RedWay 4/X. by RedWay magazine

TAHÁK K MATURITĚ Paní Bovaryová ROZHOVOR Ze života středně úspěšné kapely Five O'clock Tea VŠE O… Ronda Rousey, MMA

CELOSTÁTNÍ ŠKOLNÍ ČASOPIS ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X | ZDARMA | WWW.REDWAYMAG.CZ

editorial /

Ahoj holky, čau kluci, co je na obálce? Nyimi Kok Mabiintsh III., král Kuby. Ne Kuby jako státu, ale afrického kraje, který býval v předkoloniálních dobách mocným královstvím. Autorem fotky je Daniel Laine. Celý proces fotografování mu trval tři týdny, protože chtěl, aby si Nyimi oblékl královský úbor zvaný bwaantshy, doslova „polknutí krajty“. Úbor je vyroben z látky pošité korálky a mušličkami, kterými se v království dřív platilo. Váží 84 kilogramů a než si ho král vezme na sebe, musí vykonat dvoudenní očistný rituál. Samotné oblékání trvá dvě hodiny a není povoleno nosit ho déle než hodinu, což je moudré opatření, protože je v něm nesnesitelné horko. Nyimiovi bylo na fotografii padesát let a slavnostní úbor měl na sobě potřetí v životě. V té době panoval už dvacet let a jako potomkovi božského zakladatele dynastie mu nebylo dovoleno žít jako ostatní smrtelníci. Král Kuby nesmí nikdy sedět na zemi, nesmí jít přes obdělané pole, jediný, kdo ho smí vidět jíst, je jeho kuchař, který s ním taky cestuje všude, kam se král hne, a má s sebou vždy celou kuchyňskou výbavu, posvátné nádobí a tak dále. Až do 19. století, kdy se do kraje Kuba dostali první běloši (vlastně to byli černošští misionáři z Ameriky), mělo hlavní město Mushenge tu nejúžasnější sbírku dřevěných soch v celé Africe. Každý africký král v ní byl zastoupen, každý v ní měl vlastní sochu. Rozkrádání pokladu nevyčíslitelné hodnoty skončilo v roce 1930, kdy posledních pár soch zmizelo v belgických a amerických soukromých sbírkách.

Martina Overstreet, šéfredaktorka

RedWay Celostátní studentský časopis měsíčník číslo 4, ročník 10 zdarma toto číslo vyšlo v prosinci 2017 titulní strana: Daniel Laine adresa redakce RedWay Jaroslava Foglara 2 155 00 Praha 5 www.redwaymag.cz e-mail redakce info@redwaymag.cz zakladatel a duchovní otec projektu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz šéfredaktorka Martina Overstreet info@redwaymag.cz grafický design a layout Anna Krčková editorka, korektorka Petra Rabová spolupracovníci Jan Lukačevič, Honza Kistanov, Jonáš Verner, Jiří Bejček, Petr Svarovský, Majkl Rosa, Tereza Kašparcová, Adéla Vajdíková, Martin Langpaul, Jan Charvát, studio DRAWetc. marketing a inzerce Martin Neumahr neumahr@redwaymag.cz 608 572 626 Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

PŘIDEJTE SI NÁS NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

Jaroslava Foglara 2 Praha 5 155 00 toto číslo vyšlo za podpory

tiskne Arteko Praha, s. r. o., Jahodová 99, Praha 10 registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů, vzdělávacími tématy a popkulturou.

REDWAY ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

POP

TÉMA:

KRÁLOVÉ

8–13 O jednorukém a barvoslepém herním vývojáři Historie neonazi scény v ČR: Národně sociální blok Jak by vlastně měl probíhat normální sex?

TÉMA

14–36

SMARTBOX

37–41

Králové

Akta X všedního dne: Královské překvapení Taháky k maturitě: Paní Bovaryová

ROZHOVOR

42–47

VŠE O

48–53

TECHNOLOGIE

54–55

KŘÍŽOVKA

Jan Krčmář: Ze života středně úspěšné kapely

Ronda Rousey, MMA

(PRODUCT)RED

pop /

Váš oblíbený král nebo královna?

Sir Hugh Laurie, Dr. House a čerstvě též rytíř Spojeného království

Uma Thurman, Beatrice Kiddo a zároveň 21. neteř Jejího Veličenstva Alžběty II.

Yaphet Kotto, palubní mechanik Parker na lodi Nostromo a přímý potomek krále

Jako poddaný Jejího Veličenstva ani nemám jinou možnost: Alžběta II.

Můj praprapraprapředek král Edward I., který vládl Anglii pětatřicet let, od roku 1272 do roku 1307. Jeho syn, Jindřich III., se na trůně udržel dokonce šestapadesát let! A nebyly to snadné časy tenkrát.

Král Alexander Bell, můj prapradědeček, který v 19. století vládnul království Douala. To už dnes neexistuje, jak do západní Afriky přišli Němci, Francouzi a Angličané, byl s královstvím konec, dneska je tam Kamerun.

Hru Chameleon Run jsme všichni hráli anebo jsme o ní aspoň slyšeli, nakonec je to světový hit. A příběh jejího vzniku je stejně zajímavý jako hra sama.

text: Petr Svarovský foto: archiv

Ján Split Ilavský se přestěhoval do Prahy ze Slovenska, protože se chtěl stát jazzmanem. Při studiu matematicko-fyzikální fakulty propadl Counter Strike turnajům a brzy začal vyvíjet vlastní hry. Měl i nějaké úspěchy, nicméně na placení složenek to nestačilo. Vše se změnilo až potom, co si na koloběžce zlomil ruku.

O jednorukém a barvoslepém herním vývojáři ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Programovat jednou rukou je ještě složitější než oběma, Ján je navíc barvoslepý, to taky není při tvorbě her zrovna výhoda. Nicméně se zrovna stal závislým na game jamech (to jsou taková dvoudenní online setkání nerdů, kde programují hry), a tak neodolal a pustil se do práce. Zanedlouho byl první prototyp hotový. Barevný čtvereček, skákající z jednoho obdélníčku na druhý. Kombinace platformeru s Color Switch. K Jánovu překvapení mu jeho ještě nedokončenou hru hned pár lidí ukradlo, našel ji v Apple Store. Nejspíš na ní něco bylo. Ján začal hru vylepšovat a po téměř dvou letech byl s prací skoro hotový. Největší problémy měl s výběrem správných barev, když mu manželka poradila, aby použil růžovou, moc se mu to nezdálo, ale dal na ni a dobře udělal. Hráči si Chameleon Run rychle oblíbili, kritika chválou taky nešetřila a hra začala dostávat řadu cen. Zanedlouho cestoval Ján do San Franciska, aby osobně přebral cenu za nejlepší herní design od Apple. Hezké, ne?

Beyoncé feat. Jay Z Pusherman

Guilty pleasure. Hele, já už se nestydím za nic.

ANIČKA VYTŘÍSALOVÁ, ŠTERNBERK

PSH Hlasuju proti

Takový guilty pleasure, že to nikdo nesmí vědět, protože s BiggBossem už dávno nemáme společný zájmy. Pouštim si to jenom ve sluchátkách, když ráno jedu autobusem, a je to tak tajný, že jsem dokonce na svý ségře zkoušel, jestli to není slyšet ven. Je to tak tajný, že se nemůžu ani podepsat. XY, 19 LET, TÁBOR

Avril Lavigne

Yaeji

Drink I’m Sippin On Tohle mellow plazení se v klubu kolem beden korejsko-americkým rapem je vedený artovou producentkou a rapperkou, která si říká Yaeji. Bývalá přispěvatelka a nekonečná ředitelka módy, takzvaná Pakočka, o ní napsala moc hezkej článek pro bratrský Radio Wave. A to je dobré. Pakočka je také dobrá. Rap je také dobrý. Tak to poslouchejte. Geugeaniya s vámi. HAZNO

Biceps Glue

Dva kluci ze Severního Irska, co původně remixovali starý techno a italský disco pro svůj zapadlej blog. Dneska největší hype, co vyprodává kluby po celym světě. V březnu budou v Praze v Roxy. Já jdu!

Sk8er Boi

Catholic Memes Pokud vás zajímá, co Ježíš nikdy neřekl, nebo že název americké měny je odvozen od jména Ježíšova dědečka, přijdete si na svý. Ale nejlepší jsou diskuze rozčilených katolíků, jestli je tahle stránka dílo Satanovo. Ne, dělaj ji mladý Poláci, kupodivu.

Lituju každýho, kdo musel prožít pubertu bez Avril. Každou holku, která si nepředstavovala, že jednou bude chodit se skejťákem. Každýho kluka, kterej nechtěl bejt skejťákem a mít holku jako Avril. Po desátý večer si to pouštim nahlas i na veřejnosti. YASMINA, 18 LET, PRAHA

JIŘÍ

Roots Manuva Don’t Breathe Out

Chtěli byste vědět, co takhle poslouchaj vědci? No klasiku, že jo. Haha, ne, tohle se na vás přilepí a dlouho nepustí. Zvláštní znamení: Roots Manuva nenadává, je to slušný kluk. Jako já. Jako ty. HONZA

Flo Rida Low

Jestli jsem to dobře pochopil, mám dát mastnej nezdravej track, něco jako chleba namazanej sádlem, na tom tlustý kolečko tlačenky, na tom plátek sekaný, celý posypaný cibulí. Něco, co jí člověk jenom potmě v zamčenym pokoji, aby o něm ostatní neztratili iluze. Zde můj coming out. ZDENĚK PTÁČEK, 19 LET, NYMBURK

Mac DeMarco Wonderful Christmas Time

Na Boží hod vypustil žijící meme Mac DeMarco cover vánoční klasiky od Paula McCartneyho. Doufám, že mi jednou pod stromeček nadělí celý album koled. JONÁŠ

POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

W W W.REDWAY M AG.C Z

pop /

T EXT: JAN CHARVÁT, IPS FSV UK FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Edward Norton ve filmu Kult hákového kříže

Mapování české neonazi scény Národně sociální blok Vznik Národně sociálního bloku (NSB) v roce 2001 řadu lidí šokoval. Politická strana, kterou z významné části tvořili dlouholetí neonacisté, to jsme tady ještě neměli. Republikáni Miroslava Sládka se aspoň snažili, aby na první pohled vypadali jako normální strana, to NSB nic nezastírali, i když na demošky nosili kluci z vedení košile a kravaty místo mikin Thor Steinar. Stejné bílé košile a úzké černé kravaty vypadaly trochu jako uniforma, což náckům vždy imponuje. Nikdo jiný než rasističtí skinheads na akce NSB nechodil.

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

V čele stál Jan Kopal, původně předseda Vlastenecké republikánské strany, ze které jejím přejmenováním vznikl NSB. Kopal nebyl skinhead a ani nevypadal moc árijsky, na nazi scéně měl kvůli tomu přezdívku Cikán a noví členové jeho strany se nijak netajili tím, že po převzetí moci bude právě on ten první, který, lidově řečeno, „půjde“. Ale to už je věc, se kterou musíte jako vůdce neonacistického uskupení počítat. V Národně socialistickém bloku se potkali Filip Vávra z Národního odporu (psali jsme o něm v minulém čísle) a kluci z Národní aliance, všichni přesvědčení neonacisté. Skončilo to dřív, než začalo Důvod, proč zakládat další uskupení, byl zřejmý. V předčasných volbách 1998 se do parlamentu nedostali Sládkovi Republikáni, kteří tehdy získali jen 3 % hlasů, přitom jen dva roky předtím měli procent osm, a Filip Vávra se rozhodl nabídnout zklamaným voličům krajní pravice novou možnost. Ambice měl veliké, ukázalo se ale, že to bude těžší, než to na první pohled vypadá. Na veřejné akce se mu sice podařilo přilákat významnou část tehdejších rasistických skinheads, na druhou stranu to odradilo ty, kteří v neonacismu nejeli a zdál se jim hloupý. Další problém představoval fakt, že zakladatelé strany sice měli zkušenost s šéfováním skinheadských part, ale na vedení politické strany to nestačilo. Dřív, než stačilo v roce 2002 dojít k volbám, se blok rozpadl v důsledku vnitřních hádek a vzájemné nesnášenlivosti. Přestože se o NSB tehdy v médiích dost mluvilo, nakonec byla jeho existence kratší, než se obecně očekávalo. Návrat do subkultury Po rozpadu NSB se k životu neprobrala ani Národní aliance a osiřelí členové se tak většinou přidali k Národnímu odporu. Z čistě pražské organizace se najednou stal nejsilnější hráč krajní pravice v celé zemi. Zájem o politiku ale poklesl a většina členů se vrátila do starých známých kolejí – koncerty, pivo, fotbal a pouliční násilí. Terčem nenávisti se kromě Romů stali i subkulturní antifašisté. Ti se totiž dokázali poměrně dobře zorganizovat zejména pod vedením Antifašistické akce (AFA, dnes se o ní trochu nepřesně mluví jako o „Antifě“), která začala už v době existence NSB pořádat pravidelné protidemonstrace. Ty často končily srážkami s neonacisty nebo policií. Vedle toho začala AFA systematicky monitorovat aktivity neonacistické scény a pravidelně zveřejňovala detailní interní informace ohledně identity organizátorů neonacistických pochodů, koncertů, násilných akcí a taky šmelení s nazi zbožím, což byla aktivita, na kterou nebyla neonacistická scéna zatím zvyklá a neuměla na ni reagovat. Výsledkem všech těchto faktorů nakonec bylo, že aktivity Národního odporu začaly odumírat a většina členů úplně rezignovala na jakékoli veřejné aktivity. Tento přístup znechutil Filipa Vávru natolik, že se raději odstěhoval do Brna, kde se spřátelil s chuligány z neonacistické skupiny JKG (Johny Kentus Gang) a v roce 2004 začal veřejně prohlašovat, že skinheads jsou „k*koti, paraziti a nuly“, čímž pochopitelně rozčílil většinu svých, teď už převážně bývalých, kamarádů. V Brně se ovšem Vávra brzy dostal do podstatně horších potíží; to když byl chuligány obviněn, že je policejním konfidentem. Nedokázal to přesvědčivě vyvrátit, a tak se odstěhoval i z Brna a načas se úplně stáhl ze scény. Autonomní nacionalisté Jeho působení ale inspirovalo novou generaci neonacistů, kteří chtěli dělat věci jinak než Národní odpor a měli zájem na pokračování politického projektu. Tak se objevila nová skupina, která si říkala Autonomní nacionalisté (AN). Poprvé se objevují kolem roku 2005 a jde, stejně jako v případě Národního odporu, o import z Německa, kde skupiny Autonomních nacionalistů vznikly jako reakce na přitvrzení policejního tlaku proti neonacistické scéně. Autonomní nacionalismus byl konstruován kolem představ o tzv. „odporu bez

W W W.REDWAY M AG.C Z

vůdce“, to znamená na myšlence řady lokálních skupinek, které spojuje pouze základní idea, a nikoli jednotné vedení a přísná organizace. Tu totiž není pro policii tak těžké rozbít, stačí pochytat pár hlavounů, a dál to jde samo. Když se Autonomní nacionalismus v Čechách objevil, šlo zprvu spíš jen o masku, kterou neonacisté používali, aby se mohli veřejně angažovat a tvrdit o sobě, že žádní neonacisté nejsou. (To je jeden z poznávacích rysů českých neonacistů. Když se zeptáte komunisty, jestli je komunista, řekne, že jo. Když se zeptáte neonacisty, odpoví, že ne, že je jen vlastenec a antikomunista.) Postupem času se ale kolem AN vytvořila vlastní specifická ideologie, která se přikláněla k neofašismu s občasnými výpůjčkami od historického nacismu (zejména z prostředí tzv. strasserismu, tedy levicové verze nacismu, kterou Hitler zlikvidoval během tzv. Noci dlouhých nožů). Součástí politiky AN byla i taktika přebírání prvků od úspěšnějších levičáků. Kopírování nepřítele Autonomní nacionalisté od levičáků odkoukali taktiku „black bloc“, což je jednotné černé oblečení a maskování na demonstracích, které znesnadňuje policejní identifikaci. Black bloc používali jako první anarchisté v v 80. letech. Také začali víc hovořit o boji proti „systému“, o „revoluci“, ale taky třeba o ochraně přírody a boji proti kapitalismu, protože si všimli, že tato témata jsou sympatická i širší veřejnosti. Otevřeně začali pohrdat skinheadskou subkulturou, pokládali ji za zkompromitovanou a neschopnou politického aktivismu.

