RedWay 6/IV. by RedWay magazine

ROZHOVOR

Bonus POP

Ed Banger FOTOREPORT

Praha, street life

celostátní školní časopis číslo 6, 2012 | ročník IV | zdarma | www.redwaymag.cz

ÍR TÉMA: VESMÍR TÉMA: VESMÍR TÉMA: VESMÍR TÉMA: VESMÍR TÉMA: VESMÍR TÉMA: V

redway redway redway /

Ahoj holky, čau kluci! Co je na obálce? Nebe plné hvězd od hvězdy českého komiksu Nikkarina, jehož propracovanou kresbu a decentní smysl pro humor můžete obdivovat v každém čísle RedWaye: „Vesmír je super téma! Původně jsem chtěl na obálku nakreslit různé vesmírné úkazy, planetky, hvězdy a černé díry a skrz tyhle asociace jsem se postupně dostal k tomu, že hvězdy mají mnoho podob, někdy docela vtipných... Začal jsem to kreslit, ale pořád to působilo dost minimalisticky, takže jsem zbytek prostoru zaplácal rádoby fyzikálně-matematickými vzorci, kterým nikdo nebude rozumět, protože takový vesmír prostě je. Myslíme si, že mu rozumíme, ale není to pravda.“ A ještě jeden Nikkarinův zážitek (sama mám velice podobný): „Jednou jsem se vracel autem domů, bylo to pozdě v noci, jel jsem někde mezi poli po dlouhé cestě a všude kolem neproniknutelná tma. Sjel jsem mimo silnici, zastavil, vypnul světla a v tom okamžiku jsem uviděl miliony hvězd, včetně těch nejvzdálenějších, které ve městě člověk nevidí kvůli světelnému znečištění. Stál jsem tam, díval se do toho ohromujícího prostoru nade mnou a cítil, že i já jsem jeho součástí a jak jsem titěrný. Pak jsem zase nastartoval a jel dál.“ Mějte se hezky, Martina Overstreet, šéfredaktorka

RedWay Celostátní školní časopis měsíčník číslo 6, ročník 4 zdarma toto číslo vyšlo v březnu 2012 titulní strana: Nikkarin, nikkarin.blogspot.com adresa redakce RedWay Jaroslava Foglara 2 155 00 Praha 5 www.redwaymag.cz e-mail redakce info@redwaymag.cz zakladatel a duchovní otec projektu prof. MUDr. Michael Aschermann, DrSc., FESC mascher@vfn.cz šéfredaktorka Martina Overstreet overstreet@redwaymag.cz zástupce šéfredaktorky a produkce Zdeněk Řanda randa@redwaymag.cz artdirector Pasta Oner pasta@redwaymag.cz editoři Kateřina Linhartová odborný poradce Michal Nanoru spolupracovníci Marhlad, Lela Geislerová, Tomáš Třeštík, Kay Buriánek (Sunshine), Bonus (Temný síly), Jana Kománková (protisedi.cz, Rádio1), Mirka Papežová (AK Tomáš Rašovský) a studenti: Pepe Švejda, K8 Písačková, Seda Dzholdosheva, Laura Heiselová, David Popelář, Radim Lisa, David Dolenský, Ondra Mašek, Iva Antošová, Jakub Hajný, Honza Češík

PŘIDEJTE SI NÁS NA FACEBOOKU! www.facebook.com/redwaymag

marketing a inzerce Gabriela Sajlerová tel.: 724 263 770 sajlerova@redwaymag.cz distribuce, předplatné a objednávky mujredway@redwaymag.cz Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Zdravé srdce, o. s. Korunní 1000/37 120 00 Praha 2 toto číslo vyšlo za podpory

registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850 RedWay je celostátní školní časopis zaměřený především na prevenci vzniku kardiovaskulárních onemocnění. Protože koncepčně vychází z deﬁnice WHO, která uvádí, že zdraví není jen absence nemoci, ale celková fyzická, psychická a sociální pohoda, zabývá se též prevencí sociálně patologických jevů.

W W W.REDWAYMAG.CZ

REDWAY 6/2012

téma: Vesmír 6 –1 2

POP

Badzone.cz uvádí: Márdi hodnotí Kalkata Bandz Antitip: E-40, The Block Brochure: Welcome to the Soil 1, 2 & 3 BU2R 4 SK8: David Blažek Smysly: Malá filosofie nudy, Kryštof Kintera, Revizoři Ed Banger: V pohodě kočky a revoluce nad Seinou 13

SOUTĚŽ

Za mystickou fotku jedno tričko Volcom 14 –19 ROZHOVOR Bonus, dělník punkové revoluce 20–33

TÉMA

Země, náš domov Vstřebej něco málo o vesmíru!

Co víme o Slunci Sluneční soustava Galaxie 34–39

S M A RT B O X

Akta X všedního dne Příběh značky Volcom Vaříme s Filipem: Brambory

Právní minimum: Panáček Týc a jak to vlastně bylo 40–44

ROZHOVOR

Gabriela Jílková, automobilová závodnice 45 ACTIVE Snowkiting 46–48

NÁ Z O R

Soumrak bílého muže, kapitoly 5 a 6 49

E KO

Zbav se mladšího sourozence! Zaháčkuj ho na Kviku.cz! 5 0 – 51

TECHNOLOGIE

DYI or die! Seriál o dělání hudby na počítači! 52–55

F O T O R E P O RT

David Těšínský, All Along the Watchtower 56 Nikkarin

KO M I K S

mail box /

pop /

text: National Enquirer, foto: Profimedia.cz

Co děláte s oblečením, které už nenosíte?

Johnny Depp, herec

Lindsay Lohan, herečka

Justin Bieber, zpěvák

Já mám hrozně málo oblečení a všechno nosím. Jedny boty pět let, župan deset let... Moc se to neopotřebuje, když většinu času trávím ve ﬁlmových kostýmech, haha.

Něco se hodí mým dvěma sestrám, mým a jejich kamarádkám a kamarádkám našich kamarádek. Zbytek odvezu – jako správná irská katolička – do charity.

Já nic. O to se stará maminka. A vlastně nevím, co s tím dělá. Nikdy mě nenapadlo se na to zeptat.

nějaký party, který zpívaj anglicky, a když se to přeloží, tak je to zoufalost, nebo v lepším případě http://bandzone.cz/kalkataband česky, ale bylo by lepší, kdyby to radši bylo Pocházejí: z Pardubic anglicky a nikdo to nepřekládal. Last Release: Aromaterapie (2010) Negativa? Koncerty maj mnohem lepší než Největší pecka: Méďa nahrávky z koncertů, který visej na Bandzone. Detail: Hudební těleso Kalkata Band budí Potřebovali by jít do studia a všechno to pořádně takový respekt, že se k němu v dobách jeho nahrát. Klidně bych tam s nima šel. Pak by se největší slávy báli vyjadřovat i hudební kritici. udělal křest a byl by to pěknej večer. Jsou ze Když dáme dohromady všechny ohlasy na jejich stejného města jako já a to je dobře – bývaly tvorbu, vyjde nám jediné. Posvátné ticho. Zatím doby, kdy tady takových kapel bylo desetkrát nikdo (až na ojedinělé výjimky) nenašel odvahu tolik. postavit se pravdě tváří v tvář a říct: TA HUDBA JE GENIÁLNÍ!

Kalkata Band

uvádí Pop-punková Vypsaná fiXa je na scéně skoro dvacet let, což je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby vydala osm desek, nasbírala desetitisíce fans, získala nominace na všelijaký ceny a podmazala svoji hudbou filmy Václav a Čtyři slunce. Zpěvák Márdi si k hodnocení vybral Kalkata Band. TEXT A FOTO: BANDZONE.CZ

Márdi Pochází: z Pardubic Last Release: Vypsaná ﬁXa – Detaily (2011) Největší pecka: Detaily Detail: Jsem Márdi. Občas něco složím a napíšu, protože se tak vyrovnávám se světem kolem a nic lepšího neumím. Rád hraju pro dobrý lidi a vyměňuju si s nima dobrý energie. Rád čtu, koukám na kvalitní ﬁlmy a kvalitní fotbal. Miluju holku s lebkou a cukrovýho hada.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Márdiho hodnocení: Tuhle kapelu moc lidí nezná a nikdy jich asi moc nebude. V podstatě se nedá stylově zařadit. Jednou hrajou tradiční písňové postupy, podruhé melodické patvary tradičních lidových písní, které doplňují ságem nebo klarinetem. Dohromady to funguje, aspoň pro mě. Čím to teda je? Mají radost z hraní. To je podle mě základní surovina pro každou party mimoidních jedinců, kteří se rozhodnou, že založej kapelu. (A díky nim pak funguje Bandzone.cz.) V čele mají výborného frontmana, kterej je plnej úchylnosti, ale hlavně energie. Rozdá lidem na koncertě, co se do nich vejde. Jednou jsem hrál s naším bočním projektem Ýmo Mihai v Ponorce, oni nastoupili po nás a úplně nás smetli. Lidi řádili jako pominutý. A tak to má být. Zpívaj česky a za zdánlivě banálními texty se skrývá ta správná středovysokoškolská potrhlost. Je to stokrát lepší než

The Swan Bride

Jump Jump Dance Dance

Lonely Honeymoon in the Wasteland Slovenské niečo ako indie, v každom prípade veľmi originálne. Keď sa odvážim pustiť to raz, tak potom bez šance stopnutia to hrá ďalších 5krát. JANA, 21, BRATISLAVA

Enter Shikari Meltdown Kapela, která boří zaběhlé stereotypy. Spojení hardcorové hudby s elektronickými prvky a drzostí v textech z ní dělá něco výjimečného. Přirovnal bych to k hudebním orgiím. MICHAEL ROSA, 17, BÍLOVEC.

Ty Nikdy ( Rest, Idea, Paulie Garant ) Simpsonovi, Label Je to českej hip hop. Tenhle song má jeden z mejch nejoblíbenějších beatů a ﬂow MCs je prostě úžasná. Zkrátka řečeno mě to nenechá v klidu !

JJDD Optimismus v neředěných dávkách zabijí. Tahle deska by měla být na seznamu nakopávacích látek, co jsou striktně na předpis. Venku je skoro dvacet a k tomu jsou JJDD ten nejvíc soundtrack. Popfunkdiscobassdancedirtyloveshit. Nepřejít, prosím. Nic novýho, ale maká to a vykopává po otravný zimě na pažit zase skvělou náladu. (KAY)

Air Run Tenhle song jsem poprvý slyšela, když jsem se před prahem třetí hodiny ranní schoulila na našem koženym vanilkovym gauči a všechno se mi začalo mlžit. Usínala jsem a najednou slyšim… ty jo, co to vlastně slyšim? Dost podezřívavě jsem odjistila svoje oční víčka – a najednou jsem znervózněla. Nevěděla jsem, jestli jsem vzhůru, nebo už v bye-bye landu. Run má dobrej psychedelickej twist, nedává mi to spát a zároveň mě to uspává. „Divný“. 1:0 pro Air. (IVA)

Marsimoto

4. JAKUB DVOŘÁČEK, 17 LET, SEDLEC

Ich Tarzan Du Jane

Patrick Wolf Paris

E-40 The Block Brochure: Welcome to the Soil 1, 2 & 3 Před pár dny vyšla horká trojnovinka z USA, The Block Brochure: Welcome to the Soil (1, 2 a 3) od gangsta rappera E-40. Nejdřív to dobrý: hodně se o tom mluví. A teď to špatný: to je ten zbytek. Nebo jinak – je toho moc. 60 tracků, to normální člověk prostě najednou nevydá. Že není E-40 ani tak moc normální, je zřejmý i z toho, že podobný vydání více alb najednou nedělá poprvý. Přizvaný zvučný jména jako Snoop Dogg, Andre Nickatina nebo B-Legit se snažej zachránit situaci, ale my jsme nad to povznesený, nedáme se nachytat. Navíc je to strašně sprostý.

Člověk, jehož hudba vás pohltí a máte pocit, že se vznášíte v romantickém neznámu a přitom jste schopný se bezmezně zamilovat do jeho hlasu. MARTINA DUTÁ, 16 LET,

(PP)

ROKYTÁ

The Big Pink

Anathema A Natural Disaster Emotivní alternative metal v tý nejlepší podobě. Žádná jiná muzika ve mně nevyvolává tolik pocitů a jejich performance na Brutal Assault 2011 byl jeden z nejlepších zážitků v mým životě. ŠIMON ŠOLTES, 18 LET, SEMILY

GUEST

Tip od hudebního publicisty Lukáše Bendy mě totálně rozsekal! Marsimoto je německej raper a jeho věc je zatraceně dobrá! Rap vytaženej do extrému, beat posazenej do minima a celý zahalený do zelenýho sametu, což je mimochodem i název jeho poslední desky. V němčině samozřejmě. Echt gut!

POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

Future This Naordinoval mi to Kay, když jsem se mu svěřovala, že si potřebuju na chvíli odpočinout od black metalu. The Big Pink jsou taky kytary, ale melodický a zpívá se tam normálníma hlasama. Refrény jsou teda na můj vkus chvílema až moc velký, klenutý a pompézní, ale ve sluchátkách po městě to má svůj půvab. Pouštím si to teď pokaždý, když jdu ven. (OVER)

Fagi najdeš na Facebooku.

W W W.REDWAYMAG.CZ

pop / BU2R

SK8

David Blažek: „Před focením jsem se s Arnoštem domluvil, jaký triky bude dělat, jenže jemu se pak asi hodinu vůbec nedařilo. Dneska se ve skejtu dělaj technicky hodně náročný věci a je to jako u všeho: někdo musí ze spotu odejít, aby se uklidnil, a někdo se takhle rozepne. Začne zuřit, házet věcma – všimněte si, že Arnošt ve vzteku odkopl i jednu botu – ale nakonec se vychladí a dá to. Zrovna u Arnošta se nestává, že by to vzdal.“ David Blažek (*1979, Praha) Fotograf na volné noze původně vystudoval střední hotelovou školu. Na pražském Rašínově nábřeží si otevřel Café Baribal. Skejtové fotce se věnuje patnáct let, exkluzivně spolupracuje s Horsefeathers a fotí pro časopisy Free Magazine, Board Magazine, Playboard, Onboard, Kingpin a další. Potrpí si na technické zpracování fotek. Na jednom focení například využije až sedm různých blesků. Má rád středoformátový fotoaparát Hasselblad. Jeho zatím největším úspěchem je 1. místo v kategorii Sequence v celosvětové fotografické soutěži RedBull Illume 2007.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Malaga, Španělsko, 2011, focení pro Horsefeathers s Arnoštem Ceralem. Foto: David Blažek

BU2R je český projekt na podporu městské kultury. Vše, co se později stává tzv. většinovou kulturou nebo uměním, totiž přichází zdola. Ze sklepa, z ulice, ze subkultury... Všechny dosavadní projekty BU2R sledujte na www.bu2r.cz, podpora skejtové scény je nejnovějším z nich.

smysly /

TEXT: MARTINA OVERSTREET FOTO: ARCHIV

KNIHA Malá ﬁlosoﬁe nudy LARS FR. H. SVENDSEN KNIHA ZLÍN, 2011

Vtipný je, že Svendsen se začal zabejvat fi lozofi í nudy zrovna ve chvíli, kdy si naplánoval klid, zevlování na chatě a odpočinek od psaní. Tak to chodí, hehe... Navzdory tématu není jeho kniha vůbec nudná. Už defi nice, že „nuda vzniká v případě nesouladu mezi časem věci a časem, v němž se s ní setkáme“ vás může dovést k pochopení, proč u právě probíranýho národního obrození div neumřete – prostě se spolu setkáváte ve špatným čase. Ne, že by to pomohlo změnit školní osnovy, ale aspoň porozumíte tomu, co se s váma děje. A v tom vidím přínos. Z mnoha důvodů. Dál je zajímavý, že nuda vznikla až ve středověku z konceptu acedie a že předtím jsme na tom byli jako zvířata – mohli jsme být nanejvýš apatičtí, nikoliv však znudění. Pro prožitek nudy je totiž potřeba jistá mentální úroveň: „Debil se nikdy nenudí. Ani nemůže,“ píše Svendsen a pak vám na fi lmech Americké psycho a Bouračka vysvětlí, proč nuda vede k touze po smrti a taky jak mazaně se s tím chtěl vypořádat Warhol.

VÝSTAVA Kryštof Kintera - Výsledky analýzy GHMP – MĚSTSKÁ KNIHOVNA, MARIÁNSKÉ NÁMĚSTÍ, PRAHA 1 29. 2. - 13. 5. 2012

Na aktuálně.cz psali, že malý děti se na tý výstavě bojej. Tahaj rodiče za rukáv a brečej, že chtěj domů. Neumím si představit větší lákadlo na výtvarný umění, než že z něj někdo brečí strachy. Dominantním dílem výstavy je pohyblivej čert, kterej sedí za bicíma a poslouchá rádio. Zprávy plný katastrof, politických skandálů a zločinů střídá popová muzika, ke který se čert vždycky s vervou přidá. Vypadá u toho jako živej a jeho pohyby jsou tak směšný a hrozný zároveň, že... se to nedá popsat. To byste museli vidět. Čert je instalován v „temný části“ a pro uklidnění se doporučuje přejít do „světlý části“. Jo, takhle si to Kintera rozdělil. Ve světlý části se projdete prímovým tvůrčím chaosem sestávajícím ze zdí polepených poznámkama, soch v různých fázích vzniku a krabic s všelijakým kreativním materiálem. Vše vysoce pozitivní. Jestli vám připadá, že si dělám srandu, tak jo, dělám. Ale Kintera si začal...

Sloupek Ivy Antošové

„It s okay, Pluto, I m not a planet either.“ Představ si: všude kolem tma, prach. Třeseš se zimou jak smečka ratlíků, teploměr hlásí něco kolem -200°C. S opalovánim vůbec trochu prekérka, Slunce šajní někde 7 miliard kiláků za horizontem. To je trochu přestřel na to, aby tě budilo lechtání ranních paprsků. Máš ale kebulu hore, nejseš tu sám. Jsou tu tvý fellas, osm kámošů do (meteorickýho) deště. S Neptunem k sobě máte nejblíž, pravý BFFs. Všichni pospolu jste parta. Rodina. Jen nikdo z vás netuší, že už to za chvíli nebude pravda. Píše se rok 2006, přijde ti dopis. Hele, to tě zajímá. Otevřeš, čekáš pořádnej love letter, cajdák za všechny prachy. Nebo aspoň řetězák na pokračování. Místo toho je tu ale nějaká naškrobená formalita. Začteš se do prvních vět, tlumočí ti zhruba tohle: „Milý pane Pluto, od letošního roku už nejste plnohodnotnou planetou. Rozhodli jsme se Vás zařadit mezi planety trpasličí. Děkujeme za pochopení.“ Eh? Trpaslík? Nějakej zmalovanej šašek na zahrádce? Ne, díky. Hu, tvoje životní jistoty se rázem boří jak vilka z karet a z pevný půdy pod nohama máš blátíčko. Vedle jak celej jehličnatej les a – nepatříš nikam.

FILM Revizoři REŽIE: NIMRÓD ANTAL 2003

V kině už to dávno nedávaj, takže pokud byste chtěli tenhle můj a Vymítačův (518) oblíbenej kus vidět, budete si muset poradit jinak. Je to teda zážitek hodně silnej. A temnej, temňoučkej. Celý se to vodehrává v budapešťským metru, což je už samo o sobě velká podívaná. Hlavní hrdina, mlaďas z party revizorů, má problémy: „Vrací se mi jeden sen, že na onom světě jsou všichni, komu jsem dal pokutu, a teď mě mučí rozžhaveným železem.“ Ale o pokuty tolik nejde. Nebo taky... Je v tom hodně agrese a násilí a adrenalinu – tradiční závod po kolejích před rozjetým posledním metrem, kterej si deprimovaný revizoři dávaj na konci šichty, asi aby cejtili, že ještě žijou. Hlavně je to ale takhle: Život je všude. Kde je život, tam jsou lidi. Kde jsou lidi, tam je dobro. Kde je dobro, tam je zlo. Dobro a zlo mezi sebou vedou věčnou válku. V tomhle fi lmu jsou zlí všichni. Metro, cestující a revizoři představujou peklo, takže odněkud se asi bude muset vynořit stylovej anděl... Jediný, co mi tam trochu nehraje, je tajemnej vraždící přízrak. Ten je tam pro mě úplně zbytečně, jinak alles gute a doporučuju.

