RedWay 9/IX. by RedWay magazine

POP Vysokoškolské dada SMARTBOX Mediální gramotnost TECHNOLOGIE Snadný život

celostátní školní časopis číslo 9, 2017 | ročník ix | zdarma | www.redwaymag.cz

editorial /

Ahoj holky, čau kluci • Sto milionů Číňanů žije za méně než jeden dolar denně. • Odhadem 35 milionů Číňanů žije ve skalních jeskyních, a nemají tedy žádnou adresu, elektřinu a wi-fi. • V poměru na počet obyvatel je trest smrti v Číně udělován čtyřikrát častěji než kdekoliv jinde na světě. • 45 miliard. To je roční spotřeba jídelních hůlek. Vyrábějí se pouze ze dřeva a po použití se vyhodí. • Roční spotřeba stromů: 20 milionů. • Čínská civilizace je nejdéle nepřerušeně existující civilizace v dějinách lidstva. Vznikla 6000 let př. n. l., čínské písmo je nejstarší na světě a neprošlo žádnou výraznou proměnou. Staré a nové znaky se od sebe příliš neliší. • Číňané začali jako první na světě používat papírové peníze. Už někdy kolem roku 1400 př. n. l. • V roce 1974 kopal chudý farmář studnu. Vykopal terakotovou armádu; přes sedm tisíc soch bojovníků, početně a rozlohou největší sochařské dílo všech dob. Jako nálezné dostal – nic. • Za vlády komunistického vůdce Mao Ce-tunga zemřelo asi sedmdesát milionů Číňanů hlady. • Čína je velká, obrovská, ale platí v ní pouze jeden čas. Pekingský. Proto v některých částech vychází slunce až v deset hodin ráno. Před nástupem komunismu měla Čína pět časových pásem. • Největším tématem současné Číny je voda. Minimálně 70 milionů Číňanů nemá přístup k jiné vodě než tak znečištěné, že by podle našich norem rozhodně nebyla pitná. S tím souvisí fakt, že každých 30 vteřin se v Číně narodí dítě s postiženou nervovou soustavou. • Každá panda v každé zoologické zahradě na světě pochází z Číny a musí být do ní také vrácena, kdyby populace pand ve volné přírodě náhle klesla. Tento zákon platí i pro pandy, které se v zoo již narodily. Je pravda, že mnoho pand dala Čína světovým zoologickým zahradám jako dar. • Ve volbách lze volit jen komunistickou stranu, jiná politická strana v zemi neexistuje.

Martina Overstreet, šéfredaktorka

RedWay Celostátní studentský časopis měsíčník číslo 9, ročník 9 zdarma toto číslo vyšlo v květnu 2017 titulní strana: Longiy, DRAWetc.com adresa redakce RedWay Jaroslava Foglara 2 155 00 Praha 5 www.redwaymag.cz e-mail redakce info@redwaymag.cz zakladatel a duchovní otec projektu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz šéfredaktorka Martina Overstreet info@redwaymag.cz grafický design a layout Anna Krčková editorka, korektorka Petra Rabová spolupracovníci Dominik Zezula, Honza Kistanov, Pavlína Kozáková, Jiří Bejček, Pepe Švejda, K8 Písačková, Seda Dzholdosheva, Radim Lisa, Iva Antošová, David Dolenský, Bára Růžičková, Kryštof Kotík, Petr Svarovský, Majkl Rosa marketing a inzerce Martin Neumahr neumahr@redwaymag.cz 608 572 626 Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Jaroslava Foglara 2 Praha 5 155 00 toto číslo vyšlo za podpory

PŘIDEJTE SI NÁS NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

tiskne Arteko Praha, s. r. o., Jahodová 99, Praha 10 registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů, vzdělávacími tématy a popkulturou.

REDWAY ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK IX

POP

TÉMA:

ČÍNA

10–15 Vysokoškolské dada: Auto Sex, láska, starosti: Je sex znamením vážného vztahu?

TÉMA

16–47 Utrpení mladého sinologa Jezero drahokamů

Když v Číně lítají vlaky do vzduchu Boj s bílými barbary Náš člověk v Šanghaji

SMARTBOX

44–51 Neznalost zákona neomlouvá: Studium v EU Co je online marketing

Muslim může sníst svou ženu, když má velký hlad

TIP

52–53

TECHNOLOGIE

54–55

KŘÍŽOVKA

Murphyho zákony: Jak nebýt vyvolán

Apple usnadňuje lidem život

pop /

Byli jste v Číně? Nějaké zážitky?

Brad Pitt

Miley Cyrus

Já bych se tam podíval rád, ale nesmím, protože jsem hrál ve filmu Sedm let v Tibetu. Mám doživotní zákaz vstupu do země, haha.

Taky mám zákaz. Ještě jako Hannah Montana jsem si v jednom díle dělala legraci z čínských stereotypů. Bylo to velice nevinné, ale čínská vláda to pochopila jako urážku a nepomohla ani omluva celého tvůrčího týmu seriálu. Doživotní ban pro všechny.

text a foto: Petr Svarovský

v Číně oceněný jako nejlepší herec planety Často tam natáčím filmy a reklamy. Práce v Číně je vždy skvělá, jsem tam přímo nabitý dobrou energií, přátelská země plná upřímných srdečných lidí. Nikde jinde jsem se nesetkal s takovým přijetím.

Francouzští vědci pro vás za pomoci umělé inteligence připravili aplikaci PlantNet Plant Identification, přezdívanou také Shazam for plants. Rozpoznává rostliny. Na Androidu má velmi dobré reference, na iOS je to zatím slabší. Funguje takhle: Vyfotíte rostlinu a aplikace vám vzápětí sdělí, co je to zač, a zobrazí informace z Wikipedie. Pro větší přesnost je dobré udělat fotografií více. Nejlíp celou rostlinu a pak detaily jako listy, květy a plody na jednobarevném pozadí.

Jídlo, nebo jed? Kdysi jsme na letním táboře měli za úkol přežít den v lese jen z lesních plodů a kořínků. Velký problém byl rozlišit mezi jedlými a jedovatými rostlinami. Tenkrát jsme vybrali nejslabšího z nás jako ochutnávače. Když nezemřel hodinu po pozření plodiny, dali jsme se do jídla. Až přijde apokalypsa, budete v lesích sami. Jediný omyl bude váš poslední. Proto je dobré se trochu připravit.

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Nicholas Cage,

Aplikace funguje velmi dobře v západní Evropě. Pokud se chystáte utéct do lesů na jiném kontinentu, budete muset chvíli počkat. Na vývoji se pracuje a databáze rostlin se stále rozšiřuje. Nebo si můžete stáhnout některou z podobných aplikací, nicméně žádná z nich není tak dotažená jako tato. Pro romantiky lze doporučit FlowerChecker. Sice vám nepomůže s přežitím, ale zase můžete oslňovat znalostmi květin. Na stránce vývojářů identify.plantnet-project.org se dozvíte další zajímavé informace. Taky se můžete podílet na vylepšováni aplikace. Střední a východní Evropa není ještě dokonale pokrytá, takže každá pomoc bude vítaná. Aktualizace: Právě jsem v lese odhalil divokou mrkev. Chystám se ji sníst, takže pokud v příštím čísle bude na tomto místě článek od někoho jiného, apka není ještě úplně vychytaná.

Madonna Frozen Když mi bylo devět, pustila jsem to omylem z jukeboxu na dovolený v Itálii. Otec se do písničky zabouch a pak mi každej večer dával prachy na pět písniček s podmínkou, že jedna musí bejt Frozen.

Danny L Harle feat. Morrie Me4U Pokud jste naloadovali léto stejně masivně jako já a ještě se vám začal osobní život posouvat pozitivním směrem, pojedete to úplně stejně masivně. You’re the only one I belong to.

ZUZKA KISS, TURNOV

HAZNO

Braň českou zemi Vilém Čok Chtěla jsem ji zpívat na školní Superstar (nakonec to dopadlo trapným Oliverem Twistem) a docela důmyslně jsem tenkrát vymejšlela, jak v textu nahradit vulgarismy. Teď jsem si to po letech poslechla znova, a ty jo, já byla malej nácek! Ale spíš jsem tomu nerozuměla. O Bílým jezdci od Orlíku jsme si se ségrou myslely, že je to písnička o lásce, naději a tak.

David Gilmour Rattle That Lock Pecka, která mě vždycky nakopne. Jak úžasný Gilmour zpívá: „If there’s a heaven, it can wait“. Ten rytmus a spád vás vezmou s sebou, a kdybyste potřebovali ještě nějaký důvod, proč si to pustit, tak zaručeně klip. Krásná podívaná. PAVLÍNA

Wild Tides

ANNA KUCHARČÍKOVÁ

Další rok bídy Věc, která by z fleku mohla zaznít v soundtracku k Pulp Fiction. S českým textem. No words needed.

Natalia Merchant & 10000 Maniacs

Hummus Memes O čem sní holky? No přeci o memech a hummusu! Pokud jste milovníky cizrny, tahini pasty a olivového oleje smíchaných v lahodnou kaši, tak tohle musíte okamžitě olajkovat. A vlastně i když vám hummus nejede, tak to lajkujte taky.

Canny Czech Memes Savage memy o státu jménem Czechia. Send nudes! Oops, that’s a map of the Great Moravia. Even better. A jedeš!

W W W.REDWAY M AG.C Z

Because the Night Přišla jsem ze školy, zapnula telku a tohle bylo na MTV Unplugged. Naši nikde, já byla fascinovaná. Jak někdo mohl stvořit něco tak krásného? Dodnes mám tuto verzi radši než originál, a to Patti Smith miluju. ZUZANA BOTUROVÁ, OLOMOUC

Chinaski Vakuum Když mi bylo devět (v roce 2009), hráli to ve všech rádiích. Takže jsem si to oblíbil a teď u toho chytám nostalgický záchvaty. Poznámka: Jsem trash i bez hudebního vkusu, takže Chinaski mě už nezkazej. JIŘÍ, 16 LET, PRAHA

JIŘÍ

La Femme Psycho Tropical Berlin Francouzský krautrock. Chvílema tam najíždí psychobilly kytara, to mám husí kůži. No a teď ta francouzština. S francouzštinou je každá muzika lepší. No a teď ta zpěvačka. Krásná, mokrý sen mnoha mých kámošů. OVER

POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

pop /

T EXT A FOTO: JONÁŠ VERNER

Moje vysokoškolské dada Auto

Benzinová pumpa někde na Chodově. Nový Peugeot 307 pozvolna dokodrcává k čerpadlu. Na dveřích má nápis vybízející ke koupi totožného modelu. Jeho řidič křečovitě svírá volant, nahlas nadává a zastavuje na opačné straně, než na které má otvor nádrže. Je brzo ráno a rozespalému pumpaři probleskne hlavou: „No těbůh, to zas bude den.“

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

jméno: Jonáš Verner věk: 19 let škola: FSV UK, žurnalistika stav: hlava v oblacích

Řidič div že nevypadne z vozu, jako by v něm seděl poprvé v životě. Roztržitě jej obchází, a než si stačí všimnout pumpaře, vycouvá, opět zajíždí k čerpadlu, tentokrát už správnou stranou. Vystupuje roztřesený mladíček v zářivě oranžové bundě. Vypadá, že tak týden nespal, mne si zpocené dlaně a vykoktává přání dobrého rána. Snaží se o úsměv, ale moc mu to nejde. „Tak co berete? Máme Diesel Speciál, Natural 95, 98 a pak Shell Speciál,“ recituje pumpař a přimhouřenýma očima sleduje celé to podezřelé chování. Mladík vytřeští oči. „No… N… Nevim.“ Pumpař radí, aby se podíval do techničáku. Oranžová bunda mizí ve voze, třesoucí se ruce prohrabují přihrádku s papíry. „Jestli to tam není, podíváme se na vnitřní stranu krytu nádrže, ne?“ nadhodí pumpař už docela zvesela. „A nemůžete mi to pomoct otevřít? Já to auto dostal před deseti minutama v půjčovně a nevim fakt nic, omlouvám se.“ Zachovat i nadále klid teď stojí pumpaře velké úsilí, nicméně je to profesionál, a tak o dvě minuty později tankuje Natural 98. „Kolik toho chcete? Máte úplně prázdnou nádrž.“ „Aha, tak za pětikilo, víc u sebe nemám.“ „Hotovo.“ Peugeot odjíždí plíživým tempem, pumpař mává řidiči na rozloučenou. Ironicky, samozřejmě. Pak pobaveně potřese hlavou.

On the road V peugeotu s automatickou převodovkou a tisícem dalších funkcí sedím já, Jonáš. Rádio přehlušuje mou smršť nadávek, zatímco směřuji před zastávku metra na Proseku, abych vyzvedl čtyři kolegy, které mám dovézt do Znojma. Pomalu se rozednívá, je svatého Martina a my, zaměstnanci kavárny, jedeme na teambuilding za našimi dodavateli vín. Když se týden předtím patnáct účastníků dohadovalo, kdo, kdy, s kým a odkud pojede, vypadalo to jednoduše, ale do odjezdu se všechno komplikovalo a komplikovalo, až to bylo komplikovanější než současná politická situace. Noc před odjezdem to dopadlo úplně nejhůř; řidič auta, jehož posádku jsem naneštěstí tvořil i já, si zlomil ruku. Ostatní členové to buď chytře zatajili, nebo opravdu neměli řidičák. Poslali mi esemeskou adresu, na které mám za pár hodin vyzvednout auto, a dál nic, ani díky.

W W W.REDWAY M AG.C Z

„To je v pohodě, bude to nějaká stará plečka,“ utěšuju se, neboť nic jiného než staré plečky jsem zatím neřídil. Stejně ale nespím dobře, pořád se mi zjevuje vše strašné, co by se mi jako novopečenému řidiči mohlo přihodit. Že nebudu umět ani natankovat, tam nebylo, to jsem si fakt neuměl ani představit.

Novej model Když jsem dorazil na adresu z esemesky, pohled na obří ústřední prodejnu vozů Peugeot mě vrhl vstříc mým nejtemnějším předtuchám. Panika nastupuje už na vrátnici. Kontaktní osoba, která měla o půjčení vozu vědět, byl flegmatický kravaťák s absolutním nezájmem o situaci. „Aha, tak to je asi pro vás, tamhleten novej model,“ mává rukou někam do neurčita. Přikyvuju, že je to určitě tak, jak říká, a v hlavě mi naskakujou červené vykřičníky. „Novej model! Půjčujou mi nějakej novej model! Cože? Kde je stará dobrá plečka?“ Mezitím se u mě střídají další kravaťáci s lejstry, jsem v šoku z leknutí, neschopen vnímat jejich drmolení o všech těch nových funkcích nového modelu, samá cizí slova, nerozumím ničemu. Pak už stojíme venku, naproti nám to žihadlo. „Máte zkušenosti s automatickou převodovkou?“ „V Austrálii jsem s tim trochu jel. Asi pět minut.“ „Nevadí, to se naučíte cestou.“ „Aha.“ „Máte prázdnou nádrž, pět minut odsud je benzinová pumpa. Mám jet s vámi, nebo to najdete?“ „Myslím, že to najdu, děkuju.“ S hranou sebejistotou nasedám do vozu, je mi jasné, že i ten kravaťák ví, že já nevím. Ale že jsem v životě netankoval, to by určitě nečekal. Když mi podává podepsaná lejstra a techničák, vyměníme si pohledy plné utrpení.

Znojmo, vidím tě zřetelně, ne dvojmo Píšu to celé proto, abyste věděli, že jsem to dokázal. A že když jsem to dokázal já, vy byste to dokázali taky. Za půl hodiny jsem se s autem spřátelil a do Znojma to pálil, jako by se nechumelilo. Křeč v prstech svírajících volant povolila. Za Jihlavou jsem se začal mírně usmívat. Ve Znojmě jsem křepčil na svatomartinských slavnostech a vnímal krásy Moravy všemi smysly. Ale bylo to dada.

smartbox /

T EXT: DR. LÁSKORÁDOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

SEX, LÁSKA, STAROSTI Můžu svoje rodiče nějak psychologicky přesvědčit, aby se nehádali a nechtěli se rozvádět? Neumíte si představit, jak je to doma na hlavu. Michal, 15 let Milý Michale, ty i tví rodiče jste v obtížné situaci. Nemám žádný psychologický trik, kterým bys rodiče přesvědčil, aby se nehádali a nerozváděli. Na druhou stranu bys jim měl říct, jak špatně to snášíš. Jsou v obtížné situaci, ale projevit trochu ohleduplnosti vůči vlastnímu dítěti je jejich povinnost. Chodíš přece do školy, musíš se učit, potřebuješ dobré zázemí. To by měli slyšet, pokud na to v zajetí vlastních problémů trochu zapomněli. Taky by měli slyšet, že je máš oba rád a nic jim nevyčítáš. Je to těžký úkol, na který bys možná neměl být sám. Zvaž, komu se ve svém okolí můžeš svěřit, případně jestli by vám všem nepomohl někdo neutrální, třeba terapeut. Ten často dokáže lidem pomoci vyjít z citového zmatku a začít se chovat racionálně. Držím palce, aby se situace doma brzy uklidnila. Přeju ti hodně sil.

