RedWay 6-7/I. by RedWay magazine

ročník I dvojčíslo 6–7/2009 zdarma

OBSAH

REDWAY! REDWAY! REDWAY!

MAIL BOX

38 – 43

8 – 11

12 – 13

14 – 15

SMART BOX

48 – 49

29 – 32

33 – 36

ROZHOVOR Nguyen Phuong Thao

SOUTĚŽ sluchátka WeSC

56 – 57

ADRENALIN Red Bull Air Race

HEY GIRL! Rozmarné léto Lady GaGa

58 – 59

HEY BOY!

60 – 61

Ostravský Adrenalin Cup

50 – 54

ADVENTURE

HOT SPOT

SMYSLY Lola běží o život Pán much Trouble Andrew La Putyka

TÉMA

Jdi si zaběhat Just In Style Kyberšikana

TECHNOLOGIE Chemicus RAPHaEL Google Sky Map DJ Hero

TIP

Filipíny očima D_Smack_U

DIY Fresh DIY inspirace

46 – 47

Každý v něco věří 26 – 28

44 – 45

Beyoncé, Pierre Bouvier, Kate Winslet, Miley Cyrus, Sunshine Nu-rave

Jak poznáš neonacistu? 16 – 25

Maxim Habanec

POP

Dřep: Král cviků Konto G2 Nestlé LifeInLine Tour

ROZHOVOR

NAROZEN V… Rob Thornber z Anglie

ACTIVE Hříšný tanec renesance

62 – 63

KOMIKS

TALENT Dominik Furch

RedWay celostátní školní časopis měsíčník dvojčíslo 6–7/2009, ročník 1 zdarma toto číslo vyšlo v červnu 2009 titulní stranu vytvořila Anežka Hošková adresa redakce RedWay Podbělohorská 41 152 00 Praha 5 www.redwaymag.cz email redakce info@redwaymag.cz projektoví manažeři prof. MUDr. Michael Aschermann DrSc., FESC mascher@vfn.cz doc. MUDr. Miloš Táborský, CSc, FESC milos.taborsky@homolka.cz šéfredaktorka Martina Overstreet overstreet@redwaymag.cz

ČAU HOLKY A KLUCI, ČEMU VĚŘÍTE? NO SCHVÁLNĚ, ČEMU VĚŘÍTE? ŽE SE TA ZTRACENÁ UČEBNICE BIOLOGIE JEŠTĚ NĚKDY NAJDE? ŽE STŘEPY PŘINÁŠEJÍ ŠTĚSTÍ? ŽE JEDNA A JEDNA JSOU DVĚ? ŽE ŽIJEME V MATRIXU? VĚŘÍTE NA HOROSKOPY? NA UFO? ŽE BŮH JE? ŽE BŮH NENÍ? ESKYMÁCI VĚŘÍ, ŽE S MASEM SNĚDENÉHO ZVÍŘETE DO NICH PŘEJDOU JEHO VLASTNOSTI. SNĚDÍ MEDVĚDA, BUDOU SILNÍ, SNĚDÍ RYBU, BUDOU MRŠTNÍ ATD. SEVEROAMERIČTÍ INDIÁNI VĚŘÍ, ŽE KAMENY MAJÍ DUŠI. AFRIČTÍ MASAJOVÉ VĚŘÍ V HODNÉHO BOHA ENGAI, ALE V POSMRTNÝ ŽIVOT NE. AUSTRALŠTÍ DOMORODCI VĚŘÍ, ŽE ŽENY BY NEMĚLY HRÁT NA DECHOVÉ NÁSTROJE, PROTOŽE TO ZPŮSOBUJE NEPLODNOST. JAPONCI VĚŘÍ, ŽE KDYŽ SI HNED PO JÍDLE LEHNETE, STANE SE Z VÁS V PŘÍŠTÍM ŽIVOTĚ KRÁVA; A ČÍŇANÉ ZASE, ŽE ZACHRÁNILI TIBET PŘED STŘEDOVĚKEM.

zástupce šéfredaktorky, produkce Zdeněk Řanda zdenek.randa@redwaymag.cz grafický design a layout Pasta Oner pasta@redwaymag.cz Martin Svoboda funkfu@funkfu.net editoři Jana Prchalová, Joachim Dvořák odborný poradce Michal Nanoru spolupracovníci Laura Haiselová, Petra Verzichová, Pavel Horáček, Kay Buriánek, Karel Veselý, Pepe Švejda, Adam Švejda, Lada Firchová, Ondřej Formánek (Reflex), Tomáš Třeštík (Reflex), Jaro Vacek, Eliška Linda Prunarová, Lela Geislerová, D_Smack_U marketing a inzerce Lenka Hluchá tel: +420 737 252 729 hlucha@redwaymag.cz Nevyžádané rukopisy a obrazové materiály se nevracejí. Redakce si vyhrazuje právo zveřejnit publikované materiály na www.redwaymag.cz. vydavatel

Zdravé Srdce 2007, o.s. Popůvky 394 664 41 Troubsko Časopis vychází ve spolupráci s nakladatelstvím Labyrint www.labyrint.net a Českou kardiologickou společností www.kardio-cz.cz

toto číslo vyšlo za podpory

POSLEDNÍM TÉMATEM TOHOTO ŠKOLNÍHO ROKU JE VÍRA. OBÁLKU VYTVOŘILA ANEŽKA HOŠKOVÁ. MĚJTE SE FAJN!

tiskne Arteko Praha s.r.o., Jahodová 99, Praha 10 distribuce Labyrint, tel. 224 922 422, e-mail: labyrint@wo.cz registrační číslo MK ČR E 18246 ISSN 1803-2850

JAKÉ MÁTE ZÁSADY? ČÍM SE V ŽIVOTĚ ŘÍDÍTE? Řídím se heslem UŽÍVEJ SI KAŽDOU VTEŘINU ŽIVOTA, DOKUD MŮŽEŠ! Moc dobře totiž vím, jak se může život během jedné vteřiny naprosto změnit. Prožila jsem autonehodu, tři měsíce byla upoutaná na lůžko s polámanou pánví a nevěděla, co se mnou vlastně bude. Díky tomu jsem si uvědomila, co přesně je v životě nejdůležitější – zdraví. Andrea Dřízhalová, Praha Snažím se nekopírovat ostatní. Někdy mám pocit, že ostatní jsou jako lavina a já se řítím proti ní. Jsem vegetariánka, což někteří lidé nemohou pochopit. Já zase nedokážu pochopit, proč oni to maso jedí. Jsem člověk, který chce být sám sebou. A nic mi v tom nesmí zabránit. Mám svou vlastní hlavu a jen tak si do něčeho nenechám mluvit – vím ale, že to není vždy dobré. Je to tak i s mým hudebním vkusem. Nebudu poslouchat hip hop jenom proto, že ho poslouchá 80 % třídy a klidně budu za tu, co nezná toho ,,mega hustýho týpka“. Řídím se heslem NARODILA SES JAKO

KRÁSNÝ MAILY! ALE POZOR, NA WEBU JSOU DALŠÍ A TENTOKRÁT VYHRÁVAJÍ VŠICHNI! KONTROLUJTE: WWW.REDWAYMAG.CZ

ORIGINÁL, TAK NEUMÍREJ JAKO KOPIE! Daniela, Železný Brod No musím říct, že nad tímto tématem jsem se musela trošku zamyslet, i když je to vlastně prosté. Je mi 18 let a žiju pro to, pro co většina lidí v mém věku. Parta, rodina, peníze, škola… Pro mě osobně je ale nejdůležitější okruh mých nejbližších kámošů. Těžko si totiž dokážu představit běžný den bez svých přátel. Jsou to oni, za kým jdu, když je doma dusno... Jdu za nimi, když se mnou každé ráno jezdí v buse takový borec a já potřebuju zjistit, co je zač. Komu myslíte, že bych šla jako prvnímu člověku říct, že jsem v tom? Máma by to určitě nebyla. Ale kámoši nejsou jen ramena na vyplakání. Plánujeme společně víkendové akce, letní fesťáky atd. Tito lidé mě v životě řídí a já zase je. V šestnácti jsem chodila s klukem, který pro mě znamenal všechno. Byla jsem totálně zaslepená láskou a veškerý čas trávila jenom s ním. Úplně jsem zazdila všechny kámoše a tak to trvalo asi 11 měsíců. Pak se na mě vykašlal a já byla na dně. Kdyby tehdy nebylo jich, nevím, jak by

to všechno dopadlo. Uvědomila jsem si, že jsem na ně skoro rok úplně kašlala, a pochopila jednu zásadní věc. Kluk tě opustí za týden, za měsíc, za rok. Ale kámoši tu s tebou budou pořád. Další zásadou v mém životě je samozřejmě i vzdělání, bez kterého už člověk v dnešní době nemůže existovat. Řídím se taky svým instinktem a hlavně nic dopředu neplánuju, protože pak se všechno jenom po*ere. :) Marﬁnka, Dubňany Moje zásady jsou: držet se při zemi a hlavně své rodiny. Život mě naučil. Když nemám nikoho, tak se spoléhám sám na sebe, ať to někam dotáhnu. Ať mám život, jakej jsem si přál. Žijeme jen jednou, tak ať si splníme svá přání. Karel, 15 let, Jihlava Mé zásady? Stát si za svým, zastávat se mladších, nenechat si sr… na hlavu. Nechám si poradit, ale vždy se rozhodnu podle sebe. Záleží mi na mamce. Martin, 16 let, Jihlava

NAPIŠ A VYHRAJ! Ovocný trh 12, Rathova pasáž, 110 00 Praha 1

Co pro vás byla největší pecka uplynulého školního roku? Nejlepší zážitek? Něco, co vás okamžitě rozesměje, když si na to vzpomenete? Pište hned na info@redwaymag.cz, HRAJE SE O 3 SADY FIRMY CARHARTT! Nezapomeňte uvést svou adresu. Těšíme se.

JEDNA OTÁZK A PRO TŘI

MĚLI JSTE BĚHEM DOSPÍVÁNÍ MINDRÁK ZE SVÉHO VZHLEDU?

BEYONCÉ

PIERRE BOUVIER

KATE WINSLET

Spolužáci na střední se mi posmívali, že mám uši větší než hlavu. Dodnes se je proto snažím mít neustále zakryté. Můžu si tisíckrát říkat, že je to nesmysl, ale když mám vlasy vyčesané nahoru, nejsem ve své kůži. Na holky v pubertě mají vtípky o vzhledu ničivý dopad, což si někteří kluci moc neuvědomují.

Ani ne tak ze vzhledu jako spíš z povahy. Byl jsem fanouškem mnoha kapel, chodil na jejich koncerty, ale nikdy jsem se nedokázal uvolnit. Stál jsem někde mimo a záviděl ostatním, jak se dovedou odvázat. To se týkalo i holek. Dlouho jsem byl bez přítelkyně, protože jsem nevěděl, jak mám tu, která se mi líbí, oslovit. Byl jsem strašná stydlivka, a proto mi kluci dali výsměšnou přezdívku Rváč.

Chtěla jsem být herečkou, ale byla jsem tlustá. A žádné slavné herečky, které by byly tlusté, jsem neznala. To v člověku zůstane celý život. I teď, když vidím na ulici holku v upnutých džínách, tílku a na jehlových podpatcích, si říkám, že bych se sakra měla víc snažit. Ale pak nad tím mávnu rukou. Na těch podpatcích se jim určitě moc dobře nechodí. překlad: Martina Overstreet, zdroj: internet, foto: archiv

PĚ T OTÁ ZEK PRO MILE Y C YRUS

JESTLI KOUKÁTE NA JETIX, TAK TEN TRIK ZNÁTE: BEZ PARUKY MILEY, S PARUKOU HANNAH MONTANA. JEDNI JI OZNAČUJÍ ZA NOVOU BRITNEY SPEARS, PODLE DRUHÝCH JE JEŠTĚ ÚŽASNĚJŠÍ. PAK JSOU TADY DALŠÍ A TI ŘÍKAJÍ, ŽE MILEY CYRUS JE STEJNĚ JAKO BRITNEY JEN UMĚLÁ BUBLINA, KTERÁ BRZY SPLASKNE. Jak se ti s takovou slávou žije? Jsem na to už zvyklá. Vím, že na veřejnosti nesmím udělat chybu, protože by to potěšilo lidi, kteří mi zrovna nefandí. A daří se ti to? Jak kdy. Jednou mě novináři vyfotili, že nemám v autě zapnutý pás. Byl z toho skandál, prý dávám špatný příklad teenagerům. Pak se stala ta věc se skupinou Radiohead. Na předávání cen Grammy jsem s nimi chtěla v zákulisí prohodit pár slov, ale oni odmítli. Dotklo se mě to a řekla jsem na jejich adresu věci, které mě dodnes mrzí. („Protivní smradlaví Radiohead! Zničím je! Postarám se, aby skončili!“ pozn. red.) Co z toho plyne? Že jsem jenom člověk. Něco udělám dobře a něco ne. Ke svým fanouškům cítím zodpovědnost

a doufám, že to, co dělám správně, je bude inspirovat, a to špatné nebudou napodobovat, ale poučí se z toho. I já se přece ze svých chyb učím. Jsi na sebe tvrdá? Táta říká, že až zbytečně moc. Jenže já myslím, že na sebe musím být přísná a pořád se hecovat, jinak bych okamžitě zlenivěla a jen tak se poﬂakovala kolem bazénu. Často mluvíš o víře v Boha. Jaký význam má v tvém životě? Hodně velký! Víra je pro mě zásadní věc. To, že se někdo jako já – malá holka odněkud z Nashvillu – dostane až do Hollywoodu, kde se mu splní všechny sny, je pro mě důkaz, že Bůh je. Když mu dovolím, aby dělal změny v mém životě, bude to pro mě vždy jen dobré. zdroj: Parade Magazine, US Today, foto: archiv

GUNS N‘ ROSES GREATEST HITS Slash byl třikrát za sebou vyhlášenej nejlepším kytaristou světa. Nikdy jsem neslyšel žádnou jinou muziku, která by se Guns aspoň přiblížila. Pedro, 16 let DIVOKEJ BILL VŠECHNO To je nejlepší česká kapela! Žádnou jinou neposlouchám. Už jsem byla dvakrát na jejich koncertě a doufám, že ještě hodněkrát půjdu! Kluci, já vás miluju! Všechny vaše písničky jsou super! Janička-Buchtička, 14 let

GREEN DAY AMERICAN IDIOT Já snesu všechno, jenom ne Tokio Hotel. Teď mi hrajou Green Day, ale mám tam i hodně rapu, nebo dávám takový pohody jako Red Hot Chilli Peppers a tak. Někdy si ze srandy vyměníme mp3 s mojí holkou. Občas i u ní najdu něco rozumnýho. Jirka, 15 let

Sunshine MGKK Telepathy Kdyby vám tohle někdo nabízel (třeba i zadarmo), tak na nic nečekejte a berte nohy na ramena! V textech se to hemží zkaženýma holkama s tetováním vevnitř v puse, sígrama, co po nocích běhaj´ městem a určitě chtějí páchat trestnou činnost, krysama, démonama, černou krví, magií, mejdanama do rána atd. atd. O muzice ani nemluvím – to je skandál. O tom, jak vypadá obal a booklet, už vůbec nemluvím – to je rouhání. I když na MGKK Telepathy nezazní jediný sprostý slovo, obsah je závadnější než všechno, co natočili Supercrooo a Eminem dohromady. Kdo to bude i přes naše varování poslouchat, brzy skončí v polepšovně. (maove)

COLDPLAY VLASTNÍ VÝBĚR Poslouchám výběr, kterej jsem si sama poskládala ze všech jejich desek. Dělám to tak i s jinýma kapelama, protože většinou si oblíbím z každý desky tak dvě tři písničky a zbytek už poslouchat nemusím. Kamila, 15 let LARA CROFT: TOMB RAIDER SOUNDTRACK K FILMU V sedmičce jsem hrozně pařil tu hru, teď už teda ne, ale muziku si občas pustím. Ani nevim, jak se všechny ty kapely jmenujou, neznám je a nekoukám na to, ale to je snad jedno, ne? Filmy s Angelinou Jolie se vůbec nepovedly, byl jsem hodně zklamanej. Neměli je vůbec dělat. pan Krbec, občanku-už-mám

YEAH YEAH YEAHS ZERO Ta bunda, co má Karen na sobě, je nejlepší na světě. A pokaždý, když začne zpívat „What´s your name, what´s your name, what´s your name…“, tak mi mráz sjíždí záda takovým stylem, že se bojím, abych nenastydla. Člověka to táhne za vlasy ven. Tancovat po střechách aut. (maove)

DOLSTAR STICK UP SKANK Je to bassline pecka s velkým P. Vypadá to, že se v Anglii totálně roztrhl pytel s tanečníma kreacema k jednotlivým trackům. Začalo to dneska už legendárním instruktážním videem od Skepty, jak správně tančit na Rolex Sweep, a jede se dál. Skoro každej bassline nebo grime track má dneska svoje amatérské video na youtube. Nedáš to taky? (pasta)

THE STREETS HE‘S BEHIND YOU, HE‘S GOT SWINE FLU Bacha, je za tebou Mike Skinner a hordy zombies! Plouží se prázdnými ulicemi, ať je tma, nebo den. Raději tma. Ó, ó, ó, ó. (funkfu)

MGMT TIME TO PRETEND Energetické brooklynské duo představilo minulý rok singl Time To Pretend, který mě baví svým chytlavým nápěvem, zajímavým textem a bláznivým klipem na YouTube. Pouštím si to pořád dokola. Nemůžu přestat. (pepe)

Na plácku před ZŠ na Praze 5 zaznamenala Martina Overstreet

POŠLI NÁM I TY SVŮJ HUDEBNÍ TIP. UKAŽ, JAKÝ MÁŠ VKUS. POCHLUB SE SVOU OBLÍBENOU PARTOU. ČEKÁME NA INFO@REDWAYMAG.CZ.

