RedWay 6/II. by RedWay magazine

ROZ HOVOR

Michael Beran/BMX R E P ORTÁ Ž

Na temný straně S OU T Ě Ž

Mystic Skates

CELOSTÁTNÍ ŠKOLNÍ ČASOPIS ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II | ZDARMA | WWW.REDWAYMAG.CZ

PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS

Stimcare již po 11 let zpřístupňuje českým nemocnicím špičkové technologie předních výrobců v lékařských oborech kardiologie, kardiovaskulární chirurgie, radiologie, ortopedie a elektronického zdravotnictví.

Kardiologie je obor lékařství se zabývající se diagnostikou a nechirurgickou terapií onemocnění srdce

Stimcare s.r.o. Medkova 96 149 00 Praha 4 tel.: 272 935 477 fax: 272 935 475 e-mail: info@stimcare.cz www.stimcare.cz

Kardiovaskulární chirurgie je to lékařský obor, který léčí srdce a/nebo krevní cesty (tepny a žíly) operativně manuálním a instrumentálním ošetřením.

Ortopedie se zabývá především prevencí, léčbou a rehabilitací poruch a onemocnění podpůrného a pohybového aparátu.

Neuroradiologie je obor, který využívá ionizujícího záření k určení diagnózy či při léčbě nemocného s chorobnými změnami mozku a míchy

Elektronické zdravotnictví (e-Health) je zdravotní péče podporovaná elektronickými systémy a komunikacemi

REDWAY FAMILY Stop Zevling Girl Power Movie Damn Good Rock Camp

12–13

MAIL BOX Co vás v RW baví, a co ne? Napiš a vyhraj boty Nike!

14–20

POP H. Homola, J. Cole, D. Rolins: Co by na Zemi zbylo tisíc let po našem zmizení? Jeden den s DJ Emeresem Playlisty, antitip Kleptones Subkultury: Hippies Smysly: Mamut, Bruno v hlavě, Bubu King, Academia Film Olomouc This und Diss: Toxxxova jedovatá slina

DIY DIY or die! Jak se stát soběstačným hudebníkem radí Bourek z kapely Sporto

22–29

TÉMA SVĚT PO NÁS Svět bez nás Komiks: Nikkarin Symboly lidské civilizace Svět po nás jako téma ve fi lmu, hudbě atd.

30–31

TIP 6 možností, jak může lidstvo zmizet ze světa

32–37

ROZHOVOR Hana Marečková, bývalá modelka

38–43

SMART BOX Co jí a pije baskytarista z Gorillaz Play Your Money Smart Yes, Odzer Can!

44–49

ACTIVE Burton European Open Envikešky: Něco jako geocaching, ale lepší! Zadáno pro holky s Nike Proč lidé tančí: jazz Longboard

NARODILA JSEM SE... V Afghánistánu

TALENT Guerillové pletení

52–56

ROZHOVOR Michael Beran, BMX

57–60

REPORTÁŽ Na temný straně

TEST ZZZ (Znáš známé zkratky?)

62–63

TECHNOLOGIE Co možná ještě nevíte o fi lmu Avatar

SOUTĚŽ Gear z Mystic Skates

RedWay Celostátní školní časopis měsíčník číslo 6, ročník 2 zdarma toto číslo vyšlo v dubnu 2010 titulní strana: Martin Svoboda (funkfu@funkfu.net) adresa redakce RedWay Podbělohorská 41 152 00 Praha 5 www.redwaymag.cz email redakce info@redwaymag.cz předplatné mujredway@redwaymag.cz projektoví manažeři prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc, FESC šéfredaktorka Martina Overstreet overstreet@redwaymag.cz zástupce šéfredaktorky Ondřej Formánek ondrej.formanek@gmail.com produkce Zdeněk Řanda zdenek.randa@redwaymag.cz grafický design a layout Pasta Oner pasta@redwaymag.cz Martin Svoboda funkfu@funkfu.net editoři Jana Prchalová, Joachim Dvořák odborný poradce Michal Nanoru spolupracovníci Laura Haiselová, Petra Verzichová, Kay Buriánek, Pepe Švejda, Lada Candy Firchová, Lela Geislerová, Seda Dzholdosheva, K8 Písačková, František Částek, Michaela Hečková, Hugo Toxxx, Kimi Harter, Marhlad, Michal Komárek (Respekt), Tomáš Třeštík (Reflex)

marketing a inzerce Lenka Hluchá tel: 737 252 729 hlucha@redwaymag.cz Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Zdravé Srdce 2007, o.s. Popůvky 394 664 41 Troubsko Časopis vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint www.labyrint.net a Českou kardiologickou společností www.kardio-cz.cz

toto číslo vyšlo za podpory

tiskne Arteko Praha s.r.o., Jahodová 99, Praha 10 distribuce Labyrint, tel. 224 922 422, e-mail: labyrint@wo.cz

Ahoj holky, čau kluci, před časem u nás vyšla kniha Svět bez nás. Americký novinář Alan Weisman se v ní zabývá představou, že by ze Země ve vteřině zmizelo celé lidstvo. K čemu by došlo v první minutě, jak by se věci vyvíjely za pět minut, za hodinu, za den, za týden, měsíc, rok, za sto let... Jak dlouho by technologie, které jsme vyvinuli, dokázaly udržet „svět bez nás“ v chodu? Přežili by bez svých páníčků psi a kočky? A co zvířata v zoologických zahradách? Nebo kuřata v drůbežárnách? Které z lidských stop by příroda zahladila jako první? Byly by to stavby ze dřeva, nebo asfaltové silnice? A co by tady po nás zůstalo ještě i za milión let? Kryty mobilních telefonů, panenka Barbie, nerezové hrnce? Situace, že bychom se odsud zničehonic jen tak vypařili, není moc pravděpodobná, ale o to ani nejde. Při čtení Weismanovy knihy si dobře uvědomíme hlavně dvě věci: 1) Co všechno a jak dokonale musí v tomto našem světě klapat, abychom se každé ráno probudili do dne, v němž se nepřihodí nic mimořádného. 2) Že to celé funguje snad jenom zázrakem. Podrobnosti se dozvíte uvnitř časopisu – téma Svět po nás připravil Ondřej Formánek. Teď ještě k tomu, co je na obálce. Autorem ilustrace je náš grafi k Martin Svoboda, který má rád sci-fi i literaturu faktu, takže na tuhle práci se vyloženě těšil. K hotovému návrhu připsal: „Je konec světa. Troskami civilizace se brodí poslední lidé, kteří se rychle začínají řídit zvířecími pudy a instinkty. Mají kočičí hlavy – kočky jsou vesměs (podobně jako člověk) sebestředná stvoření. Narudlý přísvit navozuje atmosféru násilí a zmaru posledních dní a nad vším se vznáší vepř na meteoritu. V západní kultuře prasetem opovrhujeme, považujeme je za nečisté zvíře, za symbol hlouposti, hamižnosti a tupého obžerství, jenže opak je pravdou. Prase je velmi inteligentní a čistotný tvor, například na Nové Guinei znamená pro domorodce to samé, co pro nás pes – nejlepšího přítele člověka. Na mém obrázku tedy prasnice představuje vítězství zvířat, jejich budoucí svobodu a život v přirozené harmonii.“ Martina Overstreet, šéfredaktorka

registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z definice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.

www.kczahrada.cz www.girlpowermovie.com www.cesta.cz

Stop Zevling V kulturním centru Zahrada na pražském Jižáku jsme nedávno uspořádali hudební setkání švédských rapperů Tensty a Eboie s našimi V518, Toxxxem a Trafikem. Líbilo se nám tam, je to příjemné místo, kam se dá po škole zajít na internet, nebo prostě jen tak... Letošní drsnou zimu ale přicházelo „jen tak“ tolik návštěvníků, že to podle vedoucího Jirky Sulženka přerostlo únosnou mez. Zevly proto vyhnal zpět do mrazu s doporučením, aby se vrátili, až dostanou nápad na nějakou činnost. Venku nikdo dlouho nevydržel, partičky se vracely jedna po druhé a každá měla plán. Jedna teď zkouší muzikál, druhá zorganizovala beatbox battle, další zase koncert, na kterém se dokonce trochu vydělalo.

STOP ZEVLING je název nové akce, která v rámci festivalu Street For Art 2010 proběhne 15. května v Centrálním parku Jižního Města. Zadarmo si zde každý, koho zevling už trochu nudí, může vyzkoušet žonglování, jízdu na jednokolce, chůzi po laně, street art pod vedením profíků, nebo freestyle na mikrofon. O mixáž se postarají DJs Yofre (Pantheon, Confessions) a Probe (Stop Zevling, Strictly Beats). Víc informací na www.streetforart.cz a www.kczahrada.

cz.

Girl Power Movie Sany je jedna z těch celkem dvou holek, o kterých víme, že se v Praze aktivně věnují graffiti. Tou druhou je členka naší redakce Candy. Obě malují ve stejné crew a svůj styl předvedly ve vtipném videu !Girl Power And Puff One Love!, které najdete na YouTube. Po jeho úspěchu na Kick The Shit (taková pražská video night pro writery) dostala Sany nápad natočit dokumentární film o holčičím graffiti z celého světa a zmapovat, jak se writerkám v této převážně mužské disciplíně daří. Jak se jim mezi kluky žije a tvoří, nakolik je jejich přístup k malování odlišný, v čem se naopak shodnou apod. Film bude zároveň záznamem „života na cestě“ tvůrčího štábu, který od města k městu (Berlín, Budapešť, Moskva,

New York, Paříž, Lisabon atd.), putuje v pomalovaném autobusu. Jíst, spát a společně pracovat v tak stísněném prostoru se zřejmě neobejde bez více či méně vyhrocených situací. :) Film půjde do kin příští rok, a protože RedWay se stal jeho mediálním partnerem, budeme o vývoji natáčení podávat pravidelné zprávy na www. redwaymag.cz a www.facebook.com/redwaymag. Kompletní informace pak hledejte na www. girlpowermovie.com.

Damn Good Rock Camp pro holky Holky diktujou i jinde a jinak, a to je dobře. V jihočeském Táboře se před časem usadily dvě zajímavé Američanky. Bubenice Hilary Binder kdysi založila punkovou kapelu Death Before School a pak (v San Francisku) ještě o něco šílenější Sabot, se kterými jezdí dodnes. Kromě toho vede mezinárodní kulturní centrum Cesta. Její kamarádka Debbie Gordon zase pracovala pro label Alternative Tentacles (pankáči vědí!) a o alternativní kapely se později starala i u Warner Bros Records. Jako tour managerka spolupracovala např. s Lemon Heads, The Breeders, nebo Babes In Toyland (pozn. šéfredaktorky: vše doporučuju k poslechu). Nakonec vystudovala práva a stala se obhájkyní lidských práv. Obě výtečnice se dobře znají se Sunshine, kteří na jejich táborském sídle odpracovali nesčetně brigádnických hodin a snědli nesčetně večeří. Odměnou jim byl na několik let zdarma poskytnutý prostor

W W W.REDWAYMAG.CZ

pro zkušebnu, kde vzniklo mnohé podstatné z tvorby skupiny. Vaší pozornosti by neměl uniknout rockový tábor pro holky, který Hilary a Debbie uspořádají letos o prázdninách (12.–17. 7.) právě v Táboře. Pokud si chcete vyzkoušet hru na elektrické nástroje, naučit se něco o skládání hudby, psaní textů, organizaci koncertů a dalších věcí, které byste mohly jako členky budoucích slavných kapel potřebovat, určitě navštivte web www.cesta.cz a přihlašte se! Rockový tábor je akce, kterou velmi doporučujeme a podporujeme, protože českých rockerek máme málo, a ty opravdu dobré skoro žádné!

Soutežní otázka z minulého císla:

Co v RedWayi ctete rádi, a co ne?

ho rozhovoru. Moc pěkná je grafika časopisu. Asi není nic, co bych vám přímo vytkla. Samozřejmě že ne vždycky mě baví všechno, ale celkově jsou rubriky i fotky a obrázky v pořádku.

Ve vašem časopisu čtu snad vše, nejvíc sekci zaměřenou na muziku, jelikož hudba je pro mě velice důležitá. Přidal bych víc různých kvízů. Velice se mi líbí obálka časopisu, která je úplně jiná než u jiných časopisů. Co se týče sekce Udělej si sám, tak do ní vždy jen okem nahlédnu a obrátím list. Dal bych tam věci, který víc zaujmou, třeba nějaké pokusy. Potom bych měl takový nápad – co nechat čtenáře, aby jednu obálku navrhli sami a tu nejlepší pak otisknout v dalším čísle? To by mohlo být zajímavé. Buď by to bylo na volné téma, nebo byste nějaké navrhli.

Pavla Kurfiřtová, Praha 6 Ahoj RedWayi! Váš časopis se mi líbí opravdu hodně! Mám rád tento alternative typ časáků, trefili jste se mi přímo do noty. Nejradši mám články z oblasti hudby, protože hudbou žiju! Rád objevuju nový kapely a nebráním se ničemu. Také mě zajímají články z oblasti technologie. Vždy je dobré vědět, co je nového, to nás přece odlišuje od našich rodičů, kterým je to úplně jedno. :D Pro mě nejsou moc zajímavé rozhovory, ty nečtu skoro vůbec. Ale tak to mám i u jiných časopisů. Hlavní věc, kterou chci pochválit, je design časopisu. Už jen obálky jsou po grafický stránce mazec! Jste jeden z mých nejoblíbenějších časopisů.

M. Štrunc alias MC Mike, Stříbro Nejvíc ráda čtu dlouhý články a rozhovory se sportovci. Já hraju tenis a číst cokoliv o tomto sportu je pro mě boží. Ale čtu i playlisty atd. Nemám moc ráda brutální fotky a taky rubriku, jak si vyrobit masku nebo džíny. Někomu se to třeba může hodit, ale já to moc nečtu. Jinak žádné výtky nemám. Jste super.

Michal Zeman, Brandýs nad Orlicí

Veronika Paličková, Laškov

Lucyna Bělíková, Přestavlky

Jména peti výhercu CD Super Tuzex Bros. Skupiny Scissorhands najdete www.redwaymag.cz v sekci Souteže!

Líbí se mi, že píšete o věcech, kterým se jíné časopisy spíš vyhýbají a nazýváte je pravými jmény. Nejvíc se mi líbí Když mi bylo 13, to čtu u každé-

Ahoj, mě baví číst vše, co se týká muziky, a jelikož to je v RedWayi celkem fajn napsaný, tak mě to baví fakt moc. Dál mě baví číst věci, co píše Kay

Myslím, že nás teenagery prezentujete ve správném světle. Rozhovory i témata jsou super originální a celková myšlenka časopisu je mi sympatická. Tak mě napadlo, jestli je možné zúčastnit se takového projektu? Nám na škole bohužel žádný časopis nefunguje, ale mě psaní hrozně baví a ráda bych se jednou něčím takovým i živila. Takže kdyby byla nějaká možnost zapojit se, byla bych všema dvaceti pro. Ještě jednou moc chválím (pokud mi tedy něco takového přísluší ).

Sisi Mně dělá větší problém najít rubriku, kterou přeskakuji, než tu, u které hltám každé slovo. Nejvíc mě určitě baví hudební články. Ať je to žebříček muziky, kterou poslouchají vaši redaktoři a čtenáři (aspoň se dozvím, kdo má stejný vkus jako já), nebo rozhovory s nějakou hudební star. Co mě nebaví? To bude horší. Určitě to není jedna konkrétní rubrika, spíš záleží na tom, jak mě zaujme název článku, grafika atd. Když mě to moc nebere, jednoduše to přeskočím.

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

www.fitnessclub.cz www.nikewomen.com

Buriánek, protože mám jeho a Sunz rád. Co mě naopak nebaví, je Vyrob si sám. Jsem moderní dítě a nechci si vyrábět nějaký pitomosti. Co si nekoupím, nestáhnu atd., mě zásadně nezajímá. :)

Ten časopis se mi strašně líbí, protože může pomoci – třeba jak se vyhnout závislosti, šikaně a tak. Prostě nás i poučí, že nemáme začít brát drogy, co se s náma stane, a jiné.

Aleš Licehammer, Dalovice-Karlovy Vary

Šárka, Zákupy

Je těžké začít tím, co se mi na RedWayi nelíbí, protože tenhle časopis je prostě super, tak začnu raději tím, co na něm miluji. K mému nejoblíbenějšímu obsahu patří věci typu Vyrob si kravatu, deníček apod. :) Taky mě baví články o lidech z jiných zemí. Jediné, co bych vytkla, je málo stránek.

Redway mám opravdu moc ráda. Pokaždé v něm najdu to nejdůležitější, co se mi hodí do školy, ale nejen to, jsou tam skvělé rozhovory s lidmi, kteří něco dokázali. Jsem ráda, že jsem si Redway objednala, a vždy se těším na nové číslo.

Lada Malechová, Soběslav

Kačka, Zákupy

Tenhle časopis čtu snad jako jediný celý. Všechny články jsou zajímavé, stručné, snadno pochopitelné a od všeho trochu, takže nejde vynechat ani jeden. Nejvíc mě zajímá asi hudba, ale jak říkám, čtu všechno. Máte super grafiku a design. Reklamy sponzorů si lepím po pokoji jako plakáty. Važte si svých redaktorů, protože RedWay je super časopis. Kam se hrabe Popcorn nebo Bravo, to je velké h...o za velké prachy!

Moc se mi líbí témata, kterým se v časopise věnujete, protože se vždy dozvím něco nového a taky je skvěle udělán výtvarně (grafika). Jen mi občas vadí, že jsou tam popisky v angličtině (jsem totiž němčinářka).

Janinka, Zákupy RedWay jsem teď četla poprvé, ale hned mě zaujal. Vydržela jsem ho číst celý najednou. Baví mě hlavně to o různých subkulturách a jejich názvech a téma „popkultura“.

Tereza Misiarzová, Ostrava-Hrabůvka

Jitka Novotná, Litomyšl

Čau RedWayi! Soutěžit nechci, protože jsou lidi, který o to cédko stojí mnohem víc než já. V časopise čtu hodně věcí, které bych jinde normálně asi nečetla. Každýho zajímá něco jiného, tak věřím, že vymýšlet celý RedWay je celkem složité. Mně se třeba nejvíc líbí rozhovory se sportovci a „Když mi bylo 13“. U toho se i zasměju. :) U posledního čísla to se mnou málem seklo, když jsem viděla rozhovor s Pavlínou Ščasnou. Nikdy bych nevěřila, že se tam někdo takový jako ona může objevit. Vždyť se o ní ani moc nemluví... Měla jsem z toho opravdu radost. Nejen kvůli Pavlíně, ale i díky ostatním věcem si myslím, že to poslední číslo bylo vaše nejlepší. Nikdy jsem v časopise neviděla tak dobrou grafiku, jako má tento.

V RedWayi mě moc nebaví články o rovnátkách Ewy Farné, nebo jednou bylo něco o táborech Mořský koník. To jsem nejdřív vůbec nechápal, proč to v takovém časopisu je. Pak jsem zjistil, že to vlastně není článek, ale reklama. Takže to teda nepočítám. Nejvíc se mi asi líbilo téma Konzum. Tam byly zajímavý články. Jinak všechno o hudbě a jednou jsem se začetl do článku o nějaké nemoci, protože to bylo dobře napsané, jakože metal. To jsem nikde jinde neviděl, toto. :)

Mirek Švadlena, Brno

Alena Koukalová, Kvasice

Napiš a vyhraj! (Tentokrát jen pro holky)

Zkoušela jsi nekdy zhubnout? Jak jsi to delala? Jaký byl výsledek? Pro tři upřímné slečny máme v redakci 3 páry NIKE ZOOM FLY SISTER ONE+ , nejlehčí sportovní boty na světě, které už se stačily stát hitem letošního jara. Odpovědi čekáme na adrese info@redwaymag.cz do 30. dubna 2010 NEZAPOMEŇTE PŘIPSAT ADRESU A ČÍSLO BOTY!

W W W.REDWAYMAG.CZ

James Cole

Dara Rolins

(singer and guitar player of Wohnout)

(hip hop artist)

(singer)

A thousand years after people were no more in this world, and our earth would look like a little dirty ball from the nose of Mr. Yety Kahan. But the question still remains, who is Yety Kahan?

We would leave behind quiet.

In my opinion it would be fair for all the little animals that we people slowly but surely killed, to come back and restart an ecosystem in this world.

Je mu teprve 21 let a už má na kontě pár slušných zářezů. Indy, La4, Kontrafakt, Pio Squad, Nironic, Momo, Tafrob, H16... To jsou jen namátkou vybraná jména, se kterými spolupracoval. Nedávno mu vyšel vlastní producentský debut Mount Emerest.

7.30 Nasedám do auta a jedu se vzdělávat. 8.00–13.15 Ve škole… Studuju ekonomiku na vyšší odborné.

Jeden den s hiphopovým producentem Emeresem

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

14.00 Jdu na oběd. Buď rovnou domů, nebo se najím někde ve městě. Pak se celé odpoledne věnuju skládání, produkování apod. Nejvíc času mi zabírají aranže jednotlivých tracků, které buď dělám pro projekty jiných lidí, nebo si je skládám pro sebe. Když zrovna odpoledne neskládám, tak využiju čas pro svůj osobní život. Přítelkyně, rodina, kámoši... 18.00 Ve všední den mám takovou pauzu, kdy věnuju čas fanouškům a médiím.

Dávám různé rozhovory, nebo komunikuji s fans přes Facebook. 19.00 Večer si většinou pro relax pustím nějaký film, nebo se zabavím na netu. 21.00 Večer se mi nejlépe pracuje, protože na to mám klid. Většina lidí jde spát, ale kolem mě začíná všechno žít a já se věnuju své práci. Mám na telefonu různá studia, zvukaře, zpěváky, se kterými pracuju na daných projektech. Když něco vymyslíme, dáme tomu během pár minut jasnou podobu a pak už se to „jen” dotváří, což ale trvá hodiny, mnohdy dny. 01.00 V lepším případě mám za sebou sprchu, v horším mě teprve čeká. 02.00 Jdu spát. Občas se stane, že jdu spát později, ale jen výjimečně. Naopak málokdy se stane, že jdu spát dřív.

text: Pepe Švejda, student 1. ročníku žurnalistiky UK FSV, foto: Mafa/Michal Sváček

6.30 Moravská Třebová. Vstávám do školy, několikrát zamáčknu budík, pak se vyhrabu ven.

foto: www.wohnout.cz, www.biggboss.cz, www.dararolins.cz

Honza Homola

text: Kimi Harter, studentka 1. ročníku Vysoké školy finanční a správní, a O. Formánek

What do you think the world would look like in 1000 years from the day that it‘s people would disappear from this world? What would be left behind?