Před pár lety Autonomní nacionalisté hiphopery naháněli, ale to bylo zapomenuto, teď se sami pilně učili rapovat Ukázalo se ale, že politika je příliš suchá a bez subkultury to úplně nepůjde. Proto se začali poohlížet, co by se dalo využít, stejně jako to udělali neonacisté o tři dekády dříve se skinheads. Asi vás nepřekvapí, že inspiraci našli opět u levice, která byla prostě vždycky víc tvůrčí. Autonomní nacionalisté se pokusili zabudovat do krajní pravice prvky, které známe z hardcoru, straight edge, veganství, graffiti a hip hopu. Pravda, ještě před pár lety sami hiphopery naháněli, ale to teď bylo zapomenuto, kluci se pilně učili rapovat, v tomhle je neonacistické prostředí poměrně pružné. Ve zmíněných subkulturách to samozřejmě vyvolalo odpor a posměch. Nakonec, není třeba nazi hip hop směšný už z podstaty? Dělnická strana Na druhé straně se AN rozhodli vstoupit do politiky, ale tentokrát jinak, než jak to před nimi zkoušel Národní odpor. Ten sice vytvořil politickou stranu, nedokázal ji však vést a rozvíjet. Autonomní nacionalisté se rozhodli využít stranu, která již existovala a v prostředí krajní pravice byla celkem známá – Dělnickou stranu. Ta vznikla v roce 2002, spolu s několika dalšími menšími krajně pravicovými stranami (Národní strana, Národní sjednocení). Zakladatelé DS pak všichni pocházeli z prostředí Sládkových republikánů a zejména Republikánské mládeže. Vzhledem k lidem, jako byl Tomáš Kebza, svého času redaktor stranických novin Politika a současně člen Národního odporu, existovaly mezi oběma skupinami poměrně bohaté kontakty, které teď přišly vhod. Od roku 2007 tak vidíme úzkou spolupráci mezi Dělnickou stranou, zbytkem Národního odporu a Autonomními nacionalisty, která vedla k druhému pokusu o sjednocení české krajní pravice a druhé vlně politického aktivismu, tentokrát převážně pod taktovkou AN.

pop /

T EXT: DR. LÁSKORÁDOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

SEX, LÁSKA, STAROSTI Jak by vlastně měl probíhat takový normální, obyčejný sex? U nás ve třídě se kluci baví jenom o tom, co viděli v pornu. Trochu mě to děsí. Anonymní čtenářka, 15 let Ahoj Anonymní čtenářko, přesný návod neexistuje. Normální, obyčejný sex by měl především proběhnout ke spokojenosti obou (případně všech) zúčastněných. Když se (ideálně dospělí, nebo alespoň starší patnácti let) lidé domluví na tom, co jim vyhovuje, a oba (všichni) s tím souhlasí, je všechno v nejlepším pořádku. Ptáš se na sex, ale samozřejmě jde v první řadě o lásku. A ta zrovna není hlavním tématem porna, o kterém se asi baví kluci ve třídě. Ničeho se neboj a počkej si na někoho, kdo nebude brát sex jenom jako gymnastiku. A myslím, že aby byl sex dobrý, je potřeba na něm trochu zapracovat. Nejen sledováním porna, které může představy o tom, co je normální, hodně zkreslit. Mám spíš na mysli schopnost se dobře domluvit, a to právě vyžaduje intimitu, důvěru, vztah. Nevěš hlavu, porno není obrázkem běžného sexu a kluci ze třídy na to taky určitě přijdou.

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Jak se vytváří nebo jak vzniká zdravé sebevědomí? A jak poznám, jestli ho mám? Šimon, 18 let Milý Šimone, to je opravdu otázka do pranice. Základy sebevědomí (i když v psychologii se spíš používá pojem sebepojetí, který je o něco obecnější) se utvářejí už v raném dětství. A jsou to především rodiče, kteří ovlivňují, jak bude naše sebepojetí v budoucnu vypadat. Dělají to ovšem velmi často úplně nevědomě. Třeba tím, za co nás trestají, nebo naopak chválí a odměňují. Je to velmi složité, ale v zásadě bych řekla, že zdravé sebevědomí se vytváří na základě pozitivních informací o nás, které od těch nejvýznamnějších osob (nejčastěji rodičů) od dětství dostáváme. Informace o tom, že jsme milovaní, že jsme dostatečně schopní zvládat nároky, které na nás svět klade, a podobně, utvářejí naše sebepojetí směrem ke zdravému sebevědomí. Jestli ho máš, poznáš podle toho, že jím neotřese v základech třeba odmítnutí od holky nebo když se ti nepovede něco, na čem jsi dost dřel. Řekneš si spíš: to je katastrofa, konec světa, nebo si pomyslíš: o. k., tohle se nepovedlo, nevadí, příště to bude lepší? Odpověz si sám a uvidíš.

smysly /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

FILM Velká hra MĚSTSKÁ KNIHOVNA V PRAZE, VELKÝ SÁL 4. LEDNA, 19.00 S PRŮKAZKOU ZADARMO, OSTATNÍ 80 KČ

Pravdivý příběh Molly Bloom, profesionální lyžařky, která se kromě toho věnovala provozu několika tajných pokerových heren pro hollywoodskou smetánku, rockové hvězdy, byznysmeny a mafiánské prominenty. Kdo tam chodil: kámoši Leonardo DiCaprio a Matt Damon, Ben Affleck, Macaulay Culkin (asi nechtěl být sám doma) nebo Spiderman Tobey Maguire, kterému to prý opravdu šlo a často vyhrával, zároveň se ale neuměl chovat u stolu. Molly hodně vydělávala a samozřejmě neplatila daně, to z ilegálního byznysu ani nejde. Když to prasklo, dostala pokutu tisíc dolarů (ehm…), podmínku a dvě stě hodin veřejně prospěšných prací. Film je dobrej, doporučujeme.

KNIHA O psaní STEPHEN KING

Já vim, dneska je novinář a spisovatel každej, kdo má internet. Ale jak to vypadá! Pán Ježíš pláče, když to vidí. Nemůžete v jedný větě napsat třikrát „který“ a chtít, aby vás lidi brali vážně. A přídavný jména, jo. Ty jsou jako pampelišky. Když je na trávníku sem tam jedna, je to pěkný, jak je máte všude, je to plevel a musí pryč. Taky nemusíte pořád vyjadřovat podmět, co vám je? Čtenář rozumí, že dokud nezačnete mluvit o něčem jiném, řeč je stále o tom samém. Poslouchejte mistra hororu a úsporného psaní, takhle se to má dělat. Přidá i pár historek ze života, třeba jak byl tak závislej na kokainu, že mu chronicky krvácely sliznice a musel psát s menstruačníma tamponama zaraženýma v nose. A když se pak k radosti manželky a dětí polepšil, šel na procházku a přejelo ho auto.

VÝSTAVA Norbert Grund: Půvab všedního dne DO 18. BŘEZNA NÁRODNÍ GALERIE V PRAZE, PALÁC KINSKÝCH, NGPRAGUE.CZ

Norbert, to je zlaťák. Jeden z našich nejvýznamnějších malířů rokoka (zas tak moc jich nemáme). Na výstavě se můžete pohoupat i na houpačce a v tanečním sále se naučit nějakému tomu rokokovému hopsání, nikdy nevíte, kdy se vám to může hodit. Chceš-li dobýt svět, uč se tančit menuet! Pokud nechcete vůbec žádné obrazy, protože vás to nebaví, ale o tanečky byste zájem měli, Národní galerie nabízí několik striktně tanečních kurzů pro mládež od čtrnácti let.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Polednice 2017 aneb #UPRCHLÍCI U lavice dítě stálo, z plna hrdla křičelo. „Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo! Poledne v tom okamžení, táta přijde z roboty: a mně hasne u vaření pro tebe, ty zlobo, ty! Mlč, hle husar a kočárek – hrej si – tu máš kohouta!“ – Než kohout, vůz i husárek bouch, bác! letí do kouta. A zas do hrozného křiku – „I bodejž tě sršeň sám! – že na tebe, nezvedníku, #UPRCHLÍCI zavolám! Pojď si proň, ty #UPRCHLÍCI, pojď, vem si ho, zlostníka!“ A hle, tu kdos u světnice dvéře zlehka odmyká. Malá, hnědá, tváři divé pod plachetkou osoba; o berličce, hnáty křivé, hlas – vichřice podoba! „Dej sem dítě!“ – „Kriste Pane, odpusť hříchy hříšnici!“ Div že smrt ji neovane, ejhle tuť – #UPRCHLÍCI! Ke stolu se plíží tiše #UPRCHLÍCI jako stín: matka hrůzou sotva dýše, dítě chopíc na svůj klín. A vinouc je, zpět pohlíží – běda, běda dítěti! #UPRCHLÍCI blíž se plíží, blíž – a již je v zápětí. Již vztahuje po něm ruku – matka tisknouc ramena: „Pro Kristovu drahou muku!“ klesá smyslů zbavena. Tu slyš: jedna – druhá – třetí – poledne zvon udeří; klika cvakla, dvéře letí – táta vchází do dveří. Ve mdlobách tu matka leží, k ňadrám dítě přimknuté; matku vzkřísil ještě stěží, avšak dítě – zalknuté.

Martin Langpaul, YFU.cz

téma /

T EXT: DANIEL LAINE, AFRICAN KINGS PŘEKLAD: M. OVERSTREET FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Králové V Africe jsou stovky králů. Nemají už absolutní moc, nevyhlašují války a nerozhodují mrknutím oka o osudu celých národů, ale dosud si drží duchovní a morální vliv v životě místních komunit. Jsou posledním živoucím spojením s původní africkou kulturou, poddaní se před nimi stále vrhají tváří k zemi a pokorně přijímají jejich vůli. Soudě podle velikosti paláců, nemovitostí v zahraničí a reprezentativních vozů na rozsáhlých parkovištích je většina králů majetných, i když s předkoloniálním bohatstvím se to srovnat nedá. Někteří žijí naopak skromně a pár z nich je vyloženě chudých, což nijak nezmenšuje jejich autoritu. V roce 1988 jsem pobýval v Kamerunu a shodou náhod byl představen Njimonluhovi Seidouovi, charismatickému králi oblasti Bangangte. Tak vznikla první fotografie do knihy African Kings, na které jsem začal pracovat ještě ten rok. Plán byl vyfotit co nejvíc králů a portréty pak doplnit o historii jejich rodů a informace ze současnosti. Jak a komu vládnou, jaké mají vzdělání, kde pracují, kolik mají dětí, jak vnímají moderní svět. Nápad se nabídl sám, Njimonluh mě totiž hned poslal dál ke dvěma spřáteleným kamerunským králům, abych je též vyfotografoval, a na cestu mě vybavil jak mnoha užitečnými radami, tak osobním průvodcem. Po docela snadném začátku přišlo dlouhé období, kdy se práce doslova zasekla. Několik měsíců jsem se nemohl pohnout z místa. Měl jsem jména dalších králů, ale nedařilo se mi vejít v kontakt s pověřenými osobami, které by mě k nim uvedly. Královští

