Časopis Běžec ZÁŘÍ 2012 by Running Man

www.chcibezet.cz

běžec Sportovně společenské revue

podpořte naší snahu POMOCI a dejte like FB časopisu běžec. Společně běháme, společně pomáháme ..

ŘEKNěte O NÁS SVÉMU KAMÁRÁDOVI - SDÍLEJTE NAS NA SVÉ FB STRÁNCE Charitativní projekt na podporu České společnosti AIDS pomoc, o.s. a SK Jeseniova mládežnická sekce

Rozhodli jsme se pomáhat těm, co to potřebují. Vy pomozte nám, abychom to dokázali. Sdílejte odkaz na časopis na svém FB a doporučte ho svým přátelům běžcům. Stanete se tím, kdo pomáhá i vy

Pomáhejte i vy, těm, kdo to potřebují !!!

Česká společnost AIDS pomoc, o. s

50% z výnosu reklamy rozdělíme mezi Českou společnost AIDS pomoc, o.s. a SK Jeseniova - mládežnická sekce

Malého 3/282 186 21 Praha 8-Karlín Odešlete SMS ve tvaru DMS AIDSPOMOC na tel. číslo 87 777 Cena DMS je 30 Kč, Česká společnost AIDS pomoc, o. s. obdrží 27 Kč.

Deprese, šok, zoufalství, sebevražedné pokusy, totální pád na to nejhlubší psychické dno a těžká cesta zpět. Ráno jste ještě pan nebo paní někdo, odpoledne jste na pomyslném pokraji společnosti, během zlomku vteřiny se Vám rozpadl svět. Ano, nikdy není pozdě, a to především díky nedávno zesnulému profesoru Holému, který zachránil, prodloužil a nabídl důstojné dlouhé dožití milionům lidí kolem nás. Bavím se o lidech, kteří v okamžiku touhy a vášně udělali životní chybu, která jim začala odpočítávat vteřiny jejich již vyměřeného života. Bavím se o těch, kteří ví, že musí zemřít, že musí den co den brát léky a jejich nemoc je nevyléčitelná. Ano, bavím se o lidech HIV pozitivních a o jedné organizaci, která se o tyto lidi stará, se skromnými prostředky zajišťuje bezplatné testy, šíří prevenci, stejně tak jako nabízí azyl těžce nemocným, kde smrt je blízko. Bavím se o tom, koho jako běžci chceme podpořit a aspoň s troškou jim ulehčit jejich poslední běh. Bavím se o jednom kamarádovi, který nemoc má a který pomalu umírá... Proto jsme zvolili občanské sdružení Česká společnost AIDS pomoc, o. s.. Uvědomili jsme si, že na rozdíl od rakoviny se o této chorobě nemluví, dělá se, že neexistuje, a lidé se odsunují na konec společnosti. Chceme otevřít diskuzi a docílit, aby tato choroba byla vnímána stejně jako rakovina a lidé jí trpící byli vnímání stejně jako ti, co mají rakovinu. Budeme o tom mluvit a organizovat akce na jejich podporu, i když víme, na jak tenký led se pouštíme. Doufáme, že i vy nás v našem úsilí podpoříte...

Štěpán Horák šéfredaktor

něco, co tu ještě nebylo a přinášíme to pouze my .. Dobrý den, běžci a běžkyně, i vy všichni, kdo nás právě listujete. Rovnou a bez otálení Vám chci za celou redakci poděkovat - nikdo z nás nečekal, že si k nám najde cestu hned při prvním vydání přes 3.463 čtenářů, což považujeme za nádherné číslo, stejně tak 112 117 unikátních zobrazení stran hovoří o tom, že časopis opravdu čtete. Běžci nejsou samotáři a my toto tvrzení dokážeme - pošlete odkaz na náš časopis aspoň jednomu svému běhajícímu kamarádovi. Nebo ho sdílejte na svých FB stránkách, ať víme, kolik nás běžců tady je Já to rozhodně udělám. Dejte vědět kamarádům, pokud Vás zaujmou naše články, a dokažme, že časopis Běžec je časopisem všech příznivců běhání, bez ohledu na to, v čem a jak běhají, protože my běžci jsme jedna velká parta běhající srdcem. Pokud se ti časopis líbí a chceš ho dále číst ZADARMO - ŘEKNI O NÁS SVÉMU KAMÁRÁDOVI, ať můžeme v říjnu napsat: „ Děkujeme všem 6.926 čtenářům, co listovali náš společný časopis Běžec ..

ZA LIKE NAŠÍ FB STRÁNKY ZDARMA každý týden nové články .. Slíbili jsme Vám, že se pokusíme neusnout na vavřínech, chceme pro Vás časopis neustále vylepšovat. Jsme jediným časopisem o běhání, který je ON LINE a je ZADARMO, ale nám to nestačí. Připravujeme spoustu novinek, aby si každý běžec našel to své a abyste se s námi ani chvilku nenudili. Tento měsíc jsme pro Vás přichystali překvapení, které Vám nenabídne žádný jiný časopis. Pokud jste dali naši FB stránce časopisu Běžec svůj LIKE, budete od nás dostávat bezplatně každý týden nové články, reportáže, rozhovory a osobní příběhy. Každý týden se můžete těšit na nové čtení, zajímavosti, motivace a podněty, které Vám snad zpříjemní chvilky, které zrovna netrávíte běháním Do svých diářů si již dnes můžete zapsat plánované aktualizace:

nové číslo

10.10. 2012

obsah SPOLEČNOST 08 Zpověď - Kateřina Cajthamlová 12 Rozhovor - Jan Tříska 16 Rozhovor - Vít Pavlišta 20 Rozhovor - Martin Roman / V5F týmová stáj 24 Píšete Vy - David Kalus 26 Píšete Vy - Jakub Ludwig

11 15 19 23 25 29

SPORT 30 Bosoběh - Sedm vzkazů 34 Závody - Mattoni Grand Prix 2012 38 Keňan Kiplagat se dočkal ... 40 Ve Stromovce běhal Patric Makaua 44 Závody - Banskobystrický maratón 48 Závody - 116 Běchovice - Praha 50 Historie závodu Běchovice Praha 54 Představujeme - Běžecké batohy 62 Závody - Great Wall marathon 2012

33 37 39 43 47 49 52 61 69

Seriál Od gaučingu k běhání 70 Není nic lehčího, než být o pár kilo lehčí 76 Sedmička zlatých pravidel hubnutí? 82 Co byste ještě měli vědět o hubnutí? 88 Vybudujte si závislost na endorfinech 91 Domácí úkol na září

75 81 87 90 91

Seriál okem fyzioterapeuta 92 Úvodní článek aned kdo jsem .. 94 Au au, bolí mě noha 97 Nejčastější onemocnění chodidel

93 96 99

Ilustrační foto v katalogu dle licence 123rf.com

SPOLEČNOST 100 Rozhovor - Jana Doleželová 104 Píšete Vy - Dušan Potůček 133 Rozhovor - S Davidem Volencem organizátorem Babického trialu SPORT 107 Jak vznikly Běchovice 113 Kdo je král Běchovic? 114 Závody - Volkswagen Ústecký 1/2 maraton 118 Kompletní výsledky Ústeckého 1/2 maratonu 130 Závody - Babický trial pohledem běžce 135 Babický trial pohledem novináře 136 Kompletní výsledky Babického trialu

103 106 134

112 113 117 129 132 135 140

NOVÉ články SPOLEČNOST 142 Píšete Vy - Pavlína Dušková

143

Seriál Od gaučingu k běhání 144 Nordic Walking

147

Kateřina CAJTHAMLOVÁ

6 | BĚŽEC 09/2012

Překvapující zpověď, která odhalí to, na co se lidé moc neptají...

autorský článek| Kateřina Cajthamlová foto| Dodané autorem rubrika| Společnost

zpověď

Štěpán Horák mě poprosil, abych pro časopis Běžec napsala něco o sobě, prý by to běžce mohlo zajímat.... Nu, nejdřív jsem mu docela výrazně opáčila, že nesnáším běh a to už od základní školy, kdy běhání patřilo k výkonnostním testům. Stovka na čas a čtyři kolečka na školním hřišti - to stačilo sice jen uběhnout... ale pro mě byl běh nesmyslná hrůza.

Jsem, jako sobě ráda říkám těm, kdo se zajímají o astrologii (prý to funguje, no, nevím), že jsem Rak v Raku a Tygr v Tygru a oni hned jásají, že k tomu logicky patří, že mě nebaví osaměle běžet, že jsem tvor společenský a tak mě baví vodní sporty a tanec a prý i to, že jsem v televizi nějak s těmi Tygry a Raky může souviset... :-) Ale abych začala od začátku: narodila jsem se v Praze v Dejvicích jako jediné dítě v rodině stavaře a architektky, u mého milovaného tatínka, dřívějšího juniorského veslaře na osmiveslici (mám schované i jeho odznaky a medaili ze závodů) a maminky milovnice plavání a skoků do vody... a bála jsem se od malička vody. Marně mě naši vodili se žertem i vážně do vody, marně mě babička každou středu a pátek vodila na kurzy plavání do Axy, plavat jsem ne a nechtěla. Jak jsem měla vody po stehna, musela jsem se držet žlábku u okraje bazénu a ať si mě trenér bidlem odháněl jak chtěl, doprostřed bazénu jsem se zkrátka neodvážila. Tak mě rodiče nechali být a doufali, že se to časem nějak poddá. Lítala jsem tedy místo plavání venku, lezla po stromech, skákala přes švihadlo, milovala jsem prostná a bála se míče - jako každý, kdo nemá prostorové vidění kvůli oční vadě (o které se tehdy ještě nevědělo). Jezdila jsem na kole, chodila na školu hry na kytaru a mandolínu k panu profesoru Černému u nás ze sídliště - to už jsme bydleli na Jarově - části Žižkova, který byl tehdy zelená džungle, ale někde i měsíční krajina a někde (u železničních kolejí proti našemu domu) pak od léta 1968 i tábor Ruských okupantů s tanky a všudypřítomnými plechovkami od fazolí. S klukama jsme si hráli na okupaci, stříleli z praku do těch plechovek a utíkali si domů pro chleba se sádlem a cibulí, když jsme měli hlad... a taky jsme sborem v sedm večer, když nás maminky svolávaly k večeři, prosili „Mami, ještě chvilku, prosííím, můžu bejt venku?“. Když to tak po sobě čtu, tak toho běhání bylo vlastně docela dost, ale nebylo to takové to „pořád běžím“, ale spíš popobíhání po sídlišti, útěk před hlídačem, co nás honil, když jsme česali třešně v blízké Třešňovce nebo před paní sousedkou, co se zlobila, že křičíme pod okny a rušíme její spící dítě... Běh jako způsob přesunu odněkud někam, ne jako sport, nemělo to STYL. Prázdniny jsem, spolu s bratranci, tátou a strýcem, od malička trávila na statku v Olšanech, u prastrýce Mirči, který se zuby-nehty snažil udržet statek a hřebčín před znárodňovači z místního JZD a za pomoci

