromecast druhé generace 20

Stužkovák 4. B 21

víte, že...

■Africká žába drápatka vodní (Xenopus laevis) proslula před zhruba devadesáti lety svou zvláštní službou, kterou poskytovala ženám. Fungovala totiž jako těhotenský test. Po více než dvě dekády tomuto účelu dobře sloužila. Moč testované ženy byla vpravena injekcí do drápatky; jestliže byla žena těhotná, začala drápatka během pár hodin klást vajíčka. Tuto reakci způsoboval hormon, který se ve větším množství nachází jak v krvi, tak právě i v moči těhotných žen – gonadotropin. ■V listopadu roku 1952 hledal teprve čtyři roky vzniklý stát Izrael svého nového prezidenta. Nabídka přišla i světoznámému vědci – Albertu Einsteinovi. Ten měl už v té době za sebou nevídanou kariéru, nejvýraznějšího úspěchu dosáhl roku 1921, kdy se stal laureátem Nobelovy ceny za objasnění fotoefektu. Fyzik ovšem nabídku s pokorou odmítl, protože se domníval, že postrádá zkušenosti a přirozené nadání jednat s lidmi. ■Tušili jste, že dojivost krav skutečně může záviset na písních, které jsou jim přehrávány? A nemluvím o hlavní lince filmu Slunce, seno, jahody, i když je jeho děj jako vystřižený ze zjištění vědců. Podle odborníků se dojivost díky klidné hudbě, kterou krávy poslouchaly, zvýšila až o tři procenta. Naopak při poslechu rychlé hudby nebyly žádné kladné výsledky zaznamenány. Je to zřejmě proto, že právě klidná a pomalá hudba snižuje díky oxytocinu stres. Mezi nejefektivnější skladby

se zařadily například Everybody Hurts od americké skupiny R.E.M., Bridge Over Troubled Water od pěveckého dua Simon & Garfunkel nebo Sweet Home Alabama od kapely Lynyrd Skynyrd. Ani klasičtí autoři ale nejsou opomenuti - často se pouštějí i takové špičky jako Mozart, Beethoven či Brahms. ■Syfilis, zjemněle popisovaná jako „nemoc umělců“, neboť právě ti se často oddávali bohémskému životu, se stala osudnou leckterým významným osobnostem. „Znám křišťálovou studánku, kde nejhlubší je les, tam roste tmavé kapradí a vůkol rudý vřes.“ Toto onemocnění postihlo například autora mnoha básní pro děti včetně této legendární Křišťálové studánky – Josefa Václava Sládka. Dále se nemoc nevyhnula ani rakouskému hudebnímu skladateli Franzi Schubertovi či malíři Josefu Mánesovi. Neduh je stejně tak přisuzován Jaroslavu Vrchlickému, autorovi dramatu Noc na Karlštejně, přestože se u něj vedou jisté spory. Rovněž Guy de Maupassant, tvůrce povídky Kulička, která pojednává o prodejné dívce, trpěl syfilidou. Dlouhá léta byl považován za osobnost postiženou touto nemocí též geniální skladatel Bedřich Smetana. Podle novějších výzkumů jej ale ve skutečnosti nejspíš trýznila osteomyelitida (zánět obličejových kostí). Tato choroba také pravděpodobně způsobila jeho postupnou ztrátu sluchu. Tereza Gottwaldová, Sp

BITVA U JÍLOVÉHO 8. 2. 1807 ■►►☺ ››210 let

Mrtvolný pach se nese zpustošenou krajinou, na rozlehlé pláni leží tisíce padlých vojáků a jen z dálky se nesou poslední výkřiky těžce raněných. Právě jsme byli svědky jedné z nejkrvavějších bitev napoleonských válek.

Ruský útok na Francouze

SITUACE Bitva u Jílového patří k řadě bitev, které svedl francouzský císař a vojevůdce Napoleon Bonaparte s takzvanou čtvrtou protinapoleonskou koalicí. Ta vznikla na jaře v roce 1806 a skládala se z Pruska, Ruska a Anglie. Po porážce pruské armády u Jeny a Auerstädtu francouzské síly obsadily hlavní město říše, Berlín. Tím se jim otevřela cesta na východ do Polska. Zde se ovšem nalézal další mocný nepřítel, který toužil francouzskou Grande Armée rozdrtit - Rusové. Ti se pod velením generála Bennigsena rozhodli střetnout s částí Napoleonovy armády u Pultuska. Bitva skončila nerozhodně. Rusové se rozhodli začít ustupovat, ale nakonec se zastavili. Zastavili se u jistého města, které se mělo v nadcházejícím čase neslavně proslavit, u Pruské Jílové.

BITVA 8. února 1807 v devět hodin ráno se rozezněla mohutná ruská kanonáda a neohrožené pluky Bennigsenovy armády začaly pochodovat kupředu. Francouzi se urputně snažili bránit náporu útočících vojsk, přestože byli v početní nevýhodě. Obráncům přispěchal na pomoc generál Davout, který Rusům vpadl do boku a oslabil tak tlak vyvíjený na nepřítele. Toho využil Napoleon a zahájil francouzský protiútok. Do boje nasadil Augereauův sbor, ten vlezl kvůli mizerné viditelnosti přímo před ruská děla. Ta jej jedinou salvou rozmetala a přinutila k ústupu. Bylo nutné zavolat zálohy. Masy jezdců se 28

pod velením maršála Murata vrhly na ruský střed. Rusům hrozilo prolomení, které by vedlo k jejich porážce. Na pomoc jim v pravou chvíli přišlo devět tisíc L’Estocqových Prusů, kteří situaci zachránili. Francouzi byli zastaveni a ruské jednotky se daly na postup. Tehdy dorazil na bojiště francouzský maršál Ney. Díky jeho posilám naslédovaly další střídavé útoky na obou stranách. Kvůli houstnoucí tmě se Ney nakonec rozhodl jednotky stáhnout, čímž bitvu zakončil. Postupně se obě armády rozhodly ustoupit.