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

ceremoniáři a sekretáři mi buď vůbec neodpověděli, nebo mlhavě přislíbili, že se žádostí budou zabývat, a dál se nedělo nic. Čas mého odjezdu zpátky do Francie se blížil a já začal pochybovat, jestli taková kniha není příliš ambiciózní projekt pro člověka, za kterým nestojí žádná mezinárodní instituce, která umí chodit po těch správných diplomatických cestičkách. Už jsem byl smířený, že to dám celé k ledu a poohlédnu se po jiné práci, když se stalo to, co si v Africe nepřeje žádný cestovatel. Měl jsem autonehodu. Přes krvavou clonu jsem viděl, jak do nemocnice odvážejí mého spolujezdce a přítele Grégoira; byl v bezvědomí. Já se za ním po ošetření a vyřízení formalit na policejní stanici belhal pěšky v naději, že mi v nemocnici udělají aspoň rentgen hlavy. Nemocnice byla špinavá a zchátralá, platilo se hotově za doktora, sestru, za postel s ložním prádlem, za jídlo i za to, aby s vámi vůbec zacházeli jako s člověkem. Na rentgen jsem čekal čtyři dny, po které jsem sledoval Grégoira ve strachu, že zemře. Pak přijela policie a odvezla mě k výslechu. Připadalo jim podivné, že zatímco Grégoire je ve vážném stavu, mně, bělochovi a cizinci, se skoro nic nestalo. Není v tom náhodou nějaké čarodějnictví, nějaká černá magie? To se musí důkladně vyšetřit… Měl jsem štěstí, že se o nehodě dozvěděl ředitel místního pivovaru, se kterým jsem se trochu znal. Přijel pro mě, zaplatil kauci (spíš výkupné), pak jsme vyzvedli Grégoira a převezli ho do ředitelovy rezidence k domácímu ošetřování. Zaplatil nejlepší

lékaře a sestry, zajistil mu péči na 24 hodin denně. Grégoirův stav se začal brzy zlepšovat. Když se za několik týdnů úplně zotavil, ředitel ztratil práci, byl z pivovaru vyhozen. Bylo mi to líto, on však neklesal na mysli a pozval mě, abych se do Kamerunu vrátil příští rok, že mezitím sežene lidi, kteří mi budou v pátrání po králích užiteční. „Rád bych tu knihu viděl hotovou, Davide,“ řekl mi, když jsme se loučili na letišti. V příštích třech letech jsem se do Afriky vrátil celkem dvanáctkrát. Podařilo se mi splnit všechny nutné podmínky k přijetí u sedmi desítek afrických králů z Kamerunu, Nigérie, Konga, Beninu, Ghany, Pobřeží slonoviny, Toga, Zambie, Jihoafrické republiky, Burkiny Faso, Rwandy a Ugandy. Kvůli občanské válce v Súdánu jsem nemohl vyfotografovat krále oblasti Shiluk, jehož slavní předci vládli celému Egyptu. Vlivní dvořané krále Alafina ze země Owo mě písemně informovali, že jejich postavení jim nedovoluje snížit se k telefonické komunikaci, a pokud chci o něčem jednat, tak pouze osobně. Pětkrát jsem Owo navštívil, audienci jsem však nedostal. Po ročním vyjednávání mě odmítl i král Svahilců, jehož mluvčí mi v posledním dopise doporučil, abych zanechal pronásledování Jeho Výsosti, jinak to bude mít politické následky. V Ugandě jsem vystopoval princeznu země Toro, pracovala v hlavním městě Kampale na ministerstvu, přivydělávala si jako topmodelka a zrovna psala knihu o svém životě. Po dvou dnech jízdy po rozbitých cestách jsem dojel k její rezidenci uprostřed ničeho, kde žila s bratrem, tehdejším králem Tora. Můj neohlášený

W W W.REDWAY M AG.C Z

příjezd ji tak vyšokoval, že se málem zhroutila. Vysvětlila mi, že bez povolení její newyorské agentury se nesmí nechat fotografovat, ani kdyby chtěla, a vyzvala mě, ať okamžitě odjedu. Nepustila mě ani za vstupní bránu. Do Kampaly jsem se vrátil s horečkou a na pokraji fyzických sil. Onemocněl jsem malárií a v tento nejméně vhodný čas přišlo pozvání k návštěvě od kamerunského sultána Njoyi. Vydal jsem se na cestu, a než jsem byl zase schopen udržet foťák v ruce, strávil jsem týden v péči jeho manželek, dcer, snach a dvorních dam, které mě vyléčily. Jsem velkým dlužníkem. Na závěr bych chtěl požádat laskavého čtenáře, aby se na fotografie pokusil hledět bez předsudků. Dnešní Afrika není kontinent plný krutých zaostalých divochů a popravdě jí ani nikdy nebyla, to jsou jen naše představy z dob kolonialismu. Kolonialismus skončil fyzicky, mentálně v nás stále přetrvává. Předkoloniální Afrika má stejně slavnou a bohatou historii jako Evropa. Francouzský Filip I., anglický Vilém Dobyvatel či rakouská Marie Terezie byli v porovnání s velikostí království, vojska a politické moci takového Tunky z Ghany nikoliv králi, ale jen králíčky. A který evropský panovník měl v 17. století takový ekonomický potenciál, aby zaplavil finanční trh zlatem, devalvoval egyptský dinár o dvacet procent, a tak prakticky ovládl celou severní Afriku? Žádný. Velký Kankan Musa z Mali to dokázal. David Laine

téma /

Oba Joseph Adekola Ogunoye Král země Owo. Před šesti sty lety se jeho předek Olowo zamiloval do krásné bohyně Orensen. Její soužití s člověkem bylo obtížné. Kdyby spatřila ženu, jak tluče koření, nabírá vodu ze studny nebo přikládá na oheň, zahynula by. Ale Olowo ji moc chtěl a tak svým manželkám a všem ženám u dvora pohrozil, aby před ní tyto činnosti nevykonávaly. Za pár let na Orensen začaly královské manželky

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

žárlit a naschvál před ní dělaly vše zakázané. Než Orensen zemřela, proklela celé království Owo. Od té doby bylo královou povinností řídit každý rok obřad na její usmíření a obětovat při něm dospělého muže a ženu. Obřad Igogo vykonává král dodnes, od dob anglické kolonizace je ale mužská oběť nahrazena beranem a ženská kozou. Owo leželo na území dnešního Beninu, Toga a části Nigérie.

Aliyu Mustapha Král země Adamawa zvaný též Modibo, což znamená „hodně sečtělý“. Jeho předci vládli jižní Nigérii a po vzoru velkého sousedního království Hausa časem přijali islám. Král Hausy jim pomohl vybojovat zpátky nezávislost na divokém lidu Fulanů, který je několikrát porazil ve válce a Adamawa mu musela každý rok posílat desítky otroků a mnoho

W W W.REDWAY M AG.C Z

kusů hovězího dobytka. Když se Hausa stala jejich spojencem, po smrti náčelníka Fulanů dokonce společně připojili jeho území k Adamawě. Zadarmo to ale nebylo, Adamawa se musela vzdát staré víry. Aliyu má šedesát dětí a pracuje jako kancléř na jedné z nejprestižnějších nigerijských univerzit.

téma /

Nnani Ishiodu I Ogbuagu Král Nnani žije ve vesnici Oguta v jižní Nigérii. Na fotografii mu je sedmasedmdesát let. Než byl v roce 1973 korunován, pracoval jako policista a fotograf. Před sto padesáti lety se jeho předek pustil do dobyvačné války, aby získal větší území. Znepřátelil si všechny sousedy včetně království Owo, válka

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

trvala dlouho a poddaní prchali na všechny strany. Když král zemřel, dalo jeho potomkům dost práce urovnat vztahy a vybudovat prosperující království. Povedlo se jim to, dnes z něj zbývá už jen ta jediná vesnice Oguta.

Edidem Otu Ekpe Nyong Edidem se stal králem Efiku na Křížové řece roku 1987. V sedmnácti letech se zúčastnil kmenové války. Potom pracoval jako úředník, později v nemocnici v Port Harcourtu a nakonec se přihlásil na práva v Londýně. Když v Nigérii vypukla občanská válka, vrátil se a postavil se proti separatistům, kteří v části země vyhlásili nezávislost. Za to mu nigerijský prezident osobně pomohl otevřít právnickou kancelář. Edidem je

W W W.REDWAY M AG.C Z

potomkem dynastie Atai, jejíž kořeny sahají do 10. století. Politicky výhodnými sňatky vybudovala rozlehlé království zvané původně Ibom, později Old Calabar. Mezi povinnosti krále dosud patří podstupovat magické rituály, které zvyšují jeho moc, a řídit dvě tajné společnosti, dalo by se říct tajné služby. Její členové dřív nosili na obličeji masky, v noci vnikali do domů a popravovali tam provinilce proti zákonu.

téma /

Abubakar Sidiq Sultán země Sokoto (severní Nigérie) a Velitel všech muslimů. Za dva týdny po fotografování zemřel, na trůnu se udržel přes padesát let. A nebylo to snadné, nárok na titul si dělala i druhá rodinná větev. Než se věc vyjasnila, bylo zavražděno asi sto příbuzných. Abubakar byl neobyčejně oblíbený a ve výzkumu veřejného mínění

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

by mu před prezidentem Nigérie dala přednost víc než polovina obyvatel oblasti Sokoto. Abubakar byl bohatý, držel si velký dvůr, měl desítky manželek. Každému z jeho tři sta padesáti vnoučat je vyplácena doživotní renta ve výši 200 000 amerických dolarů ročně. Po jeho smrti už nový sultán nenastoupil.

Salomon Igbinoghodua V roce 1973 absolvoval princ Salomon Cambridge University a pak byl symbolicky korunován králem Beninu. Stal se tak osmatřicátým panovníkem úspěšné dynastie, která vznikla ve 13. století. Když zemřel jeho otec Akenzua II., všichni poddaní na světě, ať byli v Anglii, USA, nebo Africe, si na znamení smutku oholili hlavu. Nově rašící vlasy byly symbolem nového panovníka a naděje, že bude vládnout dlouho a mít hodně dětí. Když do Beninu přijeli poprvé portugalští a holandští kolonizátoři,

W W W.REDWAY M AG.C Z

královský palác měl se všemi přilehlými budovami a zahradami, ve kterých se procházeli ochočení leopardi, rozlohu menšího evropského města. Vše bylo zničeno, vypleněno a spáleno. Nepomohly ani stovky rituálních lidských obětí za zachování království. Poklady z paláce prodali kolonizátoři nakonec Angličanům, kteří měli zájem především o sbírky bronzových a zlatých uměleckých předmětů. Salomon je chudý, ale u místních, hlavně starších lidí, má stále velkou autoritu.

téma /

Adeyinka Oyekan II. Dvaadvacátý král Lagosu. V 16. století objevil město Lagos neurozený dobrodruh Ashipa z jižní Nigérie. Sebral vojsko, Lagos dobyl, založil království a stal se králem. Jeho syn Ado si vzal za ženu prodavačku ryb, a když Ashipa zemřel, usedli spolu na trůn.

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Narodila se jim dcera Erela Kuti, prý nevídaně krásná. Aby si Ado udobřil původní obyvatele, provdal ji za jednoho z posledních, co byli ještě naživu. Byl prý starý, ošklivý a zlý. Tak vznikla dlouhá dynastie, ze které pochází i Adeyinka.

Otamere Edohen Na fotografii mu je osmadvacet let, stále vládne malému území v dnešním Beninu a je nejmladším králem v historii své dynastie. V dnešním Beninu je celkem sedm králů, někteří jsou pokrevně spřízněni. Otamere pochází ze stejné dynastie jako Oba Joseph Adekola Ogunoye. Otamere má ze všech

W W W.REDWAY M AG.C Z

beninských králů nejmenší moc. Jeho předek Uzama byl však slavný a poddanými zbožňovaný vojevůdce, který bojoval proti kolonizátorům a také zabil samotářského šíleného slona, který na rozsáhlém území terorizoval vesničany.

téma /

Oba O. A. Awofeso, Abere Oje I. Než byl zvolen králem střední Nigérie, pracoval jako bankovní úředník. Vládne spolu s devíti náčelníky, kteří mají každý svou povinnost: Jeden zastupuje krále v době jeho nepřítomnosti nebo nemoci – musí být synem královny, ale král nemusí být nutně jeho otcem. Druhý náčelník je ministrem války; dnes už jen symbolicky. Třetí má na starosti spravedlnost a vztahy s poddanými. Další je veleknězem, ale jen pro královskou rodinu. Kult Ogun (náboženství pro poddané) řídí další náčelník. Pak tady máme

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

strážce královské masky a dalších insignií, který je může odmítnout králi vydat, a tím ho prakticky zbavit moci. Král nesmí bez masky na veřejnost, nikdo nesmí spatřit jeho tvář, království by tak bylo ohroženo. Sedmý náčelník je ministrem zahraničí, hodně cestuje a navštěvuje sousední krále. Osmý náčelník řídí ministerstvo obrany proti černé magii a poslední je náčelnice, žena, která dohlíží na královu životosprávu a zdraví.

Ogbrife Nwakaibe Pokrývka hlavy tohoto krále z Nigérie je něco jako indiánská čelenka. Symbolizuje moudrost a odvahu předků, je posvátná a král ji nosí pouze při významných obřadech. Než si ji nasadí, musí projít několikadenním očistným rituálem zahrnujícím

W W W.REDWAY M AG.C Z

půst, noční bdění, meditaci a tanec na posvátném pohřebišti, což je těžké, protože na místě bývalého království Igbo dnes stojí moderní sedmimilionové velkoměsto Onitsha, jedno z finančních a obchodních center moderní Nigérie.

téma /

Ogiame, Atuwatse II. Zcela chudý potomek slavné a bohaté dynastie, která vládla říši rozkládající se na území Nigérie, Kamerunu, Konga a Středoafrické republiky. Jeho předek Atuwatse I. se v 16. století vydal studovat do Portugalska a jako první africký král získal univerzitní diplom. Kolonizátory to ovšem nijak neoslnilo a jeho království neušetřili.

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Chukumela Nnam Obi II. V království byla posvátným zvířetem fena. Všechny feny patřily panovníkovi, poddaní mohli chovat jen psy, které jim prodal nebo občas dal jako odměnu za významný čin. Tak to šlo až do 15. století, kdy se v Ogbě objevili Angličané a feny, které zajišťovaly úrodnou půdu jen tím, že se proběhly po poli, králi sebrali. Království zaniklo, ale Chukumela se má dobře. Na jeho rozsáhlých pozemcích se totiž těží asi 13 procent veškeré nigerijské ropy. Chukumela

W W W.REDWAY M AG.C Z

těžbě rozumí, studoval v USA, získal titul inženýra a s několika Američany založil ropnou společnost. Nechal se pokřtít na katolíka, ale zároveň zůstal veleknězem původní víry království Ogba čili mu stále patří všechny feny v oblasti. Aspoň symbolicky. Je pošesté ženatý, má dvacet čtyři dětí. Podle tradice jeho královská moc stojí a padá se zdravotním stavem. Pokud ztratí oko, ruku, nohu nebo jen slepé střevo, nemůže dál vykonávat úřad.

téma /

Nana Kofi Obonya (Jimmy Moxon) Nana Kofi Obonya znamená v překladu Král zrozený v pátek, žijící pod útesem. Jimmy je sirotek adoptovaný předchozím bezdětným králem Nanou Gorkelu IV. Korunovali ho ve dvaceti letech, když se vrátil z Cambridge. Zrovna vypukla druhá světová válka, a tak šel s hodností plukovníka bojovat na Zlaté pobřeží (dnešní Ghana) za britskou korunu. Když Ghana jako první subsaharská kolonie získala

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

nezávislost, musel odejít do exilu, protože byl běloch a bojoval po boku kolonizátorů v bělošské válce. První prezident Ghany ho ale brzy povolal zpátky a nařídil, že se mu každý občan musí i nadále klanět. Jimmy Moxon je jediný běloch s titulem afrického krále. Soudí drobné občanské spory, vede fotbalový tým a říká o sobě, že je stoprocentní Afričan. Nikdo to nezpochybňuje.

