RESTART | 6. vydání by Restart (@casopisMGP)

RESTART

4 KOMENTÁŘE

16 FOKUS

29 TÉMA

40 ABSOLVENTI

50 KULTURA

59 OD VĚCI

12 AKTUALITY

19 VÝBĚR

36 KONTEXT

46 ROZHOVOR

56 KAM SE VYDAT

Inspirace, která schází

sát článek, když postrádáte inspiraci a možná nemáte ani co říct, je jako spadnout do králičí nory. Nevíte, jestli je ta nora tak hluboká, nebo jestli padáte zvolna, že to tak dlouho trvá. Když dopadnete až na samé dno své představivosti, začnete utíkat a hnát se za králíkem s hodinkami. Dejme tomu, že to je ten pomyslný čas, který strávíte uháněním vlastní představivosti. Když ale pocítíte, že čtenářům už nemáte co říct, je to, jako byste se ztratili v říši divů. Potkáváte nesmyslné výplody své vlastní fantazie. Začnete se ztrácet v otázkách existencialismu. Může se vám zdát, že kolem vás létá vysmívající se kočka. Jestli se vám to poslední nezdá, dejte jí najíst a ona vám dá na chvíli pokoj. Blížící se uzávěrku bych přirovnala k Rudé královně, která vám chce každou chvíli setnout hlavu. Ale vy se jen snažíte dovést svůj text do určitého stádia, kdy

bílý papír takřka „přebarvíte“ svými slovy. Jako ty bílé růže, které Alenka přebarvila na červené. V konečném stádiu zoufalství pijete čaj o páté. Z hodin se ale stávají dny a vaše hlava nedokáže vymyslet kloudnou myšlenku, kterou by vaše ruce mohly přepsat na papír. Nakonec možná zjistíte, že to byl jen sen. I Alenka přece snila. Pojďme si teď společně vyprávět o tanci „humří čtverylce“ a bloumat nad hádankou, proč je havran jako psací stůl. A nebo si můžete přečíst, co jsme si pro vás přichystali do nového čísla. Vážené čtenářky, vážení čtenáři, příjemné čtení vám přeje Melánie Klvaňová, 3. A šéfredaktorka

Příborské gymnázium a múzy v jeho zdech “Bylo, nebylo, před ne zas tak dávnými časy, kdy po našem světě ještě chodily legendy jako Patrick Swayze a na filmovém plátně se proháněli odrostlí šmoulové v retro snímku Avatar, žil, byl jeden nesmělý chlapec, kterému se v očích zrcadlily nejen naděje a bujné sny, ale také odraz našeho spektakulárního ústavu, který byl po osm let jeho útočistěm. Píše se rok 2009 a před Masarykovým gymnáziem v Příboře se shlukuje třicetidvoučlenná skupina, která se přes veškerá očekávání ani neodvažuje dovtípit, že jejich pobyt na této instituci jednoho dne dojde ke svému konci…” Ach jo, asi takové kecy byste mohli očekávat od úvahy shrnující mou gympláckou kariéru. Pojďme si ale směle přiznat, že já ani Vy nejsme v adekvátním mentálním rozpoložení k tomu, abychom se tady spolu brodili přes řádky přeslazené mrtvé nostalgie, která dozajista začne brzy smrdět, a stejně tak se nikomu z nás nechce sedět u unylé rekapitulace všech zážitků, které letošní oktávě, nejšikovnější a nejpohlednější třídě, příborské gymnázium dalo. Proto to zkrátím, hodím ručník do ringu a brzy uvolním místo nějakému novému talentu. Ač jsem mezi žlutými zdmi MGP strávil 4

skoro polovinu života, nepodařilo se mi utvořit si jednoznačný názor na to, zdali je studium zde dobré, nebo špatné. A je to vlastně jedno. Možná zkrátka na pořádnou sebereflexi potřebuji určitý odstup, jelikož je čerstvě po maturitě a řekněme, že zatím nemám materiál pro srovnání, ale už teď jsem schopen říct, že pocit, který u mě převažuje, je vděk. V opravdu extrémních případech vděk za to, že určité jedince už nebudu muset nikdy spatřit, z drtivé většiny jsem však vděčný lidem, kteří mě určitým způsobem obohatili. Doufám, že když se nad tím chvilku zamyslíte, tak mi dáte za pravdu, že nespornou výhodou našeho gymplu je pestrost lidí, kteří se kolem Vás nacházejí. Někdy je možná těžké to vidět, ale ať už se jedná o členy učitelského sboru, žáky nebo třeba školní personál, vždy máte možnost vybrat si, kým se necháte formovat a koho naopak ovlivníte Vy. Mou pointou je, že děkuji všem těm, kteří mi něco dali a dovedli mě k tomu, jaký jsem dnes. A že jich nebylo málo. Vzhledem k tomu, že jsem se na začátku chvástal tím, že potopu, která by při vylévání mého srdíčka nepochybně znehodnotila minimálně tucet listů, omezím

jenom na osvěžující pramen, se pokusím dodržet své slovo a pomalu přejít do finiše. Nemám pro Vás žádné pompézní finále ani duchaplné zakončení, které všemu dodá smysl. Snad jenom to, že pokud jsem to dosud zvládl já, tak pro Vás to bude hračka. Já Vám fandím, vždyť to víte. Aleš Chromečka

#EPveŠkole Projekt Evropského parlamentu „Vyslanci do škol“ přinesl alternativu k Wikipedii. Jeho cílem je šířit povědomí o EU mezi mladé lidi. Středoškoláci z brněnských a okolních škol se v pátek 2. června zúčastnili projektového dne na SŠ informatiky, poštovnictví a finančnictví. Z pestré nabídky workshopů si účastníci mohli zvolit, zda se chtějí dozvědět něco o bezpečnosti v EU, postavení České republiky v rámci osmadvacítky nebo například o možnostech cestování do zahraničí s projektem Erasmus+. Součástí workshopu ČR a EU byl průzkum mezi účastníky. Většina z dotázaných se domnívala, že v Evropském parlamentu nesedí kompetentní lidé. Z výzkumu

rovněž vyplynulo, že o evropskou politiku se skoro nezajímají. To potvrzuje především fakt podpořený výsledky Eurobarometru - čím méně se lidé zajímají o unii, tím horší o ní mají mínění. Nízká informovanost je jedním z hlavních aspektů nedůvěry vůči evropským institucím. Podle průzkumů veřejného mínění Eurobarometru vyslovilo důvěru pro EU jen 33 % respondentů z České republiky, což nás řadí na poslední místo v Unii. Přitom informovanost je pro správný chod společenství klíčová. Díky jejímu nedostatku nás mohou ovlivnit populistické hlasy. V důsledku toho můžeme pocítit změny, které teď prožívá Velká Británie. Brexit ukázal, že reforma přístupu k členským státům je klíčová. Vyhlášení referenda už několikrát nastínil i Miloš Zeman i přesto, že sám by byl proti.

Bezpečnost v EU Populisté často těží ze strachu z migrace a teroristických útoků. Své voliče lákají na přehnané sliby o ochraně hranic a změně azylové politiky. Jak je to s bezpečností v Unii shrnuli ve čtyřiceti pěti minutovém bloku studenti z Univerzity Palackého v Olomouci Miloš Zavřel a David Březina. Posluchače seznámili především s důležitými mezníky ve vývoji azylové politiky. Jako současný problém se ukázala nedostatečná spolupráce složek Europolu, a to zejména v řešení problému radikalizace mladých muslimů, kteří svobodně překračují hranice bez hlubšího povšimnutí. V 70. a 80. letech bylo množství teroristických útoků v Evropě vyšší, než je tomu dnes. V té době se zároveň otevíraly hranice a uzavírala se Schengenská smlouva. Přehnaný strach z cestování je podle Miloše Zavřela způsoben jednak tím, že tehdy útočili evropští teroristé, příslušníci radikální levice; navíc to média nešířila tak jako dnes. „Během migrační krize byla panika opravdu obrovská. Zprávy televizního kanálu Nova tuto paniku umocnily dramatickou hudbou a šokujícími nadpisy. Za tento chaos může rozvoj technologií. Dnes smí každý šířit své názory svobodně. A na sociálních sítích jsou lidé agresivnější, než když diskutují z očí do očí, proto se z toho stala opravdu mediální žumpa. Když mám chuť se potrápit a prožít nějaký ten duševní masochismus, podívám se na diskuze na Novinkách,“ konstatoval Zavřel.

Nedostatečná mediální výchova a vliv sociálních sítí mohou mít nedozírné následky ne jen na smýšlení společnosti. Projekt „Vyslanci do škol“ alespoň přinesl informace studentům, kteří jsou mnohdy odkázáni na Wikipedii. Své poznatky mohli uplatnit v závěrečné panelové diskuzi s europoslanci na téma Fakta vs. mýty o EU. Melánie Klvaňová, 3. A Časopisu Restart se podařilo získat rozhovor s europoslancem Tomášem Zdechovským. O tom, jak vypadá den evropského poslance, jaké téma se probíralo v době rozhovoru v Evropském parlamentu a o možnostech stáže, nám zodpověděl několik otázek.

Jak jste se dostal k práci europoslance? Před touto prací jsem podnikal deset let a spravoval své tři firmy. Jako poradce jsem pracoval pro paní europoslankyni Zuzanu Roithovou. Na návštěvě v Bruselu mě napadlo, že bych jednoho dne chtěl být europoslancem a v období let 20082014 jsem na tom systematicky pracoval. Poprvé jsem kandidoval v roce 2009. O pět let později, tentokrát úspěšně, jsem kandidoval podruhé.

Jak vypadá Váš běžný den v Bruselu? V šest hodin ráno vstanu, zkouším cvičit a

poté jdu do parlamentu, kde začnu odepisovat na veškeré emaily, které mi připraví mí asistenti předem. V devět hodin začíná zasedání výboru. Tam jdu v případě, že se projednává téma, které se mi líbí nebo se mu věnuji. Poté mám pracovní oběd nebo si jdu zahrát squash se svými stážisty. Tam je vždy proženu a pak kolem půl druhé jsou schůzky s lidmi, kteří s námi chtějí diskutovat o různých problémech. Vyberu si témata, kterým se věnuji, a jdu na odpolední jednání výboru.

