RedWay 3/IX.

NA TRIPU Chceme k vědě blíž ROZHOVOR Martin Formánek: kendó SOUTĚŽ Snowboard Zezula

CELOSTÁTNÍ ŠKOLNÍ ČASOPIS ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK IX | ZDARMA | WWW.REDWAYMAG.CZ

editorial /

Ahoj holky, čau kluci 5.15 Jolana Šomodíková st. zatápí ve sporáku, myje se a připravuje snídani.

Ján Šomodík odchází do lesa pro pár volů, které tam zahnal na pastvu předešlého večera.

Stejně tak činí Jožo Rafaj.

5.30–5.50 Ženy dojí krávy před vyhnáním na obecní pastvinu. Nadojené mléko hned svařují, aby se nesrazilo. Ján Šomodík a Rafaj přihnali voly z lesa.

5.45 Jolana Šomodíková st. budí dceru Jolanu, která musí jet autobusem v 6.30 do práce do města. Ve stejnou dobu budí dceru za stejným účelem i u Rafajových.

5.45–6.15 Rafaj čistí chlév a krmí voly.

6.00 Jožo Šomodík (syn Jána Šomodíka) čistí chlév a krmí voly. Jeho žena jde k obecní studni pro vodu. Ženy nebo muži vyhánějí ze dvorů krávy na cestu, kde je přebírá obecní pastýř a žene je na obecní pastvinu.

6.00–6.30 Ženy chystají krmení pro slepice, prasata a telata, někdy jim tato činnost (dělají ji souběžně s dalšími činnostmi) zabere čas až do 8.00.

6.10 Všechny tři ženy od Šomodíků sypou zrní slepicím. Každá krmí pouze svoje slepice.

6.15 Jožo Šomodík žene napájet voly k potoku, totéž dělá Podošvová a Rafaj.

6.25 Jolana Šomodíková ml. odchází s dcerou Rafajových na autobus.

6.25–6.50 Synek Joži Rafaje (stejně jako ostatní chlapci z vesnice) vyhání na pastvu tele a jalovici.

6.30–7.00 Na dvorku se objevují nejmenší děti Šomodíkových, které právě posnídaly.

6.30 Jožo Šomodík se vrací s dobytkem od potoka, hned po návratu jde k obecní studni pro vodu. Ján Šomodík seká větve a pařezy na polínka.

6.35 Anna Šomodíková jde do lesa na maliny.

6.30–7.00 Ženy, případně děti vyhánějí husy a slepice na cestu nebo do zahrady. Terezie Rafajová (79 let) vyhání husy na mez, kde je bude celý den pást.

6.50 Pokud je den, kdy mají v obchodě maso, odchází z každého domu jedna žena nakupovat.

7.00 Verona Rafajová odchází do lesa do práce. O domácnost se bude starat její manžel Jožo.

7.00–7.40 Jolana Šomodíková st. myje nádobí, poklízí v kuchyni a vytírá podlahu na chodbě.

Souběžně s úklidem začíná s vařením oběda.

7.25 Hana Šomodíková krmí prasata.

7.50 Jolana Šomodíková st. sype krmení kuřatům.

8.00 Od této chvíle mohou do domu oficiálně přicházet návštěvy.

(Z knihy Každodenní život vesničanů středního Slovenska v 60. až 80. letech 20. století)

Martina Overstreet, šéfredaktorka

RedWay Celostátní studentský časopis měsíčník číslo 3, ročník 9 zdarma toto číslo vyšlo v listopadu 2016 titulní strana: Dušan Tománek adresa redakce RedWay Jaroslava Foglara 2 155 00 Praha 5 www.redwaymag.cz e-mail redakce info@redwaymag.cz zakladatel a duchovní otec projektu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz šéfredaktorka Martina Overstreet info@redwaymag.cz grafický design a layout Anna Krčková editorka, korektorka Petra Rabová spolupracovníci Kay Buriánek, Zdeněk Bělohlávek, Dominik Zezula, Honza Kistanov, Martin Kyjovský, Jiří Bejček, Pepe Švejda, K8 Písačková, Seda Dzholdosheva, Radim Lisa, Iva Antošová, David Dolenský, Johana Mustacová, Bára Růžičková, Yasmina Overstreet, Honza Klofáč

marketing a inzerce Martin Neumahr neumahr@redwaymag.cz 608 572 626 Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí.

Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Jaroslava Foglara 2 Praha 5 155 00 toto číslo vyšlo za podpory

PŘIDEJTE SI NÁS NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

tiskne Arteko Praha, s. r. o., Jahodová 99, Praha 10 registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů, vzdělávacími tématy a popkulturou.

W W W.REDWAY M AG.C Z

REDWAY ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK IX

téma: Kroje 6–13

POP

Vysokoškolská pohádka: Co znamená studovat design Sex, láska, starosti Photostory Zezula: Šťastný koniec

13

14–15 TECHNOLOGIE Once you go Mac, you never want back

1 6 –2 6 T É M A Magické a erotické významy krojů Keď krása vychádza na svetlo Venkov není mainstream

20

2 7–3 0 G R AV I T Y C R E AT I V E C O N T E S T Soutěž o snowboardové vybavení

3 1 –41 S M A R T B OX

38

Neznalost zákona neomlouvá: Piju alkohol a není mi osmnáct Kreativní učebnice tongánštiny Taháky k maturitě: Vyhoďme ho z kola ven Kdo najde práci a kolik si vydělá Smrt na Marsu Akta X všedního dne

4 2 –4 6 R O Z H OVO R Martin Formánek: kendó

47

42

SOUTĚŽ

Snowboard Zezula

48–51 NA TRIPU Chceme k vědě blíž

5 2 – 5 5 FA S H I O N Deset nejkrásnějších kolaborací Vans

5 6 Nikkarin

KO M I K S

52

pop /

Baví vás nekouřit, nepít a chodit brzy spát?

Pharrell Williams

Katy Perry

Peter Dinklage

Mám rád, když jsem v kondici. Když to jde, každý den posiluju, před časem jsem si zamiloval činky.

Nekouřím, protože by se mi změnil hlas a brzy bych to neudýchal na pódiu. Ponocování… Víc než mejdany, na které už moc nechodím, mě o spánek okrádá časté cestování přes různá časová pásma. Přiletím do Tokia ve tři ráno a samozřejmě neusnu, cítím se plný energie, protože podle mých vnitřních hodin jsou tři odpoledne.

Pro mě je to spíš přirozená věc, než že by mě to bavilo. Já jsem takhle zvyklá a ani jako teenager jsem si nemohla dovolit nějaké úlety, naši byli dost přísní. Kouření mi vadí natolik, že bych s kuřákem nemohla žít, ani… ani kdyby to byl objektivně ten nejúžasnější chlapík na zemi.

Na střední jsem to měl hodně těžké, a abych přežil, stylizoval jsem se do role Williama Burroughse. Tomu odpovídal i můj bohémský životní styl, snažil jsem udělat co nejvíc zkušeností se vším, co bylo mé věkové kategorii zakázáno. Dnes by mě to pravděpodobně zabilo.

Jsem nekuřák, abstinent a vegetarián.

Hudba už není, co bývala.

Profesionální umělci nikoho nezajímají. Dnes chtějí všichni něco vytvářet a být za to obdivovaní. Tady je pár aplikací, které vám pomohou ke slávě.

text a foto: Petr Svarovský

Sing! Karaoke by Smule je nebývale úspěšná karaoke aplikace. Proč? Vyberete song. Přehrává se hudební základ a zobrazuje se text. Zpíváte. Koktáte a jste intonačně úplně mimo. Stydíte se. Chcete to smazat. Pak vám zvědavost nedá a pustíte si to. Zázrak!

Nejen že nezpíváte falešně, navíc máte pěkný hlas.

Mnohem lepší než ve skutečnosti. Opravdu to funguje!

Pošlete to dál, sdílejte s přáteli nebo rovnou se všemi uživateli. Za tohle se stydět nemusíte.

Vaše cesta do showbyznysu ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

6

Musical.ly – další hit mezi hudebními messengery.

Tady už ani nezpíváte, jen to předstíráte. Vyberete song.

Namíříte na sebe kameru a začnete se natáčet. Slyšíte zpěv a děláte, že zpíváte. Lipsync! Za tohle se kdysi braly honoráře. Teď to může dělat každý, a ještě si rád zaplatí za speciální filtry. Na Musical.ly jsou už hvězdy s miliony fanoušků. Pokud chcete uspět, asi budete muset zkusit něco radikálního. Zájem by mohl vyvolat pentagram na čele a hořící kostel v pozadí. Vítejte ve světě šoubyznysu!

Learn To Sing – Sing Sharp pomůže těm, kteří v karaoke zrovna neoslnili. Nabízí změření hlasového rozsahu, rozehřívací cvičení a pár songů, které si můžete zazpívat s klavírním doprovodem. Váš výkon se nahraje. Čistota zpěvu se změří a oboduje. Vidíte, jak se zlepšujete.

V placené sekci jsou tréninkové programy. Dejte tomu pár dní, a třeba nás brzy překvapíte novým PPAP!

Dena Bad Timing

Nirvana Smells Like Teen Spirit Definice devadesátek, toho prožitku z nich. Nejen kvůli předčasný tragický smrti Kurta Cobaina a tričkům s plavajícím miminem z obalu Nevermind, ale proto, že se to hrálo všude, na každým mejdanu, v každým klubu a lidi znovu a znovu pogovali tak, že málem proskakovali stropem. Jó, devadesátky: Music comes first.

Taková je současná indie popová scéna. Neokázalá, civilní, cool ve všech významech slova. Dena, holka s velkým nosem, kašle na bad hair day a klipy za miliardu dolarů, protože to všechno umí nahradit feelingem. Čistá krása.

Doporučuje deset z deseti poučených party DJs. OVER

LIBOR JAKUBEC

Breeders Cannonball Na začátku devadesátých let začala MTV dělat znělky z hitů indie kapel.

Tohle byl jeden z nich.

Zrodili se Ministry, punk a metal předehnali něčím novým, temnějším a šílenějším, vznikli taky The Prodigy, po kterých už nikdo nic takového nezopakoval. A nakonec – zjevil se Antikrist. Marilyn Manson.

Metallica Atlas, Rise!

Thrash is not dead? Hetfield a jeho soukmenovci se vracejí. Na druhé Master of Puppets můžeme sice zapomenout, i tak má ale novinka s názvem Hardwired to Self-Destruct silné momenty. A tohle je přesně jeden z nich.

JIRKA

Soft Cell Tainted Love Trochu coming out. Dokud jsem song neslyšela v Doctor Who, asi bych se nechlubila, že se mi líbí.

Klip je totiž virus HIV sám.

KOLEKTIVNÍ VĚDOMÍ FACEBOOKU

The Reatards

Door Hinge Memes Že jsou panty u dveří tou nejobyčejnější věcí na světě? Ani náhodou, tahle stránka vás přesvědčí, že dveře, potažmo jejich panty, jsou nekonečným zřídlem inspirace.

Blew My Mind Tohle dávám, protože myslím, že většina českých fans to ještě neslyšela, což je škoda. Jay byl velkej umělec, i přes svou předčasnou smrt toho do světa muziky přinesl hodně.

JANKA JANOUŠKOVÁ

A Tribe Called Quest Electric Relaxations Rok 1993. Hip hop měl všechno nejlepší ještě před sebou, v taneční hudbě vznikal každý dva roky novej radikální žánr

Classical Art Memes Protože memologický ústav musí udělovat i negativní hodnocení, je bohužel smutnou zprávou, že CAM už nikdy nebudou tzv. Lit. Klidně si je odlajkujte, dobrýho tam už není nic, a kdyby náhodou, tak to uvidíte na zdi kámošů, co nevěděj.

a smělo se samplovat.

JIRKA HOLUBEC

KARO

Ticho Ticho To není žádný fresh new album, který uniklo tvýmu kulturnímu radaru. Já už neposlouchám nic, jsem stará, já už chci jen klid a ticho. Poslouchám, jak se mi v pokoji pálej vánoční svíčky, a mám zen.

IVA

POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

Anna Fialová

W W W.REDWAY M AG.C Z

7

pop /

T EXT A FOTO: IVANA ANTOŠOVÁ

Moje vysokoškolská pohádka Co znamená studovat design Listopad. Vysokoškolskej semestr je plně rozběhnutej, na svalnatejch lejtkách má naběhnutý žíly a za sebou nechává zoranou půdu.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

8

jméno: Ivana Antošová věk: 21 let škola: Technická univerzita v Liberci,

Fakulta umění a architektury,

obor Design Environmental ročník: třetí stav: Zapálenej Instagram: @i.cko

Temný hlásek Jsem pozitivní člověk, ale i přesto mám vzadu v hlavě malou místnost, celu, rozměrem spíš celičku, v níž za mřížema třímá miniverze Antošový, která se charakterově nehodí na kamarádku do deště. Ledaže bys chtěl, aby tě ztloukla deštníkem a pak tě v tom dešti nechala promočenýho stát, zatímco se sama šla ksichtem napřed utopit do louže. Vopruzbaba.

S temnými kecy Tahleta malá skvrnka mýho nekonečnýho optimismu přes prázdniny mantricky prošeptávala skrz mříže monolog plnej obav, jak to všechno tenhle rok bude. Co bude s mým studiem. Nebyly to obavy nepodložený, připomínám, že Bořek Šípek, zakladatel a hlava našeho design oboru, budiž mu země lehká, nás opustil, vedení se změnilo a s ním i vize a směřování našeho oboru.

Dělá mi ale škodolibou radost, že opět můžu vězenkyni dokázat, že obavy byly zbytečný a její myšlenkový dramata to na Shakespeara nikdy nedotáhnou. Škola je teď fajn. Škola je teď víc fajn, než kdy byla.

Před a po Náš obor byl vždycky hrozně volnej, občas natolik volnej, že jsme si až ke svýmu vlastnímu údivu přáli, aby nás někdo k něčemu nutil. Tohle divný ambivalentní prázdno je teď pryč a vyplňujou ho energií a inspirací nabíjející workshopy, společný prezentace, diskuzní přednášky zajetých úspěšných designérů, marketingových specialistů, absolventů. Dává mi to smysl a naplňuje mě to. Dělám teď na reálných projektech s dopadem na svět, po kterým ty a já v zablácenejch teniskách chodíme.

V rychlosti Zrovna teď třeba připravujeme s kamarádem projekt na záchranu nádherných starých lázní v Jablonci nad Nisou. Jablonec je takovej menší

W W W.REDWAY M AG.C Z

brácha Liberce, spojený jsou půlhodinovou cestou tramvají, takovou půlhodinovou pupeční šňůrou. Ačkoli je prostor lázní naprosto magicky syrovej, velkolepej a atmosférickej, dvacet let už jen chátrá a nikdo se o něj nestará.

My to chceme změnit Jestli ti to něco připomíná, tak to je skvělý, právě ses utvrdil v tom, že máš alespoň základní kulturní přehled. Ano, tohle se teď děje celkem často, v kulturní centra se teď transformujou starý továrny, jatka, takřka všechno velký a rozbitý. A funguje to. V Jablonci na radnici ale vnímaj kulturu jako lidskou anomálii, červa v břiše fungování města, kterej sice v nějaký symbióze může existovat, ale rozhodně ho není potřeba živit a přikrmovat.

Ve jménu dobra Jenomže my jsme ninja warriors, Power Rangers a Robinové Hoodové umění, designu a propagace, který na tu radnici přijdou a tenhle omezenej názor nejenže zapudí, ale vylezou na jejich kulatej stůl a roztočej na něm tak sexy návrh a projekt, že se rada města přistihne, jak nám sama cpe doláče za gaťky. Tohle zhruba znamená design studovat, design praktikovat, design žít.

A co na koleji?

Na Sáru zapomeň, Sára byla omyl. Pára nad hrncem, opar nad lesem, zrcadlový mlžení v koupelně. Rozplynula se. Jak se nastěhovala, tak se po dvou týdnech odstěhovala, nic k tomu neřekla, tiše odešla bydlet s architektama na byt. Když si to přepočítám, Sára byla už šestej nebo sedmej subjekt, kterej se pokoušel bydlet se mnou nebo s Vanessou v pokoji, v našem bytě, a opět selhal. A nikdo novej už tu šanci nedostane.