NU-RAVE ZÁKONY RECYKLACE NU-RAVE MÁ JEDINÝ PRAVIDLO: NEJSOU ŽÁDNÁ PRAVIDLA.

Původně byl termín nu-rave jen vtip. Pak se ale k němu hrdě začaly hlásit kapely a najednou se používá úplně všude. Pořádají se nu-rave večírky, prodávají se nu-rave hadry a letí nu-rave tanečky. Ti, kteří žánru prorokovali rychlý konec, se teď musí stydět. A vám už nezbývá nic jiného než také propadnout nu-rave šílenství. DJové v klubech roztáčejí nu-raveové desky a mezi návštěvníky se čím dál častěji objevují nu-raveoví styleři. Jejich velkým svátkem bude letní vystoupení The Klaxons na Planet Festivalu. A jestli pořád 10

úplně přesně nevíte, co to ten nu-rave teda je, řekl bych vám „poslechněte si novou desku skupiny Sunshine a hned budete mít jasno“, jenže na předchozí dvoustraně šéfredaktorka vysvětluje, proč ji poslouchat nemáte, takže nic. Chcete se stát nu-raverem? K tomu stačí jediné: neuznávat žádné hranice stylů nebo módy. Kapely jako již zmínění Klaxons, Late of the Pier, Hadouken! nebo Datarock radostně spojí elektronický beat taneční hudby s rockovými

kytarami a do toho se v refrénu rapuje. Čím podivnější spojení se najde, tím lepší. Je libo zvuky starých herních konzolí, breakbeaty nebo metalové riﬀy? Poslužte si! Jak se správně obléct? Fantazii se meze nekladou. Vyhrabejte to nejšílenější oblečení po rodičích a nebojte se kontrastních barev. Kolem krku si pověste barevný řetěz,

na hlavu si dejte růžovou kšiltovku, nasaďte obří brýle, fosforeskující bundu a hurá ven. Ke správné výbavě patří i píšťalky nebo glowsticks, svítící plastikové tuby naplněné ﬂuorescenční látkou. Jak prozrazuje už název, nu-rave odkazuje ke zlaté éře taneční hudby na konci osmdesátých let. Všechno začalo na ostrově Ibiza (Baleáry), kde DJové hráli britským a německým turistům k tanci dlouhé nepřerušované mixy elektronické hudby. Hnutí se pak pod jménem

rave rozšířilo do Velké Británie a v letech 1988-1989 vešlo do dějin jako tzv. ‚druhé léto lásky‘. Celou první polovinu devadesátých let pak mládež tancovala na ilegálních večírcích, které se konaly po celé Evropě, ale i v Severní Americe nebo v Austrálii. Heslo raveového hnutí se skrývalo ve zkratce PLUR, složené z počátečních písmen slov peace, love, unity & respect (v českém překladu mír, láska, spojenectví a tolerance). Sen o krásné utopii, v níž se všechny rozpory mezi lidmi vyřeší společným tancem, znovu ožívají

i v nu-raveovém hnutí. Spíše než duchovní přesahy je pro něj důležitější svobodomyslná hudba, která se dělala na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Kapely jako Happy Mondays, New Order nebo Stone Roses si tenkrát také nedělaly velkou hlavu s tím, jestli hrají rock nebo taneční hudbu. Spojovali fanoušky, kteří předtím stáli na opačných stranách barikád, a naučili nás jedné důležité věci: Že hranice mezi hudebními styly existují jen v našich hlavách. text: Karel Veselý, foto: Proﬁmedia.cz, archiv

POČÍTEJ S NÁMI JAK SE DOSTAT NA KONCERT LINKIN PARK A JEŠTĚ UŠETŘIT? PŘEDSTAV SI, ŽE TVOJE OBLÍBENÁ KAPELA LINKIN PARK BUDE MÍT V PRAZE JEDINÝ KONCERT. A TY NA NĚM PŘECE NECHCEŠ CHYBĚT! MÁME PRO TEBE PERFEKTNÍ TIP. POŘIĎ SI KONTO G2 OD KOMERČNÍ BANKY, SE KTERÝM NA SVÝCH CESTÁCH ZA ZÁBAVOU UŠETŘÍŠ. S kontem G2 si pohodlně pořídíš vše, co na takový výlet potřebuješ. Od vstupenek přes jízdenku až třeba po ubytování v hostelu. Jak to? Počítej s námi... - Poplatky za vedení účtu konta G2............................................... 0 Kč - Zaslání peněz od rodičů nebo z brigády na tvoje G2 konto .......................................................................... 0 Kč - Mezinárodní platební karta, se kterou si zaplatíš ubytování..................................................... 0 Kč - Bonus při předložení studentské ISIC karty............................................................. + 200 Kč - Každé září dostaneš při splnění určitých podmínek................................................................. + 333 Kč - Můžeš využít kontokorent až................................................................. + 20 000 Kč

Vychází ti stejně jako nám, že konto G2 od Komerční banky má řadu výhod? Pokud tě Linkin Park nadchnou, můžeš za nimi vyrazit do některé evropské metropole. V tomto případě ti poslouží nadstandardní konto G2. K předchozím výhodám a za pouhých 20 Kč měsíčně připočti: - Cestovní pojištění v rámci karty zdarma. Můžeš tak kdykoli vyrazit a nestarat se o pojištění. - Mezinárodní embosovanou kartu. Zaplatíš si ubytování v hostelu přes internet. - Všechny výběry z bankomatů KB zdarma. Můžeš si vybrat, kdykoli budeš potřebovat. - EUR účet s mezinárodně platnou kartou Maestro. Ani v zahraničí nebudeš bez peněz. Vidíš sám, že ti konto G2 přináší řadu výhod. Tak neváhej, založ si ho a zúčastni se všech koncertů a festivalů tohoto léta! Podrobnosti o kontě G2 nalezneš na www.g2.cz

NEJVĚTŠÍ BRUSLAŘSK Á TOUR S VZP /PROŽIJTE DEN IN-LINE! V ČESKU JEZDÍ NA IN-LINECH ASI 420 TISÍC LIDÍ, PŘEDLONI SE ZDE PRODALO 360 TISÍC PÁRŮ NOVÝCH BRUSLÍ. MÁTE JEDEN Z NICH I VY? TAK POJĎTE PŘEDVÉST, CO UMÍTE! NEJVĚTŠÍHO STŘEDOEVROPSKÉHO SERIÁLU V IN-LINE BRUSLENÍ NESTLÉ LIFEINLINE TOUR SE JIŽ PÁTÝM ROKEM ÚČASTNÍ TISÍCE BRUSLAŘŮ.

Pro pojištěnce VZP, kteří se rozhodnou startovat v Nestlé LifeInLine Tour, připravila pojišťovna speciální ceny: na konci sezóny získá pět vylosovaných bruslařů víkendový pobyt pro dvě osoby v lázních. Na každém závodu si mohou klienti VZP také zdarma půjčit helmu. Více podrobností najdete na www.lifeinline.cz KALENDÁŘ NESTLÉ LIFEINLINE TOUR 2009 7. 6. Ostrava (Světový pohár) 14. 6. Brno 21. 6. Prievidza 28. 6. Trebišov 6. 9. Poprad 13. 9. Plzeň (mistrovství ČR) 20. 9. Opava 27. 9. Pardubice

DŘEP KRÁL CVIKŮ DOKONALE PROVEDENÝ DŘEP JE MALÉ UMĚNÍ. PŘITOM K NĚMU NIC NEPOTŘEBUJEME, MŮŽEME HO CVIČIT KDEKOLIV, A KDYŽ VYTRVÁME, ODMĚNA V PODOBĚ VYRÝSOVANÉHO SVALSTVA NÁS NEMINE. PROČ DŘEPOVAT? Dřepováním procvičíme přední, zadní a vnitřní stehenní svaly. Zapojíme do hry i boky, hýždě a lýtka (tedy části, na kterých nám obzvlášť v létě záleží). Při snaze o správné provedení cviku se hned dozvíme, které další svaly máme slabé a musíme na nich pracovat. JAK DŘEPOVAT? Pokud dřep neumíme dobře, nemá požadované účinky. Soustřeďme se na nejčastější chyby: Zakláníme nebo předkláníme hlavu. Náš pohled ale musí směřovat rovně, přímo před sebe. Nemůžeme udržet rovnováhu, a tak se hrbíme, abychom si pomohli. Znamená to, že naše zádové svaly nestojí za nic a potřebují zpevnit. Snažíme se je tedy co nejvíc zapojit a správně dýchat. V dřepu jdeme až úplně dolů, do sedu na lýtka, čímž si ničíme kolena. Operace menisku je bolestivá záležitost. Pro začátek nám pomůže zrcadlo, ve kterém kontrolujeme, aby kolena svírala pravý úhel a nepřesahovala špičky prstů u nohou. JAK SPRÁVNĚ DÝCHAT? Při poklesu do dřepu se nadechneme. Vydechneme teprve v konečné poloze, až když dřep „vytáhneme“ svaly nahoru. Tímto způsobem se plíce naplní vzduchem a zvýšený tlak v hrudníku a břiše pomůže udržet páteř rovnou. KOLIK A JAK ČASTO? Dřepy můžeme dělat třeba po dvaceti několikrát za den. Nejdřív jen tak, ale až se dostaneme na úroveň, kdy nás ani po stovce dřepů na jeden zátah nebolí nohy, přijde čas si jejich provádění ztížit. Účinné jsou dřepy na jedné noze. Ze začátku se pro lepší stabilitu můžeme přidržovat opěradla židle. Dřepy s lehkými činkami jednoručkami, které se dají nahradit PET lahvemi o obsahu 0,5 l. Náročnější jsou také dřepy s rukama volně svěšenýma podél těla nebo s výskokem. Pokud dřepujeme s chodidly u sebe, posilujeme hlavně hýždě a boky. Čím více se rozkročíme, tím více namáháme stehenní svaly. text: Martina Overstreet, foto: Proﬁmedia.cz

NÁCEK DI VOK Ý Fotbal, koncerty neonacistických kapel, hospoda. ČINNOST: Násilí, urážky a nenávist vůči všem, kdo nejsou bílé pleti. Obdiv k Adolfu Hitlerovi a fašismu. VZHLED: Oblečení značek Thor Steinar, Eighty-Eight, Grassel, Nibelung atd. Krátké, nebo žádné vlasy, bohaté tetování (většinou symboly, které potvrzují jeho víru v nadřazenost bílé rasy). ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Huláká a hajluje pouze v bezpečí party. Jeho agresivita stoupá s početní převahou smečky a množstvím vypitého alkoholu. ZÁJMY:

text: Karel Veselý ilustrace: Martin Svoboda

JAK POZNÁŠ NEONACISTU? PODLE OBLEČENÍ NÁCKA NEPOZNÁTE. NEVYPADÁ TOTIŽ VŽDYCKY JAKO SKINHEAD V BOMBRU A VYSOKÝCH BOTÁCH. NEMÁ VŽDYCKY ZDVIŽENOU PRAVICI A NEHULÁKÁ RASISTICKÁ HESLA. POPRAVDĚ ŘEČENO – TEN V BOMBRU A V MARTENSKÁCH JE MOŽNÁ SHARP NEBO RED SKIN A S RASISMEM ANI NACISMEM NEMÁ NIC SPOLEČNÉHO. POZOR NA TO – SKUTEČNÉHO NÁCKA BEZPEČNĚ PROZRADÍ POUZE SLOVA A ČINY. 14

NÁCEK P OLI T ICK Ý Stejné jako u nácka divokého + politika. ČINNOST: Členství v Národní straně, Dělnické straně, Národním odporu apod. Na demonstracích řeční o blahu národa, vlastenectví a dělání pořádku. Sní o tom, že se jednou dostane do parlamentu. VZHLED: Oblek s kravatou, krátký sestřih, snaží se působit jako slušný a vzdělaný člověk. ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Posedlost čistotou, disciplínou a politickou kariérou. ZÁJMY:

NÁCEK DO M ÁCÍ Televize, hospoda, alkohol. Nadávání na přičmoudlý, rákosníky, židáky nebo cigány. Většinou pracuje jako dělník a v životě není příliš úspěšný. VZHLED: Zanedbaný, špatně oholený a oblečený, pivní břicho. ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Jediné, co opravdu umí, je vyprávět rasistické vtipy. ZÁJMY:

ČINNOST:

NÁCEK VE SLUŽBĚ VL A ST I ZÁJMY: Pořádek, posilovna, akční ﬁlmy, uniformy, zbraně. ČINNOST: Působí u policie nebo armády, ti bez maturity v soukromých ochrankách. VZHLED: Svalovec, krátké vlasy, bomber, těžké boty. ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Přísným pohledem měří každého, kdo se vzhledem nebo barvou pleti vymyká z průměru a čeká na příležitost. Svého zaměstnání totiž zneužívá k vybíjení agresivity a šikaně.

NÁCEK ŽENSKÉHO RODU Nošení transparentů a praporů na demonstracích, řečnění na schůzích nebo v médiích, podpora „bílých mužů“. ČINNOST: Sdružují se v organizacích Women for Aryan Unity nebo Women Side a vystupují proti potratům nebo užívání drog. Podporují tradiční rodinu, ale pouze bílou. VZHLED: Většinou nadváha a sveřepý pohled, nic moc sexy. ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Často agresivnější a krutější než její mužské protějšky. ZÁJMY:

NÁCEK V IRTUÁLNÍ

NÁCEK VŠEZNÁLEK

ZÁJMY:

Internet. Diskuzní fóra, přispívá do komentářů pod články nebo píše blog, kde šíří nenávist proti skupinám lidí, které nemá rád. VZHLED: Jakýkoliv. Může vypadat jako váš spolužák nebo soused odvedle. ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Nemá. Je nenápadný a ve skutečném světě se neprojevuje, protože se bojí.

ZÁJMY:

ČINNOST:

Přesvědčování lidí o své pravdě. Internetové diskuze, debaty s politiky, rozhovory s lidmi v knihovnách nebo v knihkupectví. Snaha dokázat, že vyvražďování Židů za 2. světové války je výmysl nebo že nadřazenost bílé rasy je vědecky dokázána a podobné nesmysly. VZHLED: Čistý a upravený, sako a kravata. ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: Pořád dokola opakuje několik nazpaměť naučených vět.

VÍRA 16

FIL

BY I Ř P

VĚŘÍM VE VĚDU zikální let derné a fy V Ě K : 20 Fakult y ja ík čn ro no : 1. S T U D U JE te ď vše ch v metal , C H Á : d ří y án m P O SL O U rické ro tasy, his to id Č T E : fan marád y, kl ka , u din R Á D : ro MÁ

při Č V U T

v Praze

„LIDI MUSEJÍ NĚČEMU VĚŘIT. KDYBY VĚDĚLI, JAK VŠECHNO FUNGUJE, A MĚLI NA TO DŮKAZY, TAK BY VÍRU NEPOTŘEBOVALI. MĚLI BY JISTOTU, ALE ZÁROVEŇ BY ASI ZTRATILI SVOJE LIDSTVÍ, STALI BY SE BIOLOGICKÝMI ROBOTY.“ Všichni jsme věřící. A to už od narození, a dost fest. Nejdřív věříme rodičům, pak ve škole, že jedna a jedna jsou dvě, pak tomu, co je v televizi, v novinách a tak dál. S vírou v Boha je to stejný. Buď věřím, že je, nebo věřím, že není. Ani pro jedno nemám důkaz. Člověk prostě vždycky něčemu věří, ať je to Bůh, nebo reklama, nebo dějepis, a většinu toho si nemá jak ověřit, ani to nemůže podložit vlastní zkušeností. Já věřím, že Bůh není. Ale věřím ve správnost zásad, který jsou zapsaný v křesťanským Desateru: nezabíjej, neokrádej, nelži, respektuj rodiče a starší lidi… Prostě věřím v obecnou slušnost, na který je postavená naše civilizace. Z tohohle pohledu jsme křesťani všichni, protože taková je naše výchova, v takové žijeme společnosti a kultuře, ať si to uvědomujeme, nebo ne.