Jaké bylo poslední téma, kterému jste se věnoval? Minulé téma bylo zneužití médií Andrejem Babišem. To nás zaměstnávalo celý týden.

Pozvání přijali Tomáš Zdechovský, Jiří Posp strany (Křesťanských demokratů). Ta je se sv republiky v ní zasedá sedm členů ze tří pol

Je to téma, které se týká celé Evropy? Ano. Třeba teď si vezu zprávu, která se věnuje Tunisku. Nechceme, aby tam zvítězil Islámský stát, takže té zemi musíme pomoci vybudovat kapacity, aby bojovali proti korupci, proti radikalismu atd. Unie jim posílá peníze. Momentálně čtu zprávu, ke které si musím vypracovat stanovisko, a to pak budu reprezentovat.

Do jaké míry může Evropský parlament zasahovat do věcí, jako je ovlivňování médií panem Babišem? Kde je ta hranice, kdy je to věc i Evropského parlamentu? Evropský parlament v tom žádnou kompetenci nemá. Já jsem byl odpůrcem toho projednávání. Myslím si, že jednání panu 10

Babišovi neublíží, ale v současné době pomůže. Svůj rozpačitý pocit jsem vyjádřil na obou debatách. Česká republika je na 23. místě svobody médií ze sto osmdesáti zemí. Takže svobodu tisku tady určitě máme. Samozřejmě v Německu, ve Švédsku či v Dánsku je vyšší, ale daleko nižší je třeba ve Francii nebo v Itálii. Spojené státy jsou překvapivě na čtyřicáté třetí příčce v žebříčku. Když tedy brát svobodu médií, tak jako celek.

Organizujete stáže pro mladé lidi. Co očekáváte od potenciálních stážistů? Za prvé musí umět výborně minimálně jeden cizí jazyk. Nejlépe angličtinu a k

píšil a Michaela Šojdrová z frakce Evropské lidové vými dvě stě šestnácti poslanci největší v EP. Z České litických stran: KDU ČSL, TOP 09 a STAN.

tomu jiný jazyk. Žadatel musí poslat svůj životopis, ze kterého vyplyne, že dělá něco navíc mimo studium. Měl by napsat motivační dopis a shrnout, proč chce právě k nám. Stáže děláme na tři a více měsíců a vždy nám do výběrového řízení chodí sto padesát až čtyři sta žádostí. My chceme vybrat toho nejlepšího a s ním poté pracovat i v dalších letech.

Mladými lidmi myslíte vysokoškoláky nebo i středoškoláky? Myslíme, že mladý člověk by měl být za sebe zodpovědný i právně. Snažíme se vybírat od maturantů dál, aby se nějak posunuli. Je to zaměřené od osmnácti

do pětatřiceti let, ale kdyby byl někdo opravdu talentovaný a bylo mu třicet šest nebo sedmnáct, tak jsme samozřejmě schopní udělat výjimku.

Proč si myslíte, že má ČR tak nízké mínění o Evropské unii? Protože je málo politiků, kteří se za EU bijí. Je jednodušší nadávat než hájit něco, co je vzdálené. Myslím, že to je hlavní důvod. Kdyby to ale zažili a viděli... Melánie Klvaňová a Anna Murková, 3. A

AKTUALITY Žáci druhých ročníků tradičně absolvují množství exkurzí. Navštívili Moravský kras, Velké Losiny, Dlouhé stráně, záchrannou stanici v Bartošovicích a v rámci dějepisné exkurze se jeli podívat, jak vypadá Olomouc. Každoroční třídní výlety, které se konají den před vynesením ortelu, s sebou přinášejí originální nápady studentů, jejichž zvědavost mnohdy sahá daleko. Třída 3. A tento den využila k prohlídce kontroverzních exponátů a vydala se na dechberoucí výstavu Body the Exhibiton. Septima jela na Starý Jičín. Výstava globálního rozvojového vzdělávání učila studenty, jak být odpovědnými spotřebiteli a kolik hektolitrů vody se vyplýtvá na jedno tričko. Na Masarykově gymnáziu proběhl turnaj v Hearthstone. Ať je to, co je to. Na jednu z nejhezčích dějepisných exkurzí jeli prváci a dobrovolníci z jiných tříd. Ve Vídni navštívili Uměleckohistorické a Přírodovědné muzeum. Na poslední projekci Filmového klubu MGP v tomto školním roce se promítal film Můj Džihád. Pojednává o radikalizujících se mladých muslimech v Evropě. „Prvního dne šestého měsíce roku 2017 uzavřeli v Piaristickém klášteře v Příboře manželství paní Viola Mazalová, nyní Čejková, a pan Jan Čejka“. Na MGP se dějí věci! 12

Kde najdete nejlepší školní časopisy v kraji aneb Jsme první! Čtyřikrát. Skupina čtyř mladých lidí s panem učitelem Svobodou, který je mladý na duchu, se místo klasického vyučování vydala do knihovny hraničního Třince prověřit své kvality a ubezpečit se, že tu usilovnou práci ocení i širší okruh lidí mimo ústav gymnázia. Ačkoliv jsem jako šéfredaktor měla tu možnost přesvědčit se o schopnostech celé redakce několikrát, stále převládaly pochybnosti, jestli si příliš netroufáme očekávat nějaké umístění v krajském kole soutěže školních časopisů. Přece jen na této kompetici bylo naše školní periodikum Restart úplným nováčkem a mezi některými několikanásobnými vítězi, kteří se pokoušeli obhájit své minulé posty, není divné, že se míra skepse značně zvyšovala. Ostatně, rivalita byla znát.

Před samotným vyhlášením byly na řadě workshopy s novinářskou tématikou, na které se člověk nadšený pro žurnalismus těší snad úplně nejvíce. Já jsem se tedy těšila. Po prozkoumání možností, mezi kterými byl i seminář o videoreklamě, jehož se zúčastnili mí spoluredaktoři, jsem našla i jeden, který vyhrál nad ostatními na plné čáře a byl pro mě úplnou jedničkou. Dezinformace. Velmi aktuální téma, kterým se v poslední době zabývají i přední zpravodajská média, nám představila známá redaktorka Respektu Silvie Lauder. Mimo jiné nám objasnila i úskalí novinářské práce a jak to v redakci českého týdeníku vypadá.

S přibývajícím časem atmosféra houstla a blížilo se dlouho očekávané vyhlašování výsledků našeho snažení. Množství cen, které obdržel náš časopis, poukázalo přinejmenším na jednu věc - jak hodně jsem se spletla ve svém úsudku. Mimo dvě symbolické kategorie jsme vyhráli takřka vše, co bylo k dispozici. A domů jsme si odvezli: cenu za nejlepší obsah a 1. místo v kategorii středoškolských časopisů, dále ocenění za nejoblíbenější časopis, který veškeré redakce volily na místě, a nakonec jsme se stali i Absolutními vítězi napříč kategoriemi. Nutno podotknout, že cena byla také sladká. Co více může potěšit rodáky z Moravskoslezska než výrobky z nedaleké továrny na medové dorty - Marlenka. Avšak sladší je pocit, že nejsme jedinými vítězi z Příbora. Vedlejší Základní škola Příbor rovněž prokázala své kvality a vyhrála řadu krásných cen. Domů jsme se vraceli společně. Melánie Klvaňová, 3. A

Znečištěný vesmír AKTUALITY Astronomové našli planetu, která je teplejší než většina hvězd. NASA zaznamenala nejvyšší počet přihlášek na místa astronautů. Přihlásilo se okolo 18 300 zájemců, vybráno bylo 12 kandidátů. Goddardovo kosmické středisko vítá skoro 450 letních stážistů. Vědcům se podařilo najít rozdíly mezi kameny, které byly na Marsu sesbírány vozítkem Curiosity. Tyto rozdíly by mohly znamenat, že se podmínky na Marsu neustále měnily. Mohlo být snad na Rudé planetě víc vody, než jsme si mysleli? Hubbleův teleskop zachytil masivní mrtvou diskovou galaxii, což by mohlo vést k novým teoriím evolucí galaxií. Na Mezinárodní vesmírné stanici proběhl experiment s ploštěnci. Byli jim amputovány hlavy a ocasní části. Nejenže jim dorostly do původní podoby, ploštěnci byli dokonce méně světloplaší. Ke změnám došlo také u střevních bakterií. Jednomu z ploštěnců k tomu narostla ještě druhá hlava. Tyto výsledky nikdo neočekával. Naše Slunce možná nebylo jedinou hvězdou sluneční soustavy. Ve svých začátcích mohlo být součástí binárního systému (systém se dvěma slunci). Za Plutem se možná nachází planeta o velikosti Marsu. 16