Pošli nám i ty svůj hudební tip. Ukaž, jaký máš vkus. Pochlub se svou oblíbenou partou. Čekáme na info@redwaymag.cz.

Pink Please Don´t Leave Me Nejraději poslouchám písničky od Pink. Je prostě holčičí a má pokaždý jiný nápad na písničku, takže určitě žádná její novinka není ohraná... Má super styl zpěvu. :) Veveruše, Pěnčín

Joanna Newsom Sawdust And Diamonds Ve věku, kdy ostatní holčičky česaly panenky a vymýšlely jména pro svoje imaginární štěňátka a koťátka, už uměla na klavír a na harfu. Z poškrábaných cédéček taky poslouchala hodně punku, folku a jazzu. Pak z ní vyrostla přenádherná dívka s hlasem, při jehož poslechu by i kámen pukl. Stala se hudební skladatelkou. Sawdust And Diamonds nebo My Skin myslím postačí k nabytí dojmu. Dominic Tchéque, Aš, 16 let

The Antlers Two

Peťo Tázok Antikvariát nesplnených snov (The Autumnist Remix) „Najdeš tu lásky, túžby a prepité víkendy… Sú tu na predaj aj moje prvé stránky z románu čo nepoznal svetlo sveta…“ Jako by Peťo Tázok nechápal, že román narepoval už na loňské Album a s remixovým dodatkem Neuveriteľne smutný album nabírá na ságu. Balzac by dneska rapoval a Dumas na Grammy sázel duety s Brontëovými. Nanoru

Scissorhands Scissorhands in Studio Až rozluštíte šifru mistra Nanoranda, podívejte se prostřednictvím YouTube na to, jak se tvářil Tuzex při nahrávání desky Super Tuzex Bros. Tu pak doporučuju objednat na www.xproduction. cz, protože bůh ví, jak to bude. Koncertů se třeba ani nedočkáme. Maove

Melancholická atmosféra, která z téhle hudby vyzařuje, mě dostává. Není to žádná hrozná deprese, to ne, patří spíš do lehčího soudku... Tak proto.

Junkie XL Today Hodně pohodová elektro pecka, která vás ráno nakopne tak, že si konečně uvědomíte, že začal další den. Najdete na YouTube.

Sony Kieu, Aš, 15 let

Pepe

Rapsöd Ruce od krve

The Kleptones Uptime/Downtime Elektrická kytara prý řve jako nadržený anděl, a už proto byste neměli tohle dvojalbum vůbec poslouchat. V první půlce se Beastie Boys snaží přeřvat řvoucí Prodigy a krásná Shirley Manson vykřikuje, že je paranoidní. Ne, neposlouchejte to, bude vám, jako byste měli několik dalších párů nohou, co chtějí tancovat nebo kopat do vzduchu. Naopak druhá půlka vás stáhne do fantastický tmy tónů a vy se přece chcete veselit. Nejhorší je, že tohle mashupové dvojalbum britského tria The Kleptones je zadarmo ke stažení na www. kleptones.com v sekci „Downloads“. Jestli to zkusíte, pak se bojte i andělů. (Ondřej)

W W W.REDWAYMAG.CZ

Video na YouTube je z koncertu v Polný. Strašně divoká párty. Jinak ta písnička je o tom, že všichni máme ruce od krve. Každej si v tom něco najde. Já v tom třeba vidim to, že když kupujeme věci, který byly komerčně vyrobený, tak je to od krve. Eva Sýkorová, 16 let, Jihlava Na www.facebook.com/redwaymag nasbírala M. Overstreet

++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++

The Dresden Dolls Coin Operated Boy Klasika panenek z Drážďan vsazená do divadelní scény. Let´s do this. Taky na Youtube. Seda

Antipop Consortium Lay Me Down Track z alba Fluorescent Black. Děsně mě baví kytarový intro. Večer při cestě smradlavym autobusem, kdy se všechno třese a drnčí, to dostává ten správnej rozměr. Funkfu

++++++++++++++++++++++++++++++++++++ ++++++++++++++++++++++++++++++++++++

V p!edešlých dvou "íslech jsme si popsali, co to jsou subkultury: hnutí mladých lidí, kte!í se podobn# "ešou a oblékají, poslouchají podobnou muziku a mívají stejný sv#tonázor. $ekli jsme si, jak vypadali mods a jak se z nich vyvinuli první skinheads, tehdy ješt# žádní rasisti a náckové. Nyní si povíme n#co o hippies. První subkultu!e, která cht#la všechno radikáln# zm#nit: sv#t nebo alespo% sv&j život. text: Ondřej Formánek, foto: archiv The Woodstock Museum, Profimedia.cz

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Mods i skinheads revoltovali proti společenskému řádu. Mods byli nejčastěji z chudších středních vrstev, ale chtěli od života víc než to, co se od nich čekalo: že přijdou špinaví a utahaní z práce, svalí se na židli v zaplivané nálevně na rohu a tam se opijí levným pivem a kořalkou. Chtěli žít naplno, debatovat dlouho do noci v kavárnách o novém francouzském filmu, být moderní a elegantní navzdory tomu, že nemají moc peněz. A původní skinheads pocházeli obvykle rovnou z dělnických rodin. Jejich heslem bylo: dnešní společnost tě hodnotí podle toho, jak jsi úspěšný a kolik vyděláváš peněz. A víte co? My vám na to kašlem. Jsme dělníci, pinglové, řidiči náklaďáků a jsme na to hrdí. Chceme žít jednoduchý, veselý život. Mít svoji prostou, ale elegantní módu, chodit na pivo, fandit svému fotbalovému týmu a o víkendu si jít zatancovat do klubu, kde hrajou jamajský kluci skáčko, nebo rovnou vyrazit na nějakou skinheadskou kapelu. Žádnej nafoukanej zazobanej ňouma nám nebude tvrdit, že jsme něco míň než on. Obě hnutí – mods i skinheads – vznikla v Británii. Zato hippies, nebo také „děti květin“, se poprvé objevili v Americe, bylo to někdy v půlce šedesátých let. Typický „hipík“ nebo „hipísačka“ byl mladý člověk obvykle mezi patnácti až pětadvaceti lety, nejčastěji běloch, který pocházel ze středních nebo i vyšších vrstev společnosti a který se rozhodl dotáhnout revoltu proti společnosti až do konce. Hippies kompletně zavrhli hodnoty svých rodičů: vůbec se jim nelíbila představa, že by měli vystudovat

W W W.REDWAYMAG.CZ

školu, která jim zvýší šance na pracovní místo někde v kanceláři, v níž by pak měli strávit většinu dní, které jim na tomhle světě zbývají. Opovrhovali budováním kariér, vyděláváním peněz a jejich utrácením za auta, byty, oblečení... tu horu zboží, které nám společnost vnucuje. Neuznávali kapitalistický systém a konzumní životní styl moderní Ameriky. Věřili, že smysl života je jinde. Nechali si narůst dlouhé vlasy a kluci často i vousy – nakrátko ostříhaná hlava a hladce oholená tvář pro ně symbolizovaly to, jak společnost člověku zkracuje, stříhá a holí jeho city a názory. Odcházeli ze školy, z práce, z domova a zakládali takzvané komuny – společenství, v nichž žili a o všechno se dělili. Komunou mohl být společně pronajatý dům, byt nebo obsazený squatt v některém z hippiesáckých center: v San Francisku, Los Angeles nebo v newyorské čtvrti Greenwich Village. Nebo to mohla být společná osada či farma na venkově, kde se žilo z toho, co si společenství samo vypěstovalo. A spousta hippies žila jako staří kočovní Romové: toulali se po velkoměstech slunné Kalifornie a živili se jako pouliční muzikanti, případně žili z toho, co jim někdo dal, nebo z toho, co někdo vyhodil. Cestovali po celých Státech: stopem, vlakem, pěšky, v pomalovaných autobusech nebo na mocně burácejícím chopperu. Také si přivydělávali výrobou a prodejem tehdy velké módní novinky: batikovaných triček, která hrála barvami stáčejícími se do spirály nebo

explodujícími jako zářivé, vědoucí světlo. Měla připomínat zážitek při požití halucinogenních drog jako LSD, marihuany, lysohlávek a dalších zmašťovadel. Hippies věřili, že halucinogeny jim otevírají mysl a že na tripu dosáhnou nějakého nového poznání. V tom je ovlivnil americký psycholog Timothy Leary, který v té době prováděl lékařské pokusy s LSD, protože byl přesvědčený, že halucinogenní drogy otevírají dveře do lidského podvědomí, do dějů, které jsou ukryté hluboko v naší mysli a zásadně nás ovlivňují, aniž bychom o tom věděli. Zároveň se hippies inspirovali starými šamanskými rituály různých domorodých kmenů, které stály na víře, že k člověku, který si vzal během rituálu halucinogenní drogu, promlouvají vyšší síly. Do módy přišly kapely hrající takzvaný psychedelický rock: Jefferson Airplane, Grateful Dead, The Doors, Beach Boys, Jimi Hendrix. Ale třeba i The Beatles, Rolling Stones a Pink Floyd nahrávali skladby s tajemnou atmosférou snů a halucinací, se spoustou zvukových efektů, ozvěn, exotických nástrojů a textů jak z Alenky v říši divů. Stejně tak vstoupilo téma halucinací do výtvarného umění (vznikaly ty nejzmaštěnější oleje v dějinách) a filmu.

Dejte míru šanci Dalším důvodem oblíbenosti trávy a tripů byl fakt, že oproti tvrdým drogám nevytvářejí tak silnou závislost a nehrozí u nich nebezpečí smrtelného předávkování. A třeba konkrétně

Hippies Dlouhé vlasy, korálky, džíny, batikovaná trička, čelenky a šátky, třásně. V zásadě holky nosily na tu dobu klučičí oblečení (kalhoty) a kluci se zas vzhledem blížili holkám (dlouhé vlasy, korálky, květiny ve vlasech...)

TYPICKÉ ZNAKY:

DOBA NEJVĚTŠÍHO ROZKVĚTU:

1966–1969

Předchůdci hippies byli takzvaní beatnici, příslušníci hnutí, které revoltovalo proti zavedeným společenským hodnotám v 50. letech v Americe. Typický beatnik byl mladý bílý muž, který měl rád černou muziku: jazz, blues a R‘n‘B. V centru beatniků stáli básníci a spisovatelé jako Jack Kerouac, Allen Ginsberg, William Burroughs nebo Neal Cassady. Amerika jim připadala příliš usedlá, spoutaná pravidly a zaměřená na peníze a majetek. Zdálo se jim, že moderní občan příliš brzy zahodí své sny, zatímco by toho měl spíš hodně prožít, vidět, procestovat a chovat se spontánně. Měli blízko k buddhismu, chtěli žít rychle, jakoby v neustálé extázi, takže také brali hodně drog, což některým dost zkomplikovalo život.

ODKUD SE VZALI:

O CO JIM ŠLO: Svoboda a volnost, mír a nenásilí, rovnost mužů a žen i lidí různých ras, intenzívní prožívání života, užívání halucinogenních drog a jogínská meditace jako cesta k hlubšímu pochopení sebe i vesmíru, být blíž přírodě, nežít jako sobecký individualista, ale jako součást společenství lidí, kteří se dělí o to, co mají..., a poslouchat řvoucí rockovou kytaru i tiché folkové písničkáře a indické rágy. PROTI ČEMU BOJOVALI: Závody ve zbrojení, nukleární zbraně, válka ve Vietnamu, násilí a netoleran

tráva tlumí projevy lidské agresivity, což vynikne v porovnání s alkoholem. Zatímco člověku, který vypil pět piv, často narostou ramena a ve vzduchu rázem visí pár facek, zhulený člověk se většinou jen zanoří do nejbližšího gauče a usmívá se, aniž by věděl proč. Hippies byli přesvědčeni, že agrese nic neřeší, protože násilí plodí jen další násilí. Žili v době studené války, ve světě, v němž proti sobě stály Spojené státy a Sovětský svaz a obě země se chystaly na globální nukleární válku. Arzenály jaderných zbraní na obou stranách už tehdy bohatě stačily na likvidaci veškerého života na Zemi (a ještě by zbylo). V půlce šedesátých let se rozhořela válka ve Vietnamu, kde se americká armáda pokoušela zastavit komunistický převrat. Protesty proti téhle válce a všem jaderným zbraním byly jednou z klíčových aktivit hnutí: za mír se demonstrovalo, pochodovalo, hrály se koncerty, za mír se meditovalo, za mír se souložilo. Heslem a pozdravem bylo zvednuté véčko a slovo „Peace“, klíčovými hodnotami láska a tolerance. Velkým vzorem hippies byl indický vůdce Gándhí, který dokázal sérií hladovek a nenásilných demonstrací donutit mocnou britskou koloniální armádu, aby odtáhla z Indie. Filozofové a myslitelé z Asie a zemí Orientu byli vůbec dost v kurzu – hlavně šiřitelé myšlenky nenásilného buddhismu a jogínské meditace. V očích dětí květin ukazovali cestu ven ze zkažené západní civilizace a pořád dál až k osvícení a osvobození.

Léto lásky a bolení hlavy Hippies se objevili v době, kdy zrovna dospívala nejsilnější generace dětí v dějinách. Dětí, co

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

se narodily v prvních letech po druhé světové válce, kdy se vojáci vraceli domů a zakládali rodiny a kdy si potomky pořizovali i lidé, co sice na frontě nebyli, ale prostě považovali za rozumné počkat, až ta nebezpečná a nejistá doba skončí. Hippies byli tedy subkulturou nejpočetnější generace mladých lidí. A brzy to bylo vidět. V době takzvaného Léta lásky v roce 1967 se sjely do San Fraciska na různé koncerty a pouliční akce nebo prostě jen za tou vzrušenou svobodnou atmosférou statisíce dětí květin. V tu chvíli muselo být každému jasné, že ze subkultury se stalo masové hnutí. O rok později už platilo, že kdo nebyl hippie, byl out. Každý se chtěl oblékat jako hippie, mluvit jako hippie, o hippies se snilo, mluvilo, točilo a psalo. V srpnu roku 1969 pak přišel legendární hudební festival Woodstock a na něj se sjelo přes půl miliónu lidí. Ale právě s explozí popularity začal i úpadek. Protože když se jakákoli kultura rozšíří mezi milióny lidí, ztratí nevinnost. Kultura hippies se najednou stala základem pro obrovský byznys, což postavilo její myšlenky na hlavu: oděvní krámy byly nacpané hippie-hadrama a cestou z práce poslouchali psychedelický rock i manažeři z KFC. Kapely i písničkáři bohatli a z rockových rebelů se stávaly nafoukané rockové hvězdy, co budou sice dál zpívat písně o tulácích s prázdnou kapsou a planoucím srdcem, ale ony samy se už budou toulat pouze v soukromých letadlech a na luxusních jachtách. Původní děti květin, kterým o něco šlo, pohltil dav víkendových hipíků, kteří jen chtěli být IN. Všechno začalo jít nějak z kopce:

ce, konzumní život, hromadění peněz a kariérismus, protidrogová represe, devastace přírody, nuda usedlého života. NEJSLAVNĚJŠÍ HIPPIES:

John Lennon a Yoko Ono

„Flower power“ – tedy něco jako „síla květin“. Vznikl během demonstrací proti vietnamské válce, kdy protestující rozdávali policistům, politikům a přihlížejícím květiny jako symbol nenásilí.

SLOGAN:

Společnost dnes toleruje společný život dvou lidí, kteří nejsou manželé, sex přestal být tabu a hřích. Zvýšila se tolerance k sexuálním menšinám (homosexuálové a lesbičky, transvestiti...), k odlišným rasám a náboženstvím, zlepšilo se postavení žen ve společnosti. Do módy přišly bio-potraviny a vegetariánství, jóga, meditace a buddhismus. Rozšířila se kultura DIY (tedy „udělej si sám“). Svět změnila kybernetická revoluce: zakladatelé firmy Apple, kteří přišli s prvním osobním počítačem, byli hipíci, stejně jako třeba autor softwaru pro první pécéčka. To, že je dnes internet svobodný, že v něm je spousta programů volně ke stažení a spousta jiných má otevřený zdrojový kód, a hlavně že internet není rozdělený do placených sítí, jako je tomu u mobilních telefonů, je hodně dáno tím, že u počátků rozvoje internetu stáli bývalí hippies. I podstata encyklopedie Wikipedia, která je zdarma pro všechny a kterou zadarmo tvoří a doplňují její uživatelé, vychází z myšlenek hippiesáckých počítačových vizionářů 70. let. Mnoho společného s kulturou hippies mají dnešní freeteknaři – vždyť se jim občas říká „techno hippies“. DĚDICTVÍ HIPPIES:

na prosincovém festivalu v Altamontu, jen půl roku po slavném Woodstocku, ubodal gang motorkářů Hells Angels k smrti mladého černocha Mereditha Huntera. A to zrovna tou dobou končila policie se zatýkáním členů hippie komuny Charlese Mansona, který ji proměnil v sektu zfetovaných fanatiků a donutil provést sérii brutálních vražd. Image dětí květin začala být trochu urousaná od krve. Navíc i ty drogy se nějak vymykaly kontrole. Během jednoho roku se předávkovali heroinem zpěvačka Janis Joplin a zpěvák The Doors Jim Morrisson a kombinace alkoholu a drog zabila kytaristu Jimiho Hendrixe. Všem bylo teprve 27 let. Přibývalo hipíků, kteří se po letech života mezi drogami nedobrali osvícení, jen v tom zrcadle vypadají každé ráno dost pomuchlaně, potřebují se co nejdříve něčím zmastit a nějaký světový mír jim může být ukradený. Jiné zase po těch letech přestalo bavit věčné toulání a chudoba, dalším se přestala líbit představa, že stráví život pěstováním okurek. Začátek sedmdesátých let přišel jako kocovina po dlouhém večírku. Vyprošťovák přišel až o pár let později. Jmenoval se punk. A o něm si povíme příště. Éra hippies možná skončila bolením hlavy, ale nebyla rozhodně zbytečná. Podílela se – více nebo méně – na většině velkých změn poválečného světa: na sexuální revoluci, díky které společnost přestala vnímat nahotu a fyzickou lásku jako něco hříšného, na boji za práva žen, homosexuálů, na boji za rasovou rovnoprávnost, na vzniku ekologických hnutí nebo na změnách v protidrogové politice. Jo a taky na tradici letních fesťáků: od velkých rockových až po ty malý, ilegální technařský.

this [ðis]: tento, tato, toto, tenh tenhle, e, tahle tahle, tohle (zájmeno) ájm meno und [unt]: a (spojka) diss [dys]: 1. středomořská mořská travina trav na (podst. (pod jm), 2. nerespektovat, neoceňovat, oceňovat, nevážit evážit si (slang. sloveso) sloves

Dalšíí várka á rk rk a toxxxických t xxi to komentá!& Hugo Toxxxe! Fotkyy o ob#tí b#ttíí mu b# mu jako ja k vždyy ja rá a L ad da Candy Can Ca n Firchová. Poslat mu m&žete i svoji.. Ne N em m& & e se se do"kat d p!ihrála Lada Nem&že lu rapg g me me na ma mailu rapgame@email.cz. k vše o Hu H gov na www.myspace.com/therealhugotoxxx. ox x x x. Jinak Hugovi text: Hugo go Toxxx oxxx foto: Lada Firchová da Candy andy Firchov

Tohle je přirozené zbarvení srsti stt i jednoho dnoh n o z předních slovenských raperů.. U Uhodnete od ete odn koho? Kdo nám pošle správnou u odpověd, o p ověd o , získává Zverinovy boty (značka Nike) aN e) z klipu Mám rád.

Přesně takhle vypadala moje je e první vníí vn učitelka angličtiny. Chodila k nám domů, md omů, když jsem byl v první třídě. Vy Vysvětlovala V ě oval ětl ova a mi rozdíl mezi sex a sox. Byla y la nervózní, ervó ervózní, rv zní, když jsem si to plet. Bože, já á byl ttaky aky ky nervózní.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Pouliční homošašek, zřejmě vybírá drobný. Možná mu můžete za dvě eura natáhnout dělo. Možná vám ho zdarma vrátí. Vypadá vesele.

Tady máme další rekvizitu ze Zverinova klipu. Překrásná, veselá, svůdná, okouzlující, stará dobrá cikánská tahací harmonika. Trendy doplněk k jinak fádnímu a všednímu modelu „do města“. Má ta holka růžový palce u nohou?

Tahle Tahl e holka byla na M M.O.P. O.P O. P Viděl jsem hale. ji tam t am m běhat po ránu n u v prázdný r rá „Neviděli někdo kýbl a Furt řvala: ř ě l i ste s en mop?“ A my na ni:: „K „Kdepák, mop? K d pá ty už dávno dohráli. baru dohrá dohr á Kýbl je na a bar a a M.O.P. na hotelu.“ hotelu hote lu

V prvníí chvíli Funky Funk y bába. b chv c h i to t vypadalo na George Clintona, pani Clinton Clin ton on n jenomže pa p ni bude ud ještě z kytičkový Vzhledem k tomu, éry. Vzh mu u , jjak k jjí svítěj oči, si ve školním škol ním časopisu netroufám e t ro f ám á rozebírat, co má bába v mošničce. Řekněme, e k ně n ě me m že tam má půl cukrárny. cukrárn cukr árn ;)

FILM

KNIHA

Mamut režie: Lukas Moodysson 2009

Bruno v hlavě Xindl X a Monika Šimkovičová nakladatelství Galén, 2010

Lukas Moodysson patří k největším drsňákům švédské kinematografie. Jeho novinka Mamut není na první pohled tak drásavá, pod kůži se dere postupně. Sleduje veleúspěšný americký pár – tvůrce počítačových her a jeho manželku, která pracuje jako špičkový chirurg. Mají parádní byt, vetší než libovolný klub východně od Prahy, ale nejsou šťastní, protože jim schází to podstatné – volný čas strávený s rodinou. Začnou z toho vyšilovat, dělat blbosti a dumat nad tím, jak vykořisťujou půlku světa. Klasický sugestivní doják o tom, že nic není takové, jak Michaela Hečková si myslíme. +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

Knížka o hrstce divokých životních zvratů a tom, jak se s nimi lidi vyrovnávají. Písničkář Xindl X alias Xavier Baumaxa mladší ji napsal společně se slovenskou výtvarnicí Monikou Šimkovičovou. Oprášil svoje scenáristické zkušenosti z FAMU, pár epizod Comebacku a filmu Restart. Výsledek je celkem zábavné čtení, přecpané dramatickými událostmi a bizarní skutečností, že celý román vypráví cynický nádor usídlený v hlavě hlavní hrdinky. Michaela Hečková

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

FESTIVAL

Ahmed Janka Nabay Bubu King True Panther

Academia Film Olomouc 45. ročník, 13.–18. dubna 2010 Olomouc

Když někdo označí nějakou nahrávku ze Sierra Leone za minimal techno, stojí to minimálně za prozkoumání. Bubu je původně výraz pro rytmy tradičních muslimských pohřbů. „Král Bubu” Ahmed Janka je chlapík, který umí nazpaměť všechny písničky Boba Marleyho a rozhodl se tuhle tradiční hudbu trochu oživit. Povedlo se mu to tak dobře, že zlí povstalci ze Sierra Leone (ti, co rádi sekají ruce a nohy na potkání – obzvlášť nevinným dětem a vesničanům) začali používat jeho skladby k nabuzení nálady před bojem nebo k tomu, aby vylákali ukryté vesničany na místo, kde je mohou zmasakrovat. Janka se ale naštval a na nové desce se proti takovým zvěrstvům důrazně ohradil a sám hlásá mír, spravedlnost a rovná práva pro ženy. Deska vyšla v březnu na labelu True Panther. Zvedne vás ze židle!

