RESTART | 8. vydání by Restart (@casopisMGP)

RESTART

4 KOMENTÁŘE

10 FOKUS

8 AKTUALITY

13 VÝBĚR

20 TÉMA

24 ABSOLVENTI

28 ROZHOVOR

32 KULTURA

35 SPORT

36 OD VĚCI

Myslete na druhé

ditorial často využívám k tomu, abych okomentovala současnou situaci, pokusila se osvětlit, co jsme obsahem čísla chtěli říct, nebo Vás nabádala k zamyšlení. Věty typu Zastavte se na chvíli, Využijte čas smysluplně, Mějte radost z toho, co děláte, a nedělejte to jen pro výsledky najdete v minulých číslech, kdy jsem apelovala na Vás a především na své blízké okolí, které mi přinášelo inspiraci a určitou míru starostlivosti, jež byly příčinou k napsání takových rad. Je stále pravdou, že v současné uspěchané době bychom se měli naučit, jak zpomalit a udržet si duševní zdraví. Důležité je ale myslet i na druhé. V novém čísle proto najdete rozhovor o lidských právech s členem jedné ze skupin hnutí Amnesty International, která napomáhá proti jejich porušování. Jak můžete pomoct naší planetě a jednomu příborskému obchodu se dozvíte na straně 37. Nový rok nás tradičně vybízí ke změnám, případně k hodnocení uplynulého období. Ráda bych tedy využila příležitosti a poděkovala Vám za přízeň, že nás čtete a sledujete naše výtvory na sociálních sítích. Od počátku minulého školního roku jsme vydali celkem devět čísel. Poznali jsme spoustu nových lidí i osobností z

vrcholné politiky a novinářského prostředí. Zpracovali jsme mnoho témat, vyzpovídali mnoho učitelů a vyfotili obrovské množství fotografií. S Vaší přízní v tom budeme pokračovat i nadále. Milé čtenářky, milí čtenáři, příjemné čtení Vám přeje Melánie Klvaňová, 4. A šéfredaktorka

Invaze bílých rukaviček

aučit se základům slušného chování, tanečních kroků a nošení bílých rukaviček je pro některé příjemná zkušenost, pro jiné nemilá povinnost. Zejména bílé rukavičky mohou být deprimující, obzvlášť u těch kluků, kteří je mají velké tak, že jejich ruce vypadají jako od Mickeyho Mouse. Člověk pak očekává výkřik z davu: „Hej, ouško?!“. Prošli jsme si tím všichni kromě těch, kteří se dokázali postavit svým maminkám a uspěli se slovy „nemám s kým jít“. Otázkou zůstává - je správné chtít po někom, kdo nemá kladný vztah k tanci, aby trpěl na podpatcích celé dvě hodiny a nebo, v případě kluků, vynakládal úsilí na otočení své slečny v tom těsném saku? Naší motivací byla věta jedné paní učitelky našeho gymnázia, že pokud si tanečními kurzy projdeme, zařídí nám, abychom mohli na školní ples. Kdo by to nebral, že? Na dlouhou cestu plnou trápení jsme se tedy vydali společně jako jedna třída. Přeci ve dvou, ve třech nebo ve dvaceti se to lépe táhne. Dlouhé bílé šaty, klasická polonéza a čistě společenské tance jsou již minulostí. Náš taneční kurz studia HM Dance nám nabídl

mnohem víc. Dva milí mladí lidé, Honza a Lenka, nás dokázali zasvětit do světa tance. Ačkoliv pro některé ovládnout toto umění znamená nadlidský výkon, oni si s tím bravurně poradili. Osudný a dlouho očekávaný den nastal jedné listopadové soboty, kdy jsme po téměř celodenních přípravách dorazili na místo konání a každý z nás to prožíval trochu jinak. Mou pozornost upoutali ti, co neustále přešlapovali z místa na místo (zřejmě se v duchu uklidňovali) a jejich čela se nápadně rosila a tváře se barvily jasně červenou. Byli tam ale i flegmatici, které nikdy nic nerozruší a nervozita je jim naprosto cizí. Nechyběli ani taneční nadšenci plní elánu a energie, kteří s obrovským nadšením zvěčňovali svou podobu v připraveném fotokoutku. Já osobně patřila ke skupince flegmatiků a brala to s vnitřním klidem, i ten ale předčila jedna slečna, jež si během příprav stihla polít šaty džusem a celé této nepříjemnosti nasadila korunu slovy: “To uschne,” doplněné o klidné a ladné mávnutí rukou. Když skončila vyčerpávající zkouška, začali přicházet rodiče, prarodiče, tety, strejdové, sourozenci a kamarádi. V 5

průběhu první skladby jsme si tradiční polonézou nastoupili na taneční parket. Jelikož mezi mnou a mým tanečním partnerem je opravdu velký výškový rozdíl, během tance jsem uvažovala, o čem asi diváci přemýšlí. Možná si říkali: „Chudák kluk, že musí tančit s takovou žirafou.“ Nebo: „Chudák holka, musí tančit s takovým prckem.“ Hlavní je fakt, že na tom nezáleží. Nakonec se snad všichni dobře bavili. Po každém tanci jsme sklidili obrovské ovace, ale myslím, že mi všichni dají za pravdu, když řeknu, že největší potlesk získala královna valčíku se svým králem při korunovaci. Jakmile se rozhodovalo o nositelích titulu a poté byla vyřčena jejich jména, tatínek naší nové královny s obrovským nadšením zakřičel přes celý sál: „To je moje holka!“ čímž naší spolužačce, která si užívala první chvíle svého kralování, vykouzlil rudé tváře a výraz, jako by chtěla říct: „Teď ne, tati.“ Celý večer se vydařil podle našich představ. Nádherná hudba vytvořila opravdu kouzelnou atmosféru a podle slov rodičů byla pomyslnou nosnou zdí celé akce. Mezitím my, v šatech dlouhých až na zem, dokonale učesány a nalíčeny, jsme si splnily náš dětský sen a alespoň na chvíli se z nás staly princezny. Taneční kurz se nám vryl do paměti a jsme vděční svým maminkám a tatínkům, ne-li babičkám, že nás k tomu „dokopali“. Koneckonců jednoho dne k tomu také budeme nutit své děti a líčit jim nezapomenutelné historky těch výjimečných chvil. Ačkoliv se zdálo, že někteří z nás jsou polena, dosáhli jsme svého cíle. Umíme 6

tancovat! Doufejme tedy, že v budoucnu schopnost využijeme a neuděláme Lence a Honzovi ostudu. Klára Prašivková, Dory Kolářová, 2. A