Proč to píšu? Sakra, protože Pluto miluju a je mi ho fakt líto. Ale taky proto, že ať si to uvědomuješ víc, či míň, každej jsme čas od času takovým Plutem. Pokaždý, když měníš školu, práci, kroužek – znova a znova si procházíš procesem začleňování do kolektivu. Chceš bejt planeta, ale musíš bejt trpaslík. Uvnitř tebe se strhnul celej Klub rváčů a není to ani jedno ani duchý. Ale víš co? Vydrž, Prťka, vydrž! Někdy to trvá dýl, někdy je to přechod plynulej jak sjezd z kopce na igelitce. (Dětskej punk, jo, máš to rád.) Poddá se to. Hlavně se nevzdávej, nebo zarosteš někde uprostřed (a posnídá tě černá díra). Bojuj! Bojuj za svoji roli a za svoje místo. Bojuj, protože můžeš. Dobrá poeťika, co? – pro tebe. Faktem ovšem zůstává, že Pluto vyhlídky takhle světlý, jak ponožky vypraný v Arielu, nemá. Takže teď tu PRAVOU pointu – kdo jde zejtra se mnou protestovat před Astronomickej kongres?! Ivana Antošová, Gymnázium Chomutov

pop /

TEXT: KAREL BURIÁNEK ILUSTRACE: RADIM LISA, GYMNÁZIUM UNIČOV FOTO: HONZA HNĚTKOVSKÝ, WWW.DANCER.CZ

Nevím, jestli ten ﬁlm znáte. Patří k mým oblíbeným, protože v sobě má zdánlivě dementní humor a mrak druhoplánových narážek a fórků. Jmenuje se Talladega Nights: The Ballad of Ricky Booby a je o automobilových závodnících. Taky trochu teda, ale nejsem si jist, jestli zrovna tohle je podstatný. Hraje v něm nepřekonatelná dvojka suchých šprýmařů Will Ferrell a John C. Reilly a v bizarní gay postavě francouzskýho závodníka Jeana Girarda se předvádí potrhlej Sacha Baron Cohen. Ten v jednom z nejvtipnějších míst ﬁlmu odpovídá na typicky stupidní americkou otázku, co že dala Francie světu tak zásadního: We invented democracy, existentialism and Ménage à Trois. Demokracii, existencialismus a to poslední si najděte ve francouzsko-českým slovníku. Já dodávám, že Francouzi dali světu taky Ed Banger Records. ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Kde se vzal, tu se vzal, kouzelnou hůlkou zamával Pedro Winter aka Busy P. Jeden z průkopníků nové vlny pařížskýho electro housu začínal jako party promotér v klubu Palais, jehož majitelem je David Guetta. Tam se seznámil s hvězdama francouzskýho electra Daft Punk a o pár měsíců pozdějc už jim dělal manažera. Vydržel to až do roku 2008, tedy neuvěřitelných dvanáct let. I když do toho šel bez sebemenších zkušeností, brzy si vysloužil reputaci nekompromisního vyjednavače, pod jehož křídla se uchýlili i takovej Cassius nebo Jacques Lu Cont. Starat se o tolik interpretů najednou ale nebylo v jeho silách. Místo toho se je rozhodl vydávat a v roce 2002 na to založil francouzskej nonšalantní label, kterej se od začátku orientuje na EDM, tedy Electronic Dance Music. Šuplík EDM je širokej a pojme leccos, Ed Banger má ale naprosto příznačnej a nezaměnitelnej záběr a zvuk, přestože na něm vychází všechno od french house až po electro hop. Kdysi mě jejich logo uhranulo tak, že jsem prostě musel mít jejich tričko, ať to stálo, co to stálo. Vtipnej fanouškovskej model. Ale ke grafi ckým věcem se ještě dostaneme, protože jsou nedílnou součástí toho, čemu se říká image a full package. I když jsem šéfovi slíbil, že se Wikipedii vyhnu obloukem a nebudu opisovat, pár faktografi ckých poznámek neuškodí. Pedro založil Ed Banger jako odnož Headbangers Entertainment, podobnost názvů teda není čistě náhodná. Katalog Ed Banger dodnes čítá úctyhodný číslo vydaných nosičů převážně francouzských kapel, DJs a producentů. Mezi nejznámější patří SebastiAn, Cassius, Uffie, Krazy Baldhead, DJ Mehdi, Mr. Oizo, Mr. Flash, Vicarious Bliss, So Me, Feadz, Breakbot, DSL, Mickey Moonlight a sám Pedro jako Busy P. A samozřejmě Justice. Těm Pedro vděčí za hodně a oni jemu určitě taky. Vlastně celá komunita kolem EBR těží z Justice-mánie ostošest, protože v roce 2007 se jejich předělávka písně Never Be Alone nefunkčních electrorockerů Simian stala megahitem. Roztrhala žebříčky na cáry a okouzlující video dokonce vyhrálo prestižní cenu v MTV Europe Music Awards 2006. Je to už šest let, ale kouzlo nevyprchalo. Tuhle pecku můžete na parties slyšet pořád a i dnes jdou ruce okamžitě nahoru a mejdan akceleruje. Vzpomínám si, jak jsme jednou v noci se Sunshine křížem krážem zevlovali v tokijským zábavním distriktu Shibuya, na obří obrazovce na stěně mrakodrapu zrovna běžel klip k Never Be Alone a já měl tu samou věc v remixu ve sluchátkách. Tehdy jsem si říkal, že to je klíčovej moment nejen pro Justice, ale pro taneční muziku obecně. A taky že jo. Tenhle úspěch katapultoval Ed Banger do role komunity, kterou je třeba brát sakra vážně, jako důstojnou součást taneční scény a svébytnej segment hrdě

W W W.REDWAYMAG.CZ

brázdící vody EDM pod francouzskou vlajkou. A Justice? Co jsou vlastně zač ti Justice? Pro trochu paranormální, ale celkem celistvej obrázek o Justice doporučuju kouknout na dokumentární ﬁlm A Cross The Universe o jednom psychopatickým turné po Americe. Davová hysterie, šílenství, úniky z lunaparku sebeztracení na volný prostranství, kde je třeba se nadechnout a zjistit, kdo a čí vlastně jste a jestli furt patříte na tuhle planetu. Zbraně, paranoia, stalking, frenetický fanoušci, tetování s logem kapely, řidič-kovboj z Marsu, kterej vůbec netuší, co se děje, a tak dál a dál. Zní to šíleně, já vím, ale věřte mi, není to zas tak moc „parental advisory“. Ale šílený je to dost, a taky to dost vypovídá o absurditě úspěchu Justice. Velkým nedostatkem tanečních parties totiž je, že kult dýdžeje je hrozně odosobněnej a pro publikum, který chce show, je laserová závrať, strobe a sebevychytanější projekce prostě pořád málo. Justice pochopili, kde je skulina, a postavili svůj kult na obrovským kruciﬁ xu s rouhačsky sexuálním podtextem, na megalomanských hradbách Marshall beden, na svý posedlosti rockovou historií v jejím nejpompéznějším období, na image, která si nezadá s Black Sabbath, Metallicou a hair metalem, a na krutě a násilně hlasitý hudbě, která je excentrická a provokuje chameleónským soundem. Je to ještě pořád EDM, nebo už je to rock? Rocková opera? Blafujou, dělají si z nás legraci, nebo to myslí smrtelně vážně? Že jsou ti dva – Gaspard Augé a Xavier de Rosnay – nejen zruční dýdžejové a baviči, o tom není pochyb. Že jsou šílení, o to se taky nemusíme přít. Že je projekt Justice extrémně dobře vymyšlenej konglomerát iluze, symbolů, provokace a umění, je taky docela jasný. Jenže je tady i hudba,

pop /

kterou skládají a prezentujou, a ta je revoluční, byť staví na poměrně otřepaných elementech. Jejich excentričnost spočívá právě v kontrastu mezi vizuální prezentací a soundem, kterej s tím vyhraněným světem křížů a rockovejch atributů zdánlivě nejde moc dohromady. Jenže to je ta vábnička a zároveň síť, do který nachytali lačný fans po celým světě. Velký divadlo, super představení. Jejich debutová deska † byla roku 2007 nominovaná v kategorii nejlepší elektronická/taneční nahrávka na Grammy Awards. Dlouho očekávaná dvojka Audio, Video, Disco zašla v míchání esencí ještě dál, až na samej okraj propasti, a provokativně balancuje na hraně útesu. Šklebí se na nás jako pitoreskní memento toho, že žijeme ve svobodným světě, kde se všechno smí a všechno je dovolený, alespoň co se křížení hudebních stylů týká. Trochu zavádějící je, že Justice měli perfektní učitele – Daft Punk. Můžeme najít milión paralel mezi jejich hudbou i prezentací. Jednu dobu dokonce frčely bulvární dohady, že Gaspard s Xavierem jsou Daft Punk. Důkazy byly postavený na srovnávání zdánlivě identických věcí, dokonce i takových, jako jsou jejich tělesný proporce. Nikdo to nikdy nepotvrdil, ani nevyvrátil, já jsem přesvědčenej, že to je nesmysl. Ale poučeni úspěchem a schématem, na kterým postavili svoji veleúspěšnou kariéru Daft Punk, jdou Justice směle dál. Vzdávají hold mistrům a zároveň upgradujou jejich um a smysl pro elektronickej šarm. Francouzskej sexy šarm. Právě ten dělá galskou elektroniku nějak jemnější a sofi stikovanější. Už rozumím výroku, že The Bloody Beetroots svým pojetím EDM zruinovali house, a taneční party už proto nejsou tím, čím bejvaly. Já osobně preferuju ten koncertní pocit z The Bloody Beetroots víc než klasickou tucku, ale chápu, že krédo Ed Banger party je vrátit houseovou estetiku zpátky do klubů místo moshpitů a stagedivingů. I když zrovna Justice tohle tvrzení svým skoro rockovým show moc nepotvrzují. Nu což. Už jsem se zmiňoval o vizuálech a tričkách. Koneckonců, ten vymazlenej justiční klip D.A.N.C.E. je na nich postavenej. Samozřejmě nejen na nich, animace je bezchybná a nápad brilantní. Pusťte si ho znovu. Tohle je totiž jedno z dalších pojítek – grafika. Obaly, plakáty, trička, merchandise obecně, klipy, i ten zmiňovanej dokument A Cross The Universe má jednoho společnýho zákulisního tahače za nitky, grafi ckýho designéra, scenáristu, výtvarníka, animátora a příležitostnýho dýdžeje a producenta, tajemnýho So Me. Jeho civilní jméno Bertrand Lagros de Langeron skoro vyvolává dojem, že máme tu čest s nějakým šlechticem, ale tenhle nenápadnej chlápek s ledabylým zrzavo-blonďatým

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

strništěm pěkně klame tělem. Přívětivej dobráckej výzor na jedný straně, na druhý nekonečná řada vychytaných graﬁ ckých návrhů, zábavných a lehce identiﬁkovatelných. So Me je umělec a neříkám, že jeho design je pro každýho. Někdo se bude ošívat, ale díky svý nesporný invenci, decentnímu humoru a lehkosti dal deskám, plakátům i samotným kapelám lehce rozpoznatelnej look. Není divu, že kromě věcí pro Ed Banger spolupracuje i s takovýma jménama jako Kanye West, Kid Cudi, MGMT nebo poměrně čerstvě s Duck Sauce, pro který režíroval celkem vtipný video Barbra Streisand. Neznám snad nikoho, kdo by tenhle povedenej kousek neslyšel. No, a protože je So Me workoholik, sem tam si ještě střihne nějakou výstavu, a aby se echt nenudil, založil i vlastní značku s hadrama CoolCats, pro kterou sám navrhuje. Pasto, máš co dohánět, hehe. Když loni nešťastnou náhodou zemřel jeden z Ed Banger party, DJ Mehdi, byla to tragédie. Na střeše jeho domu probíhala oslava narozenin kolegy Ritona, se kterým začal koncertovat ve dvojici Carte Blanche a vydal vinylový EP, když se pod nima najednou propadla podlaha. Většina účastníků byla vážně zraněná, a Mehdi už to nerozchodil. Blogy plný restinpísů, kondolence v tisku, na netu a sociálních sítích (i v RedWayi jsme se o tom zmínili, a to nejsme hudební časopis) ukázaly, jak je komunita kolem Ed Banger semknutá, respektovaná a důležitá. Po Mehdim nezůstaly jen kvanta dobrý hudby napříč žánry a spousta producentský práce, ale hlavně vzpomínky těch, kdo s ním trávili nejvíc času a dobře ho znali. Vykreslujou ho jako nadanýho hudebníka a především člověka, kterej s každým vyšel, byl milej a přátelskej, což přesně reprezentuje i pocit, kterej mám z celý Ed Banger family já, přestože nikoho z nich osobně neznám. Ať to zní jakkoliv pateticky, je to jeden z hodně důležitých důvodů, proč jsem jim už skoro deset let nakloněnej a budu určitě dál, i když už jsem hudebně trochu někde jinde. Líbí se mi, že všechen ten „pitomej punk” (Daft Punk si původně říkali Darlin’, ale hned jak kritik z Melody Maker označil jejich hudbu za „pitomej punk”, se s radostí přejmenovali), všechno to pitomý oslavování metalových klišé Justice a jejich stejně „pitomej” název produkuje parta lidí, který držej při sobě, jsou velmi pracovitý, soustředěný a ve skutečnosti asi i úplně normální.

soutěž /

Vyfoť mystickou fotku! Při hodině chemie, cestou ze školy, odpoledne v parku nebo večer před kinem. Buď ve střehu a mobil nebo foťák měj připravenej, protože nikdy nevíš, kdy takovej mystickej moment může přijít! Svoji fotku pošli na e-mail soutez@mysticskates.cz. Každé pondělí po dobu osmi týdnů budeme nasazovat fotograﬁe na facebook.com/mysticskateshop. Vždy od pondělka do neděle bude mít každý z vás čas na získání co největšího počtu „like“ pro svou fotograﬁi.

Vždy v pondělí bude autor s největším počtem „like“ odměněn tričkem Volcom nebo Zero podle vlastního výběru z e-shopu www.MysticSkateShop.cz

rozhovor /

TEXT: MARTINA OVERSTREET FOTO: TOMÁŠ TŘEŠTÍK VŠECHNY HUDEBNÍ TEXTY JSOU Z ALBA KONEC CIVILIZACE (2010)

My místo Idea: Mezi nebem a blue tooth webem a YouTube Žiju denně internet life pořád true school Mám svoji holku, ford a merch, hudbu a tablet, co slouží často jako ubrus Spoustu mailů, co se, vole, netváří jak spam Vidim spoustu kapel, vole, co se chtěj tvářit jak punk, ale Punk neznamená přijít pozdě na zkoušku, ale vys*at se na distro EMI teploušů, more! Mám majk a stejnou příležitost být na pět minut tak trochu vyšší bytost Nic moc... Tak žijeme dál život s Bonusem není nad to si v autě pouštět vlastní produkce Chcem honoráře, čistší tváře a pěsti ve vzduchu benzín zdarma, ať nemusíš platit cesťák do klubu Chcem fans, co rozdělujou hudbu a hudbu... – a dál jsem to nedopsal, hehe Sorry, more, Bonus!

Bonus: Ani nevim, kolikrát jsem viděl, jak všechny lampy ráno zhasly Když jsem jel domů autem dolů po Bělehradský A musim se smát, když si vzpomenu, co se dělo Kdo dal jak pán, a kdo byl jak dělo A i když prej promotér zapomněl vylepit plakáty a nepřišlo dost lidí, takže nám nemoh zaplatit Nedostali jsme vodu a vege jídlo, chápeš – prkotiny a zvukař, hm, to už těžko bude jiný... Tak furt tam pár kids bylo, který to moje životní dílo oslovilo, Stačilo málo a už to jelo: headliner, headbanger, stagediver, crowdsurfer Řekni mi, jakej máš backstage plán B? A vona, že prej bydlí tady zpoza rohu, kdybych se nechtěl mačkat s debilama v hotelu... Dík, jsi milá, ale víš, já mám doma rodinu a teď navíc důležitou práci s Pepkem u baru A pár hodin na to už dejchám ranní Prahu pátý patro pěšky, než abych usnul ve výtahu Votvírám pomalu, jak ninja chodim po bytě, chápeš – tohle je nejlepší ráno v mym životě A za nic na světě bych to asi nevyměnil, a nejmíň za to, jak bych se měl chovat po třiceti Jako mý spolužáci, co maj slušnou práci, jenom ten smysl se jim tak nějak ztrácí Aran Satan: Už vím, proč jsem na cestě jak tělo bez duše vždycky musim počkat, než za mnou duše dokluše Ale aspoň můžu s lehkou hlavou pozorovat krajinu každá má vlastní zvuk a každá má svoji Jivinu S prázdnym srdcem večerem pluju ta-ta-ta-tady jsem člověkem, tady nenakupuju Nejlepší večer mýho života je všude tady Je to mý místo a do uší mi hraje Kid Cudi Mý srdce pohřběte u Wounded Knee nebo na Dolní Bukovině Jen ho, prosim, nenechte shnít ve špinavý pražský hlíně

rozhovor /

Máme novou optiku, politiku, lyriku, popíráme zkušenosti, tradici i logiku Jsme černá ovce, Černej Petr, černej kůň, jen z pohledu proﬁtu jsme jak smradi na piku: Všeho se zbavit, zničit! To, co de, tak prodat, získaný prostředky okamžitě investovat Nemyslet na budoucnost a podobný blbosti pro pár minut euforie v nadzvukový rychlosti Slyšeli jsme tolik moudra o tom, co je dobrej beat, co by beat měl mít, jak by beat měl znít Že jsme se rozhodli to schéma opustit, ten beat už nečeká, až se vám bude chtít...

Tak k tomu, co říkáš, jsem zaslechla takovej názor, že na rok 2012 tohle nestačí. Protože to samý, co ty, řekli na svých prvních deskách už PSH a Indy a Wich. Někdy v roce 2001, viď. Tak jakej má smysl to opakovat, nadávat pořád na stejný věci... Já se v těch textech zabejvám věcma, kterým nerozumím, a snažím se je pojmenovat, protože si myslim, že když tomu dám jméno, tak se tomu třeba přiblížím nebo to víc pochopím. Dělám to pro sebe, a to, že to rezonuje s někým dalším, že to někdo poslouchá a oslovuje ho to, eeh..., tak to je věc k tomu navíc, ale...

Už je sice po všem, ale co jsi říkal na svoji nominaci na Anděla v kategorii hip hop? Hahaha... No nic, no. Myslím, že to není podstatný. Nebo... mně to vadilo. Protože si myslím, že jiný lidi, který by to měli dostat, tu nominaci nedostali, a já s hip hopem nemám nic společnýho. Nepatřim tam, nevztahuju se k tomu a rozumím, že to třeba vadilo i někomu jinýmu.

To je bonus! No, hehe... Ale zároveň to podle mě dokazuje, že tady o těch věcech je pořád potřeba mluvit. Nebo... jakej by teda mělo smysl psát tady do toho časopisu o rasismu, když všecko už je dávno řečený v Listině základních práv a svobod? Ty věci jsou přece pořád živý. Teď nedávno byl v televizi takovej pořad, Planeta Země 2012, já jsem to neviděl, ale někdo mi psal hele, zapni si televizi, tam jedou věci, že kdyby tam pustili Konec civilizace, tak to vyjde nastejno. Různý současný intelektuálové se bavili o tom, jakej má tenhle náš společenskej systém výhody a slabiny a kam to vede a co s tim. A mohli jim tam teda taky říct hele, ztrácíte čas, protože PSH už to přece řekli před deseti lety, hahaha... Navíc na Konci civilizace jsou některý věci řečený jiným způsobem nebo natolik jasně, že to reﬂektujou i lidi z politický scény, který se těmahle tématama zabejvaj denně a úplně explicitně.

No ale když se k tomu nevztahuješ a ta nominace ti vadila stejně jako třeba Toxxxovým fans, který tomu ani nemohli uvěřit, tak proč jsi udělal dvě desky, na kterých rapuješ? Já si dělám, co chci, viď. No to jo, ale to není odpověď, viď. Já nedělám do hip hopu. Když někdo udělá kytarovou desku, tak to přece taky neznamená, že se hned cpe do metalový scény. Je to legitimní výrazovej prostředek – žijeme v 21. století a všecko už bylo vymyšlený a všecko se smíchalo dohromady. Takže sis vybral tenhle výrazovej prostředek třeba proto, že se tak dá říct hodně slov, který potřebuješ sdělit? K tomu je rap přece stvořenej, protože kdybys to měl zpívat, tak se ti toho tam tolik nevejde, ne? No, tak jako taky, a neumím zpívat, že jo... Mě na hip hopu vždycky zajímalo, že je to nízkoprahový, dostupný všem a že není vlastně potřeba nic umět. Koncept Konce civilizace spočívá v tom, že prakticky veškerá hudba tam je nakradená – stovky nelegálních samplů poskládaných do nových skladeb, jako když kradeš v supermarketu – a v tom, že stačí hrozně málo k tomu, aby člověk předal něco, co chce říct. No pokračuj... Mě baví, že ten původní rap byl hlas ghetta. Dýdžejové hráli muziku a pak přišli kluci, který si pučili mikrofon a začali mluvit vo tom, co je štve. Do tý doby je nikdo neposlouchal. Rap je pro mě folklór, živá slovesnost, kde se nějakým způsobem pracuje s rodným jazykem, ale časem se to posunulo do polohy „nikdo z vás není tak dobrej jako já, nikdo z vás nemá takovou produkci a takovou ﬂow a nevydělá tolik peněz jako já a nechodí na něj tolik lidí jako na mě“. A to mě nezajímá. To, co mě na tom zajímá, souvisí s jinýma věcma, který dělám – snažil jsem se sám pro sebe najít nejnižší level toho, co člověk může..., nebo jak málo stačí udělat pro to, aby se daly věci dohromady.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Takže rap je pro tebe možnost, jak s minimem ﬁnančních prostředků a skills mluvit o důležitých věcech? To není jedinej důvod. Já to mám rád, zajímá mě to. Dlouhodobě. Mám rád tu hudbu... A klíčem ke každý hudbě je estetika. Obaly desek, oblečení, účesy, image. To, co je na první pohled patrný. Souhlasíš s tím? Bereš to v úvahu? Souhlasím, i když já jsem měl ten klíč vždycky trochu jinej. Mě hodně zajímalo dělání těch věcí. Já jsem se díky počítači začal zabejvat rovnou děláním tý hudby. Hip hop nebo tekno mě ve čtrnácti zajímaly, protože přes počítač jsem si moh reálně vošahat, jak to vzniká. Byl jsem třeba hrozně uhranutej techno soundsystémama. A tam je ta zvuková estetika určitě zajímavá – ta hrubost, neotesanost, nekompromisnost, ale... mnohem zajímavější je sledovat, jak ten soundsystém funguje. He, asi tak pro půl procenta lidí. No jasně. Ale mě to vždycky zajímalo nejvíc. Přijít na to, jak to dělali ty Daft Punk. V čem je ten trik, že pustěj buch buch buch a je to dobrý. A to se dá řešit u každýho žánru a vlastně nejenom hudebně, ale i technologicky, třeba jak to maj ty kapely zapojený. To se u elektronických kapel nedá skoro ani nikde najít... No, takže prostě sleduješ tohle, ten soundsystém a zároveň tu komunitu, a vidíš, že každej tam má svoje místo a podílí se na společný věci, a to je fascinující.

Ale vlastně zjistíš, že to nemá moc politiku, že je to takový jako spontánní, ale toho uvědomění je tam hrozně málo. Nebo... v tý teorii je politiky určitě spousta, ale v praxi málo. Což tě pak přivede k tomu, že začneš chodit na Sedmičku, kde se setkáš s politicky angažovanou muzikou, s hardcorem, punkem a to tě přitáhne. Ale to jsem úplně vodběh a teď nevim, vo čem jsme se bavili... No já jsem směřovala k tomu, cos mi jednou řek. Že subkultury by se měly sdružovat politicky, a ne esteticky. A mě by zajímalo proč. Jestli kvůli tomu, že ta estetika je už stejně vyprázdněná a všechny ty v uvozovkách symboly nic neznamenaj, nebo proč? Když je někomu čtrnáct, nebo i osmnáct, tak je pro něj estetika důležitá. A je to samozřejmě v pořádku. Ale když je někomu třicet, tak je podle mě dost alarmující, aby podle nějakýho estetickýho klíče posuzoval, jestli je něco jako dost pravý. Protože když se budeme bavit o subkulturách, tak jsme v zásadě všichni na jedný straně. Vytváříme nějakou kontrakulturu nebo alternativní kulturu vůči konzumnímu mainstreamu. A mlátit se mezi sebou, kdo je víc true, je úplně na hlavu. A zároveň dobře vim, že tyhle věci jsou strašně těžký, taky jsem si prošel různýma fázema ortodoxního zapálení... Já v hudbě hodně pracuju s formou. Záměrně. Právě proto, že jsem vždycky chtěl tu subkulturu konfrontovat s předsudkama. Sporto donutilo hardcoristy poslouchat pop, Bonus jim předhodil rap. Komunisti šáhli na hardcorový klasiky a na Náměstí Míru míchám rap s folkem. Podstata ale zůstává pořád stejná. Ale i estetika může bejt velmi politická věc. Záleží na kontextu, době a tak. Třeba v roce 1985, když jsi měl číro a křiváka, což jsou ty estetický klíče, tak to bylo politický prohlášení, ať jsi chtěl, nebo ne. I kdybys to nosil jenom tak, že se ti to líbí, a politika ti byla ukradená, tak to nešlo. A s tím bylo potřeba počítat už v těch patnácti, no. Tak to je jasný, ale to je něco jinýho. V autoritativním režimu, kterej potírá svobodu jednotlivce, je takový gesto automaticky politický. A dneska už estetika takovým gestem není? Podle mě není. Ne tak silným. Už chybí ten moment pobouření. Ještě tak queer estetika, ta je funkční a pořád dost šokující, což samozřejmě souvisí s tím, jak je naše společnost homofobní. Tam to ten politickej moment ještě má.

