RESTART | 4. vydání by Restart (@casopisMGP)

RESTART

4 KOMENTÁŘE

8 AKTUALITY

18 FOKUS

22 VÝBĚR

36 TÉMA

40 KONTEXT

42 ABSOLVENTI

48 KULTURA

61 SPORT

46 ROZHOVOR

58 KAM SE VYDAT

64 OD VĚCI

PRAVDA & LÁSKA

lova „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ zvolal Václav Havel v prosinci 1989 na Václavském náměstí. Stala se symbolem Sametové revoluce a heslem v boji proti komunistickému režimu v Československu. Výrok z hlediska hodnot a idejí zastávají lidé dodnes. Oponenti je posměšně nazývají „pravdoláskaři“, nebo také „sluníčkáři“. Nicméně jsou zaslepeni cynismem a nevědí, co mluví. Havlova slova se postupem času stala nálepkou s pejorativním nádechem a původní význam takřka ztratil svou hodnotu. Otázkou je, co pro nás znamená „pravda a láska“ dnes.

Proč jsme si zvolili právě toto téma? Je důležité připomínat si hodnoty, kterých si ceníme a na kterých je společně se svobodou postavena demokracie. Obzvlášť v dobách, kdy Evropa zažívá krizi identity a začíná se formovat její nová podoba do dalších let. Populistické hlasy se snaží ohýbat veřejné mínění a jejich názory

jsou založené na lži a vyvolávání strachu za účelem získání hlasů pro vlastní stranu. Jejich pravda se neshoduje se skutečností. Pro lepší orientaci v nepravdivých informacích jsme pro vás do tohoto čísla připravili článek o dezinformacích a tipy, jak se s nimi poprat. Jak jistě víte, svátek lásky - Den svatého Valentýna, který připadá na 14. února, jsme oslavili i ve škole. Láska na půdě gymnázia se stává často diskutovaným tématem. Jak je to s láskou na MGP se dočtete na str. 41. Nebyla by to „pravda a láska“ bez Václava Havla. S odkazem na něj doporučuji text na str. 36. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje Melánie Klvaňová, 3. A šéfredaktorka

FAKE

NEWS 4

Dezinformace účinný nástroj propagandy ■Šíření dezinformací může mít katastrofální dopad na svět, pokud se jim nebudeme umět bránit. Už na základní škole by měla proběhnout výuka mediální gramotnosti, kde by se lidé od útlého věku učili kritickému myšlení, aby pak snadno rozpoznali, jestli s nimi někdo manipuluje. Bohužel se tak neděje. Více než na vzdělání v tomto směru sází Česká republika na omezení těchto dezinformací. Proto zde vznikají instituce jako Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám, které se soustředí na různé formy radikalizace a dezinformační kampaně. Pro boj se lživými zprávami máme také weby jako hoax.cz, který informuje své uživatele o šířících se nástrahách, nebo Think-tank Evropské hodnoty, jenž poskytuje podrobné analýzy, komentáře a doporučení o politické kultuře, vnitřní bezpečnosti a budoucnosti Evropské unie a České republiky.

jsou součástí celé propagandy. Ta má přitom primárně za cíl poskytnout co nejvíce alternativních informací, aby se čtenář domníval, že v takovém množství se nemůže orientovat. Je to ale správná cesta pro boj s lživou kampaní?

Mimo to zde existuje projekt Jeden svět na školách, který je součástí našeho filmového klubu a pomocí poutavých dokumentů informuje o šířící se propagandě.

Zdroj

Všechny tyto projekty mají za cíl informovat a vyvrátit lživé zprávy, které

Zvolsi.info Vždy je k tomu potřeba cit a kritické myšlení. Na to spoléhají i tvůrci dalšího projektu Zvolsi.info, který vznikl na půdě Masarykovy univerzity. Skupina devíti studentů sestavila praktický „Surfařův průvodce po internetu“, kde nikomu neradí, co má číst, ale učí posuzovat pravdivost zprávy podle pěti jednoduchých bodů. Tímto projektem se rozhodli šířit osvětu mezi středoškoláky a v současné době pořádají přednášky po celé republice.

Jak si ověřit pravdivost zprávy? Odkud zpráva pochází? Ne vše, co se píše na internetu, musí být pravda. Pokud si obsahem nejste jistí, začněte pátrat. Pravdivé články většinou odkazují na nějaký důvěrný dohledatelný zdroj. 5

Autor Je podezřelé, když autor textu píše anonymně. V případě, že se autor vyskytuje u článku, je důležité si uvědomit, co o něm víme, jestli je to odborník na dané téma, případně co o něm ví internet.

Strach, emoce a nálepkování Součástí jsou poutavé titulky s doslova šokující zprávou. Článek má upoutat pozornost a jeho primární účel je pak vyvolat vztek, strach či lítost. Emoce se správně dělanou novinařinou ale nemají nic společného. Stejně tak negativní nálepkování jako sluníčkáři či korupčníci.

Vymyšlená fakta Článek poskytuje extrémní pohled na objektivní skutečnost a neodpovídá realitě. Pokud se při vyhledání o zprávu neperou média, nebude úplně pravdivá. Obrazové prostředky Je fakt, že s photoshopem dnes umí kdekdo. Prvotní otázka, která by vás měla napadnout u šokující fotografie, je, jestli to není photoshop. Obrázky mají za cíl působit na emoce. Nejpřesvědčivější jsou fotografie ze zahraničních tiskových agentur s uvedeným zdrojem. Více informací se dozvíte na stránkách:

zvolsi.info Melánie Klvaňová, 3. A

AKTUALITY

Valentýnské Když Gypri tančí mělo hojnou účast. Tělocvična stojí i nadále. Lyžařských kurzů se zúčastnila sekunda, 1. A a kvinta. Učitelé si pochvalují sníh, žáci studenou sprchu. 22. ples Masarykova gymnázia přilákal současné i bývalé studenty. Více na str. 10. Žáci Masarykova gymnázia jsou opravdu talentovaní. Vynikají v piškvorkách i v matematice. Scrabble Tournament se uskuteční 22. března. Filmový klub MGP má nově i Instagram. Sledujte nás na www.instagram.com/fk_mgp Školní časopis Restart má také Instagram. Najdete ho na adrese

www.instagram.com/skolnicasopis_mgp/

Na chodbách jsou k vidění nové nástěnky. Filmový klub se rozrůstá. Na promítání dokumentu „Je s námi konec?“ se přišlo podívat 20 studentů. Očekáváme nárůst občerstvení u dalšího promítání. Třeťáci a septima navštívili tři věhlasné podniky v Moravskoslezském kraji za jediný den. Cílem tradiční exkurze se stal Radegast a Marlenka, kde měli možnost degustace výrobků. V návštěvnických vláčcích se poté svezli ve výrobních halách závodu Hyundai. 8

NUDNÁ PREZENTACE? #sorryjako 15. akce GEG Novojičínska proběhne na Masarykově gymnáziu 22. března. “Koncentrovaná nuda”, “Co to jako bylo?”, “Druhý slajd a konec” - věty, které nechcete slyšet, ale přesto často zaznívají. Možná někteří ještě pamatujete dobu tzv. meotarů a fólií, které vytvářely z žáků stroje na opisování rozsáhlých textů do sešitu. Dokonce i náš slavný objevitel Jára Cimrman upozorňoval na úskalí tzv. živé kopírky, která již po prvních pěti hodinách psaní hlásila, že ji bolí ručičky. Dalo by se říci, že tato doba s příchodem dataprojektorů je dávno minulostí. I přes tento pokrok se však někdy setkáme s prezentacemi (a to i u žáků), které ony vysmívané fólie připomínají. Stále se na školách vyskytují lidé, kteří prokazují urputnou snahu maximálně využívat tlačítka Ctrl + C a Ctrl + V a dostat na jeden slajd vše i za pomoci písma o velikosti 12. Tato realita nám není lhostejná! Rádi bychom Vám předali část našich zkušeností, které jsme nasbírali během naší snahy o co nejlepší a nejpěknější prezentace. Na workshopu se naučíte, jak pomocí jednoduchých kroků a nástrojů můžete svou prezentaci vylepšit. Nezaručíme Vám úspěch před posluchači, ale budeme se Vás snažit přesvědčit, že prezentace není jen pouhý nástroj pro podporu toho, co prezentuje, ale je především nástroj k zaujetí posluchačů. A na závěr jedna důležitá informace - akce je veřejná a je opět zdarma. Občerstvení zajištěno.

www.gegnovojicinsko.cz Mgr. Petr Caloň 9

PLE

ES MGP Dvaadvacátého plesu MGP se s vervou a velmi odhodlaně letos chopila třída 3. A. Je až zarážející, jak velká část elévů přišla vytvořit jedinečnou atmosféru v mošnovském exilu, chyběl opravdu málokdo. Jak bývá zvykem,

Po začátečním otrkání se těla lidí rozvlnila... dorazilo i dost čtvrťáků, ale největší počet si připsali exgymnazisté. Přes loňské maturanty a jejich předchůdce až po tváře, které si pamatují jen ti z nejostřílenějších žáků školy. K mému údivu se dostavilo velmi málo rodičů, a tak se ples nesl ve znamení hesla “Mládí vpřed”. Pověřen úkolem vše zmapovat pozoroval jsem velmi pozorně a pro naše čtenáře byl situaci v kulturním domě obhlédnout už o půl šesté, kdy cesta ze zápasu Baníku Ostrava vedla právě přes Mošnov. Tehdy však na místě ještě nebyla ani noha. Za necelé dvě hodiny už nás však paní Piškytlová se svými svěřenci vítala a za pět korun prodávala lístky do šatny. Důvěrně znaje prostor KD a kapelu Sága, kterou si můžete pamatovat z loňské Benátské noci, vykročil jsem tedy vstříc novým zážitkům. Stůl číslo osmnáct mne a mé přátele přivítal