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Long story short: Když chodím s klukem, chce sex. Když mu dám, stejně se se mnou vždycky rozejde. A když mu nedám, rozejde se se mnou taky, protože to s ním prý nemyslím vážně. Jak to je? Je sex ve vztahu znamení, že je to vážné? Dřív jsem si to myslela, ale už jsem dostala tolikrát kopačky kvůli úplné blbosti, že vlastně nevim. Adéla, 17 let Milá Adélo, zaujalo mě, že z tvého dotazu vůbec nevyplývá, co by sis přála ty. Jestli ty stojíš o sex, nebo ne. Možná to cítí i kluci, se kterými chodíš. Že uděláš to, co si přejí oni, aby sis udržela vztah. Možná by stálo za to, počkat si na kluka, se kterým budeš chtít sex i ty. Myslím doopravdy, ne proto, abys ho tím k sobě jaksi silněji připoutala. Sex ve vztahu je znamení, že je to vážné, pokud se na tom tak domluvíte. A součástí té dohody může být i to, za jak dlouho k sexu dojde, to znamená, co by mu mělo předcházet. Z tvé strany zřejmě poznání, že kluk s tebou chce být i kvůli něčemu jinému, například protože jsi chytrá, správná, vtipná. Taková dohoda vyžaduje velkou dávku vzájemné důvěry. A taky odvahy o tom vůbec mluvit. Je to trochu těžké, ale jde to, zkus to. Pokud se o tom kluk bavit nechce, myslím, že máš jasno. Není to ten, koho hledáš, a pak je zbytečné pokoušet se upevňovat takový vztah sexem.

smysly /

T EXT: PAVLÍNA KOZÁKOVÁ FOTO: ARCHIV

FILM Nocturama režie Bertrand Bonello 14. ČERVNA, 19.00 MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE, MARIÁNSKÉ NÁM. 1

Ráno v Paříži. Několik mladých lidí z různých prostředí. Zdá se, že jde o nějaký velký plán. Stahují se k jednomu bodu – obchodnímu domu, který právě zavírá. Brilantní thriller s tématem terorismu za osmdesát kaček v nádherném Velkém sále Městské knihovny.

HUDBA Rock For People 4.–6. ČERVENCE HRADEC KRÁLOVÉ ROCKFORPEOPLE.CZ

V úterý 4. července se nám naskytne zřejmě poslední příležitost vidět Die Antword, neboť na září ohlásili rozpad. Pořád je naděje, že si to ještě rozmyslí nebo že je to jen takové to známé marketingové strašení, aby se prodalo víc lístků, ale chcete to riskovat? My ne! Ve čtvrtek staří dobří The Bloody Beetroots, známí též jako „průlet Boeingu 737 tvýma ušima“. Opravdoví celí The Bloody Beetroots, ne pouze SBCR s DJ setem, jak jsme se jednou nechali napálit jedním zlým českým promotérem! No a Paramore, ty jsme trochu ztratili z dohledu, ale všichni naši kámoši muzikanti nás ujišťují, že poslední deskou se dostali zpátky do hry. Ó ano, léto, pojď, Rock For People, taky pojď!

VÝSTAVA Gerhard Richter 26. DUBNA–3. ZÁŘÍ PALÁC KINSKÝCH, NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE, NGPRAGUE.CZ

Jeho abstraktní obraz z majetku kytaristy Erica Claptona se prodal v přepočtu za víc než půl miliardy korun a stal se historicky nejdražším prodaným obrazem žijícího umělce. Letos začátkem března byl v Londýně na aukci prodán jiný jeho obraz s názvem Ledovec (je na něm ledovec) taky za víc než půl miliardy korun, a stal se tak nejdražší vydraženou krajinomalbou na světě. V Paláci Kinských bude zase Strýček Rudi, slavný portrét Richterova strýce nacisty. Měli byste to vidět, je to událost letošního roku.

W W W.REDWAY M AG.C Z

O muzice a protestu

V pondělí a úterý učím na gymnáziu hudební výchovu, mám celkem čtyři třídy. Během každé dvouhodinovky se dostaneme ke zpívání či k poslechům, snažím se taky, aby můj výklad měl přesah do současného společenského dění. Protest a odvaha Při hodině si klademe otázku – může být protest projevem odvahy? Kdo protestuje, přece neví, jak to pro něj dopadne… Bavili jsme se o Radku Bangovi a reakcích, které sklidil za svůj protest proti ocenění skupiny Ortel, o dívčím orchestru Zohra z Afghánistánu (doporučuju vyhledat) nebo o Lence Dusilové. Vynikající český skladatel 20. století Bohuslav Martinů řekl asi toto: Tlak společnosti na člověka, aby byl poslušný, ho nutí protestovat. Umělec má jen jednu možnost, jak tento protest vyjádřit, a tím je jeho hudba. Kdyby šlo ve škole pokecat Kultivovaný (!) protest je podle mě celkem dobrá páka, jak měnit společnost, proto o tom se studenty mluvím. Jak je to úspěšné, nevím. Někdy bych si přál, aby měli na čele napsáno, co se jim zrovna honí hlavou, do řeči jim moc není. Proč není cool debatovat s učitelem? Proč si občas nemůžeme jen tak dobře pokecat? Probírali jsme, za jakých okolností vznikl protestsong We Shall Overcome (Armstrongova verze je dokonalá, poslechněte). Ptal jsem se třídy, proti čemu by teď protestovali oni. Čekal jsem aspoň požadavek přesunutí začátku vyučování na devátou nebo aby ve školní jídelně bylo lepší jídlo, nebo (pořád jsem idealista – od gymnazistů očekávám i hlubší nápady), aby se ve škole snížilo používání plastů a balené vody. Třeba. Být první vyžaduje odvahu Nakonec jeden student navrhl protestovat proti uprchlíkům. Ta třída je v pohodě, nebylo to žádné nenávistné zvolání, spíš plácnutí, ale když jsme se o tom pak bavili, stejně mi přišlo, že ti, kteří si myslí, že proti lidem prchajícím před válkou nebo za lepším životem by se z pozice silnějšího protestovat nemělo, jsou radši zticha. Chtěl bych, aby příště zvedl hlas aspoň jeden a slušně s klidem by řekl, že proti uprchlíkům by určitě protestovat nechtěl. Vím, že by se k němu přidali další. Pak si pustíme geniální hudbu jednoho ekonomického migranta z Bonnu, který své vrcholné skladby napsal hluchý; třeba Třetí symfonii Es dur, která je oslavou všech hrdinů. Je to Ludwig van Beethoven. Martin Langpaul, YFU

téma /

A RT: LONGIY

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Cina 16

W W W.REDWAY M AG.C Z

téma /

T EXT A FOTO: JIŘÍ BEJČEK

Čínština je mateřským jazykem pro zhruba 1,2 miliardy lidí, což je mimochodem skoro pětina planety. Mimo Číny a Tchaj-wanu se díky němu domluvíte v Singapuru a Malajsii. Taky je jedním z šesti jednacích jazyků v OSN, takže umět ji určitě není k zahození. Má to jenom jednu chybu, nic méně podobného češtině snad ani neexistuje. Jak to jde našim mladým sinologům?

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

„Jsem v prváku, mám před sebou první zkoušky. Máme umět asi tři sta znaků.“ „A kolik jich umíš?“ „Šest. Když mám dobrej den, tak devět,“ pravila smutně pobledlá studentka Eliška. Tak asi to taková sranda nebude. Nemilé překvapení „Já k tomu přišel jak slepej k houslím,“ popisuje svou cestu k čínské filologii Vojta, který teď končí druhý ročník na olomoucké Univerzitě Palackého. O Čínu se nikdy extra nezajímal, obor si vybral na veletrhu vysokých škol. K čínštině nakonec přibalil ještě nizozemštinu. Radost z nové životní etapy Vojtěchovi zkazil hned zápis ke studiu, kde se dozvěděl, že v rámci domácích úkolů bude muset každý týden napsat zhruba 1500 znaků. „V tu chvíli mi trochu spadla čelist a začal jsem přemýšlet, jestli jsem se trochu neunáhlil.“ Další rána přišla na začátku semestru, kdy se ukázalo, že pověsti nelhaly. „Nedokázal jsem přijít na to, jak se učit. Hromada úkolů, testy, do toho nizozemština a celkově ten nový život na vejšce. Dostal jsem se do skluzu a některý přednášky pak rychle přestaly dávat smysl. Ztratil jsem se v tom.“ Zhruba v polovině školního roku ale přišel zlom a s ním i první studijní úspěchy. „Kousnul jsem se a začal se učit mnohem intenzivněji. Povedlo se mi vytvořit si vlastní systém, který naštěstí zabral, a zkoušky byly v kapse.“ Pot, slzy a pinyin Člověk by čekal, že první semestr na oboru, kde po vás nevyžadují žádné předešlé zkušenosti, nebude tak extrémní. U čínštiny je to ale hned od začátku krutý boj na několika frontách. „Zásadní je naučit se fonetiku, což znamená číst pinyin. To je fonetickej zápis čínštiny do naší latinky. Jednoduše řečeno jde o to, naučit se správně vyslovovat čínský slabiky,“ vysvětluje Vojtěch. Pro Evropany je fonetika skrytá hrozba, protože se musejí naučit pracovat úplně jinak s pusou. Pro nás netypické přídechy dělají z písmen „p“ a „k“ něco na způsob „pch“ a „kch“. Souhláska „g“ zase nesmí znít tak zněle, jak jsme zvyklí. „Není toho moc, ale ze začátku to člověku udělá v hlavě slušnej zmatek. Přitom je potřeba to pochopit rychle, protože hned přicházej na řadu různý kombinace se samohláskami.“ Pro představu, „gui“ se vyslovuje jako „kuej“ a „xian“ jako „sien“. Musíte dávat pozor, kdy koutky úst povolit, a kdy naopak roztáhnout. „Jindy si zase pro správnou výslovnost musím předkousnout nebo používat nosovky,“ popisuje Vojta. Ale to není to největší peklo výslovnosti. Tím jsou čtyři tóny, které vytvářejí melodii řeči a taky mění význam slov. Když něco „zazpíváte“ v jiné tónině, říkáte něco úplně jiného, než jste chtěli. Tóny se navíc mění podle toho, v jakém pořadí jsou za sebou. Tím se liší čínština od japonštiny, která na tóny vůbec nehraje. „Podle mě je to pro začátečníka nejvýraznější šok. Bez zvládnutí tónů se v čínštině nikdo dál nedostane. Je potřeba si je pořádně zažít.“ Drcení znaků Na hlášku od jeho okolí, že se mu do sešitu rozsypal čaj, začal být alergický už po pár týdnech. Během prvního semestru je nutné naučit se tři sta až čtyři sta znaků. „Samozřejmě jsem začal okamžitě panikařit. Nedokázal jsem pochopit, jak se jich můžu naučit tolik a za tak krátkou dobu.“ K jejich zapamatování prý neexistuje univerzální způsob a každý student si musí najít vlastní přístup. „Základem je psát je pořád dokola. K tomu mě ze začátku dokopaly ty úkoly o 1500 znacích týdně. Teď už to tak dělám vlastně i dobrovolně, protože vím, že si je díky tomu dokážu zapamatovat.“ Psaní má další striktní pravidla. Důležité je například pořadí tahů ve znaku a stejně tak i jejich směr. Největší slovníky obsahují něco kolem šedesáti tisíc znaků! Tolik jich ale zpaměti neovládá nikdo, ani nejchytřejší Číňan. K bezproblémové komunikaci stačí umět zhruba tři a půl tisíce znaků. „Jsem na konci druháku a blížím se k tisícovce. Je to k nevíře, ale asi se to fakt dá zvládnout,“ směje se Vojtěch. Každý znak znázorňuje jednu slabiku a je to v podstatě taková skládačka složená z menších částí. Ty nejdůležitější se jmenují determinativ, radikál

W W W.REDWAY M AG.C Z

a fonetikum. Každá z těchto tří částí má svou funkci. Podle radikálu se dá znak vyhledat ve slovníku, fonetikum zase pomáhá částečně zjistit, jak se bude číst. Determinativ je potom kapitola sama pro sebe. Nachází se vždycky v levé části a naznačuje význam. Jako příklad se můžeme podívat na znaky pro slova řeka (河), jezero (湖) a moře (海). Všechny tři jsou zleva stejné, protože obsahují determinativ „voda“. Čínština je prostě fancy. Ne vždy se dá ale jednoduše vytušit, co znak znamená. Dokonce ani fonetikum nenajdeme všude. „Člověk se musí smířit s tím, že občas vidí znak, o kterém nemá ponětí, jak ho přečíst. A už vůbec ho nemusí napadnout, co by mohl znamenat.“ To je život. Čínština je buď všechno, nebo nic „Z čínštiny se musí stát značná, skoro bych řekl zásadní část tvýho života. Jediná možnost je podvolit se tomu drilu a pořád na sobě pracovat. Na webu naší katedry máme takovou poznámku k docházce: Prezence není důležitá, ale kdo nebude chodit, je sebevrah. A to je podle mě úplně přesný.“ Studium čínštiny se neřídí rytmem školního roku. Přestat si opakovat znaky a slovíčka o letních prázdninách je lehce sebedestruktivní rozhodnutí. „Zezačátku jsem si to pro zjednodušení zkoušel připodobnit k jazykům, co už znám. Snažil jsem v tom třeba hledat pravidla, který platěj u angličtiny. To ale nejde, je potřeba pochopit ten jinej systém a držet se jen jeho zákonitostí.“ Zásadní událostí v životě každého studenta je pobyt v zahraničí. Pro sinology to platí dvojnásob. „Pokud to člověk s tím jazykem myslí vážně, musí strávit určitý čas přímo v Číně. V Olomouci máme štěstí, škola naše výjezdy podporuje. Výjezd může pokrýt vládní stipendium, což je super. Výběr čínských univerzit je bohatý a podle mě je to jedna z nejlepších věcí na celém studiu.“ Rok v Asii na člověka zapůsobí silným dojmem a často změní nejen dosavadní náhled na studium, ale dost možná i celkově na život. Vojta si letos o stipendium taky zažádal a příští rok má v plánu strávit dva semestry v Číně. Tak vyděržaj, pioněr!

10 DŮVODŮ, PROČ JE ČÍNŠTINA JEDNODUŠŠÍ, NEŽ SI MYSLÍTE Učitelé čínštiny mají na věc jiný pohled než studenti. Podle nich by měl čínsky umět každý, je to jazyk budoucnosti a zas tak těžký prý není. 1. V čínštině nejsou předpony ani přípony, tvar slov se nemění (na rozdíl od češtiny, němčiny, japonštiny či indonéštiny). 2. Spousta slov se v čínštině používá zároveň jako rozdílné slovní druhy (např. slovo překladatel znamená i překládat). 3. Čínština nemá žádný komplikovaný systém časů (jako například angličtina). 4. V čínštině neznají shodu přísudku s podmětem. 5. Čínská gramatika nerozlišuje rody (mužský, ženský, střední). 6. V čínském jazyce se téměř nepoužívají koncovky množného čísla. 7. Čínština má malý počet slabik (cca 400). 8. Čínská slova jsou složená, například výraz „slavný“ je složen ze slabik „mít“ a „jméno“, což jsou hojně frekventovaná slova, která dále s jinými slabikami tvoří další čínská slova. 9. Díky stejné struktuře věty jako v češtině a angličtině (SVO: podmět – přísudek – předmět) se nemusíme učit novou strukturu (na rozdíl od japonštiny, korejštiny nebo v menší míře ruštiny). 10. Na to, abyste uměli mluvit čínsky, se nepotřebujete učit znaky. Pokud tedy ovšem nestudujete sinologii…

téma /

T EXT: Z KNIHY POHÁDKY ČÍNSKÉ A INDICKÉ PŘEKLAD: MARIE A JIŘÍ KLÍMOVI VYDALO NAKLADATELSTVÍ JAN LEICHTER, 1911 ART: LONGIY, WIKIMEDIA COMMONS

Jezero drahokamu ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Úloha přisouzená člověku v čínských lidových pohádkách je jiná, než na jakou jsme zvyklí z těch našich. Hrdina se sice též utkává s draky, duchy a jinými nadpřirozenými entitami, ale zároveň patří do trojice Nebe-Země-Člověk, jejíž všechny složky jsou rovnocenné. Nebe pokrývá, Země nese, Člověk obě mocné síly propojuje, a tím jim dává smysl. Zatímco pro západní civilizační okruh je Nebe tradičně domovem Boha, kterému Člověk pokorně přednáší své prosby a zároveň si je vědom, že Boží záměr nebo vůli stejně není ve své nicotnosti schopen pochopit, Číňané nic takového neznají. V pohádkách proti zlým silám nebojují s mečem v ruce, ale snaží se je „přivést k rozumu“ nenásilnou cestou, a pokud možno je respektovat stejně jako ty dobré. Z toho pak vyplývá úplně jiný pohled na to, co je dobré a co špatné, tedy na morálku. V každé druhé pohádce taky najdeme zmínku o meditaci (hrdina si sedne na zem a dlouze přemýšlí) a mnoho odkazů na dodnes dodržované lidové zvyky. Za dávných pradávných časů, když ještě ani pradědečkové našich prababiček nebyli na světě, žil v městě Kwen-lu čínský chlapeček jménem Pei-Hang. Tatínek a maminka ho měli rádi a dělali, co mohli, aby jej ochránili od moci zlých Duchů, jichž bylo v Číně velice mnoho. Byli tu ovšem i duchové dobří, ale zlých bylo víc a Pei-Hangova matka se proti nim vždy pojistila. Dodnes se říká, že zlý Duch se nepřiblíží k čínskému chlapci, pokud má do copu vpletený kousek rudého hedvábí nebo stříbrný řetízek na krku. A i ten nejodvážnější Duch se ukrutně bojí starých rybářských sítí. Maminka tedy ušila Pei-Hangovi košilku ze staré rybářské sítě, aby ji nosil na holém těle, a cůpek mu zavázala nejohnivějším rudým hedvábím, jaké bylo na prodej. Starala se úzkostlivě, aby jeho hlava byla až po temeno vždy pečlivě oholená, jinak by zlí Duchové mohli čarovat s vypadanými vlasy. Při takové opatrnosti přežil Pei-Hang šťastně všechny nesnáze dětství a vyrostl ve štíhlého hezkého jinocha. Přestal nosit košili ze staré sítě, ale stříbrný řetízek si ponechal a cop dále svazoval rudým hedvábím. „Je čas, aby se Pei-Hang podíval trochu do světa,“ řekl jednoho dne otec. „Půjde do Šang-nganu, bude tam studovat u moudrých lidí a dozví se, o čem ostatní svět teprve přemýšlí.“ Šang-ngan bylo hlavní město staré Číny, opravdu veliké město, a mistr Pin-Tu, k němuž rodiče poslali Pei-Hanga, byl z celého Šang-nganu nejmoudřejší. U něj se Pei-Hang brzy naučil všemu, o čem svět teprve bádal, a ještě mnohem více. A jakmile dospěl osmnácti let, odhodil rudé hedvábí z copu a sňal stříbrný řetízek s krku, neboť dospělým netřeba kouzel; obyčejně se už Duchům dovedou ubránit sami. Když mu bylo dvacet let, řekl mu Pin-Tu, že nemá již, čemu by ho učil. „Je čas, abys se vrátil k rodičům a byl jim v stáří útěchou,“ pravil. Díval se při tom smutně, neboť Pei-Hang byl jeho nejmilejší žák.

