TH Auto 02 2017 (únor) by TH Auto

2017

ROVER 2000 (P6) první evropský Car of the Year PŘEDSTAVUJEME ■ AUDI A5 COUPÉ jedna ze tří karosářských verzí ■ FERRARI 308 GTB poprvé s motorem uloženým napříč ■ NISSAN MICRA kompaktní vůz páté generace TECHNIKA ■ VARIOMATIC CVT jak to začalo...

TOYOTA

C-HR

FORD GT

NAIAS 2017 DETROIT

Foto Tom Hyan

SRDEČNÉ POZDRAVY Z DETROITU

DRUHÝ ROČNÍK číslo 2 (10), únor 2017 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2017

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2017 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH znovu jsme zahájili sezonu na prvním velkém světovém autosalonu, jehož význam většina Evropanů nedoceňuje, ale my tam oslavili 20 let návštěv (v Detroitu od roku 1997)! Ano, je tam zima, ale nikoli větší než v České republice. Pořadatelé časný termín dodržují, přináší jim jisté výhody a ve spolupráci s výrobci správně načasované velké premiéry. Letos to byly především premiéry evropské – Audi, BMW, Mercedes-Benz a Volkswagen hrály prim. Detroit nadále určuje směr, všichni významní jsou přítomni. Nástup digitalizace a konektivity znamenal speciální expozici už na Los Angeles Auto Show 2016, v Detroitu přišli se souběžnou akcí AutoMobili-D, věnovanou konektivitě a samočinné jízdě, protože boj se specialisty na software sílí natolik, že automobilky pro jistotu obsazují těsně před Detroitem také výstavu spotřební elektroniky CES v Las Vegas. Jak všechno dopadne, ukáže blízká budoucnost, autonomní jízda byla nejvíce diskutovaným tématem... Potěšeni byli ale i příznivci osmiválců, zatím se stále vyrábějí. O nich, i o mnohém jiném, už na dalších stránkách. Byli jsme při tom. Bezpečnou jízdu a příjemné čtení všem přeje

NAIAS 2017 Detroit �� 2 AUDI A5 Coupé 2017 �� 10 AUDI 100 Coupé (1969) �� 13 TOYOTA C-HR 2017 �� 14 NISSAN Micra Gen 5 (K14) �� 18 MERCEDES-BENZ E-Klasse Kombi �� 20 VOLKSWAGEN I.D. BUZZ (2017) �� 22 KIA Stinger GT 2017 (CK) �� 24 VLF Automotive 2017 �� 28 FORD Ecostar / GHIA Connecta �� 31 ROVER 2000 P6 (1963 – 1976) Vůz roku 1963/1964 �� 32 DAF Variomatic CVT �� 36 Formule 1 – zhodnocení sezony 2016 �� 40 FORD-COSWORTH DFV (1967 – 1989) �� 44 FERRARI 308 GTB (1975 – 1985) �� 46 DUPLE Bodies & Motors (1919 – 1990) �� 51 Moto MORINI (1937 – 2017) �� 54 Nadace Elišky Junkové: TATRA 813 (1967 – 1982) �� 56 Auto & Technik Museum Sinsheim �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2017 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2017 v ČR

► Za volanty nových vozů Škoda Octavia, Audi Q5 quattro, Mercedes-Benz C-Klasse Cabriolet, Renault Mégane Grandtour, Suzuki Baleno a dalších ► Neznámá historie Seatu ► Tříkolka Elio se spotřebou 2,8 l/100 km! ► Cadillac vítězem 24 h Daytony ► Ford-Cosworth DFV pro padesát týmů formule 1 ► Jaká byla Tatra 148 ► Motocykly Ducati

2/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► NAIAS 2017 DETROIT

PŘES 17 MILIONŮ... Nejvýznamnější severoamerický autosalon opět přinesl mnohé světové premiéry, a to především od prestižních evropských značek...

rodeje v USA nepřetržitě rostou, po šesti letech tvoří meziroční nárůst zhruba pět mi lionů automobilů, loni odbyt dosáhl přesně 17 539 052 osobních a lehkých užitkových automobilů (pikapy, SUV a crossovery). Není tedy pochyb o tom, že největší vyspělý trh světa je katalyzátorem celosvětového vývoje, zejména nyní, kdy se konstrukce automobilů globalizuje a na všech kontinentech se prodávají spřízněné typy, zatímco dří ve byly americké, evropské a japonské produkty zcela odlišné. Na jedné straně tedy mohou být obchodníci spokojeni, kromě rekordního odbytu přicházejí stále nová a nová technická řešení, zejména konektivita, alternativní pohony a příslib samočinné jízdy; na dru hé straně byl rok 2016 znovu přehlídkou dosud neví daných skandálů, které ještě zdaleka nekončí, jak potvrdily události posledních dnů... V lednu 2017 severoamerické úřady oznámily, že za porušení emisních předpisů musí Volkswagen zaplatit pokutu 4,3 miliardy dolarů kromě už potvrzené náhrady údajných škod klientům a dealerům do výše 17,5 mi liardy. Během Preview Week detroitského autosalonu NAIAS 2017 byl zadržen jeden ze šesti vybraných před stavitelů koncernu na floridském letišti, vzat do vazby a bylo proti němu vzneseno čtrnáct různých obvinění,

auto 2017/2

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Detroit (MI)

Ford F-Series v provedení F-350 Super Duty (motor 6.2 V8 nebo Power Stroke 6.7 TD V8 se šestistupňovou samočinnou převodovkou)

která mohou znamenat podle amerických zákonů až 169 let žaláře! Je to největší pokuta, dříve Toyota a General Motors za údajné zanedbání bezpečnosti svých vozů do staly jen 1,2 miliardy a 900 milionů dolarů! Problémy mají rovněž subdodavatelé, japonský výrobce airbagů Takata Corp. dostal miliardovou pokutu hned po otevření auto salonu pro veřejnost, jeho airbagy se montují do vozů devatenácti výrobců včetně Ferrari a pro nevhodnou (levnější) prachovou náplň explodují nesprávně, což prý zavinilo smrt jedenácti lidí. Organizace EPA (Environmental Protection Agency) si už vyšlápla na výrobce motorů nákladních vozů International i motocyklů Harley-David son, po Volkswagenu v pátek 13. ledna obvinila FCA (Fiat Chrysler) z nekalého software pro změnu emisí u vznětových šestiválců 3.0 EcoDiesel, montovaných do Jeepů a pikapů Ram (dříve Dodge)... Jsou to akce, jaké nemají obdoby, kupodivu přicházejí v době, kdy konstruktéři během patnácti let snížili emise na desetinu a zvýšili bezpečnost na dříve nevídanou úroveň. Dozvuky Dieselgate nebyly jediným tématem autosalonu, hodně se hovořilo o autonomní jízdě, elek tromobilitě a konektivitě, ale také na popud nastupují cího amerického prezidenta Donalda Trumpa o výrobě vozů amerických značek v zahraničí, zejména v sou sedním Mexiku, proti čemuž vystupuje už ►►►

2 4

Foto Helena Hyanová Foto Tom Hyan

3 1 Ford F-150, po čtyři desetiletí nejprodávanější americký automobil 2 Akční model Ford P-51 Mustang by Roush Performance se zvýšeným výkonem motoru 5.0 V8 Supercharger na 535 kW (727 k) 3 Sériová výroba supersportu Ford GT byla zahájena v Ontariu 4 Ford F-150 Raptor se šestiválcem 3.5 EcoBoost (Bi-Turbo) o výkonu 331 kW (450 k) a desetistupňovou samočinnou převodovkou 5 Ford Fusion Autonomous Car se už zkouší několik let (sériová výroba autonomních vozů Ford začne do pěti let)

2/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► NAIAS 2017 DETROIT

Foto Helena Hyanová

5 6

3 4

1 Elektrický Chevrolet Bolt, oceněný titulem North American Car of the Year 2017 2 Chevrolet Traverse 2018, světová premiéra druhé generace 3 Jeep Compass druhé generace (platforma Fiat; motory 2.0/2.4 Turbo, 2.0 MultiJet II) 4 Chrysler Pacifica, minivan oceněný novým titulem North American Utility Vehicle of the Year 2017 5 Mopar Jeep CJ 66 (karoserie CJ Tuxedo Park 1966, chassis Wrangler TJ, blíže neurčený Mopar Crate V8 a šestistupňová manuální převodovka; debut SEMA 2016) 6 Klasický pikap RAM 1500 (Dodge), poháněný legendárním osmiválcem 5.7 Hemi

auto 2017/2

od své kampaně s úmyslem posílit výrobu v USA (pohrozil zavedením cla). Severoamerický autosalon NAIAS 2017 (North American International Auto Show), už po 29. pořádaný jako mezinárodní pod záštitou OICA, tvoří vlastně několik dalších akcí, za hrnutých pod označení Preview Week. Začínalo se už v sobotu přehlídkou luxusních vozů s cenou přes 100 tisíc dolarů v hotelu MGM Grand Detroit Casino (s večeří a koktejly jen pro zvané), pokračovalo v ne děli výstavou a sympoziem AutoMobili-D za účasti padesáti partnerů z celého světa, zaměřených na autonomní jízdu (většina Start-Ups); pondělí a úterý patřilo novinářským dnům (5100 novinářů, jen dvě média z České republiky!), dva dny tvořil Industry Preview (téměř 40 tisíc odborníků) a páteční Charity Preview (12 881 zúčastněných) znovu vynesl téměř 5,2 milionu dolarů na dobročinné účely (dosud přes 111 milionů, je to největší charitativní večer na světě). V úterý autosalon navštívil Joe Biden, odstu pující viceprezident, loni byl na autosalonu sám pre zident Barack Obama (letos se věnoval své závě

rečné řeči už z Chicaga). Pro veřejnost se otevíralo až další sobotu 14. ledna a končilo v neděli 22. ledna. Přestože Detroit není nejatraktivnějším americkým autosalonem, je tedy rozhodně nejvýznamnějším, o čemž svědčí i předcházející výčet akcí. Ostrý start už v 6:50 pondělního rána zahájilo vyhlášení North American Car of the Year 2017, tedy Vozu roku v Severní Americe (přes 50 porotců z USA a Kanady podle evropského vzoru), a to poprvé ve třech kate goriích. Mezi osobními vozy porazil elektromobil Chevrolet Bolt dvě luxusní devadesátky (Genesis G90 a Volvo S90), v kategorii Truck (pikapy) domino vala Honda Ridgeline druhé generace (mezi tři fina listy patřily též Nissan Titan a Ford F-Series Super Duty), zatímco v nově oddělené Utility Vehicle of the Year 2017 zářil nový minivan Chrysler Pacifica (ve fi nále byly také SUV Mazda CX-9 a Jaguar F-PACE). General Motors Company, nástupce General Motors Corporation od roku 2010, nadále hraje prim na ame rickém trhu, přestože počet značek se snížil. Odbyt přesahuje tři miliony ročně, vedoucí značkou je

► PRODEJ AUTOMOBILŮ V USA 2016 Výrobce Počet Rozdíl kusů proti 2015 General Motors 3 042 775 - 1,3 % Ford 2 599 211 - 0,1 % Toyota 2 449 630 - 2,0 % Chrysler (FCA) 2 256 849 - 0,3 % Honda 1 637 842 + 3,2 % Nissan 1 564 423 + 5,4 % Hyundai/Kia 1 422 603 + 2,5 % Subaru 615 132 + 5,6 % VW Group 591 054 - 2,6 % Daimler Group 380 752 + 0,1 % BMW Group 366 428 - 9,7 % Mazda 297 773 - 6,7 % Jaguar Land Rover 105 104 + 23,6 % Mitsubishi 96 267 + 1,0 % Volvo 82 724 + 18,1 % ...... celý trh 17 539 052 + 0,3 %

Foto Tom Hyan

◄ Chrysler Portal Concept, elektrický minivan s polosamočinným řízením (tři řady sedadel, vpředu elektromotor 100 kW, debut CES 2016)

Foto Helena Hyanová

Alfa Romeo Stelvio, první vstup značky do kategorie SUV Chevrolet, která bohužel zmizela z Evropy. Sériová výroba elektromobilu Chevrolet Bolt (do Evropy při jde jako Opel Ampera-e) se rozběhla koncem mi nulého roku v GM Orion Township Asembly u Det roitu, cena vozu 37 495 dolarů i po dalším odečtení federálního příspěvku až 7500 dolarů však zůstává příliš vysoká. Bolt ujede až 383 km na jedno nabití, vpředu napříč uložený elektromotor má výkon 150 kW (204 k) a akumulátory Li-Ion 60 kWh tvoří plných 435 kg z hmotnosti vozu od 1625 kg! Ve svě tové premiéře uvedený osmimístný crossover SUV (dříve MPV) Chevrolet Traverse druhé generace se prodává od 28 700 dolarů, může mít motor 2.0 Tur bo/190 kW nebo 3.6 V6/227 kW a při délce 5,19 me tru má podstatně prostornější interiér než Bolt. Pro deje Chevroletu ovšem vede pikap full-size Silverado (574 876 vozů, navíc 221 680 sesterských GMC Sierra). Kupodivu meziročně stoupl odbyt elektric kého Chevroletu Volt z 15 393 na 24 739 kusů (vůz má zážehový motor s generátorem jako prodlužovač dojezdu), prodej čistě elektrického Boltu začal

v prosinci se 579 kousky. Letos slaví 50. výročí Camaro, loni se prodalo 72 705 vozů, Corvette zaznamenala 29 995 vozů. Druhou nejúspěšnější značkou General Motors je GMC se 546 628 vozy, většinou pikapy a SUV, která představila druhou generaci SUV GMC Terrain s jasným downsizingem, paleta motorů zahrnuje zážehové 1.5 Turbo, 2.0 Turbo a dokonce vznětový 1.6 Turbo Diesel! Buick vsadil na badge engineering, výjimkou jsou jen největší typy LaCrosse (se dan) a Enclave (SUV), další přímo vycházejí z Opelu (vede Buick Encore, což je Mokka). Cadillac sice výrobními počty překonává konkurenční Lincoln od Forda, ale také žije předeším ze SUV a crossoverů (nový XT5 je nejprodávanější se 39 485 vozy). Kurio zitou se stalo, že na autosalonu ubylo tiskových kon ferencí z prostého důvodu, že se někteří výrobci soustředili na CES (Consumer Electronics Show) v Las Vegas, kde o týden dříve předváděli automobi lové novinky, zaměřené na elektrický pohon, konek tivitu a samočinnou jízdu. Udělal to i Chrysler ►►►