Za škodlivou považuju třeba víru ve všelijaký proutkaře a lidový léčitele, kteří tvrdí, že umí uzdravit každou nemoc včetně rakoviny, AIDS a podobně. Nejsem tolerantní k lidem, kteří ve jménu Boha vedou války, zabíjejí a ničí. Křesťanství i islám jsou založeny na dobrých myšlenkách, přesto křesťani vedli křižácké výpravy a upalovali kacíře v ohni. Dneska máme problém s islámskými teroristy, jenže na druhou stranu jsou milióny dalších muslimů, kteří chtějí žít v míru a nikoho neotravovat. Záleží na jednotlivci, jak svou víru projeví. Když je člověk krutej a bezcitnej, je i jeho víra krutá a bezcitná. Náboženství je mocná věc, protože dává lidem naději na posmrtný život. Když člověk zestárne, musí se nějak vyrovnat s tím, že umře. Víra, že život bude v nějaké podobě pokračovat i po smrti, mu pomáhá. Možná jednou i já, až zestárnu, začnu chodit do kostela a najdu v tom smysl života. Proč ne? text: Martina Overstreet foto: Jaro Vacek

Život, svět, vesmír, matematika, fyzika – všechno funguje podle přírodních zákonů, o kterých se učíme a spoléháme se na ně. Ale jak člověk prohlubuje znalosti a dostává se ve vědeckém poznání dál, najednou dojde do bodu, kdy se svět, vesmír, matematika a fyzika začnou chovat jinak než normálně, a ty běžný pravidla na ně už nejdou použít. Zjednodušeně řečeno – to, že jedna a jedna jsou dvě, přestane platit. Člověk vidí, že dál už si s rozumem nevystačí, a to je okamžik, kdy hodně vědců uvěří, že… je něco přesahuje. Nějaká vyšší inteligence, která se rozumem nedá poznat a pochopit. Jenže takováhle víra a náboženství jsou pořád dvě dost odlišný věci. Mě dali rodiče pokřtít a mám za sebou i první přijímání. Chodil jsem několik let na náboženství, ale zároveň jsem měl kolem sebe hodně lidí, kteří se zabývali vědou. Nakonec jsem se přiklonil k jejich názoru, že Bůh neexistuje, že člověk nemá duši a smrtí jeho život končí. Když někdo věří v něco jiného, nemám s tím problém, pokud o tom ostatní nepřesvědčuje násilím, nebo pokud není jeho víra škodlivá. 19

VĚK: 35 let PRACUJE: v expedici ﬁrmy Peugeot, připravuje nová auta pro vydání zákazníkům POSLOUCHÁ: kromě country všechno sportovní výsledky v novinách svého syna, snoubenku, rodiče, Spartu, auta, francouzský hip hop

ČTE: MÁ RÁD:

BŮH NENÍ, PROTO FANDÍM MILOSLAV ŠTROBL

„JEN JEDEN KLUB JÁ ZNÁM, TEN NA LETNÝ CHRÁM MÁ, TAM V PRAZE NA LETNÝ HRAJE MUŽSTVO NEJLEPŠÍ, TAM PRÝ HRAJE SPARTA ŽELEZNÁ. RUDÁ JE KREV, STEJNOU BARVU MÁ NÁŠ DRES, JE TO DRES NEJHEZČÍ, CO ZNÁM. V NĚM HRAJE SPARTIČKA, V NAŠICH SRDCÍCH JEDNIČKA, TA NÁM TITUL ZASE VYHRAJE.“ V naší rodině se Sparta dědí. Fandil děda, pak táta, teď já a po mně (doufám) i můj syn. Spartu bych nikdy neopustil. Práci můžeš změnit vždycky, ale klub ne. Spartu mám v srdci. Věřím, že je nejlepší. Můj sen je, aby Sparta pořád vyhrávala, aby se dostala do Ligy mistrů a vyhrála s Manchesterem. Nikdy jsem se neúčastnil domluvených rvaček před zápasem, kdy se fans obou týmů sejdou někde u lesa, tam se zmydlej‘ a pak jdou teprve na fotbal. Nejsem hooligan, ale na stadionu jsem se párkrát rval. Když jsme hráli s Ostravou… Skákali jsme přes ploty, v běhu jsme si odepínali pásky a šup s ním prvního přes hlavu. Jednou dáš, podruhý dostaneš – člověk moc neřeší proč. Ostatní tě strhnou a už to jede. Život fanouška jde asi takhle: po práci jde za klukama do hospody. Tam se rozebírá nároďák a anglická liga, co bylo minule na zápase a co bude příště. Když je fotbal v televizi, tak se společně kouká a fandí. O víkendu se jde na zápas, a když se hraje v jiným městě, jede se na výjezd. To je někdy divokej výlet, ale já rozhodně nejsem přítelem vytrhávání sedaček ve vlaku a podobně. V kotli se vyvěšujou transparenty, třeba Smrt Baníku, haha, nebo Železná Sparta. Zpívají se chorály a skandujou hesla. Jede se furt, ze všech sil, musíme věřit, že Sparta vyhraje, hnát to dopředu, posílat hráčům svoji energii. Fans poraženýho týmu jsou po zápase podrážděný a lehko dochází k násilí. Slávisti… to je nesmysl. Jednou jsem byl na jejich fotbale a oni skandovali „Kdo neskáče, tak je Sparťan!“, i když zrovna hráli s Teplicema. Nesnášej‘ nás a my nesnášíme je. Hodně vostrý jsou fans z Ostravy. Ty se rvou hned. A mezi fanouškama každýho týmu se najdou mladý nevyřáděný kluci, co rozbíjej‘ dopravní značky nebo kopou do aut a popelnic. To já nedělám. Jo, když jsem byl mladší, tak jsem možná párkrát nakopnul koš, ale to je tak všechno. Pokud se po zápase potkaj‘ dvě znepřátelený party, tak je bitka. Ta může mít dohru s policií. Hodně kluků už bylo za výtržnosti zavřených. Tak to chodí. Po zápase se jede domů, v pondělí do práce a po práci zase do hospody za klukama, kde se to rozebere, a takhle pořád dokola. Chodíš do práce, na pivo, a těšíš se na další zápas. Mezi fans je dost nácků a skinů. Ty moc rád nemám. Jednou se dokonce proti mně postavili. Říkám jim: co blbnete, já jsem taky Sparťan, ale voni nic… Nevim, vo co jim jde. Jestli někdo obdivuje fašismus a Hitlera, tak je blázen. Můj děda byl v koncentráku, už jenom proto mi to je proti srsti. Já nejsem rasista, ale nesnáším Cikány. Vyrůstal jsem

s nima a vím, co jsou zač. Jeden špatnej vedle druhýho. Nechoděj‘ do práce, nestaraj‘ se o děti a jsou agresivní. Měla by na ně bejt větší přísnost. Možná by měl bejt zákon, aby mohli mít jenom jedno dítě. Protože jich je moc, chápeš. Lidí je vůbec moc… Vietnamce celkem snáším, s nima nejsou velký problémy. Něco jinýho jsou Ukrajinci. Těm nemůžeš věřit. Nevíš, co je kterej z nich zač, jestli je tady načerno, jestli má u sebe kudlu, jestli tě chce vokrást… Mám s nima svý zkušenosti, neříkám to jen tak. Možná mezi nima pár slušných je, ale já je nepotkal. Černoši…, ty taky moc nemusím. Párkrát jsem s nějakýma pokecal, ale nevyhledávám je. Já jsem nejradši mezi svýma klukama, který znám a vím, co od nich můžu čekat. Některý Češi taky kradou a dělaj‘ bordel, ale přece jenom se v nich člověk líp vyzná, dokáže je líp odhadnout. Fandění, to je hlavně víra ve vítězství. A parta. Silný pouto, přátelství na život a na smrt. Kluci, co choděj‘ všude spolu. Můžeš jim zavolat třeba o půlnoci a vždycky to zvednou. Půjčej ti peníze, když potřebuješ, pomůžou ti, když máš trable s holkou. Když je problém, postavěj‘ se za tebe. Kryjou ti záda. Můžeš se na ně spolehnout. Myslím, že lidi, který v nic nevěřej‘, takhle hluboký vztahy nemaj‘. Každej potřebuje něčemu věřit. A já, protože nevěřím, že je Bůh, prostě fandím. text: Martina Overstreet foto: Jaro Vacek

„HARE KRIŠNA, HARE KRIŠNA, KRIŠNA KRIŠNA, HARE

DJ I V A

BŮH MÁ BARVU BOUŘKOVÉHO MRAKU VĚK:

22 let

obor textilní výtvarnictví prodavačka knih, které vydává hnutí Hare Krišna ČTE: duchovní literaturu (Bhagavad-Gíta, Šrímad-Bhágavatam) POSLOUCHÁ: etno, duchovní hudbu (mahamantry) MÁ RÁDA: Krišnu, svého snoubence, přírodu, aranžování květin VYSTUDOVALA: ZAMĚSTNÁNÍ:

HARE, HARE RÁMA, HARE RÁMA, RÁMA RÁMA, HARE, HARE.“

Jednoho dne pršelo a já seděla u okna. Dívala jsem se, jak kapky deště stékají po skle, a pozorovala kolem projíždějící auta. Napadlo mě, že kdybych teď přecházela ulici a jedno z nich mě srazilo, přestala bych existovat a dál už by nebylo nic. Najednou jsem nechápala, proč chodím do školy, učím se, přátelím se s lidmi, proč vůbec žiju. Jaký to má smysl, když všechno může během vteřiny skončit? Bylo mi patnáct let. Když jsem o rok později vstoupila do hnutí Hare Krišna, poznala jsem, že život má hluboký smysl. A že ten, co právě žiju, není ani můj první, ani poslední. Tím se všechno změnilo. Svět se řídí zákonem karmy. Slovo karma znamená v překladu čin, jednání. Cokoliv v životě uděláme, ať už dobrého, nebo špatného, se nám vrátí. Třeba ne hned, ale jednou určitě, i kdyby to mělo být až v dalším životě. Pokud by se člověk příště rád narodil jako zdravá, krásná a spokojená bytost, měl by se v tomto životě snažit, aby udržoval svou mysl čistou a klidnou a nezpůsoboval nikomu utrpení. Proto nejíme maso, aby za nás zvířata nemusela umírat, neužíváme drogy, aby nám neměnily vědomí, nehrajeme hazardní hry, neriskujeme zbytečně se zdravím a odmítáme nemanželský sex. Podstatou Krišnova učení je nenásilí a soucit. Pokud žiju tak, že mě bezohledně zajímají jenom moje potřeby a moje štěstí, narodím se v příštím životě v nějaké nižší formě. Třeba jako zvíře, rostlina, nebo pivní kvasinka. Každý život je příležitostí k nápravě chyb z toho minulého. Když týrám zvířata, možná se jako týrané zvíře narodím. Když ale dosáhnu dokonalosti, nepřetržitý koloběh zrození a umírání se zastaví a moje duše se vrátí do duchovního světa ke Krišnovi. To je cíl každého oddaného, i můj.

věnuje své službě. Já jsem první rok upravovala květiny a vázy pro výzdobu oltáře, pomáhala v kuchyni a uklízela. Letos prodávám naše knihy. V chrámu dostanu všechno, co potřebuju: hygienické potřeby, peníze na oblečení, cestovné, zdravotní pojištění. Televizi nemáme, ale internet ano, občas se na něm dívám na zprávy. Mezi oddanými jsem si našla přítele. Brzy se budeme brát. Chceme založit rodinu a odstěhovat se na venkov, někam poblíž farmy Krišnův Dvůr, která patří oddaným. Krišna je jediný Bůh. Stvořil vesmír, Zemi a všechno živé. Je obsažen ve všem, v každé molekule. Nenarodil se, byl tady vždycky a nikdy nezanikne. Před 5000 lety se zjevil na Zemi, aby obnovil náboženské zákony, které lidé přestávali dodržovat a hrozil jim úpadek. Krišna znamená Nejpřitažlivější. Na Zemi se zjevil ve své původní podobě krásného mladíka, pasáčka krav, který rád hraje na ﬂétnu, baví se s přítelkyněmi a nikdy nezestárne. Modrá barva jeho těla je barvou bouřkového mraku. Jsou v ní obsaženy odstíny všech barev. Krišnu uctíváme zpíváním a odříkáváním manter, meditací a studiem, ale i tím, jak se oblékáme, co jíme a pijeme. Na znamení oddanosti si na čelo malujeme tilak, který má podobu lístečku posvátné rostliny tulasí. Posvátné je i jídlo (prasádam). Při jeho přípravě dodržujeme nejpřísnější hygienu. Kdyby do kuchyně přiběhl pes a na jídlo se jen podíval, bylo by znehodnocené a museli bychom je vyhodit. Jako všechno, i jídlo totiž patří Krišnovi a jemu je také jako prvnímu nabízíme. On je přijme a tím požehná. Proto vaříme s radostí a láskou a jídlo nabízíme ostatním lidem jak v našich restauracích, tak na ulici. Každý, kdo prasádam sní, očistí svou mysl a udělá malý duchovní pokrok. text: Martina Overstreet foto: Trilokátma Dás

Vlastním jménem se jmenuju Taťjána a pocházím z Moskvy. Tungavidja je jméno jedné ze sto osmi Krišnových přítelkyň. Dal mi ho můj duchovní učitel, který žije jako mnich, cestuje po celém světě a všude má žáky, kteří s ním jsou ve spojení. Mohou se s ním kdykoliv o všem poradit, ať už se to týká Krišnova učení, nebo běžných každodenních rozhodování. Po maturitě jsem se rozhodla, že odejdu z domova a začnu žít s ostatními oddanými v chrámu. Je to už dva roky. Každý den v půl páté ráno začíná mantra meditace, kterou si očišťujeme mysl. Od čtvrt na osm máme přednášku, pak je snídaně. Po ní se každý 23

FR A

KA Š I T

LO OKO

VÁ

S DODRŽOVÁNÍM DESATERA JSOU OBČAS PROBLÉMY VĚK: 19 let právě odmaturovala na malostranském gymnáziu v Praze POSLOUCHÁ: kromě techna a dechovky všechno ČTE: Bibli, Alberta Camuse MÁ RÁDA: Boha, rodinu, přátele, hudbu, jídlo

Ť SE T VÁ Ě V P OS ŮLE Í , V H Š UĎ SÍC DE J Z EBE T VÉ , B E N V O ÁŠ I NA VS T VÍ N S JA K J B , É Y Ž O L NÁ S VIN CH JEN R ÁL Ď . , K E I E Š Š Ď Á ZEM M NA EUV .“ E N É , P Ř IJ N A Č Á N T A EN „O KI Ť N KŮM. TV M S A A O T U . Í N P I, VIN ÉHO JMÉ V NEB S A OD L M Z I D E AŠ O SO JA K Á M D N Í M E N Á N N UŠ T BAV Z O DE J P E Jako každý, i já mám s dodržováním Desatera problémy. Během OD , AL dospívání bylo pro mě těžké nehádat se s rodiči. Na hodně věcí jsem I M Y UŠ E N Í K měla jiný názor, potřebovala jsem se vymezit. Čtvrté přikázání jsem O VP Jsem katolička. Smysl mého života je v tom, že po něm přijde ještě život posmrtný. Tam se znovu setkám se svými předky a lidmi, které mám ráda. V pubertě jsem někdy pochybovala, že to tak je, ale když mi pak umřel dědeček, tak mě naděje, že se s ním sejdu v nebi, ohromně posílila. Ta ztráta už nebyla tak hrozná. Vlastní smrti se bojím, ale spíš proto, že si v tu chvíli budu říkat, jestli jsem žila dobře, jestli jsem dělala všechno správně. Jinak na to, co bude potom, jsem zvědavá. Bůh nás má rád jako svoje děti. Nechce, aby se nám stalo něco zlého. Proto nám dal zákony, které se nazývají Desatero. Myslím, že kdybychom se jimi všichni dokázali řídit, svět by vypadal líp: 1. V jednoho Boha věřit budeš. 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. 3. Pomni, abys den sváteční světil. 4. Cti otce svého i matku svou. 5. Nezabiješ. 6. Nesesmilníš. 7. Nepokradeš. 8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému. 9. Nepožádáš manželky bližního svého. 10. A nepožádáš ani statku jeho.

tehdy porušila mockrát, haha. Ve škole mezi kamarády je zase problém nebrat Boží jméno nadarmo. Každou chvíli někomu uletí takové to „Ježíšikriste“ a já si pak taky přestanu dávat pozor. Vždycky si to hned uvědomím a zalituju toho, ale už je pozdě. Pak tady máme šesté přikázání… No, člověk by neměl hřešit ani v myšlenkách. To znamená, že by na „to“ neměl ani myslet, natož „to“ dělat. Ale když je mladý a zamilovaný, tak… Ach jo. Tady prostě moc nefrčí, že lidi spolu budou spát až po svatbě. Řekla bych, že kluci to dávají holkám jako podmínku. Buď bude sex, nebo spolu nebudeme chodit. Moc možností, jak to holka může řešit, není. Buď mu řekne ne, a rozejdou se, nebo mu podlehne, ale ví, že je to špatně. To jejich vztahu moc neprospěje a asi se stejně rozejdou. Pak je řešení najít si věřícího kluka, ale ani to není záruka… Já jsem s křesťanem chodila a nevydrželi jsme to. Věřila jsem tenkrát, že je to na celý život. No, nebylo. A zpětně mě mrzí, že k tomu došlo. Pro mě je strašná představa říct jednou svému manželovi, že je už pátý, nebo šestý, sedmý a tak dále. No prostě, dodržovat šesté přikázání je obzvlášť těžké, ale myslím, že to má smysl. Už jen proto, že je dobré, aby se zamilovaní učili vyjadřovat svoje city i jinak než jen sexem. Myslím, že Bůh se na mě proto, že nejsem dokonalá, nezlobí. Šanci u něj mají všichni, i ti, kteří sedí ve vězení za těžké zločiny, prostě každý. I kdyby člověk zalitoval všeho až v poslední vteřině a poprosil Boha o odpuštění, dostane ho. To mě na křesťanství baví. text: Martina Overstreet