■Kosmické smetí se stává dalším problémem, který bude třeba v nejbližší budoucnosti řešit. Oběžná dráha Země je zaneřáděná mnohem víc, než si myslíte. Na zemské orbitě se dnes pohybují statisíce nebezpečných úlomků, které tam zanechaly zničené rakety, družice, raketoplány či jiné pozemské vymoženosti. A nových satelitů stále přibývá. Kosmická éra přitom trvá teprve sedm desetiletí. Nejstarším smetím je družice Vanguard 1. Byla vypuštěna v roce 1958 a na oběžné dráze Země bude kroužit ještě dalších dvě stě let. Otázkou je, jak takové smetí vzniká? V roce 1978 byl v zemské atmosféře zničen Kosmos 954, sovětský průzkumný satelit s atomovým zdrojem energie. Radioaktivní trosky poté pokryly 124 000 km² kanadského území. Kosmické smetí samo pomáhá k vytváření dalšího vesmírného odpadu. V roce 2003 havaroval raketoplán Columbia, když chvíli po startu odpadl z vnější palivové nádrže kus zatvrdlé izolační pěny. Ten následně narušil tepelnou ochranu levého křídla stroje. Při návratu celá posádka zahynula. Důsledkem jiného vojenského experimentu Čína v roce 2007 vytvořila tři tisíce kousků smetí, když záměrně zničila svou družici. 85 % odpadu je na oběžné dráze dodnes. O čtyři roky později pak takový úlomek zničil jednu z ruských družic. V roce 2009 byl dokonce zničen satelit Iridium, když do něj narazila vysloužilá družice Kosmos 2251. Mezinárodní vesmírná stanice je také neustále v ohrožení. Už dvakrát musela být její posádka evakuována, protože hrozila srážka s letícími fragmenty a následné 17

vážné poškození stanice. Kosmický odpad pomáhá k vytváření nových a nových fragmentů a jejich počet se neustále zvyšuje. A pokud si myslíte, že se vás tyto problémy netýkají, vzpomeňte si na případ, kdy trosky ruské družice těsně minuly letoun Airbus. Kosmické znečištění tudíž není jen “vada na kráse” naší planety. Stává se totiž rizikem jak pro nově vypuštěné satelity a lodě s astronauty, tak i pro běžné cestující letadlovou dopravou. Neznečišťujeme ale jen zemskou orbitu. Na Měsíci bychom dnes našli spoustu zničených sond, několik přistávacích modulů programu Apollo, rovery, ruská i čínská robotická vozidla a jiné aparatury a vybavení. Ty jsou však pro nás “nejmenší” starostí, jelikož nás neohrožují. Donald J. Kessler, americký vědec, předpověděl, že oběžnou dráhu jednou zaplní takový počet úlomků, že nebude skrze ně možné proletět bez poškození plavidla. Tomuto stavu říkáme Kesslerův syndrom. Situaci se ale snažíme mít pod kontrolou. Existují instituce, které sledují každý kus smetí větší než jeden centimetr. Mezi takovéto instituce patří např. americké letectvo, IADC nebo ISON. Na sledování situace se podílí také Rusko nebo Čína. Je k dispozici také animace, která zobrazuje v reálném čase pozici všeho alespoň trochu většího na oběžné dráze kolem Země. Zde je odkaz:

http://stuffin.space/ Co ale se vším vesmírným odpadem dělat? Jak se jej zbavit? Jedním ze způsobů by byla obří popelářská loď (což by bylo velmi 18

drahé) nebo menší úklidová loď (což by bylo podstatně ekonomičtější). Mezi další způsoby patří např. navádění družic do atmosféry, použití laseru nebo obřího aerogelu. Jen si to představte. Aerogel by posbíral všechny menší úlomky a my bychom ho pak nechali shořet při pádu do atmosféry. Vskutku efektivní. Vyklizení geostacionárního hřbitova má určitě význam. V budoucnu totiž může tato skládka vytvořit vážný problém a stát se příčinou vesmírných nehod. A jak bychom si mohli podmanit okolí Země, když bychom se k němu ani nemohli dostat? Nikola Polášková, 3. A

VOTES FOR WOMEN! Ve Velké Británii to na počátku 20. století opravdu vře. „Zákon o volebním právu pro ženy nebyl schválen.” Úsečně vyslovený fakt vmžiku způsobí jednu z řady mnohých surových bitek mezi britskou policií a sufražetkami, tehdejšími bojovnicemi za (zejména) volební práva žen. Historie boje britských žen za volební právo se začíná psát kolem roku 1866, kdy je britskému parlamentu podána petice. Její příznivkyně požadují jediné – možnost volebního práva. Na petici ovšem není tehdejší vládou vůbec brán ohled.

Až roku 1897 se ženy opět začnou dožadovat svého práva, a tak vzniká National Union of Women’s Suffrage Societies v čele s Millicent Fawcett. Členky tohoto sdružení, sufražistky, jsou poměrně smířlivé a umírněné. Nenásilnou cestou chtějí dosáhnout svého kýženého cíle – práva volit. Nejprve tvoří základnu sufražistek hlavně ženy ze střední vrstvy, posléze se začínají připojovat i ženy z vrstvy dělnické. Po marných pokusech sufražistek o změnu zákona se roku 1903 od původní

organizace odštěpí skupina sufražetek – žen se stejným cílem, avšak již radikálním přístupem. Militantní skupinu žen tentokrát povede Emmeline Pankhurst, která spolu se svými dvěma dcerami, Sylvií a Christabel, založí Women’s Social and Political Union. Sufražetky své požadavky na rozdíl od sufražistek projevují útočnou až extremistickou formou. Kromě narušování politických schůzí totiž také směle zakládají požáry, připoutávají se k mřížím anebo rozbíjejí skleněné výlohy kameny. Těmi také házejí po vládních budovách. Hod kamenem tak měl symbolizovat útok proti vládě. Listopad 1910. Přichází nechvalně známý Černý pátek. Nešťastná událost se stala údajně prvním násilným aktem proti sufražetkám. Brutalita potlačení povstání šokovala širokou veřejnost. V ten den se proti sobě postavilo tři sta žen a šest tisíc policistů. Uvádí se, že dvě ženy zemřely a dvě stovky byly zatčeny. Uvězněné sufražetky byly kvůli házení kamení na vládní instituce označeny jako vězeňkyně druhé kategorie – jako kriminální pachatelé. To ale sufražetky odmítaly, neboť ony chtěly být uznány jako vězeňkyně první kategorie – uvěznění z politických důvodů či z výtržnictví. Mimoto měly jakožto vězeňkyně druhé kategorie horší podmínky a práva. Proto se uchýlily k zvláštnímu řešení – k hladovce. Špatný zdravotní stav vězeňkyně totiž znamenal její okamžitý odchod domů. Tento způsob řešení ovšem fungoval jen krátce. Zanedlouho se uvězněným sufražetkám držícím hladovku začala strava podávat násilně. Roku 1913 parlament schválil zákon známý pod jménem „hra 20

na kočku a myš”. „Kočka” byl v tomto případě policista, který měl za úkol nejčastěji jeden až dva týdny hlídat a kontrolovat uzdravující se sufražetku („myš”) a navrátit ji poté do vězení. Boje za volební právo přerušila roku 1914 první světová válka. Britský parlament ale nakonec v březnu roku 1917 udělil právo volit ženám starším třiceti let. Demonstrace za volební práva žen probíhaly i v dalších metropolích, například v Paříži nebo ve Vídni. V Československu se o volební právo žen zasadila Františka Plamínková (později dokonce založila Ženskou národní radu, jež měla dohlížet na rovnoprávnost žen) a Alice Masaryková. Roku 1920 tak československá ústava hlásala, že ženy a muži jsou si rovni v politické, sociální i kulturní oblasti a že jak muži, tak ženy tedy mají právo volit. Tereza Gottwaldová, Sp

VÍTE, ŽE....?

■Zdá se vám, že je někdy na našich školních chodbách nebo v šatnách rušno? A to naši školu navštěvuje pouze přes 400 studentů. Představte si, jaké to musí být na City Montessori School v Indii, která disponuje více než 52 000 studenty a 1050 učebnami. Škola v indickém velkoměstě Lakhna’ū se tak právem pyšní titulem „největší škola světa”. ■Benito Mussolini se stal veřejnosti (a zejména školám, kterými prošel) nechvalně známým dávno předtím, než se vydal na cestu fašismu. Ve svých deseti letech totiž pobodal svého spolužáka do ruky, a tak byl vyloučen ze školy. Ale tím jeho násilnické skutky zdaleka nekončily. Podobný incident s pobodáním se udál i na další škole, kam nastoupil. Mussolini se posléze také přiznal k tomu, že pořezal svou dívku na paži. Údajně prý také štípal věřící v kostele. ■Chtěli byste od své školy dostat laptopy zdarma? Pennsylvánské školy Harriton High School v Rosemontu a Lower Merion High School v Ardmore se roku 2010 rozhodly obdarovat své studenty štědrými dárky, totiž zbrusu novými Macbooky. Radost studentů ale neměla dlouhého trvání. Zanedlouho se totiž zjistilo, že v sobě mají jejich nové počítače zabudovanou stále aktivovanou webkameru, která, 21

jak se později ukázalo, vyfotila celkem přes 66 000 snímků. Pořizování fotografií prý mělo být součástí mechanismu proti zlodějům, který by určoval polohu případně ukradených laptopů. Vzhledem k tomu, že škola studenty, kteří byli Macbookem ve svém pokoji vyfoceni při „nevhodném chování”, v následujících dnech trestala, se nabízí místo školou deklarované „ochrana počítačů” spíš „špionáž studentů”. ■Ještě horší než chodit do výše jmenovaných škol v Pennsylvánii je být studentem na Arthur G. Dozier School for Boys ve floridském městě Marianna. O škole, jež byla založena na samém počátku minulého století, se přes sto let povídaly divné zvěsti. Prý v její budově celé roky probíhalo ponižování a mučení studentů. Také bylo mnoho tamějších studentů pohřešovaných. Dokonce se tam měla udát i vražda. Až roku 2011 byla tajemná škola uzavřena a o rok později se o ni začal zajímat tým antropologů, biologů a archeologů, který nalezl na území školy ostatky 55 těl, přičemž tři z nich byli identifikováni jako její dávno zmizelí studenti. Jelikož je aktuální číslo Restartu věnováno maturantům, chtěla bych jim popřát hodně štěstí v následujícím studiu a také žádné tyranské spolužáky a padesátitisícové davy na chodbách. A raději si neberte domů jakoukoliv elektroniku zdarma, co vám škola nabídne. A výměnné pobyty na Floridu také raději neriskujte, leda jen jako forenzní antropologové Tereza Gottwaldová, Sp

DEN, KDY HANNIBAL R VOJSKO U TRASIMENS 21. 6. 217 př. n. l. »22

J t m t K 24

ROZDRTIL ŘÍMSKÉ SKÉHO JEZERA 200 let

Je tomu už více než dvě tisíciletí, co se Hannibalovi povedl tento mistrovský vojenský kousek. Samozřejmě nemám na mysli nic jiného než bitvu u Trasimenského jezera. Jak ovšem tato řež, kdy Řím ztratil desetinásobek svých jednotek oproti Kartágu, vlastně probíhala? To se brzy dozvíme. 25

PŘEDZVĚST ZMARU Římská říše byla roku 217 př. n. l. ve vojenské krizi, kterou volně zapříčinila druhá punská válka. Právě senát měl za úkol ji z ní dostat. Proto se museli usilovně začít hledat noví konsulové. Jedním z nich, k nevelké radosti senátu, se stal Gaius Flaminius. Flaminius byl ctižádostivý a velice nedočkavý demagog, jenž mylně předpokládal, že se vyzná ve vojenské teoretice. Chtěl okamžitě vyrazit za Hannibalem, který se dostal do severní Itálie, a zničit ho. Jak už tomu ovšem bylo zvykem, tak i teď je náš Pun před Římanem napřed. Dávno věděl o svém pronásledovateli. Rozhodl se mu proto uštědřit tvrdou lekci. Pro místo bitvy si 20. června Hannibal vybral krajinu na západ od Perugie, bezprostředně u jezera Trasimene.