celé rozvětvené rodiny plnil každoročně se zvyšující požadavky na odvody sena, obilí, brambor, ovoce, hříbat a sušeného heřmánku... nás děti hrabání a sušení sena moc nebavilo, ale pobyt na prosluněných polích při sběru heřmánku a sušení jeho kvítků na provoněné půdě mám v srdci dodnes. Statek strýci znárodnili v roce 1967 (to mi bylo pět) a tak jsme pak chodili pomáhat tetě udržovat hospodářské stavení a sušit seno v době, kdy byl prastrýc zavřený... Tehdy jsem se divila, kde to Mirča pořád pořád „cestuje“ a proč tetě nepomáhá.... Dítě rodina do svých starostí nezatahovala.... Doma i na statku, u babičky i u strýce se jedlo vždy „z domácích zdrojů“. Hodně ovoce, obiloviny, houby, lesní plody, domácí kačeny, kuřata, slepice, husy, strýc nosil zvěřinu (byl v mysliveckém sdružení) a táta rybařil. Čokoládu jsem měla jen na Vánoce z kolekcí „fondánu“ co naši dostávali v zaměstnání a moc mi nechutnala (byla moc sladká). Vepřové jsme jedli jen v únoru o zabíjačce... byla jsem drobné hubené dítě a dorty, bonbony a žvýkačky jsem poznala až mezi dětmi kolem desátého roku. Moc mě tyhle „pamlsky“ nezaujaly a nevyhledávám je dodnes. Prostě jsem měla „domácí kuchyni“ spojenou spíš s čočkou, východoněmeckým Knackebrotem (balení tehdy stálo 2 koruny) a králíkem na česneku :-). S pravým sportováním jsem začala až ve věku osmi let, kdy mne naši přihlásili do vodáka. Místo do školního oddílu Pionýra (kam jsem zaboha nechtěla, protože vedoucí byla neoblíbená paní družinářka a spolužáci seděli ve třídě a šprtali na Pionýru Plameny a Cesty), začala jsem dvakrát týdně docházet do libeňského vodáckého oddílu, kde byla báječná parta, pobyt pořád kolem lodí a u vody venku a místo Plamenů a Cest uzlování, učení o jezech, stavění stanů, kytování lodí, studium stop zvěře, poznávání stromů podle listů a kytek podle květu - zkrátka zábava.... ALE, abych s touhle výbornou partou mohla jet v létě na puťák, bylo nutné udělat v Podolí plavecký test: jakýmkoli stylem přeplavat bazén tam a zpátky po DELŠÍ straně. Katastrofa. Tedy pro mě. Tak jsem požádala babičku, ať tam se mnou jde do bazénu v Podolí trénovat a z boku jde vedle mě, kdybych se topila... zavřené oči (aby mi do nich nenatekla chlorovaná voda), lapajíc po dechu (neuměla jsem správně plavecky dýchat), čubičkou (bála jsem se, že pokud nebudu máchat rukama a nohama, utopím se) jsem přeplavala bazén poprvé do půlky, příště už alespoň jednou „tam“ a po třech měsících (stále stejným stylem) tam i zpět. Tak. Do vodáka mě tehdy

7 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

vzali a já kašlala na to, že se mi kluci smáli, že ten „jakýkoli styl“ je v mém podání styl nevídaný... zkrátka jsem to uplavala! Doma jsem oznámila, že na puťák můžu a sklidila aplaus za složený plavecký test. Ale stejně mě plavání nebavilo... až do osmatřiceti let, kdy jsem byla na Sardinii se skupinou fyzioterapeutů jako lékař-internista. Tehdy se mé dvě kamarádky Soňa Bešťáková a Jitka Knebortová dohodly, že mě zkrátka naučí, jak báječné je plavání. Dostala jsem k narozeninám plavecké brýle (čímž odpadla nutnost zavírat před vodou oči), na břehu instruktáž jak dýchat do vody a jak si zaklapnout nos tak, aby mi do něj nenateklo, na mělčině instruktáž splývání (poprvé jsem si ověřila, že se nepotopím, i když se divoce nemrskám) a nakonec na hloubce pod vytrvalou podporou obou kamarádek se dostavil pocit svobody, jednoduchosti plavání i radosti z toho, že UMÍM PLAVAT)... Ale to jsem vlastně přeskočila 30 let svého sportování, že? Takže zpět do druhé třídy... Druhou třídu provázelo hodně dalších změn. Rodiče mě přihlásili do kurzů malby a kresby u profesora Nedvěda v Platýzu a do Jazykové školy v Lupáčově ulici, protože mé milé třídní učitelce Libušce Krbcové se zdálo, že se (spolu ještě se čtyřmi spolužáky z Chmelnické ZŠ) nudíme a že by bylo dobře využít naší energie k umělecké tvorbě a k učení cizích jazyků... Začali jsme, samozřejmě, povinnou ruštinou, ale dostali jsme na ni plavovlasou vílu paní učitelku Marešovou, která nám zpívala, hrála maňáskové divadlo a dávala pusu na čelo, když jsme se hezky naučili básničku, tak ruštinu umím a mám ráda dodnes. V páté třídě přibyla angličtina, která mě také provází a těší dodnes a až v sedmé přišla francouzština, ale s ní také puberta, takže, ačkoli maminka studovala Francouzské gymnázium a mluvila jak De Gaulle, francouzsky neumím... V té době mě vodáctví a vše kolem loděnice a puťáků nesmírně bavilo, byla jsem na pramici levý háček (jsem přeučený levák a jako někdo koktá kvůli přeučení, já šilhala a po operaci očí i dvojitě vidím) a cítila jsem se jako důležitost sama. Na pramici totiž jen háček hlásí kameny před lodí v peřejích a vyskakuje i do kopřiv, když kormidelník přirazí ke břehu. Protože háček drží loď! Puťáky tehdy v letech 1970-1976 byly báječné i proto, že řeka a břehy nepodléhaly žádné regulaci, zastavit se dalo kdekoli, kde bylo třeba, rozbili jsme na den-dva tábor, pak jsme po sobě uklidili a jelo se dál. Vařili jsme si sami, do hospod se nechodilo a jen když hodně

pršelo (což se za ta léta stalo jen 2x) přespávali jsme v nejbližší tělocvičně místní jednotřídky a to byla zase dobrodružná změna. Žádná tábořiště, ešusy i sebe jsme myli přesličkou a pískem přímo v řece a tábor byl rozdělený na čtyři družstva, která se střídala u vaření, sběru dřeva, stavění stanů a kopání latrin a starání se o lodě... zkrátka paráda! Na vodě jsem se učila kromě techniky jízdy na lodi také ceně kamarádství, zvládání krizových situací, fyzické i psychické odolnosti a sebeovládání. Myslím si, že puťáky mě zformovaly pro celý další život. Hodně mi daly i debaty doma s rodiči a u dědečka o minulosti, historii, etice, mezilidských vztazích, o světě za humny a životě tam, i o různých záhadách a technických vědách i poslech rozhlasového Meteoru (tenkrát měl podtitul Týdeník vědy a techniky pro mládež). Ve druhé třídě jsem začala chodit také na hodiny náboženství v rámci Sboru Církve Českobratrské Evangelické. Tehdy to byla od rodičů docela odvaha a na hodiny ve středu chodilo k panu faráři Lukášovi postupně méně a méně dětí tak, jak se politická situace v sedmdesátých letech „normalizovala“. Ke konfirmaci (závěrečné zkoušky ze znalosti Bible) jsem v roce 1975 šla sama a jako konfirmační text jsem dostala začátek 23:Žalmu, slova „Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku“. Tehdy mi to přišlo jako báječný text, než mi pan farář suše sdělil, abych se připravila na dostatek dobrého... i zlého. Doba byla pro věřící a jejich potomky vážně dost složitá... Ale dítě ve věku 13 let nevnímá složitosti doby. V době, kdy jsem nebyla na náboženství, s klukama venku, na kytaře, v loděnici ani na kole, jsem si četla... a to i ve škole pod lavicí, takže rodiče chodili do školy vysvětlovat, jakto, že čtu Škvoreckého, Čapkovy Hovory s TGM nebo Flaubertovu Paní Bovaryovou. Ke cti jim slouží, že mi sice vynadali, že si čtu pod lavicí, ale knížky přede mnou nejen neschovávali, ale spíš ještě upozornili na další zajímavé. Měla jsem moc fajn a odvážné rodiče. A tak mi nějak nedocházelo, že žijeme všichni v době nesvobody... Do vodáka mi oční lékař zakázal chodit po další oční operaci v roce 1976, ale to byl rok tanečních a já objevila kromě kroužku závodního šachu a fotografování také kouzlo tanců, hlavně latinsko-amerických, čajů a vůbec pohybu na parketě a tak mi chybějící vodák zas tak moc nevadil... Tedy s tátou jsme kromě pravidelných turistických výletů po Orlických horách také jezdili na kanoi na Orlickou přehradu a později s

9 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

mládenci v partě každoročně v létě na vodu, ale už to nebylo dvakrát týdně. V té době jsem jako „superbažant“ (tedy po dokončené osmé třídě) nastoupila na jazykové gymnázium Sladkovského a začala se připravovat na vysokoškolská studia. Tehdy jsem ještě měla v plánu jít na architekturu a vůbec jsem se měnila. Ale ne ve vztahu ke sportu. Zůstávala jsem u šachu, kola, výletů a tance (chvíli jsem i chtěla být profesionální tanečnicí, ale narazila jsem na systematický tvrdý nátlak a nesmiřitelné NE ze strany celé rodiny, tak jsem dokončila gymnázium a z trucu alespoň nešla na architekturu - jak by bylo bývalo logické vzhledem k tomu, že jsem z rodiny techniků a architektů, ale pod vlivem latináře profesora Pecha a fantastické profesorky Mikulkové na biologii i profesora na chemii Chmela jsem nakonec podala přihlášku na Fakultu Všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze. A přihlásila se do kroužku judistů... Když to zjistil můj oční lékař, tak se chytal stropu, ale mně judo velmi bavilo a to, že rizik pro oční pozadí je u něj asi desetkrát víc než u vodáctví mě nezastavilo.... Na vysoké jsme jezdili se spolužáky na vandry, na chmelové brigády a občas ještě stále na vodu, chodila jsem i dál tancovat a jezdila na kole. Neměli jsme počítače a v televizi kromě estrád a politické masáže stejně nebylo co na koukání, takže jsem vlastně i na medicíně byla skoro pořád někde venku a v pohybu. Mám vám prý také napsat, co si myslím o vztahu tanecběh... Nu, po škole jsem nastoupila jako sekundář na interním oddělení a vlastně sportování dost ubylo. Zbyl mi jen tanec. Ale tancovala jsem skoro 4 hodiny týdně velmi intenzivně a o víkendech šlapala po hrách, pokud jsem nesloužila 72hodinové pohotovosti pátek až pondělí ráno, takže - mám-li odpovědět i vám na obvyklou otázku médií: Ne, diety jsem nikdy nedržela. Byla a jsem velmi sportovní člověk a SICE NEBĚHÁM, ale tancuju. Tanec miluji ze všech „svých“ sportů asi nejvíc.... S tím vztahem tanec-běh jsem se setkala poprvé v roce 1992 na homeopatickém kurzu, kam jsem zašla pod vlivem spolužáka Libora Nováka, který se zabýval konstituční homeopatií. Dle Hanemanna (zakladatel Homeopatie) je zejména maratonský běžec možná člověk pod vlivem nějaké nešťastné lásky, které utíká.... zatímco tanečník zas utíká do tance sám před světem a sebou :-). Poznala jsem několik běžců, jedním z nich byl známý