ZÁVĚREM Rusové s Prusy v bitvě dohromady nasadili přes 79 000 můžu a 128 děl. Francouzi přes 78 600 mužů. Na ruské a pruské straně zemřelo či bylo zraněno okolo 25 000 mužů. Na francouzské straně zemřelo či bylo zraněno nejméně 30 000 mužů. Právem tak můžeme bitvu u Jílového nazývat krvavou kapitolou Napoleonova tažení, která na určitou chvíli zatřásla s mýtem o jeho neporazitelnosti. Tomáš Horečka, Sx

180 LET! Den, kdy byla založena Americká Fyziologická Společnost v Bostonu, Massachusetts 11. 2. 1837 90 LET! Den, kdy ve Velké Británii byla znovu zformována 1. stíhací peruť RAF 1. 2. 1927 80 LET! Den, kdy československá vláda vydala Program národnostní politiky 18. 2. 1937 70 LET! Den, kdy Edwin Land představuje polaroidovou instantní kameru 21. 2. 1947 70 LET! Den, kdy rozhodnutím spojenecké kontrolní komise oficiálně zaniká Pruský stát 25. 2. 1947 31

Ze sněhulí do střevíců

Kolona v Příboře 34

■Jak jistě mnozí víte, zimní měsíce s sebou nepřináší pouze kruté mrazy a panoramata vyprahlých pustin, která vídáte při cestě domů vlakem ze školy a rozjímáte u nich nad svou existencí či nad tím, jak nezahynout ve vánici po výstupu na vaší zastávce, ale také fenomén všeobecně znám pod názvem plesová sezóna. A dle mého přichází v těchto krušných časech jako na zavolanou. Dovolte mi vám demonstrovat, proč takto uvažuji. Trávíte sobotní večery opakováním zoufalých pokusů o zabalení se do osmi vrstev dek, abyste alespoň na chvíli utekli všudypřítomnému chladu? Začíná se vám s vrstvou napadlého sněhu na zahradě zvyšovat i frekvence tiku v oku a naopak klesat celková úroveň vaší mentální pohody? Pokud je odpovědí minimálně na jednu z těchto otázek ano a raději než lopatu na odhrnování byste ze skříně vytáhli šaty z tanečních nebo motýlka po dědovi, myslím, že mám pro vás přesně to pravé, čtěte dál. Za skromný poplatek v odhadované výši šedesáti až dvou set korun vám budou otevřeny brány vyhřátého kulturního domu po půdu naplněného lidmi, kteří budou jen zírat na to, jak sofistikovaně vypadáte a jak brilantním tanečníkem zaručeně jste. Vidíte ten kontrast? Zatímco všechno venku pomalu chcípá, váš společenský život má potenciál na bujný rozkvět!

polku, věřte, že budete „ready“. Jestliže vás náhodou sužuje rýmička či rovnou chřipka, dávku vitamínů zajistí Jahody mražený, nejlépe máčené v broskvové vodce. Ze zkušenosti vím, že bacily nebudou mít šanci. Po zhodnocení všech těchto bodů je jasné, že plesová sezóna je zázrak lidské vynalézavosti, rafinovaně vložen do dob, kdy je nejvíc zapotřebí. Tradice, která za léta své existence neztratila nic z osobního kouzla jí vlastního. Jediným mínusem snad je, že se může zdát až příliš krátká, proto neváhejte, nepromarněte ji a vyrazte na ples. Kdo ví, třeba tam potkáte i mě. Pokud ano, mám rád víno a výše zmiňovanou broskev. Na viděnou. Aleš Chromečka, Ok

Další nesporným lákadlem plesů jsou jejich zdravotní benefity. Již snahy o nasoukání se do společenského oděvu jsou mnohdy hodnotnou rozcvičkou, nemluvě pak o takovém sprintu na autobus. Když poté po absolvování obou těchto aktivit přijde na Vysoký jalovec a vytrvalostní 35

TANEČNÍ 2k16

■Všichni uchováváme v hlavě vzpomínky, které do konce svého života nezapomeneme, není-liž pravda? Například na náš první waltz, čaču či džajv. Někteří z vás tyto pojmy možná ještě neslyšeli ani neviděli, ale jsem si jist, že zvláště ti, jež prošli tanečními kurzy stejně jako já, nebudou potřebovat osvětu, a tobě, zbytku světa, bude muset stačit můj prostoduchý výklad zážitků z tanečních kurzů pod vedením mladého „tanzmajstra“ Jana Tyllicha a jeho milé taneční partnerky-pomocnice, Lenky Komínkové. Je 16. září 2016, něco málo před pátou hodinou odpolední a u nově vystavěného kulturního domu v Příboře se již shromažďuje naše cháska budoucích tanečníků. V davu nalézám některé ze svých kamarádů, není to taky nijak zvlášť složité, vždyť dobrých devadesát procent houfu tvoří mí spolužáci. Vešli jsme dovnitř, dveře se zabouchly a sranda skončila. Dav mladých lidí se začal dělit na skupiny. Jedni obdivují architektonické řešení rekonstrukce, druzí úzkostně pátrají po zelené cedulce s panáčkem značící únikový východ a věční smolaři nenápadně šmátrají pod sakem, snad v naději, že naleznou své bílé rukavičky. Sotva usedáme na židle v sálu, někteří z nás si vyslechnou ve formálním jazyce podanou pěknou nálož kritiky ohledně jejich na lehkou váhu vzatého dress codu a než si pánové stačí navléknout rukavičky, už to jede. Hudba, otočky, fraktury prstů na nohou… První rada od našeho tanečního Mistra zněla: „Nevadí, když vám to moc nepůjde, 37

snažte se tvářit sebevědomě a lidi vám to uvěří.“ Toť něco k našemu počátečnímu skillu. A tak to běželo, lekce po lekci, waltz, valčík, rumba. A světe div se, beze srandy nám to začalo šlapat a začalo nás to i bavit, ne že ne. Aby hlavy kurzů dokázaly, že to tedy všechno bude něčím netradiční, prošli jsme se takhle onehdá až na příborské náměstí a zde se před vtíravými zraky obyvatelů okolních domů vyučili jivem. Jindy jsme si zase osvojili hip-hop. Dokonce proběhl i tzv. „kubánský večer“, spojený s účastníky kurzu pro pokročilé, kde jsme v sobě probudili našeho exotického ducha a naučili se řádně kroutit hýžděmi v rytmu salsy. No neskutečná atmoška. Konec si pro nás přišel dříve, než kdokoliv předpokládal. Závěrečná kolona… Milé čtenářky, milí čtenáři, říkám Vám, něco takového jste ještě nezažili. Fotokoutek s možností tisku a postnutí na sociální sítě, bary obsluhované zkušenými barmany, kapela, lidí plný sál, reflektory, ani LTV Příbor si to nemohla nechat ujít. Všechno muselo býti učiněno perfektním, a tak jsme se my, tanečníci, chystali tři hodiny předem, víte co, pro jistotu. Zpátky do přítomna. Jdeme na parket, představit náš um. Nejdříve v duchu salsy a následně klasické polonézy. Odvádíme životní výkony, vždyť i paní učitelky a rodičové s napětím sledují, kamery točí, to není jen tak… „Do toho Jirko!“, ozývá se kdesi z davu. Samba, čača, džajv. Fyzickému kolapsu zabraňují jen pauzy, kdy pozvaní profi tanečníci předvádí své řemeslo. 38

Fyzickému kolapsu zabraňují jen pauzy. Aby toho nebylo náhodou málo, ti nejšikovnější z nás, tedy 6 párů, si připíná sponkami na záda čísla a soutěží se v různých tancích, hodnotí nás právě ti profíci. Nejlepší pár na parketě vypustil duši, nabyli za to majetného daru v podobě koše plného dobrot a posléze ještě druhého za nejvzhlednější valčík. To si zaslouženě žádá o mohutný aplaus. Na závěr následuje ještě výše zmíněný hip-hop a tanec s rodiči a jen co naši příbuzní opouštějí budovu, začíná hardcore párty na ty nejznámější hitovky a tančí se až do zavíračky. Má chodidla jsou však již v dezolátním stavu, a tak je nejvyšší čas jet domů. Všem vám přeji, aby vaše letošní plesová sezóna byla alespoň z poloviny tak nezapomenutelná jako naše taneční. Radim Friedel, Sx

STUŽKOVÁK aneb

VEČEŘE PŘI SVÍČKÁCH?