ARMÁDA LVŮ VEDENÁ OSLEM

21. června bylo neobyčejně mlhavé počasí, to punským jednotkám nahrávalo do karet. Oproti nim Flaminius nevykonal ani řádný průzkum. Šel tak do boje naslepo. Vydal se kolem jezera přímo na druhý konec údolí, kde stála Hannibalova hlavní armáda jako návnada. Flaminiusovo vojsko postupovalo vpřed, v tom však vyšel rozkaz od Hannibala a z nenadání se punské zálohy začaly hrnout na Římany ze všech stran. Flaminius byl se svým vojskem nečekaným útokem zaskočen. Muselo se okamžitě ustoupit zpátky, avšak to již nešlo. Z mlhy, která ještě znásobila zmatek, se řítily střely prakovníků, šípy lučištníků i samotní pěšáci a jízda. Bravurně využil Hannibal svou výhodu, kterou ještě znásobilo vyvýšené

postavení a držel Římany v kleštích. Samotný Flaminius padl v bitvě, když jej údajně usmrtili Hannibalovi spojenečtí Keltové. I přesto, že se zbytek legionářů bránil statečně, bylo již rozhodnuto.

KONEC KRVEPROLITÍ Najednou bitevní vřava utichla. Odhalila se pláň údolí, která byla poseta nesčetným množstvím mrtvol. Z původních 31 000 Římanů zde leželo v krvi na 15 000 padlých. Kartáginci mohli být tedy spokojeni, vyšli z toho mnohem lépe. Jejich armáda, která čítala asi 40 000 mužů (zdroje uvádí i 20 000), ztratila “pouze“ 1 500 válečníků. Cesta k Římu byla tedy otevřená a Hannibal dosáhl jednoho ze svých největších vítězství.

720 LET Den, kdy byl Václav II. korunován českým králem 2. 6. 1297 260 LET Den, kdy proběhla bitva u Kolína 18. 6. 1757 210 LET Den, kdy proběhla bitva u Friedlandu 14. 6. 1807 180 LET Den, kdy královna Viktorie nastupuje na trůn 20. 6. 1837 50 LET Den, kdy začala Šestidenní válka 5. 6. 1967

Tomáš Horečka, Sx

MATURITA ■V mém rozlučkovém, to jest posledním “restarťáckém” článku, se mohu už takřka s absolutním klidem poohlédnout za uplynulým měsícem. Důvod je prostý: skončily veškeré maturitní zkoušky, učení, u mnohých i stres a skoro i vyprchal alkoholový odér z prostor KD Příbor, kde se konal maturitní večírek.

zvonění, milá to tradice všech maturantů. Dojemné loučení s učitelstvem, kamarády a spolužáky letos probíhalo jako za starých časů jednak pomocí rozhlasu, ale i klasickou formou, jak jste ostatně sami viděli. Celkem bylo vybráno kolem dvaceti pěti tisíc korun, což slibovalo parádní pomaturitní oslavu.

Následující řádky budiž průvodcem pro budoucí maturanty.

2. května se rozběhla státní, písemná část maturitní zkoušky. Testem z matematiky pro ty, kteří si zvolili ve státní části kombinaci M-Čj, a slohovou prací pro kombinaci Aj-Čj. Ve středu pak čeština pro všechny a test z angličtiny. Zde už šlo, jak se říká, do tuhého. Po testu z matematiky se mnohým hroutil svět, leč zcela neoprávněně.

Letos vše odstartovalo dříve než bývalo zvykem v letech minulých. 12. duben se totiž nesl ve znamení slohových prací. Jako každým rokem i v ono úterní odpoledne se ihned po dopsání strhly debaty o obtížnosti zadaných témat a podobně. Někteří už nyní věděli, že je zle a že maturitu budou opakovat v září. Společnost SCIO argumentovala, že důvodem tohoto brzkého termínu, ve kterém se slohovky psaly, je nedostatek času na opravování, a že tento rok nebudou muset žáci čekat na výsledky do poslední chvíle. Později jsme se přesvědčili, že tomu tak nebylo. Zbývající dva týdny relativního klidu vyplnilo mnoho z nás pilnou přípravou na didaktické testy. Nebo jsme si to alespoň kladli za cíl, protože hned den po slohovce se hrálo finále GFL, následované fůrou dalších událostí, jež završilo poslední

Do startu ústních maturit času dost, a tak se někteří odvážlivci rozhodli tzv. svaťák využít zčásti pro práci a nebo zábavu, na učení tedy vyhradili poslední tři, čtyři dny před ústní zkouškou. Toť byl můj případ, neboť u této části jsem si, na rozdíl od části testové, byl, jak se říká, jistý v kramflecích. Velikou ctí mi tedy bylo, když jsem 16. května zahajoval školní maturity právě já. Po přivítání paní předsedkyně se šlo na věc. Nyní bych mohl popisovat, jak to bylo jednoduché, ale nenechte se zmást! V posledních letech 29

se rozšířilo heslo “maturita-formalita” a dle mého názoru právě na to dojelo mnoho studentů. Co vám budu vyprávět, učitelé vás už určitě varovali. Po zbytek týdne mne mohli mí přátelé vídat u svých maturit jako morální podporu. V pátek odpoledne zazvonil zvonec a maturit byl konec. Tedy ne tak úplně, museli jsme si ještě vyslechnout pár proslovů a předat dary. Naše třída se měla setkat zase až za týden, během slavnostního předávání vysvědčení. Zde jsem ovšem seděl jen v roli diváka, tudíž nemohu popsat pocity, jaké se mým přátelům honily v hlavách během těchto chvil. Každopádně se máte na co těšit, minimálně aspoň uvidíte, jak vypadají rodiče vašich soukmenovců. No a definitivní tečka přišla 27. května v podobě maturitního večírku, který, jak už bylo avizováno, měl být nezapomenutelný. A vskutku byl. Každý se s každým rozloučil, zavzpomínal si a třeba i zaplakal. I nějaké popravky měly své místo. Co říci na závěr? Snad jen pár poznatků. Není se čeho bát, hlavní je si věřit. Nervy si nepřipouštějte, dělají totiž nejvíc, poctivá příprava je s nimi jen půl úspěchu. Zkoušející budou opravdu rádi za každou informaci. No a následné oslavy si užijte plnými doušky! Tímto se s vámi naposledy loučím za celý kolektiv maturantů. Buďte nám dobrými nástupci! Jáchym Pantálek

ANKETA

Jelikož už je pomaturitní období (což znamená, že nás opustili letošní maturanti, které čeká čtyřměsíční zasloužená “dovolená”), rozhodla jsem se, že se některých zeptám, jak využijí své volno a kam na podzim zavítají. Tímto jim chci dát poslední možnost popularity, která jim byla do nedávna dopřávána, a také popřát všem maturantům štěstí do dalších let studia a následného užívání života. Na jakou školu se na podzim chystáš a jak se na ni připravuješ? Iva Jordánková, 4. A Chystám se na Právo a právní vědu UP v Olomouci. Myslím, že celé učení na maturitu a přijímačky bylo jednou velkou přípravou na školu, takže o prázdninách budu odpočívat. Čeká mě přece pět let dřiny. Kateřina Monsportová, Ok Chystám se na VUT do Brna na obor průmyslový design, kde mě ještě v prosinci čekají talentovky, takže se budu připravovat na ně. Také jsem na gymnáziu neměla deskriptivu a i na ni bych chtěla o prázdninách mrknout. Jiří Kubec, 4. A Byl jsem přijat na čínskou filologii a politologii a evropská studia, tedy přesně na tu kombinaci oborů, na kterou jsem chtěl. Že bych se nějak připravoval, o tom zatím mluvit nelze. Aleš Chromečka, Ok V září se chystám na brněnskou Masarykovu univerzitu, konkrétně na češtinu a žurnalistiku. Ohledně přípravy alespoň zatím zastávám názoru, že nemá cenu nic hrotit, a soustředím se na vypořádání se s pomaturitním traumatem.

Viliam Hnitka, 4. B Chystám se na VUT do Brna. Jdu na chemickou fakultu, na které jsem si zvolil obor potravinářská chemie. Momentálně se moc nevěnuji přípravě na školu, ale mám to v plánu.