V půlce dubna odstartuje v Olomouci už pětačtyřicátý ročník Mezinárodního festivalu populárně-vědeckého a dokumentárního filmu Academia Film Olomouc (AFO), který dokazuje, že vědci nejsou jen nudní týpci v tvídovém saku. AFO nabízí jako každej rok několik tematických bloků, promítání českých dokumentů na náměstí a hlavně štědrej doprovodnej program. V jeho rámci vystoupí třeba My Name Is Ann nebo Please The Trees. Akreditace na festival jsou jako vždycky zdarma. Michaela Hečková

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++ +++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++

ČÍSLO ČÍS LO 6, 2010 0 | ROČNÍK K II

DIY neznamená jen tak nějakou ruční výrobu. Nemá to nic společného s časopisem Domácí kutil, ani s televizním ptákem Loskutákem. Myšlenka Do It Yourself! odkazuje k hippíkům, později k pankáčům a ještě později k tekknařům, kteří se odmítali řídit pravidlem, že kulturu smějí vytvářet jen profíci, co na to mají školu a úřední povolení. text: z DIYcore.net vybrala M. Overstreet ilustrace: Marhlad

I když všechna uvedená hnutí už semlel čas a dneska po nich nezůstalo nic než sem tam oldskul pamětník plus hrstka legračně postrojených následovníků, myšlenka DIY je pořád fresh. Díky snadnému přístupu k technologiím má každý z nás šanci vystoupit z šedého davu spotřebitelů a stát se tvůrcem. Cesta je volná... Švédský rapper Tensta nahrál svoji první desku v předsíni, a přestože se rychle stává globální hvězdou, míní tam – dobrovolně – nahrávat i nadále. Tak se nemusí dohadovat a dělit o zisk s nahrávací společností, přizpůsobovat se vkusu jejího ředitele a padnout za oběť jejím image poradcům. Tensta si dělá, co chce. A takových příkladů je víc: anglická kytarová kapela Arctic Monkeys, třeba. Nebo tady u nás party jako Bigg Boss a A.M. 180 Collective, které na koleně vydávají muziku, pořádají koncerty, organizují výstavy.... Nebo všechny časopisy shromážděné na webu bigmag.cz, nebo skupina Sporto, nominovaná letos na cenu Anděl 2009 v kategorii elektronická hudba. Jeden z jejích členů, známý pod jménem Bourek, popisuje na svém webu DIYcore.net, jak může hudbu dělat docela jednoduše každý, tedy i vy. Ze seriálu JUNK BOX vybíráme s jeho svolením malou ukázku. Pokud vás zaujme, zbytek je na DIYcore.net.

1. Značky a produkty, který tady popisuju, sám používám a uvádím je jako příklad toho, s čim mám zkušenosti. Je ale možný, že co vyhovuje mně, může bejt pro někoho jinýho úplně k ničemu. 2. Co se týká software, o kterym bude řeč – v tomhle seriálu nenajdete žádný linky na nelegální kopie a nic takovýho vám neposkytnu e-mailem nebo nějak jinak. 3. Veškerý dotazy směřujte na bourek@krasnej. net. Budu se snažit odpovědět. Tak a teď můžeme jít na věc. Žijeme v době, která DIY vyloženě přeje. Loni byl počítač skoro v půlce domácností a pocho-

W W W.REDWAYMAG.CZ

pitelně to stoupá. Jako všechno jsou počítače stejně dobrej sluha jako zlej pán, ale my bychom se měli bavit o tý pozitivní stránce věci. Na svym notebooku můžu natočit hudbu, sestříhat klip, udělat booklet, cokoliv budu chtít, a jestli budu šikovnej, bude výsledek perfektní. Jediný, co mě může omezovat, jsou moje schopnosti. Přes internet dostanu hudbu k lidem z celýho světa, stejně jako se dostává hudba z celýho světa ke mně. Můžu spolupracovat s lidma kdekoliv na planetě. Dostupnost technologií ve spojení s rychlym internetem je to nejlepší, co tahle doba přináší. Ve správnejch rukou je to největší punk. Vykašlete se na systém, studia, labely, distribuci – dělejte to sami, podle sebe. Ale bacha: nerad bych, aby to vyznělo jakože ty dostupný technologie jsou záruka kvality. Jsem realista a je mi jasný, že věci potřebujou čas, zkušenosti a práci. „Aby si niečo dosiahol, tak musíš prostě makat“ – to je jedna z nejsamplovanějších hlášek slovenskýho rapu a zároveň svatá pravda. Můj seriál by ale měl ukázat, že spousta věcí, který vypadaj složitě, je ve skutečnosti mnohem jednodušší. Samozřejmě, že DIY přístup vyžaduje určitý předpoklady a lidský vlastnosti. Oddanost, posedlost, pracovitost a odhodlanost. Bez toho to nepude. Stejně tak je jasný, že dlouhou dobu se možná budete potýkat s neúspěchem, ale věřte mi, že nejvíc se člověk naučí z vlastních chyb (i když některejch se možná díky těmhle článkům vyvarujete). A do třetice by bylo absurdní myslet si, že vaše DIY produkty budou hned od začátku na „profesionální“ úrovni, ale to po vás ani nikdo nechce. Osobně si myslim, že aktivita a obsah jsou důležitější než nějaká formální kvalita a že třeba dobrou skladbu špatnej zvuk nezabije, naopak skutečnou s****u nezachrání ani zvuk od pánaboha. V seriálu se budu zabejvat hlavně tim, co děláme se Sporto – tedy hudbou, která je částečně elektronická a při koncertech využívá počítač. Ukážu vám, co a jak používáme při koncertech, jak na hráváme. Řekneme si něco o míchání a masteringu, o tom, jak se vyráběj a distribuu-

jou desky, jak na promo, a pár triků, jak vyzrát na weby a tiskaře. Tahle kapitola je jenom takovej obecnej úvod, abyste věděli, co a proč chystám. Konkrétníma věcma se budeme zabejvat od příštího dílu, ale teď bych ještě chtěl napsat pár „zásad“, který jsou myslim pro DIY přístup v jakýkoliv oblasti důležitý. 1. Nebojte se. Zní to jako banalita, ale je to možná nejdůležitější ze všeho. Vidim kolem sebe spousty lidí, který si na něco netroufaj – to je úplná blbost. Nemáte co ztratit, nic neriskujete, můžete jenom získat. V nejhorším se vám to nepovede. 2. Nevzdávejte se. To, co je jeden den super, mi druhej den připadá úplně hrozný. Měl bych to smazat, zničit a vykašlat se na to, když na to evidentně nemám...? V žádnym případě. Co se teď nepovedlo, příště bude lepší. 3. Nějak to jde vždycky. Nedostatečný vybavení je jenom výmluva. První demo jsme bez jakejchkoli zkušeností natočili na počítači, kterej byl mnohokrát horší než ten, na kterym si teďka čtete můj text. Zvuk za moc nestojí, ale šlo to bez problémů. Jasně, lepší věci vám můžou práci usnadnit, ale dá se začít i s minimem. 4. Pořád je co se učit. Specializovaný internetový fóra, videa na youtube a různý servery jsou plný lidí, který vědí a uměj o hodně víc než vy. Vyplatí se je číst a poslouchat, už jenom proto, že každej problém, kterej řešíte, někdo dávno vyřešil. A Google je vaše pravá ruka. 5. Manuály nejsou blbost. Dlouho mi to trvalo, než jsem si to připustil, ale něco na tom bude. Manuály, tutorialy, různý lekce a dema jsou dobrý a praktický věci, ze kterejch se dá ledacos vyčíst. 6. Nechte si poradit. Nemyslim ode mě. Ale já vim, že člověk je dost ješitnej, a občas je dobrý se trochu otevřít a naslouchat. Když je komu. 7. Buďte realisti. Jedno z úskalí DIY je v tom, že vás vaše věc pohltí. Věřte si, ale snažte se udržovat odstup, mít nadhled a naučte se přijímat kritiku i bejt dostatečně sebekritický. Tohle nakombinovat je nejtěžší.

Co by se stalo, kdyby z téhle planety naráz zmizeli všichni lidé? Je jedno jak a proč. Třeba si můžeme představit, že se šéf bohů Zeus špatně vyspal a rozhodl se, že už ho lidi nebaví. Nebo že se utrženého sluchátka Macha a Šebestové zmocnil nějaký sebevražedný emař. Prostě si zkuste představit, že všichni lidé zmizí. Ve zlomku vteřiny. text: Ondřej Formánek, ilustrace: FunkfFu.Net

jako ze stowattové žárovky. Kdyby z takového New Yorku naráz zmizelo všech jeho osm milión& obyvatel, teplota ve m#st# by o zlomek stupn# spadla. V dalším okamžiku by za"aly milióny jedoucích aut, z nichž zmizeli !idi"i a pasažé!i, narážet v plné rychlosti do budov, do sebe navzájem, do všeho, co je v cest#. Stovky práv# p!istávajících letadel by se rozt!íštily o letištní dráhu. Ale jinak jako kdyby bylo všechno p!i starém. Ost!ikova"e trávník& by dál rotovaly ve strojovém rytmu. Semafory by v pravidelných intervalech ukazovaly "ervenou, žlutou a zelenou. 'ást planety, kde by byla v tu chvíli noc, by osv#tlovaly pouli"ní lampy, za okny by zá!ily lustry a sv#télkovaly televize. Tohle celé by vydrželo ješt# asi hodinu, než by vyhasly kotle tepelných elektráren, kterým došlo uhlí. Rozsáhlé oblasti by se náhle ocitly bez proudu. Vrtule v#trných elektráren by se ale to"ily dál, stejn# jako turbíny t#ch vodních. I reaktory atomových elektráren by stále pracovaly, nicmén# po"íta"ové systémy, které dohlížejí na to, aby nedošlo k n#jaké havárii, by si už všimly, že !ídící centra elektráren podez!ele ml"í, a tak by další výrobu elekt!iny vypnuly. Nejpozd#ji do osmi hodin od našeho zmizení je celá planeta bez proudu.

mohli pobíhat venku a díky tomu se jim poda!ilo utéct, se za"nou toulat po venkov# a živit se tím, co najdou. P!ípadn# živit pejsky, medvídky a další dravá zví!átka. T!eba ta, co utekla ze ZOO.

Tikající bomby Pár hodin po našem zmizení nastane období katastrof. Ve vzduchu jsou ješt# tisíce dopravních letadel, z nichž zmizela posádka i pasažé!i. $ídí je autopilot. Ale dochází jim palivo, postupn# vysazují motory a letadla se !ítí volným pádem k zemi. Nákladní zaoceánské lod# a ropné tankery bez posádky ztroskotají a do mo!e unikne obrovské množství ropy a chemikálií. Do !ek pronikne ob-

Kuřecí holokaust

Lidstvo vytvo!ilo na tvá!i naší planety obrovskou stopu. Na šesti kontinentech sv#ta nás dnes žije skoro sedm miliard a skoro t!etinu povrchu t#ch šesti kontinent& tvo!í pole, sady a pastviny, protože t#ch sedm miliard lidí chce jíst. Šest kontinent& je poseto bezpo"tem m#st, velkom#st a megam#st (to jsou m#sta, kde žije více než 10 milión& lidí). Po"et m#stských obyvatel v roce 2008 poprvé v historii p!ekonal po"et venkovan&. Jak lidí stále p!ibývá a naše technologie se stále zdokonalují, je i tahle lidská stopa na planet# po!ád v#tší a hlubší. Jediný velký moderní prosklený mrakodrap má v sob# víc skla, než kolik bylo vyrobeno za celou dobu trvání tisícileté $ímské !íše. Každý den vyjede na silnice p&l miliardy aut. Každý den vylovíme z oceán&, mo!í, !ek a jezer 260 milión& kilogram& ryb. Schváln#, jak dlouho by tahle stopa vydržela, kdybychom zni"ehonic zmizeli?

Nedá se svítit Nejd!íve by se nepatrn# ochladilo, hlavn# ve velkých m#stech. Z lidského t#la sálá teplo, asi tolik

Planeta bez lidí a bez elektrického proudu znamená pro miliardy zví!at za"átek boje o holý život. Pro mnohé je ten boj p!edem prohraný. Z té p&lmiliardy ko"ek a asi "ty! set milión& ps&, co dneska obývají sv#t, je v#tšina uv#zn#ná za zav!enými dve!mi byt&, uvázaná na !et#zu, nebo alespo% za plotem. Musí se dostat ven, jinak zem!ou hlady a žízní. Psi, kterým se poda!í dostat na svobodu, si velmi rychle vzpomenou na dávné zvyky a vytvo!í agresivní sme"ky, jako se to stalo v roce 2005 v "ástech amerického m#sta New Orleans, které museli lidé opustit kv&li hurikánu Katrina. Pudlíci a další malí roztomilí pejskové, které si lidé vyšlechtili jako domácí mazlí"ky, nemají v této nové divo"in# šanci p!ežít. Mnohem úsp#šn#jší jsou lstivé ko"ky, které se vlastn# nikdy neodnau"ily lovit. Ze zoologických zahrad a safari park& unikla do m#st a p!edm#stí další zví!ata: lvi, tyg!i, medv#di, sloni, velbloudi, opice... a hledají potravu. Ale na sv#t# je ješt# obrovské množství jiných zví!at chovaných na maso, pro mléko, na práci, pro zábavu a další v#ci, nap!íklad miliarda ovcí, 1,3 miliardy kus& dobytka a 2 miliardy prasat. 'ást z nich pojde hlady a žízní uv#zn#ná ve stájích a kotcích, kravínech a prase"ích farmách. Stejným zp&sobem natáhne brka i v#tšina z 24 miliard ku!at a slepic ve sv#tových velkochovech.

Dost děsivá představa Ale abychom tento odstavec nekon"ili tak pochmurn#: ty š(astn#jší kravi"ky, bý"ci, prasátka, slepi"ky a kohoutci, ale i ove"ky a koní"ci, co

FILMY

Planeta opic Skupina kosmonautů se po dvou tisících let cestování vesmírem probudí v kosmické lodi z hibernace. Přistanou na planetě, kterou obývají němí, primitivní lidé a vyspělá civilizace opic, které lidi loví jako škodnou. Kosmonauti nakonec zjistí, že přistáli na Zemi, kde se v době jejich nepřítomnosti stala děsivá katastrofa – nejspíš třetí světová válka. Film z roku 1968 je pořád cool, protože na opicích ukazuje, jak je člověk občas nelidský a hloupý.

uvádí Ondřej Formánek

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

sah "isti"ek odpadních vod a m#stské kanalizace. Ale mnohem v#tší pr&švih p!edstavuje obrovské množství jedovatých nebo výbušných chemických látek uskladn#ných v továrnách. T!eba pr&myslové plyny uložené ve form# kapalin hluboko pod bodem mrazu ve speciálních chlazených cisternách. Avšak bez elekt!iny p!estane chlazení fungovat, rozpínající se plyn roztrhá ventily cisteren a unikne ven... N#které plyny zamo!í okolí a zabijí všechno živé. Jiné explodují a zp&sobí rozsáhlé,

n#kolik dní trvající požáry pr&myslových "ástí m#st, kdy se do vzduchu dostane obrovské množství dalších nebezpe"ných toxin&. Stovky atomových elektráren se zm#ní v tikající atomové bomby. Vyho!elé jaderné palivo je uskladn#no v jakýchsi chlazených „bazénech“. I tady se chlazení zastaví, protože vypadl proud. Radioaktivní palivo rozžhaví vodu v bazénu do bodu varu a ta se rychle vypa!í. Následuje exploze, která vyvrhne do atmosféry obrovský radioaktivní oblak. A takových explozí mohou být po celém sv#t# stovky. Bude to nejv#tší jaderná katastrofa v historii Zem#. V nejzamo!en#jších oblastech zahynou celé lesy a v#tšina malých zví!at, jako jsou hlodavci. Mnoho v#tších zví!at zem!e pozd#ji hlady, protože okolo nich je mrtvý les, nebo na r&zné nádory zp&sobené radioaktivitou. Tém#! nad celou severní polokoulí se rozší!í oblak radioaktivních "ástic, dokud je déš( nespláchne do p&dy. Tam z&stanou n#které nebezpe"né radioaktivní "ástice celá staletí, jiné stovky tisíc let.

V okolí nejvíc zasažených oblastí se nejspíš "asem vyvinou živo"ichové a rostliny, které budou v&"i radioaktivit# do jisté míry odolné.

Město orlů Už v prvních m#sících od zmizení lidí se jasn# ukáže, jak rychle si p!íroda umí vzít zpátky to, co jsme jí sebrali, pokryli asfaltem a betonem a zastav#li milióny budov. Nejv#tším dobyvatelem hrdých lidských m#st se stane voda. Vždycky si najde cestu do nitra budov. Za pár let za"ne zatékat i tou nejlepší st!echou. Voda "asem podmá"í základy i zdi dom&. V zim# ztuhne v led, který roztrhá vodovodní potrubí. Voda spustí sérii chemických reakcí, jež spole"n# s plísn#mi a houbami doslova rozežerou t#la budov. Do spár a d#r v dom# nafouká vítr semínka rostlin, které se v nich uchytí a dokonají dílo zkázy. B#hem n#kolika desítek let pokryje m#sta pe!ina vegetace. Z nám#stí a ulic se stávají území trávy, k!ovin a strom&. Z vysokých lesklých kancelá!ských

Cesta

Poslední mrkev světa Zem# se za"íná "istit. Dávno zmizel smog z aut a komín&, i z pozd#jších katastrofálních požár&. Krátce p!ed svým zmizením lidé vypoušt#li do atmosféry 13,5 miliard tun CO2, a tenhle plyn

Gorillaz: Plastic Beach

Nový film podle románu Cormaca McCarthyho o malém klukovi, který se svým tátou putuje světem, z něhož se před pár lety stalo obrovské spáleniště. Většina lidí zahynula. Není co jíst a pitné vody málo. Zničeným krajem se pohybují tlupy kanibalů, z nebe padá popílek a táta si každou noc před usnutím říká, jaký má život ještě smysl. A jestli je opravdu nějaká naděje, že daleko na jihu, kam putují, jsou místa, kam katastrofa nedosáhla, a lidé, kteří neztratili zbytky lidskosti.

W W W.REDWAYMAG.CZ

budov opadává sklo, kterým jsou pokryté, protože kovové šrouby, které tyto sklen#né desky drží, zni"ila koroze. Z&stávají jen železobetonové kostry, ohlodávané p!írodními živly. Desítky pater bez oken jsou domovem rostlin, zví!at a pták&. Místo dravých  nan"ník& sídlí v nejvyšších patrech bývalých bank skute"ní jest!ábi, ká%ata nebo orli. Nejpozd#ji do šedesáti let se v#tšina t#chto vysokých moderních budov zhroutí k zemi. Staré kamenné stavby vydrží déle, ale i ony se postupn# rozpadají a p!ipomínají z!íceniny st!edov#kých kamenných hrad& ukrytých v lese. Mezi ruinami a bujnou vegetací se však po!ád ty"í monumentální sochy um#lc& a vojev&dc& odlité z bronzu, který dob!e odolává korozi.

Gorillaz je kreslená kapela, která teď bydlí na tajném ostrově Plastic Beach, tedy „Plastová pláž“ (v češtině to zní líp než v angličtině), který tvoří suť a odpadky. Asi tak nějak by vypadaly pláže, kam by se tisíce let po našem zmizení létali opalovat mimozemšťané - spousta plastových a skleněných lahví obydlených rybami a korýši, symbióza divoké přírody a divoké skládky.

pokrýval planetu jako fólie nad pa!eništ#m. Jenže po zmizení lidí všude bují nová vegetace, která z n#j za"ne rychle ujídat. Zárove% tenhle plyn v obrovském množství absorbuje plankton. Za pár set let klesne množství skleníkových plyn& v atmosfé!e tak, jako kdybychom tu nikdy nebyli. Šlecht#né r&že, které jsme um#le rozmnožovali roubováním, zmizí krátce po nás. Další rostlinní mutanti, které jsme vyšlechtili, je budou následovat nebo se zmenší a bude jich mí%: jablon# zplaní a p!ežijí jen ty nejodoln#jší. Sladká karotka ustoupí nepoživatelné plané mrkvi, protože její velké sladké oranžové ko!eny sežerou zví!ata. Brokolice, kapusta a kv#ták se vrátí do podoby dávného brukvovitého p!edka. Podobných p!ípad& najdeme stovky. Rozpoutá se boj mezi p&vodním místním rostlinstvem a všemi dovezenými nebo zavle"enými druhy. V oceánech nastane popula"ní exploze ryb. T!eba mo!ská treska bude t!ikrát v#tší než dnes, kdy ji rybá!i vyloví d!ív, než stihne dor&st. Stejn# tak pokvete populace komár&, které nikdo nehubí post!iky, a velké skládky s milióny starých pneumatik napln#ných deš(ovou vodou se stanou jejich novými velkom#sty. Nadlouho, protože pneumatiky se jen tak nerozloží. Da!í se pták&m. D&vod& je spousta. Nap!íklad ta úžasná tma každou noc. Když hejna pták& cestují p!ed zimou na jih a na ja!e se zase vracejí, orientují se na tomhle

mezikontinentálním letu také podle hv#zd. Ale jak p!ibývalo velkých osv#tlených m#st, nebyly hv#zdy dob!e vid#t a celá hejna "asto zabloudila a uhynula. Te) už žádná m#sta nesvítí. Da!í se velrybám. D&vod& je spousta. T!eba to úžasné ticho pod hladinou. Kdysi po mo!i pluly tisíce velkých zaoceánských lodí, jejichž obrovské motory vydávaly hluk, který se pod vodou ší!il na kilometry daleko. Velryby kv&li nim neslyšely vzdálené volání svých prot#jšk&, které se cht#ly pá!it, což dost komplikovalo jejich rozmnožování. Te) už je v mo!i zapla(pánb&h klid. Naopak se moc neda!í potkan&m a šváb&m, o kterých se tvrdilo, že p!ežijí všechno. Švábi jsou teplomilný tropický hmyz, který nep!ežije bez lidmi vytáp#ných byt& ani jednu zimu. Potkany, kte!í žili z odpadk& lidské civilizace, za"ne decimovat nedostatek potravy a draví ptáci, kte!í si v ruinách m#st u"iní potravu z nich. Nevyhynou úpln#, ale nebude se stávat "asto, aby potkal potkan potkana, jako v té písni"ce od Ji!ího Suchého.

