RESTART | 5. vydání by Restart (@casopisMGP)

RESTART

4 KOMENTÁŘE

10 FOKUS

7 AKTUALITY

14 VÝBĚR

33 TÉMA

42 ABSOLVENTI

54 KULTURA

66 SPORT

40 KONTEXT

48 ROZHOVOR

60 FILMOVÝ KLUB

67 OD VĚCI

UTÍKÁ NÁM ČAS? J

e začátek května a mnozí z Vás už se zeptali velice trefnou otázkou: „Kdy vyjde další číslo?“ Já Vám na tuto otázku konečně popravdě odpovím: „Tady je.“ Není to tím, že bychom neměli čas. Je to totiž velmi relativní pojem. Když s ním umíte pracovat, máte z poloviny vyhráno. Záleží také na tom, jak ho využijete. Čím produktivnější se snažíte být, tím více se potýkáte s jeho nedostatkem. Je to ale skutečně tak, jak často říkáme? Nemáme čas? Nebo se denně zabýváme množstvím nedůležitých úkonů, které nás o něj okrádají? Ačkoliv je to to nejvzácnější, co na tomto světě máme, mnohdy ho neumíme využít. Je velice snadné spadnout do jakési rutiny každodenních úkonů a nevnímat, jak nám protéká mezi prsty. Občas je ale potřeba vybočit z té „komfortní zóny“, vyzkoušet něco nového a užít si chvíli, kdy budete opravdu vnímat čas, který Vám byl dán. Pokud se s námi chcete zamýšlet nad časem, připravili jsme si pro Vás několik textů na toto téma. Doporučuji třeba úvahu Aleše Chromečky „Vybírám si“, kde odhaluje problematiku nedostatku času, nebo tipy, jak na efektivní učení od Karolíny Špačkové. Ptali jsme se také studentů, jak využívají svůj volný čas, a nezapomněli jsme ani na čtvrťáky, kteří ho zřejmě nejvíce postrádají.

Doufám, že i Vy si najdete čas přečíst si toto číslo. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje Melánie Klvaňová, 3. A šéfredaktorka

■Blíží se volby do poslanecké sněmovny a politici se opět různými způsoby snaží zapůsobit na veřejnost. Trendem posledních měsíců se stal brexit a směřování Evropské unie. Kde kdo se vyjádří, že by se EU měla změnit. Málo kdo ale uvede, jak toho dosáhnout. Narůstající nedůvěra členských zemí v evropské instituce dala podnět Evropské komisi přijít s novou vizí do budoucna. Její šéf Jean-Claude Juncker představil na začátku března tzv. Bílou knihu, která obsahuje pět scénářů možného vývoje Evropské integrace. První scénář nenabízí téměř žádné změny - EU by měla pokračovat v tom co dělá. Ten druhý se zaměřuje pouze na jednotný trh bez sociální sféry. Třetí představuje vícerychlostní Evropu, což znamená, že některé členské státy sedmadvacítky by dosáhly společných cílů dřív než ty ostatní. Čtvrtý scénář, podporovaný Visegradskou čtyřkou, vidí budoucnost EU v užší spolupráci jen v některých oblastech typu obrana či jednotný trh. Pátým je plně federalizovaná unie, tu podporuje třeba bývalý belgický premiér Guy Verhofstadt. Následný summit EU27 se konal v Římě u příležitosti 60. výročí podpisu Římských smluv, které se staly základem evropské integrace. Nesl se v duchu pokračování bez Velké Británie. Ta mezitím spustila podle článku 50 Lisabonské smlouvy dvouletý rozvod s unií. Prezidenti nebo premiéři členských zemí se shodli na změně. EU by prý více měla zajistit bezpečnost a vyrovnávat sociální rozdíly mezi lidmi. Ke změně programu se vyjádřili i zástupci 4

Německa, Francie a zemí Beneluxu. Otevřeně se přiklánějí ke scénáři vysokorychlostní Evropy. Ta se ale nezamlouvá každému. Česká republika a další státy Visegradské čtyřky se nového plánu obávají, mohl by z nich udělat druhořadé členy a narušit evropský trh. Neformálně jsme už součástí plánu. Příkladem budiž schengenský prostor a eurozóna, mnohem více rozdílů ale nalezneme mezi jednotlivými členy dosavadní osmadvacítky. Plán na směřování Evropy zatím není jistý. Diskuze se odkládá po prezidentských volbách. Ty zřejmě rozhodnou o dalším směřování unie.

Brusel proti Marine Le Pen Brusel se obává ultrapravicové kandidátky na prezidenta Marine Le Pen. Ta aktivně propaguje odchod z EU. Pro Francii chce vyjednat nové podmínky členství v unii, zrušit schengenský prostor, vyvézt zemi z eurozóny a vrátit se k franku jako měně. Pokud by vyhrála volby, do šesti měsíců po převzetí moci bychom očekávali i referendum o vystoupení z unie. Není se tedy čemu divit, že zastánci společné Evropy hledají způsoby jak snížit počty jejích voličů. Evropský parlament dokonce obvinil Le Pen, že ho poškodila o pět milionů eur. Někteří členové francouzské Národní fronty údajně pobírali plat od europarlamentu jako její asistenti. Pracovali přitom pro stranu. Evropská unie zažila otřes, když Velká Británie minulý rok vyhlásila referendum o vystoupení. Následné zvolení Donalda Trumpa vyvolalo ještě větší nejistoty o

Evropská unie vícerychlostní

Jean-Claude Juncker 5

budoucnosti Evropy. Prvních sto dní Trumpova úřadu ale ukázaly, že to nebude tak horké, jak se zdá. Populistické hlasy také utrpěly prohru, když krajně pravicový kandidát v Nizozemsku Gert Wilders prohrál parlamentní volby a obdržel méně hlasů než mu průzkumy předpovídaly. Opět nastala situace, která jasně ukázala, že průzkumům se nedá věřit. Nevyšlo to u Trumpa, který měl prohrát s Clintonovou, ani u Wilderse. Volby ve Francii nakonec vyhrál Emmanuel Macron. Většina voličů se tak vyjádřila k otevřené spolupráci v rámci EU. Jaké dopady by na unii měla Le Pen, nemůžeme jasně určit. Je ale jisté, že státy by se neměly vyhýbat problémům, ale snažit se jim společně čelit. Vystoupení z EU a uzavření hranic v tomto případě znamená opak. Melánie Klvaňová, 3. A

ČTVRŤÁCI

blížícím se začátkem května se pojďme společně podívat, jaká panuje nálada ve čtvrtých ročnících. Dle mého názoru je nutno rozdělit žactvo na tři proudy. Jedni, kteří jsou na zkoušku dospělosti již takřka zcela připraveni, jejich seznam četby je kompletně proškrtán zelenými fajfkami a už tedy jen čekají na soudný den, druzí, jež nyní pohlcují kvanta informací a nervozita u nich každým dnem roste, a konečně třetí, ti, kteří číst zatím nezačali, maturitní okruhy nezpracovali a oddaně věří heslu “maturita-formalita”. Do všeho tohoto shonu vstoupily organizační záležitosti ohledně tabla a dle mých informací už všechny třídy fotky nějakým způsobem řeší. Blíží se taktéž veliké finále Gypriligy, jenž zaměstná i ten zbytek elévů, kteří snad ještě měli nějaký čas. Vzpomeneme-li na přípravu posledního zvonění, konajícího se 28. 4., raději ihned zapomeneme. Zkrátka a dobře, času je tak málo, až si mnozí ani nestíhají uvědomit, že brzy opustí ústav, který jim tolik dal a tak duševně je rozvinul. Ať už jsou to čtvrťáci, studující na MGP od roku 2013, nebo služebně nejstarší oktaváni, kteří toho zažili zdaleka nejvíce a jejich vyprávění 7

je pro ostatní mnohdy až kouzelné. S jakou nostalgií dokáží vzpomínat při pátečním posezení nad zlatavým mokem, to mnohému až zvlhčí oko. Když v roce 2009 nastupoval mladičký primánek Roman na nejprestižnější gymnázium na Příborsku, snad ani netušil, jak silně přispěje do bohaté historie MGP. Tehdy se svět pozvolna seznamoval s finanční krizí, v Československu, tedy v České republice, teprve rok nebylo možno platit padesátihaléři a mračna se stahovala i nad papírovou padesátikorunou. Prezident Klaus se těšil ze svého druhého funkčního období, vycházela hvězdička Ewy Farné a Baník Ostrava bojoval o titul a Ligu mistrů. Tak dávno a přitom to tak uteklo. Nyní už i ten kdysi neznámý Roman, dnes symbol školy a vážená osobnost, stříhá metr a zamačkává slzu v oku. Nejen on se ptá,

co bude dělat po maturitě, jak se mu bude žít bez spolužáků a učitelů, s nimiž si za ta léta navázal mnoho dobrých vztahů a někdy i přátelství na celý život. Avšak to lze použít snad na každého letošního maturanta, Roman není jediným, kdo má tyto problémy. Kdekdo podobný pocit zažil při loučení v deváté třídě, což potvrzuje, že vše jde přežít a v mnoha případech s koncem na MGP nekončí právě ono kamarádství. Vždyť se budeme vídat na všelijakých ať už kulturních nebo často velmi nekulturních akcích, buď na gymnáziu, nebo jinde ve městě. Ale Příbor zůstane pro nás všechny navždy tím městem, kde jsme prožili svá středoškolská léta a své mládí, zkrátka budeme na něj vzpomínat jen v dobrém a s radostí se sem vracet. Jáchym Pantálek, 4. A

AKTUALITY Filmový klub poprvé promítal na veřejnosti. Osmadvacet přítomných účastníků z řad studentů, absolventů, učitelů i široké veřejnosti zaplnilo prostor kopřivnické Mandaly. Další promítání se uskuteční 10. a 20. května. Více informací se dozvíte na nástěnce Filmového klubu dole u šaten. Masarykovo gymnázium má jako první v České republice školní aplikaci. Za jejím stvořením stojí student kvinty Denis Valášek, šikovný kluk. Každoroční kostýmová přehlídka čtvrtých ročníků se vyplatila. Maturanti zdárně obrali, koho mohli a utržené částky se vyšplhaly do tisíců korun. Více se o posledním zvonění dočtete v chystaném speciálu. Dne 10. 4. 2017 basktetbalistky MGP (Dora Drabíková, Klára Reichertová, Magdaléna Bobková, Stela Kostelníková) vybojovaly v krajském kole (v Krnově), 3 x 3 , těsné 2. místo (o 2 body). Fyzickou i psychickou oporou jim byla “koučka” Michaela Drtilová a Daniel Reichert. 9

