ROZHOVOR
BOLESTÍ VOJÁKŮ JE NEJISTOTA ptala se EVA ČEJCHANOVÁ
foto AUTORKA a ARCHIV MILOSLAVA KLOUBKA
Káže, slouží v armádě, je nonstop dostupný na telefonu, kdyby některý z jeho vojáků potřeboval slovo pomoci. Pamatuje dobu obnovení duchovní služby v české armádě, kde byl jedním ze dvou sloužících kaplanů. Miloslav Kloubek, aktuálně jeden z mála kaplanů z CB, neztrácí úsměv ani smysl pro humor.
J
ste kaplanem vojenské služby. Čím jste byl dřív – duchovním v Církvi bratrské, nebo podplukovníkem?
Duchovním v CB. I když mi sama církev kdysi dala podmínku, že musím mít nejprve vyřešenou službu v armádě a potom mě vezme za svého kazatele. Takže kdyby otázka zněla „duchovním, nebo vojákem?“, armáda by zvítězila. Kdy a jak jste uvěřil?
Vyrůstal jsem v křesťanské rodině v kladenském sboru a od malička jsem viděl vzor nejen v rodičích, ale i ve všech tetičkách a strýčcích v církvi. Viděl jsem na nich plno velmi cenných svědectví, jaké je to žít s Bohem – bylo to živé pozvání, abych si ani já nenechal ujít tu vzácnou příležitost dát svůj život Pánu Bohu. Vědomě jsem to udělal na táboře pro děti na Rybništi ve svých deseti letech. A potom jsem prožil obnovení svého vztahu k Bohu při evangelizaci v Rakovníku ve svých čtrnácti letech. To pro mě znamenalo utvrzení, že můj život je v Boží ruce, Pán Ježíš umřel i za mé hříchy a já jsem chtěl svůj nový život žít podle něj. 6
únor 2022
Až tak, že jste se stal kazatelem. Jak a proč nakonec vyhrála armáda?
Nevyhrála, stále jsem kazatelem církve, i když jsem propůjčený armádě. Letos už to bude 35 let (celkem 19 let v církvi a 16 let v armádě). Pán Bůh mi naznačoval, že je to moje cesta už při studiu na gymnáziu. Postupně se scházelo několik volání: mnozí kazatelé v církvi mi skvěle posloužili a viděl jsem toto povolání jako velmi užitečné a praktické. Bylo tam i přímé oslovení bratrem kazatelem Ondráčkem, zda bych to neviděl jako svoje poslání. Ze sboru odcházel jako kazatel Jenda Valeš, který nám hodně posloužil, a my jsme se cítili jako ovce bez pastýře, než přišel jeho nástupce bratr Sita. Ale svoji roli také hrálo určité protivenství na gymnáziu, kde jsem si řekl, že když mi svět zavírá svoje dveře, Pán Bůh mi je už dávno otevřel. A musel jsem prožít i vnitřní ujištění, že je to úkol pro mě, když jsem se za to modlil a hledal Boží vůli. Můžete srovnávat. V čem je služba kazatele těžší než služba vojenského kaplana, a v čem je naopak těžší služba v armádě?
V něčem je služba kazatele pohodlnější. Mívá kancelář v domě, kde bydlí, nemusí tolik cestovat za svými ovečkami, protože je má v okruhu kolem sebe, mnoho času si může zorganizovat podle potřeby, má možnost se ve své pracovní době připravovat, studovat, modlit se. V armádě si mnoho věcí může člověk naplánovat, ale dost často mění svoje plány podle okamžité potřeby jednotky, velitele, podle problémů, které se řeší, podle úkolů, které jednotka mnohdy i nečekaně dostává. Vojenský kaplan musí být víc ve střehu a flexibilně připraven na mnohé změny. Přípravy, studium, to většinou dělá ve svém volnu, protože dokud má svoje ovečky v práci, je s nimi a věnuje jim maximum času. Někdy se mi ale zdálo, že je služba v armádě snazší tím, že vojáci jsou vděční za každé dobré slovo, za každé drobné povzbuzení, kdežto