Doba ledová a panenka Barbie Sta"í p#t set let a stopy po naší civilizaci budou mizet. Vyprahlejší subtropická pásma pohltí pouš( a polopouš(. Vzhledem k tomu, že v suchém vzduchu poušt# vydrží silná litina celé v#ky, mohl by se tam jednou, za pár set let, naskytnout n#jakému návšt#vníkovi z kosmu podivný pohled

VHEMT

Já, legenda

VHEMT je zkratka pro Hnutí za dobrovolné vymření lidstva. Jeho zakladatel Les Knight tvrdí, že lidi jsou hrozně agresivní živočišný druh, největší planetární škůdce, a že bychom udělali nejlépe, kdybychom dobrovolně vymřeli. Stačilo by prý nemít děti. Lidstvo by postupně vymíralo a přitom by si podle Knighta užívalo života jako důchodce, co se přestane honit za kariérou a dělá si radost zastřihováním růží na zahrádce a procházkami po lese.

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

na požární hydranty tr"ící ze zem# mezi kaktusy. Rozlehlé "ásti Evropy a Severní Ameriky pokrývá prales. Na míst# Prahy by mimozemský cestovatel našel ve stínu mohutných strom& jen zbytky rozvalin a možná by ho trochu vyd#sil bronzový Josef Jungmann sedící na židli uprost!ed k!ovin. Kdyby se mimozemš(an rozhodl provád#t okolo Jungmanna vykopávky, pravd#podobn# by na míst# dnešních obchodních dom& našel zachovalou sadu nerezových hrnc&. A ur"it# i mobilní telefony, protože plasty, z nichž jsou vyrobené, dost možná vydrží nav#ky. Nejpozd#ji za n#jakých 250 tisíc let se vlivem zm#n v ob#žné dráze Zem# vrátí doba ledová. V#tšinu severní polokoule pokryje na celé v#ky sníh a led. Ze severu na jih budou znovu putovat gigantické ledovce, které vymažou zbytky severn#jších m#st z povrchu zem#. Ale p!ece jen po nás n#co zbude. Obrovská spousta našich odpadk&, hlavn# plast&, totiž kon"ila v dob#, kdy planetu ješt# obývali lidé, v oceánech. Takže jestli je pravda, že n#které plasty vydrží nav#ky, t!eba dojde k tomu, jak vtipn# napsal ve své knize „Sv#t bez nás“ americký profesor Alan Weisman, že budoucí geologové možná najdou za milióny let na mo!ském dn# "ásti panenek Barbie pevn# uložené v usazeninách. A t!eba podle nich vymodelují celou teorii o tom, jak vypadalo lidstvo. Jako Barbie a Ken.

Will Smith je doktor, co žije v New Yorku, který už šest let zarůstá trávou a stává se domovem divé zvěře. Will si myslí, že je posledním žijícím člověkem na Zemi, kterou zasáhla epidemie uměle vytvořeného viru. Ten většinu lidí zabil a zbytek proměnil v krvelačné hyperaktivní zombies, bledé jako hrabě Drákula, co vycházejí z úkrytů pouze po setmění, protože jejich kůže je na slunci jako papír hozený do ohně. Odborníci na epidemie říkají, že z lékařského hlediska je tenhle film pěkná blbost. Ale zábavná.

Nรกmฤ t a kresba: Nikkarin www.facebook.com/nikkarin Ve spoluprรกci s festivalem KomiksFEST! www.komiksfest.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

PÁREK V ROHLÍKU JAKO MUMIE Jak dlouho vydrží věci kolem nás, když je opustíme? Záleží na spoustě okolností: jestli je kolem horko, zima, mráz, sucho, vlhko, jestli na ně vane vítr, svítí slunce, jestli na ně prší, jestli jsou v tekoucí vodě, ve slané mořské vodě. Taky jestli jsou zahrabané ve hlíně, na tom, jestli je ta hlína kyselá nebo zásaditá, na rostlinách a živočiších okolo. Takže je to těžko říct. Ale pár příkladů si stejně zkusíme dát. text: Ondřej Formánek, ilustrace: FunkFu.Net

Ocelové zábradlí Hliníkový žebřík Hliník odolává korozi díky své schopnosti takzvané pasivace tak dobře, že když zapomenete pod stromem hliníkové štafle a vrátíte se pro ně za pár set let, měly by tam ještě stát (jen ten strom už tam nejspíš nebude). Je to kov, který umíme vyrábět poměrně krátce, asi sto šedesát let, takže rychlost jeho korodování ještě neznáme. Počkejte ještě pár set let a třeba budeme vědět víc.

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Záleží na tom, jestli je dobře pokryté nějakým opravdu účinným ochranným nátěrem, a hlavně na tom, jestli je to zábradlí na balkóně hotelu v Las Vegas, u silnice v Pardubicích nebo na boku námořní lodi. Las Vegas je uprostřed pouště, kde je málo deště a vlhkosti, kterou má rez ráda. Tam to zábradlí vydrží stát desítky let a nebudou na něm skoro žádné známky koroze. A kdy se rozpadne? To se načekáte... Zato zábradlí pro chodce u silnice v Pardubicích bude už napadené

solí, kterou v zimě sypali silničáři na vozovku. Bude vystavené poměrně vlhkému středoevropskému podnebí, kde často prší, ale i větru a slunci a mrazu. Rozpadne se nejspíš už za pár desetiletí. Zábradlí na lodi bude mít nejkratší životnost. Dokud bude loď na hladině, bude zábradlí rozkládat smrtící kombinace kyslíku, vlhkosti a soli. Až se potopí, napadne ji ještě takzvaná mikrobiální koroze. Pod vodou může ještě paradoxně dlouho držet tvar zábradlí, protože tam nemůže vysychat a drolit se. Ale už to nebude ocel, ale čistá rez, bizarně obrostlá mořským mechem a chaluhami.

Párek v rohlíku Jasně, zmizí během dní, maximálně týdnů. Ale na skládkách, kde ho zavezou hlínou, sutí a ještě to udusají, takže se k němu moc nedostane vzduch ani vlhkost, se z něj stane něco jako mumie. Český vědec František Straka popsal ve své knize „Bioplyn“ případy, kdy byly v jedné skládce v Čechách nalezeny trochu seschlý, ale zachovalý párek v rohlíku starý 17 let a ve vyšších vrstvách 6 let starý neporušený (jen malinko pomačkaný) rohlík a 6 let stará hlávka salátu.

Noviny Papír se ve vlhku a v teple rozloží během pár týdnů. Ovšem slavný archeolog William Rathje říká, že když uložíme noviny někam, kde na ně nebude působit vzduch a voda (což může být za správných okolností klidně pod hromadou suti na velké skládce za městem), vydrží třeba 10 000 let.

PET lahev a pneumatika Plasty i technickou pryž, z níž je vyrobená pneumatika, dokáže pomalu rozkládat jen kosmické ultrafialové záření, které k nám proniká ozónovou dírou. Jinak nic (vyjma situace, kdy se od něčeho vznítí a začnou hořet). Takže si musíme počkat, až se někde objeví mikrob, kterému by zachutnaly pneumatiky, PET lahve a těla panenek Barbie, a začne je rozkládat. Pesimisté říkají, že se tak nestane a hory pneumatik a plastových odpadků tu budou

Láhev od piva Sklo se samo o sobě přirozeně nerozloží, takže lahev od piva, kterou odhodí opilec do lesa, tam zůstane teoreticky třeba milióny let. Může ji něco rozbít na skleněné střepy, ty střepy se mohou obrousit o okolní kaménky a hlínu, ale budou na tom samém místě, kde opilec dopil flašku dvanáctky.

navždycky. Optimisté tvrdí: dejte mikrobům ještě pár set tisíc let šanci, on se nějaký najde.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Sest moZnostI, jak mUZe lidstvo

BOO zmizet ze svEta

Hele, nechceme vás strašit. Ale víte, jak se to říká: všechno má svůj konec. I lidská civilizace. Tady je šest způsobů, jak by takový konec mohl vypadat (ve skutečnosti je jich mnohem víc, ale šetříme papírem). Nebojte, vy se ho nejspíš nedočkáte... Počkat, proč se vlastně lidi bojí konce světa? Bojí se, že při něm umřou. Tak proč každého uklidní zpráva, že umře ještě dřív, než ten konec světa přijde? text: vybráno a přeloženo z deníku Guardian, www.guardian.co.uk, foto: archiv

SupervulkAn

PandEmie

Supervulkán má oproti „obyčejné“ sopce tisícinásobnou sílu. Na Zemi jich je šest, jeden z nich leží pod americkým národním parkem Yellowstone. Jeho výbuch by vystřelil do vzduchu tisíce krychlových kilometrů kamení, žhavé lávy, popela a plynů. Během následujících dní by celý severoamerický kontinent zasypal sopečný popel, což jsou vlastně mikroskopické kamínky ostré jako skleněné střepy, které kontaminují vodu a půdu, ucpávají a ničí stroje, způsobují zkraty elektrických sítí a zabíjejí lidi i zvířata, kterým se dostanou do plic. Během pár dní by planetu zahalily sopečné plyny, které by blokovaly sluneční záření a severní polokouli by zasáhla několikaletá „doba ledová“, na jihu by naopak nastalo dlouhé období katastrofálního sucha. Celé kontinenty by postihl hladomor.

Pandémie se říká situaci, kdy se nějaká nakažlivá choroba rozšíří na celý kontinent nebo rovnou celý svět. Když je choroba smrtelná, bývá to dvojnásob mrzuté. Řada vědců varuje, že by se například z různých typů chřipky mohl vyvinout velmi agresivní virový „mutant“, proti kterému bychom neměli protilátky ani léky. Než bychom vyvinuli účinnou vakcínu, mohly by zahynout miliardy lidí. V minulosti dosáhly některé bakterie a viry v hubení člověka mimořádných výsledků: třeba při jedné z mnoha vln černého moru vymřela ve středověku během šesti let třetina obyvatel Evropy. A možná až 95 % severoamerických Indiánů zemřelo na spalničky, neštovice a jiné nemoci přivezené z Evropy.

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

OM NAVSTEva mimozemskE civilizace

JadernA katastrofa

Aby k nám nějaká mimozemská civilizace mohla přicestovat odněkud ze vzdálené sluneční soustavy, musela by být technologicky o hodně vyspělejší než my. A jak to vypadá, když technologicky a vojensky vyspělejší civilizace narazí na tu méně vyspělou, známe z naší historie: vyspělejší civilizace tu technologicky zaostalou ovládne, obyvatelstvo částečně vyhubí, částečně zotročí, zbytek zažene do rezervace. Takže jestli budou mimozemšťané nám lidem alespoň trochu podobní, dopadne to s námi zle. Leda by se ukázalo, že začnou hromadně umírat, když si vaše nahluchlá babička pustí nahlas svého oblíbeného zpěváka, jako ve filmu Mars útočí!

Několik armád světa – ale hlavně USA a Rusko – má dnes dohromady 16 000 jaderných hlavic a bomb, připravených k použití. A dalších 14 000 v tajných skladištích. Tyhle zásoby bohatě stačí k úplnému zničení života na Zemi. A ještě by zbylo. Dnes už sice Amerika a Rusko nejsou otevření nepřátelé, připravení rozpoutat světovou atomovou válku, ale to nemusí vydržet věčně. Taky se nikdy nedá vyloučit, že se v systému zabezpečení těch tisíců nukleárních zbraní nestane nějaká chyba. Navíc na světě přibývá různých podezřelých zemí, které si jaderné zbraně vyrobily taky, nebo se o to snaží... A aby toho nebylo málo, o nukleární zbraně se zajímá Al Kajda a další teroristické sítě.

CERN a CernA dIra

SrAZka s asteroidem

CERN je urychlovač částic. Je to obrovský tunel ve tvaru kružnice, dlouhý 27 kilometrů a uložený hluboko v zemi pod hranicí Francie a Švýcarska. Tunelem mají obrovskou rychlostí kroužit částice (protony a neutrony) a narážet do částic kroužících v protisměru. Vědci čekají, že se jim tak podaří dojít k objevům, které by pomohly pochopit tzv. „temnou hmotu“ ve vesmíru. Jenže proti stavbě CERNU se postavilo několik vědců, kteří říkají, že prý experimenty v tunelu můžou vytvořit miniaturní černou díru, která se rozroste a pohltí celou Zemi.

Naše planeta se při svém průletu vesmírem sráží se vším možným, většinou jde ale o malé kosmické „kamení“, které shoří v atmosféře. Horší je, když z vesmíru přiletí něco většího. Třeba takový Tunguzský meteorit, který spadl v roce 1908 do neobydlených bažin a lesů Sibiře, měl prý v průměru asi padesát metrů. Meteorit jako dům vrazil do zemské atmosféry rychlostí 10 kilometrů za vteřinu a vybuchl nad zemí silou tisíckrát větší než atomová bomba, která zničila Hirošimu, pokácel 80 miliónů stromů na ploše dva tisíce čtverečních kilometrů a v okolí vyvolal slušně silné zemětřesení. A teď si představte, že by se Země srazila s něčím o průměru několika kilometrů. Když před 65 milióny let narazil do Země asteroid o velikosti asi 15 kilometrů v průměru, způsobilo to vyhynutí podstatné části veškerého života na planetě. Mimo jiné dinosaurů.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Hanka se modelkou stát necht#la, nebo spíš – nebylo to její vysn#né p!ání. Ale n#jak se to p!ihodilo, a tak od patnácti hodn# cestovala, vyd#lávala peníze a pomalu poznávala, že modeling má i své stinné stránky. K rozhovoru o v#cech, které ji nakonec p!im#ly kariéru ukon"it, p!išla celá v "erném, nenalí"ená a hodn# v klidu. Nerozhodilo ji ani to, když hned na za"átku p!evrhla cafe latté. Tahle holka nep&sobí jako zmatká! nebo psychicky labilní typ, ur"ité situace v modelingu však p!esto neustála. text: Martina Overstreet, foto: archiv Hany Marečkové

W W W.REDWAYMAG.CZ

Proč ses rozhodla skončit s modelingem? Já jsem bývala vždycky fyzicky i psychicky úpln# v pohod#, ale pak jsem dostala možnost pracovat pro módního návrhá!e Roberta Cavalliho. Byla to velmi dob!e placená práce, za den jsem si vyd#lala dv# st# eur, jenže jsem z toho za"ala mít psychické problémy. A nešlo p!ijít do agentury, která m# zastupovala, a !íct „promi%te, už to nem&žu dál d#lat“, protože i oni na tom slušn# vyd#lávali. Na n#jaké psychické problémy by v&bec neslyšeli. Co to bylo za práci? Co jsi musela dělat? To byly takzvané showroomy. To znamená p!edvád#ní model& na požádání. Sedíš v šatn# – což v mém p!ípad# byla mr%avá kabinka s nízkým stropem, ve které celý den blikala rozbitá zá!ivka – a "ekáš, až t# zavolají. Pak si oblékneš model a jdeš ho p!edvést zákazník&m. Ti mají zájem nakupovat, ale nejd!ív cht#jí vid#t, jak to vypadá na živé modelce. Já jsem takhle p!edvád#la kožichy. Od rána do ve"era prosedíš mnoho hodin sama ve stísn#ném prostoru. Jednou za den je pauza na jídlo. Když chceš jít na WC, vezmeš si župan a k tomu podpatky, protože co kdyby t# náhodou zahlédl zákazník a tys m#la na nohou pantoe. Dostala jsem za to od šéfové

k ob#du jsem si ud#lala t!eba baklažán nebo jinou zeleninu se sýrem a to bylo všechno. A kou!ila jsem do toho. Cvičila jsi? Ze za"átku ne. Ale potom jsem na tom hubnutí za"ala trochu ulítávat. Líbilo se mi, že to jde tak snadno, po!ád jsem sledovala v zrcadle, jak vypadám... V té dob# mi asi chyb#l jen kr&"ek k mentální anorexii. Mamka to našt#stí zpozorovala a !ekla, že se musím dát dohromady. Zavedla m# k trenérovi a ten m# nau"il dvacetiminutovou sérii cvik&, kterou jsem mohla d#lat doma i na cestách, a tu jsem pak každý den opakovala. Pomohlo to. T#lo se mi zpevnilo, za"ala jsem trochu víc jíst a cítila se líp. Shodila jsem sedm kilo a nep!ibírala je zpátky. Takže při výšce 180 cm jsi vážila kolem 55 kg a byla jsi spokojená... No... Vždycky když jsem p!ijela do Milána, chválili m#, jak jsem hezky štíhlá. Ale doma mi kamarádi !íkali, že vypadám nechutn#, že jsem vychrtlá. Mn# se moje t#lo líbilo. Pak jsem odjela na dva m#síce do Singapuru a tam se objevily první problémy. Za"aly mi padat vlasy, p!estala jsem menstruovat. Nejd!ív m#

NAJDES, i slušné lidi, co s tebou jednají jako s živou bytostí, ale pro jiné jsi jen kus hadru, což ti dají s radostí najevo. p#kn# vynadáno. Pantoe jsou na vyhazov... Stejn# tak byla nerada, když jsme jedly víckrát než jednou denn#. Jednou jsem si nesla talí! s ovocem a op#t mi vynadala – je nep!ijatelné, aby zákazník vid#l modelku s jídlem v ruce! Kolik ti bylo? Šestnáct. To jsem byla v modelingu dva roky. Ve "trnácti m# na ulici potkala scoutka (vyhledáva"ka nových tvá!í, pozn. red.) a dala mi vizitku, abych se stavila u nich v agentu!e. Já na to: ‚D#láte si srandu? To m# v&bec nezajímá, tohle...‘ Ale za pár m#síc& tu vizitku našla maminka u m# v pokojí"ku a !ekla mi, že bych to m#la zkusit. Že je to dobrá p!íležitost, jak zadarmo cestovat, zdokonalit se v cizích jazycích a trochu se v tom sv#t# otrkat. Tak jsem tam šla... Zm#!ili m#, zvážili a !ekli, abych zhubla. Tenkrát jsem p!i výšce 180 cm vážila asi 62 kilo. V pase jsem m#la 65 cm, jenže ideální je 60. To znamenalo dát dol& tak p#t šest kilo. $ekla jsem si, že to dokážu. A zhubla jsem strašn# rychle. A jak jsi to udělala? Jedla jsem jenom jedno jídlo denn#, pila jsem hodn# vody. P!estala jsem snídat a ve"e!et,

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

to trochu vyd#silo, ale "asem mi to za"alo být jedno. Jako když ti n#co p!ecvakne v hlav#. Cítila jsem se unavená, po!ád jsem byla jakoby mimo, nedocházelo mi, že se možná d#je n#co vážného. Každé ráno jsem se sebrala a podle seznamu, co mi dali v agentu!e, jsem obíhala castingy na reklamy, p!ehlídky atd. Nic jiného jsem ne!ešila.

Po n#kolika hodinách mi p!ivezli kožichy, já si je oblíkla, p!edvedla zákazník&m a zase se vrátila do šatny, kde jsem další hodiny "ekala, až m# zavolají. Tak to šlo každý den od osmi od rána do osmi ve"er, n#kdy i do p&l desáté... Volno bylo jenom v ned#li. Po dvou týdnech jsem z toho za"ala mago!it. Co se dělo? Nejd!ív to byly pocity úzkosti. T!eba cestou do práce jsem m#la strach projít pod mostem, aby na m# nespadl. Nebo jsem jela autobusem a bála se, že m# všichni cht#jí okrást. Byla jsem zmatená, v takové divné panice. Šla jsem do agentury za svým bookerem a !íkám mu, že na tu práci asi nemám, že mi není psychicky dob!e. A on na to, a( to ješt# vydržím, že za "trnáct dní kon"íme. A já, protože jsem tam v nikom nem#la oporu – nikoho, kdo by mi !ekl: vykašli se na to a mazej dom& – jsem si !ekla, že to ješt# vydržím. Takže jsi dál trpěla úzkostmi a chodila na celý den vysedávat do zrcadlové krabice s blikající zářivkou. Ano. A za"ala jsem d#lat r&zné v#ci. Nosila jsem u sebe iPod a nahrávala sebe sama, jak mluvím. Pak jsem si to poušt#la... Myslela jsem, že mi to pom&že. Jenže já celou dobu !íkala v#ci jako „sedím tady, je mi úpln# zle, nevím, co mám d#lat, jsem na dn#...“ a to v&bec nepomáhalo – spíš naopak. Nechala jsem toho a za"ala si psát do sešitu jiné v#ci. „Jsem krásná, jsem skv#lá, jsem v pohod#, je mi dob!e..., nic mi není...“ a tak. Ale to taky nepomáhalo. Bylo mi "ím dál h&!. Pak zavolala maminka. A hned se ptala, co se se mnou d#je, že se jí o mn# zdají zlé sny. Všechno jsem jí pov#d#la a ona, že musím jet okamžit# dom&, nebo se zblázníme ob#. Musely jsme ale vymyslet, jak se odtamtud dostanu.