Když přijdu do klubu, mám triko Lahar na stage si beru Good Night White Pride... A trička s kapelama, Martine? Já nevim. Já trička s kapelama moc nenosím, ale... ale... Tak jakou má hodnotu triko Ramones z háemka? Žádnou. A má nějakou hodnotu tričko Good Night White Pride? To si myslím, že má. Možná by teda mělo větší význam, kdyby bylo přeložený do češtiny, hehe...

Jakej má smysl nosit tričko Lahar? Jakej je rozdíl mezi tričkem Lahar a Ramones z háemka, když se lišej jenom potiskem a obě vyrobili malí otroci někde v Číně? Takhle se na to nejde dívat. To se pak dostaneš k elektřině nebo k tomu, jak moc je tvoje kapela punková, když jezdí na koncerty autem. Jenže některý naši čtenáři jsou tak radikální, že mi takový otázky pokládaj. A já na ně nemám odpověď. Jakej smysl má kontrakultura, když... Tomu rozumím, ale je potřeba pochopit, že nikdo z nás nemůže žít mimo systém. Nemůžeme se tvářit, že žijeme mimo systém. To ne. Ale taky chápu poctivost tý otázky. Když na tričko natisknu Lahar, tak se tím snad nějak posvětí? Tím se to neposvětí... Já myslím, že je to věc, která se dá otočit správným směrem. Když budeš nosit tričko Good Night White Pride, tak to otáčíš správným směrem. A mezi tričkem Lahar a Ramones z háemka je rozdíl v tom, že část tvých peněz, který utratíš za tričko Lahar, jde do podpory tý kapely. Kdežto peníze za tričko z háemka jdou do korporace, která vykořisťuje na všech frontách. Kapela Lahar zprostředkovaně vykořisťuje „jenom“ ty dělníky. A tak je to se vším, jenže když ti je patnáct, tak máš čistý ruce a pocit, že si je nikdy nezašpiníš. Nebo si jenom říkáš, aby sis je zašpinila co nejmíň. Ale nejde to se nezašpinit.

„A teraz,“ křičí Lyrik: „Ticho bude! Ty poď sem s laptopem vypočuť si okamžitě moju spoluprácu s týmto slavným jazzmanem! To nie je obyčajný featuring, to je čisté umenie, hudba budúcnosti, odkaz z vyšších sfér!“ Peklo prej, že eště už sem přišel zhulenej za saxofon prej by se mělo sedět, za jazz zabíjet „Počkaj, počkaj, more, toto nepočká – si vedel, že zabít člověka je snažší, než se zdá? A nepríde vám čudné, že chuť ľudského masa zo všeho najviac, a to mi verte, pripomíná prasa?“ „Však Bonus je vegetarián, čo ti jebe, ty myslíš, že on ví, jakou chuť má vepřový a že je výborný?“ Proč je dobrý bejt vegetarián? Proč je dobrý bejt vegetarián? Tak to je jasný, ne? Protože jsme si všichni rovný... No není to tak jasný. Máš vegetariány, kterým to nařídí doktor. Protože jsou třeba nemocný a musej držet takovou dietu. A ty nenosej trička Go vegetarian. To je rozdíl. To je rozdíl v životním stylu. Jak říká Banán, vegetariánství je základ aktivismu, hahaha... Ne, já to vnímám hlavně tak, že vegetariánství je vyjádření rovnosti. Je to prostě rovnej postoj ke všemu živýmu. To, že jíme maso, znamená, že

W W W.REDWAYMAG.CZ

„Dostala jsem dvojku z chování, z gymnázia mě vyhodili a oktávu jsem musela dodělat soukromě“

rozhovor /

se nadřazujeme nad ostatní živočichy. Zvířata ale taky jedí maso. Ale my máme rozvinutou kulturu, která se dokázala emancipovat a přinesla rovnoprávnost mezi lidma. Vegetariánství to posouvá o level dál, vyjadřuje rovnoprávnost mezi lidma a zvířatama. A veganství je ještě další krok, založenej na rovnosti pohlaví. Všecky druhotný produkty, jako jsou vejce, med a mlíko, pocházej od samic, že jo. Takže veganství má v základu to, že se nenadřazuje genderově. Aha, tak to mě nikdy nenapadlo, přemejšlet o tom takhle... Na Konci civilizace jsi pod texty napsal větu Go vegetarian, Stay punk, Do It Yourself! Řekla bych, že vyjadřuje tvůj životní postoj – straight edge. Můžeš vysvětlit, v čem je podstata věci? Straight edge odmítá všechny drogy včetně alkoholu, tabáku a tak dále, v důsledku ale hlavně odmítá konformní postoj. Ian MacKaye, chlapík, co měl kapelu Minor Threat, se jednou vrátil z druhý strany Států a zjistil, že všichni jeho vrstevníci začali mezitím chlastat a fetovat a dělat bordel a... a vymezil se vůči tomu. Napsal písničku Straight Edge: „Jsem stejnej jako ty, akorát mám lepší věci na práci než...“ nevim, už přesně..., „než ztrácet čas se zombies a najebávat si palici.“ A... některý lidi to oslovilo. Pak napsal skladbu Out of Step, kde se zpívá „I don’t smoke, I don’t drink, I don’t fuck“ a z toho vzniklo nedorozumění o sexuální zdrženlivosti. Ale existuje ještě druhá nahrávka tý skladby, kde je uprostřed taková pauza a MacKaye v ní říká, že je jedno, jestli je to sex nebo golf. Prostě to jsou věci, který tě zdržujou od toho, co je důležitý. A tahle kritika ztrácení času nepodstatnýma činnostma je v pohledu na straight edge důležitá. Podle mě. A souvisí to i s tím, co jsem už říkal, že je to vymezení proti konformitě. Je konformní pít pivo a kouřit cigára a... ...a kupovat si pornočasopisy. No to právě není tak podstatný, protože kdyby to psal dneska, tak by možná kritizoval Facebook. Místo „I don’t fuck“ by zpíval třeba „nemám proﬁl na Facebooku“. Myšlenkou straight edge je, že člověk se snadno stává otrokem věcí a činností. Otrokem cigaret, alkoholu, drog, sexu samozřejmě, nebo toho golfu. To je jedno. A vod jakých věcí to přesně člověka vodtahuje? Od přemejšlení a rozvíjení sebe sama a kultury kolem sebe. Já jsem tomu vždycky rozuměla tak, že nemáš brát látky, který ti měněj vědomí, protože pak nevnímáš realitu vostře. Jo, to určitě! To s tím určitě souvisí. No. Máš bejt pořád střízlivej, vnímat, co se kolem tebe děje, a bejt připravenej. Mě by ale zajímalo na co. Na co bejt připravenej? No, na cokoliv přece! Straight edge znamená jasnou převahu. A ta převaha je v tom, že člověk je za každých okolností schopnej reagovat – a tím se nemyslí jenom někam běžet a fyzicky něco

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

udělat – ale reagovat jakoby mentálně. Reagovat s čistou hlavou. Protože pak jednáš vždycky za sebe, dáváš si pozor, co děláš a... cejtíš zodpovědnost vůči sobě i svýmu okolí, kterou pod vlivem nemáš nebo vždycky nemíváš. A je důležitý uvědomovat si tu míru, tu vlastní hranici tolerance k tomu, v čem žiješ a co musíš dělat, abys tady vůbec mohla žít. A to je ten „vostrej pohled“, o kterým se ve straight edge mluví a kterýmu střízlivost pochopitelně napomáhá. Když jsme závislý, tak jsme líp ovladatelný? Nedáváme tolik pozor na to, co děláme a v jakým vztahu ke společnosti žijeme? To bezpochyby. Já jsem třeba teď četl takovou knížku, analýzy různých jevů normalizace. Je to trochu tendenční, ale je tam zajímavá věc vo tom, jak se za komoušů schvalovala cena piva. Zdražení piva procházelo přes Ústřední výbor KSČ, protože komunisti přesně věděli, že když zvednou cenu piva, tak vyvolaj nespokojenost a naopak – když cenu snížej, tak lidi budou rádi a voni pak můžou udělat něco jinýho. Protože to už lidem nepřijde tak podstatný. Hm. A to se jako děje i dneska... No to si myslím, že se děje i dneska! Hahaha... To je přece evidentní. Jinak už by například všechny restaurace byly dávno nekuřácký, ne? Ale nejsou, protože i když společnost říká „nekuřte, škodí to zdraví“, tak na druhou stranu má sakra zájem na tom, aby lidi kouřit nepřestali. To je pravda. Na daních se za cigára vybere tolik peněz, že by se bez nich ta naše ekonomika snad položila. Jeden poslanec s tím dokonce vystoupil v parlamentu a ty čísla tam přednášel. Jak se kuřáci nedožijou důchodu a stát na nich ušetří a takhle. Byl to docela skandál. Ale vraťme se teda k tomu, že straight edge znamená odmítnutí sloužit někomu nebo něčemu jako nástroj... Já myslim, že je hrozně jednoduchý ovládat masu, která je otupělá nebo závislá.

A vždycky jsem byl dost málo velkej na to nebát se vejšek dost málo hezkej na to nebát se ženskejch Změnil jsem svý jméno na Zakopanej pes spálil jsem svůj deník, naučil jsem se ho nazpaměť Ty holky kvůli kterejm sem kdy zvracel z vokna a jiný, kvůli kterejm sem zvracel z vokna auta Průsery ve škole, extáze, acid, tráva houbičky, speed a rozbitý auta A chlast a pivo A pivo a chlast A chlast byl život A život byl past co nepřežiješ, odkud už neutečeš Počítáš vteřiny a čas se neskutečně vleče tak doufáš aspoň v soboty a pátky je toho tolik, co už nejde vzít zpátky… Vždycky sem věděl, že nic nejde změnit, že život neni nic než utrpení

Můžeš jen hádat, co všechno v sobě dusim, kolikrát jsem se topil, co jsem všechno zkusil.

Musí bejt docela těžký vůbec nepít. Alkohol je obecně uznávaná zábava, jenom v rodině pořád probíhaj nějaký narozeniny, svatby, křtiny, pohřby a všude se pije. Připít si je rituál, slušnost, vyjádření souhlasu, radosti, sdílení pocitů a tak dále. A ty se dobrovolně vylučuješ ze společenství. Co tomu říkaj ostatní? Jsi za exota? Že jseš za exota, je ještě to nejmenší. Ten tlak je velkej a je všude, nejenom v rodině... Když přijedeš na koncert, tak se nejdřív řeší, jestli máš antibiotika, nebo seš řidič, nebo proč teda nepiješ. V hospodách vídám dražší nealko než pivo. Alkohol je ve společnosti tak pevně usazenej, že když někdo něco provede, tak to, že byl při tom vožralej, je polehčující okolnost. Ne třeba u soudu, ale víš jak: Nemoh jsem, nestih jsem, protože jsem se vožral. Nebo někdo někoho zmlátí a pak řekne, dyť jsem byl vožralej... To mi jako přijde šílený. No, ale proto to taky lidi dělaj, ne? Rádi se na chvíli vzdaj zodpovědnosti, zvlášť když maj jistotu, že jim to okolí promine – pokud v tom teda nebylo nic jinýho než ten alkohol, ne? A vy pořád: buď bdělej, pozornej, vnímej vostře! Dyť to není možný... Jak to, že ne? Hahaha... No tak jasně, že je. Ty seš živej důkaz. Ale nevim, jestli vidíte všechno tak vostře. Třeba se zhulujete vlastním egem, viď. A to taky mění vědomí. Soustředit se na dodržování něčeho a mít sebestřednou radost z toho, že to dodržuju. Ále nene. To bych se tím musel zabejvat. A já se tím nezabejvám, já prostě takhle funguju a to je celý. Ale ten pocit, kterej teda některý lidi maj – že já se jakoby nadřazuju, protože jsem straight edge a voni ne – to je podle mě jenom jejich podvědomá obranná reakce. Ty máš něco, čemu věříš, a já to svým postojem zpochybňuju, aniž bych ti cokoliv řikal. Jenom tím, že budu nějakou věc dělat jinak než ty, tu tvoji zpochybním a ty se začneš bránit tím, že řekneš, že se nadřazuju. Přitom já se starám vo sebe a jako... hahaha... chápeš?

(hlas: Roboti jsou stejně dobří lidé jako my) Co všechno už mohlo bejt hotový kdybych se přestal spolíhat na druhý a hlavně kdyby se vostatní přestali spolíhat na mě Žiju jen ve tmě, skrejvám se na dně To tenhle svět je proti mně to já jsem proti němu Arane, kdybych teď zmizel, nic se nestane A proč vlastně ne? Dyť mi nic nebrání, přece řikáte vo mně, že nejsem normální To mě baví, jak všem vynadáš, že choděj pozdě, dělaj pomalu, není na ně spoleh a zároveň jedním dechem odrapuješ, že jsi vlastně stejnej, že děláš to samý, haha. To je fér. Jak jsem předtím řikal, že Konec civilizace je koncepční deska, tak jedna z věcí, kolem který se ten koncept točí, je, že není jasně daný, co je

W W W.REDWAYMAG.CZ

dobrý a co je zlý. Nikdo z nás není dobrý člověk. Nemůžeš se tvářit, že seš lepší než někdo jinej, protože jedeš v těch věcech taky. Jde jenom vo to, jak moc si to uvědomuješ a jak moc se chováš slušně. Ale nikdo nejsme dobrý. Protože nás tak vychovali, protože nás k tomu nutí to prostředí, ve kterým žijeme. Nemůže se nikdo tvářit, že je svatej. Semafory. Týc. To byla kauza, která nás všechny rozrušila. Z různých důvodů. Viděla jsem, že jsi ho podpořil na Facebooku. Psal jsi lidem „muzikante, pošli track“. Proč? Ta akce, jak kapely posílaly svoji hudbu Týcovi do vězení, se jmenovala Prison Blues, a udělal jsem ji já. I když to teda nikdo moc neví... Aha, fakt? Tys to vymyslel? Jo. A těch věcí přišlo hrozně moc a mně na tom přišlo zajímavý, že když lidem nabídneš jednoduchou možnost vyjádřit nějakej postoj, tak se zapojej. Jinak maj asi nějakej strašnej blok, nebo co. Přitom udělat nebo zorganizovat takovou věc není vůbec náročný. Dvacet minut. Ale žádná z těch třistapadesáti kapel by to sama od sebe neudělala. Proč? Já nevim. To nedokážu říct. Ale tak je to skoro se vším. Ta solidarita s Týcem byla jenom jedna část smyslu tý akce. Druhá byla donutit ty lidi, aby se nějakým způsobem angažovali. A aby se z toho poučili. Já jsem tam pak na konci napsal takovej text, že tohle je ta věc, kterou jsme se právě na Prison Blues naučili: že je to snadný a že bychom to měli dělat. Jinak o celý tý kauze si myslím, že do vězení by se mělo chodit za zločiny. A ACTA? Anonymous? Demonstrace? Já vim, že minimálně na jedný jsi byl. Byl. A byl jsem z toho znechucenej, haha... Znechucenej? No. Já myslím, že ta debata o ACTA se vede od začátku špatným směrem. Že je to hodně populistický. Aha. Tak musíš říct asi přímo, kdo co špatně vede. Média? Nebo lidi to špatně chápou? Že jde o nějaký stahování filmů? Myslím si... No, že je to celý převrácený směrem ke stahování filmů a muziky, o který primárně ani nejde, a navíc je to věc, kterou se nedá argumentovat. Nemůžeš přijít za někým a říkat mu, že je v pořádku „krást“, že jo. Já souhlasím s tím, že sdílení informací má bejt svobodný a zadarmo, ale není to argument do diskuze s tímhle aparátem. To je nějaká etickofilozofická otázka, ale těžko to můžeš vytáhnout proti nějakýmu zákonu nebo legislativnímu doporučení. Protože stahovat hudbu a filmy znamená z jejich pohledu krást. Ale ta debata by se právě neměla víst tímhle směrem. Vůbec. Ten problém je přece v tom, že korporace nadřazujou svoje soukromý zájmy nad zájmy států, nebo chtěj ovlivňovat legislativu států ve prospěch svých výdělků. Ta debata by měla bejt o tom, že dohoda ACTA popírá Listinu základních práv

a svobod. A popírá ji presumpcí viny, protože předpokládá, že všichni krademe. Což už ostatně platí i dneska, protože když si koupíš prázdný cédéčko, tak v jeho ceně je dopředu zahrnutej předpoklad, že si na to vypálíš nezákonnej obsah. A Anonymous? Nooo, mně to přišlo chabý, když jenom přetěžovali ty servery. Ve chvíli, kdy jako by něco skutečně hackli, mi to přišlo zajímavý, ale zase je to na debatu, jestli je terorismus legitimní způsob, nebo ne. A ty myslíš, že tohle je terorismus, jo? Já chápu, že bezvýchodnost tý situace k tomu vede, ale nemůžu říct, že terorismus je legitimní. Nemůžu schvalovat terorismus. Násilí. Ale tohle není násilí, ne? No, když někomu spadne server, tak ne. Ale když napadneš databázi a zveřejníš něčí jména a adresy, tak už je to problematický. Nechci se moc pouštět do toho, abych třeba řek, že účel světí prostředky... Mě třeba hrozně zajímá Unabomber, ten jeho manifest, ale nevim, jestli jsi to četla. Celý ne. Tak to je fantastická věc. Je tam spousta skvělých postřehů a tak, a otázka je: Je to zdiskreditovaný, když ve jménu toho manifestu pak zabil nějaký lidi? Asi jo, viď... Ale on tam píše „kdybych ty bomby neposílal, tak si to nikdo nepřečte“. No. To taky Breivik řikal, že kdyby nezabil ty lidi na tom ostrově, tak by mu nikdo nevěnoval pozornost. Nebo tomu jeho manifestu. To je něco, co musíme odmítnout. No právě proto to říkám... V souvislosti s Anonymous... Ukazujou, že maj taky moc, a to je dobrý. Protože ta moc toho systému se chová naprosto bezohledně. Na druhý straně je to přesně to, co jí nahrává. Vždycky je to tak. Když teroristi shodili Dvojčata v New Yorku jako vymezení vůči tomu, jak se Západ staví k muslimským zemím, tak tím dali argument k ještě větším represím. A k válce. A tohle s Anonymous může bejt to samý. Jestli se tady bavíme o omezování soukromí a svobody jednotlivce a ty proti tomu bojuješ tak, že někomu jinýmu to soukromí taky odkryješ, tak se to může velice snadno vobrátit proti tobě. Nakonec tím sám vytvoříš další argument pro větší omezování nebo cenzuru. No a myslíš, že to má nějakou budoucnost? Že něčeho dosáhnou? No, to je problém. Myslím, že ten koncept Anonymous zákonitě selže, protože to „anonymní“ znamená zároveň „kolektivní“. Anonymous chtěj vyvolat nespokojenost mezi všema lidma, vyvolat aktivitu. A to myslím, že se právě kvůli tomu principu „anonymního“ a „kolektivního“ nepodaří. Naše kultura je postavená spíš tak, že potřebuje jednoho jasnýho vůdce.

téma /

ILUSTRACE: NIKKARIN TEXT: ING. VLASTIMIL NELIBA, WWW.GIMEDA.CZ FOTO: PROFIMEDIA.CZ , ARCHIV

VESMÍR Amatérská radiostanice přijímající šumy z vesmíru zachytila dnes po půlnoci středoevropského času vysílání neznámé mimozemské civilizace: Pozemšťane, vnímej! Hodlám ti sdělit něco o sobě, i přestože tvá tělesná schránka pro mě znamená míň než pro tebe jeden kvarek bloudící v atomu. Ale budiž, seznamme se. Jsem všechno, co kdy bylo stvořeno. Tví dávní předci mi dali divné jméno – VESMÍR. Já osobně nestojím o žádné jméno. Jsem obrovská energie, kterou ve svém malém lidském mozečku (jehož stejně využíváte jen z nepatrné části) nedokáže nikdo z vás pochopit. Vždyť nejste schopni najít ani čtvrtý rozměr, natož chápat, co jsem JÁ. Jsem duch i hmota. Jsem prostor i čas. Existuji přibližně 14 miliard vašich pozemských let a pochází ze mě vše, co znáte. Stvořil jsem v sobě první inteligenci. Stvořil jsem všechen vesmírný život. Stvořil jsem i člověka. A dobře si zapamatuj: Současné lidstvo víc ničí, než tvoří, a je proto odsouzeno k zániku stejně jako všechny dávné civilizace před ním.

Nijak zvlášť netoužím po tom, abys mě poznal právě ty, člověče, neboť tvůj život je v poměru k mému jen nicotným zlomkem záblesku jediného fotonu. Protože jsi ale vznikl z nitra supernov a tedy i ty jsi součástí mého JÁ, dovolím ti, abys o mně věděl alespoň něco. Vy lidé jste pyšní na svoje schopnosti, avšak k opravdové inteligenci ostatních vesmírných organiků máte neskutečně daleko. Planetu, jež vás přijala pod ochranu své atmosféry a svého magnetického pole, okupujete a brzy zahubíte. Však jiný svět, na který byste se mohli přestěhovat, v záloze nemáte. To by neudělala ani stvoření, která nazýváte hloupou zvířenou. Evoluce vás sice povznesla na vyšší úroveň, však vaše duše klesla ke dnu, proto vám nebude dovoleno setkat se s ostatní vesmírnou inteligencí. Nebylo by pro mě nijak těžké vymazat vaši planetu z bytí. Stačilo by pozměnit dráhu komety či toulavého asteroidu. Avšak neučiním tak, člověče, jenž právě čteš mé poselství, neboť v mém nitru převládá síla DOBRA. Staň se i ty její součástí, a než se opět přeměníš v hvězdný prach, chraň svůj svět.

téma /

ZEMĚ, NÁŠ DOMOV

Planett a Zeeměě je nejjzajjím mavěější zee vššecch svěětůů, k teréé jsme z atím m pooznaali. Neení to jenn tím m, že je naším m domovem m, alee hlavnně prooto, žee jee to jeddinná plaanett a, o níž s jisttotoou víímee, žee se na ní naccháází živvot. Přee stoožee se svýými r ozm měryy řaadí spí še mezii meenšší kossmickáá tělesaa, naajdem me na jejíím povvrcchuu přř íroodnní úkaazyy, k teeré možnáá nemajjí obdooby v celéém vee sm míruu.

