RedWay 4/II.

AC T I V E

Snowparky 2010 NÁ Z OR

Jsou skauti divný?

DI Y

Vintage jeans

celostátní školní časopis číslo 4, 2010 | ročník II | zdarma | www.redwaymag.cz

TÉMA: ZÁVISLOST TÉMA: ZÁVISLOST TÉMA: ZÁVISLOST TÉMA: ZÁVISLOST TÉMA: ZÁVISLOST TÉ

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

2

W W W.REDWAYMAG.CZ

3

RedWay Celostátní školní časopis měsíčník číslo 4, ročník 2 zdarma toto číslo vyšlo v lednu 2010 titulní stranu vytvořila výtvarnice Yulia Yakushova (www.rougebird.com) adresa redakce RedWay Podbělohorská 41 152 00 Praha 5 www.redwaymag.cz email redakce info@redwaymag.cz předplatné mujredway@redwaymag.cz projektoví manažeři prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc, FESC milos.taborsky@homolka.cz šéfredaktorka Martina Overstreet overstreet@redwaymag.cz zástupce šéfredaktorky Ondřej Formánek ondrej.formanek@gmail.com produkce Zdeněk Řanda zdenek.randa@redwaymag.cz grafický design a layout Pasta Oner pasta@redwaymag.cz Martin Svoboda funkfu@funkfu.net editoři Jana Prchalová, Joachim Dvořák odborný poradce Michal Nanoru spolupracovníci Laura Haiselová, Petra Verzichová, Kay Buriánek, Pepe Švejda, Lada Candy Firchová, Lela Geislerová, Mardoša, Seda Dzholdosheva, K8 Písačková, František Částek, Michaela Hečková, Hugo Toxxx marketing a inzerce Lenka Hluchá tel: 737 252 729 hlucha@redwaymag.cz Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí.

Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Zdravé Srdce 2007, o.s.

Popůvky 394 664 41 Troubsko Časopis vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint www.labyrint.net a Českou kardiologickou společností www.kardio-cz.cz

toto číslo vyšlo za podpory

tiskne Arteko Praha s.r.o., Jahodová 99, Praha 10

Čau holky a kluci, obálku prvního čísla roku 2010 ilustrovala Yulia Yakushova.

Napsala nám: „Balónky představují různý typy závislosti – že je jich hodně. Kluci se chovají divně a mají podivné oči.

Na vnitřní dvoustranu jsem použila amanitu (muchomůrku) jako symbol závislosti na drogách. Pinocchiův dlouhý nos zase jako symbol lži, protože závislý lidi často lžou. Doufám, že je to trochu sick a weird – tak jsem to chtěla.“

Co vám k tomu můžu říct já: 1.

Když už šňupete, nestrkejte si do nosu nic ostrého nebo špinavého. Žádné srolované bankovky. Žádné dělení jednoho brčka s pěti lidmi.

2.

Když už si pícháte, dbejte na hygienu. Pravidelně se myjte a na každý vpich použijte sterilní jehlu a stříkačku.

Použité nikdy neodhazujte na zem ani do koše. Běžte do K-centra, kde vám je vymění za nové.

3.

Když se vám zdá, že extáze nefunguje, počkejte aspoň dvě hodiny, než si vezmete další. Někdy to má prostě pomalejší nástup. Rozmyslete si dopředu, co chcete dělat: pít alkohol, nebo vzít tabletu? Nekombinujte to. Když tancujete, pijte hodně vody.

4.

Když se vám zdá, že trip nefunguje, počkejte aspoň dvě hodiny, než si vezmete další. Někdy to má prostě pomalejší nástup. Určitě nekombinujte s alkoholem ani jinými drogami.

Pijte vodu!

5.

Nikdy neberte drogy úplně sami. Nikdy neberte drogy s lidmi, které neznáte. Nikdy nikomu nic neházejte do pití – to je ten úplně nejstupidnější nápad! Nikdy nenechávejte o samotě někoho, kdo má bad trip. Neposmívejte se, nenadávejte mu. Hlídejte ho a uklidňujte.

6.

Některé věci naplánujte dopředu: Zařiďte si přítele na telefonu. Někoho spolehlivého, kdo bude vědět, kde jste a co děláte, a komu můžete zavolat, kdyby se něco zvrtlo.

Ujasněte si, co od drogové zkušenosti očekáváte a jak chcete, aby to dopadlo. Promyslete, kde a s kým budete a jak se bezpečně dostanete domů.

7.

Je mi jedno, jestli tomu věříte, nebo ne, ale šťastný a vzrušující život se dá prožít i bez drog.

Vaše Martina Overstreet

distribuce Labyrint, tel. 224 922 422, e-mail: labyrint@wo.cz registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.

4

6–7

Redway family Vaše milá redakce

8–9

Mail box Kupovali byste RedWay za dvacku?

Napiš a vyhraj!

10–17

Pop Celebs and drugs 1 den s Tomášem Mašínem, režisérem reklam Náš playlist, Váš playlist, Antitip (Adam Tensta) This und Diss Smysly Můj RedWay – vše o předplatném Mods a úsvit subkultur

18–27

Téma Závislost Hitparáda našich špatných návyků a závislostí 17 žlutých růží a dvě čáry perníku Anketa: Na čem jsi závislý/á? + Závislost jako téma v hudbě, literatuře, fi lmu a výtvarném umění

28–29

Tip Práva dítěte

30–35

Rozhovor Marie Hladíková (Marhlad)

36–39

Smart Box Solidarita: Nike (RED) Hrdinové dne Play Your Money Smart

40–41

DIY Vintage jeans

42–43

Názor Jsou skauti divný?

45

Komiks Závislák

46–51

Rozhovor Dan Baudyš – Ať žije koloběžking!

52–59

Active Proč lidé tančí: Isadora Duncan Burton uvádí: Nejlepší evropské snowparky Česká polární stanice v Antarktidě

60–61

Technologie Gifová animace

62–63

Narozen v…

V Gruzii

64

Soutěž Swis–shop

W W W.REDWAYMAG.CZ

5

Kay Buriánek Frontman skupiny Sunshine, klubový DJ, hudební publicista a Večerníček pro trochu odrostlejší K.I.D.S. Moderuje svůj pořad Evil Heat na rádiu Wave, má hodně tetování a nejdelší nohy v českém showbyznysu. Anděla žádného nemá, protože Sunshine jsou vostrý a odmítli ho převzít. www.sunshinetrash.com

Lela Geislerová Lela je ségra hereček Ani a Ester. Doma na polici má spoustu cen za komiksy a taky sošku Anděla za obal CD pro skupinu Monkey Business. Navrhuje kostýmy a dekorace do filmů a někdy i zpívá – třeba ve starých WWW, na albu Rap’n’Roll od PSH, nebo v pražském divadle Rubín. Má ráda tygry, vlaštovky a lišaje.

Pravidelně ilustruje rubriku DIY. Vladimír 518 PSH, Bigg Boss, MeetFactory, TOW, grafika, komiks, sci-fi, laser, graffiti a kobercový nálet napříč kategoriemi loňských cen časopisu Filter. Anděla má taky, to se rozumí. Na co ten kluk sáhne, to se promění ve zlato. Holky v to počítaje – každá se chce jmenovat paní 518ová. www.psh.name

6

Tomáš Urbánek Studuje na Gymnáziu Arabská v Praze.

Protože ho baví fyzika a chemie, zřejmě bude pokračovat na vysoké chemické a jednou možná dostane Nobelovku. Vymyslel název RedWay, hraje divadlo, umí na zobcovou flétnu, jednou týdně chodí plavat a dělá do včel – vlastní dokonce hned tři úly.

Pepe Švejda Studuje žurnalistiku a do RedWaye přišel tak, jak by mohl každý z vás – mailem nám nabídl svůj čas, talent a energii. Zavalil nás spoustou nápadů, z nichž některé jsou pěkně šílené, ale nakonec proč ne, chichi… Oblíbené: Ježíš, snowboarding a chill s kámošema. Sledujte ho, píše dobře, ale když byl malý, plival z mostu na turisty!

Michal Nanoru Publicista. Bývalý šéfredaktor našich oblíbených časopisů Živel a Hype. Sbírá časopisy pro výstavu BigMag (i ty školní, přihlaste se na www.bigmag.cz!) a je důkazem toho, že jako zkažená rock‘n‘rollová hvězda můžete vypadat i když šprtáte, neberete drogy, nekouříte a nepijete. V New Yorku, kde teď žije, fotí na ulici odpadky a učí se německy. Tvrdí se o něm, že je synem dr. House.

Vladimír 518 Nanoru

Hladíková Urbánek

Laura Haiselová Studuje osmileté gymnázium v Praze, chodí na výtvarku, do kurzu digitální fotografie a do skauta. Má ráda fotbal, ska a čokoládu.

Pokud to jde, snaží se vyhnout hromadám nádobí ve dřezu. Chtěla by umět španělsky a vydržet aspoň hodinu pod vodou.

Marie Hladíková Výtvarnice a veškerá sochařka, co v noci courá sama po lese a v Turecku si klidně ustele jen tak venku s notebookem pod hlavou. Přes den vyučuje informační a komunikační technologie na Soukromé střední škole reklamní tvorby.

Zná se osobně s Vetřelcem a Darth Vaderem, více v rozhovoru na straně 30 a na www.marhlad.com.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

Geislerová

Pasta Haiselová

Pasta Grafik, táta i máma českého street artu. Jeho rukou vzniklo například logo Hip Hop Kempu, veškeré graffiti ve filmu Gympl, nebo část expozice pro výstavu Expo 2010 v Šanghaji.

Stránky RedWaye živí hiphopovou estetikou.

Pasta miluje tepláky Adidas, všechno, co se blýská a skupinu Sunshine. Jeho oblíbený nástroj je ale tuba. Check www.pastaoner.cz.

Švejda

Overstreet Buriánek

Martina Overstreet Publicistka a scenáristka (TV Nova, Právo, Time In aj.). Zajímá se o městské subkultury, napsala knihu In Graffiti We Trust a od té doby jí všichni hustý graffiťáci říkaj teto, což se jí moc nelíbí, ale nemůže s tím nic dělat. Přísahá na Trickyho a Iggyho Popa a neustále hledá mladé drzé lidi se schopností psát.

Toxxx

Třeštík Firchová

Hluchá

Dvořák Písačková

Seda Dzholdosheva Gymnazistka. 159 a půl cm holčičího tajemství.

Tichá způsobná sestřička v černém, specialistka na záhadné pohledy, nedokončené věty, lomografii a kapely, na které nikdo nechodí, protože je ještě nikdo nezná. Umí skákat přes kapoty aut, jezdit stopem a hrát o půlnoci tenis na bruslích. Kamarádce vyrazila zub. (Nechtěla, ale stejně…!)

Joachim Dvořák Pan knižní vydavatelství Labyrint, pan KomiksFest a člen skupiny The Bombers (to je hóóódně vypečená kapela – něco jako Motörhead unplugged, haha). Jeho pes Ester hledá na Facebooku nové kamarády. Psy, kočky, rybičky… cokoliv. Joachim pomáhá vytvářet obsah časopisu a zajišťuje, aby se dostal do každé školy v ČR. www.labyrint.net

K8 Písačková Naše zuřivá reportérka. Studentka žurnalistiky, editorka časopisu Lime, fotografka.

Zmatkářka neodolatelného kouzla, spasitelka a revolucionářka na volné noze. Dost se jí líbí Adam Tensta, ale taky Václav Havel, Nelson Mandela nebo Jan Palach. Tyhle typy, víte?

Hrdinství is not dead!

Tomáš Třeštík Fotí pro týdeník Reflex. Zabývá se reklamní a portrétní fotkou, na toto téma mu taky vyšla kniha. Jako fotograf a teď už občas i jako kameraman spolupracuje na filmových dokumentech své maminky Heleny Třeštíkové. Na Facebooku ujíždíme všichni, ale Tomáš nejvíc. Má nejvtipnější a nejčastěji obměňované statusy. www.tomastrestik.com

Lada Candy Firchová Divoška. Rebelka na plný úvazek. Girrrl Power. Oběť módních trendů a zároveň jejich stvořitelka. Lidi si myslej’, že když je blondýna, tak nečte knihy, nechodí na výstavy a nedívá se na filmy na ČT2. Tomu se jenom směje, ale zkuste ublížit slabšímu a zmlátí vás jak hada.

Fotí pro rubriku This und Diss.

FunkFu Klidná síla. Jako jedinej z nás umí odvirovat počítač. Má rád Japonsko a všechno japonský.

Dělal grafiku u projektů a časopisů, který se nám vždycky líbily (BEast, Živel, Xmag, Jeden svět, KomiksFest!, Meet Factory), a proto jsme ho oslovili, aby se k nám přidal. www.funkfu.net

Lenka Hluchá Bloncka, co klame tělem. Vypadá křehce, ale v bowlingu si to rozdala s Robertem Smithem z The Cure a vyhrála. Michael Hutchence z INXS, do kterého byla svého času zblázněná půlka zeměkoule, jí zase věnoval gumičku do vlasů, aby mohla spoutat své neposlušné kadeře. Lenka se v časopisu stará o marketing a inzerci, což jí nikdo z nás nezávidí.

Hugo Toxxx Ať řekne, co řekne, je to minimálně do patnácti nepřístupný. Píše toxxxický komentáře k fotkám v rubrice Thiss und Diss. Dobrá rada: Když ho žádáte o autogram, nikdy mu neříkejte, ať vám na fotku napíše, co chce! Na vlastní oči jsme viděli, že se to nevyplácí, haha. Rapgame:

W W W.REDWAYMAG.CZ

FunkFu

Formánek Dzholdosheva

každý pondělí na rádiu Spin.

Jinak www.myspace.com/therealhugotoxxx

Ondřej Formánek Jako zástupce šéfredaktorky trvá na tom, že musíme RedWay přestěhovat do San José, protože na Kostarice prý žijou jenom samý šťastný lidi.

Dřív si myslel, že bude slavným metalovým kytaristou, ale to se přepočítal. Přišel k nám z týdeníku Reflex, vedle toho píše pro Respekt a Živel a taky přeložil pár knih. Prostě skončil jako pisálek a jednou na vernisáži ukradl Milanu Knížákovi šálu.

7

Ahoj, reaguju na váš dotaz ohledně „dvacky za RedWay“. Začnu trochu zeširoka. Jsem o pár let starší než čtenáři, pro který je váš časopis určenej. Když jsem chodil na základku, jednou za pololetí nám rozdali magazín Bílýho kruhu bezpečí, jednou za rok nás odvedli do kina na novou pohádku Zdeňka Trošky (OK, v osmičce jsme viděli Baraku, to bylo dobrý) a tim to zhaslo. Od tý doby sice uplynulo nějakejch sedm let, ale situace se podle mě moc nezměnila – už proto, že když se čas od času na základce stavim, narážim tam pořád na stejný lidi, z nichž některý by dávno zasloužili inventární číslo. Není se co divit, že tahle výchova generuje národ posluchačů Landy, pro kterej jsou všichni „vymykající se“ automaticky teplouši, úchyláci a podobně. A právě proto jsem byl nadšenej, když mi kamarád, co vám zajišťuje tisk, ukázal RedWay. Všechno to, co my jsme museli složitě hledat (nebo mnohem častějc spíš čekat na šťastnou náhodu, která nás s tím seznámí ), je tady jako na talíři. Věřim, že váš časopis může lidem okolo patnácti podstatně rozšířit obzor – třeba si příště seženou Živel, nebo zjistí, že PSH není jediná skvělá kapela na světě a taky že se točej i jiný filmy než ty, který servírujou multiplexy. Kdyby to na každý škole zafungovalo byť jen u pár jedinců, myslim, že to má smysl. A to nechávám úplně stranou témata týkající se cigaret, zdraví, stravovací kultury atd., to je samozřejmě kapitola sama pro sebe. Pokud začnete časopis prodávat, byť jen za směšnou dvacku, dopadne to tak, že si ho pořídí zas jen těch pár lidí, co už mělo to štěstí se s ním setkat a oslovil je, zbytek si radši koupí malou kolu k svačině, nebo bude šetřit na cíga, se pořád zdražujou, žejo. A spousta dalších, ke kterým se RedWay ještě nedostal a oni by se přitom možná jeho čtenáři a nadšenci stali, ho nakonec vůbec neobjeví, protože zkrátka nedaj dvacku za něco, co neznaj. Samozřejmě, takhle to zní směšně, ale jsou to DĚTI. Doba není lehká a vydávat časopis vaší úrovně něco stojí, já vim. Ale zkuste zvážit tyhle argumenty. Kdyby se našel sponzor, kterej vám na každej výtisk přispěje, abyste mohli RedWay dál vydávat zadarmo, bylo by to super. Díky za to, co děláte, kéž by bylo víc takovejch! Těšim se na další číslo :-).

ochoten ji vydat právě za RW. Takže si myslím, že s tím zpoplatněním je to dobrý důvod – lidi, kteří jej nechtějí, jej prostě nedostanou, a ti co o něj stojí, budou mít „oficiálně“ vlastní výtisk pro sebe. ;] HANA ŠINDLEROVÁ

Jo určitě bych si ho kupovala, kdyby byl jen můj... Bylo by to fajn, protože některý čísla mi chybí, tak bych aspoň věděla.

ALENA

Když přijde nové číslo, učitelka češtiny nám ho o hodině rozdá, ať si ho přečteme, případně ať něco napíšeme o článku, který jsme si vybrali. Ano, baví mě to… Dáváte tam články, které mě baví. Za dvacku bysme ho kupovali, myslím. Já teda ano.

BÁRA

Dobrý den, RedWay chodí k nám do školy a moc rádi ho čteme.

Za dvacku si ho koupím domů rád. Čte ho i moje starší ségra.

ROBERT KUPKA

Ahoj – zdravíme redakci!!! Časopis dostáváme ve škole a pracujem s ním o hodině rodinky, tam je víc času. A já si ho beru občas domů. Kdyby byl za tuhle cenu, tak bych si ho já i kámoš určitě kupoval. Prima den a těším se na new číslo :) MICHAL PALA.

RedWay jsme do školy začli dostávat teprve v tomto roce.

Někdy s ním i pracujeme. Většinou ale jen na slohu, když nám chce učitelka předvést, jak napsat nějaký článek nebo reportáž.

Redway bych si za dvacku určitě koupila, protože se mi líbí jeho zpracování (zajímavé články a desing), ale nad 50,- bych nešla :-) DOROTA NOWAKOVÁ

Zdravím Vás, vedení naší školy se rozhodlo, že bude platit další dodávky časopisu pro žáky. Dostáváme 10 ks, které rozdáváme do 8. a 9. tříd, kde si je žáci po přečtení předávají. Časopisy se setkávají s ohlasem, bude-li to možné, přivítali bychom dalších 10 ks. Při ceně 20 Kč za číslo je to i pro náš napjatý školní rozpočet přijatelné.

MARTIN KUČERA, PRAHA

Ahoj. RedWay by mi za dvacku určitě stál, kldině i za víc, ale myslím, že 20 Kč je taková ta přijatelná cena, u které se člověk ještě nemusí rozmýšlet, jestli tu částku u sebe má, a jestli je

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

M. BRADÁČOVÁ, ZÁSTUPCE ŘEDITELE, ZŠ RAKOVNÍK

8

Vše o předplatném časopisu na straně 14, nebo na www.redwaymag.cz

Časopis je skutečně hezký a žáci v něm najdou spoustu informací. K zařizovaní předplatného, popř. k jakékoliv formě prodeje ve škole, jsem skeptická. Ostatní kantory k této činnosti nutit nemohu. Přeji Vám mnoho úspěchů.

Ahoj, váš časopis je užitečný, líbí se mi prakticky každé číslo, jediné co bych vytkla (kromě toho, že se tak snadno čte, že většinou už druhý den nemám zas co dělat, ale to je můj problém :)) je někdy „roztahanost“ hlavního tématu.. Např. v posledním díle jste měli téma SRDCE, neříkám že to není zajímavý téma, a rozhodně jsem jej chtěla trochu nakousnout - ale po tom, co se na mě vyvalilo cca 10 stránek s tímto tématem - raději jsem stáhla pracinky pryč, a ještě dlouho po tom rozvažovala, jestli se do čtení zase zakousnout. Chci tím říct, že ne vždy, je vámi vybraný hlavní topic lákavý opravdu pro všechny, ale to je asi tak všechno.

Takže Veselé Vánoce a jen tak dál!

MGR. M. CHLUPOVÁ, ZŠ VYŠKOV

BAD KITTY

Dobrý den, bohužel (i s ohledem na krizi) naši studenti o předplatné nemají zájem.