■Přestože stužkovací večírek třídy oktávy, nejpohlednější a nejšikovnější třídy našeho institutu, se konal již skoro před třemi měsíci, vzhledem k tématice aktuálního čísla a intenzitě této vzpomínky je žádoucí si jej připomenout. Na začátek je nutno říct, že pro těch pár zúčastněných, kteří se na přípravě stužkováku opravdu podíleli, se mnohdy všechny ty nekonečné peripetie ohledně výběrů vhodného místa, jídla, pitíček a ostatních nezbytných věcí občas jevily jako težší životní zkouška než samotná maturita. Stejně náročný úkol pak bylo přijít s intelektuálním a zábavným programem, vymyslet rafinovaný citátek na stužky nebo třeba nehodit si mašlí při volbě mašliček a jejich barev. Z důvodu hlubokého traumatu, které si z doby příprav já a polovina mojí třídy neseme, nebudeme zacházet do větších detailů a přejdeme rovnou k věci, jelikož já bych to jednoho krásného dne rád potlačil. Děkuji za pochopení. A drazí třeťáci, těšte se na příští rok. Jaký tedy byl samotný večírek? Vlastně v pohodě. I přes počáteční komplikace a lehkou nesmělost ledy brzo roztály, hlavně díky srdceryvnému proslovu Kačky Monsportové a následující teplé večeři. 40

Většina účastníků zodpovědně čeřila a redukovala hladiny v lahvích s vínem, vodkou či jägermeisterem a nechala se unášet na vlnách relativně dobré zábavy. Obávané nedostatky v organizovaném programu byly rovněž snadno odstraněny, poněvadž vypadl proud a bez elektřiny jej nebylo možné realizovat. Nicméně ani tyto trampoty námi neotřásly. Zapalovače byly bryskně vytaseny a večírek proměněn v romantický večer při svíčkách. Když poté světla začala opět svítit, nemeškalo se, paní učitelka Svatava Sumbalová každého hbitě ostužkovala a přítomní se vrátili zpět ke konverzaci nad plameny svíček, u čehož také mnozí setrvali do konce. Při ohlédnutí zpět se naše apokalyptické vize nenaplnily, stužkovák pohromou nebyl. Společenská sebevražda ani žádné faux pas se nekonalo, právě naopak. Veškeré předchozí dramatizování se v den D (nebo večer V?) rozpustilo v alkoholu či fantě a já jsem sice cestou domů mrzl, ale svým způsobem mě hřálo, že jsme vytrvali a přes všechen nátlak jsme si večírek užili. Takže třeťáci, fakt se těšte. Opravdu. Aleš Chromečka, Ok

“Stužkováček” 4. A ■Ačkoli vrcholí sezóna plesová, poohlédněme se hoooodně zpátky, na začátek října, do dní, kdy nás ještě netrápily kruté mrazy a ostrý vítr. V tu dobu jsme se my, 4. A, začínali domlouvat na stužkovacím večírku, milé to tradici všech maturitních ročníků. V naší třídě známé spíše pasivitou, co se týče všelijakých akcí, se opět objevovaly názory jistých spolužáků, že tzv. stužkovák je jen další komplikací v už tak nabitém čtvrťáku. Leč nakonec pravda a láska zvítězila a vše se vyjasnilo. Večírek bude! A sice 4. listopadu, kolem osmnácté hodiny v sedlnickém kulturáku. Zvání jsou všichni učitelé, kteří kdy měli tu čest nás učit. Jelikož jsem tento večer takřka nepřičichl k alkoholu, detailně si pamatuji každý moment. A opravdu je na co vzpomínat! Stoly plné jídla se prohýbaly také pod tlakem dobrého desítistupňového piva z Nošovic. Vedle vína a jiných moků dodal Roman B. svou vyhlášenou slivovičku. Není tedy divu, že někteří z mých spolužáků byli pod obraz už po poznávačce našich dětských fotek. V této disciplíně se činil hlavně pan Netušil, který nás evidentně zná velmi dobře. Poznal i mladičkého Martínka. Samotný Martin Kunec na večírku zářil v krásném obleku s rudou růží na klopi. Dle jeho slov se mu celá sešlost líbila: “Jooo, přišlo docela 42

dost učitelů, pojďme to spočítat. 2, 4, 7, 10 kousků, no to je paráda.” Následovalo čtení hlášek, které jsme po celou dobu našeho studia pečlivě zaznamenávali. Zde se naopak blýskla paní Opršalová, studnice hlášek. Pozdě dorazivší profesor Caloň bohužel nestihl ceremoniál stužkovaní. Zaplať pánbůh dorazil i náš bývalý třídní pan Syrovátka, a tak mohl s pasováním pomoci slečně Divišové, současné to třídní. Jakmile se rozdaly všechny stuhy, začala volná zábava. Mnoho mých spolužáků se jalo diskutovat s profesory, ti odvážnější si s nimi skočili na parket. Ačkoliv někteří z nás vypadali dosti strašidelně, jelikož celý večer se nesl v duchu gangsterky, panovala vynikající atmosféra. Tančilo, pilo a jedlo se až do rána. Společensky unavení kamarádi se pak postupně vytráceli, až nezbyl nikdo jiný než polité stoly a opuštěný sál. Jáchym Pantálek, 4. A

VelkĂ˝ eM, opojen zlatavĂ˝m mokem, sleduje program 43

ABSOLVENTI 44

alším vyzpovídaným absolventem naší školy se stal Bc. Tomáš Rychetský, který si na uvádění titulu moc nepotrpí. Na Masarykově gymnáziu navštěvoval čtyřleté studium v letech 2008 2012. Nyní studuje management a ekonomiku ve stavebnictví na VUT v Brně.

Proč sis vybral jako střední školu Masarykovo gymnázium? V minulosti jsem neměl vůbec představu, co chci studovat. Pocházím z Kopřivnice, a tak nejvíce smysluplnou školou byla VOŠ, SOŠ, SOU v Kopřivnici a příborský gympl. Nakonec, díky dobrému průměru v deváté třídě, jsem se přihlásil na gymnázium a k tomu jen napsal přehledový test.