Pokoj si začínám platit sama, zjistila jsem, že jsem babička a jsem už moc stará na to, ho s někým sdílet. Jediný přípustný spolubydlící jsou chlupatý ponožky, vánoční vonný svíčky a sušák na prádlo. Všechno ostatní nechávám navždy stát přede dveřma. Ani se nenamáhej klepat.

9

křížovka /

AUTOR: ZDENĚK BĚLOHLÁVEK

Tajenky 1 a 2 skrývají jméno autora a tajenka 3 název sice už staršího, ale zajímavého komiksu, který jako vůbec první komiks získal Pulitzerovu cenu.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

10

Pop / Zezula Photostory /

Šťastný koniec V máji sme sa vybrali na rakúsky ľadovec Stubai. Pointa tripu bola v spojení mladého jazdca Samuela Jaroša a starého ostrielaného fotografa Matúša Rendeka. S počiatku bolo vidno, že obaja sú od seba na míle vzdialený, ale po dvoch dňoch trapenia začali padat triky, ako je napríklad táto BS 540 nosegrab. A všetko bolo odrazu krajšie, triky väčšie a fotograf len hovoril „to je bomba!“.

W W W.REDWAY M AG.C Z

11

smartbox /

T EXT: DR. LÁSKORÁDOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

SEX, LÁSKA, STAROSTI Chce se mi smát vždycky, když se to nehodí Vím, že to zní pošahaně, ale je to pravda. Chtělo se mi smát na pohřbu dědy, i když jsem ho měla ráda a byla jsem smutná, že umřel. Nebo když nás ve třídě seřve učitel. Nebo když se někomu něco blbýho stane, třeba se o něco praští a tak. Já vím, že se to nehodí, a snažím se nesmát, ale někdy to nevydržím a prostě úplně vyprsknu a to je trapas, protože na mě všichni koukaj, jestli jsem se náhodou nezbláznila. Proč se mi to děje?

Jsem normální?

Katniss Milá Katniss, nepíšeš, kolik ti je, ale předpokládám, že se nacházíš v období dospívání, což je doba, kdy každý prochází velkými změnami ve vývoji. Kdyby ses poptala lidí ve svém okolí, zjistila bys, že nekontrolovatelný smích potkal někdy skoro každého, mě tedy rozhodně ano. Jedním důvodem tohoto projevu je psychosociální nerovnováha, u dospívajících docela běžná. Další příčina bude asi víc individuální – možná je to prostě tvůj způsob, jakým reaguješ na určitý typ psychické zátěže. To se časem upraví, a když se ptáš, jestli je to normální, tak mi věř, že naprosto. Sama si vybavuji několik příhod, kdy jsem se neovladatelně smála, ačkoliv se mi ve skutečnosti chtělo plakat, nebo alespoň mlčet. A jestli se ti někdy přihodí, že se rozesměješ prostě jen tak, bezdůvodně, tak si to užívej, dokud to jde.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

12

Jak vytvořit dobrou partu?

Jsem v kvintě na osmiletém gymplu. Oproti ostatním třídám na škole je ta naše ve všem nejhorší. Jako jediný máme například lidi, který choděj po chodbách a hajlujou, nebo třeba holky, co šikanujou teplý kluky. Na třídní výlet nebo lyžák se nás obvykle přihlásí tak málo, že se nakonec nikam nejede. Nejsme kolektiv, máme jenom partičky po třech čtyřech lidech, co se baví spolu a s ostatníma se v jednom kuse hádají. Myslím, že částečně je to i přístupem naší třídní, která za všechno rozdává kolektivní tresty a nezajímá ji, že takhle ty hádky mezi námi ještě zhoršuje. Učitelé nás nesnášej, říkaj, že jsme nejhorší třída na škole, a z ostatních tříd se nás taky straněj. Chtěl bych to změnit, ale nevím jak. Máš radu?

Naivní idealista Milý naivní idealisto, tvoje otázka mě zaujala, líbí se mi, že ti není lhostejné, jaká je ve třídě atmosféra. V kvintě jste spolu již pátým rokem, zajímalo by mě, jestli to takové, jak to popisuješ, bylo od začátku. Představ si, že by ses zeptal svých spolužáků, jak se oni sami ve třídě cítí. Kolik z nich by asi vidělo situaci stejně jako ty? A kdo by naopak řekl, že je se stavem věcí spokojený? Zdá se mi, že u vás ve třídě došlo a dochází k narušení skupinové koheze (to znamená soudržnosti, tmelu, co drží skupinu pohromadě), které je možné dosáhnout společnými cíli, společnými zážitky, společným humorem, rituály apod.). Proto je velká škoda, že jako třída spolu netrávíte víc času právě na těch výletech a lyžácích, které by vám pomohly vybudovat společnou historii, a hlavně umožnily lépe se navzájem poznat. Moje doporučení: Určitě máte školního psychologa, výchovného poradce nebo třeba i učitele, ke kterému máš důvěru. Obrať se na něj a jsem si jistá, že společně vymyslíte způsob, jak atmosféru ve třídě zlepšit. Tenhle problém podle mě vyžaduje podporu dospělého, ale nezapomeň, že i ty sám jsi součástí skupiny a máš v ní svůj vliv.

smysly /

T EXT: KAROLÍNA VÍTKOVÁ FOTO: ARCHIV

FILM

Sloupek Ivy Antošové

Kůže, kterou nosím REŽIE: PEDRO ALMODÓVAR 2011

Je tady uznávaný chirurg, kterému zemřela žena. Je tu dokonalá dívka, kterou chirurg drží ve svém pokoji. Je to jeho dcera, která zešílela. Mladík Vincent balící svou lesbickou kolegyni. Hospodyně a její syn v tygřím obleku. Tyhle všechny nám snímek nejprve v nepříliš navazujících sekvencích představí a až nějak v polovině filmu nám začne docházet, o co vlastně kráčí. A jo, je to trochu slátanina. Krásně dráždivá, úchylná slátanina.

KONCERT Pixies FORUM KARLÍN, PRAHA 17. LISTOPADU 2016

„Uu-uu…“ Jo! Pokud se vám vybavilo ono utahané kňourání, jenž neomylně doprovází (první) kult Fight Club, určitě vás nemohl minout ani druhý kult, Pixies, který vyznával i Kurt.

(OMG, you‘re so punny, Karolina, aren’t you?, pozn. red.)

Ano, Kurt Cobain z Nirvany, protože nebýt Pixies, nevzniklo by album Nevermind. Pixies svou činnost oficiálně ukončili už v minulém století, ale když jim dojdou prachy na nájem, příležitostně hrají dodnes. Na koncert do Karlína přivezou nové album Head Carrier a bude to tam samý hipster.

Dovolená u moře se ukázala v úplně jinym duchu, než jsem očekávala. Je to moře, bazén, palmy. Ale taky boj o přežití.

Bojuju třeba, když ležím na matracovym lehátku u bazénu, doslova na voděodolný venkovní posteli, a přisunu si k ní slunečník. Na ten zareaguje robustní Němka v maskáčovym rybářskym klobouku, medium rare propečená na středozemskym sluníčku, a rozběhne se směrem ke mně, funí, kolem ní vlajou rudý vlajky a na hlavě jí za běhu rašej dva rohovinový výběžky. Neumí ani slovo anglicky a já nehodlám přiznat, že jsem maturovala z němčiny, protože tuším, že se mi paní Věstonická venuše nechystá asi sdělit nic osvěžujícího, rozhodně ne víc osvěžujícího než piña colada, kterou držím v ruce.

Loktama a kolenama se mi podle všeho snaží naznačit, že ten slunečník si vyhlídla ona první, že doufá, že se tím koktejlem udávím, já přemýšlím, jestli mi stojí za jednu extra cestu na bar, že bych na ni ten koktejl chrstla. Ve vzduchu je dusno. Then again, venku je třicet stupňů, dusno je dovolený.

Bojuju o přežití, když se mi rozbijou sluneční brejle, a tak musím vyrazit do supermarketů se suvenýrama, protože polední slunce na Rhodosu kouše do očí jako podvyživená piraňa.

Bojuju, i když zrovna toužím bejt vobyč socka, ale veškerá nabídka sestává z Ray-Ban, Gucci, Prada a Chanel za tři éčka.

Bojuju, když zjistím, že národní jídlo Rhodosu jsou podle všeho hranolky, hranolky s kečupem, hranolky s majonézou, hranolky s hranolkama.

Jelikož hranolky nemusím, týden bojuju s hladomorem.

INTERNET Sarah’s Scribbles FACEBOOK.COM/DOODLETIMESARAH

V krátkých komiksech Sarah Andersen se najdete.

A pravděpodobnost se rapidně zvyšuje, pokud jste holka.

Je sice fakt, že spektrum jejích témat se dotýká věcí různých, stavem politiky ve Spojených státech počínaje a školními zkouškami konče, ale Sarah je žena, tudíž její prťavý avatar s bezednou zásobou komických výrazů, věčně řeší i menstruační cyklus a trampoty s holením

W W W.REDWAY M AG.C Z

Moje dovolená v Řecku (část druhá)

Bojuju na pláži s pískem, co je moc horkej, a kamínkama, který mi z chodidel dělaj cedníky.

Bojuju s lidma, kterejch je všude hodně. Ty mi nic nedělaj, lidi jsou prostě „ew“. Bojuju taky s faktem, že na ostrově je stejně jako lidí hodně koček a já nemám dost rukou, abych je všechny zmazlila do kuličky. Nemůžu se jim zavděčit pamlskem, protože na hranolky je ještě nenaučili. Bojuju, ale nějak u toho mimoděk stíhám i odpočívat, a tak si vlastně říkám, že mise splněna. Občas ani dovolená u moře není #úplněblbejnápad.

13

technologie /

T EXT: JAKUB VRBICKÝ FOTO: ARCHIV

ONCE YOU GO MAC, YOU NEVER WANT BACK V tomto článku se pokusím přesvědčit i ty nejzarytější milovníky oken, že Mac je nejlepší volba. On totiž je.

Začněme tím prvním, čeho si všimnete. Designem a konstrukcí. Vymyslet jakoukoliv věc denní potřeby tak, aby byla šikovná, pěkně padla do ruky, a ještě měla vzhled uměleckého díla, je poměrně složité i u lopaty, natož u počítače. Málokdy se to podaří. Ikonické unibody z hliníku je pevné, krásné a odolné. Musíme si za něj sice trochu připlatit, ale to nevadí, kdo by chtěl tahat plastové skřípající kusy hardwaru? Odpovím za vás. Nikdo.

I ty nejlevnější verze MacBooků nabízejí podsvícenou klávesnici, pevnou konstrukci a velmi nízkou hmotnost. Díky kompaktním rozměrům se třináctipalcový MacBook vejde i do malého batohu nebo kabelky.

Co je optimalizace Apple vyvíjí software i hardware současně. To znamená, že obě složky jsou v dokonalé harmonii, a proto taky počítač tak skvěle funguje. Nebo jste snad s Macem zažili modrou smrt? Otravuje vás s hlášeními a stahováním aktualizací uprostřed filmu? Ne, to Mac nedělá. Když přijde nová verze systému, Mac nepotřebuje vaši pozornost. Všechno si tiše nainstaluje sám, což je výhoda, kterou si nejlíp uvědomíte ve chvíli, kdy před celou třídou otevřete písíčko, připraveni prezentovat, a modrá obrazovka

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

14

vám ohlásí instalaci první ze sedmnácti aktualizací. Další výhoda je, že všechna zařízení Apple spolupracují a ušetří vám spoustu času s přesouváním souborů sem a tam.

Hodnota věci aneb Je to strašně moc drahé Hodnota jakéhokoliv počítače začne klesat prakticky ve chvíli, kdy ho donesete domů a vybalíte z krabice. Ne však v případě Macu, který i po několika letech prodáte za vysokou cenu. Tuto skutečnost způsobuje vysoká kvalita výroby, odolnost systému MacOS proti napadnutí virem (není třeba instalovat antivir) a samozřejmě síla nejhodnotnější značky na světě. Na omyl „je to strašně drahé“ se podrobněji podíváme v některém příštím čísle, ale už teď vám říkám, že budete překvapeni.

Vždy o krok napřed MacBooky mají málo USB portů a celá řada z nich už nedisponuje DVD mechanikou. Ale ruku na srdce, přátelé, kdy jste naposledy použili DVD mechaniku? Kdybyste se zeptali mě, neřekl bych vám to. A to ne proto, že bych nechtěl. Nevím. Absence konektorů: Protože Apple nabízí designově sladěné příslušenství, jako je Magic Mouse, Magic Keyboard či Magic Trackpad, nepotřebujete je.

Hollywood connection Kdo by nechtěl spolupracovat s filmovou hvězdou? Když máte Maca, je taková spolupráce na denním pořádku. V seriálu Sex ve městě vypadá dobře od prvního dílu do posledního, což bohužel nemůžeme říct o jeho hlavní hrdince Carrie Bradshaw. Dál si zahrál v novém Sherlockovi, v The Intern, v Sex Tape, v The Simpsons a tak dále, kratší seznam by byl asi ten, ve kterých filmech nehrál. Znamená to něco, nebo je to jen takové pozlátko? To záleží na vás, ale připomínám, že v roce 1981, kdy firma Ray-Ban uvedla na trh model Wayfarer, se prodalo 18 000 kusů. Za dva roky se brýle objevily ve filmech jako Riskantní podnik, Miami Vice nebo Snídaňový klub, a roční prodej poskočil na 360 000 kusů.

Duch Stevea Jobse Mluvit o sentimentu ve spojení s jedničkami a nulami zabalenými v kusu hliníku je možná trochu emo, jenže podle nás má Macintosh duši.

Každičký jeho kousek v sobě nese něco jako ducha Stevea Jobse. I ty nejmenší detaily v grafickém zpracování a dílenské kvalitě odkazují na preciznost a často až patologickou snahu o dokonalost a připomínají nám, kdo je jejich otcem. Jakmile jednou otevřete notebook s nakousnutým jablkem, propadnete jeho kouzlu a už se nebudete chtít vracet.

Co ještě umí Práce s fotkami je rychlá a přehledná jako nikde jinde. Díky iCloudu se k nim dostanete z jakéhokoliv zařízení – z iPhonu, iPadu nebo jakéhokoliv jiného Macu. Sestříhat kvalitní video z prázdnin nebo klip vaší kapely dokáže v jednoduchém, ale mocném iMovie úplně každý. Ano, i vy. Zkuste to, je to fakt zábava a výsledek vás ohromí. Dál doporučuji věnovat pozornost aplikaci GarageBand. Ať vám v hrudi bije srdce rockera, nebo jste klavírní virtuos, zde máte, díky nepřebernému množství nástrojů a jednoduchému ovládání, možnost stvořit hit. No a na prezentace jsou tady triky a pěkné efekty v Keynote, který dokáže spolupracovat i s PowerPointem.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Zkrácená verze článku pro ty, co nemají čas • J e očkovaný proti všem virům. Nic na něj nevleze.

• N ení to počítač na baterky. Můžete ho používat celý den.

• R ychlý jako blesk i v důchodovém věku.

15

téma /

F OTO: DUŠAN TOMÁNEK

KROJE ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

16

W W W.REDWAY M AG.C Z

17

téma /

F OTO: VÁCLAV JIRÁSEK

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

18

W W W.REDWAY M AG.C Z

19

téma /

T EXT: MARTINA OVERSTREET FOTO: DUŠAN TOMÁNEK ILUSTRACE: ARCHIV

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

20

MAGICKÉ A EROTICKÉ VÝZNAMY LIDOVÝCH KROJŮ Nenechte se zmást jeho veselou komerční tváří, náš folklor je ve skutečnosti velmi pochmurný a necro.

Krutost je jeho druhé jméno.

