SLOVO
Lukáš 20,9–19
PODOBENSTVÍ O VINICI text PETR DVOŘÁČEK
ilustrace BRÁNA
Č
teme-li celé podobenství o vinici, můžeme jako vlastníka půdy vidět samotného našeho Boha. Ve vinici vidíme Izrael. Anebo také náš vlastní život, náš životní prostor. Vinaři jsou náboženští vůdcové, možná my sami, kdo čteme časopis Brána. Sluhy majitele mohou být proroci a synem kdo jiný než Ježíš sám. Ti jiní, kterým bude svěřena vinice, jsou pohané, nevěřící. Ač tyto role musíme brát s odstupem, pomůže nám to porozumět celému podobenství v kontextu našeho života. Podle Matoušova evangelia, kde také čteme toto podobenství, víme, že majitel postavil zeď, vybral kamení, vybudoval nádrž k lisu a postavil strážní věž. Vinice měla všechno pro to, aby dávala plody. Byla dobře připravená. Pojďme se podívat na tři klíčové aspekty podobenství: vinice, majitel, vinaři.
Vinice: Život každého z nás je vinicí a my jsme vinaři. Žijeme na různých vinicích. Každý jsme jiný. Tím, co nám bylo dáno, jací jsme. Nemusíme se zneklidňovat, že nám něco nejde, že něco už v životě nestihneme, že nejsme tak šikovní, úspěšní, výkonní jako druzí. V podobenství se neřeší, zda byla ona vinice lepší, či horší než jiné. Byla připravena majitelem a to stačí. Smiřme se s vinicí, která nám byla pronajata. Mějme rádi své zadání, svůj život a pracujme na tom. Někdo má tu vinici od začátku velmi poničenou, ale útěk nebo vzdor to nevyřeší. Všimněme si, že v tom celém podobenství nejde ani o vinaře ani o majitele, ale jde 4
březen 2022
„Pak začal vypravovat lidu toto podobenství: „Jeden člověk vysadil vinici, pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval…“
o výnos vinice pro majitele. Nezakoukejme se do sebe, nesrovnávejme se, nezačněme hrát hru „hlavně malá domů“. Vždy půjde o vinici jako celek, o ovoce našich životů pro Boží království! O to, co plodí naše životy. Ovoce pro Boha? Ovoce pro nás samotné? Nebo neplodí?
Majitel: Vidíme velkou trpělivost s vinaři i velkou důvěru, že syna se nedotknou. Ptám se: není tak trochu naivní ten majitel? Vidíme na něm obrovskou trpělivost a víru v ty,
kterým vinici svěřil! I s námi si chce Bůh dát tu práci. Vidí v nás obrovský potenciál. Stojíme mu za to, má nás rád. Bůh nám věří. Bůh s námi má trpělivost. Proč majitel vinice 3× riskuje své lidi a syna? Protože věří! I nám Bůh věří. Možná se vnímáme jako ti vinaři, kteří udělali chybu. Už dvakrát zmlátili služebníky majitele. I my víme, že chceme být lepšími lidmi, chceme žít jinak než doposud. A často nám to nejde. Nepokračujme, ale raději prosme Ježíše – Pána: Odpusť nám, že jsme předchozí dva posly zbili (obrazně řečeno), pomoz nám měnit se, neopakovat hřích, neubližovat, nést ovoce tobě, Pane! Bůh má velkou trpělivost a víru v nás! Můžeš začínat znovu! Majitel vinice musel hodně důvěřovat, když plánoval dlouho nebýt přítomen. Bůh nám důvěřuje, protože nám hodně svěřil (země, děti, rozum, schopnosti…). Bůh nám věří, a proto nám svěřuje! Udělejme to stejně! Věřme mu a svěřme mu všechny naše trable a celý náš život! V celém tom podobenství je jeden velký konflikt. Konflikt spravedlnosti. Třikrát zbijí posly a nic se neděje! Nakonec zabijí syna! A až po tom všem, co udělali, dostanou spravedlivý trest. I na naší vinici někdy dlouho trvá, než přijde spravedlnost, řešení, úleva – nedivme se tomu! Trpění zla a nespravedlnosti je projevem Boží šance člověku na záchranu. Jedna z charakteristik našeho Boha je, že je dlouho shovívavý! Máme milujícího Boha, který dává šanci! Majitel dá vinici jiným, říká Ježíš. Reakcí je údiv všech: „To přece ne!“