JEDEN DEN VE VESMÍRU

ezinárodní vesmírná stanice (International Space Station, dále jen ISS) je dnes jedinou trvale obydlenou vesmírnou stanicí. Obíhá Zemi ve výškách kolem 400 km a celou planetu obletí za 92 minut. Někteří nadšenci možná již vědí, že stanici je možné pozorovat pouhým okem. Pokud víte, kdy a kudy poletí, můžete na noční obloze spatřit velmi jasný pohybující se bod (světlo nebliká). Nesnažte se napínat uši, ISS nevydává žádný zvuk. Jakmile stanici na obloze najdete, uvědomíte si jednu důležitou věc. S trochou nadsázky by se dalo říct, že se díváte na “vesmírnou loď”, kterou ovšem skutečně obývá šestičlenná posádka. Tito lidé na stanici přebývají půl roku. Jejich pracovní náplní je provádění experimentů (z oblasti biologie, fyziky, astronomie či meteorologie) v prostředí mikrogravitace, což zásadně ovlivňuje výsledky pozorování, a kontrola a řízení chodu stanice. Jak ale vypadá typický den astronauta? Jaký je jeho denní program? Takovému astronautovi začíná den úplně stejně jako dalším sedmi miliardám lidí na Zemi. V 6:00 mu totiž zvoní budík, a tak vstává. Následuje ranní toaleta, kontrola stanice, snídaně a příprava na denní program. V 8:00 začíná s prací. Tu pak vymění za cvičení, které každý den zabere 2,5 hodiny. To musí podstupovat proto, aby mu neochably svaly. Ve 13:00 si dává oběd. Už ve 14:00 se znovu vrhne na práci, kterou i odpoledne vystřídá se cvičením. V 18:55 se sejde s posádkou kvůli konferenci s řídícím střediskem,

protože je třeba určit program na další den. Nakonec si v 19:30 dává večeři, připravuje jídlo na zítřek, následuje další kontrola stanice a osobní hygiena. Již ve 21:30 se chystá do postele. Ačkoli se může zdát, že na stanici máte na všechno spoustu času, opak je pravdou. I ty nejběžnější úkony jsou zde několikanásobně složitější, jelikož astronautům nepomáhá zemská přitažlivost. Problém začíná už u ranní hygieny. Pokud se muž potřebuje na stanici oholit, musí použít strojek napojený na odsávání, protože vousky poletující po stanici by nedělaly dobrotu. Lze ale také použít holení mokré (s pomocí pěny), čemuž ostatně dávají astronauti přednost. Mytí vlasů je také obtížnější. Do prostoru je uvolněna velká kapka vody, která se díky povrchovému napětí “přisaje” k hlavě a tam taky setrvá. Co se týče vyprazdňování, na ISS nenajdeme obyčejný pozemský záchod, nýbrž ten speciálně uzpůsobený - vesmírný. I zde se uplatňuje odsávání. Na ISS se dá ale užít spousta zábavy. Chris Hadfield, kanadský astronaut, natočil na stanici videoklip - ten se stal prvním hudebním videem natočeným ve vesmíru. Na internetu lze také najít nespočet videí, na kterých si astronauti užívají prostředí mikrogravitace. Doporučuji zavítat na YouTube a zhlédnout některá videa natočená na ISS. Hlavně Hadfieldův videoklip. Už jen ten pohled ze stanice na Zemi musí být úžasný. Třeba právě to ve vás vzbudí touhu stát se také takovým astronautem. Nikola Polášková, 3. A

19. dubna proletěl kolem Země poměrně velký asteroid (650 m). 10. dubna se z Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) vrátili tři členové posádky - Shane Kimbrough (NASA), Sergey Ryzhikov a Andrey Borisenko (Roscosmos). Mars má ve své atmosféře elektricky nabité částice. To by mohlo objasnit dřívější neviditelnou aktivitu v ionosféře Marsu. Marsovské vozítko Opportunity opouští Mys soužení a míří do Údolí vytrvalosti. Sesuvy půdy na Ceresu svědčí o přítomnosti ledu. 20. dubna přijeli na ISS dva noví členové - Jack Fischer (NASA) a Fyodor Yurchikhin (Roscosmos). Krystaly vypěstované na ISS poskytují technologii schopnou detekovat radiaci. 24. dubna proběhl rozhovor mezi americkým prezidentem Donaldem Trumpem, Ivankou Trumpovou a astronautkou Kate Rubinsovou. Sonda Cassini objevila u Saturnu Velké prázdno. Astronomové jsou překvapeni. Soukromá společnost SpaceX (konkrétně její raketa Falcon 9) dopravila do kosmu špionážní satelit pro Národní úřad pro průzkum (NRO). Čína plánuje stavbu vlastní vesmírné stanice v roce 2019. 20. dubna dokonce do vesmíru vyslali vlastní nákladní loď. Astronautka Peggy Whitsonová překonala rekord v délce pobytu ve vesmíru - 534 dnů.

pohled z ISS

TIKAJÍC

CÍ SVĚDEK HISTORIE ■Zažil surovou defenestraci, popravu 27 českých pánů, německý granátový útok, který jej přímo zasáhl, ale i vznik samostatného Československa. Řeč je o němém pozorovateli, věhlasném klenotu stejnojmenného náměstí - Staroměstském orloji. Prapočátek orloje se začíná psát roku 1338, kdy tehdejší monarcha Jan Lucemburský dává svolení ke zřízení radnice. O necelých sedmdesát let později jsou na radniční věži umístěny hodiny a roku 1410 vzniká zásluhou mistra Mikuláše z Kadaně orloj, budoucí symbol Staroměstského náměstí. V druhé polovině 15. století narůstají mezi katolíky a kališníky sváry a boje kvůli moci. V září 1483 je tak Staroměstský orloj tichým divákem druhé pražské defenestrace. Rozhněvaní kališníci vyhodí z oken Staroměstské radnice tamější katolické radní. Roku 1490 je zapotřebí orloj opravit. Tohoto významného úkolu se zhostí mistr Hanuš (známý také jako Jan Růže z Jilské ulice). Kromě samotné opravy zkrášlí orloj kalendářní deskou a první pohyblivou soškou Smrtky. (Podle jedné z Jiráskových pověstí byl mistr Hanuš po dokončení opravy oslepen, aby nezhotovil

podobné dílo někde jinde ve světě; mistr se poté pomstil tak, že se nechal zavést k orloji a zastavil ho.) Po Hanušově smrti se až do roku 1530 o orloj stará jeho věrný pomocník (a nejspíše zároveň jeho syn) Jakub. Ten se posléze stal pravděpodobně prvním autorem přenosných pérových hodin u nás. Orloj přihlíží též důsledkům českého stavovského povstání, které vyvrcholí poražením šlechty na Bílé hoře v listopadu 1620. Jednadvacátého června následujícího roku je totiž u orloje popraveno 27 českých pánů, mezi nimi například Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic, Václav Budovec z Budova či Ján Jesenský z Jesenova. Dvanáct hlav nešťastníků je po popravě vystaveno na Staroměstské mostecké věži a zůstane tam deset let. V roce 1902 zažívá Staroměstské náměstí další významnou událost – manifestaci za ustanovení všeobecného volebního práva. O šestnáct let později se na témže místě koná demonstrace za vznik samostatného československého státu. Orloj přečkává celých 535 let bez větší újmy. Až osudného 8. května 1945 vhodí němečtí vojáci do budovy radnice zápalný granát. Následný požár pohltí radnici i s 15

orlojem. Bratři Vesečtí od té doby po tři léta opravují zdeformované díly orloje, a tak je dominanta Staroměstského náměstí v červenci 1948 opět Pražanům vystavena v celé své kráse. Legenda praví, že pokud se hodiny na orloji zastaví, postihne českou zem nějaké neštěstí. Tak doufejme, že budou tyto hodiny tikajícím svědkem našich budoucích (a pokud možno příznivých) dějin ještě dlouho. Tereza Gottwaldová, Sp

ŠKOLNÍ APLIKACE GYPRI Jsme první v republice! Naše škola vytvořila svou vlastní školní aplikaci pro mobilní zařízení. Co aplikace umožňuje? Od myšlenky vytvořit aplikaci až po její realizaci uběhlo jen několik týdnů. Přesto očekáváme, že má před sebou slibnou budoucnost a spoustu dalších nápadů, jak ji využít. Prozatím umožňuje offline zobrazení webu školy, rozvrhu a zastupování. Aplikace nabízí možnost upozornění pomocí notifikace, pokud má daný student či vyučující zastupování. Lze tedy například nastavit čas, kdy má aplikace zkontrolovat zastupování a prostřednictvím notifikace uživatele upozornit na případné změny výuky.

Jak aplikaci nainstalovat? Aplikace byla vytvořena pro mobilní zařízení se systémem Android. Aplikaci pro mobilní telefony se systémem iOS se aplikace prozatím neplánuje. Budeme však velmi rádi, pokud se mezi vámi objeví nadšený programátor a aplikaci nám pomůže vytvořit. 18

Pro telefony se systémem Android je instalace velmi jednoduchá. Aplikace je umístěna v obchodě Google Play pod názvem Gypri. Popřípadě ji můžete nainstalovat pomocí tohoto odkazu: https:// play.google.com/store/apps/details?id=cz. gypri.gypri&hl=cs

Jak aplikaci používat? Základem této aplikace je uživatelská přívětivost a nenáročnost pro uživatele. Po spuštění aplikace vás přivítá úvodní stránka našeho webu. V levém horním rohu je možné vysunout postranní navigační lištu, která nabízí základní menu. Viz fotografie na další stránce.