Tak třeba svobodné matky byly v odlehlejších moravských oblastech uvazovány k pranýři před kostelem ještě na začátku 20. století. Hříšnici byly ostříhány vlasy a příchozí sousedy musela zdravit slovy: „Vítám vás do kostela, já jsem se zlého dopustila, zku*vila jsem se a provinila,“ případně „Vítám vás slovem božím, na koho tu hanbu složím.“ Stovky svobodných matek zabili jejich příbuzní. Buď je utloukli, nebo šikanou donutili k sebevraždě, jiné hned po porodu svoje nemanželské děti zabily, protože když dítě zemřelo, vesnice na prohřešek zmrhalice časem zapomněla a přijala ji zpět do společenství. Církev vraždy novorozenců sice přísně trestala, vesnice však nad takovou „nehodou“ dokázala přivřít oko a pachatelku kryla. Bránila se tak před finančně nezajištěnými dětmi, o které by se v případě úmrtí matky musela postarat celá komunita (často sama chudá), a taky před božím hněvem, jenž podle jejich představ dopadal na hlavy všech ve formě neúrody, povodní, požárů a podobně. Neprovdané matce muselo být pro výstrahu ostatním všemi prostředky dokazováno, jak těžký je život, pokud člověk přestoupí zákon.

Muži, který ji do jiného stavu přivedl, nikdo nic nevyčítal, a pokud otcovství popřel, po důkazech se příliš nepátralo.

Pravé Zlo Ve Valašských Kloboukách nedávno zakázali koncert metalových skupin Root a Törr s odůvodněním, že tyto skupiny jsou satanistické a takovou kulturu tam prý nechtějí. Toto je výpověď porodní babičky právě z Valašska. Tady máme skutečný satanismus, jak si ho představuju já: „Jedno mladé děvče tady ve vesnici bylo těhotné, bože, co ta vystála, to by kolikrát ani pes nesnes. Tata ju bil řemenem na každém kroku, mama jej ani najíst nedala a nebylo jména škaredého, kterým by ji nenazvala.

Chuděra byla bledá a hubená, plúžila se jako stín, že by raděj do tej vody za chalupou skočila. Nakonec to donosila a pro mě poslali ten večer, co to na ni přišlo. A vidím, mama nic nachystané nemá, ani vodu, ani prádlo, a ten pan otec se tvářil velmi zle, ani mě nepozdravil. Děvče lehko porodilo zdravú holčičku, a jak som ju měla na rukou, ten otec přiskočil, vzal dítě za nohy a praštil s ním vší silou o dveře. To děvče, jak to vidělo, začalo vám výt úplně jako vlk. Celou vesnici probudila, začalo se všude svítit a lidi chodit. Moc křiku a pláče tu noc bylo. Druhý den se faráři řeklo, že dítě

W W W.REDWAY M AG.C Z

zemřelo při porodu, a nic. To děvče se pak za tři čtyři roky vdalo a mělo hodně dětí, ale u draní peří se to ještě dlouho probíralo.“ Ochranná magie před otěhotněním Jednou z funkcí lidového oděvu je viditelné označení stavu svobodný/ svobodná, ženatý/vdaná, aby se vědělo, kdo je takzvaně ve hře, a na koho už není třeba plýtvat šarmem. Když byl mládenec svobodný, nosil kohoutí pero za kloboukem, když se oženil, pero muselo jít dolů.

Dvojsmyslný význam slova pero (péro) asi znáte sami, a takhle je to ve folkloru skoro se vším. Jablíčka jsou dívčí ňadra, věneček panenství a tak dále. Svobodné dívky, panny, nosily dlouhé vlasy zapletené do copu a na hlavě květinový věneček, čelenku nebo pestrý šátek. Na rozdíl od vdaných žen mohly chodit i docela prostovlasé, ale jakmile se vdaly, nesměl z čepce nebo šátku vykukovat ani vlásek, zahalení se podobalo muslimským hidžábům, ženské vlasy a odhalená šíje byly pro naše předky silným erotickým symbolem. Přesto (nebo právě proto), že byl sex svobodným lidem zapovězen, měli ho ve skutečnosti mnohem víc než my dnes, o čemž se dozvídáme jak z odborné literatury, tak z lidových písní. Dívka se musela chránit před nechtěným těhotenstvím a dělalo se to různě, od mechanických zábran v podobě hadříku, který nahrazoval kondom, přes věnečky či odvary z rozmarýnu až po magické symboly ukryté ve výšivkách. Když dívka (nebo i vdaná žena) nechtěla mít dítě, nosila na spodní košilce, sukni či zástěrce výšivku raka. Jeho tvrdý krunýř byl symbolem „neprostupnosti k měkkému jádru“, ostrá klepeta představovala hrozbu pro případný plod a poměrná vzácnost výskytu raka v přírodě zase obtížné rozmnožování (tím byl i jeho pohyb vzad).

Dalším prvkem ochranné magie byly výšivky ve tvaru hrotů připomínajících zvířecí zuby a drápy. Pokud hroty směřovaly ven (k vnějšímu okraji sukně, zástěry či rukávu), měly odradit nejen plod, který by chtěl „vklouznout do těla a uchytit se tam“, ale též zranit sokyni v lásce, přivodit jí smůlu, neštěstí, ošklivou vyrážku v obličeji, černé zuby, úraz nebo vážnou nemoc končící smrtí. Pokud hroty směřovaly dovnitř (směrem k tělu nositelky),

21

chránily ji před stejnou černou magií vysílanou ostatními dívkami a ženami na ni. Takovému kouzlu se říkalo zlý pohled, uřknutí nebo uhranutí a my bychom je dnes nazvali obyčejnou závistí. Na krojích proto nejčastěji vidíme výšivky hrotů v obou směrech; jedny útočily, druhé chránily. Útoky nepřejících sokyň měla odrážet i červená mašle pod krkem, ať už ve formě úzké stužky, nebo velké nápadné stuhy splývající až na prsa. Břicho a lůno, tedy to nejcennější, co žena měla, ochraňoval fěrtoch neboli zástěra, o které jste si možná stejně jako já mysleli, že chránila tak maximálně sukni před zašpiněním. Není tomu tak, zástěra představovala magickou hranici, za kterou nemohla proniknout žádná zlá síla. Chodit bez zástěry byl pro ženu vyložený hazard a také to nedělala.

Kromě toho ženy znaly ještě ochranná kouzla ve formě škapulířů, talismanů a různých předmětů s magickým významem, které zašívaly do oblečení buď sobě, nebo tajně i svým milým. Obvykle to byly nepěkné věci; vzácný a drahý sušený kousek kůže nebo popel z nekřtěňátka (mrtvého novorozence, kterého nestačili pokřtít), o něco dostupnější ústřižek umrlčího rubáše nebo tříska z rakve. Předměty spojené se smrtí měly bránit vzniku nového života, pokud by snad selhal obvyklý coitus interruptus.

Jak očarovat chlapce Za jednou bohyní (lidovou čarodějkou) ze Žítkova prý pořád chodilo jedno děvče a „brečelo a fňukalo a všelijak povykovalo“, že ji nechce milovat jakýsi mládenec. Bohyně ji nejdřív odháněla, ale nakonec poradila, ať doma vezme tři nebo čtyři slepičí vejce, svlékne se donaha, postaví se nad hrnec, rozbije vejce jedno po druhém o hlavu a nechá je stékat dolů po zádech do toho hrnce. Pak měla vejce usmažit a nechat sníst tím mládencem. Tak ona to udělala a pak podplatila děvečku u toho mládence na statku, aby mu vejce přinesla na pole. On je snědl a o příští muzice už hleděl jen na tu děvečku, tancoval s ní několikrát, ale o tu, co vejce smažila, okem ani nezavadil.

Dívčí touhu po lásce vyjadřovala červená nebo růžová barva výšivky, motivy srdce a šípkových růží, jejichž pětilistý květ v některých krajích symbolizoval ženské genitálie (jiným takovým symbolem byla chlebová patka, kterou neměly jíst těhotné ženy, pokud nechtěly mít dceru).

Každá žena má mít sedm dětí To se dřív říkalo, že ideální počet dětí pro zachování chodu hospodářství je právě sedm. Méně dětí znamenalo nedostatek pracovní síly na poli, více už představovalo riziko, že je půda neuživí a taky dědictví bude jednou rozděleno na příliš mnoho malých částí. Porodit sedm dětí nebylo tak těžké, vdané ženy byly těhotné téměř po celý svůj život, horší byla vysoká dětská úmrtnost. Dětí se rodilo mnoho, přežívalo málo. Vyrovnat se s tím

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

22

pomáhala opět pohanská magie. Když žena nemohla otěhotnět, spolkla žalud a zapila ho vodou nebo si mazala břicho oslím mlékem. Dále mohla zašít manželovi do kalhot kousek sušeného jeleního penisu, přidávat mu ho drcený do jídla a pro jistotu vyšít jeleny i na jeho kroj. V některých oblastech symbolizovali plodivou sílu kohout a páv a také části jejich těl byly tajně zašívány do mužských kapes nebo klobouků.

Páru, který chtěl mít dítě, se doporučovalo nechat na sebe spadnout koutní plachtu, což byl vyšívaný závěs oddělující ve světnici kout, kde trávila své šestinedělí novopečená matka s dítětem. Pokud nepomohlo ani to, obrátili se bezdětní manželé na církev. Tam se jim obvykle dostalo poučení, že neplodnost je boží trest za jejich velké hříchy, a nakázáno bylo mnoho modlení a vykonání svatých poutí. Ženy toužící po dítěti sahaly při vyšívání často po červené a zelené barvě, které společně představovaly plodnost, zdraví a růst. Nejčastěji vyšívaným motivem byl strom nebo květ života, který se objevoval právě i na koutních plachtách. Jednalo se o stylizovaný strom s mnoha květy, který vyrůstal nejčastěji ze symbolu srdce, kopce nebo květináče. Symbolika je zde jasná, květ života navíc navazuje na prastarou představu stromu světa, kterou známe z kosmologie všech indoevropských národů. Nabízí se i výklad srdce jako centra lidské bytosti, ve kterém sídlí duše, potažmo centrum velké duše světa, z nějž vyrůstá celý vesmír.

Dalším motivem je Slunce, které se někdy objevuje v podobě největšího květu na vrcholu stromu života, ale mnohdy i samostatně. Slunce pro Slovany vždy představovalo zdroj veškerého života a ve starých dobách bylo uctívaným božstvem. Prastaré magické představy se ve výšivkách spontánně snoubí s křesťanskými, vzory na stuhách a krajkách se skládají ze tří rytmicky se opakujících motivů, což je odkaz na Otce, Syna a Ducha svatého, trojjedinou podstatu Boha. Smysl je opět ochranný. Někdy se do slunečního kotouče vyšívaly i tzv. christogramy jako IHS, což je zkratka

jména Ježíš v řečtině (ΙΗΣΟΥΣ, Jésús), nebo JNKŽ (Ježíš Nazaretský Král Židovský), a podobně i kryptogramy jména Panny Marie.

Dalším vyloženě ženským motivem je granátové jablko. Tento symbol se k nám dostal ze Středozemí a opět představuje sílu plodnosti, jediný plod granátovníku totiž obsahuje kolem šesti set červených semen. V antické mytologii je granátové jablko spojeno s bohyní Persefoné, která ochutnala šest zrnek zakázaného rajského jablka, a každoročně se pak na jaře vracela obrodit zemi.

Lokální variantou na exotické granátové jablíčko je poctivá česká cibule, symbol skromnosti a houževnaté životaschopnosti, neboť dokáže vyrůst i v nejméně příznivých podmínkách.

Lidské postavy znázorňující nevěstu a ženicha, družičky nebo matku s miminkem vídáme hlavně na koutních plachtách, v několika oblastech však zdobí i kroje, hlavně fěrtochy. Pravděpodobně se jedná o přivolávání brzkého mateřství nevěstě nebo o podobu Marie s Ježíškem. Postava ženy s rozepjatýma rukama v tzv. žehnacím gestu se podobá soškám bohyně Matky, které nacházíme po celé Evropě, nejstarší z nich vznikly už před nějakými pěti tisíci lety. Vesnický farář musel nad podobnými výjevy často přivírat oči a raději nic neříkat, i když podle křesťanské věrouky byla taková výšivka vlastně rouháním a modloslužebnictvím.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Přežijí jen nejsilnější Jakmile se dítě narodilo, čekalo jej mnoho obřadů jak pohanských, tak církevních. Zaujalo mě, že v 18. století musela církev bojovat o duši novorozence s rodiči, kteří jej ihned po porodu zasvětili „temným silám“ (asi Satanovi?), ale o týden později dítě klidně přinesli do kostela ke křtu. Kazatelé proti takové bezbožnosti hřímali nejen v kaplích, ale i na náměstích a v rukopisných traktátech. Nic platno, venkov si to dál „sichroval“ na obě strany, čím víc ochrany, tím lépe, asi jako když si my nainstalujeme dva a víc antivirů v iracionální víře, že tím lépe zabezpečíme počítač. Z těchto důvodů církev spěchala, aby se křtilo co nejdříve, dokonce kvůli tomu uzákonila něco jako „nouzový křest“, který mohla ihned po porodu vykonat porodní babička nebo vlastně kdokoliv.

S novorozeným děckem se vůbec děly divné věci. Matka mu olízala oči (aby ho někdo neuřknul), porodní babka mu nadýchala nebo naplivala do pusy (aby brzy mluvilo), pak ho „lehce udeřila do hlavy“ (aby bylo poslušné) a nakonec ho položila pod stůl, což byl jednak magický prostor, kam nemohly zlé síly, ale taky proto, aby se, až bude velké, netoulalo daleko od domova. Někde dítě mazali máslem (aby bylo hezké), sypali mu na hlavu prach ze ztrouchnivělých trámů, a pokud se narodilo se zubem, vytloukli mu ho dřevěným kolíkem. První rok mu matka okusovala nehty a vyplivovala je tzv. andělíčkům na peříčka. V Rusavě na Valašsku vzali novorozeně, položili je před dveře na práh a volali „Valáška vyhodíme za nohy ven, aby se už nevracel“. Do kolébky se dávala spousta ostrých a nehygienických předmětů, například sekera, kladivo, nůž, poleno, česnek, zrcátko, hřeben po mrtvém, ústřižek rubáše z mrtvého atd.

Stejnými předměty se obklopovala i matka ležící v koutě místnosti za plachtou, odkud nesměla po šest týdnů vystrčit ani nohu a nikdo cizí ji nesměl navštívit, jinak by místo ztratilo ochranu a dítěti pak hrozilo mnohé nebezpečí od unesení polednicí, zadušení můrou nebo morousem (naše obdoba upírů, kteří sají lidskou krev) přes výměnu za cizí dítě až po útok samotného Satana s kozlí hlavou a kopytem na noze. Izolace rodičky v koutě byla na venkově občas využívána i k uschování kradených věcí a pašovaného zboží, třeba tabáku z Maďarska. „Všecko jí to nacpali pod postel, páč věděli, že tam se neodváží nakúknúť ani obecní četník.“ Pokud matka porušila tabu a vyšla z nějakého důvodu před dům, okamžitě se kolem ní seběhly ženy a hlasitě jí nadávaly, hrozily a zaháněly zpět do kouta ve strachu, aby nepřivolala neštěstí na celou vesnici. Ženy k sobě nebyly moc solidární, nedržely spolu, měly tak těžký život, že každá bojovala jen za sebe a vlastní místo v komunitě. Jejich cena byla menší než hospodářského zvířete: zatímco pro porodní bábu se chodilo pěšky třeba sedmnáct kilometrů tam a sedmnáct zpátky, což zabralo celý den, když se začala telit kráva, muž nelenil, zapřáhl koně a jel okamžitě pro doktora. Narození dcery se slavilo s mnohem menší parádou a říkalo se, že „syn má cenu hned, dcera až za dvacet let“. Ženy si mužovu lásku a věrnost pojišťovaly zašíváním uschlých zbytků placenty a pupeční šňůry do oděvu, či jejich tajným mícháním rovnou do jídla.

23

téma /

T EXT A FOTO: PETRA LAJDOVÁ , SLOVENSKÁ RENESANCIA,

PETRALAJDOVA.COM, SLOVENSKARENESANCIA.SK

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

24

KEĎ KRÁSA VYCHÁDZA NA SVETLO Lidové kroje začaly vznikat už ve středověku jako variace na drahou a nedostupnou šlechtickou módu.

V každé vesnici byly švadleny, krajkářky a vyšívačky, které pracovaly pro panstvo, a když kousek látky nebo stuhy zbyl, ozdobily si jím vlastní skromné šaty.