Země prochází neustálým vývojem, který nejsme za jeden lidský život schopni zaznamenat. Doby ledové se střídají s teplejšími, povrch planety pozměňují eroze a deformuje posun zemských desek. Kontinenty se od sebe vzdalují a zase přibližují, tvoří se nové ostrovy a jiné zanikají. Člověk uvěřil, že je zde pánem, není to však pravda. I on se musí podřizovat přírodním zákonům, jinak zmizí stejně jako mnoho jiných živočišných druhů před ním. Za několik málo let právě vy nastoupíte na místo dnešních dospělých a vaše generace bude mít vliv na další osud Země. Pokuste se ji předat svým potomkům obyvatelnou. A teď si přečtěte něco trochu „odborného“.

12 VESMÍRNÝCH TIPŮ OD 518 ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Základní údaje o Zemi Hmotnost Průměr Hustota Průměrná povrchová teplota Doba otočení kolem osy Doba oběhu kolem Slunce Průměrná vzdálenost od Slunce Oběžná rychlost kolem Slunce Počet měsíců

5,9 x 1024 kg 12 756 km 5 520 kg/m3 13 °C 23h 56 min 04 sec 365,26 dne 150 000 000 km (1 AU) 30 km/s 1

Země, třetí planeta od Slunce Země je největší z planet zemského typu. Zemským neboli terestrickým typem nazýváme planety, které mají podobnou strukturu. Kromě Země jsou to ještě Merkur, Venuše, Mars, Pluto a případně i Měsíc – náš jediný přírodní satelit. Země spolu s Měsícem tvoří v podstatě dvojplanetu obíhající kolem společného těžiště. Při pozorování Země z kosmu vidíme hlavně modrou barvu oceánů. 70 % povrchu Země je pokryto oceány, 30 % tvoří kontinenty. Země sestává z těchto vrstev: jádro, plášť, kůra, troposféra, stratosféra, mezosféra, termosféra. Plášť a kůra jsou odděleny tzv. Mohorovičovým rozhraním. Kůra se posouvá a „plave“ na polotekutém plášti. Teplota v centru Země je 5100°C, tlak 0,4 Tpa.

V ESM M ÍR SÁM M Musim přiznat, že nejzajímavějším a nejatraktivnějším dílem je vesmír sám. Všechny další moje oblíbený artefakty, který uvedu v následujících bodech, jsou při vší svý genialitě přece jen pouze jeho odrazem. Na druhou stranu vesmír je i v každym z nás, opravdu jsme utkáni z hvězdnýho materiálu.

Základní údaje o Měsíci Hmotnost Průměr Hustota Povrchová teplota Doba otočení kolem své osy Doba oběhu kolem Země Průměrná vzdálenost od Země Magnituda v úplňku Albedo

1/81 hmotnosti Země 3476 km 3340 kg/m 3 100–400 K 27,3 dní 27,3 dní 384 000 km -12,5 0,07

Poznámka: Albedo = odrazová schopnost Magnituda = jasnost 0 K = - 273°C

Měsíc Měsíc obíhá a rotuje kolem Země tzv. vázanou rotací, což znamená, že doba oběhu a rotace je shodná. Díky tomu vidíme jeho stále stejnou (přivrácenou) polokouli. Vznik Měsíce je spojován s dopadem velkého cizího tělesa na Zemi, k němuž došlo pravděpodobně krátce po jejím zformování. V hloubce 1000 km pod měsíčním povrchem se nalézá malé pevné jádro obklopené plastickou vrstvou. Měsíc je prvním cizím tělesem, na kterém stanul člověk (Neil Armstrong, 1969, Apollo 11). Ve stinných částech hlubokých kráterů a pod povrchem Měsíce byla v roce 1998 sondou Lunar Prospektor objevena voda. Vědci odhadují její množství na 11 až 300 miliónů

tun vodního ledu. Povrch Měsíce je pokryt regolitem, nezpevněnou horninou vznikající při dopadech meteoroidů, které převracejí vrchní vrstvu a promíchávají ji se spodním materiálem vyvrženým při dopadu. Regolit se v pozměněném chemickém složení vyskytuje i na Zemi a dalších planetách a planetkách. Před přistáním člověka na Měsíci panovaly obavy, zda vrstva regolitu udrží přistávací modul, který by se do ní jinak mohl zabořit, případně jí být zcela pohlcen. Arthura C. Clarka problém zaujal natolik, že na toto téma napsal sci-fi román Měsíční prach. Ve skutečnosti posádka Apolla 11 zjistila, že regolit je velmi tvrdý a při zarážení sond a pořizování geologických vzorků se musela často chopit kladiva. Vědci předpokládají, že

měsíční regolit je velmi bohatý na helium-3, které se zde po miliardy let ukládá ze slunečního větru. Kromě střídání dne a noci bylo střídání měsíčních fází jedním z prvních astronomických cyklů, kterých si lidé na obloze všimli. Pozorovali Měsíc jako úzký srpek, jindy jako zaoblený kotouč a občas jej na obloze neviděli vůbec. Náš kosmický soused prostřídá všechny své podoby během tzv. lunace, která trvá 29,5 dne, což se blíží dvanáctině našeho kalendářního roku. Střídání měsíčních fází se dřív využívalo jako jednotky pro měření času, ostatně muslimové a Židé používají měsíční kalendář dodnes.

2 001: A S PACE OD D YSS S EY S TANLEYY K UBRII CK K Hned za vesmír sám patří nepochybně film filmů, dílo skutečně se dotýkající hvězd, a tím je Kubrickova Odyssea. V kom ještě nebyla zažehnuta ta správná vesmírná magie, stačí, aby se podíval na úvodní sekvence filmu a seřazení planet v překrásnou osově souměrnou kompozici. Po tomhle obrazu budete chtít už jen víc a víc.

W W W.REDWAYMAG.CZ

téma /

A TEĎ, POZEMŠŤANE, VSTŘEBEJ NĚCO MÁLO O VESMÍRU! Podíváš-li se v nočním čase do černého sametu oblohy nad svou hlavou, a nebude-li v té chvíli zakrývat hvězdy oblačnost, uvidíš tajemné hlubiny dalekého vesmíru. Hvězdy neleží na jedné ploše, jak o tom kdysi byli přesvědčeni naši předci, ale jsou různě rozesety v obrovském kosmickém prostoru.

celková hustota hmoty a energie = stáří vesmíru doba oddělení reliktního záření od hmoty od té doby se vlnová délka reliktního záření prodloužila současná teplota reliktního záření složení vesmíru

1,02 ± 0,02 13,75 ± 0,11 miliardy let 379 ± 8 tisíc let po velkém třesku 1089krát 2,725 K 73,0 % temná energie 22,6 % temná hmota 4,4 % běžná hmota méně než 1,5 % lehká neutrina

B LADE RU U NNER R R IDLEY S C OTT Další skvělej sci-fi film, kterej se ovšem odehrává v poměrně blízké budoucnosti na Zemi. Na konci má leader uprchlých androidů fantastickej proslov o hořících bitevních lodích na oběžný dráze Orionu. Pro mě několik naprosto nejhezčích vět v historii filmu.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Kosmický prostor začíná právě tam, kde končí zemská atmosféra. Tu drží nad povrchem planety gravitace. Ty se teď právě nacházíš v nejspodnější vrstvě atmosféry. Říká se jí troposféra a stoupá od povrchu Země do výšky 7 km (v polárních oblastech až do 17 km). Nad ní je stratosféra, ta sahá od konce troposféry do výšky přibližně 50 km. Pak následuje mezosféra, která končí přibližně 80 až 85 km nad zemským povrchem. Dále máme termosféru: ta vystupuje od konce mezosféry do výšky asi 640 km a poslední vrstvou je exosféra, sahající od konce termosféry do vzdálenosti zhruba 20 000 až 70 000 km od povrchu Země. Nad exosférou se nachází už jen vesmírné vakuum, občas narušené procházejícími neutriny (prostupují hmotou), zářícími fotony (světlo z hvězd a galaxií) či kosmickým prachem. Často jím prolétají i zatoulané meteoroidy různých rozměrů a částice slunečního větru (protony, elektrony, alfa částice), jež po gigantických erupcích opouštějí v obrovských rychlostech svou mateřskou hvězdu. Dostanou-li se tyto částice do magnetického pole Země, můžeme na některých místech zemského povrchu pozorovat krásné polární záře. Tyto světelné efekty mají podobu vlnících se zelených nebo červených závojů a objevují se obvykle kolem pólů.

A znovu něco málo poznatků z vědy pro vás, kteří jste zvídaví…. Vesmír neboli kosmos je označení pro veškerý (časo-) prostor a hmotu a energii v něm. V užším smyslu se označení vesmír také používá pouze pro kosmický prostor, tedy část vesmíru mimo Zemi. V dnešní vědě se zkoumáním vesmíru jako celku zabývá hlavně kosmologie a astrofyzika. Jedním ze zásadních kosmologických objevů učiněných ve 20. století bylo pozorování rozpínání vesmíru. Extrapolace tohoto pozorování do minulosti vede k závěru, že vesmír vznikl před konečně dlouhou dobou a nedlouho po svém vzniku byl malý a horký. To je základem dnes ve vědě všeobecně uznávané teorie velkého třesku. Její hlavní myšlenkou je, že Einsteinova obecná teorie relativity může být zkombinovaná s pozorováními galaxií vzdalujících se od sebe, z čehož se dá odvodit nejen stav vesmíru v minulosti, ale i v budoucnosti. Jedním z důsledků velkého třesku je, že podmínky dnešního vesmíru jsou odlišné od podmínek v minulosti nebo v budoucnosti. Na základě tohoto modelu mohl George Gamow v roce 1948 předpovědět reliktní záření, které bylo roku 1960 nakonec i objeveno a posloužilo jako důkaz potvrzující správnost teorie velkého třesku a vyvracející teorii stacionárního vesmíru, která považuje vesmír za statický a neměnný. Podle současných fyzikálních modelů byl vesmír před 13,7 miliardami lety ve formě tzv. počáteční singularity, ve které byla měření času a délky bezpředmětná a teplota spolu s tlakem byly nekonečné. Protože zatím neexistují žádné modely systémů s takovýmito charakteristikami, speciálně žádná teorie kvantové gravitace, zůstává toto období historie vesmíru nevyřešeným fyzikálním problémem. Přibližně 10–35 sekundy od svého vzniku prošel

vesmír obdobím velmi rychlého rozpínání – říká se mu kosmická inflace. Na konci této inflace existovala většina hmoty ve vesmíru ve formě kvark-gluonového plazmatu. S pokračujícím rozpínáním (expanzí) a tím i poklesem teploty se kvarky začaly vázat do podoby dnes běžné hmoty. S další expanzí a ochlazováním se vytvořily elementární částice a jádra atomů vodíku, deuteria a helia. Dalším ochlazováním se vesmír stal průhledným pro záření. Toto záření je dosud pozorovatelné jako tzv. reliktní záření. Z původních gravitačních nehomogenit se postupně vytvořily galaxie, hvězdy a mlhoviny, které dnes ve vesmíru pozorujeme. Většina hmoty (a energie) se ovšem ukrývá v podobě nepozorovatelné temné hmoty, respektive temné energie. Dosud není jasné, zda má vesmír konečnou nebo nekonečnou velikost a objem. Nicméně veškerý pozorovatelný vesmír (zahrnující všechna místa, která nás mohla ovlivnit) má jistě konečnou velikost. Současná vzdálenost k hranici pozorovatelného vesmíru se odhaduje na 78 miliard světelných let (7,4 × 1023 km). Ve skutečnosti se jak v odborné, tak v populární literatuře slovo vesmír užívá často právě pro pozorovatelný vesmír. Nepozorovatelná část vesmíru je pro vědu z hlediska výzkumu zatím nepodstatná. Musíme si ale uvědomit, že pokud víme, že vesmír vznikl zhruba před 13,7 miliardami let, není možné dohlédnout dále než právě do vzdálenosti 13,7 miliard světelných let, jelikož světlo z větší dálky k nám ještě nestačilo doputovat.

P ROMETH H E US R IDLEY S C OTT Přihodim jeden film, kterej vlastně ještě ani neměl premiéru. Ta je stanovená na 6. 8. 2012, a jelikož mám o dva dny později narozeniny, je to pro mě určitě nejhezčí letošní dárek. Na tenhle film se neskutečně těšim, doporučuju zhlídnout trailer, kterej zaručuje husí kůži každýmu fandovi sci-fi flicků.

W W W.REDWAYMAG.CZ

téma /

CO VÍMEO SLUNCI

Většina informací o složení Slunce pochází z výzkumu spektrálních čar. Slunce není složeno homogenně, jeho chemické složení je závislé na hloubce. V jádře Slunce je vlivem jaderných reakcí větší obsah helia než na jeho povrchu. Předpokládá se, že v jádře je vodík zastoupen z 34 % a helium z 64 %. Sluneční spektrum současně ukazuje, že se ve Slunci nachází ve stopovém množství většina prvků, které jsou známé na Zemi. Složení Slunce v procentech počtu atomů prvek vodík helium kyslík uhlík podíl v % 92,1 7,8 0,061 0,030

Sluncee je hvězzda.. Stejnáá jaako miliaar dyy oss taatníích planoucíchh v našíí gaalaxii,, ale i vee všecch os t atnnícch, koolik jich ve vee sm míru je. A že jich taam je. Nuuly se pomalu u t akoovéhho číslaa needaají spočítt at. K ažddá m okollí gravvitaačnní silou z těchto gaalaxiií drr ží ve svém miliarddy sluncíí velmi podobbnýých toomu naašemuu.

dusík 0,0084

Tekuté plazma, ze kterého jsou hvězdy tvořeny, má teplotu desítek milionů stupňů Celsia a je neustále přikrmováno výbuchy z termonukleárních reakcí vystřelujících z jádra hvězdy. Takto uvolněná energie uniká daleko do prostoru rychlostí milionů kilometrů v hodině a ovlivňuje planety ve svých soustavách. Naše Slunce plane již 4 miliardy let a stejně tak dlouho ještě bude. Ke konci své životní dráhy se začne rozpínat tak, že pohltí blízké planety ve svém okolí. Včetně Země. Poté se opět zmenší a stane se z něj bílý trpaslík. To se ale stane za miliardy let. Doufejme, že

neon 0,0076

železo křemík hořčík síra 0,0037 0,0031 0,0024 0,0015

ostatní 0,0015

do té doby snad už budou potomci lidí přestěhováni do jiných světů se stejně vhodnými podmínkami pro život. Zatím k nám ale sluníčko posílá jen příjemné teplo a světlo. Svou nejbližší planetu Merkur sice zahřívá na teploty s životem neslučitelnými a stejně tak druhou v pořadí, Venuši, zato naše Země zaujala při vzniku sluneční soustavy nejvhodnější místo v „zóně života“. Je od své mateřské hvězdy vzdálena právě tak, aby ji žár nespálil na prach a voda na jejím povrchu zůstala v kapalném stavu. Nebýt ale slunečního tepla, stala by se naše krásná planeta jen jedním z ledových světů bez života, jakých je ve vesmíru bezpočet.

V ZPOURA A MOZK KŮ A BC SPEC C I ÁL 19 9 91 Pojďme ke comicsům. Dodnes si pamatuju, jak mi máma přinesla tenhle sešit v roce 1991 domů a tim mi naprosto změnila život. Jde o příběh kosmické lodi Prometheus (stejný název s předchozím filmem je shoda náhod), která se vrací po letech z dalekého vesmíru a nachází Zemi v područí civilizace robotů. Létající talíře, oběžná dráha, silová pole, měsíční základna, řídicí robot v podobě obří koule a spousta dalších libůstek.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

SLUNEČNÍ SOUSTAVA Kdybyste se vznesli nad zemskou atmosféru a letěli směrem ke Slunci, minete jen planety Venuši, věčně zahalenou v mracích, a Merkur, který je naší hvězdě nejblíže. Na druhou stranu, směrem od Slunce, se potkáte nejprve s načervenalým Marsem, pak s obrovským Jupiterem a jeho měsíci, se Saturnem, který kolem sebe přidržuje prstenec z prachu a kamení, dále proplujete kolem plynných modravých obrů Uranu a Neptunu a pak už stačí jen prokličkovat širokým Kuiperovým pásem utvořeným z kometárních jader a jste venku ze sluneční soustavy. Přivítá vás volný kosmický prostor ticha a chladu. M URIEL A A NDĚĚ LÉÉ K ÁJA SAU U D EK Nemůžu si odpustit ještě jeden kultovní český comics, který shodou okolností vyšel taktéž v roce 1991, ale vesmírný dítě Kája Saudek ho nakreslil už dávno předtím, v dobách dřevního komunismu. Je velká škoda, že ho rudoši drželi zavřenýho za železnou oponou východního bloku, protože Saudek měl nepochybně na to stát se celosvětovou hvězdou. Není všem dnům konec.

W W W.REDWAYMAG.CZ

téma /

S hvězdami, které sousedí s naším Sluncem, se setkáte až po několika letech – pokud tedy poletíte bez přestávky a rychlostí světla. Nedoporučuji vám naprogramovat si výlet ke středu Mléčné dráhy. Sice byste mohli na vlastní oči spatřit obrazy, které nám posílá Hubbleův teleskop, všechna ta nádherně barevná oblaka mlhovin či zářící hvězdokupy, ale na konci cesty by vás k sobě přitáhla černá díra velikosti tří milionů Sluncí, trůnící uprostřed naší galaxie. Ta by vás jednoduše spolkla, protože její nepředstavitelně silná gravitace nepropustí ven ani uchvácené světlo. Ke středu Mléčné dráhy je to od nás „jen pouhých“ 30 000 světelných let. Kdybyste zatoužili navštívit naši nejbližší sousední galaxii LMC (Velký Magellanův oblak), trvalo by vám to asi 170 000 světelných let. Na jiný vesmírný ostrov, Velkou galaxii v Andromedě, byste cestovali 2,5 milionu světelných let. Trochu daleko, co? Tak tohle je vesmír.

A nyní zase trochu vědeckých poznatků… Mateřským objektem naší soustavy je Slunce, ve kterém je také soustředěna téměř celá hmotnost soustavy (99.866 %). Sluneční soustava vznikla před 4,6 miliardami let z rozsáhlého plynoprachového mraku a její hranice nejsou přesně vymezeny. Obvykle jimi rozumíme okolí Slunce, v němž se pohybují nejvzdálenější členové sluneční soustavy – dlouhoperiodické komety. Planety blízké Slunci (Merkur, Venuše, Země, Mars) jsou pevné, kamenné. Vzdálené planety (Jupiter, Saturn, Uran a Neptun) jsou velké a převážně plynné. Kolem Slunce obíhá 8 planet s více než 160 měsíci, dále přes 150 tisíc planetek, několik desítek miliard

komet (známe jich jen asi 1000) a nespočetně mnoho meteoroidů. Samostatnou skupinou jsou tzv. trpasličí planety. Planety rozdělujeme podle vzdálenosti od Slunce na planety vnitřní (Merkur, Venuše, Země, Mars) a planety vnější (Jupiter, Saturn, Uran a Neptun). Planety vnitřní jsou zároveň planetami zemského typu a planetám vnějším říkáme (podle jejich velikosti) planety obří.

Kuiperův pás Zvláštní oblastí ve sluneční soustavě je Kuiperův pás, který se nachází za dráhou Neptuna ve vzdálenosti 30 až 50 AU (1 AU ≈ 150 milionů km). Předpokládá se, že je složen z několika desítek tisíc těles větších než 100 km a přibližně jedné miliardy objektů větších než 1 km. Obsahuje tak absolutně nejvíc těles sluneční soustavy. Pojmenován je po Gerardu Kuiperovi, který v roce 1951 navrhl teorii o původu některých komet v bližší oblasti než Oortův oblak.

Heliopauza Heliopauza je oblast (rozhraní), kde přestává působit sluneční vítr. Ten podle současných poznatků vane neztenčenou intenzitou asi do vzdálenosti 95 AU, potom se ve větší míře střetává s mezihvězdným médiem, což ho zpomalí a promění v chuchvalce, které vypadají a chovají se spíše jako ohony komet. Tyto chuchvalce mohou zasahovat do vzdálenosti dalších přibližně 40 AU za předpokladu, že sluneční vítr vane proti směru proudění mezihvězdného média. V opačném směru to může být i několikrát více. O heliopauze toho ještě moc nevíme, její prozkoumání má v popisu práce vesmírná sonda Voyager 2, které se 30. srpna 2007 skutečně podařilo oblastí projít a odeslat na Zem data o rychlosti, hustotě a teplotě slunečního větru. Sympatický Voyager 2 je stále na cestě, letos se ale nejspíš stane neovladatelným a pravděpodobně též dojde ke ztrátě rádiového spojení se Zemí. Vysílaný signál bude už natolik slabý, že ho nebudeme moci zachytit.

Oortův oblak Oortův oblak tvoří kolem sluneční soustavy něco jako kulovitý obal. Nachází se daleko za Kuiperovým pásem, přibližně 50 000 až 100 000 AU od Slunce. Jde o pozůstatek prapůvodní planetární mlhoviny, ze které naše sluneční soustava vznikla. Skládá se z bilionů komet, z nichž některé (pravděpodobně vlivem gravitace jiných těles) změnily během uplynulých miliard let svou dráhu směrem k Slunci. Oortův oblak nese svůj název po dánském astronomovi Janu Oortovi, který hypotézu o jeho existenci poprvé zveřejnil v roce 1950. Důkaz, že Oortův oblak se „tam někde“ skutečně nachází, zatím chybí, nicméně většina astronomů to považuje za reálné.

Hranice sluneční soustavy Není známo, že by se v oblasti za Oortovým oblakem nacházela další tělesa patřící do sluneční soustavy. To však neznamená, že zde nemohou být, protože gravitační působení Slunce sahá až do vzdálenosti asi dvou světelných let (125 000 AU), což je více než odhadovaný průměr Oortova oblaku.

