SLOVO
Lukáš 19,12–27
PODOBENSTVÍ O HŘIVNÁCH text PETR GRULICH ilustrace BRÁNA
P
odobenství o hřivnách se běžně vykládá tak, že hřivny jsou naše obdarování, které máme rozmnožovat. Nechci se proti obvyklému výkladu nějak vymezovat, Pán Bůh nás ale může oslovit i tehdy, pokud se na Ježíšova slova podíváme i v jiných než tradičních souvislostech. Ježíš své vyprávění začíná slovy: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přivezl královskou hodnost.“ A pak také v podobenství připomíná, že „lidé jeho vlastní země toho muže nenáviděli.“ Dokonce si na něj šli stěžovat. Prý ho už nechtějí za krále. Nejdřív trochu politiky. Ježíš zde s největší pravděpodobností naráží na Heroda Velikého a pak i na jeho syna, kteří museli cestovat do Říma, aby je císař uznal za krále nad Judeou. Izrael byl v Ježíšově době okupován Římany. Poměry jsou tu podobné, jako u nás v době druhé světové války. I český prezident musí pro svůj úřad získat souhlas vůdce. Nebo jinak řečeno, Berlín ho na Pražský hrad dosadí. Izrael Ježíšovy doby na tom politicky nebyl o moc lépe než Češi v době protektorátu. Římská okupace Judského království byla každodenní realitou. Už v roce 40 před Kristem podnikl král Herodes (konkrétně Herodes Veliký zvaný Ukrutný) cestu k římskému císaři, aby si od něj vyžádal svolení stát se místním králem. Císař s jeho jmenováním souhlasil, a tak Herodes, kterého známe také jako toho, který dal pokyn k vyvraždění betlémských chlapců, byl ještě v tom samém
4
listopad 2021
Proto řekl: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘“
roce římským senátem jmenován za krále nad Judeou. Herodes Veliký seděl na trůnu desítky let, a když se jeho vláda blížila k závěru, rozdělil Judské království mezi své tři syny. Synové Heroda Velikého, konkrétně
Filip, Archelaos a Herodes mladší, se však o dědictví svého otce, tedy o Judské království, začali hádat – na život a na smrt. Rozhodnout v tom bratrovražedném sporu mohl jen římský císař Augustus. Proto se Herodes mladší poslušně dostaví do Říma k císaři. Ten nakonec určí, kdo z těch tří rozhádaných synů bude v Izraeli vládnout. Ježíšovo podobenství začíná slovy: „Jeden muž vznešeného rodu měl odejít do daleké země, aby si odtud přinesl královskou hodnost. Zavolal si deset svých služebníků, dal jim deset hřiven a řekl jim: Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu. Ale občané ho nenáviděli a poslali vzápětí poselstvo, aby vyřídilo: Nechceme tohoto člověka za krále!“ Ježíš zde evidentně naráží na politické poměry své doby. Nenávist Židů vůči jejich okupantům byla veliká. Vyslali proto delegaci, aby královského kandidáta před císařem co možná nejvíc pomluvili. Nastává politicky napjatá situace. Jak to celé nakonec dopadne? Až se Herodes mladší od císaře vrátí, bude ještě králem? Přikloní se císař k jeho názoru, nebo spíš vyslyší místní obyvatele, kteří by za krále chtěli úplně někoho jiného? Jaký bude výsledný císařův verdikt? Všimněte si, jak celé podobenství končí. Ježíš říká, že až se ten nově jmenovaný král vrátí, udělá politickou čistku. Doslova tam uvádí: „Ale mé nepřátele, kteří nechtěli, abych byl jejich králem, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.“ Zkusme si to podobenství vyložit takto: Je rok 1939 a v Československu, tehdy už