Záložka “Nastavení” umožňuje uživateli zvolit si svou výchozí zobrazovací třídu či učitelský rozvrh, nastavit případnou notifikaci a rovněž vybrat čas upozornění na případné změny v zastupování. V praxi to znamená, že když uživatel vybere v nastavení “Vyber třídu…” třídu kvinta (viz obrázek vpravo nahoře), tak v náhledu rozvrhu uvidí automaticky jako první rozvrh této třídy. Pro zobrazení výběru jiné třídy pak postačí kliknout na modré tlačítko v pravém dolní rohu a následně vybrat jinou volbu. V případě výběru možnosti “Upozornit studenta” a nastavení času upozornění bude aplikace zobrazovat ve vybraném čase notifikaci na případné změny v zastupování. Pokud třída či učitel nemá

na následující den vypsané zastupování, aplikace žádnou notifikaci nezobrazí.

Kdo stojí za tímto projektem Tato aplikace vznikla na základě spolupráce učitele Petra Caloně a žáka kvinty Denise Valáška. Denis Valášek celou aplikaci naprogramoval a rovněž umístil do oficiálního obchodu Google Play, kde je nyní volně ke stažení. Denis Valášek je zdárným příkladem žáka, který dokáže uplatnit své znalosti a zkušenosti a využít je pro dobrou věc naší školy. V případě zájmu, připomínek či dotazu nás neváhejte kontaktovat na adrese:

aplikace@gypri.cz 19

víte, že...? ■Téměř 21 dnů hudby. Nejedná se o žádný hudební festival, ale o prostý jediný koncert. Třítýdenní muzikantské vystoupení indického bubeníka Kuzhalmannama Ramakrishnana započalo 5. července 2009 a skončilo 26. téhož měsíce. Celkem hudebník bubnoval neskutečných 501 hodin, a proto se se svým doposud nejdelším koncertem světa také ihned zařadil do Guinessovy knihy rekordů. ■V dnešní době považujeme většinou tři a více potomků jednoho manželského páru za velkou rodinu. Egyptskému vládci Ramessovi II. ale nesaháme zdaleka ani po kotníky. Slavný faraon byl totiž otcem nejméně 48 synů a 40 dcer, čísla však nejsou jistá – podle některých informací zplodil panovník s nespočtem manželek a milenek až 250 dětí. Prim ale zřejmě drží marocký sultán Ismail Ibn Sharif se svými údajnými 888 potomky! Ženskou rekordmankou v počtu narozených dětí je Ruska Valetina Vasiljevová, která za čtyřicet let zvládla porodit celkem 69 dětí, z toho šestnáct párů dvojčat, sedm párů trojčat a čtyři páry čtyřčat. ■Naší malou zemičkou se to občas roztodivnými názvy měst a vsí jenom hemží. Zajímavými příklady mohou být 20

i poněkud morbidní jména obcí jako Hrob (Teplicko), Krchov (Příbramsko), Onen Svět (Klatovsko) nebo Peklo (Rychnovsko). Strašidelnost posledního názvu obce ale naštěstí vyvažuje vesnička Nebeská Rybná, která se nachází také v oblasti Rychnovska. ■Uvádí se, že otec našeho prvního československého prezidenta se jmenoval Jozef Masárik. Spekuluje se ovšem, že biologickým otcem „tatíčka” byl doopravdy Nathan Redlich, majetný židovský podnikatel z Hodonína, u kterého sloužila Terezie Kropáčková, Masarykova matka. Příznivci této teorie argumentují tím, že Masaryk získával od Redlicha finanční podporu a s Redlichovým synem Josefem udržoval přátelské styky. Navíc si podle spekulantů Masarykův „oficiální” otec s jeho matkou špatně rozuměli, poněvadž Jozef Masárik byl o deset let mladší než Terezie Kropáčková a mluvil pouze slovensky, kdežto Terezie zase jen německy. Jiná konspirační teorie zase tvrdí, že Masarykovým otcem měl být samotný císař František Josef I. Tereza Gottwaldová, Sp

KATASTROFA VZDUCHOLODĚ HINDENBURG 6. 5. 1937 »80 let

Německá vzducholoď Hindenburg byla pýchou technické zručnosti své doby a ne nadarmo se ji říkalo „Titanic nebes“. Kdo ovšem mohl tušit, jaký hrozný osud ji má postihnout, když se jednou opět rozhodla putovat k novému kontinentu. 23

Vzducholoď v americkém Lakehurstu

VZDUŠNÝ GIGANT Zeppelin LZ-129 Hindenburg byl společně se svou sesterskou lodí největším létajícím strojem všech dob. Svůj název dostal po již zemřelém německém prezidentovi a hrdinovi prvoválečných bojů Paulu von Hindenburgovi. Samotná vzducholoď byla sestrojena roku 1935 s tehdejšími náklady okolo 500 000 liber. Dosahovala neuvěřitelné délky 245 metrů, což bylo jen o 25 metrů méně než měl Titanic. Dalších 41 metrů v průměru a dokázala pojmout 200 000 metrů krychlových plynu, rozděleného do 16 oddílů. Čtyři silně výkonné motory jí dovolovaly letět až rychlostí 135 kilometrů za hodinu. Navíc dokázala i hodně unést. 72 pasažérů, 61 členů posádky a velice objemný 24

náklad (někdy na zádi i malý automobil). Úchvatné nemyslíte? Což o to, byla taktéž velmi luxusně vybavená. Bar, teplé sprchy, prostorná jídelná, odpočívárna, a dokonce i speciální kuřácký salonék.

V JEDNOM OHNI Svůj první let Hindenburg absolvoval v březnu 1936. Stroj se osvědčil. Mohl být používán, protože nebylo nalezeno vady, čímž se obecně firma Zeppelin pyšnila. Musíme však pamatovat, že se nacházíme v politicky napjaté době. Není proto divu, když místo komerčního využití začala vzducholoď upřednostňovat propagandistické lety. Naštěstí stroj nezůstal kvůli tomuto účelu v Německu na dlouho. Mohl tak splnit svůj původní účel, cestovat do

Jižní a Severní Ameriky. Podařilo se mu uskutečnit množství úspěšných letů, a tak nebylo divu, že 3. května 1937, při vzletu z frankfurtského letiště, nikdo nemohl mít pochybnosti o jeho dalším úspěchu. Směřoval k severoamerickému letišti Lakehurst, zde však 6. května dorazil kvůli povětrnostním podmínkám se značným zpožděním až při soumraku. V sedm hodin večer započal přistávací manévr. O dvacet minut později bylo na zem spuštěno přistávací lano. A tak byla scéna pro velkolepě strašné představení

přichystána. O čtyři minuty později, ve výšce 60 metrů, vzducholoď vzplanula a během 34 sekund celá shořela! Díky senzaci z příletu tohoto vzdušného obra bylo přítomno mnoho novinářů. Podařilo se získat množství úžasných fotografií a taktéž strhující filmový záznam rozhlasového zpravodaje Herberta Morrisona. Z celkem 36 pasažérů a 61 členů posádky zahynulo 13 cestujících a 22 členů posádky. O život přišel i jeden ze členů pozemního personálu.

JAK SE TO STALO A CO BYLO DÁL Existují tři hlavní teorie o vzniku katastrofy. Jedna, nejméně pravděpodobná, uvažuje

o sabotáži. To ovšem nikdy nebylo potvrzeno a další zdroje tomu nenasvědčují. Druhá hovoří o jiskře, kterou údajně způsobilo nashromáždění statické elektřiny. Tato varianta je nejvíce pravděpodobná a přiklání se k ní většina odborníků. Třetí, taktéž populární teorie, odkazuje na filmový záznam nehody a výpovědi svědků. Ve filmu byl jasně vidět prudký obrat lodi, který mohl poškodit plášť a zapříčínit následnou zkázu. Mimo to před samotným vzletem musela být loď naplněna vysoce vznětlivým vodíkem místo helia. Zapříčinilo to Spojenecké embargo na Německo, které naplnění vzducholodi heliem neumožnilo. Ať už je však pravda jakákoliv, jedno je jisté. Po zprávách, které brzy obletěly svět, přestala veřejnost nebezpečným vzducholodím důvěřovat. Vládci nebes pomalu ustupovali stranou, jejich velké výrobní firmy krachovaly a postupně se začaly ztrácet v propadlišti dějin. Tomáš Horečka, Sx

Charles Lindbergh 26

310 LET Den, kdy britským Aktem o unii došlo ke vzniku Království Velké Británie 1. 5. 1707 150 LET Den, kdy skončila vláda Maxmiliána I. Mexického v Mexiku 15. 5. 1867 140 LET Den, kdy Rumunsko získalo nezávislost 9. 5. 1877 90 LET Den, kdy Charles Lindbergh dokončil první sólový přelet Atlantského oceánu 21. 5. 1927 80 LET Den, kdy byl otevřen most Golden Gate Bridge v San Francisku 27. 5. 1937

DEN, KDY USA VSTOUPILY DO 1. SVĚTOVÉ VÁLKY 6. 4. 1917 »100 let

První světová válka mohla být mnohem delším a krvavějším konfliktem, kdyby se do ní nezapojily Spojené státy americké. Proč se však tato z počátku neutrální země do bojů vůbec zapojila? 29

Američtí vojáci v zákopu

AMERIKA PŘEDEVŠÍM Již od dob napoleonských válek byly Spojené státy americké přesvědčeny o tom, že je v jejich národním zájmu, aby se nepletly do záležitostí Evropy. Stejně tomu bylo i na počátku 20. století. Politický izolacionismus (odloučení) zastávala většina obyvatel země, vlády nevyjímaje. Není proto divu, že po tragických událostech roku 1914 se neobjevila ze strany Spojených států žádná významná odezva. Pro vzkvétající zemi není výhodné, aby se zapojovala do cizích konfliktů, kde by přišla o více, než by sama získala. Rozhodnutí tedy bylo jasné, vyhnout se válce za každou cenu. Ale i tato snaha neměla dlouhého trvání.

