ukázka pro předprodej
Když se Abdul nastěhoval, byli jsme ve fázi velké zamilovanosti. Byli jsme pořád spolu, prakticky se ode mě nehnul. Pořád mě objímal a líbal, v objetí jsme sledovali televizi, v objetí jsme usínali, líbáním jsme se budili… Nikdy jsem ještě neměla vztah s mužem, který by neustále vyžadoval tak intenzivní fyzický kontakt. Myslela jsem si, že mě musí strašně milovat.
Pořád mi říkal, jak jsem úžasná, skvělá, výjimečná lidská bytost s dobrým srdcem, že v lidech dokážu probudit lásku. Říkal, že jsem milá a umím lidi podpořit, jak ze mě bude skvělá matka. Tehdy jsem si myslela, že opravdu přemýšlí nad dětmi ale nedošlo mi, že hledá partnerku matku pro sebe, aby si mohl přehrávat své vnitřní konflikty z dětství.
I když jsme byli pořád jen spolu, dobře jsme se bavili a hodiny utíkaly jako minuty. Bylo to tak intenzivní, že jsem ztrácela pojem o čase. Předstíral, že je milující muž. Začal mluvit o svatbě a já jsem o ní začala také přemýšlet. Vyjádřil i obavu, zda mě jeho rodiče jako cizinku přijmou, ale uzavřel to tím, že si mě vezme i proti jejich vůli, a nakonec se s tím budou muset smířit. Opět jsem žasla nad tím, jak moc mě musí milovat, že si je takhle jistý. Ve skutečnosti to bylo varování, že Abdul nebere ohledy na nic a nikoho. Dle jeho slov jsem pro něj byla ta nejlepší žena, kterou kdy potkal. Byli jsme si souzení. Děkoval bohu, že mu předchozí vztahy nevyšly, aby mohl potkat mě – lásku svého života.
2
***
Následující týden všichni spolubydlící začínali řešit strach
z neznámé nemoci, Abdul už nechtěl chodit ven mezi lidi a říkal, že bychom měli být opatrní. A pak byl najednou koncem března vyhlášen lockdown. Zavřely se cluby, restaurace, letiště. Káhira, město, které nikdy nespí, jako kdyby najednou upadla do kómatu. Lidé zmizeli z ulic, přes den už bylo na procházky horko.
Ze dne na den jsem se ocitla v domácím vězení. V domácím vězení s Abdulem, který začal pracovat z domu. I mé dvě spolubydlící přestaly chodit do práce. V bytě, kde jsme se běžně potkávali jen zřídka, jsme najednou byli nonstop v pěti lidech. Bylo to nepříjemné po všech stránkách: doma byl pořád ruch a hluk, kuchyň neměla dostatečnou kapacitu pro nás všechny a do toho napjatá atmosféra kvůli Abdulovi, který měl tendence si na všechno neustále stěžovat.
Na začátku lockdownu jsem se snažila být optimistická, doufala jsem jako všichni ostatní (nikdo z nás se dosud s takovou pandemií nikdy nesetkal), že potrvá třeba měsíc. Všechny
mé dny měly prakticky stejný scénář: ráno jsem vstala, uvařila kávu, nachystala, snídani, trochu uklidila, šla nakoupit nebo objednala nákup ze supermarketu. Každý druhý den jsem vařila, aby Abdul nevyhodil všechny peníze za drahé jídlo z restaurací. Měl v tom podivnou zálibu, vždycky objednal jídla tak pro deset lidí, byl tím doslova posedlý. Ale nemohl si to dovolit.
Z jeho peněz jsem opravdu nic neměla, prakticky vše jsme platili napůl, ale nechtěla jsem zažívat neustálý stres, kdy svou výplatu utratil během prvních dvou týdnů a pak řešil to, že už mu nic nezbylo. Ano dnes už to vidím jasně, všechny peníze utrácel za drogy a za jídlo. Pořád dokola.
3
***
Přestěhovali jsme se poslední den Ramadánu. Byla jsem strašně unavená, psychicky i fyzicky. Samozřejmě všechno balení bylo na mně, Abdul se jen válel v posteli, kouřil a čekal, až bude všechno sbaleno. Třetí stěhování za jeden rok, a ještě v téhle situaci, naštěstí v rámci našeho domu. Abdul byl ze začátku nadšený, konečně jsme měli prostor. Prostor pro jeho grandiózní chaos. O tom, že byl nepořádný a k tomu líný nebylo pochyb, ale to, že jsem pochopila, že je i nevypočitatelný, nespolehlivý a lhář, změnilo všechno. Už jsem mu nevěřila a pozorovala všechny doposud skryté projevy jeho osobnosti. Staral se pouze o jídlo, sex, kouření a vymýšlení jakýchkoliv situací, aby měl neustálou pozornost. Hluboko uvnitř jsem věděla, že začal můj život s nepřítelem.
První měsíc lockdownu jsem strávila pobíháním mezi kuchyní a ložnicí, mohli byste mě označit za sexuální hračku zkříženou s kuchařkou. O vztahu s Abdulem jsem nebyla schopná přemýšlet, dusila jsem se tíživými pocity spojenými s celosvětovou covidovou situací. Dělala jsem si starost o rodinu v Čechách, o to, že nemám práci a kvůli této situaci ani nebude lehké nějakou v Káhiře sehnat. Neměla jsem už vůbec žádnou finanční rezervu, a to všechno ve mě vyvolávalo pocity nejistoty, smutku a tíhy.