P INK FLO OY D D ARK SID D E OF T HEE MO O ON N Jedna ze zásadních desek 20. století. Pink Floyd mě naučil poslouchat táta a mám pocit, že pro mě už navždy zůstanou kapelou číslo jedna. Dark Side of the Moon je veskrze kosmická deska, podobně jako Pink Floyd jsou skutečný vesmírní šamani. Povinnost pro každýho, kdo o sobě tvrdí, že se zajímá o hudbu.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Skk alnatý a poodobnně jakko nááš Měssícc krááteryy posetýý Merkkur má dvvě „nejj“: Je nejmeenší plannetouu sluneční sooustt avyy a naccházíí se z nich neejblíž k Slunnci. Něktt eří vědcci se dom mnívvají, že v pr ůběěhu něěkolikaa set milionnů lett by nás mohl zceela opuss tit – jaakoo příččinuu uvvádějí rezonanci s táčeení perihhellia Merr kuru s e stááčením m perr iheelia Juupiteruu, kteráá by jej doo slovva vyy mršš tila za hraanice slunečční sooustavv y. Atmosféra na Merkuru je řídká, tvořená hlavně kyslíkem (42 %), sodíkem (29 %), vodíkem (22 %) a heliem (6 %). Teplota povrchu po západu Slunce velmi rychle klesá až na -180°C, přes den vystupuje na 430°C. Protože se Merkur na své oběžné dráze nachází Slunci blíž než Země, na nebi se od Slunce nikdy příliš nevzdaluje. Jeho magnetické pole a magnetosféru detekovala již v roce 1974 americká sonda Mariner 10, podrobnější průzkum pak provedl Messenger. Merkur se otočí kolem vlastní osy jednou za 59 našich dní. Jeho doba oběhu kolem Slunce trvá 88 dní. Tento poměr způsobuje, že od jednoho svítání ke druhému uplynou dva Merkurovy roky (176 našich dní). Dráha Merkuru kolem Slunce je protáhlá elipsa, jejíž stáčení činí 5600˝ za století. Za podstatnou část stáčení jsou zodpovědné newtonovské poruchy od ostatních planet, 43˝ za jedno století je pak způsobeno zakřivením časoprostoru v okolí Slunce. Tento jev byl předpovězen na základě Einsteinovy teorie obecné relativity v roce 1916.

Veenuše je druuhou planee tou od Sluunce a jejíí drááha ležíí neejblížže k Z emi, které se doocelaa poddobáá s voou veelikoo stt í a hm mott noo s tí. V še oss tatní už je ale zcela nepoozem mskké.. Například hustá oblaka obsahující kyselinu sírovou vytvářejí tak silný skleníkový efekt, že teplota na některých místech planety dosahuje 500°C. Venuše krouží kolem Slunce takřka po kruhové dráze ve vzdálenosti 108 milionů km s periodou 225 dní. Otočení kolem vlastní osy trvá 243 pozemských dní. To znamená, že na Venuši Slunce vychází a zapadá jen dvakrát za oběh Slunce. Jedovatá oblaka nad Venuší dobře odrážejí sluneční svit, a proto je tato planeta po Slunci a Měsíci nejjasnějším tělesem na obloze. Někdy můžeme Venuši spatřit na západní obloze jako první objekt noční oblohy po západu Slunce – proto jí lidé říkají večernice. O tři měsíce později je na východní obloze stejná planeta viditelná jako poslední svítící objekt noci – jitřenka. Povrch této „sestry“ Země byl naším očím dlouho skrytý, jeho pozorování umožnily teprve moderní kosmické sondy. V devadesátých letech byl na oběžnou dráhu Venuše vypuštěn slavný Magellan, který radarem zmapoval detaily povrchu a objevil obrovské krátery způsobené dopadem meteoritů. Podmínky na Venuši jsou tedy z pohledu člověka dosti nepříznivé: 95krát vyšší tlak než na Zemi, deště kyseliny sírové a průměrná teplota 464°C. Sluneční záření proniká hustou atmosférou a ohřívá povrch planety, tepelné záření z něj však zpět do vesmíru neunikne, protože atmosféra s velkým podílem CO2 jej tam nepropustí. Přesto by ve vyšších vrstvách atmosféry mohly přežívat nízké formy organismů (bakterie). Na Venuši je mnoho sopek, některé až 3 km vysoké a 500 km široké. Ty se stejně jako krátery a ztuhlé potoky lávy po miliony let téměř vůbec nezměnily – natolik je zdejší počasí stabilní. Na Venuši nejsou bouřky, změny teplot, led, ani nic, co by způsobovalo zvětrávání. Venuše nemá na rozdíl od jiných planet magnetické pole, sluneční vítr je však odkláněn ionizovanou atmosférou.

D AVID BO O W IE Z IGGY STTA RDUS ST O týhle desce jsem věděl dlouho předtím, než jsem ji vůbec poprvé slyšel. Ale hned jsem miloval už ten název, to jeho alter ego – Ziggy Stardust. To zní tak dobře, že nemám slov. Díky tomu jsem měl na tohle LP nereálný nároky a měl jsem pocit, že až to uslyšim, posunu se rovnou do stavu nějaký nepopsatelný hudební nirvany. To se samozřejmě nestalo a desku jsem prokoukl až na několikátej poslech. O to ji mám dneska radši a skutečně se jedná asi o nejlepší Bowieho desku.

W W W.REDWAYMAG.CZ

téma /

Poo více než stt o let je Mars spojoovánn s mimoozeemským živvotem m, ktt erý dookoncee ani s dnešníími pozz naatkyy nem mů žemee naa 10 00% pootvrditt či vyvv rátit.. I kddyž jee ruddá planee ta bezzespooru t ouu neejsledoovanějjší z c elé slunee ční sooustavv y, stálee si uchováává s vá taajemství. Mars byl přínosem pro lidské poznání už v dobách Johannese Keplera, který na základě jeho pozorování stanovil tři zákony o pohybu planet. Mars je v pořadí čtvrtým tělesem sluneční soustavy, druhým nejmenším po Merkuru. Na rozdíl od Země má dva měsíce nepravidelného tvaru nazvané Phobos a Deimos, ale den (říká se mu Sol) zde trvá přibližně tolik jako náš. Tlak na povrchu Marsu je 100 až 150krát nižší než na Zemi, průměrná teplota -56°C, charakteristické jsou velké teplotní rozdíly mezi dnem a nocí. Na rovníku je běžně od -90 do -10°C, nad nulu se teplota dostane jen výjimečně, i když na povrchových vrstvách půdy už bylo naměřeno až +30°C. Ani přes tento občasně příznivý stav však nemůže na povrchu existovat kapalná voda, protože by se vlivem nízkého tlaku začala okamžitě vypařovat. Z pozorování je sice téměř jisté, že v minulosti se na Marsu vyskytovala, v současnosti zde ale najdeme jen led nebo páru. V roce 1996 byl zkoumán meteorit z Marsu, který dopadl do Antarktidy. Po jistou dobu se zdálo, že v něm jsou primitivní stopy života z období před 3,8 miliardami let, podrobnější průzkum ovšem ukázal, že to byla falešná naděje. Kolonizace Marsu je nicméně stále cílem mnoha seriózních studií. Povrchové podmínky a snadná dostupnost vody z něj dělají jednu z nejlépe obyvatelných planet sluneční soustavy. Proto bude pravděpodobně dalším cílem lidské expanze. Podle nejnovějších záměrů by se měl člověk na Mars vypravit kolem roku 2030 a od této doby zde začít budovat stálou základnu.

Neejvětší a nejjhmott nějšší plaanetaa Sluunečční s ouus tavy má plynokaapalný charaakter a chem micckéé slooženíí podobbné Sluunci. Odd hvězzd se Jupiteer lišíí pouu ze malou hm motnnoss t í, ktt eráá nee staččí k v ytvořř ení poodmínnek pro reeakcc e prr obíhhajíccí ve hvězdácch. I přess to see se svv ými mnohaa měsíci podoobá jakéé si slunne čníí soustaavě v malém m. Jupiter je první z tzv. obřích planet. Rychlá rotace Jupiteru (s periodou 10 hodin) způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik pestře zbarvených pásů. Charakteristickým útvarem Jupiterovy atmosféry je velká červená skvrna, větší než naše planeta. Vnitřní část planety tvoří oceán kapalného vodíku. Jeho hlubší část má díky velkému tlaku odtrhány elektrony z atomárních obalů a vykazuje kovové vlastnosti (tzv. kovový vodík). Vnější část oceánu je tvořena stlačeným molekulárním vodíkem a tvoří vlastní povrch planety. Hranice mezi kovovým a molekulárním oceánem je v hloubce 17 000 km pod horní vrstvou mraků. Atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je -160°C, o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi a ještě kousek hlouběji je teplota na bodu varu vody. Proudy tekoucí v nitru (v kovovém vodíku) vytvářejí kolem Jupiteru silné magnetické pole. Toto pole je odpovědné za pozorované polární záře způsobené Birkelandovými proudy tekoucími podél magnetických silokřivek. Kolem Jupiteru krouží 65 měsíců, z nichž čtyři největší objevil již Galileo Galilei. Ganymede je největším Jupiterovým měsícem. Jeho jádro z tvrdých hornin pokrývá tlustá vrstva ledu. O něco menší Callisto je silně pokrytý krátery. Nejsvětlejším Jupiterovým satelitem je Europa, jejíž 100 km tlustý ledový obal dobře odráží sluneční svit. Velmi nápadné černočervenožluté zbarvení má měsíc Io. Toto zbarvení způsobuje síra vyvrhovaná z nitra sopek 200 km do výšky. V letech 1999–2003 bylo objeveno několik desítek nových měsíců 3,6metrovým dalekohledem na Havajských ostrovech. Jedná se o přibližně kilometrová skaliska.

D EATH STTA R Star Wars není jenom film, respektive několik filmů a mnoho dílů seriálu. Jedná se o naprosto kultovní fenomén a já jsem od dětství jeden z fanatických stoupenců tohohle světa George Lucase. Můj názor mimo jiné je, že Hvězda smrti je nejdrzejší a nejvelkolepější architektonická utopie 20. století. Jasně, máme tu japonský Metabolisty nebo anglický Archigram, ale tohle je naprosto jinej level. Umělá planeta – město – bitevní stanice. To vše s překrásným designem. Moje velká láska.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Saaturn je v poořadí š estou planee toou od Sluncee a drr uhoou nejvěě tšíí pllanetou slunneční souss tavyy. Je chharr aktt eristicck ý svv ým doobře viditelnýý m prss tencem. Satuurn jee od Sluunce dee s etkk rát dáál nežž Zeemě a jeho t eplott a je prott o veelm mi nízká (-1 150 0°C).. Průůměrnáá huustota planee ty je nejnnižší z cellé sluunečční s ouus tavv y, dokkoncee nižšíí nee ž hustota vody. Saturn paatří k obřř ím plannett ám a jakko v šichhni obbři má dobřee vyvinutoou magnee too sfféruu.

Saturn oběhne Slunce za 30 pozemských let, ale kolem vlastní osy se otočí za pouhých 10 hodin. Tato rychlá diferenciální rotace způsobuje obdobně jako na Jupiteru vznik pásů. V atmosféře jsou někdy pozorovány velké žluté či bílé skvrny (Velká bílá skvrna v roce 1990). Atmosféra je tvořena převážně vodíkem a heliem s oblaky čpavku. V nitru je snad malé jádro z křemičitanů železa obklopené kovovým vodíkem. Vítr v atmosféře dosahuje rychlosti až 1800 km/h. Ve srovnání s Jupiterem má slabší magnetické pole a 35× menší dipólový moment, který je ale i tak 575× větší než u Země (dipólový moment je veličina popisující nesymetrické rozdělení elektrického náboje, např. v molekule nebo malé skupině atomů). Saturn má velmi bohatou soustavu měsíců, na počátku roku 2010 jich bylo 61, přičemž některá z těchto těles nemají dosud jména. Osm nejmenších má zcela nepravidelný tvar. Měsíc Phoebe obíhá planetu v opačném směru (retrográdně) a je pravděpodobně zachyceným asteroidem. Měsíc Titan je největší – s průměrem 5150 km je větší než Merkur. Má hustou atmosféru, v níž převažuje dusík s trochou metanu. Tlak atmosféry na povrchu je 1,5 atm (má tedy atmosféru hustší než Země), průměrná teplota je -180°C. Ani tyto hodnoty nevylučují možnost primitivních forem života... V roce 2005 na Titanu přistálo pouzdro Huygens, na měsíci Enceladus nedávno probíhala (nebo možná ještě probíhá) tektonická činnost, o čemž svědčí světlé zabarvení povrchu s různými kaňony a průrvami. Na měsíci Mimas je obrovský kráter způsobený dopadem cizího tělesa, které bylo tak obrovské, že měsíc málem roztrhlo. Měsíc Hyperion se na své dráze namísto rotace jen chaoticky převaluje, což je způsobeno gravitační vazbou s Titanem. Třináct měsíců bylo objeveno přímo ze Země dalekohledy umístěnými na hoře Mauna Kea na Havajských ostrovech.

S PUTNIK K V dějinách lidstva určitě přelomovej moment. V roce 1957 se začala psát díky ruský družici Sputnik 1 kosmická historie lidstva a jednoho dne to bude možná podobně zajímavý datum jako rok 0 ve spojení s Kristem. Běžnej dotaz bude „Před Sputnikem, nebo po Sputniku?“ He he.

W W W.REDWAYMAG.CZ

téma /

See dmá planett a sluunečnní sooustaavy má prům měrnnou hvěě zdnnou veelikostt 5,5 magnitt udyy, a jee tuddížž naa hranicci v idditelnoss ti pouhhým m okkem. V roce 1781 ji obbjeviil Willliaam Herschhell. Plannetaa má modrozeelený nádecch a poddobně jakko ostatt ní obří planett y ji obbklopuuje souustavaa prss tenců a roozss áhlý syss téém krr oužž ícícch měsíců.. Uran je další z plynných obrů s velmi nízkou (-220°C = 53 K) teplotou. Kromě vodíku a helia obsahuje jeho atmosféra také metan způsobující charakteristické namodralé zabarvení. Ve středu Uranu je pravděpodobně malé jádro z hornin a železa. Rotační osa Uranu je vzhledem k rovině oběhu stočená na bok (98°), patrně díky střetu s jinou velkou planetou při vzniku sluneční soustavy. Sama rotace je diferenciální s periodou 16 až 17 hodin. Rychlost větrů v atmosféře dosahuje až 600 km/h. Planeta má 11 málo patrných mladých prstenců, objevených při zákrytu jedné hvězdy Uranem v roce 1977. Uran má 5 větších a 22 drobných měsíců o velikosti do 150 km. Deset menších měsíců bylo objeveno sondou Voyager v roce 1986, měsíce Kaliban a Sycorax až v roce 1998 a další v letech 1999, 2001 a 2003. Jeden z větších měsíců, Miranda, vypadá jako by byl složen ze tří nebo čtyř obrovských kusů. Je možné, že v dobách dávno minulých byl měsíc rozlomen dopadem jiného tělesa a později se opět spojil. Rýhy a kaňony na povrchu Mirandy dosahují hloubky až 20 km, typické jsou terasovité vrstvy a střídání geologicky mladších a starších oblastí. Nejjasnější z Uranových měsíců je Ariel, který má pravděpodobně i nejmladší povrch. Umbriel a Oberon jsou naopak tmavé a v minulosti byly na rozdíl od dalšího měsíce Titania málo geologicky aktivní. Měsíce ve vnějších oblastech obíhají planetu retrográdně, možná jde o zachycené planetky.

Neeptun je possledníí z obbříchh planee t, osm má planee ta v poořaadí odd Slunce. Poodobnně jako ostatní obbři má prsteencee, roozss áhlou sooustavv u měssíců, v ýrazz nouu magg nett osfééru a pásovv itouu s t ruktt uruu att mosfééry s obřímii víryy – skk vrnaami. Planetuu objeviil v r occ e 18 8 46 6 J. Galle,, param metryy její dráhhy všš akk u ž dřř ív sppočetli nezz ávv isle naa soběě U. L‘vverrier a J.. C. Adam ms. V ychházeli př itom m z pooruch traajektoorie Uranu a J. Galle pak zjistt il, že plaanett a s e opraavdu naacházíí v blízkosti jimi předdpovvězzenné polohhy.. Podrobný průzkum Neptunu provedla až sonda Voyager 2 při průletu kolem v roce 1989. Vlivem velké excentricity (výstřednosti) dráhy Pluta se Neptun může dočasně ocitnout dál od Slunce než Pluto. V dobách, kdy se ještě Pluto počítalo za planetu, tak docházelo k tomu, že se Neptun občas dostával až na devátou pozici v pořadí planet podle vzdálenosti. Neptun je téměř stejně velký jako Uran, a přestože je mnohem dál od Slunce, je jeho teplota o něco vyšší (-213°C). V nitru má vlastní zdroj energie, podobně jako Jupiter a Saturn. Průměrná hvězdná velikost je 7,8 magnitudy, což znamená, že tato planeta již není pozorovatelná pouhým okem. Neptun má čtyři tenké prstence a 13 měsíců, z nichž Triton a Nereida byly známé už před příletem Voyageru. Triton je největším měsícem, je přibližně tak velký jako náš Měsíc a má velmi řídkou dusíkovou atmosféru. Krouží kolem Neptunu v opačném směru a pravděpodobně jím byl zachycen až dodatečně. Třetinu Tritonu tvoří led s hustotou jen 2 g/cm3. Sonda Voyager zde naměřila teplotu pouze 38 K, zjistila nedávnou tektonickou činnost a nalezla polární čepičku. Na Tritonu jsou také činné gejzíry kapalného dusíku a prachu. Měsíc Nereida má mimořádně excentrickou dráhu a i v tomto případě se asi jedná o dodatečně zachycené těleso. Ostatní měsíce jsou malá tělesa soustředěná v rovině rovníku.

H UBBLE T E LESC C OPE Další božskej stroj, kterej odvedl na orbitu Země naprosto přelomovou práci, je Hubble Telescope. Kdo z vás viděl jeho fotky extrémně vzdálených galaxií a mlhovin, ví, o jaký nádheře tu mluvim. Opravdu neuvěřitelnej zážitek pro mě byl dokument Hubble Telescope 3D v IMAXU. Lidi jsou vesmírný opice, který dosáhli a pravděpodobně ještě dosáhnou dalších zajímavých výsledků v reflektování svýho vývoje a pozice ve vesmíru. Magie.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Naaše gaalaxie,, kteroou vidímee za jasnných noccí jakko s větt lejjší páás naa oblozze a říí kámee jí Mléčnná drr áhha, nevzniklaa najee dnouu. Práávě naaopak – pořř ád see vyvíjí a od s véé půvoodní poodobyy se výý z nam mněě lišší. Nejss tarší hvězddy v našíí galaa xii jsou staré miliaardyy lee t a dalšíí vzz nikají právěě ve chhvíli,, kdyy čtett e teento článnek. Naše nejjbližšší hvvězda, Sluncc e, sppadá do skupiny s tředdně starr ýchh hvvězdd, kteeré vzz nikly poté, c o se původníí relaativv ně ceelistvv ý disk galaa xiee začč al roozpadaat na jee dnott livá spirální raameena. Touu dobouu užž ovv š em m exx istovaala cellá genneracc e sluncíí zrozzenýých v nejjrannějššíchh dobbách exx istencc e Mléé čné dráhy – generaacee hvěě zd d vakk rátt staarššícch než naaše Sluunce, kteréé s veelkouu praavdděppodobnoss tíí rovv něžž obbíhajjí pllanety všechh druhhů. A nakonnec ješš tě něě co chytrr ého…

Co jsou galaxie?

Pod pojmem galaxie rozumíme hvězdnou soustavu složenou z hvězd, mlhovin, hvězdokup, mezihvězdné hmoty a tmavé hmoty. Slovo galaxie je odvozeno z řeckého názvu naší vlastní galaxie, Mléčné dráhy – Kyklos galaktikos. Hvězdy se téměř vždy nacházejí ve skupinách nazývaných galaxie společně s plyny, mezihvězdným prachem a temnou hmotou. Galaxie drží pospolu působení gravitačních sil a jednotlivé komponenty obíhají kolem společného středu. Existují důkazy, že ve středu některých (nebo dokonce většiny) galaxií se nacházejí černé díry. To, že galaxie jsou něco jiného než jen mlhavé obláčky na obloze (galaxie byly dříve označovány

jako mlhoviny), objasnil teprve ve dvacátých letech minulého století americký astronom Edwin Powell Hubble. Za pomoci dalekohledu na Mount Wilsonu v Kalifornii rozlišil vnější části některých spirálních mlhovin jako množiny samostatných hvězd a též odhadl vzdálenost mlhovin; byly už příliš daleko na to, aby byly součástí Mléčné dráhy. V roce 1925 pak zavedl tzv. Hubbleovu klasifikaci galaxií, která rozděluje galaxie podle jejich tvaru na eliptické, čočkové, spirální, spirální s příčkou a nepravidelné.

Kupy galaxií Jen přibližně 5% dosud prozkoumaných galaxií existuje osamoceně. Většina galaxií je gravitačně vázána s množstvím jiných galaxií. Struktury, které obsahují do padesáti galaxií, se nazývají chudé kupy galaxií. Větší struktury, obsahující tisíce galaxií natlačených do oblasti několika megaparseků, se nazývají bohaté kupy galaxií. Naše Mléčná dráha není součástí žádné kupy galaxií. Patří do menšího útvaru zvaného Místní skupina galaxií. Nejbližší hustou kupou galaxií je Kupa galaxií v Panně, která je od nás vzdálena 45 milionů světelných let. Obsahuje asi 100 velkých galaxií, některé odhady mluví dokonce o počtu přesahujícím 2000 galaxií. Vesmír je prostě velký...

H VĚZDNÝÝ N EBEE Svoji sekvenci uzavíram podobně, jako jsem ji otevřel. Vzpomínam moc rád na dětství, kdy jsem s tátou spal v létě pod širákem a nad náma se pomalu točilo hvězdný nebe. On mi vysvětloval základní fakta o vzdálených hvězdách, rychlosti světla, světelných letech, prastarosti obrazu, na kterej jsme zírali, a tak dál. Jsem moc rád, že mě rodiče místo k náboženským dogmatům vedli k poznávání možná ještě mnohem víc kouzelných poznatků o nás, o vesmíru. Vidíme se v mym studiu na Měsíci, čau.