„Zítra se vydám na cestu, mistře,“ odvětil Pei-Hang poslušně. „Vyjdu z města po Zlatém mostě.“ „Nikoliv, musíš vyjít po mostě Indigovém, neboť tam potkáš svou budoucí ženu,“ pravil Pin-Tu. „Nemyslím ještě na ženění, Mistře,“ prohodil Pei-Hang s jakousi nechutí. Ale Pin-Tu zamžoural očima a zasmál se. „Tím lépe,“ pravil. „Neboť jakmile ji uvidíš, nebudeš už myslet na nic jiného.“ Bylo velice horko a Pei-Hang se měl vydat na cestu časně zrána; avšak seděl tak dlouho do noci u knih, že tvrdě usnul právě před svítáním

W W W.REDWAY M AG.C Z

a prospal nejchladnější dobu. Když se probudil, pralo slunce do ulic šang-nganských a měnilo celé město ve žhoucí výheň. Pei-Hang však vzal hůl a vyšel, protože otci a matce slíbil, že dnes vyjde. „Odpočinu si trochu na Indigovém mostě a půjdu zase dál až za večerního chladu,“ pravil sobě. Avšak na mostě usnul znovu, tak byl unaven po mnohých bezesných nocích, jež strávil při učení. A jak spal, zdálo se mu, že přišla k němu překrásná dívka a ukázala mu pravou nohu, kolem níž měla obtočenou rudou nit. „Co to znamená?“ ptal se Pei-Hang, nemoha odvrátit oči od její tváře. „A co má znamenat rudá nit kolem tvé nohy?“ zeptala se dívka. Pei-Hang se podíval na svou pravou nohu a viděl, že je obtočena stejnou rudou nití. Podle toho poznal, že dívčina je mu předurčena za ženu. „Slýchával jsem od matky,“ pravil, „že když se narodí chlapec, Měsíční víla ováže neviditelnou rudou nití jeho pravou nohu a druhý konec niti ováže kolem nohy děvčátka, které si chlapec potom vezme za ženu.“ „To je skutečná pravda,“ řekla dívka. „A nit je neviditelná jenom pro toho, kdo bdí. A teď ti povím své jméno. Pamatuj si je, až je zase uslyšíš. Jmenuji se Yun-Ying.“ „I já ti řeknu své,“ začal Pei-Hang, ale Yun-Ying ho přerušila s úsměvem. „Znám je a všecko o tobě vím,“ pravila. To Pei-Hanga velice překvapilo, ač na tom nebylo nic divného, vždyť každý v Šang-nganu věděl, že Pei-Hang je nejhezčí, nejmoudřejší a nejmilejší žák moudrého Pin-Tu. Yun-Ying bydlela u vnitřního města a často vídávala Pei-Hanga jdoucího ulicemi s knihami pod paží. Když se Pei-Hang probudil, viděl, že je vše tak, jak dívka pravila. Nebylo tu ani rudé niti kolem nohy, ani hezké dívky, která by se naň dívala. „Rád bych věděl, je-li živá, nebo jenom přelud, zjevující se ve snu,“ pomyslel si. Ale Yun-Ying byla živá, to jenom její matka, která se trochu vyznala v kouzlech, jí dala moc, aby se zjevovala lidem ve snu a zase mizela podle libosti. Pei-Hang vstal, šel dál svou cestou a přitom stále myslel na sličnou Yun-Ying. Bylo dosud velice horko a Pei-Hang měl takovou žízeň, že přistoupil k chatě u cesty a prosil stařenu sedící na prahu, aby mu dala napít. Stařena nakázala dceři, aby naplnila nejlepší pohár svěží pramenitou vodou a donesla ji ven cizinci. Když se dívka objevila, byla to Yun-Ying. „Ó, myslel jsem, že tě již neuvidím!“ zvolal Pei-Hang, „a znova jsem tě našel.” „A jak zní moje jméno?“ ptala se dívka smějíc se. „Yun-Ying,“ odvětil Pei-Hang, „Yun-Ying – Yun-Ying,“ opakoval zpěvavě, právě tak, jak si přeříkával celou cestu, jako by mu zvuk jejího jména lahodil. Yun-Ying byla oděna v bílé spodní roucho, ale její svrchní roucho bylo jasně modré a vyšité překrásnými květy. Sama si je vyšila. Stála tu ve dveřích chaty pod kvetoucí broskví a vypadala tak mladistvě a roztomile jako obrázek, že se Pei-Hangovi zdálo, jako by mu srdce skákalo až do krku a bilo tak prudce, až se celý zachvíval. „Kdo jsi? A kterak to, že znáš Yun-Ying?“ ptala se přísně stařena. Prohlížela si jej a mžourajíc po něm zastiňovala si rukou oči před sluncem. A když slyšela, jaký měl sen, nejevila velkou radost. „Kdybych měla dvě dcery, dala bych ti jednu a byla bych ráda,“ bručela. Pei-Hang nebyl ženich k zahození, jeho rodiče byli velice zámožní a byl jedináček. Ale Yun-Ying byla hezounká dívka a sám mandarín ze Šangnganu by si ji rád vzal za ženu. „Je čtyřikrát starší než ona,“ vysvětlovala matka, „ale velice bohatý. Talíře i mísy má zlaté a říká se, že i jeho pohárky jsou zlaté a diamanty vykládané.“ „Je starý a scvrklý jako opice,“ namítla Yun-Ying. „Nechci ho! A potom, Měsíční víla přece nesvázala mou nohu s jeho.“ „To je ovšem pravda,” povzdechla si matka. Byla by poslala Pei-Hanga, aby si šel po svých, ale věděla, že pokud byla rudá nit opravdu ovázána kolem jeho a dceřiny nohy, nebylo by to nic platno.

téma /

„Vejdi dovnitř,“ pravila konečně. „Uvidím, co ti slíbím.“ Vnitřek chaty voněl kořením, jímž byl posetý stůl i podlaha. Na dřevěné stoličce uprostřed ležela přelomená palička a hmoždíř. „Na této stoličce,“ pravila stařena, „jsem v hmoždíři tloukla kouzelné prášky, které mi dali duchové, ale palička je přelomena a hmoždíř rozbitý. Potřebuji nové.“ „Což o to, koupím vám je v Šang-nganu,“ odvětil Pei-Hang. „Nekoupíš. Hmoždíř i palička jsou z nefritu a dostal bys takové jenom v domově Duchů v horách nad Jezerem drahokamů. Jdi tam, přines mi je a dám ti Yun-Ying za ženu.“ „Půjdu,“ pravil Pei-Hang chvilku přemítaje. „Ale dříve navštívím rodiče.“ Neměl ani tušení, kde by byl domov Duchů. Yun-Ying ho zavedla do zahrady a ukázala mu na dalekém obzoru řadu hor s vrcholky sněhem pokrytými, z nichž nejvyšší trčel nad ostatními jako věž. „To je hora Sumi,“ pravila. „Tam žijí Duchové, sedí na posněžených skaliskách a dívají se na Jezero drahokamů. Abys tam došel, musíš přejít Modrou, Bílou, Rudou a Černou řeku, které jsou plny obludných ryb. Proto tě matka posílá,“ povzdechla Yun-Ying. „Domnívá se, že se živ nevrátíš.“ „Umím plavat,“ usmál se Pei-Hang, „a ryb se nelekám.“ „Tyto řeky nelze přeplavat, ryby by tě v mžiku pohltily. Vezmi toto pouzdro. Je v něm šest rudých zrnek. Vhoď do každé řeky po jednom, a scvrkne se v malý potůček. Ten potom snadno přeskočíš.“ Pei-Hang otevřel pouzdro. Bylo v něm šest kulatých rudých zrnek, každé asi jako hrášek. Slíbil, že učiní, jak Yun-Ying naznačila. Potom se s ní srdečně rozloučil a vydal se na cestu k hoře Sumi. Na cestě rovinou se zastavil ve městě, kde žili jeho rodiče. Navštívil je a vyprávěl jim vše, co se mu přihodilo na cestě ze Šang-nganu. Matka, žena velice moudrá, jako maminky obyčejně bývají, ho varovala, že by se Duchové rozhněvali, kdyby jejich čtyři veletoky proměnil v potůčky, a že by mu snad potom nefritový hmoždíř s paličkou ani nedali. „Vidíte, maminko, tohle mě nenapadlo,“ přiznal Pei-Hang. „Nic si z toho nedělej!“ pravila matka. „Dám ti pouzdro se šesti bílými zrnky. Vhoď do každého potůčku po jednom, až je na zpáteční cestě překročíš, a zase se promění v řeky.“

Ráno hned za svítání se s ní Pei-Hang rozloučil a vydal se na cestu. Za poledního žáru odpočíval, a když se udělal chládek, šel zas dále. A tak ke konci dne došel k Modré řece. Byla čtvrt míle široká a modrá jako obloha v létě. Plno ryb vystrkovalo z ní hlavy. Hlava každé ryby byla dvakrát taková jako hlava koně a měla dvě řady ostrých zubů. Ale sotvaže Pei-Hang vhodil rudé zrnko do vln bijících o břehy, bublal mu u nohou místo široké modré řeky hravý potůček. Veliké ryby proměnily se v tak maličké jako pulci, a Pei-Hang přešel potůček jediným krokem. Brzy potom přišel k Bílé řece. Byla půl míle široká a tak divoká, že se pěnila jako čerstvě nadojené mléko, a byla plna ohromných mořských hadů. „Tu asi nepřekročím,“ myslil si Pei-Hang házeje rudé zrnko do vody. Ale podivil se, když se Bílá řeka mžikem scvrkla v malý bublavý potůček s několika stočenými úhoři na dně. Snadno ji Pei-Hang přeskočil a ušel hezký kousek, než uviděl řeku Rudou. Ta byla tři čtvrtě míle široká a jasně šarlatová. Vypadala jako proud rozpuštěného pečetního vosku a řada aligátorů s rozevřenými tlamami táhla se v ní napříč jako most. „Honem červené zrnko!“ zvolal Pei-Hang a vesele otevřel pouzdro. Nejbližší aligátor chňapl po zrnku, když padalo do řeky, ale nechytil je a v mžiku sám nebyl větší než ještěrka na dně praménku ne širšího než půl lokte. Na druhém břehu vstoupil Pei-Hangovi do cesty Duch, který sešel ze zasněžených skalních vrcholků, aby se podíval, kdo se to opovažuje zahrávat si se třemi veletoky. Pei-Hang mu ukázal kulatá bílá zrnka v maminčině pouzdře. „Vše je v pořádku,“ pravil. „Učiním na zpáteční cestě, aby z potůčků byly mohutné řeky jako dřív. Ale dřív chci vyhledat domov Duchů a poprosit je o hmoždíř s paličkou. Matka mé dívky jich potřebuje na tlučení kouzelných prášků.“ „Ještě musíš přes Černou řeku,“ odvětil Duch se zlobným smíchem. „Je míli široká, ryby v ní jsou šest loket dlouhé a porostlé ostny jako

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

dikobrazové.“ „Jakpak tys ji přešel?“ zeptal se Pei-Hang. „Já umím létat,“ odvětil Duch. „A já zase skákat,“ odsekl Pei-Hang odvážně. Duch ho doprovodil až k Černé řece. Když náš hrdina uviděl ohromné spousty vody černé jako inkoust, jeho odvaha klesla. Ale vyňal čtvrté zrnko a díval se, kterak mizí ve vlnách jako uhlí černých. V mžiku řeka vyschla a zbyl jen mělký pramen vinoucí se v trávě. Duch nebyl tak docela zlý a zázračná proměna řeky na něj učinila velký dojem. Nabídl se Pei-Hangovi, že mu ukáže cestu k domovu Duchů na vrcholku hory Sumi.

Po dlouhém a namáhavém stoupání octli se na vrcholu. Sedělo tu osm Duchů na osmi posněžených skaliskách a dívali se na Jezero drahokamů, jak Yun-Ying pravila. Jezero drahokamů leželo na svahu hory Sumi a jeho překrásná hladina svítila všemi barvami duhovými. Pei-Hang nemohl od něho odvrátit očí. Zapomněl na hmoždíř i paličku, když viděl jeho vlny bijící o pobřeží a vyplavující tisíce démantů, rubínů, safírů a perel. Každý oblázek na okraji jezera byl drahokam, a Pei-Hang by byl rád sešel dolů, aby si jich do kapes nasbíral. Zatím Duch, který ho provázel, vysvětlil ostatním, proč přišel, a vyprávěl jim o zázračných rudých a bílých zrnkách. „Dejme mu hmoždíř i paličku,” navrhoval, „nebo by nám nevrátil řeky.“ Osm Duchů zakývalo hlavami a všichni najednou se rozhovořili. Povstal takový hluk, jako by v horách burácel hrom. „Ať si vezme hmoždíř, unese-li jej,“ pravili. A smáli se, až se posněžené skaliny pod nimi třásly; neboť nefritový hmoždíř byl šest stop vysoký a čtyři stopy široký a palička byla tak těžká, že by ji žádný smrtelník neuzvedl. Když se Pei-Hang dosyta vynadíval na Jezero drahokamů, obešel si hmoždíř kolem dokola. Nevěděl si rady, jak by ho dostal dolů z hor a potom rovinou až do Šan-nganu. Posadil se na zem a přemýšlel o tom, zatímco se mu Duchové, ba i jeho dobrosrdečný vůdce hlasitě smáli. „Chceš-li, naplň si hmoždíř drahokamy,“ vybízeli ho. „Kdo unese hmoždíř prázdný, unese i plný.“ Pei-Hang si nevšímal jejich pošklebků a úsměšků. Seděl tu tiše se založenýma rukama, jak ho to naučil nejmoudřejší učenec a mistr Pin-Tu, a nořil se hlouběji a hlouběji do svých myšlenek. Seděl dlouho, až Duchy dokonce omrzelo posmívání a v horách se rozhostilo vznešené ticho. Náhle mu oči zazářily. Vyskočil a poprosil vlídného Ducha, aby mu nanesl hromádku kamení k hmoždíři. „Rád bych se podíval, jak je hluboký, ale jsem příliš malý,“ pravil. „A pročpak si kameny nepřineseš sám?” ptal se Duch. „Protože zatím sejdu k jezeru a nasbírám si drahého kamení,“ odvětil Pei-Hang vesele a už spěchal dolů, kde na březích nasbíral diamantů, rubínů, safírů, perel i smaragdů, co unesl. Vracel se stále a stále a sypal je do hmoždíře, dokud nebyl plný. Teď měl takovou cenu, že mohl učiniti Pei-Hanga největším boháčem v celé Číně. A on po tom toužil, neboť věděl, že starý mandarín, jeho sok, je největším boháčem jen v Šang-nganu a že největší boháč z celé Číny mnohem spíš obdrží ruku krásné Yun-Ying. „Dobře! A co teď?“ volalo všech osm Duchů zvědavě. „Poneseš ho na zádech, nebo na hlavě?“ „Pod paží,“ odvětil Pei-Hang, vyňal pouzdro a rychle vhodil rudé zrnko navrch na drahokamy. V mžiku scvrkl se obrovský hmoždíř i s paličkou na hmoždíř docela obyčejný. Pei-Hang vstrčil paličku do kapsy a hmoždíř opatrně, aby ani kamínek nevytrousil, zasunul pod paži. Poklonil se hluboce Duchům a řekl: „Buďte tu zdrávi a děkuju vám za pomoc.“ Již se nesmáli, ale letěli za ním s takovým zlostným řevem, jako by osm lvů čekalo na oběd. Než neodvážili se ho zastavit, vědouce, že má moc proměnit čtyři potoky zase ve čtyři řeky. A Pei-Hang uháněl, ale cestou nezapomněl vykonat, co slíbil. Přeskočil prvý potok, vhodil do něho bílé zrnko, a proměnil jej zase v strašlivou inkoustově černou řeku míli širokou, plnou ryb šest loket

dlouhých a ostny porostlých. Duchové přestali řvát. Upokojili se, vidouce Černou řeku ženoucí se zase mezi nimi a ostatním světem. U řeky Rudé, Bílé i Modré učinil Pei-Hang totéž a od těch dob nikdo nevnikl do domova Duchů, protože nikdo už ty řeky nepřešel.

