Až si to přečtou
ALKOHOL JE ŽENA
Alkohol je žena, proto muži pijou.
A co jsou muži, že ženy hynou?
Muži chtějí objetí, dají si kořalku. A ženy je drží do neděle od pátku.
BLUDIŠTĚ
Ráda se ztrácím v bludišti protože se ještě raději nacházím.
Když do něj denně vcházím, vidím sama sebe, jak včera večer odcházím.
Kráčím vstříc nesnázím ale spíš se snažím je předcházet.
BOHOVÉ
Hlavně nezklamat naše muže, protože žena v noci vždycky může. Oblékne krajku a řekne „nuže”, kůže dotýká se kůže.
Hlavně stále činit je takovév tichém klidu a málo hladové.
Každý víkend kotel svíčkové. Páni tvorstva a věční bohové.
NEJSEM VENUŠE
Chci být jako řecká socha, jež výhledem na lidi se kochá. Krásná, chladná a tichá, neslyší ani nedýchá.
Ale já mluvím moc a cítím moc, většinou dýchám skoro celou noc.
Nejsem krásná! Pomoc!
Není to volnost, není to dost.
IDOL Dotýkáš se mě očima, prohlížíš prsty.
Cítím teď na sobě všechny tvé vrstvy.
Zahalený do zlata, do hlučné divokosti ztrácíš se pomalu ve své minulosti.
UŽ SE NEVRÁTÍME
Staneme v údolí, zmizíme v horách, cestu nám dovolí v trekových botách.
Nahoře dýcháš, já koukám dolů. K západu slunce přišly jsme domů.
Vždy za ruce spolu večer kráčíme ztratit se v obzoru. Už se nevrátíme.
REVOLUCE
Vidím se zpátky ve francouzských ulicích, jak bloudím a ztrácím se, především po nocích.
Míjím Notre-Dame na popel, začíná ráno, na Pont de Bir-Hakeim je ještě prázdno.
Procházíš kolem mě, v očích máš vzdor, padám ti k nohám a stoupám na vrchol.
Tiše tě prosím: „Ukaž mi skrýš, kde dostaneme se výš, to jen ty umíš.”
Vyšplháme v euforii k bodu šílenství přes teplý déšť, na montmartreská náměstí. „Drž mě za ruku,” šeptám ti do ucha.
Bojím se, že naše láska pomalu utichá.
Proto se vracím ve francouzských ulicích, duší strnulá v našich okamžicích.
Jsem na Place de la Concorde a můj pocit viny navždy odnesla tíha gilotiny.