PHDR. M. HÁNA, ZÁSTUPCE ŘEDITELE, GYMNÁZIUM ŽĎÁR NAD SÁZAVOU

K Vašemu dotazu: nevím proč by měla přispívat škola, časopis je přece určen dětem, a ne instituci. Návrh – dejte časopis na stánky, ať si ho děti kupují tam a za své.

Jména výhercu souteží z minulého císla najdete na www.redwaymag.cz.

S POZDRAVEM MARTIN BUDIŠ

My bychom měli zájem o RedWay i za poplatek. Dětí by bylo 20, možná i více, časopisu se nevzdáme!

S POZDRAVEM PETRA KOTVALDOVÁ, ZŠ ZÁKUPY

Moc rádi za Redway budeme i platit. Jen bychom ho chtěli začít dostávat. Z nějakého důvodu se k nám nedostane. Škoda.

V našem nízkoprahovém centru pro děti a mládež Centrum 5KA by skvěle posloužil. Takže rádi zaplatíme, ale ještě raději bychom ho dostali:) Děkujeme a fandíme Vám!

Pokud je příště chcete znát dřív, přidejte si RedWay do přátel na www.facebook.com/redwaymag!

MGR. M. VLASÁK, RYCHNOV NAD KNĚŽNOU

Jak s časopisem RedWay pracujete při vyučování?

Napiš a vyhraj!

V jakých předmětech?

A jakým způsobem – domácí úkoly, práce v hodině, skupinové projekty?

Odpovědi posílejte na: info@redwaymag.cz do 1. 3. 2010 NEZAPOMEŇTE PŘIPSAT SVOU ADRESU!

Ceny věnovalo luxusní papírnictví Papelote, v němž obyčejný papír přeměňují na látku plnou chutí, vůní a barev. I obyčejný sešit může být básní, hrou nebo obrazem. www.papelote.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

9

FloRida

(hip hop artist) It makes me happy to create a smile on my fans faces. But other than that I have dedicated my time to creating my music and aspiring as an artist, in the future I plan to donate my time to some charitable work, but not anytime soon.

Alicia Keys

(R´n´B singer) I try to do as much as possible, I think that anyone who is blessed to have such a status should use it anyway he or she can to help focus the publics eye on problems in the world. For example my latest project was performing at the World AIDS Day concert in New York free of charge, the show benefited the charity Keep A Child Alive.

Anthony Hopkins

(actor) I have donated a series of my landscape paintings to the San Antonio library for their reading program called Born to Read. Another project I loved being a part of was donating my time to film a public service announcement for The Cancer Project. There are many more charity events and causes I have been a part of, it is important to help make this world a better place.

text: Kimi Harter, foto: Profimedia.cz

Have you used your status as a celebrity for good?

T Tomáš Mašín patří mezi nejznámější české reklamní rrežiséry současnosti. Natočil třeba spoty pro Kofolu (tu s panáčky) nebo T-Mobile. Podílel se na scénáři k filmu Šeptej a nedávno začaly v kině běžet 3 sezóny v pekle, které režíroval. A takhle nějak vypadá jeho reklamní den.

7.15 Jsem na místě. Rozednívá se a začíná pršet.

Jeden den s (nejen) reklamním režisérem Živý betlém aneb Natáčení reklamy 6.15 Praha. Vstávám. Máme první den natáčení reklamy pro Škoda Auto. Jde o vánoční spot, ve kterém si malý kluk představuje, že se ocitl mezi postavičkami betlému. Venku je prosincová zima, my budeme předstírat slunečný a teplý den.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

9.15 Už neprší, ale je zataženo. Přesto začínáme točit.

10.00 Zpráva od meteorologů – mělo by se vyjasnit. Klient, který si reklamu objednal, si vydechne. Agentura, která má za úkol reklamu vyrobit, také. Já vyčkávám.

10.45 Vše jde rychleji, jezdci na koních, komparsisté v orientálních kostýmech, stádo ovcí. Vypadá to, že točíme celovečerní pohádku, ale je to jenom 45 vteřin reklamního času. Takhle dlouhá reklama není obvyklá, scenáristce se však podařilo skript prosadit a teď se jede podle jejího scénáře.

10

11.00–14.30 Jde to dobře. Točím spoustu záběrů, které nakonec nepoužiju, ale udělat se musí, aby pak bylo z čeho vybírat.

15.00–16.15 Sluníčko drží, máme štěstí.

Jen velbloud odmítá zadržet dech a od nozder mu jde šílená pára – v letním dni nesmysl.

16.30–17.30 Přemísťujeme se pod střechu, kde točíme výstavu betlémů. Natáčení s malým klukem. Skvěle spolupracuje.

18.00–21.30 Ještě pět záběrů a konečně hotovo. Chlapeček se loučí: „Díky, rejžo.“ 22.00–22.45 Vezu kameramana, asistenta režie a produkce do Prahy. Jdeme na pivo.

1.30 Jsem doma. Dvanáct hodin práce a výsledek 45 vteřin. Usínám jako spokojený režisér.

text: Tomáš Mašín a Michaela Hečková, foto: archiv Tomáše Mašína

6.45 Řídím auto směrem na hrad Točník.

Pokouším se být optimista, pouštím si The Gossip.

Pošli nám i ty svůj hudební tip. Ukaž, jaký máš vkus.

Pochlub se svou oblíbenou partou. Čekáme na info@redwaymag.cz.

Art Brut Nag Nag Nag Nag Zní to jako dost dobrá odpočinková hudba s kytarami, hrozně to zvedá náladu.

A je to dobrý, když už máš plný zuby toho pseudovážnýho metalu.

Julie, 16 let

Jay-Z The Blue Print 3 I love it! Jay-Z created such a great album, its something for his older fans, and when I play it on my iPhone I can listen for hours in circles, that´s how good it is!

Kimi

Metallica Kill Em All

Foo Fighters Prentender Je to jako vánek, co rozšumí listí stromů, rozfouká ti účes, pohladí tě po tváři.

Jako vichřice, která se vzápětí promění v tornádo a ničí stromy i domy. Občas si odpočine, nechá tě nadechnout. Pak zas rozpoutá hotové peklo.

Náš odborný poradce Michal Nanoru minule poznamenal, že do playlistu dáváme nepochopitelně starý věci. Nechci vidět, co řekne na tohle. Rok 1983, ponor do temných hlubin trash metalu. Am I Evil? Yes I Am! Můžu za to? Ne. Hetfield je můj Pán.

Johnny, 17 let

Maove

Kid Cudi Pursuit of Happiness

Johny Said The Number Everybody Parta, co se nazývá indie alternativou, skoro až rock´n´rollem, je z Nového Jičína a na profilu má opičku se slovem Jupííí. Šanci jim dali i na Bandzone (http://bandzone.cz/johnysaidthenumber), normálně jim zavolali. Doporučuju vám je i já.

TENSTA Pět důvodů proč ne: 1. Pseudonym si vybral podle stockholmského předměstí, kde vyrůstal.

To je, jako kdyby si tady někdo říkal Adam Jižák, Adam Bohunice, nebo Adam Janov.

Trapas…

2. Beaty elektronický až hanba, ale říká tomu hip hop. Studio má v kuchyni a snad v každým tracku zmiňuje, že kalhoty si rozhodně kvůli nikomu do pasu vytahovat nebude. Pozér…

3. Máme svoje rappery, co tohohle švédskýho „slavíka“ hravě strčej’ do kapsy.

4. Donedávna dělal v kanclu u Microsoftu.

Chacha.

5. Tu švédskou Grammis a DeeJay ocenění dostal stejně jenom nějakým nedopatřením.

Seda, 17 let

Vypsaná fixa Iluze Pohodová kytarovka od starých známých ze San Piega s textem, který vás nutí přemýšlet o tom, jak naděje umírá poslední, ale nakonec je stejně po ní. Pro mě v poslední době nejlepší výlet do oblasti dejà vu!

Hanny, 17 let

My Chemical Romance The End Ta písnička se mi teď hodně líbí. Něčím je ohraná a stará, něčím ale strašně zvláštní a hluboká. Myslim tim, že má v sobě úplnou sílu.

Kosák, 16 let Tipy tentokrát obstarala Seda Dzholdosheva, studentka z Prahy.

K8

W W W.REDWAYMAG.CZ

11

Kid Cudi – nejskloňovanější jméno roku 2009 hned po Baracku Obamovi.

V září vydal velmi podařené album Man On The Moon: The End Of Day, na kterém najdete provařené Day ’n’ Nite.

Nicméně já jsem vybral Pursuit of Happiness, ke kterému vznikl super klip. Co tím básník chtěl říct, to už nechám na vás. YouTube volá!

Pasta

Rifoki Zombie Attack Sir Bob Cornelius Rifo – hlava, rohy i ocas pekelných The Bloody Beetroots a Steve Aoki – DJ a boss labelu Dim Mak, se společně vracejí po šílené spirále na začátek své hardcore a punkové puberty. Myslím, že musíme čekat hodně ostrý rok, protože tímhle singlem to teprve začíná. Back to the roots!

Kay ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++

this [ðis]: tento, tato, toto, tenhle, tahle, tohle (zájmeno) und [unt]: a (spojka) diss [dys]: 1. středomořská travina (podst. jm), 2. nerespektovat, neoceňovat, nevážit si (slang. sloveso)

Out of control. Hugo Toxxxe nemůžete kontrolovat, on kontroluje vás. Jedovatej jak muchomůrka zelená, ale jasně – je to zábavný. Tak ukažte, jak jste tvrdý a na info@redwaymag.cz mu pošlete svoji fotku.

Uvidíme, jak se příště budete smát! text: Hugo Toxxx, www.myspace.com/therealhugotoxxx foto: Lada Candy Firchová

Pokud nevíš, který trend následovat, následuj všechny. V nejhoršim skončíš v leopardí sukni, legínách a s chlupatou kabelkou.

Chlupatá kabelka... To už je zřejmě jediný místo, kde smíš mít dneska porost.

Tak tohle je ovšem kočka. Neni nad to, když se někdo umí vyfiknout. Pěkně podtrhnout svoje přednosti. Všichni se pak kolem vás motaj a věnujou se vám.

Nasadíte smyslný výraz, budete rovně stát a necháte vynikat svůj šarm.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

Kozačky… Už samo to slovo mě rozesmívá.

Moc by mě zajímalo, jestli má tahle holka bordel v koupelně. Vidim špinavý umyvadlo, opatlaný lahvičky od krémů a šamponů, vlasy ve vaně. Deodorant styl.

Amatér. Fake. Má pleť jak miminko, řek bych, že to prostě hraje. Vybral si čistou popelnici, aby mu máma nenadávala, že se umazal.

12

Tady si můžeš ověřit, že i černoši se opalujou. Sleduj dvoubarevnost! Taky bych se vsadil, že je ten kluk do něčeho namočenej.

Takhle má nejspíš vypadat člověk po přečtení školního časopisu RedGay, eee…

RedWay. Fanoušek.

KNIHA

KNIHA

Život mi pije krev Jessica Abel, Warren Pleece, Gabe Soria BB/art, 2009

Letní blondýnka Adrian Tomine BB/art, 2008

K Kina tuhle zimu zaplavuje jeden horor za druhým.

Upíři ale nemusejí být jenom U černobílí č (ehm, černočerní n ). V grafickém románu Život Ž mi pije krev poctivě makají m v zapadlé večerce a vykecávají se tak, že by se s za to nemuseli stydět ani v How I Met Your Mother.

Taky T podléhají závislostem, sledujou s podivnou telenovelu a zamilovávají se, až to bolí.

A neumějí přestat. Život mi pije p krev je komiks o upírech, ale a klidně by mohl bejt o vás, o vašem bráchovi bráchovi, nebo o tom frea freakovi z vedlejší třídy. Proto je to tak zábavný a cool. +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

J Jeden z nejlepších komikssových příběhů současnosti sse nedávno dostal do zapráššených regálů Levných knih.

Někde N tam, mezi meditačními n příručkami, atlasy hub a encyklopediemi akvarijních rybek ry na vás čeká story prosáklá s smutnou mezilidskou závislostí z a hořkosladkými eskapádami e sympatických lůzrů. lů Pointy jsou ostré jak nože n Horsta Fuchse, cena však v mírná, pouhých 79 7 kaček. (Za stejnou cenu tam ta teď taky zakopnete o komiks Jak si nahrabat jako pornohvězda, porn ale koho by takový věci zajímaly, že jo.) +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

CD

FILM

Chew Lips Unicorn

O kapitalismu s láskou (Capitalism: A Love Story) Michael Moore

K Kompilačky elektronického labelu Kitsuné kdysi h dokázaly vyvrhnout kapely d jako Klaxons, Hot Chip nebo ja Hadouken!

H Nějakej ten pátek už u jdou ale do kopru. Stejně jako ja většina electropopové s scény, kterou převálcovaly v všechny ty flanelkové neos shoegaze skupiny. Sem tam s ale pořád najde pěkně osse tr jehla v kupce vaty. Chew trá L Lips jsou tříčlenná parta z Londýna, obyčejná děcka s neobyčejným talentem.

R Rehabilitujou slovní spojení dance-pop mají pár svěžích klipů dance-pop, klipů, na které se můžete dívat i víckrát než jednou. Jejich lednový debut Unicorn chytne a nepustí. Nasládlé a okamžité hitovky zahřejou na celou zimu. Taková Little Boots se svědomím. +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

M Michael Moore je asi nejznámější dokumentarista světa, m i když dokumenty v čistém slova s smyslu vlastně netočí.

Moore M tlačí na emoce a není spokojený, s dokud necákají k slzy nebo se nebouří d davy.

Přehání a manipuluje s divákem jak s hadrovou p panenkou.

Takže nepřekvapí, ž se v době finanční krize že ro rozhodl shrnout svoje názory n americkou demokracii na a kapitalistickou (no, spíše e extrémně liberalistickou) s společnost, co časem zaprosebe Moore není bláze dala sama sebe. blázen. Sem tam narazí na trefné i vtipné argumenty, pro které se film vyplatí vidět. Jenže tady u nás, ve střední Evropě, budeme ke každému vyhraněně levičáckému postoji ještě nějaký ten rok sakra opatrní. A to není špatně, aby bylo jasno. +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

W W W.REDWAYMAG.CZ

13

stranu připravila Michaela Hečková

! " # $ " %&' ( %) *% !+ $ ,! '%$ *' " (' *' ' -

! "! '

1. Poťli svÊ jmÊno a přesnou adresu na mail: mujredway@redwaymag.cz 2. Mailem ti přijde potvrzení objednåvky.

3. V nejbliŞťím Ä?Ă­sle, kterĂŠ ti doruÄ?Ă­me poĹĄtou, bude sloĹženka.

Tu zaplatĂ­ĹĄ na poĹĄtÄ› nebo pĹ™es bankovnĂ­ ĂşÄ?et.

Takhle zĂ­skĂĄĹĄ celkem 4 Ä?Ă­sla RedWaye.

1 ks = 20 KÄ? (+ poĹĄtovnĂŠ 15 KÄ?)

PĹ™edplatnĂŠ na 4 Ä?Ă­sla = 4 x (20+15) = celkem: 140 KÄ?

1. Pedagog (pedagoĹžka) poĹĄle na mail mujredway@redwaymag.cz

pĹ™esnou adresu a nĂĄzev ĹĄkoly, svĂŠ jmĂŠno a poÄ?et poĹžadovanĂ˝ch kusĹŻ. Ĺ kola (třída) si mĹŻĹže Ä?asopis objednat na 4 Ä?Ă­sla dopĹ™edu, NEBO objednĂĄvat kaĹždĂŠ Ä?Ă­slo zvlĂĄĹĄĹĽ (to mĂĄ vĂ˝hodu, Ĺže se dĂĄ mÄ›nit poÄ?et ks; mailem jen potvrdĂ­te, kolik chcete vĂ˝tiskĹŻ od dalĹĄĂ­ho Ä?Ă­sla).

2. Na mail ťkoly (třídy) přijde potvrzení objednåvky.

3. S nejbliŞťí dodĂĄvkou Ä?asopisĹŻ pĹ™ijde podle dohody faktura nebo sloĹženka.

5 aĹž 10 ks – objednat lze: 5, 6, 7, 8, 9 nebo 10 ks od Ä?Ă­sla – cena za 1 vĂ˝tisk je 20 KÄ? (+ poĹĄtovnĂŠ za kus 10 KÄ?) – Příklad: za 5 ks od jednoho Ä?Ă­sla se zaplatĂ­ = 5 x (20 + 10) = 150 KÄ? tj. 100 KÄ? za Ä?asopisy + 50 KÄ? za poĹĄtovnĂŠ 11 aĹž 40 ks – objednat lze: 11, 12, 13, ... aĹž max. 40 ks od Ä?Ă­sla) – cena za 1 vĂ˝tisk je 20 KÄ? (+ poĹĄtovnĂŠ za kus 5 KÄ?) – Příklad: za 20 ks od jednoho Ä?Ă­sla se zaplatĂ­ = 20 x (20+5) = 500 KÄ? tj. 400 KÄ? za Ä?asopisy + 100 KÄ? za poĹĄtovnĂŠ za 30 ks od jednoho Ä?Ă­sla se zaplatĂ­ = 30 x (20+5) = 750 KÄ? tj. 600 KÄ? za Ä?asopisy + 150 KÄ? poĹĄtovnĂŠ Pokud potĹ™ebujete poradit, napiĹĄte nĂĄm na mujredway@redwaymag.cz.

ÄŒĂ?SLO 4, 2010 | ROÄŒNĂ?K II

14

MODS A ÚSVIT SUBKULTUR Hippies, punkeři, freeteknaři, rockeři, novoromantici, raveři, metalisti, hiphopeři, emaři a další... těmhle skupinám mladých lidí, které sjednocuje to, do čeho se oblékají, jak se češou, jakou poslouchají muziku, případně jaké mají názory a co dělají každý pátek večer, se říká subkultury. text: Ondřej Formánek, foto: archiv

První subkultury teenagerů začaly vznikat pár let po druhé světové válce, kdy západní společnost zbohatla natolik, že i mládež z chudších vrstev poprvé v dějinách získala to, čemu se říká volný čas. Poválečná generace dětí nemusela hned po ukončení základního vzdělání nastoupit do práce, jak bylo do té doby obvyklé. Dodejme, že subkulturám se už od začátku dařilo líp ve velkých městech, kde žije a kde se setkává velké množství

W W W.REDWAYMAG.CZ

lidí pod třicet, než na malých vesnicích, kde většinou chcíp´ pes. K jejich vzniku taky přispěl rozvoj popkultury a médií: filmy, muzika, časopisy a rychle se šířící televize dokázaly sjednotit milióny teenagerů v lásce a nenávisti k několika zpěvákům, kapelám, hercům a herečkám a hlavně v názoru, že život přináší smysl a vzrušení a svobodu úplně na jiných místech než u plotny, v nedaleké fabrice nebo v knajpě na rohu.

15

Móda a moderna

od anglických pivnic nezavíraly povinně už v jedenáct večer. Mods chtěli žít rychle, na plný pecky a dlouho do noci, a pivo přece člověka akorát otupuje. K tomu, aby měli čistou hlavu a byli neustále cool, hip, chytří a ve střehu, si mods často vypomáhali amfetaminy (kdybyste to náhodou nevěděli, amfetamin je např. pervitin).

Ale počkat, jak jde ideál „života s čistou hlavou“ dohromady s fetováním?

Jednou z prvních subkultur byli mods (což je zkrácenina ze slova modernists, tedy modernisté). Objevili se někdy na konci padesátých let minulého století v Londýně a nešlo je přehlédnout – byli posedlí oblečením a módou, hlavně tou, která přicházela z Itálie. V tom se lišili od anglických rockerů, kteří se objevovali spíš na venkově a v menších městech, nosili černé kožené bundy „křiváky“, obvykle vylepšené kovovými cvoky, nášivkami a plackami, kožené kalhoty nebo džíny Levi´s, trička a motorkářské boty. Rockeři měli napomádované a vyčesané vlasy jako Elvis Presley, jehož hudbu milovali, stejně jako rychlou jízdu na očesaných vytuněných motorkách a pití piva v tradičních anglických hospodách.

Mods měli rockery za vidláky. Místo u piva se scházeli v oblíbených kavárnách, které na rozdíl

No, zaprvé, mods se nechtěli zmastit, droga pro ně nebyla cílem, ale pouze prostředkem k ostřejšímu vnímání a bystřejšímu uvažování. A zadruhé, amfetaminy byly v té době v Británii legální, daly se běžně sehnat v lékárně. Mods je tedy za drogu ani nepovažovali, dívali se na ně stejně jako my dnes na energy drinky – víme, že nejsou zdravé, ale jejich užíváním nepřestupujeme žádný zákon.

V kavárnách a klubech, kde se mods scházeli, hrál většinou jukebox nebo DJ, co pouštěl z vinylů věci, které v těchhle spolcích frčely: moderní jazz, černý americký soul, jamajské ska a pár anglických kapel, které se mods rozhodli vzít na milost, např.

The Who, The Kinks nebo Small Faces. Místo motorek si pořizovali malé elegantní italské skútry Vespa a Lambretta, obratné a šikovné pro rychlé přesuny po městě. Sledovali francouzské a italské art filmy, četli americké beatniky (hnáni horečnatou touhou prožít až do dna každou letící vteřinu, jak to předváděl Jack Kerouac), francouzské existencialisty a italské časopisy o módě.

Protože móda mods spojovala a definovala. Byla jejich revoltou

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

16

proti tehdejší rozkastované společnosti, ve které se tradičně dobře oblékali jen ti „nahoře“. Mods pocházeli sice z chudších poměrů, ale měli vysoké estetické nároky. Skútr Vespa byl sice lacinější než motorka, zato nepoměrně víc cool – zvlášť, když se přelakoval a vyzdobil hroznem mlhovek a zrcátek, jako sako hrdého dandyho. Konečně právě dandysmus, tohle punkové hnutí mladých šlechticů devatenáctého století, inspiroval mods k výstřední originalitě, zdobnosti a barevnosti oblečení, zároveň se jim ale šíleně líbila moderní strohost košil od Freda Perryho nebo Bena Shermana, jednoduchá elegance roláků a baretů, které nosili francouzští bohémové, účes mladého Jeana-Paula Belmoda z filmu U konce s dechem a pop art Andyho Warhola.

Mods si na vzhledu zakládali tolik, že pracovní týden často přežívali o chlebu a vodě, jen aby v pátek bylo dost peněz na nákupy a zábavu. Rockeři je považovali za floutky a primadony, kvůli čemuž mezi oběma subkulturami docházelo k častým rvačkám, které během letních prázdnin přerůstaly v hromadné bitvy, jichž se účastnily stovky lidí na obou stranách. Mods byli sice estéti, ale zároveň drsní kluci z města, co k ráně neměli daleko. Koneckonců, v závěru šedesátých let, kdy mods vycházeli z módy a místo nich přišli hippies, psychedelická hudba a halucinogenní drogy, se z jejich tvrdého jádra vytrhla skupina, která se vydala samostatným směrem. Začali si říkat skinheads. Tvrdí bitkaři z ulice, kteří však tehdy ještě neměli s dnešníma náckama nic společného. Jejich příběh se dočtete až v příštím čísle RedWaye.

1. Za místo vzniku hip hopu na počátku 70. let je obecně považován: a) Kingston, Jamajka b) Bronx, New York c) Juneau, Aljaška

CO NEVÍTE O HIP HOPU… a bojíte se na to zeptat, abyste se neztrapnili? Ověřte si své znalosti v testu Kaye Buriánka, hodnocení najdete na www. redwaymag.cz v sekci Co se nevešlo do časopisu.

W W W.REDWAYMAG.CZ

2. Zkratka MC znamená: a) Master of Ceremony b) Master of Crematory c) Master Casette 3. Členové Run D.M.C., jedné z prvních hiphopových kapel, která dosáhla celosvětového úspěchu, ovlivnili módní trendy tím, že nosili teplákovky a boty značky: a) Nike b) Prestige c) Adidas 4. Beatboxing je: a) Tanec sibiřských šamanů b) Vytváření rytmů a beatů ústy c) Boxerský slangový výraz pro údery pod pás 5.První skupinou, která defi novala prolnutí metalu s hip hopem (rap metal) společnou skladbou Bring The Noise s thrashmetalovými Anthrax, byli:

a) EPMD b) Eric B & Rakim c) Public Enemy 6. Podivně roztěkaně vyhlížející MC z Public Enemy, zvaný Flavor Flav, je známý také pro svůj obrovský budík pověšený na krku. Má ho, protože: a) V době, kdy měl problémy s drogami a nechodil včas na zkoušky, ho dostal od ostatních členů jako dárek. b) Public Enemy během koncertu rádi sledují, kolik času jim ještě zbývá do konce. c) Bez zjevného důvodu, je to blázen.

7. Které slovo rapeři beztrestně používají ve svých skladbách a vzájemně se jím oslovují, ale pro bělocha je jeho používání – zvlášť v přítomnosti Afroameričana – absolutně nepřípustné? a) bitch b) nigga c) fella 8. Politické militantní hnutí, často obviňované z „černého rasismu” a v počátcích hip hopu vydatně podporované černoš-

17

skými rapery, se jmenovalo: a) Black Panthers b) Black Gangstas c) Black Beans 9. Jako první protlačili rapovou desku až na vrchol amerického žebříčku běloši Beastie Boys.

Jak zní její název? a) Hello Nasty b) Licensed to Ill c) Check Your Head 10. Eminemova hlavní herecká role byla ve fi lmu: a) Titanic b) 8 Mile c) 8 mm 11. Za první českou hip hopovou kapelou jsou považováni: a) J.A.R. b) PSH c) Manželé 12. Nejznámější a nejvlivnější tuzemská hiphopová crew a zároveň hudební a knižní vydavatelství se jmenuje: a) Big Loss b) Black Moss c) Big Boss Text: Kay Buriánek

18

ILUSTRACE: Marie Hladíková a Tomáš SouĀek 19

aneb Hitparáda našich špatných návyků a závislostí text: Pepe Švejda a Martina Overstreet foto: Tomáš Třeštík, Reflex • Ilustrace: Yulia Yakushova, www.rougebird.com supervize: PhDr. Ivan Douda, Drop In

Co pravda je Občasné užívání drog může vést k nadužívání. Nadužívání ještČ není závislost, ale psychický stav, kdy þlovČk touží po droze natolik, že pro její získání zaþne postupnČ lhát, krást, manipulovat ostatními, stane se nespolehlivým a nesnesitelným.

Závislost vzniká u některých lidí snadněji. ýím je vČk uživatele nižší, tím je vyšší riziko závislosti. Dále jsou ohroženi pĜedevším lidé s problémy ve škole (chování, prospČch, obČti šikany), se špatným rodinným zázemím (týrání, sexuální zneužívání, nedostatek péþe, nepodnČtné prostĜedí), s neupevnČným hodnotovým systémem (nevyjasnČnost životních cílĤ, nedostatek zájmĤ atd.) a s genetickými pĜedpoklady (závislost u rodiþĤ).

Není pravda, že každý, kdo bere drogy, skončí jako rozpadlá troska a zemře na předávkování.

VezmČte si napĜíklad jakoukoliv starou kulturu – v každé mČly drogy své místo pĜi náboženských a spoleþenských obĜadech. Na to, aby se jich zúþastnili jen lidé pĜipravení, pouþení a zpĤsobilí, kteĜí nebudou ohrožovat sebe ani okolí, dohlížel šaman. Fungovalo to zĜejmČ dobĜe, jenže dneska je jiná doba. Šamany nevedeme, zato drogy si mĤže na rohu koupit každý Venca. Podle toho to taky vypadá… I pĜesto je mezi uživateli daleko víc tČch, kteĜí mají na drogu návyk, ale z lékaĜského hlediska ještČ nejsou závislí. Rozdíl mezi užíváním drog a závislostí je v tom, že v prvním pĜípadČ je berete, abyste si život víc užili, v druhém už jen proto, abyste se pĜi životČ udrželi. Návyku se zbavíte sami (není to nic pĜíjemného, ale pokud máte dostateþnČ silný dĤvod, jde to), závislost je však nemoc, se kterou je lepší zajít k doktorovi. Nutit závislého, aby pĜestal, je jako nutit þlovČka se zlomenou nohou, aby chodil.

KNIHY

ZÁVISLOST JAKO TÉMA

My děti ze stanice ZOO Jedna z nejslavnějších knih o drogách vůbec.

Sestavená z výpovědí narkomanky Christiane F. dvěma novináři (předpokládám, že jeden byl hodný a druhý zlý). O životě na ulici, o partě, která se ztenčuje, jak její členové umírají, a o životě, který vyplňuje už jen shánění další dávky. Příběh vyprávěný upřímně a bez lítosti. Zajímavý je i doslov. Autorka se po úspěchu knihy stala celebritou, ale cestu ze závislosti jí to neusnadnilo.

UVÁDÍ MARDOŠA Z TATA BOJS

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

K návykovým látkám přistupujte s velkým respektem. Na cestČ „za poznáním” se kromČ napĜ. smrtelného pĜedávkování mĤžete lehce nakazit žloutenkou, pohlavní chorobou a HIV/AIDS. Vylouþené nejsou ani problémy se zákonem, nechtČné tČhotenství, vyhazov ze školy atd. Pokaždé, když si nČco kupujete u dealera, riskujete život – pĜece nevíte, co vám do toho pĜimíchal, a že pĜimíchal, na to se mĤžete spolehnout!

Každý drogový experiment mĤže zmČnit vaši psychiku a vždy se podepíše na zdraví.

A na konec: závislost srovnatelná s tou „klasickou” drogovou mĤže vzniknout i na druhém þlovČku, na jídle, televizi, sexu, práci, moci... Takže bacha!

20

Fotografie jsou z natáčení dokumentárního filmu KATKA, který zachycuje čtrnáct let zápasu mladé narkomanky s drogovou závislostí. Film režisérky Heleny Třeštíkové vstoupí do českých kin 25. února 2010.

Marihuana TRÁVA, MARJÁNA, MARY-JANE, SKÉRO, SKUNK, HAŠ

THC (delta-9-tetrahydrokanabinol).

PŮVOD: Himálaje, Indie. Marihuana je pČstována jako halucinogen více než 2000 let.

Jejím bratrem je hašiš, lepkavá pryskyĜice z rostlin konopí, stlaþená do malých nahnČdlých kouskĤ.

ZPŮSOB UŽITÍ: KouĜení, konzumace potravin/ nápojĤ obsahujících drogu.

CO TO DĚLÁ: PĜíjemný, uvolnČný a povznášející stav, þasté záchvaty smíchu a hlad. Po odeznČní úþinku se mĤže dostavit zmatenost, únava a otupČlost. THC se ukládá v organismu, jeho pĜítomnost v tČle je možné prokázat i po nČkolika týdnech.

RIZIKO ZÁVISLOSTI: To, že na trávČ si nelze vypČstovat závislost, je mýtus. Vzniká podobnČ jako na nikotinu.

PŘÍZNAKY ZÁVISLOSTI: Typické zhulky (ti, co ÚČINNÁ LÁTKA:

hulí každý den) jsou lehce zpomalení, trpí poruchami krátkodobé pamČti a ztrácejí motivaci pro bČžné aktivity. Psychickou závislost lze pĜekonat (i když obtížnČ) a selhání jsou vždy možná. ýasto pĜitom pĜichází deprese, náhlé zmČny nálad a zmatenost.

PŘÍZNAKY PŘEDÁVKOVÁNÍ: ýasto nevolnost a silný pocit úzkosti, zmatenost, srdeþní slabost, zvracení.

PRVNÍ POMOC: UklidnČní a hlídání, osobní podpora, v extrémních pĜípadech lékaĜ (ohrožuje sebe þi okolí, bezvČdomí).

ZDRAVOTNÍ RIZIKA: Marihuana má sice rĤzné léþivé úþinky, na druhou stranu jeden joint obsahuje stejné množství rakovinotvorných látek jako vykouĜení pČti cigaret. Hulení poškozuje srdce a imunitní system, u mužĤ zpĤsobuje ztrátu chuti na sex až impotenci, ženám narušuje menstruaþní cyklus.

STATISTIKA: V ýR vyzkoušelo marihuanu nebo hašiš aspoĖ jednou v životČ

Alkohol ALKÁČ, CHLAST, KALENÍ, ŠŇAPS

Etylalkohol (C2H5-OH) získáván kvašením.

PŮVOD: PĜed 5000 lety bylo v Mezopotámii vyrobeno z chmelu první pivo. Víno lidé znali ještČ o 2000 let dĜíve. Ve starovČkých Aténách trestali opilost smrtí.

CO TO DĚLÁ: OdstraĖuje zábrany, zpĤsobuje euforii, veselost, pĜípadnČ podráždČnost a agresi pramenící z náhle zvýšeného sebevČdomí. Po odeznČní úþinkĤ pĜichází ÚČINNÁ LÁTKA:

FILMY

Trainspotting

Sid a Nancy

Hned v úvodu další slavné knihy (a předlohy ještě slavnějšího filmu) odpovídá hlavní hrdina Renton na důležitou otázku: Proč lidi berou drogy, když vědí, že jim hrozí závislost? Odpověď: Právě proto.

V závislosti lze – aspoň zpočátku – najít svobodu a smysl života. Najednou máte po starostech, co se sebou. Braní a shánění drog se stane vaším zaměstnáním na plný úvazek, při kterým už nemáte čas hloubat nad tím, proč vlastně žijete. Nechcete koukat na televizi, leštit auto a šetřit na novou sekačku jako vaši rodiče? Tak vzhůru do závislosti, ale nakonec… je to stejně nanic, no.

W W W.REDWAYMAG.CZ

45 % šestnáctiletých stĜedoškolákĤ (ESPAD, 2007) a 20 % mČlo s touto drogou zkušenost již pĜed 13. rokem. Po celém svČtČ kouĜí marihuanu 158,8 milionu lidí, což je více než 3,8 % obyvatelstva planety. V roce 2008 byly nalezeny stopy THC v krvi u 37 pĜípadĤ umrtí, pĜímé smrtelné pĜedávkování však nebylo nikdy prokázáno.

Samozřejmě, že Punk’s not dead, ale pro Sida Viciouse a Nancy Spungen to už bohužel neplatí.

Oba jsou dead forever. Syrový film režiséra Alexe Coxe z roku 1986 ukazuje nejen závislost na tvrdých drogách, ale i jejich závislost jednoho na druhém.

Kombinace obojího je dostane tak daleko, jak jen lze v životě zajít – na jeho konec. Feťácký Romeo a Julie. V roli Sida tehdy ještě neznámý, ale už skvělý Gary Oldman.

21

kocovina – bolesti hlavy, žízeĖ, žaludeþní nevolnost, výpadky pamČti, celková únava.

RIZIKO ZÁVISLOSTI: Alkohol je zákonem povolená, pĜesto pro nČkoho tvrdá a silnČ návyková droga. Závislost na nČm je nevyléþitelná choroba, kterou lze jen stabilizovat.

U mladých lidí do 20 let vzniká závislost 10x rychleji než u dospČlých. Bezpeþná dávka pro dospČlého je podle expertĤ ze SvČtové zdravotnické organizace (WHO) asi jedno velké pivo nebo 2 deci vína dennČ.

PŘÍZNAKY ZÁVISLOSTI: Bez drogy neklid, tĜes rukou, úzkost, podráždČnost, nespavost, nevolnost. ýasem se objevují poruchy pamČti a soustĜedČní, deprese, halucinace nebo sebevražedné tendence. Po dlouhodobém užívání mĤže vysazení alkoholu ohrozit život.

PŘÍZNAKY PŘEDÁVKOVÁNÍ: Únava, zvracení, blednutí obliþeje, necitlivost, inkontinence (pomoþení se), bezvČdomí, zástava dechu.

SMRTELNÁ DÁVKA: 4,5 promile alkoholu v krvi. Poþet promile lze vypoþítat na www.alkoholmetr.cz PRVNÍ POMOC: OkamžitČ volejte 155. Než záchranka pĜijede, udržujte opilého pĜi vČdomí. Když nic nezabírá, dejte mu facku nebo ho polijte studenou vodou. Nesnažte se ho probrat þernou kávou, nepomáhá to.

ZDRAVOTNÍ RIZIKA: OnemocnČní jater, poškození nervového systému (poruchy pamČti, psychózy), oslabení imunity (vČtší riziko infekcí a nádorĤ, u žen pĜedevším rakovina prsní žlázy).

STATISTIKA: V ýR se dČti setkávají s alkoholem prĤmČrnČ v 11 letech, což je nejdĜíve

Nikotin CIGÁRA, CÍGA, ŽVÁRO, CIGINA

Alkaloid v listech tabáku.

Jižní Amerika, kde tabák používali indiáni pĜi náboženských rituálech. Do Evropy jej pĜivezli námoĜníci Kryštofa Kolumba roku 1492, cigarety však byly až do zaþátku 20. století, kdy se zaþaly strojovČ vyrábČt, neznámým pojmem.

ZPŮSOB UŽITÍ: KouĜení, žvýkání speciálního tabáku, šĖupání nebo nikotinové náplasti a žvýkaþky. ÚČINNÁ LÁTKA:

PŮVOD:

KLIPY

Opustit Las Vegas

Věra Bílá & Kale — Ma Dza Nikhaj

O tom, že alkohol není o nic méně nebezpečná droga jen proto, že je legální, vypráví film Opustit Las Vegas. Nicolas Cage v něm představuje alkoholika, který se rozhodne ve městě, kam se sjíždějí hraví lidé z celého světa, trochu připít, rozhodně však ne na zdraví. Brzy je zřejmé, že opustit Las Vegas nemíní jinak než nohama napřed. Do cesty se mu připlete láska, ale může jeho rozhodnutí ještě něco zvrátit?

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

v EU. PČtatĜicet procent dČtí ve vČku 10 let už alkohol vyzkoušelo. TĜináct procent dČtí ve vČku 13-15 let se opije 3× do mČsíce. Na nemoci zpĤsobené alkoholismem zemĜe v ýR roþnČ asi 4000 mužĤ a 2000 žen.

Nevím, o čem ta písnička je, romsky neumím. Ale obrazově je to celkem jasné. Celá kapela včetně zpěvačky posedává u herních automatů a zkouší své štěstí. Na chvilku se na zpěvačku usměje, ale karta se brzy obrátí, automat opět vítězí a její výhru nacucává zpět. Rozhodně se nejedná o přehnaně umělecký videoklip, skoro bych řekl, že je malinko toporný, ale kolik jich kdy bylo o gamblerství natočeno? Pravda je, že to není příliš fotogenické téma.

22

ýlovČk se pĜi kouĜení krátkodobČ uvolní, lépe se soustĜedí a odstraní stres.

RIZIKO ZÁVISLOSTI: Nebezpeþí silné psychosociální závislosti – ranní kouĜení s partou pĜed školou je zpoþátku spoleþenským rituálem, pozdČji však na nikotinu vzniká psychická i fyzická závislost. PĜi kouĜení si zvyknete na celou Ĝadu vČcí. Je to chuĢ, vĤnČ, zamČstnání rukou, kamarádi, co kouĜí s vámi apod. Nakonec už kouĜit nechcete, ale musíte.

PŘÍZNAKY ZÁVISLOSTI: PĜi nedostupnosti drogy nervozita, nesoustĜedČnost, podráždČnost, nespavost, bolesti hlavy, deprese.

PŘÍZNAKY PŘEDÁVKOVÁNÍ: Bolesti hlavy, podráždČní sliznic (škrábání v krku), tlak na hrudníku a žaludeþní nevolnost. Otrava nikotinem je spíš výjimeþná (smrtelná CO TO DĚLÁ:

W W W.REDWAYMAG.CZ

dávka se pohybuje okolo 80 mg nikotinu v krvi, z jedné cigarety pĜechází do krve asi 0,25 mg), projevuje se napĜíklad cyanózou (modré zabarvení kĤže a sliznic zpĤsobené nedostateþným okysliþením), zvýšeným tepem, pocením, kĜeþemi a ztrátou vČdomí.

PRVNÍ POMOC: V pĜípadČ cyanózy volejte okamžitČ lékaĜe.

ZDRAVOTNÍ RIZIKA: KornatČní tepen, infarkt myokardu, mozková mrtvice, žaludeþní vĜedy, rozedma plic, rakovina plic a hrtanu.

STATISTIKA: Asi þtvrt milionu kuĜákĤ v ýR je mladších 18 let. DennČ kouĜí 25 % stĜedoškolákĤ. PrĤmČrný vČk, kdy þlovČk vykouĜí první cigaretu, je v Praze kolem 10 let.

Extáze KOULE, EXTOŠKA, ÉČKO, PILULE, XTC

MDMA (3,4-methylendioxyN-metylamfetamin).

PŮVOD: Na zaþátku 20. století byla vyvinuta jako pĜípravek pro zhubnutí. V polovinČ 80. let se s nástupem hnutí rave stala nejoblíbenČjší taneþní drogou.

ZPŮSOB UŽITÍ: Spolknutí tablety, šĖupnutí rozdrcené tablety, vypití v nápoji.

CO TO DĚLÁ: Zvyšuje fyzickou výdrž, prohlubuje laskavost, toleranci, pocit sounáležitosti a schopnost vcítit se do druhého þlovČka. Úþinky odeznívají po nČkolika hodinách, v dojezdu únava, nespavost, nevolnost, špatná nálada.

RIZIKO ZÁVISLOSTI: Chemická pĜíbuznost s pervitinem, pĜi dlouhodobém užívání exisÚČINNÁ LÁTKA:

X-Press 2 featuring David Byrne — Lazy

DIVADELNÍ HRA

V tomhle klipu je hezky znázorněno, jak nás naše vlastní pohodlnost pomalu dovádí k absolutní závislosti na technických vymoženostech, kterými se tak rádi obklopujeme. No, dokud všechno funguje, tak v zásadě není žádný problém...

Hurvajz, nefetuj!

Rovnou se přiznám, že jsem na tom v divadle nebyl. A bojím se, že bych byl zklamaný, protože mě nebaví, když figurky z mého dětství najednou vskočí do žhavé současnosti a začnou poučovat.

Ale třeba se mýlím. Každopádně poselství může mít už jen samotná existence takové hry. Třeba takové, že každá závislost z nás dělá loutky. Za nitky samozřejmě tahá někdo jiný. A nemusí to být zrovna Štáchová.

23

Zkušenost s lysohlávkami má podle výzkumĤ 15 % stĜedoškolákĤ v ýR. STATISTIKA:

LSD PAPÍR, TRIP, SUPERMAN, VÝLET

Roztok diethylamidu kyseliny lysergové.

PŮVOD: V roce 1938 získán z námele (plísĖovitá houba postihující žito), úþinky objeveny až v roce 1943. Používáno k vojenským a lékaĜským experimentĤm.

V 60. letech minulého století se LSD trip stal pĜímo symbolem amerických hippies.

Timothy Leary, profesor Harvardské univerzity a psycholog, propagoval LSD jako prostĜedek k rozšiĜování vČdomí.

ZPŮSOB UŽITÍ: Obvykle distribuováno jako papírový þtvereþek napuštČný LSD, který se nechá rozpustit pod jazykem.

CO TO DĚLÁ: Zrakové a sluchové halucinace, zmČna vnímání prostoru, þasu, vlastního tČla, osobnosti, myšlení i názorĤ. To mĤže být nČkdy pĜíjemné a pak si þlovČk pĜipadá jako Alenka v Ĝíši divĤ, jindy (a opravdu to nelze dopĜedu odhadnout) se rozjede „bad trip”; noþní mĤra provázená silnou zmateností, sklíþeností, až panickou hrĤzou a pocitem zešílení. StejnČ jako po lysohlávkách se vždy zhorší schopnost rozumného úsudku a pudu sebezáchovy. ýlovČk tak mĤže vyskoþit z okna, protože se mu zdá, že umí létat, nebo se zastaví uprostĜed rušné kĜižovatky, aby mohl pozorovat západ slunce apod.

RIZIKO ZÁVISLOSTI: Na LSD neexistuje návyk. K dalším tripĤm uživatele lákají pouze silné zážitky, které bČžná realita neposkytuje.

PŘÍZNAKY PŘEDÁVKOVÁNÍ: I malé množství mĤže mít silný úþinek, nejhorší stav (bad trip) po odeznČní úþinku drogy pomine, hrozí ale riziko, že vyvolá ve vašem mozku psychickou poruchu, které se už nezbavíte.

PRVNÍ POMOC: PĜi bad tripu je nutné, aby mČl ten na droze poblíž nČkoho, kdo ho uklidní a dodá mu pocit podpory a bezpeþí. DĤležité je, aby nebyl sám!

ZDRAVOTNÍ RIZIKA: Flashback neboli „hození zpátky”. I nČkolik dní po užití LSD se mohou náhle vrátit halucinace a další projevy tripu. Flashback nelze kontrolovat, hrozí pĜi nČm velké nebezpeþí úrazu (autonehoda, pád z výšky apod.).

STATISTIKA: Zkušenost s LSD mČlo v roce 2008 v ýeské republice 11 % studentĤ ve vČku do 24 let. ÚČINNÁ LÁTKA:

tuje riziko závislosti s podobnými pĜíznaky jako u ostatních stimulaþních drog.

PŘÍZNAKY PŘEDÁVKOVÁNÍ: V klubech, kde se extáze vČtšinou užívá, je dusné a nevČtrané prostĜedí, které v kombinaci se zvýšenou tČlesnou teplotou neúnavných extoškových taneþníkĤ mĤže vyvolat pĜehĜátí a dehydrataci organismu s následkem bezvČdomí nebo dokonce smrti. Samotné pĜedávkování extází nebývá smrtelné, a to ani po vysokých dávkách. Pokud je však kombinována s jinými drogami (alkohol, kofein, amfetamin), mĤže dojít ke smrtelné otravČ.

PRVNÍ POMOC PŘI PŘEDÁVKOVÁNÍ: V lehþích pĜípadech staþí pĜedávkovaného hlídat v rozmezí 4 až 5 hodin. ZaĜídit teplo, klid a dostatek tekutin (v klubech k tomu slouží chilloutová místnost). PĜi ztrátČ vČdomí je nutný lékaĜ.

ZDRAVOTNÍ RIZIKA: Poškození ledvin, jater, srdce a mozku STATISTIKA: Na svČtČ užívá extázi zhruba 9 milionĤ lidí ve vČku 15-35 let. V ýR ji nejménČ jednou užilo 12,4 % studentĤ do 16 let (výzkum z roku 2007, ESPAD) a dokonce až 20 % mladých lidí do 24 let.

Lysohlávka kopinatá HOUBIČKY, KLOBOUČKY, LYSOHLÁVKY, MUSHROOMS, ČESKÝ TRIP

Psylocibin, psylocin. Úþinky jsou známy tisíce let, u nás

ÚČINNÁ LÁTKA: PŮVOD:

znovuobjeveny pĜíslušníky hippies na konci 60. let minulého století. V souþasnosti nejrozšíĜenČjší pĜírodní halucinogen.

ZPŮSOB UŽITÍ: Konzumace sušených klobouþkĤ.

CO TO DĚLÁ: Halucinace, vnímání svČta z jiného pohledu, euforické stavy. PĜi pĜedávkování tČlesné projevy typu tĜes, neklid, pocení, zimnice, zvýšený tlak a tep. Množství úþinné látky v houbČ nelze odhadnout, což pĜináší velké riziko. Dáte si tĜi houby a budete na tom stejnČ, jako byste jich snČdli deset. Kdybyste ale snČdli deset hub, které by mČly stejnou sílu tČch tĜí, pak byste se z toho mohli zbláznit. Rozumíte?

Nestrašíme vás, ale houby se prostČ špatnČ kontrolují.

RIZIKO ZÁVISLOSTI: Stejné jako u LSD. PŘÍZNAKY ZÁVISLOSTI: Podobné jako u LSD. PŘÍZNAKY PŘEDÁVKOVÁNÍ: Úzkost, kĜeþe, bezvČdomí. Smrtelná dávka se pohybuje okolo 4 kg þerstvých hub, otrava s následkem smrti tedy není moc pravdČpodobná. Rizikem je zámČna lysohlávky za jiný (jedovatý) druh houby, nebo smrtelné úrazy a poranČní (pády z oken, dopravní nehody apod.)

PRVNÍ POMOC: V pĜípadČ bezvČdomí nutné volat ambulanci, v pĜípadČ dlouhotrvajících úþinkĤ (více než 12 hodin) psychiatra.

ZDRAVOTNÍ RIZIKA: Vážná a nenávratná poškození jater a ledvin, vznik srdeþní arytmie.

VÝTVARNÉ DÍLO

ádě itpar jších aší h n řeně í v š e z o m r s j yj ne m Drog těch va ný ili od ě uží d n a et . é ř l e m 4 s j 14 – 2 m ne ě ě t n i na k až skup dete u naj ko v é k ě ice r n v á b e l v ení č z v ru , nebo č c . n g o a Dok Ta m ay m pisu. .redw , w w w ylo v časo ag. cz m eb d way p os t ř e hy e r @ Co n fo i své ail in psát na m žete atu. ů m m nám e k té ř á t n e a ko m

Jiří Černický — Heroin Crystal Život člověka závislého na heroinu se, jak známe z literatury a filmů, odehrává ve stokách, špinavých bytech, případně na ulici. V co největším kontrastu k této realitě vytvořil Jiří Černický „feťácký luxusní set” nazvaný Heroin Crystal. Feťákův denní chleba: lžička, injekční stříkačka, zapalovač, vše vyvedeno v broušeném skle a zabaleno ve stylové vitrínce. Jen si šlehnout. Už samotná cena takového luxusního „nádobíčka” by s člověkem šlehla. Co přesně tím autor myslel, si ale musíte přebrat sami.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

24

red.), kde jsem si vymČĖovala nádobí. VČdČla jsem, že to chci pĜežít ve zdraví, až tĜeba jednou pĜijde chvíle, kdy se na to vykašlu.

První nástĜel si nepamatuju. BarvitČ si ale vybavuju ten „nájezd“, pĜi kterým se okamžitČ dostaví vlna energie a euforie. V hlavČ a v celým tČle vám huþí, což je pocit, kterej se hroznČ tČžko opouští, nic na svČtČ ho nenahradí.... To je ten rozdíl mezi šĖupáním a „stĜílením“.

Myslela jsem si, jak nikdo nic netuší, a žila ve svém svČtČ – On, On, zase On a fety.

Okolí si nemohlo nevšimnout, jak náhle a rapidnČ jsem zhubla, byla náladová, stĜítext: Johana foto: archiv Johany

Jakmile se mi do rukou dostaly peníze, hned jsem odjela do mČsta nČco si sehnat.

ChuĢ byla silná a já ještČ slabá.

ZĤstala jsem v Hradci – sama se svou závislostí, kterou jsem si ale nebyla ochotná pĜipustit. Pak mČ chytili v obchodČ s pár koblihama a jogurtovým nápojem, které jsem nezaplatila. Protože už jsem toho mČla na triku hodnČ, odvezli mČ rovnou pĜed samosoudce, který rozhodl, že až do dalšího Ĝízení budu ve vazbČ. Já už ale byla tím vším tak unavená, že jsem možná byla i ráda.

Ten mČsíc þekání na soud byl jedním z nejhorších a psychicky nejnároþnČjších v mém životČ. V prostoru 4x5 metrĤ máte celé dny veškerý þas do poslední vteĜinky ve své režii. PĜemýšlení nad sebou se neubráníte.

12 měsíců v Opavě

Jmenuji se Johana a teprve tĜi mČsíce jsem plnohodnotnČ svobodným þlovČkem…

V šestnácti se u mČ prakticky ze dne na den ozvala puberta. Byl to extrém. VĤþi okolí jsem zaþala aplikovat vzdorovitost na 200 % a všechen þas trávila s pĜáteli po hospĤdkách u piva, jointĤ a fotbálku bez ohledu na to, jestli byl všední den odpoledne nebo tĜi hodiny ráno.

Odešla jsem z prvního roþníku gymplu kvĤli problémĤm s chováním a dvČma nedostateþným. Tou dobou jsem taky pĜestala hrát basket, kterýmu jsem se vČnovala celý dČtství. Pak jsem nastoupila na novou stĜední a poznala þlovČka, který se stal zásadní postavou následujících dvou let mého života. Byl o devČt let starší, já byla zamilovaná a šĢastná. Znal moji touhu po „experimentování“, a tak mi k narozeninám dal sedmnáct žlutých rĤží a dvČ þáry perníku. Zachutnalo mi to a vlak se rozjel...

Můj svět: On, On, zase On a fety Prvotní období je vždycky euforické, ani nepostĜehnete ten moment zlomu, který dĜív nebo pozdČji nastane – VŽDYCKY A U KAŽDÉHO. Perník už není vaším spojencem, ale stane se pomalu a nenápadnČ vaším šéfem.

PostupnČ vás zaþne ovlivĖovat a vy se mu podĜizujete, aniž byste si to uvČdomovali.

Po nČjaké dobČ jsem se „otrkala“ a pĜišel postup do dalšího levelu – nitrožilní aplikace.

Když to jednou zkusíte jehlou, už nechcete jinak. I pĜesto, kam jsem klesla, jsem se snažila udržet si aspoĖ þásteþnČ dĤstojnost a chránit se. Takže jsem zaþala pravidelnČ navštČvovat Káþko (krizové centrum, pozn.

W W W.REDWAYMAG.CZ

davČ pĜehnanČ aktivní a pak zase vyþerpaná. Nemáte chuĢ ani potĜebu jíst, nebo spát tĜeba celý týden.

They try to make me go to rehab and I say no, no, no...

Díky mé všímavé tĜídní uþitelce se to dostalo až pĜed kurátora a k soudu, kde padlo ultimátum: dva mČsíce v léþebnČ nebo až do devatenácti v pasĢáku. Volba byla jasná! „Rehab“ ale nemČl kýžený efekt, podle mého názoru jsem pomoc nepotĜebovala. V léþebnČ jsem oslavila plnoletost, a když jsem pobyt ukonþila, nikdo už na mČ nemohl. Odešla jsem z domu. Chvíli jsem bydlela s Ním, pak pĜišlo na Ĝadu bydlení po známých, taky uživatelích. Okusila jsem si i squatování, život na ulici a trestnou þinnost... Trochu mi to obþas pĜipadalo jako dobrodružství, nekonþící hra. Tak plynul þas, kterej se omezil na zaþarovanej kruh „dČlání“ penČz, perníku a zase penČz. Z láskyplného vztahu zbyl jen vzájemný psychoteror. Co dovede piko udČlat s lidskou psychikou, je docela dČsivý!

Drogy probouzejí skrytou duševní labilitu, takže pokud máte pĜedpoklad ke schizofrenii jako mĤj pĜítel, piko ji ve vás probudí.

Já zase zaþala být paranoidní, podezĜívavá a hroznČ hádavá.

Na lavici obžalovaných kvůli koblihám Jednoho dne ale Jeho zavĜeli a já odjela s nejlepším úmyslem k babiþce a dČdovi do Hradce Králové. Nastoupila jsem na brigádu, ze dne na den se ze mČ stala „hodná holka“, ale poĜád to nemČlo pevnej základ.

29 25

Dva dny pĜed 20. narozeninami jsem si vyslechla rozsudek jménem republiky: „Obžalovaný vstaĖte…odnČtí svobody v trvání jednoho roku nepodmínČnČ.“ Ten rozsudek mi vlastnČ zachránil život. Jako kdyby v tom rozjetém vlaku nČkdo koneþnČ zatáhl za záchrannou brzdu.

Prožila jsem dvanáct mČsícĤ v ženské vČznici v OpavČ, v oddČlení s nejlehþí ostrahou. Asi jsem musela dojít až tam, abych si uvČdomila, þím jsem se nechala pohltit a že tudy cesta nevede. Díky trestu jsem se dokázala osvobodit od závislosti, vyþistit si hlavu i tČlo a pojala jsem to jako šanci vzít to za jinej – lepší konec. Oporou mi byla moje maminka, která celý ten rok stála pĜi mnČ, i pĜes všechna zklamání a trápení, která jsem jí zpĤsobila.

Teć už mi je 21, znovu bydlím doma, chodím do školy a k tomu do práce, protože jsem si v prĤbČhu své „doby temna“ nadČlala pČkné dluhy. VĤbec mi nedocházelo, že už jsem plnoletá a musím platit zdravotní a sociální pojištČní, nebo že když si vezmu pĤjþku, mČla bych ji splácet. Dávám prostČ všechno do stavu pĜed tou životní havárií.

Vím naprosto pĜesnČ, co chci, a ještČ jasnČji mám v tom, co už nikdy nechci zažít znovu.

Jenže jednou závislá jsem už byla, a riziko se tak stává mým doživotním stínem...

Pokud máte na můj příběh nějaký názor, nebo se chcete na něco zeptat, napište mi na johana@email.cz.

že jste na něčem závislí?

VČtšina odpovČdí pochází od pražských studentĤ, které zpovídal Pepe Švejda.

Jiné pĜišly mailem. O názor na uvedené „závislosti“ jsme požádali PhDr. Ivana Doudu z pražského stĜediska Drop In, kam mĤže rovnou z ulice pĜijít každý, komu závislost komplikuje život: „Anketa dokazuje, jak bezstarostnČ s pojmem závislost zacházíme, jak ho vyprazdĖujeme a zbavujeme pĤvodního obsahu.

Myslím, že bychom jím mČli zaþít více šetĜit.“ text: Pepe Švejda a Martina Overstreet • foto: archiv • supervize: PhDr Ivan Douda, Drop In

Na þokoládČ. Každý den si trochu dám.

PATRIK JATEL, 13 LET

Na bubnování. Když to dlouho nedČlám, tak mi to chybí, a když to dČlám, tak mČ to sakra baví.

MAREK HARVILA, 19 LET

Na niþem. Nebo vlastnČ na plavání. Nebo spíš na niþem.

TEREZA EBERTOVÁ, 13 LET

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

26

Na dobrém jídle. Nejím, jen když musím.

TEREZA HRDLIČKOVÁ, 15 LET

Na komixu, na X-menech a na metalu.

ŠIMON KLAS, 16 LET

Na holkách a na rokenrolu.

Na poþítaþi a na internetu.

Každej den tam chvilku jsem.

Na rodinČ. Je to jediná moje jistota a mĤžu se o to opĜít.

STANDA STEIDL, 17 LET

JOSEFÍNA ŠUMOVÁ, 19 LET

Na focení. Na hudbČ.

DENISA ČÍŽKOVÁ, 15 LET

Na vzduchu. Jinak na niþem.

Na veslování a na posilování.

KLÁRA ANNA KRUPKOVÁ, 14 LET

ADAM KOLÁŘ, 15 LET

JAK SE PROJEVUJE SKUTEČNÁ ZÁVISLOST?

Touha po droze je neovladatelná.

Droga je to první, na co začnete myslet hned po probuzení.

Na Samuelovi. To je mĤj kluk.

KAROLÍNA SEDLÁČKOVÁ, 17 LET W W W.REDWAYMAG.CZ

Kontrola nad užíváním drogy je čím dál obtížnější. Říkáte si: „Dneska si nic nedám, nesmím“, ale nakonec stejně podlehnete.

Bez drogy vám je špatně psychicky i fyzicky.

DAVID RŮŽIČKA, 15 LET

Aby vám bylo dobře, potřebujete stále vyšší a častější dávky.

Droga se stala nejdůležitější věcí v životě. Nic jiného vás už nezajímá a nebaví.

Freestyle battle rap. To mČ naplĖuje.

MICHAL TOMÁNEK A.K.A. MC SPLIT, 17 LET Pokračujete v užívání, i když na sobě pozorujete škodlivé následky.

Zhoršení fyzické kondice, psychické poblémy, rozpad mezilidských vztahů, ohrožení kariéry – je vám to jedno.

Na BMX.

FILIP TRNKA, 17 LET

Internet, Facebook, rodina, pĜátelé.

ADÉLA KOUTNÁ, 18 LET 27

Na SpartČ!

DAVID HOLUB, 16 LET

Všechny dČti mají svá práva. Je to psáno v ÚmluvČ o právech dítČte, kterou pĜed dvaceti lety pĜijalo 193 státĤ svČta, vþetnČ ýeské republiky. Bohužel mezi podepsáním papíru a skuteþným uplatĖováním je þasto rozdíl.

Právo na život

text: Laura Haiselová • ilustrace: Marie Hladíková (www.marhlad.com)

Základní právo všech lidí, které se týká i ještČ nenarozených dČtí. Proto jsou v nČkterých zemích potraty ilegální.

V ýeské republice je zákon dovoluje nejpozdČji ve 12. týdnu tČhotenství.

Pokud chce jít na potrat dívka mladší osmnácti let, musí s tím souhlasit její rodiþe. Zákrok nehradí pojišĢovna a jeho cena je okolo 3000 Kþ.

Práva Prá dítěte dít

Právo na ochranu DítČ má právo být chránČno pĜed násilím. To ale neznamená, že mu rodiþe nesmí dát jednou za þas pár facek. To se mĤže, to je v rámci výchovy. Porušováním práva je napadat dítČ s úmyslem ublížit mu, zranit je. Pokud je na dítČti pácháno násilí, aĢ už ze strany rodiþĤ, vrstevníkĤ nebo nČkoho dalšího, je nutné nahlásit to policii.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

28

Právo na názor

Právo být vyslyšen

Nikdo nesmí dítČti naĜizovat, co si má myslet. Je pĜece nefér, když dospČlí ovlivĖují názory dČtí a nedají jim šanci vytvoĜit si vlastní. Mladý þlovČk si na to zvykne a nebude schopen si vybudovat svĤj úsudek. Celý život bude bČhat za maminkou, tatínkem nebo paní uþitelkou s dotazy, co je správnČ – protože správnČ je pĜece to, co Ĝíkají dospČlí!

Když si dítČ samostatnČ vytvoĜí názor, má právo ho dát najevo. MČlo by se podílet na rozhodování o vČcech, které se ho týkají. Takže když se rodiþe rozvádČjí, soud by se mČl zeptat hlavnČ dítČte, se kterým z rodiþĤ chce zĤstat. ýím je dítČ starší a vyspČlejší, tím vČtší váhu by mČl jeho názor mít.

Právo na péči To neznamená, že máš právo, aby ti rodiþe uklízeli v pokoji, myli za tebe nádobí a psali tvoje úkoly. Myslí se tím péþe, kterou vČtšina z nás považuje za samozĜejmou. Že se o tebe rodiþe postarají, když onemocníš. Že ti dávají najíst. Že je zajímá, jak se ti daĜí ve škole. Že ti kupují obleþení a platí kroužky. Že tČ nenechají spát pod mostem. To všechno tam patĜí.

Právo na vzdělání Souþástí vzdČlání je také pĜístup uþitelĤ. Žáky nelze považovat za andílky nikde na svČtČ, ale jsou zde hranice toho, co si k nim uþitelé mohou dovolit. Vynucovat si poslušnost neustálým Ĝvaním, nadávkami, fyzickými tresty, shazováním vČcí z lavice, ponižováním a posmíváním se za každou chybu je nepĜípustné. Na takové uþitele si mĤžete stČžovat buć vedení školy, nebo krajskému zĜizovateli.

Právo nebýt diskriminován Každé dítČ je jiné a má právo být tolerováno takové, jaké je. Nesmí být omezováno jen proto, že se v nČþem liší od ostatních, aĢ už je to barva kĤže, barva laku na nehty, náboženství, velikost nosních dírek, politický názor, styl oblékání nebo sexuální orientace.

W W W.REDWAYMAG.CZ

29

30

Marie Hladíková nosí trička Blood Brothers nebo You Love Her ´Coz She´s Dead a červený oční stíny. Doprostřed spodního víčka, přesně pod zorničky, si ještě maluje černou tečku, takže uhrančivost jejího pohledu se blíží úrovni Jacka Sparrowa.

Punkerka, co chtěla bejt pirátkou nebo divokou pouštní kočovnicí, se nakonec stala sice jenom sochařkou, ale pozor, nevysekává do kamene nějaký nudný pomníky, jo? text: Martina Overstreet • foto: archiv Marie Hladíkové

31

Zabydluje svĀt figurkama vyrobenýma z lebek malých zvíýátek, drátĆ, stýepĆ a plyše. Vypadaj' trošku nemocnĀ. Nemocnej plyš, emo plyš, horor plyš – tak nĀco… Na obal Moonshower and Razorblades, nejtemnĀjší a nejdivnĀjší desky Sunshine, nakreslila srnce na krvavým jezeýe, v rekordním āase spíchla kostým Dartha Vadera pro Jirku Koubu do klipu K.I.D.S., upravila spoustu zbraní, truhel, stolĆ a dalších krámĆ tak, aby vypadaly vĀrohodnĀ a vy jste se u filmu Letopisy Narnie nesmáli víc než jenom trošku, pak normálnĀ uāí na jedný stýední škole, kreslí do RedWa ye – no, je toho hodnĀ… a taky vyspravila zadek Vetýelcovi. Tomu, co hrál v jedniāce (a ta je ze všech VetýelcĆ stejnĀ nejlepší).

Marie, jak to, že Vetřelec skončil zrovna u tebe?

To bylo, když se v Praze chystala výstava malíĜe a sochaĜe H. R. Gigera, kterej VetĜelce vizuálnČ vytvoĜil. Navrhnul jeho vývojový stádia od vejce po dospČlýho jedince a taky tu kosmickou loć a vlastnČ všechno, co v tom ¿ lmu vyžadovalo nČjakou výtvarnou práci. Za speciální efekty pak dostal Oscara. Na tu výstavu sem ze Švýcarska poslali snad toho úplnČ prvního VetĜelce – þasem jich totiž pro rĤzný zábČry vyrobili víc – a už když ho pĜivezli, skrþenýho na paletČ a omotanýho jenom nČjakýma popruhama, ani ho chudáka nezabalili, tak mi ho bylo líto. Vypadal, že se posledních dvacet let válel nČkde ve sklepČ, byl v dost špatným stavu, odpadávaly mu prsty a na zadku mČl obĜí díru, ze který trþely noviny.

TČma byl vycpanej, haha. Lidi, co tu výstavu pĜipravovali, se zdČsili, a protože jsem tam zrovna taky nČco dČlala, poprosili mČ, abych ho zrekonstruovala.

Z čeho byl udělanej?

Tak jako vČtšina ¿ lmových kostýmĤ – z nČjaký látky, silikonu, latexu, polyuretanu a podobnČ. Myslím, že mČl i zip, aby do nČj mohl vlízt þlovČk, kterej ho hrál. Hlavu mČl z epoxidu, pod kterým byl jako základ

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

odlitek lidský lebky... Víš, já ty Gigerovy vČci moc nemusím, pro mČ jsou to takový divný mechanicko-slizovitČ-organický spletence, který jakoby popíraj' život. A když mezi tím þlovČk musí trávit þtrnáct dní v kuse, není mu z toho dvakrát dobĜe. Ta výstava se jmenovala Mimo dobro, což je pĜesný…

VlastnČ jediný, co se mi z toho nakonec líbilo, byl právČ ten VetĜelec. To byl sympaĢák.

Tím, jak byl takovej zniþenej, celej zatuhlej a zkroucenej, mi pĜipadal skoro lidskej, rozumíš.

Já vím, ty máš k poškozeným hračkám prostě vztah. A jak dlouho ti trvalo, než jsi ho opravila?

Já už ani nevim… NormálnČ jsem mu na ten zadek dala záplatu, kterou jsem pĜelepovala kauþukem, a pak rĤznČ domodelovávala i ty další þásti, aby to celý drželo pohromadČ. Šlo to dobĜe, moc jsem se s tím nepárala. Ty kluci, co instalovali výstavu, to byli skoro všichni Gigerovi velký fandové, jeho obrazy zavČšovali v rukaviþkách a pĜistupovali k tomu s takovou jako úctou… Když vidČli mČ, jak to tam natvrdo sešívám a patlám, Ĝíkali si „ježíšmarjá!“, ale nakonec v pohodČ.

Na památku jsem si ještČ udČlala ty fotky, jak ho krmím rohlíkem a dortíþkama…, haha.

Jo, takže z Vetřelce je vegetarián a kámoš forever. Pak jsi pracovala na druhým dílu Narnie. Jaká to byla zkušenost?

Narnie pro mČ byla hlavnČ dobĜe placená práce. Velko¿ lm, na kterým dČlaly stovky lidí a já tam asi pĤl roku patinovala rekvizity, hlavnČ nábytek. Natírala jsem ho všelijakýma voskama a pryskyĜicema, jemnČ poškozovala, aby nevypadal tak novČ, ale pĜirozenČ opotĜebovanČ. Bavilo mČ to, musíš u toho pĜemejšlet, jak vlastnČ vČci používáme, za který þásti nejvíc chytáme, taháme a tak, ale jediný, co jsem si z toho nakonec odnesla, byl takovej pocit zmaru. Že se to všechno vyrábí hroznČ draze, že ten nábytek vyjde pomalu dráž, než kdyby ho koupili ve starožitnictví, a pĜitom jsou to jenom kulisy do ¿ lmu, který po natáþení zavĜou nČkam do skladu a hotovo. To je… víš, my jsme tam pracovali s materiálama, který normálnČ ani neseženeš, kolikrát jsem si Ĝíkala, jééé, mít tak tuhle hmotu, nebo kýbl tohohle pigmentu na svoje vlastní vČci! A pak vidíš, jak se toho spousta jen tak vyhodí, vyplýtvá. Nevím, no… hodnČ jsem se tam nauþila, rĤzný výrobní postupy a tak, ale vlastnČ by to všechno šlo vyrobit stejnČ dobĜe za daleko míĖ penČz. Takový þeský pĜemejšlení, haha. Když byl ¿ lm hotovej, podívala jsem se na nČj a ty kulisy vypadaly fakt dobĜe, jenom ten mĤj nábytek byl vždycky v nČjaký tmavý scénČ, takže skoro nebyl vidČt (smČje se). DČj mČ ani moc nezajímal, od zaþátku bylo jasný, že to bude blbost. O to víc mČ štve, že to bylo tak drahý, když by se za to dalo natoþit pČt jiných a tĜeba lepších ¿ lmĤ.

32

VETŘELEC,

to byl sympaĢák. Tím, jak byl takovej zniþenej, celej zatuhlej a zkroucenej, mi pĜipadal skoro lidskej, rozumíš.

W W W.REDWAYMAG.CZ

33

No jo, Narnie. To je jenom pro tu podívanou, jinak nic. Marie, ty jsi sochařka. Udělala jsi vůbec někdy normální sochu? Takovou tu, jak pak stojí někde na náměstí?

Ne. A asi ani neudČlám. (smích) Když se nČkomu povede socha z kamene, tak je to super, fakt, ale… mnČ se tĜeba víc líbí ten samotnej kámen. Jenom tak jak je. Moc mi nevyhovuje tvarovat vČci zvenku, z povrchu. Mám radši, když mi to vzniká pod rukama, jakoby zevnitĜ. Že hmotu neodsekávám, ale pĜidávám. Proto asi radši dČlám ty ¿gurky a voodoo panenky. Tam je na zaþátku drátČná kostĜiþka, kterou obaluju.

Postupuju zevnitĜ ven. U klasický sochy jdeš opaþnČ, zvenku dovnitĜ… To tesání je navíc dČsná dĜina. A dlouho to trvá.

Já nemám ráda, když nČco dlouho trvá.

Naposledy jsem tesala na škole, prostČ mi to není blízký.

Haha, tak to sedí. Teď jsem si vzpomněla, že o tobě jeden fotograf řekl, že když projdeš kolem, je cejtit hřbitovní kvítí.

A vono fakt! Kytky ze hřbitova… To je důkaz! Marie, lidi si myslej', že jsi temná.

Jsi temná?

Já nevim. Asi ne. Jak to myslíš? Jakože nosím þerný obleþení…?

Dělám si srandu… Na druhou stranu mi ale fakt připadá, že tě přitahujou spíš ty stránky života, nebo věci, který jsou jakoby ve stínu. Víš přece, že jsou lidi,

pobavČj' spíš takový situace. Já ti jednu Ĝeknu, jo? To jsem se smála fakt moc…

Tak jo…

Hele, þekala jsem na tramvaj a po chodníku šel nČjakej mladej kluk a na vodítku mČl psa, takovýho voĜíška, co mČl tu smĤlu, že se narodil s hroznČ krátkýma nohama. Takže tak jako nemotornČ cupkal a mnČ ho bylo trochu líto, že to má v tom životČ asi tČžký, ale zároveĖ byl legraþní, mČl takovej jako lišþí obliþejíþek. No a jak na nČj tak koukám, tak ten kluk najednou zaþne strašnČ sprintovat,

V pohodě. Voodoo panenky… Hele, já jsem koukala na ty tvoje figurky a hodně z nich má na hlavě parohy. Znamená to něco? Přiděláváš jim je jako symbol něčeho, nebo jenom tak, protože to hezky vypadá?

Pro mČ jsou parohy koruna, symbol moci.

A když je pĜidČlám tĜeba vlkovi, sovČ, nebo jinýmu zvíĜeti, který je normálnČ nemá, tak… ho tím promČním v nČco jinýho. Už to není obyþejný zvíĜe, ale tĜeba totemický zvíĜe. NČjaký božstvo jako ve starým EgyptČ, nebo tak. Zvláštní je, že vČtšina lidí se dívá na parohy jako na symbol mužský hanby, protože paroháþ je pĜece þlovČk, kterýho podvádí manželka, ale podle mČ by to mČlo bejt obrácenČ – když ten podvedenej manžel ztratil sebevČdomí a sílu, tak pĜece symbolicky ztratil i ty parohy a bez nich je teć takovej zranitelnej bezbrannej chudáþek.

Aha. A ještě jsem si všimla, že často používáš lebky. Hlavně kočičí. Jednu jsi sestavila z růží, ta se mi líbí. Jak tě to napadlo?

Ty rĤže? Ty jsem ukradla ze smeĢáku na jednom francouzským hĜbitovČ. Byly umČlý, ale tím jak krásnČ vybledly na slunci a opršely deštČma, vypadaly skoro jako živý. A lebky… Já jsem si udČlala svoje logo, který je kombinací koþiþí lebky a pirátský vlajky, protože pro koþky a pro piráty mám slabost, no. V obojím cejtím svobodu a vzdor… Já jsem vždycky chtČla bejt pirátem, ne proto, že bych mohla loupit a bejt bohatá – to mČ nezajímalo. Spíš se mi líbilo, že piráti žili podle vlastních zákonĤ, který byly na tu dobu hodnČ demokratický. Nebyli rasisti a uznávali ženskou rovnoprávnost, osvobozovali otroky. VlastnČ to byli takový stĜedovČký pankáþi, jeli proti systému a byli na to hrdý. Jejich vlajka pro mČ není symbol toho, že každýho zabijou, ale spíš jakože je nic nezastaví, že jdou dál pĜes všechno, i pĜes tu smrt, která jim hrozí.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

který maj' rádi všechno v jasných barvách, pěkně uspořádaný a srozumitelný.

A pak jsou lidi, který přesně tohle nebaví a táhne je to na opačnou stranu. Někam do hlubin nebo zákoutí, kde jsou jiný věci, možná ne tak srozumitelný, ale o to zajímavější… Takhle to myslím.

Jo, tak to jo. To jsou dva rĤzný pĜístupy k životu. Buć se držíš na povrchu, kde to znáš a není potĜeba nad niþím moc koumat, takže je ti všechno jasný, víš, co je dobrý a co špatný, a máš svatej klid. Nebo se schválnČ vydáváš do hloubky, kde sice nevíš, co tČ þeká – a to mĤže bejt dČsivý – ale to, co najdeš, tČ zmČní, posune ve vývoji. VČnovat pozornost takovým vČcem je pro mČ urþitČ dĤležitý. Já ale myslela, že když se o nČkom Ĝekne, že je temnej, znamená to nČco jinýho…

No. Třeba že posloucháš jenom temný kapely, místo v posteli spíš v rakvi, nikdy se nesměješ a nevyprávíš vtipy. Marie, máš nějakej oblíbenej vtip?

Nemám, vtipy nevyprávím a ani se moc nesmČju, když je vypráví nČkdo jinej… MČ

34

protože pĜijíždí autobus, kterej potĜebuje stihnout. BČží…

Hahaha… …bČžel a poĜád zrychloval a toho pejska táhnul za sebou, a ten nestíhal, nejdĜív dČlal takový jako zvláštní pĜískoky... a pak už chudák jenom letČl vzduchem… hahaha. Tak to mČ sejmulo...

Hahaha, tak to je vtipný. Hele, my tady máme vždycky takovou rubriku. Jmenuje se to Když mi bylo třináct. Je tam, co jsi četla za knížky, co tě bavilo a nebavilo ve škole, co sis nejvíc přála a tak. Tak to ještě dáme?

No jo, když já si to ale vĤbec nepamatuju.

Fakt. Napiš tam, že si to nepamatuju.

W W W.REDWAYMAG.CZ

35

™

(RED) Kup si tkanicky, zachran život Nevím, co si myslíte o U2, podle mě je to jedna z nejpřeceňovanějších kapel v historii pop music, ale tenhle projekt zní docela sympaticky.

U jeho zrodu stál zpěvák U2, Bono Vox, o kterém se jinak než ve spojení s charitou už ani nemluví.

PL ACENÁ INZERCE

text: M. Overstreet foto: Nike

Červené tkaničky (Nike)RED Od 1. prosince loňského roku jsou v prodeji v obchodech Nike po celém světě, tedy i u nás, kde stojí kolem 115 Kč. Když si je koupíte, Nike venuje 100% zisku právě do projektu (RED) ™, který peněz využije na šíření informací o bezpečném sexu a zajištění léků pro ty, kteří se virem HIV již bohužel nakazili.

Bono se zabývá hlavně problémy afrického kontinentu. (A šlape do toho tolik, až občas zapomene na narozeniny své ženy a na usmířenou jí pak musí skládat písničky, které ale naštěstí okamžitě bodují v hitparádách.) Vyjednává například s prezidenty bohatých zemí světa, aby těm africkým odpustili obrovské dluhy, které by už pravděpodobně stejně nikdy nesplatily, a snaží se dokázat, že nakonec to bude nejvýhodnější řešení pro celý svět.

Taky bojuje proti šíření choroby AIDS, jež v Africe denně zkosí tolik obyvatel, kolik jich mají třeba naše Roztoky u Prahy. Každý den se tam dalších 6000 lidí ve věku 15-24 let nakazí. Pro nás, žijící v zemi, kde každý ví, jak si opatřit a použít kondom, je to jen těžko představitelná realita, ale tak to prostě je.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

Kdo je má? Červené tkaničky (Nike)RED nosí například hvězda amerického basketu Kobe Bryant, fotbaloví hráči Drogba a Cole z Chelsea, Denilson a Arshavin z Arsenalu, Marco Materazzi z Inter Milan a další.

36

HEROES

OF THE

Není hrdina jako hrdina. Ve filmech máte tĜeba hrdinu profíka.

VČtšinou kulturistu, co vystudoval Harvard a teć se životem protlouká s kulometem v jedný a krásnou blondýnou v druhý ruce. Za sebou nechává spravedlnost v podobČ kupy mrtvol. text: M. Overstreet • foto: archiv freeride.cz, archiv M. Svobody

Tenhle typ nikdy nevyjde z módy, ale v reálu na něj člověk moc často nenarazí. Tam se spíš vyskytuje jeho chudej příbuznej – hrdina všedního dne. Amatér, co nemá svaly, Harvard, kvér ani blondýnu, a hrdinu z něj nedělá osud nebo nějaký mystický předurčení, ale okamžitý rozhodnutí v situaci, ke který se náhodou přimotal. Tady je pár příkladů jen z našeho nejbližšího okolí:

W W W.REDWAYMAG.CZ

Matěj Novák, zachránce a mistr republiky ve freestyle snowboardingu.

MatČj Novák Matěj zachránil život mladý mámě. Její děcko se vyšplhalo na parapet okna v pátým patře, odkud ho sice dokázala strhnout zpátky do pokoje, ale sama přitom vypadla ven. Visela na parapetu a její manžel neměl dost síly, aby ji vtáhl dovnitř. Přesně v tu chvíli pod domem procházel Matěj. Vyběhl nahoru, vyrazil dveře bytu a pomohl mu ji vytáhnout. „Když jsem viděl, co se děje, moc jsem nepřemýšlel. Vyběhnout do pátýho patra nebylo nic, ale vyrazit ty dveře… Když byla vevnitř, zkontroloval jsem, jestli nemá zapadlý jazyk, a polili jsme ji vodou, protože okamžitě omdlela. Pak už si ji převzali hasiči, policisté, záchranka. Teprve potom to na mě dolehlo,“ říká Matěj, student Západočeské univerzity v Plzni a mistr republiky ve freestyle snowboardingu z roku 2007.

Martina TĤmová Zachránila život psovi, kterýho srazilo auto. „Náraz ho odhodil ze silnice až k plotu mého domku. Řidič se vůbec neobtěžoval zastavit. Pes ležel, ani se nehnul, běžela jsem k němu, měl zraněné zadní nohy. Zabalila jsem ho do deky, přinesla mu misku vody a granule. Pak jsem začala shánět pomoc. Postupně jsem volala na obecní úřad, na policii, pak na další úřad, ale nikoho to nezajímalo, nikdo za něj nechtěl převzít zodpovědnost.

Zjistila jsem tedy číslo na nejbližší útulek a zavolala tam. Ochotná paní mi sdělila, že je zrovna u jiného případu, ale že přijede do dvou hodin. A že u předání musí být někdo z obecního úřadu, abych ho sehnala. Bylo už pozdě, musela jsem vyrazit na koncert Wohnoutu, ale psa bych tam bez pomoci nenechala. Aby vše proběhlo podle předpisů a pes se konečně dostal k veterináři, musela jsem do akce zapojit příbuzné a známé. Za pár dní jsem jela do útulku darovat pytel granulí a zjistit, jak se vede pacientovi. Měl naštěstí jen zlome-

37

nou nohu a brzy se našli i jeho majitelé.

Ani já jsem z útulku neodešla s prázdnou.

Odvezla jsem si jedno z dvouměsíčních štěňat, které nějaký KRETÉN vyhodil na smetiště. Jednoho psa už sice mám, ale tu malou psí holku jsem tam nemohla nechat. Dala jsem jí jméno Roxy…,“ vypráví Martina, manažerka skupin Wohnout a Sunshine.

Martin Svoboda Náš grafik Martin zachránil život štěněti. „Když jsem se vracel se psem z procházky, zaslechl jsem ze sněhové závěje zvuky. Šel jsem se tam podívat a našel štěně. Byly mu tak tři měsíce. Už umělo trochu chodit, ale z tak hlubokýho sněhu by se samo nedostalo. Byla hrozná zima, v noci největší mrazy… Strčil jsem ho pod bundu a šel rychle domů. Pak jsem všude po okolí vyvěšoval inzeráty, že jsem našel štěně a jestli se někomu neztratilo.

Pořád jsem nechtěl uvěřit, že by ho jen tak někdo vyhodil. Teprve až po několika dnech, když se nikdo nepřihlásil, mi to došlo. Našel jsem ho 25. prosince, takže asi nevhodný dárek, třeba se někomu vyčural na novou sedačku, nevim... Rozeslal jsem maily svým známým a nakonec si ho jedna kamarádka vzala. Dobře to dopadlo, štěně má domov. Nechápu, co to je za lidi, co vyhazujou živý zvířata jak odpadky.“

www.vzp.cz

Holky, pozor na rakovinu dElozního hrdla!

Každé dvě minuty zemře ve světě na rakovinu děložního čípku jedna žena.

V České republice přibude každý rok tisíc nových pacientek a až čtyři sta z nich zemře. Každý den tedy nejméně jedna.

PL ACENÁ INZERCE

text a foto: PR článek VZP

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

38

Jak odvrátit nebezpečí?

Rakovinu můžete mít v těle velmi dlouho (i několik let) a nic nepoznáte. Odhalí ji jedině gynekolog, proto byste k němu měly zajít aspoň jednou ročně na prohlídku. Vyšetření na rakovinu děložního hrdla nebolí a trvá jen několik vteřin. Provádí se samozřejmě jen u žen a dívek, které již začaly se sexuálním životem. Očkování je naopak vhodné pro dívky již od 9 let.

Provést ho může váš praktický lékař.

HPV (Human Papilloma Virus), který rakovinu způsobuje, je ve skutečnosti velmi běžný virus. Přenáší se pohlavním stykem a kondom vás v tomto případě neochrání. Riziko infekce je přitom vysoké – s některým z typů viru se během života setká až 80 % sexuálně aktivních žen. Dlouhodobě se před infekcí můžete chránit očkováním.

Nepodceňujte rakovinu – je nebezpečná, ale při včasném odhalení se dá úspěšně vyléčit. Více informací nabízí brožura, kterou vydala Všeobecná zdravotní pojišťovna. Její elektronickou podobu naleznete na internetových stránkách www.vzp.cz v sekci Klienti-Programy prevence-Čtení pro zdraví.

Jízda s Morskym koníkem

Navázání nových přátelství a spoustu zážitků (zábavu, diskotéky na pláži, výlety do obřího akvaparku) nabízí léčebně-ozdravný program Mořský koník. VZP jej každoročně pořádá pro mladé lidi stižené lupénkou, atopickým ekzémem, astmatem, obstruktivní plicní nemocí a alergickými text a foto: PR článek VZP nebo kožními onemocněními.

Kde to letos bude?

V Řecku na poloostrově Chalkidiki a v Chorvatsku na ostrově Hvar. Hotely v krásné přírodě jsou vybaveny vším potřebným pro sportovní a kulturní radovánky. O mladé pacienty budou pečovat lékaři, zdravotní sestry, výchovní pracovníci a sportovní animátoři. Všechny čeká dostatek volnosti, pohybu a odpočinku, ale i denní režim včetně ranních rozcviček. Základní zdravotní péči mají účastníci zajištěnou díky vlastní ambulantní ordinaci.

Kdo a jak se může přihlásit Od května do září 2010 se uskuteční v Řecku a Chorvatsku celkem deset 21denních turnusů pro chronicky nemocné děti ve věku 6–17 let. Zákonní zástupci dítěte vyplní přihlášku a dají ji praktickému lékaři či lékaři specialistovi, kteří potvrdí, že dítěti

v pobytu nic nebrání. Přihlášky pak přijímají pracovníci jednotlivých pracovišť VZP od 4. 1. maximálně do 30. 6. 2010, kteří také vypočtou výši finančního příspěvku na pobyt. Finanční příspěvek zohledňuje soustavnost doby pojištění dítěte u VZP nebo vybrané pobytové místo. Další finanční zvýhodnění se nabízí při přihlášení do 1. nebo 5. turnusu.

Pro více informací se obracejte na Kontaktní centrum VZP ČR, Orlická 4, 130 00 Praha 3 nebo na infolinku 844 117 777. Můžete také navštívit webové stránky pojišťovny www.vzp.cz nebo poslat e-mailový dotaz na info@vzp.cz.

Play your money $mart!

Hrajeme hru zvanou život, kde virtuální energií jsou peníze, informace se vyvažují zlatem a dobře managovat svoje prachy znamená skill, která tě posouvá na úroveň wizzarda.

Wanna Play $mart ? text: František Částek, autor se zabývá managementem a zhodnocováním peněz na finančním trhu.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Při zatčení máš právo mlčet, ale v životě máš právo říct NE, kdykoliv tě někdo chce odrbat nějakou nevýhodnou smlouvou.

Nenech se napálit, informace pod čarou a malým písmem jsou ty nejdražší a stojí nejvíc peněz. Než uzavřeš jakoukoliv smlouvu, dohodu, než podepíšeš jakýkoliv papír, věnuj pár minut zamyšlení, pro koho je to vlastně výhodné. Za koho kope člověk, který ti předkládá informace a jaký z nich má prospěch?

CIA, FBI a úspěšní lidé si informace ověřují z více nezávislých zdrojů. Měli byste to dělat i vy. Ale kde takového nezávislého poradce vzít? Nejlepším zdrojem informací a pomoci je ten, kdo nechce jen vaše peníze, ale má úspěch z vašeho úspěchu. Já se o penězích radím s tím, kdo s nimi pracuje – Máňu z mlíkárny, Pepu z baráku nebo kámoše automechanika proto v tomto případě vynechejte. Nebo se snad běžně doptáváte ve skateshopu, co máte dělat, aby vám rohlíky vydržely co nejdéle čerstvé?

Příště Sleduj mě příště, vysvětlím ti, kudy tečou peníze a kdo na tom vydělává.

39

PL ACENÁ INZERCE

Každý se řídíme podle vlastních názorů a ty se utvářejí každou sekundu našeho života. Ani si to neuvědomujeme, ale za své často přejímáme názory z reklamy a „zaručeně pravdivé“ názory z druhé ruky v našem okolí. Náš život závisí na tom, co si pustíme do hlavy, čemu věříme, komu dovolíme, aby nás ovlivňoval. Stejné jako s názory je to i s našimi penězi.

Pojďme si říct krátký životní příběh dvou mladých lidí. On i ona – oba pracují, koupí si byt na hypotéku, auto na leasing, kuchyň na úvěr, založí rodinu a na dovolenou létají za půjčené peníze.

Chtějí mít všechno hned teď. Jejich život může vypadat jako sen a opravdu je to jen sen, protože většinu jejich věcí vlastní banka a jedinou realitou jsou pravidelné měsíční splátky. Žijí, pracují, užívají si... a platí. Polovinu svého výdělku odvedou na daních a ze zbytku zaplatí dvě třetiny finančním institucím – jsou jako lidské baterie v Matrixu. Ze všeho, co vydělají, jim zůstane jen 20 %.

Pak jdou do důchodu a stát jim dá třetinu toho, na co byli celý život zvyklí. Když nemají vlastní zdroje peněz, vidíme je potulovat se s igelitkou po městě, jak agresivně obíhají slevy v supermarketech. Je tohle i tvoje vize?!?

DIY = „do it yourself“ = udělej si sám Vytvářet je zábavnější než konzumovat. wikipedia.cz

Vintage jeans Vintage džíny z obchoďáku vypadají vždycky fake, protože je na nich vidět strojové zpracování. Navíc jsou zbytečně drahé.

Nejlepší je pustit se do toho sama. DIY OR DIE! Vytvářet je lepší než konzumovat! text: M. Overstreet ilustrace: Lela Geislerová

Co budeme potřebovat: džíny ze sekáče, 200 g instantní kávy, stará punčocha, plastikový kyblík (obsah 10 l), nůžky, krejčovská křída, odlamovací nůž, struhadlo smirkový papír, auto s řidičem

1. Barvení Instantní kávu nasypeme do punčochy, zavážeme a vložíme do kyblíku. Zalijeme 5 l vroucí vody. Džíny ponoříme, zakryjeme pokličkou a necháme přes noc stát. Druhý den je hodíme do pračky (stačí program na máchání). Po uschnutí džíny získají lehce měděný nádech – základ vintage vzhledu. Čím silnější kávu „uvaříme“ a čím déle kalhoty máčíme, tím sytějšího odstínu dosáhneme.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

40

>

DIY

3. Trhání Díry jsou nezbytné a parádní, musejí však vypadat přirozeně, jinak je to trapas. K jejich výrobě proto nikdy nepoužíváme nůžky, ale struhadlo. Struhadlem narušíme strukturu látky na kolenou a stehnech tak, až vidíme spodní osnovu bílých nití. Po týdnu nošení a jednom vyprání se nitě samy přetrhnou a vzniknou pravé díry, které můžeme později prošít barevnými nitěmi, podložit záplatami z vybledlého saténu nebo podšívkoviny – je tenká a vizuálně zajímavá.

2. Patinování Džíny si oblékneme a pohodlně se posadíme. Sledujeme, ve kterých místech se látka krčí (pod koleny, kolem předních kapes atd.) a faldy zvýrazníme křídou – přesně! Pak na nich pracujeme smirkovým papírem tak dlouho, dokud látka pěkně nevybledne. Zesvětlit můžeme i stehna, kolena a zadní kapsy.

í k ap e s , 4 . T řep en z ad n ích d n ích a ře p n c e n oh a o je k ra í Ok . ek a doln m s e á ž p o a n n ím p outk a la movac š ujeme epíme o d u ze na r u o p v ic ro z tř t ě p o , e m , a le m le á d v a á z h Neproře to i s tr u e Jd ! y u látk s tr u k tu r s nější. ře p je ž nů ž e v yje v tom , 5. Vá len í oble č en í e ě z a ž ig n d ta o in h K ou z lo v vá m i u ž s o h ek at to ko by p o c tivě č padá , ja t mů ž e te k y fe ín e ž le nh o š en í, „d lo. Na te en n ího n že d , o k n e ta d i y áte dva rok š em z ís k S em nos tí“ ov t autem . je se z k uše ře p t rá rk á p te je ne chá … m a ta m a ta m , s e te napříní á m do d á 6 . Z d ob e ín ž d ty ra m ili g ina k ap e s p y P u nc ori pře d n íc h k ů ze ím š n lí e p b h o k o vo v ýc k lad o z d ím it ích ž u d bo po pes za n d a m i, ne ová n í k a m le o o b e a n N čů ě s e d í). z apa lova s e š patn a w w w. m id á c h p šího. N le o (na p y ra c ě n te nále s y my s le dujte pros tě v s ek ci T V v IE! z D r .c o g a tě s tí! DIY re dway m Ho d ně š . o e id v vo d né

W W W.REDWAYMAG.CZ

41

Jsou skauti divný?

Lauře je patnáct, bydlí v Praze, chodí na gympl, do skauta a jezdí na takový ty outdoorový bitvy, kde se utkávají armády Dobra a Zla oděné do fantastických kostýmů.

Laura bojuje vždy na straně Dobra.

Taky už rok spolupracuje s naší redakcí. Nedávno nesměle navrhla, abychom napsali o skautech, a jedním dechem dodala: „I když to asi ne, že jo, protože skauti jsou divný.“ redakční úprava textu: Ondřej Formánek foto: archiv Laury Haiselové

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

42

Zajímalo by nás, co si o skautech myslíte vy. Komentáře můžete psát buď na www.redwaymag.cz rovnou pod článek, nebo mailem na info@redwaymag.cz.

Jana Prchalová, editorka a korektorka RedWaye:

Myslela tím, že hodnoty, kterým skauting učí, se ostatním lidem zdají nepochopitelné, nehodící se do dnešní doby, k smíchu.

Michal Nanoru ji vyzval, aby se zeptala nás, lidí okolo naší redakce, jak se na skauty díváme.

A tak Laura napsala první mail, všem:

Souhlasím s Martinou, ale na druhou stranu – proč dnes vše musí být SEXY (u lidí to pochopim, ale i věci, organizace)? Je to tak děsný slovo, mám z něj úplně brrr pocit. Je to přesně to, co se furt tluče do hlavy čtenářkám nablejskanejch časopisů. Hlavně buďte sexy!

Ahoj chtěla bych vás poprosit o odpověď na otázku, jestli jsou podle vás skauti divný?

Martin Svoboda, grafik RedWaye: S tím souhlasím. V poslední době mi to připadá jako nejužívanější slovní berlička. Sexy je vše, od holek po igelitky v Hypernově.

Mně se skaut líbil, když jsem byl malej. Líbily se mi ty uniformy, měl jsem časopisy Junák po strejdovi z roku 1945, kde bylo, jak skauti bojovali ve Varšavě a podobně. Zdálo se mi pěkný, jak se budují určitý morální zásady. Na druhou stranu jsem pak zjistil, že je to trochu iluze a že mi vlastně ta kolektivní zábava hrozně vadí.

Kay Buriánek, zpěvák skupiny Sunshine, všem: Rozhodně ano. Okrojované party jsou pro lůzry, mají většinou militantní podtext a podporují stádovitost.;-)

Martina Overstreet, všem: Znám dvě skautky a ty jsou úplně normální. Na skautský organizaci mi ale leze na nervy, jak moc se zdůrazňuje slušnost, čestnost a správnost jejích členů. To mi nepřijde moc sexy. O kroji ani nemluvím, ten je prostě děsnej... :)

Kay, všem:

Nelíbí se mi to navlékání do uniforem a polovojenský režim – jet podle programu, který někdo vymyslí, reagovat na povely a moc se neprojevovat. Na skautu je přeci jen trochu vidět, že ho založil jeden britský generál. Já si s generály všeho druhu, kteří mi chtěli organizovat život, nikdy moc nerozuměl. Ale odborníci na výchovu by mi třeba řekli, že je to skvělá věc, jak naučit dítě pravidlům a životu v kolektivu. A že skaut vede k úctě k přírodě a ke sportu, že je naučí poskytnout první pomoc a zametat před stanem. Až budu mít děti, třeba mi řeknou, že chtějí chodit do skauta a ať jim do toho nekecám.

Problém se slovem sexy? Je to stejný jako třeba s cool. Každej, kdo mluví anglicky, používá to slovo denně a nepřijde mu to trapný, protože je to slovo s širokým emocionálním záběrem. Je to jenom slovo. Prostě se používá stejně jako ugly, hot, co ja vím...

Ale chytrákům, kterejm pořád něco vadí, najednou začne smrdět.

Jednou se ráno probuděj‘ a řeknou si, já chci bejt cool, tak přece nemůžu používat slovo cool...

Panebože, jenom proto, že slovo sexy používá kdejakej debil z reklamky, ho dáme na černou listinu a začneme říkat šmrncovní nebo chic?! Potkáš hezkou holku a první, co tě napadne, je, že je...sexy…, ale hned se opravíš a nahradíš si to spojením ‚taková, ehm, šmrncovní‘? Jééé, to snad nééé! A kromě toho skaut FAKT NENÍ sexy :-D

Michal Nanoru, publicista, všem:

Lela Geislerová, výtvarnice a filmová kostymérka, všem:

Na skautu mi vadí to, co už popsali Ondřej a Martina – že je to organizace postavená na armádním základě (uniformy, hierarchie, hodnosti...) a jako taková dává malý prostor pro svobodnou vůli. Slušnost je pro mě sexy, jenom pokud není diktovaná shora.

Slušnost není poslušnost. Dál mám problém s konzervativností skauta. Nevím, jak je na tom přesně teď, ale dlouho to byla jen chlapecká organizace podceňující holky (sama jsi, Lauro, říkala, že neexistujou holčicí uniformy). Vázání uzlů a zapalování ohňů bez sirek mi přijde fajn romantická aktivita, ale o životě ve městě, kde většina z nás žije, tě toho moc nenaučí. Skaut je pro mě někdo, kdo pobíhá v uniformě po parku a rozpoznává hlasy ptáků, místo toho, aby se učil rozumět reklamě. Předpokládám, že mi na to řekneš, že moje představa je zastaralá, ale přesně proto vedeme tuhle diskuzi.

A když se ještě vrátím k té slušnosti: Mirek Dušín, asi nejrozšířenější skautský vzor, je taky mimo, protože jeho správnost je nelidská, neskutečná. Pro něj je všechno jednoduchý a nepotýká se s problémy. Vždycky mi přišlo, že se povyšuje nad ty morálně slabší, kteří to měli těžší. A to mi správný nepřijde a nemotivuje mě to být správný, ale dát Mirkovi pěstí. Proto jsem vždycky fandil spíš padlým andělům než andělům/skautům.

No, já jsem chodila se ségrou do tajného skautského oddílu a vlastně mě to zachránilo, protože základní škola byla v tý době utrpení pro každýho, kdo nezapadal. A kromě toho mi vlastně přišlo sexy, že v devíti letech umím rozdělat v dešti oheň, že vim, na co jsou který rostliny dobrý, umím postavit saunu, porazit strom a uvázat funkční a hezké uzlíky. Jasně že je skvělý být slušnej jaksi mimochodem, ale já myslim, že právě to člověk může ve skautu do sebe jako dítě vstřebat a stává se to pro něj samozřejmostí. Určitě jsem měla velký štěstí na oddíl i na vedoucí, která byla inteligentní ženská s přirozenou autoritou. Když se nám nelíbil kroj, tak jsme si ušily jiný sukně (víc sexy). Slovo sexy: No já myslim, že se sexy začalo víc používat a tím se změnil význam na takovej obecnější (dřív to bylo spíš jako něco lákajícího k sexu, ne?), ale stejně mě to vždycky na chvíli zarazí, když se mě ptá dvouletá neteř ,,jsem sexy?“ (A je velmi sexy! Obzvlášť její intelekt.)))

Ondřej Formánek, všem:

Ondřej, všem: Podle mě je slovo sexy důležitý, protože skaut, armáda, mnišský řád a další organizace, kde se nosí uniformy, žije podle pevných pravidel a pod dohledem, nejsou sexy. Doslova. Projevy sexuality jsou tam potlačovaný, protože být sexy vždycky trochu souviselo s výstředností, s upozorňováním na sebe, je to tak přeci i v přírodě. V uniformovaný organizaci je důležitější kolektiv než jedinec.

To je podle mě způsob uvažování, který si skaut odnesl z 19. a 20. století. Doufám, že dneska se snažíme myslet opačně, že budujeme kolektivy, který jsou nastavený tak, aby vycházely vstříc na-

Martina, všem: Ano. Bejt slušnej, čestnej, správnej, solidární atd. může bejt velmi sexy, ale jenom když je to tak jako mimochodem, a ne když mi to někdo pořád cpe. Vadí mi, že skauti prostě moc tlačej‘ na pilu, no.

W W W.REDWAYMAG.CZ

43

Návrh na nové kroje vytvořily skautky ze 101. oddílu 88. střediska Radost v Praze.

ve mně budí hrůzu. Když jsem byl malej, chodil jsem do turistickýho oddílu, v létě na táboře stany s podsadama, režim s nástupama, hlídky, sami jsme si vařili, chodili na dřevo, jezdili na lodích, a bylo to fajn i bez uniforem.

šim odlišnostem. V armádě, která pana generála Badena-Powella k založení skauta inspirovala, je podřízení kolektivu nutnost, ale je otázka, jestli bychom měli hodnotový žebříček vojska vštěpovat dětem. Znovu chci říct, že nejsem expert na výchovu dětí – ale RedWay snad oslovuje lidi, kteří už jsou ve věku, kdy se snaží myslet samostatně a hledat si vlastní cesty. Snad bychom jim měli říkat, ať si tu skutečnou nebo pomyslnou uniformu sundaj‘ a začnou být sami sebou. Ať si sundaj‘ i tu uniformu, o který jim v Elle povídali, že je sexy.

Laura, všem: Ony to vlastně nejsou uniformy, ale kroje. Některý skauti jsou na slovo uniforma alergický:). Podle toho, co tady většina z vás píše, si připadám, jako bych chodila do úplně jinýho skauta. Zrovna nedávno jsme s holkama rozebíraly, že chyba skautu je v tom, že vychovává hodný děti, a ne lidi použitelný do života. To vy tu píšete taky. Ale kdybyste viděli novej skautskej program... Úkoly ve skautské stezce, která má nový zpracování, jsou prostě super – o ohni a uzlech jsou tam asi tři ze sta. Zbytek je zaměřenej na mezilidský vztahy, sebepoznání, všeobecný přehled, jsou tam oddělení jako Já a demokracie, Různost světa, Komunikace mezi lidmi...

Skaut se vážně pomalu mění. Začalo to novým „sexy“ logem, od příštího roku bude nový skautský časopis, další na řadě budou kroje, který se mají postupně uvolňovat, aby každej skaut vypadal jinak, ale bylo na všech poznat, že jsou skauti.

A mirkodušínovost taky není nikde daná – naopak, skaut má povinnost k ostatním stejně velkou jako sám k sobě. Skaut se prostě vyvíjí. Je to taky trochu tím, že děti mají víc možností, takže je skaut už tolik neláká.

Není sexy, no... Ale podle těch změn, který se chystaj‘, to skauti taky vědí a chtěj‘ s tím něco dělat, což je fajn:-).

Martin, všem: Jo, myslim, že tenhle rozbor vystihuje, aspoň pro mě, pocity a vztah ke skautu. Dnes je navíc o dost jiná doba než za pana generála a sloužit v koloniální Indii taky asi bylo jiný než tam dneska vést call centrum.

Lada Candy Firchová, stylistka, rebelka a fotografka, všem: Já jsem chodila do dvou skautských oddílů, první se zdál zezačátku v pohodě, byly jsme dívčí oddíl, ale z hlavní vedoucí se vyklubala zahořklá ženská, pořád jsme si musely něco odpírat, byť by to byl jen chleba s tlustou vrstvou marmelády. Mně furt kontrolovala knížky, protože jsem četla Správnou pětku místo Foglara, a to bylo špatně, takže ponižující výstupy před celým táborem mám dodnes jako noční můru.

A co se týče uniformy – hnusná barva, střih, hlavně ať se nic nezdůrazní, a na rukávech ty bobříky, který stejně měly jenom dcery vedoucí.

Druhej oddíl, kam jsem chodila, byl už daleko volnější, smíšenej – myslim, že není dobrý, aby byly spolu jenom holky – a zásady skautu tam taky fungovaly, ale nikdo ti je necpal. Nicméně moje nejstarší sestra vede skautskej oddíl, a když vypráví, jak jsou ty děti rozmazlený, jak neujdou ani půl kiláku, tak myslim, že možná je někdy ta buzerace zapotřebí, protože jinak budeme už odmala jenom sedět na zadku u počítače. A vlastně když nad tím přemejšlím, doteď nemám problém rozdělat oheň, aniž bych použila benzín.

Martina, jen Michalovi: No tak určitě je zajímavý zjištění, že do skauta chodily Lela a Lada, o kterých teda rozhodně nikdo nemůže říct, že by je to nějak poznamenalo, že by byly málo originální, svobodný nebo tvůrčí, haha. A Laura… Laura je skautka a brzy bude dokonce vedoucí, ale zároveň dokáže bejt přínosem i pro náš rozjívenej časák. Takže jak to je? Buď je Laura trochu pankáč, nebo my jsme trochu skauti.

Pasta, artdirector RedWaye, všem: Já jsem hodně pacifisticky založenej a hnědé uniformy na dětech

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

44

Autor Jiří Grus právě vydává 4. pokračování komiksové série Voleman.

copyright © Jiří Grus, 2010

www.koreastudio.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

45

Niko

la Sudovรก 46

Dan Baudyš (15) se nám ozval sám. Šel na to přísně. Poslal do redakce fotky, který nikdo z nás nechápal, protože na nich lítal mladej kluk v rampě na koloběžce. Za dva tejdny jsme už seděli v kavárně s diktafonem a on do mě sypal informace o zbrusu nové freestylové disciplíně zvané scootering. text: Pepe Švejda • foto: archiv Dana Baudyše

W W W.REDWAYMAG.CZ

47

Pověz nám hned zkraje, co to ten freestyle scootering je?

Děláš na koloběžce různé triky. Jezdí se v rampách, ve skateparcích i na streetu. Jde vlastně o propojení skateboardingu a bmx.

Spíš to vychází z bmx, protože triky na koloběžce jsou bmx trikům dost podobné, ale zase se odpichuješ nohou, nebo děláš manuály, a to je ten skejt.

Jak scootering vznikl?

Objevil se na konci devadesátých let v Americe. Asi to bylo tak, že někdo dostal dětskou koloběžku a řekl si: „Já zkusim 360 barspin jako na kole”, a bylo to. Začalo ho to bavit a zůstal na tom.

Do Evropy to přišlo chvíli potom a ve Švýcarsku hned vznikla firma vyrábějící freestylové koloběžky. U nás se freestyle sco otering prosazuje od roku 2000, kdy s tím přišel Martin Nogol, který je dnes už skoro legendou na celosvětové scéně. Hodně rychle se tomu začala věnovat spousta lidí. V létě 2009 byla založena první Mezinárodní asociace freestyle scooteringu (IAFS), kterou vedou Češi, jmenovitě Jarda Smažil, takže konečně máme i oficiální zázemí. Čím se liší koloběžka ze supermarketu, na který většina z nás jezdila dřív do školy, od té freestylové, na které se proháníš po skateparku?

Ta profesionální má tělo z leteckýho hliníku, který je lehčí a tvrdší, takže koloběžka víc vydrží, ale moc neváží. Rozdíl je i v kolečkách, horší koloběžky mají celoplastový kolečka, kdežto já na nich mám hliníkový středy a guma je kolem.

Na čem jsi začínal?

První koloběžku jsem dostal od mámy asi před šesti roky. Byl to férovej kousek dovezenej z Anglie, i když to furt byla obyčejná levná koloběžka, co v tu dobu měl každej druhej. Bohužel se ale našel někdo, kdo ji zrovna neměl a ten mi ji ukrad‘. Naštěstí mi rodiče hned koupili novou, takže jsem mohl jezdit dál.

No a co tě přivedlo k myšlence dělat na ní triky?

Když mi bylo asi dvanáct a jezdil jsem ještě na horském kole, seznámil jsem se na fourcrossových závodech s Petrem Macháčkem. Byl jeden z prvních, kdo začal freestyle scootering u nás propagovat, takže to měl dost zmáklý a do celé věci mě zasvětil.

Od té doby trénuju hlavně s ním. Skoro každej den trávíme společným ježděním a chillem.

Jezdil jsi rovnou ve skateparku? Nebo kde jsi zkoušel první triky?

Tak jasně, že jsem nešel hned do parku. Nejdřív jsem jezdil jen tak před barákem, zkoušel jsem skákat ze schodů a tak. Pak teprve, když už jsem to měl trochu v ruce, jsem šel do skateparku, kterej mám kousek od baráku ve Stodůlkách, a tam jsem do toho začal šlapat.

A kdy ses rozhodl, že se tomu budeš věnovat na profesionální úrovni?

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

48

NEJVÍC lidí jezdí v Americe, kde to momentálně hrozně frčí, zakládaj‘ se tam nový značky a všichni tim žijou.

W W W.REDWAYMAG.CZ

49

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

50

Martin Nogol zorganizoval velkej závod v Pardubicích. Tam jsem se rozhodl, že mě to baví hodně a že to chci dělat, co nejlíp to půjde. Současně přišla i chvíle, kdy jsem si konečně obstaral profesionální koloběžku, kterou jsme sháněli po dílech v nejrůznějších bazarech nebo i na aukru, protože ta švýcarská firma Micro je sem přestala dovážet, takže to bylo dost složitý.

Zmínil ses, že v létě vznikla první Mezinárodní asociace freestyle scooteringu (IAFS) se základnou v Čechách. Jak tento sport fungoval dřív, bez organizační síly?

Do té doby se sice jezdila spousta závodů po celém světě, ale všechno bylo neoficiální a nikam to moc nevedlo. Spíš se to dělalo pro zábavu. Dneska se to konečně dá brát za profesionální sport. Máme za sebou první oficiální mistrovství Evropy, které proběhlo na podzim v Pardubicích (Dan se umístil na 4. místě v kategorii 15+, pozn. aut.) a já věřim, že se to v roce 2010 rozjede naplno. Měl by vzniknout český pohár a organizovat se budou určitě i ostatní závody po celé Evropě.

Co na to říkali rodiče?

Zezačátku se jim moc nelíbilo, že tolik jezdim, protože čím víc jsem jezdil, tím víc jsem ničil koloběžky a potřeboval jsem pořád peníze na nový. Rodičům docházela trpělivost, proč prej to furt ničím a tak. Pak přišly první úspěchy a už to bylo v pohodě.

Třeba teď od ledna bych měl být nově sponzorovaný anglickou firmou DoggScooters, takže to snad peněženkám mých rodičů trochu ulehčí.

Právě podle výsledků z ME to vypadá, že se tomuto sportu věnují jenom Češi, kteří obsazují nejvyšší příčky. Jak je to možné?

To je sice pravda, ale na druhou stranu je potřeba říct, že u nás sice jezdí hodně lidí, ale hrozně málo z nich to dává na evropský úrovni. Jenom málokdo jezdí závody, poctivě trénuje a věnuje se tomu naplno. V Praze je takovejch lidí třeba pět. Martin Nogol, Johan Walzel, Petr Macháček, Jakub Volf a já. V celý republice je nás dohromady maximálně dvě stě.

Kolik koloběžek jsi už vystřídal?

Stovky! Teda spíš desítky. No vlastně tak sedmnáct… Ale stejně to je dost. Jdou do háje hrozně rychle. Nejčastěji ti praskne ten deck, na kterým stojíš.

Pojďme k ježdění. Co všechno na koloběžce zvládáš?

Já jezdim ve skateparku i v U-rampě, kde se teda zatím spíš učím. Jezdim i v bazénech, což je moje nejoblíbenější disciplína.

Tam můžeš lítat přes rohy, skákat do vejšky, grindovat okraje a tak různě. Na ulicích moc nejezdim, street je podle mě spíš dobrej na focení kvůli tomu městskýmu prostředí, vypadá to líp.

Jinak já preferuju spíš stylový ježdění, do pohody. To si člověk užívá víc než nějakej hrot.

Jak je to s popularitou tohoto sportu v Evropě, případně ve světě?

Nejvíc lidí jezdí v Americe, kde to momentálně hrozně frčí, zakládaj' se tam nový značky a všichni tim žijou. Pak určitě Austrálie, v Evropě jsou to Anglie a Francie, která společně s Českem vládne evropské scéně. A taky samozřejmě Švýcarsko. Tam se vždycky sjede celá špička.

A tvůj nejlepší trik?

To bude asi 360 barspin to tailwhip. To znamená, že se sám otočim o 360 stupňů, přitom otočim řidítkama a potom ještě otočim celou koloběžkou.

A to při jaké příležitosti?

Koná se tam každej rok mistrovství světa. Já byl zatím dvakrát a tento rok se zase hodně těším. Řekni nám ještě na závěr něco o sobě, jak studuješ a co tě baví?

Chodim do devítky a chci jít na střední odbornou školu grafickýho designu. Rád dělám na počítači a fotim, tak bych to chtěl zužitkovat. Jsem hodně adrenalinově založenej a baví mě všechny sporty. Už jsem zkusil skejt, kolo, taekwondo a v současnosti občas zajdu na thaibox. Hlavně kvůli fyzičce, protože to ježdění neni jen tak. Pak se směju klukům, co kouřej', hulej' a na závodech daj' jednu jízdu a dál nemůžou nic. Jinak momentálně se školou zápasim, protože docházka je kvůli trénování a závodění dost špatná. Nejhorší je, že učitelé už vědí, co přesně dělám, takže mi začíná bejt trapný jim pořád říkat, že jsem nemocnej, zatímco se prohánim na svým scooteru!

To zní dost bláznivě… Co úrazy? Jaký zranění jsou na koloběžce nejčastější?

Hodně ohrožený jsou kotníky. Buď si ho naštípneš, nebo tě do něj trefí hrana koloběžky. Hodně bolí, když člověk dopadá do rádiusu v rampě nebo v bazénu, sekne se mu kolečko o hranu a pak přepadne přes řidítka. Dopady na rovinu jsou zase otřes pro celý tělo, ale jinak vcelku bezpečný.

Jaký jsi měl nejhorší zranění?

Teď nedávno jsem si rozsekl čelo, a to jsem měl přitom helmu! Dělal jsem takovej trik, že koloběžku jakoby házíš za sebe a otočíš ji o 360 stupňů. A já tam nechal nohu, koloběžka trochu změnila směr, takže jsem to dostal hranou do čela.

Dan Baudyš DATUM A MÍSTO NAROZENÍ:

NEJHEZČÍ HOLKA:

23. 8. 1994, Praha PŘEZDÍVKA: žádná – všichni mi říkají Dane NEJVĚTŠÍ ÚSPĚCHY: 2. místo na IAFS Wheeljamu, 6. místo na mistrovství světa v kategorii amatér, 4. místo na Mistrovství Evropy v kategorii 15 + OBLÍBENÁ HLÁŠKA: What´s up?

OBLÍBENÝ SPORT: snowboard, beach volleyball, spaní a samozřejmě koloběžka

mi moc líběj'.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Těžko říct. Všechny se

Sparta rock OBLÍBENÝ HEREC: Jim Carrey OBLÍBENÝ TV POŘAD: Ultimate Survival NEJHORŠÍ PŘEDMĚT VE ŠKOLE : chemie OBLÍBENÁ POSTAVA ZE SIMPSONOVÝCH: Bart OBLÍBENÝ FILM: Ace Ventura 1 a 2 SPARTA/SLAVIA:

OBLÍBENÁ HUDBA:

51

P LI RO TA DÉ Č N Č Í?

V minulém čísle jsme poznávali romantický balet. Dozvěděli jsme se, že ß19. století přineslo do světa tance pohádková témata s vílami, elfy a vodníky a také kostýmy a baletní špičky. Ne všichni jsou ale baletem uchváceni. Pro někoho je špička hrobem volnosti a svobody, fantastický kostým uniformou a diktát geometrické choreografie zrůdností, která odporuje lidské přirozenosti. text: Petra Verzichová, foto: profimedia.cz

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

52

la za atrakci pro diváky v divadlech, a tak zpočátku vystupovala pro uzavřenou společnost v salónech vyšších společenských vrstev a v prostředí svých intelektuálních přátel. Dokázala tančit i bez hudby nebo za doprovodu recitace. Protože se chtěla osvobodit od geometričnosti, využívala celého tanečního prostoru.

Nenapravitelná romantička Pokud jste podobného názoru, pak byste si možná rozuměli s tanečnicí Isadorou Duncan (1878-1927). Chcete-li si s ní zatančit, buďte moderní. Sundejte si boty a rozpusťte vlasy. Staňte se vílou tančící ze své podstaty. Jak to udělat?

Roztančete své emoce Tak jako Isadora objevte v centru svého těla emoční centrum. Z něj na povrch vytéká energie, která dává impulsy pro pohyb. Věnujte se gymnastice, abyste se naučili kontrolovat tělo a učinit ho svým nástrojem. Jako Isadora tančete v přírodě.

Studujte pohyby stromů ve větru, mořské vlny, mraky, podobnosti mezi vášní a bouří, mezi vánkem a jemností. Jako ona se inspirujte postavami namalovanými na řeckých vázách. Nebo například obrazem Primavera od Sandra Botticelliho. Improvizujte a buďte spontánní.

Bosá rebelka Isadora byla nespoutaná jak v tanci, tak v životě. Šokovala skandálním zjevem: tančila nesešněrovaná, bez korzetu, bosá, s rozpuštěnými vlasy, oblečená do volného antického kostýmu. Tanec nepovažova-

W W W.REDWAYMAG.CZ

„Když se později Isadory ptali, kdy vlastně začala tančit, s určitostí odpovídala, že už u maminky v břiše,“ říká v jejím životopise Viktor Serov. Pozoruhodné je, že byla samouk. Narodila se v Americe, v 21 letech se přestěhovala do Londýna a poté do Francie. Zažila období bohatství, ale také chudoby. V krušných začátcích spávala v parku na lavičce, jednou za čas se najedla a vyspala v drahém hotelu a ráno lehkomyslně utíkala bez placení. V obdobích rozkvětu jedla v těch nejluxusnějších restauracích a byla vítána ve vysoké společnosti. Největší tragédií pro ni byla smrt jejích dvou dětí – sedmileté holčičky a tříletého chlapečka, kteří přišli o život při autonehodě.

Proslula svými milostnými vztahy, žárlivostí a odporem k manželství. Postupně žila s výtvarníkem Kordonem Craigem, ženatým milionářem Parisem Singerem, potomkem vynálezce šicího stroje, a básníkem Sergejem Jeseninem, kterého si nakonec vzala. Posledním mužem, kterým se nechala okouzlit, byl šarmantní Ital, zástupce automobilové firmy Bugatti. Flirtovala s ním předstíraným zájmem o koupi nového vozu. Stálo ji to život. „Adieu,

53

přátelé, odjíždím ke slávě,“ řekla údajně, když nasedala do bugatti na zkušební jízdu. Auto vyrazilo. Isadořin oblíbený dlouhý šál, který vlál ve větru, se však zamotal do zadního kola auta a zlomil jí vaz.

Duncanovské školy Po celém světe existuje mnoho škol, které stále navazují na její odkaz. Když opustila USA a vydala se tančit do Evropy, našla zde řadu následovníků. Kolem roku 1920 dochází k velkému nárůstu tanečních škol po vzoru Isadory Duncan, ve kterých se vyučuje „moderní tanec“ zaměřený na individualitu umělců, dobovou potřebu rituálu a víry, výrazu a emotivnosti. Od roku 1992 máme podobnou konzervatoř i v Praze, jmenuje se Duncan Centrum.

Revoluce započatá Isadorou Duncan odstartovala zrod moderních tanečních technik. Do první generace amerických modernistů patří např. Ruth St. Denis, Ted Shawn, Martha Graham a Doris Humphrey.

www.snowparkguide.com www.snowparkdesign.cz www.freeride.cz/snowboard/navigator/parks-info

Snowparky p Burton uvádí

Snowpark je kus země zaslíbené freestyle snowboardingu. Najdete zde nejen U-rampu, zábradlí a klopené zatáčky pro boardercross, ale i překážky quatter pipe nebo corner jump. Většina z nich je ze sněhu, ty na přejíždění (tzv. jibbing) jsou vyrobené buď ze dřeva, nebo ze železa v kombinaci s plastem. text: Tomáš Znamenáček foto: David Blažek, Jakub Vlček, Aleš Foff, Zdeněk Volech, Michal Oškrkaný, Yan Renelt, Jiří Švorc, Tomáš Znamenáček, archiv Snowpark design, archiv Burton snowboards

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

54

Jezdci domácího Burton Teamu pro vás sestavili přehled evropských snowparků, které určitě stojí za to navštívit. Začneme doma a v sousedním Rakousku, v příštím čísle se rozhlédneme po Švýcarsku, Francii, Itálii a Slovinsku. Česká republika Rejdice Překážky do zdejšího O 2 Extra Parku navrhl jeden z našich nejzkušenějších jezdců Honza Zajíc. Rampu tady sice nenajdete, park však tvoří polovinu rozlohy celého střediska! Boardercrossová trať je podle nás ideální a baví nás i sedačková lanovka, která večer obstarává efektní nasvícení parku.

Poznámka redakce: Nám jsou Rejdice sympatické i proto, že překážky svým nezaměnitelným popartovým stylem pomaloval náš artdirector Pasta. Mrkněte na krátkou videoreportáž na www.redwaymag.cz, sekce TV. Praha–Rejdice, 125 km www.rejdice.cz

Špindlerův mlýn V našem největším zimním středisku najdete snowparky hned tři a k tomu ještě dokonalou rampu. Navíc se zde na konci sezóny pořádá Burton Špindl Spring Session, což je akce, kvůli které se každoročně staví jeden z největších a nejlepších snowparků v Evropě. Začátečníci, spěchejte na Hromovku!