AKTUALITY Vánoce se na Masarykově gymnáziu slaví ve velkém. Proběhlo slavnostní rozsvícení vánočního stromu, zpívání koled i předávání dárků. Hromadné pečení cukroví snad přibude příští rok. V přízemí se otevřela nová žákovská klubovna se starým nábytkem. Málokdo o ní ví. Filmový klub MGP pořádal první promítání ve školním roce. Nový člen uvedl Manželku za 50 ovcí. Účast byla hojná. 4. A uspořádala stužkovák v duchu teplákové soupravy, oktáva vsadila na 80. léta. Restart se zařadil k nejlepším školním časopisům v republice. Obdržel 3. místo v kategorii středoškolských časopisů a 3. místo za celkový obsah. Vyhlášení proběhlo v Brně a dostali jsme bagetu. „Letos utratíme za dárky nejvíc v historii,” předestřel ekonomickou situaci pan Caloň. Letošní laťka s tématem „Skok časem“ přepisovala dějiny a připomněla důležité historické události vlastním způsobem. Třídy předvedly dohromady deset představení. Komorní sbor MGP má za sebou sérii vánočních koncertů

Právě čtete jeden z nejlepších školních časopisů v republice Vyhlášení soutěže Školní časopis roku proběhlo 10. listopadu v rámci Multimediálního dne na Katedře mediálních studií a žurnalistiky v Brně. Restart, školní časopis Masarykova gymnázia, obdržel 3. místo v kategorii středoškolských časopisů a 3. místo za celkový obsah. Řadí se tak mezi nejlepší v republice. Multimediální den s podtitulem Nové technologie v médiích a zapojení veřejnosti byl tradičně navštíven z velké části právě stredoškolskými studenty, kteří si, stejně jako jejich starší protějšky, mohli vybrat z třiceti workshopů a přednášek. Ty vedli zástupci z předních redakcí, jako je Česká televize, Český rozhlas, Deník, Mladá fronta DNES, Seznam zprávy nebo Hospodářské noviny. Účastníci si mohli vyzkoušet práci s drony, roli televizního reportéra nebo třeba natočit jeden díl satirického pořadu novináře Jindřicha Šídla Šťastné pondělí. Redakce měly své zastoupení i v atriu katedry, kde rozmístily své informační stánky, aby se budoucí novináři mohli informovat o podmínkách práce v médiích. Vedle probíhala výstava školních časopisů

a mezi nimi i ten náš, Restart. Ze samotného programu se dá usoudit, že vyhlášení bylo jen příjemnou tečkou za obohacujícím dnem plným příležitostí. Z celkových 422 školních časopisů se náš Restart umístil mezi dvacet dva nejlepších středoškolských a dokonce vyhrál třetí místo v celorepublikovém klání. Do něj jsme byli vysláni reprezentovat Moravskoslezský kraj, který nás vyhodnotil Absolutními vítězi. Diplomy, které nyní visí v prvním poschodí gymnázia, ani zdaleka nevyjadřují práci studentů, za kterou jim byly uděleny. Ta se totiž ocenit nedá. Ne teď, ne touto kompeticí. Za rok na pozici šéfredaktorky jsem měla skvělou možnost poznat mladé talentované lidi v redakci, kteří s úctyhodnou vůlí pracují na každém čísle, dobrovolně se obohacují poznatky a tříbí svou argumentaci. Ti technicky zdatnější pak doprovázejí periodikum o aktuální fotografie a dávají celému dílu správný kabátek, za což jim patří obrovské poděkování. Melánie Klvaňová, 4. A

VESMÍR - AKTUALITY V roce 2020 bude k Marsu vysláno nové vozítko. Má být vybaveno 23 kamerami a také mikrofony. Dočkáme se prvních zvuků z Rudé planety. V okolí Proxima Centauri byly objeveny chladné prachové pásy. U 600 světelných let vzdálené trpasličí hvězdy byla nalezena exoplaneta, která by podle současných teorií neměla existovat. Ve vzdálenosti 6,5 miliardy sv. let se nachází obří bublina ionizovaného plynu. S jejími rozměry přesahujícími 300 tisíc sv. let je největší bublinou, kterou jsme kdy pozorovali. Radioteleskop ALMA zaznamenal srážku dvou gigantických galaxií. Kolem supermasivní černé díry v naší Galaxii krouží 11 mladých hvězd. V oblasti Českých Budějovic spadly meteority. Místní nyní pomáhají s hledáním jednotlivých úlomků. Víme už o osmé exoplanetě ve sluneční soustavě Kepler-90.

Jak se stát astronautem?

Jako jsme zanechali stopy na Měsíci, brzy zanecháme stopy také na Marsu. Pomalu přicházejí časy, kdy bude potřeba nových astronautů na cestě k Rudé planetě a možná ještě dál. NASA i ostatní společnosti brzy začnou hledat nové členy. Pokud tedy máte zájem o to, stát se součástí některé z vesmírných agentur, čtěte dál. Astronautem se nestanete přes noc. Trvá to mnoho let, než vystudujete požadovaný obor a projdete výcvikem. Podmínky pro přijetí kandidáta se v průběhu padesáti let značně změnily, s ohledem na jiné cíle a mise. První astronauté byli vybráni v roce 1959. Museli mít letecké zkušenosti s proudovými letadly a základy inženýrství. Museli být také menší než 5 stop a 11 palců (180 cm), aby se vešli do kosmické lodě. Později si NASA uvědomila, že je třeba také vědeckých znalostí a schopností je aplikovat. Proto se v roce 1964 začali pro práci astronauta shánět také vědci. Byl vyžadován doktorát z medicíny, inženýrství nebo z jiné přírodní vědy jako je chemie, fyzika nebo biologie. Jaké jsou požadavky pro toto povolání

dnes? Jednou z cest je vlastnictví pilotní licence a zkušenosti s inženýrstvím. Můžete ale také zabodovat při splnění následujících podmínek. Takto své požadavky popisuje na svých stránkách společnost NASA: bakalářský titul v inženýrství, biologii, fyzice, IT nebo matematice nejméně tři roky pracovních zkušeností po ukončení studia nebo nejméně tisíc hodin jako velící pilot na proudových letadlech schopnost projít dlouhotrvající fyzické testy (zrak, krevní tlak...) Astronaut by měl také mít dobré zkušenosti s velením, týmovou spoluprací a komunikací. Výběrová komise poté zhodnotí každou z podaných přihlášek a posoudí kvalifikaci všech uchazečů. Následně je pozváno okolo sto dvaceti kandidátů. Ti se dostaví na pohovor do Johnsonova vesmírného střediska v Houstonu v Texasu. Na základě tohoto pohovoru se polovina uchazečů dostaví i na druhé kolo. Jakmile je uchazeč přijat, nastupuje 11