Účastnil ses školních olympiád nebo sportovních turnajů? Psal jsem matematické klokany a jako svůj největší úspěch považuji výhru nad mým třídním rivalem, kterého mám ale rád. Ze sportovních aktivit převažoval volejbal.

Pomohly ti volitelné předměty na gymnáziu k přijetí na vysokou školu? Určitě deskriptiva. Také chci poděkovat panu Kerekešovi za fyziku a matematiku. Hlavně matematiku, se kterou nebyl sebemenší problém, jsem měl rád a pomohla mi potom přizpůsobit se k té vysokoškolské matematice.

Co bys doporučil studentům, kteří se hlásí na vysoké školy? Na co by se měli zaměřit? Hlavně by se měli zamyslet nad tím, jestli chtějí dále pokračovat ve studiu a jakou práci by během studia vykonávali. Každý

Každý by si měl vybrat školu svobodně. by si měl vybrat školu svobodně. Hlavní doporučení bych nazval “Budujte osobní hodnoty”, které charakterizují například dovednost předat myšlenku, mluvit pravdu, umět se rozhodnout, překonávat se. Poté se vše od těchto základů vyvíjí. A když je splňujete, můžete si vydělat i mnohem více peněz.

Podělíš se s námi o vzpomínky na MGP? Je jich opravdu hodně, ale nemohu je říct, neboť by byly vytržené z kontextu. To není ono. Rozhodně si vybavuji vzpomínky na vodák. Na to nejde zapomenout. Hlavně musím zdůraznit dobré vztahy mezi spolužáky. Celkově rád vzpomínám na všechny učitele (tímto zdravím hlavně pana Kerekeše a paní Manovou).

Chtěl jsi vždy studovat na VUT? Původně jsem chtěl studovat architekturu, kde jsem neuspěl kvůli pohledné dívce, do které jsem se zamiloval. Poté jsem byl dost rozptýlený :-) Hledal jsem tedy školu, která je mému snu nejblíže. A tou je VUT v Brně. Vždy mě bavilo propojovat kreativitu s technikou.

Co je tvým cílem na vysoké škole?

Mám ke škole složitý postoj. Vím, že se mi titul bude hodit v branži nebo při hledání práce. Hlavní cíl je školu dodělat, dodělat si titul Ing.

Navštívil jsi naši školu v rámci svého projektu - Finanční gramotnost. Jak dlouho se tím zabýváš a navštěvuješ i jiné školy? Zabývám se tím dlouho, ale na druhou stranu nepravidelně. Hlavním tématem, kterým jsou finance, se zabývám od ukončení gymnázia. Dostal jsem nabídku z Ostravy, díky které jsem se dostal k tomu, že navštěvuji právě střední školy. Hlavně to beru jako “trénink”, že můžu předávat informace nebo mohu někomu pomoct s problematikou, která je tu dnes a denně. Další je i setkávání s lidmi, což je moje hlavní práce, naučit se před lidmi vystupovat, komunikovat s nimi. S touto prací souvisí i cestování po celé ČR. Finanční gramotnost jsem přednášel pouze tady a jednou jsem navštívil i základní školu Alšovu v Kopřivnici, ale tam to bylo dosti náročné, neboť tamní děti jsou úplně jinde než děti na gymnáziu. Přednášel jsem i na vysokých školách, např. ve Zlíně. Mým cílem bylo hlavně zvednout sebedůvěru studentům.

Tvá vysněná práce? Když budu moci pomáhat ostatním, vymyslet pracovní podmínky nebo vymyslet práci, kterou by mohli dělat. Snem je založit tzv. hodnotovou firmu, ve které se nepotlačuje osobnost zaměstnance, naopak je podporovaná. Takže v takové firmě není manažer, který úkoluje.

Jednu takovou firmu už ale máš. Čím se tedy zabývá a co jí chybí, aby získala status tvé vysněné práce? Mám firmu, jako svou bych ji úplně neoznačil. Je to společná firma spolu s dalšími dvěma společníky a lidmi v týmu. Zabýváme se shiftingem. To je posun jednotlivce, párů, skupiny, firem na vědomé a nevědomé úrovni. Co firmě chybí? Toho je spousta. Je to otázka vývoje. Nyní pracujeme na vnějších i vnitřních věcech, např. na databázi, provázání a nastavení účetnictví, nebo taky na práci s klienty, zdokonalování workshopu, nabídce shiftingu pro firmy. Aby firma získala status mé vysněné práce? Vnímám firmu jako proces. Budu šťastný, když firma bude zdravá, výdělečná a bude prospěšná okolí. Vnímám, že budoucnost může být jiná, lepší než jsem schopen si nyní vysnit.

www.behavioshifting.com Jak vypadá tvůj volný čas? Tak teď mi definuj volný čas :-)

Mým cílem bylo hlavně zvednout sebedůvěru studentům. Jak využíváš čas, když nejsi ve škole, v práci. Čas, ve kterém můžeš ,,vypnout”. Nemám pracovní dobu, tak si volný čas mohu kdykoliv udělat. Hlavně si čas dělím na takový, který mě nabíjí, a ten, který mě vybíjí. Nabíjí mě čtení knížky, přednášení na školách a věci, které mě baví. Miluji plavání, běh, práci s lidmi. Jednoduše si spojit jednoduché s efektivním. Také mě baví cestování vlakem. Málokdy vypnu, moc mi to nejde, ale teď mě napadlo, že vypínám při malbě/ tvorbě. Naopak jsem se naučil přepnout. S přáteli se bavím jinak než s rodinou. Bára Pařenicová, 3. A 47

ROZHOVOR 48

IVETA ULČÁKOVÁ

Bílý plášť, vtip i důvtip, úsměv, další z absolventů tohoto ústavu… To je jen zlomek z výčtu charakteristik naší milé a oblíbené paní učitelky chemie, Ivety Ulčákové, díky níž se výuka tohoto předmětu mnohdy stává značně zábavnou a poučnou. Pojďme se v tomto rozhovoru dovědět něco nového o této významné osobnosti naší školy.

znají. Ale není to žádná katastrofa…

Pěkný den přeji, paní učitelko. Co Vás dostalo k chemii? Tušila jste již od malička, že se jí budete zabývat, či ji dokonce vyučovat?

Působíte jako docela pragmatická a vyrovnaná osobnost, kterou nelze jen tak rozhodit. Ptám se tedy, rozrušilo Vás někdy opravdu něco? Myšleno během výuky zde na škole.

Že chci být učitel, jsem věděla od první třídy základní školy. Od čtvrtého ročníku gymplu jsem volila mezi matematikou a chemií a vyhrála chemie.