► NEJPRODÁVANĚJŠÍ VOZY V USA 2016 Typ Počet kusů Ford F-Series 820 799 Chevrolet Silverado 574 876 Ram (Dodge) Pick-Up 489 418 Toyota Camry 388 616 Honda Civic 366 927 Toyota Corolla/Matrix 360 483 Honda CR-V 357 335 Toyota RAV4 352 139 Honda Accord 345 225 Nissan Rogue 329 904

7 Toyota vyrábí automobily na severoamerickém kontinentu (pikapy Tundra a Tacoma v Texasu od roku 1991) 8 Cadillac Escala Concept, předobraz sedanu vyšší třídy (premiéra Pebble Beach 2016)

2/2017 THauto

► NAIAS 2017 DETROIT

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

4 1 Volkswagen Tiguan SEL (prodloužený), pro Evropu značený Tiguan Allspace 2 Volkswagen Atlas, nový SUV pro americký trh z výroby v Chattanooga (Tennessee) 3 Retrospektivní Volkswagen I.D. BUZZ Concept (Microbus), ovšem s elektrickým pohonem 4 Audi Q8 e-tron Concept, předobraz sériového crossoveru pro příští rok 5 Mercedes-Benz GLA 250 4Matic po novém faceliftu

auto 2017/2

se studií Portal, vlastně prvním koncepčním vozem koncernu od roku 2009! FCA (Fiat Chrysler) znovu vystavil Jeep Compass druhé generace na platfor mě Fiat (motory 2.0/2.4 Tigershark nebo 2.0 Multi Jet II), který zářil už v Los Angeles stejně jako Alfa Romeo Stelvio (první SUV značky). K tradici autosalonu patří velká pondělní tisková kon ference Ford Motor Co. v sousedící sportovní hale Joe Louis Arena. Tentokrát nešlo o žádné světové premiéry, ale o posílení proklamované přeměny z prostého výrobce automobilů na poskytovatele mobility. Hovořilo se o sdílení automobilů, nové or ganizaci městské dopravy, autonomní jízdě a konek tivitě. Naštěstí Ford nezapomněl na radost jízdy, a tak byl středem stánku už sériový Ford GT, ale před stavily se také Focus RS, Fiesta ST a šestiválcový Fusion (Mondeo). Zajímavé jsou různé akční verze sportovního Mustangu, někdejší pilot stíhacího le tounu North American P-51D Mustang a ladič Fordů legendární Jack Roush se podílel na vzniku modelu Ford P-51 Mustang, ale také SR-71 Blackbird Mustang (s Carrollem Shelbym); oslavou letectví

5 a kosmonautiky jsou rovněž F-35 Lightning II Edition Mustang, Apollo Edition Mustang, Blue Angels Mus tang a některé další. Na rok 2020 ohlásil Ford návrat SUV Ford Bronco na základě nového pikapu Ranger, jenž přijde do USA v roce 2019; autonomní vozy zavede od roku 2021 a kromě jiného připravuje hyb ridní verze nejprodávanějšího pikapu F-150 (loni 820 799 vozů) i Mustangu (s osmiválcem)! Příjemným překvapením byly světové premiéry u významných evropských značek. Za všechny jme nujme především novou generaci BMW řady 5 (G30), prodloužený Volkswagen Tiguan Allspace a kupé Mercedes-Benz E-Klasse; mezi koncepty zářily elektrický mikrobus Volkswagen I.D. BUZZ a hyb ridní Audi Q8 e-tron Concept Quattro. Zatímco Q8 s poháněcí soustavou 3.0 TFSI/245 kW + EM 100 kW je předobrazem sériového crossoveru SUV/Coupé pro rok 2018, o mikrobusu není rozhodnuto, ale využívá modulární platformu MEB (Modularer Elektrifizierung-Baukasten), jež se představila ve studii I.D. na podzim v Paříži a má být základem nové ty pové řady elektromobilů. Na rozdíl od hatchbacku

6 Světová premiéra BMW řady 5 (G30) sedmé generace (na snímku hybridní BMW 530e) 7 Mercedes-Benz E 400 4Matic Coupé, třetí karosářská varianta nové třídy E (W213)

6 8

Foto Tom Hyan

8 Mercedes-AMG GT C Edition 50, oslava půl století značky AMG

Volkswagen I.D. (jeden elektromotor 125 kW vzadu) využívá dva elektromotory (na každé nápravě jeden), které spolu s akumulátory Li-Ion zaručují pohon všech kol a dojezd až 600 km. Dr. Herbert Diess, globální šéf značky Volkswagen, uvedl, že do roku 2025 chtějí vyrábět milion elektromobilů ročně (včetně produkce v USA), s typovou řadou I.D. dosáhnout podobného úspěchu jako s Broukem a Golfem a od roku 2025 přejít na autonomní provoz systému I.D. Pilot. Daimler slaví padesát let AMG, v roce 2016 se prodalo téměř sto tisíc těchto vozů (nárůst o 44 %), oslavou je kupé Merce des-AMG GT C Edition 50 s naladěním motoru 4.0 V8 Bi-Turbo na 410 kW (557 k), tedy ve verzi představené už pro GT C Roadster (situované mezi GT S a nejsil nější GT R). Třída GLA prošla faceliftem, novinkou je provedení AMG GLA 45 4Matic, byly vy staveny rovněž elektrický Concept EQ a E‑Klasse Combi All-Terrain.

Daimler také potvrdil stavbu dvousedadlo vého hypercaru Mercedes-AMG s pohonnou jednotkou cca 736 kW (1000 k) z formule 1 (1.6 Turbo + EM), zřejmě jako odpověď na Aston Martin Red Bull AM-RB 001. Po 250 tisících vy robených sedanů a kombi E‑Klasse nové generace (debut Detroit 2016) mělo světovou premiéru E-Klasse Coupé. Na čestném místě se skvěly obě varianty Mercedes-Maybach (prodloužená S-Klasse a roadster SL). Alfa Romeo (vystaveno i SUV Stelvio) měla podobně jako Genesis (nový G80 Sport se šestiválcem 3.3 Bi-Turbo/272 kW jako Kia Stinger GT) oddělený stánek od mateř ského koncernu FCA, resp. Hyundai. Kia Motors se netají útokem na BMW, ostatně Albert Biermann přešel od BMW M do vý voje Hyundai Performance, a nový sedan Kia Stinger GT klasické koncepce pohání vidlicový šestiválec 3.3 Bi-Turbo/272 kW (370 k) s osmistupňovou samočinnou pře

vodovkou. Podvozek byl odladěn na Nür burgringu. Do vyšších sfér míří rovněž Infiniti s plánovaným sportovním elektro mobilem; na pódiu představil šéfdesigner Alfonso Albaisa crossover QX50 Concept, poháněný motorem 2.0 VC-Turbo s pro měnným stupněm komprese od 8 do 14 (předběžně 200 kW a 390 N.m). Vnuk zná mého kubánského architekta Albaisa (vy rostl v Miami) také v prosinci dovezl první automobil americké specifikace po 58 le tech pro registraci na Kubě (bylo to Q60 Coupé). Nissan naznačil studií Vmotion 2.0 tvary sedanů budoucnosti (Altima?), Subaru představil vylepšené WRX a WRX STI mo delového roku 2018 a Honda uvedla mini van Odyssey nové generace. Po kritice Donalda Trumpa za částečný import z Mexika zdůraznila Toyota svoji přítomnost v USA s deseti výrobními závo dy, které produkují sedany i pikapy. Toyota Camry je dlouhá léta nejprodávaněj ►►►

2/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► NAIAS 2017 DETROIT

Foto Helena Hyanová

1 Toyota Camry, nová osmá generace nejúspěšnějšího sedanu na americkém trhu 2 GMC Terrain, druhá generace kompaktního crossoveru od General Motors 3 Honda Ridgeline druhé generace, oceněná titulem North American Truck of the Year 2017 4 Subaru WRX STI Time Attack, s nímž loni zajel Mark Higgins rekord šedesátikilometrové trati Tourist Trophy průměrnou rychlostí 207,127 km/h (tedy za 17:35 min)!!!

auto 2017/2

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

9 ším sedanem amerického trhu, světovou premiéru měla osmá generace v sériové i závodní verzi NASCAR. Značka Scion byla zrušena, vozy pře značeny na Toyoty (včetně kupé 86 a sedanu iM). Nová Camry má proti předchůdcům odvážnější de sign ve stylu redesignu Corolly a nového C-HR, je postavena na delší platformě TNGA-K s novými motory 2.5 I4, 2.5 I4 Hybrid CVT a 3.5 V6 D-4S, nová je i osmistupňová samočinná převodovka. Velký Lexus LS 500 páté generace už je pouze šestiválec na globální platformě TNGA-L (z LC 500), ale 3.5 Bi-Turbo/310 kW (421 k) s desetistup ňovou samočinnou převodovkou. Rozvor náprav 3125 mm znamená nárůst o 35 mm proti současné LS v prodlouženém provedení. Z malých amerických značek se představily jen zná mý sportovní Falcon F7, vyráběný v Michiganu stej ně jako sportovní typy od VLF Automotive (Auburn Hills) a Karma Automotive (Troy), ale znovu i pokus o hospodárnou tříkolku Elio E1c (dříve P5) s tří válcem 900 cm3, kterou chce Paul Elio vyrábět v bý

valé továrně General Motors ve Shreveportu (Loui siana). Kuriozitou jsou dvojčata VLF Destino V8 a Karma Revero, sportovní sedany na základě kon strukce Fisker Karma, první je přestavbou na vidli cový osmiválec Chevrolet 6.2, druhý pokračováním původního elektromobilu s prodlužovačem dojezdu (zážehový motor/generátor). Obě firmy chtějí vy rábět tisíc vozů ročně. Druhá vznikla po bankrotu Fisker Automotive a prodeji Číňanům, zatímco Henrik Fisker přešel do VLF Automotive, založené Gilbertem Villarrealem a Bobem Lutzem. Novinkou VLF Automotive byl první typ SUV, označený X-Se ries, jako přestavba pikapu Chevrolet Colorado ve stylu Hummeru H2/H3 (údajně určen jen pro export do Asie). Tesla po zákazu přímého prodeje vozů v Michiganu (bez dealerů) nevystavuje. Poprvé se v hlavní hale prezentovala také čínská automobilka (byla to opět GAC), dosud se jejich expozice krčily ve foyeru, či ve spodní hale s příslušenstvím. K vý znamným d etroitským novinkám se jako obvykle vrátíme samostatnými články. ■

5 Infiniti QX50 Concept, předobraz sériového crossoveru s motorem 2.0 VC-Turbo (Variable Compression Ratio) 6 VLF Automotive X-Series, vstup malé americké značky do světa SUV na základě pikapu Chevrolet Colorado 3.6 V6/226 kW (308 k) 7 Hyundai Ioniq Autonomous Vehicle se samočinným řízením slavil premiéru už na autosalonu v Los Angeles 2016 8 Sedmimístný koncept Subaru VIZIV-7 s motorem boxer 9 Nissan Vmotion 2.0 je stylistickou vizí příštích sedanů japonské značky

2/2017 THauto

Automobily

PROMĚNA

Foto Tom Hyan

TOM HYAN

► AUDI A5 COUPÉ 2017

Na tradici prvního Audi 100 Coupé, představeného v roce 1969, navazuje už deset let řada A5 Coupé, která právě přichází na trh ve druhé generaci... Audi A5 Coupé druhé generace slavilo premiéru v červnu loňského roku

auto 2017/2

řed deseti lety jsem se zúčastnil uvedení zcela nových vozů Audi A5 Coupé v italské Veroně, které tehdy představily zásadní konstrukční změnu, omezující do té doby chronickou nedotáčivost vozů Audi. Posunutí přední nápravy dopředu až o 110 mm proti tehdejší A4/S4 výrazně zlepšilo jízdní vlastnosti těchto automobilů, které se tak přiblížily konkurenci zvané BMW a Mercedes-Benz, a posléze v provedení quattro s pohonem všech kol se jí vyrovnaly. Tuto koncepci po první A5 (2007) převzaly nové A4/A6 a další typy, postavené s využitím modulární architektury Volkswagen Group MLB (Modularer Längs Baukasten) pro uložení motoru podélně vpředu a pohon předních nebo všech kol. Do deseti let pak vyjely nové generace na dále cizelované platformě MLB Evo druhé generace (MLB II), poprvé uvedené roku 2015 na Audi Q7, rovněž druhé generace. Před deseti lety zahájil Walter de Silva systematickou cestu za originálním nadčasovým designem Audi a o první a-pětce dokonce prohlásil, že je to nejkrásnější automobil, jaký kdy vytvořil, spojení německé důklad nosti s italským stylem. Ve stejném duchu pokračuje elegantní druhá generace A5 Coupé. Privilegium pracovat na designu tohoto vozu získala trojice Frank Lamberty (už tvůrce prvního Audi R8), Jakob Hirzel (v letech 2008 – 2012 působil v Mladé Boleslavi) a Stephan Fahr-Becker, kteří zahájili práce před čtyřmi lety, tedy ještě před příchodem nového šéfdesignera Marka Lichteho v únoru 2014, jenž nakonec jejich dílo posvětil. Nebyl to lehký úkol, změnit design automobilu, jenž se stal ikonou