Bůh nás má rád jako děti a my se jako děti chováme. Rozumíme, co nám říká, ale neposloucháme. Někdy schválně – ze zvědavosti, jindy si to ani neuvědomíme. Když svých chyb litujeme, Bůh nám odpustí, stejně jako nám odpouštějí rodiče, když se jim omluvíme. Ale pozor, nefunguje to tak, že například něco ukradnu, pak jdu honem do kostela, tam se jako pomodlím, poprosím za odpuštění a v duchu se směju, jak jsem na to vyzrála. Bůh pozná, jestli mě to, co jsem udělala, opravdu trápí. Lítost musí být upřímná.

foto: Jaro Vacek

PO FILIPÍNÁCH S DAVIDEM URBANEM AKA D_SMACK_U

CHVÁLA BŮHVÍČEMU SE KAŽDÝ ROK CHVILKU PŘED VÁNOCI SEBERU A ODJEDU Z NAŠEHO NÁKUPNÍHO ŠÍLENSTVÍ NĚKAM DO PRYČ. TENTOKRÁT PADLA VOLBA NA FILIPÍNY. NIKDY JSEM TAM NEBYL A KOLEGA V KANCELÁŘI O NICH MLUVIL VELMI PĚKNĚ. Filipíny jsou daleko, cesta trvá celý den. Když s přítelkyní přilétáme do Manily, hlavního města, které již pohltilo ostatní města a žije v něm asi 12 miliónů obyvatel, je 12. prosince a venku 29 °C. Cestou z letiště míjíme stovky takzvaných jeepneys, což jsou starý americký džípy s navařenou korbou s lavičkama uvnitř, který tady sloužej‘ jako veřejná doprava. Jsou neuvěřitelně barevný a vzory na nich působí značně psychedelicky. Ve čtvrti Malate, kde budeme příštích pár dnů bydlet, toho k vidění moc není. Sem tam nějaký ten mrakodrap, často pustý, prázdný a chátrající, až na výjimky pár zavřených restaurací, pouliční žebráci, tricyklisti a to je vše. Náš hostel má ale pohodlnou terasu s výhledem a vede ho příjemný týpek, který se (na rozdíl od majitelů jiných hotelů) nedívá na chudé batůžkáře skrz prsty. Po pár dnech Manilu opouštíme a vyrážíme autobusem na sever do Viganu, což je ospalé městečko ze 16. století, kdy na Filipíny přivandrovali šířit svoji jedinečnou kulturu Španělé a Číňani. Cesta namísto plánovaných osmi hodin trvá třináct. To je „ﬁlipino time“. Ve Viganu jsou kamenné domy s dřevěným patrem, které mají místo oken okenice vyplněné čtverečky řezaných lastur, propouštějících světlo. Pořád se v nich normálně bydlí. Protože se blíží Vánoce, v noci se hlavní náměstí rozzáří lampióny, pod kterými se místní obyvatelé scházejí na pokec. Strávíme zde jeden den a odjíždíme do hor. Po sedmi hodinách cesty máme za sebou 200 km a přijíždíme do Baguia. Univerzitní město (asi tak velké jako naše Brno) připomíná polohou orlí hnízdo. Tisíce domků šplhají ve srázu k vrcholkům hor. Začínají vánoční prázdniny, a tak zažíváme studentské průvody připomínající oslavy příchodu čínského nového roku. Další den, dalších dvě stě kilometrů, dalších osm hodin v autobuse. Po obou stranách silnice je údolí, do kterého se rozhodně nechce podívat nikdo, kdo trpí závratí. Ode dna údolí až po vrcholky hor jsou terasy se zeleninovými políčky. Zelí, rajčata, lilky. Na vrcholku dvoutisícovky roste na záhonu 5x10 metrů salát. Pěstovat ho tady musí být příšerná práce. Přes nejvyšší silniční bod na Filipínách, horský průsmyk 2250 m nad mořem, přijíždíme po cestě, která už ničím nepřipomíná silnici, do Bontocu, klidného horského městečka, kde jsme jediní bílí a všichni nás zdraví „hej amerikano“. V hospodě je plno a hned u vchodu na malém pódiu probíhá zpověď místního folkaře, občas proložená písničkou na přání. Pak ho vystřídá kapela s neskutečně falešnou zpěvačkou, country-evanescence-sitar-metal pro pokročilé, haha. Z Bontocu je to hop a skok do Banaue, tedy dvě hodiny v jeepney. Jeepney odjížděl v deset hodin dopoledne. Pro jistotu jsme tam přišli v 9:30, ale už byl stejně pryč. Filipino time. Další už stíháme. Uvnitř, kam se dle mého vejde tak 12 osob, jsem napočítal 22 lidí. Seděl jsem 27

V podvečer se udělaly velký vlny. Mezi ostrovy je bouřka, jedeme mezi proudy, co nás táhnou ven na volný Jihočínský moře. Výztuž plátěný stříšky praskla, visíme na ní, aby nepřevrátila loď, nadouvá ji vítr. Přiznám se, že ve chvíli, kdy mě vlna srazila z lavice a projela mi pod zadkem, jsem měl docela strach. Snažím se počurat do kalhot, abych se zahřál, mokrej jsem už tak jako tak, ale bohužel se mi to nedaří. Záchranný systém na Filipínách neexistuje, naši lodivodi prostě věří na modlitby k Ježíši Kristu, přidali i nějaká ta Zdrávas Maria a nakonec jsme dopluli. Druhý den ráno je azuro, klidné moře, naprosto ideální podmínky pro plavbu po okolních ostrovech. Do toho se mi ale po včerejším zážitku moc nechce a taky si musím pořídit nové sandály, neb ty moje vzala včera nějaká vlna.

na jedné půlce zadku. Do jeepney se ovšem údajně vejde 32 osob – jezdí se i na střeše. Banaue, odkud se vyráží na treky na okolní rýžová pole, je první místo, kde potkáváme turisty. V hotelu se domluvíme s partičkou dalších Čechů a druhý den si společně pronajmeme jeepney s průvodcem, o kterým zjistíme, že toho moc nenamluví a maximálně nás upozorní „pozor, klouže to“. Asi po hodině jízdy nás vysadí, že dál už musíme pěšky. Prodíráme se džunglí a přicházíme do horské vesnice. Obyvatelé se ještě docela nedávno bavili lovením lebek a dodnes kromě křesťanství vyznávají i animismus. Bydlí v původních slámových chatrčích na nožkách, nebo v novějším typu chatrčí téhož tvaru, ale z vlnitýho plechu. Sestupujeme příkrým srázem k řece, ke 30 metrů vysokému vodopádu. Na mne, línou kancelářskou krysu, přichází krize, neboť jen co jsme sešli dolů, musíme zase vystoupat nahoru. Žádná helikoptéra, ba ani oslíček v dohledu! Nezbývá než šlapat… Dva dny na to sedíme na střeše autobusu. Jedeme k moři, do přírodní rezervace Sabang. Až na občasné vyhýbání se větvím je to rozhodně příjemnější než sedět v tom dusnu uvnitř. Na pláži pobíhají psi a děti. Žádná lehátka, žádní turisté, klid a pohoda. Lodí se jedeme podívat na podzemní řeku a vracíme se džunglí po naučné stezce zvané Monkey Trail, kde sice nepotkáme žádné opice, ale po žebřících a lávkách ženou průvodci jako opice nás. Vánoce oslavíme rybou, což je osvobozující zážitek, neboť ﬁlipínské jídlo pro mě jinak znamená ne moc chutné patláto matláto. Další den sedáme do bárky a odjíždíme do El Nida. Cesta opět nepotrvá slíbených osm, ale třináct hodin. Lodička je taky mnohem menší než ta na obrázku v inzerátu, podle kterého jsme ji vybírali. Celou cestu na nás bude stříkat voda. A ne že se budeme držet u břehu, zálivy pěkně krosíme 5 km od něj. Všechno bude kompletně mokrý. Slaný ksichty, slaný šaty, slaný pasy, foťák ani nevytahujeme. Taky bude slanej. Když už je jasné, že budeme dojíždět až za tmy, ptáme se lodníků, jestli mají světla. Prý mají. Později se ukáže, že jeden z nich má baterku, kterou naposled používal v roce 2003. Ještě trochu svítí. 28

Silvestra slavíme na soukromém ostrově Pandan. Je to tu jako v pravém tropickém ráji: bílý písek, palmy, ibišky. Potkáváme se s několika sympatickými Čechy. Jsme rádi, že se k nim můžeme vesele hlásit, a ne se za ně stydět, co to je zase za debily. Vůbec všichni Češi, co jsme potkali na Filipínách, byli velice fajn. Nedaleko odsud je Apo Reef, jedno z nejkrásnějších míst pro potápění na světě. Jdeme na to a wow! Rázem se ocitáme mezi žraloky, želvami, sépiemi, tuňáky, murénami a tisícem dalších pestrobarevných ryb a rybiček. Zážitek nám kazí jenom partička uřvaných Řeků. Jezdí na chudákovi želvě, hází vajgly do moře a vůbec se chovají divně i mezi sebou. Další dny na ostrově trávíme krásným nicneděláním a dočítáme ty mokrý knihy, co s sebou celou dobu vláčíme. Bohužel každá pohádka má svůj konec. Už nezbývá než letět zpátky do Manily a odtud domů, do Prahy. Po přistání na ruzyňském letišti vykoukneme z okna. Je zataženo, všude sníh a minus patnáct stupňů, ehm. text: David Urban aka D_Smack_U foto: archiv Davida Urbana

U _ k c a m S _ D a r u t Agen Promotion

je majitel a ředitel pražské agentury D_Smack_U Promotion, která pořádá koncerty našich oblíbených kapel, např. Marilyna Mansona, Public Enemy, Moloko, Wu-Tang Clan, Underworld, Incubus,

Dále zajišťuje koncerty českým kapelám, které opět patří mezi naše oblíbené (Gaia Mesiah, Skyline, Fake Tapes, Magnetik, Sunshine atd.). Proto máme Davida rádi a přejeme mu šťastný návrat ze všech cest.

Pixies a mnoha dalších.

VÍCE NA

DAVID URBAN

www.dsmacku.com

o t é l é n r a a m g z a o R a dy G L

t é l é n r a m z Ro

A Je čas začít přemýšlet nad prázdninami. Pokud se budeš potápět, běhat orienťáky nebo brzo ráno vstávat na brigádu, tyhle hodinky se ti rozhodně budou hodit. Můžeš si vybrat hned z několika barev. www.asos.com

B Longboard je prkno, na kterém nejde o triky, ale o rychlost. Jeho větší kolečka zvládnou všechno, nezastaví tě kamínek, ani spáry na chodníku. Jo! A nezapomeň si vzít chrániče, rozbitá kolena a odřené lokty nevypadají na večerní diskotéce moc cool. www.buy-skate-boards.com

C Brýle Anon Schocker si oblíbila Paris Hilton a taky „hrály“ v Kriminálce Las Vegas. Za hvězdu v nich budeš i ty, na noc je však doporučujeme sundat a pro změnu se obdivovat těm na nebi.:) www.anonoptics.com D Sukně vyrobená přímo na Havaji se samozřejmě nejvíc hodí k tanci. Jako top ti stačí pouze vršek od plavek a květinový věnec kolem krku. www.ohanahulasupply.com E Uvidíš, že letos budou všichni plavčíci nosit zelenou! Až se k nim připojíš v tomto retro puntíkatém modelu, zezelenají i všechny protivné holky na plovárně. (Závistí.) www.skateprice.cz text: Lada Candy Firchová

foto: archiv

D B

NĚCO VÁM PORADÍM: NEPODCEŇUJTE BLONDÝNY! LADY GAGA, 155 CM VYSOKÁ CYBER DOLL S PLATINOVOU OFINOU, SI VYDOBYLA PRVNÍ MÍSTA SVĚTOVÝCH HITPARÁD

SE SKLADBOU JUST DANCE. MYSLÍTE, ŽE JE JEN DALŠÍ BEZDUCHOU LOUTKOU SHOWBUSINESSU? TAK TO SE TEDA MÝLÍTE.

—>

<—

Just Dance

y d La

a g Ga

Stefani Joanne Angelina Germanotta, jak zní její celé jméno, dosáhla už ve třiadvaceti letech kariéry, kterou jiné zpěvačky budují desítky let. Chodila do školy s Paris a Nicky Hiltonovými, dostala se předčasně na prestižní newyorskou univerzitu Tisch School of Arts, napsala pár textů pro Pussycat Dolls a pořád na sobě tvrdě maká. Můžete říct no a co, má prostě jenom větší kliku a šikovného manažera, ale není taky náhodou pravda, že štěstí přeje připraveným?

MÓDNÍ INSPIRACE Lady Gaga připomíná latexovou panenku, co spadla z Marsu. Tady na

Zemi hledá inspiraci ve všem lesklém, barevném, šíleném a futuristickém. Punkový kýč, kýčovitý punk, cyber punk – jak chcete. Proměnou v krásnou mimozemšťanku můžete projít i vy. Základem je platinová paruka s co nejdelšími vlasy. Jestli se vám na nich podaří uvázat úhlednou mašli, tak gratulujeme (není to nic snadného). Zapomeňte na matný make-up! Stíny, rtěnka, pudr, umělé řasy, to všechno musí mít kovový lesk, a aby bylo jasné, odkud přicházíte, vykreslete na tvář stříbrný blesk. Základní outﬁt vytvoříte ze třpytivých punčoch a dresu na aerobic po mámě, který se určitě povaluje někde na dně skříně. K tomu obujte páskové boty na vysokém podpatku, poseté štrasovými kamínky. Čím víc třpytu, tím líp. Pokud nasadíte i svářečské brýle a ozdobíte se šperky vyrobenými z počítačové klávesnice, tleskáme vaší odvaze! Pošlete fotku! text: Lada Firchová, foto: archiv

T A H E B A Z I S I D J C

B A

t ld Ca t a W i 3 9 g, o b s 3 á pro v Y” í váze E C K s t i , t a k j e D í k y m u š n á ra z y a ž VU s v ýc h K „ u. É mí U K Á l a dal š í ze ím hko o u e l K R b l t l H o á m A t di A L E t s p o c i te p r á v n o u v i i I B S , k te r m . A N e dho s lí m e s a e LT R O J K le nám př alých, my rozměr y R A U h c e te b ě h S p o r t i v a te c h n o l o g te v z d u c h T em PÉ App ráv a c v ý mi ží La i - te c h d a t , ž e b ě D E M n sk á fir m a k d y ž p í š e m h u ffl e j e s M P 3 p ř e h B , J e s tli k é fi r m y h a í G S m A or al s ě tr á n př ip a Kalif zázraků. ov ý iPod nejmenší telných 4 m o d it u o d v de ob č as a i k h m N o ě ř č c é . n ě i a l ý č ř h v l ě n u c n a p Z b e eu lý a t m sk v v o n í . al e n ý d o u m a e z k o n k u r a j e al e n y c hy t á v k e č n ě , vám y d % v k z a 0 r e t t b b v i h a ta op o2 m cz k luk É! t a hl e k ap a c ave z ničk y v ůn ě k do s ×7 m hudy. 6 × 18 r h u . J e h o d i n . C e l á j , te n v š a n á z e v p í s e E Č N tí, je, kdy ž nly The Br g ii. Tvář í 4 w w w. T A ho at ple det č te ST ener lk y le ůni O č e m n v y d r ž í 10 N e m á d i s ý v á m p ř e r i i . A ž p ů j P R O k te r o u h o e n o v o u v h o d l á n í a , k te r ý a . r h e N k g e t c r í t bate uhých 14 eO ver, k B J E v ě c í , n a ř e d s t a v u j u ž sk é o d C o m m o n c h m l a d š ou b a z m ý p a sl a b í sn i č e k ! po oic er a v e n í V s ď j p n ž í . e u p d d á t v ř n a e r o v z r d J ě p o l íl ja zu je t up oz l p rá v 10 0 0 rá v y o l d s c h o o e n a r o z d n a h r a l a y li s tu a n a r u k á v D i e s e p ě s t i , k te l l . a a t a , s v o i p se éh sl o é n e b o p ř i p n ě te s z a ť a t s t a te č n é r a z i t k a ž d p r o s té h o ádní , s o u t r a o e p ž h h T O N al s m á p ar u bě jen iné ok á .co m A e d d l e R p j h c p í z A no a in e te nč w w w. S M i d a s O r i g i r o v at sl a v ě v te x u m í b s .c o m k sk o n í m o c a A G o p t D G s á d I I r m a A sp rá v S D ne te brath esel-parfu EV hv i, k kami? To i v létě, O A n í k o l e k c e n e c h a li i n o b o u v a li p p r o á H l K I i T Á d Á L E T R r i č k o z l e t á v r h á ř i s e y tr v a l c i z imě e s to í v PE w w w. pís em v t ičko z něm E L N o školy pit trhanými už í vám v ní pl ášť je N r y é . T T d v . n I k o g n , i Č ř o N žv es l et š tě Z N I ždý den d nami a roz IGG . Posl ené. Vnit ůč i zápack ý d nu z 80. tr iku nati l, a kdy ž u školy! E e ž N d ě a i S v k t u č b C o y é t i a to vi ží je na eb o s ž te” d m a ra tr o s t é l áh mi s v j e te s o dol n e v yu é r o u b o t , k te r ý s o b i t ý r e s p o ň , , b ě K u p u e z i s t a r ý i š v ý c a r s k ť h o r k é , n te r é j s o u n í m ů ž e t k c o le l ,a áo im nc t. Ta b ěhá á l ů, k m o d e b av l n y m k v n ě m a v k o š . D e j te š a e i z o l o v a t a te r i k te r i í . P ř i i á l n í ú c h y n a a m . j í t . o , n ý h t t r p c c cen dob í ná sp e ál ní žnýc h b a ž e te b ěha sp e c i ů mů že um d e te o l áhev n e b u i d a s .c z p r o to y r o b e n z e i k u v š e m r á m á n a c h d e s i g n v ad zn te ný w w w. n a v í c hu t í m i v m p a su , k ž 10 0 r ů z c e e , l n jda c h ů m d v i n k u k o at z v í c e e Šv e ír e l il Pep b v y é a r V k p i ta př e? ř í k át tomu tea.c z gu 34 w w w.