Postupem času šily z našetřeného materiálu i pro sousedky, jejich děti a nakonec pro celou vesnici. Tak se lidový oděv vyvíjel do podoby, jakou známe dnes, tedy s obrovskými rukávy, krajkovými límci a sukněmi s mnoha vrstvami spodniček, které jsou vlastně zkrácenými a praktičtějšími verzemi krinolíny. Podobně jako dnešní módní návrháři měla i každá švadlena a vyšívačka svůj vlastní styl, čímž vznikaly odlišnosti typické pro jednu vesnici nebo celý kraj.

My dnes neděláme nic jiného než naši předci. Sledujeme, v čem chodí Beyoncé nebo Rita Ora, a chceme to taky, neříkáme jim však „paní kněžny“, ale trendsetterky a nešijeme doma, nýbrž sháníme v háemku.

Doba pokročila, jádro zůstává stejné, jen ty krajové rozdíly nám už dávno setřela globalizace. Většina z nás nechodí oblečená nijak originálně ve smyslu „tohle mám jen já a nikdo jiný na světě“, což mohla směle prohlásit každá majitelka kroje, neboť dva stejné nenajdeme.

Slovenská fotografka Petra Lajdová nafotila moderním způsobem lidové kroje našich sousedů, konkrétně ženské pokrývky hlavy, kterých na Slovensku rozeznávají až 350 druhů.

Party a čepce Party jsou slavnostní honosné čelenky, které nosily svobodné dívky při náboženských slavnostech, lidových oslavách sklizně nebo na svatbu.

Party byly často tak komplikované, že při jejich nasazení musely asistovat mnohé zručné ruce, a tak těžké a nepohodlné, že se v nich nedalo dobře pohybovat. Dívky v nich mohly pouze důstojně kráčet a hledět vpřed, jejich úkolem bylo působit vznešeně a krásně. Jako královny zdobily obřad a dodávaly mu na vážnosti. Čepce nosily vdané ženy denně a pro slavnostní příležitosti pečlivě opatrovaly bohatě zdobené a neuvěřitelně rozmanité modely. Pokrývky hlavy jsou nejstarší prvky v lidovém oděvu vůbec a na slovenských vesnicích je ženy běžně nosily ještě v polovině 20. století. Na fotografii vidíme modelku v tradiční partě z obce Vajnory, což je dnes městská část Bratislavy. Tvar a exotické střapce připomínají mongolské pokrývky hlavy, jiné čepce jsou dokonce podobné těm, které nosily ženy v Číně, Norsku, africké Keni, na Bali, v jednom kraji se nosí podobný čepec,

W W W.REDWAY M AG.C Z

jako měla egyptská královny Nefertiti. Další čepce se podobají těm z obrazů italských a holandských renesančních mistrů, a tak je Petra taky nafotila – jako by je Vermeer namaloval. Ženy na jejích fotografiích jsou většinou vážné, s dokonale tvarovaným obličejem obklopeným tajemnými stíny. Jaký rozdíl od komerčních fotek rozesmátých děvčic z moravských hodů s příliš krátkými sukněmi, že? „Nevěsty neměly důvod k veselí, odcházely z domova do cizí rodiny, kterou neznaly, manželství bylo obvykle domluvená, nevěděly ani, koho si berou. Jestli něco pociťovaly, byla to úzkost, lítost a strach,“ řekla mi Petra a moravská stárka paní Kachyňová dodává: „S tím se už dopředu počítalo, že manželství je těžká věc, a kamarádky nevěstě zpívaly smutné písničky o tom, že teď už ji před manželem, bude-li zlý, neochrání ani ony, ani její tatíček, ani andělíček.“ Popisné fotografie krojů jsou nudné, na druhou stranu chceme vidět všechno, každý detail. Petře se podařilo tento problém vyřešit, našla východisko s vysoce uměleckým přesahem. Technická dokonalost připomíná profesionálně nafocené haute couture z časopisu Vogue, zároveň ale nepopírá historii a respekt k našim předkům. „Jedním z mých cílů byla přesnost. Z některých čepců nesmí být vidět ani vlásek, jiné nesmějí překrývat uši a podobně. Na to jsem se taky hodně soustředila, aby fotografie neměly jen uměleckou, ale i dokumentární hodnotu.“ Sváteční kroj se na Slovensku i u nás nosil čtyřikrát pětkrát do roka, po zbytek času ležel složený v truhle. Zhruba po čtvrtém nošení se musel vyprat. Jeho části se vyvařily v hrnci s mýdlovou vodou, pak silně naškrobily a hned za mokra žehlily. Za dob, kdy v chalupách nebyla elektřina, se dovnitř žehličky dávalo žhavé uhlí z kamen, vyžehlit jednu sukni trvalo asi dvě hodiny, k hanácko-slováckému kroji jich přitom patřilo pět až šest. Bílé části kroje se také modřily, aby vypadaly bělejší.

Nadýchané objemné rukávy se za mokra tvarovaly na nahřáté skleněné kouli. Byly tak silně naškrobené, že po uschnutí držely tvar stejně, jako kdyby v nich byly drátěné výztuže. Nejdražší z celého kroje jsou ručně šité kožené boty, ty stojí osm až dvanáct tisíc korun, jedna ručně vyšívaná porta (široký lem sukně) přijde na sedm tisíc korun. Pod kroj se nenosí spodní prádlo (jen úzká košilka dlouhá do půlky stehen), nedá se v něm sedět a nelze v něm jít na toaletu. Jeho nošení vyžaduje určité obřadní chování, ženy postávají nebo tančí a v nabízených sklenkách vína jen smáčejí rty, nikdy nepijí. Súdná stolica složená ze starších vesnických žen bedlivě pozoruje, jestli mají svobodné dívky vše správně bílé, vyžehlené, upravené, barevně sladěné, vlasy zapletené a zda „se chovají“. Pokud se nechovají, súdná stolica je pomluví.

25

téma /

T EXT: MARTINA OVERSTREET FOTO: REPRODUKCE Z ČASOPISU VOGUE 12/2012

VENKOV NENÍ MAINSTREAM Popkultura vytěžila město do poslední kapky. Chcete vidět další fotky modelek pózujících před mrakodrapy z betonu, skla a oceli? Já ani ne, už mě ničím nepřekvapují a k ničemu neinspirují. Městský životní styl, celou tu urban culture mytologii „jen město je zdrojem úspěchu, pokroku, informací, technologií, rychlosti, mládí, coolness a potřebného subkulturního vzdoru“, známe jako své boty. Nastal čas poohlédnout se po nových zdrojích zábavy, po nových neokoukaných imidžích a významech, které znovu probudí naši mysl. Hipsteři začali těžit venkov, logicky, protože venkov je jedna z mála věcí, která ještě není mainstream.

Přenesli z něj do města včely, pěstování zeleniny na balkoně a domácí zavařování. Taky plnovousy kanadských dřevorubců, protože kdo by neměl rád romantiku. Reklama zareagovala obrazy sluncem ozářených jabloňových sadů, v nichž ze žebříku sklízejí úrodu bohyně v červeně puntíkovaných šatech Miu Miu a lodičkách Jimmy Choo. Obloha blankytná, sytě zelená tráva tak hustá, že do ní (ááách…!) okamžitě toužíte zabořit bosé nohy, jablka tvarově dokonalá a dokonalý musí být i designový proutěný košík, do kterého je opatrně klade hedvábná ručka s dokonalou manikúrou. Je to líbezné a fresh. Obraz mladého boha-hrdiny se strništěm na tváři, v rozepnuté košili a poctivých leviskách, jenž rozkošnicky rozvalen na kupce měkkého sena projíždí Instagram na iPhone 7, nám zase sděluje, že z venkova si můžeme vzít to nejlepší bez ztráty městského pohodlí. Opravdu, nemusíme jezdit na venkov a žít tam jako venkované, ať už to znamená cokoliv od vidlí zaražených v kupě hnoje až po brutální omezení kulturního vyžití. Přineseme si svůj způsob života s sebou. Venkov nám poskytne svou krásu, technologie nás ochrání před jeho drsnou neotesaností.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

26

Folklorní kýč Doufám, že stejně jako se podařilo hipsterům udělat cool věc z něčeho původně tak uncool, jako je včelaření, dokážu já změnit aspoň trochu váš pohled na lidový kroj. Chápu, že vám připadá jako divná, směšná a nezajímavá věc – a vlastně máte pravdu. Moderní doba ho zbavila obsahu, teď už nepředstavuje nic, jen nesrozumitelnou prázdnou formu; kýč, který nás (na rozdíl od reklam v módních časopisech) nepřitahuje.

Pro začátek navrhuji podívat se na něj tak, jako nikdy předtím, takzvaně novýma očima. Kdyby ve svátečním ostrožském kroji (to je ten z obálky) vystoupila na koncertě Lady Gaga, Björk nebo Sia, bylo by to jako „wow, such beauty, so much art, very original“ a všichni bychom si takovou exotiku fotili na mobil.

Obdivujeme například vše japonské. Starožitná, ručně malovaná japonská kimona jsou tak krásná a exotická, mají nesmírnou cenu, dědí se z generace na generaci nebo dávají svatebním darem jako výborná investice. Stejně exotický a cool připadá náš kroj Japonkám. Ručně ho ušít, vyšít a ozdobit trvalo celé roky, a pokud ho dnes někdo má kompletní a nepoškozený doma, je majitelem uměleckého díla v hodnotě blížící se milionu korun.

Kromě toho, jestli v našich končinách můžeme mluvit o něčem skutečně temném, pohanském až satanistickém, není to ani tak blackmetal, jako právě folklor.

Václav Jirásek, čerti na stranách 18 a 19 Václav je (spolu s Dušanem Tománkem) jeden z pěti nejlepších českých fotografů. Pochází z Valašska a dlouhodobě ho zajímají temnější polohy valašského folkloru. Na maskách čertů je nám nápadná jakási boule na hlavě. Říká se jí ježkovina. Ježek byl na Valašsku symbolem Satana, říkalo se, že v noci přijde, popíchá bodlinami spícího člověka do hlavy, a tím do něj přenese infekci zla. Člověk se pak probudí jako Satanův služebník či pomocník. Otevřené místo uprostřed čela vypadá jako krvavá rána nebo třetí oko. Květiny kolem rohů znamenají, že v masce čerta je svobodný mládenec.

W W W.REDWAY M AG.C Z

27

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

28

W W W.REDWAY M AG.C Z

29

ČÍSLO 2, 2016 | ROČNÍK I X

30

smartbox /

T EXT: LAURA HAISELOVÁ FOTO: WIKIMEDIA COMMON

Neznalost zákona neomlouvá

Co byste měli vědět, než budete pít alkohol Tak jo, s pravdou ven: Žádný zákon pití alkoholu do osmnácti let nezakazuje. Zakázané je ale všechno okolo – prodávat alkohol, podávat, nalévat a zpřístupňovat ho nezletilým osobám.

Když vás policie nachytá opilé v hospodě nebo klubu, zavolá rodičům, ať si pro vás přijedou.

Vaši opilost zjistí na místě, pravděpodobně z dechové zkoušky, případně z odběru krve.

Obojí můžete odmítnout, za což vám hrozí buď pokuta (až do 5000 Kč), nebo jenom pokárání, to už záleží na policistovi, ale jinak vás do zkoušky nemůže nutit. Pokud se jí podrobíte a ukáže se, že jste alkohol pili, policie musí vyšetřit, kdo vám ho dal, i když vám samotným žádný trest nehrozí. Jiné je to v případě, kdy řídíte třeba skútr, policie vás zastaví a vyzve k dechové zkoušce. Můžete sice taky odmítnout, ale tady už se to bere tak, že pokud nechcete spolupracovat, alkohol jste požili. To je úplně jiná situace, teď bude policie shánět důkazy nejen proti tomu, kdo vám alkohol dal, ale i proti vám, protože možná řídíte pod vlivem a to se nesmí.

A dál: Když je člověk pod vlivem, snadno se dopustí přestupku. Kromě různého výtržnictví, rušení nočního klidu apod. je to i útěk před policisty, kteří vás chtějí zkontrolovat. Přestupky jsou obvykle řešeny peněžitou pokutou.

Co se může stát tomu, kdo mi alkohol prodá?

Pokuta, případně i zákaz činnosti.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Co když si nechám koupit flašku od staršího kámoše?

Opět, pokud mu to policie dokáže, bude mít pěkný problém. Největší průšvih by byl, kdyby vám alkohol kupoval opakovaně anebo kdyby vám ho dal tolik, že byste se opili do němoty, motali se, zvraceli či dostali otravu alkoholem.

V těchto případech by se kamarád dopustil trestného činu a hrozil by mu až rok vězení.

Stejné je to s rodiči, kteří vám dovolí napít se na rodinné oslavě. Překračují zákon.

Oslavuju osmnácté narozeniny, můžu pít alkohol?

O tomhle jsem slyšela už spoustu bludů a blbostí, takže jednou provždy: Ano. V den svých osmnáctých narozeninách můžete pít alkohol. Je jedno, v kolik hodin jste se narodili, to v občance stejně nemáte. Můžete začít pít hned po půlnoci, přesně v den, kdy vaše narozeniny začínají.

Může se pít alkohol na veřejnosti?

Celostátní zákon na to není, obce ale můžou vydat vyhlášku a pití alkoholu na veřejných prostranstvích zakázat. Takže záleží na tom, kde bydlíte. Než se rozhodnete udělat si alkoholový piknik na náměstí, doporučuju podívat se na stránky obce a zjistit, jestli tam není vyhláška, která to zakazuje. Za porušení vyhlášky můžete dostat pokutu, a že jste to nevěděli? Neznalost zákona neomlouvá.

Co když se opiju a něco rozbiju nebo se s někým poperu? Člověk odpovídá za svoje jednání, i když je pod vlivem, to platí pro alkohol, drogy i kapky do nosu. Když se opijete a rozbijete pár oken nebo

obličejů, kromě kocoviny vás bude čekat ještě policie. A možná i pokuta, obecně prospěšné práce a další radosti.

Jinak by tomu bylo, kdyby vám „kámoši“ tajně nalili nebo hodili do coly cokoliv, co by vás uvedlo do stavu, kdy se nedokážete ovládat a rozbíjíte okna a obličeje. Za všechno pak budou odpovídat oni, je ovšem potřeba dokázat, že to tak bylo.

Zákon pití alkoholu nezletilým nezakazuje Děti na záchytku nepatří Policie člověka nemůže odvézt na záchytku jen proto, že je opilý. Musí buď ohrožovat jiné lidi, majetek nebo veřejný pořádek, anebo musí být obava o jeho vlastní zdraví a život. Pokud policie jedná s nezletilým, musí o tom vždy vyrozumět rodiče a místo na záchytku ho odvézt do nemocnice na urgentní příjem. Kromě toho nahlásí jeho opilost sociálce, která si pak na rodiče samozřejmě posvítí, protože zanedbávají výchovu.

Pro plnoleté: Pobyt a dopravu na záchytku si hradí člověk sám, stojí to tři až čtyři tisíce korun.

Co je plyšová vodka?

Dospělí nesmějí dětem prezentovat alkohol (cigarety, drogy) jako něco lákavého. Proto je zakázáno vyrábět, dovážet a prodávat hračky napodobující tvar a vzhled alkoholických nápojů.

Jestli někdo prodává plyšáka ve tvaru lahve vodky, nesmí to být pod označením „hračka“.

31

smartbox / jazykové okénko /

T EXT: DOMINIK ZEZULA ILUSTRACE: STAN SOLO

KREATIVNÍ UČEBNICE V PĚTI KROCÍCH

TONGÁNŠTINA

Venku pěkně fouká a my navlíknutí do svetrů přemýšlíme o tom, jak by bylo super ještě aspoň na týden zmizet někam do tepla. Ideálně na nějakej tropickej ostrov uprostřed Pacifiku. A protože nikam nepojedeme, ale budeme dřepět ve škole, můžeme se aspoň podívat na tongánštinu, když nic jinýho. Mluví se jí v souostroví Tonga, kde žije jen asi sto tisíc obyvatel, a na první pohled navozuje atmosféru pláží a kokosových palem. A taky má slovo ‘oiauē, který zní, jako když ti z palmy spadne na hlavu ořech.