Japonec Akinori Kusuda, se kterým jsem dokonce v roce 2001 byla jako překladatelka v TV Nova v pořadu „Snídaně s Novou“ a měla možnost vyptat se ho podrobně, proč běhá. Jeho příběh na nešťastnou lásku opravdu „sedí“, běhat začal po smrti své milované ženy. Zajímal by mě i v Guinesově knize rekordů nově zapsaný Steefan Engels, ale s tím jsem nemluvila... Kamarádky běžkyně začaly běhat, „aby zhubly“ po rozchodu s mládenci, kterým připadaly oplácané, kamarád Franta běhá od doby, co ho podvedl a okradl kamarád... těch příběhů běžců, kteří utíkají od minulosti mám v hlavě hodně... Tanec je pro mě osobně vlastně takový strukturovaný a umělecký běh na místě, člověk vyjadřuje svým tělem hudbu, pokud tancem rozumíme balet, výrazový či orientální tanec, nabíjí se endorfiny stejně jako při běhu - to zase mluvím z lékařského hlediska.... Pokud jde o párové tance, tak je to „běh či chůze“ tváří v tvář partnerovi, je nutná znalost přesných pravidel toho kterého tance, souhra v páru a naslouchání hudbě... člověk se tanci - dle mého - oddává stejně jako běžec běhu, užívá si pohybu, ale, na rozdíl od běhu samotného, má tanečník publikum a „nařízené“ přestávky zhruba v patnáctiminutových intervalech, takže se nevyčerpá tolik, pravidelně doplňuje tekutiny, mění aktivity - tančí, konverzuje.... Zkrátka, vybrala jsem si tanec a tak vám ho tu obhajuji... ale není to moc silná obhajoba, protože běhu jsem na chuť zatím nepřišla, tak nemám právo srovnávat. Ale možná jednou také zkusím pod nějakým odborným vedením správně běhat. U plavání mi odborníci moc pomohli. I kurz Nordic walking, který mi zas k letošním padesátým narozeninám nadělily mé fyzioterapeutky Kačka Vitáčková a Kačka Nohejlová, mi tenhle sport velmi přiblížil... Zkrátka, když člověk něčemu správně porozumí a propadne, je každý pohyb fajn. Možná jste čekali, že vám budu psát o tom, jak jsem se dostala do televize, ale o tom vyšla spousta článků. Pro vás, běžce, kteří se pohybujete v přírodě a nevysedáváte u televize stejně jako ani já nevysedávám, byla možná tahle má „zpověď“ zajímavější. Tak přeji krásné počasí na běh, dobré terény a pro

10 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

ty, kdo rádi běhají ve skupině, také prima partu. Jen pozor na správné boty, ať netrpí nosné klouby. A nezapomeňte pravidelně pít a doplňovat hlavně sacharidy. Běhu zdar! A jestli si budete chtít přečíst, co JINÉHO kromě „drsné doktorky Kateřiny z pořadu Jste to, co jíte“ jsem, tak si po 3.10.2012 kupte knížku Čtěte pohádky, čtěte

mezi řádky. Tam jsme s paní redaktorkou Hinkovou koukli na „diety“ a svět hubnoucích vůbec z trošku JINÉ strany. Vaše tanečnice-vodačka MUDr. Kateřina Cajthamlová

11 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Jan TŘÍSKA

12 | BĚŽEC 09/2012

bleskový rozhovor z Los angeles pro časopis běžec

autorský rozhovor| Ester Hannah Honysova foto| Dodané autorem rubrika| Společnost

Rozhovor

Je to pan herec, jedna z našich největších kulturních, ale i morálních osobností, pro které je i vzorem. Málo kdo však ví, že Jan Tříska není jen úžasný člověk, ale i běžec...

Pane Třísko, je pravda, že nazouváte běžecké boty každý den a za každého počasí? Ano, 7 dni týdně, 365 dní ročně. Ať jsem kdekoliv a v jakémkoliv počasí. Žiju ale v Los Angeles v jižní Kalifornii. A tady je to snadné. Nemusím ani vyhlédnout z okna. Jen natáhnu trenky a tričko. Cely rok je stejné počasí. Ale hodně cestuji, práce mne přivádí po celém světě. A tak mám kolekci tepláků a větrovek a palčáku a čepic, z Ruska, z Japonska, z Koreje. Jaký podnět Vás přivedl k běhu? Emigroval jsem do Ameriky v sedmdesátých letech. Tenkrát bylo běháni jako šířící se epidemie. Masová horečka. A mne, tak jako tisícům jiných, ta nákaza zůstala. Co Vás motivuje každé ráno včasně vstát

a vyběhnout? Nevadí Vám v zimě běhat za tmy? Za tmy běhám cely rok. V zimě i v létě. Jsem totiž ranní ptáče. Tedy přesněji: jsem starý ranní pták, který má rád režim a disciplínu. Kolik kilometrů denně, nebo v průměru týdně uběhnete? Mam na ruce stopky a běžím proti času. Řekl bych tři, čtyři kilometry. Skromná porce, ale denně. Vnímáte rozdílný postoj v Čechách a Americe vůči běhu? Kde se Vám běhá lépe a kde jsou lepší podmínky? Podmínky k běháni jsou všude stejné. Je to tak jednoduché. Nepotřebuji ani partnera ani žádné nástroje. Jen pár dobrých bot.

13 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Talentovaný mladík chtěl být původně tanečníkem, ale rozmluvil mu to sám Karel Höger, který náhodou vyslechl jeho recitaci. Jan Tříska vystudoval herectví na pražské DAMU (19551959) a - podobně jako kdysi Ladislav Pešek - se stal historicky nejmladším členem činohry Národního divadla (1959-66). Tam exceloval mimo jiné jako nezapomenutelný Romeo a ve svých pětadvaceti se stal symbolem nastupujícího mládí. Z ND odešel s režisérem Krejčou do nově založeného Divadlo za branou (1966-72) a po jeho zrušení nastoupil do Městských divadel pražských (1972-77). V roce 1977 z Československa odešel a zahájil novou životní a profesionální etapu v USA. Po odchodu do USA se prosadil jako ďábel Woland v dramatizaci Bulgakovova románu Mistr a Markétka. Spolupracoval s tak váženými režiséry jako je Peter Brook, Peter Sellars, Anatolij Efros, Warren Beatty a Miloš Forman, účinkoval ve hrách W. Shakespeara, G.B. Shawa, A.P. Čechova i V. Havla. Pravidelně vystupuje v amerických filmech a televizích. Také v Čechách po něm při první příležitosti opět sáhli filmaři: nejdříve Jan Svěrák pro Obecnou školu (1990), která byla nominována na Oscara, a poté i Petr Hvižď, který Jana Třísku angažoval do historického dramatu Řád. Jan Tříska trvale žije v Los Angeles, je ženatý (manželka, herečka Karla Chadimová vede restauraci luxusního losangeleského hotelu Bel Air) a má dvě dospělé dcery (Karlu a Janu).

Jaké místo volíte pro běh v Praze? Vyběhnu z hotelu ve kterém právě bydlím. A pak se do něj snažím vrátit. Jednou při filmovaní v Paříži, jsem do hotelu zpátky netrefil. Bylo mrazivé ráno, sníh ležel na Champs-Elysees. V té panice jsem uběhl zatraceně více než tři kilometry. Měl jste někdy možnost využít svou běžeckou kondici ve filmu, například v akčních scénách? Dobra fyzická kondici je pro každého herce důležitá. Říká se, že se při běhání učíte texty. Je to pravda? Ano, opakuji si texty dennodenně. A když se právě nic nového neučím, opakuji si alespoň staré básničky. Mezi námi, běh dokáže byt taky pěkná nuda. Účastníte se někdy veřejných běhů? Máte zkušenost s maratónem? Tři věci potřebuji k maratonu. Vůli a schopnost trpět. A patřičný věk. Jedna z těch třech věci mi chybí. Jednou jsem v Praze běžel závod v akci “Paraple” kterou organizoval Zdenek Svěrák. Vyhrál jsem proti mladším soupeřům. Byl jsem potom tak nafoukaný, že jsem se týden s nikým nebavil. Nepamatujete si na nějaký zážitek z běhu, který Vám utkvěl v paměti? Ach, spousta zážitku. Kalifornske úplňky, které jsou mystické. Sova, která na mne houká v našem palmovém sousedství. Kojoti, kteří plachým krokem přecházejí přes ulici. Inspirující nádhera. A pak ten chlapík, který jede šílenou rychlosti a z otevřených oken dodávky vyhazuje sousedům do zahrádek balíky těžkých novin. Pokaždé mne mine jenom zázrakem. Začínám věřit, že předtím studoval na universitě balistiku. Sdílíte radost z běhu s kamarády, nebo rodinou? Nebo je pro Vás běh spíše individuální záležitostí? Běh je veřejná samota. Osamělost přespolního běžce. I maratonec který běží v houfu je sám. Sám se svou strategii. Pokud zrovna neběžím v New Yorku v Central Parku. Tam je dav běžců hustý dvacet čtyri

hodin denně. Téměř se dotýkame lokty. Ale i tam jsem ztracen v samotě svých myšlenek. Věnujete se i jiným sportům? Jezdil jsem rád na kole. Jednoho nedělního rána jsem spadl a zlomil si obě ruce. Přestal jsem jezdit, ale bycikly obdivuji pořád. A jakou máte zkušenost s běžeckou obuví? Který druh Vám vyhovuje nejvíce? Jednou ročně nový pár. Ten nejlepší, jaky je právě na trhu. Většina lidí argumentuje, že nemá čas denně vyběhnout. Není to, myslíte, jen záminka? To nemá smysl diskutovat. Kdo nechce, stejně běhat nebude. Noví běžci s novým odhodláním vyrazí do ulic na Nový Rok. Sedmého ledna je s předsevzetím konec. Omluv je mnoho. Prší nebo palí slunce. Moc sucho nebo moc vlhko. Také velmi rádi mluví o smogu. Jistě, musí mít motivaci. Ale jestliže ji nemají, já jim to nezazlívám. Do běhu nemůžete nikoho nutit... Se srdečnými ranními pozdravy z LA, Váš, Honza

15 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

vít pavlišta

16 | BĚŽEC 09/2012

běžec s dynamitem v nohách

autorský rozhovor| Ester Hannah Honysova foto| Dodané autorem rubrika| Společnost

Rozhovor

Je mladý, je rychlý, je postrachem předních příček všech závodů, kterých se zúčastní.

Vítku, jako první Vám musím položit klasickou otázku: Jak jste se dostal k vytrvalostnímu běhu? Se sportem jsem začínal už v dětství, kdy mě rodiče přihlásili na severskou kombinaci. Skok s během na lyžích jsem kombinoval až do nějakých 18ti let a potom přešel ke klasickému lyžování. Skok na lyžích mi moc nešel a ztráty z něj jsem vždy doháněl na běžkách. Mezi lyžaři specialisty jsem se také příliš neprosadil. Vždycky mi nejlépe šel běh a také mě nejvíce bavil. Začal jsem závodit do vrchu a později přišel na chuť i závodům na rovině. Když jsem si procházela Vaše výsledky a výhry, tak jsem získala pocit, že není běhu v České republice, který byste nezaběhl. Je to tak? Baví mě závodit a objíždím závodů docela dost. Je jedno jestli se jedná o velké akce, nebo vesnické pouťáky. Mám svých několik oblíbených, na které se těším celý rok. Závody jsou pro mě způsob přípravy i motivací.

Které ceny nebo kterého výsledku si ceníte nejvíce a proč? Nejvíce si cením úspěchů na MČR. Je málo závodů, kde se mohu poměřit s kompletní českou špičkou. Říkáte, že běháte pro radost. Nenašel by se i jiný důvod? Jiný důvod opravdu nemám. Natrénovat na úroveň, na které jsem a na které se chci držet, mě stojí opravdu hodně času a úsilí. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to určitě nedělal. Trénujete denně? Jak vypadá Váš trénink a spočívá jen v běhu? Většinou mám jeden den v týdnu volno. Jen v přípravných obdobích někdy odběhám delší než týdenní cykly bez odpočinku. Můj trénink spočívá v běhu, posilování a v různých kompenzačních cvičeních, kterými se snažím udržovat tělo běhuschopné. V rámci přípravy ještě občas jezdím na koloběžce a v zimě trochu na lyžích.