Putoval ještě sedm dní, až přišel ke svým rodičům. Vyprávěl jim vše, co se stalo od té doby, co je opustil, a dal jim rubín, diamant, smaragd, safír, perlu a růžový topas. Za každé zrnko, které mu matka dala, dal jim drahokam jako vrabčí vejce veliký. Potom šel do Šang-nganu. Tam uslyšel, že matka jeho nevěsty, ač byl jenom čtyři neděle na cestách, prý každému říkala, že umřel, a sezvala příbuzné i přátele na hlučnou svatbu dceřinu se žlutolícím mandarínem. Nešťastná Yun-Ying stála již venku pod broskví ve svatebním rouše z růžového hedvábí stříbrem vyšívaném. Když uviděla přicházet Pei-Hanga, padla mu do náruči a slzy jí kanuly po tvářích. Pei-Hang položil paličku i hmoždíř na zemi a jal se ji těšit, když tu přiběhla stařena. „Přišel jsi pozdě a Yung-Ying již nedostaneš,” mračila se. „Ale odkoupím od tebe hmoždíř i paličku za peníze mandarínovy.“ „Nikoli, to se nestane,“ odvětil Pei-Hang a vhodil bílé zrnko do hmoždíře, jenž najednou rostl a rostl, až pokryl veškerý trávník pod broskví a byl až

W W W.REDWAY M AG.C Z

po okraj pln zářících skvostů. Pei-Hang vylezl na broskev a odtud házel svatebčanům diamanty, rubíny, smaragdy a jiné drahokamy. Žlutolící mandarín sbíral stejně horlivě jako druzí. „Vždyť je tak bohatý, že i pohárky má zlaté,“ volali všichni s nevolí. „Člověk nemá nikdy dost, hahaha,“ smál se. A když mu Pei-Hang nabídl tři rubíny, každý velký jako holubí vejce, odejde-li a zapomene na Yun-Ying, vzal rubíny a odešel. Snad věděl, že matka krásné Yun-Ying by o něj již stejně nestála, teď, když měla naději na zetě, který rozhazoval do trávy skvosty jako smetí. Snad mu byly tři rubíny milejší než celá Yun-Ying. Ať je tomu jakkoliv, odešel do Šang-nganu, a Pei-Hang si vzal Yun-Ying. Odvedl si ji do města, kde žili jeho rodiče, a byli tak šťastni, jak bývají muž a žena, mají-li se upřímně rádi. Nefritový hmoždíř s paličkou zůstal pod broskví. Nikdo by ho neunesl a nikdo v něm nemohl tlouci kouzelné prášky, i kdyby jej dostali do chaty. Pei-Hang měl ještě rudé zrnko v pouzdře. Chtěl je vhodil do hmoždíře, až by byl vybral všechny drahokamy. Ale když byl na broskvi, pouzdro se samo otevřelo, zrnko vypadlo a pod stromem je sezobl zdatný krocan, který se ihned proměnil v miniaturního kohoutka. A tak hmoždíř a palička zůstaly, jak byly. Tchyně se proto velice zlobila, ale vlastně mohla být ráda. Za nepěknou zištnost, s jakou chtěla využít svou dceru a jejího milého, by si zasloužila větší trest.

téma /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Ve staré části Kašgaru

Čínské přísloví praví: Vrabec je malý ptáček, ale má srdce i žluč. To znamená: I ten, kdo se ti zdá bezvýznamný a přehlížíš ho, má emoce a chápe svoji situaci. Pokud je tvou vinou špatná, vylije se žluč (symbol hněvu a nenávisti). Škoda že se čínská vláda tímto příslovím neřídí, protože v největší provincii Sin-ťiang žije takových vrabčáků

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

minimálně deset milionů, spíš víc. Ujgurové – etnická menšina, která nedávno „vylila svou žluč“, a po dlouhé době se tak dostala na hlavní stránky světových deníků. Mladí Ujguři vyhazují do vzduchu čínské vlaky a přidávají se k Islámskému státu. Z nejmírumilovnějšího národa na světě jsou teroristé.

Největším městem Sing-ťiangu je půlmilionové město Kašgar. Leží na okraji pouště Taklamakan, jejíž název znamená v překladu buď „opuštěné místo“, nebo něco jako „odtud živý neodejdeš“. Slavný cestovatel Sven Hedin, jeden z mála Evropanů, který tuto poušť prošel, ji označil za nejhorší a nejnebezpečnější místo na světě. Od 9. století, kdy sem z Altaje a stepí Mongolska dorazily první turkické kmeny, šel život na tomto odlehlém místě celkem v pohodě. Ujgurové vybudovali usedlou civilizaci, která hodně ovlivnila kulturu sousedních Mongolů (například mongolské písmo je původně ujgurské, stejně jako tradiční vzory na kobercích a nějaké ty architektonické prvky). Mongolové si Ujgury za časů Čingischána podmanili, ale díky své vyspělosti se Ujguři neměli špatně – stali se úředníky a správci obrovské mongolské říše. V té době taky většina z nich přešla z buddhismu na úplnou náboženskou novinku, na islám. První skutečné problémy nastaly (a dosud neskončily), když si na Kašgar začala brousit zuby Čína, neboť ležel na Hedvábné stezce jako poslední oáza před vstupem do Taklakamanu. Každá karavana se tady musela zastavit, i kdyby nechtěla, a nakoupit zásoby na roční (!) cestu přes poušť. Kašgar se díky obchodu rychle rozvíjel a bohatl. V polovině 18. století sem vtrhli Mandžuové a připojili Ujgury k čínskému císařství. Během následující stovky let se Ujgurové proti čínské nadvládě vzbouřili celkem dvaačtyřicetkrát, miliony mrtvých na obou stranách, ale všechno marné, Čína Kašgar a celou oblast nepustila, naopak upevnila svou nadvládu a území přejmenovala na Sin-ťiang čili Nové území.

Vrabčáci vylili svou žluč. Až v novinách uvidíte titulek „Ujgurští separatisté opět vyhodili do povětří vlak“ (nebo továrnu nebo obchoďák), vzpomeňte si na tenhle článek. Nebo si o Ujgurech najděte něco sami, na netu je toho spousta. Dobrá je taky kniha V břiše draka od Roberta H. Daviese, který do Kašgaru přijel v 90. letech z Británie jako typický traveller, technař a hippík té doby. Za pašování 300 gramů hašiše si odseděl sedm let v nejtěžší čínské věznici. „Poznal jsem Čínu tak, jak ji žádný jiný cizinec nepozná. Viděl jsem víc než pouhý poškrábaný povrch tohoto tajemného východního světa. Viděl jsem ho zevnitř, z břicha draka, který mě na dlouhou dobu pozřel, ale nakonec přece jen vyplivl, živého a zdravého, možná i lepšího než dřív. Naučil jsem se čínsky mluvit, psát i myslet. Zamiloval jsem si čínskou kaligrafii, poezii a filozofii. Osvobodil jsem se ze strašné závislosti na cigaretách, přijal islám a stal se abstinentem a vegetariánem. Poznal jsem Ujgurku Šarapet, ženu s nejmodřejšíma očima na světě, a oženil se s ní. Žijeme už dlouho v Londýně, ale Čínu mám navždy pod kůží. A přes všechno zlé, co jsme v ní museli vytrpět, jsem ji nepřestal mít rád.“

Chanové Chanové jsou etničtí Číňané odvozující svůj původ od slavné císařské dynastie Chan. Vláda povzbuzovala jejich hromadné osidlování Sin-ťiangu a hlavně Kašgaru, kde tvoří privilegovanou část obyvatelstva, a Ujguři, ve svém vlastním městě, tu podřadnou, až otrockou. Kašgar roku 2017 vypadá takto: Město je rozděleno na dvě části, v jedné bydlí Chanové, tam je letiště a veřejné osvětlení, tam jsou úřady, nemocnice, školy, továrny, obchodní centra. V druhé, menší části, které se říká Starý Kašgar, bydlí Ujgurové. Civilizace se zde omezuje pouze na čínské policejní stanice, které jsou na každém rohu. Obyvatelé obou částí se nestýkají, jedni k druhým nechodí. Ujgurové musejí mluvit a psát čínsky, nesmějí podnikat, ženit se, rozvádět, stěhovat nebo opouštět město bez povolení čínských úřadů. Za jakýkoliv projev neposlušnosti následuje nepřiměřeně vysoký trest. Za naprostého nezájmu okolního světa se zde Chanové chovají jako neomezení vládci nad životy poddaných. Ujgurové, kterých pomalu ubývá, to dlouho celkem tiše snášeli. Až přišel internet. Nová naděje: terorismus Bohužel, Ujgurové nikdy neměli žádného dalajlamu, který by jezdil po světě, upozorňoval na čínskou okupaci a dodával Ujgurům alespoň nějakou naději na zlepšení jejich situace. A tak, s příchodem internetu, objevila mladá generace vlastní řešení – islámský radikalismus. Nejmírumilovnější muslimská komunita na světě, která vyznává súfismus, což je odnož islámu, v níž věřící usilují o mystické spojení s Alláhem tak, že hodiny a hodiny divoce tančí, až upadnou do transu, se najednou hlásí k Islámskému státu. Ten v Kašgaru provádí úspěšný nábor a slibuje ještě nedospělým klukům hrdinství, slávu, svobodu a vítězství. První výsledky: několik čínských osobních vlaků vyhozených do povětří, stovky mrtvých, represe z čínské strany, rozsáhlé občanské nepokoje z ujgurské strany.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Rebiya Kadeer, vedoucí osobnost protičínského odporu. Její vliv ovšem není ani ze setiny jako ten, co má dalajlama. Proto slyšíme o Tibetu, ale o Ujgurech ne.

téma /

Tržiště ve starém Kašgaru. Tradiční ujgurské vzory na kobercích převzali Mongolové, a teď jsou tedy i jejich tradicí.

Chanové se k Ujgurům chovají jako k poddaným už po staletí

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Deseti milionům Ujgurů byly odebrány pasy. Zpráva proběhla i v našich médiích.

Čínská televize a internet do každé rodiny. První přikázání kapitalismu je zisk. Ale dokud se Ujguři nedívali na zprávy, nenapadlo je vyhazovat vlaky do povětří.

W W W.REDWAY M AG.C Z

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

téma /

T EXT: JOHAN FABRICIUS FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Posledním císařským rodem byla mandžuská dynastie Čching, která v Číně vládla 268 let, od roku 1644 až do roku 1912, kdy byla vyhlášena republika. Místo posledních tří císařů rozhodovala o vládních záležitostech žena ze skromných poměrů, která začala svou politickou kariéru jako konkubína císaře Sien-fenga. Otěhotněla s ním, zajistila trůnu dědice, a když císař zemřel, dokázala si udržet vliv u dvora a vládnout za nezletilého syna. Přežila jeho předčasnou smrt a vládla dál i za jeho nástupce, který na trůn usedl ve dvou letech. Když dospěl, rychle se přesvědčil, že ani on nebude o ničem rozhodovat. Cch’-si známá jako Císařovna ze Západního paláce (nebo též Starý Buddha) vládla Číně přes padesát let. Krátce po její smrti byl císař sesazen a dynastie Čching zanikla. V ukázce z knihy Johana Fabricia Tajný deník císařovny sledujeme její zahraniční politiku vůči západoevropským mocnostem na přelomu 19. a 20. století. Je to opakující se koloběh zrad z čínské strany, nepřátelství a mírových smluv, které ovšem Cch’-si už při jejich podpisu nemínila dodržovat. Evropané pro ni byli bílými barbary zasluhujícími pouze opovržení.

Přemáhala jsem odpor. „Proč jsi ji musela utopit? Tos ji nemohla odložit?“ Podívala se na mě užasle. „U misionářů! To tak!“ Slyšela jsem toho dost o misionářích, o těch bradatých, bílých mužích, kteří vyprávějí lidem o novém bohu. Ale nevěděla jsem, že se u nich mohou odkládat děti – myslila jsem spíše na bohaté bezdětné ženy, které by se slitovaly nad holčičkou, kdyby ji našly plakat na prahu. „Copak misionáři přijímají děti?“ „Ano. A obětují je pak svému falešnému bohu. Zabíjejí je a z jejich očí vaří zázračný lék, kterým pak léčí nemocné pokřtěnce.“ Z hlasu jí čišela hluboká nenávist. „Kam vkročí, tam přinesou neštěstí! Berou nám nejlepší půdu a stavějí na ní své chrámy a špičaté věže, o které se zraňují duchové vzduchu a vod – jaký div, že nás pak trestají suchem a zátopami? A když dolehne hlad, zasívají bílí mniši rozbroje mezi lidmi z jedné vesnice tím, že pomáhají jen těm, co se obrátili na jejich víru. A takoví pokřestěnci se pak dívají na ostatní skrz prsty, už ani nechtějí udržovat naše vlastní chrámy a my abychom všechno platili sami! Jen počkej, však ještě dostanou, co jim patří!“ Wang krátce nato zemřela a nedožila se toho, jak krvavě se „boxeři“ pomstili misionářům a jejich pokřtěncům, zrádcům čínského lidu. Škoda, bylo by jí to udělalo dobře.

Když jsem byla malá, chůva Wang mi často vyprávěla o jedné smutné události ve svém životě, její příběh jsem však pořádně pochopila až nyní, jako dospělá: utopila svou druhou dcerušku, protože její muž, drobný rolník s jedinou kravkou a pronajatým kouskem pole, byl příliš chudý na to, aby uživil víc než jednu dceru. Když se jí tedy narodilo druhé děvčátko místo syna, se kterým napevno počítala, byla by se studem nejraději oběsila. Ale kdo by pak vařil jejímu muži, kdo by mu spravoval oděv? Zírala před sebe. „Ano, udělala jsem to. Hned jak se narodila, později bych to možná už nedokázala. Bylo to v zimě, hrála do fialova prochlazením a plakala, až mě to za srdce bralo, jako by chudinka chápala, co ji čeká. Ale já to udělala. Podržela jsem ji v ledové vodě, až se přestala hýbat. Muselo to být!“ Hlas měla tvrdý a pyšný. „Vlastní ruce jsem měla jako led, když jsem ji vyndala z vody a položila do hrobečku, který mezitím vykopal muž. Příště se narodil naštěstí chlapec!“

Zjara však došla další neblahá zvěst, cizí ďábli dobyli za pomoci francouzských barbarů pevnost Ta-ku, a tím si otevřeli cestu k Pekingu. Naše vojska již dříve podlehla jejich západním střelným zbraním a nadto nebyl ani čas shromáždit dostatečný počet vojenských jednotek. Císaři nezbylo nic jiného než poslat k Angličanům vyslance a pokusit se vyjednávat. Avšak nebyla s nimi kloudná řeč, žádali zvláštní obchodní i jiná práva, zvláštní soudy pro bílé, volný průchod pro misionáře, jako bychom snad měli zapotřebí toho jejich proklatého křesťanství; ale nejnehoráznější byl jejich požadavek, abychom v hlavním městě strpěli stálou přítomnost jejich západních vyslanců. Když to Císař uslyšel, okamžitě poslal neúspěšnému vyjednavači Č Jingovi hedvábný provaz se vzkazem, že ho ušetří veřejné popravy, jež by byla jinak zaslouženým trestem. Zdrcený hanbou nad svým neúspěchem ukončil Č Jing spěšně svůj život. Nyní však hrozilo nebezpečí, že cizáčtí ďábli vtrhnou do Pekingu, jestli se jim okamžitě nevyhoví. Zapřísahala jsem Císaře, aby raději v čele svých mandžuských vojsk padl, než aby dynastii navěky zostudil tím, že by se

<< Cchi’-si známá jako Císařovna ze Západního paláce nebo taky Starý Buddha. Vdova po císaři Sien-fengovi a regentka dvou následujících nezletilých císařů, která vládla Číně neomezeně přes padesát let. Brzy po její smrti byl císař svržen a vyhlášena republika.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Letní pohodu toho roku narušila otřesná novina: když se angličtí barbaři nedočkali patřičné omluvy za incident na Perlové řece, vtrhli s posilami do Kantonu a zajali tlustého vicekrále Jie i s celým dvorem. Všichni jsme byli bez sebe rozhořčením, bylo po náladě a dvůr se vrátil předčasně do Pekingu. Celou zimu jsme se nedozvěděli nic nového, jen to, že Jie byl odvezen do města nazvaného Kalkata při ústí řeky Gangu a že Čínu už asi nespatří.

téma /

před západními barbary sklonil v prach. V prvotním záchvatu vzteku by mě i poslechnul, avšak Velká rada – ti zbabělci! – ho dokázala přemluvit k dalším vyjednáváním. A tak byla v létě uzavřena potupná dohoda a bílá chátra, jež dosáhla splnění všech svých požadavků, spokojeně odtáhla. Nic mi nepomohlo, že jsem dupala zlostí. Připomněla jsem Císaři Konfuciova slova, že smlouva podepsaná z přinucení neplatí. Může ji tedy roztrhat a posílit pevnost v Ta-ku německými děly, o nichž každý tvrdí, že jsou nejlepší, a shromáždit v hlavním městě vojsko. Souhlasil s mým návrhem: děla přišla lodí a pod vedením německého odborníka byla postavena tak, že jakékoli přiblížení od moře bylo vyloučené, mohli jsme být tedy klidní. Zdálo se nepravděpodobné, že by se nás cizáčtí ďábli odvážili znovu napadnout, když jsme nyní tak silní. Vrátili jsme se ke starému způsobu života, slavili jsme v příslušných obdobích své svátky, léto trávil dvůr venku v kvetoucím Jüan-ming-jüanu, náš malý princ dostával první lekce jízdy na koni, jeho mandžuská krev se nezapřela, cítil se v sedle jako doma, a Císař propadl staré trudnomyslnosti. Ležel na lehátku v zahradě a nezajímal se dokonce ani o divadelní představení. Jenže cizinci byli tvrdošíjnější, než jsme mysleli. Když jsme nebrali v úvahu jejich požadavky stvrzené na papíře a když jsme nechali bez odpovědi jejich nestoudné dopisy, vyrazili ze svých nehostinných krajin znova na moře a tentokrát připluli s mnohem silnější flotilou. Jakmile se přiblížili k pobřeží, začala do nich pálit naše děla, jako by se otevřelo samo peklo, a pobřeží bylo brzy poseto zkrvavenými těly a hlavami barbarů. Po celé říši se slavilo vítězství ohňostroji a divadelními představeními, volnými dny a zotvíráním vězeňských bran. Císař rozdával dary a vyznamenání každému, kdo měl nějaký podíl na zdeptání nepřítele. Teď už bylo jisté, že se cizí ďábli nevrátí: dostali přece na pamětnou. To jsme však ještě netušili, jak zatvrzelí a nepoučitelní jsou lidé ze Západu, jak se ve své pýše nedovedou smířit s porážkou. Posedlí myšlenkou na pomstu jako zlým duchem připravovali proti nám odvetné tažení. Aniž jsme o tom měli tušení, přirazila k pobřeží nová anglo-francouzská flotila. Pečlivě obeplula proslulá německá děla a vylodila se na nechráněném místě: ne méně než dvacetkrát tisíc mužů s dělostřelectvem, podporovaných ke všemu kantonskými vzbouřenci, lůzou, jež se nezdráhala bojovat proti svému Císaři. Toto vojsko, vyloděné ve vší tichosti, napadlo po rychlém pochodu pevnost Ta-ku zezadu a podruhé ji dobylo. Cesta na Peking byla znovu otevřena. Příšerná zvěst nás zastihla v Letním paláci. Naše jediná spása byla v uzavření nové dohody. Snad se s cizáky dá ještě jednou sehrát stejná hra… Tentokrát poslal Císař jako vyjednavače svého bratra, prince I. Barbaři ho však nepřijali s projevem úcty, pouze mu po tlumočníkovi vzkázali, že už nevěří ve spolehlivost našich slibů. Dokážou pekingské staré silné zdi zadržet bílé hordy? Ochrání dračí trůn? Císař si povzdechl a sepsal trpký dopis, ve kterém poukazoval na pohostinství, jež jsme barbarům nabídli, a na nevděk, jehož se nám za to dostalo. Ve své velkodušnosti je nicméně ochoten přijmout francouzské a anglické vůdce a jednat s nimi o nové smlouvě, ovšem pod podmínkou, že si uvědomí, jak velká milost se jim, poddaným bezvýznamných panovníků na konci světa, tímto prokazuje, a projeví patřičnou lítost. A tihle západní cizáci opravdu nevědí, co je čest: ihned odepsali, že jsou ochotni jednat o příměří. Nezkrotnost našich vojáků však zvrátila jejich úmysl. Jakmile osmatřicet anglických a francouzských důstojníků s tlumočníky vstoupilo do našeho tábora, vrhli se na ně vojáci jako tygři, svázali je jako prasata a naházeli na vozy, aby svůj náklad položili k nohám Císaře, který měl rozhodnout, co s tou verbeží počít. Čínské tlumočníky poslali okamžitě s vytrženými jazyky zpátky do nepřátelského tábora; jejich studium anglické řeči jim nadále nebude už moc platné. Celý dvůr se přišel podívat na pokořené barbary, kteří na nás vrhali pohrdlivé pohledy ze schodiště císařského paláce, kde je složili. Mluvit