ŽDÝ A K J U LOV S Y V 1 # ÁŠŤ L V Z O N PÍSME

m ál o na ex tr ém ně i t on gá nš ti á tn ím i m ta ky os s zy í ja v po ro vn án po ly né sk ý í je ž tn ta co bě . , os so ct o ná St ej ně ja ko av á sa m a je to se dm ý hr oz ně za jím hl e př íp ad ě žn je m bě to ka v ti je ; ž ne ek ne hl ás ng án sk á fo m oh lá se k, la do st . To ci ne um ěj í pr oc en to sa í án šš ng vy To je št ě do ce m e no he , zá ro ve ň al sa hu jo u m . uē , že an o) Sl ov íč ka ob oh o zv uk u) zycí ch (‘o ia ja se k do je dn ch lá ký oh ps ab ik y) , m sl sa vě ou (d dv le í v in do ev ro upl yn ut ří ká m e bo e di ft on gy (s př ir oz ený; sc e př iř az uj vy sl ovov at aj í na pr os to ad é sa m oh lá ip žd př ka gy e ta kh le al že a , in m št tí án at N ám di ft on . To ng ro ůž eš tr én ov (t ři sl ab ik y) C ož pl at í i p ‘o -ia -u ē) . M ne bo -u -le -u -ē m ís to na zi e a ta k.

-a ta -i eu (‘o , u ka ik , m ou vl as tn í sl ab a ja ko au to ovov at sl ov za čn eš vy sl í bo d… ná sl ed uj íc

#2 VZPOM E

Ň SI NA TAJNOU ŘEČ Z DĚ TSTVÍ Sc hv ál ně , kd o se na zá kl ad ce sn až ro zs ek áv al il př evéz t do sl ov a na ko sp ěl ák y tí m us íč ky a vk to “To- ko -n , že lá da l do ni e- ko -m y- ko ch rů zný sl -s líš -ko- vá že to m u ne ab ik y? Ta ko ž- ko -n ě- ko ro zu m ěj í, a vý “. D os pě lá m y m ěl i ra ci pa k dě la po do bnýh o. do st . To ng li, án št in a po už ív á ně co N em ůž e st át , že by se dvě so uh lá ni m a m us í sk y oc it ly ve dl bý t as po ň e se be , vž dy je dn a sa m a za čn eš je oh lá sk a. K ck y m ez i ap likov at na dy ž sp oj íš če pr vn í dv a bo št in u, zí sk ja k to v re ál áš do ce la dy u as i zn í. Je do br ej př eh to ce le ke m le d o to m , e sa ra na da .

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

32

M, O T

V I Ž JS U Ž Y D IKU K G A O …

L 3 U # SKO T Ě D A ĚCÍ V Í TAK I N N Á VÁV O N E M POJ i od el at iv ní iz ol ac je l dl ou ho v r ví vy yk u se st ej do er k, kt ovec h př iš ly je st ar ej ja zy ci fic kých os tr pa že To ng án št in a na , y ni en ov úr km vé do m or od é by lo na ta ko zb yt ku svět a; oř ep la ve ct ví eá nu . Ja zy k up ro st ře d oc v d ob ě, kd y m t ve tá pr is e te př ů ím m ol lé ob s ok pr z ič tin ě – ta kž gl be an ly k lo dě do ká za a Ni ue , al e ne al a ov sk tr zí os ga m is io ná řs ké ku on zy (T k ja ál ní ho im pé ria bl íz ko tř eb a svéh o ko lo ni To ng y ta k m á t sl ov a ja ko so uo st ro ví do li di tř eb a vy m ys le řa po za lo vé by ou dn je na kd yž Br ito ), 70 va ly. pr ve v r oc e 19 dř ív ne ex is to ne zá vi sl os t te al a ci zí sl ov a, žn ic e, kt er ý lo bo pr os tě př ej ím ne i od ac tu si né ob škol a, ob ch od le , ta kž e v p “ se ře kn e fa da lš íc h ja zy ků “ je ako, „d ům Za tím co řa da se t a ta k dá l. či ku „U . án ak sp ra di li jin , lo žn ic e dů m la jíd m To ng án ci si po dů je yn ě le ako. Ku ch eš do m ys le t. „š ko la“ je fa nt y už si m ůž le va vi ek ý Da lš í če sk

#4 DEJ KAMA R

ÁDŮM NAJEVO, K DY JSOU A NEJSOU VÍTANÍ

To ng án sk á gr am at ika ne ní nij ak slo žit á, má ale ně ro zli šo vá ní ink luz ko lik zv láš tn os tí. ivn ího a exlu ziv Tře ba níh o zá jm en a pr zn í str aš ide lně , vn í os ob y mn ož né ve sk ut eč no sti ho čís la. To jde ale o j ed no du ch (ta u) zn am en á „m ej pr inc ip: ink luz y vč et ně te be“, ivn í os ob a ex klu ziv ní (m au (já a j iní lid é, ale ) zn am en á „m y ty ne). Do ce la pr kr om ě te be“ ak tic ké , ne?

U #5 ŇU ŇU Ň

úc hy lk u, by l gr am at ic ko u pr o ne jh ez čí at ov do ev ro ps kých as in hl i da ěl řa em a, st ej ně ja ko a in Kd yb yc ho m al št án ng To / th e. Če št in ná ln í čl en . lič tin ě a, an by to em oc io čl eny – v a ng tý či n. ur te ne / a či tý ja ko ně ja ký a) , ja zy ků , zn á ur ru ba př el ož it er m in ac e sl ov al e da jí se zh u fu nkci (d et no ej st čl eny ne m á, ky ic ed m ět u: ha at př k am h gr ta á m vz čl en je vo sv ůj Em oc io ná ln í , dá vá tím na “, a si ’i to hi je čl ověk po už ije kr ét ní ) kn íž ka on u (k a „t po ku d ho al e je hi to skou va ria nt e “, če ka ko íž ja r a á kn i př ijd e su pe to hi je „n ěj ak m To . a“ d/ zy k. ou m ám rá št in a je ňu ja „k ní žk a, kt er ka . A to ng án „ň u“. Ňu kn íž e m je hu vr na

W W W.REDWAY M AG.C Z

33

smartbox /

T EXT A ILUSTRACE: KAROLÍNA ZIKEŠOVÁ

Taháky k maturitě

Vyhoďme ho z kola ven Román Kena Keseyho si u nás ve třídy vybrali do maturitního seznamu snad všichni. Je v něm naděje i mrazení v zádech, humor i nějaké ty temné psychiatrické experimenty. Prostředí blázince je pro ty, co v něm nikdy nebyli, obestřené lákavou aurou tajemství, jsme zvědaví, jak to tam chodí, no a McMurphy je fakt sympaťák.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

34

Příběh se tedy odehrává v prostředí americké psychiatrické léčebny někdy v padesátých letech.

Duševní poruchy a nemoci se tenkrát léčily poněkud... svérázně, z dnešního pohledu to připomíná spíš středověké mučení než vědecké postupy. Pokud se rozhodnete pustit do čtení (a já to vřele doporučuji, lepších knih na seznamu maturitní četby moc není), seznámíte se se spoustou postav. Od pacientů po zaměstnance.

Vypravěčem je hluchoněmý Náčelník Bromden, velký a mohutný indián, bývalý hráč rugby,

který trpí paranoiou a halucinacemi. V jeho očích je celá lidská společnost spiknutím zla proti dobru, něčím ohrožujícím a svazujícím.

V myšlenkách ji nazývá Kombajn, rozděluje ji na oběti a tyrany a často si představuje, jakým způsobem Kombajn vyrábí z lidských bytostí poslušné nemyslící otroky. Těžko říct, do jaké míry je to paranoia, a do jaké míry má vlastně pravdu, alespoň co se týče prostředí, ve kterém žije, ale v tom právě spočívá Keseyho genialita – když nechá bláznivého Náčelníka přemýšlet

Ken Kesey (1935–2001) o mlze, kterou Kombajn vypouští vždy, když se chystá na „údržbu“ ozubených koleček v našich hlavách, a přirovnává nás k porouchaným strojům, které, pokud nejdou opravit, končí jako nepotřebný šrot na vrakovišti plném bolestných vzdechů, musí čtenář uznat, že je to sice děsivá hyperbola, ale ne zas tak nereálná. Pokud jedinec propadne sítem společnosti, ocitne se bez peněz, bez práce a bez domova, je s ním konec. Dobře namazané stroje ho považují za přítěž a systémovou chybu. Nejdeš opravit? Jsi zbytečný, umři.

Jak to chodí Bromden je v léčebně už deset let. Zná dobře místní řád, který úzkostlivě dodržuje, aby nepřitahoval nežádoucí pozornost Kombajnu.

Zdejší pacienti (spíše vězni) jsou buď „akuťáci“, nebo „chronici“. Akuťáci mají lehčí potíže, dokážou se o sebe postarat, a pokud spolupracují s lékaři, mají naději, že se jednou vrátí do běžného života. Naproti tomu chronici jsou zcela odkázáni na pomoc druhých a jejich pobyt zde je na doživotí.

Oddělení vládne přísnou rukou vrchní sestra Ratchedová, chladná manipulátorka, jež si užívá absolutní moc, kterou nad pacienty má. Schválně je vystavuje nepříjemným nebo ponižujícím situacím, a pokud někdo začne odporovat, pošle ho na elektrošokovou terapii, které se všichni oprávněně děsí, protože by z nich snadno mohla udělat chroniky.

Ratchedová je neporazitelná, nikdo nemá odvahu se jí postavit.

Až na psychopata McMurphyho Randle McMurphy se do léčebny přišel skrýt před vězením za nějakou tu drobnou trestnou činnost. Blázna sice jenom hraje, ale z pohledu Ratchedové nebo jakékoliv jiné spořádané občanky a oddané služebnice Kombajnu jím vlastně doopravdy je. Chlubí se historkami o ženských a alkoholu, nestydí se obírat ostatní o cigarety, všude je ho plno; hlučný, sebestředný chlap. Nechápe, jak se všichni podřizují Ratchedové, a vsadí se s ostatními, že ji během jednoho týdne „zlomí“. Začíná to jako hra z nudy, jak si ale pomalu nachází cestu k pacientům (například zjistí, ze Náčelník Bromden svou hluchoněmost jen chytře předstírá), válka s Ratchedovou se stává morální povinností. A pacienti si zase budují vztah k McMurphymu, začínají v něm vidět hrdinu, začínají ho nenápadně podporovat.

McMurphy vnáší na oddělení zcela novou energii, nového ducha. Pacienti se začínají chovat jako „normální“ lidi, narovnávají se a zhluboka nadechují. Už se tak nebojí domáhat se u vedení svých práv. Mají úspěch, leccos se opravdu mění v jejich prospěch a McMurphy pro ně dokonce vyjedná celodenní rybářský výlet na moře.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Je jasné, že teď musí přijít dějový zvrat Něco už jste v životě přečetli, a tak víte, že když se v půlce knihy všechno obrátí k lepšímu a zavládne všeobecná pohoda, číhá na příští stránce děsivá pohroma, protože o čem by jinak byl ten zbytek.

Po návratu z rybaření se na oddělení strhne rvačka a Ratchedová toho okamžitě využije k uchopení své oslabené moci. Za trest posílá Bromdena a McMurphyho na elektrošoky.

McMurphy se tváří, že mu elektrošoky neublížily, což podle mě asi udělal správně, protože si tak zachoval tvář před ostatními a dodal jim novou naději, že Ratchedová přece jen není všemocná. Ve skutečnosti si ale začíná uvědomovat, že nad Velkou sestrou nevyhraje, a pokud se jí bude nadále vzpírat, už se odsud nikdy nedostane. Z krátkodobé „schovky“ před vězením se vyklube výlet na celý život. McMurphy proto naplánuje útěk, ještě předtím však uspořádá neskutečný večírek na rozloučenou, při kterém na oddělení propašuje alkohol a dvě prostitutky, z nichž jedna si vezme na starost panictví mladého a velmi nesmělého pacienta Billyho Bibbita.

Happy end nebude Pozor, spoiler! Pozor, spoiler! Pozor, spoiler!

Mejdan se McMurphymu poněkud vymkne z rukou, a když Ratchedová přichází ráno na oddělení, nevěří svým očím. Všude lahve od alkoholu, mladý Billy v posteli s prostitutkou, pacienti se jí vysmívají do očí. To je vzpoura!

Ale Velká sestra se dokonale ovládá, jako vždy. V Billym vzbudí takový pocit viny za to, co provedl, že ten okamžitě jde a spáchá sebevraždu. McMurphy podlehne vzteku, vrhne se na Ratchedovou a začne ji škrtit.

Potom je odvezen neznámo kam, a když se za čas vrátí, je jasné, že prodělal lobotomii, což je operace mozku, která se v psychiatrii dřív používala k léčbě agresivity. Pomáhalo to.

Pacient však často přestal být nejen agresivní, ale i myslící a svéprávný. (Než byla lobotomie zakázána, bylo na celém světě provedeno asi 35 000 operací a António Egas Monis dostal za její objev Nobelovu cenu.) Takzvaný „vegeťák“ se stal i z McMurphyho – bytost bez emocí, mimiky a myšlenek. Ratchedová vyhrála, McMurphyho osobnost je pryč, zbylo jen tělo, které se mechanicky a zkrotle šourá po chodbách oddělení. V očích pacientů je ale stále hrdinou, který postižení jen mazaně předstírá, a přitom plánuje velkolepý útěk.

Pohlédnout pravdě do očí dokáže jediný z nich, mlčenlivý Náčelník Bromden. Jednou v noci vstoupí do pokoje a udusí McMurphyho polštářem.

Americký postmoderní spisovatel řadící se někam na pomezí beatniků (subkultura, která se v USA zrodila v 50. letech) a následující generaci hippies. Kesey se osobně znal s Ginsbergem a Kerouacem, asi nejvýznamnějšími představiteli beatnického hnutí.

Román Vyhoďme ho z kola ven vyšel v roce 1962 a má chronologicky řazený děj, vyprávěný ich-formou z pohledu Náčelníka Bromdena. Dílo je epické, akce převažuje nad lyrikou, jazyk je jednoduchý.

Podněty k diskuzi Kniha ve čtenáři vyvolává mnoho otázek, kterými se dá parádně zabíjet čas u maturitní zkoušky. Například: Příběh se odehrává ve skutečném čase a popisuje smutnou realitu některých psychiatrických institucí své doby. Jen v USA bylo do roku 1951 provedeno přes 20 000 lobotomií. Snažil se Kesey upozornit na tuto situaci, nebo je prostředí blázince obrazem naší společnosti, Ratchedová symbolem politického systému a McMurphy rebelem, který bojuje proti jeho neomezené moci? Kdo tuto válku nakonec vyhrál?

Ratchedová, která McMurphyho „opraví“ tak, aby byl neškodný, nebo McMurphy, který sice zemřel, ale v srdcích pacientů žil dál jako legenda, jako nesmrtelný vzor bojovníka za svobodu a důstojnost?

Byl tragický konec nutný? Nebylo to všechno tak trochu zbytečné? Neměl si McMurphy zvolit jiné zbraně?

Co symbolizoval Bromdenův Kombajn?

Byly to jen paranoidní představy, nebo metafora moderní společnosti?

Jaké byly silné a slabé stránky Ratchedové a McMurphyho?

Napadá mě spousta dalších otázek, co si tak vzpomínám, knihou se zdárně prokousali i méně čtoucí spolužáci, takže to určitě taky zvládnete.

Přelet nad kukaččím hnízdem Tohle nesmíte zapomenout zmínit: Český režisér Miloš Forman natočil podle románu film Přelet nad kukaččím hnízdem a v roce 1975 za něj dostal Oscara.

Roli McMurphyho výborně ztvárnil Jack Nicholson.

35

smartbox /

Z DROJ: AC JOBS FOTO: WIKIMEDIA COMMONS

Na technických oborech je stále nedostatek studentů, na humanitních přebytek Většina českých vysokoškoláků pracuje už během studia, vykonávané brigády a práce jsou však často mimo jejich obor a po skončení školy pak na pracovní pohovory chodí s nulovou praxí. Sedmdesát procent studentů přitom věří, že se v oboru i tak uplatní.

V průměru očekávají nástupní plat 25 až 30 tisíc korun, ale chtějí, aby s časem rostl.