17 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Máte čas i na jiné sporty? Ostatní sporty provozuji opravdu jen výjimečně, ale semtam se dostanu i na kolo, zahrajeme si fotbálek, s přítelkyní šachy... V roce 2009 jste prodělal úraz, který Vás omezil na delší dobu v běhu. Nezačal jste v této době uvažovat o jiných sportech? V té době jsem hodně jezdil na kole a jednu chvíli jsem uvažoval o silniční cyklistice. Dokonce jsem se sešel i s trenérem trutnovských cyklistů a vybral si závodní kolo. Pak se ale naštěstí začali obracet věci k lepšímu a postupně jsem se zase rozběhal. I přes dlouhodobé zranění byl Váš návrat úspěšný. Bylo to dle Vašeho očekávání a jak jste na to trénoval? Kvůli zranění jsem vynechal sezony 2008 a 2009 a začal jsem běhat někdy před Vánoci 2009. Ze začátku jsem musel být opatrný a na intenzitě tréninku jsem přidával pomalu. V sezóně 2010 jsem měl proto slabší výsledky, ale v letech 2011 a 2012 jsem se zase začal zlepšovat a překonávat letité osobní rekordy. Teď něco mimo běh. Co děláte, když zrovna netrénujete? Rád zajedu na hudební festival, zajdu do kina, chodím na výlety, nebo odpočívám u televize. Na ty moje další mimoběžecké zájmy zůstávají jen víkendy, které trávím s přítelkyní. Snažím se přizpůsobit se i jejím zájmům. Není náročné skloubit práci a běh? Jak to řešíte? Náročné to je, ale vzhledem k tomu, že přítelkyně ještě studuje a bydlím sám, tak mám veškerý volný čas po práci pro sebe a ten věnuji běhání. Který sportovec nebo běžec je Vaším vzorem? Nemám vyloženě žádný vzor, ke kterému bych vzhlížel. Rád v televizi sleduji hlavně skoky na lyžích, severskou kombinaci a lyžování. Fandím všem 18 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

našim reprezentantům v těchto sportech. Samozřejmě i našim atletům a dalším sportovcům reprezentujícím ČR. Na který běh se momentálně připravujete? Momentálně mě čeká Ústecký půlmaraton, po něm Běchovice a pak už jen nějaké lokální přespoláky a běhy na Liberecku. Plánuješ se zařadit i mezi mezinárodní špičku vytrvalostních běžců? To asi není věc, kterou může člověk nějak moc plánovat. Buď na to má a nebo ne. Bohužel nemám na to, abych se dostal třeba i jen na Evropskou úroveň, i kdybych měl sebelepší podmínky. Afričané v dresech různých evropských států už jsou dosti běžní a jim se rovnat nemohu. Běhání obětovávám už tak dost a víc nechci. Běhání mi dělá radost i na úrovni, na jaké jsem.

V5F mají svojí první týmovou stáj

20 | BĚŽEC 09/2012

bleskový rozhovor pro časopis běžec

autorský rozhovor| Martin Roman foto| Dodané autorem rubrika| Společnost

Rozhovor

S narůstající oblibou pětiprstých bot a jejich oblibou mezi běžci vznikla myšlenka dát dohromady tým nadšenců a běžců, kteří by promovali zdravý běh mezi běžeckou komunitou.

Kolik Vás vlastně teď v týmu je? „V současné chvíli je nás v týmu šest. Dvě holky a čtyři kluci. Plán do budoucna je, aby nás bylo okolo deseti, ideálně různě po republice,“ říká Martin Roman, který dává tým dohromady a je i jeho členem. „Dalším z týmu je Ladislav Gášek a Kamil Pulicar, který za nás běhá v Brně a v tomto týdnu přibyl nový člen Zbyněk Šimčík, který se stejně jako Ladislav Gášek věnují především ultra-trailovým závodům. Kamil Pulicar začal běhat dlouhé závody, ale soustřeďuje se teď na kratší vzdálenosti a nabírá především rychlost. Bohužel má teď zranění, stejně jako jedna členka týmu, kterou stejně jako tu druhou zatím nebudeme představovat, protože jsou to naše esa v rukávu (smích).“ Jak jste se dali dohromady? Martin: V V5F běhám už přes dva roky. Seznámili jsme se úplnou náhodou před půl rokem s majitelem Rejoice, Pavlem Kunstem, který má výhradní zastoupení V5F pro Českou a Slovenskou Republiku, a začali se spolu bavit. Starám se teď o tým a taky o FB stránky a nějaké další aktivity Vibramu. A protože hodně závodím, znám spoustu lidí, co dobře běhají. Láďu Gáška

jsem oslovil na Šutru, stejně tak jako Kamila Pulicara, viděl jsem jak dobře běželi a viděl v nich velký potenciál, nemusel jsem je „vůbec přemlouvat“, boty chtěli hned od začátku a teď je milují jako každý, kdo zkusí a nechce už jiné. Zbyněk Šimičík byl jiný případ, takový „nevěřící Tomáš“. Pak si je koupil nehledě na mě a za týden s nimi běhal po horách na Slovensku (smích). Kamil: Martin mě oslovil, ale už předtím jsme spolu o pětiprsťákách povídali na závodě. Mě se ten nápad udělat boty s prstama, minimem gumy a jiných zbytečností líbil. Chtěl jsem si je koupit už někdy v roce 2008, ale moc jsem nevěřil, že takové nic může vydržet déle než měsíc. A teď v Bikilach LS jsem už chodil i v Rumunsku po horách, běhám v nich po jakémkoliv povrchu, v jakémkoliv počasí a stále drží. Láďa: Martina jsem potkal na ŠUTRu a pak už to jen jelo. :-) Zbyněk: Přes jedno běžecké internetové fórum, Martin je V5F fanatik a já jeho eufoii podlehl :D a vyplatilo se, nelituju ani jednu minutu.

21 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

místo, Týnišťské šlápoty 115 km 7. Místo, B7 87 km 28. místo. Na nějaký výrazný výsledek stále čekám a doufám, že poctivým tréninkem se k nějakému aspoň přiblížím. Martin: ŠUTR 54 s 1250+ za 5:53, desítka za 39:31, 3 km za 9:51, pětka 19:20 Jaké máte tenhle rok cíle a ambice? Kamil: Ještě jednou bych si rád zaběhl ŠUTR. Láďa: Tenhle už nic moc, ale v budoucích letech UTMB, Spartathlon, Badwater, Irontrail, Zegama atd. Prostě takové ty zajímavé závody. Hlavně nic težkýho. Zbyněk: Připravit se na svůj první 100-mílový závod, možná si ještě odskočit na severku Ortleru, a do dalších let něco podobnýho jako píše Láďa :)

Všem příznivcům V5F, doporučujeme sledovat jejich nové stránky na FB: http://www.facebook.com/VibramFivefingersCz a přijít na jejich workshop http://www.facebook.com/events/397416810308112/ do obory Hvězda, kde budou k vyzkoušení nové i staré modely, ukázka, co nás čeká na zimu a jaro 2013 a také soutěž o jedny boty, které slosovaný účastník workshopu dostane se slevou plných 50%.

Jaké jsou Vaše největší úspěchy kluci? Kamil: Pro mě je největší úspěch radost z běhu. Závody jsou trochu mimo, ale 2. místo na stovce okolo Brna v obtížnější kategorii RH+, která sice není závod, potěší. K tomu se mi daří běhat okolo 10. místa na TriexpertCupu v konkurenci mezi 200-300 běžci na každém za závodů. Hodně si cením i absolvování SUTRu 54km, kde jsem měl problém se žaludkem. Láďa: : Silva Nortica Run 105km 11h51min 29. místo, MUM 301km 32h58min – 7. místo, 10 Lužických sedmistovek 107 km 11h 1min 5.místo, maraton zatím 3h12min, 10 km 37min 38sec. Zbyněk: Horská výzva Jeseníky 65km 14. 22 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Martin: Tenhle rok mám za sebou asi 20 závodů, kde se umisťuji téměř pořád okolo desátého, až patnáctého místa. Nejvíce si cením osobáku na letním ŠUTRu - 54km s 1250+ za 5:53. A taky osobáku na desítku za 39:31. V porovnáním s Kamilem, 36:50, nebo Láďou, 38:40, to není nic moc, ale příští rok to snad bude lepší. Chci ještě zaběhnout dobře Velkou Kunratickou a zkusit natrénovat na Pražskou stovku, kterou jsem kvůli hlavě před rokem v polovině vzdal. Taky zkusím zlepšit ještě osobák na Běchovicích. Proč jste se rozhodli běhat za značku Vibram a komu byste jí doporučili? Kamil: Pětiprsťáky mě zaujaly, baví mě a s odstupem času mi přijdou i lepší než jiné minimalistické boty, v kterých jsem běhal. Přijďte se podívat na Workshop V5F, obujte si pětiprsťáky a sami posuďte. Láďa: Baví mě to. Doporučil bych to všem, koho baví běhat a chce vědět, že běží. Zbyněk: Protože od přírody mě baví „cítit“ pevnou půdu pod nohama. Doporučil bych ji všem, kteří chtějí jít cestou minimalismu. Martin: Běhám 20-30% objemu bos a žádná jiná firma mi neumožní být k pocitu naboso tak, jako s V5F. Nejsem schopný už běhat v normálních botech, bolí mě to.

 

 



 

B Boty s prsty. Dostat se co n nejblíže bosému chodidlu jak jen je s botou možné. Víte, dělali jsme podrážky pro výrobce bot více než 80 let. A když jsme za nimi přišli s tímhle nápadem, tak souhlasili, že je bláznivý. Jenže nešlo o ten správný J druh bláznivosti. My ale dokážeme být docela ttvrdohlaví. Takže jsme v roce 2005 vyrazili dopředu a vyrobili 2 20 jsme je sami. Během následujících několika let Bě B ě sse e ukázalo, že stovky, pak tisíce potom miliony lidí jsou stejně šílení ap ot o jako my. Ukázalo se, že lidem se líbí, jak a om když k dyž sse jejich chodidla dotýkají země a když kdy yž se jejich těla hýbou přirozeně. Všimli V šim ši m jste si toho slova „miliony“? Výrobci Výrob bc bot si ho všimli také. A najednou kteří strávili desítky let ttihle ti h e li hl llidé, i sbíráním sb bíráníím zisků z prodejů bot s vysokou op podrážkou, o rá od áž začali vyrábět boty s tenkou ten en nko ko podrážkou, některé dokonce s prsty, o kterých si mysleli, ž že jsou tak šílené. Pravdou Pravd ra avd do je, že my z toho nejsme d naštvaní. naš ašštv tvan aní Dávají nám zapravdu. A všem an nováčkům nová vá áčk ků ům chceme říct jen jednu věc:



 WWW.PRSTOVE-BOTY.CZ

skutečné Příběhy psané běžci

píšete vy

autorský článek| Michaela Štefániková foto| Dodané autorem rubrika| Společnost

david kalus pro časopis běžec Rozhovor po ubehnutí We Run Prague 2012. David 10 kilometrov dokončil za úžasný čas 0:45:44.6! Ako sa ti bežalo a aký si si plánoval čas? David: Běželo se mi celkem na pohodu, při tom jaké panovalo počasí. Plán byl něco kolem 40 minut, ale prášky, co jsem bral na bolest ramene, mi nedovolovaly

dokončit trénink tak, jak jsem si představoval. Musel jsem slevit ze svých představ. Nakonec čas 45:44 je nádherný a je to můj nový oficialní rekord. Tak to si mi zároveň odpovedal na otázku, či si so svojim časom spokojný. David: Jednoznačne ano. Pripravoval si sa na závod počas 24 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

celého roku? David: Běhám celý rok. A trénoval si podla nejakého tréningového plánu alebo si proste iba behal? David: Prostě běhal. Vďaka za tvoj čas a prajem mnoho ďalších osobných rekordov! David: Taky děkuji!