na dvouletý trénink. Jak tento trénink vypadá? Kandidáti chodí na hodiny, kde se učí o vesmírném létání a Mezinárodní vesmírné stanici (ISS). Stávají se z nich kvalifikovaní potápěči, procházejí vojenským výcvikem přežití ve vodě, podstupují plavecké testy, jsou vystavováni velmi vysokým a nízkým tlakům a zkoušejí letové testy v zařízení, kterému říkají “vomit comet” (ve volném překladu kometa, na které se vám udělá zle). Dostávají také lekce mediálního vyjadřování a hodiny ruštiny. Existují ale další požadavky, které nejsou tak často zdůrazňovány, nicméně jsou pro kandidáty velmi podstatné. Pokud se chcete přihlásit k některé z vesmírných agentur, musíte být občanem země, která má program pro posílání lidí do vesmíru. I když NASA nemá pro astronauty věkovou hranici, ESA vybírá lidi mezi 27. a 37. rokem. Průměrný věk astronauta je 34 let. I v případě výšky existuje omezení.

ESA přijímá lidi s výškou v rozmezí 153190 cm, NASA v rozmezí 157-190,5 cm. Je také vyžadován cizí jazyk, konkrétně angličtina. Stát se astronautem je velmi těžké. Někteří se na své cestě vzdávají po prvním nezdaru, to však není příliš moudré. Někteří astronauté mluví z vlastní zkušenosti. Například Clay Anderson byl přijat až na patnáctý pokus. Vstupujeme do nové éry. Staňte se členem vesmírné posádky a podívejte se dál než kdokoli před vámi. Vyberte si z některé z největších vesmírných agentur: Evropská vesmírná agentura (ESA), Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), Kanadská kosmická agentura (CSA), Japonská vesmírná agentura (JAXA), Ruská kosmická agentura (Roscosmos), SpaceX, Indická kosmická agentura, Čínská národní vesmírná agentura a další. Nikola Polášková, 4. A

DEN, KDY KSČ ZAČAL VÉST ALEXANDER DUBČEK 5. 1. 1968 »5O let

Rok 1968 mělo mnoho lidí spojeno s velkými nadějemi, které ovšem vojska Varšavské smlouvy rozmetla, jako když někdo foukne do krbu plného popela. Jeho symbolem se stal člověk velice chytrý, ambiciózní a pokrokově smýšlející. Svým osobitým charakterem dokázal lámat srdce mnoha žen, především pak příjemně okouzlujícím úsměvem. V dnešní době se na něj pohlíží z mnoha stran. Někteří jej vnímají jako člověka, který mohl tehdejší socialistické Československo dovést k mnohem zářnějším zítřkům, druzí ho naopak odsuzují za to, že na konci své kariéry podlehl nátlaku Brežněva a vedení Sovětského svazu. Jelikož 5. ledna uběhne 50 let od doby, kdy vystřídal prezidenta Novotného ve funkci 1. tajemníka ÚV KSČ, tak jsem došel k závěru, že by bylo dobré, abych o tomto zájimavém člověku něco krátkého napsal.

NARODIL SE KDYSI JEDEN SLOVÁK Alexander Dubček se narodil 27. listopadu 1921 ve vesničce jménem Uhrovec. Své budoucí politické přesvědčení už od mládí získával díky svému otci, který se stal přesvědčeným pacifistou a komunistou. Na několik let se taktéž podíval do nedávno vzniknuvšího Sovětské svazu, kde rodiče působili jakožto přívrženci nové ideologie, která byla alfou a omegou této země. Roku 1938 se vrátili zpátky na rodné Slovensko. Po odtržení a následném vzniku samostatné Slovenské republiky se stal členem tehdy ilegální KSS. V roce 1944 byl účastníkem protifašistického povstání, při němž mu zemřel bratr. Po válce absolvoval politologii a získal akademický titul. Dubček velice dobře ovládal ruský 14

jazyk, a proto byl vyslán mezi lety 19551958 do Moskvy, kde následně studoval. Díky výborné znalosti tohoto jazyka si ho v budoucnu oblíbil již zmiňovaný Brežněv. Na československém politickém žebříčku začal stoupat prudkým tempem po návratu z ruského hlavního města. Stal se stranickým tajemníkem a členem ÚV KSS, následně roku 1959 obdržel post tajemníka ÚV KSČ pro průmysl. Již v těchto letech prosazoval rehabilitace vůči slovenským komunistům, kteří byli stíháni za tehdejší Gottwaldovi hrůzovlády. Z toho ovšem neměl Novotný velkou radost, pokoušel se ho proto odsunout do ústraní. Avšak Dubček brzo nabyl zpátky svého postavení v ÚV a vymanil si zřízení Kolderovy komise. Díky ní v následujících letech prosazoval rehabilitaci Husáka i Clementise.

UŽ JE TO TADY Zcela zásadní se stal pro Dubčeka rok 1967. Situace, ve které zrovna můžeme nalézt prezidenta republiky, není ničím záviděnihodná. Schytává kritiku ze všech stran. Poslední kapkou byla událost, když při návštěvě Slovenska odmítl dary od tamějších pohlavárů. Rozhodl se proto, že poslední záchranou v dlouhé politické kariéře může být pouze Brežněv, jeho sovětský protějšek. Ten mu však místo podpory řekl: „Je to Vaše věc.“ Zpočátku ledna se plénum ÚV KSČ rozhodlo oddělit úřad 1. tajemníka a hlavy státu. První zmiňované funkce byl Novotný následně zbaven. Brzy na to abdikoval i z postu prezidenta. Právě teď pomalu začíná vrchol kariéry Alexandra Dubčeka. Zanedlouho tuto dobu lidé nenazvou

jinak než Pražské jaro. Vkládaly se do ní opravdu velké naděje. Dubčekův socialismus s lidskou tváří oslovil velké masy obyvatelstva. Všeobecné nadšení posilovalo už to, že se celá země začala najednou pomalu a jistě liberalizovat. Oproti dřívejší politické despotii bylo příjemnou změnou vidět, když se náš 1. tajemník ve vládě najednou obklopil zcela novými pokrokovými straníky. Začalo svítat na lepší časy. Ne všichni se však radovali z nástupu Dubčeka a nového prezidenta Svobody k moci, především pak Moskva. Přestože Dubček v květnu během pozvání KSSS do SSSR sdělil, že politika KSČ získala plnou důvěrů občanů, tak to ničemu nepomohlo. Nevole, která z jejich strany vzrůstala, byla čím dál větší a větší. Začalo plánování invaze Varšavské smlouvy do ČSSR. Ta byla zcela jistě organizována již od června roku 1968. A najednou hodiny svobody přestaly tikat. Je noc z 20. na 21. srpna. Z oblohy se začíná ozývat zlověstné burácení motorů ruských bombardérů. Pod zvednutými hraničními závorami projíždějí velké tanky s rudými hvězdami na věžích a tvoří se obrovské kolony náklaďáků, jsou naplněné až po uši ozbrojenými nic netušícími sovětskými vojáky. Nikdo jim neřekl pravdu, proč se vydávají obsadit