VŠECHNO NEJDE PO MÁSLE Od roku 1914 -1917 se dařilo Spojeným státům zachovávat vnější neutralitu. Jak tomu však bývá, tak i ony chovaly k některé straně větší či menší antipatie. Kvůli 30

pár nešťastným okolnostem se vztahy s Centrálními mocnostmi (Německo, Rakousko-Uhersko, Turecko, ad.) nevyvíjely moc dobře. Značně tomu dopomohly německé námořní operace, když například roku 1915 došlo k potopení luxusního zaoceánského parníku RMS Lusitania, který podle německého hlášení vezl náklad výbušnin (ve skutečnosti pouze munici do ručních zbraní). Na palubě zahynulo 1198 osob (z toho 128 Američanů). Potopení lodi vyvolalo celosvětové pozdvižení a značně přispělo k tomu, že Spojené státy vstoupily do války na straně Dohody (Francie, Velká Británie, Rusko, ad.). Tato událost byla nadále využívána v rámci americké válečné propagandy.

TO BY MOHLO STAČIT 31. ledna 1917 Německo vyhlásilo neomezenou ponorkovou válku (v úsilí překonat námořní blokádu), což znamenalo,

že německé ponorky budou ve svých operačních oblastech potápět bez výstrahy válečné i obchodní lodě nejen mocností Dohody, ale i neutrálních zemí. To byla pro Spojené státy poslední kapka. O tři dny později byly přerušeny diplomatické vztahy s Německem a 6. dubna 1917 mu byla vyhlášena válka (později následovalo Rakousko-Uhersko). Najednou do konfliktu na straně Dohody vstoupil obrovský lidský a vojenský potenciál. Přesto bylo stále zapotřebí času pro důkladnou mobilizaci. První větší počet amerických expedičních sil přistál u pobřeží Francie 24. června 1917. Teprve teď, když už stál americký voják pevnou nohou v Evropě a se zbraní v ruce, si nepřátele začali uvědomovat, že konec války se blíží.

Americká propaganda 31

870 LET Den, kdy byly zaznamenány první historické zprávy o Moskvě 4. 4. 1147 670 LET Den, kdy se Karel IV. rozhodl založit Nové Město Pražské 3. 4. 1347 550 LET Den, kdy Jiří z Poděbrad započal válečné operace proti Zelenohorské jednotě 22. 4. 1467 160 LET Den, kdy byla založena San Jose State University 30. 4. 1857 90 LET Den, kdy ve Švédsku byla založena automobilka Volvo 14. 4. 1927

Vybírám si zn. SPĚCHÁ „Nemám čas.“ Slovní spojení, které pravidelně slyším až několikrát denně a pokaždé mě alespoň trochu naštve. A co je horší, s blížící se maturitou se čím dál častěji stává, že tohle klišé vypadne právě z mých úst. Hanba mi, protože já ho mám plno. Pokud jsou mé výpočty správné, tak celých čtyřiadvacet hodin každý den. Boží, co? Navíc jste se ještě nedozvěděli to nejlepší. Směle čtěte dál a objevujte spolu se mnou. Bude nejlepší, když si danou problematiku vysvětlíme na názorném příkladu. Dejme tomu, že vidíte osobu z vedlejšího ročníku, kterou už chcete dlouho oslnit, tak si to k ní namíříte a šarmantně ji pozvete na svůj jazzový koncert dneska ve čtyři v jednom cool undergroundovém podniku, takzvané ZUŠce. Přirozeně vám objekt vašeho zájmu odvětí, že se omlouvá, ale bohužel nemá čas. V závalu pocitu porážky, který vás v tomto okamžiku smete jako papír do koše, kam, jak se bude zdát, také patříte, se však často může stát, že vám unikne pravý význam. Věta, která mohla znít jako obyčejné: „Promiň, nemám čas :(“, ve skutečnosti znamenala spíš: „Sorry, ale nemám čas na tvoje předehrávky, protože si myslím, že je to blbost a raději půjdu plavat nebo něco.„ Když poté odpoledne budete smutně vyťukávat do kláves keyboardu melodii letního hitu od One Direction, ani bouřlivý potlesk publika po vašem výkonu nepřehluší hlas ve vaší hlavě, který na vás v momentu střízlivosti zařve: „Je to o prioritách, kámo.“ Samozřejmě se mohlo stát, že ono nešťastné individuum skutečně 33

jít chtělo a moc, nýbrž musí doma integrovat nebo okopávat pole. Je to ovšem případ vzácný, žádná vtipná anekdota mě momentálně nenapadá a navážet se do něj taky budu jen stěží, tudíž bude nejlepší, když ho jako možnost zcela vyloučíme. Usuzuji, že je načase prozradit vám malé tajemství. Těmi dvaceti čtyřmi hodinami každý den nedisponuji pouze já, avšak též vy a všichni lidé kolem. Zřejmě se stane, že jednu třetinu prospíme, druhou strávíme v zaměstnání či ve škole a až ta třetí bývá příležitostně volná, přesto se vlastně každá podmiňuje našim volbám, dříve zmíněným prioritám. Jako ukázka nám poslouží něco, co každý známe obyčejná cesta do školy. Já se sice každé jitro kolem osmé do našeho ústavu doplazím, to ano, ale stejně neuplyne ráno, kdy bych alespoň na chvíli nezvážil útěk do lesů a vedení nomádského života. Stejně tak se občas objeví pochyby, jestli by místo ponoření se do čekající učebnice biologie nebylo lepší studovat živočichy na dně Větřkovické přehrady. Tam to máte z první ruky. Překvapením pak není, že tyto melodramatické myšlenky jsou v maturitním ročníku vtíravější a racionálnější než kdy předtím. Jako vítané rozptýlení a mentální detox však působí možnost každý měsíc tady v Restartu přetvořit vitriol na inkoust a zaplácnout stránku mým tlacháním. Takže děkuji vřele, a pokud se do příštího měsíce nestanu poustevníkem, uvidíme se u dalšího čísla. Aleš Chromečka, Ok

Máte toho moc? „Přála bych si jeden volný víkend,” slyším často od své kamarádky, která se mnou sdílí stůl, myšlenky a k mému štěstí i propisky, které mi tak často docházejí. A cítím to stejně. Vždy když se v pondělí takřka doplazím do školy po „proučeném“ víkendu, ptám se sama sebe: „Má to smysl?” Stojí skutečně za to tohle přežívání, které nás uzavírá do bubliny “škola-práce-výsledky”? Tou prací myslím další učení, protože ačkoliv trávíme ve škole i devět hodin několikrát týdně, stejně to nestačí. Místo odpočinku se musíme odpoledne připravovat na písemky a úkoly a já cítím, že je v tomto systému něco strašně špatně. Můžete říkat, že některé učivo se dá pochopit i ve škole a budete mít pravdu. Nicméně na to musíte být odpočinutí a mít chuť a motivaci se něco stále dokola učit a objevovat nové věci. Tou motivací by ale neměly být známky. A už vůbec by se někdo neměl cítit špatně, když mu to nevychází. Nevidím totiž nic přirozeného v tom nazpaměť se učit definice. V mnoha předmětech se můžete spoléhat na logické odvození. K tomu abyste látku pochopili, ale musíte mít čas. Pokud chcete být pilným studentem a mít samé jedničky nebo vyznamenání, toho času 36

vám asi moc nezbývá. Nicméně máte můj obdiv, když to dokážete. To je ode mě vše. Škola vám možná přispěje finanční odměnou. Tu ale ostatní studenti, kteří ve volném čase pracují, vydělají tak desetkrát, minimálně. Nechci tímto (pro některé pobuřujícím článkem) někoho motivovat k tomu, aby se vzdal krásných známek a šel ve volném čase pracovat. Kolikrát je to ta méně efektivnější varianta. Když tedy nestoupáte po lukrativním kariérním žebříčku za „slušným“ povoláním, které určitě spousta studentů bude chtít; jinak by nestudovali na gymnáziu. Chci vám jen říct, že když něco nejde, nemusíte být z toho zklamaní. Snažte se využít svůj čas tak, jak nejlépe dovedete. Stanovte si své cíle a řiďte podle toho své priority. Když má někdo jako svou prioritu hezké známky, protože mu to třeba pomůže dostat se na vysokou školu, jen do toho. Fandím vám. Možná z vás jednou bude skvělý doktor, zatímco já budu i nadále psát oduševnělé články. Ale víte co? Věřím, že mě to bude bavit. Také vím, že zábava není vše, tak se snažte. Melánie Klvaňová, 3. A

1. Co pro tebe znamená pojem VOLNÝ ČAS? 2. Co nejraději děláš ve volném čase? 3. Co bys doporučil/a čtenářům Restartu ohledně toho, jak využít svůj volný čas?

ANKETA

olný čas znamená pro každého z nás něco z cela jiného, přitom se schoduje se svou podstatou, a to odpočinkem nebo tzv. “vypnutím”. Pro mě je volný čas zcela podstatnou věcí v životě. Kde jinde uprchnout od reality, denních starostí? Je to čas, kdy neřeším, jaké je dnes datum, kolik je hodin, telefon používám pouze k přivolání první pomoci. V dnešní době se na nás z různých médií hrnou rady, jak využít volný čas a jak správně odpočívat. Pokud vážně nemáte žádnou představivost, tak chápu, že použijete rady z okolí, ale já si stojím za tím, že volný čas se plánovat nedá. Hlavně si do osobního volna nenechám kecat, co a jak mám dělat! Toť z mé filozofie vše, teď si v pohodlí přečtěte, jak to mají s volným časem naši spolužáci.