Športu som sa venoval od mala. Na základnej škole som hrával volejbal, behával som. Od strednej školy som hrával futbal a trikrát týždenne som jazdil na bicykli. S postavou som vďaka pohybu nemal nikdy problém. Pochádzam z Orlové. Po škole som sa ale presťahoval do Prahy za prácou. To bolo v roku 2007. V Prahe som sa venoval futsalu a fotbalu. Bohužiaľ bola práca náročná a na koníčky a pohyb som mal stále menej času. Nešportoval som tak aktívne a začal som priberať. Cele to zavŕšilo moje zranenie. Po zimnej prestávke, na jar roku 2010, som si šiel zakopať a pri akcii ma zrazil ďalší hráč. Doktori nevedeli, čo mi presne je, či mám väz v kolene natrhnutý, alebo úplne odtrhmutý. Poslali ma na artroskopiu, kde zistili, že krížový väz na pravom kolene odtrhnutý je. V tej dobe som mal pri svojej výške 187cm približne 80kg. Kvôli zraneniu som nemohol športovať a na plastiku väzu som čakal až do septembra (září) 2010. V medzičase som bol doma alebo v práci. Dostal som sa s váhou až na 120kg! Po operácii a rekonvalescencii som sa na konci decembra zase vrátil do Prahy. Absolvoval som rehabilitácie a mal som zase možnosť športovať. Zatiaľ iba minimálne, tak som chodil na spinning. V apríli 2011 som dostal športovú ortézu a mohol som sa k športu vrátiť naplno. Opäť som začal hrať fotbal a dával som si pomalšie výbehy. Vtedy som mal aj celkom stresujúce obdobie a behaním som všetko ventiloval. V máji som zachytil, že sa v Prahe chystá beh na 10km, We Run Prague. Keďže ma behanie bavilo stále viac, videl som posun, zlepšila sa mi kondička a chudol som, ďalší logický krok pre mňa bolo prihlásenie sa na závod. Bežal sa v septembri 2011 Ubehol som ho za 57 minút. Stále som však mal okolo 100kg, ktoré sa mi ani zvýšenou aktivitou nedarilo schudnúť. Rozhodol som sa navštíviť

výživovú poradkyňu a nechať si zostaviť jedálniček na mieru. Po úprave stravy sa mi podarilo zhruba vo februári dostať na 83kg. Konečne som bol so sebou spokojný a váhu si v podstate držím. V apríli tohto roku som sa zúčastnil svojho prvého polmaratónu a trvalo mi to 1 hodinu a 57 minút. V júni som bol aj na Budejovickom polmaratóne, ktorý som dal za 2 hodiny a 7 minút, pretože som po 15-tom kilometri dostal kŕče do nôh a mal som bolesti. K dnešku sa pohybujem na váhe približne 87kg a 10 kilometrov behám za 41 minút. V septembri sa chystám na druhý ročník We Run Prague. Môj sen je kvalifikovať sa raz na New York marathon.

25 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

skutečné Příběhy psané běžci Proč jsem začal běhat bos? Proč jsem si to v hlavě týden neopakoval a hned vyběhl? A proč chci i nadále běhat bos? Začnu tam, kde to obvykle začíná. Bod 0.

Jakub Ludwig

26 | BĚŽEC 09/2012

pro časopis běžec

autorský rozhovor| Jakub Ludwig foto| Dodané autorem rubrika| Společnost

píšete vy

Pro mě byl bod 0, výchozí bod, bod zlomu, polibek Múzy - říkat tomu můžete, jak chcete - celkem jednoduchý. A to - hravý Angličan. Tak dobře, pro pořádek začnu úplně od začátku. Léta jsem trávil staticky, i když jsem z rodiny s nádhernou sportovní historií. Nehýbal jsem se, věnoval se instinktivně tomu, co mě naplňovalo, čím jsem převyšoval ostatní vrstevníky v mém okolí literární tvorba. Byl jsem touto chimérou lapen po mnoho roků, vystřídal několik etap, které mi myšlenky a pohled na svět rozstřelily do několika směrů a ne vždy jsem to měl pod kontrolou. Ale nějak mi to procházelo. Nějak jsem si vždy dokázal zachránit zadek a až s odstupem času si říkám, jak málo chybělo a mohlo to dopadnout třeba s odřeným kolenem, nebo větší jizvou na duši. Rok se sešel s rokem a já se rozhodl, že budu pomaturitně studovat jazykovou školu v Šumperku. Tam to začalo. Tam se zrodil onen impuls. V tu dobu jsem však netušil, že by se z něho mohla zrodit nějaká hmatatelnější podoba spojená s během. Celá tahle roční etapa přinesla spoustu nových zážitků, přátelství, zkušeností. A jednou z nich byl moment, kdy jsem zul boty a začal se bez jakýchkoli vytáček prohánět po parku jen v ponožkách. Zde přichází na řadu Darren - hravý Angličan. Kdo by si nechtěl užít výuku hraním prastarých her zahrnujících běh. Ještě teď si pamatuji, že jsem se na to netvářil zrovna hezky. Byl jsem slečinka. Nechtěl jsem se zapotit a nemohl jsem ignorovat otrávené tváře spolužáků. Ale stále jsem čekal, co bude. Pravidla byla jasná - pochytat co nejvíce lidí ze sousedního týmu a zároveň nebýt chycen. Jak prosté, že ano? Ale ruku na srdce - v Converskách se dobře neběhá ani za mák. Ani kdybych sebevíc chtěl. Boty jsem sundal a než mi došlo, že několik desítek minut běhám bez nich, musel jsem odpovídat na to, jestli to bolí a jestli mi to

nevadí. Zaraženě jsem se díval kolem a žádné negativní odpovědi se osazenstvo nedočkalo. Bylo to skvělé. Ten impuls momentu mě naprosto pohltil. Bylo to jiné. Bylo to spontánní. Kdybych nad tím uvažoval svým vlastním stylem, tahle myšlenka by nejspíše v hlavě shnila, rozpadla se. Zkrátka a dobře zanikla a potom bych mohl akorát tak přemýšlet, jestli jsem měl udělat tohle, nebo tamto. Ale nic takového se v ten den nestalo. V ten květnový den, kdy jsem sám sebe posunul o pořádný kus dál. Kdy jsem ten statický balvan popostrčil a předal mu nějakou energii. Energii potřebnou k pohybu. Měl jsem dost času na to, abych si uvědomil, co se vlastně stalo a jak moc to se mnou zahýbalo. Bylo to čisté. Byl to moment, který se už nikdy nevrátí. A já tomu stále chtěl přijít na kloub. Cestou autobusem jsem přemítal nad tím, že bych po příjezdu domů šel běhat. Šel to zkusit bez bot. Opít se tou euforií, která mi stále kolovala tělem. Přijel jsem, kvůli zvláštnímu očekávání jsem byl schopen sníst jen pár soust, ze skříně vytáhl tílko, kraťasy. A to je vše. Nic víc jsem nepotřeboval. Nemyslel jsem na to, že když už ve mně 27 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

něco nebo někdo zažehl jiskru touhy po běhání, tak musím spěchat do krámu a vybrat si boty, které jsou podle těch a těch nejlepší. Nebo aspoň takové, že s nimi budu určitě spokojený. Nespojil jsem si běh s botami. Jen uklidnil vzrušením bušící srdce a vyhlídl si trasu, kterou chci mít na dalších několik minut před sebou. Začal jsem krátkým okruhem skrze ves. Jedno kolečko, něco málo přes kilometr. Průběh byl zmatený. Plný nových impulsů, které se rychle vydávaly do mozku. Chaos, tupá bolest na chodidlech, lehkost, rychle hořící vášeň, elektronická bouře v hlavě, příslib něčeho nového. Po doběhu jsem mohl pozorovat, co vše se stalo. Na nohách špína z asfaltu, na tváři pot místo slz, pár facek z vedra jednoho květnového dne. První můj běh byl za mnou. A já se cítil báječně. Něco se ve mně hnulo. Hnulo tak silně, že jsem nechtěl zastavit a nechtěl si vydechnout. Pokaždé, když jsem se pro něco nadchnul, skončilo to tak rychle, jak to začalo. Ale to nebyl tento případ. Pokračoval jsem. Snažil jsem se ze začátku běhat menší vzdálenosti. Na víc jsem se zkrátka necítil. Ještě jsem ani pořádně nevěděl, jak poslouchat vlastní tělo. Tak jsem se řídil jen bolestí svalů. Běhal jsem pravidelně. Každý den nějakou trasu. Ať kratší, nebo rychlejší, ať delší, nebo úplně novou. Asfalt si vybral první oběti a nechal chodidla strážit dvěma puchýři. Ale já se nezalekl a vyrazil na trávu místního fotbalového hřiště. Ranní běh po ledově chladivé rose byl zkrátka a dobře něčím, co jsem nikdy nezažil a vhánělo mi to do žil stále větší a větší odhodlání. Ta různorodost a čistá krása impulsu, která putuje od chodidel až do mozkovny. Dlouhou dobu jsem se zabýval formováním mysli a posouváním jejich hranic a najednou jsem stál s otevřenou pusou v úžasu. Vše se třídilo, impulsy byly jistější. Chtěl jsem pokračovat. Nedíval jsem se

dozadu, ani dopředu. Díval jsem se pod nohy a uvědomoval jsem si ono známé, možná až mytické „Tady a teď“. Poprvé jsem nemusel myslet na to, co bylo, nebo co bude. A to pro mě osobně byla obrovská změna. Běžcem se mohu zvát asi od května letošního roku. Ale spíše běžcem, který se stal almanachem zranění. Na začátku jsem se nešetřil a vybíhal i několikrát denně. Vše, co doposud bylo v klidu, se najednou hýbalo a hýbalo se hodně. Co nebolelo, bolet začalo. Co zraněné nebylo, se ozývalo. A já neposlouchal svoje tělo a svým egem jsem se bičoval a pořád chtěl víc. Doplatil jsem na to několika zraněními. Lýtko, druhé lýtko, nárt, achilovka, druhá achilovka. Zranění odezněla a mě připadalo, jako bych opět začínal znovu. Sráželo mě to, opouštěla mě chuť. Vydržel jsem. Velké dík patří i jiným běžcům z DailyMile, kteří mě svými motivacemi podrželi, když jsem to potřeboval. Zranění mě pozdržela od určité pravidelnosti, ale postupně si začínám vše vybavovat v jasnějších barvách, z kterých, až se poučím, jednoho dne možná jen tak do větru namaluju duhu. Spousta lidí se mi diví, že běhám bosky. Někteří to zkusí a stěžují si na hroznou bolest. A ten zbytek se ptá proč? Běh naboso a běh celkově pro mě není jen způsob pohybu, je pro mě i velkou příležitostí pro sebevyjádření. Běhám sám za sebe. I mezi stovkami budu mít jediného soupeře a to - sám sebe. Bosky běhám proto, že mám jistým způsobem potřebu vyjádřit respekt přírodě. Spojení člověka a země. Dva elementy. Běhal jsem, běhám a běhat chci. Běhat rád, bez zranění, dál. Věc, kterou jsem si uvědomil až s během, je ta, že chci vybíhat s pokorou a úctou. Že je vždy něco silnější kolem mě. A že i když vášeň bude jakákoli, je správné poslouchat své tělo, které rádo odpoví. Vyzkoušel jsem několik různých povrchů a u výběhů do lesů se dá mluvit až o desítkách