Představy a realita Na českém trhu práce stále chybějí technicky vzdělaní uchazeči. Zatímco zájem o studium humanitních oborů rok od roku stoupá, na ty technické se nikdo nehrne z obavy, že je to moc těžké. Průměrné nástupní platy absolventů technických oborů jsou až o pětinu vyšší než jejich humanitně zaměřených kolegů. „Na středních školách technického zaměření studuje asi 35 procent všech středoškoláků. Pokračovat ve vysokoškolském studiu stejného oboru, například IT, chce pouze pětina z nich. Ostatní se hlásí na vysoké školy manažerského, ekonomického a humanitního typu. Největší šanci na

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

36

trhu práce ale mají právě absolventi techniky a IT,“ uvádí Olga Hyklová z personální agentury AC Jobs.

Průměrný měsíční plat absolventů pražského ČVUT je kolem 35 000 korun. A Česko by jich uživilo klidně dvakrát tolik, než právě má.

Nejvyšší požadavky mají Švýcaři Očekávání švýcarských vysokoškoláků jsou nejvyšší na světě, nástupní plat by podle nich měl být přes 140 000 korun měsíčně. To se nám z České republiky může zdát hodně přehnané, ale ve skutečnosti je to vzhledem k vysokým životním nákladům a pouze tříprocentní nezaměstnanosti ve Švýcarsku docela reálné. Zajímavé taky je, že švýcarští studenti neočekávají, že by se jejich nástupní plat prvních pět let nějak zvyšoval. S tím naopak počítají naši vysokoškoláci, kteří jsou sice ochotní začít s menším platem, ale zase požadují, aby ihned začal růst.

Kdo snadno najde práci a kolik si vydělá?

Na vysokých školách studuje třikrát víc lidí než před deseti lety.

Najdou všichni práci? Starosti si nemusejí dělat třeba medici, právníci, ekonomové, učitelé nebo ajťáci, hůř na tom jsou absolventi zemědělských a některých humanitních oborů, přičemž v Praze to ještě jde, ale někde na severu Čech, kde je nezaměstnanost tradičně vysoká, budou problémy.

Očekávání českých vysokoškoláků Jaké jsou vaše dosavadní pracovní zkušenosti? brigáda při studiu

87 %

částečný úvazek

14 %

nemám zkušenosti

5%

stáž

12 %

plný úvazek

6%

jiné

3%

V jaké výši očekáváte svůj nástupní plat (plný úvazek)?

10 000–15 000

13 %

15 001–20 000

22 %

20 001–25 000

23 %

25 001–30 000

39 %

Nad 30 000

2%

V jaké výši očekáváte svůj plat po 5 letech práce?

25 001–30 000

18 %

30 001–35 000

19 %

35 001–40 000

33 %

40 001–45 000

9%

45 001–50 000

12%

50 001–55 000

9%

Jaká je podle vás vaše šance na uplatnění v oboru, který studujete / jste studoval? určitě se uplatním

69 %

spíše se uplatním

26 %

spíše se neuplatním

5%

neuplatním se

0%

Jaký je váš osobní čistý měsíční příjem? do 3 000

46 %

do 10 000

51 %

do 20 000

3%

Zdroj: AC JOBS, říjen 2015, N = 188

W W W.REDWAY M AG.C Z

A je vůbec potřeba mít vysokou školu? Je to skutečně cesta k dobře placené práci a vysoké životní úrovni? Čísla mluví jasně ve prospěch vysokoškolského vzdělání. Vysokoškoláky ohrožuje nezaměstnanost o 69 % méně než zbytek populace a také si vydělají o 66 % více. Jejich průměrný plat je 42 000 korun hrubého (to znamená před odečtením daní a povinných odvodů na zdravotní a sociální pojištění).

Na nástupní plat mezi pětadvaceti a třiceti tisíci obvykle dosáhnou absolventi IT a farmacie (obchodní zástupci farmaceutických firem), konstruktéři a technologové. Ze státních zaměstnanců jsou nejlépe placeni právníci, lékaři a příslušníci armády.

Absolventi pražské VŠE berou po pěti letech v zaměstnání průměrně 51 000 korun, jejich kolegové ze zemědělských a uměleckých oborů polovinu Než vysokoškolák vystuduje, středoškolák vydělá milion Pětiletou „ztrátu“ vysokoškolák dožene až za jedenáct let, jeho plat ale roste po celou dobu rychleji než středoškolákův, který se stane zaměstnancem. (Podnikatelé se středoškolským vzděláním nebyli do statistiky zahrnuti.) Na Slovensku je situace pro vysokoškoláka ještě příznivější, investice do vzdělání se mu vrátí za sedm a půl roku a pak už celkem ničím neohrožen postupuje vpřed a získává před středoškolákem platový náskok. Největší rozdíl je mezi platem absolventa VŠ technického zaměření a absolventkou střední školy bez maturity. Pravda taky je, že muž bere v průměru o šest tisíc korun víc než žena se stejným vzděláním a na stejné pozici. Zaměstnavatelé to vysvětlují častějšími absencemi žen, které – na rozdíl od mužů – zůstávají doma s nemocnými dětmi.

Příklady vysokoškolských profesí s vysokým platem projektant a analytik výpočetních systémů

50 678 Kč

právník nebo právní poradce

48 653 Kč

správce integrovaných informačních systémů, sítí

47 174 Kč

programátor specialista v oboru výpočetní techniky

46 747 Kč

projektant elektro a telekomunikačních sítí

42 996 Kč

inženýr elektronik

42 996 Kč

marketingový specialista

42 906 Kč

stavební inženýr

42 459 Kč

37

smartbox /

T EXT: JIŘÍ BEJČEK FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Nosná raketa Falcon Heavy by měla v roce 2018 vynést do vesmíru loď Red Dragon, která poletí Musk ČÍSLO 3, na 2016Mars. | ROČNÍK I X má elán a peníze, NASA zkušenosti. Na misi pracují společně.

38

Smrt na Marsu Musk kolonizuje vesmír a hledá obětní beránky Raději umrznout na Mount Everestu než zemřít při startu raketoplánu. Raději se utopit než přijít o kyslík na rudé poušti. Raději se zbláznit a pozabíjet celou posádku.

Osidlování Marsu nebude procházka růžovou zahradou.

My bychom do toho nešli ani za nic, vy jo?

Americký miliardář Elon Musk se konečně rozhoupal a chce co nejdřív kolonizovat Mars. Zpráva proběhla v září všemi světovými médii a vyvolala rozruch. Sám se ale osidlování aktivně účastnit nechce. Je to génius, takže moc dobře ví, která bije. Na to, že první osadníky rudé planety čeká bezstarostná výprava, by vsadil málokdo. „Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Riziko úmrtí bude vysoké,“ prohlásil Musk při představení svého projektu SpaceX. Bylo tomu tak u jižního pólu a u Měsíce, Mars nebude výjimkou. Každé neprobádané místo je past, na kterou se nelze dopředu připravit. Víte jen to, že dřív nebo později sklapne. Ale jak?

ale zkuste si hladce přistát na Marsu! Kromě takové maličkosti, že to ještě nikdo nikdy nezkusil, hovoří proti slovu „hladce“ jeden zásadní fakt. Během vletu do atmosféry bude Muskova vesmírná loď dosahovat rychlosti zhruba sto tisíc kilometrů v hodině, což je o infarkt zejména pro ty z nás, kteří mají smrt v očích i při jízdě na kole z kopce. Aby toho nebylo málo, sama atmosféra je natolik tenká, že raketoplán skoro nezbrzdí, ale jen pořádně ohřeje na příjemných 1700 °C. Jak komplikované je to s přistáváním na Marsu, si NASA vyzkoušela už v roce 2012.

Vozítko Curiosity, které váží zhruba tunu, dopadlo na povrch po velkých manévrech. Loď programu SpaceX má ale vážit zhruba 450 tun, a proto Elon Musk pracuje na kvalitní brzdě, kterou pojmenoval „supersonic retro

Exploze hned na Zemi Muskův plán samozřejmě zahrnuje obří vesmírnou loď, s přehledem ten největší raketoplán v historii lidstva. S výlety do vesmíru to je vždy trochu složitější. Auto nastartujete, zařadíte, pomalu přidáte plyn. Pak už stačí jenom nenabourat. Raketu nestartujete, raketu odpalujete. Čím těžší je, tím větší exploze je k jejímu startu potřeba. Ještě před ostrým zážehem si vše dostatečně otestujete, ale stoprocentní bezpečnost nikdy nikdo nezajistí. Čísla z NASA hovoří jasně. V letech 1981 až 2011 se do vesmíru odhodlalo 833 lidí, z nichž se čtrnáct nedožilo ani samotného vzletu.

Statistické okénko: jen při startu existuje 1,6% šance na úmrtí. To je vyšší pravděpodobnost, než že zahynete při výstupu na Mount Everest. Tam vás ale nerozmetá výbuch palivové nádrže, kterou máte připevněnou doslova za zadkem.

Erupce na Slunci Při cestě na Mars by bylo nejvhodnější vymyslet teleport, a vyhnout se tak cestě skrz vesmír. To bohužel (nebo zatím) nejde, a tak bude každá posádka vystavena poměrně silné radiaci. Zatímco na Zemi jsme chráněni magnetickým polem, které všechny nepříjemné částice odklání, tam venku se před nimi neschováme. Obvyklá míra záření je v kosmickém prostoru zhruba patnáctkrát vyšší než limity jaderných elektráren. Ani taková pecka překvapivě není smrtelná. Největším nebezpečím proto zůstávají erupce na Slunci, které můžou vyslat extrémní dávku radiace přímo do cesty raketoplánu. Posádka pak nemá nejmenší šanci přežít. Musk musí vymyslet dokonalý izolační systém, který ji ochrání nejen během cesty, ale i na planetě. Chybějící ozonová vrstva a slabé magnetické pole nedělá z Marsu moc friendly místo.

Vesmírná bouračka Tak si to shrneme: přežili jsme naprosto děsivý start a cestou, která mimochodem trvá půl roku, nás nic neozářilo natolik, abychom to zabalili.

Přichází ta nejdramatičtější část. Parkovat auto v centru města je o nervy,

W W W.REDWAY M AG.C Z

Elon Musk představuje svůj projekt na kolonizaci Marsu

39

smartbox /

propulsion“. Trochu nám to evokuje béčkové sci-fi filmy, takže bude určitě lepší použít bezpečnostní pásy. Pro jistotu.

Gravitace, mocná čarodějka Na téma osidlování Marsu vznikla ve studiích Hollywoodu pěkná řádka filmů. V žádném ale hlavní hrdinové netrpí atrofií kosterní a svalové soustavy. Přitom právě ta by podle vědců mohla být tichým zabijákem. Je dokázáno, že stav beztíže oslabuje kostru i svalstvo. Astronauti přebývající na Mezinárodní vesmírné stanici musejí denně dvě hodiny cvičit, a přesto se jejich tělo dostane do formy až po návratu. Není známo, jak přesně se budou chovat tkáně v gravitaci, která není nulová, ale přibližně třetinová oproti Zemi. Optimistické teorie tvrdí, že astronauti budou na Marsu prostě jen skákat výš než obvykle. Čím dál víc se ovšem ukazuje, že tak jednoduché to nebude. NASA už potvrdila, že lidem se ve vesmíru nevysvětlitelně zhoršuje zrak. Dalším významným problémem je silná nespavost, kterou tradičně trpí celé posádky na ISS a která má zásadní vliv na psychickou (ne)pohodu astronautů.

Jako ryba na souši Hlavní nedostatek Marsu je zřejmý. Vlastně jsou hned dva, kyslík a voda.

Bez nich se, logicky, nenadechnete a stěží vypěstujete nějaké potraviny.

Marťanská obydlí budou obsahovat hi-tech systém, který z oxidu uhličitého vyprodukuje kyslík. Na venkovní procházky ale zbyde jen jeden outfit of the day, kterým se stane skafandr. Problém nastane ve chvíli, kdy jeho povrch něco proděraví. Cenný kyslík začne unikat a rudá poušť se pro astronauta stane hlubokým oceánem, ve kterém už se nikdy víc nenadechne. Díra do stěny obydlí se pak může stát fatální dokonce pro

Modul Dragon 2, podle Muskova tweetu schopný přistát kdekoliv ve Sluneční soustavě, se blíží k povrchu Marsu. Ovšem zatím jen v počítačové simulaci.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

40

celou výpravu. Všudypřítomný prach vytvoří pod silným tlakem zničující spoušť, při které zaplatí životem celá kolonie. Co se týče vody, vizionář Musk už vymýšlí megalomanské scénáře, jak nechat roztát ledovce.

V jednodušší verzi půjde jen o prosté ohřívání ledu, třeba nějakým obřím sci-fi fénem. Elon se ale netají ani plánem na pokus o takzvanou terraformaci celé planety. Vypustí obří množství oxidu uhličitého do atmosféry, která se zvětší a ohřeje natolik, že na Marsu vzniknou moře a oceány. Jsme SpaceX, poručíme větru, dešti.

Otravný a otrávený Písek, písek, písek. Rudé peklo celý den před očima. Vědci dokázali, že všechna půda na Marsu je toxická. Stavět hrady z marťanského písku sice můžete, to se na kůži nijak neprojeví, ale jinak je úplně k ničemu, především se nehodí k pěstování potravin. Jo, tvůrci Marťana nám lhali – kdyby si Mark Watney doopravdy vypěstoval brambory, jeho štítná žláza by to dřív nebo později úplně zabalila. Elon Musk tak musí vyřešit i zemědělské komplikace.

Otrava na Marsu může přijít i bez toxinů. Obydlí se lehce přemění v ponorku a kolonizátoři si začnou lézt na nervy. SpaceX musí poctivě testovat psychickou odolnost všech zájemců o tuto jednosměrnou cestu.

Historie nám dokazuje, že podceňovat mezilidské vztahy ve skupině se nevyplácí. Pokusy probíhají přímo na Zemi a výsledky se liší. Moskevský projekt MARS-500 s šestičlennou posádkou vydržel bez konfliktu 520 dní.

Z devadesátých let známe ale i opačný scénář s názvem Biosphere II. Ten musel být předčasně ukončen po půl roce, protože se testovaná skupina rozdělila na dva tábory, které spolu válčily. Při cestě do nového světa se nesmí podcenit zkrátka vůbec nic.

smartbox /

FOTO: PROFIMEDIA.CZ, WIKIMEDIA COMMONS

Akta X všedního dne Proč mají česká letadla označení OK?

Obvykle se totiž podobají zkratce daného státu, třeba Německo má D, Francie F, Itálie I a tak dále. Když se tyto imatrikulační značky přidělovaly jednotlivým státům, Československo požadovalo CS. Tu si ale údajně vybrali Španělé (ač ji dnes používá Portugalsko) na počest svého krále Carlose. A tak Československo zvolilo písmena OK, iniciály Otakara Koudelky, vedoucího delegace, která jela o značce vyjednávat. OK tedy znamená „Otakar Koudelka“, což je celkem LOL.

Existuje dokonalý krystal?

Ano, ale vyrobit ho lze pouze ve vesmíru, na orbitě. A k čemu je takový dokonalý krystal vyrobený na oběžné dráze dobrý? Tak například v medicíně, kde se zkoumá využitelnost proteinů, je po dokonalých krystalech velká sháňka, protože se s nimi lépe, přesněji a rychleji pracuje.

Internet Celý internet jede v číslech. Binárních. Samé jedničky a nuly. Respektive, střídání stavů, nahoru-dolu, signál-klid. Nemůžeme být všichni jedničkami. I naprosté nuly mají nezaměnitelný význam ve světě, který nám tu digitálně frčí.

Podle letošních čísel má internet polovina lidstva. V červnu 2016 to bylo 49,5 % ze 7,34 miliard lidí, k dnešnímu dni je nás tady ale už bezmála 7,5 miliardy.

Polovinu všech uživatelů internetu má Asie, a sice 1,8 mld. Necelá polovina obyvatel Asie to je. Jéje.

Prvenství z hlediska počtu uživatelů v poměru k populaci má severní Amerika, 89 %.

Evropa je na druhém místě, kde každý čtvrtý internet nemá. Nebuďte čtvrtí.

Proč kostky cukru jiskří?

Proč holky nosí růžovou a kluci modrou barvu?