své slovanské bratry. Jak sami říkali, šli potlačit kontrarevoluci. Ta ovšem nikdy neexistovala. Ano, je to tak. V tento okamžik nás napadla vojska pěti států Varšavské smlouvy bez toho, aby vůbec byla vyhlášena válka. Sovětští vojáci zanedlouho zatkli a odvlekli skoro všechny vedoucí představitele KSČ do Moskvy. Všichni měli podepsat předem připravený protokol, což znamenalo popření celé ideologie Pražského jara, přijetí „bratrské pomoci SSSR“ a otevření cesty k budoucí normalizaci. Až na Kriegela, jemuž se i přesto podařilo vrátit do Československa, podepsali protokol všichni. Bylo zrovna 27. srpna 1968. Sen o rozkvětu naší země najednou zmizel.

SMUTNÝ KONEC Z kdysi ambiciózního politika se stala pouhá loutka režimu. Dubček byl dokonce svého působení v politice využíván ze všech stran. Brzo ustoupil a začala nespravedlivá Husákova normalizace. Roku 1970 jej vyloučili z KSČ. Velkého uznání se mu dostalo až po Sametové revoluci, obdržel taktéž mnoho ocenění. Alexander Dubček zemřel na následky vážné autonehody 7. listopadu 1992 v Praze.

860 LET Den, kdy byl Vladislav II. korunován českým králem 11. 1. 1158 460 LET Den, kdy Francouzi dobyli poslední Anglickou državu na evropském kontinentě 7. 1. 1558 180 LET Den, kdy Samuel Morse provedl první úspěšné pokusy s elektrickým telegrafem 6. 1. 1838 100 LET Den, kdy byla podepsána Tříkrálová deklarace 6. 1. 1918 60 LET Den, kdy Spojené státy americké vypustily svoji první družici do vesmíru 31. 1. 1958 Tomáš Horečka, Sx 16

BITCOIN - digitální měna budoucnosti 13. prosince 2017 proběhla na Gymnázium v Novém Jičíně další akce, kterou pořádala komunita GEG Novojičínsko. Řada našich studentů využila této příležitosti a navštívila workshop na téma kryptoměn, kterou vedl lektor Adam Kracík. Tento workshop byl zaměřen na historii, současný vývoj a budoucnost digitálních měn. Pojďme se ve stručnosti podívat na tento novodobý fenomén z pohledu ekonomie.

Šifrování - silné šifrování zaručuje neprolomitelnost (alespoň do doby, než budoucí kvantové počítače přinesou revoluci v kódování a dekódování).

Decentralizace

- Bitcoin je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní transakce Co je to kryptoměna nebo způsobovat inflaci. Na úvod pár informací pro ty, kteří o Nemožnost vytvořit uměle inflaci digitální měně ještě neslyšeli. Ve zkratce lze říci, že kryptoměna je novodobý druh - konečné množství bitcoinů v oběhu platidla založený na šifrování, peer-toje předem dané. Celkově asi 21 000 000 peer sítích a decentralizaci. Na příkladu (resp. 20 999 999,9769). nejznámější digitální měny Bitcoinu lze popsat principy, na kterých je tato měna Transparentnost postavena. - systém neustále uchovává ve veřejné databázi (blockchain) všechny proběhlé Peer-to-peer sítě transakce v síti. Transakce nemůže být - digitální kryptoměny fungují na nikdy podvržena. Bitcoin, který obdržíte počítačových sítích, ve kterých spolu v transakci, je vždy pravdivý. komunikují přímo jednotliví klienti (uživatelé). Neexistence centrálního serveru Celosvětová měna umožňuje měně, že ji nelze nikdy vypnout - měnu můžete okamžitě poslat přes celou nebo zničit. planetu a to bez prostředníků, bank a 17

kreditních společností. Pokud by vás více zajímalo fungování kryptoměny, tak na YouTube naleznete mnoho videí, které se věnují této problematice. Např.:

https://www.youtube.com/watch?v=Um63OQz3bjo Proč tak rychle roste cena Bitcoinu V tomto článku se chci však věnovat otázce, co způsobuje tak rychlý růst hodnoty Bitcoinu a dalších digitálních měn. Pojďme se nejprve podívat na krutá čísla.

který způsobuje, že o bitcoinech ví víc lidí a víc lidí si je chce vyzkoušet. Kdo by dnes nechtěl vlastnit bitcoin :) Bitcoin se stává investicí, na které chce každý vydělat. Vlastnit bitcoin je prostě cool. Toto šílenství po bitcoinech pohání spekulativní bublinu na trhu, která se nafukuje do obrovských rozměrů. Kdy bublina praskne? To nikdo nedokáže říct. Možná

V tabulce můžete vidět vývoj ceny Bitcoinu v tomto roce. Nárůst hodnoty je opravdu dechberoucí. V současné době (údaj z prosince 2017) cena jednoho bitcoinu odpovídá hodnotě asi 407 000 Kč. Co však ovlivňuje strmý růst této ceny v posledních týdnech a měsících? Jedním z faktorů je enormní zájem investorů o investice do digitálních technologií. Protože je bitcoin jednou z prvních a nejznámějších kryptoměn, tak má prostě pozornosti nejvíce. Rostou ale i další kryptoměny jako Ethereum či Ripple. Dalším vlivem je bezesporu zájem médií,

je to hranice 20 tisíc dolarů za jeden bitcoin, ale možná také hodnota 200 tisíc či 2 milióny dolarů za jeden bitcoin. Otázka je tedy jednoduchá. Jak dlouho ještě bitcoin poroste? Na tuto otázku existuje jednoduchá odpověď. Dokud budou bitcoin všichni kupovat, tak jeho cena poroste. Nutno je ale říct, že naprostá

většina všech katastrofických odhadů, které se týkaly bitcoinu, se nenaplnila. Tak nemeškejte a vzhůru k vytvoření své první digitální peněženky :) Mgr. Petr Caloň