Pak ses vrátila domů do Olomouce a...? $ekla jsem to mamce. Vzala m# k doktorovi a ten mi vynadal, že se mi taky m&že stát, že jednou nebudu mít d#ti. A že musím trochu p!ibrat. Dala jsem mu za pravdu, ale zárove% vysv#tlovala, že když p!iberu, ztratím práci, která m# baví. Ne!ekl nic, ale menstrua"ní cyklus mi upravil n#jakými injekcemi a hormonálními tabletami. Dál bylo všechno v pohod#, chodila jsem na gympl, víc jsem jedla, ale po!ád jsem cvi"ila, takže jsem nep!ibírala. Cítila jsem se fajn. Pak jsem odjela do Milána a tam to za"alo.

Jak to myslíš? Přece jsi nebyla něčí vězeň nebo rukojmí, ne? Měla jsi u sebe pas a peníze, mohla ses svobodně pohybovat, je to tak? To je sice pravda, ale tam to funguje... Víš, kdybych jenom !ekla, že chci dom&, protože mi z toho, jak celé dny s nikým nepromluvím, už hrabe, tak bych skon"ila. Nezaplatili by mi, co jsem si odpracovala, a už v život# bych u nich žádnou práci nedostala. Takže jsem si nakonec vymyslela, že mi um!el d#de"ek a že musím na poh!eb. Všichni tomu uv#!ili, náladu, jako kdyby mi n#kdo um!el, jsem m#la už n#kolik týdn&, takže mi ned#lalo problém se do toho vžít a bre"et. Navíc jsem v#d#la, že to musím takhle vyhrotit, jinak mi to neprojde. Takže k tomu, abych to co nejlépe zahrála, mi pomohl i pud sebezáchovy.

To byla ta práce pro Cavalliho. Showroom... P!esn# tak. Odd#lení kožich&. Sed#la jsem na židli a všude kolem m# zrcadla, která zužovala. Po!ád jsem se v nich prohlížela a m#la pocit, že jsem ješt# huben#jší než ve skute"nosti...

No a vyšlo to? Pustili tě, zaplatili ti za to, co jsi odpracovala? Jo, jo, bez problém&. Tohle pro n# byl pádný d&vod. Litovali m#, p!áli mi hodn# št#stí a tak. Když jsem p!ijela dom&, najednou to na m#

NEJVÍC JSEM SE BÁLA...

úchyláků v parku, tmy, samoty a taky, že nebudu vědět, jak se líbá. NESNÁŠELA JSEM, KDYŽ...

si ze mě cizí vrstevníci utahovali kvůli oblečení, a když jsem musela být doma do 21.30. BYLA JSEM ZAMILOVANÁ DO...

hry na klavír, do sboru, Wanastowek, Placeba a Jaze Colemana z Killing Joke. VE ŠKOLE MĚ BAVILO...

čeština, dějepis, výtvarka a hudebka. NEJRADŠI JSEM NOSILA...

úplně úděsný modely – batikovaný legíny, kožich z nutrie ze sekáče, make-up à la Brian Molko, tričko Prodigy, ve kterým jsem nemohla k babičce na návštěvu, protože se ho bála. PO ŠKOLE JSEM NEJRADŠI...

chodila do čajovny pro bídíska, šila si oblečení, chechtala se při sledování Monty Pythona a jen tak brouzdala městem.

W W W.REDWAYMAG.CZ

všechno spadlo. V Milánu jsem se po!ád snažila držet, ale doma to ve mn# n#jak povolilo. P!estala jsem mluvit...

dostavila do své agentury. $ekla jsem „ahoj“, oni se na m# podívali a !ekli „ahoj a nashledanou“. Tak jsem se oto"ila a jela zase dom&.

A to se ti nechtělo, nebo jsi nemohla...? No..., já jsem se cítila hrozn# prázdná, nem#la jsem pot!ebu v&bec s nikým komunikovat. Byla jsem zelená, bledá, jak t#lo bez duše. Nemohla jsem chodit ani do školy.

Jak to? Proč? Byla jsem pro n# moc tlustá (smích). P!ibrala jsem p#t kilo. Úpln# se zhrozili. Ptali se m#, co se stalo, jestli náhodou nemám poruchu štítné žlázy, jestli nejsem nemocná, když jsem tak

A zde důkaz, že Hana nekecá a fakt píše poezii: JARO JE TADY Jégrovky syn složil v skříň, přes zmijovku sluncem škádlen, hltal tvary vnadných pradlen, k zemi už se zohnul míň. Všude mír a světské ticho, každý sám, tak nějak licho. Indulonou natřel skráně, kšandy ruply díky vaně, nesouc jméno jarní břicho.

NEDOKÁŽU Nedokážu v noci spát, ve dne vstávat za úsvitu, přivolávat kalamitu, milovat bez kapky citu, líbat ústa jenom proto, abys nemusel se ptát. Ani nevím, jak se chodí, ve dvou podél života, co je vlastně nahota, proč mi víčko mihotá, když pohlížím na svou lásku, jak se nahá jezem brodí. Nejspíš dělám něco špatně, protože jsem neunesla, tíhu nechtít vlastnit půlku, z těch dvou hnědých očních důlků, které vidím už jen matně.

Takže když se tě někdo na něco ptal, neodpovídala jsi, protože jsi neměla co říct? Asi tak. Mamka se o m# starala, oblíkla m# a vzala do lesa. Tam jsme jenom chodily... Postupn# se to zlepšilo. Vrátila jsem se na gympl a soust!edila se hlavn# na to, abych si dod#lala všechny zkoušky a p!ipravila se na maturitu. A v té době už ses tedy modelingu nevěnovala? Ješt# ano, ale málo. Necht#la jsem jezdit do zahrani"í... Navíc jsem se ve t!e(áku zamilovala, našla jsem si parádního kluka a byla š(astná. Z té lásky jsem se za"ala trochu zakulacovat (sm#je se). Asi po sedmi m#sících se mi ozvali z agentury, abych zase p!ijela na prázdniny do Milána, že pro m# mají práci. V té dob# jsem byla ve velké pohod#, tak jsem si !ekla, že to ješt# zkusím a prvního "ervence jsem se v Milán#

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

strašn# ztloustla. Byli mnou doslova znechucení a dali mi to po!ádn# najevo. Vadilo ti to? Tak to asi nepot#ší žádnou holku, že? Je to ponižující. Práce modelky vyžaduje velkou psychickou odolnost, protože p!ijdeš na casting, "ekáš tam t!eba p&l dne, pak se na tebe podívají a otráven# !eknou „moc tlustá, nazdar!“, nebo ti !eknou „prosím t#, ty vypadáš hrozn#, namaluj se aspo% trochu“, nebo „a co to máš s t#ma vlasama, no to je hnus“. Samoz!ejm# nejsou všichni stejní, najdeš i slušné lidi, co s tebou jednají jako s živou bytostí, ale pro jiné jsi jen kus hadru, což ti dají s radostí najevo. Jaké jsou vztahy mezi modelkami? Jsou kamarádské, nebo se pomlouvají a závidí si? Já jsem vždy pracovala s holkama, které byly

fajn. Jedna druhé p!ála úsp#ch, nebyla v tom n#jaká velká rivalita, nevid#ly jsme v sob# soupe!ky. Spíš jsme se cítily na jedné lodi, štvaly nás stejné v#ci a všem se stýskalo. V Itálii jsem nap!íklad m#la kamarádku Beu, se kterou jsme se hodn# podporovaly. Na castingu to chodí trochu jinak, tam se sejde t!eba sto holek a ty, které se znají, utvo!í skupinky a hodnotí ostatní: Proboha, co ta tady d#lá, když má tak velkej zadek a podobn#. $eší se jenom tyhle povrchní v#ci, nic jiného. Když už se n#kdo za"ne seznamovat, probíhá to stylem „"au, odkud jsi, ukaž mi svoje fotky...“, haha.

narodily s úzkou postavou a mohou jíst, jak cht#jí, ale nikdy nep!iberou. Nemá smysl ni"it se dietami. Když t# p!itahuje módní byznys, m&žeš p!ece d#lat tisíc jiných v#cí než modelku. M&žeš být fotografka, produk"ní, stylistka, vizážistka, vyhledáva"ka nových tvá!í a tak dále. No a jak se díváš na svoje tělo teď, když už nejsi modelka? Změnila jsi názor na to, jak

kilometr&, je to super pocit. 'lov#ka to neunaví, ale naopak nabije energií. A te) ješt# za"nu chodit na jógu. A mluvíš o tom, že bys chtěla být štíhlejší, se svým klukem? Ano, a jemu se to moc nelíbí. Myslí si, že jsem akorát. Po!ád mi opakuje, že jsem nádherná a že by m# miloval, i kdybych m#la t!eba o deset kilo

O modelkách se říká, že nemají moc velký rozhled, nezajímají se o nic, nečtou. Že to jsou takové krásné panenky bez duše, bez názoru. Je to pravda? Ne. Je to jako v každé jiné skupin# lidí. Jsou tam holky, které jsou p!irozen# zvídavé, mají koní"ky, studují vysoké školy a m&žeš se s nimi bavit o všem. Pak jsou tam samoz!ejm# i „prázdné nádoby“, které nezajímá nic než nakupování, solárko a jestli mají dob!e ud#lané nehty a !asy. Takové najdeš všude – mezi prodava"kami, servírkami, studentkami ekonomie, nebo na aerobiku. Ale je pravda, že zahrani"ní modelky p!edevším z Londýna, New Yorku nebo Milána, mají v#tší jiskru, výrazn#jší osobnost, jiný p!ístup k životu. 'asto nejsou ani tak krásné, tedy podle obecných p!edstav, jako spíš zajímavé. A jaký typ jsi ty? Kam sama sebe řadíš? Haha, tak já rozhodn# nejsem krásná... Krásná je Angelina Jolie. Myslím, že mám zajímavý obli"ej. A že mi to nejvíc sluší, když jsem vnit!n# v pohod#. Že je to pak vid#t i navenek... To je t#žké. Když je ti "trnáct, tak na vnit!ní krásu, charisma a zajímavou osobnost kašleš, jsi ješt# nevyvinutá a stýkáš se se stejn# nevyvinutými lidmi. N#jaké hlubší v#ci ne!ešíš, chceš být prost# kráska z "asopisu. Taky jsem byla taková. A co tě zajímá? Čím se bavíš, co děláš ve volném čase? Ráda fotím. Lidi, kamarádky, ob"as kapely na koncertech. Baví m# i škola, studuju od#vní design v Brn#. Zajímaj m# i v#ci jako management, !ízení firmy, financování a rozvoj podnikání. Taky píšu básn#, docela dost kreslím... Poslouchám klasiku a jazz. A dokonce "tu knihy! P!edstav si to! (sm#jeme se) Te) jsem t!eba do"etla Smrt Zajdy Munroa od Nicka Cavea, to se mi hodn# líbilo... No prosím tě... A po modelingu se ti už nestýská? To víš, že n#kdy trochu jo. Po holkách, po cestování, taky po tom obdivu okolí... Ale snažím se stát nohama na zemi. Myslím, že modelkami by m#ly být jen holky, které jsou k tomu p!irozen# uzp&sobené. Tedy ty, co se

W W W.REDWAYMAG.CZ

máš vypadat a co máš jíst? Co je to „být štíhlá“ a co „tlustá“? S tím, kolik te) vážím, bych na p!ehlídku jít nemohla. Nep!ipadám si tlustá, ale proti tomu, jak jsem vypadala d!ív... Myslím, že to posunuté vnímání mi už z modelingu z&stalo. Že m# to poznamenalo a že se to stane každé holce, která za"ne brzy a po!ád dokola poslouchá !e"i o tom, že jestli chce práci, musí být co nejštíhlejší. To ti zm#ní psychiku. Takže by ses cítila líp, kdybys zhubla? Cht#la bych dát dol& tak p#t kilo. Ale už ne za cenu toho, že se budu trápit hlady. Snažím se jíst zdrav#. Hodn# biopotravin, bez é"ek, "erstvé v#ci, vlákninu. Malé porce víckrát denn#, piju hodn# vody. Za"ala jsem b#hat, denn# i osm

navíc, protože d&ležit#jší než to, kolik vážím, je pro n#j moje vnit!ní krása. Aha. Ale to tě stejně nepřesvědčí... To tedy ne. (smích) Ale víš co, je mi dvaadvacet... už neblbnu jako ve "trnácti. Nestydím se svléknout v lét# do plavek a netrápí m#, že mám v pase o p#t centimetr& víc. Dostala jsem se na školu, která m# baví, a vím, že mám p!ed sebou zajímavý život. V modelingu se všechno scvrkne jen na to, jak vypadáš. Všechno musíš stihnout do p#tadvaceti, pak už jsi stará. Když nemáš vyd#láno a žádné vzd#lání, je to blbé.

CO JÍi A P I J E B A S K Y T A R I ST A Z G OR I LL A Z O Gorillaz a jejich nové desce Plastic Beach jsme se už zmínili v hlavním tématu, teď si ještě posvítíme na životosprávu baskytaristy Murdoca Niccalse. K tomu, jak se stravuje během koncertních turné, se na stránkách deníku Guardian (veeeelmi seriózní britské noviny) vyjadřuje uznávaný vědec a odborník přes výživu, doktor John Briffa. Vtipné kouzlo jeho rozboru ocení především ti, kdo vědí, jak je to s Murdocem doopravdy. My se bavíme... :) Co vy? text: vybráno a přeloženo z deníku Guardian, www.guardian.co.uk, foto: archiv

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

us ejí Mur do ca m cí , kter é pr o vě konam ým zn žd se ka Toto je šatně, př ed ny v ka ždé ve ra ip př t bý ě. ol iv na svět certem , kdek

98 („M íc há m m Pe rig no n pa ňs ké ho Do m ša v he la • Ve lk á .“) čový m dž us em si ho sá m . ho s po m er an ia l („V yr áb ím ec Sp m ru v do ců ur M í “) ác u. m • Do vo u te pl ot bě t yž m á po ko jo m ám ča s vy rá Ne jle pš í je , kd o si ku pu ju , ne („T u ib al M e • 2 ve lké la hv eh na („G eře cí pr sa a st vš ec hn o.“) up ra ve ná ku ky up rave ná tic ne ky ge tic , ne • Šťav na tá e já jse m ge

ož né ku ře , pr ot ne tic ky up rave vu !“) by to st ře ně né m ná le ný tu ňá k v ko vě z od pa dk ů tro os na • Ko nz er vova iju („Ž sové oř ec hy ko ko ě! “) é ot tv živ rs i • Če ě dr ží př čl en ho. Ko ko sy m jin éh o by m ěl co („A up ro st ře d ni če ch te an al en é v di am • Ba ná ny ob t?!“) Go ril la z as i jís

sl av ných

or ga ni sm us ,

oto, že al e pi ju ho i pr

(„P ro či šťuj e u.“) • Ze le ný ča j ad ko u a ze le no pl eť pě kn ě hl ou te jn ě pi ka nt ní m („S e uj ou rž ád ud el novo u m ar m tró ci s y čk bí • Ch le př íte lk yn ě.“) m oj e bý va lá a zv rh lé ja ko a pá livé sa lsy

• Pl ec hovk o m ás la aš íd ovéh o bi • Sk le ni ce ar bl et ác h ta v C u ín • Tu ba vit am le ní via gr y • 1 ve lké ba

ky, m , náva ly pa ni úz ko st í, st re se í kl id trp ho c je o do Pr ur i. M Up oz or ně ní: ov ým i al er gi em lo žk y ze zným i po travin po rů y a hn tí ec os vš av t ne sp m us ej í bý zd em du če rs tvos ti in ut př ed př íje a ta ky z dů vo y př es ně 15 m tn ša do ny se zn am u do dá sk up iny.

Jak zdravý je Murdocův jídelníček? Na to odpovídá doktor John Briffa. A všimněte si, že do svého hodnocení nezahrnul výstřelky typu alkohol, viagra a diamanty na banánu – komentovat něco takového je zřejmě zcela pod úroveň anglického gentlemana.

Tuňák Tuňák obsahuje hodně bílkovin, které jsou potřeba, aby Murdoc vydržel náročný program turné. Omega 3 nenasycené mastné kyseliny (rybí tuk, pozn. red.) prospívají mozkové činnosti. Na druhou stranu je maso tuňáka často kontaminováno rtutí, která zase mozku škodí, takže... hm, pro zachování zdravého rozumu a kreativity ho nedoporučuji jíst moc často.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Čerstvé kokosy

Zelený čaj

Kokosové ořechy obsahují nasycené tuky, a ty odborníci na výživu vidí neradi. Kokosy jsou ale i přírodní, výživné a jejich vliv třeba na vznik nemocí srdce nebyl nikdy prokázán. Za ně se člen Gorillaz rozhodně stydět nemusí.

Pročišťující účinky? Tím si tedy nejsem moc jistý, každopádně však pití zeleného čaje prospívá srdci, pomáhá při spalování tuků a brání vzniku rakoviny. Co se týče nápojů, tady Murdoc zpívá na moji notu.

Arašídové bio máslo

Pálivá salsa

Všechny ořechy jsou bohaté na bílkoviny. Jejich výhodou je také to, že cukr uvolňují do krve jen pozvolna. Arašídové máslo proto dokáže zasytit na poměrně dlouhou dobu a poskytnout Murdocovi dostatek energie.

Rajčata a cibule jsou výživné, a pokud je salsa okořeněná čerstvým koriandrem, tím lépe! O tomto koření se totiž říká, že na sebe umí vázat rtuť, kterou obsahuje tuňák.

Banány obalené v diamantech To není špatné... V banánech jsou uhlovodany, které tělu dodávají rychlou energii, ale bohužel žádné bílkoviny, takže jen o banánech by Murdoc na pódiu dlouho nevydržel. Zachrání ho kuře, tuňák, kokosy a burákové máslo.

Vitamín C v tabletách Primáti nemají schopnost vytvářet si v těle vitamín C, což znamená, že tento velmi důležitý prvek musíme našemu organismu dodávat v jídle. Na seznamu nevidím téměř nic, co by vitamín C obsahovalo v dostatečném množství, tablety jsou tedy správnou volbou.

www.vzp.cz

V loňském roce byl členem posádky, která ovládla šampionát sportovních vozů Le Mans Series. A ve slavném závodě 24h Le Mans skončil se svými týmovými kolegy čtvrtý, což se před ním žádnému z Čechů nepodařilo. Pro letošní sezónu ale Jan Charouz (22) oznámil doslova senzační zprávu! text a foto: PR článek VZP

PL ACENÁ INZERCE

Stal se oficiálním testovacím a náhradním jezdcem týmu Renault F–1. Jako pro každého závodního jezdce, i pro Charouze je cílem dostat se do formule 1. Proto jej letos čeká náročný program sestavený tak, aby si po třech letech strávených ve vytrvalostních závodech zvykl na odlišný způsob jízdy s formulí. Nejen o tom jsme si s ním krátce popovídali. Jane, stal jste se třetím Čechem v historii, který bude mít možnost usednout do monopostu formule 1. Co to pro vás znamená? Možnost být členem jezdecké sestavy týmu formule 1 je snem každého jezdce. Je pro mě velkou ctí, že jsem tuto šanci dostal. Pomůže mi v rozvoji jezdeckých dovedností a přinese zkušenost, jak tým formule 1 funguje. U Renaultu už jste se byl podívat. Jaký dojem na vás udělali členové týmu? Překvapilo mě, kolik tam pracuje lidí. Byl jsem tam právě ve chvíli, kdy auto testoval Robert Kubica a jeho jízdu sledovalo víc než deset lidí

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

na počítačích. Na monitorech viděli spoustu údajů a dat, všechno bylo úžasně propojené. Když Robert dojezdil, dlouho s inženýry mluvil o chování vozu a srovnával jej s loňským modelem. Kdy se poprvé svezete s formulí 1? Bylo to naplánované na devatenáctého února. Bohužel v Silverstone, kde se měl test uskutečnit, sněžilo. Náhradní termín zatím není upřesněn. Je šance, že byste letos ve F–1 závodil? Ano, i když jen teoretická. Z nějakých důvodů by museli být oba stálí jezdci Renaultu mimo hru, a to si rozhodně nikdo nepřeje. Mnohem větší šance je v pátek před jednotlivými závodními víkendy, kdy ve volných trénincích může tým nasadit i testovací a náhradní jezdce. Přes svůj nízký věk už za sebou máte mnoho sportovních úspěchů. Můžete vyjmenovat ty nejdůležitější?

V roce 2002 jsme se společně s Erikem Janišem stali historicky nejmladšími vítězi Mezinárodního mistrovství České republiky v závodech automobilů na okruzích. Roku 2006 jsem vyhrál šampionát Formule 3000 International Masters. V následujících letech jsem se věnoval vytrvalostním závodům a nejvíce se dařilo loni, kdy jsem byl členem posádky, která vybojovala čtvrté místo ve slavném závodě 24h Le Mans. Navíc jsme v pětidílném seriálu, kde jezdí stejná auta jako v Le Mans, absolutně zvítězili. Takovou třešničkou na dortu pak bylo ocenění FIA Talent roku, které jsem převzal přímo z rukou Jeana Todta, prezidenta Mezinárodní automobilové federace. Jaký bude váš program v letošním roce? V sezóně 2010 budu startovat ve formulových šampionátech World Series by Renault a Auto GP. Na účast v obou sériích se moc těším, protože vozy vypadají opravdu skvěle, navíc závody letos zavítají na velmi zajímavé okruhy, jako jsou Spa nebo Silverstone, a jejich součástí bude také můj domácí závod v Brně.

VZP ČR – vaše F–1 ve zdravotním pojištění Jsme garantem kvalitní a komplexní zdravotní péče pro všechny životní situace. Pro více než 6 milionů svých klientů zajišťujeme zdravotní péči na vysoké úrovni, máme 24 000 smluvních zdravotnických zařízení.