Adélka Martinů, Sp 1. Volný čas je pro mě to, když můžu svobodně rozhodnout, co chci v danou chvíli dělat. Když nemám žádné povinnosti a jsem pánem svého času. 2. Ve volném čase ráda odpočívám. Věnuji se svému psovi Brodie, se kterým běhám agility. Když je pěkné počasí, ráda trávím čas venku. Na druhou stranu se ráda válím v posteli a spím :-) 3. Najděte si čas na věci, které vás baví a dělají vás šťastnými, protože nikdo si nepamatuje chvíle, kdy se učil nebo uklízel. Nejlepší vzpomínky vznikají při věcech, které děláte s radostí. Anna Murková, 3. A 1. Volný čas je pro mne období, kdy nemusím absolutně 37

nic dělat, na nic nemyslet, zkrátka mít čistou hlavu. (Což u mě bohužel často moc nebývá.) 2. Ve volném čase čtu pohodové knížky, sleduji filmy nebo internetové televize s přenosy z vlakových nádraží. Není větší zábavy, než sledovat, jestli vlaky jezdí na čas (ironie). To také trochu souvisí s mou další volnočasovou aktivitou, kterou je cestování, především vlakem. Dále si ráda zahraji na saxofon nebo na kytaru. 3. Nebudu doporučovat, protože nejsem tou povolanou osobou, nicméně mohu varovat. Čtenáře Restartu tedy varuji, že z nadbytečného množství volnočasových aktivit se pak aktivity stávají NEvolnočasovými! Kateřina Monsportová, Ok 1. To je něco, čeho si moc vážím. Člověk si odpočine, načerpá energii. Pro mě jsou to chvíle, při kterých na chvíli “vypnu”. 2. V mém volném čase ráda čtu, hraji na flétnu v příborské ZUŠ a také své volno ráda trávím s přáteli venku nebo u dobré kávy. V poslední době se ve svém čase začínám pomalu, ale jistě připravovat na maturitu. 3. To záleží na každém z nás, jak se svým časem naložíme. Někdo rád sportuje, někdo se věnuje hudbě, je v přírodě, atd. Takže maximálně jedna rada: Neležte doma a běžte něco dělat! Adam Šimela, 3. A 1. Čas trávený aktivitami, které CHCI dělat. 2. Cestování vlakem po celé České republice :-) 3. Doporučuji cykloturistiku, u které člověk svým způsobem relaxuje, ale zároveň má pohyb. Jiří Purmenský, Sx 1. Volný čas je pro mě část dne, kterou můžu věnovat svým zálibám. 2. Rád hraji na PC, florbal a také rád trávím čas venku. 3. Mé moudro zní: „Dělejte to, co vás baví!” Bára Pařenicová, 3. A 38

tajemství efektivního učení Čiší z vás stres z blížících se písemek, ze spousty domácích úkolů, vysokých nároků ostatních a z nespočtu mnoha dalších mimoškolních aktivit? Často se učíte na poslední chvíli? Myslím, že do tohoto ‘prototypu’ a zároveň profilu studenta patří mnoho z řad žáků našeho gymnázia. Často se stáváme otroky školy, a pokud nedosáhneme svých studijních cílů, cítíme se frustrováni. Učitelé po nás chtějí vědět stovky informací, ale nikdo nám nikdy neřekl, jak se je naučit, a to pokud možno co nejrychleji. Mnohdy naše snahy končí ve chvíli, kdy si řekneme, že učení takového množství poznatků již nemá smysl. Jindy se přinutíme učit, ale to, jak dlouho po testu si dané informace pamatujeme a dokážeme aplikovat, je na zvážení každého. Proto se pojďme podívat na některé základní rady a tipy ‘efektivního učení’ a stanovení studijních cílů:

1. volba reálných cílů Stanovte si takové cíle, kterých můžete dosáhnout. Nutné je najít tu správnou hranici - nepřeceňovat se, ani nepodceňovat. Cíle se nemusí týkat známek, ale např. svědomitého a pravidelného učení, psaní domácích úkolů… Cíle je vhodné si někam zapsat, ať na ně nezapomenete.

2. řízené opakování Díky řízenému opakování se nám učivo uloží do dlouhodobé paměti - “zazálohuje”. Ideální plán: První den probrat novou látku, ten stejný den, např. před spaním, zopakovat naučené, následující den opakovat a sedmý den si vše znovu projít.

3. koncentrace Je prakticky nemožné se něco naučit, když jste vyrušováni. Proto, abyste se dostali na vhodné vlny mozku (alfa), potřebujete alespoň deset minut nepřerušovaného soustředění, poté jde učení mnohem rychleji.

4. hudba k učení Posloucháte během učení hudbu? Bohužel asi ne tu správnou. Hudbu, která vás ‘nevyhodí’ ze soustředění a podporuje alfa vlny, nalezneme na YouTube pod názvem - alfa waves music. Doporučuje se také free aplikace brain.fm.

5. aktivní učení Drtivá většina studentů se učí tak, že si studijní text pouze připraví a čte jej stále dokola. Tento způsob učení je ovšem prokázán za nejpomalejší. Proto si při učení tvořte myšlenkové mapy, zapojte kreativitu, vymyslete si mnemotechnické pomůcky, snažte se převést informace do praxe.

6. TIPY při učení Není na škodu, když místo učení sem tam změníte (ať už místnost či prostředí, čerstvý vzduch má pozitivní vliv na myšlení). Motivujte se odměnami (např. za naučení části textu do biologie jedna epizoda oblíbeného seriálu? ). Najděte si kamaráda, který má stejné cíle jako vy, navzájem se motivujte a podporujte Další tipy a rady naleznete na webových stránkách

www.jakserychlenaucit.cz

Pokud uvěříte tomu, že svých cílů dosáhnete, naplníte je. Hlavně se nikdy nevzdávejte! Karolína Špačková, 2. A 41

ABSOLVENTI

Jakub Čevela navštěvoval osmileté studium na Masarykově gymnáziu v letech 2007-2015. Nyní studuje architekturu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Které předměty ze střední pro tebe byly užitečné u přijímaček? Částečně výtvarka - dějiny výtvarné kultury. Jinak asi nic. Všeobecný přehled a literatura jen zanedbatelně.

Jak takové přijímačky vypadají? Můžeš nám je nějak popsat? Na umělecké školy a architektury probíhají přijímačky už v lednu. Termíny různých škol se často nepochopitelně kryjí, takže si člověk musí vybrat, jaké škole dá přednost. Myslím, že jsem skoro měsíc nebyl vůbec na gymplu. Přijímačky na naši školu vypadaly takto: V pondělí jsme odevzdali portfólio a podstoupili první kolo, což byl krátký výtvarný úkol. V úterý byly zveřejněny výsledky, kdo postupuje dál. Ve středu nastalo druhé kolo, které sestávalo z testu. Byla to A4, otázky z dějin umění/ všeobecných znalostí. Byly tam i otevřené otázky, kde jsme měli například charakterizovat pojem architektura. Poté nastaly dva dny intenzivních talentovek. Tam jsme dostali čtyři úkoly, které byly už více z oboru, a měli jsme navrhnout už něco architektonického. V neposlední řadě mě čekal pohovor s vedoucím ateliéru.

Co konkrétně jsi navrhoval ty? Nejdříve to byl památník nějaké osobnosti a poté jsme měli navrhnout zpracování 43

Myslím, že člověk nemá moc hledět na známky. proluky, která měla netradiční rozměr 3x50 m. Šlo o nějakou škvíru mezi domy a my tam měli něco vymyslet. Dalším úkolem bylo transformovat vytištěný obraz, asi od Joana Miróa, do nějaké architektury. To bylo asi nejtěžší. Každý rok je to ale úplně jiné a každý ateliér také, takže bych to bral s rezervou.

Co bys doporučil studentům ohledně přípravy na vysokou školu architektury? Záleží na škole. V Praze je třeba jistý pedagog, pan Dudek, který dělá přípravku na architekturu k nám na UMPRUM. Pro studenty tady je to ale nereálné. Bližší možností je třeba organizace FESTAD, která má pobočky i v Rožnově a Ostravě. Ta připravuje na architekturu na ČVUT i do Brna na VUT. Jsou tam každý rok podobná zadání a dají se mechanicky naučit. 95 % lidí, co tam chodí, se poté dostanou na ty školy. Já jsem tam chodil taky, ačkoliv na mou školu se přípravka téměř nevztahovala. 44

Proč právě architektura? Uvažoval jsi předtím i o něčem jiném? Uvažoval jsem i nad fotografií nebo jiným volným uměním. Možná, že teď bych volil jinak, ale je asi normální, že po dvou letech na výšce se člověk promění.

Jaké výhody má škola, na které studuješ, oproti ostatním? Na naší škole je výhodou, že můžeme chodit na stáže do jiných, úplně rozdílných oborů. UMPRUM se hlásí k tradici Bauhausu, důležitá je interdisciplinarita, překonání specializace. Je to v Evropě spíš vzácný model umělecké školy, myslím, že častější jsou tradiční akademie. Tam se na chodbě nemůže potkat konstruktér tramvaje s kurátorem, jako u nás. Architektura zde není inženýrská, ale akademická a teoretická. Titul, který bych měl mít, není

ing architekt, ale mga - magistr umění, což je titul umělecko-průmyslových škol, které mají vzdělávat všeobecně v umění. Nejsou zaměřené jen na něco a jsem rád, že na takovou školu chodím.

Co se týče uplatnění v budoucnosti, kde se vidíš tak za deset let? Vůbec to nemusí být ve stávajícím oboru. Nebráním se dělat něco úplně jiného. Trochu mě děsí představa, že dostuduju a zbytek života budu dělat jednu věc pořád dokola. Také nevím, jestli zůstanu v Kopřivnici. V prváku jsem měl období, kdy jsem věřil, že se tady vrátím po výšce, ale čím jsem starší, tím mi to přijde méně pravděpodobné. Společnost tady nepoptává absolventy jako jsem já.

Máš nějaký vzor mezi architekty? Třeba Jana Kaplického, to byl asi

nejznámější český architekt. Byl hodně osobitý.

Jak probíhá celé studium? Studium se dělí na dvě části. Jedna je ateliérová a druhá zahrnuje běžné vysokoškolské předměty. Kreditově je to půl na půl. Vždy v pondělí máme konzultace v ateliéru, kdy se sejde celý ateliér. To je asi patnáct lidí od prváku po šesťák. Každý donese nějaký svůj progres, to, na čem pracoval, a jednotlivě nebo přede všemi se o tom diskutuje. V úterý a ve středu máme přednášky.

Co se probírá na daných přednáškách? To je různé. U nás na architektuře je to mix předmětů, jako stavitelství nebo typologie, a pak ty víc teoretické, jako dějiny umění nebo filozofie. Ale technické předměty 45

nejsou náročné. Myslím, že je to lehčí než na gymplu. Naše škola není postavená na takovém tom šprtání. Nemusíme se učit nic nazpaměť.