Až do poloviny devatenáctého století se pro mimina šilo téměř výhradně bílé oblečení. Před první světovou válkou se začaly objevovat první kojenecké soupravičky v pastelových barvách. „Modré pro holčičky, růžové pro chlapečky,“ čteme v módním časopise z roku 1918. „Růžová barva je aktivní a výrazná, vhodná pro chlapečky, modrá spíš klidná a hezky ladí se světlými vlásky malých princezen,“ znělo zdůvodnění.

Otočilo se to až v roce 1940, kdy americké časopisy rozhodly, že je to obráceně: růžová (protože je „sladší“) pro holky, modrá (protože je „vážnější“) pro kluky.

A protože po 2. světové válce přišel baby boom a děti se rodily jak na běžícím páse, brzy se tato společenská norma rozšířila i k nám do Evropy.

W W W.REDWAY M AG.C Z

Vezměte dvě kostky cukru, a když jste v naprosto temné místnosti pobyli nejméně deset minut, aby oči navykly temnotě, můžete začít s pokusem.

Při vzájemném tření kostky cukru zazáří bledým světlem, jako by z nich sršely drobné jiskérky. Totéž záření můžeme spatřit, když ve zkumavce zatřepeme hexahydrátem uranylnitrátu, u kterého je záření obzvláště silné, nebo při krystalizaci oxidu arsenitého z chlorovodíkového roztoku. Tento jev nazýváme triboluminiscence a věda ho zatím nedokáže uspokojivě vysvětlit.

Takže skutečná Akta X.

Frmol na internetu činí kolem 100 000 petabytů přenosu měsíčně. (Loni to bylo 75 000, předloni 50 000 PB.) Petabyte je tisíckrát milion milionů, zhruba. Úplně přesně totiž 2^50, ne 10^15. Ale zůstaňme klidně u zaokrouhlených odhadů.

Jelikož, jak známo, každý kousek má osm kousíčků, neboli každý byte má osm bitů (aniž by odváděl daň z nemovitosti nebo vracel školné za pravopis), dalo by se říct, že internetem profrčí nějakých 800 000 000 000 000 000 000 jedniček a nul měsíčně. Kdybychom si to celé zaokrouhlili, tzn. odhadli celosvětové uživatele internetu na 4 miliardy a počet dní v měsíci 30, každý z nás by denně protlačil internetem ďábelských 6 666 666 666 binárních cifer.

Pro představu, kdybychom takový počet jedniček a nul rozepsali za sebou do řady, velikostí písma č. 12, které má na šířku 1 až 2 mm podle toho, zda jde o jedničku, či nulu, v průměru tedy 1,5 mm, celá ta cifršňůra by se táhla přes 99 999 km. To je 2,5krát kolem rovníku.

Potud samotné objevné objemy.

Jak známo, peníze jsou až na prvním místě.

Kolik asi stojí provoz internetu, přesto, nebo právě proto, že vůbec nestojí?

Celosvětový odhad, založený na výdajích provozovatelů v USA a jejich podílu ve světě, vychází na nějakých 100 miliard dolarů ročně.

To je zhruba polovina hospodářského výkonu České republiky, tedy HDP. Ceny jsou relativní. Tahle cena se určitě vyplatila víc než ta letošní Nobelova za literaturu. Podle internetu soudě.

41

rozhovor /

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

42

Martin Formánek Občas si představuju, že v ruce držím světelný meč

W W W.REDWAY M AG.C Z

43

rozhovor /

T EXT: JIŘÍ BEJČEK FOTO: ARCHIV MARTINA FORMÁNKA

Kendó neboli cesta meče. Nevím, jestli jste to někdy viděli. Dvě postavy oblečené jako Kylo Ren jdou proti sobě s dřevěnými meči. Pohybují se drobnými krůčky vpřed a vzad, vypadá to, že cílem je rozetnout soupeři hlavu na dvě půlky nebo mu aspoň propíchnout krk.

Kendó vám v pouličním boji asi moc nepomůže, jednak po městě nechodíme s mečem, a i kdyby, proti bouchačce by stejně neobstál. Člověk ho cvičí proto, aby zušlechtil tělo i mysl a taky přispíval k rozvoji japonské kultury. Všechna japonská bojová umění jsou spolu s Hello Kity, harajuku nebo ikebanou součástí

vládního programu Japan Cool, pomocí něhož Japonci vyvážejí do světa svou kulturu stejně jako Rusové plyn nebo Arabové ropu. Dalším smyslem cvičení je „mír a štěstí mezi všemi lidmi“. Japonské přísloví praví, že chceš-li být dobrým šermířem, musíš být nejprve dobrým člověkem, což je dobrá zpráva, protože výcvikem kendó procházejí všichni japonští policisté.

Japonský policista rovná se dobrý člověk, můžeme doufat. Podle Martina Formánka, který to před rokem dotáhl až na mistrovství světa, je kendó hlavně způsob, jak se vyznat sám v sobě.

V čem se liší kendó a nejoblíbenější bojové umění v České republice džudo?

Zatímco cílem džudisty je získat kontrolu nad protivníkem a znehybnit ho, kendó představuje souboj doslova na život a na smrt. Soupeře je potřeba zasáhnout mečem kriticky, to znamená tak, že by v opravdovém boji nepřežil. Za takové seknutí je udělen ipon, což je bod. Dva body znamenají vítězství. Útočí se pouze na čtyři místa, a to na hlavu, hrdlo, předloktí a trup mezi žebry a pánví. Platnost každého zásahu posuzují rozhodčí a jsou na to poměrně dost složitá kritéria, zásah musí být veden pouze poslední třetinou meče, bojovník nesmí ani po úspěšném zásahu ztratit kontrolu nad soupeřem a tak dále.

součástí jsou totiž úplně jiné pohyby, než na které jsme v Evropě zvyklí.

První tréninky tak bývají pro nováčka krušné, je celý zmatený, a jestli chce něco dokázat, musí na sobě tvrdě pracovat. Taky jde o to, v kolika letech se k tomu člověk dostane, protože čím jste starší, tím hlubší jsou vaše návyky a zábrany. To se týká například křiku, jenže právě ten je v soubojích poměrně důležitý. Když vás celý život učí, že křičet se nemá, že to není slušné, je to ve vás zakořeněné tak silně, že s tím máte problém.

Stydíte se, nejde to z vás a pak to nefunguje, jak má. Takže už jenom tohle překonat je práce. Jinak ale nepotřebujete nic, žádné vybavení. Cvičí se naboso a bambusový meč, jakožto i základní oblečení keiko-gi a hakama, jsou na tréninku vždy k zapůjčení. Později přijde na řadu i výzbroj. To ale až ve chvíli, kdy je člověk schopný zápasit, nejdřív tak po půlroce trénování.

Jaká pravidla má šermování mečem?

Meči říkáme šinaj a správný sek musí být veden na jednu ze čtyř zmiňovaných zásahových ploch. Nestačí se soupeře jen dotknout, v útoku musí být patrné nasazení, které sudí také zahrnují do hodnocení. Toho se dosahuje například správnou pozicí těla nebo hlasitým bojovým pokřikem kiai. Aby se bojovník dočkal iponu, musí útok i daným pohybem dokončit.

To vše se odehrává v neskutečně krátkém časovém intervalu.

Kendó není úplně běžná volba v zemi, kde je každý druhý hokejista a fotbalista. Jak jste se k němu dostal?

Původně jsem také začínal s fotbalem, potom přišel stolní tenis, který jsme hráli společně s bráchou. Tam jsem se dostal do bodu, kde jsem se musel rozhodnout, jestli se posunu na profesionální úroveň. Na rozdíl od bráchy jsem s tím přestal a hledal něco jiného. Na kendó mě vzal asi v sedmnácti můj kamarád, v tu dobu jsem ani nevěděl, co to je. Zhruba po pěti letech tréninku jsem se dostal do české reprezentace. V Japonsku by se tohle nikdy stát nemohlo, stejně jako se tady nikdy nestane fotbalová hvězda z člověka, co začal trénovat až v sedmnácti.

Výzbroj je vždy nutná? Viděl jsem i fotky, kde se zápasí bez ní.

Tak se praktikuje pouze kendó kata, kde se nepoužívá bambusový, ale celodřevěný meč. To je ten, kterým je ve filmu Poslední samuraj tolikrát udeřen Tom Cruise a pokaždé vstane. Ve skutečnosti by to tak lehké rozhodně nebylo, celodřevěný meč je nebezpečnou zbraní a provedením se dost podobá tomu kovovému. Kata je forma kendó, kde se cvičí předem dané sestavy. Myslím, že smyslem této disciplíny je uchovat si pocit držení skutečného meče. Je to takový protipól závodního kendó. Při zkouškách ale musí každý kendista předvést své schopnosti jak v šinaj, tak v kata.

Když narážíte na samuraje, napadá mě otázka, jak moc je kendó s tradicí těchto bojovníků spjato?

Kendó vychází přímo ze samurajství a vzniklo proto, aby válečníci mohli trénovat i jiným než stínovým způsobem, tedy v předstíraném boj proti imaginárnímu protivníkovi. Proto vyvinuli bezpečnější bambusové zbraně a brnění a pak mohli začít cvičit i kontaktně mezi sebou, přičemž se oba soupeři vždy dožili příštího tréninku. (směje se)

Před rokem jste se právě v Japonsku zúčastnil mistrovství světa. Jaké to bylo?

Během přípravy jsme si tam zacvičili s obávanou imperiální gardou, což je něco jako policie japonského císaře. Díky tomu jsme se dostali i do císařského paláce, který je normálním smrtelníkům zapovězen. Tam se nedostane ani běžný Japonec, natožpak turisté. To pro nás byla obrovská pocta a nezapomenutelný zážitek. Kendó nám tam vůbec otevřelo spoustu dveří, Japonci na vás nahlížejí jinak, když se věnujete jejich národnímu sportu, a tím šíříte slávu Japonska po celém světě. Na druhou stranu nechtějí, aby se kendó stalo olympijským sportem, protože chtějí zachovat jeho původní tvář. Nevím, možná je znervózňuje vývoj karate, které se od původních myšlenek už dost odchýlilo a stalo se v uvozovkách jen sportem. Podle mě prostě nechtějí, aby umění meče dopadlo podobně.

Je mimo koordinace pohybu kladen důraz i na fyzičku?

V Japonsku se kendó používá pro výcvik policie, protože na velmi vysoké úrovni kombinuje fyzickou i psychickou námahu. Na druhou stranu je ale toto cvičení navržené tak, aby ho člověk byl schopný zvládat po celý život.

Rozhodně to není čistě silový sport. Cvičit se dá prakticky v jakémkoli věku a v jakékoli fyzické zdatnosti. Jde v první řadě o poznávání svých možností, o poznávání sebe sama. S tím souvisí i to, že kendista sice samozřejmě touží být obávaným a neporazitelným bojovníkem, ale jinak nemá vytyčený konkrétní cíl. I ten nejpokročilejší bojovník má vždy co vylepšovat, je to celoživotní cesta. Podle mě je hlavní podstatou kendó práce na sobě samém a člověk sám sebe nepozná lépe, než když je pod velkým tlakem a na dně svých sil.

Když se teď rozhodnu, že chci kendó začít dělat, co mám očekávat od prvního tréninku?

Vzhledem k tomu, že je to pro většinu z nás něco docela neznámého, je třeba si na začátek osvojit i tak jednoduché věci, jako je třeba chůze. Její

Může se kendista soustředit pouze na trénink, nebo se nevyhne turnajům a soutěžím?

Jeden z mých učitelů říká, že kendó stojí na třech pilířích, kterými jsou turnaje, pravidelné tréninky a zkoušky. Pracovat na sobě lze i tak, že se

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

44

jeden z pilířů vynechá, ale člověk pak nikdy nebude dostatečně dobrý a silný, jako když stojí na těch třech pevných základech. Učit se něco, jenom aby to vypadalo, je k ničemu. Může se pak stát, že v boji, v reálné situaci, to pak vůbec nefunguje. A turnaje jsou tu právě proto. To je třeba věc, která se s fotbalem nedá vůbec srovnávat. Diváci by si například nikdy nedovolili pokřikovat a nadávat rozhodčímu, už jen tím se kendó liší od většiny sportů. Zápasy rozhodují vždy velmi zkušení učitelé, kteří jsou na vyšší úrovni než závodníci. Fanoušci to vědí a nemají potřebu na ně pokřikovat. Zápas vždy vede trojice rozhodčích, což udržuje vysokou korektnost souboje. Proti jejich rozhodnutím se neprotestuje. Kendisté se díky nim zdokonalují a učí.

Jak se ve všedním životě promítne to, že člověk cvičí kendó?

Zaprvé se výborně odreaguje. Je to skvělý způsob, jak spojit zábavné s užitečným. Zvláště to platí u nižších věkových kategorií. Každé dítě chce bojovat s mečem a samozřejmě u toho pořádně křičet. Kromě toho jim je ale taky vštěpováno pokorné chování a respekt k učitelům a k soupeři.

Důležitou roli hraje také úcta k dódžó, to je místo, kde kendisté cvičí. Trénink proto vždy začíná a končí takzvaným rei. To je soubor předepsaných zdvořilostí a tradic, které jsou podmínkou každého cvičení.

Každé dítě musí vědět, že jsme si sem nepřišli jen hrát. A že kolem sebe potřebujeme mít ostatní kendisty a své učitele. Právě rei nám hned na

začátku tréninku pomůže k tomu, abychom si tyto skutečnosti uvědomili a začali se na ně soustředit.

Jste členem hasičského záchranného sboru. Využil jste při své práci schopnosti získané v kendó?

Myslím, že právě díky kendó jsem se dostal k hasičům. Utřídil jsem si myšlenky a zjistil, kam chci v životě směřovat. Kendó mi ale pomohlo i prakticky, přímo u vstupních psychologických a fyzických testů, které pro mě nebyly vůbec obtížné.

Na závěr se nemůžu vyhnout otázce na Hvězdné války. Chrániče hlavy, které při soubojích používáte, vypadají, jako by patřily temným Sithům.

Boj s meči ten dojem ještě umocňuje. Myslíte, že kendó tuto filmovou ságu ovlivnilo?

Já myslím, že technika boje ve Hvězdných válkách určitě ze základů kendó vychází. Ve filmech je to celé dovedené do trochu estetičtější formy a samotný boj není pouze efektivní, ale i efektní. To znamená, že je tam mnohem víc otoček a přeskoků, než děláme my v tělocvičně. Slyšel jsem nebo někde četl, že hlavní protagonisté cvičili před natáčením kendó, aby se do svých rolí více vžili. Možná je to pravda, ale v tom filmu to na nich moc poznat není. (smích) Každopádně mám Hvězdné války rád, hlavně tedy původní trilogii. A občas si při tréninku i představím, že ten světelný meč držím v ruce.

rozhovor /

Koncept a cíle kendó Formovat mysl a tělo, zušlechťovat silného ducha a správným a přesným cvičením usilovat o zdokonalení se v umění kendó, ctít lidskou laskavost a čest, stýkat se s ostatními s upřímností a vždy usilovat o zušlechtění sebe sama.

Takto bude člověk schopen milovat svou zemi a společnost, přispět k rozvoji kultury a napomoci míru a štěstí mezi všemi lidmi.

(Celojaponská federace kendó, 1975)

Historie kendó • P očátky sahají do 12. století, kdy v Japonsku vznikla kasta bojovníků – samurajů. Umění boje s mečem pro ně bylo výsadou, ctností i podmínkou k přežití.

Boj s mečem se nazývá kendžucu (doslova „umění meče“).

• P ostupně v Japonsku vzniklo několik set škol kendžucu, mnohé se zachovaly až do dnešní doby a pokračují ve výcviku. V těchto tradičních školách se vyučuje hlavně kata, tedy simulovaný souboj buď jednoho člověka proti imaginárním soupeřům, nebo mezi dvěma žáky, kteří údery taktéž jen naznačují.

• V 18. století se někteří mistři začali domnívat, že cvičení kata již nestačí, protože se příliš vzdaluje realitě. Proto do výcviku zařadili nové prvky, ochrannou výstroj bógu a bambusový meč šinaj.

Tak bylo možné provádět plnokontaktní trénink se skutečnými zbraněmi, ale bez rizika zranění.