JUSTIN TIMBERLAKE BYL NEDÁVNO VYHLÁŠEN ZA NEJSTYLOVĚJŠÍHO MUŽE ROKU 2009 A MOMENTÁLNĚ KRALUJE SPOLEČNĚ S AMERICKÝM RAPPEREM T.I. SVĚTOVÝM

HITPARÁDÁM SE SINGLEM DEAD AND GONE. Chlapecká skupina N’Sync, ve které začínal, je naštěstí už dávno minulostí. (Chlapecká skupina – taky vám to zní tak divně?) Sólová kariéra sluší Justinovi mnohem víc. Během pár let se stal nejen celosvětově uznávaným hudebníkem (6x Grammy), ale také módní ikonou, kterou lidé z amerického showbyznysu podezřívají, že má šestý smysl na trendy rok dopředu!

—>

OUTFIT Hlavní zbraní Justina Timberlakea je vzhled uhlazeného gentlemana. Toho docílíte pouze skvěle padnoucím trojdílným oblekem jedné barvy. Opakuji: skvěle padnoucím. To znamená, že celé to musí působit pohodlně a uvolněně, ale zas ne moc. Prostě akorát, chápete? Justinovy oblíbené barvy jsou ou bílá, černá černná a šedá. S nimi byy měla kont kontrastovat rastovat košile s jednoduchým jednoduchým nevtíravým vzorem, zorem, nebo prostě jednobarevná. jednobarevná. U kravaty jasně platí, že musí být úzká, nejlíp ve

Dead and Gone

<—

N I T S JU stejné barvě jako boty. Justin nosí většinou kožené boty různých tvarů. Korunou celého looku je samozřejmě klobouček. Když nechcete do školy nosit oblek, což docela dobře chápu, tak jednoduše vyměňte slušňácké kalhoty za úzké džíny. Určitě ale neodkládejte košili, kravatu ani vestičku! Výběr bot a kloboučku nechám vás, rozhodně však nedoporučuju skejtové boty ani rovnej kšilt. Pro celkový dojem je důležitý i správný sestřih vlasů. Ideální je ten hodně na-

E L Y T S

krátko, o který se ani nemusíte moc starat. Jdete rovnou tak, jak vstanete, a vypadáte dobře.

KAM NA NÁKUPY? Nejlepšími obchody pro hadry stylu Justina Timberlakea jsou ZARA a H&M, kde všechno pořídíte za vcelku přijatelnou cenu. Při výběru si dejte na čas. Myslete na to, že špatně padnoucí sako by si na sebe Justin nikdy nevzal. Ještě před útokem na obchodní centra ale navštivte tátovu skříň. Možná tam najdete úzkáče a sako z dob jeho mládí, které by mohly taky fungovat. Hodně štěstí! text: Pepe Švejda, foto: archiv

A N A K I ZábavaRpro dementy S E B KY PATNÁCTILETÝ GHYSLAIN RAZA Z KANADY MĚL RÁD HVĚZDNÉ VÁLKY. NATOČIL SI PROTO SOUKROMÉ VIDEO, VE KTERÉM VYSTUPUJE JAKO DARTH MAUL. MÁVÁ KOLEM SEBE NÁHRAŽKOU SVĚTELNÉHO MEČE A PŘEDVÁDÍ BOJOVÉ POHYBY. JE TO LEGRAČNÍ, PROTOŽE TO NEUMÍ. Když video objevili jeho spolužáci, nazvali ho Star Wars Kid a umístili na YouTube, kde se okamžitě stalo hitem. Tisíce lidí se bavilo na Ghyslainův účet, v komentářích se dlouho vysmívali jeho nadváze a neohrabanosti, až to neunesl a skončil v psychiatrické léčebně. Po tomto celosvětově známém případu kyberšikany následovaly další: V polském Gdaňsku ponížili spolužáci 14letou Annu Halman tím, že ji svlékli, osahávali a předváděli znásilnění. Asi dvacetiminutovou scénku nahráli na mobil a pak rozesílali kamarádům. Anna se oběsila. Sebevraždu spáchal i o rok mladší Ryan Halligan z Vermontu, o kterém spolužáci rozšířili na internetu pomluvu, že je homosexuál. Navíc spolužačka, do které byl skrytě zamilovaný, předstírala, že se jí Ryan líbí a chatovala s ním. Potom se mu vysmála a jeho milostné vzkazy zveřejnila. Někdo toho unese víc, někdo míň. Nechceme malovat čerta na zeď, ale jak víte, že vtípek, který vy považujete za jen trochu tvrdší, nezničí někomu jinému život?

KDO ŠIKANUJE A PROČ? Šikanují kluci i holky. Dělají se na to výzkumy, které ukazují, že ve skutečnosti je útočník často větší looser než jeho oběť. Můžete se vsadit, že takového člověka doma rodiče třískají hlava nehlava a nejvlídnějším oslovením je „ty debile“. Nebo ho vychovávají stylem „tohle je vojna“ a vyžadují absolutní poslušnost. Žádné debaty, žádné odmlouvání, žádné city, jen „koukej dělat, co ti říkám“. Aby se z toho nezbláznil, musí se na někom léčit. Sledujte, jak dobře mu dělá, když se jeho oběť bojí, cítí se trapně, nebo dokonce brečí. Sledujte sami sebe – taky se vám líbí, když někdo trpí? Je to vtipný? Chtěli byste se na to ještě jednou mrknout na internetu? Hele, a jak je to dlouho, co vám někdo řekl, že vás má rád, že si vás váží a že pro něj hodně znamenáte? 36

S krutých e-mailů a SM Zasílání výhrůžných a í ván ěžo obt o neb áty zpráv, výhrůžné telefon přes chat. nek , kde je oběť Vyt váření webových strá a. urážena a zesměšňován aﬁí a video nahrávek Posílání obrázků, fotogr ť je na nich obě – ine spolužákům onl a. ván iko kar a a ván zesměšňo

ch fotografií s tváří Vyvěšení pornografický . oběti na internetu a identifikační údaje Agresoři získají hesla jménem pak zasílají oběti a pod jeho/jejím ěžující zprávy, ostatním vul gární, obt ea. vid fotografie nebo rávání oběti, kdy jsou Fotografování nebo nah y ostatním. poř ízené záběry posílán

t i n á r b e s k a J

NEREAGOVAT – tzn. neodpovídat agresorovi,

protože konstruktivní debata stejně není možná. ULOŽIT, VYTISKNOUT, popř. jinak uchovat e-maily, SMS apod. jako DŮKAZNÍ MATERIÁL . ZMĚNIT SVOU VIRTUÁLNÍ IDENTITU – vystupovat pod jinou přezdívkou, vytvořit si jiný e-mail, změnit SIM kartu atd. NIKDE NEUVÁDĚT SVOU SKUTEČNOU IDENTITU

– jméno, věk, adresu, telefon. Prostě žádné údaje o sobě a blízkých, podle kterých bychom byli pro agresora identiﬁkovatelní. KONTAKTOVAT POSKYTOVATELE SERVERU, ze kterého nás agresor šikanuje a požádat o zamezení přístupu. SVĚŘIT SE rodičům, oblíbenému učiteli, školnímu psychologovi, nebo zavolat na Linku bezpečí: 116 111. Volání je zdarma.

OSTR AVSKÝ ADRENALIN CUP POSLEDNÍ ČERVNOVÝ VÍKEND UŽ JE KLASIFIKACE UZAVŘENA. ČLOVĚK MŮŽE NA ŠKOLU ZAPOMENOUT A VYRAZIT TŘEBA NA ČESKOU OBDOBU SLAVNÉHO DOLOMITENMANNA, NA OSTRAVSKÝ ADRENALIN CUP.

Závodí se štafetovým způsobem. Každý tým má čtyři členy, kteří se mezi sebou podělí o rozdílné úseky – běh, let, jízdu na kole a kajak. Běžec zdolává na šestnáctikilometrové trati převýšení 1145 m. Víc už ani nejde, protože jeho cílem je nejvyšší bod Beskyd Lysá hora. Co běžec vyběhl, to druhý člen sletí. Na Lysé hoře totiž čeká paraglidista, který se po štafetovém plácnutí po zádech snese opět do hlubokých nížin, kde na konci bezmála šestikilometrového letu najde třetího kolegu. Ten nasedne na kolo a začne opět stoupat. Letos má vést většina z 32 kilometrů cyklotrasy po lesních stezkách. Na konci náročného crossu předává pomyslný kolík finišmanovi v kajaku, který ještě před začátkem pětikilometrového sjezdu do cíle musí seskočit do vody z rampy a provést eskymácký obrat. Počítá se celkový čas. Pro diváky je připraven nejen závod, ale i páteční warm-up party a sobotní afterparty v Ostravici. Pokud vám to z nějakého důvodu nevyjde, najdete závod hned v sobotu 27. června v televizní Noci s Andělem. text: Pavel Horáček foto: Proﬁmedia.cz

MAXIM HABANEC NA SKEJTU STÁL POPRVÉ VE ČTYŘECH LETECH A VE TŘINÁCTI UŽ BYL SPONZOROVANEJ. OSTATNÍ LIDI ZE SCÉNY ZPOČÁTKU NA MAXIMA HLEDĚLI SKRZ PRSTY A V JEHO TALENT NEVĚŘILI. ON ALE MAXIM-ÁLNĚ ;) TRÉNOVAL A ZANEDLOUHO SI SVÝMI VÝKONY VYDOBYL RESPEKT NA ČESKÉ SKATE SCÉNĚ. JE MU TEPRVE 17 LET. text: Pepe Švejda, foto: David Chvátal

A tvůj styl ježdění?

V Čechách patříš mezi skejtovou elitu, ale řekni mi, co člověk musí udělat, aby se prosadil na evropský scéně? Samozřejmě jsem rád, že si mě lidi doma považujou, ale na evropský scéně je to boj. Nějaký úspěchy jsem sice v minulý sezóně zaznamenal, ale spíš furt patřím mezi ty ne tolik známý jezdce. Jenže není to jenom o závodech, člověk získá největší respekt za dobrý proﬁly ve videích a rozhovory v časopisech. Dostat se do povědomí lidí je možný hlavně prostřednictvím médií – to je asi cesta ven. Už jsi vystupoval v nějakém videu, které by ti v tomhle směru pomohlo? Nedávno vyšlo český skateový video Black Rabitt 3, kde mám první pořádnej proﬁl, tak doufám, že to uvidí co nejvíc lidí a že mi to pomůže. Celkově věřím, že tuhle sezónu se to prolomí. Jakým způsobem se liší ježdění na závodech a ježdění ,,na video” nebo ,,na fotku”? V tom je obrovskej rozdíl. Na závodech se jezdí jenom ve skateparku a jde o to, udělat co nejvíc technicky náročnejch triků. Při focení nebo natáčení se vybírají spoty ve městě, kde skáčeš přes schody nebo různý zídky a většinou děláš jeden trik a ten musíš dát v perfektu. K tomu, abys zvládl street, musíš mít naježděno hodně ve skateparku. Jsou lidi, který udělaj‘ ve skateparku všechno, pak přijdou na street a neudělaj‘ nic. Skejťák musí být všestrannej. Ve skateboardingu se taky hodně kouká na styl ježdění a řeší se i styl oblíkání. Co z toho je podle tebe důležitější? Já myslim, že celkovej styl je důležitej. To, jak člověk různý triky dělá, i to, jak u toho vypadá, obojí dělá hodně. Každý by si měl jezdit svoje a skejtovat v tom, co se mu líbí. Někdo se oblíká pankáčsky, někdo jede hip hop. Já sice mám rád velký trika, ale jen protože je to pohodlný, jinak to s tim hip hopem nějak nepřeháním, jsem furt bílej, že jo. :)

Vždycky se snažím, aby i technicky náročnej trik vypadal co nejjednodušeji. Taky to zkouším dělat jinak než ostatní. Větší hodnoty jsou vždycky lepší, ale když skočim ze schodů, pořádně to protáhnu, zkroutím kotníky a zasměju se do foťáku, tak je to taky supr! (smích) Myslíš si, že komerce skateboarding hodně ovlivňuje? S komercí je to těžký. Když skateboarding začínal, tak tu byly dvě ﬁrmy – Adidas a Nike. Pak začaly na trh nastupovat nové ﬁrmy, co

,,Nepamatuju si, že byych neejezdil!” se zaměřovaly už pouze na skejtovou výbavu. Lidi to kupovali a ze zisků z prodeje a reklam se začaly pořádat závody a sponzorovali jezdci. Profesionální skateboarding je na komerci prostě závislej. Kdo za něco jezdí, ví, o čem mluvím. Začínal jsi jezdit na skejtu, když jsi byl ještě skoro mimino. Co tě k tomu přivedlo? Jezdim fakt odmalička, skoro si ani nepamatuju, že bych nejezdil. Dostal jsem se k tomu přes staršího bráchu, kterej skejtoval, a já chtěl hrozně být jako on. Nakonec jsem ho uprosil a on mi dal svýho starýho skejta, klasickou rybičku. Když viděl, že mě to baví, vyměnil se mnou za kšiltovku normální skateboard a já už se od desky neodlepil. Následovaly první závody a to ti bylo pouhých sedm let. Vzpomeneš si ještě, jak ses na ně dostal? Jely se kousek od Stalina. Zrovna jsme tam s bráchou jezdili a já si řek‘, proč to nezkusit. Myslím, že jsem dostal i nějakou speciální cenu za to, že jsem byl nejmladší. Vlastně to byly skejtový boty nejmenší velikosti. Zmínil ses o Stalinu (mramorový plácek v Praze na Letné, kde dřív stála socha Stalina a dnes se tam skejtuje, pozn. aut.). Co pro tebe tohle místo znamená? Tam jsem skejtově vyrůstal. Je to nejlepší lokace na skejtování. Jsi uprostřed parku, kolem pořád

chodí hezký holky, kousek je zahrádka s hospodou, kde si člověk může dát studený pití. Je tam klid, nikdo tě neotravuje, mám tam kamarády, s kterýma si třeba jen sednu a pokecám. Prostě tam vládne úplná pohoda, Stalin je ideál. Se skateboardingem už jsi toho hodně procestoval, našlo by se místo, které se Stalinu vyrovná? Se skejtem jsem byl snad všude po Evropě. Nedávno jsem se vrátil z focení a natáčení ve Splitu, předtím jsem byl týden v Malaze. Mekkou skateboardingu je ale asi Barcelona, pro svou skvělou atmosféru, parádní spoty a pohodový lidi. Tomuhle městu se nic nevyrovná. Nejradši bych v Barce trávil několik měsíců v roce. Nikdy tam nevnímám čas. Jednou jsem šel skejtovat asi v půl dvanáctý v noci. Tam to žije pořád! Jak se na takové výpravy za dobrodružstvím dívají tvoji rodiče? Na podobný tripy jsem začal jezdit ve třinácti, takže si na to už asi zvykli. Nikdy mi nezakázali někam odjet. Stejně bych se asi sebral a jel sám. Máma jen chce vždycky vědět, s kým jedu a kam. Taky musím posílat esemesky, že žiju. Ze začátku mě rodiče museli hodně podporovat ﬁnančně, protože každá cesta něco stojí, ale dneska už díky sponzorům nemusím platit nic. To je dobře, doma alespoň vidí, že to k něčemu bylo. Skateboarding je plný zlomených nohou a otřesů mozku, už sis něčím podobným prošel? Musím zaťukat, protože jsem toho zatím tolik neměl. Nějaká zlomená ruka, vyvrknutý kotníky a odražený paty, ale nic vážnějšího. V poslední době mě trápí ty paty, z toho jak člověk skáče třeba ze dvou metrů na rovinku. Pak musíš být v klidu, mazat se mastma a odpočívat. Díky ježdění, cestování a natáčení jsi asi hodně časově vytíženej. Jak k tomu všemu zvládáš ještě školu? Na základce to bylo v pohodě. Člověk má krátkou školu a nemusí se tak moc učit. Teď studuju na soukromém graﬁckém gymnáziu a tam mám částečný individuál, což v praxi znamená, že nemusím chodit na odpoledky. Takže jdu vždycky hned po obědě jezdit a vracím se domů až za tmy. Člověk pak nemá energii na učení

DAT UM NAR OZE NÍ:

13. 2. 1992 SPO NZO ŘI: Qui ksil ver, Streetmarket.cz, Adidas skateb oarding, Creme

c e n a b a H m i x a M

NEJ VĚT ŠÍ ÚSP ĚCH Y 200 8:

11. mís to na ME ve Švýcar sku Bes t Trick, Francie Rou en – 1. mís to ČSP – celkové 1. mís to, 2krát 1. mís to Bes t trick Contes t, ﬁnál e ČSP Praha, Štvanice

Beat the stre et STA LIN – 2. mís to Snickers Vehicle Ride Tou r – 1. mís to Buddy cup 08 Olomouc – 1. mís to VID EA: proﬁl na ska teb oardingovém videu BLACK RABBIT 3

OBL ÍBE NÁ HUD BA:

disco

hip hop (Nas, Lil Wayne ),

je známky. Odjakživa a podle toho vypadají i mo . Rodičům jde mě doprovázej‘ trojky, čtyřky adal, a to zatím rop nep ale hlavně o to, abych zvládám. ﬁckou školu?