W W W.REDWAYMAG.CZ

smart box /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV

Na ten trip z dubna 1991 Richard Woolcott a Tucker Hall nikdy nezapomenou. Tuckera zrovna vyhodili z práce, takže skočil do auta, vyzvedl Richarda a vyrazili na kalifornsko-nevadskou hranici k jezeru Tahoe, kde bydleli jejich kámoši Nathan Fletcher a Mark Gabriel. V pohoří Sierra Nevada právě napadly vysoké závěje prašanu, ve kterých se ti čtyři proháněli na snowboardech jako zběsilí. Po čtyřech dnech si Richard vzpomněl, že jeho z práce ještě nevyhodili. Zavolal, že uvízl v Nevadě, kde je sněhová kalamita, a každý

druhý den se pak hlásil s informací, že připadlo dalších třicet čísel. Po dvou týdnech ho výmluvy přestaly bavit a rovnou svému šéfovi oznámil,

že končí. Jak se tak s Tuckerem váleli ve sněhu, napadlo je, že by spolu mohli založit oděvní firmu pro lidi, co mají rádi muziku, film, umění, ale hlavně skateboarding, snowboarding a surf. Když se vrátili domů, Richard si od táty půjčil 5000 dolarů a od té chvíle se začala psát historie značky Volcom. Richard a Tucker vymysleli název a logo s kamenem, jehož černobílé provedení symbolizuje protiklad perfektního zpracování a punkové nálady, které jsou pro Volcom od počátku typické. Volcom se zrodil na počátku devadesátých let, která v mnohém připomínala slavná šedesátá – big hair metal a unavený osmdesátkový pop smetla vlna politicky angažovaného grunge. Cobain s nemytými vlasy a v děravém svetru se stal idolem všech, kdo v hudbě hledali nový mravní étos. Témat k řešení bylo dost, Spojenými státy zmítala hospodářská recese, v LA docházelo k pouličním nepokojům a válka v Perském zálivu byla na spadnutí. Připočtěte k tomu podezíravý postoj

veřejnosti ke skejťákům, surfařům a snowboardistům a hned pochopíte, proč kluci k logu připsali motto Youth Against Establishment. Volcom je dnes firma s rozsáhlou produkcí (oblečení, doplňky, hudební label, skate a snb závody apod.) a obrovským ústředím v kalifornském Costa Mesa. Je na tom tak dobře, že koupit značku brýlí EVE za 25 a čtvrt milionu dolarů nepředstavuje žádný problém stejně jako vyvolat drahou soudní tahanici o logo, které si bez dovolení vypůjčil Jay-Z. Začínalo se však ve dvou lidech s ředitelstvím v Richardově ložnici a prodejem řízeným z Tuckerova pokoje v Huntingtonu. První rok zakončili ziskem 2600 dolarů, což byl – s přihlédnutím k tomu, že většinu času objížděli kámoše a proháněli se na prknech – sukces. Licenci na výhradní zastoupení značky Volcom v České republice má firma Mystic Skates, která se v roce 1994 stala jejím prvním dovozcem v Evropě.

smart box /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: PROFIMEDIA.CZ

Kolik je na světě Akta X všedního dne krve? Zeptejte se fyzikáře... Kdo žere vosy? Existuje v přírodě někdo, kdo se přiživuje na tomto nesympatickém hmyzu? Jsou to jen „pitomí ptáci“? Tady je seznam: několik druhů vážek, brouků a můr, pak ropuchy, ptáci (ne nutně pitomí), skunkové, medvědi, jezevci, netopýři, lasičky, rosomáci, krysy, myši, lidé (vosí larvy smažené na másle se běžně konzumují v Asii) a vosy. Ano, vosy jsou kanibalové. Například vosa společenská (Vespula maculata) zabíjí a požírá jedince menšího druhu Vespula utahensis.

Hele, tohle je fakt záhada, kterou nám neuměl vysvětlit ani machr na teorii strun. Problém smetl ze stolu, že „neexistuje“. Tak s tím jsme se samozřejmě nespokojili a udělali pokus: Do mírně namraženého mrazáku (asi 0,5 cm ledu) jsme postavili dvě stejné umělohmotné odlivky se stejným množstvím vody. Rozdíl byl v tom, že jedna voda byla studená, druhá vařicí. A hádejte, která zmrzla dřív! Vařicí... Proč? To snad nikdo neví. Pohádali se kvůli tomu dokonce i v redakci časopisu New Scientist.

Tři vtipy o matematicích

Víte, proč nosí matfyzáci kostkované košile? Aby snadno našli souřadnice, kde je svědí záda. Geograf, fyzik a matematik jsou na výletě ve Vysokých Tatrách. Na hřebenu skal spatří kamzíka. Geograf vykřikne: „V Tatrách žijí hnědí kamzíci, říkal jsem vám to!“ – „Pane kolego,“ opravuje jej fyzik, „můžeme pouze konstatovat, že v Tatrách žije alespoň jeden hnědý kamzík.“ A matematik dále nesouhlasně vrtí hlavou: „Je pouze zřejmé, že v Tatrách existuje alespoň jeden kamzík, který je alespoň z jedné strany hnědý.“ Kolik klasických geometrů je potřeba k vyměnění žárovky? Žádný. Nelze to udělat kružítkem a pravítkem. :-)

W W W.REDWAYMAG.CZ

Jak dlouhé může být brčko, aby se s ním ještě dala pít kola? Profesor Keith Sheratt ze střední školy v britském Nottinghamu neodbyl svoje studenty obvyklým „neotravujte“, ale vyzkoušel to s nimi: „Patnáctiletí žáci dokázali sát nápoj pomocí dlouhé trubičky do výšky dvou metrů. Sáním, ucpáním otvoru jazykem, nadechnutím a dalším sáním pak dosáhli až čtyř metrů. Větší výšky nedosáhli, protože další možností už bylo jen stát na štaflích a na schodišti, což u třicetičlenné třídy není zrovna dobrý nápad. Navíc si myslím, že tato výška se blíží maximu. Překonávat sáním stoupající vnější tlak by totiž už bylo na hranici sil a zároveň by se objevil problém s vnitřním tlakem v plicích. Ten totiž může v okamžiku, kdy jsou ústa otevřená a vzduch vydechnut do vakua v brčku, prudce poklesnout. Zkrátka se mi zdálo, že je rozumné s tím přestat...“

Jak to, že se mohou srazit galaxie? Vědci říkají, že všechna hmota ve vesmíru vznikla při Velkém třesku a že vesmír se od té doby pořád rozpíná. Tak jak je možné, že se mohou srazit dvě galaxie? Vesmír jako celek se skutečně rozpíná, ale gravitace zajišťuje, že ne všechna hmota se od sebe vzdaluje. Vezměte si třeba Zemi obíhající kolem Slunce. Polovinu doby putujeme pryč od středu vesmíru (ať už je to cokoliv a nachází se to kdekoliv) a druhou se zase vracíme zpátky. Momentálně se směrem k nám pohybuje galaxie v Andromedě...

Samozřejmě jsem to nespočítala já, ale matematický génius Adrián Paenza, můj hrdina. Já v matice byla vždycky jenom dobrá, ale kdyby mě učil on, mohlo to dopadnout líp.

Hned na začátku předesílám, že Adrián udělal odhad, ne přesný výpočet. Uvažoval takhle: V těle dospělé osoby může kolovat maximálně pět litrů krve. U většiny lidí to bude spíš míň a u dětí ještě míň, ale nikdo nemá krve víc než pět litrů. Takže to vzal jako výchozí fakt. Na světě je 6 celých miliard lidí. Tu sedmou, načatou, nepočítal. Šest miliard lidí po pěti litrech na osobu dělá 30 miliard litrů krve na světě. Zápis: 30 000 000 000 = 30 . 109 litrů krve Nebo: Každých 10³ litrů = 1 000 litrů = 1 m³ (*) Aby zjistil, kolik množství krve vychází na metry krychlové, musí vše převést podle (*): {30 . 10 9} / {10³ litrů} = x . m³ Kde x zastupuje to, co chce Adrián vědět, čili neznámou. Potom: x = 30 . 10 6 = 30 000 000 Výsledek je, že na světě je 30 miliónů metrů krychlových krve. A Adrián chce, abychom měli lepší představu o tom, kolik to vlastně je. Takže vymyslel, že by všechnu tu krev chtěl nalít do krychle. Jak velká by taková krychle musela být? K tomu musel získat třetí odmocninu čísla x: ³√(x) = [(³√30) .10²] ≈ [(3,1) . 10²] (Protože třetí odmocnina ze 30 se rovná přibližně 3,1.) Pokud bychom tedy vyrobili krychli o délce jedné strany 310 metrů, vešla by se do ní veškerá lidská krev. To se nezdá být tak moc, co? Adrián je z Argentiny, kde se na jihozápadě rozléhá jezero Nahuel Huapi. Jeho povrch měří asi 500 km². Jak vysoko by se zvedla jeho hladina, kdybychom do ní vylili všechnu krev z krychle? Aby to Adrián mohl odhadnout, představil si jezero ve tvaru krabice od bot. Spočítat její objem (vynásobit povrch dna výškou krabice) pro něj byla samozřejmě hračka. Dno měří 500 km². My do jezera chceme vylít 30 miliónů m³ lidské krve. O kolik se zvedne hladina? Adrián tuto hodnotu nazval h. A když vše zapsal do elegantních rovnic, vypadalo to takhle: 500 km² . h = 30 . 10 6 m³ 500 . 10 na šestou m² . h = 30 . 10 6 m³ (**) (Přičemž použil vzorec, podle kterého 1 km² = 10 na šestou m²) Když Adrián vyjmul z rovnice (**) h, zjistil, že: h = (30 . 10 6 m³) / 500 . 10 6 m² = (3/50) m = 0, 06 m = 6 cm To znamená, že kdybychom do jezera Nahuel Huapi nalili všechnu lidskou krev, co jí na světě asi tak přibližně je, hladina by stoupla o 6 centimetrů. PONAUČENÍ: Buď to Adrián blbě spočítal, nebo je na světě strašně málo krve, anebo strašně, ale strašně moc vody.

smart box /

TEXT: M. OVERSTREET A FILIP SAJLER FOTO: MIMIBAZAR.CZ, PROFIMEDIA.CZ, ARCHIV

Když na lodi došly brambory, došel i jediný zdroj vitamínu C. Námořníci dostali kurděje a bylo vymalováno.

Nech hcem me nijjak přiostt řova at už t ak o strý ý gen nerač č ní ko onf lii kt, a le ř ekn něme e si to o na rovin nu – doku ud se neod d stěh hujete e z domova, jste ru u kojm mí r odič č ů. V mnoha věcech nemátte n a vý ýběrr, nik k do s e váss pro o stě neptá á. Napřř íkla ad mu u síte e jíst,, co vám d ají.

Jídlo pro rukojmí z mimibazar.cz: Br. kaše z prášku a k tomu vepřové kůže pomleté se sójou a éčky. Nesmíme zapomenout na zeleninovou oblohu – mrtvou nakládačku.

Obézní děti jsou oběti svých rodičů. Obézní teenageři začínají s kouřením, pitím alkoholu, drogami a sexem dřív než jejich vrstevníci. Nadváha znamená mindrák a cigareta, alkohol, drogy nebo sex snahu o jeho vyrovnání.

Zachraňte se. Naučte se vařit. Umět vařit je stejně sexy jako hrát na kytaru. Zvládnout přípravu tří čtyř jednoduchých jídel z čerstvých surovin by mělo být součástí vašeho základního vzdělání. Oblíkněte si svoje nejoblíbenější tričko. Pusťte si svoji nejoblíbenější muziku. Udělejte si velkou sklenici oblíbeného pití. Umyjte si ruce a jdeme na to!

Jemná bramborová polévka s pečeným lososem (6 porcí)

Zapečené brambory na způsob musaky (4–6 porcí)

700 g ve slupce vařených a oloupaných brambor 100 g cibule hrst petrželky plocholisté snítka tymiánu špetka šafránu 100 g másla 600 ml zeleninového vývaru 400 ml smetany na šlehání 200 g lososa (čerstvý ﬁlet) 1 citrón 30 g lososového kaviáru panenský olivový olej, čerstvě mletý pepř, sůl Oloupané brambory nakrájíme na kostičky. Přepuštěné máslo rozpálíme, přidáme brambory, jemně nasekanou cibuli a orestujeme dozlatova. Zalijeme vývarem a přivedeme k varu, přidáme šafrán, sůl, pepř a vaříme asi 5 minut. Polévku rozmixujeme, přidáme polovinu smetany a buď svaříme nebo naředíme. Polévka má mít krémovou konzistenci. Podle libosti ji můžeme dochutit citrónem. Lososa nakrájíme na malá ﬁlátka, osolíme, opepříme, pokapeme citrónem a opečeme na olivovém oleji pouze na straně s kůží. Bylinky nasekáme najemno a spolu s dobře vychlazenou šlehačkou vyšleháme. Polévku nalijeme do talíře, na střed naskládáme kousky pečeného lososa a zakápneme bylinkovou smetanou.

Musaka je typický balkánský pokrm. Hojné množství zeleniny propečené společně s masem je vynikající. 1000 g vařených brambor ve slupce 2 středně velké cibule 800 g rajčat několik stroužků česneku 400 g mletého hovězího masa 200 g mletého vepřového masa 400 g sýra feta hrst petrželky plocholisté olivový olej, pepř, sůl Brambory nakrájíme na plátky, opečeme zprudka a z obou stran na olivovém oleji a ponecháme stranou. Cibuli nakrájíme na malé kostičky, česnek najemno nasekáme, 1/2 rajčat nastrouháme na hrubém struhadle, 1/2 nakrájíme na plátky. Cibuli nakrájenou na kostičky krátce osmahneme na oleji, přidáme strouhaná rajčata, krátce podusíme, vložíme česnek a mleté maso, opět krátce podusíme, osolíme a opepříme. Pekáč vytřeme olejem, dno pokryjeme plátky brambor, na ně navrstvíme masovou směs, část rajčat nakrájených na plátky, poté vrstvu brambor a nakonec ještě zbytek rajčat. Posypeme sekanou petrželkou a kousky sýru feta. Podlijeme trochou vody a pečeme ve středně předehřáté troubě (160–180°C) asi 20 až 30 minut do zlatova. Poté podáváme.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

smart box /

START TODAY! Nekuřácké koncerty Vegan rauty Přednášky, diskuse, workshopy

Na počátku byla frustrace. Frustrace z koncertů za mlhou hustou tak, že by ji ani Rákosníček nechtěl krájet. Frustrace z dogmatických hesel vykřikovaných na pódiu a souhlasně kvitovaných pod pódiem. Nesouhlas s pokřikováním „maso je vražda“ na lidi s párkem v ruce. A v první řadě pocit, že tohle všechno přeci jde i jinak. Tenhle svět tě naučí, že pokud chceš něco, co nemáš, musíš se o to postarat sám. Nikdo jinej ti takovou laskavost neudělá. Sedět u piva a nadávat je supr balzám na nervy, ale situaci to nezmění. Start Today Promotion je kolektiv lidí, kteří by výše uvedené řádky podepsali. Rozhodli se začít pořádat koncerty asi nějak takhle: SVOBODA. Na žádném z našich koncertů se nebude kouřit. Svoboda a tolerance nespočívá v tom, že si necháš hulit pod nos. Chceme prostor, kde kuřáci nebudou ničit zdraví nekuřáků. Prostor, kde nekuřáci nebudou muset házet nevraživé pohledy a demonstrativně odcházet z klubu. AKTIVISMUS. Vykřikovat hesla a psát urážlivé statusy na sociální sítě se dneska nosí, ale nepobouříš tim už ani svoji bábu. Chceme dát prostor přednáškám, diskuzím, workshopům a jakékoliv další formě sdílení myšlenek a názorů. Máš co sdělit? Dáme ti prostor a publikum, předveď se. VEGE RAUT. Tím, že hulákáš „maso je vražda“, jsi v očích pár lidí možná za hrdinu, ale celkový myšlence bohužel spíš škodíš. Na většině našich koncertů bude k dispozici vege raut. Žádná hesla, žádné odsuzovaní, žádná propagace. Jen možnost udělat si představu o tom, co znamená být veganem či vegetariánem. Nečekej kořínky, ještě si rád přidáš. Dost bylo řečí. Kam tě zveme? Na apríla vystoupí v pražském klubu Chapeau Rouge hned tři našláplý kapely z Německa: LASTING TRACES, REASON TO CARE a CROWNS & THIEVES. Když k tomu přidáš místní borce KUNG-FU GIRLZ, nemusíme tě ani srdceryvně zvát, abys přišel. Z dalších akcí bychom rádi vyzdvihli francouzskou temnotu CELESTE, pantáty hardcoru INTEGRITY nebo newyorskou mašinérii BACKTRACK. Z lokálních jmen upozorňujeme na EMPTY HALL OF FAME, PALAHNIUK, THIS NIGHT DRAWS THE END a v neposlední řadě na symbol scény a sběratele hudebních cen BONUSE. Všechno po kupě najdete tady: www.starttoday.cz Napsat nám můžete sem: jelen@starttoday.cz

W W W.REDWAYMAG.CZ

smartbox /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: ARCHIV SUPERVIZE: MGR. TOMÁŠ RAŠOVSKÝ PODĚKOVÁNÍ: DĚKUJEME PANU JUDR. M. POKORNÉMU ZA POSKYTNUTÍ ANONYMIZOVANÝCH LISTIN SOUVISEJÍCÍCH S KAUZOU TOMÁŠI RAŠOVSKÉMU.

PRÁVNÍ MINIMUM

PANÁČEK TÝC A JAK TO VLASTNĚ BYLO Právě teď někdy vyjde Roman Týc z vězení, kde si odseděl měsíc za to, že v dubnu 2007 pozměnil vzhled panáčků na osmačtyřiceti pražských semaforech. Nastartoval tím kauzu, která přibližně o pět let později rozdělila národ na sympatizanty a hatery. A situace se stala poněkud nepřehlednou – všichni sice diskutovali, ale jak to ve skutečnosti bylo, nikdo pořádně nevěděl.

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Požádali jsme jednu z největších a nejdůvěryhodnějších advokátních kanceláří v ČR, aby nám pomohla dát dohromady ověřená fakta a rozebrat celou věc čistě z pohledu práva, tedy bez osobních sympatií či antipatií k Týcovi nebo hodnocení, jestli je umělec a noviny o něm psaly málo nebo moc.

soud však nakonec shledal, že neměl v úmyslu semafory zničit, poškodit či změnit jejich funkci, a ani se ničeho takového nedopustil. Proto ho nakonec odsoudil „jen“ za poškození cizí věci, což je rozdíl, protože v prvním případě by mu hrozil trest odnětí svobody až tři roky nebo peněžitý trest. Za poškození cizí věci hrozí trest odnětí svobody až jeden rok nebo peněžitý trest.

Zásahy do veřejného prostoru Pro právníky je na případu zajímavý hlavně postoj, jaký naše justice zaujala vůči zásahům do veřejného prostoru. Veřejný prostor začíná za dveřmi bytu, domu, plotem zahrady, za hranicemi soukromého pozemku. Jsou to místa, kde se všichni denně pohybujeme – silnice, ulice, parky, náměstí, mosty a tak dále. A justice dala najevo, že pokud do těchto míst svévolně zasáhneme, ona nebude rozlišovat mezi street artem a vandalismem, mezi snadno odstranitelnou samolepkou nebo kusem spletené vlny, poškozením věci a úplným zničením věci. To je podle názoru advokáta Tomáše Rašovského (Týce nezná, neobhajoval ho a s případem nemá nic společného) postoj dlouhodobě neudržitelný, protože podobných kauz bude přibývat, a pokud se budou všichni chovat stejně vzpurně jako Týc, budeme mít za chvíli věznice přeplněné writery, streetartisty, guerillovými zahradníky, pletařkami a zamilovanými dvojicemi, co do lavičky vyrývají srdce se svými iniciálami. Ale kam potom budeme dávat osoby, které spáchaly závažné trestné činy?

Rozdíl mezi ohrožováním provozu a poškozováním cizí věci První rozsudek za semafory padl 21. května 2008. Týc byl pravomocně odsouzen, protože soud jej shledal vinným z poškozování cizí věci. Tento trestný čin spáchá ten, kdo „zničí, poškodí nebo učiní neupotřebitelnou cizí věc a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou“. Není pochyb o tom, že Týc skutečně cosi spáchal – viditelně upravil 48 semaforů, ovšem je potřeba opravit médii často zmiňovanou informaci, že byl odsouzen za jejich zničení. Původně byl Roman Týc stíhán pro „poškozování a ohrožování provozu obecně prospěšného zařízení“, což se týká systémů hromadné dopravy, letecké dopravy a podobně,

W W W.REDWAYMAG.CZ

48 nových plastových krytů a dvířek na semafory za 48 000 Kč. Zbytek, přibližně 34 000 Kč, si účtovala za práci. Pan Týc uvedl, že sám pořídil všechny skleněné kryty do semaforů asi za 6000 Kč. Je vždy věcí soudu, nakolik danému tvrzení uvěří, já se ale domnívám, že v tomto případě měl být k určení výše škody přizván soudní znalec.“

Podnět ke stížnosti pro porušení zákona Dva problematické body rozsudku Hlavní problém tohoto květnového rozsudku spatřuje Tomáš Rašovský ve dvou bodech. Za prvé v nesprávném určení míry společenské nebezpečnosti a za druhé ve zpochybnitelné výši náhrady škody: „Podle mého názoru pan Týc sice poškodil cizí věc, ale intenzita společenské nebezpečnosti je tak nepatrná, že trestní soud se touto kauzou neměl vůbec zabývat,“ řekl. Potrestání podle trestního zákona je vždy potrestáním nejtvrdším, poškození cizí věci přitom může být někdy posouzeno i jako přestupek nebo dokonce jako jednání zcela nedeliktní (delikt = přečin, poklesek, provinění). Způsobená škoda je pak v těchto případech řešena běžným civilním soudem, kde se jedná jen o dosažení náhrady, nikoli o trestu jako takovém.

Zbytečná kritika soudkyně Roman Týc byl tedy odsouzen k peněžitému trestu ve výši 60 000 Kč a pro případ, že by tuto částku nezaplatil, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Pan Týc prohlásil, že peněžitý trest neuhradí, protože nesouhlasí s důvodem jeho udělení. Soud tedy usnesením ze dne 6. 12. 2011 nařídil výkon trestu odnětím svobody. Tady je třeba poznamenat, že toto usnesení bylo nevyhnutelné. Soud v této fázi už nezjišťuje víceméně nic jiného, než zda je odsouzený schopen peněžitý trest uhradit, či nikoli. Soudkyně, která Týce „poslala“ do vězení, neměla na výběr. Nepříslušelo jí zkoumat, jestli byl Týc k peněžitému trestu odsouzen spravedlivě, či nikoliv.