Play your money $mart! Hrajeme hru zvanou život, kde virtuální energií jsou peníze, informace se vyvažují zlatem a dobře managovat svoje prachy znamená skill, která tě posouvá na úroveň wizzarda. Wanna Play $mart ? text: František Částek, autor se zabývá managementem a zhodnocováním peněz na finančním trhu

Znáte to, jak se takhle jednou Pepa s Frantou a Tondou dohodli, že je na vesnici nuda a že to chce nějaké vzrůšo? Tak vzal Franta kus toaleťáku, napsal na něj „1 Kč“ a podepsal ho. A řekl: „Chlapi, když mi tohle předložíte, dám vám korunu.“ A tak vznikl dlužní úpis neboli směnka. Vznikl zároveň i cenný papír, toaleťák už nebyl pouhým toaleťákem, ale měl hodnotu 1 Kč. Chlapy to chvíli zabavilo, ale znovu to chtělo novou šťávu. Tonda vzal dva toaleťáky, na každou půlku napsal „půlka mojí dílny“ … a vznikly akcie. Tonda nevěděl, jakou tam napsat hodnotu, tak se zeptal chlapů, kolik by dali za půlku jeho dílny. Pepa s Frantou se chvíli přebíjeli, kolik zaplatit, a pak Tonda prodal akcii za vyšší nabídku – tedy trh stanovil hodnotu akcie. A když Tonda přikoupí nářadí, hodnota jeho dílny vzroste, chlapi rádi zaplatí víc a vzroste i hodnota Tondovy toaleťákové akcie. Tonda najme pomocníka, víc vyrobí, víc prodají a vytvoří větší zisk. Když business nejde a dílně se nedaří, hodnota klesá. Ale nebojte, Tonda propustí pomocníka, sníží tím náklady, takže mu zbývá víc zisku a hodnota toaleťákové akcie opět stoupá. Přesně jako to dělaly tisíce firem po celém světě během poslední „krize“ (downsizing).

Akcie je tedy cenný papír, který potvrzuje, že její majitel vlastní podíl na dané společnosti (a má určitá práva na podíl ze zisku – dividendu). Kupující a prodávající určují při každé obchodní transakci její cenu. Pokud koupím akcii za 10 Kč, je možné, že díky nějakým důvodům ji ode mě někdo za týden bude chtít koupit za 100 Kč. Nebo taky jenom za 1 Kč, pokud jsem „vsadil na špatného koně“. Každopádně, obchodování s akciemi zaujalo i další lidi z vesnice. Ne všichni měli dost peněz, aby koupili hned akcii na celou půlku dílny. Složili peníze na kupu, napsali, kdo kolik dal, a za společné peníze potom koupili Tondovu toaleťákovou akcii na půlku Tondovy dílny. Takhle nějak vznikly podílové fondy, které dnes umožňují každému koupit si kousek akcie třeba i zahraniční firmy. Dokonce i moje babička v tom jede… Zadej do vyhledávače „akcie“ nebo „podílový fond“ a máš čtení na měsíc. Příště ti naložím další dávku informací k zasmání i zamyšlení a už se fakt dostaneme k tomu, jak souvisejí akcie s frontami důchodců u supermarketu.

PS: Koukni se, co se u nás prodává, a ulítni si na www.pse.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

YES, ODZER CAN!

Pětiletého Odzera kamarádi při hře polili benzínem a zapálili. Utrpěl těžké popáleniny na téměř polovině těla a bez pomoci skupiny Čechů, která v jeho vesnici stavěla školu, by zemřel. Dnes je mu sedm, má za sebou několik operací, cestu přes půl světa a zážitek z koncertu v pražském klubu Roxy, kde mu zahráli Vladimír518, Hugo Toxxx, Ohm Square a The Prostitutes. text: M. Overstreet, foto: Gábina Legnerová

Odzer

Kargyak

Tohle je Odzer, kluk z konce světa. Narodil se ve vesnici Kargyak, která leží na pákistánsko-tibetské hranici ve výšce 4 kilometrů nad mořem, sevřená ze všech stran indickou částí Himálaje. I tady, stejně jako všude jinde na světě, si malí kluci hrají a občas mívají šílené nápady.

Vesnici, kam nevede silnice a kde neznají elektřinu, obývá asi sto lidí, z toho deset umí číst a psát. Většinou nepotřebují peníze – není je zde za co utratit. Žijí z mléka a masa jaků (něco jako naše krávy) a z toho, co vypěstují na ručně obdělávaných políčkách. Nejbližší město Padúm je vzdáleno dva dny jízdy na koni a většina vesničanů se nikam dál v životě nepodívá.

Domov

Cesta do skoly

Zdejší rodiny mívají i deset dětí. Rodiče obvykle jedno z nich pošlou do kláštera studovat, jedno do armády a ty nejmladší si nechávají doma, aby se o ně ve stáří měl kdo postarat. Zajímavostí této oblasti bylo donedávna běžné mnohomužství (polyandrie), kdy jedna žena měla víc manželů. Na fotografii je Odzer, jeho rodiče a jedna ze starších sester.

Školu v Kargyaku stavěli mladí Češi z občanského sdružení Blueland. Když došlo k neštěstí s benzínem, byl jeden z nich nablízku. Pomohl uhasit Odzerovy šaty a poskytl mu první pomoc. Další dva dny pak Odzer strávil na hřbetu koně, na kterém ho jeho otec vezl do nemocnice v Padúmu. Tam Odzera sice přijali, ale nemohli mu poskytnout ani nejzákladnější péči. Chyběly obvazy, masti, léky... Po čtrnácti dnech přiletěla pro jednoho cizince helikoptéra a tou se Odzer dostal do větší nemocnice ve městě Lehu.

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

V nemocnici

Ledová cesta

Ta oproti Padúmu představovala velký luxus. Odzer se v ní léčil tři měsíce, pak se s otcem vrátil domů. I když bylo jasné, že by potřeboval několik operací (popálená ruka bez kůže mu totiž cestou na koni přirostla k tělu) a rozsáhlou transplantaci kůže, nemohli mu ani zde zajistit víc než zhojení těch nejhorších ran. Češi pod vedením Gábiny Legnerové nejdříve sháněli potřebné léky a nakonec zorganizovali a zaplatili Odzerův převoz do indického Dillí, kde proběhla první z celkem tří operací.

Po dostavění školy v Kargyaku se Gábina s ostatními vrátila domů do Prahy, brzy se ale za Odzerem vypravili znovu. Ve třicetistupňovém mrazu putovali deset dní po zamrzlé řece, protože jediná cesta do vesnice byla pro hluboké závěje neschůdná. Modlili se, aby se led pod jejich nohama a nákladem neprobořil, v noci přespávali v jeskyních.

Druhá operace

Chut z!í t

Při druhé operaci v Dillí byla Odzerovi transplantována kůže. Dalšího půl roku pak nosil dlahu, která mu podpírala ruku. Musel ji mít neustále ve vodorovné poloze, aby se transplantovaná kůže natahovala. Společnost v nemocnici mu dělala Gábina a její přítel Jindřich. Ten Odzerovi tišil bolest a krátil dlouhou chvíli předčítáním českých pohádek. Samozřejmě došlo i na Krtečka, kterého si Odzer zamiloval.

Obyvatelé Kargyaku jsou přátelští a veselí, ale nevzdělaní. Od toho se odvíjí jejich způsob života. Když například někdo onemocní, sedne si před sochu Buddhy a trpělivě čeká, jestli ho bůh uzdraví. Na boží milost se nejdřív chtěli spolehnout i Odzerovi rodiče, Češi je však přesvědčili o nutnosti lékařské pomoci. To, že Odzer přežil dvoudenní jízdu na koni, nezemřel na infekci v nedostatečně vybavených nemocnicích a nakonec se téměř uzdravil, považuje Gábina za zázrak. „Ani jednou si na nic nepostěžoval, nezabrečel. Svou statečnost a chuť žít přenášel i na nás,“ řekla. Na snímku je Odzer na zahradě české ambasády v Dillí, půl roku po druhé operaci.

Yes, Odzer can! Od února do června letošního roku je Odzer v Praze. Chodí do první třídy a bydlí s Gábinou a Jindřichem, kteří pro něj zařizují pobyt v Jánských Lázních. Aby mohli drahou léčbu zaplatit, uspořádali sbírku a zorganizovali koncert s názvem Yes, Odzer Can!, na kterém bez nároku na honorář vystoupili V518 (poslední dobou toho dělá zadarmo tolik, že nechápeme, jak to stíhá), Hugo Toxxx, Ohm Square a The Prostitutes. Všem respekt! Pokud Odzerův příběh zaujal i vás a chtěli byste mu jakkoliv pomoci, navštivte www.blueland.cz, kde najdete jak potřebné informace, tak mnohem víc fotografií a doplňujících detailů. Jménem Gábiny a Jindřicha předem děkujeme.

W W W.REDWAYMAG.CZ

BURTON

VR O

EUROPEAN OPEN

T V*

BOA R DOVÁ U DÁ L W O OS T Í SN

Český Burton team na BEO v žádném případě nesměl chybět! Po letech, kdy se této akce účastnil pouze Roman Dlauhý, se na start postavili i Miki Pajer, Dušan Kříž a Dan Paulíček. Vše vypuklo začátkem ledna v mrazivém švýcarském Laaxu. text: Tomáš Znamenáček Special thanks: Burton Snowboards, Laax, Martin Bečvařovský, Jirka Švorc, Kuba Jelen, Karkys, Karel Jadrníček, Renda, Milion, SCH a další

Pro Mikiho, Dušana a Dana šlo o první setkání s velkými závody. Týden před začátkem proto vyrazili trénovat do Penkenu. Prvním závodem letošního cirkusového BEO byl závod juniorů ve slopestylu, do kterého se přihlásili Miki a Dušan. Na start se postavilo přes čtyřicet jezdců a tříkolová kvalifikace, po které následovalo finále, mohla být zahájena. Úspěšnější z dvojice byl Dušan, který dosáhl na parádní jedenácté místo! Miki měl handicap v podobě naražené ruky a díky své fyzické výšce a váze neměl ani dostatečnou rychlost. Vše však projel v pěkném stylu a bylo vidět, že s ním do budoucna musíme počítat. Celý den probíhal ve skvělé atmosféře, česká parta se navzájem podporovala a fandila si, vše končilo společným focením účastníků finále. Z pohledu Dušana i Mikiho šlo o obrovskou a potřebnou zkušenost a již teď se oba těší na další ročník. Druhý den Dušan a Miki pokračovali závodem juniorů v rampě. V postupu do finále předběhli

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Dušana dva jezdci, takže se tam nakonec nedostal. Rampa v Laaxu je šest metrů vysoká a je jasné, že natrénovat na ni je v domácích podmínkách celkem problém. Ale uvidíme, není přece všem dnům konec. Oba mají hodně před sebou a příště třeba... ;) Odpoledne začala předkvalifikace dospělých ve slopestylu. Tam se už dva dny těšil Danino Paulíček. Jelo se na čtyři heaty a Danino nepostupil o pár bodů. Ale jízda složená z bs 720, fs 360, bs 540 byla moc pěkná. Danino nepostoupil ze svého heatu o dva jezdce. Takže také příště... Tím bylo závodění u konce a mohlo se začít stoupat do hor. První volný den jsme si tak vyšlápli až na nejvyšší Vorab, a než přišel mrak, celá parta si užívala v závějích prašanu. Za tento výlet patří velký dík Béčovi, protože bez jeho průvodcovských schopností by se člověk nepodíval ani na 10 % z toho, co Laax backcountry nabízí. Nadšený byl hlavně

Miki – v takových horách byl poprvé a ježdění v prašanu si nejvíc užil. Další dny jsme se věnovali shredingu v místním public parku, kde vzniklo pár dobrých fotek a záběrů. Hlavně Danino si dobře zajezdil. No, a pak přišlo semifinále ve slopestylu a rampě. To jsme nemohli odmítnout, takže když vyrazil Mikkel Bang, celá naše parta stála v pozoru a fandila. Nejen proto, že je to Burton team rider, ale také proto, že jezdil opravdu parádně. Celkově byl Burton týden v Laaxu víc než skvělý. Dokonale zorganizované závody s nejlepší atmosférou, gigantické středisko Laax s nádhernými terény. Po celou dobu panovala super nálada. Na závěr se ještě musím zmínit o hokejovém zápase, ke kterému nás vyzvala parta místních snowboarďáků. Pod vedením Béči šlo o opravdový souboj ve stylu Ovečkin-Malkin, přesně tak, jak to má být.

www.envikesky.cz www.skaut.cz www.facebook.com/envikesky www.facebook.com/skaut

E n v i k e s k y N#co jako geocaching, ale lepší!

Sedíš takhle v lese nebo v parku uprost!ed m#sta a najednou si všimneš divnýho týpka. Pobíhá kolem, chová se „d#sn# nenápadn#“ a v ruce drží cosi, co vypadá jako velký telefon z dob krále klacka. Co chvíli se na n#j podívá, ale zárove% se rozhlíží po okolí, jestli ho n#kdo nesleduje, a pak nakukuje pod kdejakej obrubník. $íkáš si: Tichej blázen...? text: Lucie Kolischová a M. Overstreet, foto: Profimedia.cz

Ani ne. Náhodou drží v ruce jednu z nejmodernějších hraček současnosti a hraje variantu jedné z nejmodernějších her, která okouzlila děti, teenagery i dospělé po celém světě. O hře s názvem geocaching, v níž s pomocí GPSky (tedy navigačního přístroje určujícího polohu z vesmírné družice) hledáte v terénu ukryté „poklady“, jste už určitě slyšeli. Liberečtí skauti vymysleli její speciální odnož zvanou envikešky.

Jak se to hraje Najdeš stránky www.envikesky.cz, zaregistruješ se, vybereš si skrýš a můžeš jít hledat. Všechno najdeš on-line: kolik lidí už kešku našlo, označení obtížnosti jejího nalezení, nebo terénu, ve kterém se nachází. Až poklad najdeš, z krabičky si opíšeš tajný kód, který pak zadáš na netu. Po každém zadání správného kódu se ti připíšou body. Můžeš také hledat větší poklad, ke kterému tě postupně dovede třeba osm menších skrýší. Několikrát do roka se z aktivních hráčů losují výherci. Jednou z cen je například právě i GPS navigace.

W W W.REDWAYMAG.CZ

„Nejhustší bylo...“

Proč envikešky? Cache znamená v angličtině poklad, který se v klasickém geocachingu může nalézat kdekoliv, v jakémkoliv terénu. Envikešky se od něj liší tím, že poklady nejsou na každém rohu, ale pouze na místech zajímavých z hlediska životního prostředí. „Envi“ v názvu je odvozeno od slova environmentální neboli „týkající se životního prostředí“. Skauti to vymysleli dobře, hra se šíří do dalších krajů a získává na popularitě. Najít schránku s pokladem přitom není vůbec snadné – to, kam až budete muset zajít, slézt, plazit se atd., je někdy hodně adrenalinová záležitost, při které se určitě nudit nebudete. Záleží na smyslu pro humor a odvaze umísťovatele. Envikešky se od geocachingu liší ještě tím, že nehrajete sami, ale s kámošema. Je to větší zábava, ve které jde navíc i o to, jak dobře umíte komunikovat nebo spolupracovat v týmu. Zapojit se ale může každý, i hledači samotáři.

„Nejhustší bylo, když jsme ukládali envikešku do Loupežnický jeskyně v Jizerkách. Podle mapy jsem ji předtím hledala už třikrát, ale nikdy se mi to nepovedlo, je prostě zakreslená blbě. S GPSkou to bylo ízy – zavedla nás přímo k ní. Cestou nás teda protáhla skalami, potokem, šíleným houštím a taky jsme se museli drápat do děsnýho kopce, ale o to právě jde, že jdete nejkratší cestou necestou k cíli. Když jsme k jeskyni dorazili, museli jsme shodit batohy, protože vchod je úzký. Vevnitř boží! Úplná tma a všude kolem ve skalních výčnělcích svíčky. Když jsme je zapálili, viděli jsme, že jeskyně je docela velká, mohli jsme se už i postavit. V zadní části jeskyně jsme našli malý tunel vedoucí někam do podzemí. Tam by se člověk už musel plazit a byl by špinavý jak prase, což jsme zas tak úplně nechtěli, ale určitě se tam ještě jednou vydáme na řádnou speleologickou výpravu.“ (Zážitek jedné z účastnic hry envikešky)

Lianne Sanderson

SÍLA VÍTĚZSTVÍ Ve rm# Nike vybírali "ty!i nejzajímav#jší sportovkyn# sv#ta. Oslovili Serenu Williams, Marii Sharapovu, Susannu Kallur a Lianne Sanderson a na podporu svého programu Nike Women´s Training s nimi nafotili kampa% nazvanou Síla vít#zství.

Serena Williams

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Fotograf Warwick Saint cestoval za dvěma tenistkami, atletkou a fotbalistkou do čtyř měst, kde s nimi strávil celkem dva měsíce. Na fotografiích se snažil zachytit jak opojný moment jejich vítězství (výsledek tvrdého tréninku), tak ženskost, půvab a eleganci, což jsou atributy, kterými špičkové sportovkyně, přiznejme si, v přímém přenosu příliš neoplývají. Stačí však, aby na ně nastoupil tým kadeřníků, vizážistů a stylistů, a rázem mohou konkurovat top modelkám. Výbornou znalost práce s photoshopem samozřejmě prokázali i grafici, kteří retušovali, retušovali a retušovali... V rámci kampaně vzniklo také několik krátkých filmů, které mapují zákulisí příprav na vítězství a nahlížejí do samého nitra sportovkyň. Podívat se na ně můžete na www.nikewomen.com.

Maria Sharapová

Susanna Kallur

NIC VÍC NEŽ NEJLEPŠÍ!

A co (kromě matky Nike) mají Sisters ještě společného? Všechny tři typy jsou konstruovány tak, aby docházelo k většímu zapojování pohybového řetězce, což vede k důkladnějšímu posilování svalů, a to nejen nohou. A na podrážkách mají diamanty. Tak jich využijte – odražte se od reality jakýmkoliv směrem!

W W W.REDWAYMAG.CZ

PLACENÁ INZERCE

N FL IK E vá Y Z S H a m I P S OX za per pos IS j te i š t f e k k y T ER t no chn ěno tní no hy o l u o h u s og b e t . ií e ze b n o a b i l v p ř švo s t i t u ed u ní čá st i

N FL IK E s e Y S ZO ne př IS OM sv j l e e d s T ER ět hč ta ě. í b v O N ot ují E j y N a ko ik e na

El ZO e g a O ntn M na UIC F íN zd b íz K S LY IK E e o I ST d o ko j í ER a pa na c h d ok d ů, l e n é p ř ví l í on pro tl i n ch alo d um ár , k u yš e oč d op no ní né y je or st u m p t r é o t ve ni řeb nk a u. –

Letos na ja!e slibuje firma Nike našim nožkám víc než jen pohodlné obutí. Elegantní a jednoduchý design nové série Nike Sister zaujme hned na první pohled, to ale není všechno. Každá ze t!í „sest!i"ek” oplývá vlastnostmi, jež m#ní sv#t dámské sportovní obuvi k lepšímu.

P L RO TA IDÉ ' N 'Í ?

Kdybyste si mohli vybrat, ve které době prožít věk svého sladkého dospívání, dám vám tip: Dvacátá léta dvacátého století. text: Petra Verzichová, foto: profimedia.cz

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Za prvé, skončila první světová válka a všichni si chtějí užívat. Chodí se pilně do biografů, kaváren a barů, kde se nejen popíjí a tančí, ale také se zde vedou intelektuální debaty o rovnosti mužů a žen. Ženy si stříhají vlasy a zkracují šaty, i v tanci všichni zažívají nevídaný odvaz: Těsné držení a časté výměny partnerů jsou konečně společensky přijatelné. Dvacátá léta jsou opravdu pohoda džez!

jazzových zpěváků, to vše prosyceno parfémem z jasmínu, který byl tehdy velmi populární. Řekněme si to nahlas a anlicky: Jasmin. Jas. Jazz. Odtud tedy podle dějepravců pochází slovo jazz. Jazzová hudba je dnes tak širokým pojmem, že je těžké ji jednoduše charakterizovat, ale původně se tak nazývala hudba, která vycházela ze swingového rytmu.

S vůní jasmínu

Babičko, nauč mě charleston!

Jazz jakožto hudební proud se vyvinul koncem devatenáctého století ve špinavých tanečních sálech a nevěstincích New Orleansu, kde slovo jazz bylo synonymem sexu. Černoši z jihu, osvobození od otroctví, hráli mix evropské a africké hudby – worksongů, gospelů a spirituálů, hlavně však blues. Bary napěchované upocenými návštěvníky, černošský rytmus a chrapláky

Jazzu i mládeži té doby sluší svižné kroky tanečních stylů fox-trotu, shimmy a především charlestonu. Ten zachvátil celou Evropu „zlatých“ či „báječných“ dvacátých let. V tančírnách, na ulicích, doma, zkrátka všude se lidé pokoušejí nohama vytvářet písmena X a O v ostrých, sekaných pohybech. Tančí se sólově, s partnerem, nebo v řadách ve skupině.

Připravili jsme pro vás novou rubriku, v níž se dozvíte o sportech, co jste buď vůbec neznali, nebo o nich tušíte jen z doslechu. Jsou to sporty-nesporty, něco jako princezna Koloběžka, která běžela a zároveň jela. Proto název rubriky TROPSPORT: univerzální slovo, které můžete číst zleva i zprava a vždy bude obsahovat sport hned dvakrát, jednou však bude převrácené, pozpátku, zkrátka na hlavu postavené. A přesně takové sporty pro vás chceme vybírat!

text: Pepe Švejda, student 1. ročníku žurnalistiky na UK FSV, foto: archiv

Píše se rok 1950 a v Kalifornii se po ulicích začínají prohánět máničky na dlouhých prknech s kolečkama. Jsou to většinou surfaři, kteří na betonu jezdí, když zrovna nejsou vlny. Nadšenci sidewalk surfingu, jak se nové zábavě začíná přezdívat, sjíždějí slalomem nebo downhillem asfaltky a náramně se u toho baví. A právě touto prapůvodní podobou skejtování se inspiruje dnešní longboarding. Teprve později se vyčleňuje freestyle skateboarding, kdy kluci na deskách začínají sjíždět vypuštěné bazény a zkoušet nové triky. Jestli se chcete o zrodu skateboardingového, popř. longboardingového fenoménu dozvědět víc, koukněte na film Legendy z Dogtownu!

Výbava Deska Existují různé typy longboardových desek – downhillové, slalomové, carvingové a speed-

boardingové. Jejich délka se pohybuje mezi 65 cm až 130 cm a mají různé tvary. Prkna z převážně dřevěných dýh, vrstvených na sebe v 8 až 11 vrstvách, jsou buď pružná nebo tvrdá, záleží na počtu vrstev materiálu a účelu použití. Cenově se longboardy pohybují mezi 4500–6500 Kč.