Co na svém oboru shledáváte nejzajímavějším? No mně přijde, že všechno, že to je podstata všeho. Nejzajímavější to je, když se na to člověk koukne jako na celek. U maturity jsem měla náhled do všech částí. Tam nastane takové prozření, že víte, co od čeho se dá odvodit. V podstatě bych řekla, že se Vám tam složí střípky dohromady.

Stalo se někdy, že se Vám nějaký pokus fatálně nezdařil?

A teď něco osobnějšího… Prozradila byste mi o sobě nějaká tajemství či pikantnosti? Pikantnosti? *smích* Tak to asi nemám, pikantnosti… Nevím, já jsem asi takový nudný člověk na tohle. A co se týče nějakého tajemství, není to nic velkého, ale vlastním internetové stránky s dorty.

Občas se najde situace, že mě něco naštve. Nenechám se ovšem úplně vytočit. Nemám ráda arogantní a křivé jednání, to mi nedělá úplně dobře.

Existuje něco, co byste chtěla na této škole změnit či vylepšit? Určitě bych chtěla, aby zde byl klub pro studenty, jinak nic zásadního. To je největší nedostatek, který vnímám.

Váš oblíbený pokrm? To bych spíše řekla neoblíbený, nejsem zas tak vybíravá. Úplně nesnáším pajšl (plíčky na smetaně) *smích*. Dršťkovku taky zrovna nemusím.

To se stává běžně. *úsměv* Jsou to věci mezi nebem a zemí. Například takový vodík. Neštěkne a neštěkne… *smích* Studenti chemických cvičení to moc dobře 49

Co ráda podnikáte? Hobby a tak… No tak toho je hodně. Čtu, turistika, ruční práce (pletení), zahrada, ráda fotím, občas peču dorty. *úsměv*

Co byste vzkázala příštím generacím? Aby se chemie nebáli. Dnes je to takový zbytečný strašák. Ale aby z ní měli taky trochu respekt a nezneužívali ji. Jaký je Váš názor na drogy? Samozřejmě kromě kávy a čokolády. Určitě je neschvaluji. Mají ovšem využití jako léčiva, v psychiatrii a podobně. Užívání v běžném životě mi přijde spíše smutné. Aby se někdo nezasmál bez jointa a nepobavil bez sklenky alkoholu. Jak vidíte svět za třicet let? Myslím, že bude mnohem více techniky. Doufám ale, že lidé přijdou zase k rozumu a nebudou tak leniví. Bylo by fajn, kdyby byli navzájem vstřícnější a tolerantnější. A ještě bych si přála, aby se člověk necítil jako pán tvorstva, trošku pokory k přírodě… Radim Friedel, Sx

fotbalový Bůh Maslonka a spoluhráči 50

LA LA

LAND

■Nápaditý muzikálový snímek režiséra Damiena Chazella strhne vaši pozornost a nabídne vám příjemný únik od reality. Talentovaný Chazell dokázal přirozeným způsobem skloubit muzikál s moderní dobou a zasadit do něj poutavý romantický příběh, který však nekončí happyendem. La La Land je svět plný velkých ambicí a splněných snů. Oscarový favorit úspěšně proměnil sedm nominací zlatých glóbů. Se svým rekordním počtem čtrnácti nominací na Oscara se řadí vedle velikánů jakými jsou Titanik a americké drama z padesátých let Vše o Evě, jež získali stejný počet nominací. I když se možná nestane nejlepším filmem roku, má slušně nakročeno ke zlaté sošce.

Emma Stone

Režisér Damien Chazell vzdává poctu starým muzikálům a pokračuje se svou tvorbou v duchu klasického jazzu. Sympatie k němu již prokázal v předchozím snímku Whiplash, který se svými 85 % získal podobné hodnocení jako La La Land. I v tomto snímku hlavní postavy dávají přednost kariérnímu růstu před osobním štěstím. To se jim však stane osudné. Právě ony realistické dojmy počátečních neúspěchů a trpkého konce nadějně vyvíjejícího se vztahu vtahují snílky zpět do skutečného světa z muzikálového prostředí. Ačkoliv může být tento propad bolestivý, La La Land stále ponechává naději. I když s komentářem, že plnění snů něco stojí. Příznivce klasických muzikálů potěší už úvodní taneční scéna zasazená v koloně plné aut. Autentický byl rovněž širokoúhlý formát. Netradiční poměr stran totiž využívaly filmy v padesátých letech. Já osobně jsem měla z radostného skákání 53

po kapotách spíše skeptické pocity. Teprve později jsem pochopila pravou symboliku dané scény. Navazující příběh, který se elegantně věnoval jen dvěma lidem, i přes svou jednoduchost vtáhl do děje.

Na cestě za štěstím Mia a Sebastian - dva snaživí umělci, kteří se rozhodli hledat své štěstí v Los Angeles. Ona chce být slavná herečka, on zase vlastník jazzového klubu. Oba se potýkají s neúspěchem. Zatímco Mia, věčně odmítaná na konkurzech, dosáhla své práce nejblíže jako obsluha kavárny vedle studia Warner Bros, Sebastian, talentovaný muzikant, nemá dostatek financí k provozu vlastního klubu. Snímek tak cíleně poukazuje na odvrácenou stranu slunného Los Angeles, které je především známé svou hereckou smetánkou, ovšem na rozdíl od hrstky vyvolených je zde nemalé množství nedoceněných lidí, kteří se snaží šplhat po pomyslném kariérním žebříčku. Děj je rozdělen do čtyř ročních období, které spíše než počasí poukazují na průběh vztahu hlavních hrdinů. Od nadšeného počátku, kde převládají muzikálové vsuvky se vztah vyvíjí a mění velkou rychlostí. V druhé polovině se snímek podobá dramatu a hudba se dostává do pozadí. Tvůrci směřují k trpkému zklamání. Ony muzikálové pasáže ale v průběhu celého filmu působí jako únik ze skutečného světa a nabízí hned několik děl na výběr. Písně jako City Of Stars nebo Someone In The Crowd už nedostanete z hlavy.