čistým ubrusem a vypulírovanými skleničkami. Zhruba po hodině začali chodit i ostatní účastníci plesu. To už však vše fičelo. Jakožto řidiči mi byl osvěžením hlavně chutný džus, ale se slovy “To vyprchá” okusil jsem i výborné desetistupňové pivo Radegast. Tvrdší alkohol mi byl tedy zapovězen! Napito mám totiž dlouho dopředu. To ostatně potvrdily i úsměvné pohledy pamětníků plesu minulého. Postupem času se ke mně začali i hlásit a vtipné historky se linuly jako o překot. Po začátečním otrkání se rozvlnila těla většiny krásně oblečených lidí a kapela hrála jeden hit za druhým. Někteří předvedli, co se nedávno naučili v tanečních, a například Roman B. opět vytančil většinu sálu. Čas běžel, s ním nepřicházela žádná extempore, panovala jen a jen dobrá nálada. Vlivem alkoholu se někteří prořekli a prozradili na sebe nějaké to tajemství, zkrátka klasický ples. S blížícím se koncem se začali lidé vytrácet a mnozí řešili problém s dopravou domů. Naštěstí zde byl obětavý řidič, který se zřekl zábavy a dle vlastních slov “...si tady přišel dneska jenom vydělat.” Zaplaťpánbůh za takové lidi, kteří pro dobro spolužáků udělají cokoliv :) To, že se akce koná již několik let v dalekém Mošnově, mohlo odradit mnoho potencionálních návštěvníků, ale dle zákulisních informací pořadatelů se spekuluje, že 23. ples MGP se uskuteční v našem domovském městečku. Jáchym Pantálek, 4. A

JAZYKOVÝ DEN NA MG ■Jako každý rok i letos se sešli žáci druhých ročníků, aby si připravili multikulturní program pro své spolužáky. Celý program začíná po osmé hodině generální, a pro mnohé i první, zkouškou. Nervozita graduje a jsou viditelné mnohé přehmaty a nedostatky. Už nyní zaznívají světové hity jako Kaťuša nebo Cohenovo Hallelujah, jež bývají pravidelně součástí této akce. Pauzu mezi zkouškou a vystoupením vyplňuje pan Dejmek svou propagační akcí spojenou se zájezdem do Anglie. To už pan Caloň startuje nutnou techniku a opět se ujímá role kameramana. Jako první se nám představuje skupina francouzštiny 2. AB. Číšník roznáší mezi obecenstvem francouzské speciality, zpívá se, aulu provoní aroma zrajících sýrů. Za melodie Rammsteinu nastupuje skupina němčiny z týchž tříd. Anglický překlad nám umožňuje porozumět brilantní německé výslovnosti. Mezi diváky kolují bavorské vdolečky. Dále nastupují ruštináři z druháku pějíce ruskou verzi písně Hallelujah. Také zmínili minulost Vladimira Putina v KGB. Sextanští francouzštináři se blýskli s Asterixem

a Obelixem, jejich vystoupení se opět velmi povedlo, ostatně jak už to u sexty bývá zvykem. Druhá němčinářská skupina provoněla aulu Apfelstrudelem. Za zvuku Kaťuši nastupuje polovina sexty, svěřenci paní Lenértové. K ochutnání nám jsou nabízeny pirožky. I tato polovina potvrzuje tradiční vysokou úroveň jejich vystoupení. Labutí jezero v podání hochů se zcela jistě zapíše zlatým písmem do historie školy. Dechberoucí! Snad nejmohutnější potlesk, jaký kdy slavnostní sál MGP zažil, hřměl, až se otřásal. Standing ovation ukončil jak vystoupení sexty, tak i celý program. Jáchym Pantálek, 4. A

ŽIVOT VE VESMÍRU

■Podívejte se na oblohu. Právě teď je nejspíš šedá a zatažená. A večer? Jen tmavá obloha bez hvězd. V těchto chvílích nás vesmír dokáže zlákat stěží. Máme-li však štěstí, na noční obloze se objeví to nejpozoruhodnější, co nám může noc nabídnout – hvězdy. Zeptám se každého z vás. Věříte na mimozemský život? Věříte, že jsme ve vesmíru sami? Je snad možné, že dal Velký třesk vzniknout podmínkám, které umožnily vznik života jen na jednom jediném místě? S obrovskou pravděpodobností to tak nejspíš není. A s neméně velkým nadšením se stovky vědců po celém světě snaží pátrat po známkách života, který by svým houževnatým způsobem vznikl i tam, kde bychom ho nejspíš nečekali. Hvězdy nám připomínají, že ve vesmíru, jenž je tak nepředstavitelně obrovský, prostě nemůžeme být sami. Větší mrhání místem bychom si snad ani neuměli představit. Od roku 1995 našli astronomové 18

skoro dva tisíce potvrzených planet obíhajících další hvězdy. Některé z těchto planet jsou podobné Zemi, jiné zase ne. Několik z nich (přibližně 50 miliard, a to jen v naší galaxii) dokonce leží v obyvatelné zóně. To znamená, že je daná planeta vzdálená od své hvězdy přesně tak akorát, aby teplota umožňovala výskyt vody v kapalném skupenství a abychom se na planetě pokud možno neuškvařili. Život jako takový potřebuje ke svému vzniku a existenci několik věcí. Mezi ně patří například chemické látky, tzn. atomy a molekuly. Určitá forma energie je také velmi důležitá. To nejdůležitější je však přítomnost nějakého druhu kapaliny. Život ji potřebuje k tomu, aby se mohly molekuly přenášet z jednoho místa na druhé a aby z nich poté mohl získávat energii. Mezi takové kapaliny patří (kromě vody) třeba amoniak nebo tekutý metan. Živé organismy potřebují také, aby své chemické látky udržely oddělené, v tom

případě by byla třeba také určitá forma membrány. Podívejme se třeba na naši sluneční soustavu. Tady je vody plno, ať už se jedná o Jupiterův měsíc Europa, Saturnův měsíc Enceladus, obrovský asteroid Ceres či Pluto a jeho měsíc Cháron. Kuiperův pás, roj planetek za Neptunem, také nejspíš obsahuje spoustu vody. Na Merkuru, planetě nejbližší Slunci, se také nachází voda, i když bychom to nejspíš nečekali. Našli bychom ji v zastíněných kráterech severního pólu. Na Marsu dříve také proudila voda. A jak již jistě víte z předchozího článku, Měsíc vodu obsahuje také. Pro život možná nemusíme ani chodit daleko. Venuše ve svých sirných mracích může přechovávat mikroby. A Mars své „minimimozemšťany“ v podobě mikrobů může skrývat pod povrchem. Už jste si někdy představovali, jak by takový mimozemšťan vypadal? Vsadím se, že plno z vás má teď před očima zeleného mužíčka s obrovskou hlavou a tmavýma očima. Proč se ale domníváte, že by byl tak podobný člověku? Bude mít dvě ruce a dvě nohy? Pět prstů? Hlavu právě tam, kde by se nacházet měla? A bude mít vůbec DNA? Pokud mluvíme o mimozemšťanech, nemáme na mysli již plně vyspělou formu života. Pátráme i po malých mikrobech. Kdybychom přece jen na nějaké narazili, poznali bychom, že je máme právě před očima? Vždyť

například jejich membrány mohou mít úplně odlišné chemické složení. Existuje tedy nějaká forma mimozemského života? Co když jsme zatím žádnou neobjevili právě proto, že žádná není? To by bylo velmi nepravděpodobné. Vesmír je plný galaxií, které jsou námi zcela neprozkoumané, a nedá se s jistotou vyvodit žádný závěr. Pokud někde existuje život podobný tomu našemu, je docela dost možné, že za dobu existence Země a lidstva žijícího na ní se nikdy nedozvíme skutečnou pravdu. Celá tato záležitost bude prozatím nadále skryta pod rouškou tajemství. Nikola Polášková, 3. A

> Obrovská černá díra rozervala hvězdu a pak se „cpala“ jejími pozůstatky přibližně deset let. To je víc let, než kolik jsme kdy pozorovali umírat hvězdu. > Vozítko Curiosity zostřuje paradox dávného Marsu. > Mise Dawn objevila známky organického materiálu na Ceresu. Znamená to snad, že by se zde mohl nacházet život? > Proběhla pátá sklizeň čínského zelí na palubě Mezinárodní vesmírné stanice. > NASA vybírá nové technologie pro testování letů budoucích vesmírných výprav. > Teleskop Fermi možná našel vazby temné hmoty v galaxii Andromeda. Zaznamenal totiž signál z této sousedící galaxie, který by mohl ukazovat na přítomnost právě černé hmoty. > Vesmírný teleskop Spitzer objevil největší skupinu planet, které mají podobnou velikost jako Země a které se nachází v obyvatelné zóně. Tento systém obsahuje sedm planet, z nichž tři mohou obsahovat vodu v kapalném skupenství. Vzdáleny jsou od nás 40 světelných let. > SpaceX slaví úspěch. Start i přistání rakety Falcon 9 proběhl bez problémů. > Indická raketa vynesla na oběžnou dráhu Země 104 satelitů, a tak se Indie stala rekordmanem. > 23. února proletěla kolem Země malá planetka. > V centru kulové hvězdokupy 47 Tucanae se ukrývá černá díra střední velikosti.