Popíšeš nám některé konkrétní předměty? Třeba matematika, kterou jsme měli jen v prváku, byla opravdu jiná než na gymplu. Hodně jsme si povídali a zkoušeli si reálné úlohy, kde jsem věděl, co vlastně počítám a proč. Nic jsme nepočítali mechanicky, nýbrž přes wolframalpha.com To se nedalo srovnávat s matematikou na gymplu, kdy se na tabuli počítalo něco ze sbírek a nikdo ani nevěděl, k čemu to vlastně v životě je. V ateliéru máme každý semestr zadání, kdy navrhujeme projekt a dotáhneme ho až do finální fáze studie. To jsou základní schémata, půdorysy ale především celkový koncept projektu. V technických předmětech nás učí dělat výkresy, ale je to opravdu jednoduché, ne že bychom kvůli tomu nespali. Mám pocit, že na gymplu jsem se kvůli škole stresoval víc. A docela zbytečně.

V čem se liší studium na střední od studia na vysoké? Přibližně ve všem. Co mi na střední vadilo, byl ten falešný pocit toho, že člověk dělá něco, co má nějaký smysl. Rozvrh připraví člověku nějaký denní i víkendový plán. Připraví mu, co se má učit. Ten to potom plní a má dobrý pocit, když se naučí na písemku. To mu vytváří ten životní program. Myslím si, že mnoho lidí tenhle režim prostě přijímá a nezamýšlí se 46

nad tím, co vlastně opravdu chtějí dělat. Mnohem důležitější je naučit se být samostatný v těchto věcech a vymýšlet si podle sebe svůj program, který má pro mě smysl, než se učit na nějakou písemku, která mě vůbec nezajímá, jen proto, abych dostal dobrou známku.

Když to vidíš s odstupem času, jak by ses postavil nyní k systému známkování? Myslím, že člověk nemá moc hledět na známky. Jsou pro něj nedůležité. Já jsem měl i čtverky na vysvědčení a vůbec mi to nevadí. Asi bych si rozmyslel to, co je potřeba se učit, co mě zajímá. Hodně předmětů z příborského gymplu nás opravdu dobře vybavilo ve srovnání s jinými středními. Na druhou stranu jsou tam předměty, které mě osobně nebavily, a to pak nemám výčitky mít špatné známky. Na maturitní vysvědčení se mě taky nikdo neptal. Na druhou stranu jsem rád, že jsem u maturity dobře dopadl. Ve čtvrťáku je všechno už strašně absurdní, ale hezké je to, že se konečně nějak posune vztah mezi studenty a kantory, kdy je maturita – cosi zvenčí - postaví na stejnou stranu barikády. Je opravdu fajn po osmi letech opouštět školu v dobrém, s vědomím, že jste své učitele nezklamali a že jsou na vás třeba pyšní.

Co bys tedy na střední dělal jinak? Neuzavíral bych se do světa, kterým byl pro mě domov, autobus a škola. Jen se učit a žít v takovém koloběhu nesmyslné rutiny, honby za známkami, dohánění učení na písemku ráno v busu. Zpětně mi

to přijde nesmyslné. Střední škola je pro mě takové čekání na život, kdy se učíš na písemky, ale to podstatné se stejně musí naučit každý sám. Člověk by se měl na střední víc mimoškolně angažovat, aby se připravil na skutečný život, kdy ho nikdo nepovede. Náš region je fakt odlehlý. Asi odnikud se do Brna/Ostravy necestuje tak dlouho. Život na maloměstě má výhody, ale proti té izolaci je potřeba bojovat a investovat do dojíždění. S kamarády jsme se shodli, že to, co nás během střední posunulo nejdál, pocházelo z mimoškolního prostředí. Fatálně řečeno. Nechci říkat, že nemá smysl chodit do školy, jsou tam předměty, které jsou super. Pro mě třeba ZSV, na které jsme měli pana Caloně. Taky dějepis s paní Manovou byl úplně boží. Literatura s paní Bizoňovou taktéž a co bych vyzdvihl hlavně, byly jazyky. Němčina s paní Koďouskovou a angličtina s paní Divišovou po boku s lektorem byly opravdu hodně efektivní. Je problém, že jsou učitelé, kteří člověku nic neumí předat, a jemu nezbývá nic jiného, než si chodit hodiny jen odsedět. Mně ten režim přijde moc přísný a nepřátelský, třeba i to, jak se ráno musíme hlásit čipem. Jako bychom byli nějaké děti. Je tady zbytečná nedůvěra. Myslím, že škola by mohla fungovat víc rodinně, mohla by tu být ta rovnost. Musíme-li mít přezůvky, ať to samé platí pro učitele. Když chceš, tak si od školy něco vezmeš, a když ti to nic nedává, tak nemusíš. Melánie Klvaňová, 3. A

ROZHOVOR

Dobrý den, pane učiteli. Prý jste choval pštrosa. Jak se jmenoval? Proč jste ho choval? To choval tchán. On choval pštrosy. Ten hlavní se jmenoval Pepa.

Uvažoval jste někdy o něčem jiném než o učitelství? Třeba o tom stát se vrcholovým sportovcem? Uvažoval. Měl jsem to v plánu v mládí, ale nějak to nedopadlo. Dělal jsem atletiku. Učitelem jsem se stal, protože jsem hledal nějaké zaměření právě se sportem. A tak bylo jasno.

Zeměpis, tělocvik. Proč zrovna tahle kombinace? Tak tělocvik byl jasná volba. A zeměpis mě bavil na základce, a tak jsem to střihnul i s ním.

Jaký sport máte nejraději? Obecně mě zajímá lyžování, cyklistika a míčové hry. Samozřejmě mě baví skoro všechny sporty.

Jak vypadal tělocvik za vašeho mládí? Co vše se změnilo - například ve výuce tohoto předmětu?

Nejdůležitější byl cvičební úbor. Červené trenýrky a bílé tílko. Největší rozdíly vnímám asi v nových sportech, které za našeho mládí nebyly – florbal, futsal, to se za nás moc nehrálo. Rozdíl je i v zaujetí mladých. Tehdy jsme se snažili víc, a když někomu něco nešlo, přiznal se a snažil se to umět. Dneska, když je někdo lempl, tak se to snaží zlehčovat.

Jste nedílnou součástí mnoha větších školních výletů a kurzů. Jaký je váš nejtvrdší zážitek se studenty z těchto kurzů? Třídenní průtrž mračen na vodáku na Vltavě. Nebo si vždycky vzpomenu na situaci na Pradědu během lyžáku, když jsme sjížděli z Petrových kamenů, netrefili správně trasu na kurzovní chatu a tři hodiny jsme se brodili hlubokým sněhem po pás, abychom tam vůbec došli.

Pan učitel Šplíchal a Vy, Jů a Hele, Pat a Mat. Vše ikonická dua, bratři ve zbrani. Kdy a kde můžeme hledat počátek vašeho přátelství? *smích* Vzniklo to tehdy, když tady přišel kolega na praxi z VŠ, musel jsem ho zaučovat a vést. A následně s námi byl i jako „instruktor“ na lyžařském kurzu, vlastnoručně jsem mu nazouval lyžáky. Takže asi tady.

Jestli máte nějaký volný čas, co běžně děláte? Tak snažím se věnovat cyklistice, co to jde, asi tak. Ve volném čase tohoto nejvíc. Příští rok snad vyjedu z depa jako závodník na Tour de France.

Co svého se snažíte přinést do výuky? Tak snažím se o to, aby v hodinách byla dobrá nálada. Aby študenti to, co dělají, dělali trochu s chutí. Mám pocit, že tak si toho více zapamatují, než když je někdo nutí. 51

Co Vy a drogy? *těžký smích* Tak nejdostupnější droga je samozřejmě alkohol. Myslím si, že v rozumné míře se s ním dá zažít spousta srandy. Ostatním drogám neholduji. Při odběru krve ztrácím vědomí, takže… *smích* Že bych bral drogu nitrožilně, to mi asi nehrozí.

Jak to vidíte do budoucna? Jak ve světě, tak ve vlastním životě? Tak ve světě… To teda nevím. V Evropě asi záhy začneme nosit nějaké burky, asi si nás tady dají za chvíli k obědu. *smích* A v životě… Snad bude zdraví sloužit a zažijeme ještě trochu srandy. Snad se studenti budou také snažit, zatím je do toho musíme nutit. Radim Friedel, Sx

PYGMALION

recenze

Jak jistě málokomu uniklo, ve čtvrtek 6. dubna se třetí a čtvrté ročníky vypravily za kulturou do Beskydského divadla Nový Jičín, konkrétně na stálici mnohým známou z maturitního seznamu - hrou Pygmalion. Nezasvěcení, zbystřete, přichází výklad. Pygmalion je satirická komedie anglického dramatika (a mimo jiné také držitele Nobelovy ceny za literaturu) George Bernarda Shawa, která v roce 1914 zvedla mandle uspořádanému britskému publiku díky nevybíravému vyjadřování hlavní hrdinky. Ale co je důležitější, přibližně o sto let později, konkrétně právě minulý čtvrtek, se jí při závěrečném aplausu podařilo zvednout z křesel skoro půlku sálu novojičínské scény, což je na školní představení úctyhodný výkon. Než k tomu mohlo dojít, čekala nás diváky výzva přežít úvodní kňourání a skřeky Lízy Doolittleové, na které většina nebyla při sychravém dni vůbec připravena. Spíše než jako zápor to ovšem vnímám jako důkaz umu a nasazení herečky Lucie Matouškové, členky souboru Městského divadla Mladé Boleslavi, z něhož pocházeli i ostatní herci. Po nutné aklimatizaci však vše běželo tak, jak mělo. Byla radost sledovat barevné postavy zářit skrze minimalistické černobílé kulisy a replikami 54

prokládat inovativně vybraný hudební podklad, zatímco já jsem si tiše podupával do rytmu. Následně jsem zas zaraženě vstřebával rozsáhlé dialogy a vyžíval se ve volatilní chemii mezi profesorem Higginsem a Lízou. Kdybych se vykašlal na veškerý patos, tak bych vám řekl, že jsem si to jednoduše opravdu užil. Ačkoliv je Pygmalion zřejmě poslední divadelní představení, na které jsem se s naším ústavem vydal, nezoufám, neboť to byl vskutku naplňující konec. Přestože bych si normálně víc než rád rýpl, nedává mi čtvrteční hra příliš mnoho příležitostí. Snad kromě donekonečna opakovaného gagu s kočkou. Byl vtipný napoprvé? Vlastně moc ne, ale alespoň mě překvapil. A co napodesáté? Odpovím ústy Lucie Matouškové alias Lízy “To mě poser, nikoliv.” Aleš Chromečka, Ok