Správná volba Herci, jež ztvárnily hlavní postavy snaživých umělců Mii (Emma Stone) a Sebastiana (Ryan Gosling), byli takřka dokonalou volbou pro tento projekt. Kritici je často přirovnávají k nehynoucí dvojici Fredda Astaira a Ginger Rogers. Svým talentem a dokonalou chemií, která mezi nimi vládne na plátně, si získali srdce obrovského množství fanoušků. Nebyl to krok do neznáma, dvojice spolu natáčela již potřetí. Jejich dřívější spolupráci jsme mohli sledovat ve snímcích Gangster Squad - Lovci mafie a Bláznivá, zatracená láska. Do snové země La La Landu nebude chtít každý, ale jakmile se tam vydáte, slibuji vám zaručenou podívanou. Ať už jste zarytý kritik, milovník starých muzikálů typu Zpívání v dešti či obyčejný divák z širokého publika. Melánie Klvaňová, 3. A

Ryan Gosling 55

HUDEBNÍ TIPY

■Hudba neodm životu většiny lidí pochmurném čas každodenního stre náladu. Na světě je kterým hudba abs považují ji za směs chaotických zvuků, bolí hlava. Přidáte nebo spíše souhlasí jste se stejně jako já určitě pokračujte v top pět za rok 2016

Charlie Puth - D

■Dangerously je na bych mohla poslou Ostatně všechny pís jsou skvělé, ale tahl jlepší, takže pokud určitě poslechněte první klip teprve v r moc písniček nepub poslechněte: Marvin nebo We Don’t Tal

Pentatonix - Ha

■Za mě určitě nejl jsem za poslední neznáte Pentatonix, acapella skupina (p hudební nástroje). Č skupiny jsou Scott H Avi Kaplan, Kevi Maldonado. Poku určitě mrkněte i na protože všechny js

myslitelně patří k í. Zejména teď v tak se hudba oprostí od esu a navodí dobrou e však také hrstka lidí, solutně nic neříká a sici nesrozumitelných , ze kterých akorát tak se k názoru většiny a íte s menšinou? Pokud á rozhodli pro většinu, ve čtení. Zde je mých 6.

Dangerously

aprostá pecka, kterou uchat celé dny v kuse. sničky Charlieho Putha le je opravdu jeho ned jste ji ještě neslyšeli, e. Charlie vydal svůj roce 2015, takže zatím blikoval. Určitě si také n Gaye, One Call Away lk Anymore.

allelujah

lepší písnička, kterou dobu slyšela. Pokud je to vlastně pětičlenná při zpěvu nepoužívají Členové této jedinečné Hoying, Mitch Grassi, in Olusola a Kirstie ud se vám píseň líbí, jejich ostatní písničky, sou své a originální, i

když jde většinou o převzaté hitovky. Jsou to například Rather be, No, Cheerleader nebo Papauoutai a Radioactive za doprovodu fenomenální houslistky Lindsey Stirling. Pentatonix se však také mohou pochlubit vlastní tvorbou, do které spadá například Sing, Can’t Sleep Love nebo Love Again.

Little Mix - Shout Out To My Ex ■Dívčí skupinu nemám moc v oblibě, ale musím říct, že písnička se dá poslouchat. Je melodická a dobře se na ni tancuje, což je velice důležité. Zpěvačky Perrie Edwards, Jesy Nelson, Jade Thirlwall a Leigh-Anne Pinnock mě vždy po zhlédnutí klipu donutí k zamyšlení a vždy si poté kladu otázku: Proč nemůžu vypadat jako ony?! Jejich dalšímy singly jsou: Secret Love Song, Hair nebo Black Magic.

Twenty One Pilots - Ride ■Skupina je jedna z mých největších oblíbenců a absolutně mě dostala píseň Ride, která se stejně jako Heathens nebo Stressed out stala velkým hitem. Navíc naprosto zbožňuji hlas zpěváka Tylera Josepha. Twenty One Pilots se také pyšní několika cenami za jejich skladby, které si opravdu získaly celý svět.

Sia - The Greatest ■Sia má jeden z nejkrásnějších hlasů mezi všemi zpěvačkami. Navíc její hlas zní skvěle i na živo, což se o ostatních zpěvačkách říct nedá. Píseň The Greatest je další pecka stejně jako Chandelier, 57

Cheap Thrills nebo Alive. Sia je známá tím, že dlouhou dobu tajila svou podobu, a každý si ji zapamatoval díky gigantickému účesu, který ji zakrýval obličej. Ve většině zpěvaččiných klipů vystupuje velice talentovaná tanečnice Maddie Ziegler, která se tímto proslavila. Dorota Kolářová, 1. A

skupina Pentatonix 58

Čtenáři z Broken Wheel doporučují Každý z nás nejspíš zná ten tlak, když přijde leden, a jediné, co se řeší, je uzavírání známek. Snad nejsem jediná, kdo to tak vnímá. Takže když už si člověk vůbec najde čas číst, moc se mu nechce do nějaké těžké, složité knihy, nad kterou by snad musel neustále přemýšlet, ale chce nějakou „oddechovku“. Na jednu takovou mám pro vás tip. Jmenuje se Čtenáři z Broken Wheel doporučují od spisovatelky Katariny Bivaldové. Vypráví příběh typické knihomolky, Švédky Sary, která si dopisuje s pětašedesátiletou Američankou Amy. Ta ji k sobě na tři měsíce pozve. Když ale Amy přijede do Broken Wheel, zjišťuje, že Amy je po smrti. Co teď? Příběh mě pohltil, zasmála jsem se u něj a taky získala plno nových tipů na to, co si přečíst, protože těch je kniha plná. Takže pokud máte rádi například Deník Bridget Jonesové, určitě doporučuji.

Konec

prokrastinace Konec prokrastinace od Petra Ludwiga je další kniha, o které bych se ráda zmínila. Slyšela jsem o ní hodně, ale ještě jsem ji nepřečetla. Mám ji ale doma, takže konec prokrastinace! S prokrastinací má problém hodně lidí. Už delší dobu si říkám, že bych s ní také měla něco dělat. Když jsem slyšela, že existuje knížka, která by mi mohla pomoct, hned jsem v duchu zajásala. Rozhodla jsem se, že si ji pořídím. A ano, pěkně jsem si „zaprokrastinovala“ a nepořídila jsem si ji. Ale teď už ji mám konečně u sebe. Tím, že o tom napíšu do časopisu, se vlastně částečně zavazuji k jejímu přečtení. Takže mi držte palce. A jestli se někdo z vás rozhodl si ji taky přečíst a skoncovat s prokrastinací, věřte, že vám držím palce a fandím vám. A vzhledem k tomu, že jsem to dopracovala až na konec článku, možná mi ten boj s neustálým odkládáním věcí půjde. Možná. Johana Dudová, Sx 59

Taková zkouška dospělosti

V rámci cestovních agentur můžete v létě vycestovat také na pracovní pobyty. Pokud chcete své cizokrajné dobrodružství zažít už toto léto, s přihláškou neváhejte. Právě v únoru je ten nejvyšší čas. Jeden takový pracovní pobyt si vyzkoušel i současný student oktávy Daniel Carbol. Jeho cílem bylo (tentokrát) Norsko.

Proč právě Norsko? Norsko mě vždy hodně fascinovalo. Jelikož bylo v nabídce cestovní agentury, tak jsem toho využil. Vždy se mi líbila severská příroda, a také ti lidé. Slýchával jsem, jak jsou Norové ohromně uvědomělí, mají prosperující systém, jak jim to tam všechno klape, mají se rádi, jak jsou vstřícní, hodní a milí a k tomu ještě ta příroda. Říkal jsem si: „To musím poznat! To musím vidět! Už je mi osmnáct!“ Zkrátka, Norsko mě velmi táhlo, a proto jsem se pro něj rozhodl.

