Černobílé fotografie Jindřišky Netrestové, promlouvají k básnířce Heleně Niklausové a vyvolávají v její hlavě obrazy, které pak taví do slov. Dvacet pět fotografií a dvacet pět básní, které v sobě skrývají trochu bolesti, lásky, touhy, humoru ...... Zamkni mě do své náruče zkřehlá jsem jako ptáče zamkni a zahoď klíč daleko do keře šípku ze země k zemi jdem cestou tak trnitou a jenom chvilku. Zamkni mě pod hrudí jen bůh to uvidí zapálí v nebi pár svíček zamkni mě, zamkni mě miluj a zahoď klíček.