Kateřina Nedomová, 4. A Na podzim se chystám, ještě nevím kam, ale s největší pravděpodobností do Brna Sportovní Management, ale ještě stále čekám na výsledky z Olomouce, obor logopedie. Pokud se dostanu tam, tak mě to tam více láká. A nepřipravuji se nijak. Kdo mě zná, tak ví, že příprava do školy nebyla na mém denním seznamu! Co hodláš dělat ve volném čase, než začne škola? Iva Jordánková, 4. A Na začátku června jsem začala s brigádou, je třeba si něco vydělat, když už mířím do toho velkoměsta. Jinak se chystáme s rodinkou k moři, takže snad to klapne. Dále plánujeme s kamarády výlet na vodu, road trip po ČR, léto je dlouhé, takže se pokusím toho stihnout co nejvíce. Kateřina Monsportová, Ok Do konce června prodávám každý všední den, dopoledne na zmrzlině v “budce”, jak my tomu říkáme. Poté odjíždím s rodinou do Maďarska, také mě čeká dovolená s kamarádkami v Chorvatsku. V srpnu ještě jedeme na týden na Vysočinu a prázdniny ukončím tradičním srazem Monsportů na Prchalově. Jiří Kubec, 4. A Zatím si užívám první ze čtyř zasloužených měsíců volna. Samozřejmě si hodlám vydělat i nějaké peníze, ale jinak zatím nic moc naplánovaného nemám. Aleš Chromečka, Ok Začátkem prázdnin se momentálně snažím vyplnit prací, jelikož si chci nastřádat prostředky na jejich zbytek a, když bůh dá, taky něco na nastávající školní rok. Ve zbylých volných chvílích, ač chápu, že to nezní příliš akčně, čtu díla, na která ve čtvrťáku nebyl čas. Co se týče dobrodružnějších záležitostí, tak po náležitém šetření rozhodně chci něco z toho střelit na cestování, ale spíš než že bych dopředu plánoval své putování, dávám mu volný průběh a s trochou štěstí někde skončím živ, zdráv a šťasten. Viliam Hnitka, 4. B O volném čase se většinou věnuji pohybovému umění, hlavně parkouru, freerunu, kalistenice (posilování vlastní váhou těla), běhání a protahování. Skoro každý den chodím na workoutové hřiště, kde toto provozuji se svými přáteli. Také chodím dvakrát týdně do kroužku v Sokolu, kde se svými přáteli učím děti různé pohybové dovednosti, především parkour a freerun. Rád si také zahraji něco na PC, kde strávím jednu až dvě hodiny. Když se zrovna nehýbu nebo nesedím u počítače, tak se snažím číst, vařit, připravovat různá jídla, celkově se rozvíjet a osamostnit se. Jinak si občas zajdu do okolí, například nedávno jsem byl v novém jump parku v Ostravě a mám v plánu tam zavítat znovu. Brigádu zrovna zajišťuji a uvažuji, že půjdu alespoň na měsíc do jedné z místních fabrik nebo do jednoho z okolních supermarketů (Lidl, Tesco,...). 33

Kateřina Nedomová, 4. A Tak momentálně mám dvě brigády. Rozvážím pizzu a jsem v Kauflandu na kase, neboť penízky jsou třeba. Hodlám to tak mít do konce července, protože v srpnu jedu na 3 týdny na Maltu na jazykový pobyt a tam se pak budu flákat u moře. Jinak ještě plánujeme s přítelem dovolenou na Slovensku v Tatrách, dále nějaké výlety na kolech a v září opět na týden k moři. Hlavně mě můžete vidět na trávníku, neboť nás s týmem (Kotouč Štramberk ženy) čeká spousta turnajů, tak nás přijďte podpořit! Bára Pařenicová, 3. A

ROZHOVOR

Jiří Kubec, známá osobnost MGP a letošní maturant, nám poskytl rozhovor, kde například prozradil, kam míří po střední škole nebo jaký má postoj k víceméně fiktivní postavě Martina Kunce. Za celou redakci mu přejeme hodně štěstí a úspěchu a doufáme, že na gymnázium bude vzpomínat jen v dobrém a nikdy nezapomene na své věrné fanoušky.

Na MGP po tobě určitě zůstane množství vzpomínek. Můžeš našim čtenářům prozradit, kam dále tvé kroky povedou? Zatím stále čekám na výsledky některých přijímacích zkoušek, nicméně už teď mohu říct, že to bude buď Olomouc, nebo Brno. Konkrétně jsem se rozhodl pro studium čínské filologie, v Olomouci tedy ještě kombinované s politologií a evropskými studii.

Ze kterých předmětů jsi maturoval? Ve státní části to byla kromě českého jazyku matematika, v té školní opět český jazyk, dále dějepis, zeměpis a angličtina - tu se mi ale podařilo nahradit certifikátem, takže jsem toho měl o něco méně. V každém případě jsem nadmíru spokojen s výsledky, dopadlo to lépe, než jsem čekal.

Donedávna jsem netušila, že Martin Kunec je vlastně pseudonym pro Jiřího Kubce. Jak jsi přišel k této přezdívce? No, to jsi asi nebyla na škole sama. Ona to ani není přezdívka v pravém slova smyslu. Přesně si to nepamatuji, je to už přes dva roky, ale myslím, že zásluhy za zkomolení

mého jména by si mohl připsat magistr Caloň. Je zcela pochopitelné a stává se to pořád, že se učitel při čtení jména ze seznamu žáků trošku přeřekne či splete, ovšem aby se to tak uchytilo, to nebývá zvykem, navíc v takové formě, jaká se přihodila právě mně.

Jsi rád nebo je ti naopak líto, že spolu s Tebou odejde z MGP i Martin Kunec? Myslím, že to je klasický případ rčení, že všechno má svůj čas. Ne, nijak toho nelituji, spíš jsem zrušení FMKKD v dubnu už ani nevnímal, vzhledem k maturitám a všemu, co bylo kolem.

Jsem zde na gymnáziu teprve první rok, ale i tak si nedokážu představit MGP bez velkého “eM”. Kdo přivedl Martina Kunce k životu? Nedokážeš představit? Nepřeháněj. Ale odpověď je velmi jednoduchá: Jáchym Pantálek a Marek Spányik. Bez jejich přičinění by se nic takového nestalo. Mnohokrát jsme se o tom bavili a vím, že ani oni sami nečekali, že to “vydrží” tak dlouho, ba co víc, s takovou odezvou.

Jak jsi vnímal celou tuto “akci”? Musím říct, že postupem času jsem na 37

to téměř zcela přestal klást zřetel. Přeci jen jsou v životě většinou zajímavější věci či jiné starosti. Ale jedno pozitivum vyzdvihnout musím, a sice to, že po dvou letech jsem si skutečně alespoň zvykl na svoje fotky a naučil se, jakž takž se před objektivem normálně tvářit.

Na posledním zvonění jsi byl zmíněn jako nejpopulárnější osoba na MGP. Myslíš si, že za této situace existuje ještě vůbec někdo, kdo by tě nespojoval s Martinem Kuncem? To, že jsem byl doktorkou Heraltovou označen za osobu na gymnáziu nejpopulárnější, snad ani nemohu brát nijak vážně. Přeci jen při položení takového dotazu a vyžadování okamžité odpovědi se ono jméno nabízelo skoro samo. A jestli si mě někdo s Martinem nespojuje? Řekl bych, že každý, kdo mě už nějaký čas dobře zná.

Chtěl bys nominovat nějakou osobu, která by byla hodna převzít žezlo coby nejpopulárnější osobnost MGP? To asi nebude na mém uvážení. Čas a přízeň studentstva a pedagogického sboru ukáže.

Za ty čtyři roky na MGP, který učitel či učitelka ti nejvíce přirostl/a k srdci? No, velmi těžká otázka, opravdu nevím, zda bych mohl vyzdvihnout jen jedno jméno. Rozhodně magistra Ocásková 38

byla skvělou učitelkou celé čtyři roky. Nakonec nás zdárně dovedla až k maturitě z našeho rodného jazyka. Nebo doktorky Heraltová a Lénertová, které mě obě učily pouze rok, se staly svým osobitým přístupem nezapomenutelné, a také magistra Malíková, jenž mě učila předměty, kterým se bohužel věnovat nebudu, se mi do paměti zapsala jako jeden z pedagogů nejmilejších a nejlidštějších. Nicméně bych rád touto cestou naposledy nejupřímněji poděkoval všem učitelům, bez výjimky, které jsem měl to štěstí poslední, někdy necelé, čtyři roky potkávat.

Chtěl bys nakonec něco vzkázat budoucím maturantům? Možná jen to, ať si na gymnáziu užívají všechny chvíle, které je tam ještě čekají, protože čtyři roky uběhly jako lusknutím prstu. Dorota Kolářová, 1. A

ABSOLVENTI

Marek Hruška, bývalý student Masarykova gymnázia, se vydal cestou práv, které studuje na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. V České republice je možné tento obor studovat na čtyřech fakultách, a to v Praze, Brně, Olomouci a Plzni.

Proč zrovna práva? Přemýšlel jsi i o něčem jiném? Musím se přiznat, že jsem to vůbec neřešil až někdy do začátku čtvrťáku. Když jsem si pak položil otázku, co budu dělat, práva pro mě byla víceméně jasnou volbou. Rád poznávám nové lidi a líbí se mi to prostředí. Je to hodně specifická sociální bublina.

Které předměty ze střední byly pro tebe užitečné u přijímaček a jak takové přijímačky vypadají? Když jsem se hlásil na pražská práva, byla tam potřeba absolvovat test ze ZSV a SCIO testy z obecných studijních předpokladů. Jednou měsíčně byly v Novém Jičíně zkoušky, ze kterých jsem musel získat lepší percentil než většina účastníků. Nejpřínosnější pro mě byly základy společenských věd a čeština. Když člověk rád čte a rád přemýšlí na tím, jak je text koncipován, tak si snáz uvědomí smysl původní myšlenky autora textu. Logika a struktura textu je zásadní pro ty, kteří pracují s právem. Je přeci potřeba pochopit obsah zákona.

Kolik času jsi věnoval přípravě na přijímací zkoušky? Opravdu není dobré to podcenit. Je to věc, která člověku hodně ovlivní život. Když

to přirovnám k maturitě, je podle mě důležitější se věnovat přípravě na přijímací zkoušky. Úspěšnost u maturity je totiž skoro vždycky vyšší než při přijímačkách.

V čem je Právnická fakulta Univerzity Karlovy lepší než ty ostatní? Myslím si, že práva v Praze mají svoje výhody i nevýhody. Když se dostanete do Prahy, s velkou pravděpodobností odejdete s titulem, i když je to fakt dřina. Náročnost studia a s tím spojená “úmrtnost studentů” je podle mě podstatně nižší než například na brněnské nebo olomoucké fakultě.

Máte nějaké možnosti praxe? A poskytuje je i Vaše škola? Naše škola přímo ne, ale podporuje nás v tom. Je zde možnost absolvovat dvoutýdenní stáž na okresních soudech, za což dostaneme tři kredity. Tu si ale musí každý domluvit sám. Na jednu takovou stáž se v červenci chystám do Nového Jičína. Druhý způsob, jak si vyzkoušet právo ne jen z té teoretické stránky, ale i z té praktické, je chodit do práce. V tomto je Praha daleko větší výhodou než třeba Brno, Olomouc a Plzeň, kde je obecně problém sehnat dobře placené místo například v advokátní kanceláři. Ta dá člověku spoustu příležitostí, aby se nějakým způsobem v právu realizoval. Navíc tak člověk docela dobře “zarobí”.