Proč sis vybral zrovna gra

mě to baví, takže Maluju odmalička a hodně volba byla jasná! Stíháš ještě něco jinýho tování?

mimo školu a skej-

al a takový ty klučičí Dřív jsem hrál fotbal, ﬂorb . Jsem rád, že občas sporty, dneska už nestíhám

ona to chápe a podvidím svoji holku. Naštěstí , že by se zbláznila, poruje mě. Stejně si myslim ! (smích) kdyby mě viděla každej den ii a životní

Zajímáš se třeba o ekolog prostředí?

m pocit, že takový Tyhle věci moc neřešim. Má erční nálepky a moc to EKO a BIO jsou jen kom , ale to je asi tak tomu nevěřim. Doma třídíme nídám!:) všechno. Bio jogurty fakt nes Jak se chovají skejťáci ke

svému okolí?

blém, že ničíme

Lidi s námi často mají pro

ě. Já tohle chápu, mramorový zídky a podobn tuju třeba kostely, ale nerespektuju to. Respek tam ke mně Sem u nich bych nikdy nejezdil. když skáču ze že it, někdo přijde a začne blábol mu vysvětlit, se žim schodů, tak něco ničim. Sna . Buď to ičim nen nic že mám gumový kolečka a u. ašl pochopí, nebo se na něj vyk Nemůžou třeba zavolat

policajty?

Policajt přijde Můžou a někdy se to i stane. nou jsem dostal jed a řekne, ať jdu pryč. Jenom stovek. pět to pokutu, v Mostě. Stálo mě

Udržuješ si nějak fyzičk

a občas zaposiluju Tak hlavně každý den jezdím le mýho úplně zbytečnohy. Nekouřím, to je pod bojim se, že bych se ný. A alkohol taky nepiju, nou minerálku. rozpad‘. Dám si radši ochuce

ba designy skejtů boarding a graﬁku, dělat tře supr navrhnout být sí nebo návrhy triček. Mu ch. lide triko a pak ho vidět na To znamená, že budeš ve i po maturitě?

studiu pokračovat

nzorama. Kdybych Uvidím, jak to bude se spo al, kdybys děl bys co , tom o zahraničí. Asi v tý v jsi l Přemýšle měl studovat, tak jedině ? i skejtovat dál, co vat chc jto ě přestal ske Barceloně. A samozřejm ám všechno, ale nejvíc to půjde. Já tomu dáv jtovat ske udu neb asi že nný. To ani nechci. ný, tra jas nos Je mi celkem , že nemůžu být jed vím to na už o neb , nit . do konce života. Můžu se zra i jiný východiska do života stane aktivně Hledám si pře co , lidí dně Ho . sílu nebudu mít oardingu motá. jezdit, se stejně okolo skateb ěl propojit skateV ideálním případě bych cht

Co máš na mysli? i normální úspěchy Tak klasika, že jo. Chci mít inu, pěknou manželv normálním životě. Mít rod chy, bydlet v hezkým ku, vydělavát pořádný pra ! (smích) baráku, mít velký auto a tak vat?:)

Tvoje děti budou skejto

chci bejt takovej ten Nevím, nutit je nebudu. Ne dítě kopat do balofotbalovej fotřík, co nutí svý nu už od tří let. (smích)

ck a: Sandra Bullo Oblíbená herečk Simpson postava: Homer ná le es kr á en íb Obl se zpátky eb Cesta tam a za an t bi Ho : ka íž Oblíbená kn ejt Co mě bavilo: sk ola Co mě štvalo: šk šil: na večeři Na co jsem se tě v l: rodinných osla jít jezdit Čeho jsem se bá zky, abych mohl he de bu li st u pořád, heh! je l: ýšle na, ale to nemůž si ka do O čem jsem přem jít : ku l kvůli vě ělat, ale nemoh Co jsem chtěl ud

FRESH DIY INSPIRACE

JE TO JEDNODUCHÉ. NECHCETE MÍT KNIHOVNU Z IKEA JAKO VŠICHNI? VÍTE PŘESNĚ, JAKÝ NÁPIS NA TRIČKU BY NEJLÉPE VYSTIHOVAL VAŠI OSOBNOST, ALE BOHUŽEL TAKOVÉ NIKDE NEMAJÍ? NEBAVÍ VÁS JÍT S PROUDEM? TAK DIY OR DIE! Celý svět mluví o recyklaci, ale když na to přijde, naším vrcholným výkonem je občasná návštěva třídicích kontejnerů. Jako není to špatný, ale sledujte trik studentů z estonského Tartu (což je mimochodem fajn univerzitní městečko se spoustou klubů): Ze starých magnetofonových kazet začali vyrábět peněženky na mince, které se okamžitě staly módním hitem nejen v Estonsku, ale třeba i v Berlíně. Peněženka nemusí sloužit jen na drobné, vejde se do ní i iPod, a aby toho nebylo málo, chytré hlavy z kazet vyždímaly ještě přezku na pásek. Vtipné, trendy a cool – přesně podle pravidel DIY. (funkfu)

Jo, H&M! Tam mají skvělá trika. Akorát nechápeme, proč na nich jsou tak připitomělé nápisy. Často jsou vlastně pitomé i ty obrázky. A dost pitomé je taky to, že ve stejně pitomém tričku se za chvíli potkává div ne půlka města. DIY řešení: Kupte triko bez potisku (třeba i v HMmmm) a k tomu zažehlovací barvu na textil ve spreji. Ze čtvrtky vystřihněte šablonu. Za minimální cenu vytvořte tak dobrý triko, jaký nemá ani 50 Cent s celou svojí partou. (funkfu)

Koupené police na knihy jsou VŽDYCKY nudné. Zato šmrnc, které vašemu pokojíku dodají modely „invisible“ a „inverted“, se v očích návštěv určitě přenese i na vás. Překvapit není tak těžké a vy to dokážete. Chce to jen trochu odvahy prokousat se návodem na www.instructables.com (hledejte invisible nebo inverted bookshelf). Něco podobného, jen o trochu složitějšího na výrobu, najdete i na českém Googlu. Zadejte „neviditelná police na knihy“. (maove)

Tyhle repráky vypadají jak bůhvíco, ale sledujte, jak je to jednoduché. Na www.freshlabels. cz/kidrobot/kluci/ si za tři stovky objednáte vinylového panáčka Munnyho. Pokud jeho základní bílá barva neladí s vaším kompem, pomalujete ho. Pak mu do hlavy vyříznete otvor a zasadíte reproduktor. Všechno je na www.instructables.com/id/Munny-Speakers/. Návod má pouze sedm bodů a ten poslední navíc obsahuje už jen instrukci „zapoj to a užij si muziku“. Mimochodem, Munny je hračka, která frčí. Takže jestli se v poslední chvíli před operací dostaví zábrany a ruka s nožem vám selže, nedělejte si násilí – pojednejte ho výtvarně a dejte jako dárek někomu, koho máte rádi, ne? (maove)

CHEMICUS ADVENTURA, KTERÁ STOJÍ ZA POKUS Chemicus je hra, která zaujme nejen bláznivé chemiky, ale i ty, kteří považují chemii za nudu plnou pouček a vzorečků. Hned od začátku budeš vtažen do děje. Tvého kámoše Richarda unese skupina podezřelých kapucínů. Aby ses dostal do tajemné věže, kde je uvězněn, musíš přelstít pachové detektory, navštívit ponurou továrnu na železo, vyrobit skleněnou kuličku, připravit prskavku nebo vyrobit sádrovou formu. Hra je poskládána z mnoha různých prostředí, která se vyznačují velmi dobrým graﬁckým zpracováním. Po celou dobu máš přístup k vědnímu inventáři, do kterého sbíráš výukové čipy. Díky nim se dozvíš, jak všechny věci, které cestou nasbíráš, efektivně využít. Nevýhodou je, že některé předměty jsou velmi dobře skryty a budeš je hledat docela dlouho. O to větší však budeš mít radost z toho, až dokážeš poskládat jednotlivé části k sobě a vyrobíš si třeba banánové aroma. Prostředí dokreslují 3D animace s působivou hudbou. Hru nyní pořídíš kolem 200 Kč, což je oproti původní tisícovce slušná sleva. Jako bonus je ještě připojen výborný spořič obrazovky, který pouští na ploše rotující molekuly doplněné popisem a krátkou charakteristikou. Ocitneš se tak tváří v tvář paralenu, barvivu rajských jablíček nebo vitaminu C. text: Tomáš Urbánek, foto: archiv

P OZOROVÁNÍ HVĚZD S M OBILEM Taky se někdy zahledíte na noční nebe a litujete, že neznáte názvy souhvězdí a galaxií, které vám plují nad hlavou? Ode dneška už stačí jen otevřít mobil, zadat indicie a program ﬁrmy Google Sky Map vám to prozradí. PS pro kluky: Lákat holky na pozorování hvězd je starý trik, ale když pořád funguje, proč ho nepoužít, ne?

VAJÍČK A PRO ROBOT Y Kdo říkal, že roboti jsou neohrabaní?! Studenti technické univerzity v americké Virginii sestavili robotí ruku, která už dokáže uchopit tak křehké věci, jako je třeba vajíčko. Ruka dostala jméno RAPHaEL (zkratka anglického názvu Robotická ruka poháněná vzduchem s elastickými vazy) a umí se přizpůsobit povrchu předmětů tak citlivě, že je nerozbije. To je ale jen začátek. Úspěšný projekt by měl vést k novému pokroku ve výrobě umělých lidských končetin.

BUĎ HRDINA S GR A M OFONEM! Rockeři si užili dost zábavy s hrou Guitar Hero, teď přišel čas i pro fanoušky hip hopu nebo elektronické hudby. Místo plastikové kytary bude v připravované hře DJ Hero hlavním nástrojem gramofon. Budete moci vytvářet vlastní remixy oblíbených tanečních hitů a zkusit si scretching. DJ Hero se začne prodávat na konci letošního roku.

HODINK Y BEZ DISPLEJE Zrak vás nešálí, ty hodinky vážně vypadají nějak divně! Faceless Watch neboli hodinky bez tváře vymyslel japonský designér Hironao Tsuboi. Na první pohled připomínají náramek, ale v jeho mezerách jsou skryté miniaturní LED displeje. Abyste se dozvěděli, kolik je hodin, stačí stisknout nenápadné postranní tlačítko. text: Karel Veselý — foto: archiv

TREVOR ANDREW TROUBLE ANDREW TREVOR ANDREW, ŠPIČKOVÝ SNOWBOARDISTA TEAMU BURTON OBJEL SVĚT, VYHRÁL, CO SE DALO, STAL SE TVÁŘÍ A NÁVRHÁŘEM MÓDNÍ ZNAČKY ANALOG A PO CELÉ TY ROKY JEŠTĚ STÍHAL POSLOUCHAT ALTERNATIVNÍ MUZIKU. TEĎ MU NA ÚZEMÍ ČR VYCHÁZÍ ALBUM TROUBLE ANDREW. Tak, jak je dnes zvykem, na něm bezstarostně míchá vše, co se mu líbí: punk, pop, rock, hip hop, electro... Sám není jako muzikant bez zkušenosti, zahrál si například s De La Soul, Lady Sovereign nebo GZA. A oblíbila si ho zřejmě i kritiky zbožňovaná zpěvačka Santogold, protože se uvolila vystoupit na jeho debutu jako host a tím mu přidat lesku. Trouble Andrew slibuje unikátní hudební styl, ale to už posuďte sami. http://www.emimusic.cz/cz/detail.php?album=612 48

COM MON RESURREC TION (1994) DESKA, KTERÁ TENKRÁT VYBUCHLA JAKO BOMBA A VYNESLA COMMONOVI POVĚST JEDNOHO Z NEJLEPŠÍCH UNDERGROUNDOVÝCH RAPERŮ. Za rebela, který dělá věci jinak než zbytek hiphopové komunity, platí dodnes. Sice už nechodí s Erykou Badu, vynikající a podobně revolučně smýšlející zpěvačkou, ale stále dodržuje veganskou životosprávu (nejí maso, vejce, ani mléčné výrobky), na koncertech popíjí čaj a vždy vystupuje oblečen do zabijácky dokonalého obleku s kravatou. V textech oslavuje černé ženy, vyjadřuje se k politice, rasismu a jiným závažným tématům, a když už někoho dissuje (jako např. Ice Cubea), dělá to chytře, bez záplavy vulgarismů. Common je prostě kluk s grácií, rarita scény, na které se už hezkých pár let neomílá nic jiného než peníze, sex a násilí. Možná i pro svou věrnost oldschoolovým zásadám se stal tváří vůně „jen pro statečné“, tedy Only The Brave značky Diesel. Resurrection připomínáme z několika důvodů: Za prvé je to povinná klasika všech klasik (a to nejen pro rovné kšilty), za druhé Commonovi před půl rokem vyšla deska Universal Mind Control, kterou skoro celou produkovali fejmoví The Neptunes, a za třetí – na letošní rok ohlásil nové album Believer. (o Commonovi více na www.hiphopstage.cz) (maove)

A K Y T U P LA

E ZÍ DIVADL A , M O P A N R Ě JE SM M NOV Ý CIRKUS EDVĚDY V NĚ M . E C N A T A AKROBACIE Ž T Ř E B A J O. U Y N U A L K E AL SE NENA JDE TE , F R ANCII, KDE E V H C E T E L V ZNIKL V 70. L ÁC H . U N Á S O K Š H ÍC N L SPECIÁ TAKÉ UČÍ VE MOC NEF RČÍ, Y V A B Á Z H U E DR Z ATÍM TENHL a, foto: archiv text: Adam J. Švejd A. D O K Š které jestli E J Ž O C e divadelní duo, ní ten moped, al

utrem (to ne spolupráci se Sk ve ák ov N a sť žní pivaři, tak l herec Ro ochu jiní než bě u to povedlo. tr m vý cirkus pokusi k se no ta o ně ou se m js í í ra vn eř ná pr kt Jako glu). A je představení ou lidé, te a marš ke Gooo utkou. La Putyka v té když se sejd a lo yď s a, st se od se e k sp uj ta ho nc e, co ta át nezn zelce, pochopíte rozdíl to samé etají se salta a ko ani neuvidíte, a š m co knajpa, a ta je pí é ě, js m lín ne sa po ky to am ta je tr a ka li Puty os Discotekos, ě nevidě Létá se na ští harcovníci Tr te v divadle ješt ě zajímavé věci. js až dn pr co í ho o, t ám dí hn zn ec í ou vš aj ůž se m staráv iky. Uvidíte na hudbu! Tu ob a.cz tance, lásky, erot bych zapomněl em ál plné akrobacie, ku! www.lafabrik m ro , e Jo . nc ko em us do rk o ci án m od vý pr no de vy mezi cirkusem a hař, Maxián a bu doplnit Dyk, Prac í ač ČESK Ý st y nk ny fa pro

Y T E M O K Y T A R V Á N

KO M I K S 19 8 9 –2 0 0 9

MATUJE TE NA A P E N I S I L T JE S TO Ú P L N Ě E J K A T , U T E M KULTOVNÍ KO EJ L E KOMIK SOV H N E T . U K D Á SE V P OŘ ŘÍV, NE Ž JS TE D L IK N A Z IŽ Č A S Á K TOT a, kresba: Nikkarin text: Adam J. Švejd I. IL D O R NA studijním mateprosto zásadním