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

nemohli, protože jim ústa zacpali roubíky. My ženy přihlížely zpovzdáli, nehodilo se tlačit příliš blízko, a mimoto to byl odpuzující pohled; poprvé jsme totiž na vlastní oči viděly bílé západní muže. Tak tedy vypadali ti cizí barbaři. Někteří měli žluté vlasy a zelené nebo modré oči, ale nejpodivnější byly jejich střapaté kníry. A byli tohle důstojníci? Šaty měli ubohé jako kuliové. Císař před nimi dlouho postál v myšlenkách, díval se z jednoho na druhého. Jeho pejsek Kublajchán začal lízat krev z tváře nejbližšího

Umění z období poslední císařské dynastie. Císař slaví tradiční svátek dračích člunů.

barbara, a když pak vojáci na Císařův pokyn vyndali svázanému z úst roubík, zeptal se ho, kdo je jejich vůdce. Ten bídný ničema byl tak drzý, že se mu vysmál do tváře. Císařův vrchní eunuch An Te-chaj se už nedokázal ovládnout a vztekle barbara zkopal. Ten ani teď nevydal hlásku, jen odvrátil hlavu a zavřel oči, podivné, světlé oči, od nichž jsme nemohli odtrhnout zrak: měly barvu jezera, do něhož svítí slunce. Držela jsem za ruku našeho malého dědice, i on chápal, že to jsou nepřátelé Říše a že potupili Císaře; vytrhl se mi zprudka a následoval příkladu vrchního

W W W.REDWAY M AG.C Z

eunucha; povzbuzován souhlasnými výkřiky celého dvora kopal ty cizí ďábly, až mu zbrunátněl obličej. „Viděl jsem je, odneste je pryč,“ řekl Císař. Vojáci popadli barbary, naházeli je zase na vozy a odvezli do odlehlého, málo používaného chrámu, kde je nechali pod dozorem stráže. Kdo měl chuť, mohl se jít podívat na cizí barbary, kteří tam leželi za dne ve žhavém slunci a za noci v chladu a dešti bez jídla a pití. Jeden z nich zemřel hned nazítří. A teď chtěl každý vidět, jak vypadá takový mrtvý

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Umění z období poslední císařské dynastie. Císařský dvůr na cestě do Letního paláce.

W W W.REDWAY M AG.C Z

téma /

barbar. Přece jen byli smrtelní, ačkoliv se často tvrdilo, že ne. Jejich moc se tedy skrývala jen v ničivých zbraních. Zajetí a potrestání bílých vyjednávačů bylo, jak se později ukázalo, neuvážené. Barbaři se rozlítili a s konečnou platností vytáhli na Peking. Naši muži padali pod nepřátelskými salvami jako klasy pod srpy. Císař vypsal vysoké odměny: sto taelů za hlavu každého bílého barbara a pět set za barbarského důstojníka, ať živého, či mrtvého, ale nebylo to nic platné. Barbaři se blížili každým dnem a v hlavním městě zavládl nepopsatelný zmatek. Ministři se překotně sjeli do Letního paláce, kde jsme pobývali, zasypali císaře neblahými zvěstmi a žádali o radu. Sami navrhovali, abychom s celým dvorem odtáhli do Džeholu, severně od Velké zdi, protože prý nebylo pravděpodobné, že by se bílí vetřelci odvážili tak hluboko do vnitrozemí. Vložila jsem se s vervou do porady. Chtěla jsem zachránit alespoň Císařovu čest, když už všechno bylo stejně ztraceno. Jen Jeho Mocná Přítomnost v Zakázaném městě mohla ještě vzbudit v barbarech respekt a zabránit jim srovnat Peking se zemí. Zapomněl snad na hanbu, jež po dlouhých staletích lpí na dynastii Čou, protože její Císař v hodině nebezpečí opustil dračí trůn, na němž měl ve vší důstojnosti vyčkat vpádu nepřítele? Císař kolísal jako loď bez kormidelníka. Plakal nad svým krutým osudem, až jsem se nezdržela a řekla, že já bych si uměla poradit. Nedokázala jsem přitom potlačit jízlivý úsměšek. Byl tak slabý. Nakonec, nečekala jsem nic jiného, vydal rozkaz k odjezdu do Džeholu. Nazítří ráno, když naše nosítka již stála připravena, přišla zpráva, že první barbaři jsou před Pekingem. Se smutnou předtuchou jsem se loučila s krásným Jüan-ming-jüanem. Záhony v letním slunci voněly sladčeji než jindy, naposled jsem ještě pohlédla na lotosové jezírko s ladnými mramorovými můstky, čajovými pavilonky a pagodami. Kdypak se sem zase podívám? Zdalipak se s tím vůbec kdy shledám? Druhý den na cestě nás dohnal spěšný posel z Pekingu. Nepřítel shromáždil svá vojska před branami a princ Kung se táže, co má dělat, jestliže je cizí ďábli ztečou. Má bojovat do posledního muže? Z každého domu udělat pevnost, ale s tím rizikem, že se celý Peking – a možná i Zakázané město – změní v kouřící sutiny? Nebylo by lepší vyjednávat? Císař se nemohl rozhodnout, seděl s hlavou v dlaních a jen opakoval, aby jeho bratr učinil, co uzná za vhodné. Posel se tedy vrátil do Pekingu s touto pramálo inspirující odpovědí. Předtím nám vyprávěl, že mnoho předních občanů v Pekingu si zvolilo dobrovolnou smrt, jmenoval několik starých vážených mužů, kteří společně se svými ženami, konkubínami a několika věrnými sluhy vzali raději opium, než aby padli do rukou nepřátel a viděli hlavní město Říše v plamenech. Na cestě zpátky se posel minul s novým, který přinášel další zprávu: Nepřítel rozbil stany u Letního paláce. Císař vzkázal, ať princ Kung začne přece jen vyjednávat, a my pokračovali dál do Džeholu. Náš malý Ta-a-ke, kterého jsem držela za ruku a ukazovala mu Velkou zeď, se podivil, jak je vysoká. Jak jen mohli cizí barbaři, před nimiž teď musil prchat, přes takovou zeď přelézt? Vysvětlila jsem mu, že mezi Pekingem a mořem, jež vychrlilo cizácké barbary, není žádná zeď, jen statečný, avšak nedostatečně vyzbrojený lid, který jednou dožene náskok, jaký před ním mají majitelé střelných zbraní, a pak se krvavě pomstí. Dvacátého toho měsíce, dvanáct dní po našem odjezdu, jsme dorazili do podzimně sychravého Džeholu. A tam nás zastihla zpráva o zpustošení Letního paláce. Prý ne dosti zdvořilé chování našich palácových eunuchů poskytlo Angličanům a Francouzům záminku k barbarskému zpustošení mého milovaného Jüan-ming-jüanu. Můj pozlacený trůn svrhli do lotosového jezírka a bajonetem mi poškrábali zdi ložnice sprostými obrázky. Nejušlechtilejší bronz a porcelánové vázy nevídané krásy rozšlapali vojenskými holínkami, úzkostlivě uchovávané malby na hedvábí od našich starých mistrů a spisy našich klasických básníků naházeli na jednu hromadu a zapálili. O mé šperky, jejichž tajný úkryt jim vyzradil mučený eunuch, hráli v kostky, takže šly z ruky do ruky. Větší potupu jsem

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

si neuměla představit. Z našeho krásného letního sídla nezůstalo nic než ohořelé trosky zahalené v oblacích dýmu. Císař napsal prohlášení, v němž prosil svůj lid za odpuštění, že nezůstal na svém místě a nezvolil dobrovolnou smrt, jak se na mandžuského vládce sluší. Krátce poté musil vydat ještě ostudnější prohlášení: „Princ Kung uzavřel s Angličany a Francouzi mírovou smlouvu. Od nynějška bude mezi našimi národy panovat přátelství na věčné časy a my se zavazujeme, že tuto smlouvu s největší přesností dodržíme.“ Když jsem později do smlouvy nahlédla, popadl mě vztek. Dosáhli splnění všech svých přání. Odteď jsme museli v Pekingu trpět cizí zastupitelstva, bledí mužové s vodnatýma očima a červenými špičatými nosy se nám budou zpupně procházet po hlavním městě. Museli jsme těmto nezvaným hostům povolit obchodní práva v Chaj-nanu, na Tchaj-wanu a v Mandžusku. Mohli teď také bez překážek zajíždět na lodích daleko do vnitrozemí a našim vlastním nákladním lodím, které se s nimi nemohly měřit v rychlosti, vykupovali rýži před nosem. Nesměli jsme zakazovat poddaným přijímat jejich bílé křesťanství, ba co víc: měli jsme povinnost ještě takové odpadlíky ochraňovat před pochopitelným rozhořčením našich lidí! Ale směli jsme se vrátit do Pekingu. Když Císař po noci strávené v hlubokém bezvědomí vsedl na Draka, jehož chladný dech tak dlouho cítil v zádech, a odcestoval ke svým slavným předkům, vybrala jsem císařské jméno našemu synovi. Caj-čchun, Nebeský Klid. Při audiencích, jež teď konal usazený v slavnostní hávu na dračím trůně, krátké nožičky podepřené navršenými polštáři, jsem seděla za žlutými hedvábnými záclonami po jeho levici a pravici, moji eunuši vykukovali štěrbinou v závěsu a šeptali mi, kdo právě mluví. Já pak dala Císaři pošeptat, co má odpovědět, a on opakoval, co mu předříkávali, větu po větě chlapeckým hlasem, ještě ospalým po příliš časném vstávání. Byl to An Te-chaj, kdo mě přivedl na myšlenku dát obnovit Letní palác. Sama bych se k tomu nikdy neodhodlala. Neodrazovaly mě jen ohromné náklady, nýbrž i každá vzpomínka na můj Jüan-ming-jüan. Záměrně jsem ty vzpomínky potlačovala, neboť jsem se nikdy nedokázala smířit s jeho zkázou. Nechtěla jsem o tom ani slyšet. Ale Malý An se nedal odradit: „To bude tvá pomsta bílým barbarům. Dáš zničenému Letnímu paláci povstat v ještě větší kráse a slávě. Cožpak tvým znakem není fénix?” Pokládal mé mlčení za souhlas, začal vyjednávat se staviteli a ukazoval mi jejich plány. Ani jsem se nenadála, a už jsme se nad nimi skláněli a navrhovali zlepšení, zkrášlení. Uchvátilo mě to natolik, že jsem se nedokázala na nic jiného soustředit a nelákalo mě už žádné jiné rozptýlení. Představovala jsem si, jak se znovu tyčí přede mnou chrámy, čajové pavilonky a pagody. Kreslila jsem most ve tvaru nahrbeného tygřího hřbetu, takže by pod ním mohly proplouvat zábavní čluny. Ve verších, které mě napadaly za nocí, jsem už kráčela mezi paláci zasazenými do zeleně, omámená vůní květů, zpěvem ptáků na pobřeží lotosového jezírka, ovívána vánkem ševelícím v listoví. Ale kde na to vzít peníze? Ve státní pokladně ležely značné sumy na stavbu nové válečné flotily v západním stylu, protože princ Kung chtěl potřít cizácké barbary jejich vlastními zbraněmi. An Te-chaje napadlo část těchto peněz použít. Souhlasila jsem. Mohla jsem si snad po všech těch letech povinností dopřát malou rozmařilost. Když se to dozvěděl princ Kung, okamžitě požádal o audienci, ale já byla po ránu podrážděná a neměla jsem náladu. Nepřijala jsem ho. Raněná pýcha a strach o flotilu dohnala prince ke strašnému činu. Nechal zavraždit Malého Ana. Pošetilec, zřejmě zapomněl, že zde již není jeho bratra, který by ho chránil. Přísahala jsem, že se pomstím, ale nijak jsem nespěchala. Věci mají svůj čas. Prozatím jsem vzala ne část, ale všechny peníze na flotilu a vložila je do výstavby Jüan-ming-jüanu. Ach, ty prokleté audience za časného rána; jak dlouho budu ještě muset snášet jejich trýzeň. Měla jsem toho už dost, především v zimě; vstávat za tmy, nechat se vmáčknout do nosítek v tuhém, obřadním hávu a dát se

odnášet do velké audienční síně přes mramorové dvorany spoře osvětlené loučemi, kde se na bronzových jestřábech, dracích, lvech a jelenech ježila jinovatka. Nekonečné schůze, rozbředle květnaté projevy, ctižádost, zášť, lest a lež ministrů. Císař čekal poslušně, až mu pošeptají mou odpověď. Někdy moje slova neměla hlavu ani patu, jak jsem se náhle nechala unést a zasnila se nad představami o dokončeném letním sídle. Chudák Malý An… Naneštěstí mi stavební plány právě v této chvíli překazili Japonci. Už podvakrát jsme si musili vykoupit mír s těmito panovačnými trpaslíky za příliš vysokou cenu, naposledy před devíti lety jsme museli uznat jejich práva v Koreji. A právě tam teď rozdmýchali povstání. Když jsme poslali do Soulu válečnou loď, aby povstání potlačila, provrtala nám ji japonská děla jak řešeto. Roky běžely. Můj syn Císař vsedl na hřbet Draka a odcestoval za svým otcem. Jeho předčasná smrt mi – nebudu zapírat – přinesla úlevu. Během jeho dospívání jsme se velmi odcizili. Novým císařem se podle mého návrhu stal Pchu-i, bezvýznamné dvouleté děcko bezvýznamného prince Čchuna. Všechno bylo dlouho při starém, pak nastaly změny. Mladý Císař dospěl do věku, kdy už nechtěl poslouchat mnou našeptávané odpovědi. Obklopil se rádci, spíše zrádci, kteří se domnívali, že Říše je prohnilá! Ponoukali Císaře ke zmodernizování výuky, soudnictví i administrativy po západním vzoru. Dokonce volali po zásahu proti korupci mezi úřednictvem. Jako by se vůbec kdy dala korupce vykořenit, musela jsem se usmát. Ach, ti novátoři, kteří se zhlédli ve světě nepřátel, poklonkovali před Západem a zneuznávali, zapírali a zrazovali věčnou Čínu! Císař si pod jejich vedením dodal odvahy a vydal bez mého vědomí pozoruhodný dekret. „Starší jsou toho názoru, že je správné zachovávat staré zvyky a vše nové zavrhovat. Obdobný postoj je však naprosto nesprávný! Jen pohleďte na slabost našeho Císařství! Vždyť vojsko vyzbrojené zastaralými zbraněmi nemůže ani při své tradiční chrabrosti vzdorovat bojovým metodám cizáků. Z našich dřevěných korábů nadělala japonská děla hromadu hořících rakví. A dále: všude se rozbujela korupce, naši mandarínové nechápou požadavky nové doby, jak potom můžeme držet krok s jinými národy a překlenout propast, jež dělí silné od slabých? Tento dekret budiž varováním všemu lidu! Kromě knih našich klasiků budiž věnována pozornost každé formě západního vědění, jež nám může být ku prospěchu a vyvede nás z národního ponížení. Pekingská univerzita nechť jde příkladem. Potud Slova Císařova.“ Po prvním dekretu následoval hned nazítří druhý dekret, v němž se členům císařského klanu dostalo rady, aby dokončili své vzdělání v Evropě; dokonce princové by prý „učinili dobře, kdyby se vypravili na Západ a studovali tamní poměry“. Záplava císařských dekretů nebrala konce. Kaligrafie, po věky chlouba našich učenců, najednou neměla význam, nejlepší by bylo převzít písmo ze Západu, to je totiž tak jednoduché, že se dá naučit za jediný den, zato čínské znaky se musejí studovat desítky let, a ještě je člověk pořádně nezvládne – jaká to ztráta času! Pekingské ulice dlážděné kameny vykotlanými za dlouhá staletí koly vozů a kopyty koní dostanou novou dlažbu po západním vzoru. Všechno staré a oduševnělé musí prostě pryč! Ve všech velkých městech se měly tisknout vládní noviny, v nichž by si každý poddaný mohl postěžovat na Říši, měly být založeny nové univerzity a námořní školy, vybudována moderní flotila, a dokonce železnice jako v Evropě a v Americe. Celá třída mandarínů, zvláště ti starší, byla zdrcena tak neslýchanými novotami. Jaké hrozné poklonkování před Západem! Na mou hlavu se snesla celá sprška proseb, abych vyvedla Císaře z jeho omylů a znovu nastolila řád. Já však nepodnikla nic. Vyčkávala jsem. Nemusela jsem čekat dlouho: posedla ho zřejmě touha stát se zachráncem Číny, byť by ho to stálo trůn i život. Ohlásil, že mě vyzývá na společnou cestu kolem světa. Začneme prý v Japonsku a odtud se podíváme do Ameriky a Evropy. Dále bude zavedena všeobecná branná