Byli tedy všichni milí a uvědomělí? Podle tvých představ. Norové jsou super. Na Norsku mě nejvíce zaujalo, že tam nikdo nekrade, nikoho tam nenapadne zamknout barák, něco schovat ze zahrady. Nemají tam žádné ploty. Je to vše takové moc idylické. Ale shodou okolností zrovna ten farmář, u kterého jsem zůstával, to byl hrozný lump.

Tedy od Čechů velmi rozdílní. Obecně ano. Když jsem se vracel do Česka, dalo mi palčivou facku už na letišti - náš „čecháčský“ přístup a nátura. To se nedá s Nory srovnávat. 61

Zdají se ti Češi oproti Norům arogantní? Spíše maloměšťáčtí. Mají jiné hodnoty, takové přízemní.

Určitě jsi potkal spoustu zajímavých lidí. Byl tam někdo, na koho vzpomínáš nejraději? To bude paní Carmen - bývalá žena mého farmáře, u kterého jsem zůstával a byl zaměstnán. On byl totiž zlý a paní Carmen už věděla, jak to u farmáře chodí, tak na mě byla na oplátku hodná. Hezky se o mě starala. Vždy, když za mnou o víkendu jezdila, donesla mi upečený chleba, protože věděla, že farmář není moc pohostinný. A když jsem měl osobní volno, brala si mě s sebou a ukazovala mi různé věci. Hodně mi toho řekla o Norsku, o tamějších lidech a o radách do života.

O radách do života? Uvedeš nějaký příklad? Myslela to dobře, protože měla spoustu zkušeností, ale mně ty rady moc nepřinesly. Ona hlavně razila kariérní cestu - že musím na sobě pracovat. Říkala, že mám zapomenout na všechny vztahy, že emoce a lidské city jsou slabost a mám se od nich úplně distancovat, což je tak trochu opak mého smýšlení. Já si na takových věcech docela zakládám. Ale jsem rád, že jsem ji potkal. Přineslo mi to zase jiný pohled na věc. 62

Její konkrétní rada byla, ať se nestarám o holky a úplně na ně zapomenu. Budu mít prý dost času potom. Nejdřív si mám hledět své kariéry, své práce a potom holky přijdou samy.

Jak dlouho jsi byl v Norsku, když tě navštěvovala každý týden? Byl jsem tam dva měsíce. Od půlky června do půlky srpna. Ona za mnou začala chodit až po měsíci, takže ten první byl úplně nejhorší. „Ano, to je pravda, sám jsem kolikrát brečel, když mi psal, a to jsem tam nebyl,“ glosuje s úsměvem kamarád Michal. Po měsíci, když zjistila, že tam jsem, se o mě začala starat. Předtím s farmářem nebyla v kontaktu.

Jak sis poradil s angličtinou? Obecně prý Norové umí všichni dobře anglicky, takže jsi neměl problém domluvit se. S tím jsem tam také jel, že se zdokonalím v angličtině. Já jsem takový neprůbojný v konverzaci. Pasivně zvládám, ale chtěl jsem vypilovat i své mluvené věty. To byl jeden z důvodů.

Podařilo se ti to? Cítíš nějaké výsledky? Podařilo se mi to. Výsledky cítím v tom, že už nejsem tak ostýchavý mluvit s cizími lidmi anglicky. Abych řekl pravdu, tak Norové umí anglicky hodně dobře oproti Čechům. Je to dáno tím, že oni přijímají angličtinu také pasivně. Třeba zahraniční pořady mají s titulkama, dabuje se jen pro nejmenší děti. Tím pádem angličtinu 64

přijímají už odmalička a mají velkou slovní zásobu. Rozumí, ale není to úplně bezchybné. Není to něco, na čem by se dalo stavět. Není to jako jet do Anglie.

Myslíš si, že tento systém pasivního přijímaní (například pořady bez dabingu s titulky) by se měl zavést i tady? Určitě. Ale bohužel se setkáme i s návrhy ze strany komunistů, že by se naopak měly překládat všechny názvy do češtiny.

Co tě na Norsku překvapilo a co naopak zklamalo? Největší dojem na mě udělala příroda. Díky tomu jsem přežíval. To mi dodávalo velkou sílu, úplně mě to nabíjelo. Kdykoliv jsem měl volno, vyrážel jsem do hor. Bylo tam opravdu krásně.

Jakou práci jsi musel vykonávat u farmáře? Staral jsem se o chod farmy, pečoval o krávy, což zahrnovalo krmení, kydání hnoje, čištění. Protože ty krávy zrovna rodily, pomáhal jsem jim starat se o malá telata. Jedno jsem kojil, protože bylo nemocné. Sklízel jsem trávu.

A farmář ti pomáhal? Většinou komandoval. U toho farmáře jsem ještě dělal domácí služku - utíral jsem mu nádobí, vynášel smetí, vysával a všechny ty věci. Jednou jsem mu dokonce oblékal ponožky, protože to byl takový starý dědek a sebeobsluha už mu v některých případech úplně nešla.

Takže lidé, kteří by tam chtěli jet, musí počítat s tím, že budou dělat i něco navíc. K tomuhle farmáři určitě, ale jinak si myslím, že ne. Dostal jsem se do kontaktu s komunitou mladých lidí, kteří tam byli u jiných farmářů. Byli úplně nadšení. Ostatní farmáři byli opravdu ti typičtí Norové - seversky pohostinní, vřelí, milí, vlídní, ohleduplní, citliví. Ostatní se tam měli jako v ráji. Kromě toho, že za to dostali peníze, bylo to pro ně i zajímavé a získali spoustu zkušeností. Já jsem takové štěstí na hostitele neměl, ale i tak jsem za to rád, protože mi to dalo spoustu jiných zkušeností.

Co je potřeba si zařídit před cestou do Norska? V Norsku nepotřebuješ vízum, což je výhoda. Před cestou jsem si platil pojištění. Na místě jsem musel na daňový úřad, zařídit si nějaká lejstra, protože jsem tam vykonával pracovní činnost. Paní tam byly moc ochotné. Protože viděly, že jsem z ciziny a mluvím anglicky, navedly mě, které formuláře si mám vyplnit. Když tam člověk zůstává déle než tři měsíce, tak si musí vyřídit i zvláštní povolenku u místní policie, aby věděli, že cizinec tam zůstává na trvalejší pobyt.

Kolik stál takový výlet?