Kolik stojí svoboda a lidská práva Maraton psaní dopisů je celosvětová kampaň na podporu svobody a lidských práv. V České republice je její součástí Amnesty International ČR, která sdružuje několik dobrovolných skupin. Jednou z nich je i Karvinská skupina, jejíž koordinátor, Jakub Hodulík, souhlasil s poskytnutím rozhovoru. Kdo financuje náklady za všechny ty dopisy? Amnesty je nezisková nevládní organizace, peníze získává výhradně od svých podporovatelů a sympatizantů. Peníze jsou potřeba hlavně na její práci na mezinárodním poli. AI je poradním orgánem OSN, její terénní pracovníci po celém světě mapují situaci v zemích, kde je určitý problém. Pokud se nějaký prokáže, Amnesty o něm informuje příslušné orgány OSN, které se zabývají jejich řešením. Často stačí, když se v médiích objeví informace, že se Amnesty zabývá možným porušováním lidských práv v některé zemi a její čelní představitelé se chvějí strachy, propouštějí politické vězně a situaci řeší. Obávají se totiž, že jejich obchodní partnery by to mohlo 20

odradit. Bojí se o svou dobrou pověst. Amnesty má navíc síť dobrovolníků po celém světě – jde o skupinky podobné té naší. Tihle lidé šíří osvětu, ukazují osudy vězňů svědomí, organizují různé happeningy, diskuse, zkrátka veřejné události. Snažíme se popularizovat problematiku lidských práv. Dopisy posíláme i my – místní skupina. Záleží to na tom, jestli se studenti, kteří dopisy podepisují a píšou, rozhodnou přispět i na jejich odeslání. Protože už tradičně vybereme nejvíc dopisů z celé republiky, nepodaří se nám zdaleka všechny poslat. Několik stovek dopisů pošleme za dobrovolné příspěvky. Ty, které nám zbudou, odesíláme v balíku do Prahy, odkud směřují podobným způsobem až k adresátům. Nejvtipnější na Maratonu je, když už je po všem a „naši lidé“ vtrhnou na poštu. Postup je pokaždé stejný: vysypeme balík drobných, paní za přepážkou se rozzlobí, vyložíme třicet dopisů, její pohled je ještě přísnější, jakmile si ale začne všímat adres na obálkách a uvidí nápisy „Uzbekistan“, „Syria“, „President Barack Obama“, „President of the People‘s Republic of China“, přestává dýchat nebo nevěřícně kouká. Každá obálka se musí převážit,

orazítkovat, polepit. Fronta na poště se prodlužuje, lidé jsou nervózní, poslouchají otázky typu: „Uzbekistán… To není v EU, co?“ Poštu mám kousek od domu, při Maratonu jsem ale obešel všechny pobočky v Karviné, aby mě na tu moji ještě někdy pustili. I to ale patří k práci dobrovolníka Amnesty International.

Jak se studenti z Karviné dostali k tomu, že budou obhajovat lidská práva? To je docela zajímavý příběh. Kořeny karvinské Amnesty musíme hledat v zahraničí. Před pěti lety jeden ze studentů na exkurzi v Londýně narazil na dobrovolníky AI a do rukou se mu dostal tištěný leták o její činnosti. Lidskoprávní aktivismus jej nadchl a podařilo se se mu strhnout své spolužáky. První Maraton proběhl ještě v témže roce a po jeho obrovském úspěchu se věci daly do pohybu. Vznikla dobrovolnická skupina a začala práce na prvních projektech. Od té doby je Amnesty neodmyslitelnou součástí života na gymnáziu. Naše aktivistická parta se sice z roku na rok mění, maturanti odcházejí, nováčci přicházejí, AIK ale zůstává.

Jak to bylo konkrétně u tebe? Proč ses rozhodl, že se zapojíš? O Amnesty jsem se dozvěděl asi měsíc po nástupu na střední. Těm všudypřítomným žlutým plakátkům prostě nešlo utéct. Tou dobou se nás většina teprve seznamovala s novou školou a já nikoho mimo třídu, natož v Amnesty, neznal. Existují lidé, kteří jednoduše musí neustále něco „vymýšlet“, 21

měnit, vytvářet – já jsem vždycky byl jedním z nich.

lidských práv v Salvadoru, na Jamajce, nebo v Barmě?

Pamatuju si to přesně. Řekl jsem si, že na střední školu jsem nešel proto, abych jen seděl v lavici. Střední školu jsem si představoval docela jinak. Chtěl jsem zkrátka poznat nové lidi, kteří pracují na něčem velkém. A tak jsem se jednou ocitl na setkání Amnesty International Karviná. Tehdy jsme připravovali výstavu k výročí 25 let od pádu komunismu. Do všeho jsem hrozně rychle vpadl. Na Gymplu už to tak bývá, existují tam inspirativní lidé, kteří vás zkrátka vtáhnou mezi sebe.

Je důležité si uvědomit, že Amnesty nenutí země k ničemu jinému než k dodržování slibů. Různé státy uzavírají různé mezinárodní dohody a úmluvy, ve kterých je často zakotvena ochrana lidských práv. To, jestli je dodržují, už je ale na ostatních zemích a mezinárodních organizacích. Pokud se mluví o lidských právech, Amnesty je vždy u toho.

Svého rozhodnutí jsem nikdy nelitoval. Během pár měsíců se ze mě stal dobrovolník na plný úvazek. Začal jsem se zajímat o lidská práva, objíždět s ostatními různá místa napříč regionem a ukazovat lidem to, o co nám jde. Během tří let, které jsem zatím s Amnesty strávil, jsem poznal spoustu zajímavých míst, potkal osvobozené vězně svědomí, hrdiny, kteří se neshrbili před těmi nejkrutějšími režimy světa, ale i skvělé lidi, kteří bojují za lepší svět. Hrozně mě baví, když vidím, že naše práce někomu pomohla změnit život. Když se hrdinové dostávají z vězení, když jsou vlády donuceny řešit problém, který přehlížely.

Kde se lidská práva porušují nejvíce? To rozhodně nelze říct jen tak. Lidských práv je celá řada a nelze je úplně srovnávat. V hledáčku světových médií jsou často země jako KLDR, Saudská Arábie nebo Čína, problém je, že stejné, a často i horší věci se dějí po celém světě. Schválně – kolikrát jsme se někde dočetli o porušování 22

Jde vždy čistě jen o lidská práva? Amnesty je organizace bojující za dodržování lidských práv ve světě. Často se ale lidskoprávní problematika mísí třeba s ekologií. Jedním z letošních případů Maratonu psaní dopisů je Clovis Razafimalala, který bojuje za záchranu unikátního madagaskarských deštného lesa, který je zapsán na seznamu UNESCO. Za svou práci si vysloužil výhrůžky a podmínečné odsouzení na pět let.