různých chutí pro chodidla. Mohl jsem si jednoduše obout boty a celou trasu absolvovat v tlumeném prostoru, který by zcela určitě statečně obepínal chodidla. Ale řekl jsem si, že pokud si nevyzkouším, jaké to je, je nesmyslné to vzdávat. Teď jsem za tuhle zkušenost rád. Že jsem realizoval něco, na co bych před několika měsíci nebo na začátku ani nepomyslel. Vyběhnout je pro mě stejně jednoduché jako pro běžce v botách. Stejně automatické. Tím, že jsem začal běhat bos, se ze mě nestal moralista. Věřím v naprosto jedinečný design nohy. Věřím v její funkčnost. Věřím v patenty evoluce. V symbiózu, prožitek, pocit nepoznaného. A věřím i v to, že bosonohé běhání není omezením. Omezení si klademe jen my sami. Nestal se ze mě moralista a tak se mi čím dál tím víc líbí myšlenka, že si běžec může zvolit jakoukoli cestu. A nejen tu, kterou chce mít při běhu před sebou. Bosý běh je o trpělivosti o prožitku, pokoře a úctě. Za i tak krátký čas mi připomíná spíše rituál. A on to rituál vlastně i je. Rituál vrtošivých duší rozběhnutých do všech stran bez pocitu potřeby něčeho jiného. Nahý, prostý impuls. Není nic jednoduššího, než sundat boty a vyzkoušet jeho kouzlo. Neklást si zbytečně překážky. A mé plány do budoucna? Těžko se mi plánuje, ale bez výzev taky nedokážu být. Ať už jako běžec, nebo člověk, co se courá světem. Rozhodně bych si chtěl zaběhnout půlmaratón, běhat více v lesích, rozběhnout se pryč a potom se zase jako hladový pes vrátit zpět. Najít nové trasy, nové sny k pokoření. Bez klobouku bos a prostě. 29 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

stahuj| Romana Bruníka

30 | BĚŽEC 09/2012

Sedm vzkazů

autorský článek| Peter Fabok foto| Dodané autorem rubrika| Sport

bosoběh

ůvod k praktizování bosoběhu.

První vzkaz těm, kteří se odhodlávají poprvé se zout, je: přestaňte utrácet peníze za věci, které nepotřebujete! Nemyslím tím jenom boty, ale i knížky o běžecké technice, kurzy běžecké techniky a sofistikované technologické pomůcky. Nic z toho totiž v úvodu (a možná vůbec) nebudete potřebovat - a kdo vám tvrdí, že ano, ten lže. Váš vztah s vlastním tělem lze změřit a optimalizovat, až když nějaký budete mít. Oděvní, obuvnický i technologický průmysl to zatím vydrží bez vás - vy se rozhodnete později, jestli a do jaké míry ho budete podporovat, kdy vám bude přínosem a kdy se bez něj obejdete. Druhý vzkaz těm, kteří se právě poprvé zuli a přemýšlí, co dál: rozhlédněte se pořádně kolem sebe! Vnímejte pořád, kde se nacházíte - při běhu je to v každém okamžiku někde jinde. Soustřeďte se na každý krok, dívejte se po čem šlapete a vyhýbejte se tomu, nač šlápnout nechcete. Běh je především o výběru cesty. Cesta nejmenšího odporu je zároveň cestou splynutí s prostředím. Splynutí znamená

pochopit, že cílem není pohybovat se v prostoru, nýbrž prostorem. Poslední větu s oblibou užívám i jako velice přesnou definici efektivity. Třetí vzkaz těm, kteří se poprvé zuli a nelíbí se jim, jak to kolem vypadá: obraťte se dovnitř! Staré rčení praví - svět se jeví tak dokonalý, jak dokonalým zrakem na něj hledíme. Naše splynutí s okolím a povrchem, po kterém kráčíme, není optimální bez vnitřního uspořádání sebe sama. Vnímejte jak reaguje vaše tělo. Zjistíte, že nejsnáz to jde, když jste uvolnění. Uvolnění přichází s dechem. Čtvrtý vzkaz těm, kteří vyběhli bosky a terén jim klade odpor: Nedopadejte! Je rozdíl, jestli je každý náš krok dopadem, nebo spojením. Při dopadu hmota našeho těla vzdoruje gravitaci, kterou nemůžeme porazit. Výsledek cítíme, zvlášť pokud běžíme po kamenech nebo betonu. Spojení je dotek jiného typu. Je automatické tehdy, pokud se oprostíme od tenze způsobené tíhou vlastní osobnosti a uvolníme se. Terén k nám promlouvá. Tato zpětná vazba je srozumitelná pouze našemu podvědomí.

31 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Nesvolme vědomí a vůli stát v cestě této výměně informací, spíš ji podpořte. Pokud jdete běhat, nechejte ego doma. Spojte se se zemí a v této integritě dovolte tíze vašeho těla se do ní rozplynout. Jestliže pak „nevážíte nic“, nemluvíme více o dopadu. Pátý vzkaz těm, kteří hledají dokonalou techniku: Neexistuje správná či nesprávná technika běhu! Více či méně optimální biomechanika závisí na mnoha faktorech. Běh je o dynamické rovnováze a my nejsme schopni vědomím kontrolovat všechny její aspekty - a není to ani cílem. Důležité je si pamatovat, že náš mozek ví, jak na to. Základní podmínkou je umožnit mu dělat svou práci co nejlépe. Uvolněné soustředění dovolí posílovat neurologické okruhy, jejichž průchodnost 32 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

je esenciální pro optimalizaci pohybového vzorce - s respektem k momentálním možnostem organizmu. V návaznosti na uvedené má význam místo správné či nesprávné techniky mluvit o více nebo méně optimálním pohybovém vzorci. Schopnost běžet v optimálním režimu přímo souvisí s uvolněním. Vědomý trénink „správné techniky“ nemá pro bosého běžce smysl. Praktizujme v uvolnění. Pro každého z nás existuje v daném okamžiku optimální pohybový vzorec, ten souvisí s efektivitou obnovování rovnováhy v každém momentu. Jedním z jeho faktorů jsou také fyzické dispozice a tělesné parametry, které mozek do svých kalkulací zahrňuje. Šestý vzkaz těm, kteří touží setrvat na cestě mistrovství: Setrvejte v „Zóně výzvy“!

Zóna výzvy u jakékoliv aktivity začíná, když si její praktizování vyžaduje vaši plné soustředění a končí hranicí vašich možností. Jedině v této zóně se odehrává smysluplné kontinuelní zlepšování. Takové napředování je cílem a učí nás používat univerzální princip sebezdokonalování v jakémkoliv aspektu života. Buďte připraveni na opakované „selhávání“ při zkoumání elasticity hranice vlastních dovedností. Jsou to lekce, ne prohry. Sedmý vzkaz těm, kteří to „rvou“: snižujte odpor... K čím větší rychlosti nebo vzdálenosti se dopracujete, tým nižší bude přírůstek výkonu na jednotku vynaložené síly. Nemusí to tak být! Tohle je totiž ten nejpracnější a nejvíc limitovaný způsob, jak zvyšovat výkonnost. Chytřejší je místo zvyšování intenzity snižovat

odpor. Práce s vlastním tělem je hledáním rezerv v optimálnosti pohybu. Každý z nás je má. Mluvíme o neuromuskulárním tréninku. O hledání „síly bez námahy“. Mých sedm vzkazů je úvodem k praktizování bosoběhu. Vyplývá z nich jasná zpráva, že existují univerzální principy sebezdokonalování, které jsou dostupné každému. Jejich aplikací v běžeckém tréninku docílíme zajímavého synergického efektu. Pouhý způsob praktizování posouvá naše vnímání od běhu jako sportu k běhu jako prostředku a součásti naplněného života. V praktické rovině je to posun od běžeckých abeced a monstrózních objemových tréninků k cvičení s dechem, uvolnění skrze poznávání svého těla a práci s jeho tíhou, k propriocepci a splynutí v pohybu pro zdraví. 33 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Mattoni Grand Prix noční klenot rozzáří Prahu

34 | BĚŽEC 09/2012

Mattoni Tradice, světové hvězdy v čele s tou nejblyštivější Patrickem Makauem, početná armáda běžců radosti. To vše v unikátní atmosféře ozářeného centra metropole. Mattoni Grand Prix je držitel stříbrné známky kvality Mezinárodní federace atletických asociací IAAF.

autorský článek| Tomáš Nohejl foto| Dodané autorem rubrika| Sport

závody

Pátý podnik prvního ročníku běžeckého seriálu RunCzech.com vyčerpal kapacitu závodních čísel opět v předstihu. Jako všechny ostatní. Což ukazuje trvající obrovský zájem o běžecké závody v zemi. „Ale také přináší uznání naší práci. Děkujeme vám všem, Česko se stává centrem běhání ve střední Evropě,“ těší Carla Capalba, prezidenta organizačního výboru. Letošním tahákem číslo jedna je Patrick Makau, světový rekordman v maratonu z Keni. Poté, co vinou drobného zranění a zákulisních tahanic vypadl z olympijské nominace, si chce spravit náladu. Ještě na podzim ho čeká velerychlý maraton ve Frankfurtu a právě v Praze si chce otestovat formu. Čeká ho i řada dalších akcí, zajde se proběhnout s hobby běžci do Stromovky, nebo vyrazí na návštěvu Ústí nad Labem, dějiště závěrečného dílu RunCzech.com. „Mám u vás už řadu přátel a těším se. Pořád plánuju strávit v Praze delší čas a zúčastnit se více běhů RunCzech.com a přitom poznat vaši zemi. Desítka v Praze zůstává součástí mé přípravy na podzimní frankfurtský maraton,“ vzkázal v exkluzívním rozhovoru z Nairobi.

„Potěšilo mě, že tak brzy splnil svůj loňský slib, že se do Česka vrátí na některý z běhů našeho seriálu,“ říká spokojeně Capalbo. „I když je držitelem světového rekordu v maratonu, jeho osobák na desítku (pět let starých 27:27, pozn. red.) je lepší než rekord závodu. Takže se těšíme, že s ním pohne,“ dodává manažerka elitních atletů Jana Moberly. Krom drahokamu jménem Makau se ukáže také jeho krajan Boniface Kirui, předloňský vítěz Mourad Marofit z Maroka, anebo Jošinori Oda z Japonska. Ti všichni mohou atakovat 28minutovou bariéru. Držitel rekordu závodu a oblíbený účastník českých běhů Philemon Limo byl vybrán do keňského týmu pro mistrovství světa v půlmaratonu. Zaskočí za něj zdatně jeho bratr Kiprop Limo? Etiopskou favoritku Tadeleh Bekele jistě prožene nejmíň polská olympionička Karolina Jarzynská. Ukáží se oba elitní čeští vytrvalci s londýnskou olympijskou gloriolou - Jan Kreisinger a Ivana Sekyrová. A také dvě slibné slečny, sedmnáctiletá dvojčata Anežka a Eliška Drahotovy z projektu Czech Marathon Hopes. Ráno zvládnou 5 km chůze na lize v Táboře a večer poběží 5 km na pražské dlažbě!