W W W.REDWAY M AG.C Z

povinnost jako na Západě. Místo aby selští synkové pomáhali na venkově svým rodičům a převzali rýč ze zesláblé ruky, budou muset obléci uniformu a vykonávat vojenskou službu bez záruky, že se kdy vrátí domů. Čínou otřásl výkřik odporu. Jestlipak ho zaslechl i Císař? Ministři přede mnou padali na kolena a žadonili, abych zabránila zkáze, kterou šíří chorý mozek našeho Císaře. Ano, bylo zřejmé, že onemocněl šílenstvím. Druhý den v půl šesté ráno se účastnil obětování domácím bůžkům a bohům dynastie. Když vycházel z haly, chopili se ho na můj rozkaz eunuši a dopravili ho do vyhnanství na ostrůvku v Západním parku. Císař před sebe nepřítomně zíral a nechal se povolně vést. Okamžitě jsem jeho jménem vydala dekret, že vladařské povinnosti byly pro Císaře příliš těžké, takže mě požádal, abych převzala toto břímě. Těší ho, že může lidu sdělit, že jsem byla tak laskavá a vyhověla jeho prosbě k požehnání a blahu poddaných. Tři dny nato u mě s celým doprovodem vykonal oficiální návštěvu a složil mi předepsané poklony. Shlížela jsem mlčky z trůnu na mladíka, který mi ležel u nohou, a přemýšlela jsem, jak dlouho ho ještě nechám naživu. Nebylo by lepší ho bez okolků odstranit? Zahraniční vyslanci usazení teď napevno v diplomatických čtvrtích sledovali s napětím vývoj situace a neskrývali sympatie k Císaři. Dohadovali se, jaký bude jeho osud. Projevovali mu upřímná přání uzdravení z nemoci, avšak mezi řádky jasně prosvítaly obavy, že já k němu jistě nepřispěji. Postarala jsem se, aby se obsah dopisu roznesl po všech čajovnách, protože nic nemohlo Císaři uškodit více než sympatie cizáků a jejich nehorázná obvinění vrhaná na mou hlavu. Abych ukázala velkorysost, udělala jsem neslýchané rozhodnutí; u příležitosti svých čtyřiašedesátých narozenin jsem pozvala na čaj ženy velvyslanců. Nikdy předtím nevkročila do Zakázaného města bílá žena. Poslala jsem pro ně do diplomatické čtvrti dvorní nosítka s ozbrojenou eskortou, laskavě jsem je přivítala a prostřednictvím tlumočníka se zajímala, jak jsou staré a kolik synů darovaly svým mužům. Pak jsem povolala Císaře, aby si ho mohly na vlastní oči prohlédnout a přesvědčit se, že nevypadá nikterak zdravě, a já si tedy jeho nemoc nevymyslela. Pobídla jsem ho, aby podal všem dámám ruku. Dívala jsem se přitom s rostoucím odporem na tyto podivně oblečené a podivně učesané ženy s bílými a červenými tvářemi a vyčnělými nosy. Některé měly světlé oči jako ryby, byly pokud možno ještě odpudivější než muži v uniformách, které kdysi dávno hodili k nohám Sien-fengovi. Z nosítek jsem sice už několikrát viděla západní ženu, ale jen letmo a nikdy ne tak zblízka. Dávaly otázky, o kterých mi později tlumočník řekl, že se je ani neodvážil přeložit, například jakou nemoc má vlastně Jeho Výsost a myslím-li, že se Jeho Výsost brzy uzdraví. A když jsem jim v jiné síni podala čaj, vůbec se neostýchaly, vyměňovaly si o mně názory, jako slepice chvíli neposeděly, smály se a klevetily, všechno si prohlížely, a dokonce osahávaly nábytek a umělecké předměty. Řekla jsem tlumočníkovi, aby se nezlobil, vždyť to jsou ženy barbarů a chovají se podle toho. V jednom směru jsem si musela poopravit názor. Myslela jsem, že lidé ze Západu páchnou umrlčinou, cítila jsem však pouze nasládlý pach pudru a voňavek. Po této návštěvě se chování diplomatů změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Slyšela jsem, že dámy se nemohly dosytosti navyprávět o laskavosti, s jakou jsem je přijala, i o cenných darech, které obdržely při odchodu. Nikdo teď už nevěřil, že bych Císaři zkřivila vlas na hlavě, diplomaté ho teď naopak začali do jisté míry kritizovat, najednou to byl málomluvný, namyšlený mladíček, zřejmě dosti náladový a rozhodně méně přístupný než já. Své nepochybně dobré obrodné plány chtěl Císař prosazovat příliš zbrkle a bez ohledu na čínský lid, který je zvyklý měřit čas po staletích, a nikoli na roky a měsíce. To já podle nich rozumím čínské duši lépe. A což teprve, když jsem vydala dekret, aby poddaní nechali na pokoji misionářské osady i čínské pokřestěnce! Úplně mě milovali. Já je nenáviděla stejně jako dřív.

téma /

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

téma /

T EXT A FOTO: JAMES PARSLEY

ˇ Česká republika, Slovensko a Rakousko. V těchto zemích žije dohromady tolik obyvatel jako v Šanghaji, jejíž rozloha ovšem zabírá asi takovou plochu jako náš kraj Vysočina. Na každý kilometr čtvereční připadá průměrně 3630 lidí, z 99 % samých Číňanů. Celé to řídí pouze starosta a jeho tým. Jedním z Čechů, kteří sem za byznysem létají tak často, že už jsou tu jako doma, je Jakub Petržela. Podnikání v Číně V Číně se staví nejvíc a nejrychleji na světě. Za tři roky tam spotřebovali tolik cementu jako Amerika za sto let. Ve stavebnictví a strojírenství podniká i naše firma PFK Glarion, v Číně nakupujeme hliníkové ingoty a stroje pro letecký a automobilový průmysl. Sem tam jim taky něco dodáváme. Takhle velké obchody jsou zatíženy byrokracií víc než v Česku, zase ale nejsou problémy s vízy. V Číně je obrovská nadprodukce všeho, a jakmile přijíždíte s cílem nakupovat, jdou vám úřady na ruku, protože podporovat čínský export je ve státním zájmu. Pro obyčejného člověka je založení podnikání určitě jednodušší než u nás. Drobný obchodník začíná třeba tak, že si sedne před barák a prodává troje boty. Povolení nemá, daně neplatí, bere jen hotovost. Když se trochu zmůže, vyřídí si papíry a koupí stánek, pak pokročí do kamenného obchodu a tak dále, až nakonec zakládá pobočku támhle někde v Africe. Drobnému obchodu prospívá taky to, že Číňané moc nestavějí velká obchodní centra, nechodí do nich, asi jim nepřipadají zábavná, lepší je mít sto malých krámků jeden vedle druhého. Obchod je pro Číňany nejdůležitější věcí na světě. Všichni pořád něco prodávají a nakupují a Šanghaj je středobodem toho všeho. Obchodní a finanční centrum Číny; srdce pohánějící kapitalismus v jeho nejryzejší podobě. Město velké jako Vysočina Když jsem do Šanghaje přijížděl poprvé, měl jsem trochu strach, jak to v takhle velkém městě funguje. Město s jeho přilehlými oblasti, to je nějakých sto milionů lidí, kteří všichni potřebují jezdit, komunikovat, jíst, zařizovat. A byl jsem překvapenej, jak moc to funguje. Mají to vymyšlený. Rychlovlaky jezdí průměrnou rychlostí 330 kilometrů v hodině, pak je tam Maglev, ten je ještě rychlejší, asi 430 kilometrů za hodinu. Vystoupíš z vlaku a organizace běží jak na drátku. Doprava jdeš na taxi, doleva na metro. Žádné zbytečné pohyby, žádné prostoje; řada lidí, řada taxíků, všichni spořádaně nastupují, taxíky vyjíždějí ve směru vždy dva doprava, dva doleva. Nikdo se nedohaduje a nepokouší se to změnit, fronta rychle ubývá. Jízdné je asi o dvacet procent levnější než u nás. Silnice. Tak to je strašně daleko, to nedoženeme ani za sto let. Všude pětiproudé dálnice, řidiči teda pořád troubí a vjedou kdykoli kamkoli, na

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

ˇ druhou stranu zase hodně pouštějí a jsou v klidu. Kdybych takhle někoho předjel u nás, tak mě vytroubí a pak ještě zabije. Metro je čistý, nádherný, rychlý a futuristický. Na některých linkách pozemních vlaků ti vyjede lístek s místenkou nejen na sezení, ale i na stání. Na podlaze jsou očíslovaný sektory, kam si máš stoupnout, aby se to množství lidí rozprostřelo rovnoměrně a nevznikala tlačenice. Za šest sedm let tam postavili dva tisíce kilometrů metra, není to teda jako v Praze, kde jsme stavěli deset let dvě stanice. Obvyklá představa asijského zmatku, kde všichni jezdí, jak je napadne, do toho se motají rikši a zvířata, v Šanghaji neplatí. Organizace, řád, pravidla. Číňani jsou k sobě slušní. Takové věci jako v pařížském metru, kde se lidi chovají dost hrubě, tady neuvidíte. Stará Šanghaj a nová Šanghaj Ve staré části města nechodí Číňanky ven v pyžamu, jak se u nás traduje. Kdyby chodily, neviděl bych na tom nic špatného, ale nechodí, nebo aspoň ne v takovým množství, abych si toho všimnul. Historické budovy, nádherné vyřezávané pagody a buddhistické chrámy, vypadají zvenku tak, jak by člověk čekal, tedy náležitě udržovaně, uvnitř ho ale překvapí třeba eskalátor. To je typicky čínský přístup k historii, nelámou si hlavu, jestli se to k sobě hodí, jestli vybudováním eskalátoru nezničí vzácný interiér. Domy starý osm set let jsou pokrytý svítícími ledkami, v některých je mekáč a podobně. Globalizace. Moře Šanghaj je obrovský přístav, tankery jezdí sem a tam, moře je znečištěné a koupat se v něm nedá. Číňané o tenhle typ zábavy stejně nemají zájem. Plavat jich umí jen málo a taky nechápou, proč by se měli opalovat, takže na pláže chodí jenom turisti. Počasí na to často taky není. Co jsem tam byl, bylo buď smogově, nebo mrholilo. A slunce tam zapadá dřív než u nás. Noční život Jestli čekáte takové to „Šanghaj nikdy nespí“, tak ne. V půl jedné v noci zhasnou mrakodrapy v centru a konec, rozsvítí se zas až ráno. Obchody na hlavní třídě jsou zavřený, tam, kde přes den neprojdete davem, je o půlnoci prázdno. Metro taky nejezdí, prostě noční klid. Hospody, klasické nalejvárny, jak je známe u nás, tam nejsou. Do hudebních klubů a barů, na diskotéky a podobně, chodí jen turisti. Poprvé jsem myslel, že na hlavní třídě to bude jeden klub a bar vedle druhého, ale Číňani tímhle způsobem života nežijí, alkohol pijí spíš jen k jídlu a moc toho nesnesou. Místo coca-coly pijou čistou vodu a hlavně čaj, když se jdou bavit, tak s celou rodinou někam do Disneylandu. Největší zábava mladých je mobil. Každý má dva tři a pořád s nimi něco dělají, nesmírně populární je WeChat, na tom jsou všichni 24/7.

Mladí versus staří Vždycky jsem si myslel, že stovky důchodců cvičících v parcích tai-či je zinscenované představení pro turisty, propaganda. Ale oni to opravdu dělají. Spontánně, dobrovolně. Číňani jsou velice zodpovědní ke svému zdraví, protože tam nefunguje sociální systém jako u nás. Nikdo se nemůže spolehnout na to, že mu zaměstnavatel nebo stát něco dá, když zůstane doma, takže z toho asi ta zodpovědnost vychází. Staří lidi jsou aktivní, pohybliví, činorodí. V továrně, kde jsme obchodovali, nám přidělili řidiče. Bylo mu sedmdesát, říkal, že se mu nedávno narodilo dítě. Nemusel už pracovat, dostal by důchod, ale nechtěl, aby neměl pocit, že je k ničemu. Dovezl nás na schůzku, a aby tam nečekal jen tak, hned šel uklidit hliník, který se na dvoře válel po zemi, pak si umyl ruce, oblékl sako a zase byl náš řidič. To u nás člověk jen tak nevidí. Ulice je prostor, kde se setkává mladá a stará generace. Všichni něco prodávají, telefonují, mezi tím se proplétají kluci na skejtech. Mladí a staří se respektují daleko víc než u nás. Je pravda, že mládež nikde moc nezevluje na rohu, nepostává a nepokuřuje. Takové ty „friends“ hloučky jako v Praze tady příliš nevídám. Mladé Číňanky jedou hodně shopping, ale buď samy, nebo s rodinou. Celé rodiny jdou společně nakupovat nebo jíst do restaurace. Starat se o rodiče a prarodiče patří k dobrému vychování, a pokud to někdo nedělá, jeho společenský status je na nule, všichni ho odsoudí a pomluví. Mladí projevují starším úctu a starší si jich příliš nevšímají. Je jim jedno, jak chodí nová generace oblečená, učesaná nebo co provozuje za zábavu. Nepletou se do toho a mladí zase nejsou drzí. Nadávání na politiku, na vládu To je český národní sport, který Číňani neprovozují. Nevím, jestli nadávají na politiku a vládu doma, ale na veřejnosti nebo před hosty nikdy. Facebook je v Číně cenzurovaný, ale oni to umějí nějak obejít, sledují to a mají informace; vědí, co se kde děje. Závidějí nám státní školství. Vzdělání je pro Číňany důležité, ale u nich stojí pěkné prachy a chudý lidi si studium na univerzitě nemůžou dovolit. Vysokoškoláci se učí jako mourovatí, neexistuje, aby chodili kalit jako u nás, studium je vážná a hlavně drahá věc. Taky když neuděláš zkoušku, uvalíš hanbu na celou rodinu, takhle to tam berou, po příchodu ze školy se proto učí ještě tři čtyři hodiny minimálně. Rádi jezdí studovat do zahraničí, milujou zejména slavné univerzity jako Cambridge, Oxford nebo Harvard, ale pak se vracejí domů, do Šanghaje, a chtějí být s rodinou, jsou na ni hodně fixovaní. Když jsem byl na Srí Lance, tak hodně mladých toužilo po životě v Evropě, představovali si ji jako luxusní místo, kde každý zbohatne a tak. Číňani jsou rádi doma. Aspoň ti ze Šanghaje. A není divu, protože se tam mají dobře. Zkoušel jsem z nich v baru po obchodním jednání tahat nějaké rozumy, co si myslí o komunismu a tak, ale oni odpovídali diplomaticky

W W W.REDWAY M AG.C Z

„všude je něco“ nebo „každá vláda je nějaká“ a podobně. Nikdo neřekne, že něco nefunguje, že nejsou s něčím spokojení. To myslím, že je trochu vliv propagandy, která je součástí výchovy ve škole i doma. Vypadají, že tomu věří. Ale na šéfa se třeba nadávat odvážej. To mi hned jeden manažer u piva řekl, že jeho nadřízený je neschopný a všechno dělá blbě. Je to tam jako tady za minulého režimu. S cizími lidmi se o politice nemluví, protože by mohly být problémy. Čínské hotely jsou nejlepší na světě V pár hotelech už jsem služebně byl a s klidem můžu prohlásit, že čínské jsou absolutně top. Personál mluví anglicky a je vycepovaný k dokonalosti. Problém nastává, když si přejete něco pro Číňany neobvyklého, například lahev alkoholu ve tři ráno, abyste si po náročném jednání uklidnili nervy a mohli vůbec usnout. Okamžitě to s vámi začne řešit třeba pět lidí. Objednat si tohle jídlo, ale s jinou přílohou – to samé. Číňané nejsou moc kreativní a neradi přebírají zodpovědnost za své rozhodnutí, takže hned je kolem vás pět manažerů s telefony, úplný krizový štáb, který řeší nenadálou situaci. Číňanky Já bych řek, že hezčí jsou Vietnamky teda. Byznys Když v Číně obchodujete, není to tak, že přiletíte, dáte si schůzku v zasedačce, u kafe projednáte, co je potřeba, podepíšete, pak na hotel a druhý den domů. Ne. Nejdřív ze všeho vás obchodní partneři vezmou na jídlo. To je dlouhé. Pak projížďka po městě, kde vám hrdě ukazují, co všechno mají a jak je to pěkné. Pak už je pomalu čas na večeři, den pryč, a na byznys ještě nedošlo. Druhý den začnou ukazovat továrnu, výrobu, jen se na něco zeptáte, hned přiběhnou dělníci a začnou vám všechno vysvětlovat, rozmontujou to před váma do posledního šroubku, abyste viděli, jak to maká. Je vidět, jak moc chtějí prodat. Na oplátku chtějí vědět všechno o vás, vidět fotky přítelkyně nebo manželky, dětí, kolik jim je, jak jim to jde ve škole, kde žijete, co jíte, co máte, jaké sporty děláte, no všechno prostě. A vy se musíte zajímat úplně stejně o ně, to je zdvořilost, takže chodíte na návštěvy k nim domů a tam celá rodina nastoupená zdraví. No, je to hodně jiné než v Evropě. Kapitalismus, komunismus a buddhismus Pro nás je nepochopitelné, jak tak protichůdné principy můžou existovat vedle sebe. Ale ono je to právě typicky čínské. Zkrátka to vedle sebe existuje, a když tam jste, nepřipadá vám to o nic divnější než eskalátor v tisíc let staré pagodě.

téma /

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

W W W.REDWAY M AG.C Z

smartbox /

T EXT: LAURA HAISELOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMON

Neznalost zákona neomlouvá

Evropská unie miluje studenty

Tentokrát upozorňuji na možnosti, příležitosti a taky finanční pomoc, které pro vás má Evropská unie. Pro vás – tím myslím pro studenty. Přijde mi škoda, že se o tom moc nemluví, na rozdíl od regulace tvaru banánů a okurek. Tak to pojďme napravit!

nabídku mnohem širší než jiné. Na Erasmus+ dostaneš i kapesné. Jeho výše se odvíjí od toho, do jaké země jedeš. Většinou ale nepokryje celé náklady na život a studium v zahraničí. Tak už radši trochu šetři. Tip RedWaye: Kodaň! Každý přespolní student dostává od města docela dost vysoký příspěvek na bydlení. Pokud ho nevyčerpáte celý, zbytek můžete utratit za knihy a kulturu (ne, dělám si srandu, za cokoliv prostě).