Kolik stojí práce firmy ELTODO Kromě šedesáti tisíc za poškození cizí věci byl Roman Týc odsouzen i k náhradě škody ve výši 82 242 Kč. Ty zaplatil vlastníkovi semaforů, hlavnímu městu Praze. A zde se podle Tomáše Rašovského nachází druhý problém. Myslí si totiž, že soud se příliš nezabýval zjištěním přesné výše škody, kterou Týc způsobil. Soud se opíral hlavně o fakturu vystavenou společností ELTODO, která pro hlavní město Prahu spravuje semafory, dále pak o výslech svědka pana Ing. Františka Luska (ředitele společnosti ELTODO), dále o protokol sepsaný zaměstnanci společnosti ELTODO a fotograﬁe zachycující pozměněné semafory. Z výslechu ředitele společnosti ELTODO mimo jiné vyplynulo, že ﬁrma při opravě semaforů nevyměnila jen Týcem pozměněné kryty skel, ale i dvířka a sluneční clony semaforů. Ředitel řekl, že skleněné kryty se mezitím přestaly vyrábět a začaly se používat plastové, jejichž cena je jiná. Jednou demontovaná dvířka se podle něj už znovu nepoužívají, dochází k tomu jen v ojedinělých případech, např. při provizorní signalizaci. „Toto vysvětlení se může zakládat na pravdě, ale i tak mi to připomíná postup pracovníka autoservisu, který vám při žádosti o výměnu gumiček do stěrače za několik stovek korun automaticky vymění stěrače celé, nejmíň za dva tisíce, protože to není tak pracné, a navíc na tom autoservis víc vydělá,“ poznamenává Rašovský a dodává: „Firma ELTODO tedy pořídila

K dalším posunům v kauze došlo na přelomu února a března tohoto roku. Jednak byla lidmi ze serveru protisedi.cz podána žádost o milost, z právního hlediska je však důležitější Podnět ke stížnosti pro porušení zákona, který vůči ministru spravedlnosti ČR podal advokát Romana Týce, pan JUDr. Michal Pokorný. V době psaní tohoto článku už víme, že milost udělena nebude. Prezident mimo jiné argumentoval tím, že Týcův čin nemá nic společného s uměním, že o udělení milosti nežádal osobně, ale hlavně že jde jen o záměrnou společenskou provokaci, a trest je proto přiměřený. Roman Týc o milost opravdu nežádal, pan prezident však bohužel, stejně jako řada dalších, vidí celou věc jako „provokaci společnosti“, kdežto skutečná výše společenské nebezpečnosti zůstává stále nepovšimnuta. Co dosud nevíme, je výsledek podání Podnětu ke stížnosti. Jak s ním bude naloženo. Tento mimořádný opravný prostředek umožňuje každému pravomocně odsouzenému občanovi ČR požádat ministra spravedlnosti, aby zvážil, zda v jeho případě nedošlo k porušení zákona. Na tento opravný prostředek není automatický nárok a je vždy jen na vůli ministra spravedlnosti, učiní-li tak. Zde jsou některé důvody, které Týcův obhájce JUDr. Pokorný v Podnětu uvádí: a/ Skutek pana Týce byl projevem umělecké svobody. Umělec jej označuje coby umělecký čin a za projev jedné ze základních občanských svobod – svobody umělecké tvorby. b/ Skutek byl veřejností přijat víceméně kladně, částí umělecké veřejnosti byl pan Týc oceněn. c/ V posledních měsících, zejména před nástupem pana Týce do výkonu trestu, bylo sepsáno hned několik petic na jeho podporu a došlo i k dalším občanským aktivitám – od anonymního přelepování hlav panáčkům na semaforech přes zasílání bábovek s pilníky až po vznik hudební kompilace Prison Blues, které se zúčastnilo 349 hudebníků a kapel. Pan Týc požívá nebývale vysoké podpory veřejnosti, což svědčí o propastném rozdílu v hodnocení jeho činu ze strany veřejnosti na straně jedné a kvaliﬁkací jeho chování ze strany státních orgánů na straně druhé. d/ Podnět dále obsahuje i detailní právní speciﬁkaci, například to, že čin byl proveden veřejně a že signalizační schopnost semaforů nebyla narušena ani změněna, nebo to, že umístění uměleckých předmětů ve veřejném prostoru je běžným uměleckým výrazem – vzpomeňme třeba na přetření sovětského tanku na růžovo. Ani v jednom případě se nejedná o čin vandalský či ničivý, ale hravý a neurážlivý, jehož cílem nebylo poškození, ale spíše vylepšení jinak fádních přístrojů či věcí. Ze všech těchto důvodů JUDr. Pokorný jménem pana Týce dovozuje, že skutek není trestným činem. Hlavním důvodem zůstává fakt, že stupeň jeho společenské nebezpečnosti je nepatrný. Jak se k tomuto Podnětu postaví ministr spravedlnosti bychom se měli dozvědět co nejdříve, s největší pravděpodobností to však bude až poté, co pan Týc vyjde na svobodu.

rozhovor /

TEXT: PP, STUDENT ŽURNALISTIKY NA UK PRAHA FOTO: ARCHIV GABRIELY JÍLKOVÉ

Gabriela Jílková

Každej si že ve form pohoda Zapomeňte na vtipy o blondýnkách, které v autě vozí kyblík se zelenou barvou, aby nemusely čekat na semaforech. 16letá Gabriela Jílková je sice blond, ale taky je jednou z největších nadějí českého motoristického sportu, několikanásobná mistryně ČR a hlavně sympatická holka s velkými cíli. A to ještě ani nemá řidičák!

myslĂ, muli je to

rozhovor /

Barbínu jsem nikdy žádnou neměla

jel ve Vysokém Mýtě. Bohužel si toho už víc nepamatuju. Největší úspěch ale přišel v roce 2005, kdy jsem se stala historicky první mistryní ČR.

Pamatuješ si, co tě bavilo, když jsi začínala jezdit v motokárách? Že jsem do toho sedla poprvý a i se slabší motokárou jsem jela rychlejc než dospělí. To mě na tom hrozně bavilo – taková výzva být lepší.

To znamená, že se jezdí v kategorii mix? Je to všechno dohromady, protože tolik holek není. Rozděluje se to věkově a podle toho jsou pak přidělený síly motorů.

Kolik ti tehdy bylo let? To mi bylo pět.

Myslíš, že mají holky za volantem nějaké nevýhody oproti klukům? Nebo naopak? Nevidím žádnej hendikep ani výrazný výhody. Jen si myslím, že si mě víc všímají média.

A to tě nelákalo víc hrát si doma s panenkama a kreslit poníky a kytičky? Ja jsem barbínku nikdy žádnou neměla, já měla vždycky jenom autíčka, který jsem pouštěla z takových těch tobogánů. Mám mladší 4letou sestru, kterou zase baví tanec a malování, takže rodiče jsou rádi, že aspoň jedna holka v rodině to má normálně. Kdo tě posadil do motokáry? Byli jsme v Chorvatsku na dvouměsíční dovolený u moře a jezdili tam kolem motokárový půjčovny. Uprosila jsem rodiče, že se tam podíváme a zkusím si to. Tak jsem obkroužila těch pár kol a pak už jsem tam chtěla bejt pořád. Rodiče se o tebe nebáli? Táta to chápal, protože když jsem ještě nebyla na světě, závodil na silničních motorkách. Neznamená to, že by mě do toho nějak tlačil, i když byl asi rád, že jsem se motoristickýho sportu chytla. To mi vysvětli, jak je možný, že já v pěti letech horko těžko zvládal kolo s pomocnejma kolečkama a ty jsi lítala po okruhu v motokáře? Šlo mi to nějak automaticky. Vysvětlili mi, kde je plyn, kde je brzda, jak se zatáčí, a já jsem vyjela.

Najednou mi ulítlo levý zadní kolo Minulou sezónu jsi poprvé přesedlala z motokár do formule, konkrétně formule Gloria. Jak se to povedlo? Asi tři roky zpátky vyhlásil Křenek Motorsport soutěž Formula Star, kterou jsem náhodně objevila na internetu. Vítěz mohl celou sezónu jezdit zdarma pod týmem pana Křenka. Disciplíny byly jízda na motokáře, což mi sedělo, kondiční testy, vystupování před kamerama a psychologický testy. První ročník mi nevyšel, pohořela jsem na fyzickejch testech, i když v motokárách jsem zajela nejrychlejší čas. Do dalšího ročníku jsem vypilovala kondici a dostala se až do posledního kola, kde se zkouší samotná formule. Tam jsem zajela nejrychlejší čas ze všech a minulou sezónu jsem tak pod panem Křenkem startovala ve formuli Gloria. Předpokládám, že formulí je spousta druhů. Jak se pozná taková Gloria? Je to objem motoru 1000 cm³ od ﬁrmy YAMAHA, převodovka je šestistupňová, sekvenční.

A máma z tebe nechtěla mít radši baletku? No je pravda, že jsem absolvovala jednu hodinu baletu. Ale fakt jen jednou a řekla jsem si, že už tam nikdy v životě nechci!

Tak tomu vůbec nerozumim. Jak bys to vysvětlila idiotovi, jako sem já? Vypadá to jako formule, která nemá 800, ale 180 koní.

První velké úspěchy

Díky. Jak to vypadá v takový formuli? Je to hodně úzký, není tam skoro žádný místo, ruce namáčklý u sebe. Na volantě máme displej s údaji, např. o zajetém čase, teplotě vody, motoru, oleje atd... pádla na řazení jsou umístěna pod volantem. Ještě tam je hasicí přístroj, ale ten jsem naštěstí zatím nepotřebovala.

Dva měsíce jsi řádila na chorvatském okruhu v motokáře. Kdy bylo jasný, že to nebude jen letní legrace? Všiml si mě místní šéf. Řekl, že tam chodí docela často a že se mu líbí, jak jezdím. Domluvil nám půjčení silnější motokáry od nějakého místního závodníka a ta mě bavila ještě víc. S rodiči jsme se pak domluvili, že mi ji po návratu koupí, abych se mohla účastnit závodů. Koupili jsme přes internet nějakou starší a já začala jezdit mistrovství ČR. Kolik ti bylo na tvém prvním závodě? Pamatuješ si na něj ještě? Mistrovství České republiky jsem začala jezdit v sedmi letech. Můj první závod se

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

A už jsi nějakou nehodu měla? Jednou mi zlomili ruku. Jak? Jela jsem do zatáčky, která se ještě víc utahovala, a Francouz předjížděl jezdce za mnou. Jenže to neubrzdil a vjel mi na zadní kolo. A jak na to vjel, tak vyskočil do vzduchu a spad přímo na mě. Naštěstí to srostlo bez operace.

Nečekal jsem, že na tebe přiletěla motokára, hehe. Zato jsem slyšel, že ti ulítlo kolo... Jo, vidíš. To bylo při posledním loňském závodě v Brně. Vedla jsem tabulku České trofeje i Divize 3, kde s námi jezdí i silnější auta. Byla jsem těsně za prvním autem a chystala se ho předjet na rovince. V zatáčce předtím mi najednou odlítlo levý zadní kolo. Čep, který drží celé kolo, se utrhl. Závod jsem nedokončila a utekl mi titul mistryně ČR v Divizi 3. Na koho se to svedlo? Byl tam šéf z Itálie, pan Glorioso, ktrerý formule Gloria vyrábí. Říkal, že to není ani moje chyba ani chyba mechaniků. Prostě to bylo opotřebeným materiálem. Nedonutily tě podobné chvíle přemýšlet nad tím, že bys se svojí vášní skončila kvůli nebezpečí? Když člověk vidí smrtelný bouračky, tak z toho strach má, protože se to může stát komukoli. Ale když nasadim helmu, rukavice a sednu do formule, už na to nemyslim, soustředim se na jízdu a neřešim nic jinýho. Vždycky jsem stoprocentně věděla, že chci pokračovat.

Jsem úplně na začátku Tuhle sezónu chystáš další posun. Pojedeš NEC (severoevropskou sérii) s formulí Renault 2.0 na okruzích, kde se často jezdí i závody Grand Prix. Víš, co tě čeká? Sebrat kamión s formulí a celou výbavou a odjet testovat je ﬁnančně dost náročný a na to bohužel prostředky nemáme. Takže s novou formulí jsem jela jednou, asi 10 kol v Mostě, abych to aspoň trochu poznala. Je to velká změna, ale sžila jsem se s tím rychle. Konkurence bude silná – už byly tři oﬁciální testy a kromě toho ty kluci trénují celou zimu a někteří mají už odjeto i několik sezón. Takže já jako začátečník budu v nevýhodě, ale snaha zlepšovat se a postupovat dopředu bude obrovská. To bude pěkně ostrý start... To jo. My jsme s tátou alespoň postavili doma simulátor – vzali jsme rám z motokáry, namontovali sedačku, volant a pedály jsme propojili s počítačem a celé to nastavili tak, abych v tom neseděla jako v kancelářský židli, ale v závodním autě. Mám tam naprogramovanou svoji formuli i jednotlivý okruhy. Marný to není, ale reál taky ne. Aspoň patříš mezi „eko závodnice“, když nepropálíš tolik benzínu. Mimochodem, musíš mít i nějakou přísnou dietu? To spíš dělám pro sebe. Je limit minimální váhy, ne maximální. Čím víc kilo, tím je auto pomalejší. A kondici trénuješ jak? Mám osobního trenéra do posilovny. Ale žádný bicáky, spíš jde o zpevnění celýho těla. Každej si myslí, že ve formuli je to pohoda, že tam jenom sedíš. Přitom musíš mít pevný celý tělo – do každý zatáčky, do brždění atd. Nejnamáhavější

Každej si myslí, že jenom sedíš. Přitom musíš mít pevný celý tělo. Nedávno jsem četla, že závod ve formuli 1 je dvakrát náročnější, než když fotbalista odehraje celej zápas.

rozhovor /

je to pro ruce. Nedávno jsem taky četla článek, kde psali, že závod ve formuli 1 je minimálně dvakrát náročnější, než když fotbalista odehraje celej zápas. Myslíš, že si ze simulátoru zapamatuješ, jak okruh vypadá, aniž bys ho jedinkrát projela? Když jsem minulou sezónu neměla možnost trénovat, tak jsem taky koukala na YouTube na záznamy z formulí a učila se, kudy trať vede. Teď když mám svůj vlastní simulátor, pamatuji si okruhy lépe a detailněji. A co na to kámošky, který na YouTube sledujou trailery ke Gossip Girl a módní přehlídky? Tak úplně to nechápou. Třeba sedíme na hodině, jede auto a já křičím přes celou třídu, ať otevřou okno, že to chci slyšet. To na mě všichni koukaj jak na blázna. Oni řešej nakupování a oblečení a já na netu furt hledám něco o autech. Ale samozřejmě mám kamarádky, co se mě zeptaj, jak jsem dojela a tak. Ale spíš pokecáš se spolužákama, ne? Ve třídě jsme samé holky, ale obecně si s klukama rozumim víc. Ti, co mě neznaj, většinou nečekaj, že bych mohla jezdit ve formuli. Popovídáme si celkově o autech, o motorismu. Ale tak není to jediná věc, o který se dá povídat.

Tak určitě. Ale jako balící technika to fungovat může, ne? Třeba když jim řekneš, jakou rychlostí jezdíš? Ani moc nevim. Nijak to nevyužívám. Jinak jezdim ňákejch 120 km/h v motokáře a ve formuli třeba 220 km/h. Hehe. Myslim, že ňákej by se na to chytl. Řekni mi na závěr, jestli tě za pár let uvidíme ve formuli 1? Každej, kdo jezdí s formulí, by se asi chtěl dostat do formule 1. Ale je to hodně těžká cesta, protože takovejch lidí je hrozně moc, a povede se to jen pár z nich. Hlavním faktorem je mít spoustu sponzorů, být talentovaný, být dobře ﬁnančně podporovanej, mít k tomu zázemí, čas testovat atd. Potvrdil mi to i závodník Bruno Senna, se kterým jsem se setkala na premiéře ﬁlmu o jeho strejdovi Ayrtonu Sennovi. Řekl ti ještě něco? Když jsem se s ním loučila, řekl mi, že doufá, že mě ve formuli 1 někdy uvidí. To mě hrozně potěšilo, i když vím, že jsem pořád ještě na začátku.

vizitka Jméno: Gabriela Jílková Datum narození: 2. 4. 1995 Odkud je: Roztoky u Prahy Studium: 1. ročník Střední odborné školy civilního letectví Největší úspěchy: Historicky první mistryně ČR (2005), Cena Elišky Junkové pro nejlepší českou závodnici (2010, 2011), 2. místo DIVIZE 3 (2011), 1. místo Česká trofej (2011) Vysněný auto k 18. narozeninám: BMW 1 M Koníčky: motosport, cestování, lyžování, tenis Co se o mně moc neví: Na střední jsem se hlásila na dopravní průmyslovku, očního optika a civilní letectví.

active /

TEXT: PP, STUDENT ŽURNALISTIKY NA UK PRAHA FOTO: HARAKIRI/WWW.KITE-KURZY.CZ

g n i t i k w o Sn t u o n t U lí

u h e n s a n i s

Je tady poslední zimní tropsport – tentokrát něco pro ty, co už omrzelo obyčejný lyžování nebo ježdění na snowboardu. Řeč je

o snowkitingu, mladém zimním outdoorovém sportu, kterej pomalu dobývá české hory a nabízí úplně jinej level zážitku na sněhu.

Snowkiting je jedním ze tří sportů „kitové“ rodiny. Jeho sourozenci jsou vodní kiteboarding a pozemní landkiting, rodiči větrný tažný drak (kite) a prkýnko pod nohama. Nová zimní legrace se začala rozvíjet už v 80. letech minulýho století, kdy první pionýři z Wisconsinu zkoušeli, co se stane, když se na lyžích nechají pohánět větrným drakem. Fungovalo to, bavilo je to, a tak se postupně vytvářel nový sport. Později k lyžím přibyla možnost snowboardu a do nového tisíciletí už vstupoval snowkiting jako zavedená adrenalinová zimní zábava.

schopni letět ve vzduchu třeba 40 sekund a pak přistát jak do peřinky. Řikaj tomu kite-flying a je to strašnej úlet. Doslova, hehe.

Naučit se lítat Umět ovládat draka nad vaší hlavou se zezačátku může zdát jako nesplnitelný úkol. Nejdůležitější je naučit se využít tažnou plochu a nastavit draka proti větru tak, abyste dosáhli kýženýho pohybu. Pomocí madla ovládáte směr (klidně i do kopce) a pohyb korigujete tím, jak přenášíte váhu ve vlastním těžišti. I díky tomu se stačí trochu odrazit a jste ve vzduchu. A tam už je to jen na vás, jak si s tím poradíte. Ti největší kiteři jsou

W W W.REDWAYMAG.CZ

Na skály i do parku Nejrozšířenější disciplínou je určitě freeride ve volné přírodě, kde můžete naplno využít volnost, kterou snowkiting nabízí – pokud teda najdete dostatečně prostorný spot, na kterým nehrozí, že se vám až 30 metrů dlouhý šňůry zapletou do stromů, křovisek, sloupů a podobně. Oblíbenou disciplínou je též freestyle, který se jezdí ve speciálně upravených funparcích. Můžete tam dělat triky podobné těm ze snowboardingu a freestyle lyžování. Obě disciplíny jdou ruku v ruce, čehož je nejlepším příkladem český jezdec Marek „Murphy” Zach. Minulý rok vyhrál jak freestyle na mistrovství světa, tak freeride na prestižním závodě Snowkite Masters. Murphy nechyběl ani na letošním prvním mistrovství ČR, které se v únoru konalo v Abertamech v Krušných horách. Stal se naším prvním mistrem ve freestyle a vybojoval druhé místo v disciplíně race.

Bez front Jednou z největších předností snowkitingu je, že se člověk nemusí vydat do spárů zimních středisek, což je u nás synonymem dlouhých front a předražených permicí. Místo toho stačí zabalit draka do batohu a vyrazit na rozlehlou pláň, zamrzlý rybník nebo mírný svah. Jedinou podmínkou k ježdění je vítr, což ze snowkitingu dělá sport oblíbený především v zemích jako Finsko, Švédsko nebo Kanada. U nás ale spoty, kde můžete draka vytáhnout s jistotou, že dostatečně silně zafouká, taky existujou. Kromě zmíněných Abertam stojí za návštěvu Boží Dar, taky v Krušných horách. Je to jedna z nejoblíbenějších lokalit českých kiterů, na zdejších pláních vždycky někoho potkáte a najdete tu i snowkitingovou školu (více info na www.kite-kurzy.cz). Takže pro všechny z vás, kdo jste už zlomili hůl nad tradičními zimními radovánkami, vzkaz na závěr: Zkuste si ulítnout na drakovi! Celá výbava, kurz a zaučení vás nevyjde dráž než třeba snowboarding.

názor /

TEXT: BENJAMIN KURAS, CESKAPOZICE.CZ ILUSTRACE: IVANA ANTOŠOVÁ, GYMNÁZIUM CHOMUTOV

SOUMRAK BÍLÉHO MUŽE PÁR VTIPŮ O ŽIDECH A KDO JE VLASTNĚ RASISTA Benjamin Kuras, český spisovatel a publicista žijící v Londýně, sepisuje na pokračování něco jako dějiny rasismu. Rasismus je vynález bílého muže sloužící k tomu, aby se vědecky zdůvodnila jeho nenávist nejdřív k nebílým a nakonec i bílým mužům. V minulém čísle jsme vysvětlovali, že rasismus vznikl z eugeniky, což je vědní obor asi tak stejně důvěryhodný jako hádání z ruky. Eugenická teorie o nadřazenosti bílé rasy vedla k civilizování národů, které o to vůbec nestály, a pak ke dvěma světovým válkám, v nichž se mezi sebou s chutí povraždily desítky milionů bílých mužů, žen a dětí. Když to skončilo, mistři eugeniky se zamysleli a vrhli se na vyšlechtění dokonalého bělocha, alfa-alfa samce, který by s dokonalými samicemi zalidnil planetu dokonalým potomstvem. Lidi ovšem nejsou psi a pokusy s křížením opět nikam nevedly. Co tedy počít dál?

KAPITOLA PÁTÁ VYCHYTRALÍ ŽIDÉ A TŘI DOBRÉ VTIPY Stará známá pravda o úspěších vědců, filozofů, obchodníků, politiků a umělců židovského původu, kterou anglický profesor Richard Lynn vysvětloval vysokým IQ, začala vrtat hlavou některým eugenice nakloněným americkým psychologům a sociologům. Teoreticky se jim nabízelo několik vysvětlení: Třeba to, že k nim, do Spojených států amerických, přicházeli z celé Evropy Židé nejchytřejší a nejtvořivější, protože už jen vykonat takovou dlouhou cestu do tak nejistého prostředí vyžadovalo větší plánování, odvahu a tvůrčí myšlení. Nebo to, že Amerika otevřela Židům mnohem víc profesních a podnikatelských možností než stará Evropa. Nebo to, že energie Židů, po staletí utlačovaná v evropských ghettech, v americké svobodě prostě explodovala. Jenže to by bylo pro eugeniky příliš jednoduché a nevědecké.