Od tvého Valentýna ■Co dělat, když se vánoční přání už neprodávají a firma krachuje? Američan Walter Scott, výrobce takových přáníček, se roku 1902 pokusil o zavedení Dne velké tmy, který měl být poctou a oslavou pro všechny slepce. Jeho nápad se ale příliš neuchytil. O pět let později přišel s návrhem slavit Den zamilovaných (Den svatého Valentýna). No a výsledek je očividný – v únoru se to dodnes přáními, čokoládami a květinami v obchodech jen hemží. Počátky svátku sahají až do starověkého Říma. 14. únor byl věnován bohyni Juno, královně všech bohů a patronce žen a sňatků. Toho dne se tam konávalo losování, kdy si každý mladý muž vytáhl lístek se jménem dívky. Nově vzniklé páry se poté musely zavázat svou vzájemnou věrností, dokud oslavy neskončily. O den později, 15. února, se slavily tzv. luperkálie, jež byly zasvěceny bohu a ochránci dobytka Lupercusovi. V ten den si na sebe muži oblékali kozí a psí kůže, utíkali římskými ulicemi a pomocí kožešinových pruhů šlehali nahé ženy, kterým mělo mrskání zajistit plodnost a bezproblémový porod. Spolu se starověkou „pomlázkou“ se pořádaly i průvody s hořícími svíčkami. Obě akce 22

Římané považovali za jakousi lidskou očistu, jež nazývali februatio. Od tohoto slova posléze vznikl i název měsíce. Po kom ale vlastně nese Den svatého Valentýna svůj název? Dle jedné legendy byl Valentýn římským knězem, dle druhé zase biskupem v italském městě Terni. Jeho původ zůstává nejasný, jméno Valentýn bylo tehdy velmi oblíbené (mimochodem jméno bylo odvozeno od latinského slova valens, což znamená silný, zdravý nebo též ctihodný), proto jej nemůžeme s jistotou přiřadit ke konkrétnímu člověku. Nejznámější pověst se však zmiňuje o římském knězi a praví, že jej tehdejší císař Claudius II. v oblibě zrovna neměl. Císař totiž potřeboval co nejvíce vojáků do svých bitev, a tak zrušil všechna již uzavřená manželství a zakázal veškeré uzavírání nových sňatků a zásnub. Bál se, že by ženatí muži zůstali doma s rodinou a odmítali připojit se do boje. Navzdory císařovu zákazu kněz Valentýn tajně zamilované páry oddával. Nakonec byl ovšem přistižen a uvržen do žaláře. Traduje se, že Valentýn navrátil zrak slepé dívce a během pobytu ve vězení jí poslal zprávu se závěrečným pozdravem „Od Tvého Valentýna“. Odtud tedy patrně pochází zvyk psaní valentýnek.

Valentýn byl popraven právě 14. února, o rok jeho úmrtí se vedou spory, ale nejpravděpodobněji se tak stalo roku 269. O necelých 230 let později papež Gelasius I. zrušil luperkálie a určil 14. únor jako den velebení svatého Valentýna. Valentýn je uznáván nejen jako ochránce lásky a zamilovaných, ale také jako patron cestujících a včelařů a strážce proti epilepsii a dně. Tereza Gottwaldová, Sp

Ach ty (ne)bezpečné internety!!! ■Není žádné tajemství, že riziko ztráty digitální identity je všudypřítomné. Ztráta účtu např. k Facebooku či Twitteru může být o to bolestivější, pokud jej udržujete v chodu již několik let. O důležitosti zabezpečení účtu se dnes můžeme dozvědět z mnoha zdrojů. Jedním z nejzajímavějších je pořad “Jak na internet”, který pravidelně vysílá Česká televize. Přes všechna tato varování se v médiích lze dočíst i o tomto nepěkném příběhu. Přestože pan předseda vlády Bohuslav Sobotka tvrdil, že heslo jeho mailové pošty na Seznamu bylo dostatečně silné a splňovalo všechna bezpečnostní pravidla poskytovatele, je nutné dodat, že Seznam nikdy negarantoval bezpečnost pro vládní úroveň. Reakcí na tento útok bylo zřízení speciálního útvaru, který měl za úkol řešit bezpečnost komunikace na vládě. Nikdo z nás zcela jistě nemá možnosti jako Vláda ČR. Otázka tedy zní, co můžeme udělat pro bezpečnost my sami? Jak dobře víte, naši emailovou poštu provozuje firma Google, pod kterou jsou zřízeny veškeré mailové účty naší školy. To samo o sobě poskytuje jistou míru spolehlivosti, která je garantována samotným Googlem. Přesto rizika prolomení hesla není možné přehlížet. Jedna 26

z nejbezpečnějších variant, jak uchránit svůj Google účet před “hacknutím”, je metoda dvoufázového ověření.

Proč metodu používat? Nejběžnější metoda, jak útočník může získat vaše heslo k Gmailu, je používání stejného hesla na několika webech. Hacker tak dostane vše jak na stříbrném podnose. Dvoufázové ověření vaší identity je nástroj, který může pomoci se chránit před lidmi se špatnými úmysly, a to i v případě, že získá vaše heslo.

Jak dvoufázové ověření aktivovat? V pravém horním rohu klikněte na ikonu vašeho účtu Google a následně přejděte na tlačítko Můj účet (viz obrázek str. 28).

>Následně v záložce Přihlášení a zabezpečení klikněte na odkaz Přihlášení do Googlu. Právě zde je možné tuto funkci aktivovat. Na obrázku vidíte správně nastavené dvoufázové ověření.

Jak tato metoda funguje? Kdykoliv se přihlašujete do Google, jste vyzváni k zadání jména a hesla. Po aktivaci dvoufázového ověření přibude žádost o něco jiného. Budete vyzváni k vepsání kódu, který obdržíte na svůj telefon například prostřednictvím SMS či aplikace Authenticator. Zejména aplikace Authenticator je ideálním nástrojem ochrany vašeho přihlášení. Tato služba neustále generuje v telefonu nové kódy pro dvoufázové ověření. Na obrázku můžete vidět správně fungující aplikaci, která je aktivována dokonce pro dva účty. > Novou variantou je možnost nastavit tzv. “Výzvu od Googlu”. Ta vám umožní se přihlásit tak, že vám do telefonu přijde výzva od Googlu a vy v ní jen klepnete na Ano. Nastavení je opět jednoduché a vyžaduje pouze aktivaci zámku obrazovky. V případě, že váš telefon je chráněn otiskem prstu, je tato možnost opět velmi bezpečná (viz obrázek níže).

Je vám to stále málo? V tom případě je možné ochranu vašeho účtu zvýšit za pomoci bezpečnostního klíče, který vložíte do portu USB. Tyto tzv. klíčenky učiní z vašeho účtu nedobytné místo. Bezpečnostní klíč si můžete koupit na internetu. Zadejte na Googlu dotaz „bezpečnostní klíč FIDO U2F“ a objednejte jej u důvěryhodného prodejce. Cena se však pohybuje kolem 18 dolarů (asi 460 Kč). A to je vše… :) V případě dotazů mne neváhejte kontaktovat na emailu petr.calon@gypri.cz či přes službu Hangouts :) Mgr. Petr Caloň

VÍTE, ŽE....? ■V historii byste těžko hledali vášnivějšího lovce než rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d’Este. Ten proslul svou rozsáhlou loveckou sbírkou na zámku Konopiště. Interiéry jeho sídla tvořily lovecké zbraně, jelení či srnčí parohy, obrazy s loveckou tematikou a samozřejmě i samotné úlovky. Od svých devíti let si arcivévoda pečlivě vedl střelecký list, kam si zaznamenával veškeré své kořisti. Údajně tedy ulovil celkem 274 889 kusů zvířat - kromě jelenů, srnců, kamzíků, orlů, koroptví či bažantů střílel i slony, klokany nebo tygry. Rekordu dosáhl roku 1908, kdy během pouhého jednoho červnového dne skolil přes 2700 racků. ■„Ve čtvrtek bylo v obchodě hafo lidí, kteří nakupovali přehršle zlevněného zboží.“ Tímto výrokem chtěl mluvčí nejspíše vyjádřit, že v obchodě nakupovalo mnoho lidí spoustu výrobků. Dnes bychom to tak i pochopili. Ale původní význam těchto slov je přesně opačný. Slovo hafo pochází z německého pojmenování handvoll, což označuje hrst či hrstku. Staročeský obrat přehršel rovněž vznikl z (tentokrát praslovanského) výrazu grst (= hrst). Obě slova se tudíž užívala pro malé množství nějaké sypké látky (například mouky nebo obilí), které se vešlo právě do jedné hrsti (v případě přehršle do dvou hrstí). ■Už starověcí Římané toužili po

běloskvoucím úsměvu, jenže fluoridy a peroxidy vodíku ještě neznali. K bělení zubů si tak připravovali pastu, která obsahovala lidskou moč. Ta je totiž mimo jiné složena z amoniaku, jenž podporuje bělení. ■ Jedenáct let se plavil po moři, poté kariéru námořníka opustil a po nějakém čase se mu po nezkrotných oceánech začalo stýskat, proto o nich začal psát příběhy. Řeč je o Morganu Robertsonovi, který se nejvíce proslavil svou knihou Marnost (Futility). Dílo pojednává o přepychové lodi, jež s třemi tisíci pasažéry vypluje na Atlantský oceán. Cestou ale vrazí do ledovce a potopí se poblíž Newfoundlandu. Robertson svou bájnou loď pojmenoval Titan, na širé moře jej vyslal v dubnu a přisoudil mu nedostatek záchranných člunů a parametry, které se podobají jeho známějšímu a kdysi skutečnému kolegovi – Titaniku. Smyšlený příběh o Titanu ovšem vyšel už roku 1898, opravdový Titanic klesl na dno oceánu až roku 1912. Robertson prý po osudné katastrofě některé detaily v knižním vydání poupravil, přesto byly paralely mezi těmito dvěma lodními giganty i v původním vydání přinejmenším zvláštní. Tereza Gottwaldová, Sp 31