Co se týče uplatnění v budoucnosti, kde se vidíš za deset let? Říkal jsem si, že takové cíle si dávat nebudu. Uvidím, co mi přinese život a čím mě překvapí. Pokud bych ale opravdu měl odpovědět, tak za těch deset let se vidím někde v Praze v pohodlném advokátním křesle a zrovna si budu plánovat schůzky na nacházející měsíc se svými klienty. Korporátní život má ale taky nějaká svoje mínus.

Spousta absolventů právnické fakulty odešla do politiky, jaký na to máš názor? Právo a politika nemají k sobě daleko. Už mnoho let se zajímám o politiku a je možné, že to byla ta podvědomá nitka, která mě dovedla ke studiu práv. Politik, zákonodárce zákony tvoří a právník si potom s nimi hraje. Logická návaznost tam ale je určitě daleko širší.

Myslíš si, že pro politiku je lepší studovat politologii nebo práva? Rozhodně práva. Jednak proto, že člověk bude rozumět zákonům, které schvaluje (v případě poslanců/senátorů), a naučí se komunikovat s lidmi, což právník i politik potřebuje. Právník s klienty a politik s voliči, občany. Navíc není těžké dostat se z pozice právníka do “zajímavějších struktur” a pochopit, jak společnost funguje i za oponou.

Jak probíhá celé studium? Co se probírá na jednotlivých přednáškách? V Praze se například v prvním ročníku 42

Já příliš neuznávám systém známkování. soustředíme na historii, římské právo a teorii. V dalších ročnících pak už jdeme více a více do hloubky a celkem brzo se dostaneme právu, které je platné a taky zábavné. Výuka spočívá v tom, že máme přednášky a semináře. Na přednášky nechodím.

Můžeš si dovolit nechodit na přednášky? Myslím, že si to dovoluje hodně lidí. Ta návštěvnost je asi pěti až desetiprocentní. Je to dáno tím, že přednášky jsou nepovinné. Semináře ale povinné jsou, ale jen u některých předmětů. Častokrát je tam padesátiprocentní tolerance. Co se týče docházky, není to v Praze až tak náročné.

Čím je to způsobeno, že na přednášky nechodí tolik studentů? Je to způsobeno tím, že hodně studentů chodí do práce a spousta z nich si dokáže uvědomit cenu svého času. Pokud nechodí do práce ani do školy, často pracují na nějakém zajímavém projektu, jsou s přáteli nebo prostě mají zrovna chill. Ten 43

time-management je u studentů práv dost propracovaný.

Myslíš si, že tento systém, kdy si studenti mohou vybrat, zda chodit, či nechodit by fungoval na střední škole? Byl by přínosný? Myslím si, že na střední škole by to úplně nefungovalo, nicméně ta potřeba liberalizovat středoškolské vzdělání v Česku je více než nutná. Když jsem teď v kontaktu se středoškoláky, mám pocit, že jejich nápadům, podnětům hází škola klacky pod nohy. A to nemluvím primárně o našem gymplu.

Jak by ses postavil ke střední škole a systému známkování teď? Já příliš neuznávám systém známkování. Známky sice mají nějakou vypovídací hodnotu, ale ta je dost minimální. Častokrát vyučující má pocit, že jedničku si zaslouží ten, kdo se striktně „nabifluje“ to, co je v učebnici. Nedělal jsem to na střední a nehodlám to dělat ani na vysoké. Jsem přesvědčený, že systém “nalej-vylej” je dlouhodobě neudržitelný. Troška, která člověka někam posune, je vždycky cennější než kvanta, která člověk zkoušce hned zapomene.

Na maturitní zkoušku to ale takto nefunguje. Maturita je hodně podobná zkouškovému na vysoké. Někdy se nepotřebné omáčce jako studenti prostě nevyhneme, ale když přijdeme se základy a logicky chápeme jádro věci, tak si myslím, že horší známku 44

než trojku nedostaneme. U maturity i zkoušek na vysoké přitom platí hlavně reagovat, odpovídat a být prostě v pohodě.

V čem se liší studium na střední od studia na vysoké? Ten rozdíl je tam obrovský. Na právech není přes celý semestr potřeba něco dělat. Nemusíte chodit ani na přednášky a vlastně skoro ani na semináře. Život na střední a vysoké škole začíná být podobný ve zkouškovém období. Na střední jste ve zkouškovém prakticky pořád, na vysoké až v závěrečném měsíci, případně dvou. Ta odlišnost je dána liberálním přístupem ke vzdělání. Když má někdo chuť se na vysoké vzdělávat, tak může hltat knížky a přednášky dle libosti. Na střední je striktně daný limit toho, co člověk musí v jednotlivých týdnech „zmáknout“, na výšce to musí “zmáknout” na konci semestru.

Co dělat proto, aby se studenti na gymnáziu cítili lépe a měli pocit, že dělají něco smysluplného? Když člověk osm let chodí na stejnou školu, učí se prakticky ve stejných intervalech na písemky, zkoušky, tak to může vést ke zklamání ze stereotypu života. Myslím si, že klíčem je nebrat školu tak vážně, jak to studenti na gymnáziu častokrát dělají. Dalším klíčem je podle mě udělat si ze školy příjemnější místo, kde rádi trávíme svůj čas, a to se podle mě nejen díky filmovému klubu začíná dost dobře dařit. Melánie Klvaňová, 3. A

Na gymnáziu jsi s Ondřejem Elbelem založil filmový klub, který funguje dodnes. Co tě k tomu vedlo? Přivedl mě k tomu Ondra Elbel, který přišel s tím nápadem. Navíc taky přesvědčení, že když budu dělat něco navíc, vždy mě to posune někam dál.

A posunulo tě to? Rozhodně ano a doufám, že i naše diváky. Filmový klub přináší nová, zajímavá témata, pro která není bohužel v českých médiích prostor. Například třeba plýtvání potravinami. Navíc člověk se dostane do kontaktu s jinými, často dost zajímavými lidmi. Možná proto teď dobrovolničíme s Ondrou jako konzultanti Člověka v tísni 45

ROZHOVOR 46

s Lenkou Ocรกskovou

Proč jste se stala učitelkou a co Vás na tom nejvíce baví a fascinuje?

Zkoušela jste sama někdy psát? Popřípadě co?

Nikdy jsem nechtěla učit. Do sedmé třídy jsem toužila stát se knihovnicí, pak jsem změnila názor a chtěla být patoložka. Okolnosti - střední škola a následně vysoká, mě donutily vystudovat český a francouzský jazyk. Ještě v dubnu, než jsem nastoupila sem na gymnázium, jsem tvrdila, že budu dělat cokoli, jen ne učit. Pak jsem se 1. září postavila před katedru a zjistila jsem, že mě někdo pro tohle povolání vymyslel. A co mě na učení baví? Ta energie mladých lidí, kteří jsou jí plní. A když se podaří ji z nich dostat. Nejde to samo, ale když to vyjde, je to ten pocit, který stojí za to.

Tak téhle otázky jsem se včera bála půl odpoledne. Ano. Beletrii.

Vás nejsilnější zážitek zde na škole? Těžká otázka. Co mě napadá a co jsem si fakt užila, byla poslední hodina českého jazyka s právě odmaturovanými čtvrťáky. Byl to čtvrtek, šestá hodina. Měli uzavřenou absenci a nebyla žádná síla, která by je donutila přijít. A oni přišli a poctivě malovali písmenka do písanky pro 1. třídu a byl to takový silný pocit, že tam jsou proto, že chtějí, ne, že musí.

Co ráda čtete a kdo je váš oblíbený autor? Mám ráda beletrii. Oblíbených autorů je mnoho. Zajímá mě současná česká próza, jmenovitě třeba Petra Soukupová, Petra Hůlová… Ze zahraničních romanopisců mi neunikne žádná novinka od Johna Irvinga, ale dalších padesát jmen bych vytáhla z klobouku a stejně by ten seznam neměl konec…

U maturit to prý letos bylo místy krušné. V čem vidíte problém? Tak všeobecně. Myslím, že se za posledních pár let rozšířil mezi studenty názor, že je maturita na našem gymnáziu zadarmo. Že se stačí zúčastnit. Viděla jsem upřímnou snahu kolegů být “nápomocen” v těch případech, kdy to fakt nešlo. A navzdory té snaze to bylo obsahově skutečně tristní. Takže si myslím, že to ti daní studenti podcenili. A v jednom případě zafungovala naprostá tréma. To mi bylo moc líto.

Co podle vás dělá dobrého učitele a čemu se ve svých hodinách snažíte naopak vyvarovat? Dobrý učitel má podle mě na prvním místě “člověka” před sebou. Se všemi slabostmi, silami a veškerou lidskou individualitou. Na druhém místě pak musí milovat to, co učí. Bez té lásky k předmětu, která je pak, snad, nakažlivá, to nefunguje. Důležité je podle mě toto pořadí, znám pár učitelů, kteří jsou velcí nadšenci a odborníci, ale nemají rádi ty lidi. To je potom katastrofa. A čeho se snažím vyvarovat? Já jsem nesnášela učitelky (u učitelů jsem to nezažila, ale moc mě jich neučilo), které mlely o sobě a své rodině a o dětech. Nás to, upřímně, vůbec nezajímalo a byly nám ukradené, ale dělali jsme, že nás to baví, jen aby byl 47

pokoj od výuky. Toto je má noční můra. Že budu někoho nudit sebou sama a že to nepoznám.

Běháte. Oblíbená trasa, styl? O stylu se u mě nedá vůbec mluvit, jsem naprostý amatér. Běhání miluju, začala jsem s tím v patnácti letech a byly to takové osobní sázky se sebou sama - když uběhnu tyhle dva kilásky (dnes mi to přijde jako úsměvná vzdálenost), tak dostanu z matiky jedničku… pak jsem se v tom našla. Dnes běhám hodně a často. Před brankou si zapínám “chytré hodinky” a během té doby vždycky plánuji, kudy poběžím. Mám víc než deset různých tras, s různým terénem a povrchem, pro různé boty a náladu...