► MOTORY AUDI A5 (S5) COUPÉ typ převodovka (turbo) 2.0 TFSI 6M/DSG7 2.0 TFSI DSG7 2.0 TFSI quattro 6M/DSG7 2.0 TDI 6M/DSG7 2.0 TDI quattro 6M/DSG7 3.0 TDI V6 quattro DSG7 (S5) 3.0 TFSI V6 quattro 8A Tiptronic

výkon spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 140/190 5,6/5,1 185/252 5,8 185/252 6,3/6,3 140/190 4,1/4,0 140/190 4,6/4,6 160/218 4,5/4,8 260/354 7,3

Vyzkoušeli jsme především Audi A5 Coupé S tronic s hospodárným motorem 2.0 TDI/140 kW (190 k)

Foto Tom Hyan

Foto Audi Presse

Poprvé se v A5 Coupé objevuje Audi Virtual Cockpit s volbou možností zobrazení

značky, navíc tak, aby nadčasovost, styl i elegance zůstaly zachovány. Mistrovské dílo se podařilo, novinka vzbudila velkou pozornost při slavnostním předvedení na velkolepé akci 2. června 2016 v Ingolstadtu. Na podzimním Mondial de l’Automobile 2016 v Paříži se pak představily pětidveřové A5/S5 Sportback druhé generace, následovaly kabriolety A5/S5, které jsme si prohlédli minulý měsíc v Detroitu. Přestože rozměry A5 Coupé se proti předchůdci téměř nezměnily, celek působí dojmem větší síly a robustnosti. Je to dáno především rozšířenou mřížkou přídě Singleframe, ostřejšími vstupy vzduchu, užšími světlomety, vyšším stoupáním prolisu směrem vzad na boku mezi koly, či výraznějšími oblastmi nad podběhy kol, odkazujícími na tradici quattro. Zdůrazněné horizontální členění zádi s užšími koncovými světlomety také opticky zvětšuje šířku vozu, přestože opak je pravdou (1846 proti 1854 mm)! Rozvor náprav se zvětšil o pouhých třináct milimetrů, délka narostla o 48 mm, výška zůstala prakticky shodná. Podle údajů výrobce se ušetřilo zhruba 60 kilogramů na hmot nosti, ale přestože se využívá hliníkových dílů, tak v případě A5/S5 jde o karoserii ocelovou, s využitím různých vysokopevnostních ocelí. Koncové svítilny jsou LED, nabídka zahrnuje hlavní světlomety LED nebo Matrix LED, nechybějí denní svícení a dynamické ukazatele směru. Vyzrálý design potvrzuje hod nota součinitele odporu vzduchu pouhých cx = 0,25. Proporce vozu umožnily mírně zvětšit také interiér. Poprvé se v A5 Coupé objevuje přístrojová deska Vir

tual Cockpit, kde na barevném displeji 12,3“ TFT s rozlišením 1440 x 540 pixelů můžete volit zobrazení, např. se zdůrazněním kruhového rychloměru a otáčkoměru, anebo celoplošné mapy navigace. Tento systém ještě s MMI Navigation Plus včetně monitoru 8,3“ na středové konzole tvoří centrální informační jed notku, nechybějí otočný ovladač, dotyková plocha či hlasové ovládání. V nabídce jsou dnes obvyklé služby s připojením na internet a propojením chytrého telefonu (a jeho bezdrátové dobíjení), kvalitní audiosystém Bang & Olufsen stejně jako sada všech bezpečnostních asistentů, jaké jsou dnes k dispozici. Paleta pohonných jednotek je zaměřena především na dvoulitrové čtyřválce, zážehové TFSI a vznětové TDI, třílitrový šestiválec je pouze 3.0 TDI/160 kW (později i 210 kW), pokud toužíte po zážehovém 3.0 V6 TFSI/260 kW, musíte sáhnout po sportovním Audi S5 Coupé. Dvoulitry mají shodně výkon 140 kW, vznětový může být v hospodárné verzi ultra, záže hový alternativně s vyšším výkonem 185 kW. Přední pohon je pouze pro čtyřválce, ostatní mají pohon všech kol quattro, alternativně nový systém quattro ultra pro čtyřválce. Ve výběru jsou tři druhy převo dovek, šestistupňová manuální nebo dvouspojková sedmistupňová DSG (spojky v olejové lázni), u Audi značená S tronic, a pro S5 výhradně osmistupňová samočinná Tiptronic. Na jiném místě v tomto čísle zmíněný plynulý převod Multitronic se už nedodává (v první generaci sloužil i šestiválcům 2.7 TDI a 3.2 FSI)! Nabídku a kombinace při uvedení ►►►

Interiér se mírně zvětšil zásluhou pozměněných proporcí vozu

2/2017 THauto

Foto Audi Presse

► AUDI A5 COUPÉ 2017

Průhled typem A5 Coupé 3.0 V6 TDI quattro s pohonem všech kol (zážehový šestiválec 3.0 TFSI se dodává jen pro S5 Coupé)

Foto Tom Hyan

K nejoblíbenějším motorům Audi na evropském trhu patří vznětový čtyřválec 2.0 TDI (na snímku verze 140 kW i po sejmutí plastového krytu)

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; Stop/Start, EU6; a) 2.0 TDI: vznětový 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 15,5:1; 140 kW (190 k)/3800 – 4200 min‑1 a 400 N.m/1750 – 3000 min-1; turbo VTG, Audi Valve-Play Compensation; přímé vstřikování common rail 200 MPa; oxidační katalyzátor, EGR, DPF, SCR/AdBlue (nádrž 12 l); b) 2.0 TFSI: zážehový 1984 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 9,6:1; 185 kW (252 k)/5000 – 6000 min‑1 a 370 N.m/1600 – 4500 min‑1; Dual-VVT, Audi Valvelift (výfukové ventily); přímé a nepřímé vstřikování paliva; keramický katalyzátor. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 110 – 150 A, akumulátor a) 79 A.h, 420 A, b) 58 A.h, 340 A. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – sedmistupňová dvouspojková převodovka S tronic (DSG7) s možností manuálního řazení (a/b: 3,188 – 2,190 – 1,517 – 1,057 – 0,738 – 0,508/0,557 – 0,386/0,433 – Z 2,750); spojky v olejové lázni; samosvorný mezinápravový diferenciál, EDL, torque vectoring, stálý převod 4,270; trvalý pohon všech kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, pětiprvkové závěsy vpředu i vzadu; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s variabilním elektrickým posilovačem, převod 15,9:1; pneumatiky 225/50 R 17; Sport a Design 245/40 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2764 mm, rozchod kol 1587/1568 mm; d/š/v 4673/1846/1371 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,25 – 0,27; objem zavazadlového prostoru 465 l; objem palivové nádrže 58 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1565/1500 kg; celková 2080/2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 235/250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,2/5,8 s; spotřeba paliva EU město 5,3/7,6 l/100 km, mimo město 4,3/5,2 l/100 km a kombinace 4,6/6,3 l/100 km; emise CO2 121/144 g/km.

auto 2017/2

na český trh uvádíme v přehledné tabulce. Obvyklé technické údaje věnujeme dvojici vybraných dvou litrů, které jsme vyzkoušeli. Klienti mohou volit i různé provedení podvozku s pětiprvkovými závěsy vpředu i vzadu, a to klasické Dynamic, snížené S-Line nebo s adaptivními tlumiči, pro S5 Sport anebo aktivní Sport. Připočteme-li k tomu možnost volby jízdního režimu Audi Drive Select, pak je jasné, že si vybere vlastně každý. Dnešní vozy tak představují několik automobilů v jednom. Standardní jsou sedmnáctipalcová kola, pro výbavy Sport, Design a model S5 osmnáctipalcová. Ještě rozmanitější je nový koncept výbav s odlišením exteriéru, interiéru a zejména na první pohled patrných litých kol, rozsáhlá je možnost individualizace s výbavovými pakety, sportovním S-Line, Audi Design Selection a exteriérovým S-Line. Lze tak zajistit nepřeberné množství kombinací, takže každý vůz je originálem. Ceny na českém trhu začínají na 1 034 900 Kč se zážehovým TFSI a na 1 152 900 Kč se vznětovým motorem TDI; sportovní S5 Coupé stojí 1 727 900 Kč. Podrobnější informace a novinky najdete na www.audi.cz. A jedna zajímavost na závěr, za stejnou cenu můžete volit A5 Coupé anebo pětidveřový A5 Sportback (sedan fastback s výklopným víkem zádě). Ještě více výkonu pak přiveze Audi RS5 Coupé. ■

Foto Audi

AUDI 100 COUPÉ (1969)

Na oficiálních snímcích Audi představujeme první kupé, předchůdce dnešní řady A5. V letech 1969 – 1976 vzniklo celkem 30 687 automobilů Audi 100 Coupé, proti základní řadě 100 vybavených většími motory 1871 vs. 1760 cm3, zprvu o výkonu 84 kW (115 k)/5500 min-1. Elegantní vůz se splývající zádí byl plně čtyřmístný a dosahoval rychlosti 185 km/h. Značka Audi byla obnovena v roce 1965 a loni prodala 1 871 300 vozů (nárůst 3,8 %).

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA C-HR 2017

REVOLUCE

TVARŮ...

Toyota C-HR Hybrid je druhou variantou, prodávanou na českém trhu (od výbavy Active za 629 900 Kč)

TOM HYAN

auto 2017/2

ení jistě na škodu, když v čele automo bilky stojí automobilový nadšenec, nikoli jen úředník počítající peníze. Samozřej mě představit vůz, jehož design se vymy ká zažitým stereotypům může být i ne bezpečné! Přestože se většina lidí sama považuje za náramně progresivní, tak jsou to vesměs opatrní konzervativci, kteří jen zřídkakdy sáhnou po něčem odlišném. Na ty však nová Toyota C-HR rozhodně nemíří, i když by je ráda také získala. Akio Toyoda posvětil větší stylistickou svobodu s cílem odlišit se od šedivého průměru a vznést do rozšiřujícího se segmentu C Crossoverů více volnosti a originality. Navíc jízdní vlastnosti byly odladěny v Evropě, kde se

jezdí mnohem dynamičtěji než v jiných částech světa. Jak objevil šéfkonstruktér tohoto projektu Hiroyuki Koba, sám zkušený řidič, tak v Evropě se jezdí mno hem svižněji a při překonání překážky volí evropský řidič rychlou úpravu dráhy a rychlosti, zatímco asijský raději zastaví a vyčká. Proto má vůz plně nezávislé zavěšení Multi-Link vzadu (žádnou torzní příčku), tužší charakteristiku odpružení i snížené těžiště, které je jinak u vozů Crossover/SUV poměrně vysoko. Na první pohled zaujmou originální ostré tvary, podle Toyoty jde o nový Diamond Architecture Styling, a co je více než pozoruhodné, že se tvary sériového C-HR příliš neliší od stejnojmenných konceptů, uve dených na autosalonech v Paříži 2014 (ještě jako

Foto Tom Hyan

3 1 Hybridní provedení se vyrábí pouze s pohonem předních kol, přestože v Japonsku existuje také Prius E-Four s druhým elektromotorem vzadu 2 Přístrojová deska s velkým centrálním dotykovým displejem 8“ (Toyota Touch 2) 3 Hybridní ústrojí je opět o něco menší, výkonnější a hospodárnější

Crossover C-HR přináší svěží vítr do designu automobilů Toyota pro evropský trh; nuda je už zapomenuté slovo... Uspořádání hybridní poháněcí soustavy C-HR 1.8 VVT-i Hybrid dvoudveřové kupé) a Frankurtu 2015 (už se čtveřicí bočních dveří). Od první studie C-HR Concept 2014 zůstal zachován rozvor 2640 mm, délka se prodlou žila o deset na 4360 mm, šířka zmenšila z 1850 na praktičtějších 1795 mm a výška vzrostla z 1500 na 1555 mm ve prospěch vnitřních rozměrů interiéru. C-HR Concept 2014 se stal zhmotněním návrhů Akia Toyody, který vyhlásil novou vizi Global Thinking už v roce 2011 a evropské provozní podmínky určil za základ vývoje nových osobních automobilů malé a střední velikosti, tedy segmentů A, B a C, přičemž Toyota Motor Europe převzala také odpo vědnost za vývoj malých vznětových motorů (ty se ovšem kupodivu v C-HR neobjevily). ►►►

2/2017 THauto

► TOYOTA C-HR 2017 Vyzkoušeli jsme rovněž provedení 1.2T AWD s pohonem všech kol, které považujeme za nejzdařilejší model nabídky

4 5

► TOYOTA C-HR – PŘEHLED TYPŮ

Foto Tom Hyan

typ, motor poháněná převodovka spotřeba EU kola [l/100 km] 1.2T přední 6M 5,9 1.2T eco přední 6M 5,5 1.2 Multidrive přední CVT 5,9 1.2 Multidrive AWD všechna CVT 6,3 2.0 Multidrive přední CVT 6,9 1.8 VVT-i Hybrid přední E-CVT 3,6

4 Futuristická přístrojová deska ladí s exteriérem vozu (na snímku verze 1.2T AWD) 5 Zcela nový motor 1.2T vyniká velkým výkonem a nízkou spotřebou

Podle současných zvyklostí, kdy velcí výrobci chrlí jeden typ za druhým se shodnými podvozkovými díly, vyvinula také Toyota modulární architekturu TNGA (Toyota New Global Architecture). Podobně jako hybridní Prius IV používá C-HR verzi GA-C (pro seg ment C), proti poslednímu Priusu je však rozvor náprav o 60 mm kratší a rozchod kol širší o 20 mm vpředu a o 10 mm vzadu. Jak už bylo zmíněno, k dis