Co dalšího kromě Maratonu psaní dopisů organizuje Amnesty International? Naše skupina je unikátní tím, že objíždí střední školy a pracuje se studenty. Snažíme se vždy překvapit a rozbít monotónní styl výuky na školách. Připravujeme proto různé interaktivní prezentace, on-line hry nebo workshopy. Každý z nás je tak trochu lektorem neformálního vzdělávání. Zveme k nám do regionu všemožné odborníky a zajímavé osobnosti, aby sdíleli svůj příběh a diskutovali (nejen) se studenty. Docela často ale pořádáme

třeba i veřejná promítání lidskoprávních dokumentů. Zajímavou aktivitou Amnesty je Živá knihovna.

Co to znamená? Na vybrané místo dorazí „živé knížky“ – lidé se zajímavými osudy – oběti porušování lidských práv, cizinci žijící v Česku, příslušníci menšin nebo zkrátka lidé, kteří mají co říct. Během předem vymezeného času pak čtenáři (studenti, účastníci ŽK) knihu čtou – poslouchají její/jeho příběh a ptají se na cokoliv, co je napadne. Docela často se stává, že i ti nejradikálnější lidé tváří v tvář člověku, kterého by za normálních okolností bez rozmyslu odsoudili, s ním najednou slušně komunikují nebo se dokonce uvolněně baví. Cílem ŽK je hledat vzájemné pochopení a porozumění Melánie Klvaňová, 4. A

ABSOLVENTI Jakub Sumbal navštěvoval čtyřleté studium na Masarykově gymnáziu do roku 2015. Nyní pracuje na ústavu Histologie a embryologie lékařské fakulty Masarykovy univerzity, kde současně studuje medicínu. Proč ses rozhodl pro studium na MGP? Vždycky jsem chtěl studovat na vysoké škole, tudíž gymnázium byla logická volba. A proč právě Příborské MGP? Bylo nejblíž.

Které předměty tě nejvíce bavily a proč? Vždycky jsem měl rád matematiku, přírodovědné předměty, a pak taky dějepis. Na gymnáziu jsem pak, zřejmě zásluhou dobrých kantorů, přilnul k biologii a chemii.

Měl jsi již od začátku jasno v tom, co chceš v budoucnu dělat? Lákala tě představa vědecké kariéry?

Do poslední chvíle jsem se rozhodoval mezi medicínou, molekulární biologií a biochemií. Paradoxně, ačkoliv zvítězila medicína, jsem se k vědecké práci dostal velmi brzy. Představa vědecké kariéry mě láká stále a teprve po škole uvidím, do jaké

míry se bude dát skloubit i s klinickou praxí.

Co pro tebe bylo prioritou při výběru vysoké školy? Z jakých oborů jsem vybíral, jsem nastínil výše. Proč zvítězila právě medicína? Lákalo mě hlavně široké spektrum možného uplatnění po škole a pak taky výzva v podobě náročného, zato ale zajímavého studia. A Masarykova Univerzita je po Masarykově gymnáziu, myslím, logický krok.

Jak ses připravoval na přijímací zkoušky na VŠ? Co se nakonec ukázalo jako nejužitečnější? Učil jsem se zároveň s přípravou na maturitu, kde jsem si schválně navolil předměty tak, aby s přijímacími zkouškami pasovaly. Jako nejužitečnější se však kromě testových otázek ukázala tvrdá ruka rodičů (díky). Pořídit si na přijímačky jeden pár dohlížejících rodičů vřele doporučuji. Nedá mi to zde ale nedoporučit přípravné kurzy na brněnskou medicínu společnosti Bmedic, kde o volných víkendech vypomáhám jako lektor chemie.

Z čeho jsi maturoval? Biologie, chemie, fyzika a státně z jazyka

českého a anglického. Nematuroval jsem z matematiky, za což jsem byl doma týden o hladu.

Jak jsi zvládl přechod ze střední na vysokou školu? Myslím, že docela snadno. Klíčové je rychle se etablovat do party nových přátel, najít si v místě vysoké školy vlastní koníčky a jiné povyražení.

Jak vypadá tvůj běžný den? Vstanu kolem šesté, jdu do laboratoře a dám si kafe. Přes den buď pracuju v laboratoři na experimentech, nebo za počítačem analyzuji získaná data. Toto přerušuji občasnými výlety do školy na semináře a přednášky a další kávou. Po práci občas stihnu třeba nějaký film.

Čím se teď zabýváš? Pracuješ na něčem? Studuji komunikaci buněk prostřednictvím signálních molekul, takzvaných růstových faktorů. To, jak si spolu buňky povídají, totiž ovlivňuje řadu jejich normálních funkcí, včetně buněčného dělení. Nastane-li v jejich interakcích nepořádek, projeví se to navenek jako choroba. Konkrétně se zabývám rolí proteinu FGF (fibroblastový růstový faktor), signální molekuly klíčové ve vývoji mléčné žlázy. Podobné mechanismy jako při vývoji orgánu se mohou uplatnil při vzniku rakoviny (například rakoviny prsu) a pochopení mechanismu nemoci je prvním krokem k její úspěšné léčbě. 25

Doporučil bys svou VŠ ostatním? Vřele.

Máš čas i na své mimostudijní aktivity? Jasně, rád chodím do divadla nebo do univerzitního kina. V létě okolí Brna obrážím na kole a v zimě se snažím hrávat badminton a už se těším na plesovou sezónu.

Máš nějakou zajímavou vzpomínku či historku na dobu, kdy jsi studoval na MGP? Ty nejzajímavější jsou jen těžko publikovatelné. Ale na celé čtyři roky na gymnáziu vzpomínám rád a s láskou. Važte si svého gymplu! Nikola Polášková, 4. A

ROZHOVOR se Šárkou Strakošovou Máte oblíbenou matematickou funkci, typ příkladů, obor? Matematickou... Asi analytická geometrie, logaritmické a exponenciální rovnice, diferenciální a integrální počet. *smích*

Proč zrovna matematika, zeměpis? K tomu ještě vyučujete výtvarnou výchovu. Já jsem končila gymnázium v Ostravě Hrabůvce v roce 1980. Věděla jsem, že chci jít na učitelství. Museli jsme si tehdy vybírat dvojice, které byly dány vysokou školou. Nemohli jsme si jako dneska vybrat dva předměty z různých oborů k sobě. Byla taková doba, že se poptávka orientovala právě na přírodovědné předměty. Tak jsem si vybírala, co budu studovat, jaké dvojice předmětů jsou vypsány na té či oné vysoké škole. Další věc byla, že jsme si mohli podávat pouze jednu přihlášku. Humanitní předměty byly žádanější (asi jako dnes), a protože jsem opravdu chtěla studovat na vysoké škole (rodiče nebyli ve straně), volila jsem menší riziko a podala si přihlášku na obor, který nebyl tak 28

“našlapaný”, tedy matematika a zeměpis na Univerzitě Palackého v Olomouci. Výtvarnou výchovu učím proto, že mě moc baví a je to trochu protiváha matematiky a zeměpisu.