Nevýhoda je, že jsem to měl přes agenturu, která si vyžádala své. Jenže člověk skoro nemůže jinak, když tam jede poprvé a nemá kontakty. Letenky pak čtyři tisíce (z Prahy do Osla a pak dál. Letěl jsem nadvakrát.) Vrátilo se mi to tou prací,

ale je daleko výhodnější jet tam na delší dobu. Třeba na půl roku. To u mě nebylo možné, jelikož jsem školou povinný. Za půl roku si můžeš vydělat i sedmdesát pět tisíc. Já jsem si vydělal zhruba dvacet pět tisíc za ty dva měsíce, ale z toho mi velká část vykryla jen počáteční náklady.

Plánuješ něco dalšího? Chtěl by ses případně vrátit do Norska? Určitě, je to skvělá zkušenost a doporučoval bych to každému, kdo už dovršil osmnácti let. Je to v podstatě taková zkouška dospělosti. To sebepoznání, které člověk získá tím, že je konečně odkázán sám na sebe. Myslím, že je to jedna z nejlepších zkušeností, kterou jsem v životě měl. Samozřejmě bych se tam vrátil, protože ti lidé jsou úplně skvělí a nikde jinde na světě to nemáš šanci zažít. To fakt stojí za to. Norsko, příroda, moře, hory, lidi, všechno.

Můžeš nám prozradit nějak zážitek z cesty? Cestou zpátky, když jsem letěl z Ålesundu do Osla, se mi na letišti stalo, že při průchodu přes security check jsem zapomněl v kapse korunu. Norskou korunu. Ona tam byla někde úplně zapadlá a při procházení to začalo pípat, tak jsem prošel znovu, a zase to pípalo. Poté na mě mával nějaký chlap, ať jdu za ním. Znervózněl jsem a nevěděl, co se děje. Ten chlap se na mě díval přísným pohledem. Byl to takový děda s huňatým bílým obočím. Zřejmě si říkal, co to tu máme. Začal si nasazovat rukavice. Samozřejmě mě to vylekalo, když jsem viděl, jak se na mě

přísně tváří. Za ním stáli dva “sekuriťáci”. Začal mě šacovat a ptát se, jestli bych tam opravdu ještě nemohl někde něco mít. Naposledy jsem si prohledal úplně všechno. On mi s tím pomohl a také mi strkal ruce do kapes. Dál naštěstí nezašel. Podařilo se mu vytáhnout z nějaké úplně zapadlé kapsičky, o které jsem ani nevěděl, tu korunu. Oddychl jsem si a říkal, že na té druhé kontrole na letišti si dám už pozor. Že je to už vše za mnou. A co se nestalo. Procházel jsem druhou kontrolou. Nic nepípalo, ale stejně za mnou přišel chlápek s tím, že jsem byl vybrán na náhodnou hloubkovou kontrolu, že to prostě tak namátkově vybírají. Není to pravda. Každý ví, že na letišti ti “sekuriťáci” jsou speciálně proškolení k tomu, aby si vybrali člověka podle typických vzorců chování, jak tam stojí ve frontě. Říkal jsem si, co je na mně sakra špatného, že zrovna mě museli vybrat. Připadal jsem si jako nějaký dealer.

Jak probíhala ta hloubková kontrola? Toho jsem se také obával, ale nakonec mi lepil jen nějaké papírky na kůži a dával mi do pusy něco olíznout. Potom ty vzorky nějak analyzoval, zřejmě na drogy. Z rukou mi snímali nějaké vzorky a otisky.

Kontrola tělesných dutin neprobíhala? Nakonec ne, ale zkontrolovali mi úplně všechno. Melánie Klvaňová, 3. A

GYPRI FAIR PLAY CUP ■Den před Silvestrem, 30. prosince ještě loňského roku, se v přátelské atmosféře příborské haly konal první ročník Gypri fair play cupu. Už od osmé hodiny ranní se valily davy hráčů na akci pod záštitou pana Šplíchala, o kterou se zasloužil hlavně Kuba Monsport z 4. B. Za to mu jménem všech účastníků děkuji a myslím si, že nejsem jediný, kdo touží po tom, aby se tento milý turnaj stal tradicí. Ve čtyřech týmech se vedle současných studentů objevily i známá jména absolventů. Ve dvacetiminutových zápasech padlo mnoho gólů a hráči předvedli spousty pohledných futsalových momentů. Fanoušci, kteří sem zavítali, určitě nemohli litovat. Ačkoliv se hrálo pro radost a bez rozhodčích, mnohokrát byly u některých nervy na pochodu a emoce se projevily i ve hře. Bilance zranění je jeden pohmožděný kotník. Mezi ostřílenými playery, jako je technický guru Tomáš Fendrich, se blýskli i někteří nováčci. Zmiňme například Staňu Vařeku z 1. A, jenž je velikým příslibem pro fotbal na MGP. 68

Konečné výsledky předsilvestrovského setkání jsou následující: 1. místo: tým Jakuba Monsporta 2. místo: tým Jana Čejky 3. místo: tým Tomáše Fendricha 4. místo: tým Pavla Střelce Zejména obsazení poslední příčky bylo pro mnohé překvapením. Jindy nejlepší Pavel Střelec nedovedl svůj mančaft k jediné výhře, a Honza Čejka mu dokonce vyfoukl titul nejlepšího střelce turnaje. Pro vítěze a všechny zúčastněné organizátoři přichystali sladkou odměnu. Ta se u mnohých spojila s vánočním cukrovím, a tak už se těší, až své kalorie spálí v prvním kole GFL v novém roce 2017! Jáchym Pantálek, 4. A

hudebnĂ skupina

GOOD WORK

Be good, be in! Tak zní jeden z nejnovějších singlů hudební skupiny GOOD WORK, která letos oslavila již dvacet let působení na hudební scéně. Good work je asi třicetičlenná skupina mladých lidí - někteří jsou teprve na základní škole, jiní jsou na středních školách, gymnáziích (i na Masarykově gymnáziu Příbor) a vysokých školách. Skupinu ale tvoří i pracující a to v různých odvětvích – pošťák, kameník, zdravotní sestra, učitelka, překladatelka čínštiny, operní zpěvačka apod. Koncerty této skupiny patří jednoznačně ke strhujícím zážitkům. Kvalitní popová hudba zní s doprovodem smyčcové sekce a skvělého sólistu podporuje početný sbor. Na svém kontě mají několik CD, z nichž nejnovější Znamení vydali letos na podzim a některé písně z nového CD mají i svůj videoklip na youtube. Mrkněte na profil Good Worku na Facebooku a dejte jim svůj lajk ;)

www. goodwork.cz VjŠ + Klára Sochová

ZDROJE

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Zástupce šéfredaktora: Nikola Polášková | Redaktoři: Bára Pařenicová, Radim Friedel, Tomáš Horečka, Johana Dudová, Tereza Gottwaldová, Štěpánka Neméthová, Pavel Musil, Anna Murková, Michaela Šumberová, Helena Rychetská, Karolína Špačková, Barbora Skopalová, Dory Kolářová | Korektura: Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel

MGP