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické vstřikování paliva, u 1.2T přímé, EU6 (2.0: EU5); a) 1.2T (D-4T): typ 8NR-FTS, přeplňovaný turbodmychadlem Single-Scroll; 1197 cm3 (ø 71,5 x 74,5 mm); 10,0:1; 85 kW (116 k)/5200 až 5600 min‑1 a 185 N.m/1500 až 4000 min‑1; b) 2.0: typ 3ZR-FAE; 1987 cm3 (ø 80,5 x 97,6 mm); 10,0:1; 109 kW (148 k)/6000 min‑1 a 189 N.m/3800 min‑1; c) 1.8 VVT-i Hybrid: typ 2ZR-FXE; 1798 cm3 (ø 80,5 x 88,3 mm); 13,0:1; 72 kW (98 k)/5200 min‑1 a 142 N.m/3600 min‑1; dále elektromotor MG1 (trakce/regenerační generátor) typ 1NM, 53 kW a 163 N.m; druhý MG2 (generátor/spouštěč); akumulátory Ni-MH 1,31 kWh; kombinovaný výkon 90 kW (122 k)/5200 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a1) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová převodovka (1.2T/1.2T Eco: 3,727/3,518 – 2,045/1,913 – 1,310/1,233 – 0,971/0,916 – 0,764/0,675 – 0,619/0,590 – Z 3,333/3,333), stálý převod 4,538; pohon předních kol; a2) alternativně plynulá samočinná CVT Multidrive S (2,480 až 0,396 – Z 2,604 až 1,680); stálý převod 5,698; pohon předních nebo všech kol (AWD); b) CVT Multidrive S (2,517 až 0,390 vpřed i vzad); stálý převod 5,791; pohon předních kol; c) plynulý planetový převod E-CVT (rozsah převodů neuveden); stálý převod 3,218; pohon předních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s nezávisle zavěšenými koly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové závěsy s dvojitými příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a kapalinovými tlumiči, vzadu nesoustřednými; příčné zkrutné stabilizátory P/Z ø 26,5/24,2 mm; kotoučové brzdy ø 298,5/281 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,76 otáčky na plný rejd, převod 13,6:1; pneumatiky 215/65 R 16, 215/60 R 17 nebo 225/50 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2640 mm, rozchod kol P/Z 1550/1550 mm (kola 17“) nebo 1540/1540 mm (18“); d/š/v 4360/1795/1565 (Hybrid 1555) mm; přední převis 905 mm; největší rozměry interiéru d/š/v 1800/1455/1210 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,32 (AWD a Hybrid: 0,33); objem zavazadlového prostoru 377 l; objem palivové nádrže 50 (Hybrid 43) l; pohotovostní hmotnost od 1320/1420/1380 kg, celková 1845 až 1930/1960/1860 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a1/a2/b/c) – největší rychlost 190 (eco 190)/185 (AWD 180)/ 195/175 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,9 (eco 11,1)/11,1 (AWD 11,4)/11,0/11,0 s; spotřeba paliva EU od 5,9 (eco 5,5)/5,9 (AWD 6,3)/6,9/3,6 l/100 km; emise CO2 od 135 (eco 125)/134 (AWD 143)/161/82 g/km.

auto 2017/2

pozici jsou pouze zážehové motory, čtyřválce 1.2T (turbo) a pro rozvojové trhy také 2.0 (Rusko), přičemž z bohaté tradice hybridních vozů vychází provedení 1.8 VVT-i Hybrid. Pokud očekáváte pohon všech kol, pak se nemýlíte, je však k dispozici alternativně a pouze pro provedení 1.2T s plynulou převodovkou CVT Multidrive S. Však to víte, do terénu už skoro nikdo nejezdí, ve městě pohon předních kol stačí a zvládne i jízdu po polní cestě. Převodovka s novým motorem 1.2T je šestistupňová mechanická, alterna tivně s pozměněnými převodovými stupni coby eco, či jako druhá možnost v podobě obvyklého variátoru CVT, jedině s ním lze dostat pohon všech kol AWD. Dvoulitr je pouze s CVT (na náš trh nepřijde, je to ještě EU5), Hybrid využívá rovněž plynulý převod E‑CVT, ale v tomto případě jde o elektronicky řízené planetové soukolí, propojující jak zážehový motor, tak oba elektrické stroje MG1 (trakce, regenerace) a MG2 (generátor, spouštěč) s poháněnými předními koly. Pro větší názornost přikládáme nejen obvyklou ta bulku technických údajů (v oficiálním ceníku TCE -Czech bohužel stojí, že technická data nejsou k dis pozici, a tak jsme vám je sehnali), ale i přehled typů, aby bylo jasné, který může mít pohon všech kol (je to pouze 1.2T Multidrive S AWD). Nový zážehový čtyř válec 1.2T, označený kódem 8NR-FTS, už známe z Aurisu, je to motor nové generace, který překvapí vysokým výkonem, ale i nízkou spotřebou a kultivo vaným během, především zásluhou inteligentního proměnného časování všech ventilů VVT-i, vylepše ného na verzi VVT-iW (wide), jež pracuje v širším rozsahu a umožňuje zpožděné zavírání výfukových ventilů. Tato úprava dovoluje vedle obvyklého pra covního režimu (Otto) také využití Atkinsonova cyklu při nižším zatížení pro větší hospodárnost. Malé turbodmychadlo Twin-Scroll s nízkým momentem

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii ávislý měsíčn

Ročník XVII . číslo 178 120 •Kč

Duesenberg

Nestranný a nez

Foto Toyota Motor Europe

Foto Tom Hyan

Variabilní zavazadlový prostor má shodný objem u všech verzí, standardně se dodává bez náhradního kola

Únor 2017

World Finest Motor Car

Bugatti T 13

Emil Boček

Monte Carlo His torique

MJ_2017_02.in

dd 1

23.01.17 21:06

setrvačnosti eliminuje prodlevu, prakticky nepoznáte, že jde o přeplňovaný motor. Vý kon je ovšem jedinečný, z objemu pouze 1197 cm3 činí 85 kW (116 k) v rozsahu otá ček 5200 až 5600 min‑1 a plochá křivka toči vého momentu vrcholí hodnotou 185 N.m v rozsahu 1500 až 4000 otáček za minutu! Nejlepší kombinací je tedy C-HR 1.2T Multi drive S AWD, verze s novým motorem a po honem všech kol, který pracuje zcela samo činně s elektromagnetickou mezinápravovou spojkou a rozděluje točivý moment na ná pravy podle adheze v poměru přední/zadní od 100:0 do 50:50 %. Systém Cornering Control s funkcí Pre-Torque Control navíc řídí distribuci točivého momentu na jednotli vá kola vpravo či vlevo pro optimální průjez dy zatáček (až 90:10 %). Rychlost reakce u tohoto zařízení činí šest milisekund. Podle údajů výrobce má C-HR nejnižší polohu tě žiště v příslušném segmentu, proti Aurisu i nižší převod řízení s elektrickým posilova čem (zhruba shodný s Priusem). Na všech kolech jsou větší kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením. Provedení, materiál (ocel nebo slitiny hliníku) a velikost kol se liší podle zvolené výbavy, sedmnáctipal cová jsou litá nebo lisovaná, větší jen litá s pneumatikami rozměrů 225/50 R 18. Design je samozřejmě nejvýznamnějším atributem nového C-HR, jehož označení nej prve výrobce uváděl logicky jako Coupé High-Rider, později se objevilo také vysvět lení Compact Hybrid Revolution, jež však odpovídá jen hybridní verzi. Toyota prodala v Evropě už přes jeden milion hybridních

vozů (na celém světě přes devět milionů); v tomto druhu pohonných jednotek je světo vou jedničkou a nyní by ráda zhodnotila vy soké investice také prodejem poháněcích soustav jiným značkám. Provedení C-HR Hybrid má opět účinnější a lehčí hnací ústro jí. Zážehový čtyřválec o nezměněném obje mu 1,8 litru pracuje s Atkinsonovým cyklem a tepelnou účinností 40 % (spolu s Hyundai Ioniq Hybrid rekordní hodnota), má vylep šenou recirkulaci výfukových plynů EGR s chladičem a také rychlejší ohřev chladicí kapaliny využitím výfukových plynů. Celkový výkon soustavy dosahuje 90 kW, pouze zážehového motoru 72 kW. Automobil má pohon přední nápravy, přestože v Japonsku existuje rovněž Prius E-Four s přídavným elektromotorem Aisin na zadní nápravě. Zástavba akumulátorů Ni-MH neomezuje objem zavazadlového prostoru, ten je shod ný se zážehovými verzemi. Šéfdesignerem C-HR je Kazuhiko Isawa, výsledek je dílem spolupráce evropského centra Toyota Design ED2 u francouzského Nice a dalších středisek designu TMC, no vinka je globálním vozem, který se bude prodávat na celém světě. Samozřejmě vy užívá i řady systémů Safety Sense včetně Pre-Collision, adaptivního tempomatu, de tekce chodců a dalších; prvky konektivity, audiosoustavy a jiné jsou odvislé od stupně výbavy (podrobněji viz www.toyota.cz). Ceny na českém trhu začínají od 489 900 korun českých (1.2T FWD Live), vozy k nám přicházejí z tureckého výrobního závodu TMMT Sakarya včetně hybridní verze. ■

Právě vyšlo únorové číslo plné zajímavého čtení

Automobily Duesenber g Tomáše

Kalkuse vystavené

Rambousek

na Chateau Loučeň

Concours d‘Elegance

2015

o Duesenbe rgu

Někde se píše, Bugatti Royal, že existují jen tři skuteč ně dobré autom s tímto prohlá dvanáctiválec Hispan obily, a to Jiří Rambousek o-Suiza a Duese šením stále ních z té výšky více ztotož ňuji. Do propa nberg. A já se složil protože jako nedohlídneš. Ten pocit dliště těch ostat- točila. do starého prasklého obalu, za volantem v duesenbergutechnika mne cena nezávisí na aby se Rukou jsem nezajímá. pak otáčel ceně, abych za volant, kolečka, Ale když pochopil, jak Výškoměr si sedneš to různým to řadí. Ukazova v kabině naznatak to víš, že sedíš v l jsem něčem výjime odborníkům, větší je to výzva čuje, že to a přestože to čném. všechno lidé, není normá . byli kteří lní auto. Ale o to vyznají, trvalo mi se v podobných věcech docela

☞ 22. a 23. února 1947 proběhla automobilová IV. Zimní soutěž poválečná Zimní AKRČs. Byla to první automobilová která navázala soutěž, na úspěšné ročníky. Celkem předválečné dlouho, než jim to vysvětlil mne byla znásoben vrstvou rozbředl bylo jsem a než pochopi á tím, že jsem mobilů, ze kterých přihlášeno 109 autoého sněhu. li, jak to starý pan Duesenb dva duesenb měl Stejně etapy byl Cíl bylo ke startu ergy rozebran erg myslel. mne to dostalo. těno 96. Z činitele v krabičká připuš- posádky v Mariánských Lázních první start etapy ze Strakoni To je tak netyé na prvopická záležitos 80 Měl jsem před , odkud Hausma pět regálů plných t a vypadá to ch. druhý den startoval c čeká Ing. dokončilo soutěž klasifikovaných posádek brat,Jaroslav na první pohled to bylo rozebran Prostě co šlo rozevěcí. Když člověksebou strašně složitě, n v BMW roze y do sněžení a mrazu 46 na zlatou, do ruky č. 43, zatoho ale oni tím é na kousky. brnou a 16 bere nemusel 18 na střína namrzlé silnice.silného J. F. Kocha. přihlížen vyřešili to, že dva kamiony A byly v ruce, karburátor, tak pozná, na bronzovo í Na druhém den soutěže . Díly na dva Druhý 13/3 u plaketu. Velmi co má která i vyrábět obrovskou převodov ale tam byly obtížná soutěž byl Ale sněkteré automobily. je velmi zajímavě snímku číslem jako by byla schopná v délce přes nehodou, kdy poznamenám tragickou ku, zovacích kroužků tisíce podložek, vymepolotovary, 500 km se jela vyme karosova za velmi špatného přenést sílu za Strakonicemi Bugatti nutnénýdodělat. které bylo V literatuře se vůz vala posádka počasí. Měli jsme o jejichž umístěn a podobných drobností, havaro- družstva 43 jezdce Šperlíka z uvádí, že na dvojku motoru. První den se jel za oblevy, Vinkler/Körner. něco týmovéh tři rychlosti) í jsem neměl složit otak, abychom problém vůbec „Bubení (auto má po několika smyk a narazil Vůz to jelo ani tušení. Duesenberg dnech sněžení, takže pochopili, jak bokem do stromu. dostal Šperlík/Moravec čkova stáj“ – funguje. Bubeníček/ rychlost přesahov 170 km/h a maximální silnice byly pokryty silného byl odvezen to žitou převodov má například nesmírn . Úspěšní Vinkler ala soutěžící to, ě slodo nemocni 200 km/h. Zrychlen slo velmi pěkné silnou nato ku. Netypick to mělo sice že budu dělat 16 plakety, na snímku Na získali é řešení, kterým í uspořili místo, zemřel. Na prvním ce, kde krátce plaketa, jako duesenberga, se připravo bronzovával a tak jsou tři ale když si člověk škodovka stodvacítka, kterou získal snímku na svůj jsem Jednička čtyři roky. Přistupo hřídele v sobě. Karel Petr Praga Alfa k tomu s vozem přidá plyn, tak sedne za volant a trochu val jsem ostatní a zpátečka se řadí zodpovědně, klasicky, ale mu naskočí husí rychlosti se se v životě podaří, protože kolika lidem tože je hned kůže, proMJ_2017_02 vody. Je to dobrý řadí přes planetové přeznát, co se v že si na to auto .indd 16 jenom tom autě skrývá. nápad, ale nesmírn pře můžou žitý. Motor Journal sáhnout, natož na něm A my jsme měli ě slo2/2017 slo Mám spoustu před sebou hromadu literatury, kterou něco dělat. koleček, o kterých jsme loval, a když jsem nabifnabif nevěděli, jestli jsem začínal do převodov jsou probírat ty krabičky, tak jsem ky, nebo patří kra už byl tak trochu někam k brzdám. Nejdříve připravený. jsme je museli 23.01.17 21:06 mady. Trvalo dát dohrodohro mi týden, než jsem ji nanečist o