Baví Vás vyučovat stejně jako na začátku? Ano, určitě.

Jak dlouho už vůbec učíte? Učila jste i někde jinde? Od roku 1985 jsem věrná Příboru.

Děláte něco takového (hobby, zájem), co by do Vás nikdo neřekl? Chodím ráda do divadla a rekreačně jezdím na kole. A obligátně zahrada a dům. Jinak se dá asi říct, že nejvíce času věnuju škole a často podřizuju práci i svůj volný čas.(občas jsem na pochybách, jestli je to tak správně).

Co svého se snažíte přinést do výuky? Něco, co považujete za důležité. Myslím si, že přístup k práci a ke

studentům. Snažím se o to, abych neodflákla žádnou hodinu, snažím se být empatická. Kolikrát také nejsem zdravotně stoprocentně v pořádku, ale jakmile přijdu do třídy, musí jít vše stranou. Výkon učitele je podobný jako výkon herce, tak bych to asi připodobnila.Dost často si vzpomenu na Miloslava Šimka ze Semaforu, který byl také původní profesí učitel. Ten to po pár letech zabalil, protože jako divadelník si prý odehraje hodinu a půl, kdežto učitel musí vydržet hodin daleko víc a ještě každý den. Vy studenti jste v podstatě diváci a ten u tabule tu hodinu musí uhrát tak, aby to o něčem bylo a obecenstvo si z “představení” odneslo co nejvíce.

Má obvyklá otázka nesmí chybět. Jak nahlížíte na drogy? Neodsuzuju, nemoralizuju. Každý může občas šlápnout vedle. Ale je nutné se vždy vzpamatovat a najít si hranici, za kterou už ne. Je hrozné, když to někdo nezvládne a zbývalého šikovného studenta se stane troska.

Vidíte nějaký rozdíl mezi studenty dnešními a před patnácti, dvaceti lety? V poslední době cítím, že je víc těch, které musíme nutit k učení, protože jim chybí motivace, já tomu říkám tah na branku. Vadí mi, že se často studenti při přechodu na vysokou školu vzdávají při prvním problému, který nastane. Přijde první nevydařená zkouška nebo jiný zádrhel a už je to přestane bavit a končí.

Užívejte si života, dokud to jde, ale snažte se studovat. Co se nenaučíte do třiceti nebo čtyřiceti, to už potom těžko dohoníte. Po padesátce se už těžko učí např. slovíčka z angličtiny (vlastní zkušenost).

Co Vás na matematice baví a fascinuje? Asi ta přesnost a řád, nejde to obkecat. Jedna je jedna a dvě jsou dvě, logické myšlení je nutné nejenom v matematice, ale ve všech oborech, vždyt ́ logika je i v hudbě!

Chtěla jste být vždy učitelkou? Ano, naprosto. Kdybych si ale teď měla vybírat, nevím, jestli bych si vybrala školství. Místo toho asi nějaké jiné klasické zaměstnání. Školství je takové specifické. Zažila jsem hodně reforem, ale zatím to bylo spíše ode zdi ke zdi. Ministři školství se často mění a chybí vize.

Dalo by se podle Vás na této škole něco vylepšit? Tak samozřejmě je vždycky možnost se někam posouvat. A pořád se snažíme a vymýšlíme něco nového, jak to udělat líp. Já pořád překopávám své materiály k výuce, hledám zajímavější příklady, v zeměpise a ve výtvarce to samé. Naším zájmem je, aby gymnázium v Příboře jelo jako dobře namazaný stroj, který se neustále vylepšuje.

Jak si představujete svět za 30 let? Byla bych ráda, aby Evropa byla aspoň v takovém stavu jako dnes, aby si udržela 29

životní standard, aby nedošlo k žádnému většímu konfliktu. Pokud to zůstane tak, jak to je, budu moc ráda. Jenom si představte, co všechno museli prožívat ti, kteří se narodili kolem roku 1900! (dvě světové války, znárodňování, politické procesy).

Chcete si ještě něco splnit, něco dokázat? Určitě. Ve zdraví se dožít důchodu. *smích* A v něm podnikat cesty i někdy jindy než o hlavních prázdninách. Už se nemůžu dočkat, až si v září odjedu na Mallorcu. Radim Friedel, Sp

Star Wars: Poslední z Jediů odráží nálady současné společnosti

řed několika dny odstartovala na světových plátnech osmá epizoda populární ságy Star Wars. S podtitulem Poslední z Jediů zdařile navazuje na předešlé díly a nabízí mnoho nečekaných zvratů. Zlo v podobě Prvního řádu je na vzestupu, ale oslabená Rezistence zatím odolává. Po zavraždění Hana Sola (Harrison Ford) rukou vlastního syna Kylo Rena (Adam Driver) se do popředí dostává princezna Leia (Carrie Fisher), která velí hlavnímu křižníku Odboje a její bratr Luke Skywalker (Mark Hamill). Tvůrci ho načrtli jako tvrdošíjného pecivála, který se ukrývá na pustém ostrově a odmítá se hlásit k předchozímu životu, kdy byl nejmocnějším Jediem. Představitel Luka Skywalkera Mark Hamill několikrát uvedl, že nesouhlasí s chováním své postavy. Podle něj jde o další generaci Star Wars, která už není George Lucase (režisér první až šesté epizody), ale Riana Johnsona. Dosazením Johnsona jako režiséra a scénaristy osmé epizody si Disney klade za cíl oslovit mladou generaci. Na Lucasovo dílo navazuje obsazením starých hrdinů a dopřeje jim velkolepý odchod. Do popředí se dostávají nové tváře Rey (Daisy Ridley), Kylo Ren (Adam Driver), Poe Dameron (Oscar Isaac) a Finn (John Boyega). Dílo je přizpůsobeno současné společnosti.