ÚNOROVÁ REVOLUCE 8. 3. 1917 »100 let

Mikuláš II. Alexandrovič 32

„Soudruzi a soudružky, zastavte stroje! Ukončete výrobu! Vyhlašujeme generální stávku!“ nese se Petrohradem v březnu roku 1917. Obyvatelé a pracující lid vycházejí do ulic. Začíná další krvavá etapa ruské historie. 33

První světová válka stále zuří a obyvatelstvo je zoufalé. Obrovský ekonomický propad země a nedostatek potravin vyvolal stávky desítek tisíc petrohradských dělníků. Avšak během války byla stávka okamžitě považovaná za sabotáž. Městští představitelé jsou bezradní, nevědí, jak situaci vyřešit. 8. března nespokojené petrohradské ženy stojící v dlouhých řadách na chléb vyvolaly mohutnou protiválečnou demonstraci. Došlo ke střetům s policií a kozáky. Car Mikuláš II. vydává rozkaz veliteli petrohradského okruhu, aby demonstraci okamžitě ukončil. Napříč rozkazu pokusy o nasazení vojska byly neúspěšné, některé oddíly se začaly bouřit, zastřelily své velitele a přešly na stranu demonstrantů. V průběhu dalších dvou dní vypukla generální stávka naplno. Z 11. na 12. března přešly protesty, které byly potlačovány střelbou do civilistů, v otevřené boje s carskými složkami. Na stranu demonstrantů se přidal i Pavlovský gardový pluk a společně s nimi obsadil většinu Petrohradu. Po vytvoření zdejšího sovětu následovala jeho příkladu další velká města v zemi. 13. března vytvořila státní duma dočasný vládní kabinet. 14. března car opouští svůj štáb a odchází do Petrohradu, tam se však setkává s ozbrojeným odporem. Místo toho raději odjíždí do Pskova. Po příjezdu konstatuje, že situace je nad jeho síly a rozhoduje se pro jediné. Vzdává se trůnu. Korunu přenechává svému bratru Michailu Alexandroviči, ten ji však odmítá. Tím 15. března končí vláda Romanovců a zároveň monarchie v Rusku.

Michail Alexandrovič Romanov

ZÁVĚREM Touto událostí byla ukončena více než tři sta let trvající vláda Romanovců. Mikuláše II. v budoucnu čeká tragický osud. Spolu se svojí rodinou, po zatčení místním sovětem, je na rozkaz vysoce představených bolševiků nehumánně popraven v Jekatěrinburgu. Země se během jeho vraždy již topí v krvavé lázni občanské války, která v Rusku svou krutostí neměla, a snad ani nebude mít, obdoby. Tomáš Horečka, Sx

1980 LET! Den, kdy senát prohlásil Caligulu za císaře 18. 3. 37 660 LET! Den, kdy za účasti Karla IV. byl slavnostně otevřen hrad Karlštejn 27. 3. 1357 630 LET! Den, kdy se Zikmund Lucemburský stal uherským králem 31. 3. 1387 150 LET! Den, kdy Aljaška byla odkoupena Spojenými státy 30. 3. 1867 140 LET! Den, kdy Emil Berliner vynalezl mikrofon 4. 3. 1877

AÅ¥ se

e Havel neobrací v hrobě

ž je to 6 let, co Havel zemřel. Je to skoro 28 let od doby, kdy svým kázáním pravdy a lásky vedl sametovou revoluci. Díky tomu máme dnes svobodu a díky tomu máme dnes demokracii. Díky tomu můžeme vzít auto a přejet hranice jen tak, sednout si někam na lavičku v Londýně, v Madridu, v Paříži, v New Yorku nebo kdekoliv jinde, kde lidé sdílejí stejné principy svobody, a obdivovat krásy světa. Můžeme si koupit, co chceme, kdy chceme a kolik toho chceme, když využijeme možnost vydělat si na to peníze. Máme dostatek materiálních prostředků, abychom žili pohodlný a spokojený život. Ale hlavně máme možnost opravdu ovlivnit věci kolem nás a podílet se na jejich utváření. A ze všech těch nabytých možností se asi právě tato stala tou, kterou využíváme nejméně. Protože kdyby tomu bylo naopak, kdybychom si všichni vážili svobody, seděli by v našem parlamentu stále komunisté? Seděli by tam ti samí lidé, kteří v těch revolučních letech, kdy svoboda pronikala do naší společnosti, stáli proti ní a svým regresivním myšlením se ji snažili ztlumit, stejně jako to dělají dnes? Jsou tu mnohé věci, na které můžeme být pyšní, ale z těch, za které bychom se měli stydět, je tato skutečnost podle mě zdaleka ta nejodpornější a bohužel i dost přehlížená. Snad se teď Havel obrací v hrobě po onom

vyjádření předsedy “vajíčka” Sobotky, že koalice s komunisty by byla možná a že bohumínské usnesení je přežitek. Houby, komunismus je přežitek. „Jediná věc je nutná pro vzestup zla - aby dobří lidé nedělali nic.“ Edmund Burke věděl, o čem mluví, ale snad ještě vhodnější je tento jeho výrok: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, nemá smysl.“ Ano, protože ono skutečně není pravda to, co se nám různí defétisti (kterých je mi jako lidí líto), mnohdy z řad novinářů, snaží namluvit. Že jsme národ xenofobů a rusofilní a protizápadní apod. Nesmysl za nesmyslem. Naším problémem je, že necháme takové lidi mluvit. Naším problémem je, že rozumní lidé mají pocit, že není třeba nic řešit nebo že to nemá cenu, a potom se i někteří z nich uchylují k prázdnému krčení rameny. A právě ten úplně nejhorší problém, horší než ten nejhorší korupčník nebo potenciální diktátor, je občan bez zájmu. A to je právě to, o čem kázal T. Garrigue Masaryk i Jan Masaryk a o čem mluvil také Václav Havel. Ten často hovořil o „vězeňském syndromu” - neúčasti a odmítnutí převzít odpovědnost za to, co se děje kolem nás. Věděl (a my to musíme vědět taky), že tam, kde začíná letargie a neúčast, končí funkční demokracie a mnohdy i svoboda. A dnes je obzvlášť 37

důležité, aby nám věci nebyly jedno, protože nesvoboda se plíží postupně a nenápadně. Hlavy lidí vyplňuje zábava nebo různé pokřivené ideály a ve světě se navzdory tomu nejširšímu propojení někteří lidé stále chtějí odlišovat a hledat konflikty třeba i tam, kde nejsou. O tomhle zas mluvil Havel ve svém harvardském projevu v roce 1995. Ten i po více než 20 letech zůstává aktuální a ještě nějakou dobu jím bude. Přirovnal toto propojení k „civilizační slupce“, která nás spojuje jen povrchně: „Soudobá celosvětová a víceméně jednotná civilizační slupka v podstatě jen skrývá či zakrývá nesmírnou rozmanitost kultur, národů, náboženských světů, historických tradic a historicky zformovaných životních postojů, které jsou tak říkajíc “pod ní”. Přičemž to, co je “vespod”, co je zakryto, se souběžně s rozvojem unifikující slupky začíná stále zřetelněji hlásit ke slovu a o své právo na život.“ Proto zde jsou lidé, kteří touží zpřetrhávat nová, dobrá pouta a vracet ta stará, ani zdaleka tak prospěšná. Není těžké pochopit tyto lidi, není těžké pochopit ty, kteří chtějí rozbít Evropskou unii, není vůbec těžké pochopit ty, kteří volili Trumpa. Lidé nedostali dostatečné vysvětlení, vládní “elity” se příliš vzdálily běžným lidem, přestali jim naslouchat a přestali s nimi diskutovat. Propast mezi myšlením evropského politika a řadového občana se stala příliš širokou. Neproběhla žádná výchova občana k těmto ideálům spolupráce a vzájemné symbiózy. Naopak média se chopila výchovy a i ona svým věčně negativním zpravodajstvím dala vzniknout silám, kterým se teď podařilo naštípnout 38

to vysněné evropské poleno, díky němuž už (a ještě pořád) nemusí umírat žádní svobodu milující lidé, tak jak tomu bylo v 1. a 2. světové válce. Taky vznikla lákavá, ale vlastně absurdní myšlenka, že evropská jednota a propojení je jaksi v rozporu s národní identitou. Nikdo nikomu nebrání být hrdým Čechem a zároveň zodpovědným Evropanem. A k tomu by měl například TGM co říct. V Evropě jsou problémy a jsou vážné. Nejsou neřešitelné, ale i tak slouží “euroskeptikům” jako argument pro rozbití EU. Ale když se vám v domě rozbijí třeba dveře, tak přece nezboříte celý dům, který se tak pracně stavěl. Naším domem je Evropská unie a v každém pokoji bydlí někdo trošku jiný, ale každý nese díl odpovědnosti za stav celé té stavby. A když se někomu něco nelíbí, tak se to řeší na domovní schůzi, ne demolicí. Ale co s tím, když na Hradě dnes sedí někdo od Havla úplně odlišný? Když mnozí klíčoví politici nejsou schopni přemýšlet v časových horizontech delších než půl roku? Čekají nás v tomto roce parlamentní volby, záhy v příštím prezidentské, a tak se uvidí, jak se věci mají. Ve Francii se o prezidenství už bojuje a výsledek bude znám v dubnu či v květnu. Po Trumpově triumfu se zdá všechno možné a někteří se bojí a jiní se těší, ale ať už se přikláníte na tu či onu stranu, mějme na paměti, že úplně nejhorší je nedělat nic. Gabriel Friedel, Sp

Z jara ledy tají ■Vzhledem k nedávnému dni svatého Valentýna a k tomu, jak efektivně umí zčeřit již tak nestálou hormonální hladinu (nejen) studenstva, docházím k názoru, že otázce lásky se snad ani nedalo vyhnout. Zároveň se dostáváme přesně do té ožehavé roční doby, kdy na všechny leze jaro, tedy období, kdy venku veškerá příroda bují a vzkvétá, zatímco vy si všímáte akorát tak toho, že Jitce z vedlejší třídy přes zimu pořádně se rozbujel hrudník a v rozkvětu je hlavně vaše náklonnost k ní. Vysvítající sluníčko vám zkrátka trochu zatemňuje mozek, to se stává.