1932 Duesenberg Jawa Minor a úspěšná

SJ Brunn

posádka Lancman/

Šípek

Rallye Monte

Treybal/Dobrý, třetí

Carlo Histor

posádka v celkovém MJ_2017_02 hodnocení .inddročníku 36

1949, u svého

Motor Journal 2/2017 Bristolu 400 jediným to kusem zeným, obsadila do Československa dovestarší a pokr v Nic není jako třetí místo. Čerstvě celkové klasifikaci snové očilé dřív, nic není, nastolený komunis 23.01.17 21:08 nanotechnolo režim sledoval jak bývávalo. tický gie a kdo ale jiné cíle, než aby oslavil ví, jak se všechn Elektronika, digital nám usnadň úspěch dvou nestraníků, ke izace, ují život, ale kterému jim, nota bene, ale existují přitom ho tak y ty vymoženosti jmenu dopomohl produkt spolky starom trochu obrace jí, tického kapitaliskou tu dekád ilců, které se snaží vrátit jí naruby. Stále posádky průmyslu. Nejlepší výsledek u zpět. Patří české který kromě v historii RMC běh času o mezi ně i Autom něja- povšimn závodu formul tak zůstal bez obile Club Historique e 1 a Rallye de Monaco, bohužel utí a jakousi setrvačností Grand Prix Monte Carlo zůstává nedoceněn dodnes. a Rallye Monte pořádá také Se Zdeňkem Carlo Histori Treybalem se que. Než spadla od svých prvních kroků na automob ilových kolbištíc Poválečná historieopona přátelil Theodor h spolujezdcem začala psát v roce Rallye Monte Carlo se Kloudou. Přestože vzpomíná dodnes:Pištěk, který na něho likanásobně 1949. Formát „Kdyby neodmyslitelnou výkonnější konkuremezi něko- naživu po soutěže, jejíž sametovém převratubyl Zdeněk bila autíčka z ročníku v roce součástí byly od prvního Leteckých závodů ncí půso- mu ti dnešní 1911 předčasně vylíhlá rádoby podnika , mohli by Praha jako zachován. Jedním hvězdicové jízdy, zůstal otevírat dveře telé tak leda je jejich posádky nedochůdčata, dovedly ze startovních a Praha, která měst byla filmového Oscara nosit tašku,“ říká držitel si, stejně jako Carlu. Počátečn úspěšně do cíle v Monte za kostýmy kHanomag celá republik právě začínala í filmu nedůvěř Formano Amadeu a, Diesel, ivé uvědomovat vě reploka rekordního pohledy ostatních soutěžící s. „Byl to obchodn dějinnou tragédii „Vítězného ch se brzy změnily vůzu z roku 1938, 40 HPí čtyři který v té pohnuté génius, světové rekordy února“. Před pokyvování ustanovil s pouhými době dokázal budovou autoklubu v Opletalo hlavami. Leopold v uznalé telné věci.“ neuvěři neuvěřiReplika Wanderer vě ulici se vedle obsadil ve své Lancman W25, dily mimo jiných třídě senzační sebe seřaStranická garnitur Lutych-Řím-Lutych Stromlinie special 1938, tři exempláře i a pohár mu druhé a v čele se soudruh Minor s motory čtyři odlehčené vozy Aero zvítězily v závodě předával monacký místo Gottwaldem em o obsahu 648 Tento okamžik neměla zájem tovním číslem ccm. ani na tom, aby považoval Lancman kníže. nedaleko sídla motorky, makety 50 posádka Lancman Se star- svůj život komunis , který vala a modely vlaků. s číslem 72 Krattner zasvětil rozvoji /Štípek, na s kvalitními akce, která nebyla tické stranyVýsta startostarto va „Stro motorismu Liberecku, za /Sutnar, s 88 dobovými fotografi Panely m-Linien-Fo pořádána na Machač a se 116 SSSR, ani VŘSR, ňují přehledn emi doplpočest rm“ v Zepp na kapotě dovozce Hodač/ Druhou českou největší úspěch své kariéry. ou kompozici. ba ani Rudé venských vozů Málok Osud Prahy elinmuseu Všechny exponáty jsou přístupn armády. teré místo do Francie Jacques českoslo- ročníku posádkastopu zanechala v tomto coby jednoho se pro výstav ze měst Poch se a rek startovn Ing. popisky a komentá é z absolutní blízkosti věhlasné soutěže a vlaků František Dobrý u ích hodí Zdeněk Treybal. , ře jsou dvojjazyč byl tímstála lépe než Friedriaerodynamických forem zpečetěn Takřka S vozem Bristol Mezi auty né. . továrn pravideln aut, motochshafen, kolébk vynikají vzácné a s jedním 400, skou českoslovenSilberpfe z největších účast na slavné ou kusy jako a ven il Typ C, rekordní větrných kanálů zeppelínů, kde a Wandere soutěži zajišťova ačátkemly 20. … r, závodní vozy vozy Hanomag století se v Mercedes W souvislosti s rozmachem BMW a Adler 25, i Kamm byli Trumf. mobility zabývalo lik skupin a blízko sériové podobný zvětšené Dále pak osobní horch, jednotlivců vícemén něko- ale neměli zralosti, ani ifě, sportovní ti od Emila úspěch. Jaray ricky vlivem ě empi- varianty Peugeot 402 aerodynamiky Darl’Mat mezitím a. Z novější chrlil za zmínku patentov a spotřebu. na rychlost doby stojí Nejhlouběji rekordní odporech vzduchuaných karoserií s nízkým se do tématu zapracoval Paul a Mercedes, všechny vozy Audi, Opel (diesel) , kterými nadchl výrobce. Jeho Jaray, stávající s maďarsk velkou z Rakouska, návrhy realizova zadní ploutví. ý rodák jako V čele nechybí který působil ly, i když prototyp, např. ani Tatra. Kopřivn v celé Evropě, hlavně ale ve Audi nebo Maybachjen továrna realizova ická Švýcarsk Návštěvníky . Pokusy a prototyp u. výstavy vítá podložené návrhy la poznatky a vědecky předlouhá rychlostn ve vestibulu y a dokonce Paula Jaraye sice dokázaly ním Ledwink a pod vedeí motorka účinnost a smysluplmalé série let – OEC y a Überlack JAP Boba Berryho z padesátých sériová dynamiky, naproti era postavili nost aerodyna prví zvaná Střela. Výstava tomu ale duch aeroa konzervativní Typ 77. Druhá mická auta na světě – doby mentuje aerodynamiky atraktivn smýšlení takové tatra stojící v ě doku- byla Na 100. příčce absolutníh vývoj omezovalo. Konstru výstřelky čele, Typ 87, zapůjčena po první sériovou počínající u kapky až o pořadí skončili v ktéři Rumpler Německým roce 1960 Vídner v Mnichově. výrobu automob , Schlör Na muzeem 48 s Mansfeldem Jedná se o dvou podlažíc ilu autentický vůz h jsou vystaven Tatra. Hanse Ledwink Hubáček s Horsákem y, a auta, tění který odstartovali z Frankfurtu z českého krimináldostal po propuš. Do cíle dojeli mimo u od svého klasifikaci tele Felixe Wankela příMJ_2017_02 . Tatra 87 s .indd 48 hodnotou Cx vynikající Motor Journal 2/2017 0,3 a bylo jí vyrobenodosahovala až 160 km/h Nechybělo mnoho více než tři tisíce kusů. a vyráběla by vácký Volkswag i tatroen, ale sám Hitler se zasadil o zastaven 23.01.17 21:08 í produkce, aby Porscheho VW. upřednostnil Aerodynamika se dotkla motorek nila několik rychlostn a ovlivna BMW a Templa ích rekordů Henneho a Wrighta na Zenithu.

Automobilová

ruleta pro

ique

Aerodynami

cké formy

Darl’Mat Peogeot 56

MJ_2017_02

.indd 56

402, předválečné

malosériové sportovní coupé,

na Le Mans několikrát

v první desítce

Vlak Hitlerův sen, projekt z roku 1942. pohonem, pro 650 S cestujících, měl jet vrtulovým až 250 km/h Motor Journal 2/2017

23.01.17 21:09

www.MotorJournal.cz

Foto Tom Hyan

► Automobily ► NISSAN MICRA GEN 5 (K14)

1 2

HLAVNĚ ZMĚNU!

Nissan Micra ve druhé generaci zaznamenal přes milion vozů a pyšnil se japonským i evropským titulem Car of the Year... TOM HYAN

1 Jeden z předsériových automobilů Nissan Micra páté generace (K14) ve výbavě N-Connecta se sedmnáctipalcovými koly 2, 3 Tentokrát vzali designeři do úvahy evropský vkus, novinku na rozdíl od globálního předchůdce hezky přiostřili!

auto 2017/2

ová Micra páté generace chce na úspěchy legendárního předchůdce navázat. Více než třicetiletou historii tvoří pět generací Micry (v Japonsku značena Nissan March) a sedm milionů vyrobených vozů, ale odklon zájmu klientů i výrobců od malých automobilů vykonaly své. Nyní při preferencích downsizingu má nová Micra opět ambice, jež vyjadřuje originálním vzhledem, bohatou výbavou i velkými možnostmi personalizace (125 základních variant). Představila se na Pařížském autosalonu 2016 a je první Microu, která se vyrábí ve Francii (společně s Renaultem Clio v továrně ve Flinsu). Od března začne evropský prodej. Málokdy se stává, aby porotci COTY zvolili mezi sedm finalistů automobil, od něhož ještě nemají ani základní technické údaje. Zřejmě je okouzlily dobré jízdní vlastnosti a dynamický vzhled Micry, který s nudným předchůdcem nemá nic společného. Nová

Micra se totiž chlubí systémy ATC (Active Trace Control), kdy přibrzďováním vnitřních kol omezuje nedotáčivost, či TRC (Tractive Ride Control), kdy zase úpravou točivého momentu a tlaku v brzdové soustavě zvyšuje komfort jízdy. Nové je hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, lepší ergonomie s nižší pozicí řidiče, horizontálně situovaná přístrojová deska Gliding Wing s displejem TFT 5“ před sportovním volantem tvaru D a větším 7“ Nissan Connect uprostřed, bohatě čalouněný dvoubarevný interiér a vnitřní osvětlení LED Ambiente; řadicí páka pětistupňové převodovky je na vyvýšené středové konzole (provedení CVT se prý připravuje) a v tomto segmentu se poprvé objevují některé prvky, známé dosud z vyšších tříd. Podle výbavy od základní Visia přes Visia+, Acenta a N-Connecta (vůz na snímcích) až po nejvyšší T ekna se dodávají systémy Nissan Intelligent Driving, k nimž

► GENERACE NISSAN MICRA Poznámka Micra/March, čtyřválec 987 cm3 Výroba v Evropě, vítěz COTY 1993 První po vzniku Renault-Nissan Alliance Globální typ; 2013 modernizace Výroba v Evropě, poprvé ve Francii

Foto Tom Hyan

Kódové Rok výroby označení 1981 – 1992 K10 K11 1992 – 2002 K12 2002 – 2010 K13 2010 – 2017 K14 od 2016

4, 5 Objem interiéru i zavazadlového prostoru vyhovuje všem běžným nárokům; mezi vozy segmentu B je Micra nejširší 6 Vyzkoušeli jsme přeplňovaný zážehový tříválec 0.9 Turbo, známý z vozů Renault

4 patří kontrola jízdy v pruhu LDWP (Lane Departure Warning & Prevention) s kamerou sledující provoz za vozem, tempomat, vícekamerový Around View Monitor 360° s detekcí pohyblivých objektů, samočinné nou zové brzdění IEB (Intelligent Emergency Braking) s detekcí chodců, rozeznávání dopravních značek, kontrola mrtvého úhlu, samočinné přepínání světlometů, či audiosoustava Bose Personal se šesti reproduktory. Pro ladění podvozku přizval šéfkonstruktér Kazuyuki Yamaguchi také Stefana Modenu, bývalého jezdce formule 1 z Itálie. Podvozek tvoří vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu torzní příčka, použitá platforma V (Versatile) podle dostupných informací vychází z předchůdce, je vlastně vylepšenou první alianční platformou Renault-Nissan B, jež slouží jak vozům Renault Clio, tak Nissan Micra, Note a Cube. Dynamický design pětidveřového vozu naznačila studie Nissan Sway ze Ženevského autosalonu 2015, součinitel odporu vzduchu

5 6

cx = 0,29 je pro čtyřmetrový hatchback velmi dobrý. Micra se opět zvětšila, rozvor náprav činí 2525 mm (+ 75), délka 3990 mm (+ 174) a šířka 1743 mm (+ 78); výška 1455 mm naopak znamená snížení o 55 milimetrů. Při uvedení na trh jsou v nabídce dva motory z portfolia Renault, oba o výkonu 66 kW (90 k), ale s rozdílným točivým momentem 140 N.m (overboost + 10 N.m) u zážehového tříválce 0,9 l Turbo (typ HR09DET), resp.

220 N.m u známého vznětového čtyřválce 1.5 dCi (K9K). Nabídku doplní litrový tříválec BR10DE bez přeplňování (54 kW/73 k; 95 N.m). Všechny zatím s pětistupňovou manuální převodovkou. Nissan Micra míří především na evropské klienty, ale je i vozem globálním (výroba také v Indii). Jeho atraktivní design je společným dílem středisek Nissan Design v londýnském Paddingtonu a japonské centrále. Motivy tvůrců byly především návrat do středu malého segmentu B v Evropě, originální odlišnost (o ni se pokusili i ve třetí generaci, ale u globální čtvrté to vzdali) a pozitivní vliv na image značky. Slíbené technické údaje jsme do konce ledna nesehnali, a tak se po jejich nabytí k nové Mikře ještě vrátíme (novinky najdete na www.nissan.cz). ■

2/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ E-KLASSE (S 213)

TAKÉ KOMBI Solidním středem nabídky Mercedes-Benz je nová E-Klasse, nedávno představená ve druhé karosářské verzi kombi...