Mattoni Grand Prix 2012 - sobota 8. září 19.00 adidas 5 km běh pro ženy 19.40 Hilton Cloud 9 Barmanský běh 20.30 Metro 10 km běh pro muže (i ženy) hvězdy: Patrick Makau, Boniface Kirui (oba Keňa), Mourad Marofit (Maroko), Tadeleh Bekele (Etiopie), Karolina Jarzynska (Polsko), Jan Kreisinger a Petra Kamínková (Česko) celkem: 6000 běžců z 56 zemí prémie: 11 000 eur a 40 000 Kč

36 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Nejlepší mají v banku 8000 eur (asi 200 000 Kč, pozn. red.), k tomu 3000 eur za rekordy závodu. Dalších 40 000 Kč čeká na nejlepší české běžce. Na všechny ostatní pak perfektní servis v zázemí. Poprvé v Praze například poslouží mobilní sprchové kamiony Hansgrohe, které využíval i německý olympijský tým v Londýně. V šestitisícovém davu běžců z 56 zemí najdete i známá jména. Prezidentský kandidát Vladimír Dlouhý říká: „Běhám teď hodně v rámci své kampaně Dlouhý běh. Pokud dva tři dny před startem udržím životosprávu, měl bych desítku zvládnout pod hodinu bez obav.“ Dále zkrášlí pole volejbalové krasavice z pláže Kristýna Kolocová a Markéta Sluková. „Bude to dřina, počítám tak půl hodiny, pokud

nezabloudím,“ vypráví Kolocová. „A už se těším na jedno malé pivo v cíli na zchlazení a regeneraci,“ dodává Sluková. Rychlejší bude jistě tradičně věhlasný kardiochirurg Jan Pirk, potkat můžete i „mediálního“ stomatologa Romana Šmuclera, anebo známého bosoběžce Julia Patakyho. A pak třeba ještě Japonce s půvabným spisovatelskoběžeckým jménem Kazutaka Murakami. Společenský rozměr běžeckého festivalu doplní doprovodný zábavný Hilton Cloud 9 barmanský běh, Běh ambasád a koncerty na Staroměstském náměstí. Ale především propojení s festivalem Sen letní noci, který ve stejný čas probíhá na pontonovém podiu na Vltavě mezi Karlovým mostem a Střeleckým ostrovem. Po Goranu Bregovićovi a Emiru Kusturicovi na něm letos vystoupí hvězdy Black and White World Dejan Pejović, Szidi Tobias a Lenka Dusilová. Těšte se na setkání světů - afrického běhu a středoevropské hudební linie. Makau a spol. vyrazí z cílového prostoru hned po doběhu a lodí se přepraví k muzikantům pro společný aplaus! To vše byly úvahy před závodem a jak to vše ve skutečnosti dopadlo ? Čtěte dál...

autorský rozhovor| Tomáš Nohejl foto| Dodané autorem rubrika| Sport

Po třech druhých místech z letošních půlmaratonů seriálu RunCzech.com se mladý keňský běžec Henry Kiplagat dočkal i vítězství. Při Mattoni Grand Prix Praha utekl v Metro Běhu na 10 km všem pronásledovatelům včetně světového rekordmana v maratonu Patricka Makaua a cílovou pásku protnul ve velice kvalitním čase 27:51. Adidas Běh na 5 km pro ženy vyhrála Tadelech Bekele z Etiopie za 15:48.

Keňan Kiplagat se dočkal českého vítězství při Mattoni Grand Prix Praha 38 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Rekordy závodu sice nepadly, podél trati vedoucí nasvíceným centrem noční Prahy však deseti tisíce diváků vytvořily strhující atmosféru. „Nádherný závod, užil jsem si to,“ říkal nejen 19letý vítěz Kiplagat. „Neměl jsem žádnou taktiku, jen jsem běžel, běžel rychle a takhle se to vyvinulo. Najednou jsem zůstal vpředu sám,“ vykládal. Zhruba po polovině závodu setřásl druhého Adugnu Tekeleho z Etiopie. Jeho pak ještě v závěru předstihl Kiprop Limo, mladší bratr držitele rekordního času závodu z loňska. Ten nemohl přijet, neboť se dostal do keňské nominace pro mistrovství světa v půlmaratonu. Zato Patrick Makau se nesmál, skončil desátý. Od počátku bylo vidět, že je pro něj tempo příliš rychlé. „Cítil jsem se unavený a taky mi nevyhovovaly kostky. Dával jsem si pozor na každý krok, nechtěl jsem se zranit,“ přiznal. „Ale jako trénink rychlosti na frankfurtský maraton v říjnu to bylo velmi dobré. A ta atmosféra? Byla unikátní,“ děkoval pořadatelům. Trojice českých favoritů musela ještě v poledne běžet mistrovství republiky družstev v Táboře. S náročným dvojbojem se nejlíp vyrovnal nejmladší z nich, 22letý Jiří Homoláč. „Já jsem vytrvalec, čím víc, tím líp,“ usmíval se. „Běželo se mi dobře, i když čas úplně nejlepší není. Tohle tempo z tréninku mi vyhovuje, vítězství si cením.“ Za ním 21 vteřin doběhl olympionik Jan Kreisinger, dalších dvacet český mistr na desítku na dráze Milan Kocourek. Ženský závod pro sebe získala tradiční účastnice seriálu RunCzech.com, Tadelech Bekele z Etiopie. „Běhám sice většinou delší závody, ale jsem ráda, že se mi to povedlo, i když jsem nebyla největší favoritka.“ Nejlepší Evropankou byla čtvrtá polská olympionička Karolina Jarzynská. Věčný souboj nejlepších českých vytrvalkyň-veteránek pro sebe získala Petra Kamínková, osm vteřin před olympioničkou Sekyrovou. „Jsme kamarádky, ale na trati

soupeřky. Jsem spokojená, že mi to takhle vyšlo. Začátek byl pomalejší, ale pak jsem si to už hlídala,“ řekla. Mezi šesti tisíci běžci se objevila řada známých tváří. Pátá beachvolejbalová dvojice z Her v Londýně, Kristýna Kolocová a Markéta Sluková, doběhla těsně za sebou. „Bolí mě nohy,“ řekla Kolocová. „Nejsme na takové dálky zvyklé,“ dodala s úsměvem Sluková. Běžel i badmintonista Petr Koukal nebo judista Jaromír Ježek, bývalí politici Jaromír Schling, Vladimír Dlouhý nebo Kateřina Jacques, významný lékař Jan Pirk, farář Pavel Čáp a další. A startérem byl olympijský vítěz, pětibojař David Svoboda. .

Výsledky: Mattoni Grand Prix Praha 2012 Metro Běh na 10 km: 1. Kiplagat 27:51, 2. Kiprop Limo (oba Keňa) 28:19, 3. Tekele (Etiopie) 28:19, 4. Tuemay (Eritrea) 28:50, 5. Kibet (Uganda) 29:07, 6. Kirui (Keňa) 29:36, 7. Kozlowski (Polsko) 29:50, 8. Oda (Japonsko) 29:59, 9. Ndiwa 30:04, 10. Makau (oba Keňa) 30:30, 11. Homoláč 30:38,… 13. Kreisinger 30:59, 14. Kocourek (všichni Česko) 31:19. Adidas Běh pro ženy na 5 km: 1. Bekele (Etiopie) 15:48, 2. Lisoreng (Keňa) 15:50, 3. Nyakisi (Uganda) 16:01, 4. Jarzynska (Polsko) 16:07, 5. Wooton (VB) 16:25, 6. Ciolek (Polsko) 16:33, 7. Kamínková 16:59, 8. Sekyrová (obě Česko) 17:07. Nejlepší žena na 10 km: 1. Bulířová (Česko) 41:59. Hilton Cloud 9 sky bar a lounge Barmanský běh: 1. Café Louvre 2:24:25

ve stromovce běhal

Patnácté výročí velkého městského běhu Mattoni Grand Prix Praha přijela oslavit jedna z největších hvězd v historii. Patrick Makau, světový rekordman v maratonu, poběží v sobotu večer Metro běh na 10 km okolo Staroměstského náměstí mezi šesti tisícovkami běžců z 56 zemí.

autorský rozhovor| Tomáš Nohejl foto| Dodané autorem rubrika| Sport

Patrick Makau Musyoki (nar. 2. března 1985) je keňský atlet, vytrvalec. Je znám především jako vrcholový maratonec a právě na maratónské trati vytvořil v Berlíně dne 25. září 2011 aktuální světový rekord časem 2:03:38 hod. Překonal tak předchozí rekord Etiopana Haileho Gebrselassieho o 21 vteřin [1]. Časem 58:52 hod. drží také 5. nejrychlejší výkon na půlmaratónské trati. Na této distanci má také v držení čtyři medaile z Mistrovství světa, z toho dvě zlaté a dvě stříbrné. Osobní rekordy Půlmaraton 58:52 hod. (2009) Maraton 2:03:38 hod. (SR, 2011)

patric makau 40 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Je to pro mě příprava na říjnový frankfurtský maraton. Ideální příležitost pro zlepšení rychlosti,“ řekl. Ale překonat i tady rekord závodu, který loni vytvořil jeho keňský krajan Philemon Limo časem 27:34 nebude snadné. „Jsem připraven na maximum, budeme se o to snažit, ale nemůžu to zaručit,“ usmál se s omluvou 27letý běžec. V Česku má také řadu společenských povinností. Ve čtvrtek v podvečer se proběhne s hobby běžci v pražské Stromovce. V pátek cestuje do Ústí nad Labem, dějiště posledního letošního závodu (16. 9.) seriálu RunCzech.com. A odpoledne pak ještě převezme na pražském magistrátu Cenu za nejrychlejší výkon roku 2011 od Mezinárodní asociace maratonských a vytrvalostních běhů AIMS. Na start se postaví i další zvučná jména -

41 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

„Carlovi patří velký dík, že rozběhal českou veřejnost. Vždycky lpěl na tom, aby běželo hodně Čechů a dnes máme přes dvacet běhů, kde běhá víc než tisícovka lidí,“ ocenil pořadatelský tým František Fojt, ředitel sekretariátu České atletické asociace. „Nás těší, že v pražských ulicích vídáme víc a víc běžců a rodiče pak přivedou ke sportu a pohybu své děti. Proto rádi tyto akce podpoříme,“ dodala Helena Chudomelová, pražská radní pro školství, sport a volný čas. Ojedinělý zážitek si užili dnes v podvečer běžci v pražské Stromovce. Na cestičkách podél železniční trati mohli potkat trénujícího Patricka Makaua, světového rekordmana v maratonu, chystajícího se ho na sobotní desítku v rámci Mattoni Grand Prix Praha. A pak se s ním ještě proběhnout, zacvičit a nechat si ho podepsat.

například Keňani Boniface Kirui a Henry Kiplagat. „Oživení přinese i premiéra japonských běžců. Ale také sestava nejlepších žen, které se mohou pokusit o rekord závodu,“ říká Jana Moberly, manažerka elitních atletů MGP. Myslí tím polskou olympioničku Karolinu Jarzynskou, Britku Katrinu Wootonovou nebo Tadelech Bekeleovou z Etiopie. Na osobní rekord (na silnici 28:56) se pokusí zaútočit český maratonský olympionik Jan Kreisinger. „Po Londýně jsem týden odpočíval a pak pořád trénoval. Jsem připraven. Zdejší desítku mám hodně rád, je technická, ale dá se běhat rychle, což potvrzují nejlepší časy.“ A co by poradil obyčejným běžcům? „Nevyběhněte jako šílení, aby vám na sedmém kilometru nedošlo. Chce to s rozmyslem.“ Na trati se objeví řada zajímavých osobností. „Poběžím také, jsem pyšný, že můžeme být partnerem takové akce. Její atmosféra je fantastická, stejně jako účastnická čísla,“ dodal Alessandro Pasquale, generální ředitel Karlovarských minerálních vod, do jehož portfolia patří titulární značka Mattoni.