Pokročilí do parku na Horních Mísečkách a profíci do průsmyku ve Svatém Petru! Všichni budete spokojeni!

Praha–Špindlerův Mlýn, 150 km www.skiareal.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

55

www.snowparkguide.com www.snowparkdesign.cz www.freeride.cz/snowboard/navigator/parks-info

Innsbruck - Nordpark

Rakousko

Jeden z nejhezčích snowparků hledejte určitě nad Innsbruckem ve středisku Nordpark. Poskytne vám výhled na celé město, a i když patří mezi ty nejmenší (dva skoky, raily, quater pipe), je sympatický, protože tu bývá klid a málo lidí – ideální místo pro začátečníky a mírně pokročilé. Z centra Innsbrucku sem navíc vede metro.

Praha–Nordpark, 550 km www.nordkette.com

Kaunertal Místo, kde se sezóna otevřela už po pětadvacáté. Provoz je od podzimu do května a najdete zde jak rampu, tak velký park, který je takovou (v dobrém slova smyslu) klasikou. Když už není nikde nic, tady si vždycky dobře zajezdíte, protože Kaunertal je ledovec, takže sněhu je vždycky dost. Prostě starý dobrý Kaunertal...

Praha–Kaunertal, 570 km www.kaunertal.com

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

56

Zillertal - Penken Další a zcela zásadní snowpark leží ve středisku Penken v údolí Zillertal.

Disponuje samostatnou sedačkovou lanovkou a obsahuje tři úrovně obtížnosti. Zajezdí si tady skvěle nejen začátečníci, ale i takové hvězdy jako Wolle Nyvelt nebo bratři Krollovi. Penken je oblíben u většiny českých jezdců, narazíte tu však na party z celé Evropy, Japonska nebo na Nového Zélandu.

V Penkenu se pořádá nespočet akcí, z nichž asi nejznámější je březnový závod Wangl Tangl s účastí nejlepších jezdců z celého světa.

Praha–Penken, 550 km www.vans-penken-park.com

Flachauwinkl Obrovské středisko docela blízko hranic, vyhlášené výbornými podmínkami pro snowboarding. Potěší nás hned dvěma parky. Ten první je klasika se spoustou skoků a railů, druhý se jmenuje The Stash a tvoří jej nerolbovaný svah. Část se skrývá v lese a všechno je zde přírodní: zábradlí suplují ohnuté kmeny, další variace překážek pro průskok, přeskočení nebo přejetí nabízejí pařezy apod.

Praha–Flachauwinkl, 450 km www.flachau.at

W W W.REDWAYMAG.CZ

57

ANTARKTIDA Život na polární stanici

Letíte poĜád na jih, na jih, na jih, z Prahy vzdušnou þarou asi 14 000 km, a na konci cesty vás neþekají žádné sluncem zalité pláže a palmy, ale sníh, led a teploty až minus 50° C. V AntarktidČ nikdo trvale nebydlí, pĜesto je tu slušný provoz. Za rok se sem vypraví až 40 000 turistĤ a hodnČ þasu zde tráví taky vČdci. Mezi nimi i þeští polárníci z Mendelovy stanice. text: Igor Kytka a Martina Overstreet • foto: archiv Pavla Proška

Jak se stavělo Je tady taková zima, že ji nesnesou ani lední medvČdi. RadČji obývají Arktidu. Jen v období krátkého léta se teploty drží kolem nuly, nČkdy i pár stupĖĤ nad. Na ostrovČ Jamese Rosse se nachází tzv. deglaciované území, což je holá zem nepokrytá ledem. Pro vČdce vzácnost, skvČlá pĜíležitost k výzkumu a dĤvod, proþ právČ zde postavit plnČ vybavenou stanici. Trvalo to osm let a nebylo to lehké. Mráz, vítr a agresivní moĜský vzduch zpĤsobují korozi železa a rozpad betonu. Nejlepším stavebním materiálem je dĜevo. Stanice musí být energeticky sobČstaþná a odolávat vichrĤm o rychlosti 100 km/ hod. Fotogra¿e zachycuje okamžik asi mČsíc pĜed zaþátkem stavby. Pracovní tým zamČĜuje místa pro technické kontejnery a kope základy pro hlavní budovu stanice. PĜedešlou noc byla silná snČhová bouĜe a málem odnesla stany, proto bylo nutné postavit opevnČní proti vČtru.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

58

Jak se bydlí Do hlavní budovy stanice se vejde patnáct lidí, v pĜípadČ nouze však i mnohem víc. Obklopuje ji nČkolik kontejnerĤ, v nichž jsou umístČny napĜíklad zásoby, záložní generátor, þi spalovna odpadĤ.

Jsou dny (i celé týdny), kdy poþasí nedovoluje vyjít ven. Pak každý obyvatel stanice pracuje na svém. Klimatologové opravují pĜístroje, biologové provádČjí experimenty v laboratoĜích. Taky se pere, uklízí a tĜikrát dennČ vaĜí, na což jinak není þas. Posádka dokonce peþe chleba podle receptu speciálnČ upraveného do antarktických podmínek. Na dobu pobytu pĜipadají i nČkolikery narozeniny, to se pak zpívá a hraje na kytaru, jindy zní do antarktické noci Divadlo Járy Cimrmana nebo seriál ýervený trpaslík. ýlovČk by Ĝekl, že zákaz vycházek musí lézt polárníkĤm pČknČ na nervy, vedoucí þeské posádky Petr Prošek nás však ujistil, že jsou „doma“ docela rádi. „Že by mČl nČkdo psychické problémy, to jsem opravdu nezažil.“

Není to tu pro každého…

Mendelova polární stanice není v souþasnosti jedinou þeskou základnou v AntarktidČ. Tu první založil už v roce 1989 Jaroslav Pavlíþek. Je mezinárodní, nese jméno Eco Nelson a soustĜedí se na tĜi programy: PĜežití (pĜežití lidí bez omezení vČku v extrémních podmínkách), Zelená domácnost (život bez chemie, minimum odpadu a speciální režim stravování) a Impact (sledování vČcí vyplavených z moĜe). Bohužel, dva þlenové její posádky, Kamil Suchánek a Miroslav Stuchlík, zmizeli v nepĜehledné ledové tĜíšti Fildesova prĤlivu. Pátrací týmy po nich nalezly jen pĜevrácenou kánoi. Oba byli prohlášeni za mrtvé, po deseti letech však média pĜinesla zprávu, že se Stuchlík objevil v ýeské republice. Jeho rodina to ale odmítla a zprávu oznaþila za výmysl.

Co se dělá venku Když jsou podmínky opČt pĜíznivé (tedy nesnČží, je vidČt a teplota snesitelná), pracují vČdci v terénu. K pĜepravČ na okolní ostrovy nebo na Antarktický poloostrov používají þlun Zodiac, což ale nČkdy znemožĖuje plovoucí led. Pak je bezpeþnČjší cestovat helikoptérou.

Hlavní náplĖ þinnosti tvoĜí výzkum odlednČného území, které na ostrovČ Jamese Rosse zabírá rozlohu kolem 120 km². Polárníci zkoumají, jak se toto prostĜedí mČní, jací živoþichové a rostliny v nČm žijí atd. Klimatologové mČĜí úbytek snČhu a ledu na ledovcích.

Sledují také, kolik sluneþní energie ledovec pĜijme a kolik vydá. Tato nepĜedstavitelná masa ledu totiž uchovává až 90 % svČtových zásob sladké vody a je nejvČtším stabilizátorem klimatu planety. Podle hesla „všechno souvisí se vším“ se tak každá zdejší zmČna mĤže projevit tĜeba na tom, jaké poþasí budeme mít zítra v EvropČ. Geologové sbírají vzorky hornin, biologové se zase zamČĜují na vývojovČ velmi staré organismy, které se za milióny let pĜizpĤsobily tČm nejextrémnČjším podmínkám. Jejich poznatky nám umožĖují poznat formy života podobným tČm na Marsu. DĤležité je i mČĜení škodlivého UV záĜení, které prochází ozónovou dírou (ta má nad Antarktidou rozlohu asi jako Afrika). Polárníci tráví v drsném terénu celé dny a pĜi pochodech dlouhých až 30 km je jejich nejvČtším nepĜítelem pot, který zvyšuje pocit zimy. Každá kapiþka dokáže slepit vrstvy obleþení silou vteĜinového lepidla. Jediným Ĝešením je nepít a radČji udržovat organismus na pokraji dehydratace. Návrat do stanice a pČtiminutová koupel v teplé vodČ je potom opravdovým balzámem na tČlo i na duši.

W W W.REDWAYMAG.CZ

59

GIFOVÁ ANIMACE Taky si chcete udělat vlastní GIF animaci, blikací profilovku, nebo cokoli, co se na monitoru hýbe a není to moc naročný na výrobu? Potřebujete k tomu software na úpravu obrázků (nebo na jakékoliv čmárání) a program na GIF animaci.

Cest je mnoho. Třeba tahle:

1 — Stáhněte si legální GIF animátor, který nabízí třeba MS. Je jednoduchý jak facka.

2 — Můžete se pokusit stáhnout i Adobe Photoshop. Na netu jsou legální jen verze s platností cca 30 dnů, což ale na to, abyste si předělali pár fotek a nasekali spoustu další parády, stačí.

UPOZORNĚNÍ: Nebuďte nenažraní, volte verzi maximálně CS3. Ta nejnovější je tak velká, že byste ji taky vůbec nemuseli otevřít.

3 — Např. nástrojem „tužka“ nakreslíme a upravíme obrázky, které použijeme jako jednotlivá políčka animace (obr. 03 a 04). Důležité je, aby obrázky nebyly moc velké.

Animace poběží na monitoru a proto by měla mít stejné rozlišení jako obrazovka = 72 dpi. Takže je radši zkontrolujte, a když tak zmenšete (obr. 05 a 06). Každý obrázek pak uložte jako GIF.

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

60

4 — S obrázky můžete dělat psí kusy, třeba zrcadlové převrácení, barevnou inverzi, nebo si jako v klasické frame by frame animaci kreslit fáze pohybu.

5 — A teď konečně samotná animace! Otevřete první obrázek, a pokud má mít vaše animace nějaký děj, logickou posloupnost,

6 — V záložce Animation nastavíte, kolikrát se bude animace přehrávat (Looping). Když chcete do aleluja, čili nekonečna, zatrhněte Repeat Forever.

W W W.REDWAYMAG.CZ

začněte obrázky nahrávat od konce, jinak by vám šel „film“ pozadu. Další obrázky vkládejte jeden po druhém ikonkou Insert.

7 — V záložce Image nastavíte, jak rychle se budou obrázky střídat. Musíte nastavit každý zvlášť!.

61

8 — Animaci přehrajete klikem na ikonu Preview v pravém horním rohu. Nezapomeňte si své dílo uložit! HODNĚ ŠTĚSTÍ!

v G Gruz Gru Gruzii

,,Jmenuji se Tekla Gavashelashvili, je mi 17 let a studuji stĜední školu. Pocházím z gruzínského mČsta Terjola, které leží v samém stĜedu mé zemČ.“

text: Pepe Švejda foto: Profimedia.cz Tato dvoustrana vzniká ve spolupráci s neziskovou organizací Člověk v tísni.

KONTROLUJ!

V příštim čísle bude odpovídat kluk z Namibie.

Je něco, na co by ses ho chtěl/-a zeptat?

Piš na info@redwaymag.cz do 1. 3. 2010 Nejzajímavější otázky zařadíme do této rubriky!

ČÍSLO 4, 2010 | ROČNÍK II

62

Co děláš ráno v 7 hodin?

VČtšinou ještČ spím nebo se válím v posteli.

Co snídáš?

Chleba s máslem a hrnek þaje.

Chodíš ráda do školy? Na co se těšíš a co tě naopak nebaví?

Do školy chodím moc ráda, protože se vždycky tČším nejen na kamarády, ale i na své bájeþné uþitele. NČkdy mČ ale štvou nČkteré pĜedmČty, zvlášĢ když berem nČjakou nudnou látku.

Jaký máš teda ráda předměty a jaký ne?

Mezi mé oblíbené pĜedmČty patĜí gruzínština a angliþtina a nebaví mČ rozhodnČ matika. Jsem docela dobrá v humanitních pĜedmČtech a zvládám i jazyky, ale technicky založená nejsem.

Chodíš do školní jídelny?

VČtšinou se naobČdvám doma, když se vrátím ze školy. Vždycky se snažím dát si poĜádný obČd, ne sendviþe nebo nČco. Moje nejoblíbenČjší jídlo je satsivi nebo khachapuri. To první je kuĜecí maso v tradiþní gruzijské omáþce, to druhé bylinkový chleba, který lze nakombinovat úplnČ se vším. Taky mám ráda saláty.

Co ráda děláš po škole? Jak trávíš svůj volný čas?

Když zrovna nejsem s kamarády, tak koukám na telku nebo poslouchám hudbu. Taky hodnČ ráda þtu, takže si jdu tĜeba sednout nČkam ven a celé odpoledne proþtu.

Máš nějaké koníčky, kterým se pravidelně věnuješ?

Chodím do takového kroužku, který je za-

Gruzie (Sakartvelo)

Ñ N a š e vláda není dostatečně

demokratická “ mČĜený na gruzijské tradiþní lidové umČlecké projevy, kam patĜí hlavnČ tanec a zpČv.

mám ráda lidi. Jsou všichni pĜátelští, velmi milí a hodní.

Baví tě sport?

Ráda koukám na basket a taky mám ráda plavání. V létČ, když je teplo, chodím pravidelnČ plavat.

A co tě u vás štve?

Jako v celé Gruzii je i tady strašlivá infrastruktura a ekonomické podmínky pro obyvatele jsou naprosto zanedbané.

Čemu se ještě věnuješ ve volném čase?

Já trávím vČtšinu þasu v našem stĜedisku pro mladé, kde se podílím na rĤzných spoleþenských i vzdČlávacích aktivitách a programech. A právČ díky ¿ nanþní pomoci od organizace ýlovČk v tísni mám možnost tam realizovat své nápady, za což jsem hroznČ vdČþná.

Chtěla bys ještě něco dodat k místu, odkud pocházíš?

V okolních vesnicích je mnoho historických památek, které by mohly na naše území pĜilákat mnoho turistĤ. KromČ toho se v Terjole pČstuje celonárodnČ oblíbené víno.

Co dělají tví rodiče?

Máma je uþitelka hudby, ale vČtšinu penČz vydČlává otec, který pracuje jako Ĝidiþ tzv. marshutky, což je vlastnČ minibus, ve kterém vozí zákazníky. Moji rodiþe jsou skvČlí, mám s nimi krásný vztah a jsou pro mČ tím nejdĤležitČjším v životČ.

Máš sourozence?

Mám tĜináctiletou sestru a desetiletého bratra. Oba chodí na základku.

Máte doma nějakého mazlíčka?

HroznČ bych chtČla domĤ pejska, ale bohužel to nejde. StejnČ jsou psi moje nejoblíbenČjší zvíĜata.

Co máš ráda na místě, kde žiješ?

Je tu krásná pĜíroda, ale ze všeho nejvíc

Obecné informace Gruzie HLAVNÍ MĚSTO: Tbilisi ROZLOHA: 69 700 km² SOUSEDNÍ ZEMĚ: Rusko, Turecko, Arménie, Ázerbájdžán a při západním pobřeží Černé moře POČET OBYVATEL: 4 260 000 POLITICKÉ ZŘÍZENÍ: republika NÁBOŽENSTVÍ: ortodoxní křesťanství 82 %, islám 10 %, ostatní 8 % JAZYK: gruzínština CELÝ NÁZEV:

Historie 4. STOL. PŘ. N. L.

Území obývají různé kmeny, které tvoří starověký stát Kartli, někdy také označovaný jako Kavkazská Ibérie. Území je považováno za základ gruzijské státnosti a po dlouhou dobu bylo součástí Byzantské říše.

4. STOL. N. L.

Jako vůbec jeden z prvních národů přjímají Gruzijci křesťanství.

KOLEM ROKU 1000 N. L.

Jednotlivá knížectví jsou sjednocována pod jednu vládu, čímž se vytvářejí základy ke vzniku Gruzijského království.

19. STOLETÍ

Gruzie se stává součástí ruského impéria.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Co si myslíš o politice ve své zemi?

Naše vláda není dostateþnČ demokratická a mČla by ještČ hodnČ pracovat na rozvoji naší zemČ a na ochranČ lidských práv.

Už jsi někdy navštívila jinou zemi?

Zatím jsem nikde za hranicemi nebyla. NejradČji bych se podívala do PaĜíže a do ěíma.

Co je tvůj největší sen? Že se jeden den probudím a Gruzie bude rozvinutý stát, kde lidé budou žít v pĜijatelných podmínkách, bez chudoby a válek.

Tohle si vlastnČ pĜeju pro celý svČt. A osobnČ bych chtČla být úspČšná ve svém životČ a získat dobrou práci.

Poslední otázka, co tě napadne, když se řekne Česká republika?

UpĜímnČ Ĝeþeno, první, co mČ napadne, je spoleþnost ýlovČk v tísni.

20. STOLETÍ

Po revoluci v roce 1917 se Gruzie na krátké období stala nezávislou zemí, ale od roku 1922 byla součástí Sovětského svazu, ve kterém setrvávala až do roku 1990, kdy si opět vydobyla svobodu. Samostatný gruzijský stát byl vyhlášen 14. 11. 1990.

Ekonomika Gruzijci jsou zemědělci. Asi 40 % z nich se věnuje pěstování zeleniny, obilí, brambor a chovu hospodářských zvířat. Zbytek populace živí potravinářský, strojírenský a automobilový průmysl. Gruzie má také bohaté nerostné zásoby a protíná ji velmi důležitý ropovod spojující oblast Kaspického a Černého moře.

PO ROZPADU SOVĚTSKÉHO SVAZU...

Takřka ve všech bývalých zemích SSSR došlo k poklesu životní úrovně a politické nestabilitě. To se promítlo i v Gruzii, kde vypukla občanská válka (1991–1992) vedená autonomními oblastmi Jižní Osetie a Abcházie, které si chtěly vydobýt nezávislost.

Nakonec skončily z jedné strany pod vládou Ruska a z druhé pod vládou Gruzie. V roce 2008 se konflikt mezi Gruzií a Jižní Osetií, resp. Abcházií

63

rozhořel nanovo. Gruzie se začátkem srpna 2008 pokusila o získání svého historického území zpět, ale Jižní Osetie i Abcházie se postavily ostře proti. Z válečného konfliktu, který trval pouze pár týdnů, nakonec vzešly vítězně obě autonomní republiky, a to především díky veliké militární a diplomatické pomoci Ruska. Jižní Osetie a Abcházie jsou jako samostatné republiky uznávané například jihoamerickou Venezuelou, ale Gruzie si porážku přesto nechce připustit.

Napětí tak trvá dodnes.

ZAJÍMAVOST

V Gruzii se narodil jeden z nejznámějších představitelů a vůdců Sovětského svazu Josif V. Stalin. Při stavbě jeho pomníku na pražské Letné v letech 1952–1955 byly proto vysázeny podél schodiště vedoucího k sousoší speciální odrůdy gruzínských keřů. ČLOVĚK V TÍSNI

Společnost Člověk v tísni působí v Gruzii od roku 2005. Snaží se mezi obyvateli zvýšit informovanost o rizicích nelegální migrace a obchodu s lidmi. Dále se zde věnuje i sociální pomoci.

Bleskove rychlá soutez Bleskove www.swis-shop.cz

h c l á y r s o ě u v t o ěž se k s e l B

dož il tak vysokýho na roz eni ny. Z radost i, že se 15. ví sla os let hop is-s sw i zan ikaj'), Internetový obchod by po deš ti, ale stejně ryc hle hou jak j' ože mn y hop tes věk u (dnesk a se tot iž ska Teda… čehokoliv právě ne, p čehokoliv, co se vám zlí bí. ku ná na y dit kre vás z íti nabízí dev otá zku! něc o tak y nevedou. Sle dujte

CO SI NA WWW.SWIS-SHOP.CZ ZARUČENĚ NEKOUPÍTE? A. skateboard B. elektrickou kytaru C. hodinky D. mýdlo E. dalekohled

JE TO STRAŠNĚ LEHKÝ, TAKŽE KDO DŘÍV PŘIJDE...

Máme tady: 5 poukázek v hodnotě 1000 Kč 4 poukázky v hodnotě 500 Kč

Odpověď pošlete na info@redwaymag.cz a NEZAPOMEŇTE na své jméno a adresu!

T

keegan valaika

shot chosen by jeff curtes in minneapolis, minnesota