TOM HYAN

ercedes-Benz třídy E je stálicí nabídky; počítáme-li i předchůdce, pak jde od prvního pontonového sedanu z roku 1953 (W120/121) už o desátou generaci (W213), ovšem pátou s označením E-Klasse (od legendární W124, uvedené na trh 8. prosince 1984 a přejmenované na E-Klasse při modernizaci v roce

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, zážehový nebo vznětový (c), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování, Stop/Start, EU6; a) E 200: typ M 274; 1991 cm3 (ø 83 x 92 mm); 9,8:1; 135 kW (184 k)/5500 min‑1 a 300 N.m/1200 – 1400 min‑1; b) E 250: viz výše, ale 155 kW (211 k)/5500 min‑1 a 350 N.m/1200 – 4000 min‑1; c) E 220 d: typ OM 654; 1950 cm3 (ø 82 x 92,3 mm); 15,5:1; 143 kW (194 k)/3800 min‑1 a 400 N.m/1600 – 2800 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic (5,35 – 3,24 – 2,25 – 1,64 – 1,21 – 1,00 – 0,86 – 0,72 – 0,60 – Z 4,80), stálý převod a/b/c) 3,07/3,07/2,47; pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny (čtyřprvkové vpředu, pětiprvkové vzadu); odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči vpředu, vzadu pneumatické; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 225/55 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2939 mm, rozchod kol 1600/1609 mm; d/š/v 4933/1852/1475 mm; objem zavazadlového prostoru 640/670/1820 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) 1630/1645/1705 kg, celková povolená hmotnost 2375/2390/2450 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, v pořadí motorů) – největší rychlost 231/243/235 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,1/7,2/7,7 s; spotřeba paliva EU od 6,2/6,2/4,2 l/100 km; emise CO2 od 138/138/109 ‚g/km.

auto 2017/2

1993). Dlouhá léta se vyráběly pouze sedany, v šedesátých letech sice začaly přestavby kombi, ale od nezávislých karosářů (Binz, Miesen, IMA), byť nabízené i v oficiálním programu značky s doplň kovým označením Universal (1965 – 1967). Mercedes-Benz se odhodlal k uvedení prvního vlastního osobního kombi až před čtyřiceti lety; na IAA 1977 ve Frankfurtu zářil tzv. T-Modell (S123), kombi odvozené od předchůdce W123. Započteme-li tento typ, pak je nové kombi S213 už šestou generací (v interním značení je W sedan, S kombi, C kupé a A kabriolet). Kombi nové generace se změnily na automobily neobyčejně elegantního designu, jenž nezřídka předčí i výchozí sedan, ale nabízejí podstatně větší (a va riabilní) zavazadlový prostor. U nové E-Klasse jej lze zvětšit ze základního objemu 640 litrů (VDA) až na 1820 litrů po sklopení opěradel zadních sedadel Easy-Pack, dělených v poměru 40:20:40 %. Sklo pení je možné elektricky, po stisku tlačítka na boční stěně, při opěradlech ve vzpřímené poloze lze volit strmější úhel o 10°, což dává kolem třiceti litrů navíc. Zadní výklopná stěna se ovládá elektricky, za pří platek může být třetí řada sedadel pro děti v zava zadlovém prostoru. Samozřejmě, většina systémů je shodná jako u sedanu, který byl uveden coby nej

► MOTORY E-KLASSE KOMBI typ motor převodovka (turbo) E 200 2.0 I4 9A E 250 2.0 I4 9A E 400 4Matic 3.0 V6 9A E 200 d 2.0 I4 9A E 220 d 2.0 I4 9A E 350 d 3.0 V6 9A E 43 4Matic 3.0 V6 9A

výkon spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 135/184 6,2 155/211 6,2 245/333 7,9 110/150 4,2 143/194 4,2 190/258 5,4 295/401 8,4

1 2

4 pokrokovější automobil své třídy, vybavený všemi asistenčními a komunikačními prostředky, jaké jsou dnes pro osobní vozy k dispozici. Kombi sdílí shodný rozvor náprav 2939 mm jako sedan, vzadu je však standardně pneumatické odpružení. Dostupné údaje současných modelů uvádíme v tabulce, nejprve se představily čtyřválce, zážehové dvoulitry E 200 a E 250, resp. vznětový E 220 d (hliníkový motor nové generace OM 654 se sníženým objemem válců ze 2,2 na 2,0 litru). Postupně budou přicházet další a další, znovu se počítá s hybridem, ale po dvaceti letech se očekává také návrat k řa dovým šestiválcům (jako první je dostane S-Klasse). Trendem je přechod na devítistupňovou samočinnou převodovku místo sedmistupňové, nová E-Klasse má 9G-Tronic od svého uvedení. Převodovka řadí výtečně, změnu nastavení opět zajistí otočný ovladač Dynamic Select na středové konzole, vozu prostě není co vytknout (vyzkoušeli jsme E 220 d, což je bílý automobil na snímcích). Výrobce shrnuje asistenční systémy do souboru Intelligent Drive next Level a označuje je za skutečný

příspěvek budoucí autonomní jízdě. Za všechny jmenujme Drive Pilot pro automatizovanou jízdu na dálnici s adaptivní funkcí, samočinnou změnu jízd ního pruhu po dvousekundové aktivaci ukazatele směru nebo parkování řízené z bezpečného místa pomocí aplikace v chytrém telefonu. Linie Exclusive má klasickou masku a třícípou hvězdu Mercedes-Benz na kapotě, výbavy Avantgarde a Linie AMG sportovní masku se znakem uprostřed mřížky. Inte riér lze dále vylepšovat sadou Designo, např. dvoubarevným koženým čalouněním nejvyšší kvality. Na autosalonu Mondial de l’Automobile 2016 v Pa říži slavilo premiéru také provedení All-Terrain s módními off-roadovými prvky a zvýšenou světlou výškou, uvedené v modelu E 220 d 4Matic se standardním výkonem 143 kW (194 k) a převodovkou 9G-Tronic. Později přibudou další alternativy pohonných jednotek. Prodej E-Klasse Kombi na českém trhu byl zahájen loni v červenci třemi modely, jejichž podrobnější údaje přinášíme v obvyklém přehledu. Ceny začínají od 1 291 070 Kč za model E 200; podrobněji na www.mercedes-benz.cz. ■

Foto Tom Hyan

Foto Daimler

1, 2 Mercedes-Benz E 220 d Kombi, nový přírůstek do rodiny E-Klasse (jde o šestou generaci kombi) 3 Velkoplošné displeje přístrojové desky s úhlopříčkou po 12,3 palce patří k tomu nejlepšímu, co dnes tento segment nabízí... 4, 5 Kombi poskytuje variabilní interiér s možností nejen sklápět sedadla, ale také doplnit dvojicí sedaček třetí řady pro děti (do 50 kg a 1,40 m)

2/2017 THauto

► Automobily ► VOLKSWAGEN I.D. BUZZ (2017)

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Není to ledajaké retro, ale elektromobil v hávu legendy Volkswagen, symbolu života hippies šedesátých let...

MICROBUS...

oba elektromobility byla zahájena. Ano, elektro mobily tu jsou od počátku automobilu, ale málokdo je chtěl. Těžké akumulátory a krátký dojezd se pode psaly na jejich osudu. Teď je to jiné. Hysterická snaha o záchranu planety, demagogická vyhlášení o ochraně životního prostředí, nenávist k automobilům přestože je každý používá, terorizování motoristů (viz vynález eko logických nálepek v Paříži), podpora autonomnímu řízení a další podobné události, to vše zastáncům elek tromobility nahrává... Málokdo ví, že ve Velké Británii ještě v šedesátých letech fungovalo na padesát tisíc lehkých užitkových elektromobilů, které nehlučně dovážely mléčné výrobky každé ráno až přede dveře domů. Pak zmizely jako mávnutím kouzelného proutku, a všichni vyrážejí auto mobily pro mléko do supermarketů. Jen drobný příklad dnešního ekologického myšlení, že! Jenže v šedesá tých letech vám ode dveří to mléko nikdo nevzal! Mezi tím si konstruktéři dokázali s nevýhodami EV poradit. Nová elektrická vozidla jsou toho důkazem. „Máme jen pozitivní ohlasy,“ řekl mi Pietro Zollino, který z Evropy zamířil za moře jako nový šéf komunikace VW Group of America, „a každému se I.D. BUZZ líbí, je to nejen pěkná vzpomínka na legendu, ale také milý a praktický elektromobil s dojezdem až 600 kilometrů.

auto 2017/2

TOM HYAN

1 Volkswagen I.D. BUZZ, moderní reinkarnace VW Typ 2, samozřejmě s elektrickým pohonem a autonomním řízením 2 Stačí se dotknout středu volantu, který zajede do přístrojové desky a vedení vozu převezme I.D. Pilot!

O výrobě rozhodnuto ještě není, ale I.D. BUZZ je sou částí rodiny I.D. na elektrické platformě MEB, která do prodeje přijde od roku 2020...“ Podle Franka Welsche (ex-Škoda Auto) je I.D. BUZZ novou generací MPV s dobíjením klasickým nebo in dukčním; druhé odstraní nevýhodu zapojování kabelů, jež nemají uživatelé EV v lásce. Při dobíjecím výkonu 150 kW se doplní 80 % kapacity za pouhých 30 minut! Stejně jako u prvního I.D. z Pařížského autosalonu 2016 se volant po doteku středu zasune do přístrojové desky a vůz pokračuje s autonomním řízením. Využívá lasero vé skenery, ultrazvuková čidla, radary i kamery k bez pečné jízdě. To by se jistě hippies líbilo, radovánkám za jízdy už nic nebrání! Přední sedadla lze otočit proti směru jízdy a začít se družit, interiér má čtyři až šest sedadel, lůžková úprava není problém! Díky prodlou žené platformě MEB XL má vůz velký rozvor 3300 mm a celkové rozměry 4942 x 1976 x 1963 mm. Všechna kola pohánějí dva elektromotory po 150 kW (celkový vý kon omezen na 275 kW stejně jako rychlost na 160 km/h), jež vozu udělují zrychlení 0 – 100 km/h za pět sekund. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na VOLKSWAGEN BEETLE (Typ 1) z roku 1968

2/2017 THauto

Foto Helena Hyanová

► Automobily ► KIA STINGER GT 2017 (CK)

TOM HYAN, Detroit (MI)

PŘEKVAPENÍ...

Kia Motors vyhlásila, že její Stinger GT zcela změní image značky, a podnikla za tím účelem rozsáhlou propagační kampaň...

Foto Tom Hyan

Kia Stinger GT je automobilem, na nějž jsou jeho tvůrci hrdí; uvidíme, zda se jim podaří pokořit zavedené německé značky...

auto 2017/2

oprvé byl pětidveřový hatchback sportovního charakteru s pohonem zadních nebo všech kol představen vybraným novinářům pod kódovým označením CK v novém odděleném středisku Kia Design v Namyangu (Hyundai zůstal v původní budově), a to včetně krátkého svezení na zkušební dráze. Následovala světová premiéra na autosalonu NAIAS 2017 v Detroitu a hned po ní evrop‑ ské představení vyvoleným v někdejších průmyslo‑ vých objektech na periferii Milána. Podle italských kolegů přijde Stinger na evropský trh už v srpnu 2017, od dovozce Kia Motors Czech jsme získali informaci o uvedení ještě do konce roku. Pro Evropany bude i diesel typu R2.2 o výkonu 149 kW (202 k)/3800 min‑1 a točivém momentu 441 N.m/1750 – 2750 min‑1, s nímž vůz zrychlí na sto za 8,5 sekundy a dosáhne rychlosti 225 km/h. V tomto případě jde o motor ze Sorenta, ovšem uložený podélně. Ani u turbodieselu není ma‑ nuální převodovka, všechny verze včetně nejvýkon‑ nějšího šestiválce mají osmistupňovou samočinnou... Největší pozornost vzbudil Stinger GT se zážehovým šestiválcem 3.3 T-GDI Bi-Turbo; vyladění vozu vedl

Foto Helena Hyanová

▲ Kokpit vozu s krátkou volicí pákou samočinné převodovky a páčkami přímého řazení pod volantem ▼ Vysoký výkon šestiválce 276 kW (375 k) a sportovní podvozek jsou zárukou radosti z jízdy

Foto Tom Hyan

Ve světové premiéře se v Detroitu představily tři vozy, všechny v provedení Stinger GT AWD, a to červený, modrý a šedý

► PŘEDBĚŽNÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový T-GDI, přeplňovaný výfukovým turbo dmychadlem (dvěma u V6), uložený podélně vpředu; hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V D-CVVT; elektronické přímé vstřikování benzinu GDI; EU6; a) Stinger: typ Theta II; 1998 cm3 (ø 86 x 86 mm); 10,0:1; 193 kW (262 k)/6200 min‑1 a 353 N.m/1400 – 4000 min‑1; b) Stinger GT: typ Lambda II; 3342 cm3 (ø 92 x 83,8 mm); 10,0:1; 276 kW (375 k)/6000 min‑1 a 510 N.m/1300 – 4500 min‑1.

Albert Biermann, od prosince 2014 nový šéf vývoje Hyundai/Kia high-performance, který zamířil ke Korej‑ cům od německé konkurence BMW M, proti níž Stinger míří. Vozy se zkoušely na Nürburgringu, kde má Hyundai vývojové středisko, zaměřené na handling a sportovní verze. Jde o motor řady Lambda II s dvojicí menších turbodmychadel (první korejský v tomto uspořádání), pro Evropu naladěný na 276 kW (375 k)/6000 min‑1 a 510 N.m/1300 – 4500 min‑1, jenž slavil premiéru loni pod kapotou reprezentačního sedanu Genesis G90 a nyní zamířil i do menšího se‑ danu Genesis G80 Sport (Genesis je luxusní značka Hyundai, podobně jako Lexus u Toyoty). Počítá se s ním i pro připravované kupé Hyundai (Genesis). Kia Stinger GT má poměrně agresivní design čelní části, zadní částí boků před splývající zádí připomíná novou Optimu (JF), dosud největší sedan pro evrop‑ ský trh, který však má rozvor náprav o 101 mm kratší. U Stingeru činí tato hodnota 2906 mm a délka vozu 4829 mm. Automobil má čtyři boční dveře a výklopnou stěnu ve splývající zádi (fastback), vychází ze studie Kia GT Concept, kterou šéfdesigner Peter Schreyer

představil na IAA 2011 ve Frankfurtu. Jméno naopak získal po úhledném kupé GT4 Stinger Concept, jež zářilo na salonu NAIAS 2014 v Detroitu. Je postaven na podlahové plošině spřízněné se sedanem Genesis G80, alternativně se dodává pohon zadních nebo všech kol (AWD), a to pro oba zážehové motory 2.0 T-GDI (Theta II) a 3.3 T-GDI V6 Bi-Turbo (Lambda II). Design vozu měl na starosti Gregory Guillaume, šéf‑ designer Kia Design Europe, pracující pod dohledem Petera Schreyera. Karoserie sestává z 55 % vysoko‑ pevnostních ocelí, jež dodávají vlastní železárny Hyundai Steel, všechna kola jsou zavěšena nezávisle (McPherson vpředu, Multi-Link vzadu), šestiválec GT vyniká posílenou brzdovou soustavou s dutými kotou‑ či na obou nápravách a třmeny Brembo, čtyřpístovými vpředu a dvoupístovými vzadu. Osmistupňová samo‑ činná převodovka je z vlastního vývoje, jde o druhou generaci, známou už z velkých sedanů Kia K900 a Genesis. Podle Biermanna dosahují zážehové verze zrychlení 0 – 100 km/h za 6,0/5,0 sekundy. Technické údaje jsou neúplné; novinky najdete na www.kia.com. O ceně je zatím předčasné hovořit. ■

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka s kapalinovým měničem (a/b: 3,964/3,665 – 2,468/2,396 – 1,610/1,610 – 1,176/1,190 – 1,000/1,000 – 0,832/0,826 – 0,652/0,643 – 0,565/0,556 – Z 2,273/2,273), stálý převod 3,727/3,538; pohon zadních nebo všech kol (verze AWD). PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy Multi-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy a) ø 320/315 mm, b) ø 351/340 mm, vpředu s vnitřním chlazením (pro b) i vzadu); ABS/EBD/BA, ESC/VSM; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem R-MDPS; 2,4 (AWD: 2,3) otáčky na plný rejd; kola z lehkých slitin; pneumatiky a) 225/45 R 18, pro b) 225/40 R 19 vpředu a 255/35 R 19 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2906 mm; délka 4829 mm, šířka 1869 mm a výška 1400 mm; přední převis 831 mm; další údaje nesděleny.

2/2017 THauto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz LOTUS ELAN z roku 1967

auto 2017/2

► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

► KRÁTCE

ŠKODA OCTAVIA RS 2017

Foto Škoda Auto

Nejsilnější Octavia v historii je nová RS se zážehovým čtyřválcem 2.0 TSI/169 kW (230 k), která s předním pohonem zrychluje na sto za 6,7 sekundy a dosahuje 250 km/h. Druhou možností je nadále 2.0 TDI/135 kW (184 k), alternativně s pohonem 4x4. Obě verze se dodávají s převodovkou DSG6 nebo M6, i jako sedan či kombi. Podvozek je snížen o 15 mm, rozchod vzadu širší o 30 mm, čtyři světlomety jsou Full-LED.

ŠKODA OCTAVIA SCOUT 2017

Foto Škoda Auto

Facelift s výraznější přídí přebírá také nová Octavia Scout, která má ve srovnání s Combi větší světlou výšku o 30 mm. K dispozici jsou motory 2.0 TDI, 110 nebo 135 kW (150 a 184 k), vždy s pohonem všech kol. Vůz zrychluje 0 – 100 km/h za 9,1/7,8 sekundy, dosahuje 208/220 km/h a vyniká všemi doplňky, jaké dostala základní Octavia po faceliftu závěrem loňského roku. Objem zavazadlového prostoru je 610/1740 litrů.

Foto Lotus Cars

LOTUS ELISE SPORT + SPORT 220 V listopadu 2015 se představily typy Elise Sport a Elise Sport 220, které ve výrobě nahradily Elise (1.6) a Elise S. Nové označení je vzpomínkou na Esprit, vozy jsou o dalších 10 kg lehčí (866 a 914 kg!). Pohání je čtyřválec Toyota 1.6 DOHC o výkonu 100 kW (136 k) pro Sport, resp. 1.8 Turbo/162 kW (220 k) pro Sport 220. Největší rychlost 204/234 km/h, zrychlení na sto za 6,5/4,6 s; spotřeba EU 6,3/7,5 l/100 km. Ceny od 29 900 liber.

► Herbert Diess, předseda představenstva značky Volkswagen, vyhlásil strategii Transform 2025+, která ve třech fázích zavede změny. Nejprve půjde o kompletní restrukturalizaci do roku 2020 zahrnující ofenzívu SUV, pak vybudování první pozice v elektrické mobilitě (do 2025 prodej milionu elektromobilů ročně včetně výroby v USA) a nejsilnějšího průmyslového ekosystému. Zveřejněno koncem listopadu ve Wolfsburgu. ► Společnost Nexten Tire, která byla založena v roce 1942 v Koreji jako Heung-A Tire Company, je velkým investorem v České republice. Vůbec první závod Nexten Tire mimo asijský kontinent se staví v Žatci, výroba bude zahájena koncem roku 2017. Už dnes je Nexten dodavatelem první výbavy pneumatik např. pro Fiat 500X, Fiat Ducato, Renault Twingo, Volkswagen Caddy a další vozy.

LOTUS EXIGE SPORT 350 Od prosince 2015 se vyrábí Exige Sport 350, vylehčená verze o 51 kg proti předchůdci Exige S, což při hmotnosti jen 1125 kilogramů (AT 1130 kg) znamená úžasnou dynamiku se zrychlením 0 – 100 km/h za 3,9 (AT 3,8) sekundy a největší rychlostí 274/261 km/h. Obě převodovky jsou šesti stupňové; motor Toyota 3.5 V6 s kompresorem Harrop/Eaton nabízí výkon 258 kW (350 k)/7000 min‑1 a točivý moment 400 N.m/4500 min‑1. Cena od 55 900 liber.

► Valná hromada Autoklubu ČR vždy po čtyřech letech volí nejvyšší vedení. Dlouholetého prezidenta Romana Ječmínka vystřídal ve funkci nový prezident Jan Šťovíček. Prvním viceprezidentem byl zvolen Stanislav Minářík. Členy Prezídia AČR dále jsou Tomáš Kunc, Květoslav Mašita, Milan Šimák, Jiří Pošík, František Čečil, Pavel Jiran, Yvonna Kneblová, Jan Regner, Petr Moravec, Ladislav Tejchman a Jiří Šitinav.

► Známá firma Carlsson Auto technik GmbH, zaměřená na úpravy Mercedes-Benz, vyhlásila bankrot 28. dubna 2015. Zachránil ji korejský výrobce autodílů Sambo Motors Co., Ltd., který podnik koupil 4. prosince 2015 včetně provozů v Merzigu (Saarland), jež pokračují ve výrobě. Poslední novinkou je Carlsson Diospyros na základě S 500 Cabriolet v zelené barvě Carlsson Heritage Green. Výkon motoru vzrostl na 404 kW (550 k). ► Francouzská skupina Bolloré je významným průkopníkem elektromobility. Její pobočka Blue Solution vyvinula unikátní akumulátory LMP (Lithium Métal Polymére), Groupe Bolloré zavedla produkci městských elektromobilů Bluecar a před pěti lety v Paříži založila největší službu sdílení automobilů na světě. Tato služba expandovala do světa, dnes půjčují přes pět tisíc elektromobilů od Paříže po Indianapolis. ► Nová společnost Valeo Siemens eAutomotive byla založena jako joint-venture (50:50 %) obou partnerů, sídlí v německém Erlangenu a je zaměřena na vývoj systémů pro elektrické pohony automobilů. Portfolio zahrnuje trakční elektromotory eCar, výkonovou elektroniku, prodlu žovače dojezdu, nabíječky, měniče a další.

2/2017 THauto

► Automobily ► VLF AUTOMOTIVE 2017

NEVZDAT SE...

Jednomu to nevyšlo s návratem sportovního Cunninghamu, druhému s Karmou, a tak se spojili a uvedli Force One V10...

polečnost VL Automotive pánů Gilberta Villar reala a Boba Lutze přestavovala po pádu Henrika Fiskera jeho elektromobily Karma (s prodlužovačem dojezdu) na sportovní seda ny s osmiválci Corvette; pak jim Henrik zavolal, slovo dalo slovo, VL se změnila na VLF a v lednu 2016 před stavila supersportovní kupé Force One V10. O rok později měli znovu stánek na Detroitském autosalonu 2017, všichni tři tam seděli první den a věnovali se zájemcům o svoje malosériové automobily, které vyrá bějí v Auburn Hills (Michigan)... Henrik Fisker se prostřednictvím Force One V10 vrátil k designu kompletních automobilů. Navrhl dvoumístnou karoserii z uhlíkových kompozitů, kterou posadili na upravený rám z Dodge Viperu (u jeho zrodu zase byl před lety Bob Lutz, tehdy jako jeden z nejvyšších před stavitelů Chrysleru). Podvozkové skupiny zcela vychá zejí z Viperu SRT, samozřejmě mají desetiválec 8,4 litru, ale se zvýšeným výkonem na 548 kW (745 k),

auto 2017/2

TOM HYAN, Detroit (MI) 1 Destino a za ním Rocket, dva základní typy automobilové manufaktury z Auburn Hills 2 VLF Destino je prvním typem (upravený Fisker Karma s motorem GM LS9) 3 Zleva Bob Lutz, Gilbert Villarreal a Henrik Fisker, zakladatelé firmy na autosalonu v Detroitu 2017 4 Poprvé se v Detroitu prezentoval Rocket V8 v expozici VLF Automotive

a také šestistupňovou manuální převodovku, zatímco samočinná s řazením páčkami pod volantem je na přání. Kožený interiér se dvěma anatomickými sedadly může doplnit závěs na dvě lahve šampaňského, samozřejmě pevně připoutané. A je také proč! Automobil o hmotnosti jen 1538 kilogramů na jedenadvacetipalcových kolech zrychluje na sto za něco málo přes tři sekundy, vyvine slušné příčné zrychlení a největší rychlost až 350 km/h. Na jeho vyladění se podílel úspěšný závodník Ben Kea ting, vícenásobný mistr národního poháru Dodge Viper Cup, a schopný podnikatel, jehož dealerství v Texasu předloni prodala 25 000 vozů, nemluvě o tom, že je svě tovým prodejcem Viperů číslo 1. Cena vozu VLF Auto motive Force 1 V10 byla stanovena na 268 500 dolarů, limitovaná série zprvu na padesát vozů. Do portfolia VLF Automotive byla nyní zařazena také dřívější Fiskerova kreace Rocket V8, upravený Ford Mustang pro exkluzivního prodejce Galpin Auto Sports z Kalifornie, který Henrika při tvorbě rakety podpořil. Pro

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

► VLF AUTOMOTIVE FORCE ONE V10 POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový desetiválec do V/90°, uložený podélně vpředu; elektronické vstřikování paliva; 8382 cm3 (ø 103 x 100,6 mm); 548 kW (745 k)/6100 min‑1 a 928 N.m/5000 min‑1. Šestistupňová manuální převodovka; na přání šestistupňová samočinná; pohon zadních kol. PODVOZEK – ocelový prostorový rám; všechna kola nezávisle zavěšena na příčných ramenech; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy ø 356 mm s vnitřním chlazením; hřebenové řízení s kapalino‑ vým posilovačem; pneu Pirelli P Zero ZR 21, vpředu 305/25 a vzadu 355/25. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2512 mm, celkové rozměry d/š/v 4545/2018/1243 mm; pohotovostní hmotnost 1538 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 350 km/h; zrychlení 0 – 96 km/h za 3,0 s, trať ¼ míle za 10,97 s (220,2 km/h); spotřeba paliva neuvedena.