42 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Makau přijel do Prahy po necelém roce. „Běhal jsem asi padesát minut lehce, něco okolo osmi kilometrů,“ říkal 27letý keňský běžec. „Počasí je příjemné,“ usmíval se pak. Přesto oblékl dlouhé elastické kalhoty i lehkou bundu. Na posledních asi dvou kilometrech ho doplnily téměř čtyři desítky nadšených běžců. „Můžu se s vámi vyfotit?“ ptala se pak nesměle Věra Dudová, jedna z členek projektu Women‘s Challenge PIM, podporujícího ženské běhání. Makau pak předvedl několik protahovacích relaxačních cviků, běžci ho vděčně následovali. A pak se společně podepisovali a fotografovali. „Česko mám opravdu rád, je to můj druhý domov. Už se moc těším, až sem přivezu svoji rodinu,“ děkoval už trojnásobný otec. Pak zamířil za odpočinkem do hotelu Hilton. V pátek ráno ho čeká společenská návštěva Ústí nad Labem, dějiště posledního podniku seriálu RunCzech.com (16. 9.). Odpoledne v 16 hodin pak v rezidenci pražského primátora převezme Cenu za nejrychlejší výkon od Mezinárodní asociace maratonských a vytrvalostních běhů AIMS za rok 2011. Na závodní trať Metro Běhu na 10 km vyrazí v sobotu ve 20.30.

Den plný společenských událostí měl v pátek za sebou Patrick Makau, keňský světový rekordman v maratonu a hlavní hvězda sobotní Mattoni Grand Prix Praha. V pátek ráno navštívil Ústí nad Labem, dějiště posledního letošního závodu seriálu RunCzech.com (16. 9). Setkal se s primátorem Vítem Mandíkem a pak se zúčastnil besedy se žáky osmých a devátých tříd sportovních škol Rabasova a Mírová. „Jste mladí běžci v nejdůležitějším věku, hlavně pořádně společně běhejte,“ radil jim. „Jsem připraven vám kdykoliv pomoci a poradit,“ nabídl. Na otázku, kdy začal běhat, odpověděl s úsměvem: „U nás doma je život těžký, musíte se hodně přemisťovat. Máme to daleko pro vodu i do obchodu pro potraviny, nebo do školy. A tak tam běháme.“ Makau pak poobědval v restauraci Kovárna na hradě Střekově.

Maratonský rekordman Makau dostal Cenu AIMS za nejrychlejší světový čas roku 2011 Odpoledne se objevil v rezidenci pražského primátora na Mariánském náměstí v Praze, kde převzal Cenu za nejrychlejší světový čas AIMS (Mezinárodní asociace maratonských a vytrvalostních běhů) jako připomínku jeho skvělého světového rekordu 2:03:38 z loňského maratonu v Berlíně. Makau překonal světový rekord o 21 vteřin vloni 25. září v souboji s bývalým rekordmanem Haile Gebrsellasiem. Rekord byl oficiálně uznán a potvrzen mezinárodní atletickou federací IAAF a AIMS. Makau se stal osmnáctým držitelem této trofeje, už před rokem dostal cenu Atlet roku AIMS. Cenu mu předali pražský zastupitel Jiří Nouza, člen výkonného výboru AIMS Bruno Boukobza z Francie a Carlo Capalbo,

prezident organizačního výboru sobotní Mattoni Grand Prix Praha, kde Makau poběží Metro Běh na 10 km. „Mám velkou radost, že jsem se dostal na tak prestižní listinu a že tu cenu dostávám právě v zemi, kde mám tolik přátel a cítím se jako doma. Věřím, že se tu budou stale pořádat tak skvělé závody,“ řekl Makau s vděčným až plachým úsměvem. „Patrick je skvělý sportovec a my jsme potěšeni, že ho můžeme ocenit touto cenou,“ poznamenal Paco Borao, president AIMS. „Je nám obrovskou ctí předat tuto cenu právě v Praze u příležitosti našeho závodu Mattoni Grand Prix. Vždyť AIMS reprezentuje vice než 330 vytrvalostních závodů v 96 zemí světa,“ prohlásil Carlo Capalbo. 43 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

autorský rozhovor Tomáš Nohejl foto Dodané autorem rubrika Sport

Banskobystrický maratón (22.-23.9.2012)

44 | BĚŽEC 09/2012

Jakmile máte cíl, není to o tom, jak se na to cítíte, ale o tom, co je potřeba udělat. Jestliže pak uděláte všechno, co je nutné, můžete si být jistí, že cíle dosáhnete. To platí nejen pro běžce, který má své výkonnostní mety a pro život obecně, ale i pro organizátory běžeckých závodů...

autorský rozhovor|Petor Fabok foto| Dodané autorem rubrika| Sport

závody

Samozvaný Bosý Posel Peter Fabok a houževnatý Obutý Oravák Miro Štrba, přátelé lidstva a především jeho ženské části, si v květnu minulého roku u piva umanuli, že vezmou do svých rukou tužku, jenž píše dějiny - a dají Banské Bystrici mezinárodní maraton.

všeho, co je potřebné uďělat, je Perla Pohroní připravená vyslechnout startovní výstřel prvního ročníku Banskobystrického maratónu. Nepůjde jenom o holý závod, nýbrž o kompletní maratonský víkend. Nepůjde o jednorázovou akci, ale o každoroční tradici.

Proč Banské Bystrici? Protože tohle město je a vždy bývalo Mekkou slovenského, a dříve i československého sportu. Protože má ideální geografické podmínky pro motivaci komunity k pohybu. Protože zde potkáte množství osobností sportovního života. Protože Banská Bystrica je krásné město. Protože, jak praví motto maratonu: „srdce Sportovce bije v srdci Slovenska“.

Vše započne v sobotu, 22. září 2012. Od rána, kdy bude spuštěna prezence závodníků, je připraven půlden věnovaný soutěžím dětí a rodin. Kromě skákacích hradů pro nejmenší, závodů maminek s kočárkama a atraktivního klání lezounů bude celé dopoledne probíhat měření sil běžců v juniorských kategorích.

Po více než ročních přípravách a dělání

Návštěvníci, kteří přijedou do Banské Bystrice, budou mít možnost v ceně registrace na kteroukoliv z disciplin navštívit

45 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

zdarma Muzeum Slovenského Národního Povstání, zaplavat si v bazénu moderního akvaparku Štiavničky nebo poznávat zákoutí města bezplatnou jízdou městskou hromadní dopravou. Restaurace na hlavním náměstí SNP připravují specielní maratónské menu pro ty, kteří budou chtít přidat po tradiční pasta party. 46 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

Disciplíny sobotního dopoledne jsou situovány do nádherného areálu parku pod monumentálním Památníkem SNP. V těchto prostorech také přivítá své návštěvníky maratonské expo s prezentacemi partnerských firem. Sobotní odpoledne pak láká kulturním

programem s hlavním pódiem na Náměstí SNP. Vystoupení převážně místních hudebních těles budou doplněna zajímavými rozhovory se známými osobnostmi sportu a veřejného života. Večer můžou všichni vychutnat atmosféru svérázného hornického města v srdci hor, které bude plné běžců a příznivců sportu. V neděli, 23. 9. 2012, to vypukne naplno. V hlavním soutěžním dni se potkají na startu závodníci v kategoriích maraton, půlmaraton, barefoot půlmaraton a půlmaratonská štafeta. Poběží se na městském půlmaratonském okruhu, který nabízí dostatečnou výzvu, co se týče převýšení (víc jak 60 m) i rozdílu výšek (víc jak 200 m) na okruh. Banská Bysttica je horské město s členitým terénem a tím se pochlubí také běžcům, kteří příjmou výzvu.

Okruh vede výhradně městem, což naznačuje bohatou diváckou kulisu podél celé trati. V cíli je pro všechny připraveno nealkoholické točené pivo místní produkce. Banskobystrický maraton činí unikátním také originální disciplína Barefoot halfmarathon, ve které budou klasifikováni výhradně závodníci proběhnuvší celým okruhem i cílem naboso. Organizátoři tím vzdávají poctu přirozenému běhání. Půjde o jedinou dedikovanou akci svého druhu v Evropě, proto se vyplatí přijít fandit alespoň jako divák! Více informací se dovíte na stránkách maratonu na adrese www.marathonbb.com, kde se můžete registrovat ještě v průběhu posledního týdne před startem. Tamtéž najdete také specielní edici maratonského zpravodaje, obsahující všechny zajímavé informace o Banskobystrickém maratonském víkendu. 47 | BĚŽEC ZÁŘÍ 2012

tradice / prestiž / atmosféra

116. BĚCHOVICE

Mistrovství ČR v silničním běhu na 10 km pod záštitou primátora hl. m. Prahy.

30. 9. 2012

Start na 13. km ulice Českobrodské v Běchovicích. Hlavní závod od 12.00.

www.bechovice-praha.cz, www.atletika.cz

PROPOZICE ZÁVODU Pro přihlášení se k závodu klikni zde..

Časový pořad a kategorie dle roku narození 11.00 Muži veteráni 40–44 let Muži veteráni 45–49 let Muži veteráni 50–54 let Muži veteráni 55–59 let Muži veteráni 60–64 let Muži veteráni 65–69 let Muži veteráni 70–74 let Muži veteráni 75–79 let Muži veteráni 80 let a starší

1972–1968 1967–1963 1962–1958 1957–1953 1952–1948 1947–1943 1942–1938 1937–1933 1932 a starší

11.30 Ženy mistrovská juniorky 18–19 let Ženy mistrovská Ženy příchozí 19–29 let Ženy veteránky 30–34 let Ženy veteránky 35–39 let Ženy veteránky 40–44 let Ženy veteránky 45–49 let Ženy veteránky 50–54 let Ženy veteránky 55–59 let Ženy veteránky 60–64 let Ženy veteránky 65 let a starší

12.00 Muži mistrovská junioři 18–19 let Muži mistrovská Muži příchozí 19–29 let Muži příchozí 30–34 let Muži veteráni 35–39 let

1994–1993* 1993–1983 1982–1978 1976–1973

Do MČR juniorů a juniorek budou hodnoceni pouze závodníci a závodnice narození v letech 1994–1993.*) V juniorské kategorii mohou startovat i dorostenci a dorostenky narozené 1996–1995, ale nebudou však hodnoceni do MČR juniorů a juniorek

1994–1993* 1993–1984 1982–1978 1977–1973 1972–1968 1967–1963 1962–1958 1957–1953 1952–1948 1947 a starší

Místo konání Start: 13. km ulice Českobrodské v Běchovicích. Cíl: Křižovatka ulic Koněvova a Za Žižkovskou vozovnou v Praze 3-Žižkov. Trať Délka trati: 10 031 m STARTOVNÍ ČÍSLA SE VYZVEDÁVAJÍ POUZE VE STARTOVNÍ KANCELÁŘI V BĚCHOVICÍCH V NEDĚLI 30. ZÁŘÍ 2012 OD 7.00 HODIN.

Rekordy před 116. ročníkem Muži – absolutní rekord

28:33

Junioři (do 19 let) Muži 40–44 let

Chege Laban, 1969

Keňa

1996

29:55 Barus Benson, 1980

Keňa

1998

30:49

Klimeš Peter, 1958

Dukla Praha

1998

Muži 45–49 let

32:16

Klimeš Peter, 1958

Slavoj St. Boleslav

2003

Muži 50–54 let

33:53

Smrčka Miloš, 1954 BK Říčany

2005

Muži 55–59 let

34:14

Smrčka Miloš, 1954 BK Říčany

2009

Muži 60–64 let

37:10 Řezáč Ivo, 1941

Muži 65–69 let

38:36 Libra Jiří, 1937 LBC N. Město/Met.

2002

Muži 70–74 let

40:58 Libra Jiří, 1937 LBC N. Město/Met.

2008

Muži 75–79 let

48:10.4 Hulán František, 1905

Spoje Bratislava

1980

Muži nad 80 let