Chystám se na vysokou a uvažuju o studiu v zahraničí. Pomůže mi nějak EU? Členství České republiky v Evropské unii ti zaručuje, že můžeš studovat na univerzitě v kterémkoli státě EU. Stačí udělat přijímačky, u kterých budeš mít stejné podmínky jako všichni ostatní uchazeči. To znamená stejné podmínky jako domácí uchazeči. Bez diskriminace. Jediný rozdíl je, že v některých státech budeš muset složit jazykovou zkoušku, abys prokázal, že studium zvládneš.

Vysoká mě čeká až za dlouho, co zahraniční studium na střední škole? Pokud tě rodiče pustí, co by ne… Pro středoškoláky není tolik stipendií, ale nějaká se i tak najdou, hoď to do Googlu, zadej třeba Chci studovat střední školu v zahraničí. Pořád platí, že máš právo studovat po celé Evropské unii za stejných podmínek jako místní. Pokud najdeš střední školu, kde se neplatí školné, máš vyhráno. Studijní pobyty v zahraničí ti taky může zprostředkovat agentura. Počítej ale s tím, že to bude dražší. Takže spíš doporučuju obětovat pár hodin u kompu a hledat na vlastní pěst. Není to tak těžké.

A nebude to drahý? Jak kde. Zase ale platí, že školné a další poplatky za studium budeš platit ve stejné výši jako domácí studenti a taky budeš mít nárok na stejná stipendia a příspěvky. Speciální pomoc ti může poskytnout jak stát, do kterého se chystáš vyrazit, tak Česká republika. Vyplatí se pořádně prozkoumat terén, protože každý stát poskytuje pomoc v jiné míře. Přehled stipendií v celé Evropě najdeš na scholarshipportal.com nebo na webu našeho ministerstva školství. Nechci odjet na celé studium, ale co třeba ten Erasmus? To je taky dobrý nápad! Pobyty jsou většinou jeden nebo dva semestry dlouhé. Můžeš si vybrat město podle toho, jaké umíš jazyky, na druhou stranu můžeš studovat kdekoliv v angličtině. Záleží tak pouze na tom, s jakými zahraničními školami má tvoje vysoká smlouvu. Doporučuju to prozkoumat už před podáním přihlášky, některé vysoké školy mají totiž

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Co když nechci pořád jenom studovat? Jestli tě zajímá spíš praxe, můžeš jet na pracovní Erasmus+, což je vlastně stáž ve firmě. Nebo můžeš jet na stáž jen tak, mimo studium. Sleduj stránky evropských institucí, čas od času se tam objevují nabídky velmi dobře placených stáží. Anebo se můžeš stát evropským dobrovolníkem. Dobrovolnictví sice není placené, ale organizátoři ti uhradí všechny náklady. Získáš spoustu zkušeností, procvičíš si jazyk a taky to vypadá dobře v životopise. Na Googlu hledej Youth EU Voluntary, vypadnou toho mraky. Dobrovolnictví v Česku pořád nikdo moc nechápe. Proč by měl člověk někam jet a makat tam zadarmo? Odpověď: Nové pracovní a životní zkušenosti, kontakty, přátelství. Je to tisíckrát lepší než se válet doma, jasný?

smartbox /

T EXT: M. OVERSTREET SLOUPEK: VÁCLAV PINKAVA FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Akta X všedního dne Co je hlavní složkou vzduchu? Kyslík, oxid uhličitý, vodík, nebo dusík? Z chemie byste to měli vědět. Pokud si to nepamatujete, tak dusík. Tvoří až 78 % vzduchu. A každý člověk, který váží aspoň 76 kg, ho má v těle skoro kilo.

Jak rychle praská sklo?

Trhlina se šíří průměrnou rychlostí 5000 km za hodinu a nezáleží na tom, jestli jde o sklo třeba neprůstřelné. Jakmile něco naruší jeho strukturu, je to takhle rychlé.

Co obsahuje atom? Skoro nic. Kdyby byl atom velký jako sportovní stadion, elektrony by stály na nejvyšším stupni galerie, malé jako špendlíkové hlavičky. Jádro atomu by leželo uprostřed hřiště, velké asi jako hrášek.

Proč můry přitahuje světlo?

Kdo vymyslel líbání? Neznámý vynálezce zhruba před 3000 lety, kdy lidstvo ještě neznalo patenty. Líbání lze přirovnat k vzájemnému očichávání u zvířat, tedy jakémusi „bližšímu seznámení“. Jenže líbají se i páry dlouholeté, kde jeden druhého zná jak své boty a seznamovat se už netřeba. Proč to dělají? To se právě nedá vědecky úplně přesně vysvětlit. Jedním z důvodů může být hluboko v podvědomí uložený instinkt, že ústy k nám přichází dobré – například mléko z matčina prsu nebo potrava všeobecně. Batolata také procházejí fází, kdy ústy zkoumají svět, prostě všechno dávají do pusy, líbání tedy může vyjadřovat podvědomou touhu po poznání druhého.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Nepřitahuje, spíš dezorientuje. Řada druhů hmyzu používá přirozené zdroje světla (tedy slunce, měsíc a hvězdy) k orientaci při létání. Jelikož měsíc i slunce jsou daleko, vyvinul si hmyz schopnost očekávat jejich světlo na stejném místě v různou denní i noční dobu, a podle toho „vypočítat“, jak letět rovně. Když se objeví lidé se svými miniaturními přenosnými slunci a měsíci a letí kolem můra, světlo ji zmate. Předpokládá, že se zřejmě pohybuje po zakřivené linii, protože se její poloha vůči „slunci“ či „měsíci“ nečekaně změnila. Snaží se tedy přizpůsobit kurz letu tak, aby světlo viděla v obvyklé poloze. A protože zdroj umělého světla je na rozdíl od slunce či měsíce velmi blízko, jediný způsob, jak toho docílit, je létat neustále okolo něj.

Reality Stránka formátu A4 má 0,062 metru čtverečního. Kontrolně, metr čtvereční má 10 000 centimetrů čtverečních (100 × 100), takže sloupek, který má 150 cm2, tedy 30 cm × 5 cm, zhruba, má 0,015 m2. Je to užitečné vědět, pokud bychom jej chtěli nacenit. Kdyby byl tento sloupek součástí plochy luxusního bytu na prodej v Monaku, které vede cenovou tabulku nejdražších lokalit na světě, měl by hodnotu, v přepočtu na koruny, přes 22 tisíc korun. To není ani jeden aritmeticky průměrný český měsíční plat, který dnes činí úchvatných 29 tisíc a něco. No nekupte to, za tu cenu. Druhý v pořadí drahoty je Londýn (tento sloupek by byl za 13 tisíc), třetí Hongkong (10 tisíc). V dané tabulce figuruje Praha na úrovni pětiny Hongkongu, tedy v Praze by můj sloupek vycházel na méně než 2000 korun. I to se mi zdá příliš a celou tabulku to notně zpochybňuje. Jde v ní o přepočet na metry čtvereční vycházející z cen bytů o rozloze 120 metrů čtverečních a ten pražský byt by byl asi někde na Malé Straně, když za 15 melounů. Samozřejmě, můj sloupek má ve skutečnosti hodnotu od nuly do nevyčíslitelna, podle toho, co je v něm napsáno a jak objevné a užitečné to pro čtenáře je. V praxi je, doufám, někde nad nulou. Stavební povrchy jsou vrstevnaté, domy mají podlaží. Pokud by je neměli a počítali bychom naplacato, pak má planeta Země co do rozlohy 510 milionů kilometrů čtverečních, z čehož přes 70 % je pod vodou. Zbývá 150 milionů kilometrů čtverečních, přičemž asi 64 milionů kilometrů čtverečních je plocha lidmi obyvatelná, při světové populaci 7 500 000 000 to vychází na 0,85 hektarů (aneb 8500 m2 čili ekvivalent 566 666 mých sloupků) na osobu. Začíná tu být těsno. Měl bych tedy sloupky krátit, abyste si je mohli s čistým svědomím dovolit. S rostoucí populací bude cena ploch zákonitě stoupat a bude nutno je nadále vrstvit nad sebe, více a více, výše a výše. Doporučil bych i ty mé sloupky štosovat, klást na sebe. Takto pokládány mohou být v jistém smyslu pokládány i za poklad.

smartbox /

T EXT: JIŘÍ BEJČEK FOTO: ARCHIV

Technologie se vyvíjí neskutečnou rychlostí. Civilizace se za posledních pár let posunula několikanásobně vpřed. Výjimkou nejsou ani reklamy, všímáte si? Už dávno nejde jen o billboardy, televizní spoty a inzerci v novinách. Stejně jako my se přesouvají čím dál víc na internet. Je bláhové proti nim bojovat, tak proč to nezkusit na jejich straně barikády?

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Taky si myslíte, že tyhlety reklamy každého jen obtěžují, a nejradši byste všechny internety zakázali? Podílet se na online marketingu může být ve skutečnosti skvělá zábava, ale hlavně obrovská zkušenost. Seznamte se s oborem, který ve světě (a dokonce i u nás) roste doslova rychlostí blesku a postupně ovládá čím dál větší části firemních rozpočtů pro reklamy. Co si pod pojmem online marketing představit? V podstatě veškerou komerci v našem „internetovém matrixu“. Jednodušeji řečeno prostě každou konkrétní reklamu, která na vás vyskočí v počítači, smartphonu nebo tabletu. Může jít o blikající banner na webu, reklamní e-mail nebo videospot před klipem, který si přehráváte na YouTube. Stranou nejsou ani sociální sítě – určitě jste si všimli, že Instagram a Facebook se reklamou jen hemží. V neposlední řadě jde i o práci s takzvanými influencery. A to je kdo? Instagramové celebrity nebo třeba youtubeři. Musíš mít plán Pozic, na kterých se člověk vzdělaný v online marketingu může prosadit, je hned několik. Snad nejvýznamnější roli při výrobě reklamy hraje digitální stratég. Jeho úkolem je přijmout zadání od klienta a pak pro něj vymyslet a navrhnout plán. Not easy at all, hm? Plán musí zaručovat úspěch, klient nerad utrácí peníze za něco, co nefunguje. Cílem digitálního stratéga je tedy (většinou) vymyslet něco, co zvýší prodej klientova produktu. Pokud jde o novinku na trhu, je potřeba dostat ji do povědomí a nenásilně přesvědčit zákazníky, že právě tohle je přesně pro ně a odteď bez takové věci nemůžou žít. Abyste byli dobři v marketingu, musíte vlastně ovládat i základy psychologie. Minimálně jako Steve Jobs. Stratég, ten tvrdej chleba má! S čím vším může klient přijít: No fakt s čímkoli. Je úplně jedno, jestli přinese zbrusu nový fair trade bio energy drink, wellness pobyt v Žabonosech, nebo nový typ dámských tamponů. Úkol zní jasně – prodat to, prodat to, prodat to! Co udělá digitální stratég jako první věc poté, co přijme zadání od klienta? Kafe? Možná. Výzkum? Stoprocentně. To, co bude propagovat, musí co nejlépe zanalyzovat. To je spousta tabulek, grafů a čísel. Je potřeba projít co nejvíc výzkumů, které jsou k dispozici a nějakým způsobem se vztahují k oblibě a prodeji produktu. Kontrolují se databáze o konkrétním trhu, informace o chování uživatelů na sítích, a to obzvlášť u dané cílové skupiny. Způsoby, jakými se pak stratég zaměří na cílovku, se samozřejmě liší případ od případu. Jinak to bude se ženami ve středním věku, jinak s kluky kolem patnáctky. Logicky.

MOBILNÍ TELEFONY ZMIZÍ, BUDEME JE MÍT IMPLANTOVANÉ V ČOČKÁCH A MIKROSLUCHÁTKÁCH. PRO REKLAMU TO BUDE ZNAMENAT ZCELA NOVÝ VESMÍR. Zásadní roli v celém procesu hrají i poznámky a podklady přímo od klienta. To je něco jako písmo svaté, přes které nejede vlak. Tvůj klient, tvůj pán. No a když je všechno připraveno a narýsováno, přichází čas na neuralgický bod – prezentaci. Celá navržená kampaň se hezky popíše, nakreslí, vyšperkuje a představí klientovi. Ten, v tom lepším případě, stratégovo dílo schválí, zatleská, a okamžitě tak nastartuje další kolečka ve stroji. A jestli strojem myslíme marketing, tak ozubená kolečka jsou jednoznačně

W W W.REDWAY M AG.C Z

kreativci! Znáte ten díl Přátel, kde Chandler vymýšlí slogan pro kolečkové brusle? Tak zhruba nějak podobně probíhá kreativní proces i v online marketingu. Rozdíl je v tom, že tady už se rovnou uvažuje v digitální rovině. Nikdo nechce samouky Online marketing je mladé odvětví, které vychází z obří expanze internetu v posledních letech. Dřív stačilo, aby se marketéři spolehli jen na instinkt a zkušenosti, jak je postupně získávali. I v dnešní době jich mnoho funguje na základě omezených znalostí, dalo by se říct metodou pokus-omyl. To má ale svoje nepopiratelné výhody – trh je otevřen odborníkům. No doslova jim nastavuje náruč! Co to znamená pro vás? Že studium online

DO DESETI LET BUDE VĚTŠINA REKLAMNÍCH ROZPOČTŮ V POMĚRU 70 : 30 VE PROSPĚCH ONLINE marketingu je skvělá investice do budoucna. Situace ve firmách se rychle mění a online přebírá čím dál větší část rozpočtu. K reklamám na sítích se proto začíná přistupovat stále víc a víc odborně, s čímž souvisejí i stoupající nároky na marketéry. Reklamní systémy jsou stále sofistikovanější a komplexnější. Pokud člověk nemá vzdělávání v oboru, přestává jim rozumět. Už jenom technická stránka věci: Pokud vymýšlíte reklamu pro smartphony, předpokládá se, že si s elektronikou skutečně tykáte. Důležité je všechno neustále sledovat, rychlost současného technologického vývoje není nic proti tomu, co nás čeká. Křivka grafu stoupá strměji než svahy osmitisícovky. Google, Facebook, virtuální realita, to vše neustále mění podmínky, algoritmy a pravidla (u stránek Facebooku obzvlášť), jako dobrý online marketér se tomu neustále musíte učit přizpůsobovat a efektivně pracovat. Udržet krok a plnit plán na 100 %! Je to boj. Doteď by po vás v malé reklamce znalost analytických nástrojů a postupů nevyžadovali (to nezní moc jako humanitní věda, co?), brzy to bude samozřejmost a k tomu si přidejte ještě kódování a programování. Essentials. Budoucnost patří onlajnu Obor online marketingu je tedy extrémně dynamický. Nikdo neví, co kdy bude trendy. Aktuálně se všichni přiklánějí nejvíce k mobilnímu marketingu, online videu a práci s daty. Na jejich základě se nejlépe vymýšlí takzvaně personalizovaná neboli na míru šitá reklama. Dalšími aktualitami jsou smart elektronika (od televizí až po ledničky), wearables (nejvíc hodinky) a samozřejmě virtuální a augmentovaná realita. Ten, kdo o ní nic netuší, by měl urychleně nastudovat předchozí číslo RedWaye! „To jsou ale všechno jen trendy a nedá se moc odhadovat, jakým směrem se to bude dál ubírat,“ zamýšlí se nad momentální situací Eduard Piňos, který online marketing vyučuje na Vysoké škole kreativní komunikace. „Když jsem studoval před deseti lety nová média, nikoho ani nenapadlo, jak velkou sílu budou mít sociální sítě.“ Podle jeho slov se v té době počítalo spíše s tím, že budoucnost na internetu patří 3D. Piňos se do předpovědí nových trendů moc nehrne. „Kdybych měl zmínit jednu věc, tak velmi pravděpodobně budou čím dál populárnější takzvané mizející technologie, augmentovaná realita. Mobilní telefony zmizí, budeme je mít implantované v čočkách a mikrosluchátkách. Pro reklamu to bude znamenat zcela nový vesmír,“ popisuje. Rázem ale dodává, že je to nejspíš otázka příštích třiceti, možná padesáti let. Ale něco už je prý téměř jasné – do deseti let bude většina reklamních rozpočtů v poměru 70 : 30 ve prospěch online.

smartbox / jazykové okénko /

T EXT: DOMINIK ZEZULA (POST-HUDBA) ILUSTRACE: JOHANA MUSTACOVÁ

KREATIVNÍ UCEBNICE V PETI KROCÍCH: RUŠTINA Ruština je nádherná řeč, jazyk slavných básníků, skvělých spisovatelů a významných revolucionářů, jazyk, jemuž dodnes zbytečně škodí komunistická image. Naši rodiče se ve škole museli učit rusky a zároveň nemohli svobodně vycestovat za hranice, takže mají tendenci tyhle věci spojovat dohromady. Ruština samotná však za nic nemůže, a proto si podobný renomé nezaslouží. Pokud chceš proniknout do jejích tajů a poznat, co je vlastně zač, tady je tradičních pět rad do začátku.