Ač se mé snahy o bádání neukázaly jako úspěšné, ze svých zkušeností a svého okolí jsem vypozoroval jednu věc. Nemám v úmyslu házet všechny do jednoho pytle, poučovat či kecat někomu do života, spíše se s vámi chci podělit. Dle mého názoru je důležité si pamatovat, že samotnou lásku je třeba brát s nadhledem. To platí jak pro páry, tak pro klub osamělých srdcí a nezávislé single lidi. Pokud jste vydrželi tu děsnou chvilku generalizace a stále ještě čtete, tak vás moc chválím, přeji vám, ať jaro a veškeré milostné peripetie ve zdraví přežijete, a budu se těšit u dalšího čísla.

Co přesně v březnu po kombinaci svátku lásky s voláním pudů vzniká, mi doposud není známo.

Aleš Chromečka, Ok

K mému zklamání se to člověk v hodinách filozofie nedozví a přisuzovat celou problematiku chemii, která tvrdí, že naše mozky v průběhu zamilovanosti tonou v hormonech a dalších různých šťávičkách, se mi úplně nechce. Jednoduše to nepůsobí dostatečně poeticky a už vůbec ne romanticky. Sorry, přírodovědci. Kvůli tomu, že většina mých pokusů o analýzu těchto pocitů skončila nezdarem, jsem nabyl názoru, že se v tom nemá cenu šprtat, a tudíž jediné, k čemu jsem došel, bylo nečekané ztotožnění se s marketingovou strategií kofoly. “Když ho miluješ, není co řešit.” 40

LÁSKA NA MGP ■Lásku k jídlu, rodičům nebo Karlu Gottovi zná většina žáků školy, avšak jen část z nás poznala i lásku k někomu dosud cizímu či vzdálenému. V poslední době se tento trend rozšiřuje, a tak lze aktuálně pozorovat celých devatenáct párů příborského gymnázia. Najdete lidičky, kteří to spolu táhnou třeba tři roky a kteří už se občas nemůžou vystát, páry, které se tak daleko ještě nedostaly, anebo žhavé novinky, o nichž zatím ví jen málokdo. Prostředí jediné střední školy ve městě je lásce velmi nakloněno. “Miluj bližního svého,” jak praví jedno z přikázání, je díky rodinné atmosféře naplněno zcela. Romantické prostory jen nahrávají milostným výlevům, které bohužel někdy přecházejí v něco, co se na “akademickou půdu” nehodí. Tito lidé se buďto chlubí a prakticky se vysmívající těm, kterým se nepoštěstilo, nebo jsou jen zaslepeni láskou. Díky nim bylo vyhlášeno tzv. stanné právo spočívající v zákazu přibližování se na méně než třicet

cm. Sice není toto pravidlo zakotveno ve školním řádu, ale jedná se o platný závěr z pedagogické rady. Jak velkou oběť museli učinit ti, kteří jsou dle slov paní Malíkové: “vzorem pro mladší”. Je takřka znemožněno se byť dotknout své drahé polovičky. Někteří to řeší trávením přestávek v temných šatnách. Zkusme paní Malíkové dělat jen a jen radost... Na druhou stranu, může být mnohý student až zaražen tím, kdo s kým chodí. Někdy se jedná o kombinace, které většině přišly na začátku roku nereálné. V září „skrzprsty“ nahlížení prváci dnes poskytují „materiál“ pro nejednu z výše zmiňovaného počtu „dvojiček“ Ačkoli tedy není mnohdy o co stát, stále platí ono pověstné “milujte se a množte se”. Vždyť v našem kraji je zaznamenán obrovský odliv hlavně mladých lidí, proto je důležité, aby ti, jež vzejdou z nás, milovali svou domovinu, svůj kraj a své tradice.

ABSOLVENTI

alším vyzpovídaným absolventem MGP, který má v živé paměti svou maturitní zkoušku a následně přijímací zkoušky na VŠ, je studentka VUT Brno Kateřina Zagorská, která navštěvovala naši školu v letech 2012-2016.

Proč sis po dokončení základní školy zvolila MGP? Nevěděla jsem, jakým směrem chci pokračovat, a také jsem z Příbora, tak byl pro mě gympl jasná volba.

Jelikož jsi v prvním ročníku, ještě dobře si vzpomínáš na zážitky z MGP. Jaké předměty tě bavily? Hned od prváku mě bavila matematika a fyzika. Na základce to bylo bráno jen zlehka, ale na gymplu to najednou začalo dávat smysl a zapadalo to do sebe. Když jsem konečně pochopila, co po mě kdo chce, začalo mě to bavit.

Předpokládám, že jsi tyto předměty dále rozvíjela ve volitelných předmětech a později se staly prioritou při vybírání VŠ. Snažila jsem se volit to, co mě baví a co budu potřebovat. Ano, byly velmi důležité, ale teď bych si zvolila trochu jinak. Měla jsem poslechnout dobře míněné rady paní Lénertové.

Proč VUT? Je to spíše klučičí obor, ne? Je zde více kluků než holek, to je pravda,

ale myslím, že i holka na této škole může být spokojená a posléze i úspěšná ve svém oboru. Podle mého jsou holky v tomto ohledu zodpovědnější a dokáží se učit, což je na této škole velmi důležité.

Jaký sis vybrala obor na VUT? Komu bys tento obor chtěla doporučit. Prozraď, jak se na něj připravit. Jsem na základech strojního inženýrství a doporučila bych ho každému, koho baví matika, fyzika, deskriptiva a programování (prostě antitalent na humanitní vědy jako já). Maturita z matematiky je asi nejlepší příprava. Hlavně počítat s tím, že se budete muset učit průběžně. Jinak nevím, co bych poradila, já sama jsem se na to moc nechystala.

Jak vypadaly přijímací zkoušky? Netuším, nemusela jsem je psát díky mému průměru.

Nějaký tip čtenářům - co by měli a neměli dělat? Určitě by si měli vážit toho, že chodí na školu, která dokáže připravit na jakoukoliv výšku. Vážit si učitelů a jejich přístupu. Samozřejmě se učit a přemýšlet o tom, co chtějí dělat, protože na to není zase tolik času, jak si všichni myslí.

Zpět ke studiu na MGP. Již v úvodu jsem zmínila, že máš v paměti svou maturitu. Prozradíš, z čeho jsi maturovala a co bys poradila těm, kteří mají v plánu složit “životní zkoušku” ze stejného předmětu?

Hlavně nepodcenit státní maturitu... Já jsem maturovala z matematiky, fyziky, angličtiny a češtiny. Po zkouškovém můžu říct, že maturita těžká nebyla, ale nesmí se podceňovat. Ve škole nám hodně pomáhali a připravovali nás na ni. Hlavně nepodcenit státní maturitu, která pro mě byla nejtěžší. Stačí se připravovat, ale nepřehánět to s učením, a taky si odpočinout.

Chybí ti MGP jako škola? Chybí ti učitelé? Podělíš se s námi o nějaké školní zážitky? Jasně, že chybí! Zážitků bylo spousta, asi nedokážu vybrat pár z nich. Ale celkově můžu říct, že to byla legrace. Gympl byl pro mě taková rodina. Bára Pařenicová, 3. A

ROZHOVOR

Dějepis, čeština… S paní učitelkou Zahálkovou tyto pojmy nevěstí nic jiného než jen chvíle pohody, klidu a radostného učení. Osoba často přinášející smírný kompromis do výuky a alespoň nějakou úlevu od každodenní školní roboty. Pojďme se v rozhovoru dozvědět něco víc o tomto milém člověku.

se v dějinách opakují věci, a možnost se z dějin poučit jak do současnosti, tak do budoucnosti. Ta periodicita, jak se události vrací, takže nejspíš kvůli tomu poučení.

Dobrý den přeji, paní učitelko. Začněme položením pár základních otázek. Proč jste se rozhodla právě pro češtinu a dějepis?

Já mám ráda úplně jednu z těch prvních, a to Lolita. A z těch ostatních aktivit… Dlouhou dobu jsem se věnovala mažoretkám. Chodím cvičit na trampolínku. Na Ježíška jsem dostala koloběžku. Takže teď do letní sezóny koloběžku, rádi si zajdeme na něco dobrého na jídlo či pití, takže taková ta „gastroturistika“.

Tak češtinu kvůli tomu, že maminka je také češtinářka. A dějepis je vhodnou kombinací, co by se k tomu dala studovat, pěkně se hodí k češtině, takže asi proto.

A co vůbec učitelství, jak k tomu došlo? Neměla jste jiné sny? Žádný jiný sen jsem neměla. V pěti letech jsem se rozhodla, že ze mě bude učitelka. A souviselo to i s rodinou, od pěti let jsem skládala plyšáky a panenky na gauč, klasifikační sešit, učebnice… *smích* Chvilku jsem koketovala s patologií, ale mé znalosti fyziky a biologie nesahala do takových výšin. To bylo asi jediné zběhnutí.