PÁ N M UC H O L DI N G W I L L I A M G KÉ KNÍŽCE…“ KO V NĚ JA „ JE TO TU JA “ V P OKL ADŮ – „ JAKO OS TRO O S T R OV – “ „ JAKO BOJ O “ V Ý O S T R OV – O L Á R O K O K „ JA U. VAL L A S TURO Á M A Z H P L A R A. ROV. JE PRIM T S O Š Á N E J „TOHLE D O U, OSPĚL Í PŘIJE D S Á N O R P NE Ž E .“ U S T U L E G R AC O P S I S E M E UŽIJ

m l však na pastýře v Brně vá ních třicátníků by eš dn u in tš vě lerie u Dobrého o Ga Pr kterej do y u, et ho m ác Ko starším br u Návraty uronit slzičku se riálem. Na výstav li naoh e m zd te že ys o, ab ším prot e jít proto, stelí, ale předev po nedoporučujem d raci. po ne ge vá í vá oz ho ch ují na před dodnes přec ag ná re í ož eř m kt u , et rů m to Ko í také vých au výstava představ asných komikso to. Na podzim se leznete díla souč za í oj st ně od střet rozh miksfest.cz Tenhle zajímavý w.bkc.cz, www.ko ww u. t! es sF ik m v Praze na Ko Pasažéři (několik se zřítí letadlo. ku ﬁ ci Pa d ře st přežili, ale trov kdesi upro šťastní. Nejenže ou js y) Na opuštěný os ol šk ní át z dospělých britské intern čnou svobodu be ne ko desítek studentů ne e uj ib sl ror. To, čemu místě, které stupně mění v ho po se e navíc se ocitli na ac gr le e ejně snadno h pravidel. Jenž padává z kluků st od í, a jejich pitomýc án ov ch ní smysl pro spoluané nebo kultur u se ukazuje, že no ed říkáme civilizov aj N . m re ěku uloženy tak školních unifo hru nejsou v člov u vo jako knoﬂíky ze ro fé a u or d kterou s vyceájemnou podp nkou slupku, po te n je práci, pomoc, vz í oř tv ě tn na dvě skupiny. si myslel. Vlas Kluci se rozdělí o. dr hluboko, jak by já é ut kr a „Jde to s náma naše divoké sběračům Ralph: ým něnými zuby číhá vn ilo m íru m spělý. Prosím ům velí Jack, y našel někdo do ck dy Agresivním lovc vž já se a m Do ěl odpověď. Jak nám nevede. se člověk dozvěd k z kopce a nic se pa a – o lk ite osím paní uč pane učiteli; pr . Někdo zemře… l!“ ežití se stupňuje př o j bych to zase chtě bo zí, há ic Záchrana nepř No, a bude hůř. podřežem, „Zabijem prase, d nožem.“ ať krev stříká po á kniha. rd Pán much je tv foto: archiv á a M. Overstreet,

text: P. Verzichov

NGUYEN PHUONG THAO NGUYEN PHUONG THAO JE FOTOGRAFKA. ZACHYCUJE PODOBY LIDÍ, CO VĚTŠINOU NEUMÍ VYSLOVIT JEJÍ JMÉNO. ANI JÁ SI NEJSEM JISTÝ, JESTLI BYCH HO PŘED NÍ DOKÁZAL ŘÍCT NAHLAS TAK, ABY NEVYPRSKLA SMÍCHY. TAKŽE SI RADĚJI UDRŽUJU V PAMĚTI NĚJAKÝ STARÝ ROZHOVOR, VE KTERÉM VYSVĚTLOVALA, ŽE JEJÍ JMÉNO ZNAMENÁ VŮNĚ TRÁVY. text: Ondřej Formánek, Reﬂex, foto: Mafa – David Neﬀ

Thao fotí pro deník MF Dnes, kde jsme jí na recepci nechali vzkaz, že bychom s ní rádi udělali rozhovor. Dny ubíhaly, ale nic se nedělo. Později se ukázalo, že recepční se přeslechla a místo RedWay rozuměla „RedWhite“, tedy v překladu „červenobílý“. Když si Thao vzkaz vyzvedla, zkusila si „RedWhite“ vygooglovat a vyskočily na ni stránky slávistických ultras a hooligans. Představila si, jak zrovna tihle dobří bílí holohlaví hoši umírají touhou po rozhovoru s drobnou Vietnamkou, a celkem logicky došla k závěru, že to bude asi nějaký vtip. Prostě, náš rozhovor začal vtipně. Čeština nepatří mezi lehké jazyky, ale vy jste se ji učila jenom dva roky a hned vás vzali na novinařinu. To by mě zajímalo, jak jste to mohla dokázat... No, mě už by to dneska taky zajímalo. Testy na přijímačkách byly rychlý a na můj vkus hodně těžký. Nikdy předtím jsem nemusela vynechat tolik otázek, na které jsem neuměla odpovědět. Ve Vietnamu jsem v každém testu vždycky odpověděla úplně na všechny otázky.

Čeština musí být pro Vietnamku španělská vesnice, ne? Ještě v Hanoji se mi hrozně pletla s ruštinou, zároveň jsem v té době chodila i na angličtinu, takže jsem z toho měla v hlavě hokej.

fotograﬁe. Tam mi půjčili školní fotoaparát, který měl rozbitý expozimetr, takže jsem ani netušila, že se dá nějaká expozice měřit. Koukala jsem na světlo a myslela si, že sama musím uhádnout tu správnou hodnotu.

Jaký je největší rozdíl mezi češtinou a vietnamštinou? Čeština je mnohoslabičný jazyk, vietnamština

Jak dlouho trvalo, než jste si začala říkat, že jste dobrá fotografka? Učitelé na vysoké škole mě hrozně moc podporovali, takže jsem získala hnedka zkraje dojem, že jsem fakt dobrá. Takovouhle jistotu jsem v jiných předmětech neměla, hlavně proto, že jsem neuměla perfektně česky. Pak jsem poprvé přišla do práce v Mladé Frontě a tam mě čekal šok. Najednou jsem zjistila, jaká jsem nula. Dlouho jsem pro ně fotila jen blbosti a maličkosti, které nestíhali „cvaknout“ sami.

Jen jednou mě v MF Dnes chtěli posla at fotit nějaký Land dův koncert, alee můj šéf to zatrhl: „Vy jstee se snad zblá áznilli,, vždyť tam chodí skinheadi!“ jednoslabičný. Vietnamec, který se tu nenarodil, se tak nikdy pořádně nenaučí českou výslovnost. Kdy jste začala fotografovat? Až tady, ve druhém ročníku na vysoké. Do té doby by mě to ani za boha nenapadlo, nejsem technický typ. Ale kamarádka chtěla být fotografkou, měla bohatý rodiče, který jí koupili foťák. Přesvědčila mě, ať se s ní zapíšu do kurzu

Její fotograﬁe známých osobností jste si mohli prohlédnout na loňské výstavě v Praze. (foto: Mafa – David Neﬀ)

Před časem jste měla výstavu portrétů, kde mě zaujala vaše fotograﬁe Daniela Landy. Jaké to s ním bylo? My jsme se nikdy předtím nepotkali. Jen jednou mě v MF Dnes chtěli poslat fotit nějaký Landův koncert, ale můj šéf to zatrhl: „Vy jste se snad zbláznili, vždyť tam chodí skinheadi!“ Takže když mě později poslali vyfotografovat jeho portrét, měla jsem z toho trochu zvláštní pocit. Ale kupodivu byl milej, ochotně dělal všechno, co jsem mu řekla. A je velice fotogenickej, má výtvarnej vzhled, jeho tvář dobře pracuje se světlem. Jediná věc, co odmítl, bylo postavit se do nějaké bojové pozice, udělat něco, co by mohlo být spojený s násilím.

Fotí herce, zpěváky, politiky i sportovce. (foto: Mafa – Nguyen Phuong Thao)

o a h T g n o u h P Nguyen

• Narodila se v roce 197 2 v Hanoji, hlavním mě stě Vietnamu. Její tat ínek je nov inář (editor internetového ser veru) a maminka ekonomka, která vede pro jekt hospodářské pom oci chu dým ženám . • Do Prahy přil etěla v srpnu 199 0 dík y dohodě me zi komunistic kými státy o studiu na vysokých školách. Byl a v úpl ně posledním

ročníku studentů, kterýc h se studijní pro gram ještě týk al. • Od roku 1997 foto gra fuje pro MF Dne s, v posledních lete ch se věnuje por trétní foto graﬁi.

Ale nakonec jste ho stejně postavila na střelnici k terči... To nebyl můj nápad, s tím přišla moje kolegyně, které se líbilo, jak se to dá různě vykládat. Třeba tak, že se do Landy teďka všichni strefujou. Žijí podle vás Češi oproti Vietnamcům nezdravě? To bych neřekla. U nás ve Vietnamu je tak znečištěný životní prostředí, že život v Čechách je mnohem zdravější. I když do sebe pořád lijeme pivo? Ale aspoň dýcháte čerstvý vzduch. Ve Vietnamu je zamořený vzduch, kontaminovaná voda, půda, na co si vzpomenete. V tomhle Vietnamci vůbec nemyslí na budoucnost. Jsou Vietnamci věřící? Pokud vím, tak u vás bylo tradiční náboženství buddhismus, ale pak přišel komunismus... U nás je tradicí buddhismus a uctívání předků. S tím komunismus nic nesvedl. Každý Vietnamec je buddhista, věříme na minulé a budoucí životy. Před dvaceti lety vypadal náš buddhismus tak, že se během svátku zapálila na domácím oltáři vonná svíčka a tím to haslo. Dneska je ve Vietnamu buddhismus děsnej hit, být buddhistou je in. Díky tomu se opravila spousta starých klášterů, protože mnoho bohatých lidí věří, že musí udělat něco pro to, aby byli v příštím životě šťastní. Je to legrace. Čím je Vietnamec konzumnější, tím víc je věřící.

A vy jste buddhistka? Ano, i když se denně nechodím modlit. Ale ještě jednu věc vám na Vietnamce povím. Oni jsou věřící, ale taky pověrčiví. Pořád se chodí radit s věštci. Třeba když chtějí postavit dům, jdou za někým, kdo jim vyvěští, že základy musí začít kopat přesně ve tři ráno. A taky jim řekne, kterým směrem mají mít okno a kde co. Ale to nemá s buddhismem nic společného. V devadesátých letech byl buddhismus děsně trendy i u nás v Čechách. Nepřipadá vám český „buddhismus z dovozu“ legrační? Buddhismus je asi jediné velké náboženství, které naprosto odmítá veškeré násilí. Kvůli němu se nikdy nevedly války. Takže jestli tomu tady nějací lidé věří, vidím to jako pozitivní věc. My Češi nevíme vůbec nic o vaší kultuře. Třeba o vietnamské literatuře... Teď vyšla v nakladatelství Labyrint knížka Krejčovský závod Saigon, jsou to povídky od současných vietnamských spisovatelů. Mám tam nějaký fotky. A před dvěma lety vyšla poezie básnířky Ho Xuan Huong, která žila na přelomu 18. a 19. století. V češtině se ta knížka jmenuje O jeskyních, vějířích a jiných půvabných věcech tohoto světa a přeložil ji Petr Komers. Hrozně ho obdivuju, že dokázal převést do češtiny starou vietnamskou poezii. Ta je totiž nesrozumitelná i pro mě. To se vietnamština tolik změnila, že té dvě stě let staré už moc nerozumíte? Ano. A básníci jsou navíc známí tím, že nikoho nezajímá, co říkají. A tak to říkají ve skrytých významech, jsou tajemní a smysl svých slov musí rozmnožit alespoň v dvojsmysl.

A znala jste z Vietnamu nějakou českou literaturu? Na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem slyšela o Franzi Kafkovi. A v nějaké vietnamské učebnici světové literatury jsem už tehdy četla o Vítězslavu Nezvalovi a Jaroslavu Seifertovi. Ale hlavně jsme všichni znali české filmy. Popelku, Arabelu, Létajícího Čestmíra... Ivu Janžurovou a Vlastimila Brodského jsem zbožňovala. Nejvíce paní Janžurovou. O mnoho let později jste ji pak tady fotografovala. Měla jste trému? Velkou! Ona je známá tím, že se nerada fotografuje. Nejdřív mě hrozně překvapilo, jak je ve skutečnosti plachá. Ale jakmile dostane roli, je suverénní. Fotila jsem ji s různými divadelními maskami a ona podle nich dávala jeden výraz za druhým. Foťák to nestíhal zachytit. Sledujete novou uměleckou fotografii? Já nemám ráda slovo „umělecký fotograf“. Když mi někdo řekne, že jsem umělkyně, nevím, jestli to myslí jako urážku. To, co dělám, nepovažuji za umění, já tvořím obyčejné fotky do magazínu. Publicistické fotografie. Umění je něco, co patří do galerie. Něco míň pochopitelného.

Tu poslední odpověď jsem si vyložil po svém tak, že mi Thao skromně sděluje, že se nepočítá mezi básníky fotograﬁe. A přitom si nevšimla, že do té její věty se vloudil jeden básnický skrytý význam: jako by mě tím nevědomky ujišťovala, že je sama o sobě zajímavá osobnost, která to, co chce světu říct, nemusí balit do dvojsmyslů. Naprosto s ní souhlasím.

ani neuměl představit. vzorná. Nic jiného si nikdo m jse a Byl Ne. ? jste a bil Zlo . Patřím do generace prostředky, aby děti zlobily ani ky mín pod yly neb u tom K erice. Všichni jsme vyrostli vietnamskou válku proti Am slím my tím í, dět ch čný ále pov áhat rodičům. motivaci se dobře učit a pom kou ovs obr li mě ě a ě dob chu v a panenky a šaty. Ale vlastn u. Celé dětství jsem kreslil řko rhá náv dní že , Mó ? ěla být věd Čím jste chtěla místě vzdělání, takže jsem to stane. U nás je na prvním věk, který člo že í, věř se jsem nevěřila tomu, že se nás u e, vietnamská tradic to Je lu. ško u oko vys lat , dělník ve fabrice nebo nejdřív musím udě ci. Člověk s nízkým vzděláním prá rou dob i im e tan dos ní, svatá a je jedno, jaký je rež má dobrý vzdělá lo peněz. Škola je pro nás má ě ašn str mu tna Vie ve zemědělec, bere hách. nebo letopočet. bit jsem začala až tady v Čec h? Žádný. Dá se říct, že zlo švi prů ti aký den něj stu le se y ško tad ve Měla jste oj na učení, t. Ve Vietnamu jsem byla str uči ik tol la use nem y tad Ani jsem se m samostatnější myšlení. tolik neučí, zato mají mnohe vá teorie, věřím ovala mě Darwinova vývojo cin Fas ii. log Bio ěji? rad je. Jaký předmět jste měla nej , který tuto teorii zpochybňu jsem se setkala s člověkem i děj poz let oho mn o Až v ni. lo a běhala jsem ovná ve skákání přes švihad šik m jse a Byl ěji? rad nej m averzi ke všem Jaký sport jste měla ý jsem antisportovec a má jak ějí, sm i chn vši mi se es nejrychleji ve třídě. Dn 54

sportům.

V YHRAJ SLUCHÁTKA WESC (ČTI WÍ-ES-SÍ) JE ŠVÉDSKÁ STREET FASHION ZNAČKA, KTERÁ MÁ KOŘENY VE SKATEBOARDOVÉ KULTUŘE, ALE NABÍZÍ I ALTERNATIVU PRO „LIFE AFTER SKATE”, TEDY TU ČÁST ŽIVOTA, KDY VÁŠ SKEJT UŽ SICE ODPOČÍVÁ V KOUTĚ, ALE V MUZICE A OBLÉKÁNÍ FRČÍTE DÁL.

SOUTĚŽ V Česku si značku oblíbili např. Ondřej Sifon Anděra z WWW, snowboardista Ondřej Zvoníček, designér Maxim Velčovský, frontman Sunshine Kay Buriánek a celá naše redakce. Třem z vás, kteří správně odpovíte na soutěžní otázku, pošleme sluchátka z kolekce, na jejímž vývoji se podílela řada hudebních WeAktivistů v čele s DJem Stevem Aokim. O výtvarný design se postarali graﬃti a street art umělci jako Stash, So-Me, Delta, Mitch nebo Marok.

Za deset let existence se kolem značky WeSC postupně vytvořila komunita lidí, kteří sdílejí společné ideály a životní styl založený na odmítání masovosti a průměrnosti okolí. Do této „rodiny” se počítají nejen všichni ti bezejmenní týpci, co se nenuceně rozvalují za oknem kavárny, zatímco vy kolem pádíte do školy a z duše jim závidíte, ale i tzv. WeAktivisté. Patří mezi ně například jeden z otců zakladatelů WeSC, snowboardová legenda Ingemar Backman, dále pro-skateři, hudebníci, herci, fotografové, výtvarní umělci a další osobnosti, které představují špičku ve svém oboru. WeAktivisté nejsou značkou sponzorováni, její prestiž pomáhají zvyšovat čistě z přesvědčení a na základě vzájemných sympatií. WeSC pro ně není kšeft, ale srdeční záležitost. Více informací najdete na: www.wesc.com a www.myspace.com/wesczech

CO ZNAMENÁ ZKR ATK A WESC a) Whole Europe is Super Cool b) Wladimir518 Efektivně Swinguje Centrem c) We are the Superlative Conspiracy d) Wesmírní Embroidi Stále Cestují e) Weird Error Satan Computer Správnou odpověď pošlete teď hned na mail info@redwaymag.cz. Nezapomeňte připsat svoji adresu!

LETADLA KLIČKUJÍ MEZI MRAKODRAPY A JEN O FOUS MÍJEJÍ MINARETY.

MOHLO BY TO VYPADAT JAKO NEZDAŘENÉ ÚTOKY TERORISTŮ, ALE NEBOJTE, JE TO RED BULL AIR RACE.