Disciplíny

Trucky Jsou podobné těm na skateboardu, jsou však podstatně širší, což umožňuje stabilnější jízdu při vyšších rychlostech. Důležitý je i úhel trucků, který přímo souvisí s účelem použití. Užší trucky s úhlem kolem 50° snadněji zatáčejí, širší s úhlem kolem 40° lépe drží stopu.

Kolečka Longboardová kolečka jsou skoro dvakrát větší než skejtová. Aby vydržela velkou rychlost, jsou odlitá okolo plastové vložky. Jejich velikost 65–95 mm umožňuje jezdci zvládat náročný terén, takže např. ani městské dlažební kostky pro

Zajímavosti

• Longboarding má své místo v Guinnessově knize rekordů. Druhého října 2007 vytvořil Martin Drayton z Trinidadu a Tobaga v Londýně rekord ve slalomu mezi 50 kuželkami. Jeho čas byl 12.83 sekund!

Redakční rebelka Lada Candy Firchová + prkno. Nerozlučná dvojka.

Pojeďte na Kozákov!

Longboarding má vlastní světovou asociaci, která se jmenuje IGSA a založil ji Marcus Rietema společně s přáteli v roce 1996. Od roku 2001 pořádá tato organizace světový pohár. Jedná se o sérii závodů, které hostí země po celém světě, od Brazílie přes Německo až k Jihoafrické republice. Česká republika se k hostitelům světového poháru připojí už letos! Ve dnech 13.–15. srpna 2010 se v Kozákově nedaleko Turnova pojede závod v zastoupení největších světových jmen longboardingu. Bude to velká zábava, určitě si tam naplánujte výlet, my tam budeme!

W W W.REDWAYMAG.CZ

něj nepředstavují žádný velký problém. Do základní výbavy longboarďáka patří určitě i speciální slidovací rukavice vyrobené z ultralehkého polyethylenu, helma a chrániče na kolena.

• Největším pánem longboardu je bezpochyby Američan Adam Colton. Na svém prkně už proskejtoval Severní i Jižní Ameriku, Nový Zéland a Evropu. Jeho nejdelší trip byl přes USA, kde s kamarády během léta 2005 najezdil 4828 km (3000 mil). Na svých cestách vydělal dohromady přes 16 000 dolarů, které věnoval různým charitativním organizacím, a to si na něm všichni cení. Super fotky a videa najdete na www.whoisadamcolton.com • Češi mají také hvězdu v longboardingu, i když rodák z Prahy Mischo Erban reprezentuje na závodech Kanadu. Šestadvacetiletý Čechoameričan loni vyhrál celou sérii světového poháru a stal se mistrem světa. Rok předtím byl v celkovém bodování druhý. Mischo navíc drží oficiální světový rekord v rychlosti na longboardu (113,02 km/h). Podle jeho slov jel už ale i 125 km/h, a tak se není se čemu divit, když o longboardu žertem mluví jako o formuli 1 bez pedálů. • I v naší redakci máme velkou fanynku a praktikující longboardistku. Crazy Lada Candy Firchová už sjíždí kopce nějaký ten pátek a pořád nás všechny hecuje, abychom šli jednou s ní. :) Snad se k tomu někdy dokopeme! Jestli se o longboardu chcete dozvědět víc, koukněte na oficiální český stránky www.longboard.cz!

Jezdí se downhill, slalom, carving a speedboard. Downhill má navíc poddisciplíny, ve kterých se pravidelně soutěží na velkých závodech. Jsou to: longboard (jízda vestoje), streetluge (jízda vleže), buttboard (jízda vleže, podobné saním) a dirtsurf (koloskateboard). Pozor! Jezdci dosahují při sjezdu rychlosti až 100 km/h. Nejlepší je ale na longboardu (podobně jako u freeride snowboardingu) jízda osamocenými silničkami, které jsou plné serpentin a výhledů na krásnou krajinu. To teprve člověk zažívá tu pravou volnost!

v Afghánistánu RedWay se ptá Jsou podle tebe lidé, co nevěří v Alláha, špatní? Co si o nich myslíš? Když n#kdo nev#!í v Alláha nebo jiného boha, tak to neznamená, že je špatný. Jen nem&že poznat sebe sama, neví, pro" je na sv#t# a jakou má zodpov#dnost. Co si myslíš o Talibanu? Jednozna"n# je to teroristická skupina, která se snaží Afghánc&m i celému sv#tu dokazovat správnost svého chování ve vztahu s islámem. Ale to není správné. Islám není nucený, každý si k n#mu najde cestu sám. To je jediný ideální stav.

JMÉNO: VĚK:

Jakou posloucháš muziku? Poslouchám hudbu ráda. Mám walkmana a ob"as si od n#koho p&j"ím MP3 p!ehráva". Moje oblíbená hudba je afghánská muzika a oblíbený zp#vák Amir Jan Sabori.

Zahra Kazemi

Musíš nosit burku? Nosím burku, ale myslím, že to není v pohod#, jelikož je to zastaralý zvyk.

ODKUD JSEM:

severní Afghánistán, m#sto Mazar-e Sharif

Co jsi dnes měla k snídani? 'aj, tvaroh, sýr a chleba s marmeládou.

CO MĚ BAVÍ:

volejbal, studování a diskutování o nejr&zn#jších tématech, povídání si s kamarády MOJE OBLÍBENÉ PŘEDMĚTY:

Co je tvým největším snem? Cht#la bych, aby byl v naší zemi mír.

Vy se ptáte

matika, angli"tina, paštó (afghánský ú!ední jazyk)

Čeho se nejvíc bojíš? (Mimíšek, Praha) Nejv#tší strach mám z války a také z Talibanc&, protože jsou nebezpe"ní.

text: Pepe Švejda foto: archiv Zahry Kazemi Tato dvoustrana vzniká ve spolupráci s organizací Člověk v tísni.

Co si myslíš o válce? Může podle tebe vyřešit nějaké problémy? (Eva Sýkorová)

Afghánistán

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Afghánská hudba

Rozhodn# ne. Válka nic nevy!eší, je to provokace a vede jenom ke spole"enské bíd# a chudob#. Základ je vzájemná komunikace, ta jediná m&že vy!ešit problémy. Jak často vídáš svoji rodinu, bojíš se o ni? Chtěla by sis také jednou založit rodinu? (Martin Stündl) Svoji rodinu vidím "asto. Miluju své rodi"e, protože pro m#, moji sestru a bratra toho tolik ob#tují, abychom m#li vzd#lání a n#jakou normální životní úrove%. Samoz!ejm# se o ni bojím, ale to je normální. V budoucnu ur"it# chci mít vlastní rodinu. Co si myslíš o sebevražedných atentátnících? (Eva Sýkorová) To jsou lidé, kte!í se p!esn# !ídí zákony islámu. 'lov#k má právo bránit se, protože tím dává najevo svoji svobodu, "est, víru a lásku k zemi, ve které žije. Jak byste ospravedlnili bombové nálety Ameri"an& na nic netušící rodiny s d#tmi n#kdy uprost!ed noci? State"ní mladí Palestinci to d#lají, aby se bránili této krutosti, která je obklopuje a utla"uje. Dnes se nacházíme v bludném kruhu, protože na chování atentátník& reagují protivníci ješt# v#tší krutostí a celé se to pak stup%uje. Je to oboustranná záležitost. Co si myslíš o USA a její armádě? (Tomáš Mužík) Amerika je zem#, která myslí jen na sebe a svoje výhody a všechno ostatní jde mimo. Ameri"ané se zajímají jen o to, aby splnili cíle své politiky, a ur"it# nejsou v naší zemi jen tak. Nev#!ím tomu, že by n#co d#lali, aniž by z toho nem#li n#jaký prosp#ch. Ameri"ani jsou dob!í herci, jak ve  lmu, tak v politice. Jsi muslimka? Co si myslíš o zabíjení nevinných lidí ve jménu islámu? (Ema Chorá) Jsem muslimka a pln# souhlasím s džihádem (svatá válka, pozn. red.). Myslím, že ti, co zabíjejí ve jménu islámu, jsou mu"edníci a jejich místo je v ráji.

hudební průmysl v tichosti přežíval. Když v roce 2001 obsadila Afghánistán americká vojska a Taliban padl, začala se muzika v zemi opět stavět na vlastní nohy. Oblíbenec Zahry, populární zpěvák Amir Jan Sabori (jako správnej Arab má kníra!), vydal v roce 2005 desku This Is Life, na které v popfolkovém stylu zpívá převážně v afghánském jazyce paštó.

Hlavní město Kábul bylo vždycky považováno za centrum tradiční i moderní afghánské hudby a od roku 1940 zde sídlila i přední afghánská vysílací stanice Radio Kabul. Je to k neuvěření, ale v 90. letech Taliban zakázal veškerou hudební produkci a umělci byli nuceni stáhnout se do ústraní, jinak jim hrozilo zatčení nebo zničení nástrojů. I přesto se našla hrstka odvážlivců, kteří z bohaté hudební historie arabského státu čerpali a dále ji rozvíjeli. Tito interpreti se většinou přesouvali do sousedního Pákistánu, kde

Krizový problém v Afghánistánu Situace v zemi je hodně nestabilní. O moc se dělí prozatimní vláda v čele

s prezidentem Hamídem Karzáím, americké vojenské jednotky a zbylí stoupenci Talibanu. Ti jsou úzce napojeni na teroristické organizace (především z Pákistánu) a skrývají se v nedobytných afghánských horách. Američané stále nemají situaci pod kontrolou, o čemž svědčí i fakt, že prezident Obama byl koncem roku 2009 nucen do země vyslat další tisíce vojáků. Afghánistán se kvůli válečným střetům potýká s nedostatkem pitné vody, špatným vzdělávacím systémem a politickou i ekonomickou nestabilitou.

8 stránek, které byste měli vidět Kam na guerilla knitting

– yarnbombing.com stále aktualizované zpravodajství ze světa yarn bombingu, nové fotky soch v šálách atd. – www.magdasayeg.com nová adresa webu Knitta Please, jednoho z původců pletacího šílenství – knitthecity.com pleteniny ve městě, spousta fotek – www.identityschool.org „kurz“ yarn bombingu – www.ladiesfancyworksociety.com parta outdoorových pletařek a příběhy jejich tagů

Kam na pleteniny – www.knitty.com webový časopis s návody

– www.ravelry.com největší vlněná komunita – … a především česká skupina Guerilla Knitting na Facebooku

Guerilla knitting. Yarn bombing. Divné a zábavné barevné věci v ulicích měst. Kdo je dělá a proč? text: Jana Kománková, Report, Radio 1 , foto: archiv

Kde se vzalo samotné pletení, neví nikdo. Egyptské vykopávky odhalily jakési zdobné fusekle, ale běžné začalo pletení být až v Evropě během renesance. Jako prostředek srandy se objevuje v tomhle tisíciletí, a to kupodivu v USA. Každý občas nějaký výrobek nedodělá nebo zkazí, a tak se někdy v roce 2005 partě pletařek v Texasu urodil v hlavě nápad. Začaly umisťovat kusy nepovedených pletenin na stromy, zábradlí, sochy, a protože to vypadalo zábavně a dalo se to sdílet na internetu, během chvíle se rozjely podobné aktivity na několika kontinentech.

Mám jehlice a nebojím se je použít Většina těch věcí vypadá jako fór beze smyslu. Socha Lenina s nátepníčkama nebo Gándhího v kapuci jsou víc sranda než komentář. Tím spíš

W W W.REDWAYMAG.CZ

obal na strom nebo zábradlí. Magda Sayeg, jedna z průkopnic yarn bombingu, označuje svou činnost za „odpověď na odlidštěné prostředí města“. Někdo taguje sólo, někdy se sejde autorek víc. Nic se tím neničí, takže leckdo taguje veřejně a ve dne, nebo dokonce přidělá cedulku s podpisem či logem. Tady se nelíhnou alarmující hlasy o devastaci města – spíš naopak, některé větší akce mají i oficiální posvěcení třeba jako součást festivalu. Loni v létě jsem o nich psala do Reflexu a pár lidí nalákala, ať se do toho pustí. Kromě pletenin vzniklo i pár minipříběhů. „Tak jsem manželovi vyzradila, že bych velké soše Krista, co máme na hrobce, upletla šálu a čepici. Zařval, že jen přes jeho mrtvolu :-)),“ napsala třeba čtenářka Zuzka.

Podepsat se „Je to něco mezi guerilla aktivitou a street artem. Zásadní je nic neničit, prostor nehyzdit – když je to poničené, odstraňujeme to... Baví mě, že se do prostoru, v němž žijeme, můžeme nějak podepsat,“ píše Hana. Nešlo se jí taky nezeptat, co by měl vědět člověk, který to chce zkusit. „Ať volí výrazné barvy, kontrasty. Určitě by měl předem počítat s tím, že to tam nebude navždy, je důležité montovat to tak, aby to nešlo lehce stáhnout. Lidem to někdy připadá příliš bláznivé. Na což já vždy kývám, ano, je to šílené, ale co děláte ve volném čase vy?“

MICHAEL BERAN Michalovi táhne na dvacet, jeho nejoblíbenější filmový hrdina je Rocky Balboa a nemůže si z hlavy vzpomenout, kolikrát byl mistrem České republiky ve freestyle BMX. Zkrátka jeho vzorem jsou lidi, co dokázali překonat sebe i své soupeře, chce vyhrávat a věří si, ale na mě přitom nepůsobil dojmem, že by byl nějak namachrovanej. text: Ondřej Formánek, foto: RedBull

W W W.REDWAYMAG.CZ

Letel jsem dolu přímo na ksicht a pěstma do země. Pravá ruka to vydržela, levá ne.

Jsi z Nového Bydžova. To není moc velký město, je vás tam něco přes sedm tisíc. Máte tam nějakou obzvlášť mocnou enklávu mladých kluků, co skáčou na kolech po rampách, nebo jak se prostě člověk na malým městě propracuje na jednoho z nejlepších českých jezdců freestyle BMX? V sedmý třídě na lyžáku v Orlických horách nám třídní večer pustil video, kde byli jezdci BMX, mezi nima i několikanásobný mistr České republiky Kamil Feifer. Feifer byl taková první česká ikona BMX, první člověk, co tady něco zajímavýho dal. Týden na to přišlo do cykloshopu u nás v Bydžově první béemixkový kolo. Uprosil jsem naše, aby mi ho koupili, a začal jsem jezdit. Táta mě sledoval a získal dojem, že jsem se v tomhle sportu našel. Nakonec mi dokonce pomohl kontaktovat Kamila Feifera a ten mi vysvětlil, o co v BMX vlastně jde. Dál už to prostě šlo. Nebo spíš jelo. Dá se tedy říct, že Kamil Feifar byl něco jako tvůj trenér? Hodně mi pomáhal úplně na začátku, naučil mě základy ježdění a popsal mi historii BMX, odkud se tenhle sport vzal a tak. Strávil jsem s ním jeden

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

rok, kdy jsme trénovali v opuštěným hangáru na bývalým letišti v Hradci Králové – Kamil tam spolu s mým tátou postavil Monkey Camp, tréninkový centrum, kam lidi jezdí trénovat dodneška. Po tom roce jsme se rozešli. Začal jsem jezdit sám. Takže ti táta pomáhal opravdu hodně. Strašně moc. Jak zjistil, že mám fakt vůli v tomhle sportu něco dokázat, a možná viděl, že mám i nějakej talent, začal mě podporovat. Jsem mu za to strašně vděčnej a snažím se mu to nějak vracet. Já bych řekl, že to tátovi vracíš už tím, že jsi mistr republiky. Musí být na tebe pyšnej, ne? Přesně tak jsem to myslel. Táta má z mých úspěchů radost a to je asi způsob, jak mu vracím. Freestyle BMX je vizuálně hodně atraktivní sport, ale vždycky když jsem viděl nějaký video, říkal jsem si: pěkný, ale tohle muselo hodně bolet. Jo, v začátcích jsem se vracíval domů celej modrej. Zlepšilo se to, když jsem začal trénovat

v Monkey Campu, kde je za rampou jáma s kusama molitanu. Když zkoušíš nějakej novej, náročnej trik, tak dopadneš do měkkýho a nic se ti většinou nestane. Tím se ušetří třeba osmdesát procent zranění. A co všechno sis za svoji kariéru stihl zlámat? Pochlub se. Měl jsem zlomeniny jenom na rukou. Vlasovou zlomeninu na prostředníčku pravý ruky a pak boxerskou zlomeninu. To se mi stalo při triku, kterýmu se říká „condor“, kdy vyjedeš rampu a v letu ve vzduchu si opřeš řidítka o podbřišek a zamáváš rukama jako křídlama. A já, jak jsem si opřel řidítka o podbřišek, zasekla se mi páčka od brzdy do kapsy u kalhot. Takže jsem letěl dolů přímo na ksicht a pěstma do země. Pravá ruka to vydržela, levá ne. Doteď mám v malíčku čtyři dráty a v kosti na dlani dva. Ty máš v ruce dráty? Když v tom budeš pokračovat, budeš za pár let jako Terminátor. Právě teď se cítím jako opak Terminátora, vrátil jsem se z posilovny a jsem hrozně unavenej. Zrovna jsem se tě chtěl zeptat, jestli i jezdec

Strach mívám, strach je dobrej, člověk se ho musí jen naučit překonávat. Každý den znova.

BMX musí pracovat na síle a fyzičce. Každej to má jinak. Třeba já jsem od patnácti do osmnácti jenom jezdil. Pak jsem potkal jednoho člověka a ten mi poradil, že by bylo dobrý k tomu dělat ještě nějaký jiný sport. Tak jsem začal chodit do posilovny a jsem tím nadšenej. Moc mi to pomáhá při ježdění na kole. Každý týden se učím nový trik. Jde mi to líp a rychleji a vydržím trénovat třeba o dvě hodiny dýl než dřív. Navíc, když má člověk na sobě trochu svalový hmoty a je díky posilování pevnější, každý pád ho míň bolí a snižuje se nebezpečí, že se zraní. Podle čeho se učíš nový kousky? Napodobuješ slavný jezdce, vymýšlíš si vlastní triky? V BMX existuje řada základních a zavedenejch triků, který jsou prostě daný, a jestli chceš v tomhle sportu něco dokázat, tak se je musíš naučit. Ale mě nejvíc baví vymýšlet originály, věci, který ještě nikdo nedal. U mě je to navíc spojený s takovou speciální „úchylkou“ – poslední dobou mi dělá problém usnout, pořád nad něčím přemýšlím. Ale zjistil jsem, že na to zabírá, když zavřu oči a v duchu si představuju

W W W.REDWAYMAG.CZ

jednotlivý triky. Pomalu, rozfázovaně si každej kousek promítám v hlavě, jak projet rampu, jak přitáhnout ruce, jak se odrazit. I tohle mi pomáhá v ježdění. Když zkouším nový triky, vlastně je už díky tomu trochu znám, protože jsem si je už vyzkoušel v hlavě. Někdy je díky tomu dám hned napoprvý. Máš nějakýho trenéra? Tohle je hodně individuální sport, trenéra si dělám sám. To ale musí být občas náročný na vůli, ne? Určitě se ti za ty roky už stalo, že se ti strašně, ale strašně nechtělo jít zas trénovat triky. Občas, třeba jednou za měsíc, se mi stane, že nemám chuť, nebo dávám pořád ty samý triky. V takovou chvíli si pustím nějaký videa s nejlepšíma jezdcema na světě a zase mě to nakopne. Taky mě dokáže nakopnout film Rocky, kde hraje Sylvester Stallone boxera, který musí překonat sám sebe. Jsi členem docela hvězdného továrního týmu britské firmy Proper Bike. Co to obnáší? Dávají

ti peníze, kola, náhradní díly? No, já si teď hledám novýho sponzora, s Proper Bike už od letošního roku nespolupracuju, poslední věc, kterou jsem pro ně dělal, bylo účinkování v jednom z propagačních filmů Nike 6.0 Partners In Crime. To byly videa, kde se vždycky představili svýma trikama dva jezdci, který reprezentovali jednu značku kol a zároveň i oblečení. Ale dokud jsem za ně jezdil, tak mi poskytovali materiál, který jsem potřeboval. Dají se tímhle sportem vydělat peníze? Vydělat peníze ne. Ale třeba ti nejlepší světoví jezdci se tím normálně živí. Proto bych chtěl letos zkusit Dew Tour, to jsou největší závody v akčních sportech – tedy BMX, Skateboard a Freestyle Motocross – na světě. Jak napovídá název, jde o takové turné s pěti zastávkama po Americe, každá zastávka je jeden závod. Tam se potkám s nejlepšíma. Je to nejprestižnější závod na světě. A nejlépe honorovaný. Jediná další akce srovnatelného významu jako Dew Tour jsou X Games.

BMX patří k extrémním akčním sportům. Kousky, který předvádíš ve vzduchu, třeba nad ostrým kamenným schodištěm nebo betonovýma objektama v parcích, by taky mohly dopadnout dost zle. Míváš strach? Hele, strach máme všichni. Kdybysme ho neměli, bylo by to stejný, jako kdybychom necítili bolest – hodně rychle bysme se buď zabili, nebo zmrzačili. Takže strach mívám, strach je dobrej, člověk se ho musí jen naučit překonávat. Každý den znova. Strach je jako bariéra. Nebojíš se triků, které už umíš, máš strach, když zkoušíš něco novýho. Před novýma trikama mám respekt. V jednom starým klipu na YouTube se před jízdou představuješ. Nejdřív česky a nato dost dobrou angličtinou. Na svým webu dokonce píšeš, že angličtina je tvůj nejoblíbenější předmět. Čím to je? Asi tím, že jsem jako dítě sledoval televizní kanál Cartoon Network, kde jsou animovaný filmy. Takže když jsem přišel do první třídy, učitelka se docela divila, že mám už základy angličtiny. Vždycky mi šla sama, někdy mi připadá, jako kdybych tenhle jazyk už někdy používal. Co plánuješ dál? Slézt z kola se nechystáš? Dokud budu chodit, budu i jezdit. Uvažoval jsem, že až si letos dodělám maturitu, zkusím se přihlásit na Vysokou školu tělovýchovy a sportu. Ale mluvil jsem o tom se sponzorama a ti mě přesvědčili, abych aspoň rok počkal a věnoval se naplno ježdění. Daj se na BMX dobře balit holky? (Tady jsem dostal Michaela do rozpaků. Moc se mu do té odpovědi nechce...) Asi jó. Je mi to blbý tohle říkat... Ale na závody holky chodí a koukají, takže asi na to kolo letěj.