Otázka z lidu. Co si myslíte o dietě? Mám univerzální heslo pro život - zlatá střední cesta. Připadá mi to aplikovatelné i na dietu, sebeodříkání. Dovolit si všechno - v jídle, v pití - mi připadá rozmařilé a nehodnotné. Na druhou stranu si nedopřát žádné “potěšení” - ať už formou dobrého jídla, vína, co by z toho života zbylo? Mít jen povinnosti - to není nic pro mě. Nemít žádné - ještě hůř…

Další otázka z lidu. Jak zvládáte doma děti a pak další tunu dětí ve škole? Někdy mám pocit, že děti doma spíš nezvládám. Od mládí pracuji s mladými lidmi, jezdila jsem léta na tábory jako cokoli (kuchařka, zdravotník, hospodář…), jen abych nemusela být oddílový vedoucí, přičemž jsem se držela hesla 48

“jak to nemá patnáct, tak to není člověk”. Studovala jsem obor učitelství pro střední školy a platí jakási nepsaná dohoda, že mě vedení školy nenutí učit na nižším gymnáziu víc, než je nezbytně nutné. Malé děti ve mně, upřímně, vyvolávají poněkud hrůzu. Naopak ty starší, snad to není jen můj pocit, to už žádné děti nejsou, s těmi se mi komunikuje dobře.

Máte nějakou úchylku? Vy ne? Asi jako každý. Musel byste mi definovat úchylku. Pokud to mám brát jako cosi nestandardního vzhledem k okolí, tak - asi jsem trochu praštěná v tom, že se ráda úplně vyčerpám, jestli se to tak dá říct. Myslím fyzicky. Jsem schopná ujet na kole osmdesát kilometrů náročným terénem, pak se trochu vzpamatovat a následně si jdu zaběhnout ještě deset kilásků, aby se mi dobře spalo. Moje okolí to moc nechápe. Už se nesnažím to někomu vysvětlovat.

Váš názor na drogy? (Vyjímaje čokoládu, kávu, čaj, …) Zase - co jsou drogy? Takže alkohol, cigarety, omamné látky? K alkoholu přistupuji s heslem “dobrý sluha, zlý pán”. Nejsem abstinent, ale snažím se brát alkohol jako doplněk dobré nálady a pohody, ne jako jejich prostředek. Cigarety - jsem odnaučený kuřák, to není žádné tajemství. Přestala jsem kouřit, když jsem se měla stát třídní - přišlo mi trapné učit někoho odříkat si něco, čemu sama neodolám. Dost mi ten post pomohl, předtím jsem bojovala s tímhle zlozvykem skoro dvacet let. Drogy

jako heroin, kokain, perník a další - naprosto neuznávám. Žádná zlatá střední cesta. Nesmírně lituji každého, kdo do toho spadne.

Vidíte na této škole nějaké mouchy, které by se daly vychytat? Bude to znít patolízalsky, ale já tuhle školu mám nesmírně ráda. Prozradím Vám na sebe, že každé ráno obcházím celou budovu ze dvora, abych mohla vejít hlavním vchodem. Pro ten pocit. A všechno je to o lidech. Mouchy - nikdy se nikam neposunete, pokud ustrnete na pocitu, že už je všechno hotovo. Takže bych to nenazvala “mouchami”, ale prostě prací na tom, abychom si udrželi standard, o kterém si myslím, že ho máme. A mezery, které existují, prostě “šperkovali”. Ale to musí dělat lidi, každý za sebe.

Chtěla byste si ještě splnit nějaký dosud nevyplněný sen? Asi tak sto :-) Ty publikovatelné - naučit se anglicky. Uběhnout maraton ve slušném čase. Navštívit Finsko a saunovat se tam u nějakého jezera. Letět do Kanady a strávit tam část roku. Být pár podzimních měsíců na Azurovém pobřeží a běhat kolem moře…

Nějaká rada studentům do života? Nesnáším rady do života. Každý jich má na rozdávání a sám by je potřeboval. Chyby vidíme u každého kromě sebe. Radim Friedel, Sx 49

■Benefiční koncert, pořádaný zpěvačkou Arianou Grande jako vyjádření podpory obětem a pozůstalým teroristického útoku v Manchesteru, se odehrál 4. června 2017. Částka tři sta miliónů korun snad poskytla rodinám obětí alespoň drobnou útěchu. Ariana na koncertě prohlásila, že jím chce „uctít ty, které jsme ztratili, jejich milované, své fanoušky a všechny, jež postihla tato tragédie”. „Nenecháme nenávist zvítězit,” dodala s tím, že na oběti útoku bude „myslet po zbytek svého života”. Jakmile Ariana informovala svět o celé akci, říkala jsem si, jak je to od ní šlechetný krok. Ukázala, že má srdce opravdu na správném místě. Na koncertě vystoupila celá řada známých zpěváků, zpěvaček i skupin, takže není divu, že lístky se prodaly během dvacet minut. Přes 60 tisíc návštěvníků koncert zahájilo minutou ticha. Jako první se na pódiu objevil Marcus Mumford z kapely Mumford and Sons. Vystoupily slavné hvězdy jako Robbie Williams, Justin Bieber či Pharell Williams, zpěvačky Miley 50

Cyrus a Katy Perry a hudební skupiny Coldplay, Black Eyed Peas a Little Mix a samozřejmě samotná Ariana Grande. Většina z nich měla velice dojemné proslovy, například Katy Perry prohlásila: ,,Není to vždy jednoduché vybrat si lásku, co? Zejména ve chvílích, jako jsou tyto. Může to být ta nejtěžší věc, kterou je třeba udělat. Ale láska vítězí nad strachem a láska přemáhá nenávist. A tato láska, kterou si vyberete, vám dá sílu, a to je naše největší síla.“ Nejsilnější proslov však patřil Arianě, kde mimo jiná dojemná slova prohlásila: „Způsob jednoty a lásky, který ukazujete, je lékem, který svět právě teď potřebuje.“ Dodala také: „Chci poděkovat všem za to, že jsme se sešli a že jste byli tak láskyplní a silní.“ Celá akce byla hodně emotivní, myslím, že při závěrečné písni One Last Time, kdy se všechny hvězdy sešly na pódiu a spolu s Arianou tančily i zpívaly, by se slzám neubránil ani největší drsňák. Dorota Kolářová, 1. A

Literární tipy Óda na Amerikána - Chimamanda Ngozi Adichie

Kniha o lásce, rase, přistěhovalectví, Americe. Četla jsem ji jedním dechem, pohltila mne. Je o té stránce Ameriky, kterou možná neznáme nebo nechceme vidět. V určitých věcech mi otevřela oči. Ráda bych také upozornila na samotnou autorku knihy, která je známá svými přednáškami v TEDx o feminismu, a tím, že si její texty “vypůjčuje” do některých svých písní Beyoncé.

Silo - Hugh Howey

V této formě dystopie jsou, jak už název vypovídá, lidé zavření pod zemí v něčem podobném silu. Dobře napsaná kniha, trochu děsivá, ostatně jako každá dystopie. Kniha mi připomněla dvě jiné knihy, Hunger Games a 1948. A víc vám snad ani prozradit nechci. Jen to, že Silo je první díl z trilogie. Osobně se nemůžu dočkat, až dostanu do rukou druhý díl.

prázdniny aneb Kdy už to bude... Dlouho jsem přemýšlela, co bych napsala. Zírala jsem do obrazovky, hypnotizovala problikávající kurzor. Myšlenky mi hlavou poletovaly sem tam, bezvýsledně se snažily najít, co bych vytvořila. Co bych měla napsat do posledního článku školního roku. Jakou knihu doporučit na přežití června nebo prožití dvou měsíců prázdnin. A nemohla jsem nic vymyslet. Tohle, dámy a pánové, s vámi udělá ta vidina prázdnin. To, jak jsou blízko a zároveň daleko. Úplně vám to zatemní mozek. Takže tentokrát to snad ani nebude nějaké knižní doporučení jako spíš přání, abyste to doklepali až do konce června. Abyste se pokud možno nenechali zaslepit a dokončili ten rok nějak úspěšně. A samozřejmě o prázdninách čtěte! Jak jinak strávit ty dva měsíce, že jo? Nejlepší příležitost konečně začít přeškrtávat ty tituly na knižním wishlistu. Teda to mám v plánu já. Ale ať už jsou vaše plány jakékoliv, hlavně si ty dva měsíce užijte. Tak zatím, uvidíme se v září. Johana Dudová, Sx

Pokleslá báseň maturitní ČÁST I. Maturitka formalitka, myslel jsem si v říjnu, před Vánoci agitka: ,,Z čeho budeš maturovat?“ Raději si zdřímnu. Probudím se na Vánoce. ,,Uč se!?“ Zase další buzerace! Okusím kapra, džbánek vína. „Uč se!?“ ve snu křičí konkubína! Probouzím se zpocený, už bych neměl pít! Neblahé mám tušení, Nový rok, já začnu dřít. Únor bílý, pole sílí... Nemá smysl tížit hlavu, zabruslíme si u splavu... Pololetí uletí, prázdniny jsou zazděny, až mě z toho mrazí. V půli března piju Březňák a neumím nic, venku třicet pod nulou, v srdci děsný hic. Na Apríla za debila, hodinu se učím, vůbec mě to nebaví, tak u toho skučím. Nemá smysl honit ego, dlouhou chvíli zkrátí lego.

Prokrastinace už bylo dost, na seznamu první host! Slohovku z čejáku, budu mít na háku, bylo mé tušení nebylo správné, K čemu mi učení? Výsledky žádné! Po matice, sakra práce! A poslední rest - didaktický test, opět boží trest... ČÁST II. Bezva, jde se na ústní, jak trubka musím v prvním dni! Sic volný týden mám, už teď hořce prohrávám. Ocitám se v křeči, obě oči brečí. Kalva není kalba, Haustoria nejsou haustra! Hartérie není pták! To mám k sakru vědět jak? Furan, imin, puran, amin - anilin pyran, amid, vanilin k tomu zbývá propylen, dnešek je fakt špatný den! Nezbývá než pokračovat, pokračuju s ptáky! Jak hrabaví hrabou, tak mně hrabe taky.

ČÁST III. Šestnáctého pátý, stojí při mně každý svatý! Trable dělá termochemie, z té se jeden poblije. Jak ji celou vyzvracím, ve snu se jen potácím, tasím fashion, soustavu k trávení, a teď Orwell, netřeba víc modlení! Ležím v žalu, plný zmaru, dovídám se skvělou zprávu. Maturitu na pohodu mám, ostatním se vysmívám. Avšak v nitru brečím a vedu smutné řeči bo maturitu mít před sebu, ležím někde v křeči.

Michal Polešovský

KAM SE VYDAT? „Chtěla jsem navštívit rodinu své sestřenky a také poznat alespoň krapet z tamější asijské kultury“ říká Kateřina Monsportová, úspěšná účastnice letošního maturitního klání. Za sebou má už cestu na Dálný východ, a to konkrétně do Číny do města Changchun, kam se vydala se svou sestřenicí na podzim roku 2015.

Byla jsi tam na podzim. Jaké tam panovalo počasí, bylo nutné mít u sebe deštník? Bylo hodně chladno, to si pamatuji. Člověk musel mít svetr i bundu a teplé boty, Changchun je na severu, takže tam útočila zima dříve. Ještě tam byl sem tam silně znečištěný vzduch, strejda říkal, že místní obyvatelé ve velkém pálí plasty za městem.

Byl problém nakoupit si v Číně potřebné věci? Tak to problém určitě nebyl, na každém 56

rohu jste mohli chytnout taxík, který vás za opravdu skvělou cenu odvezl, kam jste potřebovali. Navíc do jednoho z největších obchodních center snad i v samotné Číně jsme došli pěšky tak za půl hodiny. Tržnice byla také blízko, takže jsme rozhodně nestrádali.

Jak bys popsala tamní pokrmy, co ti chutnalo a co bys už nikdy nechtěla ochutnat? Měla bych se přiznat, že tak polovina mého kufru byla naplněna českým jídlem, takže teta nám u nich doma vyvařovala. Každopádně jsme navštívili i čínské

restaurace a vyzkoušeli různé speciality. Skvělé plněné knedlíčky, nakládané maso a omáčky, všechno bylo výborné. Jen mi moc “nevoněla” čínská sladká šunka. Byl to takový nezvyk. Prostě nic pro mě, já raději tradiční, českou.

Jak je to v Changchunu se školstvím? Kolik je tam přibližně škol? Školství. V tom úplný profík nejsem, cestou městem jsem míjela různé školy, jak soukromé, tak státní, nedaleko našeho domu byla nějaká vojenská škola, kde od šesti ráno pobíhali vojáci při rozcvičce a zpívali písně. A mladší sestřenka chodila do americké mezinárodní školy, kterou jsem i navštívila. Byla úžasná. Moderní učebny, usměvaví učitelé. Myslím, že i sestřenka tam byla spokojená.

V čem jsou americké školy jiné? Mohlo by se naše gymnázium inspirovat jejich systémem? Samozřejmě, že rozdíly se našly. A ne jeden. Myslím si, že takové dvě naprosto odlišné školy nejde porovnávat, obě mají něco do sebe. Náš gympl je taková tradiční škola s noblesou a historií a tak by to mělo i zůstat. Možná jen ten výtah, ten by se do budoucna hodil.

Co se ti tam nejvíce líbilo? Vzhledem k tomu, že jsem nikdy předtím neletěla, to bylo vzrušující a zajímavé od samého začátku. Ale nejvíce jsem asi byla nadšená z místních obyvatel. Všichni se usmívali, užívali si života, také obdivovali moje světlé vlasy a fotili se s námi. Pamatuji si dokonce, jak nám jeden pán 57

v taxíku po cestě začal zpívat nějakou oslavnou čínskou píseň. A myslím, že za zmínku stojí určitě i návštěva Šanghaje, neskutečná architektura, opět spousty zajímavých lidí, šanghajské metro. Jo, stálo to za to.

Chtěla by ses opět podívat do Číny? Máš nějaká vybraná místa, která bys v budoucnu chtěla navštívit? Každopádně určitě bych moc ráda navštívila Peking, zakázané město, Velkou čínskou zeď. Na to už bohužel nezbyl čas, přece jen dva týdny jsou velmi málo na tak velkou zemi. Taky bych ráda ještě viděla Terakotovu armádu, to, myslím, musí být rovněž parádní zážitek.

A na závěr menší rada. Co bys doporučila našim čtenářům, kteří někdy zavítají do Číny? Na co by si měli dát pozor? Tak tohle je zajímavá otázka. Já měla tu výhodu, že jsem měla kde spát, kde jíst a nemusela se o nic takového starat. Průvodce mi dělala sestřenka, někdy teta. Ale rozhodně bych doporučovala chodit po tržnicích, zkoušet místní jídla, poznávat obyvatele, užívat si tu jejich kulturu plnými doušky. Přece jen je to úplně něco jiného než u nás. Jo a taky se naučte nějaké užitečné fráze, které využijete, já bych se se svou zásobou (jablko, jahoda a prasklá vodovodní trubka) ani pořádně nenajedla. Bára Pařenicová, 3. A

Co vy a typografie? Chcete vedet , jak vypada bezny typograficky trapas ? Také si právě teď, jen při čtení nadpisu, vzpomínáte na hodiny informatiky? Já ano, slovo typografie mám jasně spojeno s prací ve Wordu v prvním ročníku. Vzpomínám si, jak trpělivě a pečlivě nás paní Mrázková učila základní pravidla jak psát oficiální dokumenty a nezpůsobit si při tom společenskou újmu. Stále nic? Dobrá.

to znamená vše, co píšeme na počítači. Narazíme na ni obvykle v různých textových editorech, v emailech, v každé knize či časopisu nebo i na sociálních sítích. Sociální sítě patří mezi mé oblíbené kapitoly. Jestli totiž existuje typografické peklo, pak jej lze nalézt právě tam. Jako dokonalý vzorek nám poslouží třeba „tweety“ českých politiků.

Pokud nevíte,co je to typografie,je dost pravděpodobné , že váš text vypadá vizualne podobne jako tato veta . Ať už jste si vzpomněli nebo ne, myslím, že nikomu neuškodí si základní pravidla typografie zopakovat, případně se jim, pokud je stále nezvládáte, přiučit. Začneme tedy úplně od začátku. Co je to vlastně typografie? Je to v podstatě jakási norma, nauka, která se zabývá pravidly sazby a vizuálním obrazem textu. To znamená, že nebude kontrolovat váš pravopis (to dělá ortografie), slovní zásobu (lexikologie) ani obsah či výstavbu textu (stylistika). Typografie se bude zabývat čistě grafickou úpravou, tedy jak je text zarovnaný, jestli správně píšete mezery za interpunkčními znaménky nebo jaký řez písma volíte. Typografie se váže ke strojovému písmu, 59

Ano, twitter má opravdu své kouzlo! Pokud dotyční tyto vzkazy píšou sami, určitě to o nich vypovídá své. Pokud ovšem tyto hrůznosti nejsou ani jejich výtvorem, pánové (a dámy), měli byste vyměnit své tiskové mluvčí.

1. Za interpunkční znaménko se dává mezera. Pouze jedna! Nezapomeňte ale, že před interpunkčním znaménkem se naopak mezera nepíše. Toto pravidlo platí pro tečky, čárky, otazníky, vykřičníky nebo středníky.

Obranou politiků by mohl být fakt, že twitter povoluje v jednom příspěvku pouze 240 znaků. Jak ale vidíme z následujícího tweetu, jde to udělat i typograficky správně (nehledě ovšem na obsah sdělení).

2. Výše uvedené pravidlo platí i pro data (18. 5. 2017), nevztahuje se ale k hodinám a drobnějším časovým údajům (10:30) či k desetinným číslům (0,25782). 3. Pokud chcete psát tři tečky, piště opravdu TŘI, nikoliv dvě nebo čtyři… 4. (Závorky) těsně ohraničují celé slovo nebo větu.

Malá vsuvka, pokud se náhodou ve svém jistě nabitém programu malinko nudíte, rozhodně zavítejte na facebookové stránky či twittery našich politiků, jedná se o nezapomenutelný zážitek. O čem tedy svědčí fakt, že spousta poslanců absolutně nerespektuje typografické normy? Svědčí o jejich neznalosti, což je dle mého názoru u lidí působících ve veřejné správě ostudné. Co tedy dělat, abyste se podobným trapasům vyhnuli vy? Nezahazujte typografii, dbejte na to, ať váš text psaný na počítači alespoň trochu vypadá. Přece jenom budete potřebovat umět minimálně slušně napsat motivační dopis nebo seminárku! Pokud se opravdu v grafické úpravě textu nevyznáte, možná vám pomůžou následující doporučení:

5. „Uvozovky“ se rovněž „lepí“ přímo na slovo. 6. Pokud nechcete NA ČTENÁŘE KŘIČET, NEPIŠTE VERZÁLKAMI (alias hůlkovým písmem). 7. Rozlišujte spojovník a pomlčku. Spojovník slouží ke spojení dvou slov v jeden celek (Rakousko-Uhersko), neodděluje se tedy mezerami, zatímco pomlčka je poněkud delší – používá se k vyznačení přestávky v řeči a z obou stran se odděluje mezerami. O typografických zásadách by se toho dalo jistě napsat mnohem více, ale pro základní přehled snad stačí výše uvedená pravidla. Vyhněte se prosím ošklivé grafické úpravě, kterou preferují některé naše politické osobnosti, a respektujte typografii, ona vám za to jistě bude vděčná. Michaela Šumberová, 3. A

ZDROJE

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Zástupce šéfredaktora: Nikola Polášková | Redaktoři: Aleš Chromečka, Bára Pařenicová, Barbora Skopalová, Dorota Kolářová, Helena Rychetská, Jáchym Pantálek, Johana Dudová, Karolína Špačková, Michaela Šumberová, Radim Friedel, Tereza Gottwaldová, Tomáš Horečka | Korektura: Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel

MGP