ADRENALINOVÁ SHOW, PŘI KTERÉ SE TAJÍ DECH.

Je to třeba jako v lyžování. Postaví se slalomářská dráha a závodník může vyrazit. Akorát že tady nesmí minout branku, jinak by se zabil. To se samozřejmě nestává – piloti jsou největší profíci. V Bratislavě se na ně přišlo podívat sto tisíc diváků, a to se jednalo jen o exhibici, kde nešlo o body do světového poháru. Ten naposledy vyhrál Rakušan Hannes Arch, který byl nejen nejrychlejší, ale pravděpodobně i nejodvážnější. A tvrdí, že prolety ve stylu kamikadze, kterými děsil fanoušky i rozhodčí, nejsou to nejriskantnější, co v životě zkusil. „Jednou jsem skočil z Matterhornu, nejvyšší hory Švýcarska. Moc dlouho jsem čekal s otevřením padáku, bylo to už za limitem a seskok jsem neměl úplně pod kontrolou. Něco podobného už nikdy nechci zažít.“

PROLETÍ POD KARLÁKEM? Kdo létání rozumí, ocení, že při výkrutech působí na piloty přetížení 12 G. Kdo mu rozumí méně, toho aspoň zaujme fakt, že se piloti mezi městskou zástavbou prohánějí rychlostí kolem 400 km/hod. A o zážitek nepřijde ani ten, kdo je technický antitalent. Chvíle, kdy pozorujete letadlo v souboji s časem, jak například podlétává most, po němž

denně jezdíte do školy, láká i děsí zároveň. Mimochodem, výhledově se uvažuje o zařazení Prahy mezi města, kde se soutěží o body. „To by byla paráda, určitě bych s chutí podletěl Karlův most,“ těší se Hannes Arch a dodává: „Jen co se u vás najde pár talentovaných borců, podlehnete davovému šílenství a začnete chodit fandit. Air Race je jako letecká formule 1!“

VZHŮRU DO MAĎARSKA A jak se vlastně závodí? Patnáct pilotů se postaví na start dráhy, jejíž branky jsou značené pylonovými kužely. Počítá se rychlost a čistota provedení, závodník se například nesmí dotknout branky, či ji úplně minout. Letos se koná šest závodů, nejblíže k nám bude show v Budapešti 19. a 20. srpna. Vstupenky na dvoudenní program vyjdou na necelých pět set korun, což je cena jako na dva fotbalové zápasy v Praze. A buďte si jisti, že zatímco na fotbal zapomenete pět minut za stadionem, letadla z hlavy jen tak nedostanete. Minimálně do příští akce. text: Pavel Horáček, foto: Proﬁmedia.cz

ROB ,, JMENUJU SE SEM THORNBER, J E MI 17 L E T. Z ANG L IE A J KR A JI BY DL ÍM NA O HO MĚ S TA P R Ů M Y S L OV É , DO ŠKOLY MANCHE S T ER E DA L E K É H O JE ZDÍM DO N DU.” M ACCL E SF IEL

Co mepá š, elrecádtro,zelaecmtruo zpoikp,uin?die, grime a občas si Dub st hop. poslechnu i hip

se ti co o, ec n u er t es ch an M Je v í? n elíb hodně špinavý a nehostinný. Celkově to ch a nijak Okraj města je e. Chybí tomu du žij ne oc m u, db tu, až na hu vnitřní energií. to tu nepulzuje

anchesantšeresutro vé Každázý ejví,í ležegeznM n í m o svém m este, poch y, ale n edvár íš kalhot to lik zn ám énnecenoí? zas ch věděl, ale je to hodně tajný. V Bibli jeeloco ? o án r in př Jo, něco by která byla špatně d ně jedna pasáž, delá š každý den v 7 hod

Spím ve vlaku na

cestě do školy.

Co teje,nžeaškšolkaojelev cebantvruí?města. Učitelé se kkénájsmem

J A V Í K U, K Y E R , Ě M ŘÍ E N A G E R V O R K U, T O K I U … ? E T E J I Ž JA K T Ě, N E W Y Ý D E N L I Š Í S Ě M M É K S KAP O BĚŽN A M A R Á DÍ? H K E J M Ý E K S S K N A KO L I H O B A V Í, Í L, N E B O J S T E O C ? O H E Š O D VA LK Ý R OZD P ODOBNÍ? E V I M Á V JE MEZI Ě NA V ZDÁLENOST SI NEHLED

Dobrý st liberální. Ta ně a výuka je do chovají rovnocen u. ím nosit uniform rád, že už nemus

the Lord create ve Starém záko the seventh day on „… o: kt ta í pozn. red.), ale žená. Zn řil Bůh člověka, vo st n de ý m ed on the seventh MAN” (s eložena takto: “… př t bý a ěl m by správně r!” ted MANcheste day the Lord crea

ce ? a kočku, to jsou mý rozenám u o s š á M e k. M psa esn r p o C ? it Ne, jsem jedináče os n el s u m ji Drív jsi ít n a sobe ? sourozenci. á m en el am s zn u jsi m škole je uniforma povinná do 16 let, to tmaaký sppnorý tve?všem, co vyžaduje jakouej n š á el D Na mé mít na sobě íš us M k. še ou osto nescho šili, h větších zk . Třeba do prvníc u, bílou ko em školy, kravat ak zn se ko sa ré , černé kalhoty vomod strčená do kalhot za dy vž ě t bý í us která m ilo, ale pak už m čátku se mi to líb za Ze . ty bo né a kože to začalo štvát.

Jsem napr bavím jinak . Většinou se za itu tiv ak u ko zic koli fy asi Any Human enější knížka je íb bl jo ne e oj M si čtu. a Boyda. Heart od William

? o ško ly oblíká š dn eska

Jak súzekýddžíny, trika, košile, zapínací svetry (cardigaNosím ny) nebo mikiny.

eš do ško ly, jd yž d k , íš eš t e s co a N y n ikdy a n ao pak, co n echceš, ab prišlo ? ý kámoše, s kterýma většinou v první

Èlmyne? dávno é en b lí b o je vo t u o js é Jak rváčů, Mechanický pomeranč a ezi Nejspíš Klub jsem ji zařadil m kou krásu a hned ic er Am l dě vi jsem svých Top 5.

ndu, a druTěším se na sv co se stalo o víke e, m ší ře e dn tý m dělat další polovině řešíme, co bude s za e dn tý nu vi hou polo oušky a testy! netěším, jsou zk y kd ni se co a N víkend.

a procál?ní, oš ám k í š t ve ej n j vu t je Kdo jlepší kamarád se jmenuje Marcus. Je loaj Můj ne . ke mně upřímný furt se směje a je

ko le ? ven Co n eji jerduaddošmiůdaelspímá š. Vppáotešk večer občas vyraeszím teru Nejradš ch je v Manch nějakej koncert. Tě s kamarádama na jedu do severní ča dby. Taky ob s za hu to ěs m to Je u. spoust roundová čtvrť. vá podivná underg ko ta je e kd , ta ěs části m ýšlím. zím a jen tak přem Rád se tam prochá

áhno uýštle?l. Nijak os d e ot iv ž v š ce ch o C eh takových věcech moc nepřem Zatím jsem o peněz, spíš bych é domy a hodně lk ve jí ka lá ne e mě al ý. chtěl být šťastn

ce ? Co víš, žeomCátese vknáézvruepZ. u(CbZ,lipozn. red.) Myslím ? Co je tvuj n ejvetší sen dýdžej. Aby se starostou text: Pepe Švejda,

v našem městě .cz, archiv

foto: Proﬁmedia

stal

Manchester United

x Manchester City

city centre The Lowry Centre at Dusk

Canal street

N A N ÁVSI I V Z A H R A DÁC H

IDÉ PROČ L

TA N Č Í

HŘÍŠNÝ TANEC RENESANCE

Snad nejraději máme tanec galliarda, jehož název je odvozený od italského slova gagliardo (smělý, bujarý). A nezáleží na tom, zda jsme dvořané, či prostí lidé. Tančíme v páru, přičemž je jedno, jak jsou dvojice v prostoru uspořádány. Po úvodních pěti krocích se rozdělíme. Tanečník předvádí svůj šarm: švihá nohama, podupává a vyskakuje, jsme-li dáma, pohybujeme se jemnými krůčky a otáčkami. Zkrátka nonverbálně komunikujeme. Někdy i slovně. Máme totiž ideální příležitost k výměně milostné korespondence. Tanec je pro nás v době renesance metaforou lásky. S oblibou se mu oddáváme v přírodě. Bohatá šlechta v pěstěných zahradách, kde nesmí chybět lavičky, fontánky a květiny, jste-li méně majetní, můžete si zakřepčit se sousedy na návsi pod lípou.

VE ŠKOLE Umění tance otevírá dveře do lepší společnosti, a proto už šestileté děti navštěvují lekce u dobře placených mistrů pocházejících většinou z Itálie. Tanci se vyučuje také na univerzitách, v Londýně i na měš-

MINULE JSME ZAVÍTALI DO STŘEDOVĚKU A ZATANČILI SI TANEC SMRTI. OBJEVENÍM AMERIKY ROKU 1492 PRO NÁS ALE STŘEDOVĚK DEFINITIVNĚ SKONČIL A MY SE OCITÁME V POZDNÍM FEUDALISMU. VZDĚLÁNÍ JE NÁM DOSTUPNĚJŠÍ NEŽ KDY DŘÍV. Díky Johannu Gutenbergovi tiskneme a šíříme knihy, ve kterých se například dočteme, že středem planetární soustavy není Země, ale Slunce. Díky mořeplavcům poprvé ochutnáme brambory, kakao, kukuřici i tabák. Patříme-li do vybrané společnosti, můžeme vlastnit první kapesní hodinky. A možná jsme prvním kapitalistou, který provozuje manufakturu. Jsme renesanční lidé. Ve výtvarném umění opět objevujeme princip perspektivy, který znala už antika. Rádi napodobujeme přírodu. Na rozdíl od středověku nepovažujeme příjemné smyslové vjemy za něco hříšného. Nejvyšší krásou není Bůh samotný, ale za krásné považujeme, co Bůh stvořil. Bůh nás stvořil i k tanci. Je na tom něco špatného? Ano, je! Snad nikdy mladíci a panny neslyšeli v kostele tolik kázání proti tanci jako v 16. a 17. století. Podle duchovních i světských mravokárců je tanec hřích a nástroj ďáblův. Církevní dobové prameny uvádějí deﬁnici tance: „Tanec jest ženského pohlaví s mužským a mužského s ženským skákání, zformované k zalíbení svému ve spolek a hledění i objímání jeden druhého, spolu frejovná rozmlouvání s pozdravováním a užívání k tomu bubeníků, trubačů, pištců k rozpálení těla hříšného k hříchům.“ A měli pravdu, slzíme dnes dojetím u ﬁlmu Hříšný tanec. Tanec skutečně svádí muže a ženu dohromady. A také proto tančíme!

UMĚNÍ KOMUNIK ACE A F L IR TU Naše roztančená těla se v 16. století dostávají do nebezpečné blízkosti. Jsme-li slečny či paní, nevíme ještě, co je to spodní prádlo, a naše sukně při tanci odhalují dokonce kotníky! Jsme-li urozenější dámy, pak naši řeč těla při tanci důmyslně doplňují vějíře. Pomalými pohyby kavalírovi říkáme: „Nezajímáš mě, jsi mi volný.“ Ovíváme-li se rychle, sdělujeme: „Miluji tě.“ Nejsilnějším gestem je ovšem vějíř upustit na zem: „Mé srdce patří jen tobě.“ A pokud neumíme udržet pod kontrolou žárlivost, prudce vějíř složíme. Zasunout jej můžeme do rukávu či do korzetu. 60

ťanských tanečních školách. Právě proto v Čechách asi nejlépe tančili mladí šlechtici, kteří byli vysíláni na studia do zahraničí.

D O KO S T E L A , N E B O TA N CO VAT J D E Š ? Jste-li ve stavu manželském a máte chuť si zatančit, dvakrát si to rozmyslete a pro jistotu nepoužívejte líčidla. Vaše drahá polovička by se mohla proměnit v domácího mravokárce. „Honosná výzdoba žen, vypravených do tance, byla uvozována rčením skoro příslovečným. Nevrle ptá se instruktor modlitebníků vyšňořené ženy, spěchající do chrámu páně, proč se tak vystrojila: ‚Ženo, co pravíš, že se Bohu modliti jdeš a ozdoby zlaté, zlatem hlavu roucho ozdobené na sobě máš? A což do chrámu, do církve na tanec jdeš?‘ Výzdoba tato při tanci byla mravokárcům solí v očích. Líčili barvami černými, jak při zábavě taneční vzniká často zárodek rodinných svárů, věrolomnosti manželské.“ (Dr. Čeněk Zíbrt, Jak se kdy v Čechách tancovalo.) Ještěže tito renesanční mravokárci neviděli „boží dítě“, sexuální dračici Madonnu, jak s věnováním pro papeže Benedikta XVI. zpívá a tančí skladbu Like a Virgin (Jako panna) na koncertě v Římě. V hrobě by museli se obrátiti. Do jakého hříšného to století se lidstvo protančilo! text: Petra Verzichová, foto: archiv

DOMINIK FURCH TI Z VÁS, KDO SLEDUJÍ HOKEJ, URČITĚ ZAREGISTROVALI, ŽE SE NA EXTRALIGOVÉM POLI PLNÉM OSTŘÍLENÝCH BORCŮ V PŮLCE LEDNA OBJEVIL NEROZKOUKANÝ MLADÝ BRANKÁŘ. Devatenáctiletý Dominik Furch, který hájí barvy Slavie, neměl jednoduchou úlohu. Trenér Vladimír Růžička z něj překvapivě udělal v rozjeté sezóně brankářskou jedničku. Dominik se ale s obrovským tlakem vyrovnal a svými stabilními výkony dovedl tým až ke druhému místu v české hokejové extralize. Na led se poprvé postavil jako sedmiletý: „Brácha hrál hokej, tak jsem to chtěl zkusit taky. Vyzkoušel jsem si snad všechny pozice, až jsem jednou skončil v bráně a tam už jsem zůstal.” V patnácti byl jeho talent natolik zjevný, že mu trenér dojednal přestup do slávistického dorostu. Odtud se předčasně vyhoupl do juniorské Slavie. Dobrých výkonů mladého gólmana si všiml i hlavní trenér klubu Vladimír Růžička a občas ho poslal na tréninkový led s mužským A týmem. Náročnější tréninky Dominikovi prospívaly, dostal se do juniorské reprezentace a další sezónu ho Růžička vytížil ještě víc. Trénoval už nastálo s A týmem, 64

chytal za juniorskou Slavii, odchytal několik zápasů v 1. lize za Havlíčkův Brod (spřízněný klub se Slavií) a na podzim se dočkal i svého prvního zápasu v extralize. To mu bylo teprve 17 let a vydařené utkání mu nejen otevřelo dveře do kabiny A týmu, ale znamenalo pro něj také první profesionální smlouvu, kterou se Slavií uzavřel až do roku 2013. „Pro mě asi bylo největší, že jsem začal chytat v jednom týmu se svým idolem Adamem Svobodou, kterému jsem tu sezónu dělal dvojku. On mi pomohl s hokejem a ujal se mě i v kabině. Je to nejlepší chlap,” komentuje svůj vstup do nejvyšší soutěže Dominik. Uplynulá sezóna ve Slavii byla ještě povedenější. Několik kol před vyřazovacími zápasy se po odchodu Adama Svobody stala z Dominika brankářská jednička a dostal se s týmem až do finále, kde Slavia podlehla Karlovým Varům. „Nikdo nečekal, že se dostaneme tak daleko, takže i když jsme finále prohráli, stejně to byl úspěch.” Dominik na konci května maturuje, potom má dva týdny prázdnin a v půlce června mu začíná „suchá” příprava. „Kondiční cvičení, posilovna, běhání. Na to se fakt suprově těším,” směje se. Na tréninky zatím jezdí metrem a tramvají, ale už šetří na první auto. „Asi to bude oktávka,” plánuje, „ale jsem hrozně nerozhodnej, tak se k tomu nemůžu rozhoupat!” Na ledě mu ovšem nerozhodnost nehrozí. „Jsem sice povahou flegmatik, ale na ledě musím řešit situace během sekund a na nějaký velký rozhodování není čas. Když pak chytnu puk, tak si hned oddychnu, že to není gól!” text: Pepe Švejda, foto: Jiří Koliš, special thanks: Andre

DAT UM NAR OZE NÍ: ČÍSL O DRE SU:

19. 4. 199 0

HOK EJOVÉ KLU BY:

HC Kobra Praha, HC Reb el Hav líčkův Bro d, HC Sla via Praha REP REZ ENTACE : od sezóny 200 6/2007 pravidelně za juniorské výb ěry OBL ÍBE NÝ KLU B: Pit tsburg h Penguins (NHL) OBL ÍBE NÝ FILM : Pup endo, Pelíšky

h c r u F k i n i m Do OBL ÍBE NÁ HUD BA:

rock, U2 Coc a-Cola OBL ÍBE NÁ ČIN NOS T: přítelk yně, Xbox, tenis, fotb al OBL ÍBE NÉ PIT Í: