RedWay 2/I.

ročník I první číslo – 2008 zdarma

RedWay celostátní školní časopis měsíčník číslo 2, ročník 1 – 2008 zdarma

ČAU HOLKY, ČAU KLUCI! CO JE NA OBÁLCE? KOLÁŽ, KTEROU VYTVOŘIL KAY, ZPĚVÁK SKUPINY SUNSHINE. VZNIKLA JAKO JEDEN Z NÁVRHŮ NA OBAL CÉDÉČKA DREAMER A PADLO NA NI MNOHO ČASOPISŮ, KTERÉ KAY JINAK SBÍRÁ A CENÍ SI JICH NATOLIK, ŽE JE NIKOMU NEDÁVÁ ANI NEPŮJČUJE, NATOŽ STŘÍHÁ. TAHLE VERZE NAKONEC SKONČILA V ŠUPLÍKU A NEBÝT TOHO, ŽE SE NÁM VÝBORNĚ HODILA K TÉMATU SVOBODY (UVNITŘ ČÍSLA), MOŽNÁ BY JI NIKDO NIKDY NEVIDĚL. TAHLE KOLÁŽ JE ZALOŽENÁ NA PRINCIPU „PŘEDSTAV SI“. TO ZNAMENÁ, ŽE JE NA NÍ PŘESNĚ TO, CO CHCETE, ABY TAM BYLO. TŘEBA ULICE MIMOZEMSKÉHO MĚSTA, JEHOŽ OBYVATELÉ NASEDLI PO VELKOLEPÉM VEČÍRKU NA ROZLOUČENOU DO ELEGANTNÍCH PLAVIDEL A ZMIZELI NEZNÁMO KAM. POHLED NA PLANETU ZEMI PATŘÍ OSAMĚLÉMU NÁVŠTĚVNÍKOVI, TULÁKU PO HVĚZDÁCH, KTERÝ SEM OMYLEM ZABLOUDIL NĚJAKÝCH TISÍC LET POTÉ A NENAŠEL UŽ NIC, JEN PÁR HRSTÍ POHÁZENÝCH FLITRŮ, PAVÍCH PER A TROCHU TOHO KOSMICKÉHO PRACHU...

A TEĎ ZAS VY, HM? PŘEDSTAVTE SI COKOLIV. TO JE SVOBODA. DÍKY ZA VAŠE MAILY. PIŠTE DÁL, BAVÍ NÁS JE ČÍST. PŘÍŠTÍ MĚSÍC JSME TADY ZAS. MARTINA OVERSTREET, ŠÉFREDAKTORKA

koláž na titulu Kay Buriánek adresa redakce RedWay Podbělohorská 41 152 00 Praha 5 www.redwaymag.cz email redakce info@redwaymag.cz projektoví manažeři prof. MUDr. Michael Aschermann DrSc., FeSc. mascher@vfn.cz Kateřina Pfauserová pfauserova@redwaymag.cz šéfredaktorka Martina Overstreet overstreet@redwaymag.cz zástupce šéfredaktorky, produkce Zdeněk Řanda zdenek@redwaymag.cz grafický design a layout Pasta Oner pasta@redwaymag.cz Martin Fischer martin@fisheye.cz editorka, korektorka Jana Prchalová spolupracovníci Laura Haiselová, Petra Verzichová, Tomáš Urbánek, Pavel Horáček, Lela Geislerová, Lenka Boráková (Greenpeace), Romana Anděrová (Zoo Praha), Petr Prošek, HipHopStage.cz, Karel Veselý, Drawetc., Joachim Dvořák, Johana Ziková, Jiří Krajíček inzerce Kateřina Pfauserová 602 451 964 pfauserova@redwaymag.cz Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Česká kardiologická společnost Pekařská 962/72 602 00 Brno www.kardio-cz.cz Časopis vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint (www.labyrint.net) a občanským sdružením Zdravé srdce‘07

toto číslo vyšlo za podpory

tiskne Arteko Praha s.r.o., Jahodová 99, Praha 10 distribuce Labyrint, tel. 224 922 422, e-mail: labyrint@wo.cz registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850

01

02

1

REDWAY! REDWAY! REDWAY!

2–3

OBSAH

38 – 43

ROZHOVOR Kay ze Sunshine

4–7

POP Johnny Depp, Marilyn Manson, Cameron Diaz, Daft Punk, Playlisty, Reggeaton, Hity

44 – 45

TIP Jak nebýt vyvolán

46 – 47

NAROZENA V ROCE 1993 Maia Lallemand z Valence

8 – 10

SMART BOX Trošku záhul na plíce Bílá mouka – bílé zlo Co je DMS?

48 – 49 DIY

Super! Tajný! Deníček!

ACTI 50 – 51

11 – 13

ZOO Hádej, kdo jsem?

Kůň Převalského, gepard, Moja

14 – 21

22 – 23

SOUTĚŽ Vyhraj SPORE, novou PC hru od tvůrců The Sims!

53

EKO Dělej na sebe!

54 – 55

ACTIVE Proč lidé tančí?

Nejstarší škola klasického tance

ADRENALIN Martin Štěpánek – král mořských hlubin

24 – 28

52

TÉMA Svoboda Můžeme se cítit svobodní i za mřížemi? Nebo když nemůžeme chodit? A co když nedokážeme ani promluvit?

KVÍZ Poznáte zemi, ve které jste se ocitli?

56 – 57

SMYSLY Den trifidů Blade Runner Santogold

ROZHOVOR Klára Poláčková – první Češka na Everestu

58 – 59 TECHNOLOGIE 29 – 32

HEY GIRL Holky z Harajuku 20 věcí, které na nás fakt nesnášejí Test: Máš fyzikální představivost?

33 – 36

HEY BOY Krása starých strojů Mravenci do kapsy 20 věcí, které na vás nesnášíme Test: Byli slavní, mocní a… zavraždění

37

HOT SPOT Paragliding v Jižní Africe

Elektronický papír Stylový ovladač Belkin Tvoje místo na MySpace 60

FOTOREPORT Dobytí Jižního Pólu

61

TALENT Sára Soukupová – slečna všestranná

62 – 63

KOMIKS Kin a Mína

64

SOUTĚŽ Napiš a vyhraj!

03

F

JAKOU NEJLEPŠ� RADU JSTE DOSTALI OD SVÉ MATKY?

JOHNNY DEPP, herec

SERENA WILLIAMS, tenistka

MARILYN MANSON, rocker

TÄ›ch bylo nÄ›kolik. Například: KdyĹž nevĂ­ĹĄ, co bys o nÄ›kom Ĺ™ekl hezkĂŠho, radĹĄi mlÄ?. Nebo: HodnÄ› vÄ›cĂ­ v ĹživotÄ› vyĹ™eĹĄĂ­ĹĄ uĹž tĂ­m, Ĺže pĹ™ijdeĹĄ vÄ?as, sluĹĄnÄ› pozdravĂ­ĹĄ a usmÄ›jeĹĄ se. Ne Ĺže bych se toho vĹždycky drĹžel, ale funguje to. Proto dneska říkĂĄm to samĂŠ vlastnĂ­m dÄ›tem.

I kdyĹž pĹ™ijdeĹĄ z veÄ?Ă­rku tĹ™eba ve tĹ™i rĂĄno, nikdy si nezapomeĹˆ odlĂ­Ä?it obliÄ?ej. Na smytĂ­ make-upu rozhodnÄ› nepouŞívej mĂ˝dlo. KdyĹž ti dojde odliÄ?ovacĂ­ voda, pouĹžij ĹĄampon na vlasy. Tenis je hezkĂĄ vÄ›c, ale nezapomeĹˆ se v ĹživotÄ› taky trochu bavit.

„UĹž to nikdy nedÄ›lej!“ KdyĹž jsem strkal prsty do zĂĄsuvky.

0

PATĹ˜Ă? K NEJOBLETOVANÄšJĹ Ă?M HEREÄŒKĂ M V HOLLYWOODU, ALE SLĂ VU NEBERE NIJAK VĂ Ĺ˝NÄš.

PROPĹŽJÄŒILA HLAS PRINCEZNÄš FIONÄš VE SHREKOVI, HRĂ LA V CHARLIEHO ANDĂ?LCĂ?CH A SVĹŽJ KOMEDIĂ LNĂ? TALENT PROKĂ ZALA VE FILMU NÄšCO NA TÉ MARY JE. NEĹ˝ SE Z NĂ? STALA HEREÄŒKA, PRACOVALA DLOUHO JAKO MODELKA A PAK ZKOUĹ ELA Ĺ TÄšSTĂ? V NEZĂ VISLĂ?CH FILMECH. JEJĂ? NEJNOVÄšJĹ Ă? FILM JE ROMANTICKĂ KOMEDIE MEJDAN V LAS VEGAS, ZA KTEROU DOSTALA PLAT PADESĂ T MILIONĹŽ DOLARĹŽ. TO Z NĂ?

UDÄšLALO NEJLÉPE PLACENOU HEREÄŒKU V HOLLYWOODU. JAK SE S TAKOVĂ?M POCITEM Ĺ˝IJE? PROZRADĂ? NĂ M TO V KRĂ TKÉM ROZHOVORU. Co ti nejvĂ­ce vadĂ­ na popularitÄ›?

NÄ›kdy je moc těŞkĂŠ vyrovnat se s pozornostĂ­, kterĂĄ je na tebe upĹ™enĂĄ. KdyĹž nechci, aby mÄ› lidi poznĂĄvali, nesmĂ­m se jim dĂ­vat do oÄ?Ă­ a smĂĄt se na nÄ›. A pĹ™itom je to ĂşplnÄ› proti mĂŠ povaze.

MyslĂ­ĹĄ si o sobÄ›, Ĺže jsi krĂĄsnĂĄ?

NevĂ­m. KdyĹž jsem byla dĂ­tÄ›, vĹĄichni mi říkali, Ĺže jsem k zulĂ­bĂĄnĂ­. TeÄ? uĹž mi dlouho nikdo nic tak pÄ›knĂŠho neĹ™ekl.

Jsi spokojenå, Şe vydělåvåť velkÊ peníze?

Nikdy jsem tuhle pråci nedělala pro peníze.

VĹždycky jsem chtÄ›la dÄ›lat jen to, Ä?emu absolutnÄ› věřím. A jestli za to dostanu zaplaceno nebo

04

text: z Ä?asopisu National Enquirer pĹ™eloĹžila Martina Overstreet foto: archiv

ne, je pro mÄ› podruĹžnĂŠ.

JakĂŠ mĂĄĹĄ dalĹĄĂ­ plĂĄny?

S plåny måm trochu problÊmy. NedokåŞu se jich totiŞ drŞet. A tak jediný plån, který måm, je tento – pracovat dål se skvělými herci a kreativními reŞisÊry.

Co dělåť, kdyŞ si chceť úplně orazit?

Jedu se projet na horskĂŠ drĂĄze. NejradĹĄi bych se ale jen tak prochĂĄzela po ulicĂ­ch s hlavou vzhĹŻru a usmĂ­vala se na lidi. Na to ale bohuĹžel musĂ­m zapomenout. MoĹžnĂĄ tak v nÄ›jakĂŠ zemi, kde se vĹŻbec nepromĂ­tajĂ­ ďŹ lmy.

Text: (kv), zdroj: yahoo.net

EWA FARNA VŠECHNO Já už asi dva měsíce poslouchám jenom Ewu. Všechny její písničky.

Byla jsem s mámou na jejím koncertě a bylo to úžasný. Tak od tý doby ji pořád posloucháme.

Ale já víc, protože mám víc času. Brácha ji neposlouchá. Nevim, co poslouchá…

GLAMOUR FOR BETTER RYAN VS ROUNDABOUT Holky, nemáte chuť si někdy odpočinout?

Myslím od rapu. Když tak zkuste kluky Glamour For Better. Jsou draví, vtipní a přinejmenším jeden z nich je hodně hezkej.

Budete tancovat? Tak jo, ale bacha, je to rychlý…

Janina, 12 let

(maove)

MAD CADDIES KEEP IT GOING Nejvíc poslouchám ska punk. Ale mám rád i jiný kapely. Clash třeba. Nebo Red Hot Chilli Peppers.

Tonda, Janin brácha, 16 let

AVRIL LAVIGNE BEST DAMN THING Avril mě baví. Sbírám její plakáty a všechno.

Nejsem do ní zamilovanej… Já mám svoji holku. A ta jí teda vůbec není podobná. Jde mi o muziku. Prostě je dobrá.

Libor, 15 let

NE-YO SHE GOT HER OWN Moje nejoblíbenější písnička. Konečně se tenhle týpek víc rozjel. A měl by pokračovat! Krásně zpívá. Annie-X

DAFT PUNK To je teda pohled: dva divní týpci v helmách robotů, kteří křepčí pod obří svítící pyramidou. Je to nějaký ujetý sci-fi film? To snad ani nemůžou myslet vážně!

Jejich první deska se jmenuje Homework (= domácí úkol), což tedy vůbec není vtipné. Navíc jsou to Francouzi, s Kanye Westem natočili strašnou odrhovačku Stronger a jejich styl kopíruje polovina současných tanečních producentů. Proč je vůbec poslouchat, když taneční hudba už dneska nikoho nezajímá a do klubů už nikdo nechodí. Nebo se snad mýlím? Rozhodně bych si na YouTube.com nikdy nepouštěl klip Revolution 909. www.daftpunk.com Text: (kv)

text: Kolem paneláků na pražském Barrandově zjišťovala Martina Overstreet, foto: archiv

MÁŠ I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP? CHCEŠ OSTATNÍM DOPORUČIT MUZIKU, KTEROU STOJÍ ZA TO SLYŠET? HOĎ TO NA INFO@REDWAYMAG.CZ! NEZAPOMEŇ PŘIPSAT JMÉNO, VĚK A ODKUD JSI. ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

MASSIVE ATTACK BLUE LINES Na téhle desce se nikam nespěchá. Dobře se u ní usíná a nebo chodí jen tak po parku. Massive Attack rádi dělají smutné písničky, u kterých vám ale bude zaručeně krásně.

Tak nějak smutně krásně. (kv)

ROLL DEEP DO ME WRONG A je to tady znova!

Východolondýnská crew Roll Deep ohlašuje na říjen novou desku Return Of The Big Money Sound.

Jako singl vypouštějí electro-grimeovou pecku Do Me Wrong, hostem na mikrofonu je Janee Bennett. Nabíhej na YouTube! (pasta)

UNDERWORLDLIVE.COM RADIO SHOW Zajímá tě, co zajímá legendární Underworld?

Prolistuj jejich web, v sekci broadcast si poslechni radio show a nenech se odradit, když zavřeš oči, tak se ti otevřou nové obzory... (m)

++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

05

JESTLI MÁTE RÁDI R’N’B, MOHL BY SE VÁM LÍBIT I REGGAETON. TENTO U NÁS ZATÍM NE MOC ZNÁMÝ STYL URBAN MUSIC SI OBLÍBILA PŘEDEVŠÍM MLÁDEŽ V LATINSKÉ AMERICE. JE ZALOŽEN NA OPAKOVÁNÍ JEDNOHO BEATU, DO KTERÉHO SE ZPÍVÁ NEBO RAPUJE VE ŠPANĚLŠTINĚ.

Díky songu Oye Mi Canto si kolem roku 2004 reggaeton získal popularitu i v USA. Tento hit zpěváka N.O.R.E. pak také přezpíval Daddy Yankee. Najdete ho na jeho albu Barrio Fino, kterému vévodí světoznámá Gasolina. Další důležití umělci, kteří posunuli hranici reggaetonu až do Evropy, jsou například Alexis Y Fido, Nina Sky, Zion y Lennox, Volto a další.

Nejnovějším objevem na reggaeton scéně je Arcangel, kterému kromě specifického hlasu a zajímavého beatu nahrává i to, že dobře vypadá. Nyní má na kontě nové album La Maravilla, které určitě stojí za poslech.

06

Zatím jediným umělcem, který se reggaetonem zabývá u nás, je Kapucino. Sebevědomý Ostravák strávil nespočetně měsíců v Dominikánské republice, která ho zřejmě hodně inspirovala.

Jeho CD King of Intonation je zvláštním mixem typického reggaeton beatu, španělštiny a naprosto nepasující češtiny. Pro představu klikněte na www.myspace.com/kapucino.

text: Roxy, HipHopStage.cz foto: Profimedia.cz

CHCE TO POŘÁDNOU DÁVKU PERFEKTNÍHO HLASU, ŠPETKU DOBRÉHO TEXTU, ZAJÍMAVÝ BEAT A PRVOTŘÍDNÍ MELODII. PŘEDNĚ U TOHO ALE MUSÍ BÝT NĚKDO, KDO TO VŠECHNO ZAMÍCHÁ A UVAŘÍ PODLE SOUČASNÉ MÓDY – KUCHAŘ NEBOLI PRODUCENT.

KDO KOMU DÁVÁ HITY TIMBALAND > Missy Elliott, Justin Timberlake, 50 Cent STARGATE & NE-YO > Beyoncé, Rihanna XENOMANIA > Girls Aloud MARK RONSON > Amy Winehouse DR. LUKE > Avril Lavigne

mr. hitmaker Timbaland

50 CENT POTŘEBUJE BOMBU!

AŽ NA VRCHOL

Chtělo by to hit, říká si manažer začínajícího rapera nebo r‘n‘b zpěvačky.

Nějakou píseň, která zboří žebříčky a rádia ji budou hrát tak často, že jí nikdo neuteče. Nestačí ale pouze skvělý hlas nebo originální nápad, patent na popové trháky má jen pár excelentních hudebních kuchařů, kteří znají ten správný recept. Nejdříve si ale – pane manažere – spočítejte penízky na účtu a teprve pak začněte vytáčet číslo. Dnešní hitmakeři totiž rozhodně nepracují zadarmo.

Špičkový hitmaker, to je nedostatkové zboží. Proto je třeba si ho hýčkat a nosit na rukou. Vždyť kde by byla Avril Lavigne bez Dr. Luke, Amy Winehouse bez Marka Ronsona a co by zpívala Fergie, kdyby jí své nejlepší věci nedávali Will.i.am a Pollow Da Don? A přesto jejich jména znají jen odborníci, a když jdou po ulici, nedoprovází je blesky fotografů.

Třeba dvojice Norů, která si říká Stargate. V New Yorku na večírku plném popových hvězd vypadají tito dva plešatí třicátníci jako návštěvníci z jiné planety. A přitom napsali obrovské hity pro Rihannu nebo Beyoncé a nahrávací průmysl jim leží u nohou.

Většina nejlepších producentů se rekrutuje z neúspěšných zpěváků nebo raperů a mnozí z nich svůj sen o hvězdné kariéře nikdy neopustí. Třeba Timbaland dokázal vylézt zpoza mixu na pódium a jeho jméno už dnes zná každý. Na druhou stranu takový Will.i.am vytáhl na vrchol Black Eyed Peas i Fergie, ale jeho sólová deska už měsíc po vydání ležela v oddělení slev. Někomu musí stačit, že se ve svých peckách objeví alespoň za zkratkou featuring. A jiní producenti se alespoň rádi objeví v klipech svých hvězd. Když se Dr. Luke mihne v klipu Avril Lavigne, je to důkaz vděčnosti.

Hvězdy totiž vědí, že bez svých hitmakerů by neznamenaly nic.

Když se 50 Cent vloni chystal vydat své album Curtis, nahrávací společnost měla pocit, že na něm ještě chybí nějaká bomba pro popové žebříčky.

Koho jiného na takovou prácičku povolat než mašinu na hity jménem Timbaland. Jeho skladby zpívané Nelly Furtado nebo Justinem Timberlakem ovládly poslední dva roky playlisty rádií a Timbo si dokonce zvládl vybudovat vlastní rapovou kariéru. V té době byl zrovna na turné, a tak si za ním 50 Cent musel doletět. Jen o pár hodin později už seděli v Timbalandově pojízdném studiu a vybírali ten správný beat, do kterého by 50 Cent mohl rapovat. Byl tam zrovna i Justin Timberlake, který nazpíval refrén, pár rýmů přidal i Timbaland a za pár dní na to už jejich společný výtvor Ayo Technology hrála rádia po celém světě.

text: Karel Veselý, foto: archiv

07

ČÍM DŘÍV ZAČNETE KOUŘIT, TÍM VĚTŠÍ JE PRAVDĚPODOBNOST, ŽE VÁM NA PLÍCI VYROSTE ZHOUBNÝ NÁDOR. ŘÍKÁ SE MU KARCINOM A CHOVÁ SE ZÁKEŘNĚ – DLOUHO NEBOLÍ, NIJAK SE NEPROJEVUJE, TAKŽE SE NA NĚJ ČASTO PŘIJDE, AŽ KDYŽ JE POZDĚ.

Pokročilý karcinom vyoperovaný dlouholetému kuřákovi.

08

A tady jsou metastázy – dceřiná ložiska. Objevují se v různých místech kuřákova těla, například v mozku, kostech a játrech. Vyrostou z jedné nebo nepatrného počtu buněk prvotního nádoru, které do orgánů odnesla krev. Tyhle jsou v mozku. Mohou způsobit ochrnutí.

Když rozříznete zdravou plíci, vypadá takhle.

Léčba dokáže pacientovi prodloužit život jen někdy. Jestliže rakovina zasáhla i uzliny, šance na přežití dalších pěti let je 30 %. Pokud se nádor nedá operovat, klesá na 10 %. Průběh nemoci a umírání bývají velmi těžké. Mohou je doprovázet nezvladatelné bolesti, ochrnutí končetin a další příznaky.

text: M. Overstreet, foto: archiv, Profimedia.cz supervize: prof. MUDr. Michael Aschermann DrSc., FESC, a MUDr. František Koukolík, DrSc.,

Riziko vzniku nádoru plic u kuřáka cigaret/den vyšší než u nekuřáka do 10 5× 11–20 20× 21–35 30× nad 35 40×

Rozdíl mezi nekuřáckou (vlevo) a kuřáckou (vpravo) plící. Kuřácká je větší, má rozedmu (proto se dlouhodobým kuřákům špatně dýchá) a je tmavá od uložených zplodin tabákového kouře.

JOGÍNI PRO NI MAJÍ ZAJÍMAVÉ PŘEZDÍVKY. TŘEBA „BÍLÝ JED“ NEBO „BÍLÉ ZLO“ A TAK PODOBNĚ.

JASNĚ ŽE TROCHU PŘEHÁNĚJÍ, MOUKA PŘECE NENÍ CYANKÁLI… ALE NA DRUHOU STRANU – TIHLE TÝPCI SI DÁVAJÍ SAKRA POZOR NA TO, CO DO SVÉHO TĚLA PUSTÍ A CO NE, TAKŽE NA TOM, ŽE BÍLÁ MOUKA NÁM ŽÁDNÉ DOBRO NEPROKAZUJE, ASI NĚCO BUDE.

Vůbec největší problém bílé mouky je právě to, že je bílá – tak dokonale vyčištěná a vymletá, až v ní zbylo jen trochu lepku, škrobu a sacharidů, tedy nic, co by stálo za řeč.

Naše tělo funguje podobně jako auto, jezdí dobře pouze na kvalitní pohon. A tím je spíš celozrnný rohlík, který sice nevypadá tak luxusně a nadýchaně jako krajíček bílého chleba, zato obsahuje vitaminy, minerály a vlákninu. Díky ní nemáme za půl hodiny znovu hlad a nesháníme se po dalších zbytečných kaloriích. Vláknina taky čistí naše střeva, což nezní zrovna moc sexy, ale představa bílé mouky, která nám na jejich povrchu vytváří jakýsi lepkavý šlem… No? Je to snad lepší? V zapatlaných střevech se množí všelijaké bakterie a plísně, imunitní systém

zadrhává, vznikají alergie a ošklivé kožní vyrážky.

Bílá mouka je prostě prázdné plnidlo a je na vás, jak s tou informací naložíte. Denní dávku nikdo nestanovil, takže dát si k snídani koblihu, když máš odpoledne trénink, je asi OK. Celozrnné pečivo je ovšem vždycky lepší volba.

Chceš vědět víc? www.vyzivadeti.cz bezplatná informační linka: 800 230 000

text: Martina Overstreet foto: Profimedia.cz supervize: Dana Růžičková, nutriční terapeutka Poradenského centra Výživa dětí

09

JEDNODUCHÝ ZPŮSOB, JAK JEDNOU TEXTOVKOU PODPOŘIT DOBROU VĚC. DMS JE ZKRATKOU ANGLICKÝCH SLOV DONOR MESSAGE SERVICE, COŽ V PŘEKLADU ZNAMENÁ NĚCO JAKO DÁRCOVSKÁ ESEMESKA. Na webu www.darcovskasms.cz si můžete vybrat, komu byste chtěli svými třiceti korunami přispět.

Je vám bližší ochrana životního prostředí, podpora sportu nebo umění? Vyberte si, zorientovat se je snadné. Na stránce mimo jiné zjistíte, kolik déemesek už bylo na konto „vašeho“ projektu odesláno.

A je to opravdu různé – někam přijdou za měsíc jenom dvě, jinam přes tři tisíce. Jak se rozhodnete?

Podpoříte raději toho silnějšího, protože vás baví, jak dobře si vede, nebo se naopak pokusíte vylepšit skóre těch slabších? Proč? A komu by přispěli vaši spolužáci? Možná námět na zajímavou diskuzi v hodině občanky… (maove) foto: profimedia.cz

CENTRUM KLÁŠTER PRO OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM Kdybyste někdy jeli do Nové Paky, první, co vás nahoře na kopci upoutá, bude kostel Nanebevzetí Panny Marie. Když přijdete o něco blíž, zjistíte, že vedle něj je další budova a hned vedle ní druhá a naproti další. Tyto přilehlé budovy tvořily bývalou nemocnici, původně Paulánský klášter z konce 17. století. V současné době je vlastníkem objektu občanské sdružení Život bez bariér, které poskytuje služby a zaměstnání osobám se zdravotním postižením. Sdružení plánuje celý areál zrekonstruovat a vytvořit zde prostory pro poskytování komplexních služeb, jednak sociálních, ale také doplňkových, jako je kavárna, kadeřnictví, kosmetika, masáže a další. Cesta k cíli je však daleká a sdružení potřebuje pomoc ze všech stran.

Zasláním DMS nás posunete zase o krůček dál.

Děkujeme! text: Lucie Němcová, Život bez bariér foto: archiv

Pošlete SMS ve tvaru DMS KLASTERZIJE na číslo 87 777 Cena DMS je 30,- Kč.

Klášter od vás obdrží 27,- Kč.

10

Mám šedohnědé peří po celém těle, jen hlava, krk a spodní strana ocasu jsou bílé jako sníh. Nohy, oči i zobák mi svítí jasnou žlutí a rozpětí mých křídel je až 240 cm. Patřím mezi nejnádhernější dravce této planety.

Ztělesňuji hrdost a sílu, zřejmě i proto si mě Spojené státy americké vybraly za svůj národní symbol. Neodmyslitelně patřím k obrazu rozlehlých jezer a mohutných řek, které se lesknou ve volné prérii. Vysoko nad svým královstvím dokážu plachtit celé hodiny a vyhlížet kořist.

Nepřehlédnutelný jsem v době namlouvání. S mojí vyvolenou kroužíme, padáme k zemi jako kameny a teprve v poslední chvíli se opět prudce vzneseme k nebi. Umíme se otáčet břichem vzhůru, nebo se do sebe zaklesnout drápy a v objetí klesat. Naše pouto je trvalé, když se nám narodí maličké, bíle ochmýřené mládě, vychováváme je, zahříváme, krmíme a chráníme společně. připravila Romana Anděrová

Nakresli zvíře a správně je pojmenuj.

Pošli do redakce RedWay, Podbělohorská 41, 152 00 Praha 5.

Jde to i mailem na info@redwaymag.cz. Čím dřív, tím líp, a nezapomeň uvést svou adresu! Jména výherců zveřejníme v příštím čísle a na www.redwaymag.cz v sekci Soutěže.

Vyhraj jednu z cen, které věnovala Zoo Praha: 1. cena - jednorázová rodinná vstupenka do Zoo Praha (2 dospělí a 2 děti) - Lexikon zvířat - tričko Zoo Praha 2. cena - jednorázová rodinná vstupenka do Zoo Praha (2 dospělí a 2 děti) - tričko Zoo Praha 3. cena - dvě dětské vstupenky do Zoo Praha - tričko Zoo Praha

VÝHERCI Z MINULÉHO ČÍSLA (ZLEVA): Zuzana Gerstnerová–Hošťálkovy u Krnova, Lucie Mrázková–Rudná, Marek Pešek–Doksy. Výhercům gratulujeme!

Více na www.redwaymag.cz

11

TŘÍDA: ŘÁD: BIOTOP: POTRAVA: ROZMĚRY: HMOTNOST: ROZMNOŽOVÁNÍ:

text: Joa, Romana Anděrová foto: archiv Zoo Praha, Profimedia.cz

12

KŮŇ PŘEVALSKÉHO (Equus Przewalskii) savec lichokopytníci původně stepní oblasti a polopouště střední Asie tráva a listy délka 2 m, výška v kohoutku 1,2–1,4 m 250–320 kg březost trvá 11 měsíců a rodí se jedno mládě

VÍTE, ŽE: Ɏ ± ãÀ ± ³ ± ãÀ ³ pro maso už v druhé půlce 19. století? Ɏ Dnes je zařazen na listině ohrožených druhů zvířat a setkáte se s ním pouze v zoologických zahradách? Ɏ Pražská zoo se významným způsobem podílela na jeho záchraně a od roku 1933 se v ní narodilo přes 180 hříbat?

Koně Převalského jsou otužilá a nenáročná zvířata. Stačí jim tuhá tráva, kterou drtí silnými zuby, nepotřebují ani teplé stáje. Ve svém výběhu v nejvyšším místě zahrady žijí po celý rok venku a přístřešek vyhledávají jen v době největší zimy. Ve stádu panuje přísný pořádek, hlavní slovo má hřebec. Jeho úkolem je vyhlížet hrozící nebezpečí a bránit před ním ostatní. Koně Převalského jsou stateční a brání se kousáním a kopáním. +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

TŘÍDA: ŘÁD: BIOTOP: POTRAVA: ROZMĚRY: ROZMNOŽOVÁNÍ:

GEPARD (Acinonyx jubatus) savec šelmy travnaté a křovinaté stepy v Africe loví většinou gazely délka až 1,5 m, výška v kohoutku 80 cm, hmotnost 40 kg březost trvá 13 týdnů, dospělosti se dožije jen 5 % mláďat

VÍTE, ŽE: Ɏ æÀ ± Àã schopen běžet až 110 km/h? Ɏ Téměř 70 % jeho loveckých pokusů končí úspěchem? Ɏ Při běhu se prakticky nedotýká země a drápy mu slouží jako hřebíky treter u atletů?

Dlouhý ocas mu pomáhá udržovat rovnováhu při prudkém kličkování.

Kdysi obývali gepardi téměř celou Afriku a velkou část jihozápadní Asie.

Dnes se s nimi setkáme především v rezervacích a národních parcích, i tady jsou bohužel loveni pro svou krásnou kožešinu.

Gepard je samotář. Jen v době námluv se setká samec se samicí, ale brzy se zase rozejdou. Samice se o mláďata stará sama. Gepardíci rychle rostou, ale se svou mámou zůstávají nejméně jeden rok i déle. Musejí se od ní naučit loveckému umění a dalším dovednostem, které budou v životě potřebovat. Gepardi jsou velmi draví, přesto není znám případ, že by ve volné přírodě někdy napadli člověka. V pražské zoo mají svůj vlastní pahorek hned vedle pavilonu kočkovitých šelem.

GORILA NÍŽINNÁ (Gorilla gorilla) savec primáti lesy střední Afriky býložravec samec dosahuje výšky 150–170 cm a hmotnosti kolem 150 kg ROZMNOŽOVÁNÍ: březost trvá 8 a půl měsíce

TŘÍDA: ŘÁD: BIOTOP: POTRAVA: ROZMĚRY:

VÍTE, ŽE: Ɏ Moja (na obrázku) je vůbec první mládě gorily nížinné narozené v zajetí u nás? Ɏ Na svět přišla 13. prosince 2004 a dnes už má i mladšího bratříčka, který se jmenuje Tatu? Ɏ Moja (v africkém jazyce swahili to znamená „jednička“) se stala hvězdou reality show Českého rozhlasu „Odhalení“ a vyšla o ní dokonce i kniha?

Když se řekne gorila, každý si hned představí mohutného tvora s podmračeným pohledem. Ve skutečnosti jsou gorily velice klidné a v tropických lesích rovníkové Afriky vedou celkem lenivý život. Protože nemusejí lovit, usadí se na nějaké mýtině a spokojeně se krmí listy a výhonky. Po chvíli se přesunou o kousek dál, málokdy však za celý den urazí víc než kilometr.

Vůdcem gorilí tlupy je mohutný samec se stříbřitým hřbetem.

V pražské zoo obývají gorily vlastní pavilon. Rodinu přenesenou z nitra afrických lesů vede samec Richard. Jeho družky se jmenují Kijivu, Shinda a Kamba. Pochopitelně zde najdeme také Moju a Tatu, kteří svým neúnavným dováděním baví malé i velké návštěvníky.

13

14

CO JE SVOBODA? ŠPATNĚ POLOŽENÁ OTÁZKA... KDE JE SVOBODA? PŘECE NIKDE JINDE NEŽ V NAŠÍ HLAVĚ. text: Martina Overstreet, foto: Radeq Brousil

15

„SVOBODA JE CHODIT BEZ DOPROVODU DO ŠKOLY A ZE ŠKOLY. JÍT SAMA VEN. JÍT NA KONCERT. MÍT VLASTNÍ MOBIL, MAGNEŤÁK NEBO EMPÉTROJKU. UKLÍZET SI POKOJ, KDY CHCI. CHODIT SPÁT, KDY CHCI.“

16

Můj příběh není moc veselý, ale povím vám ho.

---------------------Moje máma je Romka a měla mě v sedmnácti letech. Táta je Čech. Prý ji mlátil, tak od něj utekla. Různě se protloukala, kradla měď, až ji chytli, zavřeli a mě dali do kojeneckého ústavu. Když mi byly tři, vzal si mě k sobě táta. Hodně pil a nestaral se o mě.

Pamatuju si všechno – jak mě mlátil, týral, sexuálně zneužíval. -------------------------------------------------------------------------------------------------Po čtyřech letech mě dali do dětského domova. Tam na mě byli hodní, ale chytla jsem se špatné party. V devíti letech jsem začala kouřit, chodit za školu a utíkat.

Chtěla jsem, aby mě starší děti vzaly mezi sebe.

Když naplánovaly útěk, přidala jsem se. Ráno jsme nešli do školy, tašky jsme zahodili do křoví a zdrhali pryč. Cestou jsme se smáli a zpívali, měli jsme radost, že jsme volní. Večer nám ale začala být zima, dostali jsme hlad a strach. Pak nás chytli a já to vzala celé na sebe. Že jsem to vymyslela a přemluvila ostatní. No, a už se to se mnou táhlo. Z děcáku mě poslali na psychiatrii, pak do diagnostického ústavu, každou chvíli jsem byla někde jinde. Dohromady jsem utekla asi třicetkrát. Z toho posledního útěku, na kterém jsem byla sedm měsíců, jsem se ale vrátila sama. Byla jsem v devítce a říkala si, že bych přece jenom měla jít na nějakou školu a že teda bude lepší se vrátit. Každý mi říká, že jak jsem neměla matku, tak teď vyhledávám lásku u kluků. Asi to tak je, ale to neznamená, že nemůžu být slušná, ne? Já měla v životě jenom tři kluky.

---------------------------------V dětském domově se vychovatelkám říká teto a je tam docela volnost. Když jsou napsané úkoly, děti můžou ven nebo koukat na televizi, často se jezdí na výlety, na oknech nejsou mříže. Všichni jsou tam už dlouho a chovají se k sobě jako rodina. V diagnosťáku je to jiné. Kluci a holky nesmějí být pohromadě, každou chvíli přijde někdo nový, samá rvačka, šikana. Televize je omezená,

přístup k počítači vůbec. Škola je přímo v budově, ven se pouští jenom za dobré chování, a to je málokdy.

Já jsem se za rok dostala na vycházku jenom jednou. Nakonec jsem rozbila okno a utekla.

Pak jsme s kamarády vykradli trafiku.

Peníze jsme nenašli, tak jsme si vzali cigarety, žvýkačky a lízátka. Těch cigaret bylo moc, už jsme je pak ani nechtěli, tak jsme je zahodili. Nakonec nás chytla kriminálka a přijeli si pro nás z diagnosťáku. Odtamtud mě pak poslali za trest jinam a pak zase jinam... Vždycky mi řeknou – sbal si věci – a už vím, že se stěhuju. Sem do Jihlavy jsem se dostala proto, že jsem s holkama podpálila barák. Dvakrát. Byly jsme v tom všechny, ale já jsem jenom zapálila roh záclony a hned ho uhasila. Ten velký požár, kdy hořely peřiny, postele a všechno, založil někdo jiný, v jiném patře. Byl tam hrozný zmatek, my toho využily a utekly. -------------------------------------------V Jihlavě jsem už třetí rok. Učím se prvním rokem na kuchařku a servírku. Až dodělám školu, plánuju společný život se svým přítelem, ale nevím, co se za ty dva roky, co mi tady ještě zbývají, může stát. Teď se moc nevidíme, jenom si voláme, skajpujeme a píšeme maily. Já odsud nesmím, jenom na návštěvy k matce, kam za mnou on vždycky přijede. Nemám tady moc kamarádek. Nevěřím nikomu. Dřív jsem nějaké měla, ale vždycky buď je nebo mě poslaly jinam a já už si radši nechci na nikoho zvykat, na někoho se vázat.

-------------------------------------------S mámou jsem se neviděla patnáct let.

Bylo mi líto, že nemám kam jet na Vánoce a na prázdniny, tak jsem ji hledala. Sociální pracovnice mi pomohla najít její adresu. Napsala jsem jí dopis a ona mi zavolala.

Hodně brečela… Teď za ní jezdím, má další děti, jsou to mí sourozenci, ale moc toho k sobě necítíme. Jen se tak bavíme. Spíš jsem si oblíbila rodinu svého přítele.

U nich jsem poznala, jak to má doma vypadat. Já se snažím žít normálně.

Jsem normální holka. Líbí se mi hip hop a r'n'b, ale ještě nikdy jsem nebyla na žádném koncertě… Taky ráda čtu, teď jsem dočetla knížku, která měla dobrý název: Zapomeňte, že jste měli dceru.

17

„SVOBODA JE DOKÁZAT VYSLOVIT TO, CO CHCI. JÍT VEN MEZI LIDI A JEN TAK SE BAVIT, SEZNAMOVAT. OSLOVIT HOLKU, KTERÁ SE MI LÍBÍ.

SVOBODA JE NEBÁT SE UDĚLAT CHYBU. NEMYSLET NA TO.“

18

Mám problém s mluvením. Koktám.

Když začnu větu, často se nemůžu plynule dostat přes první slovo. Pokud ho zvládnu, dál to jde celkem v pohodě. Moje psycholožka říkala, že neumím překonat napětí, které mezi lidmi při rozhovoru vzniká.

Asi ho cítím víc než ostatní. Bojuju s tím, chodím na logopedii a terapii, ale už dávno vím, že i kdybych se snažil sebevíc, úplně se koktavosti nezbavím. Musím se s tím prostě naučit žít.

Jenže zatím mi to moc nejde.

Mám strach jít na večírek nebo někam, kde jsou cizí lidi. Bojím se, že se zakoktám hned při představování, pak znervózním a už ze sebe nedostanu ani slovo. Stalo se mi třeba, že jsem nedokázal vyslovit svoje jméno a někdo si ze mě hned začal dělat srandu, že nevím, jak se jmenuju. Bylo to nepříjemný, a proto radši zůstávám doma. Hraju šachy, čtu si, poslouchám muziku a tak.

---------------------Co se stalo V pěti letech jsem musel na měsíc do lázní. Strašně se mi tam nelíbilo, stýskalo se mi po mámě. Ošetřující sestry byly přísný, jedna mi zabavila skicák a pastelky a řekla, že když si budu chtít kreslit, musím se jí dovolit... Bylo toho víc, už si to přesně nepamatuju, akorát vím, že jsem skoro v jednom kuse brečel, a když jsem se vrátil domů, dlouho jsem vůbec nemluvil. Pak přišla škola a asi ve třetí třídě jsem zjistil, že nemůžu číst nahlas. Učitelka mě vyvolala, chtěl jsem začít, ale najednou to nešlo. Tak jsem jenom mlčel a měl strach, co se to se mnou děje. Nakonec jsem se přestal v ho-

dinách hlásit, protože vždycky, když se mi to stalo znovu, jsem se cítil trapně.

Nejhorší to bylo v šesté sedmé třídě. Od doby, co chodím k paní psycholožce Šárce Röhrichové, se to ale zlepšuje.---------------------------------------Přátelé Mám kolem sebe pár lidí, kterým můžu věřit. Před nimi se za svou vadu nestydím. Když se zakoktám, klidně se tomu zasmějeme a pokračujeme dál. To je pro mě hodně důležité. Smích mi pomáhá překonat nervozitu. Uvolním se a pak mluvím normálně.

S lidmi, které neznám, je to těžké, a s holkama ještě těžší.

Tam napětí stoupá ...:-)--------------Omezení Pokaždé, když se v řeči zadrhnu a nemůžu dál, je to pro mě stres. Zdá se mi, že to trvá celou věčnost, i když že ve skutečnosti je to jenom vteřina dvě… Už vím, že to chce klid, nepodléhat panice, ovládat se, pomalu dýchat. Učím se to. Nikdo nemá rád, když ho něco omezuje, ale na druhou stranu – omezení může být i dobré. Nutí člověka, aby na sobě makal víc než ostatní, žene ho dopředu. To moje mi vlastně jednou docela pomohlo. Na šachovém turnaji jsem chtěl při hře nabídnout remízu, protože jsem nevěděl, co dál hrát. Jenže jsem to nedokázal vyslovit, a tak mi nezbylo než pokračovat. Tu partii jsem nakonec vyhrál. Jestli někdo rád hraje šachy a poslouchá rockovou muziku, ať mi napíše n a m a i l j k u m z a k @ s e z n a m .c z . O d e p í š u v š e m .

19

„SVOBODA JE MÍT V POŘÁDKU NOHY. NEBÝT ZÁVISLÁ NA DRUHÝCH. JÍT SAMA, KAM CHCI. NOSIT ŠATY, CHODIT DO TANEČNÍCH, JET SE TŘÍDOU NA LYŽÁK, NA ŠKOLU V PŘÍRODĚ, CESTOVAT, STUDOVAT, MÍT KLUKA.“

20

Od narození mám dětskou mozkovou obrnu, nejvíc to odnesly moje pravá ruka a noha.

Když jsem byla menší, nemohla jsem sice běhat, ale jinak se s tím dalo normálně žít. Nepotřebovala jsem berle, ve škole jsem chodila i na tělocvik. Jenže v deseti letech přišly problémy s koleny a musela jsem jít na první operaci. Dneska jich mám za sebou pět a chodím pořád špatně. Neudržím rovnováhu. Bez berlí už to nejde, na delší vzdálenosti potřebuju vozík. Když hodně chodím, kolena začnou bolet. Hodně chodit pro mě znamená třeba 100 metrů. Ujdu je tak za půl hodiny – rychleji to nejde.---------------------------------------------------------------------------------Ve škole Ředitel gymplu nechal kvůli mně přestavět vchody na bezbariérové. Postavili pro mě i výtah do patra, kde máme třídu, ale ten se někdy porouchá. To mě pak náš úžasný třídní vezme do náruče a odnese, kam potřebuju. Spolužáci jsou taky super, daleko lepší než na základce, kde se na mě občas někdo vytahoval. Chovaly se tam ke mně hezky většinou jen ty děti, které se dobře učily.

Na gymplu je to naštěstí jiné, je úplně jedno, jaké má kdo známky. Kluci ze třídy mi pomáhají. Vozí mě z učebny do učebny, obsluhujou výtah. Vzali mě i na třídní výlet. Konečně! Já nikdy předtím nebyla, a když jsem pak poslouchala historky, co spolužáci zažili, bylo mi to vždycky líto. Šel se mnou i můj brácha, který tlačil vozík, a když už nemohl, střídali ho profesoři. Byla to fakt legrace a moc jsem si to užila. Na lyžák nebo na školu v přírodě ale stejně nemůžu. Snažím se vymyslet jiný způsob, třeba jet na hory zvlášť, autem. Ale stejně někdy brečím. To pak jdu za mámou, nebo se svěřím nejlepší kámošce. Ta je taky tělesně postižená, takže ví, jaké to je. -------------------------------------------------Kluci a kámošky Štve mě, že si kvůli ortézám nemůžu obléknout šaty – nevypadalo by to hezky. S módou je to vůbec těžké, kolikrát se do obchodu, kde mají za výlohou něco pěkného, ani nedostanu. Když tam jsou ty schody… Složité je to i s klukama. Těch, co by šli na rande s holkou, která se bez jejich pomoci skoro nepohne, je totiž málo. Naštěstí mám kolem sebe hodně kamarádů, takže to zas tak

moc neřeším.

Necítím se sama.

Existuje přece mail, icq, esemesky… Pořád si s někým píšu, občas se sejdeme.

Já nechci, aby mě litovali, ale potřebuju, aby si mě všímali.

--------------------------------------------------------------------Když přijdu ze školy, koukám se na telku, někdy zavolám kámoškám, jestli se u mě nechtějí stavit, nebo se domluvíme, že půjdeme do kina. Tam mě odveze táta. Já bych chtěla být zdravá, jenomže to se mi už asi nesplní. Nesnáším nemocnice, operace. To pak nemůžu třeba rok do školy, jsem od všeho odříznutá, nedokážu se dlouho sama postavit, ani si sednout.------------------------------------------------------Co mě baví Ještěže mám v pořádku mozek. Baví mě jazyky, v angličtině jsem přečetla zkrácenou verzi Draculy, ani jsem nepotřebovala slovník. Teď čtu Beréniké, historický román ze starověkého Egypta. Ale ten už teda v češtině, chacha. Bavil mě i Harry Potter. Akorát si myslím, že jeho postava je taková nevyrovnaná, že vždycky když vyhraje nad zlem, je to spíš náhoda, nebo mu někdo musí pomoct. Mám ráda muziku, poslouchám Dido, Chinaski, Support Lesbiens…

Hodně přemýšlím, že bych určitě chtěla dál studovat, teď mě třeba zaujaly mezinárodní vztahy.

Tak třeba jednou…

------------------------------------------------------------------------------------Hlavně ne lítost Svoboda je možnost mít na výběr. A to já v některých případech nemám. Ale zase si říkám, že dřív na tom byli vozíčkáři hůř.

Zdraví lidi se na ně dívali divně… To už dneska tolik není. Já se cítím svobodná podle nálady. Někdy se cítím svobodná, že těch sto metrů ještě ujdu, že je to dobrý, a jindy se z toho samého důvodu cítím nesvobodná – že právě ujdu jenom sto metrů. Člověk se vlastně nejvíc omezuje sám.

Na zdraví, rodině, domově a kamarádech sice hodně záleží, ale svoboda je něco, co musí mít sám v hlavě. Proto nechci, aby mě lidi litovali. Aby mi pořád někdo připomínal, jak na tom jsem. Já jsem právě šťastná, když na vozík vůbec nemusím myslet. Když na něj úplně zapomenu.

21

text: Pavel Horáček, foto: archiv Martina Štěpánka a Profimedia.cz

S DELFÍNY BY SI RÁD HRÁL SKORO KAŽDÝ.

POTÁPĚČ MARTIN ŠTĚPÁNEK JE POVAŽUJE ZA SVÉ KAMARÁDY A V MNOHÉM SE JIM ZAČÍNÁ PODOBAT. NAPŘÍKLAD BEZ JAKÉHOKOLIV PŘÍSTROJE VYDRŽÍ POD VODOU AŽ 8 MINUT.

22

, váha 74 kg Výška 178 cm á6. 1977 v N Narozen 5. chodě jako dmi letech Začínal v se liia ec sp ěji se plavec, pozd esátimetrový zoval na pad od ý se plave p sprint, kter . den nádech vodou na je kotvil Nakonec za ěn u potáp í.

Za tu dobu si na něj podmořská zvířata zvyknou, takže od něj neprchají, ale naopak si s ním chtějí hrát. „Na Havaji jsem se ponořil asi do patnácti metrů a našel tam želvu. Chvilku jsme na sebe koukali a pak jsme spolu plavali. Plavala vedle mě, i když jsem to otočil zpátky. Nakonec jsem se obrátil na záda a milá želva na krunýř. Plavali jsme spolu přes čtyři minuty a já jsem měl pocit, že tam patřím.

Když se potopíte jen tak nalehko, zvířata vás berou mnohem více, než když jste v neoprenu a s bombou.“

LACHTANI ŽÁRLÍ Naopak lidé jsou překvapeni. Jen si představte, že si několik minut osaměle plavete po mořské hladině a najednou se vedle vás z ničeho nic vynoří sympatický blonďák. Leckterá plavkyně by začala věřit na prince z pohádek. V ty naopak nevěří lachtani, kteří se na lidského vetřelce dívají nevraživě, pokud si hraje s jejich samičkami. Nadhled pak zachovávají obrovití kapustňáci. A žraloci? Martin se jich nebojí. „Vím, že to myslí dobře. Když žralok zaútočí, většinou proto, že je vystresovaný z lidí. Navíc si jen kousne a zjistí, že mu nechutnáme,“ hájí obávané predátory.

NESMÍ DOJÍT DECH Martin Štěpánek se ovšem nestal elitním potápěčem proto, aby tančil se želvami, děsil turistky nebo zasahoval do lachtaních vztahů. Je světovým rekordmanem v hloubkovém ponoru – bez pomoci

přístrojů klesl až do hloubky 106 metrů! Takový pokus obnáší více než čtyři minuty pod vodou, což by pro drtivou většinu lidí znamenalo jistou smrt.

Martin se ještě navíc musí pohybovat a je vystaven obrovskému tlaku vodní masy!

NAK KON NEC C JSSEM SE OBR RÁT TIL NA ZÁD DA A MILÁ Á ŽEELVA A NA KRU UNÝ ÝŘ. PLA AVA ALI JSM ME SPO OLU U PŘ ŘES ČTY YŘI MIN NUT TY A JÁ Á JSSEM M MĚL POC CIT, ŽE TAM M PAT TŘÍM M. Soutěžní pokus však nekončí pouhým vynořením, ale úspěšný závodník se musí na hladině zorientovat a předat rozhodčím cedulku, kterou vylovil z předem ohlášené hloubky. Ta se předem nahlašuje proto, aby se někdo nenechal vyhecovat úspěchy ostatních k pokusu, na který nemá dost sil. Cedulka se zase předává, aby bylo zřejmé, že je závodník v plné psychické pohodě. „Jakmile se motáte, následuje diskvalifikace. Každý má slabinu jinde. Někdo to prostě neudýchá, jinému zase nestačí síly, protože plavat dolů a nahoru je fyzicky nesmírně náročné, někteří to také nemusí zvládnout psychicky.” Zní to docela nebezpečně, když si představíte, že by vám třeba v hloubce padesáti metrů mohl dojít dech. „Závody mají bezpečnostní jistění. I když to někdo

kariéry Během své mnoha byl držitelem ů ve volkord světových re í, potápění ném potápěn upu í zátěží, sest s konstantn zadržení po žebříku či ohybu. dechu bez p dě, kde Žije na Flori pěčskou vlastní potá školu. com www.divefit.

přežene, zachrání ho potápěči, kteří ho po celou dobu pokusu provázejí,“ ujišťuje nás Martin.

POD VODOU I POD LEDEM Převážná část rekordmanovy přípravy se kupodivu odehrává na suchu. Nejde jen o pouhou kondici, ale také o koordinaci a mentální cvičení. „Hodně se věnuji józe a autogennímu tréninku,“ říká český reprezentant, který ovšem žije trvale na Floridě.

Ve druháku na vysoké škole totiž odjel do USA a poté, co si vydělal nějaké peníze, se rozhodl ve studiu pokračovat za oceánem. Přihlásil se na kursy pracovního potápění a už za rok se živil poměrně lukrativními pracemi na podmořských stavbách. „Umožňovalo mi to financovat začátek profesionální kariéry.“ Dnes na Floridě žije z praktických důvodů.

Jednak se mu zde lépe trénuje, jednak vlastní školu potápění. Dá se potápěním uživit? „Profesionálové si vydělávají reklamou. Náš sport je velmi populární v řadě zemí, a když máte světový rekord nebo titul mistra světa, firmy o vás mají zájem,“ říká muž, který tréninkové náklady odhaduje na 30 tisíc dolarů ročně. „To je částka, která se dává za vítězství na nejlépe dotovaných závodech,“ upřesňuje.

Do České republiky se však vrací, soukromě i pracovně. Například se zúčastnil originální exhibice v potápění pod ledem. V mrazivé vodě areálu Rumchalpa klesl až na kótu 86 metrů. „Možná bych zvládl i větší hloubku, ale na vyzkoušení to stačilo,“ zhodnotil nezvyklou akci.

23

24 text: Tomáš Urbánek, foto: Profimedia.cz a archiv Kláry Poláčkové

KLÁRA VYLEZLA (A NAŠTĚSTÍ I SLEZLA) Z HIMÁLAJSKÉHO MOUNT EVERESTU. CESTOU SI PSALA DENÍK, KTERÝ PO JEJÍM NÁVRATU VYŠEL KNIŽNĚ. PAK SE JÍ NARODILA MALÁ EMMA. DALŠÍ VRCHOLOVÉ VÝSTUPY SE PROTO ODEHRÁVAJÍ S KOČÁRKEM PO NEROVNÉM TERÉNU PRAŽSKÝCH ULIC, KLÁŘE UŽ SE VŠAK ZAČÍNÁ STÝSKAT PO HORÁCH.

25

upy Úspěšné výst (6962 m) Aconcagua Narozena 2005 v Praze – Argentina, 6. září 1978 01 m) Čho Oju (82 Vystudovala eag 006 dního man – Himálaj, 2 školu obcho 848 m) an ic nt Everest (8 glo-Amer u n o A M a n tu men 007 raze – Himálaj, 2 College v P ) chol a (*2008 Vytoužený vr Dcera Emm e.

Teprve přijd Tvorba deník, o ý tt sk o aj m ál í tn im Živo knížka H elství . at d se t la va ak o n it o Nel vydal v Praze g er b n te u G 2008

Proč lezeš na hory? Co tě tam táhne?

Je to tak trošku únik. Ale krásnej únik. Protože je to spojené s cestováním, objevováním nových míst, s poznáváním lidí a ve finále samozřejmě i s těma horama.

Jak jste se seznámili s Tashim Tenzingem, který tě doprovázel na obě tvé himálajské osmitisícovky?

Tashiho jsem poznala jako členka výpravy, kterou pořádali v roce 2006 Angličani na Čho Oju, což je krásná osmitisícovka, asi jen čtyřicet kilometrů západně od Everestu. No a právě tuhle výpravu Tashi vedl. Je to vnuk slavného šerpy Tenzinga Norgaye, který vylezl spolu s Edmundem Hillarym jako první na Ču-mu-lang-mu (Mount Everest, pozn. redakce). Na vrcholu jsme tehdy s Tashim stáli jen my dva, na expedici jsme spolu strávili něco přes měsíc a hodně jsme se tam skamarádili. Šerpové jsou nosiči, kteří pomáhají horolezcům vynášet bagáž. Je to tak?

Tak nejdřív je třeba vysvětlit správný význam slova šerpa. Původně označovalo národnost obyvatel z určité oblasti Himálaje, konkrétně jednoho údolí v Tibetu. Protože se tato oblast nachází v poměrně velké nadmořské výšce a ti lidé jsou samozřejmě výborně vybavení pro pobyt ve vysokých horách, začali horolezci využívat jejich pomoc na svých

26

expedicích. Od té doby se začalo říkat ‚šerpa‘ každému průvodci a nosiči, ať už se narodil kdekoliv.

V naší čtyřčlenné expedici byli naši dva šerpové rovnocennými parťáky. O vynášky jsme se dělili, takže to není tak, že oni by tam všechno odtahali a horolezci si vykračovali jen s batůžkem.

tivně snadno a někdo vyleze do tří tisíc, kde zjistí, že je to jeho strop. A bohužel není ani nikde daný, že když se horolezci jednou povede výstup do osmitisíců nebo výš, že to tak půjde vždycky.

I podruhé nebo potřetí se může stát, že ho tělo dál nepustí.

HELLE, CELLEJJ TEEN VÝSSTU UP NEN NÍ ŽÁD DNÁ Á SR RAN NDA A, JEE TO DŘ ŘINA A. OBČ ČAS TO O BU UDEE NEP PŘÍÍJEM MNÝ Ý, BUDE TO BO-LET T. AŽ HO ALEE BU UDEEŠ MÍT T ZA SEB BOU U, BUD DEŠŠ SILLNĚĚJŠÍÍ DO DA ALŠÍÍHO O ŽIIVOT TA V NOR RMÁLNÍÍM SVĚĚTĚĚ. PA AK TO DOCEN NÍŠ..

TASSHI TEN NZIING G

Jak vypadá jídelniček horolezce? Jsou to jenom suchary a müsli tyčinky, nebo dojde i na něco jiného?

Dokud je člověk v základním táboře, kde je plně vybavená expediční kuchyň, tak je jídlo úžasný.

Měli jsme jačí a kozí maso na různé způsoby, k tomu zeleninu, vajíčka, no prostě všechno možný. Když se pak vyráží výš, je to, jako když člověk chodí trampovat. Takže nudlový polívky do omrzení, no a samozřejmě ty müsli tyčinky, čokoláda, sušenky, po kapsách rozinky a ořechy. V podstatě cokoliv, co má člověk rád a co ho přinutí alespoň trošku něco sníst.

Ve své knize uvádíš, že někteří horolezci nemohou vystoupat na úplný vrchol hory, protože se u nich dostaví takové potíže jako edém plic nebo otok mozku. Dá se tomu nějak předejít?

Výšková nemoc je ta největší potvora, kterou, bohužel, nikdo nijak moc neovlivní. Nedá se to natrénovat, jen se snažit dodržovat pravidla správné aklimatizace. Někdo ty vejšky zvládá rela-

Kolik dní celkem trval výstup na Ču-mu-lang-mu?

Celá expedice trvá dva měsíce. V podstatě je to hodně dané časově náročnou aklimatizací, spoustu času zaberou také vynášky materiálu a zakládání jednotlivých výškových táborů.

Během toho, co se jde nahoru, musí být asi kolem strašné ticho. Nezpívala sis někdy

Jako první člověk vylezl na Mount Everest sir Edmund Hillary (1919 – 2008). Až do svých 16 let neviděl hory ani sníh. Tvrdě dřel ve včelařském podniku svého otce a už v deseti letech z něho byl dokonalý včelař. 29. května 1953 vylezl na nejvyšší horu se šerpou Tenzigem Norgayem, dědečkem Tashiho, který shodou okolností doprovázel Kláru Poláčkovou.

do kroku nebo někdo v okolí?

Já určitě ne, to bych klukům nemohla se svým hudebním hluchem udělat! (smích) Spousta horolezců ale při výstupech používá empétrojky. Já, když je nejhůř, si spíš v duchu odpočítávám kroky.

Kolik váží batoh, se kterým člověk leze na Everest? Čím dál tím míň. Jak postupně nabíráte výšku, tak se z toho baťohu snažíte odkládat co nejvíce.

Ale v průměru máte tak 15–20 kg na zádech.

Měla jsi s sebou při expedici nějaký talisman?

Jo. Mám takový pověstný putovní náramek, který s sebou tahám už asi pět let. Já nejsem pověrčivá.

Ale ve vysokých horách je spousta věcí, který jdou tak trochu mimo běžné chápání. Takže pocit, že když nebudu mít ten náramek u sebe, nebude to třeba tak dobrý, u mě funguje.

V knize odkazuješ na to, že v Káthmándú je restaurace, ve které se mohou horolezci, kteří vylezli na Mount Everest, najíst a napít zadarmo. Tak co sis dala?

Nic. Ono to sice platí, ale je s tím spojeno moc papírování, musíte si nejdřív nechat vystavit speciální průkazku a na to nebyl čas ani chuť. Tak si říkám, že až se tam podívám třeba příště, už si ji nechám vystavit, abych si tam mohla na večeři konečně zajít. Ale o to ve finále vůbec nejde, ta

hospůdka je úžasná díky své atmosféře, je kultovní pro všechny horské nadšence.

Jak vlastně vypadá vrchol Mount Everestu?

Je to planinka nebo spíš ostrá skalní vyvýšenina?

No asi tak deset metrů dlouhý hřebínek, kam si hrdě stoupne jeden šťastný človíček a udělá tu svou vrcholovou fotku. A kolem pak většinou několik dalších čekatelů. Asi nejlépe je to vidět na jedné mojí fotce v knížce.

Psala jsi svůj deník přímo ve stanu nebo až po návratu z hory?

Jo, je to autentický přepis deníku, který vznikal na místě.

A psala jsi ho v rukavicích nebo bez?

S tenkou rukavicí. V těch dvou měsících je spousta prodlev a čekání na počasí. Dny strávené ve stanu jsem se snažila nějak zpestřit, tak jsem si psala deník.

Byla jsi šťastnější, když jsi byla na vrcholu anebo dole pod kopcem, když už si věděla, že to máš za sebou?

Jednoznačně dole! Ale úplně nejvíc až asi s týdenním odstupem, pak mi to teprve všechno došlo… a vlastně pořád ještě dochází. Získala jsem příjemnej nadhled. A to je mnohem důle-

žitější než samotný pocit, že jste někam vylezli.

Tam nahoře si trochu přerovnáte životní priority a řeknete si, co je důležitý a co ne.

Můžou si i horolezci zapálit?

Jasně. Úplně největší pecka byla, když místní šerpové vylezli třeba do sedmi tisíc, sedli si na baťoh, vytáhli cígo, zapálili si a hrozně si to užívali.

Když jsem úplně vyřízená asi s hodinovým zpožděním dolezla do našeho posledního výškového tábora a další půl hodinu se snažila popadnout dech, tak šerpa si tam vykuřoval jakoby nic. To byl pocit naprostý bezmoci, když vidíš, jak oni si to tam užívaj‘ a ty chytáš každou molekulu kyslíku.

Jezdíš na lyžích nebo na snowboardu?

Na lyžích. Snowboard jsem zkoušela, bylo to fajn, ale lyže jsou lyže. Nějak se nedokážu ztotožnit s tím, že bych měla mít dvě nohy přikurtovaný na jednom prkně.

Děti mívají obdobné záliby jako jejich rodiče. Šla bys se svojí dcerou Emmou na Everest? Šla bych s ní pod Everest, ukázat jí, kam ta její šílená máma kdysi lezla. Ale já si stejně myslím, že až nastane moment, kdy si bude vybírat cestu životem, tak ji nějaký Everest nebude vůbec zajímat. Všechno se zas někam posune a její zájmy budou úplně někde jinde.

27

Himálajský deník psala Klára během své expedice na Mount Everest.

Vydalo jej nakladatelství Gutenberg v létě 2008.

Můžete si ho koupit v každém dobrém knihkupectví.

Oblíbený předmět biologie Rebelka, nebo bezproblémová holka?

Já jsem byla takový fakt děsně hodný dítě, myslím. To jsem vlastně pořád, myslím tedy hodná. ;-) Oblíbená muzika Hodně Beatles, táta měl tehdy spoustu jejich desek, dodnes umím jejich texty nazpaměť.

Oblíbená četba Asi všechny mayovky, tedy knihy Karla Maye První láska?

Teďka nevím, jestli to bylo v těch třinácti anebo malinko později. Vyrazili jsme s našima na zájezd do Alp a tam byl jeden úžasnej kudrnatej instruktor-horolezec, který mi jednou večer přinesl hrníček lesních jahod. A já z toho byla úplně mimo, letní platonická láska jako hrom.

Zkoušela jsi kouřit?

Jo. Asi jako každej. Ale naštěstí mi to nechutnalo, takže poprvý a naposledy, prostě to bylo hnusný.

28

¥¬©¨¹ ºħ¥ ± §µ¨µ ³¡²³Î ù\ ħãķĹóõ\öýqħ ĉ ÚÑġĩºĴóĴĀġĩĔħ İĺ İĺħĴiËqÎħ õĩÚĞhħýºħý\ġ õĩÚ Ú ãºõĩħýÚġý\ Úôq ãº

foto: repro Fresh fruits

Kde se ve svÄ›tÄ› nosĂ­ nejblĂĄznivÄ›jĹĄĂ­ obleÄ?enĂ­?

OdpovÄ›Ä? je jasnĂĄ: Ä?tvrĹĽ Harajuku v japonskĂŠm Tokiu.

Na mostÄ› do parku Yoyogi se kaĹždou nedÄ›li schĂĄzejĂ­ mĂ­stnĂ­ pouliÄ?nĂ­ „kmeny“, kterĂŠ lze jednoduĹĄe odliĹĄit podle obleÄ?enĂ­. Najdete zde klony Elvise s napomĂĄdovanĂ˝mi vlasy nebo hiphopovĂŠ fanynky ganguro, kterĂŠ si pomocĂ­ lĂŠkĹŻ ztmavujĂ­ kĹŻĹži, aby vypadaly jako krĂĄsky v rapovĂ˝ch videoklipech. V poslednĂ­ dobÄ› ale majĂ­ navrch holky ve vyzĂ˝vavĂ˝ch koĹženĂ˝ch ĹĄatech tmavĂŠ barvy. Ĺ˜Ă­kĂĄ se jim Gothic Lolita a mĂłdnĂ­ butiky v Harajuku provozovanĂŠ stylovĂ˝mi vizionĂĄĹ™i jsou jejich svatostĂĄnky. O pozornost turistĹŻ s fotoaparĂĄty se pĹ™etahujĂ­ s ĹĄĂ­lenÄ› nalĂ­Ä?enĂ˝mi metalisty ze scĂŠny visual kei a hlavnÄ› cosplay. To jsou vÄ›tĹĄinou holky, kterĂŠ se pĹ™evlĂŠkajĂ­ do podoby svĂ˝ch oblĂ­benĂ˝ch postav z animovanĂ˝ch seriĂĄlĹŻ. NedÄ›lnĂ­mu mumraji v Yoyogi Parku se nevyrovnĂĄ nic na svÄ›tÄ›. AĹž vĂĄs z nÄ›ho zaÄ?ne bolet hlava, vĹždycky jeĹĄtÄ› mĹŻĹžete zajĂ­t na ulici OmotesandĹ?, kde jsou obchody slavnĂ˝ch mĂłdnĂ­ch znaÄ?ek jako Louis Vuitton, Chanel nebo Prada. text: Martina Overstreet, foto: repro Fresh fruits

30

Ă‹Ă“ 0 5ĂĄ - H 5 PTALA JSEM SE KLUKĹŽ Z RĹŽZNĂ?CH MÄšST, S RĹŽZNĂ?MI ZĂ JMY, OSOBNÄš I PO NETU. A TOHLE JE VĂ?SLEDEK. CO SI O NÄšM MYSLĂ?TE? NAPIĹ TE NA INFO@REDWAYMAG.CZ. 1) Make-up, lĂ­Ä?enĂ­, prostÄ› ĹĄminky. Na tom se shodli vĹĄichni. Ale pozor! PĹ™i bliŞťím zkoumĂĄnĂ­ vyĹĄlo najevo, Ĺže tĂ­m myslĂ­ rudou rtÄ›nku, kĹ™iklavĂŠ stĂ­ny a nĂĄnos pudru na tvåřích – vzor MarfuĹĄa z MrazĂ­ka. Pokud pohled podtrhneme nÄ›kolika tahy Ĺ™asenky a ĂşsmÄ›v oĹživĂ­me trochou lesku na rty, bezelstnÄ› obdivujĂ­ naĹĄi pĹ™irozenou krĂĄsu a na make-up vĹŻbec nepomyslĂ­.

2) DlouhĂŠ Ä?ervenÄ› nalakovanĂŠ nehty. HorĹĄĂ­ uĹž jsou jen umÄ›lĂŠ dlouhĂŠ Ä?ervenÄ› nalakovanĂŠ nehty.

3) Piercing v jazyku. Piercing kdekoliv na obliÄ?eji.

4) VelkÊ tetovåní. Jak velkÊ je podle kluků velkÊ tetovåní? Pråvě Şe ne moc velkÊ‌

5) Příliť vysokÊ podpatky. Příliť vysokÊ znamenå asi 10 cm. A jehlovÊ.

6) JednodĂ­lnĂŠ plavky.

7) KdyĹž jsme opilĂŠ.

8) KdyĹž jsme sprostĂŠ, vulgĂĄrnĂ­, říkĂĄme „vole“ a jeĹĄtÄ› drsnÄ›jĹĄĂ­ slova.

9) KdyĹž pliveme na zem.

10) KdyŞ jsme agresivní, pokřikujeme na sebe v autobuse, strkåme se a vůbec se chovåme jako oni.

11) KdyĹž nosĂ­me stejnĂŠ obleÄ?enĂ­ jako oni.

12) KdyĹž za nima dolejzĂĄme. VĂ­te co, ne?

13) KdyĹž mĂĄme nadvĂĄhu. (Ale jeĹĄtÄ› horĹĄĂ­ je, kdyĹž mĂĄme podvĂĄhu. A tu mĂĄme podle nich vĹždycky, kdyĹž koneÄ?nÄ› våŞíme tolik, kolik jsme chtÄ›ly.)

14) KdyĹž vÄ›nujeme pĹ™ehnanou pĂŠÄ?i vzhledu – model BarbĂ­na.

15) KdyĹž se nimrĂĄme v jĂ­dle.

16) KdyĹž mluvĂ­me jen o nĂĄkupech, dietĂĄch a spoluĹžaÄ?kĂĄch.

17) KdyŞ předstíråme, Şe vťechno víme.

18) KdyĹž se blbÄ› uÄ?Ă­me.

19) KdyĹž se neumĂ­me zasmĂĄt samy sobÄ›, kdyĹž nemĂĄme smysl pro humor.

20) KdyĹž chceme, aby nĂĄs na veĹ™ejnosti drĹželi za ruku. (To je nejvÄ›tĹĄĂ­ dÄ›s, protoĹže kdyby je vidÄ›li kamarĂĄdi, tak se jim prĂ˝ budou aĹž do smrti posmĂ­vat.) text: Martina Overstreet foto: ProďŹ media.cz

31

DO KELĂ?MKU SLOĹ˝ENÉHO O Z PA APĂ?RU NALIJEĹ VO ODU (V VODA SAMOZĹ˜EJMÄš NESMĂ? Ă? NIK KUDY VYTÉKA AT). KELĂ?ME EK POD DRĹ˝Ă?Ĺ NAD SVĂ?ÄŒKOU. CO SE STANE? ? a) kelĂ­mek shoří a voda se rozlije b) voda se v kelĂ­mku zaÄ?ne po chvĂ­li vaĹ™it, ale kelĂ­mek nevzplane c) protoĹže nad svĂ­Ä?kou nenĂ­ prostor, svĂ­Ä?ka zhasne Z KOUSKĹŽ PAPĂ?RU NADÄš ÄšLĂ Ĺ MALÉ KULIÄŒKY Y. HĹ˜ Ĺ˜EBENE EM SI NÄšKOLIKRĂ T ENERG GICKY Y PROÄŒ ÄŒEĹ EĹ VLASY A PĹ˜ Ĺ˜ILOĹ˝Ă? Ă?Ĺ JEJ K PAPĂ?ROVĂ?M KULI IÄŒKĂ M. CO SE STANE? a) papĂ­rovĂŠ kuliÄ?ky pĹ™ilnou k hĹ™ebenu b) papĂ­rovĂŠ kuliÄ?ky odskoÄ?Ă­ od hĹ™ebenu c) nic se nestane VEZMEĹ MENĹ Ă? SKLENIÄŒ ÄŒKU A NAPLN NĂ?Ĺ JI VODO OU AĹ˝ PO OKRAJ. PAK NA NI I POL LOĹ˝Ă?Ĺ LIST PAPĂ?RU A RYCHLE E SKLENIÄŒKOU OTOÄŒĂ? Ă?Ĺ . CO SE STANE E? a) papĂ­r ze skleniÄ?ky odpadne a voda vyteÄ?e b) papĂ­r se pĹ™ilepĂ­ k okrajĹŻm skleniÄ?ky a vodu udrŞí c) papĂ­r ze skleniÄ?ky odpadne a voda v nĂ­ se zaÄ?ne vaĹ™it NA SKLENIÄŒKU POLOĹ˝Ă?Ĺ Ĺ KUS TVRDĹ Ĺ Ă?HO PA APĂ?RU U A DO O JEHO STĹ˜EDU UMĂ?STĂ?Ĺ MINCI I. PRU UDCE CV VRNKN NEĹ DO O PAPĂ?RU. KAM SPADNE MINCE? ? a) mince spadne za skleniÄ?ku b) mince spadne pĹ™ed skleniÄ?ku c) mince zĹŻstane na mĂ­stÄ› a spadne do skleniÄ?ky O Ĺ˝IDLI OPĹ˜EĹ DV VÄš ST TEJNÉ DĹ˜EVÄš ÄšNÉ DESKY TAK, ABY TI VZNIKLY NĂ JEZ ZDOVÉ É RAMP PY S ĂšHLEM MENĹ Ă? Ă?M NEĹ˝ Ĺ˝ 70°. POTOM NA JEDEN HORNĂ? Ă? OKRA AJ POST TAVĂ?Ĺ Ĺ DĹ˜EV VÄšNĂ?

KVĂ DR A NA DRUHĂ? Ă? AUT TĂ?ÄŒKO PĹ˜IBL LIĹ˝NÄš O STE EJNÉ VELIKOSTI. KTERĂ? Z PĹ˜EDM MÄšTĹŽ BUDE DOLE DĹ˜Ă?VE? ? a) autĂ­Ä?ko b) dĹ™evÄ›nĂ˝ kvĂĄdr c) oba stejnÄ› DO PET LĂ HVE UDÄšLĂ Ĺ ODE DNA JE EHLOU TĹ˜I DĂ?RKY NAD SEBOU TAK, ABY MÄšLY ROZES STUP PĹ˜IBLIĹ˝NÄš 6 CM. ZE KTERÉ DĂ?RKY BUDE VOD DA DOS STĹ˜IKO OVAT NEJDĂ L L? a) z prvnĂ­ odspodu b) ze tĹ™etĂ­ odspodu c) ze vĹĄech stejnÄ›

32

NAFOUKNEŠBĚŽN� GUMO OV� BA ALONEK K, ABY BYL CO MO OŽNà NEJV�CE PLN�. PA AK DO O NĚJ PRUDC CE P�CHNEŠJEHLO OU. CO SE STANE? a) nic, jehla zůstane v balonku b) balonek se pomalu vyfoukne c) ozve se råna a balonek praskne CO SE E STAN NE, KD DYŽ Dà ŠNA AD HRN NEC S VROU UC� VO ODOU ZRCà T TKO? a) na zrcåtku se srazí påra c) zrcåtko s vodou se budou navzåjem přitahovat c) nic se nestane, zrcåtko zůstane suchÊ

Test pĹ™ipravil TomĂĄĹĄ UrbĂĄnek, foto: ProďŹ media.cz

NA ROVNOU DESKU POST TAVĂ?Ĺ HOĹ˜Ă?C CĂ? SVĂ?ÄŒKU. PĹ˜IKL LOPĂ?Ĺ JI PĹŽLLITROVOU SKLEN NICĂ? TAK, ABY NEMOHL UNIKA AT Žà DNĂ? Ă? VZDUCH. CO O SE STANE E? a) svĂ­Ä?ka po chvĂ­li zhasne b) svĂ­Ä?ka po chvĂ­li exploduje a vosk se rozprskne o stÄ›ny sklenice c) svĂ­Ä?ka bude hoĹ™et pořåd stejnÄ›

NAPLNĂ?Ĺ SKLENICI I VOD DOU, JAK NE EJVĂ?CE TO JDE. PAK OPATRNÄš PĹ˜ES OKRAJ SKLENI IÄŒKY VSUNEĹ NA HLADIN NU PADESĂ TNĂ?K. CO SE S NĂ?M STANE? ? a) padesĂĄtnĂ­k zĹŻstane na hladinÄ› vody b) padesĂĄtnĂ­k klesne ke dnu c) voda vytlaÄ?Ă­ padesĂĄtnĂ­k ven ze skleniÄ?ky a ten spadne vedle nĂ­

SprĂĄvnĂŠ odpovÄ›di: Za kaĹždou sprĂĄvnou odpovÄ›Ä? si zapoÄ?Ă­tej dva body.

1) a: Ve vzduchu kolem nĂĄs je obsaĹžen plyn, kterĂ˝ nazĂ˝vĂĄme kyslĂ­k (pĹ™ibliĹžnÄ› 21 %). Tento plyn je nutnou podmĂ­nkou pro hoĹ™enĂ­. A protoĹže se tento plyn pĹ™i hoĹ™enĂ­ spotĹ™ebovĂĄvĂĄ, svĂ­Ä?ka po chvĂ­li zhasne.

2) b: ProtoĹže zĂĄpalnĂĄ teplota papĂ­ru je vyĹĄĹĄĂ­ neĹž bod varu vody, zaÄ?ne se po chvĂ­li voda v kelĂ­mku vaĹ™it, ale pĹ™itom bude pořåd papĂ­r ochlazovat pĹ™ed vzplanutĂ­m.

3) a: PapĂ­rovĂŠ kuliÄ?ky k hĹ™ebenu pĹ™ilnou, protoĹže jeho tĹ™enĂ­m o vlasy vznikĂĄ elektrickĂ˝ nĂĄboj, kterĂ˝ papĂ­rky pĹ™itahuje.

4) b: VĹĄude okolo nĂĄs pĹŻsobĂ­ atmosfĂŠrickĂ˝ tlak. A protoĹže je tento tlak silnÄ›jĹĄĂ­ neĹž tlak vody na papĂ­r, voda ve sklenici zĹŻstane a nevyteÄ?e.

5) c: Mince spadne do skleniÄ?ky, protoĹže na ni nepĹŻsobila ŞådnĂĄ vnÄ›jĹĄĂ­ sĂ­la, kterĂĄ by ji nutila k pohybu. PĹ™irozenÄ› vĹĄak po ztrĂĄtÄ› podloĹženĂ­ spadne kvĹŻli gravitaci rovnou dolĹŻ.

6) a: AutĂ­Ä?ko bude dole dříve, protoĹže jeho tĹ™ecĂ­ plocha o desku je menĹĄĂ­ neĹž u kvĂĄdru.

7) a: Voda bude vytĂŠkat nejdĂĄl z prvnĂ­ dĂ­rky odspodu, protoĹže na vodu u dna lĂĄhve pĹŻsobĂ­ tlak vodnĂ­ho sloupce nad danou dĂ­rkou. ÄŒĂ­m je vodnĂ­ sloupec vyĹĄĹĄĂ­, tĂ­m dĂĄl voda dostříkne.

8) a: Existuje tzv. povrchovĂŠ napÄ›tĂ­ vody, kterĂŠ udrŞí lehÄ?Ă­ pĹ™edmÄ›ty nebo ĹživoÄ?ichy na hladinÄ›. Toho vyuŞívĂĄ například bruslaĹ™ka.

9) c: UvnitĹ™ balonku je znaÄ?nĂ˝ tlak vzduchu na okolnĂ­ stÄ›ny. Pokud vĹĄak do balonku pĂ­chneme jehlou, mĂĄ pĹ™etlak kudy uniknout, balonek se za prĂĄsknutĂ­ roztrhne a tlaky vzduchu venku a uvnitĹ™ se vyrovnajĂ­.

10) a: Voda se srazĂ­ na studenĂŠm zrcĂĄtku do vodnĂ­ch kapiÄ?ek. PĹ™ejde tedy z plynnĂŠho skupenstvĂ­ do skupenstvĂ­ kapalnĂŠho.

Hodnocení: 20-18 Jsi opravdu dobrå. Takovou fyzikålní intuici må målokdo. DokåŞeť nad věcmi přemýťlet a dojít ke språvnÊmu zåvěru. Gratuluji!!!

17-13 I kdyĹž ti obÄ?as nÄ›co uteklo, nejsou tvĂŠ znalosti vĹŻbec ĹĄpatnĂŠ. VÄ›nuj pozornost vÄ›cem a dÄ›jĹŻm kolem sebe a mĹŻĹžeĹĄ se dostat mezi nejlepĹĄĂ­.

12-9 Není to nejlepťí, ale ani nejhorťí. MoŞnå, Şe odpovídåť moc zbrkle a tím ztråcíť body. Ale ani ze středu není zas tak daleko k vrcholu.

8-5 NebudeĹĄ to mĂ­t v dalĹĄĂ­ch letech s fyzikou ĂşplnÄ› lehkĂŠ, ale Ä?lovÄ›k se nesmĂ­ vzdĂĄvat. PříťtÄ› uĹž budeĹĄ vÄ›dÄ›t, Ĺže jo?

4-0 Au! No, bez fyziky se dĂĄ taky Şít. ZĹ™ejmÄ› budeĹĄ i ve tĹ™iceti dumat nad tĂ­m, proÄ? ta auta vlastnÄ› jednou, kdyĹž se v nich jen sedĂ­.

Ă?

H 5 F ĂŠ

§° ± ħ ²³ ±X ¥ħ ±²°«¦V

©ĞºĴÚýËó <G C9HKQ ³¡²³Î ķöóħġöºĴýqÎ ùĀËýqħºĎĎĎħ ĹºĴк Ñiýqħ

0 0 ÜÜÜ 0

İĺħĴiËqÎħ õĩÚĞhħýºħĴ\ġħ ýÚġý\ qùÚ foto: archiv

VÄ&#x203A;dci koneÄ?nÄ&#x203A; zmÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;ili, co znamenĂĄ pozdÄ&#x203A;.

PozdÄ&#x203A; nastĂĄvĂĄ po 10 minutĂĄch a 17 sekundĂĄch Ä?ekĂĄnĂ­. Po uplynutĂ­ tĂŠto doby se prĂ˝ u opozdilce dostavĂ­ pocit viny a stres, u Ä?ekajĂ­cĂ­ho zase netrpÄ&#x203A;livost a vztek. Ne vĹĄichni jsme ovĹĄem stejnĂ­.

KaĹždĂ˝ desĂĄtĂ˝ ĂşÄ?astnĂ­k experimentu pĹ&#x2122;iznal, Ĺže vĂ˝Ä?itky svÄ&#x203A;domĂ­ zaÄ?ne pociĹĽovat aĹž potĂŠ, co jeho zpoĹždÄ&#x203A;nĂ­ dosĂĄhne pĹŻl hodiny. A sedm Ĺžen z deseti si myslĂ­, Ĺže pĹ&#x2122;ijĂ­t na rande vÄ?as znamenĂĄ o 15 minut pozdÄ&#x203A;ji. text: maove foto: archiv

MĂĄĹĄ pocit, Ĺže souÄ?asnĂŠ poÄ?Ă­taÄ?ovĂŠ hry jsou tak dokonalĂŠ, aĹž to zaÄ?Ă­nĂĄ bĂ˝t nuda?

Co dĂĄt trochu prostor fantazii a zkusit hry na starĂ˝ch konzolĂ­ch, kterĂŠ moĹžnĂĄ na prvnĂ­ pohled vypadajĂ­ omĹĄele, ale majĂ­ svĂŠ kouzlo. Na realistiÄ?nost nebo graďŹ ckou dokonalost zapomeĹ&#x2C6;te, na prvnĂ­m mĂ­stÄ&#x203A; je pĹ&#x2122;eci hratelnost. A vÄ&#x203A;Ĺ&#x2122;te, Ĺže to je pravÄ&#x203A; dĹŻvod, proÄ? jsou hry starĂŠ tĹ&#x2122;eba i dvacet let tak nĂĄvykovĂŠ. PĹ&#x2122;ichĂĄzĂ­ na to Ä?Ă­m dĂĄl vĂ­ce lidĂ­, paĹ&#x2122;adnĂ­-labuĹžnĂ­ci po celĂŠm svÄ&#x203A;tÄ&#x203A; dĂĄvajĂ­ svoje vytunÄ&#x203A;nĂŠ PC k ledu a po bazarech shĂĄnÄ&#x203A;jĂ­ osmibitovĂŠ konzole Sega, Atari nebo Nintendo Game Boy. Mimochodem, do mĂłdy se vracĂ­ i primitivnĂ­ osmibitovĂŠ pĂ­pĂĄnĂ­. Existuje dokonce nÄ&#x203A;kolik DJĹŻ, kteĹ&#x2122;Ă­ hrajĂ­ svĂŠ sety z upravenĂ˝ch konzolĂ­ Game Boy. A jeĹĄtÄ&#x203A; jeden dĹŻkazâ&#x20AC;&#x201C;titulnĂ­ melodie k vousatĂŠ hĹ&#x2122;e Super Mario Bros je tak populĂĄrnĂ­, Ĺže se nedĂĄvno stala historicky vĹŻbec nejprodĂĄvanÄ&#x203A;jĹĄĂ­m vyzvĂĄnÄ&#x203A;nĂ­m pro mobily. StarĂŠ stroje prostÄ&#x203A; mĹŻĹžou bĂ˝t taky krĂĄsnĂŠ. text: David Lendl foto: archiv

KRABIÄ&#x152;CE NAPLNÄ&#x161;NĂ&#x2030; BAREVNĂ?M PRĹŽHLEDNĂ?M GELEM, DO NÄ&#x161;HOĹ˝ MRAVENCI PROKOUSĂ VAJĂ? SĂ?Ť KLIKATĂ?CH CESTIÄ&#x152;EK, SE Ĺ&#x2DC;Ă?KĂ ANTQUARIUM. ZA NOVOU HRAÄ&#x152;KOU PRO TEENAGERY I DOSPÄ&#x161;LĂ&#x2030; STOJĂ? NASAâ&#x20AC;&#x201C;AMERICKĂ?

NĂ RODNĂ? Ă&#x161;Ĺ&#x2DC;AD PRO LETECTVĂ? A VESMĂ?R. NenĂ­ to poprvĂŠ, kdy si s vĂ˝sledky pĹ&#x2122;Ă­snÄ&#x203A; tajnĂ˝ch experimentĹŻ mĹŻĹžeme pohrĂĄt i my, obyÄ?ejnĂ­ smrtelnĂ­ci. V laboratoĹ&#x2122;Ă­ch NASA uĹž vznikla tĹ&#x2122;eba inteligentnĂ­ plastelĂ­na nebo autĂ­Ä?ko na vodĂ­kovĂ˝ pohon. TentokrĂĄt vÄ&#x203A;dci zkoumali chovĂĄnĂ­ hmyzu ve stavu beztĂ­Ĺže.

Jako vhodnĂ˝ druh si zvolili mravence Pogonomyrmex occidentalis, kteĹ&#x2122;Ă­ jsou vĂ˝jimeÄ?nÄ&#x203A; odolnĂ­ a nenĂĄroÄ?nĂ­ na teplotu nebo vlhkost prostĹ&#x2122;edĂ­.

Vyvinuli pro nÄ&#x203A; tzv. agar gel â&#x20AC;&#x201C; hmotu speciĂĄlnĂ­ch vlastnostĂ­, vyrobenou z bunÄ&#x203A;Ä?nĂŠho cukru moĹ&#x2122;skĂ˝ch Ĺ&#x2122;as. V nĂ­ pak v roce 2000 vyslali na

34

kosmickĂ˝ vĂ˝let prvnĂ­ mravenÄ?Ă­ posĂĄdku. Smyslem experimentu bylo pozorovat ĂşÄ?inky letu na chovĂĄnĂ­ a dĂŠlku Ĺživota mravencĹŻ.

Sledovat, jak se mravenci v novĂŠm prostĹ&#x2122;edĂ­ zabydlujĂ­, jak komunikujĂ­ a co celĂ˝ den dÄ&#x203A;lajĂ­, mĹŻĹžete nynĂ­ i vy. Antquarium vÄ?etnÄ&#x203A; rĹŻznĂ˝ch pomĹŻcek (lupa, semena rostlin, kterĂŠ lze v agar gelu tĂŠĹž pÄ&#x203A;stovat, sbÄ&#x203A;rnĂĄ tyÄ?inka na mravence atd.) prodĂĄvajĂ­ na www.darkyzvesmiru.cz. Ale pozor, mravenci nejsou souÄ?ĂĄstĂ­ balenĂ­, musĂ­te si je nachytat sami! VĂ­ce na www.gadgets.zive.cz. text: maove, zdroj: internet, foto: archiv

0 0 Ă&#x153;Ă&#x153;Ă&#x153; 0 SESTAVIT TENTO PĹ&#x2DC;EHLED NEBYLO JEDNODUCHĂ&#x2030;.

CHVĂ?LEMI SE ZDĂ LO, Ĺ˝E NÄ&#x161;KTERĂ&#x2030; HOLKY Ĺ TVETE UĹ˝ JENOM TĂ?M, Ĺ˝E VĹŽBEC Ĺ˝IJETE. NA MOU OTĂ ZKU, CO JIM NA VĂ S VADĂ?, ODPOVĂ?DALY, Ĺ˝E â&#x20AC;&#x17E;VĹ ECHNOâ&#x20AC;&#x153;, ALE CO PĹ&#x2DC;ESNÄ&#x161;, TO NEVÄ&#x161;DÄ&#x161;LY. NAKONEC JSME SE PĹ&#x2DC;ECE JEN NÄ&#x161;Ä&#x152;EHO DOBRALY. JESTLI K TOMU MĂ TE CO Ĺ&#x2DC;Ă?CT, PIĹ TE NA INFO@REDWAYMAG.CZ. 1) HodinovĂŠ pĹ&#x2122;ednĂĄĹĄky o vaĹĄem oblĂ­benĂŠm fotbalovĂŠm zĂĄloĹžnĂ­kovi.

2) â&#x20AC;&#x17E;PĹ&#x2122;ĂĄtelskĂĄ herda do zadâ&#x20AC;&#x153;, kterĂĄ Ä?lovÄ&#x203A;ku mĂĄlem vyrazĂ­ dech.

3) OkousanĂŠ nehty.

4) MastnĂŠ vlasy, co vypadajĂ­ jak politĂŠ medem.

5) Kalhoty na pĹŻl Ĺžerdi.

6) KdyĹž smrdĂ­te.

7) KdyĹž Ĺ&#x2122;Ă­kĂĄte â&#x20AC;&#x17E;SmrdĂ­ĹĄ!â&#x20AC;&#x153;.

8) KdyĹž zĂĄmÄ&#x203A;rnÄ&#x203A; krkĂĄte a myslĂ­te si, kdovĂ­jak to na nĂĄs nepĹŻsobĂ­.

9) KdyĹž nĂĄm dokazujete, Ĺže jste silnÄ&#x203A;jĹĄĂ­, a otravujete, kdyĹž nemĂĄme zĂĄjem.

10)KdyĹž vĹždycky vĹĄechno vĂ­te, tvĂĄĹ&#x2122;Ă­te se jako nejvÄ&#x203A;tĹĄĂ­ machĹ&#x2122;i a jste agresivnĂ­.

11) KdyĹž jste moc stydlivĂ­ a bojĂ­te se oslovit holku, kterĂĄ se vĂĄm lĂ­bĂ­.

12) KdyĹž se pĹ&#x2122;edvĂĄdĂ­te. (HlavnÄ&#x203A; pĹ&#x2122;ed svĂ˝mi kĂĄmoĹĄi.)

13) KdyĹž dÄ&#x203A;lĂĄte blbĂŠ vtipy o naĹĄem vzhledu.

NapĹ&#x2122;Ă­klad Ĺže jsme moc tlustĂŠ, moc hubenĂŠ, moc ĹĄiĹĄatĂŠ nebo kostnatĂŠ. TĹ&#x2122;eba to ani tak nemyslĂ­te, ale my jsme na tyhle vÄ&#x203A;ci prostÄ&#x203A; citlivĂŠ.

14) KdyĹž jste opilĂ­.

15) KdyĹž kaĹždĂŠmu vyprĂĄvĂ­te, jak jste se opili.

16) KdyĹž pĹ&#x2122;edstĂ­rĂĄte, Ĺže chodĂ­te s pÄ&#x203A;ti holkama najednou.

17) KdyĹž pĹ&#x2122;edstĂ­rĂĄte, Ĺže jsme pro vĂĄs vzduch, Ĺže vĂĄs vĹŻbec nezajĂ­mĂĄme.

18) KdyŞ na rande koukåte po jiných holkåch.

19) KdyĹž nĂĄm rozchod oznĂĄmĂ­te esemeskou.

JeĹĄtÄ&#x203A; horĹĄĂ­ je, kdyĹž nĂĄm to, Ĺže uĹž spolu nechodĂ­me, vzkĂĄĹžete po kĂĄmoĹĄĂ­ch.

20) KdyĹž spolu chodĂ­me a vy se s nĂĄmi nechcete drĹžet za ruku. text: Laura HaiselovĂĄ

35

5ĂĄ 5 Ă S 0 5 ZDĂ SE, Ĺ˝E VRAĹ˝DÄ&#x161;NĂ? NEPOHODLNĂ?CH OSOB JE OBLĂ?BENĂ?M MOCENSKĂ?M NĂ STROJEM VE VĹ ECH DOBĂ CHâ&#x20AC;Ś POJÄ&#x17D; A OTESTUJ SVĂ&#x2030; ZNALOSTI TĂ&#x2030; Ä&#x152;ERNÄ&#x161;JĹ Ă? STRĂ NKY DÄ&#x161;JEPISU!

É&#x17D; É&#x17D; -

É&#x17D; -

É&#x17D; É&#x17D; a)

-

É&#x17D;

-

É&#x17D; É&#x17D; -

É&#x17D;

-

-

É&#x17D;

É&#x17D;

-

c) -

É&#x17D; b) -

Test pĹ&#x2122;ipravila Laura HaiselovĂĄ, foto: archiv

otĂĄzka 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

36

PĹ&#x2DC;EMY YSLOVS SKĂ LINIE VYMĹ&#x2DC; Ĺ&#x2DC;ELA ZAVRAĹ˝DÄ&#x161;NĂ? Ă?M VĂ CLA AVA II II. a) v OstravÄ&#x203A; b) v JihlavÄ&#x203A; c) v Olomouci JAK SE JMENOVA AL MUĹ˝, KT TERĂ? SPĂ CHAL AT TENTĂ T NA FR RANTIĹ Ĺ KA FERDINANDA A D`ES STE V SARA AJEVU? a) Milan Nedic b) Pavel Karadordevic c) Gavrilo Princip Ä&#x152;Ă?M BYL ZA AVRAĹ˝ Ĺ˝DÄ&#x161;N GAIUS S JULI IUS CAESAR R? a) noĹžem b) meÄ?em c) vidliÄ?kou RUSKĂ&#x2030; Ă&#x2030;HO MY YSTIK KA GRIGORI IJE JE EFIMOVIÄ&#x152;E RASPUTINA SE JEHO VRAZI POKU USILI NEJDĹ&#x2DC;Ă?VE OTRĂ VIT CYANK KĂ LI VE VĂ? Ă?NÄ&#x161; A KOLĂ Ă Ä&#x152;Ă?CH, ALE JED NA NÄ&#x161;J NEPĹŽS SOBIL. JAK KOU SMRT MU TED DY NAKONEC C PĹ&#x2DC;ICHYST TALI? a) tĹ&#x2122;ikrĂĄt ho stĹ&#x2122;elili a hodili jeho tÄ&#x203A;lo do vody b) dali ho do sudu s kyselinou a poslali po Ĺ&#x2122;ece c) pĹ&#x2122;ivĂĄzali ho ke stromu a poslali na nÄ&#x203A;j hladovĂŠ psy

ɸɚȏ

JOHN FITZG GERALD KEN NNEDY BYL ZASTĹ&#x2DC; Ĺ&#x2DC;ELEN 22. LISTOPAD DUâ&#x20AC;Ś, KTERĂ&#x2030;HO RO OKU? a) 1963 b) 1966 c) 1969 V JAK KĂ&#x2030;M MÄ&#x161; Ä&#x161;STÄ&#x161; BYL ZAVRAĹ˝DÄ&#x161;N SV. VĂ CLAV V? a) StarĂĄ Boleslav b) Brno c) KutnĂĄ Hora KDE BYL US SMRCEN VĂ?Z ZNAMNĂ? FRA ANCOUZ ZSKĂ? SENĂ T TOR Z OBD DOBĂ? VELKĂ&#x2030; FRAN NCOUZSKĂ&#x2030; REVOLU UCE JEAN PAUL MARAT T? a) pĹ&#x2122;ed senĂĄtem b) ve vanÄ&#x203A; c) v parku V CHE EBU BY YL VE SVĂ&#x2030;M M DOMÄ&#x161; ZAB BIT JE EDEN Z VĂ?Z ZNAMNĂ?CH MUŽŎ TĹ&#x2DC;ICETILE ETĂ&#x2030; VĂ LKY. JAK SE JMENOV VAL? a) Jan JiĹ&#x2122;Ă­ KrnovskĂ˝ b) VilĂŠm Slavata z Chlumu c) Albrecht z ValdĹĄtejna KDYĹ˝ 8. PR ROSINCE 19 980 DUĹ EVN NÄ&#x161; CHO ORĂ? MA ARK DAVID CHAPMA AN POSTĹ&#x2DC;EL LIL JOHNA LENNO ONA, ZPÄ&#x161;VĂ Ă KOVI BYLO: a) 37 let b) 40 let c) 43 let 15. DUBNA 1865 SE STAL OBÄ&#x161;TĂ? Ă? ATEN NTĂ TU ABRA AHAM LINCO OLN, PREZIDENT USA. ZA JAKĂ?CH H OKOLNOST TĂ?? a) jeden z Ä?lenĹŻ jeho ochranky mu neÄ?ekanÄ&#x203A; vrazil nĹŻĹž do zad b) jeho nejlepĹĄĂ­ pĹ&#x2122;Ă­tel mu nasypal strychnin do jĂ­dla c) v divadle ho jeden z hercĹŻ 2x stĹ&#x2122;elil do hlavy SV. LUDMIL LA BYLA NA A PĹ&#x2DC;Ă?KAZ KNÄ&#x161;Ĺ˝NY Y DRAHOMĂ?R RY UĹ KRC CENA: a) ĹĄĂĄlou b) ĹĄĂĄtkem c) provazem Ĺ&#x2DC;Ă?Ĺ SK KĂ&#x2030;HO PROTEK KTORA V Ä&#x152;E ECHĂ CH H A NA A MORA AVÄ&#x161; ZA ABILâ&#x20AC;Ś a) paraĹĄutista Jozef GabÄ?Ă­k vĂ˝stĹ&#x2122;elem ze samopalu b) paraĹĄutista Jan KubiĹĄ hozenĂ˝m granĂĄtem c) Adolf Hitler jedem, kterĂ˝ mu dal do vĂ­na

text: Jiří Krajíček, foto: Profimedia.cz

VE SPORTOVNÍM PARAGLIDINGU PATŘÍ ČESKÁ REPUBLIKA DO SVĚTOVÉ ŠPIČKY. AČKOLIV NAŠI ŠAMPIONI TRÉNUJÍ DOMA NEBO V ALPÁCH, IDEÁLNÍ MÍSTA PRO TENTO SPORT LEŽÍ NA JIHU AFRIKY.

Jihoafrická republika je pro paraglidisty tím, čím je Havaj pro surfaře. Létáte nad zátokami Atlantského i Indického oceánu, můžete si zaplachtit nad magickými stolovými horami, nebo si shora prohlédnout buš plnou divoké zvěře.

Zdejší podmínky umožňují bez problému i více než stokilometrové přelety. Zřejmě i proto z Jihoafrické republiky pochází výškový paraglidistický rekord. V roce 1993 se Angličan Robbie Whittal vznesl přesně o 4526 metrů výše, než

bylo místo, odkud se odlepoval ze země.

Jihoafričané s letci počítají a jsou na ně připraveni. Řada hotelů nabízí v ceně bydlení a dopravu na ta nejlepší místa k létání. V zemi fungují desítky paraglidingových škol. Můžete přijet třeba jen tak, s kartáčkem na zuby v kapse, půjčovny vybavení jsou na každém kroku. Nejlepší jméno má řetězec Wallendair.

Výjimku tvoří vnitrozemský státeček Lesotho, kam musíte dorazit s výbavou – žádnou půjčovnu ani prodejnu tam totiž nenajdete.

37

ŘEKNU VÁM DVA DŮVODY, PROČ JE DOBRÝ POSILOVAT RUCE: ABYSTE SE UDRŽELI, AŽ VÁS ZA NĚ BUDE KAY TAHAT NA PÓDIUM. A ABYSTE UDRŽELI JEHO, AŽ Z PÓDIA SKOČÍ NA VÁS. KAY ZPÍVÁ VE SKUPINĚ SUNSHINE A DO LIDÍ SKÁČE, JAK DOMORODCI DO JEZERA UKEREWE. text: Martina Overstreet, foto: Tomáš Třeštík, Roman Černý, Petr Konečný

38

39

SUNSHINE NEJDŘÍV OBJEVILA AMERICKÁ ZPĚVAČKA A PRODUCENTKA LINDA PERRY (4 NON BLONDES) A TEPRVE POTOM JSME SE O NĚ ZAČALI ZAJÍMAT TADY U NÁS. MŮŽE SE STÁT, ŽE PŘI JEJICH POSLECHU DOSTANETE CHUŤ JÍT OKAMŽITĚ NA JAKÝKOLIV KONCERT A TAM TANCOVAT, NEBO ASPOŇ VYTOČIT NA MAXIMUM VOLUME, RODIČE, SOUSEDY – PROSTĚ ZLOBIT. NEBUDE TO VAŠE VINA. TO SUNSHINE TAKHLE HRAJOU. Kayi, až tenhle časopis otevřou ve sborovně a uviděj‘ tvoji fotku, víš, co si hned pomyslej‘… Takže aby bylo od začátku jasno – kouříš, piješ, bereš drogy, střídáš holky, ponocuješ?

Hahaha! Nekouřím, piju jen občas a radši ne moc, neberu a nikdy jsem nebral drogy, nestřídám holky a někdy teda ponocuju, no.

Sportuješ?

Docela jo. Doma jsme byli tři sourozenci a táta z nás chtěl

40

mít sportovce. Vystřídal jsem toho hodně, od míčových her přes skate až po nevim co, jenom atletika mě nebavila.

Jednu dobu jsem rád jezdil na in-linech, denně jsem byl v parku, akorát že teď už nemám čas. Ale pohybuju se, to víš, že jo. Musím. Hrát se Sunshine vyžaduje kondici.

Jíš ovoce a zeleninu?

Jasně, nejvíc.

Mluvíš pravdu?

Jo. Vtipný, co? Já jsem byl asi dvanáct nebo třináct let vegetarián, z toho dva nebo tři roky vegan. Teď teda maso už zase jím, ale nepřeháním to. Sem tam si dám rybu nebo kuře.

A proč jsi se stal vegetariánem?

Moje tělo si o to samo řeklo. Dalo signál, že chce změnu, tak jsem poslechl… Jestli se ptáš na problém zabíjení zvířat, ten jsem zezačátku ani neřešil. Že výroba masa je brutální záležitost, jsem si uvědomil až pozdějc. Vegetariánství člověku mění myšlení, najednou ti vadí různý projevy násilí, nad kterýma ses dřív ani nepozastavila, protože ti připadaly

normální. Podotýkám ale, že to není životní styl vhodnej pro každýho. Znám lidi, který to hrozně chtěli dát, bojovali a nakonec se museli vrátit zpátky ke stravě, na kterou byli zvyklí. Já jsem se cejtil výborně, oni pod psa.

Moc tě neznám, seznámili jsme se teprve nedávno, takže mě zajímá víc věcí… Co si myslíš o třídění odpadu?

Já ho netřídím, protože moc nevěřím, že pak opravdu dochází k jeho recyklaci. A třeba nechápu, proč třídí kuřáci.

Rozumíš – proč vůbec třídit, když kouřit? Jestli má někdo starost o životní prostředí, tak by měl hlavně přestat otravovat vzduch svýmu okolí. Když kouří a zároveň děsně vzorně třídí, připadá mi, že něco přeskočil. No ale je pravda, že netřídím, protože jsem línej. Je to od všeho něco…

Kupuješ si domů balenou vodu?

Jo. A to je špatný?

Tak, špatný… Spíš zbytečný. Voda z vodovodu obsahuje fluor a ten je dobrej na zuby. Navíc je vždycky čerstvá, což u balený nikdy nevíš.

Jasně, no. Já jsem dlouho žil v Los Angeles, kde by se z vodovodu nenapil ani největší šílenec. Tam je voda tak mizerná, že lidi běžně kupujou balenou i na koupání mimina a mytí nádobí. Zřejmě jsem si ještě nezvykl na luxus, že tady to dělat nemusím.

Jezdíš po Praze autem?

Nemám auto. Je to v pořádku? Hahaha…

To víš, že jo. Metro a tramvaje fungujou skvěle.

Jak se díváš na to, když se do sebe zamilujou dva kluci nebo dvě holky? Není ti to divný?

Ne, vůbec. To snad v 21. století ani nejde. Pokud teda člověk nefrčí v nějakym náboženství, který mu ukládá s tím nesouhlasit. Potom je to problém… Hele, já jsem nějakej čas bydlel ve West Hollywoodu, kde žijou skoro výhradně homosexuálové a lesby. Byl tam pořádek, čisto, každej se k tobě chová hezky, pozdraví tě, usměje se… To je příjemný.

Samozřejmě, že všichni nejsou stejný, že potkáš i lidi, kterým je lepší se vyhnout. Ale to máš všude, v každý větší skupině lidí. My jsme hodně pracovali s Lindou Perry, která je taky

41

lesbička, a v jejím týmu jsme byli jediný kluci, co jsou na holky. Přesto jsme si s ostatníma výborně rozuměli, nikdo nikoho neřešil.

Někteří Češi si myslí, že se mají špatně a že za to můžou Romové, Vietnamci, Rusové, Židé, Ukrajinci, Američani nebo jiné národnosti. Proto navrhujou, aby se všichni vrátili tam, odkud přišli, pak nám tady prý bude krásně. Myslíš, že by každý měl žít v zemi, kde se narodil a hotovo?

Ne. Striktně ne! O tom se ani nemusíme bavit.

Dobrý, pojďme se bavit o muzice. O čem jsou tvoje texty?

O čem… To záleží na tom, kdo je poslouchá. A na tom, o čem chce, aby byly. Do mých textů si každej může dosadit, co chce. Může do nich promítnout sám sebe.

Takže pro jednoho jsou jasně o lásce. Pro druhýho ale ne, protože v nich není slovo láska. A pro třetího třeba nejsou vůbec o ničem.

A na co při jejich psaní myslíš ty sám?

Většinou na vztahy. A určitě nejen na ty, kdy on ji chce a ona jeho ne, nebo obráceně. Myslím na to, že celej náš život se skládá z nepřetržitý řady vztahů. Akorát, že pak nechci popisovat přesně to, co se stalo mně nebo mým kámošům, ale spíš vyvolat obrazy nebo pocity něčeho známýho, co mohl zažít kdokoliv z nás na jiným místě, v jiným čase, s někým jiným. Když chce někdo vědět, o čem jsou moje texty, musí prostě kopat hloub…

Pozornej posluchač v nich pak za odměnu najde i humor.

Nejsem totiž žádnej depkař, ale veselej člověk. A to, jak jsme nedokonalí, jak se v těch vztazích nešikovně plácáme, mi přijde zábavný.

Jsou Sunshine punková skupina?

Myslím, že jo. Přinejmenším proto, že jsme všichni na týhle muzice vyrostli a ovlivnila nás. Já byl během dospívání klasickej pankáč, takovej ten, co musí bejt za každou cenu drsnej… haha. Jenže když jsem se potom začal věnovat muzice aktivně, pustilo mě to. Víc než Sex Pistols mě nakonec oslovily kapely, který přišly po nich.

Cure, Joy Division, P.I.L. a další, co už zněly a vypadaly trochu jinak.

To tě taky ovlivnilo?

Punk může bejt zevláctví, nespolehlivost, lhostejnost, chaos, špína, drogy, chlast a agresivita – model Sid Vicious. Nebo soustředěná síla, která je syrová a drzá, ale zároveň pozitivní, vzor Henry Rollins. A to, co si kdo vybere, záleží už jenom na povaze, výchově, kámoších…

Já jsem měl vždycky problém s autoritama. Nesnáším, když na mě někdo tlačí. To se naposledy stalo v Americe při natáčení předposlední desky. Všichni kolem nás měli různý očekávání, jak by měla vypadat, a chtěli mít nad tím kontrolu, což se nám nelíbilo. Celej ten tlak vedl nakonec k tomu, že jsme nahráli brutálně agresivní desku, na který dneska sebe ani kluky nepoznávám. Protože my normálně nejsme takoví… Prostě nejsme, no.

A na nový desce Dreamer jste teda už víc v pohodě?

Víc sami sebou?

Jo. Jenže mezitím hodně lidí uvěřilo, že jsme ty vostrý temný chlápci, co žijou na hraně, a teď jsou zklamaný, že to tak není. Na druhou stranu jsme získali nový posluchače, který tohle neřešej‘. Muziku berou jako zábavu a na koncert se jdou hlavně vyblbnout. To mi připadá upřímnější, svobodnější. Dřív na nás dost chodili lidi, který takzvaně ‚rozuměj‘ muzice. Celou dobu stáli na jednom místě a tvářili se děsně zamyšleně. My jsme ale radši, když nám publikum vrací energii a emoce, který do něj pouštíme. Jestli jsme v něčem emo kapela, jak se o nás často tvrdí, tak právě v tomhle…

V čem?

No, že emoce jsou pro nás důležitý, že hraní prožíváme.

My jsme sice vycepovaný, hodně zkoušíme, připravujeme se a tak. Ale to, co budeme dělat přímo na koncertě, dopředu nijak neplánujeme. Nevíme, co se stane. A ono se obvykle něco stane, haha. Jsem z toho věčně celej omlácenej… Baví mě jít do lidí a tím bourat bariéru, že já jsem ten nahoře a oni někde dole pode mnou. Chci, aby se všichni co nejlíp bavili.

Hráli jste v Japonsku. Co byl pro tebe nejvtipnější zážitek z celýho turné?

Těch bylo víc… Třeba když jsme se vydali hledat našeho kytaristu, kterej se ztratil, a já si najednou všiml, že už dvě hodiny chodím po Tokiu jenom v ponožkách.

Ale punk není jenom v tom, jestli kapela hraje rychle a tvrdě, nebo nosí takový oblečení a vlasy, ne? Je to i jak se člověk chová, co si myslí a čím se v životě řídí.

Cédéčko Dreamer s podpisy členů Sunshine pošleme těm pěti z vás, kteří na adresu info@redwaymag.cz napíšou, jak se Kay jmenuje celým jménem, jak se jmenuje předposlední album Sunshine a odkud skupina pochází… Ale to je vlastně moc lehký, takže ještě připište, o čem si myslíte, že je text skladby Velvet Suicide.

42

Oblíbený předmět výtvarka Neoblíbený předmět matematika Po škole jsem nejradši… zapomněl, že nějaká otravná škola existuje. A skejtoval.

Nejvíc jsem se bál… v den třídních schůzek.

Nejvíc jsem si přál… kopačák, skate, prázdniny u moře, konec školního roku, záhadný zmizení třídní knihy, žákovský, třídního učitele, školy atd. Měnilo se to rychle, jako počasí.

Poslouchal jsem…

Simon & Garfunkel, Bob Dylan, Who, Led Zeppelin, pak hodně metalu, AC/DC, Motorhead, Iron Maiden, Krokus atd.

Potom přišel punk a nová vlna – Sex Pistols, GBH, The Exploited, Germs, Circle Jerks, Black Flag, Dead Kennedys, Tubeway Army, Wire, The Cure, Joy Division, Suicide... Četl jsem... od povinné četby až po fantastickou literaturu. Miloval jsem Julese Verna, hlavně kvůli vtahujícím ilustracím. Teď nečtu skoro vůbec a považuju to za docela velkou chybu...

Měl jsem rád film...

Fantomas, hahaha!

43

MURPHYHO ZÁKONY JSOU JEDINÉ, NA KTERÉ SE MŮŽEŠ V TOMTO NEJISTÉM SVĚTĚ SPOLEHNOUT. text: Martina Overstreet, ilustrace: Johana Ziková

44

Murphyho zákony nevymyslel žádný pan Murphy, jak by se mohlo zdát, ale americký spisovatel Arthur Bloch. Jeho knižní sbírky, ve kterých za pomoci vědeckých pouček vtipně vysvětluje snad všechny záhady běžného života, se staly populárními po celém světě. Proč krajíc chleba padá

dolů vždy namazanou stranou, omáčka a bílá košile se přitahují, nebo proč se hledaná věc nalezne vždy až na posledním místě? Z těchto – v životě tolikrát ověřených – zákonů vznikl zcela nový vědní obor murphologie se svým základním zákonem: Může-li se něco pokazit, pokazí se to.

Tvař se inteligentně a bezstarostně. Předstírej, že ses připravoval.

Fakt: Učitel nikdy nevyvolá toho, o kom si myslí, že se připravoval.

Nechoď do hodiny!

Fakt: Přibude ti jedna dobře uleželá neomluvená hodina.

Snaž se učitele přesvědčit o tom, že ses z vážných důvodů nemohl připravit.

Fakt: To se nepodaří! Kdyby náhodou ano, budeš určitě vyvolán příští hodinu.

Zadrž dech a snaž se učinit neviditelným.

Fakt: Jestli bude učitel vybírat příliš dlouho, pravděpodobně se udusíš.

Zkus učiteli inteligentně vysvětlit, že si vybral špatně!

Fakt: To se nepodaří! Navíc z toho vyplývá, že jsi byl drzý, a proto dostaneš těžší otázku.

Řiď se zákonem opatrnosti: Neříkej nic, co by učitel mohl dále rozvádět!

To znamená: Neříkej nic, co není v učebnici!

Doplněk: Pro jistotu také nic, co v učebnici je!

Fakt: Říkej, co chceš, učitel tě stejně chytne za slovo!

45

JAK ŽIJE TEENAGER V ŘÍMĚ, REYKJAVÍKU, KAPSKÉM MĚSTĚ, NEW YORKU, TOKIU…? NAKOLIK SE JEHO BĚŽNÝ DEN LIŠÍ OD VAŠEHO, CO HO BAVÍ, S KÝM KAMARÁDÍ? JE MEZI VÁMI VELKÝ ROZDÍL, NEBO JSTE SI – NEHLEDĚ NA VZDÁLENOST – PODOBNÍ? DNES SE VÁM PŘEDSTAVÍ MAÏA Z FRANCIE. POKUD SE CHCETE SEZNÁMIT, NAPIŠTE SI O JEJÍ ADRESU NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

46

já a moje kočka Hamlet

„JM MENU UJU U SE MAÏA LALLEEMAN ND, JEE MI 16 LEET A ŽIJU U VE FR RAN NCOUZZSK KÉM M MĚST TĚ VALEENC CE. MLUVÍM M FRANCO OUZSSKY, NĚMEECK KY A ANGLLIC CKY Y.“

Co děláš každý den v sedm ráno?

Když je škola, čekám s ostatními studenty na autobus. V sobotu i v neděli spím a vydržím to hrozně dlouho (smích). Když můžu, vstávám třeba až v deset.

Na co se ve škole nejvíc těšíš?

Na svačinu a na oběd! (smích) Ale není to jen kvůli jídlu. Je to taky příležitost potkat se s kamarády, říct si, co je nového, zasmát se. Jinak jediný předmět, na který se těším, je biologie.

Mě učení moc nebaví, ale biologie je zajímavá.

A na co se vůbec netěšíš?

Asi na tělocvik... Nejsem zrovna sportovní typ.

A když jsou písemky, tak se mi do školy vyloženě nechce!

S kým nejvíc kamarádíš a proč?

Můj nejlepší kamarád se jmenuje Clément. Zná mě líp než kdokoliv jiný. Kamarádili jsme spolu už ve školce, ale naše rodina se pak přestěhovala jinam, takže jsme se pár let neviděli. Nakonec jsme se znovu sešli na střední! Měli jsme oba děsnou radost. Slíbili jsme si, že už nás nic nerozdělí. Clément mi rozumí, naslouchá mi a je s ním největší zábava. Je to nejlepší kluk, jakýho znám – upřímný, pozorný, spolehlivý a o všechno se se mnou rozdělí.

Co je ve Valence nejlepší? Máš nějaké místo, kam ráda chodíš?

Určitě obchodní centrum! Miluju chodit na nákupy nebo se s kámoškami jen tak potulovat po obchodech. Normálně kamarádím spíš s klukama, cítím se mezi nima líp, ale na nákupy jsou lepší holky. Někdy si ani nic nekoupíme, jenom všechno vyzkoušíme. Oblečení, boty, make-up, parfémy.

Co je ve Valence nejhorší? Co ti znepříjemňuje život?

Auta! Ve městě je plno smogu a pořád se tady

sestry Laurie a Elise

staví nové a nové garáže nebo parkoviště.

Lidi jezdí autem všude, dokonce i do parku.

To nechápu.

Co nejraději děláš po škole?

Chvíli se dívám na televizi, abych se trochu odreagovala. Dám si sklenici pomerančového džusu a něco malého k jídlu. Někdy přitom zavolám Clémentovi. Potom musím začít dělat domácí úkoly a připravit se na druhý den. Zabere mi to dost času, někdy až do večeře.

Jakou posloucháš muziku?

Mám ráda pop, jaký hrajou Coldplay, Christophe Maé nebo Colbie Caillat. Ale baví mě třeba i Green Day. Nevadí mi ani techno, David Ghetta nebo Bob Sinclair celkem ujdou. Jediné, co nesnáším, je metal.

Máš oblíbenou knihu, časopis nebo film?

Občas si koupím nějaký časopis pro holky, kde jsou drby o celebritách. Na filmy se dívám.

Nejradši mám ty klasické: Titanic, Neverland s Johnnym Deppem a podobně.

A tvůj oblíbený web? Nebo pc hra, jestli teda hraješ…

Já bloguju, to mě baví. Ale nejsem ten typ, co pořád sedí u kompu. Na konzoli hraju hry Final Fantasy a Mario Kart. Hraje nás hodně, celá parta.

Co nosíš ráda na sobě?

Módu sleduju a vybírám si, ale myslím, že to nepřeháním. Nikdy bych si na sebe nevzala něco jenom proto, že to právě frčí. Hodně holek ve Francii to tak ale dělá. I když se jim nějaké oblečení vlastně nelíbí a vypadají v něm hrozně, musejí ho mít, aby ukázaly, že vědí, co se nosí.

Já taková nejsem, mně stačí džíny a tričko. Džíny miluju. Ve Valence je teď trend nosit červené nebo žluté džíny. Můj styl jsou úzké a světle modré. Nic jiného.

park En Allemagne

Máš sourozence?

Mám tři sestry, jmenujou se Laurie, Elise a Léna.

Na rozdíl ode mě rády nosí šaty a elegantní oblečení.

Máš nějaké zvíře, domácího mazlíčka?

Mám morče a dvě kočky. Morče se jmenuje Gošiki, to je japonsky barevný. Kočky se jmenujou Hamlet a Paštika – to proto, že byla jako koťata tlustá. Gošiki je přítulný, rád se mazlí a koček se vůbec nebojí.

Jaké je tvoje oblíbené jídlo?

Jsem těstovinová fanynka! Miluju boloňské špagety. Italská kuchyně je skvělá a přitom jednoduchá, všechno jde uvařit snadno a rychle.

Je v tvém životě něco, s čím nejsi moc spokojená a chtěla bys to změnit?

Asi ne. Když si uvědomím, co všechno mám: hezký domov, hodné rodiče a hodně přátel, cítím se šťastná. Kdyby to šlo, změnila bych asi jenom počet vyučovacích hodin – myslím, že jich máme zbytečně moc.

Jak bys chtěla žít, až budeš dospělá?

Nevím, jestli se mi to splní, ale představuju si, že budu mít velký dům s bazénem, posilovnou, velkou knihovnou a kinosálem, kde se budeme s přáteli dívat na filmy. Ten dům bude uprostřed obrovské zahrady nebo spíš parku, přesně takového, jaký jsem viděla na výletě v Německu.

Bude v něm plno stromů, květin, jezírek a fontán... Snění nebolí! (smích) Co víš o České republice? Jen tak, bez koukání do atlasu nebo googlování?

Abych byla upřímná, vlastně nic moc. Umím vaši zemi najít na mapě, vím, že hlavní město se jmenuje Praha a znám něco málo z vaší historie. text: Martina Overstreet foto: archiv

Morče se jmenuje Gošiki, to je japonsky barevný.

47

Z JEDNOHO KUSU PAPÍRU, JEDNÍM STŘIHEM NŮŽEK SI VYROBÍŠ JEDEN VZÁCNÝ ORIGINÁL. POSTUP TI ŽIVĚ PŘEDVEDE PETRA „KITY“ NESVAČILOVÁ NA WWW.REDWAYMAG.CZ. Skládej, skládej... Pak vezmi pastelky. Co to bude?

Sbírka taháků? Komiksový mini příběh, nebo časopis pro celou třídu? Vyrobit víc kusů je snadné – rozlož papír a dej ho na kopírku. Pak celý „náklad“ poskládej a můžeš rozdávat. text: Lela Geislerová a Martina Overstreet, ilustrace: Lela Geislerová

48

záleží! dovnitř. Přesně – na tom

měrem ož s

řel

up ov

Ro z l o ž p a p í r a z n o v u

Papír A4 přelož na půlku. O

Nyní má

š papír ro

b

lk ě pů

zdělený na osm dílů.

yz

n

Očí

slu

pře

lo

t en ž. T

ok

rá

u. lovin o p a tem. un aď neh ýšk hu uhl v a Rý tn

j je

po dle

obr ázku . Poto

m postav pr ozo

op

řijd

op ro

zstřižené stránky a slož Všechny sk je sm lady po ěrem řád d ně o u

. lů huj. rý

ostřední díl a rozstřihni.

Ap

t eď r! T

ch e: U

49

S KÝM SE SETKÁTE? Máte se setkat s vůdcem, který musel uprchnout ze své země před okupanty. Dodnes tam lidé žijí v nesvobodě. Jak se tato země jmenuje a s kým se setkáte? Jakou zde vyobrazenou věc byste mu nepřinesli jako dárek? (správnou odpověď najdeš na www.redwaymag.cz) dvoustranu připravila Petra Verzichová

50

51

VE HŘE SPORE MŮŽEŠ ROZVÍJET ŽIVOT MIMOZEMSKÝCH ŽIVOČICHŮ, ZAKLÁDAT JEJICH KMENY, BUDOVAT CIVILIZACE A FORMOVAT CELÉ DALŠÍ SVĚTY. ZÁROVEŇ MÁŠ MOŽNOST NAHLÉDNOUT I DO VESMÍRŮ JINÝCH HRÁČŮ.

K úpravám téměř každého prvku vesmíru ti SPORE nabízí řadu kreativních nástrojů. S jejich pomocí dáš snadno podobu a vlastnosti živým tvorům, dopravním prostředkům, budovám, nebo třeba kosmickým lodím.

ODPOVĚZ NA TŘI JEDNODUCHÉ OTÁZKY A VYHRAJ 1 Z 10 BALÍČKŮ, VE KTERÉM NAJDEŠ NEJEN HRU SPORE, ALE I DALŠÍ UŽITEČNÉ VĚCIČKY!

A) KDO VYMYSLEL HRU SPORE? (nápověda na www.electronicarts.cz, heslo: Spore) B) KDO JAKO PRVNÍ PŘIŠEL S TEORIÍ EVOLUCE? C) CO ZNAMENÁ SLOVO EVOLUCE? ODPOVĚDI POŠLI DO 10. LISTOPADU 2008 NA ADRESU: INFO@REDWAYMAG.CZ. SVÉ JMÉNO HLEDEJ MEZI VÝHERCI BUĎ V DALŠÍM ČÍSLE REDWAY, NEBO NA: WWW.REDWAYMAG.CZ V SEKCI SOUTĚŽE.

52

EKOLOGICKÉ CHOVÁNÍ JE V MÓDĚ. JE TO HOT, IN A TRENDY…, VÍTE JAK, NE? JEDE V TOM CELÝ HOLLYWOOD A ŽÁDNÁ LEPŠÍ CELEBRITA SE PROTO PŘED NOVINÁŘI NEZAPOMENE ZMÍNIT, ŽE TŘÍDÍ, MÍSTO AUTEM JEZDÍ DO BUTIKU NA KOLE A TAK. NO A TO JE PŘESNĚ DŮVOD, PROČ NAD CELÝM „EKO“ A „BIO“ HODNĚ LIDÍ OHRNUJE NOS. Leze jim to na nervy, nechtějí přebírat názory od nějaké Paris Hilton, nebo Angeliny Jolie a Brada Pitta. OK, chápeme – sami se divíme, proč třeba Madonna letí zpívat na koncert proti globálnímu oteplování soukromým tryskáčem, když právě tím ke globálnímu oteplování sakra přispívá. Rozumíme tomu, že když se z něčeho stane módička, obvykle se z věci vytratí původní smysl. Jenže v případě ekologického chování to nic nemění na tom, že je rozumné. Třiďte, šetřete a přemýšlejte – děláte na sebe. Nechcete přece v dospělosti utrácet tři čtvrtě výplaty jen za topení, plechovky čistého kyslíku a kanystry pitné vody, že ne?

NET TOP PTE E SI NA ABÍJJEČKOU I nabíječka v zásuvce, ke které není připojený telefon, dál spotřebovává elektřinu a přeměňuje ji na teplo (zkuste si na ni sáhnout). Když ji tam zapomenete přes noc, promrháte až desetinásobek energie potřebné k nabití vašeho mobilu!

CHT TĚJJTE NO OTE EBOOK Notebooky mají při stejném výkonu mnohem menší spotřebu než stolní počítače. Také ploché (LCD) monitory jsou energeticky šetrnější než klasické. Kromě toho tolik neškodí vašim očím.

SPR RCH HUJTE SE Desetiminutovou sprchou spotřebujete jen dvě třetiny množství vody jedné koupele ve vaně. Češi se v průměru sprchují 1x denně po dobu sedmi a půl minuty. Oproti tomu Němci jsou zvyklí sprchovat se ráno i večer, dohromady jim to ale trvá jen sedm minut.

SMRT IGE ELIT TKÁ ÁM Když jdete nakoupit, vezměte si batoh, tašku nebo třeba kufr, ale neberte si u pokladny igelitku.

Když už, kupte si tašku papírovou. Igelitové tašky a sáčky jsou noční můrou všech ekologů.

Povalují se všude, vítr je zanáší na pláže i do Antarktidy, plavou v oceánech, vlají na větvích stromů a jsou prakticky nezničitelné.

Jak dlouho může trvat, než se vesmírem povalíme jako obrovská neforemná igelitová koule?

ZHA ASÍÍNEJJTE E SV VĚT TLO Rada, kterou určitě znáte.

Osvětlení spotřebuje až desetinu elektřiny v domácnosti, takže – poslední zhasíná! Občas je taky dobré rozhlédnout se kolem a položit si otázku: Opravdu musím mít při psaní úkolů zapnutý komp, televizi, rozsvícené dvě lampy a DVD přehrávač nastavený v pozici stand-by?

text: Lenka Boráková (Greenpeace) a Martina Overstreet foto: archiv Více informací najdete např. na www.greenpeace.cz

53

SE STAROVĚKOU EGYPTSKOU TANEČNICÍ VYRYTOU DO KAMENE JSME SI PROHÝBALI PÁTEŘ MINULE A DNES ZAČNEME OPRAVDU VELKOLEPOU SHOW. VEZMEME TO TOTIŽ PŘES BOLLYWOOD, INDICKOU TOVÁRNU NA SNY, KTERÁ JE VĚTŠÍ NEŽ NÁM DOBŘE text: Petra Verzichová, foto: rasabihari.com ZNÁMÝ AMERICKÝ HOLLYWOOD. Pokud jste někdy viděli indický film, pak jste nemohli minout ani svůdného tanečníka, ještě svůdnější tanečnici a celé taneční sbory prohánějící se kolem. Nabydete dojmu, že Indové neumí normálně chodit a mluvit. Ve filmech se vyjadřují bohatými tanečními kreacemi spojenými s pestrou gestikulací rukou, uhrančivými pohledy očí, to vše za doprovodu hudby a zpěvu.

Ale to není moderní výstřelek, kterým

by Indie chtěla ohromit svět. Jde jen o pokračování příběhu, který byl znám už v době 400–200 let před naším letopočtem. Tehdy v Indii jeden učenec sepsal moudrý text Natya Shastra. Obsahoval podrobnosti o tanečních stylech, zpěvu, dramatu, scénografii, kostýmech a dokonce i o tom, jak se mají herci, zpěváci a tanečníci líčit. (A že barvami nešetřili!)

Těchto „skrovných“ 6000 veršů položilo základy klasickému tanci.

54

dévy (od slova devote = zasvětit), byste se mohli takovou barbarskou myšlenkou dotknout. Původně totiž netančila pro světskou zábavu, nýbrž jak už tušíme z předešlých kapitol – na počest bohů, například Brahmy. A sloužily jim tancem i zpěvem, byly nazývány jako „úžasné ženy, které uměly ovládat přirozené lidské touhy, svých pět smyslů a podřídit se bohu“.

PANTOMIMA A STEP VYPRÁVĚJÍ PŘÍBĚHY

MUZIKÁL NEBO MODLITBA?

Ještě dnes je starověká taneční forma Bharata natyam jedna z nejpopulárnějších v Indii a naučit se ji můžete dokonce i v Čechách. Na rozdíl od pravých starověkých dév ale nemusíte žít v chrámu a zůstat celý život svobodné. Také se pravděpodobně nezvýší vaše společenské postavení, jako by tomu bylo například v Indii v desátém století, kdy byly chrámové tanečnice uctívány, obdivovány a chráněny.

Indické přísloví praví: „Člověk, který neví nic o literatuře, hudbě a tanci, není než zvíře bez ocasu a rohů.“ A indická tanečnice byla zároveň zpěvačkou i herečkou. Máte pocit, že je řeč o opeře, operetě, nebo snad muzikálu? Nejste daleko od pravdy, i když starověké chrámové tanečnice, kterým v Indii říkali

Není divu, zasloužily si to. Když totiž déva tančila, ovládala až 108 postojů, mnoho složitých rytmických vzorců, které vyklepávala chodidly, prsty a patou.

Učila se používat mimiku celého obličeje: například „13 pohybů hlavy, 9 pohybů očních bulv, 9 pohybů očních víček,

36 různých pohledů očí, 7 pohybů obočí, 6 pohybů nosu, 6 pohybů tváří, 6 pohybů rtů, 7 pohybů brady a čtvero pohybů citově zabarveného obličeje, např. zděšený, šťastný, zpocený, nebo uplakaný“. Déva však nemluvila pouze pohyby nohou a obličeje. Tančila také rukama, jejichž jednotlivá gesta hovořila místo slov. V přeneseném významu tanečnice rukama „mudrovala“, neboť těmto pohybům rukou říkají v Indii „mudry“. Každá mudra může mít více významů. Například zaťaté prsty ruky se zdviženým prstem značí slova: bůh, manžel, sloup nebo třeba luk. Složité? A to si ještě představte, že tehdy mohly být bohům v chrámech zasvěceny jen dívky velmi mladé, štíhlé, ani velké ani malé, s pravidelným obličejem a hustými vlasy.

Zkrátka pro klasický tanec klasická krása.

Kdo je vybíral? No přece muži!

Jak se tanec Bharata natyam tančí?

Mrkněte na: www.youtube.com a zadejte slova: Bharata natyam.

55

KONEC SVĚTA MŮŽE VYPADAT TŘEBA TAKHLE: PROBUDÍŠ SE V NEMOCNICI DO NAPROSTÉHO TICHA. ŽÁDNÝ HLUK Z ULICE, ŽÁDNÁ AUTA, HLASY, NIC. MOHLA BY BÝT NEDĚLE, TY ALE BEZPEČNĚ VÍŠ, ŽE JE STŘEDA. TO JE DIVNÉ.

Vyjdeš na chodbu akorát včas, abys zahlédl lékaře v bílém plášti, který se tě zeptá, kde je to zatracené okno. Udiveně mu odpovíš, že přece stojí přímo před ním, a než mrkneš, doktor se rozeběhne a proletí jím ven. Podívat se nejdeš, tvůj pokoj je v pátém patře. Když se konečně odhodláš opustit nemocnici a vyjít do města, zjistíš, že nic není jako dřív.

Vítej v nových časech. Jsi možná poslední člověk na Zemi, který vidí. Ostatní oslepli, když se minulou noc dívali na zelené hvězdy padající z nebe. Ty jsi nemohl, protože jsi měl zavázané oči. Dostal jsi přes ně trifidím žahadlem.

Trifidi jsou moc roztomilé rostliny, ze kterých se snadno a levně získává ten nejjemnější jedlý olej. Dospělý trifid měří kolem dvou metrů, umí se vytrhnout z hlíny a „chodit“. Ze spodní části stonku mu vyrůstají proutky, jimiž komunikuje s ostatními kámoši svého druhu. Má rád maso.

Na vše, co se kolem něj pohne, proto vystře-

56

luje z květu dlouhé žahadlo. Zásah se podobá silné ráně elektrickým proudem a pro člověka může být smrtelný. Pole kolem Londýna, kde se děj odehrává, jsou trifidy posetá, kam až oko dohlédne. Pomalu vyvracejí kůly, k nimž jsou z bezpečnostních důvodů připoutáni, a dávají se do pohybu. Na rozdíl od lidí vidět nepotřebují…

Obyvatelé města zatím pěkně zmatkují. Páchají sebevraždy, vraždy, drancují obchody a pořádají hony na vidoucí, které pak nutí, aby jim sloužili.

Brzy zjistíš, že nejsi sám, komu šťastná náhoda uchovala zrak, to ti však situaci o moc neulehčí.

Na cestě k záchraně toho, co z naší civilizace ještě zbylo, budeš bojovat nejen s trifidy, kteří se doslova utrhnou z řetězu a vezmou Londýn útokem, ale i se zločineckými gangy, náboženskými fanatiky a dalšími blázny, kteří si globální zkázu vyloží jako výbornou příležitost k dosažení svých cílů. text: Martina Overstreet, foto: archiv

Kdo by si dneska dělal hlavu z hudebních škatulek. Když se ti něco líbí, uždíbni si tady a půjč si tam. Bezejmenný debut newyorské zpěvačky Santogold je skvělá jízda od začátku do konce a vůbec nevadí, že každý pes (=písnička) je jiná ves (=styl). LES Artistes je letní hymna, Creator funguje v hiphopových klubech a Lights Out je zase rocková vypalovačka. Zvedněte ruku pro největší hudební objev letošního roku! www.myspace.com/santogold

Když si Tha Carter III poslechnete, budete mu muset dát za pravdu. Podařilo se mu sestavit album, které má pro každého něco. Beat v A Milli je tak masivní, že by klidně mohl zbourat klub, Lolipop je zase r’n’b podle současného střihu a to je jen začátek. V Dr. Carter vystupuje jako doktor, který léčí neduhy nekvalitních rapperů. Ve skutečnosti by měl odbornou pomoc vyhledat on–jeho rap je totiž zcela šílený. www.lilwayne.com

(kv)

SANTOGOLD VZALA PUNK, RAP, ROCK, POP A SKA. HODILA TO DO VELKÉHO HRNCE, ZAMÍCHALA A UVAŘILA SKVĚLOU DESKU. ŘÍKÁ O SOBĚ, ŽE JE NEJVĚTŠÍ ŽIJÍCÍ RAPPER, A V JEHO PŘÍPADĚ TO NENÍ JEN BOHAPUSTÉ CHVÁSTÁNÍ.

Jestli Blade Runner není nejlepší sci-fi film všech dob, ať se propadnu. Detektiv Rick Deckard (Harrison Ford) se v něm vydává zničit skupinku dokonalých bojových androidů, kteří uprchli z mimozemské kolonie, aby mohli žít na planetě Zemi. Pátrá po nich ve špinavých zákoutích města, obvykle v noci a za deště, což filmu dodává zvláštní temnou atmosféru. Tu ještě podtrhuje skvělá hudba od řeckého skladatele Vangelise.

Deckardovi se podaří zabít všechny roboty. Nedokáže to až u posledního – do nádherné androidky Rachael se totiž zamiluje. Díky ní navíc začne pochybovat, jestli on sám není nakonec také robot. Film má dva konce. Ten šťastný k hotovému snímku přilepilo filmové studio. To se ale vůbec nelíbilo režisérovi Ridleymu Scottovi a novější verze vydaná na DVD už romantické finále neobsahuje. Koukněte na tenhle film natočený podle románu P. K. Dicka. Bude vás z něho mrazit v zádech a budete lapat po dechu, ale rozhodně se nebudete nudit.

(kv)

V BLÍZKÉ BUDOUCNOSTI BUDOU ROBOTI OD LIDÍ K NEROZEZNÁNÍ. BUDOU VÝKONNĚJŠÍ A INTELIGENTNĚJŠÍ A MOŽNÁ SE JEDNOU ZAČNOU PTÁT: K ČEMU VŮBEC POTŘEBUJEME LIDI?

(kv)

57

v němž se užaslý svět poprvé seznámil s termínem Internet. Revoluční změnu tentokrát přináší obálka říjnového čísla amerického časopisu Esquire, která je vyrobena z elektronického papíru (zkráceně e-paper). Znamená to, že se na obálce budou měnit titulky a objeví se i nějaká ta animace, všechno jako na jednoduchém počítačovém monitoru.

Elektronická obálka je silná asi tři milimetry, vybavena miniaturní baterií. Tu navrhli čínští inženýři, kteří na tomto úkolu pracovali několik let. Baterie vydrží tři měsíce, a aby se nevybila předčasně, musel celý náklad časopisu putovat do mrazicích boxů. Teprve z nich se ve správný čas vydal na novinové stánky a ke čtenářům.

Zbylé stránky jsou zatím sice vytištěny pěkně postaru na klasickém papíře, ale do budoucna se s ním můžeme rozloučit. Za takových pět až deset let ho e-paper zcela nahradí, protože už bude stejně lehký a ohebný, takže ho srolujeme a pohodlně strčíme do kapsy. Budeme na něm číst články, které se budou přímo před našima očima měnit za novější, doplněné o čerstvé informace a fotografie.

Počítačoví odborníci čekají, že na e-paper teď zaměří svou pozornost i hackeři, aby otestovali jeho odolnost proti virům a všelijakým legráckám.

Vydavatelé časopisu se tomu nebrání, naopak hackery podporují. Vždyť kdo jiný by prý měl přijít se zajímavými nápady a zlepšováky?

Hraješ často na počítači a chceš si úžasná dobrodružství ve virtuálních světech trochu vylepšit?

Ať už se věnuješ realtimovým strategiím, first person akcím nebo stále oblíbenějším online hrám na hrdiny (MMORPG), v každém případě ti přijde vhod stylový ovladač Belkin n52te SpeedPad s nastavitelnou měkkou podložkou zápěstí, modře podsvícenou klávesnicí a praktickým posunovacím kolečkem. Moderní zařízení nejen skvěle

vypadá a zaručeně ozdobí tvé herní doupě, ale rovněž se chlubí ergonomickým designem, pohodlně padne do ruky a s protiskluzovým gumovým uchycením nedělá neplechu ani při agresivnějším hraní. Patnáct plně programovatelných kláves lze libovolně nastavit pomocí intuitivního softwaru od firmy Razer, který dále umožňuje i snadné přepínání mezi třemi klávesovými režimy.

text: Petr Prošek

(maove) zdroj: Miloš Čermák, Reflex

58

NA PRVNÍ POHLED SE NIC ZVLÁŠTNÍHO NEDĚJE. ŘÍJEN 2008 PROBÍHÁ JAKO KTERÝKOLIV JINÝ MĚSÍC. PŘESTO SE MOŽNÁ ZAPÍŠE DO DĚJIN STEJNĚ VÝZNAMNĚ JAKO DUBEN 1976, KDY TŘI AMERIČTÍ KLUCI ZALOŽILI FIRMU APPLE, NEBO ROK 1984,

SERVER WWW.MYSPACE.COM JE NĚCO JAKO OBŘÍ FOTO-VIDEO ALBUM, VE KTERÉM SE MŮŽEŠ HODINY A HODINY BAVIT PROHLÍŽENÍM 110 MILIONŮ STRÁNEK UŽIVATELŮ Z CELÉHO SVĚTA. AŽ NARAZÍŠ NA DVA TŘI OPRAVDU ZAJÍMAVÉ PROFILY, MOŽNÁ DOSTANEŠ CHUŤ ZALOŽIT SI SVŮJ VLASTNÍ.

Pak už stačí jen editovat profil podle tvých představ, zvát si „friends“ (lze i hromadně z tvého e-mailového adresáře, nebo pomocí různých „instant messengerů“). Profil edituješ ze svého „home rozhraní“.

Všechny iniciály, koníčky, oblíbenou hudbu atd., edituješ v základním rozhraní „EDIT PROFILE“.

Sem vkládáš i kód, kterým upravuješ podobu profilu (pozadí, barvu, typ písma apod.). Kód lze snadno vygenerovat v dnes již četných (v poslední době i flashových) „Myspace editorech“. Náhled jednoho takového (www.strikefile.com/myspace) máš zde:

Dnes je velmi populární dávat si jako profilová fota tzv. gifové animace, které už jsem zmiňoval.

Jak na ně? Z několika foto sekvencí můžeš rozhýbat vlastní animaci pomocí jednoduché, často freewarové nebo sharewarové aplikace – např.

Zone GIF Animator:

Na svůj profil si také můžeš z nějakého hudebního profilu vložit libovolný song, stačí, když v profilovém playeru skupiny klikneš na „Add“ u písničky, která se ti líbí:

autor článku K. Buriánek děkuje za technickou pomoc Jirkovi Koubovi

Pak si na MySpace můžeš hledat přátele podobných zájmů, psát oblíbeným kapelám, objevovat nové možnosti, jak vylepšit svou stránku, a přitom všem jen tak mimochodem pěkně procvičovat angličtinu. Pojď na to, není to nic těžkého.

K prvnímu kroku stačí mít e-mailovou adresu a vyplnit sign-up formulář na www.myspace.com.

Fotky, nebo i gifovou animaci jednoduše uploaduješ a edituješ z rozhraní „Add/Edit Photos“ (obrázek níže). Zde lze také fotky uspořádat do tematických alb, popisovat je, vybírat hlavní profilovou fotku apod.

Stejně tak jako z MySpace, můžeš vkládat i různá videa z YouTube – stačí okopírovat HTML kód uvedený u videa (embed) a vložit ho v editačním rozhraní do sekce, ve které chceš video mít.

Podobně se dají vkládat i různé flashové MP3 multiplayery a podobné aplikace.

Umístění „embed“ HTML kód u YouTube videa:

Na adresu, kterou jsi při sign-up uvedl, dostaneš potvrzovací e-mail. V něm klikni na uvedený link a tvůj myspace profil je založen. Profily jsou rozděleny do kategorií people (lidé), band/musician (hudebník/skupina), comedian (herec) nebo filmmaker (režisér) atd.

59

PRAŽSKÉ SÍDLIŠTĚ JIŽNÍ MĚSTO NENÍ ZROVNA NEJZÁBAVNĚJŠÍ MÍSTO NA SVĚTĚ. JE SICE NEJVĚTŠÍ V ČR A MÁ ASI TOLIK OBYVATEL JAKO MENŠÍ MĚSTO, ALE MEZI NEKONEČNÝMI ŘADAMI NAPROSTO STEJNĚ VYPADAJÍCÍCH PANELÁKŮ SE PROHÁNÍ VĚTŠINOU JEN VÍTR. CIZINEC TAM SNADNO ZABLOUDÍ A UŽ NIKDY NENAJDE CESTU ZPĚT…

Hehehe, ba ne, Jižák celkem žije. Tvoje kapela nemá kde zkoušet? Venku prší a ty by sis rád zahrál stolní fotbálek? Nebo máš problém, který vyžaduje poradu s někým dospělým (ale přitom chápavým)? Nízkoprahový klub Jižní pól, který provozuje občanské sdružení Proxima Sociale, je místem, kde se tohle všechno dá vyřešit. My jsme se sem vypravili na Dobytí Jižního pólu, festival pod širým nebem, kde kromě kapel ze zkušebny zahráli i naši oblíbení Manželé – průkopníci hip hopu v Česku, bez kterých by nebyli PSH a nic.

60

Rozhlédni se u vás v okolí, i ty určitě na nějaký podobný klub narazíš.

Nízkoprahový znamená, že do něj můžeš přijít kdykoliv rovnou z ulice, nemusíš se nikde přihlašovat ani objednávat. Je to místo, kde nejsi sám, ale zároveň můžeš zůstat sám sebou. text: Martina Overstreet foto: Proxima Sociale www.proximasociale.cz

SÁŘE JE DVANÁCT A CHODÍ DO OSMÉ TŘÍDY. ŠESTOU A SEDMOU DĚLALA NAJEDNOU. LETOS SI TO CHCE ZOPAKOVAT A ZVLÁDNOUT I DEVÍTKU. DO ŠKOLY PŘITOM NECHODÍ, text: Martina Overstreet, foto: archiv Sáry Soukupové JEN SE JEZDÍ NECHAT VYZKOUŠET. „Doma je nás pět sourozenců a čtyři z nás učí rodiče. Nejmladší sestřičce jsou tři roky, takže té se to zatím netýká. Mě nejvíc baví matematika, dějepis, přírodopis, fyzika a všechny jazyky: angličtina, němčina, francouzština, novozákonní řečtina a latina,“ píše mi v mailu bez jediné gramatické chyby, takže jí to věřím. Slabé místo?

Prý občanská nauka. (No aspoň něco…)

ŠNEK NA SKEJTU Jasně, Sára je talent na učení, ale to není všechno. V devíti letech se přihlásila do soutěže o nejlepší návrh maskota, který by reprezentoval Českou republiku na světové výstavě EXPO 2005 v Japonsku. A vyhrála ji. „Šneka Honzíka jsem vytvořila z papíru a tapetového lepidla. Protože neměl ruce ani nohy, přidělala jsem mu pod bříško skateboard, aby nebyl tak pomalý,“ vysvětluje.

Za odměnu byla pozvána do japonské prefektury Aichi, kde se EXPO 2005 konalo. Japonci ji překvapili rouškami, které nosí přes obličej, když mají rýmu, a taky tím, že když v metru zapomenete deštník, ještě po týdnu ho tam najdete.

POČÍTÁNÍ ZOUBKŮ Sára od šesti let sbírá známky, máčí je v lékařském benzínu, počítá jim zoubky zoubkoměrem, vytváří z nich exponáty a učí se rozpoznávat pravé od padělků. Filatelie je zřejmě docela dobrodružná záležitost, i když se to na první pohled nezdá. V září proběhla v Praze Světová výstava poštovních známek, na kterou zapůjčila svou sbírku i britská královna Alžběta II. Tato sympatická starší dáma je majitelkou jednoho z dvanácti exemplářů modrého mauritia, který patří mezi nejvzácnější a nejslavnější známky na světě. Bezpečnostní opatření při převozu sbírky Jejího Veličenstva byla velkolepá, úplně

jak z akčních filmů. Výstavy PRAGA 2008 se jako soutěžící pochopitelně zúčastnila i Sára. Se svým exponátem získala velkou stříbrnou medaili.

SLEČNA VŠESTRANNÁ Sára se věnuje výtvarnému umění, zkouší různé techniky, od linorytu po olej, paličkuje, plete, vyšívá, se sestrou navrhují modely šatů (nejraději gotických a renesančních), hraje na housle a na klavír, ale taky jezdí na koni, rybaří, lítá po lese a s kluky staví bunkry nebo vymýšlí různé stopovačky a bojovky. „Televizi doma nemáme – škoda času. Filmy si pouštíme na počítači, hodně se mi líbila třeba Narnie. Jinak ráda čtu, hlavně dobrodružné knížky Karla Maye a Julese Verna. Hltáme je se ségrou Gabčou v noci pod peřinou s baterkou,“ píše Sára.

Super holka, tahle Sára. To by nás zajímalo, co z ní nakonec bude...

61

VÁNOCE NA KRKU… KDY JSTE NAPOSLEDY PSALI JEŽÍŠKOVI? POŠLETE NÁM, CO BYSTE SI TAK NEJVÍC PŘÁLI, A MY MU TO VYŘÍDÍME! UKAŽTE SE, ODVAŽTE SE, BUĎTE VTIPNÍ, TO NEJZÁBAVNĚJŠÍ OTISKNEME A ODMĚNÍME.

ZKU US TO! NAPIŠ MA AXIM MÁL LNĚ Ě 40 0 ŘÁDKŮ, , PŘIDEJ J ILUS STR RACI I A POŠL LI BUĎ MAI ILE EM NA INFO@ @RE EDWA AYM MAG G.CZ Z, NEB BO NA AD DRESU: REDW WAY Y, POD DBĚ ĚLOHOR RSKÁ 41, 15 52 00 0 PR RAH HA 5.

M DŘÍV V, TÍM LÍP P! TAD DY TO JD DE ČÍM STY YLE EM KDO O DŘÍV V PŘIJ JDE E, TEN N DŘÍV MEL LE.

Máte první rande za sebou? A rozumíte významu slov Bohemka, frustrace, nebo prázdninová práce na černo? Jestli jo, dejte si Ilegální vztahy z edice Fresh nakladatelství Labyrint (www.labyrint.net): „Jsme generace odsouzená k frustraci z nekonečného množství možností. Naše rodiče drtilo, že se směli posunovat pouze jako vagónky na neperspektivní tovární vlečce. Naši generaci paradoxně deprimuje, že nás žádné koleje nesvírají a že si můžeme jezdit off-road, kdekoliv se nám zlíbí. Oni marně hledali smysl života v uspěchaných manželstvích, my ho lovíme na googlu.“ Pro ty, co nechtějí číst knihu s tak podezřelým názvem, je tady 5 balíčků od firmy www.skateshop.cz. Každý z nich obsahuje triko Riderz Unit, čepici Block Era, pásek a ponožky.

64