Na vedoucích pozicích se objevují silné a sebevědomé ženy a zastoupení v něm má i asijské a afroamerické publikum. Hlavní hrdinka Rey už v sedmé epizodě prokázala schopnost porazit Kylo Rena, avšak na skvěle načrtnutý charakter této postavy nemá. Vnitřně rozervaný člen Prvního řádu, který má mocenské ambice ovládané vztekem a potýká se s minulostí, poskytuje divákům nejednoznačný prvek, jehož rozuzlení si žádá samotné finále. Režisér Johnson odvedl skvělou práci na vývoji charakterů jednotlivých postav, čímž způsobil často nečekané dějové zvraty. Nejedná se o typické vymezení do skupin dobra a zla, ale o obsazení obou protikladných elementů do každé z nich. Zatímco Rey se učí pracovat se silou Jediů a v určitých momentech je přitahována stranou temna, pro jejího protivníka Kylo Rena visí ve vzduchu naděje, že by se mohl obrátit na stranu dobra. Tvůrci ale nemohou ignorovat fakt, že zabil svého otce. Mezi postavami Rey a Kylo Renem panuje chemie, které si nelze nevšimnout. Otevírá to nové možnosti pro vývoj příběhu, ale jak už předestřel Mark Hamill před premiérou: „Nic není takové, jak si myslíte.“ Johnson poskytl odpovědi na řadu otázek, ale některé si ponechal do finále. Původ Rey i Kylo Rena byl objasněn. Kdo byl Snoke (Andy Serkis) se už zřejmě

nedozvíme. Jak si tvůrci poradí se smrtí Carrie Fisher, představitelky princezny Leiy se dozvíme za dva roky, kdy miliony diváků po celém světě půjdou do kina zhlédnout finální díl. Nechť vás provází Síla. Melánie Klvaňová, 4. A

Basketbalové hráčky bojovaly statečně Favorit potvrdil svou pověst a v okresním kole basketbalové soutěže se tým dívek, složených z našich žáček, a to v pořadí Dora Drabíková (4. A), Klára Reichertová (3.B), Anna Škarková (3.A), Vendula Reichertová (1. A), Dita Matějková (1. A), Stela Kostelníková (Sx), Martina Linartová (Sx), umístil na přední příčce s postupem do dalšího kola. “Průjezd” do krajského kola byl “zjednodušen” výběrem ostatních teamů a naším coachem panem učitelem Danielem Reichertem. V okresním kole (22. 11. 2017) gypri team “dal na zadek” týmu gymnázia Nový Jičín, EDUCA NJ, Mendelova SŠ NJ, Zemědělská SŠ NJ. V krajském kole (1. 12. 2017) byl jistým favoritem team z Havířova, který je složený z extraligových hráček. V tomto dni gypri team ještě podpořila hráčka Magdalena Bobková (Sp). Boj to byl neúprosný, ale naše šikovné hráčky se praly statečně a s jedinou prohrou, právě proti Havířovu, ukořistily krásné 2. místo! Tímto děvčatům gratuluji a přeji další úspěchy v dalších turnajích. Bára Pařenicová 4. A

V Příboře se dá nakoupit bez obalu

V Příboře nedaleko náměstí otevřel nový bezobalový obchod. Zákazníkům nabízí převážně lokální potraviny v bio kvalitě do vlastních nádob.

Malíková. „Problém je, že si nedovedou představit, že by běžné potraviny k jídlu mohli prodat. Je důležité, aby věděli, že u nás je to možné,“ dodává.

Zkušební provoz družstevní prodejny Viktorina Loca byl zahájen v úterý 12. prosince na ulici Politických vězňů, která vede z náměstí ke kostelu. Družstevníci chtějí zprostředkovat prodej potravin a bedýnek od místních zemědělců. „Doposud to bylo tak, že jsme si potraviny předávali někde na ulici, což nám přišlo nedůstojné. Hlavním důvodem, proč obchod vznikl, je, aby se výdej soustředil do jednoho místa,“ říká jedna z iniciátorek Alena Malíková.

Jednou z priorit obchodu je poskytovat lokální potraviny. V nabídce sortimentu se ale běžně objevují i plodiny z jiných zemí jako ty, které se v Česku pěstovat nedají nebo se staly nevýnosné pro zemědělce, a proto se dováží.

Možnost zakoupení lokálních plodin v bio kvalitě má motivovat zákazníky k ekologickému smýšlení a vytvářet poptávku pro zemědělce. „Pro ně je nejvýhodnější pěstovat řepku nebo kukuřici. My je chceme motivovat, aby nepěstovali tolik energeticky výhodných plodin, které se využijí na alternativní energie, ale aby začali pěstovat opravdové jídlo s ohledem na půdu a diverzitu,“ komentuje situaci 36

Cena mezi hlavní priority ale nepatří. „Nechceme za všech okolností nejlevnější obchod. Snažíme se být féroví na obě strany - nebudeme na tom nějak extrémně vydělávat, ani nenutíme zemědělce, aby šli pod své náklady. Myslím, že je zde opravdu výhodné nakoupit a v porovnání s prodejnami zdravé výživy jsme možná i trochu levnější,“ tvrdí další iniciátorka projektu Hana Jemelková Zákazníci zatím mohou zakoupit převážně sypké věci, k tomu by si měli přinést vlastní nádoby, do nich prodejci naváží zboží. V nabídce jsou obilná zrna, ze kterých lze na místě umlít mouka, kukuřičné mouky, strouhanky, lupínky, různé druhy

cukrů, himalájská sůl, kmín a mák ze Starojické lhoty. Dále výběr z luštěnin, oříšků, sušeného ovoce či semínek. „Je to základ, ale časem přibudou další věci. Do budoucna také plánujeme prodávat stáčené oleje na váhu,“ uvádí Jemelková. Činnost chtějí rozšířit i o výrobu vlastních pokrmů jako saláty, sušenky, müsli či polévky. Předpokládají, že další nápady přijdou od zákazníků. Mimo prodej pomýšlejí i na možnost vzdělávat studenty místních škol o souvislostech potravin s klimatem a společností. „Chceme, aby si lidé vážili jídla, aby ho nakupovali bez obalu a neplýtvali jím. Tím budou šetřit prostředí, půdu a vodu,“ představuje svou vizi Malíková.

Jak můžete pomoct? Potraviny, které družstvo nakupuje ve velkém, přivážejí v pytlích, což minimálně narušuje podstatu bezobalového obchodu. Prodejny podobného typu jim vytváří nové využití například tím, že z nich ušijí tašky. Vy můžete ovlivnit, jakým způsobem se pytle recyklují, když předáte informaci svým učitelům výtvarky, podělíte se o nápady se školním časopisem nebo navštívíte družstevní obchůdek Viktorina Loca. Melánie Klvaňová, 4. A

Část redakce na vyhlášení soutěže Školní časopis roku 39

ZDROJE

REDAKCE Šéfredaktorka: Melánie Klvaňová | Redaktoři: Bára Pařenicová, Dory Kolářová, Gabriel Friedel, Klára Prašivková, Nikola Polášková, Radim Friedel, Tomáš Horečka | Korektura: Mgr. Lenka Ocásková, Nikola Polášková | Fotografie: Lucie Monsportová | Grafické zpracování: Gabriel Friedel | Spolupracují: Mgr. Petr Caloň

MGP