Pochopení skrz knihy Tento měsíc jsem četla velmi zajímavou knihu, Bez dcerky neodejdu od Betty Mahmoody. Velmi mne zaujala a určitě bych ji všem doporučila. Pojednává o Američance Betty, která se provdá za íránského doktora Moodyho. S ním a se svou malou dcerkou Mahtob se vydá na dvoutýdenní dovolenou do Íránu. Netuší, že se tahle dovolená nakonec promění v osmiměsíční pobyt, osmiměsíční boj o útěk z Íránu. Vždycky jsem byla fascinována jinými kulturami, snažila jsem se nějak pochopit uvažování různých národů a etnik. K takovému pochopení je důležitá taky znalost historie, protože všechno se vším souvisí, historie ovlivňuje. A tak jsem před nějakou dobou do svého seznamu knih zařadila knihy pojednávající o historii národů na Blízkém východě. Jako první jsem začala Exodem od Leona Urise, která vypráví o historii židovského národa. Pomohla mi více pochopit dnešní situaci v Izraeli. Poté jsem plynule pokračovala knihou Tisíc planoucích srdcí od Khaleda Hosseiniho, která popisuje život afgánské dívenky Marjam, která je proti své vůli provdána za pětačtyřicetiletého Rašída. Díky této knize jsem si uspořádala všechny ty politické machinace, které v Afghánistánu probíhaly. Pokud vás toto téma zaujalo, doporučila bych si také přečíst Pevnost devíti věží, ve které Akbar Omar Qais zachytil své dětství v Afghánistánu. 55

Neříkám, že po přečtení těchto knih se ze mě stal odborník na situaci na Blízkém východě, a stále se necítím příliš sebevědomě, abych dokázala vést na toto téma dlouhé debaty, ale rozhodně začínám lépe chápat, jak tamní lidé přemýšlejí. A byla bych ráda, kdybych vás tímto článkem zaujala natolik, abyste se snažili o to samé. Začít tyto národy vidět v jiném světle. Nejspíš je nikdy úplně nepochopíme, ale můžeme se o to pokusit. A tímto rozhodně nekončím, chtěla bych se „kouknout na zub“ i jiným národům a etnikům. Johana Dudová, Sx

HUDEBNÍCI A DROGY

Asi každý z nás už si někdy představoval, jaké by to bylo být slavným zpěvákem či zpěvačkou. Mít kolem sebe spoustu obdivovatelů a fanoušků, kteří na vás čekají ve všech koutech světa a za setkání s vámi jsou schopni udělat téměř cokoli. Zní to sice naprosto pohádkově, jenže když přijde velká sláva, ne každý se s její tíhou dokáže vyrovnat. Ztrácíte svou anonymitu, nemáte soukromí, v bulvárech se o vás píší nepravdivé informace, paparazzi číhají za každým rohem, jen aby zjistili, jak vypadáte „v civilu“ nebo s kým právě jdete po ulici. Některé hvězdy se nad to dokážou povznést a berou to jako součást svého povolání i života. Avšak je zde spousta takových, kteří ten nátlak nesnesli, a tak našli „řešení“ všech svých problémů. Užívali návykové látky. Ať už kvůli podávání lepších výkonů na pódiu, touze po dobrodružství nebo z naprostého zoufalství. Někteří z těch, co takto učinili, se dokázali přes všechno přenést a udělat tlustou čáru za svou minulostí, ale je zde mnoho takových, kteří na tento svůj riskantní čin doplatili. A tak začala spousta zářících hvězd vyhasínat, až vyhasla úplně. Zde je pět slavných hudebníků a hudebnic, kteří těžké břemeno na svých zádech neunesli.

Kurt Cobain

„It’s better to burn out, than to fade away.“ („Je lepší shořet, než vyhasnout.“). Tento citát byl součástí dopisu na rozloučenou frontmana skupiny Nirvana, který v dubnu 1994 údajně spáchal sebevraždu. Jsou zde však spekulace, že při tak vysoké dávce heroinu, kterou měl v

krvi, nemohl být schopen prostřelit si hlavu, a tak se spousta lidí domnívá, že za jeho smrtí stojí jeho manželka Courtney Love, rovněž závislá na drogách. Pravdu neznáme ani dnes po více než dvaceti letech od úmrtí jednoho z nejslavnějších hudebníku devadesátek. Zemřel ve věku 27 let a vstoupil tak také do Klubu 27 (početná skupina hudebníků, kteří za ne vždy objasněných okolností zemřeli ve svých 27 letech).

Whitney Houston Majitelka jednoho z nejvýznamnějších hlasů, která se díky držení celkem 415 ocenění dostala dokonce do Guinessovy knihy rekordů coby nejoceňovanější umělkyně všech dob. Zemřela ve věku 48 let v únoru 2012. Důvod její smrti také není přesně znám. Údajně se utopila ve vaně poté, co si vzala smrtící dávku kokainu, marihuany a několika léků. Ani při tomto úmrtí nechybí nejrůznější spekulace. Například se spousta lidí domnívá, že byla zavražděna drogovými dealery kvůli dluhům. Stejný osud potkal bohužel i její dceru Bobby Kristinu Brown.

Amy Winehouse Stejně jako Kurt Cobain i Amy zemřela ve svých 27 letech, a tak také vstopila do Klubu 27. Do světa tvrdých drog ji údajně dostal její manžel Blake Fielder-Civil. V červenci 2011 byla svým bodyguardem nalezena mrtvá ve svém domě v Londýně. Příčina smrti byla objasňována několik měsíců a zveřejněna až po třech měsících od úmrtí. Koronární soud určil,

že příčinou její smrti byla otrava alkoholem. Obsah alkoholu v její krvi byl stanoven na 416 mg na decilitr - 4,16 promile. Závislost na drogách, hlavně na alkoholu, jí působila velké problémy. Zpívá o ní v písni Rehab, kde také říká, že léčit se nepůjde, že je jí dobře.

Janis Joplin Symbol hnutí hippies, zpěvačka a kytaristka se specifickým rock-soulovým projevem, zemřela taktéž v 27 letech. Mnohé ženy inspirovala coby symbol feminismu a emancipace žen v jinak převážně mužském světě rockové hudby. Drogy jí nebyly cizí už na střední škole a po maturitě byla dokonce hospitalizována kvůli alkoholismu. Ve svých dalších studiích nebyla příliš úspěšná a brzy ji začala přitahovat hudba. Publikum si získávala především svým nakřáplým hlasem a schopností umné improvizace. V říjnu 1970 je Janis Joplin nalezena mrtvá, když příčinou jsou už více než rok narůstající problémy s drogami a alkoholem.

Elvis Presley O králi rock ‘n’ rollu netřeba asi hovořit dlouze. Historie nebyla svědkem mnoha hudebních idolů takového formátu, jakým byl právě Elvis Presley. Průkopník rock ‘n’ rollu s obrovským charismatem a výjimečným hlasem prodal dodnes přes miliardu kopií svých nahrávek. Hrál také v mnoha filmech. V 70. letech však jeho hvězda začala vyhasínat. Výrazně přibral na váze, ve velkém bral léky. Pořád sice vystupoval, ale spíše než na novou tvorbu sázel na starší hity. Příčinou jeho smrti v roce 1977 byl oficiálně srdeční infarkt, v jeho krvi bylo však nalezeno značné množství kodeinu, různých barbiturátů a dalších látek. Za námět na téma děkuji Ondrovi Michálkovi, který všem čtenářkám vzkazuje, že je nezadaný. :D Amy Winehouse

Dorota Kolářová, 1. A 59

PŘÍBĚH PLÝTVÁNÍ JÍDLEM

Neboj se a jez! Dva hlavní protagonisté se rozhodli po dobu šesti měsíců žít jen z vyřazených a vyhozených potravin. Při autentických záběrech, které dokládají, jak alarmující je daná problematika, došli do stavu, kdy nebyli schopni tak obrovské množství jídla sami spotřebovat.

Diváci postupně usedají na místa ke svým kulatým stolečkům. Opodál pokládá bývalý absolvent gymnázia právě dopečené toasty na stůl. Jindy student žurnalistiky, dnes obsluha za barem. Obejde barový pult a smutně si povzdechne: „Tihle studenti, to je samý čaj a toasty. Kdyby si alespoň dali pivo, abych se tu do těch čtyř nenudil.“ S úsměvem mírného pochopení jsem si vzpomněla na letní brigádu, kde nastal diametrálně odlišný problém. Oni abstinující studenti jsou přece jen příjemnější společnost. Již zkušený barman Jiří se musel vrátit k práci, na mě čekal důležitější úkol první promítání na veřejnosti. Oproti těm předešlým nastala výrazná změna - na projekci mohl přijít kdokoliv, což 62

zajistilo zvýšenou koncentraci adrenalinu v krvi. Ačkoliv se počet příchozích nevyrovnal počtu odeslaných pozvánek na facebooku, ve výsledku to bylo dobře. Takřka třicet lidí obsadilo veškeré židle na místě promítání. A škála byla opět pestrá. Od studentů přes absolventy a učitele po širokou veřejnost. Reakce diváků, kteří film s nadšením pozorovali, mi vynahradily ty „adrenalinové chvíle“, kdy jsem zapomněla zmínit základní informace, jako je třeba režisér filmu. Přítomným se hluboce omlouvám a doplňuji, že geniální snímek Neboj se a jez zrežíroval a natočil Grant Baldwin. Stále to ale nebyl takový problém jako „jak připojit notebook k projektoru zavěšenému u stropu“, který nastal krátce

po příchodu do Mandaly, kde se vše mělo odehrát. I tento zádrhel byl záhy vyřešen zkušeným technikem. Už tedy mohu osobně potvrdit, že v kopřivnické Mandale se schází zruční a talentovaní lidé. Nemohlo tudíž chybět ani studentsvo gymnázia, které z dalekých krajin Příbora (sedm kilometrů od Kopřivnice) přišlo zhlédnout ten dlouho očekávaný snímek a prodiskutovat otázku plýtvání jídlem. Díky vzácné návštěvě Aleny Malíkové, ekoporadkyně se specializací na biopotraviny, jsme byli obeznámeni i se systémem KPZ (Komunitou podporované zemědělství), které označuje přímý vztah mezi zemědělcem a spotřebitelem. Právě paní Alena pomáhá vytvořit vazby mezi těmito lidmi. Jen v Příboře využívá bedýnkového systému kolem čtyřiceti lidí. Zajistí si tak lokální potraviny v bedýnkách, které pro ně drobní zemědělci připraví.