Nejrozhádanější etnikum Vtip č. 1: Víte, proč je mezi nositeli Nobelovy ceny tolik Židů? Protože když se Žid narodí, vezmou ho nejdřív k rabínovi. Ten se na něj podívá, pořádně si ho ze všech stran prohlídne, a když se mu na něm něco nezdá, doporučí rodičům, ať ho radši

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

nechají pokřtít. Na přelomu 21. století se několik vědců sympatizujících s myšlenkami eugeniky přiklonilo k populárnímu názoru, že za úspěchy Židů vězí spiknutí. Aby to znělo vědečtěji, nazvali to „skupinovou evoluční strategií“. Eugenika je nauka o metodách vedoucích k dosažení co nejlepšího genetického fondu člověka. Podle vědce oddaného eugenice je možné vyšlechtit lepšího člověka křížením. Stejně jako koně nebo psa. Skupinová evoluční strategie Židů pak podle něj spočívá v jejich schopnosti „spolčovat se proti všem nežidům a bránit jim v přístupu ke zdrojům bohatství“. Dále Židé mazaně „využívají své nadprůměrné verbální inteligence k tomu, aby podkopali sebevědomí bílé většiny a mohli ji pak snadněji oloupit“. Připočtěme k tomu „proslulý židovský etnocentrismus“ (viz vtip č. 1) a máme to pohromadě. Spiknutí. Určitou verbální inteligenci (tedy

výmluvnost, schopnost vést diskuzi a pohotově argumentovat) Židům přizná asi každý. Kdo však jen trochu zná židovské dějiny, nemůže se vyhnout závěru, že Židé jsou nejrozhádanějším etnikem všech dob a nějakým etnocentrismem se začínají zabývat, až když jim jde o holý život. A i to často zmeškají. Shrnuje to ostatně vtip č. 2 o dvou židovských trosečnících. Když u jejich ostrůvku po letech zakotví loď se záchranáři, kapitán se diví třem postaveným synagogám. Jeden z trosečníků vysvětluje: „Do první chodím já, do druhé on a u té třetí se oba shodnem, že by nás do ní nedostal ani párem koní.“

American Third Position Teorii židovské evoluční strategie zvědečtil kalifornský profesor psychologie Kevin MacDonald. Tato strategie, vzory židovského chování a odpor k asimilaci (splynutí s cizí kulturou) jsou podle něho příčinou obecné nenávisti k Židům a všech „krvavých konﬂiktů mezi Židy a nežidy v celých dějinách“. K tomu přidal statistiky, podle nichž Židé tajně podporují přistěhovalectví všelijakých – z hlediska eugeniky prokazatelně podřadných – barevných ras, aby se mezi nimi ztratili a mohli nepozorovaně pokračovat ve spiknutí, jehož cílem je ovládnutí světa, pochopitelně. Před dvěma lety založil

profesor MacDonald v Kalifornii novou politickou stranu American Third Position. Ta vyhlásila USA za bělošský křesťanský národ a žádá úplné zastavení nebělošské imigrace. Zda tím z bělošského křesťanského národa kromě Židů vylučuje i bílé ateisty, buddhisty nebo taoisty, kterými se zrovna Kalifornie jen hemží, není z programu strany zcela jasné. Ani to, jak se dívat na Filipínce a Mexičany, kteří jsou sice dobrými katolíky, ale nemají bílou kůži. Taky nevíme, zda bude strana požadovat i zákaz černošského blues, jazzu a rapu nebo židovského Hollywoodu, bez nichž si nikdo na světě nedovede americkou kulturu představit.

W W W.REDWAYMAG.CZ

Každopádně je ta strana pozoruhodný počin. Zejména v období černošského prezidenta Obamy, který ve volební kampani říkal, že „Amerika už není křesťanským národem“ a že „rasa už není americkým problémem“. Není to tak dávno, co bílí nadřazenci uznávali za pravé Američany jen bílé protestanty. Z té doby se zachoval vtip č. 3. Baví se dva agenti CIA: „Irové mají rodinu, Italové jídlo, Němci disciplínu, Číňané starou moudrost a Židé peníze a humor. A co máme my, Američani?“ – „My máme přece Ameriku, kolego. A všichni ostatní jsou u nás jen na návštěvě.“

KAPITOLA ŠESTÁ KDO JE RASISTA? Na téma definice rasismu se v Česku otevřela před několika lety zásadní a dosud neuzavřená diskuse. Člověk by si myslel, že náš bílý národ, který byl v historii několikrát považován jinými bílými národy za podřadný a jednou dokonce odsouzen dílem k vyhubení, dílem k zotročení, bude s myšlenkami eugeniky zacházet s velkým podezřením. Kupodivu, není tomu tak.

Před pár lety u nás dosáhla poměrně velké popularity kniha Tabu v sociálních vědách od psychologa Petra Bakaláře. Podrobně popsala základní principy eugeniky a postěžovala si, že její vědecké objevy jsou schválně potlačované.

Obhajoba Nakladatelství Votobia vydání knihy hájilo jako počin zcela nerasistický. A rasistu definovalo: „Je to ten, kdo na základě statistických, mechanických a číselných zjištění vynáší absolutní, zevšeobecňující soudy o lidské skupině či rase a kdo na rozdíl od badatele koná s politickým úmyslem a zneužívá

názor /

skutečnosti ke svému vlastnímu výkladu.“ Zapomnělo však dodat, že rasista je také a především ten, kdo o lidské skupině zveřejňuje výmysly, které na ni jako celek vrhají negativní světlo, nebo přisuzuje vlastnosti některých jejích členů celé skupině. K úspěchu knihy přispěla publicita, negativní i pozitivní. Několik psychologů a recenzentů ji označilo za pavědeckou. Někdo na ni dokonce podal žalobu za propagaci rasismu. Zafandilo jí však i pár úctyhodných osobností, jako jsou katolický teolog Michal Semín nebo kunsthistorik Milan Knížák. Ten knihu recenzoval jako „psanou velmi seriózně, s vědeckou vzdělaností a touhou po nezkreslených informacích“. Postěžoval si, že kritici této knihy nebyli schopní „předložit stejně relevantní argumenty“, a dodal, že by takovou diskusi uvítal, ale obává se, že „knihu budou napadat především ti, kdo si ji ani pořádně nepřečtou“.

Zbytečný zákaz Samozřejmě že knihu o eugenice a rozdílu ras či etnik má někdo právo napsat, vydat a propagovat. A samozřejmě že někdo jiný má právo ji napadnout jako nevědeckou a dokonce i rasistickou, jestliže její nevědeckost a rasismus dokáže. Zakazovat knihu nebo debatu na toto téma je zbytečné. O rozdílech v kvalitě lidských ras jsem toho za svůj život nestačil dost nastudovat, a proto s knihou polemizovat nemohu. Zato kapitola nazvaná „Judaismus jako skupinová evoluční strategie“, kterou Bakalář převzal od Kevina MacDonalda, je předmětem mého amatérského

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

studia již téměř 40 let, a proto si na ni troufám. Ne sice úplně vědecky, spíš jen reportérsky, novinářsky.

Vědecké žonglování Svoji serióznost a vědeckost projevuje Bakalář mistrně na několika místech knihy omluvou, že pro určitou teorii nemá dostatečné vědecké podklady. Například: „Bohužel neexistuje práce, která by se seriózně zabývala vstupem Židů do KSČ v únoru 1948, při zakládání StB a dalších represivních složek.“ Tím dosahuje u neinformovaného čtenáře, což je v Česku skoro každý, „vědeckého“ účinku. Pak vysvětlí, jak Židé „manipulují informacemi ve svůj prospěch“ a „podvracejí současný řád“, čímž čtenáře podprahově ujistí, že takové práce napsány byly, ale Židé je buď zničili, nebo je šikovně drží v tajnosti. Dokáže-li „vědec“ Bakalář několikrát přiznat, že na něco vědecké důkazy nemá, vzbuzuje to u čtenáře důvěru a dojem, že ke všemu ostatnímu, co označuje za „fakta“, důkazy má. Na ukázku, jak lze s takovými „fakty“ „vědecky“ žonglovat, budeme potřebovat ještě nejmíň jednu kapitolu. Takže příště.

eko/

TEXT: MARTINA OVERSTREET ILUSTRACE: KVIKU.CZ

JAK SE ZBAVIT MLADŠÍHO SOUROZENCE? ZAHÁČKUJ HO NA

KVIKU.CZ!

Kviku.cz je web pro superhrdiny a superhrdinky ve věku 7 až 11 let. Jeho cíle jsou shodné s těmi našimi – myslet hlavně na sebe. Na to, co jíme, co děláme, jak myslíme, jak vlastně žijeme. Protože teprve když se umíme postarat sami o sebe, můžeme myslet na druhé, na přírodu, na zvířata a případně jim pomáhat. A stejně jako to děláme v RedWayi, kam už docela dost z vás kreslí a píše, vybízí i Kviku.cz své čtenáře, aby se podíleli na tvorbě jeho obsahu. Protože tvořit je zábavnější než konzumovat.

Kreslení a psaní zaměstná vaše mladší ségry a bráchy natolik, že vás snad konečně přestanou otravovat. Musíte na to jít ale chytře a nejdřív jim to tam trochu ukázat a nenápadně je navést na myšlenku, že s jejich přispěním by to mohlo vypadat mnohem líp. (Což si ostatně myslíme taky.) No a kdybyste se náhodou chtěli přidat i vy, napište na info@redwaymag.cz, domluvíme se. Abyste líp věděli, co si pod Kviku.cz máte představit, vybíráme z jeho obsahu pár příkladů.

KOLIK VODY JE POTŘEBA K VÝROBĚ VĚCÍ? 1 brambora = 25 litrů 1 šálek čaje = 35 litrů 1 krajíc chleba = 40 litrů, ale když si ho dáte se sýrem, stoupne spotřeba až na 90 litrů. 1 vejce = 135 litrů 1 sklenice pomerančového džusu = 170 litrů 1 sáček chipsů =190 litrů 1 sklenice mléka = 200 litrů 1 kg hliníku = 1000 litrů 1 hamburger = 2400 litrů 1 bavlněné tričko = 4000 litrů 1 pár kožených bot = 8000 litrů 1 kg hovězího masa = 15 000 litrů vody

PROČ MUSÍ JÍT PAPÍR DO MODRÉHO KONTEJNERU A NIKAM JINAM? Recyklovaný papír šetří lesy – 1 tuna sběrového papíru představuje až 17 stromů. Na výrobu recyklovaného papíru se spotřebuje pětkrát méně vody než na nový bílý papír. V Evropě žije asi 700 milionů lidí a každý z nich spotřebuje za rok papír, na který padne sedm stromů... Když vynásobíme 700 milionů Evropanů sedmi stromy, vyjde nám trošku neuvěřitelné číslo, ale tak to je, tolik skutečně spotřebováváme. Naštěstí se dá papír dobře recyklovat. Kromě stromů se tím ušetří také 64 % energie a 58 % vody, které jsou potřeba navíc k výrobě papíru ze dřeva. Používejte papír z obou stran! A neházejte ho jinam než do modrého kontejneru.

JAK TO? Tak například kráva, aby nadojila mléko, musí jíst a pít, někdo musí zavlažovat její pastviny, udržovat v čistotě kravín, stroje na dojení a tak dále. A podobně je to i se vším ostatním: Na to, aby člověk vypěstoval, zabalil, převezl a prodal jednu lžičku čaje (tedy přesně tolik, kolik je potřeba na 1 šálek nápoje), spotřebuje dva velké kbelíky vody. Pomeranče na džus a brambory na chipsy musí taky někdo pěstovat, zalévat, balit, převážet, znovu balit a prodávat. O hamburgerech, oblečení a botách ani nemluvě.

CO S TÍM? Kupujme jen tolik, kolik opravdu potřebujeme. Místo pěti levných bavlněných triček si raději pořiďme jedno dražší, které se hned nevytahá a vůbec nám déle vydrží. Když to budeme dělat všichni, ušetříme hodně vody.

ENERGIE PRO VÁŠ POČÍTAČ Když zrecyklujete jen jednu jedinou skleněnou lahev, ušetříte energii, která by stowattové žárovce vystačila na jednu hodinu svícení. Váš počítač by tuto energii spotřeboval za 25 minut provozu, televize za 20 minut provozu. Spočítejte si, kolik energie byste mohli ušetřit zrecyklováním deseti lahví... To už jde, ne?

KDYBY SE VŠICHNI DOMLUVILI... Kdyby se teď všichni obyvatelé Evropy domluvili, že při čištění zubů už nebudou nechávat téct vodu, ušetřili by jí dost na naplnění šesti tisíc olympijských plaveckých bazénů. Ale museli by to dodržovat každý den po celý rok.

Web kviku.cz s ekologickým zaměřením vznikl díky podpoře Nadace OKD

W W W.REDWAYMAG.CZ

technologie /

TEXT: BONUS ILUSTRACE: ONDŘEJ MAŠEK

DIY or die!

PLUG ME IN PLUG ME IN 6. DÍL SERIÁLU O DĚLÁNÍ HUDBY NA POČÍTAČI (PRO ÚPLNÝ ZAČÁTEČNÍKY)

Když si tohle naše vyprávění představíte jako hodně ukecanej recept na polívku, včetně stavby kiosku a fastfoodovýho marketingu, bude dnešní pokračování o koření a dochucovadlech. Máme suroviny a jakž takž už víme, jak je uvařit, v jakym poměru a v jakym hrnci, ale jídlo i muziku dělá z velký části chuť, barva a vůně.

Těm audiokořením se správně a výstižně říká „signálový procesory“, laicky pak efekty nebo plug-iny. Odborný výrazivo nám dává celkem jasnou definici – signál prochází zařízením, kde se stane obětí nějakýho modifikačního procesu, ha! Takových pluginů nebo efektů je celá řada, o některých už tady dokonce byla řeč a daj se využít a hlavně zneužít k různým věcem. Nakonec dějiny alternativní hudby píšou výraznou měrou nesprávně použitý signálový procesory, vycházej o tom celý knihy.

Jak to zapojit a zvuk správně poškodit Ve vztahu k mixu můžeme signálový procesory zapojit dvěma způsobama – řikáme buď jako insert, nebo jako send. V prvním případě prochází

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

kompletní signál přímo procesorem, kterej ho nevratně mění a posílá dál pozměněnej (klasickej příklad jsou všechny ty krabičky, který maj kytaristi na koncertě mezi kytarou a zesilovačem), zatímco v tom druhym se vytvoří samostatnej track se signálovym procesorem, do kterýho se posílá (send) nějaká část z jednotlivých stop. To za prvý znamená, že signál v těch původních stopách zůstává nezměněnej a efektovej send se k němu jenom přimíchává, a za druhý, že do signálovýho procesoru v sendu můžete poslat víc různých zdrojů – nejtypičtější je použití pro efekt reverbu (simulace dozvuku), kterej je dobrý mít pro celou nahrávku konstantní a ideálně jeden. Záměrně vynechávám specifický a unikátní procesory, který pracujou

vytáhnout nebo naopak potlačit, co je potřeba, s poměrně velkou přesností. Pomáhaj i redukovat šumy, rušivý elementy jako brumení, potlačovat sykavky, nebo naopak zvýrazňovat frekvence důležitý třeba pro srozumitelnost zpěvů. Ekvalizace je jemná chirurgická a hlavně nezbytná práce a třeba pro ideální groove je koordinovaná ekvalizace kopáku a basy v podstatě nepostradatelná. Filtr je specifickej ekvalizér, kterej kompletně odřezává určitou část zvukovýho spektra. I když původní smysl filtru byl hlavně v čištění pro stopu nepotřebnejch frekvencí, samplování a hlavně taneční hudba z něj udělaly největšího pomocníka moderní elektronický hudby. S pomocí filtru můžete třeba velice snadno oddělit basovou složku samplu, a třeba ty klasický house-rave-techno dramatický nájezdy, který tvořej hlavní euforickou emoci taneční hudby, nejsou nic jinýho než filtrování.

Trik francouzskýho house

s chybama, náhodou, nebo na mně neznámym principu, protože jich je celá řada, každej je unikátní a mohli bychom tady bejt do Vánoc. Proletim jen ty, který se vyskytujou běžně a který stejně budete používat nejvíc. Pro dobrodruhy a dobrodružky ale doporučuju plug-iny firmy Audio Damage (pravdivej název) a pak celou specifickou platformu Max4Live, která do programu Ableton Live integruje audiovizuální programovací jazyk Max/MSP. Široká komunita kolem webu maxforlive.com neúnavně vyvíjí a sdílí víc nebo míň šílený procesory a nástroje, který zcela jistě posunou hranice vaší zvukový fantazie.

Chirurgická práce V minulym díle jsem už mluvil o ekvalizérech a filtrech. Ty patřej k základním nástrojům při mixu, měněj totiž frekvenční charakteristiku signálu a s jejich pomocí můžete ze signálu

W W W.REDWAYMAG.CZ

Další procesorem, kterej je důležitej pro mix a zvuk čehokoliv a zároveň pomáhá definovat elektronickou taneční hudbu, je kompresor. Ten v podstatě dělá to, že zmenšuje dynamickej rozsah signálu, to znamená, že snižuje rozdíl mezi hlasitějším a tišším místem. Typicky se používá třeba na bicí (aby jednotlivý údery hrály stejně nahlas), zpěv, basu atd. Když to s kompresí přeženete, můžete dosáhnout zajímavých výsledků, protože zesílíte prakticky neslyšitelný dozvuky, který se do sebe můžou různě zajímavě přelejvat, na druhou stranu ztrácíte dynamiku – na tohle téma doporučuju prostudovat problematiku tzv. Loudness War. Důležitej typ kompresoru je takzvanej sidechain kompresor, do něj totiž vstupuje ještě druhej zdroj signálu, kterej určuje chování kompresoru – ubírá třeba hlasitost výstupního signálu. Když teda budete chtít, aby se kopák prosazoval skrz melodickou složku, nastavíte sidechain kompresor tak, aby ho údery kopáku ztišovaly. Tzv. french touch, zvuk francouzskýho house, kterej výrazně ovlivnil současný elektro i pop, je v podstatě postavenej na extrémní sidechain kompresi

s dlouhym náběhem (attack) řízený kopákem, která vytváří to typický synkopický houpání. A je to, trik je prozrazenej.

Važte si delaye! Reverb už jsem zmínil, to je simulace dozvuku místnosti – nasimulovat si můžete cokoliv od velikosti záchodu až po katedrálu nebo strahovskej stadion, záleží na tom, co je zrovna třeba. Přiznám se, že jsem dlouho reverby nepoužíval vůbec na nic, ale na poslední desce jsem s tim začal pracovat – mix se díky reverbu (v sendu) totiž krásně spojí. Naučil jsem se dvě pravidla – že co je v mixu blíž, to by mělo dostat reverbu míň než to, co je dál, a že reverbu musí bejt právě tolik, aby nebyl slyšet, že tam je. Pak maká nejlíp, nejpřirozenějc. Do podobný kategorie dozvuků spadaj zpožďovací efekty – delaye. Většinou fungujou na podobnym principu – nastavíte si dobu zpoždění, počet opakování a poměr čistýho a zefektovanýho signálu. Můžete tak udělat normální ozvěnu i psychedelickou motolici. Delaye jsou různý, některý pracujou s filtrama, jiný se pohybujou ve stereu, další pracujou s rozkladem zvuku. Zpoždění je samozřejmě klíčovej nástroj pro dubovou hudbu, a kde bychom bez dubu byli! Takže si ho važte a milujte ho.

Overdrive a distortion Poslední kategorií, na kterou tady máme místo, jsou overdrive a distortion efekty. Od nejběžnějšího procesoru – každej kytarista jich má (hardwareových) několik – existuje spousta různých typů, který se lišej tónovou clonou nebo průběhem křivky. V praxi to funguje tak, že příchozí signál se drasticky zesílí, jeho křivka, která je standardně hladká sinusoida, se naruší a tim vzniká typickej zkreslenej zvuk. Dá se samozřejmě používat na ledacos, ale hodně zkreslený zvuky ztrácej dynamiku i části zvukovýho spektra – jinými slovy – bicí prohnaný přes brutální overdrive budou dělat skvělej bordel, ale ztratěj to, co z nich dělá bicí.

foto report /

TEXT: M. OVERSTREET FOTO: DAVID TĚŠÍNSKÝ, WWW.TESINSKYPHOTO.COM

ALL ALONG THE WATCHTOWER PRAHA OD ŘÍJNA 2011 AŽ DO SOUČASNOSTI

ČÍSLO 6, 2012 | ROČNÍK IV

Písničku All Along the Watchtower napsal Bob Dylan, nesmrtelný hit z ní ale v roce 1968 udělal až Jimi Hendrix. První verš textu „There must be some way out of here...“ může vyjadřovat jak univerzální pocit generace hippíků, že „cesta ven ze společnosti existuje“, tak přáním závislého najít tu cestu zase zpátky.

David Těšínský je mladý fotograf, o kterém jsme nikdy neslyšeli, protože člověk prostě nemůže sledovat všechno. Naštěstí se ozval sám, napsal nám mail a přiložil fotky. Na ty z Nepálu, Indie, Ukrajiny, Paříže a Berlína snad časem taky dojde, v tomhle čísle uvádíme výběr z cyklu All Along the Watchtower, který byl součástí jeho nedávné výstavy s názvem Street Life. W W W.REDWAYMAG.CZ

David Těšínský: Čau, vystudoval jsem obor fotograﬁe na střední škole. Na vysokou jsem nešel, rozhodl jsem se pro školu života, cestovat a fotit příběhy lidí a jejich každodenní život po celém světě. V devatenácti jsem odletěl do Ameriky, kde jsem se tomu začal poprvé víc věnovat. Od října minulého roku průběžně fotím v Praze lidi závislé na drogách. Říká se tomu sociální dokument, já se ale vždycky snažím, aby to bylo něco víc než jenom suchá zpráva, že „takhle to vypadá“. Toho kluka, co je na portrétu, jsem potkal v pražském

Drop-Inu. Chodil jsem tam, abych se s někým seznámil a domluvil se na focení, ale nikdo se se mnou nechtěl bavit. On byl první, s kým se prolomily ledy, a dneska je něco mezi mým známým a kámošem. Jednu dobu jsme byli denně spolu, chodili jsme městem, povídali si a já ho fotil. I když jsou naše životní styly naprosto odlišné, zjistil jsem, že máme podobný smysl pro humor a shodujeme se i v některých názorech. Teď jsem ho už asi dva měsíce neviděl a nevím, co s ním je, ale určitě se zase potkáme. On je vyučený kovář, je mu něco přes třicet

a chodí o holi, protože měl zlomenou páteř. Rok proležel na zádech a mohl pohybovat jenom očima. Je závislý na pervitinu, subutexu a rivotrilu. Jednou mě poprosil, jestli bych mu nepomohl najít léčebnu, že už takhle dál nemůže. Začal jsem to obvolávat, ale všude mi řekli, že by musel počkat, až se uvolní místo. Jenže on čekat nechtěl – buď hned, nebo nic. Jeho psychický stav a nálady se řídí především tím, jestli má drogy. Ke mně se ale chová vždycky stejně v pohodě. Setkání s ním beru jako velkou životní zkušenost.

NÁMĚT A KRESBA: NIKKARIN WWW.FACEBOOK.COM/NIKKARIN

VE SPOLUPRÁCI S FESTIVALEM KOMIKSFEST! WWW.KOMIKSFEST.CZ