, U K U B Z A A N A H #1 BMAECTELEM KLA

a) je ká ab ec ed Az bu ka (r us ti nc e, co ž la ší na jí do ba ti ž do st po ko PYC. – ob ě se to v az bu ce ja á al fa be ta U S vy pa dá R ck o ře ik). Kr om ě ov ko bl sl ja a pu re ná Tř eb st ej ně zr ád al is ti ck ýc h ob lé m ům . ci pr so m ch ja ko ný ký ka se je vě ts k ne če H (v ys lo vu SR (S va z so m ůž e vé st ja ko V) a na ep sa ný SS čt en í i př se př u je se ko vu bu až lo (v ys kž e CC CP je az ch a i n a B re fo rm y, ta vt lo uk aj í at í dá va t ba pr av op is ný ěj a je jic h er ý do te be to ho se vy pl od kt a et y, M uk a zv il ům C yr na t yh le dv en t to sm za és pí sv ou at N) . M ůž eš to kl id ně m př iř az ov ůž se m ku , po ně íš at pn ln ě šp az bu ky zt ra na je dn ou úp a kt er ý js ou lu ně . So od k ol íb ky ze ty ěs to ti ž vě ro zv m ud rl an ty,

#2 ZVOL SI SPR ÁV

KRYCÍ JMÉN O

Sp ou st a ku lt ur m á zv lá št ní tr ad ic e oh le dn os ob ; v ru št ě po jm en ov in ě je to vy áv án í už ív án í tz v. po o tc i. Pa pa tr on ym , tr on ym a js jm en ou je dn ím z ne jv ýr vn ěj ší ch zn az ně jš íc h ak ů ru ské ku lt ur y a je je dn od uc hý jic h tv oř en í je ja ko fa ck a jm en uj eš Jm – js i-l i kl uk , od te ď se én o + Jm én o ot ce (+ ov ič) Js i-l i ho lk a, + Př íjm en í. ta k Jm én o + Jm én o ot Př íjm en í. M ce (+ ov na) us íš uz na t, + že H on za H ne bo B ět ka on zo vi č Vo Fr an ti šk ov há ňk a na Vo pi čk ov á vz ne še ně ji, zn í m no he m čl ov ěk vy pa dá ta k ně ja k vz dě la ně a sexy, sk or o ja k z Pu šk in a. Vr rr !

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

NÝ

SE U J O P , A N Z E O M O D P #3 APOJUJ A ZA S A C N EZ E J TU S I X E E Ž jš í ec áv at – ám e k te m ně k ob ší rn ě ok Te ď se do st áv ce nu to ně ja po vě st á m ne e st al , liž ně ej no u é ku ltu ry y ta m m á př ib dk vo st rá nc e ru sk ád ob ě, an v n ak a tin je . St ra šn ě. St os tě je to te ku v R us ku se pi lii ča jíč ek , pr i lid sk ým i ng ým v A in s j bo í ne án fíč ko lív á př i se tk ja ko u ná s ka ne vy vá dí st em at ic ky na ho lu , ni ko ho be čl ov ěk sy pr oc en t al ko et ic kt er ou do se o yř pr čt a je e vin ul kt , že ve vo dc si ru št in a vy by to st m i. Fa vý ra z, kt er ej ně ní ej ra ck st ifi od í ec ln sp tá pl yn e za hr nu jíc í to an ej z m íry. Z to ho če no u do bu a ůž e bý t pl án ov př ed em ne ur vn ej za po i m rá Sp i. flá m trv aj íc í po – za uj íc ím ní oj dě sp o m íh ný ln di ko i t ýd nů , je se be sa m a z o uh ej de n r ho di n, dn ů ku d je co . Dr m ůž e trv at pá pr os tě pí t, do a c m aj í ni i s po nt án ní , o ne c í eř be kt Ti , ne st ar at se vů ro vn ou vo dk a. pr av id le m je ce bo ok , al e vy bí ra t, čí m u Fa jo ej bu dn tře žá a po ud íš já tra si ne se rá no pr ob en í, pr ot ož e u vo du po h ol na vo dk u, pi jo je od dě lá š.

#4 DODRŽUJ Z ÁK

ON, JINAK SE M VŠECHNO UUŽEŠ CIT ZNOVA Ru sk o má jed en z n ejr oz vin utě jší ch a n ejv íc fas cin na sv ětě , co ž dá ují cíc h vě ze ňs ký vá sm ysl – tam ní ch arg otů vě ze ní fun gu jou be ze zm ěn a h od už sto vk y let pra ně Ru sů an i jin ý kti ck y pro stř ed í ne po zn do ne jvě tší ze mě alo . Po ku d se ho svě ta na vl as tní dlá š vyd at pě st, dá ve j ba ch šo up no ut tě za m a, ab y ně kd o ne na še l zá mi říž e, pro tož e tam nk u si ne po ke cá š. Na pro stř ed í s v las ch áz íš se v ú pln tní ku ltu rou i ja ě od liš ný m zykem , ten tok rát ale be z slo vn íku , uč eb nic e Kd yb ys nic mé ně tou žil ud ěla t v R a h rdo sti . us ku ka rié ru jak pá r slo víč ek do za o vyk rad ač by tů, čá tku – člo vě k, tad y je kte rej je na tol ik hu be ne do ci zíh o by tu ve nti lač ko u, je „ve j, že se pro táh ne nti lač ká ř“, kd o „b ota ř“ (pr oto že ch od í no rm áln ě dv prv ní, co ve vn itř eřm a, je uv idí , je bo tní k). je „m ed vě dá ř“, Pr ofe sio ná lní lam po ku d se tak hle ač zá mk ů do sta ne do vě ze ní tři krá t za se bo u, po vyš uje na „m ed vě dá ře od Bo ha “. Ne pte j se pro č.

#5 KU!

A je dn a oz ře jm ě m sa ůž e se na zá vě r – m vo u zn al os t po zit ivn í ra da co ni eb uč u s do ko na lo tíš se st át , že i p ře kn eš se , zt ra na ra zíš , za se tě os pr us tro ch u y zk in si št ti ru os ko vý př íle žit ta i Př i. ac ác no ut se rz pl v k on ve ej zá ch od ), ko na tu re ck po dř ep no ut (ja řv at „KU! “. sc i-f i do k ol en a za to vn í so vě ts ký po ch áz í z k ul da an oh ro m ně ku us Ta hl e sr v R je á Dz a- Dz a, kt er ko m ed ie Ki nnc e, že je št ě e je sl uš ná ša kž ta ní m í, rn lá po pu í zn al ec . Hl av rn ltu ku ac i ja ko ou an st za ch rá ní š si tu do vé di no u je , že se hr m ot ive m fil m ý sl ov a ne ž KU ex is tu jo u jin ne e kd uš ků , tu ne na p la pá r je ho fa no si i jd je ja sn ý: Na ho ný ud so a KJ U. Ře še ní do až be dě la t KU ! ho a m ůž et e na se tá hn ou hr ba tý u, ja ko kd yž m to se át dn e a sm po zá de ch .

W W W.REDWAY M AG.C Z

smartbox /

T EXT: TEXT: M. OVERSTREET A HANA MAŠKOVÁ, ČLOVĚK V TÍSNI FOTO: ČLOVĚK V TÍSNI

TÝDNY MEDIÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ

MUSLIM MŮŽE SNÍST SVOU ŽENU, KDYŽ MÁ VELKÝ HLAD ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Skoro polovině Čechů nevadí, když majitel novin, rádia nebo webu ovlivňuje obsah, říká novinářům, co mají psát. Majitel přitom není šéfredaktor a do takové věci nemá vůbec co mluvit. My ale bereme jako samozřejmost, že to dělá. Pak ovšem nemá smysl médiím věřit. Ale čemu tedy věřit, radši ničemu, aby se člověk nespálil? Lze spolehlivě rozeznat, co jsou fakta a co dezinformace? Ano, existují na to metody, kterým se může naučit každý z nás. Zprávy z Aeronetu aka Rádia Jerevan Skoro polovině Čechů nevadí zpravodajské weby placené Ruskem, protože jedině na nich se prý píše pravda. S pravdou na jednom z nich mám osobní zkušenost. Na Aeronetu (ruskou vládou placeném webu přinášejícím „alternativní fakta“) jsem před časem narazila na zprávu o lodi plné zbraní určených k vyzbrojení uprchlíků v Německu. Pod článkem byl jako zdroj uveden celkem důvěryhodný americký zpravodajský server. Nedalo mi to a přečetla jsem si originální článek. Loď nebyla německá, ale brazilská. Nekotvila v Řecku, ale v Chorvatsku. Jestli byla něčeho plná, tak ne zbraní, ale kokainu. Zbraně nebyly určeny uprchlíkům, ale patřily posádce. Jediná informace, která seděla: byla to obchodní loď, která něco pašovala. Admini Aeronetu bezstarostně spoléhají na to, že na uvedený zdroj jejich čtenáři klikat nebudou. Napsala jsem jim do redakce mail, co to má znamenat. Žádná odpověď. Napsala jsem pod článek, jenž už měl stovky sdílení, komentář. Zase nic. Napsala jsem další komentář. Smazali ho a zablokovali mě. Znáte tenhle vtip? Rádio Jerevan uveřejnilo zprávu, že kosmonaut Jurij Gagarin dostal na Rudém náměstí darem auto. Ano, to je pravda, jen to nebyl Jurij Gagarin, ale Ivan Ivanov, který není kosmonaut, ale traktorista, nebylo to na Rudém náměstí, ale na Sibiři, nebylo to auto, ale kolo, a nedostal ho darem, ale ukradli mu ho před hospodou. Tak asi tímhle způsobem vytvářejí na Aeronetu zprávy. A pokud zapadají do naší představy o světě (potvrzují názor, který už máme), věříme jim. Takhle jednoduše dáváme přednost lži před pravdou. A je to blbý, protože na základě lži, které jsme uvěřili, pak rozhodujeme o důležitých věcech, například koho volit, jestli být v partě s EU nebo NATO, jestli přijmout euro a tak dále. To není popkultura ani sport, ale fakt věci, které ovlivní každý detail našich reálných životů. Co tedy počít, jak se v tom vyznat? Mediální gramotnost. Člověk v tísni pořádá v rámci svého programu Jeden svět na školách Týdny mediálního vzdělávání. To je podle nás jediné řešení. Naučit se rozumět médiím, protože prostě „umět číst“ už dneska nestačí. Zapojte se, je to zadarmo, školy nic neplatí. Jak zapojit školu do Týdnů mediálního vzdělávání Na webu jsns.cz je elektronická přihláška. Každá přihlášená škola si může pozvat novináře nebo mediálního odborníka na besedu. Na výběr je ze čtyřiceti jmen, která jsou v mediálním prostoru dostatečně známá. Škola dostane DVD s filmem Nic než lži. Ideální je promítnout ho před besedou a pak se bavit o tom, co jste právě viděli. Je to i pro základky, takže vy, středoškoláci, budete v pohodě všemu rozumět.

W W W.REDWAY M AG.C Z

JAK SE PTÁT – 5 KLÍČOVÝCH OTÁZEK KDO • Kdo je autorem nebo tvůrcem sdělení? • Jaké informace lze o autorovi nebo tvůrci sdělení dohledat? • Kdo má kontrolu nad vznikem a šířením sdělení?

CO? • Co je obsahem sdělení? • Jaké názory či hodnoty jsou ve sdělení přítomny? • Jsou ve sdělení uvedené zdroje a jak se dají obsažené informace ověřit? • Jaké informace či vyjádření nejsou ve sdělení zahrnuty?

KOMU? • Jaké cílové skupině je sdělení určeno? • Jakým způsobem se sdělení k příjemcům dostává a jak se případně dále šíří? • Jak může sdělení ovlivnit názory, postoje a chování příjemců?

JAK? • Jak se sdělení snaží upoutat pozornost? • Jaký je jazyk a audiovizuální forma sdělení a proč? • Jaké emoce může sdělení v příjemcích vyvolat a proč?

PROČ? • Proč bylo sdělení vytvořeno? • Kdo má ze sdělení prospěch či užitek?

Sdělení = mediální sdělení včetně komunikace na sociálních sítích Příklady mediálních sdělení: Článek, fotografie, zpráva, komentář, blog, billboard, reklamní spot, fake, hoax, internetový mem, příspěvek na FB, tweet, online banner

tip /

Z DROJ: MURPHYHO ZÁKONY PRO ŠKOLÁKY, GÁLIK PÉTER, SLOVART 2004 ILU: FUNKFU.NET

Murphyho

o vyučova Znalost Murphyho zákonů přináší člověku mnohem víc užitku než znalost ostatních zákonů. O vyučovací hodině obecně platí, že je tím nejméně příjemným způsobem trávení školního času. Čas to ví a vyučovací hodiny se štítí. Proto se během ní jen velmi pomalu šourá kupředu a někdy se dokonce zastaví. To hlavně v případech, kdy se a) zkouší, b) potřebuješ na záchod, c) jde o poslední hodinu.

1. Antagonistický rozpor zájmů Hlavním úkolem žáka ve vyučovací hodině je, aby zadával učiteli takové otázky, které odvedou jeho pozornost od zkoušení. Doplněk: Pokud ke zkoušení přece jen dojde, úkolem vyvolaného je natahovat odpovědi na co nejdelší dobu, aby nikdo nedopadl jako on. Z čehož vyplývá: Úkolem učitele ve vyučovací hodině je odrážet všechny pokusy o co největší zdržování a směřovat k co nejmenšímu zdržování.

2. Záhada kódovaných vzkazů Vydává-li ze sebe učitel zvláštní, neznámé a (pravděpodobně) šifrované zvuky, není to tím, že je přepnut na nouzový režim provozu ani že má zavirovaný software. Jednoduše ses ocitl/-a na hodině němčiny.

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

o zákony

ací hodině 3. Proč žák v hodině jí

Pokud žák při hodině jí… … má pravděpodobně hlad; … chce učitele znervóznit; … chce naznačit úroveň hodiny.

4. Zákon naší fyzické odolnosti

Působení různých mučicích technik (elektrický proud, voda, žhavé železo apod.) není nic ve srovnání s tím, co může lidskému organismu způsobit jedna „dobře vyvedená“ vyučovací hodina. Doplněk: To platí obzvlášť pro hodiny matematiky, fyziky a chemie.

7. Univerzální zákon o konci vyučovací hodiny

6. Univerzální zákon o hodinách s výukou jazyků Vyučovací hodina jakéhokoliv jazyka pro většinu žáků je, jako kdyby mimozemšťan začal po přistání na Zemi vysvětlovat funkce řízení své kosmické lodi tapírovi.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Má-li vyučovací hodina 45 minut, je padesátiminutová. Doplněk: Minimálně! Z čehož vyplývá: Pokud má přestávka 10 minut, je pětiminutová. Doplněk: Maximálně! Dodatek č. 1: Pokud učitel nezadal na konci hodiny domácí úkol, věřil/-a jsi tomu z celé třídy jenom ty. Dodatek č. 2: Pokud učitel nezadal na konci hodiny domácí úkol, zbláznil se a potřebuje odbornou pomoc. ®

technologie /

T EXT: JAKUB VRBICKÝ FOTO: ARCHIV

JAK APPLE PRODUKTY USNADŇUJÍ A MĚNÍ ŽIVOT Produkty Applu jsou navrhovány tak, aby nám usnadňovaly život. Z vlastní zkušenosti musím říct, že to je opravdu tak. Jsou to sice drobnosti, nad kterými mnozí mávají rukou („Zbytečné!“), ale jak si jednou na to pohodlí zvyknete, už byste neměnili. Apple usnadňuje život jak zdravých lidí, tak lidí s různým postižením či indispozicí. A právě pro ně jsou taková usnadnění mnohem cennější než pro běžné uživatele. Díky takovým vylepšením mohou produkty Applu používat například slepci. Apple jim znovu otvírá oči, dalo by se říct.

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X

Siri a Voice Over Slavná AI hlasová asistentka umí telefonovat, posílat zprávy, najít informace ve vašem diáři, vyhledávat na Googlu a spoustu dalších věcí. Stačí na ni jen mluvit. Kromě iPhonu je teď dostupná i na Macu. Funkce

Voice Over vám pak dokáže číst text a informovat o rozložení jednotlivých prvků na displeji. K těmto Apple zařízením je možné připojit klávesnici s Braillovým písmem, a tak tvořit rozsáhlé texty bez jediného dotyku displeje. Velmi praktická je i funkce diktování a možnost změnit barevné rozlišení tak, aby bylo co nejvíc kontrastní a displej dobře viditelný. Samozřejmě lze velmi snadno hýbat i s velikostí písma. Slyšet neslyšitelné Apple se postará o to, aby vás nelimitovala ani nedoslýchavost, která podle odborníků postihne všechny, kdo si pouštějí hudbu do sluchátek pravidelně moc nahlas. I nahluchlí se budeme moci dívat na Twin Peaks, když si aktivujeme skryté titulky. K dispozici máme také různé světelné a vibrační signály příchozích hovorů a zpráv.

Cílem Applu je vydělávat peníze, ale taky zlepšovat a zjednodušovat život těm, kteří to jinak moc jednoduché nemají

Omezení v pohybu I ti dokážou díky chytrým funkcím snadno používat většinu zařízení Applu. V první řadě se opět hodí Siri, která dokáže vyřešit spoustu věcí, aniž by se člověk musel dotknout displeje. Funkce AssistiveTouch dovoluje nastavit a používat na displeji iPhonu neobvyklá, netypická gesta. Samozřejmostí je možnost připojit se na nejrůznější periferie, které opět pomohou v ovládání. Nejdál je asi Mac OS Sierra, se kterým ovládáte počítač pouze pohybem očí tak, jako to dělá třeba Stephen Hawking. Cílem Applu je vydělávat peníze, pochopitelně. A současně s tím i zlepšovat a zjednodušovat život těm, kteří to jinak moc jednoduché nemají. Za to patří firmě dík a respekt. Kdyby to takhle dělal každý…

W W W.REDWAY M AG.C Z

křížovka

AUTOR: ZDENĚK BĚLOHLÁVEK

V tajence se skrývá slavný rokenrolový jméno a název neméně slavnýho songu. Kdo to vyluští, je král!

ČÍSLO 9, 2017 | ROČNÍK I X