Základní slovníček šinaj kendó – kontaktní cvičení, souboj kendó kata – bojové sestavy katana – klasický meč bokken – dřevěný meč šinaj – bambusový meč kendžucu – umění boje s mečem men – hlava dó – trup kote – předloktí cuki – hrdlo keiko-gi – kabát hakama – kalhoty dódžó - tělocvična rei – pozdrav šiai – turnaj džigeiko – cvičný zápas

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

46

W W W.REDWAY M AG.C Z

47

pop /

T EXT: KOLEKTIVNÍ DÍLO NÁMEZDNÝCH PISÁLKŮ REDWAYE FOTO: MARTIN NEUMAHR

Na tripu

CHCEME K VĚDĚ BLÍŽ Naše tajné redakční výlety mají za ty roky už tradiční průběh. Šéfredaktorka oznámí cíl cesty a vybere dva nešťastníky, kteří musejí opustit teplo měkkých židlí a vydat se ze své komfortní zóny někam do horoucích pekel. Za dobrodružstvím. Dál přemluví nějakou kapelu, aby to jako bylo víc POP. Zbytek účastníků tvoří naši čtenáři, z nichž pravidelně alespoň dva sklátí střevní chřipka nebo se jim vdává sestřenice, o jejíž existenci neměli do dne odjezdu ani tušení.

Na výlety jezdíváme vlakem. Je to ekologické a v poslední době i trendy, ale hlavně tak máme dost času, abychom se vzájemně poznali. Napravo sedí The Drain a nejmladší účastník zájezdu, teprve dvanáctiletý Jonáš.

Jeho odvaha odjet se zcela cizími lidmi neznámo kam na nás udělala velký dojem. Nalevo zaujala pozici naše redaktorka a studentský pár roku, Daniel a Míša, kteří spolu nejen chodí, ale dokonce i bydlí a chovají se k sobě jako ty staré manželské páry, co potkáváte v Kauflandu. Míša, zachytivší naše pobavené pohledy, vysvětlila, že už je dospělá, což zřejmě znamená, že nemůžeme chápat její problémy.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

48

Tentokrát padlo oko „šéfa“ na glamrockery The Drain, jejichž první desku jsme tady před lety pěkně pomluvili, což nám taky hned připomněli. Jako by to bylo včera! Ne, už je to dlouho a za tu dobu se strašně zlepšili jak v hraní, tak v image, takže když dorazili na nádraží, všichni jsme se začali cítit špatně oblečení. Vedle dokonale padnoucích obleků, naleštěných drahých koní a sametového batohu pošitého flitry jsme ve své levné konfekci vypadali jako parta nuzných vesničanů, kteří se omylem přimotali do cesty Marku Bolanovi a jeho koncertní crew, nebo jako ubozí negramotní poddaní přešlapující v rozpacích před panstvem, co přijelo na inspekci. Z toho plyne poučení: Kdo je připraven, není překvapen. Šaty dělají člověka. Dress to kill, no matter what!

Kámoši jak hrom jsou Jerry a Tom. Dvanáctiletí kluci jsou spolehlivým tmelem každé party dospěláků. Jejich zbraní je bezprostřednost, jejich energie je vražedná. Dan se pokouší o klasický dialog dospělého s teenagerem: „Už máš nějakou holku, Jonáši?“ – „Jednu jsem měl. Ve školce, to už je dávno. Strašně jsem ji miloval.“ – „Hm, tak to už seš velkej chlap, když jsi měl ženskou.“ – „Ále, to z tebe chlapa přece neudělá.“ – Ne? A co teda?“ – „Arzenál!“ – Dan zmateně: „Myslíš jako ten fotbalovej klub?“ – Ne, myslím arzenál jako zbraně.“ Thug life, deal with it.

Dan Šubrt, zpěvák, vysokoškolák, srdcovej kluk. Nepřestal se usmívat, ani když mu náš fotograf a kameraman pouštěl z mobilu záznam koncertu jeho vlastní kapely. Trvalo to věčnost a jako obvykle u podobných videí nebylo nic vidět ani slyšet. Nepřestal být společenský ani ve chvíli, kdy Míša vesele vyprávěla, jak její strejda na misi v Afghánistánu střílí osmileté děti. Jonáš, který do té chvíle Míšu zcela ignoroval, jen okouzleně vydechl: „Fakt? To mu závidim!“ Povzbuzená Míša tedy přidala historku o tom, jak si otcovou zbraní prostřelila nohu, a Jonášův obdiv už neznal mezí. Dan vydržel i jeho asi stokrát zopakovaný dotaz, jestli právě on bude příštím členem kapely, který spáchá sebevraždu.

Tyhle výlety jsou jako bonboniéra, nikdy nevíš, co ochutnáš. Posadíš partu lidí, co se neznaj, do vlaku, a během pěti minut se začnou bavit o zbraních, válce a smrti. Vypovídá to snad něco o naší civilizaci?

Fotograf a kameraman Márty. Alpha as fuck. Ve vlaku potkal nečekaného známého – učitele těláku z gymplu, který prý jel na návštěvu k rodičům, aby se zase konečně jednou pořádně najedl.

Jsme v cíli. České Budějovice. Tady by chtěl žít každý.

Šťastně dorážíme na Výstaviště, kde Vysoká škola technologickoekonomická pomohla zorganizovat unikátní putovní výstavu CERN: Accelerating Science. Ano, doktor Sheldon Cooper by zemřel závistí, neboť součástí expozice je i zmenšený, nicméně docela funkční model švýcarského urychlovače částic. My teď na vlastní oči uvidíme, jak to maká, a vy můžete taky, výstava trvá až do 10. ledna příštího roku a vstup je zdarma. Všechny detaily najdete na stránce vystavacern.cz. (Dobrý tip na třídní výlet.)

Protože nerozumíme částicové fyzice, vzniku a velikosti vesmíru, velkému hadronovému urychlovači, výrobě antihmoty a vlastně tak nějak ničemu, objednali jsme si průvodce. Přišel vědec z VŠTE, takový ten typický geek, co nechápe, čemu se u TBBT všichni smějou, když tam úplně normální lidi dělají úplně normální věci. Na Mártyho dotaz, kdy začne s výkladem, suše odvětil: „Tato výstava je koncipována tak, aby žádný výklad nepotřebovala.“ Hehe, celkem radikální stěr, ale jinak byl skvělej, dokonce přijal naše pozvání na oběd a vůbec to vypadalo, že chvilka strávená s obyčejnými lidmi a jejich obyčejnými starostmi je pro něj příjemným rozptýlením. Drejni mu věnovali svůj vinyl, a jestli ten chlápek teď není král laborky, tak už nevíme!

W W W.REDWAY M AG.C Z

49

Márty vyrábí elektřinu šlapáním na kole. „Vytáh jsem to na dvě stě!“ přehlíží s vítězným úsměvem okolostojící muže. Samozřejmě dal nejvíc, nikdo ho nepřekonal, ani Daniel, Míšin životní partner, který, možná inspirován jejím strejdou, plánuje též vojenskou kariéru. Ale až po maturitě, to dá rozum, na budování fyzičky má ještě čas.

Tak tady jsme si například nebyli jisti, zda šlo o uměleckou instalaci, nebo jen náhodné uskupení chemických prvků. Nedal by se s tím udělat aspoň velký třesk?

Taky máte rádi motivační citáty?

Nebo demotivující fakta?

Drejni v hluboké kontemplaci nad tím vším, co nás přesahuje a co svým omezeným rozumem nebudeme nikdy schopni pochopit. Jestli je něco dokonale cool, je to vesmír, přátelé. Od něj bychom se mohli všichni učit.

Higgsův boson aka „božská částice“. Fyziky tato přezdívka rozladila natolik, že se kvůli tomu sešli a raději vymysleli vlastní, prý daleko přesnější: boson šampaňského. Higgsův boson je taková rock star vědeckého světa. Má velký vliv na naši existenci, nelze ho pozorovat přímo a žije jen krátce. Když se rozpadne, lze z jeho zbytků rekonstruovat původní vlastnosti částice, prostě „vyvinout“ takové ty následovníky… no, je to opravdu hodně podobné jako v hudebním průmyslu.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

50

Drejni Marek a Honza. Nehádali se, ale po celou dobu výletu spolu vedli nepřetržitou a zaujatou debatu. Co si to tam pořád vyjasňovali, nevíme, s námi se moc nebavili, všechnu práci za ně udělal frontman Dan Šubrt.

Tak i ten Big Bang nakonec byl. Fascinující, jak by řekla Leonardova matka, paní Hofstadterová.

Všechny statečné účastníky zájezdu zve redakce RedWaye vždy na oběd, to už je taková tradice. Redaktorka, která měla starosti, zda jsou v Českých Budějovicích bankomaty, a pokud ne, tak zda v místních restauracích přijímají platební karty, byla uklidněna. Ano, oba tyto zázraky vyspělé techniky do ČB již dorazily.

W W W.REDWAY M AG.C Z

And here all the magic happens! Musíte se určitě podívat na naše video, kde je to vidět v akci! Na YT hledejte RedWay na tripu, Chceme k vědě blíž.

Takovou partu krásných mladých lidí si hned každý zamiluje. Pojedete s námi příště?

Hodně jsme byli někde a bylo to tam skvělý. Díky, Vysoká školo technologicko-ekonomická, jsi dobrým vzorem pro všechny ostatní vysoké školy, protože kromě svých studentů vzděláváš i širokou veřejnost. Ne, fakt, my to ceníme.

51

fashion /

T EXT: PAVLÍNA KOZÁKOVÁ A M. OVERSTREET FOTO: VANS

10 nejkrásnějších kolaborací „Kdokoliv může vzít jakýkoliv obrázek a plácnout ho na botu,“ říká Dave Solomon, viceprezident značky, která si i po padesáti letech drží image vzpurné skejťácké nezávislosti a zároveň proniká do nejvyšších pater módního průmyslu. „Ale pravá legrace začíná, když je to víc promyšlené.

Když je mezi obrázkem a botou souvislost, která buď vytvoří nový zábavný význam, nebo zdůrazní a potvrdí společné hodnoty, společný pohled na svět.“ Klíčem ke zdařilému partnerství (neboli kolaboraci, jak se tomu častěji říká) je podle Davea dobrá vůle ke sloučení různých estetických názorů a vytrvalá komunikace, ze které nakonec vznikne kolekce oslavující a respektující charakter dvou zcela rozdílných značek. „Když máte vedle sebe dvě sebevědomé značky, dvě firmy věrné svým ideálům a historii, je to výzva. Zkouška diplomacie, velkorysosti a imaginace každé z nich. Nesmírně mě baví na takových úkolech pracovat.“ Vybrali jsme deset kolaborací, které se podle nás Daveovi a jeho týmu nejvíc povedly.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

52

Toy Story Vzhůru do nekonečna a ještě dál! Začínáme nejčerstvější novinkou, k jejíž realizaci vedla dvě výročí: Vans letos slaví padesát let existence, Toy Story dvacet. To už je přece důvod promluvit si jako staří známí, zvlášť když jste ve Vansu všichni velkými fanoušky Pixaru. Podrážka vaflí vás tentokrát překvapí Andyho podpisem se známým obráceným „N“ a kromě barevných designů můžete zvolit i velice kovbojskou variantu připomínající Woodyho parádní koně.

Gosha Rubchinskiy Na první pohled jednoduchá, ale vysoce stylová a promyšlená legrácka vznikla z myšlenky na propojení dvou tak odlišných zemí a mentalit, jakými jsou Rusko a Spojené státy. Gosha je miláček bohů, jeho gopnické svetry se srpem a kladivem se na Manhattanu prodávají za 600 dolarů a nezdá se, že by se Amíkům někdy omrzely. Uznáváme, není to pro každého, ale tahle kolekce s černou podrážkou je prostě krásná, elegantní, chytrá.

Hello Kitty O Kitty White, což je původní jméno tohoto japonského národního pokladu, koluje po netu mnoho konspiračních teorií dokazujících její spojení s ďáblem – neklamný důkaz, že globální úspěch tohoto fenoménu překročil hranice zdravého rozumu. My tomu nevěříme, Kitty je kawaii a miluje vše americké, tedy i kluky a holky na skejtech. Tato kolaborace byla naprosto nevyhnutelná a dopadla výborně.

Golf Wang Majitelem značky je, jak jistě víte, Tyler The Creator, který o spolupráci s Vans snil už od šestnácti let, a dokonce vytvořil několik designů, jež po osmi letech čekání skutečně spatřily světlo světa. Hezký příběh.

A má pokračování, protože Tyler si s designéry Vans sedl tak dobře, že si spolupráci brzy zopakovali. My jsme nadšeni a děkujeme všem rapovým bohům za tak příznivou konstelaci.

W W W.REDWAY M AG.C Z

53

Disney Bohatá kolekce, ve které stojí za zmínku nejen boty, ale i oblečení a batohy. Walt Disney byl zkrátka dříč a postaviček, které dnes tvoří zásadní pilíře popkultury, nakreslil tolik, že musel nastat problém s výběrem. Obdivujeme nejen vtipné designy s medvídkem Pú, Mickey Mousem a kačerem Donaldem, ale i fakt, že to Vans vůbec dokázali, s Disneym by přece chtěl dělat každý.

The Beatles Znáte tu kapelu? Kdysi byla docela slavná, podle slov jejího zpěváka dokonce slavnější než Ježíš. V kolekci převládá žlutá barva, žlutá jako ponorka, Yellow Submarine – název jejich desky a zároveň animovaného filmu, do kterého vložili všechnu psychedelii šedesátých let. All We Need Is Love! Vans je první značka bot na světě, která The Beatles získala pro spolupráci.

Iron Maiden Logo a maskot kapely Eddie mají podle nás o několik úrovní vyšší kvalitu než sama hudba, Iron Maiden si totiž nikdy neuměli vybrat zpěváka. Hodně lidí to vůbec neposlouchá a nosí jenom trička. Pokud o tom s námi chcete vést odbornou debatu, napište nám, nemůžeme se dočkat. Ze všech pěti kolaborací vybíráme tento ikonický design z alba Number of the Beast, které vyšlo roku 1982.

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

54

Kenzo Japonský módní návrhář, jehož přehlídka musela být předčasně ukončena kvůli nezvladatelnosti davu. Kenzo ztělesňuje luxus, haute couture, ale zároveň japonský minimalismus, tradičně hluboký vztah k přírodě i přirozené spolužití s nejmodernějšími technologiemi.

S Vans spolupracoval šestkrát, a pokud bychom mohli říct, že při první kolaboraci se díky jeho jménu vytáhli nahoru do světa velkého byznysu, dnes už jsou jejich síly vyrovnány.

Takashi Murakami Další Japonec, momentálně asi jeden z nejlépe placených japonských umělců všech dob. Přes deset let nosí denně vansky slip-on, jeden pár vždy pouze jeden měsíc, pak je uloží do trezoru a sáhne po dalších.

Doufá, že po jeho smrti budou vystaveny jako umělecké dílo. Tvrdí, že jsou úžasně pohodlné a tak sexy, až mu to napoprvé způsobilo něco jako kulturní šok. Jestli chcete ukázat, že se vyznáte v současné módě i umění, je pro vás tahle kolekce pravým požehnáním.

Star Wars Všimněte si, jak ve Vansu dbají na to, aby s kolaboracemi nepřicházeli v bodu, kdy hype kolem druhé značky kulminuje. Chápeme. Je to odmítání laciné prvoplánovosti, být trendy je o. k., ale nesmí se to dělat tak hr, spíš jenom tak ironicky. Na kolekci k poslední epizodě Star Wars stály v Londýně fronty dlouhé stovky metrů. Celou noc.

Byla totiž velice limitovaná, jen tisíc kusů od každého designu, čili to pro nás dopadlo špatně, do České republiky přišlo jen pár zbytků a ty byly pryč tak rychle, že jsme prostě neměli šanci. Kdo něco urval, je dítětem štěstěny a boty by neměl ani nosit, jen je oprašovat ve vitríně.

W W W.REDWAY M AG.C Z

55

komiks /

N ÁMĚT A KRESBA: NIKKARIN

ČÍSLO 3, 2016 | ROČNÍK I X

56

Představujeme GA 110GD a GA 200GD

Seznam prodejců najdete na www.casio-watch.cz

www.facebook.com/GShock.cz