Jakou posloucháš muziku? Já žádnej vyhraněnej vkus nemám. Dneska jsem poslouchal osmdesátky, Kylie Minogue, a hned nato DragonForce, což je tvrdej metalovej nářez. A to nemáš nějakou typickou věc, skladbu nebo melodii, kterou si necháš pustit na tréninku nebo závodech, protože se ti do ní dobře jezdí? To bývalo dřív. Tlumil jsem si nervozitu hlasitou muzikou. Teď mám v sobě při jízdě takovou vnitřní empétrojku. A co oblíbený filmy? Mluvil jsi o Rockym... Od dětství se mi líbily filmy s hrdinama jako třeba Spiderman, hehe. Jsem kluk z vesnice a vždycky jsem chtěl dokázat něco víc, nečutat celej den za panelákem do hakisaku a pak skončit někde za rohem s cígem v hubě, nebo rovnou s tím horším cígem, s trávou, jestli mi rozumíš. Ty si žádný neřesti nepěstuješ? Klidně se přiznám, určitě jsem něco vyzkoušel. Ale viděl jsem, že mi to nic nedává, že je to zbytečný. To si radši zajdu do posilovny, ta mi něco dá, jsem pak silnější, rychlejší a dál. Jinak jasně, pivko si občas dám, ale rozhodně nekouřím. Na svých oficiálních fotkách máš na pravý ruce takovou velkou kérku. Co na ní je? To, co jsem uvnitř. Mám tam „Ride to Live. Live to Ride,“ pak kříž, kterej jsem si složil ze svých klik a převodníků, pak jsou tam ruce v pokoře. A ty lebky, co jsou kolem, symbolizujou moje negativní stránky. Každej z nás nějaký má.

Chtěl jsem být: Někdo jako Spiderman a pomáhat slabším lidem. Byl jsem zamilovanej do: Ilony Csákové. Můj největší průšvih: Asi když jsem poprvé zkusil kouřit a naši to poznali... Můj nejoblíbenější sport: Motokros! Ve škole jsem nesnášel: Učitelku češtiny.

Fr ee st yl e B M X,

Hello, my name is:

Michael „Berry“ Beran

zk rá ce ně FB M X, je ex tr ém ní sp or t, z kl as ic ké ho kter ý se vy bi kr os u. Te vi nu l n se po pr vé v 70 . le te ch ob je vi l ně kd v am er ic ké y K al ifo rn ii, kd kteř í by li je e za ča li je zd ště př íli š m ci , la dí na to, ab na m otor ce y m oh li je zd , na po do bo it va t m otok ro S tavě li si po sové závo dn do bn é tr as ík y. y a př ek áž ky ho dn ě liš ily , kter é se al od tě ch dn e je ště eš ní ch , a je le ch . N ěk te zd ili ří se ča se m v ni ch na ko př em ís til i do na př ík la d na m ěs t, kd e je sc ho de ch ne zd ili bo zá br ad líc se st al fr ee st yl e B M X. h. Z bi kr os u FB M X m á ně FL AT = je dn ko lik di sc ip á se o ja ký lín: si ba le t na v po ds ta tě ko le , je zd ci ne je zd í, VE s ko le m R T – jíz da ve M IN I – jíz da ve rt ik ál ní ra v m in ira m pě m pě, , D IR T – jíz skoc íc h a v da na hl in ěnýc ne po sl ed ní h řa dě S TR EE ných m ís te T – jíz da na ch ve m ěs te rů zch (z áb ra dl se po st up ně í, sc ho př es un ul a dy, zd i), kter do sk atep ar á ků . (v yb rá no z web u w w w .b er ry -b ike. co m)

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

Narodil se 10. července 1989 v Novém Bydžově. Na první Freestyle BMX závod se přihlásil v roce 2004. Výčet závodů, které od té doby vyhrál, by byl příliš dlouhý. Momentálně je Mistrem ČR v disciplínách Street a Mini.

NA TEMNY STRANE Lidi pořád kouří. Nosí to po kapsách. Nevědí proč. Nepřináší jim to ani výrazně lepší náladu, ani žádný haluze, ani jim to nebourá zábrany jako alkohol. Kouření vás jen zahalí do smradlavé pohodičky. Zkusme se podívat na to, komu tím, že si huntujeme plíce, dáváme vydělat. text: Petra Svoboda, foto: Profimedia.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

Například se mrkněme na jednoho z největších výrobců cigaret na světě, firmu Philip Morris, která má jednu ze svých velkých fabrik v Kutné Hoře. Vyrábí se tu cigarety značek Petra, Marlboro, Sparta, L&M a další, které pokryjí až osmdesát procent zdejšího trhu. Firmě se u nás daří náramně, právě zvyšuje výrobu. Kolem cigaretárny se táhne dlouhá zeď, za kterou vás nepustí, pokud nejste zaměstnanec. Chtěli jsme si vyfotit, jak se tabákové tyčinky vyrábějí, ale konkurence by prý mohla z fotek vykoukat výrobní tajemství. Takže jsme si zpoza zdi vyfotili jen hlavní budovu, která připomíná náhrobní kámen.

Mluvící revolver Je pravda, že každý dospělý má právo svobodně se rozhodnout, jestli chce kouřit, nebo ne. Otázka je, jak dlouho se může člověk rozhodovat svobodně, když přestat s kouřením se podaří průměrně až na čtvrtý pokus. Není divu – v uplynulých desetiletích dělaly světové cigaretárny tajně všechno proto, aby zvýšily kuřáckou návykovost. K tomu

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

ještě falšovaly údaje o obsahu dehtu, nikotinu a dalších jedů a vedly válku s lékaři, kteří na jejich nepravdivost poukazovali. Jednoho dne se však začali lidé, co kvůli kouření těžce onemocněli, s výrobci cigaret soudit, a soudy začaly ukládat tabákovým firmám obrovské pokuty. Právě proto, aby se tyto soudní spory neopakovaly, dávají dnes výrobci cigaret na každou krabičku odpuzující nápisy. Když už nás nepustili do továrny, projděme si alespoň webové stránky kutnohorské cigaretárny. Je to zážitek. Nenajdete tu nic o kvalitě ani chuti výrobků, pouze výstrahy. „Kouření mladistvých je celosvětový problém. Děti, které kouří, se mohou stát závislými, pravděpodobně nepřestanou kouřit, ani když vyrostou, a riskují, že v pozdějším věku onemocní rakovinou plic a ostatními závažnými nemocemi.“ A tak dále. Vypadá to zodpovědně, ale ve skutečnosti je to podobné, jako kdybyste přišli do krámu se zbraněmi a prodavač by vám nabízel speciální, pěkný malý revolver, který umí mluvit a svého majitele sám neustále ukecává, aby ho použil. Má ještě jednu zvlášt-

nost – hlaveň směřuje opačným směrem, než je obvyklé, tedy na toho, kdo střílí. Možná je to trochu úchylné, ale třeba by bylo vzrůšo mít takovou bouchačku v kapse a s ní pocit neustálého rizika, ne? A najednou uvidíte na zdi reklamní plakát výrobce, kde se píše, že sice tyhle revolvery už zabily milióny lidí, ale firma přispívá na léčbu těch, kteří se jen postřelili, a především zaměstnává hodně lidí, kteří by jinak byli bez práce, a také například podporuje mateřská centra. „Ukecávací systém stále zdokonalujeme, zatím ale při přesvědčování zákazníků, aby si koupili náš revolver, nepoužíváme hypnózu. Bohužel máme soudně zakázáno vás upozornit, že při výstřelu má zbraň nádherné efekty! Nabízíme pánský, dámský, i dívčí design... když si holčičko koupíš revolver, dostaneš šminky zdarma.“ Každý den začne po celém světě kouřit 80 000 až 100 000 dětí, polovina z nich později na následky kouření zemře a zkrátí si život průměrně o patnáct let.

HISTORIE JEDNÉ FIRMY 1854

1992

2001

Philip Morris vyrobil v Londýně první cigaretu.

Obrat firmy stále stoupá, ale žaloby pokračují.

Firmu žaloval kuřák, kterého rakovina připravila o hrtan. Případ se před porotu dostal až za osm let, jeho projednání trvalo hodinu, muž prohrál.

Značka Marlboro byla ohodnocena jako jedna z nejcennějších obchodních značek na světě. V tom samém roce se ale stala drobná nepříjemnost – jistý pan Wayne McLaren, který byl léta tváří této značky a v reklamách se objevoval jako drsný kovboj Marlboro Man s cigaretou v puse, umírá ve svých 51 letech na rakovinu plic.

Poprvé se na krabičkách cigaret objevuje věta, že kouření škodí zdraví.

Další Marlboro Man David McLean umírá na rakovinu plic.

Roční obrat firmy se dostal na jednu miliardu dolarů...

Američtí výrobci tabákových výrobků jsou soudně donuceni vyplatit 206 miliard dolarů na léčebné účely a soudní výlohy. Omezují reklamu a marketing.

EU zakázala „lehké“ cigarety. Výrobci vsugerovali zákazníkům, že cigarety „light“ jsou slabší a mají lepší filtr, takže tolik neškodí zdraví. Jenže závislí kuřáci stejně potřebovali svoji denní dávku nikotinu, takže „lehkých“ cigaret buď vykouřili víc, anebo kouř vdechovali hlouběji.

1919

Firma přesídlila do Spojených států.

1954

1965 1968

1986

...na dvacet pět miliard dolarů.

1988

Soud objevil důvěrnou zprávu z roku 1972, v níž výzkumné centrum firmy přistupuje k cigaretě jako k „automatu na dávku nikotinu“, a konstatoval tajné „spiknutí“ tří tabákových společností.

W W W.REDWAYMAG.CZ

1995 1998

1999

Philip Morris poprvé (!) veřejně přiznává, že kouření způsobuje smrtelná onemocnění. Třetí Marlboro Man Dick Hammer umírá na rakovinu plic. Cigaretám Marlboro se proto začíná přezdívat „zabiják kovbojů“.

2001

Svět obletěla zpráva z České republiky: Philip Morris prohlásil, že díky němu ušetřila Česká republika téměř miliardu korun na důchodech, protože řada důchodců předčasně zemřela na následky kouření.

2003

2006

Americký federální soud uznal vinnými výrobce tabákových výrobků za to, že od padesátých let úmyslně potlačovali lékařské výzkumy, veřejně lhali, ničili dokumenty a manipulovali s úrovní nikotinu v cigaretách tak, aby prodlužovala u kuřáků závislost.

www.slzt.cz telefonní linka pro odvykání kouření: 844600500

VYVRAZDENE SLOVENSKO Paní doktorka Eva Králíková pracuje v Centru pro závislé na tabáku III. interní kliniky 1. LF UK a VFN v Praze a o kouření a jeho nástrahách ví snad úplně všechno. Kouřila jste někdy? Bohužel ano. Začala jsem jako asi všichni z hlouposti. Bylo mi šestnáct a nedokázala jsem zůstat nekuřákem mezi kouřící partou. Přestala jsem někdy v pátém ročníku medicíny, když jsem začínala chápat, co kouření znamená. Od kolika cigaret denně je člověk závislý? To nelze říct, závislost může vzniknout klidně po jediné. Někdo je takový typ, že do toho spadne rychle a snadno, někdo naopak nikdy. To je ale bohužel jen asi každý desátý kuřák. Většina, tedy tak devět z deseti lidí, se závislými stane. Jsou cigarety horší než alkohol? Jsou mnohem návykovější a není na nich vůbec nic, co by lidskému organismu prospívalo. Zabijí u nás ročně asi čtyřikrát víc lidí než alkohol. A nestraší nás dospělí zbytečně? Bohužel naopak, skutečnost je daleko horší, než si většina dospělých uvědomuje. Tabáková epidemie bude mít letos na celém světě kolem 6 miliónů obětí, to je například víc než vyvraždit celé Slovensko. Pro srovnání, na AIDS zemřou letos asi 3 milióny lidí. A představte si, že by tu byl třeba výrobce viru HIV a stejně jako výrobce cigaret vám tvrdil, že když se jeho virem dobrovolně nakazíte, budete krásní, štíhlí, oblíbení, přitažliví.... Jak by se podle vás měl chovat slušný výrobce cigaret? Zavřít svůj byznys. Jak by se měl chovat slušný stát? Nenechat si namluvit, že stát na kouření vydělá. Je to naopak, doplácíme všichni a sice asi částkou 300 eur ročně. Austrálie, Kanada, USA a západní Evropa už mají lepší kontrolu tabáku: ve většině se nekouří ve veřejných uzavřených prostorách včetně restaurací. Cigarety jsou hodně drahé, protože stát stanovil vysokou daň, prakticky neexistuje reklama, kontroluje se pašování a prodej cigaret a neexistuje prodej ve stáncích. U nás se v restauracích většinou kouří, za průměrný plat se dnes koupí dvojnásobné množství krabiček cigaret než před dvaceti lety – tedy jejich reálná cena je poloviční, prodávají se dohromady s potravinami, reklama je možná v místě prodeje, jsou snadno dostupné... Jak můžu přestat? Kdo mi poradí? Představa kuřáka, že až bude chtít, tak přestane, je většinou naivní. Někomu se to podaří, pak je to prima. Ale většina s tím má bohužel problém. Je dobré se obrátit na lékaře, může to být praktický nebo kterýkoli jiný. Existují také centra pro závislé na tabáku, jejich seznam je na stránkách Společnosti pro léčbu závislosti na tabáku WWW.SLZT.CZ, kde také najdete telefonní linku pro odvykání kouření 844600500 (od dvou do šesti hodin každý všední den).

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

ZZZ (Znáš Známé Zkratky?) Svět je plný zkratek, protože ušetřit místo chce každý. Dokážeš se v tom labyrintu na první pohled nesmyslných shluků písmen orientovat? Umíš význam některých zkratek odvodit pomocí logického myšlení? Správná odpověď je vždy jen jedna, GL! (Good Luck :-) test připravil Tomáš Urbánek

1. Co znamená zkratka CV? a) Curiculum Vitae b) Coloured Vector c) Cultivate Vitality

8. Co znamená zkratka PS? a) polystyrene b) paradoxní situace c) powerful snake

15. Co znamená zkratka P.S.? a) pod stránkou b) post stead c) post scriptum

2. Co znamená zkratka www? a) Weak Wireless Watch b) World Wide Web c) Wild White Witch

9. Co znamená zkratka AC? a) alternating current b) annual cash c) alcohol creek

16. Co znamená zkratka VIP? a) very interesting performence b) very improper person c) very important person

3. Co znamená zkratka KLDR? a) Korejská lesnicko-demokratická reprezentace b) Korejská lidově demokratická republika c) Kolizní leštidlo dovážených replik

10. Co znamená zkratka MUDr.? a) medicine unjust doctor b) medicinae universae doctor c) medicinae urbanus doctor

17. Co znamená zkratka NATO? a) North Atlantic Treaty Organization b) North Alliance of Total Offensive c) Nippy Aggresive Totalitarian Oyer

4. Co znamená zkratka ČEDOK? a) Československá dopravní kancelář b) Českodominikánská kopaná c) Černý dopravní konkord

11. Co znamená zkratka JUDr.? a) juris urbanus doctor b) jurský drahokam c) juris utriusque doctor

18. Co znamená zkratka q.e.d.? a) quotation of extraordinary debt b) quiet economic day c) quod erat demostrandum

5. Co znamená zkratka BBC? a) Basic British Corporation b) British Broadcasting Corporation c) Black Board Company

12. Co znamená zkratka CD? a) conclude deed b) compact disc c) civil debt

19. Co znamenají zkratky CTRL+C a CTRL+V? a) Control Cizí, Control Vlastní b) kopírovat data do schránky (copy), vložit data ze schránky do aplikace (paste) c) Central Copyright, Central Vaste

6. Co znamená zkratka CNN? a) Complete Cautious News b) Cable News Network c) Crazy NanoNapkin

13. Co znamená zkratka WC? a) water-coast b) water-clean c) water-closet

7. Co znamená zkratka NG? a) Narrow Graph b) Natural Grave c) National Geographic

14. Co znamená zkratka AIDS? a) Alcoholic Iregular Database of State b) Amazing Immune Deficienty Syndrome c) Acquired Immune Deficienty Syndrome

20. Co znamená zkratka SSSR? a) Společnost spolupráce sebeurčení a respektu b) Svaz sovětských socialistických republik c) Svaz sovětských spojeneckých republik

Jak jsi na tom? Správné odpovědi a hodnocení najdeš na www.redwaymag.cz v sekci Co nebylo v časopisu.

W W W.REDWAYMAG.CZ

10 věcí, které by tě mohly zajímat O 3D velkofilmu Avatar bylo napsáno snad už všechno. Chvílemi to dokonce vypadá, že vznikl jenom proto, aby se o něm psalo. I tak jsme se pokusili sestavit přehled zajímavostí, které jste o nejúspěšnějším filmu v historii kinematografie netušili. text: Pepe Švejda, student 1. ročníku žurnalistiky na UK FSV, foto: archiv

ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II

O co v Avataru jde (pokud to ještě nevíte) Bývalý mariňák Jake Sully, který je odkázaný na invalidní vozík, přilétá na měsíc Pandora, aby se zde zapojil do polovojenského programu AVTR. Má najít diplomatické řešení, jak vystěhovat domorodý kmen Na‘vi z území, kde se nachází naleziště vzácného nerostu. Za tímto účelem dostává svého Avatara, který mu umožňuje jakousi alternativní existenci na Pandoře. Postupně si získává přízeň původních obyvatel, vytvoří si k nim vztah a nebyl by to americký biják, aby se nezamiloval do princezny kmene. Ke slovu se ale dostává velení programu AVTR, které jde kvůli bohatství a moci přes mrtvoly a svými válečnými stroji bere Pandoru útokem.

• Svůj první film (Xenogenesis) natočil James Cameron za 20 tisíc dolarů. U Avataru se spekuluje o rozpočtu ve výši až půl miliardy dolarů, což je 25 000krát víc. • Díky Titaniku a Avataru se stal J. Cameron nejúspěšnějším filmovým režisérem všech dob. Než vkročil do filmového průmyslu, jezdil s kamionem, a teprve když v roce 1977 viděl Star Wars, rozhodl se, že bude také točit filmy. • Avatar mohl vzniknout už v roce 1995. Cameron měl nachystané všechny plány, nákresy a scénář, ale technika vizuálních efektů ještě nebyla dostatečně vyvinutá. Rozhodl se proto pár let počkat a dnes je jasné, že se mu to zatraceně vyplatilo. • V době uzávěrky tohoto čísla Avatar vydělal už 2 467 904 794 dolarů, což je v přepočtu 47 211 018 709 Kč. Za tolik peněz byste mohli letět 25x na Měsíc se společností Space Adventures, nebo si pořídit přes 200 000 aut Škoda Fabie.

W W W.REDWAYMAG.CZ

• Na světové premiéře v Londýně se museli všichni novináři zavázat písemným slibem, že o filmu začnou psát až za čtyři dny. Informace však začaly do médií unikat hned druhý den, což ještě víc navnadilo nedočkavé davy fanoušků, takže při veřejných premiérách kina doslova praskala ve švech. Během prvního týdne vydělal Avatar jen v USA přes 77 miliónů dolarů. • Když se jeden americký novinář zeptal Camerona, proč v nákresech namaloval domorodcům z kmene Na‘vi ocasy, odpověděl: „Ani nevím, ocasy jsou prostě cool!“ • S Avatarem je spojena technologie SimulCam. Díky této revoluční novince lze natáčet současně 2D a 3D materiál, navíc funguje tak, že stovky digitálních senzorů umístěných na place přenášejí do počítače informace o pohybu herců. Díky tomu se pak na monitor promítá rovnou jejich digitální podoba a ze zelených pláten v pozadí se stává digitální prostředí světa Pandory. Tento systém dovolil Cameronovi chodit

po place s kamerou v ruce a vidět právě natáčený materiál rovnou v podobě finálního výsledku! • Herci odjeli před natáčením na Havaj, kde strávili několik dní výlety do deštného pralesa, aby si zvykli na jeho podmínky a atmosféru. • Podobně jako mimozemšťani ve Star Treku, kteří se dorozumívali klingonštinou, mají i obyvatelé Pandory svou řeč. Jazyk Na‘vi, obsahující asi 1000 slovíček, vytvořil Paul Frommer, lingvista z Univerzity Jižní Kalifornie. Kromě slovní zásoby pečlivě promyslel i fonetiku, morfologii a syntax. • Na vizuálních efektech Avataru pracovaly stovky až tisíce grafických designérů a programátorů ze šesti světových VFX firem. Jedním z nich byl i 21letý Čech Petr Rohr, zaměstnanec korporace Framestore, která je považována za největší VFX podnik v Evropě. Na projektu Avatar šéfoval dalším dvanácti lidem. V příštím čísle se s Petrem setkáme v rubrice Jeden den s...

www.mysticskates.cz

S o ut e z y n e c r e p u s o s e t a k S c i t z My s e -sh opu!

ee ččaass sseedděětt m á m á m e m n e , n e , e m jem jtuuje m M Myy sskkeejt ee,, kkddyyžž nnáám ím n ím e n c e o c o le A le ! A u ! p š u it nnaa p p m o p le zz le šit uu kkom li h li o h o m m m o m h o c .czz.. tess.c te,, ccoo bbyych w w íšeete ticcsskkaate yyssti nnaappíš .m .m w w w w h c h á c n kk á ee-s -shhoopp ssttrráá n

Za 3 nejlepší nápady dáváme džíny Volcom ze sekce Sale. Dalším sedmi z vás pošleme tričko Volcom, Zero, Mystery nebo Black Flys. Svoje tipy posílejte do 30. dubna 2010 buď na mail info@redwaymag.cz, nebo pište na www.redwaymag.cz rovnou pod článek v sekci Soutěže, nebo to hoďte na www.facebook.com/redwaymag.

Důležité upozornění pro výherce! Ceny si vyberete sami přímo na www.mysticskateshop.cz. Do objednávky musíte napsat svou adresu a do sekce „Poznámka“ heslo, které vám přijde mailem. Když na to zapomenete, nebudeme vědět, že jste výherce a pošleme vám balík na dobírku.

ROZ HOVOR

Michael Beran/BMX R E P ORTÁ Ž

Na temný straně S OU T Ě Ž

Mystic Skates

CELOSTÁTNÍ ŠKOLNÍ ČASOPIS ČÍSLO 6, 2010 | ROČNÍK II | ZDARMA | WWW.REDWAYMAG.CZ

PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS TÉMA: SV!ET PO NÁS