Jak Elenka čarovala poprvé
Bylo, nebylo. Maminka s tatínkem a Elenkou žili si šťastně jako nikdy dříve. To jednou jde maminka se špinavou plenkou, když na ní vykoukne obrovská flaška s mlékem z kuchyně. Láhev měla dobré dva metry, skoro stropu se dotýká, táta valí oči a s lahví se potýká. Ta se ani nehne, několik metráků váží, maminka rychle přiběhne a pomoci se snaží. „Tatínku, kde se tady vzala věc taková?“ Ptá se maminka a v zádech se prohýbá. Najednou láhev sama se šoupe směrem ke kuchyňské lince, a kam jinam by to mohlo být než k naší malé Elence. Miminko v jídelní židličce po flašce se sápe, že nedosáhne na ni, ještě moc nechápe. Najednou se flaška zmenší a padne holčičce přímo do ručky, ta dychtivě nasaje, až zčervenají jí tvářičky. Maminka s tatínkem se na sebe zmateně dívají, že by miminko kouzelnou moc mělo, si poté přiznají. Oba se na sebe usmějí, že tak výjimečné dítě zrovna oni dva mají.
Tobík zlobík
Babička Milena má psa Tobíka, když Elenku olizuje, ta rychle před ním utíká. Každý pejsek tu naši holku rád má, že je potom od slin celá umytá. Jednou už Elenka řekla si dost. „Já nejsem pro pejsky žádná živá kost.“ A očarovala
Tobíka nešťastného do pejska malého plyšového. Babička kouká, co se to děje, Elenka se na ni jenom nevinně směje.
Babička je moc smutná, že pejsek už není živý, Elenka se teď za sebe stydí. „Babičko, nechtěla jsem, abys byla smut-
2
ná, když Tobíkovi pořád moje ouško chutná. On nenechá mi chvíli klidu, ale teď cítím velikou vinu.“ Elenka rychle promění Tobíka zpět v živého, ten ocáskem zvesela zavrtí a už se sápe do ouška malého. Všichni se spolu radují, vždyť ten pejsek ji má rád a to žádný plyšový neumí.
V zoo
Maminka a tatínek mají spousty dobrých nápadů, jedním z nich byl navštívit zoologickou zahradu. Tak se naše rodinka do auta stěhuje, Elenka se moc těší, vždyť zvířátka miluje. V zoo se holčička raduje, jako klokan si vesele poskakuje. Jako tygr umí řvát nebo jako rosomák umí se prát. Když vidí v kleci opičku, jak smutně kouká, nápad se z hlavičky pomalu souká. Elenka pomyslí si jen a už běhají zvířátka z klecí ven. Lidi křičí a zběsile utíkají, zaměstnanci zoo se se zvířaty potýkají. Hroch si vyšel z vody, na jedno chlazené do hospody. Liška zase prochází veřejné záchody, toaletní papír se jí přilepil na nohy. Maminka kouká na to pozdvižení, Elenku jemně napomene, ať zvířátka do klecí znovu zažene. „Já vím, beruško, že zavřená zvířátka se ti nelíbí, ale věř mi prosím, že jim tu nic nechybí.“ Pohladila Elenku po tváři a ta se úsměvem celá rozzáří. Jak mávnutím proutku napraví tenhle zmatek a zvířátka domů vrací, zaměstnanci se usmívají téhle situaci. „Prosím přijďte zas, jste tu vždy vítaní hosti, času na chytání zvěře máme dosti.“ Tak Elenka dostala permanentku, zaměstnanci se na ni smějí, ani trošku se nezlobí a možná i další kouzla chtějí.
3