Oseadeeyo Addo Dankwa III. Vystudoval v Londýně, před korunovací pracoval jako ekonomický poradce v ghanském hlavním městě Accra. Po jeho pravé straně stojící královský mluvčí drží pozlacenou hůl s hlavicí slona, který je upomínkou, že království Akuapem-Asona bylo založeno vojenskou silou. V 18. století vedl vojevůdce Akim válku proti Ašantům, kteří okupovali městský stát Akropong. Akim Ašanty

W W W.REDWAY M AG.C Z

zahnal a vděční obyvatelé si ho zvolili za krále. Na hranici dnešní Ghany a Toga založil říši, ale nebylo mu dopřáno ji příliš rozšiřovat, veškerou moc brzy převzali Angličané. Dítě u králových nohou je Okra, doslova „duch“ nebo „duše“. Chráněno amulety slouží králi jako lidský štít proti zlým silám, nemocem a smrti. Je obvyklé, že zemře dřív než král.

téma /

Nana Philip Kodjo Přes týden pracuje jako účetní v malé firmě na papírové obaly, o víkendu se věnuje královským povinnostem. Vládne už jen čtyřem vesnicím vzdáleným asi 120 kilometrů od ghanského hlavního města Accra. Jednou za rok pozdraví poddané ze svého „mercedesu“. Kdyby se s papírovým autem převrátil, byl by okamžitě

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

zbaven trůnu. Na „svatou stolici“ usedl v roce 1987. Je posledním potomkem dynastie, kterou na konci 14. století založil Tetteh, dobyvačný válečník. Ten vytrvale plenil ghanské pobřeží a podrobené kmeny sjednocoval do jednoho národa. Hodně zbohatl na obchodu s prvními evropskými kupci, ale to už je dávno pryč, Nana Philip je chudý.

Odeneho Kwako Akoto II. Král země Akwam a svého času nejstarší africký monarcha. Na fotografii mu bylo osmdesát dva let, brzy nato zemřel. Vládl od roku 1937, se čtyřmi ženami měl 28 dětí, ty nejmladší sedí před ním s odznaky královské moci v rukách. Království

W W W.REDWAY M AG.C Z

Akwam založené jeho předky v 15. století se dlouho úspěšně bránilo kolonizátorům a ještě v 19. století bylo nejbohatším a nejsilnějším mocenským útvarem ve střední Ghaně.

téma /

Njimonluh Seidou Král Bangangtu (na území dnešního Kamerunu) má čtyřicet manželek a pětadvacet dětí. V Londýně vystudoval zemědělské inženýrství a ekonomii, založil developerskou společnost Caplande. Angažuje se v kamerunské celostátní politice. Jeho předek Ngami, lovec, který se svým bratrem dvojčetem proháněl nosorožce, slony a pakoně po celém pobřeží, nikdy nezapomněl darovat část úlovku místním lidem jako poděkování a výraz úcty. Získal přezdívku Muž s dlouhýma rukama, a když v jedné vesnici zemřel bezdětný náčelník,

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

obyvatelé mu nabídli, jestli by to nevzal. Tak se Ngami usadil a časem vybudoval malinké královstvíčko, které zleva zprava napadali silnější sousedé. Ale protože byl u poddaných oblíben, bránili se ve válkách statečně a své území vždy uhájili. Ngami ustanovil, že králem se má stát vždy ten nejchytřejší, nejlaskavější a nejsilnější princ nehledě na to, zda je prvorozený. Njimonluh dnes stále řídí pohřby, svatby a jiné náboženské obřady, soudí drobné sousedské spory a má právo uvalit na pachatele zvlášť závažných zločinů smrtelnou kletbu.

El Hadj Seidou Njimoluh Njoya Vzdálený příbuzný předchozího krále, v pořadí osmnáctý sultán Foumbanu a Bamumu. K panování byl vybrán radou starších z celkem 167 kandidátů, všechno královských princů. Když se lovec Ngami stal králem, jeho bratr odešel dál do vnitrozemí, časem přijal islám a založil městský stát Bamum, který docela dobře prosperoval. Z této větve pochází El Hadj, na fotografii mu bylo osmdesát let, měl dvacet sedm žen a osmdesát šest dětí.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Oblíbený u poddaných strávil na trůnu přes padesát let, založil několik škol, kde se vyučovala směs křesťanství a islámu zvaná Novat Kovot, ale také angličtina a němčina. Jeho otec vlastnil vůbec první tiskárnu v zemi. Němečtí kolonizátoři byli celkem mírní a do pravomocí místních králů nezasahovali, což se změnilo s příchodem Francouzů. Ti zničili tiskárnu a El Hadjova otce odvezli do Francie, kde roku 1933 zemřel ve vězení.

téma /

Hapi IV. Král Bany na území dnešního západního Kamerunu. Království bylo založeno v 17. století, podle legendy se jeden vesnický náčelník obviněný radou starších z čarodějnictví tak rozčílil, že usekl své matce hlavu a její tělo dal k přezkoumání radě, aby v něm našla důkazy, že porodila čaroděje. Rada několik takových příznaků skutečně našla a náčelník nařídil, že teď musejí useknout hlavy všech žen z vesnice, otevřít jim těla a porovnat je s anatomií jeho matky. Pokud

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

se budou lišit, uzná důkaz a odejde z vesnice. A jeho čtyři synové šli hned dům od domu a hledali skrývající se ženy, aby je přivedli do náčelníkova domu k popravě. Hrůza zachvátila vesničany tak mocně, že náčelníka prosili, aby je ušetřil a popravil jen členy rady. Což udělal a stal se prvním neomezeným vládcem vesnice a později království Bana. Jeho pozici posilovali z politických důvodů i němečtí kolonizátoři, sláva upadla s příchodem Francouzů.

Ngie Kamga Joseph Král Bandžunu je bratrem silných a statečných zvířat, v noci se sám mění v pantera a loví až do svítání. Pokud královští lovci najdou zabitého nebo uhynulého pantera, je to špatné znamení, aby byla zachována rovnováha, někdo bude muset za pantera zemřít. Joseph je třináctým králem Bandžunu, před korunovací pracoval jako osobní sekretář kamerunského ministra financí. Zpráva o smrti jeho královského otce ho zastihla na tržišti, kde si zrovna vybíral ovoce. Vojenská

W W W.REDWAY M AG.C Z

garda mu doručila poselství a pohrozila, že pokud se neujme vlády, na místě ho zabijí. Nechal se tedy odnést do Domu smutku, kde devět měsíců truchlil za otce a připravoval se na svůj úřad. Po vykonání všech zdlouhavých a bolestných rituálů se stal napůl člověkem, napůl panterem. Pak si na znamení pokory nasadil sisalovou pokrývku hlavy a ujal se vlády. Zdědil otcovy manželky, sám si další čtyři pořídil, ale titul královny je až do smrti vyhrazen pouze jeho matce.

téma /

Luba z Bukamy Jméno Luba je odvozené ze slovesa kuluba, které znamená „mýlit se jen jednou“. Archeologové se domnívají, že království Luba-Lunda vziklo v osmém nebo devátém století a patří vůbec k nejstarším v Africe. V době své největší slávy pokrývalo území dnešního Konga, Zambie a Angoly. Tak velký územní celek se začal drolit pod vlastní vahou, vyčerpávaly

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

ho jak neustálé války s vnějšími nepřáteli, tak ty občanské, kmenové. Na konci 18. století z něj zbyly jen roztříštěné kousky, se kterými neměli belgičtí kolonizátoři velkou práci. Luba nemá žádnou politickou moc, je už jen otcem těch, kteří ztratili cestu a nemohou se najít, čili takový místní psycholog s duchovní autoritou.

smartbox /

T EXT: JAN LUKAČEVIČ, AV ČR, A PAVLÍNA FÜHREROVÁ, PŘF UK FOTO: WIKIMEDIA COMMONS SLOUPEK: VÁCLAV PINKAVA

Akta X všedního dne Kolik žen získalo Nobelovu cenu v přírodních vědách? Od roku 1901 do roku 2014 napočítáme 199 laureátů Nobelovy ceny za fyziku, 169 za chemii a 207 za medicínu. Mezi nimi najdeme pouze dvě laureátky za fyziku, čtyři za chemii a jedenáct za medicínu. Proč tak málo? Holky dřív ve studiu vědy nikdo nepodporoval, společnost měla za to, že k tomu nemají vlohy a nejlíp jim je v kuchyni u sporáku. Tak byl nastaven i vzdělávací systém. Doba se ale mění a věda holkám konečně otevírá náruč, tak hurá do toho!

Jak dlouho už lidé používají zubní kartáček? Jako žhavá novinka se objevil nejspíš v Číně okolo roku 1500 a nebyla to zrovna chuťovka: na tyčku z bambusu nebo kosti se připevňovaly štětiny z prasete. V Evropě se to moc nechytilo, čištění zubů nebylo zrovna in, takže se vynález znovuobjevil až v 18. století a rovnou s upgradem: používaly se chlupy z jezevce či koně. Kartáčky s nylonovými štětinami známe od roku 1938.

Kolik by stálo poslat pohled na Mars? Vědci v NASA spočítali cenu dopravy jednoho kilogramu nákladu a poté přibližnou váhu jednoho pohledu. Poštovné se pohybuje okolo 70 tisíc korun. Akorát by si ho tam asi neměl kdo přečíst.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Okénko mladého chovatele Hlenky (mycetozoa) Jednobuněčný organismus, který není úplně jednobuněčný. Slimák, který není úplně slimák. Houba, která není úplně houba. Seznamte se, to jsou hlenky. Podivný organismus, který můžete mít i ve svém pokojíčku. Co to umí? Hlenky jsou jednobuněčné organismy s panožkami nebo bičíky. Živí se bakteriemi a odumřelými organismy. Když nemají ideální podmínky, například jim dojde potrava, vytvoří plodnici. Prostě se z nich stane houba. Tomu, podle konkrétního druhu, předchází ještě něco podivnějšího. Buď stadium připomínající měňavkovitý sliz, nebo mnohobuněčné plasmodium – cosi, co vypadá jako slimák a dokáže se pohybovat až o několik centimetrů za hodinu. Kde to sehnat? Ve vlhkém stinném prostředí, například tlející dřevo, listí nebo jiné organické zbytky. Jak se o to starat? Kus tlejícího dřeva vložte na filtrační papír v misce, zalijte vodou (ideálně ne destilovanou ani chlorovanou) a neprodyšně uzavřete. Vodu druhý den slijte a misku umístěte někam, kde není přímé světlo a je teplota kolem 20 °C. Filtrační papír udržujte ve vlhku a pravidelně kontrolujte lupou.

Královská překvapení Šachy jsou královská hra. Vlastně šáhská; z Persie, dnešního Íránu. Nenechte se zmást. Zdomácnělý perský výraz „šach mat“ doslova znamená, že král je „zmaten“, tedy bez východiska. V roce 1252 popsal perský mudrc Ibn Chalikán šachovnicovou hříčku o filutovi, který si jako odměnu za prokázané služby vyžádal od panovníka pár zrnek rýže, a to podle následujícího vzorce. Na každé políčko šachovnice dvojnásob zrnek políčka předchozího. Tedy na první pole jedno zrnko, na druhé dvě, na třetí čtyři, na čtvrté osm, na páté šestnáct a tak dále. Král souhlasil, vždyť šachovnice má jen 64 políček a kilogram rýže obsahuje asi 54 000 zrnek. To by mělo stačit, ne? Ne. Potřeboval by na to celosvětovou produkci rýže za 787 let, což je asi tak 18 446 744 073 709 551 615 zrn. Tento součet představuje největší 64bitové binární číslo, minus jedna (2^64-1), tedy 64 jedniček. V šestnáctkové soustavě to vypadá o fous přehledněji: FFF FFFF FFFF FFFF. Ovšem šachy a počítače mají i jiné souvislosti. Nedávno probleskla zpráva, že Stockfish 8, dosud nejlepší open source klasický šachový program na světě, dostal 5. prosince 2017 za vyučenou od digitální neuronální sítě AlphaZero (dále zde AZ) od britské firmy DeepMind Technologies, kterou vlastní Google. Její spoluzakladatelé jsou: v Londýně narozený řecko-kypersko-singapursko-čínský borec Demis Hassabis, sám už od třinácti šachový mistr; Mustafa Suleyman, syrsko-anglický syn taxikáře a odpadlík z Oxfordu; a Novozélanďan Shane Legg. AZ je pokračováním jejich herní umělé inteligence AlphaGo, která porazila mistra světa Leea Sedola (ve hře go se na rozdíl od šachů nedá remizovat a je kombinačně ještě složitější). AZ vyhrálo proti Stockfish 28 her ze sta, zbytek byly remízy. Neprohrálo tedy ani jednou. Přitom se AZ naučilo hrát šachy jen podle základních pravidel, a jak vyhrávat, se naučilo za čtyři hodiny. Že AZ jaksi lépe chápe, „vo co go“, je tedy nasnadě, když zvážíme, že zvažuje „jen“ 80 000 šachových pozic za vteřinu, zatímco Stockfish jich zvažuje 70 milionů, což je 875× tolik. Hraje překvapivě, bojovně, obětuje materiál. Pozičně. Jako člověk. Jak by proti němu asi obstál historicky nejmladší český velmistr, šestnáctiletý Thai Dai Van Nguyen, pražský rodák z Lysé nad Labem?

smartbox /

T EXT: TEREZA KAŠPARCOVÁ ILUSTRACE: ADÉLA VAJDÍKOVÁ

Taháky k maturitě

Paní Bovaryová Taky kolem sebe máte pár lidí, co jsou věčně nespokojení? Nic jim není dobré, vždycky na všem najdou chybu, všechno je časem omrzí. To 21. století je pěkně rozmazlilo, co? Kdepak, takoví tu byli vždycky. O tom, jak otrávené životy žijí, by vám mohla vyprávět Ema, jinak řečená paní Bovaryová.

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Dream big? Pro jednou pojďme opustit klišé, že co se odehrává ve Francii, musí být automaticky v Paříži, a já vás zavedu do Rouenu, tedy přesněji na venkov v okolí Rouenu, do poklidné normandské vesničky, která má své hokynářství, zájezdní hostinec, svébytné obyvatele a široširá pole. Tam bydlela Ema s otcem Rouaultem, než ji poslal do kláštera, aby tam nabyla vzdělání. A Ema skutečně (po prvotním zklamání z náboženství) vrhne veškerou svou energii do čtení knih – těch dlouhých, s velkými slovy a strhujícími dobrodružstvími. Hltala chrabré muže a křehké ženy, co jim vášnivě padaly do náručí, a zamilovala se. Ne do hrdinů, ale do myšlenky dokonalého života plného dramatu, vzrušení a šťastných konců. A tak, když si ji po návratu z kláštera začal doma namlouvat mladý a sympatický doktor Charles Bovary, se její fantazie rozjela na plné obrátky. Už se viděla jako paní doktorová, elegantní postava z románu, která prožívá velké věci. A protože v 19. století se na nějaké chození moc nehrálo, zanedlouho byla svatba. Tady většina příběhů končí, ten Emin ovšem teprve začíná. Vesničko má, středisková Když si ji Charles přivedl domů, všechno bylo jiné, než jak si vysnila. Dům byl sice velký a hezký, ale mladý doktor odcházel brzy ráno za pacienty a vracel se až večer, takže Ema trávila celé dny sama. Venku chcípl pes, doma nebylo do čeho píchnout, a tak po počátečních snahách zabavit se zařizováním domu a občasným hraním na piano začala být Ema dost frustrovaná. Chtěla se bavit, chodit do společnosti, poznávat nové lidi, řešit důležitá témata, a místo toho jen popocházela ze salonu do ložnice a z ložnice do kuchyně. Večer se ze všech sil usmívala na manžela a dělala, že je vše v pořádku, přitom uvnitř už byla skoro mrtvá. Nový začátek Charles svou ženu až nadlidsky zbožňoval, takže mu její skutečný stav neunikl. A i když mu naše tragická hrdinka nikdy nepřiznala pravý důvod svého splínu, rozhodl se sám pro radikální změnu – přestěhují se do většího městečka, kde zrovna hledají obvoďáka. Ema zajásala. Teď to bude konečně to pravé, nové místo přece musí přinést nový život a nějaké to dobrodružství! Naivka. Co se asi tak mohlo změnit, když to byli pořád oni dva – věčně zapřažený Charles a věčně doma sedící Ema. A tak netrvalo dlouho, a paní Bovaryová opět upadla do truchlivé apatie. Trochu povyražení jí přineslo narození dcery Berty, ale nečekejte, že by se z Emy stala vzorná matka. Opravdová změna přišla v úplně jiné podobě. Do okruhu známých manželů Bovaryových se totiž dostali dva muži, mladičký písař Leon a bohatý pán Rodolpho. Oba se do ní, každý po svém, postupně zamilovali. Milenci Nesmělý Leon vzhlížel k Emě jako ke královně, zval ji na procházky a byl jí neustále nablízku jako věrný pes. Samozřejmě že jí časem došlo, jak moc je do ní zamilovaný, ale k rozhodujícímu rozhovoru „jsem vdaná, a navíc jste na mě moc mladý“ se nějak neměla. Po čase se Leon rozhoupal, vyjevil svoje city, a tak na ten nepříjemný rozhovor přece jen došlo. Odmítnutý a nešťastný Leon odjel druhý den studovat do Paříže. Ema přišla o jediné rozptýlení, naštěstí se brzy objevil kavalír číslo dva a ten byl úplně jiný kafe. Lamač srdcí a zkušený milovník Rodolpho si prostě řekl, že Emu dostane, a hodlal pro to udělat všechno. Zvolil dobrou taktiku, udolával Emu chováním a větami románových hrdinů, což ji přivádělo úplně do transu. A tak měla milence. Vydrželo jim to asi dva roky, pak ho začala unavovat. Byla do něj zblázněná až hystericky, a když už to došlo tak daleko, že s ním chtěla utéct, Rodolpho vzal prostě roha. A Ema se sesypala.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Nešťastný Charles kolem ní skákal, dělal, co jí na očích viděl, a ona ho čím dál víc nenáviděla. Nedávala na sobě ale nic znát, a když se rozhodl vzít ji pro lepší náladu do Rouenu na operu, začala ho mít snad na chvíli zase ráda. Jenže co se nestalo – v opeře se zjeví Leon, teď mnohem sebejistější a stále zamilovaný do Emy. Ta už nemá zábrany, kývne v podstatě na cokoliv, co by ji snad mohlo vytrhnout z manželské rutiny. Grinch Jako nenápadná, leč stále sílící nitka proplétající se Eminým životem je obchodník Lheureux, který ochotně dává svým zákazníkům na dluh, ale jak úroky stoupají a on jen s úsměvem dál a dál půjčuje, sumy narůstají, a mnozí dlužníci tak končívají na dlažbě. I Ema si nechává šít jedny šaty za druhými, tu krásné závěsy a tamhle ozdobný bičík, až se dlužná částka též vyšplhá na šílené číslo. Ema shání peníze, kde jen může, a když nakonec dluh splatí, nepoučí se a kolotoč nezodpovědného utrácení se roztočí nanovo. Pojem finanční gramotnost je Emě cizí. Vyhazuje absurdní částky za cesty za Leonem, za hotelové pokoje, kde se setkávají, za drahé večeře a další nové oblečení. Hořká tečka Po nějaké době se začnou mít Leon a Ema vzájemně dost, a tak se i tenhle idylický vztah rozpadá. Do toho se jí domů cpou exekutoři, a tak spolkne všechnu hrdost a vydá se k Rodolphovi pro peníze. Ten se vymlouvá a jí v tu chvíli dochází, že ji nikdy nemiloval. Je v pasti – opuštěná, zhrzená, zoufalá, v bezvýchodné situaci. A tak si skočí k lékárníkovi a nasype do sebe plnou lahvičku arzeniku. Umírá po několika hodinách s velkou pompou a za přítomnosti mnoha přihlížejících. Konečně nějaké vzrušení! Konečně pozornost davu! Konečně má, co chtěla. A zanechává po sobě spoušť – zlomený a pološílený Charles zůstává v zadluženém domě sám s dcerou Bertou. Časem se z nalezených dopisů dozvídá o ženině nevěře a po pár dnech umírá, snad totálním vyčerpáním nebo jeho srdce neuneslo tolik smutku. Forma a jazyk Tragická zápletka romantismu je v kontrastu s detailními popisy a kritickými pasážemi realismu. Jazyk je bohatý, popisný, spisovný a děj chronologický. Zajímavě propracovaná psychologie ženského myšlení, ale i ostatních postav.

Gustave Flaubert (1821–1880) • f rancouzský spisovatel • z a knihu Paní Bovaryová stanul před soudem obžalován za urážku mravnosti • nikdy se neoženil • dílo: Paní Bovaryová, Citová výchova Paní Bovaryová (1857) • r omán o Emě Bovaryové, která je zklamaná manželstvím a nudou venkovského života a utíká k milencům, kteří ji také nedokážou uspokojit; kvůli nenaplněným touhám a velkým dluhům nakonec spáchá sebevraždu • hlavní postavy: Ema Bovaryová, Charles Bovary, Leon, Rodolpho Boulanger, Lheureux • hlavní myšlenka: střet snů a reality, nenaplněné touhy, nevěra • j azyk bohatý a popisný

smartbox/jazykové okénko/

T EXT: DOMINIK ZEZULA ILUSTRACE: ELIŠKA HANZLÍČKOVÁ, STŘEDNÍ ODBORNÁ ŠKOLA OBCHODU, UŽITÉHO UMĚNÍ A DESIGNU PLZEŇ

KREATIVNÍ UCEBNICE V PETI KROCÍCH: Polština Na řadu přichází jazyk, kterej na rozdíl od grónštiny nebo ázerbájdžánštiny budeš v životě dost možná reálně potřebovat. A možná už ho dokonce umíš, nebo minimálně jeho základy. Polština je češtině podobná víc, než si řada lidí myslí, a pokud máš jazykovej talent, překvapí tě, že většině konverzací vlastně tak nějak přirozeně rozumíš i bez slovníku. To ale neznamená, že by polština neměla bizarní háčky, odchylky a výjimky – a to je právě okamžik, kdy ti přijde vhod naše kreativní učebnice.

a h c a b si j e v á D #1 alešnY kámoše na f

í, to js ou fa le šn ut eč ný ch a, po ku d s“ ne bo li na m ys li sk ve j ta ky ba e nd dá ie ám si fr m y t se ne al na „f A te ď í – i k dy ž ne bo ič ti ně ří ká as a a ko st u se v an gl zn ěj í st ej ně ká m oš e z m di al ek te ch m én , kt er ým ků no bo zy fe ne ja e h ch lím ýc cí M ys ja zy an sk dá ro zu m . ýh o. U sl ov a v rů zn ýc h po lš ti na a é“ : dv ě sl ov co úp ln ě jin el d) ně í át pa aj př to en ní kn e lis „f al eš čn os ti zn am or va ts ky ře e ve s ku te ří je n se ch po do bn ě, al lé m (t ře ba ob pr ej st ov o ča ad po ls ký sl je to do ce la vn í. N ap ří kl ba m á v ob ou zá á u. la er ko kt ce , ta t do ne ní vý jim i m ůž ou bý ul ti m át ní vě oš a m dn bc ho du ? ká je o í ě do šn én u N ěk te ří fa le is tu je ni cm hl ed at ce st y Ex . kd t“ ně ru i „p js l Ta kž e am en á y – zk ou še je „s kl ep “. „l as ka “ zn liš ný vý zn am a „o bc ho d“ “ od u ga to og ro os dr „d pr š je ká ta “ ja zy cí ch na te čn os ti šu ka ć“, „c es ho du , ve s ku po ls ky „s zu bc je o t“ do da e le „H dy se jd Po lá ka , ku kd yž se pt áš í. ož B do s kl ep a.

#2 Osvoj si

starobyly zvyk onikání Ja sn ě, dn es ka už se on ik á je no m v ži do vs ký ch vt ip ec h a fa kt ho dn za m rz ly ně ě, ho dn ě up kd e v de va ja tý ch do m te ná ct ým st ác no st ec h, m ez i ty ká ní ol et í. V če št m a vy ká ní kt er ý in ě po řá d ro m , na ně kd y s ko v zn eš en os zl iš uj em e nc em pr vn t on ik án í js í sv m e se vy ka šl ět ov ý vá lk bo le st iv ýc y. N e ta k v al i už h zp ůs ob ů, Po ls ku . Je dn ja k pr on ik no za čí t on ik at ím z ne jm íň ut do ta jů . Je dn od uc po ls ké he ku j m an uá l: O lt ur y, je tí m zá sa dn ě „p so by m už sk pá de m an “, os ob y éh o po hl av po hl av í že ns op sa t tu to í os lo vu j ké ho „p an pí se m ku ?“ í“. „Z da li by – „A c ch ip sů .“ – o za to pa ní m i pá n da l „P an í ví , ja na bí zí ?“ – k vy je dn áv „P án do st an at .“ Ta k as e ba líč ek i tí m hl e st yl em …

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

e š o m á k jdi a N 3 # lektika a opisuj dys od nEj u u pr av op is no ta k ro zs áh lo y ty oš la po lš tin a hn pr ec ne y vš li tin či eš y sp ře žk Na ro zd íl od č k za ch ov al a a. Kr om ě to ho rv ní řa dě si ta ad ili há čk am hr re fo rm ou ; v p na ě tin eš e v č m se un ive rz ál ně js “ ý „v er še kt , Na a X. sz , cz a rz a pí sm en a V dl ve ej k to m u za id ne Př ě „k s“. ni kd y of ic iá ln dn ý „x “ je pr os tě js ou po di vu ho „w “, za tím co m ko ke ja ed e sl uj is vý a př ep cv ik u pa k há ní „i“ a „y “, íc ou m ch ý tro dn S ho . ta ln y“ zd án liv ě ná ch ek sp er ym en í ty pu „s ek s ko li. Kr om ě tě sl ov ní sp oj en pr ak tic ky co e rz ve ý sk ol do p ět ád ev př m ůž eš m oš ů te da . fa le šn ýc h ká

#4 Bacha na zl

L, O, A a E

Da lší pra vo pis ne j há če k lze krá sn ě ilu str ov at na ná vid í čty ři pís me zvu mě sta Łó dź nk a, kte rý zn á, : Če ch tak je pro stě pře vše ch ny ty div ný čte tak , jak je zn čá reč ky a š krt an á. Lo dž . Jen že ce ma jí svů j sp ec ific jak o an gli ck ý ob ke j vý zn am – „Ł“ ou ret ný „w “ a „ ó“ se čte je výs lov no stn ě výs led ke m je co tot ož ný s č es ký si, co by se an gli m „u “, tak že ck y da lo pře ps at sp Pa k tu má me no íš jak o Wo og e. Ůů so vk y, kte rý mo dž . žn á zn áš z f ran co jak o „a n“, „e n“ uz šti ny ; tam se a „ on “. Po lšt ina pře pis ujo u je má tak y (př ek při da ný ho „n “ vy vá pk o!) , ak orá t zn ač en ý og on ke jso u mí sto m ne bo li oc ás ke „e“. Og on ek je ne m po d sa mo hlá sk ná pa dn ej, člo vě am a „a “ ne bo k ho sn ad no pře hlí dn e a p ak ple te pá tý pře s de vá tý.

se j u h va E o t R s í d v O a #5 hvilku do H na c ku , de na O st ra vs bo kd ek ol i jin vě už by dl í. Ne os lu lí pr áv ě pr ířo c av jví v H ne í eř , kt ukem ne pl at í pr o ty rá vit po ls ký m př ízv sp ec ifi ck ým (S am oz ře jm ě žli ve j, st ač í st os tí js ou al e ra šl ivě na ka st en je uš zk uk ch ízv ši př . Dv ě zá kl ad ní ke j le ls Kh Po po dl e na TA .) vi ci LU VA ky M í rd on , Ha ví řo m au to m aT Ic p ře dp os le dn Ha ví řo vá ci . Pa ČL Ov ěk PO To je vž dy ck y na ve S le zs ku , a sk y a př ízv uk i ě lá ol dn oh ek le m kd oh í sa ily dn hý pá r tu jo u dl ou ln ě ch yb í de ta bn ý, št in ě ne ex is ní uč eb ni ci úp ou si ta k po do pr av id la : v p ol v t ýh le kr ea tiv a a če št in a js že , tin áš lš ch ní po řík e si ad ož kl ná a zá – pr ot sl ab ic e. M ož ch to ně ko lik gi ckej dů vo d i zv lá dn ut í tě to m á sv ůj lo př e už al t y, ca ik ke at gr am ob st oj ně po ce m a do ce la lze si za h ra ni ć! pr av id el . Cz es

W W W.REDWAY M AG.C Z

rozhovor /

T EXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV JANA KRČMÁŘE

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Five O’Clock Tea Jan Krčmář: Ze života středně úspěšné české kapely Na Facebooku mají pět tisíc fans, jejich největší hitovka Helmut (kterou kapela už skoro nenávidí, ale lidi ji stále milují) 80 000 zhlédnutí na YouTube. Písnička Slunovrat, která podle Honzy nejlépe vystihuje tvorbu kapely, má k pětasedmdesáti tisícům, takže docela dobrý, nicméně žádný label jim ještě lano nehodil. Kluci by se ho přitom chytli docela ochotně, zvlášť kdyby to byl BiggBoss. Někteří členové kapely mají holku, někteří dokonce dítě. Někteří mají jen dluhy, někteří už začínající závislost na alkoholu. Dohromady mají pronajatou zkušebnu Na Švábkách, kde mají nebo měly zkušebnu v podstatě všechny pražské kapely, které něco znamenají. „Jsme na tom už tak dobře, že ji máme sami pro sebe a nemusíme se dělit s jinou kapelou.“

W W W.REDWAY M AG.C Z

Hraním vydělali tolik peněz, že uvažují o koupi ojeté dodávky, aby nemuseli platit za drahou smluvní přepravu. A to mají, prosím, i na natáčení desek ve studiu a výrobu videoklipů, což je, jak každý ví, vůbec nejdražší položka v rozpočtu. Tedy nežijí si špatně, ale zas žádní Kabáti, aby bylo na složenky nebo na nové pěkné nástroje, všichni musejí chodit do práce. Do dobře placené práce, protože nástroje jsou drahé a pořád potřebujete nové. Five O’Clock Tea do nich zatím investovali asi čtvrt milionu. Až na ně půjdete, tahle informace vám jistě pomůže k hlubšímu zážitku, i když obecně prý neplatí, že čím dražší krámy, tím líp kapela hraje.

rozhovor /

Jak dlouho už hraješ po různých kapelách? Asi dvanáct let, první se jmenovala Ghetto, dost příznačný pro šestnáctiletý radikální pankáče. Posledních pět šest let jsem ve Five O’Clock Tea. To je zásadní. Moje druhá rodina. Hrajeme crossover, zpíváme česky. Máme zpěvačku a zpěváka. Čeho jste zatím dosáhli? Five O’Clock Tea existujou už asi jedenáct let, já přišel pozdějc, a docela dost toho dokázali právě hned na začátku. Vyhráli nebo se vysoko umístili v celonárodních soutěžích, jako byla třeba Cola-Cola PopStar, to dneska už ani není. Možná se v muzice soutěžit nedá, nevim, ale tenkrát to spoustě českých kapel pomohlo. Vyhrál to taky Niceland a další, co se pak na scéně docela uchytili. Za úspěch taky považuju čtyři desky, jedno EP a v českých podmínkách pak vůbec jednu důležitou věc: vydržet… Prostě vydržet, jo. To se hodí do podmínek všude na světě. Říká to i Madonna: Kdo vydrží, vyhraje. U nás se spousta kapel do tří let rozpadne. Nedávaj to lidsky, finančně, pracovně. Buď nedokážou bejt zodpovědný, nebo maj moc vysoký očekávání, chtěj rychle slávu a prachy, no, tak takhle to u nás právě nefunguje. Je to boj. Na to, jak jsme malá země, je tady obrovská konkurence, kapel je tady až moc, stačí se podívat na Bandzone.cz, desítky tisíc registrovaných kapel, interpretů, hudebních projektů. Aha, a kolik by jich mělo podle tebe bejt, aby to bylo akorát? Na naši malou zem? Já nevim, ale myslim, že kdyby se to seškrtalo na půlku, tak by se tý druhý půlce mnohem líp dejchalo. (oboustranný smích) Výborně, tak kterou kapelu vyrazíme jako první? Jmenuj. Ne, musíme to vzít systematicky přes žánry. Nejvíc zbytečných kapel hraje agro metal a punk rock… Ale počkej, já přece nemůžu dělat takový vtipy, když pracuju v Kytarách. Všechny tyhle kapely u nás nakupujou. No to je na tom právě to nejlepší, ne? No to nevim, to nemůžu, celé se to začíná vyvíjet úplně špatně… Pojďme od toho, nechci se do toho zabrušovat, abych pak z toho musel nějak vybrušovat. Půlka kapel je zbytečná, to ti potvrdí každej, protože si myslí, že ta jeho je v druhé půlce. Kapel je teda moc, ale když se podíváme třeba na anketu Český slavík, vidíme, že to vyhrávaj pořád jedny a ty samý lidi. Čím to je? Jo počkej, ty ale určitě taky choděj do Kytar, tak nic… Slavík je anketa popularity, popularita je oblíbenost. Ta se vytváří mimo jiné tím, že kapelu často hrajou v rádiích, píše se o ní v bulváru nebo dokonce v seriózním tisku. Takových kapel je tady deset nebo patnáct. Zbytek se snaží pořád něco plodit a dávat to do éteru, nacpat se, kam to jde, a nezahynout, no. S tím hraním v rádiu je to začarovanej kruh. Rádia dělají průzkumy u posluchačů, co se jim líbí. Posluchačům se líbí většinou to, co už z rádia znají. Rádia tedy pořád dokola hrají Kryštofy, Kabáty, Chinaski a Lucii, protože nové kapely nikdo slyšet nechce. A nechce je slyšet, protože je nezná. A nezná je proto, že je nehrají v rádiu.

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Přesně. A stejný to je na hudebních festivalech. Skoro všechny středně velký fesťáky lákaj už roky a roky na ty samý jména. Rozdíl je jen u městských slavností, tam jsou ještě dál, ty smlouvaj už jenom s revivalama těchhle kapel. No, a vás v rádiu taky nehrajou. Dá se to vůbec nějak prolomit? Abyste byli jako Olympic! Mimochodem, Olympic, jo. Nedávno jsme měli v Kytarách workshop s jejich basákem, Milanem Broumem. A ten si nám v zákulisí stěžoval, že dostat do rádií novou tvorbu Olympiku taky nejde, posluchači vyžadujou jen starý hity, pořád dokola Želvu a Dynamit. Já ani nevěděl, že maj nějaký nový desky ještě. Ale oni pořád tvořej a rádia jim to nechtěj hrát. Kapela kapel, český Rolling Stones, viď, a už taky nejsou pro rádia dobrý.

Nejvíc zbytečných kapel hraje agro metal a punk rock No ale jak to teda udělat? Máte, kluci, nějakej plán? Dobrej začátek je okouzlit lidi v médiích a pak dělat rozhovory, jako já teď s tebou, haha. Když se o kapele vytrvale píše, vstupuje do povědomí veřejnosti. Pak máš menší rádia, alternativnější, a když se seznámíš s jejich dramaturgem, donutíš ho, aby si poslechnul cédéčko, tak z toho třeba jednu písničku zařadí. Nás občas hrajou na RockZone 105,9. Asi hlavně proto, že tam pracuje náš bubeník. Z toho plyne, že když nemáš kontakty, jsi v… … si nezahraješ. Jak se ale seznámit s hudebním dramaturgem významného rádia, když nemáme bubeníka, co tam pracuje? To je práce manažera. Nejlepší manažeři jsou rozebraný kapelama, které si můžou dovolit jim platit, takže v míň známých kapelách musejí přiložit ruku k dílu všichni. Seznamovat se, to znamená chodit tam, kam chodí tihle lidi. Bavit se s nima, bejt vtipnej, ale pozor, zas ne vtíravej, protože oni už to znaj a nemaj rádi, když tlačíš na pilu. Takže práce manažera a členů skupiny je vymetat večírky? Haha, no v podstatě jo, je to taková práce. Napsat mail někam na info zavináč nefunguje. Manažerem by tedy asi měla být mladá, krásná, chytrá a vtipná žena. Protože s těmi se všichni seznamují rádi, ne? Navíc vytváří dojem, že celá kapela je taková. To platí stoprocentně. Problém je, že takových žen je v oboru management neznámých kapel málo, takže nezbývá, než se do toho pustit sami. A to je dobrý, přece sama kapela v tom má největší srdce, největší motivaci, věří tomu, co dělá. A to je předpoklad přesvědčivosti, která je zase předpokladem úspěchu. Pro manažera jsou největší motivací peníze, jenže ty neznámá kapela nemá. Nebo musí bejt do někoho z tý kapely zamilovanej. To je taky motivace. A srdce, hehe. To umění prodat kapelu je vlastně jako prodat jogurt. Těch je na trhu taky sto značek, různě barevných kelímků a názvů, ale proklatě stejný chuti. Tím chci říct, že když je produkt nevýraznej, průměrnej a lehce zaměnitelnej, nepomůže mu ani nejlepší manažer na světě, ne? Je to tak, neznámá kapela musí především strašně makat. To je alfa

Seznamovat se, to znamená chodit tam, kam chodí tihle lidi. Bavit se s nima, bejt vtipnej, ale pozor, zas ne vtíravej, protože oni už to znaj a nemaj rádi, když tlačíš na pilu. W W W.REDWAY M AG.C Z

rozhovor /

omega všeho. Točit každou blbost a dávat to na Facebook, aby byla pořád vidět. Na druhou stranu, nikdy v historii to nebylo jednodušší než teď, internet má každej. No ale i když se kapela snaží, kolikrát to stejně nejde. Máš nějakou veselou motivační historku, jak jste do toho dali všechno, byli přesvědčený, že to vyjde, a nakonec z toho nic nebylo? Ani ne. Nedostali jsme se třeba na spoustu festivalů, kde jsme chtěli hrát, ale to je normálka, ne nějakej zaznamenáníhodnej příběh. Tak já ti jednu takovou storku řeknu, poslouchej. Není teda z hudebního prostředí, ale klidně by mohla být. Dřív známá firma pražského graffiti, dnes etablovaný a drahý malíř s titulem a všema možnýma cenama, obdivoval ještě jako student Michela Gondryho, slavnýho režiséra hudebních klipů. A akorát když byl na Erasmu v New Yorku, dozvěděl se, že tam Gondry otvírá nějakou výstavu. Vypálil teda cédéčko se svojí vybranou tvorbou a, nikým nepozván, se vydal do galerie na tu slávu, že se tam jako s Gondrym seznámí, pokecaj, on mu dá to cédéčko, Gondry se na něj podívá a hned mu nabídne spolupráci na příštím klipu. Dovnitř se neodvážil, takže stepoval před vchodem už tři hodiny před zahájením, aby ho náhodou neprošvihnul. Naděje střídala zoufalství, velký emo, takže když u chodníku zastavila limuzína a z ní vystoupil Gondry, vrhnul se k němu tak divoce, že ho úplně vyděsil a málem zasahovala ochranka. Začal Gondrymu pumpovat pravicí a přitom drmolil, že je artist from Prague, velkej fanoušek a že má tadyhle svoje cédéčko, kdyby se na to mistr ráčil podívat a třeba mu sdělit názor, že vevnitř je mail, telefon a všechno. Gondry se usmíval takovým tím stylem, jako se usmíváme na blázny, „jasně, všechno bude dobrý, kámo“, pokyvoval hlavou, cédéčko strčil do kapsy u saka a šel dovnitř. Artist from Prague ho následoval a v galerii pak celou dobu nenápadně stopoval, co dělá, s kym se baví, co pije a tak. Za hodinu vyšel Gondry ven a zamířil do limuzíny. Zajel rukou do kapsy a našel tam to cédéčko. Podival se na něj, jako kdyby ho nikdy neviděl, a před očima našeho hrdiny ho vyhodil do kanálu. No, tak to je smutnej příběh. Ale je dobrý, že mladej vytrval, že to nevzdal. Dopadlo to dobře, dneska v tom New Yorku sám vystavuje. Jednou určitě přijde i Gondry. No a ty sám jsi nikdy nezkoušel někoho oslovit, abys kapelu někam protlačil? Teď se to právě učím. Mám svoji novou kapelu B.U.M, takovej elektro hip hop nářez… Co znamená ta zkratka? Jakej je celej název? No ta zkratka je název. Může to bejt kombinace jakýchkoliv slov na B, U a M, není to přesně daný. Mě vždycky bavily názvy psaný jako zkratky. Aha. Takže třeba Budulínci… Ne, Bubeníci uměj milovat! Takhle, jo? Jak kdo chce. Mně bum připadá jako úderný slovo. Krátký a snadno zapamatovatelný. Slova se na to můžou vymejšlet různý, pracuju s tím i v textech, je to širší koncept. Aha, tak zpátky k původní otázce. Jaké jsou tvoje zkušenosti s protlačením kapely na ta správná místa? Já jsem v kapele, kterou už lidi trochu znaj, takže k prosazení nové kapely využívám její kontakty. První koncert B.U.M byl přirozeně

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

s Five O’Clock Tea, dělali jsme předkapelu. Z koncertu v pražském Futuru jsme pak natočili video, které sestříháme do promo klipu a budeme s ním dál oslovovat kluby a festivaly. Dali jsme do toho svoje peníze, tak koukáme, aby to bylo dobře udělaný a splnilo to účel. Aha, to se hodí. Když hraješ na koncertě v obou kapelách, máš dva honoráře, ale jenom jedny cestovní náklady. Boží. Dělat předkapelu je zezačátku jediná možnost. Ale pozor! Rozmohl se nám tady na scéně takový nešvar. Jak jsem předtím říkal, že nová kapela musí dřít a dát do toho všechno, tak zas ne za každou cenu. Má nějakou důstojnost taky. Platit za to, aby mohly dělat předkapelu partám, který samy nejsou žádný hvězdy, je zoufalství. Jak to probíhá? To si ta slavnější kapela o to řekne, nebo míň slavná peníze sama nabídne? Řekne si slavnější kapela. Chcete s náma jet na šňůru, tak zaplaťte. Přitom dělat předkapelu je dost nevděčný. Lidi nepřišli na tebe, takže se bavěj u baru, zvukař má příkaz, že nesmíte hrát hlasitějc než headlineři. Když to požaduje Metallica, tak to chápu, ale místní parta v kulturáku někde v Benátkách nad Jizerou? Trapný. Hnus. Který kapely to dělaj? Nemám důkazy, takže ti to řeknu jen off record. Nám to zatím nikdo nenabíd. Radši bych jmenoval kapely, který maj opačnej přístup a mladým kapelám pomáhaj, sharujou svoje know-how, poraděj, ukážou. Takovej je třeba Risto Sokolovski, hiphopovej producent, co je na scéně pomalu třicet let. Ten už by moh machrovat, a vidiš, nedělá to. Protože je profesionál. U nás v Kytarách dělal několik workshopů, ukazoval studiovou práci, otevřel počítač, nechal každýho, ať se podívá, to zrovna dělal na nějakým tracku pro Jamese Colea, myslím. Odpověděl na každou otázku, byl hodně otevřenej. Moimir Papalescu je taky takovej. Nebo Franta Kotva ze Žlutýho psa byl takovej. I David Koller je na začínající kapely hodnej, nebo aspoň bejval. Na druhou stranu, kapela přijede poprvé na fesťák a je samou radostí tak rozjívená, že to ostatní nevydejchávaj. Tradiční je příchod do backstage a okamžité somrování cigaret, alkoholu, ladiček, strun a paliček, který si zapomněli doma. Jo, tam se vždycky nejlíp pozná, kdo je co zač, haha. Bejt moc oprsklej k žádnýmu velkýmu přátelství s ostatníma kapelama nevede. Jedině že by z tebe do budoucna koukal nějakej byznys, že vypadáš, že by sis za hraní i zaplatila, tak tě strpěj a naoko se na tebe vlídně usmívaj.

Slušná kytara, na kterou se začátečník naučí a nemusí se za ni stydět, se u nás dá koupit do čtyř tisíc Když pracuješ v těch Kytarách, existujou v hudebních nástrojích podobný trendy jako třeba v módě? Že letos frčí tenhle tvar, takhle barva a tak? Samozřejmě. Mění se to, ze starých typů se časem stane retro, z těch nejlepších klasika, zbytek skončí v propadlišti dějin a výrobci pořád vymýšlejí cool novinky, který všechny chceš, ale nemáš na ně peníze.

A co je teďka nejvíc must-have, co je trend? Vrátily se fendery. Stratocastery, telecastery. Telecaster je kytara vymyšlená původně pro country hudbu. Náš kytarista si ho koupil, samozřejmě se do něj úplně zamiloval. Před patnácti lety, kdy frčeli Linkin Park a takový party, telecaster v módě nebyl. To by nikoho ani nenapadlo, hrát na něj takovou muziku.

No v tomhle je to těžký, ale zas na druhou stranu, když pracuješ v oboru, kterej tě baví a máš v něm osobní zájem, je to životní výhra. Je radost, že u toho můžeš bejt, máš novinky z první ruky a hlavně tým lidí, který viděj svět podobně jako ty. Když něco děláš ráda, pracovní doba v podstatě neexistuje. Je to takovej nekončící maraton zábavy.

A kolik u vás stojí takovej nejlevnější Fender Stratocaster? Asi čtrnáct až dvacet tisíc. Máme samozřejmě i levnější kopie, který jsou v dnešní době na velmi dobrý úrovni. Slušná kytara, na kterou se začátečník naučí a nemusí se za ni stydět, se u nás dá koupit do čtyř tisíc.

A je u nás nějaká kapela, který závidíš vybavení, říkáš si ty jo, tohle kdybysme měli? Ani ne. Ale baví mě sledovat, kdo na co hraje. Je to pro mě dobrej marketingovej průzkum. Nikomu nic nezávidim, ale když u ostatních hudebníků vidim něco, co bych sám chtěl nebo co se mi líbí, automaticky je považuju za největší borce. Každej si podle mě zaslouží to nejlepší.

Je těžký pracovat v Kytarách, když zároveň hraješ ve dvou kapelách a teď každej den kolem sebe vidíš ty věci. Ježiš, takhle kytara za dvě stě tisíc, tu bych chtěl, ježiš, tohle kombo a tak?

W W W.REDWAY M AG.C Z

vše o /

T EXT: JIŘÍ BEJČEK FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Ronda Rous e y W W W.REDWAY M AG.C Z

vše o /

Je jednou z nejbohatších sportovkyň světa, přitom ještě před pár lety musela mít tři brigády, aby nemusela bydlet v autě. Ronda dokázala, že od strojeného juda k brutálnímu MMA nevede zas tak dlouhá cesta. Stačí hlad po vítězství. „Když mě čeká zápas a vycházím z hotelového pokoje, cítím se jako Superman, když vychází z telefonní budky. Vypnutá prsa, za zády vlající plášť. Nezastavitelná a neporazitelná. Jen na hrudi nosím logo UFC.“ Logo společnosti, která provozuje elitní profesionální soutěž v MMA. Jestliže hokej má svůj strop v podobě NHL, pro smíšená bojová umění je tu právě UFC. A ještě v roce 2011 se Dana White, hlava téhle společnosti, na jednom americkém sportovním kanále zařekl, že ženu v jeho lize nikdy nikdo bojovat neuvidí. Tenkrát jeho výrok nikoho nepřekvapil. MMA patří k tomu nejdrsnějšímu, co se ještě může klasifikovat jako sport. Miliony fanoušků po celém světě ho s nadšením sledují v živých přenosech. Další level po MMA je snad už jenom pokus o vraždu v zapadlé uličce někdy kolem půl druhé ráno, a to v televizi naštěstí neuvidíte. Vší silou Smíšená bojová umění z větší části vycházejí z řecké starověké zábavy pankrátion, což v překladu znamená něco jako „vší silou“ a podle legendy ho vymyslel mytický hrdina Héraklés. Pankrátion byl součástí antických olympijských her a patřil k nejnavštěvovanějším disciplínám. Při hodu diskem nebo skoku do dálky totiž nikdo neumíral krutou smrtí, zato zápasníci měli povoleno vše – od kousání až po vydloubávání očí, zkrátka zábava pro celou rodinu. Moderní MMA od podobných zákeřností, včetně úderů do slabin, upustilo. To samozřejmě nic nemění na brutalitě tohoto sportu. Ani v osmiúhelníkovém ringu, který je navíc obehnán pletivem, není smrt výjimkou, a to i přes bedlivou kontrolu od rozhodčího. Stačí chvilka nepozornosti, a zápasník dokáže v rauši svého soupeře doslova ubít. Hleďme, k čemu taky může vést dokonalá znalost bojových sportů a umění, jako je box, kick-box, jiu-jitsu, muay thai, taekwondo nebo judo. Ronda bez H A právě z juda se k MMA zápasům dostala i Ronda Rousey. První skutečný souboj ji ale potkal hned během jejích prvních minut na světě. Narodila se totiž s pupeční šňůrou omotanou kolem krku a během porodu se jí zastavilo srdce. „Na svět jsem přišla úplně modrá a nehybná.“ Zdravotní stav novorozence se hodnotí podle takzvaného Apgar skóre od nuly do desítky. Čím vyšší číslo, tím lepší životní start. „Já měla nulu. Všichni mysleli, že jsem mrtvá.“ Na porodním sále nastal zmatek, doktoři se hned pustili do oživování. Když se jim po několika minutách povedlo přivést malou zápasnici zpátky, porodní sestra mohla konečně rodičům položit otázku, jak se bude dcerka jmenovat. „Táta okamžitě odpověděl, že Ronda. A nadiktoval to tak, jak slyšel. Lidé se mě často ptají, proč se nejmenuju Rhonda, protože tak je to správně.“ Otec, vlastním jménem Ron, prostě chtěl, aby se jmenovala po něm. „A tak to mám i v rodném listu. Mohli tam rovnou napsat ‚Ronda bez H‘, protože tak se vlastně celý život představuju.“ Ani po překonání komplikovaného porodu ale nebylo vyhráno. Rondin mozek byl poměrně dlouho bez kyslíku a doktoři očekávali, že se to dřív nebo později projeví. Měli pravdu. „Když mi byly dva roky a pořád jsem ze sebe nevydala jediné slovo, naši si začali dělat starosti. Na vyšetření mozku se ukázalo, že moje řečové centrum je umístěné

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

v jiné části než u většiny lidí.“ To vedlo k tomu, že z Rondy se většinu času hrnuly jen chaotické pazvuky. Ke svým třetím narozeninám si přála polštář ve tvaru wrestlera Hulka Hogana. Nikomu ale nedokázala vysvětlit, co vlastně chce. „Ten fackovací polštářový panák byla jedna z nejlepších hraček z osmdesátých let. Musela jsem ho mít,“ vzpomíná Ronda. Jezdili s tátou po všech losangeleských hračkárnách, dokud na něj v jednom nenarazili. Ronda na něj ukázala a povedlo se. „Po návratu domů se ze mě a Hulka stala nerozlučná dvojka. Skákala jsem na něj z gauče loktem a nutila mámu, aby počítala do tří. Nakonec jsem mu urvala ruku. Možná to byla náhoda, možná předzvěst věcí příštích.“ Táta Rouseyovi se tou dobou rozhodli přestěhovat z Kalifornie přes polovinu USA. „Když jela moje starší sestra Maria jednoho dne ze školy, viděla, jak na ulici někomu ustřelili hlavu. To byla poslední kapka. Našim došlo, že nám bude líp v nějakém klidném zapadákově, a tak jsme se přestěhovali do Severní Dakoty.“ Životní náklady jsou na severu Ameriky nesrovnatelně nižší než v Kalifornii, a tak si mohl Rondin otec dovolit skončit s prací, zatímco její matka si dodělala doktorát a začala přednášet na místní univerzitě. „Až tam jsem se pořádně sblížila s tátou. Podnikali jsme spolu dobrodružné výpravy, zatímco máma a sestry byly ve škole,“ vzpomíná. „Až s jeho pomocí jsem se naučila doopravdy mluvit a skládat normální věty.“ Rodinnou idylku ale narušilo jedno nevinné sáňkování, při kterém se její otec těžce poranil. Ronda všechny následující měsíce popisuje jako pendlování mezi domovem a nemocnicí. „Nejsilnější člověk, kterého jsem znala, a zlomil si páteř. Pamatuju si, jak ležel nehybně na posteli, celý od krve. Měl vzácné onemocnění, které zabraňuje vytváření sraženin, takže prostě pořád krvácel. Vybavuju si, jak to prosakovalo skrz peřiny a povlečení.“ Lékaři Rona Rouseyho propustili z nemocnice s krutou diagnózou – postupně se mu rozpadá páteř. Se svým stavem se nedokázal smířit a v roce 1995 spáchal sebevraždu. Rondě bylo tehdy osm let.

Když jsem chtěla seknout s prací, stačilo si představit, že budu muset spát na zadní sedačce mé staré hondy Judo „První měsíce po tátově smrti jsem skoro nemohla žít. Budila jsem se ze spaní a často mívala pocit, že prostě jen nepřišel z práce. Když jsem třeba za polštářem na gauči narazila na balíček jeho oblíbených žvýkaček, bylo to jako rána pod pás. Postupně jsem pochopila, že se mi může stýskat, ale nesmím čekat u dveří, protože už nepřijde.“ Rondina matka, vlastním jménem AnnaMaria, začala dva roky po tragédii chodit s vědcem, který ji posléze požádal o ruku. Celá rodina se nakonec rozhodla přestěhovat zpět do Los Angeles, vrátit se ke kořenům a starým známým. „Máma je bývalá mistryně světa v judu. Její kamarád založil ve městě klub a poprosil ji, aby tam

dělala trenérku. V jedenácti letech jsem se rozhodla, že judo taky vyzkouším. A to byl zlomový okamžik mého života.“ Hned při prvním vstupu na tatami se do juda zamilovala. Žasla nad tím, jak je složité a jak zvítězí ten nejvynalézavější zápasník. „Každý chvat a technika má tolik drobných aspektů. Vyžaduje to přemýšlení. Do protivníka se musíte vcítit, dostat se mu pod kůži, a teprve pak ho zlomíte.“ Judo ale nejsou jen tréninky, už po měsíci přišly první závody. „Uměla jsem jeden hod a jeden úchop. I když to byl jen malý místní turnaj, bylo to málo,“ vzpomíná. „Jakmile jsem vešla do haly, začala jsem si nervózně popotahovat bílý pásek na kimonu.“ AnnaMaria vycítila Rondino váhání a odvedla si ji stranou. „Čekala jsem povzbudivé řeči, že o nic nejde a mám si to jen užít. Ale máma se mi podívala do očí a řekla tři slova: Ty. Můžeš. Zvítězit.“ A tak se i stalo. Když v podobném turnaji o dva týdny později skončila Ronda „jen“ se stříbrnou medailí, došlo jí, jak moc nesnáší prohru. „Od té doby jsem se rozhodla vyhrát pokaždé, kdy vlezu na tatami!“ Zranění Judo se stalo hlavní náplní jejího života a naučilo ji překonat fyzickou bolest. Na zlomené chodidlo ale vzpomíná dodnes. „Bylo to ve druháku na střední. Rozhodla jsem se, že poprvé v životě zatáhnu školu. Když jsem přelézala vysoký plot, přepadla jsem a na betonu mi nepřirozeně cvaklo v levé noze. Zlomila jsem si chodidlo.“ Nepříjemné zranění ale nepřiznala, a ještě druhý den jela do Severní Kalifornie na juniorský turnaj, samozřejmě odhodlaná zvítězit. „Za svou kariéru jsem soutěžila se zlomenými prsty i vyvrtnutým kotníkem. Ani chřipka

W W W.REDWAY M AG.C Z

nebo bronchitida nebyly tak náročné jako to chodidlo! Pokaždé, když mě pořadatelé vyzvali k nástupu, mi na čele vyrazil pot. Nemohla jsem skoro ani chodit.“ Turnaj nakonec opouštěla skutečně jako vítěz, ačkoli v průběhu dne jeden zápas prohrála. To zaujalo její matku. Nebyla zvyklá, že Ronda ztrácí body. „Neumím lhát, přiznala jsem zlomenou nohu i útěk ze školy. Máma mi vynadala, na druhou stranu ale uznala, že zápasit s takovým zraněním je dost velký trest. Stejně mi k tomu přidala ještě měsíčního zaracha.“

Celý rok jsem neusilovala o nic. Měla jsem v plánu jenom chlastat. Ráno jsem se vracela sjetá z baru a pozorovala oceán. Další velkou nepříjemností bylo zranění kolena. „Bylo mi šestnáct a měl to být můj průlomový rok, mohla jsem poprvé nastoupit na národním mistrovství v kategorii seniorů. Navíc jsem se chystala vyhrát juniorský šampionát US Open, což je nejprestižnější turnaj mládeže.“ Lékař jí ale po rentgenu diagnostikoval utržený přední zkřížený vaz. Operace a minimálně půl roku bez juda. „Nejvíc mi dělalo starosti to, že zatímco soupeřky budou vylepšovat svou techniku, já budu muset ležet v posteli. Musela jsem si přiznat, že nejsem neporazitelná.“ Přesně za půl roku už ale znovu zvítězila ve své kategorii na US Open a za týden zopakovala skvělý výsledek

vše o /

i na Canadian Open. Stanula v čele žebříčku své váhové kategorie. Prakticky rovnou z postele se dostala do americké reprezentace. Vítězství, vítězství, vítězství „Máma souhlasila, že si můžu pořídit kočku. Dala jsem jí jméno Peking podle dějiště olympiády v roce 2008. To byl můj cíl pro příští čtyři roky.“ Nakonec se ukázalo, že ji klidně mohla pojmenovat Athéna. Na jaře 2004 si totiž došla pro vítězství i v národním mistrovství mezi dospělými, a nominace na olympijské hry v Řecku byla na světě. Zatímco Ronda jásala, zbytek reprezentace ji v oblibě neměl. „Byla jsem sedmnáctileté děcko. Při pohledu na mě si seniorští zápasníci museli uvědomovat, čeho všeho už nedosáhnou.“ Jako nejmladší judistce na celých hrách jí nikdo nedával ani minimální šance. Její hlava byla ale nastavená jinak, a přestože skončila nejlépe z celé americké reprezentace, opouštěla Athény v slzách. „Skončila jsem devátá, to mi prostě nemohlo stačit. Padla jsem mámě do náruče a brečela jako nikdy předtím.“ Chuť si letěla spravit na juniorské mistrovství světa do Budapešti. Když první den vyhrála s přehledem tři zápasy a kvalifikovala se do semifinále, dostala se k ní úsměvná informace. „Jelikož se Američanům v judu tolik nedaří, nepočítali organizátoři s možností, že to nějaký reprezentant USA vyhraje. Po mých výkonech prý po celé Budapešti sháněli americkou vlajku a nahrávku hymny. Oni nepředpokládali, že někdo z nás vyhraje, já zas nepředpokládala, že odjedu s něčím jiným než zlatem.“ Ve finále porazila soupeřku z Číny a zápas trval pouhé čtyři vteřiny (zhruba tak dlouho, jako jste četli tuhle větu). Stříbro z mistrovství světa seniorů a zlato z Panamerických her v Riu de Janeiro byly předzvěstí toho, co se chystalo na rok 2008. Peking! „Od roku 1992, kdy je judo olympijským sportem, ještě žádná americká judistka nezískala medaili. Představovala jsem pro naši zemi největší šanci.“ Možná za to mohla přemotivovanost, možná jen nepříznivý los soupeřek. Ronda Rousey zažila na svých druhých hrách porážku už ve čtvrtfinále. „Jako by mi někdo vytrhl srdce z těla. A pak to ve mně cvaklo, z ublížené chudinky se stala rozzuřená fúrie.“ V judistických soutěžích existuje možnost, jak se po prohře opět vrátit do turnajového pavouka. Říká se tomu repasáž a dává poraženým zápasníkům šanci zabojovat alespoň o třetí místo. „Rozhodla jsem se, že z tý podělaný arény neodejdu s prázdnýma rukama.“ První soupeřku zničila a v semifinále si pak takticky došla pro vytoužený bronz. A pak přišel zkrat. Krize Konečně olympijská medaile, a pak najednou prázdno. „Obětovala jsem toho pro Peking tolik, a nakonec jako by to za to ani nestálo. O olympiádě jsem snila od dětství, vyhrála jsem medaili, ale stejně mě neustále pronásledoval pocit zklamání.“ Ronda se odstěhovala od matky a začala dohánět všechno, o co kvůli judu přišla. „Celý rok jsem neusilovala o nic. Měla jsem v plánu jenom chlastat.“ Pořídila si psa a na nájem malého bytu vydělávala v nedalekém baru. „Často jsem dostávala spropitné ve formě marihuany. Pár štamgastů tam obchodovalo i s pilulkami Vicodinu. Když jsem dělala, že to nevidím, dostala jsem jich pár zadarmo.“ Z toho období si nejvíc pamatuje chvíle, kdy se vracela ráno z baru a sjetá pozorovala oceán. Z olympijské medailistky troskou, a to během několika měsíců. Prozření Psychická krize trvala rok. Pak Rondu napadlo, že tohle není vhodný program pro zbytek života. „Změnilo mě to. Celou tu dobu jsem žila na vlastní pěst a ze dne na den. Teď mi ale docvaklo, že chci zpět.“

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

Vrátila se k tréninku. Jeden z jejích sparing partnerů v kalifornské tělocvičně před ní jen tak mimochodem prohlásil, že by byla skvělou zápasnicí MMA. Až v ní hrklo. „Vzpomněla jsem si na večery, kdy jsme s kamarády sledovali přímé přenosy MMA zápasů. Byla tam nějaká amatérská liga žen a já během těch pár minut napočítala několik momentů, kdy mi bylo jasné, že bych obě ty zápasnice s přehledem porazila.“ Nezávazná poznámka kolegy ji přiměla k další velké změně. K doslova dokonalým znalostem juda musela přidat i další odvětví a hlavně sehnat trenéry. „Moje MMA kariéra se teprve začínala rozjíždět, takže jsem potřebovala další práci, abych mohla všechno zaplatit. Kamarádi mi pomohli najít nějaký přivýdělek, a tak jsem nakonec měla diář zaplněný tréninky a třemi brigádami.“ Box a další bojová umění střídala s prací na veterině, nočními směnami v nonstop posilovně a vyučováním juda. „Ty práce nestály za nic, ale vždycky, když jsem s tím chtěla seknout, stačilo si představit, že budu muset spát na zadní sedačce mé staré hondy.“ MMA Všechno nakonec dopadlo přesně tak, jak si naplánovala. V roce 2010 začala zápasit v amatérských lokálních ligách, kde drtila svoje soupeřky s takovým přehledem, že rok nato už nastupovala do klece v oficiální (ale stále nižší) Strikeforce. Ve stejné době se tuhle ligu rozhodla koupit samotná UFC a Dana White, člověk, který odmítal ženy ve své soutěži, se shodou náhod dostal s Rondou Rousey k jednomu stolu. „Byl jsem přesvědčen, že svůj názor nezměním. Ženy jsem v UFC prostě nechtěl. Stačilo ale patnáct minut, a napadlo mě, že Ronda by mohla nastartovat novou éru MMA.“ První velký zápas žen pod hlavičkou UFC byl nakonec na 23. února 2013. Anaheimská hala viděla téměř pětiminutový souboj, na jehož konci se radoval… kdo jiný než Ronda Rousey. Zvítězila díky své oblíbené technice, jako judistka se totiž nejlépe cítí na zemi, když drží soupeřku v páce. Zatímco první velký zápas trval pět minut, v následujících dvou letech mělo jejích pět výher průměrný čas kolem půl minuty. Neporazitelná Ronda začínala publikum nudit. „Diváci mě vypískali, i když jsem zvítězila. Jsem zvyklá spíš na nepřízeň než ovace. Všichni doufají, že prohraju,“ přiznala. Happy end se nekoná Když ji v srpnu 2015 vyzvala k zápasu bývalá profesionální boxerka Holly Holm, fanoušci MMA po celém světě zbystřili. Ronda potřebovala dostat svou soupeřku na zem, kde je suverénní, ale během čtyř minut se jí to povedlo jen jednou, a ještě špatně. Unavila se a v posledních minutách už z ní byl doslova boxovací pytel. Holm ji dorazila tvrdým kopem do hlavy. Konec. Ronda Rousey poprvé zažila knock-out. Na konci loňského roku se pokusila vrátit ve velkém stylu. V ringu vydržela přesně 48 vteřin. Brazilka Amanda Nunes ji trefila do hlavy tolikrát, že rozhodčí musel v zájmu Rondina zdraví zápas předčasně ukončit. Ronda Rousey možná skončila neslavně. Navždy se ale zapsala do historie juda, a hlavně MMA, které svou tvrdou prací otevřela ženám.

W W W.REDWAY M AG.C Z

VÁ

PÍ SK A LI ,I K DY Z JS EM ZV ÍT EZ IL A .V

J Í,

JU .

technologie /

T EXT: JAKUB VRBICKÝ FOTO: ARCHIV

Kup (PRODUCT)RED. Zachráníš život Podle světové zdravotnické organizace WHO je AIDS čtvrtým největším světovým zabijákem. Od doby objevení nemoci se nakazilo asi 63 milionů lidí, z nichž 30 milionů zemřelo. Ačkoliv se medicína posunula mílovými kroky kupředu, stále není žádná možnost, jak nakaženého člověka spolehlivě vyléčit. Je možné život nemocného výrazně prodloužit. Solidaritu a pomoc může projevit každý zakoupením výrobku ze série (PRODUCT)RED. Co jsme udělali v 90. letech správně V Česku počet nakažených stoupá, v posledních letech dokonce docela dramaticky, přesto se u nás o AIDS už příliš nemluví. Není to problém číslo jedna, na cukrovku nebo infarkt umírá mnohem víc obyvatel. AIDS se u nás příliš nerozšiřuje hlavně díky masivní prevenci, která probíhala v 90. letech zároveň s drogovou politikou,

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X

která nekriminalizuje uživatele. Bezplatné výměny jehel za použité, testy na AIDS, osvěta na drogové scéně a též v komunitě prostitutek a prostitutů se občanům zpočátku zdála jako postavená na hlavu nebo dokonce jako „návod, jak brát drogy“. Pravda je, že pokud bychom se tehdy vydali represivní cestou jako Rusko nebo Ukrajina, měli bychom dnes ve velkých městech celé čtvrti promořené AIDS, žloutenkou a dalšími chorobami. Takže tohle jsme udělali správně. Na druhou stranu nebezpečí nakažení stále existuje. Česká vláda vynaloží každý rok průměrně 10,6 milionu korun na podporu prevence, což sice vypadá ohromně, ale vlastně to nestačí. První věc, která vás před AIDS spolehlivě chrání, je kondom. Za hranicemi je to horší Asi jste slyšeli, že nejhorší je situace v subsaharské Africe, ale velké problémy má i zmíněné Rusko, Ukrajina, Thajsko nebo Indie. Ve Svazijsku je nakaženo téměř 40 % populace, v České republice jen

0,1 % populace, na světovém žebříčku jsme na 135. místě. Pokud přestaneme s prevencí, počet nakažených vzroste. Prevencí, osvětou a pomocí nakaženým a jejich rodinám se po celém světě zabývá nespočet organizací, mezi bohaté společnosti, které jim přispívají na provoz, patří i Apple. (PRODUCT)RED Za jedenáct let existence programu (PRODUCT)RED rozdělil Apple víc než 160 milionů dolarů na poradenství, testování a léky bránící přenosu HIV z matky na nenarozené dítě. Program byl založen v roce 2006 a je v něm zapojena celá řada prodejců. Princip je velmi jednoduchý. Část ceny, kterou zaplatíte za výrobek označený jako (PRODUCT)RED, jde přímo na na boj proti AIDS. Kromě toho, že (RED) produkty pomáhají, mají i sběratelskou hodnotu, protože se vyrábějí v omezeném množství. Na jejich designu se velmi často podílí Johny Ive, dnes již legendární šéfdesignér Applu. Pojďme si představit to nejzajímavější, co se v edici (PRODUCT)RED od Applu objevilo.

CO JSTE NEVĚDĚLI • A pple daroval na podporu léčby viru HIV už 160 milionů dolarů. • O rganizace RED vybrala 475 milionů dolarů. • V ybrané peníze pomohly 90 milionům lidí. • R ED pomáhá v Ghaně, Keni, Lesothu, Rwandě, Jihoafrické republice, Svazijsku, Tanzanii a Zambii, kde je situace celosvětově nejhorší.

(PRODUCT)RED Mac Pro Mac Pro je sám o sobě velmi drahý. Nový vyjde zhruba na 120 000 Kč, a to ještě jen v základním provedení. Červený Mac Pro byl vyroben pouze jeden a v roce 2013 se prodal za necelý milion dolarů v aukční síni Sotheby’s. (PRODUCT)RED iPod nano Červený iPod nano vytvořil Steve Jobs ve spolupráci se zpěvákem Bonem Voxem z U2. Limitovaná edice nesla jméno iPod nano (PRODUCT) RED Special Edition. (PRODUCT)RED iPhone 7 a 7 Plus iPhony 7 a 7 Plus se dočkaly červené edice v roce 2016. Apple však zvolil bílou přední stranu, která se úplně nesetkala s úspěchem. Celá řada Apple fanoušků by prý uvítala černý předek, který k červeným zádům a stranám jde lépe. Co si pořídíte vy? Mac Pro, iPhony a iPody jsou přeci jen dost drahé. A v případě, že iPhone třeba už máte, nedává smysl si pořizovat nový. Apple na tohle samozřejmě myslel. Můžete sáhnout třeba po koženém nebo silikonovém krytu na iPhone. Pokud jste uživateli chytrých hodinek, mohl by se vám hodit červený řemínek. Milovníci kvalitní hudby si taky přijdou na své: iPod Touch, sluchátka Beats Solo3 Wireless nebo přenosný reprák Beats Pill+, vše (PRODUCT) RED. V App Storu můžete stáhnou některou z aplikací nebo her, třeba Candy Crush. Tu určitě znáte, „červená“ verze stojí pár dolarů, a ještě máte pocit, že děláte správnou věc. Program spojuje příjemné s užitečným, tak jak je u Applu zvykem.

W W W.REDWAY M AG.C Z

křížovka /

AUTOR: ZDENĚK BĚLOHLÁVEK

Tentokrát se v tajence objeví názvy hudebních blogů, které by vás mohly inspirovat. (Pitchfork se tam nevešel.)

ČÍSLO 4, 2017 | ROČNÍK X