Před covidem ve starém světě bych v této situaci měla spoustu možností, různá řešení a mezilidskou podporu. V době covidu mi zbyla pouze nejistota, strach, beznaděj, izolace, nemohla jsem cestovat ani se scházet s přáteli. Nastala doba velkých zkoušek a zúčtování. ***
4
***
Byla jsem vzteky bez sebe, ale chtěla jsem počkat do rána. Rozhodla jsem se ho vyhodit. Ráno se probudil s láskypl-
ným úsměvem a samozřejmě očekával ranní sex. Když se podíval na můj výraz v obličeji, ztuhnul a zeptal se co se děje. Řekla jsem, že všechno vím a chci, aby v klidu vypadl, ať si okamžitě sbalí věci. Byl v šoku, to nečekal, oči mu plály vztekem. Čekala jsem, co přijde. Začal se vztekat, pak bre-
čet a pak řekl, že mě nenávidí. Nereagovala jsem na nic, dokonce jsem mu pomohla posbírat a v klidu sbalit jeho věci, které se válely všude. Vzala jsem si klíče od bytu a za hodinu odjel, opět zpátky k rodičům. ***
Byla půlka října a Abdulův nátlak se stával neúnosným, práce po tak dlouhém výpadku v oboru byla náročná, strašně mi chyběl Egypt a život v Praze se kvůli covidu opět pomalu zastavoval. Byla jsem zoufalá, nevěděla jsem, co mám dělat a jak z toho všeho ven. Opravdu jsem byla zničená a neuměla jsem si představit, jak v Praze budu takhle dál žít. Koncem října 2020 začal opět lockdown a já jsem to nezvládla, podlehla jsem iluzi o tom, že tentokrát to myslí vážně a změnil se. Udělala jsem mezitím pár neúspěšných pokusů to ukončit, ale místo toho jsem souhlasila, že se vrátím do Egypta a vezmu si ho.
Jak jsem mohla vytěsnit z mysli všechno to, co mi udělal?
Kde je nějaká logika? Tak tu v tom ani nehledejte. Pavučina
iluzí, neustálé manipulace a citového vydírání. Ano, po tom
všem, čím jsem si prošla, jsem byla slabá. Slabá v klíčové
chvíli, kdy jsem dávno měla ukončit všechen kontakt s ním
a snažit se uzdravit. Opět jsem se nechala chytit do jeho
příběhu, že se změnil, uzdravil a bude tím mužem, kterého
5
chci, miluji a budeme spolu šťastní až do smrti. Dalo by se říct, že jedním chybným krokem jsem prohrála celou válku. Jako myš, které se zázrakem podaří uniknout hadovi, ale nakonec se jako zhypnotizovaná sama vrátí do jeho tlamy.
Trauma bonding.
Ano, všichni si právem mysleli, že jsem se zbláznila, když jsem jim oznámila, že přemýšlím o tom, že si ho vezmu. Ano, všichni byli v šoku a říkali, ať to nedělám. ***
Catherine: „I po tom všem ti přeji jen to nejlepší. Musíš přestat s drogami. Přestaň s prázdnými sliby a běž se léčit.“
Abdul: „Přísahám, že mám problém. Můžeš se prosím setkat s mými rodiči a doktorem? Bez tebe to nezvládnu. Miluji tě.“
Po nějakém čase mi přeposlal úryvek své konverzace s psychologem.
Psycholog: „Podle toho, jak jste mi popsal své psychické problémy, je zřejmé, že způsobují vaše maladaptivní chování. Snad se nám to podaří vyřešit, ale je opravdu potřeba, abyste měl vůli se změnit a pracovat se svými přesvědčeními, emocemi a chováním. Individuální psychoterapie je správná volba.“
Abdul: „Ano, chci všechno napravit, mé chování může zničit mou reputaci, pokud se tak už nestalo. Když jsem měl ve vztahu kdysi pár problémů, začal jsem sextovat a považoval to za úlevu a únik od problémů. Pak mi to způsobilo problém se ženou, kterou jsem miloval, a rozešli jsme se. Teď, když jsem ženatý, (od doby, co jsme spolu začali bydlet, o mně Abdul většinou mluvil jako o své manželce) na dlouhou dobu jsem přestal psát jiným ženám. Od té doby
6
jsem to udělal tak desetkrát a nepravidelně. Vždy, když
jsem měl problém v manželství nebo v práci, přimělo mě to znovu k sextingu.“
Psycholog: „Takže to děláte jen, když jste ve stresu?“
Abdul: „Já to nechci dělat, ale na druhou stranu… Ženy mají rády zlé kluky, kteří si píšou se spoustou žen a dostanou kteroukoliv. Neustále cítím velkou nejistotu, že pokud přestanu psát ostatním, nebudu tím mužem snů žádné ženy, ani mé manželky, protože ženy mají obvykle rády zlé kluky.“
Psycholog: „Máte přesvědčení, která vám způsobují velké vnitřní utrpení a nutí vás ke kompenzaci formou maladaptivního chování. Tato chování vedou k disfunkcím ve všech ostatních aspektech vašeho života. Potřebujete stabilní a pravidelný terapeutický plán. Navrhuji CBT – kognitivní terapii.“
Byla jsem v šoku, a to byl asi důvod, proč jsem zvedla telefon, když znovu volal.
7