O čem jsme debatovali? Hlavním tématem promítání a diskuze byly okolnosti spojené s plýtváním jídla. Mnoho lidí totiž netuší, jak může ovlivňovat naši planetu. Když vyhodíte jídlo, neplýtváte jen surovinami, které na něj byly použity. Spolu s nimi vyhazujete cenné zdroje, které byly spotřebovány při jejich pěstování, výrobě, případně chovu. Je to například voda, půdní živiny, paliva, lidská práce a energie. Jejich vznik přispívá ke globálnímu oteplování více než veškeré zplodiny z dopravních prostředků. Těžko si lze představit v rámci celého světa, že malý stát, jako je Česká republika, může globálně přispět k nějakému zlepšení, obzvlášť když na světe žije více než sedm miliard lidí.

Podle statistického úřadu Evropské unie se ale v Česku vyhodí kolem 729 tisíc tun jídla ročně. Využíváme přitom více přírodních zdrojů, než kolik bychom měli. Jak je tedy možné, že vyhodíme tolik jídla? Jako nejčastější příčinu podle průzkumu CVVM (Centrum pro výzkum veřejného mínění) Češi uvádějí spotřební lhůtu potravin či velké množství uvařeného jídla. Datum spotřeby si přitom často pletou s minimální trvanlivostí, ta na rozdíl od potenciálně škodlivého jídla označuje pouze změnu chuťové či výživové kvality. Díky neznalosti termínu „minimální trvanlivost“ se stává, že prodejci vyřazují velké množství stále dobrého jídla. K velkému plýtvání ale dochází už na zemědělské půdě, kdy jsou farmáři nuceni plnit přání 63

obchodníků a vyhodit potraviny, které nesplňují některé estetické normy, jako jsou velikost, tvar či barva.

Záleží na nás I jeden člověk může ovlivnit směr, jakým se společnost vydává, a ulehčit tak naší planetě. Stačí myslet. Uvažujte, co si kupujete a jestli to dokážete spotřebovat. Nedělejte zbytečné nákupy a naplánujte si, co budete jíst ještě předtím, než se vydáte do obchodu. Pro více informací, jak snížit množství vyhozených potravin, navštivte stránku hlavních protagonistů filmu:

http://www.foodwastemovie.com Promítání se uskutečnilo v rámci “Ozvěn festivalu Země na talíři” pořádaného analytickým centrem Glopolis ve spolupráci s Local Mandala, Filmovým klubem MGP a podporou Aleny Malíkové. Melánie Klvaňová, 3. A

Okresní turnaj ve skocích na lyžích Dne 31. 3. se v nedalekém Frenštátě pod Radhoštěm sešla skokanská elita středních škol našeho okresu. Město Jiřího Rašky se pyšní čtyřmi skokanskými můstky K95, K45, K20 a K9, které všechny prošly rekonstrukcí, včetně modernizace profilů a položení nové finské hmoty, a tak volba padla právě na tuto valašskou megapoli. Oboru znalí jistě vědí o pár unikátnostech areálu, například, že jako první na světě byl můstek rozsahu K=90 pokryt umělým povrchem právě zde.

Vědomi si vážnosti celé akce vypravili se na ni i naši studenti. V rámci tréninku, oděni v kombinézách a s lyžemi na rameni, pod vedením trenéra Jiřího “Eagla” Svobody šlapali až do “Frenu” na silničních kolech Favorit F-9. Ubytovali se v horském hotelu, kde vydatně pojedli a

popili na školní účet. V areálu se kupodivu octli jako první, tudíž jej mohli plně využít pro svou potřebu. Kolem jedenácté dopolední končila prezentace a naše borce už ozařovalo slunce na vrcholu můstku. Někteří z reprezentantů (jako Anton “Koudelka” Ptáčník) stáli na lyžích prvně a byla na nich znát nervozita. Kouč jej však za pomoci ostříleného skokana Romana Borovičky, jenž si právem říká “příborský Raška”, uklidnil, v důsledku toho Tony skočil krásných 92,5 m. To Roman si vedl o něco lépe a předvedl let dlouhý 101 metrů. Pohled na jeho letící tělo, tlačené vpřed silným větrem, musel být fantastický. Pravdou je, že fanoušci ho vřele přivítali dole na doskočišti. Roman si neodpustil své typické gesto vítězů a v tu chvíli obecenstvo propadlo v jásot.

Píseň “Hospůdko začouzená” se nesla snad po celém Valašsku. Tímto přesvědčivým výkonem se Roman zařadil do síně slávy příborských skokanů a vybojoval naší škole další zlatý pohár. Potvrdil tak svou jedinečnou formu a pověst nejlepšího olympionika ústavu. Doufejme, že se populární “Bory” kvalifikuje stejně jako posledně na ZOH.

Facebooková současnost a historie MGP Snad každý z vás má v odběru oficiální facebookovou stránku “Masarykovo gymnázium Příbor, p.o.”. Naše škola má však pestré spektrum i jiných. Pojďme se na ně společně podívat a třeba i zavzpomínat. Z aktuálních se krátce vraťme k nejsilnějšímu tahounovi mezi stránkami. Školní facebook pod správou pana Caloně jen kvete, podobně jako instagramový profil. Studenti byli nuceni ji založit v dobách, kdy se facebook dral do popředí sociálních sítí a škole stránka chyběla. Po svém příchodu ji pan Caloň přebírá a rozjíždí ve velkém.

Dlouho předtím ale vznikají další dvě legendy, a sice “Paní Kalová a její příběhy” a “Opic fanclub”. První zmíněná dlouhá léta přinášela historky ze života ženy činu, patronky mnoha generací a hlavního (ekonomického) velitele samizdatového odboje, paní Bo.ženy Kalové. I díky adminům svět poznal slova jako “kurabela” nebo historky o pokousání gorilou. To druhá fanpage se zdařile věnovala držiteli cen “Opičiny a skopičiny 2010” a “Chlupáč roku 2009 - 2011”, Kubovi “Opicovi” Šindelkovi. Kubu můžete znát jako představitele King Konga nebo z filmu Planeta opic, který mu přinesl 67

Oscara. Poslední zaznamenaná aktivita je z dubna 2013. To už se dostáváme do doby obrovského boomu všech možných “Přiznání”, kdy si na své přišlo i Gypri. Stránka “Přiznání MGP” přinášela skoro rok peprné příhody ze školního života. Dlouhá léta taktéž funguje koncept GFL a spolu s ním i stránka “Gypri futsalová liga”. Celou tu dobu nám poskytuje informace o nejvyšší futsalové lize ve městě, rozhovory s hráči, reportáže ze zápasů a různé ankety. Cílem adminů by do budoucna mohlo být snad jen více fotek ze zápasů a tribun. Jinak nelze nic vytknout, ba naopak je třeba pochválit vzrůstající úroveň. Netřeba představovat stránku “Fotka Martina Kunce každý den - FMKKD”, o které toho bylo již tolik napsáno. Snad tedy jen pro upřesnění. Tato dnes již legendární stránka proslavuje naši školu více než úspěchy Romana Borovičky v soutěži “Legie” nebo triumf našich basketbalistek. Uvidíme, kam se bude ubírat po odmaturování velkého eM, protože je se školou už neodmyslitelně spjata. Nemůžeme opomenout nedávno založené “Přiznání MGP”, jež navazuje na předchozí úspěchy dnes už neaktivního prvního přiznání. Díky němu se může kdokoliv anonymně vyjádřit k aktuální situaci ve škole. Rozběhl se také hon na správce této stránky, ten je však jako stínadelský Široko a bravurně se mu daří zůstávat neodhalen. Ze skupin stojí za zmínku “Saša je bůh”, kde hlavně dříve studenti psali o svých zážitcích s panem Orošnjakem. Dále pak mnoho skupin tématických, většinou s názvem “Biolka M (rok maturity)” 68

v hojném počtu zakládaných panem Netušilem. No a mezi naprosté novinky lze zařadit “Fotka Vlka každý den”, jenž si snad brousí zuby na pozici, která zbude po FMKKD. Zatím mají sekundánští admini jen 18 příznivců, zkuste tedy jejich stavy rozšířit. Nakonec zmiňme stránku školního časopisu, kde každý měsíc najdete odkaz na elektronickou verzi tohoto plátku. Právě zde můžete do komentářů napsat, pokud jsme nějakou z nich spjatou s MGP opomenuli. Historie je dlouhá a nějaká určitě upadla do zapomnění. A teď už hurá prozkoumat stránky, o kterých jste dodnes třeba ani nevěděli! Jáchym Pantálek, 4. A

ZDROJE

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Zástupce šéfredaktora: Nikola Polášková | Redaktoři: Aleš Chromečka, Bára Pařenicová, Barbora Skopalová, Dorota Kolářová, Helena Rychetská, Jáchym Pantálek, Johana Dudová, Karolína Špačková, Michaela Šumberová, Radim Friedel, Tereza Gottwaldová, Tomáš Horečka | Korektura: Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel

MGP