Když se řekne dějepis, mnoho lidí si s tímto pojmem spíše spojí postarší pány diskutující v pořadu Historie. cs než mladou ženu. Co jste tedy na dějepise shledala atraktivním? Možná tu zajímavost, jakým způsobem 46

Vím, že ráda posloucháte a navštěvujete koncerty skupiny Kryštof. Oblíbená píseň? A provozujete nějaká další oblíbená kulturní vyžití?

Vaše koníčky obecně? V podstatě jakýsi sport, cestování. Teď máme takový cíl – každý rok jednu zemi. Začali jsme se Slovinskem, teď to bude Rakousko zase na 14 dní, to je takový hlavní cíl. Jinak češtinářská klasika – četba, divadlo…

Zahálková či Bukovjanová? Jak Vás máme oslovovat? Co preferujete? *smích* Je mi to asi úplně jedno. Slyším na oboje. Na Zahálkovou jsem si už zvykla a na Bukovjanovou slyším pořád.

Každý máme nějakou úchylku, na kterou běžné oko nestačí. Jaká je ta vaše? Mou úchylkou je obrovská pořádkumilovnost, všechno má své místo na stole,

vyrovnání věcí do pravého úhlu. Poznám, když se něco někde změní. Pak ještě sbírám náušnice. Počítat jsem přestala u dvoustého páru.

Pojďme to trochu opepřit mou oblíbenou otázkou. Co Vy a drogy? Co já a drogy? *smích* No takže přes pár experimentů… Teď už si myslím, že jsem se uklidnila. Teď už jen ty zcela legální.

Uvítala byste na této škole nějaké změny? Tak určitě je vždycky možnost něco měnit. Ale když se bavím se známými z jiných škol, tak jsem moc ráda, že jsem tady a že se tady máme dobře, v tom globálu. Možná hezčí toalety - jako všichni studenti.

Baví Vás to vyučování ještě? Nedoutnáte už jako pan učitel Dejmek? *smích* Tak já vzhledem k tomu, že učím čtvrtým rokem, musím přiznat, že mě to pořád baví jako na začátku, snažím se do toho dávat maximum. A doufám, že mi to ještě nějaký ten pátek vydrží.

Poslední otázka. Nosíte v hlavě ještě nějaké nesplněné životní cíle? Takovým nejbližším cílem je asi rodina, takže založit rodinu. No a jinak snad být v tom učitelství, zůstat v něm a nevyhořet. Radim Friedel, Sx

Co podle Vás dělá dobrého učitele a jakou věkovou kategorii vyučujete nejraději? Myslím, že jednoznačně najít nějaký vztah k těm žákům. Být tak nějak přirozeně přísný a hodný. Najít nějakou rovnováhu mezi přísností a humorem a vytvořit si nějakou lidskou cestu k žákům a vztah. O to se snažím nejvíc.

Ke kterému Vámi navštívenému místu chováte nejvřelejší sympatie, vzpomínky? Mám moc ráda Prahu, tam se moc ráda vracím, to je taková srdcovka. A neskutečně jsem se zamilovala do toho Slovinska. Na malé rozloze zde najdete úplně všechno. Památky, jezera, hrady, jeskyně… 47

OVČÁČEK 48

ČTVERÁČEK

- Je pravda, že pan prezident omezil pití? - Já myslím, že není vhodné používat v souvislosti s panem prezidentem termín omezil pití. - Pije alkohol? - To je zajímavá otázka. Vy ano? - Jsem já prezident? - Ne, já se vás ptám. - Pije prezident alkohol? - To je zajímavá otázka a na to vám mám odpovědět ano, nebo ne, nebo chcete vědět, co přesně? (úryvek z rozhovoru Jiřího Ovčáčka s Martinem Veselovským v DVTV)

bsurdní sled událostí okolo státního vyznamenání inspirovaly i režiséra Petra Michálka. Pod jeho taktovkou ve spolupráci se zlínským souborem vzniklo dílo, jež vtipně komentuje mediální svět. Dostalo název Ovčáček čtveráček. Hlavní postavou tohoto „nekorektního kabaretu“, jak je představení uváděno, je prezidentův mluvčí Jiří Ovčáček. Ten nabyl takové popularity, jaká u minulých vykonavatelů jeho funkce neměla obdoby. Respekt ale moc nevzbuzuje. Své o tom ví herec Marek Příkazský, představitel Ovčáčka čtveráčka. O své postavě prohlásil: „Je docela těžké vzít si na mušku někoho, kdo působí jako parodie sebe sama. Ale hradní mluvčí se nevědomky projevil jako geniální scénárista a byla by škoda toho potenciálu nevyužít.“ Jako dobrý scénárista se projevil i Michálek. Se skupinou umělců z Městského divadla Zlín, která se označuje jako Pia Fraus (nepravda

v dobrém úmyslu, pozn. redakce), dali scénář dohromady za pouhé dva dny. Osmdesát procent z něj jsou doslovné přepisy názorů, které skutečný mluvčí řekl, nebo byly otištěny v novinách. Do povědomí mnoha lidí se dostal rozhovor s Martinem Veselovským v DVTV. Ten byl interpretován i v představení. Kromě Veselovského se zde objevily postavy Drtinové, Šídla i Moravce. Novináře ztvárnil talentovaný Vojtěch Johaník. „Nekorektní kabaret“ sklidil obrovský úspěch a zlínský soubor si zvala divadla z celé republiky. Z kapacitních důvodů musel ale odmítnout hostování ve čtyřiceti českých městech. Poslední šanci vidět představení zrealizoval projekt prenosydokin.cz. Díky němu jsme měli možnost zhlédnout přímý přenos derniéry z areálu bohnické léčebny v Praze. Očividný zájem diváků dokázal skoro nemožné - vyprodat lístky do kina v Kopřivnici. Na pódiu se kromě Ovčáčka a novinářů objevily také postavy manželů Bradyových, jež vtipným způsobem připomněly události okolo kauzy s neudělením státního vyznamenání Jiřímu Bradymu. Neopomenuty byly i události spjaté se setkáním tibetského duchovního s ministrem Danielem Hermanem a pozdější prohlášení čtyř ústavních činitelů. Do popředí se tak dostal dalajláma, Jindřich Forejt, Daniel Hůlka a někteří politici. Nechyběla ani kauza Peroutkův článek.

Smutné na celém představení je, že ačkoliv nám mnohé události a výroky Jiřího Ovčáčka připadají smyšlené a absurdní, jsou ve skutečnosti autentické. Český divák ale ocení specifický humor tam, kde je ho zapotřebí. Melánie Klvaňová, 3. A

www.jedensvet.cz/ostrava

31/3 - 9/4/2017 Ostrava

Stáhněte si mobilní aplikaci

iOS

Android

Promítací místa: Spolupořadatel:

Generální partner:

Hlavní partner:

Významní partneři:

Generální mediální partner:

Hlavní mediální partner:

Regionální partneři:

OSCAR 2017

■Že se Hollywood vyjádří k politice Donalda Trumpa, se předpokládalo. Moderátor Jimmy Kimmel, jenž provázel večer svými vtípky, pokračoval v tradici politické korektnosti a Trumpa zmínil hned několikrát. Trapas s obálkami, který se stal při předávaní Oscarů, ale zastínil veškeré politické narážky. Byl to Kimmel, kdo celou situaci nakonec zachránil a veškerou vinu vzal na sebe. Večer pak glosoval tím, že na Oscarech ho už nikdo neuvidí. Situace při předávání cen Americké filmové akademie se vyostřuje každým rokem. Ten minulý byl kritizován za údajný rasismus, jenž se projevil na nominacích. Mezi herci se neobjevil žádný Afroameričan ani Hispánec. Že by snad šest tisíc akademiků bylo zaujato proti černochům? Následná kritika a diskuze poukazují na fakt, že filmová produkce již není tak přitažlivá a filmy se dostávají do pozadí někde za rasovou a politickou korektnost. Není to poprvé. Paradox, kdy filmy nejsou při předávání Oscarů na prvním místě, se opakuje v rámci posledních let. Jsou zkrátka důležitější věci. To si zřejmě myslí i pořadatelé, kteří dopustili záměnu obálek. Snad se v letošním roce chtěli organizátoři vyhnout dalším narážkám na rasismus. Můžeme jen spekulovat, proč byli tito Oscaři tak černobílí. Cenu za nejlepší film vyhrál snímek Moonlight. Drama o šikanovaném černochovi, který se v drsných ulicích Miami potýká se svou homosexualitou. Nakolik ta hrála roli při hlasování už nebylo předmětem diskuzí. Oscara za nejlepší herečku ve vedlejší roli získala Viola Davis za Fences, kterou 53

můžeme znát i ze snímku Černobílý svět. Ve své děkovné řeči uvedla: „Je jedno místo, kde se setkávají lidé s největším potenciálem, a to je hřbitov.“ Mimo to také, že herci jsou jediná profese, která oslavuje život. Expresivní projev provázely některé nejasnosti a podivné názory, snad to byl důsledek všech těch emocí. Nejlepším hercem ve vedlejší roli byl oceněn Mahershala Ali za Moonlight. Klient získal cenu za neanglicky mluvený film. Íránský režisér Asghar Farhádí se ceremonie nezúčastnil, čímž projevil svůj nesouhlas s politikou Donalda Trumpa. Předmětem kritiky byl tentokrát zákaz vstupu občanů ze sedmi převážně muslimských zemí. Farhádí svou neúčast pokládá za projev solidarity. Jedním z největších úspěchů se pyšní režisér Damien Chazell, který dostal Oscara za nejlepší režii (La La Land). Ve svých třiceti dvou letech se tak stal nejmladším režisérem, který získal Oscara. Nejlepšího herce v hlavní roli pak obhájil Casey Affleck za Místo u moře. Sošku za nejlepší herečku v hlavní roli obdržela Emma Stone za La La Land. Herečce je teprve dvacet osm let, svou kariéru započala už v jedenácti. Zařadila se tak mezi řádku nejmladších držitelek Oscara.

Celkovým vítězem se stal La La Land. Ten nakonec posbíral šest sošek, mimo jiné za nejlepší hudbu, výpravu, kameru a píseň City of stars. Nejlepším filmem se pak stal jen na chvíli, díky chybnému vyhlášení vítěze. Pořadatelé omyl zdůvodňují tím, že obálka byla určena k vyhlášení nejlepší herečky. Ostatně, bylo to na ní dokonce napsáno. Melánie Klvaňová, 3. A

Jimmy Kimmel

KNIHY versus REALITA Láska… v knihách. Hmm. Láska v knihách? Vážně tohle téma? To si možná říkáte, ale je to tak. Nešálí vás zrak. Vlivem svátku Valentýnského jsou mé smysly zamlženy a já nemohu nic, než psáti o té síle jediné, jež žene lidstvo dál a dál ve své nicotě. O lásce. Tak, konec keců a rozplývání. Jednoduše píšu tenhle článek, protože chci taky jednou za čas splnit téma. A protože normálně píšu o knížkách, které jsem četla a u kterých mám pocit, že by se vám snad i mohly líbit, rozhodla jsem se, že tahle dvě témata spojím. Lásku a knihy. Oba elementy nás provází všude. Ha, už se to začíná zase rýsovat na nějaké srdceryvné žvásty. Takže končím. Protože láska v reálu a láska v knihách se většinou dost liší. No a potom vznikají problémy. Vezměte si, jak moc zkreslené představy mají o lásce náctileté dívky po přečtení takového Stmívaní? (Jenom příklad, jinak nic proti Stmívání.) Taková dívka nabyde představy, že nevadí, když je její přítel extrémně žárlivý, má potřebu jí neustále sledovat (i když spí) a ještě jí vybírat kamarády. A nejspíš taky vůbec nebude dbát o zdraví svého budoucího partnera, neboť chudokrevnost bude považovat za žádoucí a sexy. A mohla bych pokračovat. Anebo celkově to, jak se všichni tihle „ideální kluci“ vyjadřují. 55

Och, ta plamenná slova, och ta vyznání za zvuků harfy a západu slunce. Ono to sice na začátku knihy vypadalo, že ten chlápek nemá vůbec žádné city, ale teď je tak romantický a pozorný. NEREALISTICKÉ. Jo vlastně, to jsem ještě zapomněla. Tihle lidé vůbec neexistují. Jenže škoda je již napáchána. Už je zaseta v myslích dívenek, již začala formovat jejich představy o „ideálních partnerech“. A poté přijde ta srážka s realitou. A najednou je všechno jinak. Arogantní uzavřený chlápek se hned tak nepromění v prince na bílém koni. Skoro to vypadá, že jsem odbočila a že se nebavíme o lásce. Jenže jak by tady tyhle nereálné postavy, s nereálnými citovými mentálními pochody, vůbec mohly mít nějaký zdravý vztah? Nějaký normální vztah, se kterým bychom se mohli ztotožnit? Nakonec nejde o to, aby všechno bylo reálné, že? Rádi čteme o všem výše zmíněném, o všech těch hrdinech a vyznáních lásky. Já vám to neberu, taky nepůjdu spálit všechny knížky ze své knihovny, že? Tyhle moje myšlenkové „zvratky“ mají za cíl jediné: abyste pochopili, že je to všechno jenom fikce, smířili se s tím a četli dál. Johana Dudová, Sx

GRAMMY 2017 ■Stejně jako každý rok i letos proběhlo tradiční a spoustu let vysílané udílení cen Grammy. Musím říct, že jsem se na tento 59. ročník velice těšila. Dokonce jsem byla ochotna dívat se na něj od dvou ráno do půl šesté, takže myslím, že jsem pro tento článek přinesla opravdu velkou oběť. Celou show zahájila zpěvačka Adele se svou slavnou a naprosto dokonalou písní Hello, za kterou posbírala několik cen. Za svou desku 25 obdržela ocenění za album roku, což myslím nikdo nepředpokládal. Jasnou favoritkou byla totiž Beyoncé se svým albem Lemonade. Nepředpokládala to ani samotná Adele a svou řečí, v níž opěvovala Beyoncé, všechny dojala. I můj názor je, že písničky z alba 25 jsou daleko líbivější než z alba Lemonade, takže si troufám tvrdit, že Grammy za album roku byla udělena naprosto správně. Beyoncé nakonec dostala dvě ceny Grammy za svůj hit Formation.

Během více než dvouapůlhodinové show vystoupila řada talentovaných umělců jako například The Weekend, Ed Sheeran, Katy Perry, Bruno Mars, Demi Lovato nebo Lady Gaga spolu s Metallicou, kterým při vystoupení nefungoval mikrofon, a tak se James Hetfield musel o mikrofon podělit s Lady Gagou. Krátký výstup měla také moje nejoblíbenější skupina Pentatonix, nově držitelé již tří cen Grammy, kteří pro mě byli jedním z důvodu, proč jsem se na celý přenos dívala a přemáhala se, ať neusnu. Celkově si myslím, že tato show byla velice dobře zorganizovaná a opravdu velkolepá a oceněni byli všichni, kteří oceněni být měli. Doufám, že příští 60. ročník bude stejně úžasný jako tento. Dory Kolářová, 1. A

Dalšími vítězi jsou například Change The Rapper, David Bowie a moji oblíbenci Twenty One Pilots, kteří si pro cenu přišli v trenýrkách se slovy, že když ještě nebyli slavní, vždy sledovali předávání Grammy jen v trenýrkách, a tak si řekli, že si cenu převezmou ve slavnostním spodním prádle. 57

Pěšky mezi buddhisty a komunisty ■Cílem spousty lidí je poznávat nová místa, odlišné kultury, nejlépe pak procestovat svět. Že to už dávno není tak složité a nemusíte být zrovna „v balíku“, abyste si opatřili letenku do vaší cílové destinace, nám dokazují různé projekty a start-upy, které nás poutají na každém rohu. V jednom si můžete výhodně koupit letenku, ve druhém se ubytovat u místních, kteří vám ochotně budou dělat průvodce, a zatímco nebudete doma, můžete díky třetímu dočasně pronajmou svůj dům. Zdá se to být jednoduché, stačí to jen vyzkoušet. Možnosti cestování jsou nejlepší v naší historii. Překonáváme velké vzdálenosti s jistou samozřejmostí a vydat se na pěší pouť do Číny či do Nepálu dnes není problém. Jít tam ale trasu dlouhou patnáct set kilometrů pešky? Když to zvládl Ladislav Zibura, tak proč ne my? Možná proto, že Ladislav ušel už pět tisíc kilometrů, takže v tom má trochu praxi. Svým příběhem ale dokázal lidi „namotivovat“ a vyvrátit stereotypy jak o cestovatelích samotných, tak o místních lidech a zemích celkově. Jestli se chcete také nechat inspirovat, případně myšlenkově unést na daleký východ, přečtěte si Ladislavův (ne)cestopis, případně, máte-li možnost, jděte na jeho „one man show“, kterou prezentuje 58

jako cestovatelskou stand-up projekci. Po takřka dvou hodinách Ziburova osobitého sarkastického humoru budete odcházet s širokým úsměvem na tváři a s odhodláním vydat se ještě ten den někam pěšky, i kdyby to mělo být jen z Kopřivnice do Lubiny. Ladislav Zibura, rodák z Českých Budějovic, novinář, spisovatel, bavič a také cestovatel. Už v osmnácti letech se rozhodl, že se jednou vydá na cestu do Santiaga de Compostela, kam se mnozí poutníci vydávají poprvé. (Rozhovor s Jiřím Sochou, který šel tuto trasu, najdete v prvním čísle našeho časopisu.) Poté putoval z Českých Budějovic do Říma. Ve svých dvaadvaceti letech se vydal na trať dlouhou třináct set kilometrů do Jeruzaléma, bez mapy. O svém putovaní napsal knihu „40 dní pěšky do Jeruzaléma“, která se náhodou stala bestsellerem. Na kole se také rozhodl vydat na tři tisíce kilometrovou cestu k severnímu moři. Ujel o pět set kilometrů víc a skončil u Baltského, díky špatné orientaci. V tuto chvíli pořádá projekce o své poslední cestě po Nepálu a Číně. Svou tříměsíční cestu zdokumentoval ve své druhé knize „Pěšky mezi buddhisty a komunisty“.

Není cestopis jako cestopis Půvab knihy naleznete v její jednoduchosti. Autor popisuje každou situaci s lehkostí a nadhledem. O tamních památkách a kultuře se ale nic moc nedozvíte, Zibura se cíleně vyhýbá turistickým trasám. Právě proto ho několikrát zastavila čínská policie. Bez mapy, s poloprázdnou krosnou, brýlemi z drogérie a kraťasy z Tesca chodí pěšky a každý den je pro něj novým zážitkem. Díky pěšímu cestování se dostává blíž k místním obyvatelům, kteří mu občas dají něco k jídlu, nebo ho nechají u sebe přespat. Poznává zdejší život a lidi, o kterých je dílo především. S komunikací má problém téměř vždy. Až na několik výjimek nikdo neumí anglicky. S pomocí vlastní nebo překladače se vždy nějak domluví. K prolomení ledů pak postačí pálenka. Ziburovo dílo je poselstvím. Vyvrací stereotypy a dává naději. Ačkoliv je Čína známá především svým komunistickým režimem a smogovou situací, není vše tak zlé, jak nám média říkají. Jestliže v Číně vládne komunistická strana, neznamená to, že automaticky každý Číňan je komunista. Podobné předsudky mají lidé o muslimech. Obávají se terorismu a raději pak zůstanou doma, než aby se vystavili hrozbě. Ladislav svůj strach překonal. Svou osobností nešikovného, jak říká, hňupa, který se věčně ztrácí, nakonec dosáhl cíle a stal se inspirací pro mnoho lidí. Melánie Klvaňová, 3. A

GYPRILIG SEMIFIN ZÁPASŮ

GA SPĚJE DO NÁLOVÝCH >>

■V půlce března vstoupila Gypriliga do tvrdých a urputných bojů ať už v semifinálových zápasech či ve snaze neumístit se na chvostu tabulky, tedy na osmém místě. Pojďme se podívat na dosavadní působení týmů, které se střetnou v boji o utkání ze všech nejslavnější - superfinále GFL. Začněme soubojem úřadujícího mistra Pekařů z Rumu proti hochům z Velkých piv. Tým Pavla Střelce se celý letošní ročník vezl na vlně podařených zápasů a zatím nenašel pokořitele. V odvetném utkaní proti Ber ho přes nohy dokonce Střelec nasázel neuvěřitelných 12 gólů. Právě díky němu jsou tito čtvrťáci nejofenzivnejším mančaftem soutěže. Služebně nejstarší hoši z oktávy naopak po celou dobu předváděli výkony jako na lodi. Fantastické výhry střídaly hanebné porážky, a když už jim teklo do bot, kapitán Kocurek zavelel ”Plnou parou vpřed!” a jeho svěřenci doslova přejeli septimány, čímž objevili ostrov s názvem semifinále. Slova hrajícího plavčíka a lodního kustoda Lipového se tedy zatím potvrzují. Loni na podzim naší redakci sdělil: “Ve skupině to vidím nejhůř na druhé místo, pak uvidíme.” Ano, uvidíme, jak se skupina hrdinů kolem Víti Lichnovského, hrajícího občas s pirátským šátkem, a velkého to vzoru legendárního útočníka GFL Petra Terpitky popere s Pekaři. První semifinálový zápas těchto dvou futsalových gigantů skončil smírně 2:2. Ve druhém semifinálovém zápasu se překvapivě utkali prváci s TJSK. Dle rozhodčích 3:8 ve prospěch prváků, fanoušci druháků však uvádějí o gól více pro jejich tým. No, kdo ale by byl na začátku 61

školního roku řekl, že se tým mladičkého Jana Čejky dostane až tak daleko. Rozjezd na to opravdu nevypadal, ale pak už Rychlé špunty, jak si říkají, nedali šanci nikomu a do semifinále postupují na úkor Atomového úderu. Na druhé straně palubovky budou příště připraveni aktuální vícemistři TJ Sokol Komárek i s hvězdným Chromečkou na steči, který tentokrát chyběl. Právě duo Chromečka+Štěpán si tolik rozumí a zamotalo hlavy již mnoha soupeřům. Příkladem budiž jejich čtvrtfinálová anabáze, při níž smetli bezradné, ale srdnatě se rvoucí Kunec Guys. Právě tato ekipa se ještě pokusí napravit svou reputaci v zápasu o sedmé místo. Vojta Žáček a jeho Ber ho přes nohy se jim pokusí plány překazit. Potkají se dva zdánlivě nejhorší. Avšak kdo navštěvuje nejvyšší příborskou futsalovou soutěž častěji než jen během slavnostního finále a může se tedy právem nazývat opravdovým fanouškem, si jistě všiml, že jsou to právě tyto týmy, které mají největší podporu na tribunách. Zatím nikým nesesazený nejlepší hráč ligy Marek Štěpán se po posledním zápase vyjádřil v šatně takto: ”Příště vyhrajeme.” Kapitán KG mu notoval: ”Ano, bohužel už soupeři přišli na naši taktiku a vědí, jak na nás hrát. Jedno nám však upřít nelze - bojovnost. Hrajeme pro lidi a jsme rádi, že nás mají rádi.” Tajemstvím také není, že svěřenci kapitána Pantazka plánují nastoupit v retro dresech a v částečně stejné sestavě, v jaké odehráli svůj vůbec první zápas v září 2013. Otazník visí akorát nad tím, zda nastoupí i hvězdný gólman Ivánek nebo samotný Martin Kunec. Budiž překvapením, jak tento souboj skončí. Snad Kuncovi hoši předvedou podobné drama 62

jako loni, kdy ještě s Pavlem Maslonkou v týmu dokázali dát rozdílový gól až v nastaveném čase a umístili se tedy na předposledním místě. Neméně zajímavý bude bratrovražedný boj mezi Radimem a Gabrielem Friedely. První jmenovaný nastupuje za Atomový úder, skvadru, která o sobě na základě vzpomínek kronikáře týmu Václava Géryka ráda tvrdí, že byla ustavena během odpočinku 41. ročníku pochodu kolem Rybí za přítomnosti mé maličkosti. Chlapci a děvčata ze sexty začali tvrdě dřít, scházeli se ve svém volném čase a trénovali, aby v září zjistili, že podle prvotních plánů to nepůjde, a byli nuceni tým doplnit o žáky 2. B. Razantní proměnou prošel také Cancer Septima, jenž opustil Tomáš Fendrich, který si to nezamířil nikam jinam než ke konkurenci do sexty. Jak už bylo řečeno, septima vypadla s oktávou a bude určitě chtít vybojovat aspoň páté místo. “Gabo” v bráně zcela jistě nebude ochoten dostat od svého bráchy ani jeden gól. Během následujících týdnů se můžeme těšit na mnoho pohledných akcí a krásných futsalových momentů. Už teď lze na chodbách vycítit jistou bojovnou náladu mnoha hráčů. Vždyť finále se nezadržitelně blíží, zhruba v polovině dubna proto raději nikam neodjížďejte. Organizátoři vám brzy sdělí, který den si máte ve svém diáři zarezervovat, a to na facebooku, novém webu ligy nebo osobně! Jáchym Pantálek, 4. A

POTTERMORE ■Někdy, když mám hodně nostalgickou náladu, nazývám své vrstevníky „dětmi devadesátek.“ Vždycky mi to připadalo jako hrozně milé označení mé generace a často, když tento pojem použiji, mi na mysl přijde ještě jedna věc, která se s „dětmi devadesátek“ pojí. Vsadím svou učebnici biologie, že devadesát procent nás, narozených v roce 90 a výše, vyrostlo na knihách nebo filmech o kouzelnickém světě Harryho Pottera. Kdo by neznal onoho brýlatého čaroděje s jizvou na čele a hůlkou v ruce? Nicméně, tento článek se nemá zabývat naší nepochybně skvělou a chytrou generací (ať už kouzelníků či skřetů), ale něčím rovněž tak zajímavým. Před nedávnem jsem na internetu narazila na stránku Pottermore - The digital heart of the Wizarding World. Po krátkém pátrání jsem zjistila, že kouzelnický svět skutečně existuje i mimo známé knihy a filmy! Tato stránka je čistým zdrojem článků a doplňkových historek psaných přímo J. K. Rowlingovou. Většinou jde o krátké článečky či povídky, které třídí známé informace pocházející z původní série knih a hlavně rozšiřují základní znalosti 64

o fungování světa čar a kouzel. Můžete si zde například přečíst něco o historii Bradavické školy nebo poznat nejznámější zaklínací formule. Některé články se zabývají podrobnou studií známých postav, jiné objevují zatím zcela nepoznané nové kouzelnické komunity, dokonce i mimo Evropu. Jedním z dalších funkcí webu je sloužit jako zdroj informací o jakýchkoli novinkách týkajících se například nových filmů či knih. Stránka funguje zároveň jako elektronický obchod, kde máte možnost koupit si originální knihy nebo jejich audioverze. Celá tato stránka je samozřejmě v angličtině, což je skvělým lákadlem hlavně pro nadšené britofily. Lidé s estetickým cítěním určitě ocení moc hezkou grafickou úpravu webu včetně krásných ilustrací. Pro ty, které mé povídání alespoň trochu navnadilo, mám jednu skvělou zprávu většinu originálních příběhů si můžete přečíst zcela zdarma a bez jakéhokoliv nutného zavádění účtu. Pro nadšené mám ale překvapení. Když se přihlásíte (mimochodem - to je jeden z mála dobrých způsobů, jak využít svou gypri emailovou

adresu), můžete si zkusit pár moc hezky zpracovaných kvízů, díky kterým se na základě otázek mířených na vaši osobnost můžete například dozvědět, do jaké bradavické koleje patříte nebo jak vypadá vaše kouzelnická hůlka. Rozhodně také neopomeňte graficky absolutně nádherný kvíz, při kterém hledáte svého patrona. Abych to shrnula, Pottermore je tedy oficiální stránka pro všechny fanoušky Harryho Pottera, kouzelnického světa J. K. Rowlingové, prostě a jednoduše je to skvělé místo pro všechny blázny, kteří mají rádi čáry a kouzla. Pokud si taky občas před týdnem, ve kterém vás čeká asi tuna písemek, smutně říkáte, kam že zabloudila vaše sova s dopisem z Bradavic, hoďte učení za hlavu a alespoň na chvíli tajně utečte do svého magického světa. Michaela Šumberová, 3. A

ZDROJE

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Zástupce šéfredaktora: Nikola Polášková | Redaktoři: Aleš Chromečka, Bára Pařenicová, Barbora Skopalová, Dorota Kolářová, Helena Rychetská, Jáchym Pantálek, Johana Dudová, Michaela Šumberová, Radim Friedel, Tereza Gottwaldová, Tomáš Horečka | Korektura: Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel

MGP