5 7

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

8 kalifornské klienty se nyní Rocket V8 vyrábí spolu s ostatními typy v Auburn Hills. Vystavený modrý vůz na velkých litých kolech 21“ (pneumatiky Pirelli) působil sku tečně majestátním dojmem, všechny panely karoserie jsou z ručně opracovaných uhlíkových kompozitů, sé riový osmiválec Ford Coyote 5.0 V8 se šestistupňovou manuální převodovkou byl upraven na výkon 533 kW (725 k)/6500 min‑1 a točivý moment 949 N.m/4250 min‑1, což zaručuje sprint 0 – 60 mph (0 – 96 km/h) za 3,5 sekun dy a největší rychlost 200 mph, tedy 320 km/h. Výrobce uvádí pohotovostní hmotnost 1588 kilogramů a vnější rozměry 4776 x 1905 x 1397 milimetrů. Výkon motoru prozrazuje nápis 725 na kapotě... Světovou premiéru v Detroitu 2017 slavil extrémní SUV, pojmenovaný VLF Automotive X-Series, a hned vzbudil vlnu kritiky od těch, kteří nepostřehli, že je určen pro export do Asie a na Střední východ, a to v počtu asi 250 kusů ročně. V Auburn Hills se má jen vyrábět, pro klien telu v USA není určen. Vznikl přestavbou pikapu Chevro

5 Na stánku VLF Automotive byly vedle sebe supersportovní Force One V10 a nové SUV X-Series 6, 7 Force One V10 na základě Dodge Viper SRT s desetiválcem 8,4 litru 8 VLF X-Series, nový terénní automobil SUV, určený pro export

let Colorado s vidlicovým šestiválcem 3.6 DI DOHC o základním výkonu 226 kW (308 k)/6800 min‑1 a točivém momentu 373 N.m/4000 min‑1, vybaveným vypínáním válců AFM. Tyto parametry lze ještě vylepšit na přání montovaným plnicím kompresorem. Vůz vyniká poho nem všech kol s osmistupňovou samočinnou převodov kou a dvoustupňovou redukcí, světlou výškou 292 mm a nájezdovými úhly vpředu/vzadu 44,7°/48°, na přání může mít také centrální huštění pneumatik 20“ za jízdy spolu s pneumatickým odpružením. Výrobce uvádí po hotovostní hmotnost od 2375 kg, délku 5004 mm, šířku včetně zpětných zrcátek 2103 mm a výšku 1963 mm. Základním typem, s nímž byla původní VL Automotive založena, je úhledný sedan ve stylu Porsche Panamera, nazvaný VLF Destino 6.2 V8, který od Fiskera převzal Bob Lutz a nechal zabudovat kompresorem přeplňovaný osmiválec Chevrolet 6.2 o výkonu až 470 kW (638 k)/ 6500 min‑1. Získal společníka Gilberta Villarreala a založil VL Automotive, později se k nim přidal sám šéfdesigner vozu Henrik Fisker, který byl z vlastní firmy Fisker Auto motive vypuzen. Naštěstí si zajistil práva na značku Fisker, takže čínský Wanxiang Group, kupec jeho bý valého podniku, ji v žádném případě nemůže použít! V Auburn Hills se vyrábějí Destina s osmiválcem, o zno vuzrození původního Fisker Karma se snaží kalifornská firma Karma Automotive pod jménem Karma Revero (údajně přesídlila do Troy v Michiganu). Sám dánský rodák Fisker ovšem na elektromobily nezanevřel, jeho Fisker Inc. v Kalifornii od října 2016 vyvíjí nové typy, které možná bude také vyrábět VLF Automotive. No vinky průběžně naleznete na www.vlfautomotive.com. Destino má pohon zadních kol, zážehový osmiválec typu LS9 pochází z Corvette ZR1 a uděluje vozu se šestistupňovou samočinnou převodovkou zrychlení 0 – 96 km/h za 3,9 sekundy spolu s největší rychlostí 320 km/h. Inženýr Villarreal chtěl původně vyrábět dodávkové elektromobily, ale bankrot dodavatele aku mulátorů A123 Systems mu v tom zabránil, a tak se spojil s Bobem Lutzem. Má za sebou kariéru u General Motors, Boeingu a U.S. Marine Corps. ■

2/2017 THauto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz FORD F-Series z roku 1978

auto 2017/2

Foto Ford

► Automobily ► FORD ECOSTAR / GHIA CONNECTA

PŘIPRAVENI...

Na autosalonu v Detroitu vyhlásil Ford další podporu elektrifikovaným vozidlům...

ení to jen móda, Ford má ve vývoji bohaté zku šenosti. V lednu na autosalonu v Detroitu zveřejnil plán uvedení třinácti vozů s elektrickým pohonem bě hem pěti let. Jsou to mimo jiné autonomní hybridní osobní automobil, plánovaný na 2021 (nyní se zkouší Fusion Hybrid se samočinným řízením), dva speciální hybridní vozy pro policejní službu a sportovní Mustang Hybrid s osmiválcem a přídavným elektromotorem, všechny určené pro Severní Ameriku. Pro severoame rický trh, ale také pro Střední východ, bude dále pikap full-size řady F-150 v hybridní verzi. Pro Evropu se představí lehký užitkový/MPV Transit Custom Plug-In Hybrid a konečně pro Severní Ameriku, Evropu i Asii čistě elektrický malý vůz kategorie SUV s dojezdem až 300 mil (480 km) na jedno nabití akumulátorů. Henry Ford už na počátku století se svým přítelem Tho masem A. Edisonem zvažoval výrobu elektromobilů (Edison dokonce postavil několik prototypů, vznikl i elektrický T), ale enormní úspěch Modelu T (přes 15 milionů vozů) a Edisonovy další zájmy je od tohoto záměru odvrátily. Po válce se na vývoji elektromobilů

1 Elektromobily Ecostar ujely přes 1,6 milionu kilometrů v USA, Kanadě, Mexiku a Evropě (do roku 1996) 2 Poháněcí elektrické ústrojí pod kapotou Ecostaru 3, 4 Studie osobního elektromobilu Ghia Connecta by Ford (NAIAS 1992)

4 podílely i závody Ford of Europe s prototypy městských vozů, britský představil dvoumístný Ford Comuta (1967), německý Ford Berliner se sedadly 2+2 (1968) a v Dearbornu vznikl v té době obdobný Ford City Car, ovšem už s akumulátory sodík/fosfor. Ford uvedl před 25 lety experimentální sérii vozů Ecostar Electric Van na základě tehdejšího Escortu, ale s elektromotorem 56 kW a akumulátory sodík/síra. Vznikl do té doby nej větší program testování elektromobilů od velké auto mobilky, 103 Ecostarů ujelo do roku 1996 přes 1,6 mi lionu kilometrů v denním provozu. Měly dojezd 150 až 240 km a užitečnou hmotnost 900 liber (408 kilogramů). Takže nic nového pod sluncem! Podvozek Ecostaru využil Ford pro futuristickou studii 4,21 metru dlouhého osobního elektromobilu Ghia Connecta, využívající i shodného typu akumulátorů, uložených pod zadními sedadly. Connecta, dílo turínské karosárny Ghia Ope rations (tehdy součásti Forda), se představila na Det roitském autosalonu 1992 spolu s Ecostarem. Karo serie z uhlíkových kompozitů měla troje boční dveře, jedny vlevo u řidiče a dvoje vpravo u kraje vozovky (stejná myšlenka jako u Škody 1201 a 1202 STW), ale otevíraly se proti sobě bez středového sloupku. Násle doval vývoj vodíkových palivových článků, hybridních automobilů a akumulátorů Li-Ion. -RX-

2/2017 THauto

Rover 2000 (P6) v plné kráse při představení v roce 1963

PRVNÍ VÍTĚZ

Rover 2000 je prvním držitelem evropského titulu Vůz roku 1963, který se během let změnil na Car of the Year 1964...

auto 2017/2

IE:

1963/19

TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

íce než padesát let existuje evropská sou těž motoristických novinářů, zrozená z ini ciativy nizozemského časopisu Autovisie, která pasuje nejlepší automobily předchá zející sezony na Vozy roku. Původní zna čení letopočtem končící sezony nebylo nejlepším marketingovým tahem, a tak se na přelomu šedesá tých a sedmdesátých let změnilo. Car of the Year 1963 se zpětně proměnil na Vůz roku 1964… Britské automobily byly většinou konzervativní, triumf Roveru 2000 v prvním ročníku 1963 se stal překvape ním. Konstrukce však byla revoluční nejen pro značku ze Solihullu, vždyť byla vysloveně novátorská a v mno hém předčila i soudobé vozy sportovní. Rover 2000 byl určen pro pohodlnou přepravu čtyř osob (pouze ve vý jimečných případech pěti) a odpovídajícího množství zavazadel. Hlavní důraz byl položen na pohodlí a bez pečnost, nikoli na rychlost nebo nízkou cenu. Již volba čtyřsedadlového uspořádání v karoserii, která je dosti prostorná pro pět nebo šest osob, je náznakem, že se na ničem nešetřilo. Táž snaha je patrná z uspořádání podvozku s originálním řešením obou náprav. Rover 2000 (kódové označení P6) byl navíc automobi lem ve své době neobyčejně moderního vzhledu, stylu pohledného i dnes po více než 50 letech, prošpikova ným řadou do té doby neobvyklých technických řešení.

Z HI

Foto Rover

► Automobily ► ROVER 2000 P6 (1963 – 1976)

1. Rover 2000 76 bodů 2. Mercedes-Benz 600 65 bodů 3. Hillman Imp 31 bodů

Právem získal evropský titul Vozu roku, který po čtrnácti letech zopakoval jeho nástupce Rover 3500 (SD1). Při premiéře byl doslova senzací, dynamické linie v ital ském stylu znamenaly výrazný odklon od barokních tvarů předchůdců řady P4 (poslední Rover 95 a 110), či nadále vyráběných velkých P5/P5B (Rover 3-Litre a 3 ½ Litre), i od celkové koncepce, když přechod z že břinového rámu na samonosnou konstrukci už byl ne vyhnutelný. Není bez zajímavosti, že tvary nového sa monosného vozu vzešly ze studie turbínového sedanu Rover T4, jež byla vlastně desátým prototypem P6/10 (v roce 1961), ale vývoj probíhal od konce padesátých let. Málo známý designer David Bache zanechal vy nikající dědictví v podobě vozů Rover 2000, prvního Range Roveru a nového Roveru 3500; z mužů podíle jících se na vývoji dvoutisícovky je třeba jmenovat Roberta Boyleho, šéfkonstruktéra Roveru od roku 1956, a inženýry Mauriceho Wilkse, Spena Kinga, Petera Wilkse, Gordona Bashforda a Jacka Swaina. Základem je samonosný ocelový skelet čtyřdveřové dvouprostorové karoserie, na niž se připevňovaly povr chové panely podobně jako u Citroënu DS19 (kapota a víko zavazadlového prostoru hliníkové). V karoserii byly přímo uloženy závěsy kol neobvyklého designu. Přední nápravu tvoří příčná ramena s převodem pohy bu na vodorovně uloženou vinutou pružinu až nahoře

Kresba Rover

7 12

19 15

1 2

5 23

▲ Rover 2000 v názorném řezu 1 – motor, 2 – samonosný skelet, 3,5 – bohatě čalouněná sedadla, 4,6,7 – tlusté bezpečnostní čalounění interiéru, 8 – zajištění dveří, 9 – sluneční clony, 10 – rychloměr, 11 – spínače, 12 – vnitřní zrcátko, 13 – kontrolka brzdové kapaliny, 14 až 17 – systém vnitřní ventilace, 18 – převodka řízení, 19 – výškově nastavitelný volant, 20 – palivová nádrž, 21 – kotoučové brzdy, 22 – inovativní závěsy kol, 23 – radiální pneumatiky

Foto Rover

4 5

1 Přístrojová deska originálu z roku 1963, po faceliftu 1971 se objevily kruhové přístroje 2, 3 Interiér vozu Rover 2000 z prvního roku výroby 4 Rover 2000 Mk.II s novou přídí po faceliftu (1971) 5 Dva prototypy, dvoudveřový kabriolet od FLM Panelcraft (1965) a klasický sedan se skleněnou střechou Triplex Sundym

v blatníku, takže se síly od pérování přenášejí výhod něji na tuhou příčnou stěnu karoserie; tlumiče zůstávají v obvyklé svislé poloze a závěsy doplňuje příčný zkrut ný stabilizátor, rovněž ukotvený na příčné stěně (viz snímek). Toto uspořádání umožnilo přemístění pře vodky řízení do vyšší lépe chráněné polohy; řízení má kapalinový tlumič a výškově nastavitelný volant (v roce 1963). Zadní náprava je tuhá typu De Dion, vedená dvojicí mohutných ramen, ukotvených uprostřed vozu, s výkyvnými hnacími hřídeli a odpruženou rozvodov kou, zezadu příčně ustavenou Wattovým přímovodem. Pro snížení neodpružených hmot jsou zadní kotoučové brzdy po stranách rozvodovky (jako u tehdejší for mule 1), vpředu zůstávají v kolech, přičemž originální konstrukce závěsů brání předklánění vozu při ►►►

2/2017 THauto

► ROVER 2000 P6 (1963 – 1976) Rover 2000 znamenal pro britskou značku přechod na samonosnou karoserii

Foto Rover

Rover 2000 v první verzi (1963)

6 8

6 Zadní náprava De Dion s kotouči brzd po stranách rozvodovky 7 Originální řešení přední nápravy 8 Dvoudveřové kupé Rover 2000 TC od Grabera (1967)

► ROVER 2000 (1963) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, uložený podélně vpředu; 1978 cm3 (ø 85,7 x 85,7 mm); 9,0:1; 66 kW (90 k) DIN/5000 min‑1 a 116 N.m/2750 min‑1; blok motoru litinový, hlava válců z hliníkové slitiny; OHC 2V (řetěz); pětkrát uložený klikový hřídel; karburátor S.U. HS6. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 60 A.h, generátor 360 W. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka ø 216 mm s kapalinovým ovládáním; čtyřstupňová celosynchronizovaná převodovka s řazením na podlaze (3,62 – 2,13 – 1,39 – 1,00 – Z 3,43), stálý převod 3,54; pohon zadní nápravy. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; vzadu tuhá náprava De Dion; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vpředu nesoustřednými), vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy Dunlop ø 273/260 mm s posilova‑ čem, vzadu po stranách rozvodovky; řízení šnekem a kladkou, 3,75 otáčky na plný rejd, převod 20,3:1; ocelová kola, pneumatiky Pirelli Cinturato 165 SR 14 nebo 6,50 – 14. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2630 mm, rozchod kol 1350/1330 mm; d/š/v 4530/1660/1390 mm; pohotovostní hmotnost 1250 kg, rozdělení hmotnosti P/Z 53,7/46,3 %; objem palivové nádrže 58 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 166 km/h; zrychlení 0 – 80/96 km/h za 10,1/14,6 s; spotřeba paliva 6,9/11,3 l/100 km při rychlosti 80/130 km/h.

auto 2017/2

7 brzdění. Přestože konstruktéři zvažovali více alternativ pohonných jednotek (řadové pětiválce i šestiválce), přednost dostal klasický čtyřválec 1978 cm3, ovšem s rozvodem OHC a výkonem 66 kW (90 k) DIN/5000 min‑1 v první verzi. Během let (vůz se v Solihullu vyráběl čtrnáct let!) došlo k nárůstu výkonu, objevily se dvou karburátorové verze 2000 TC a v roce 1974 byla řada 2000 (od 1971 ve faceliftované verzi Mk.II s novou mas kou honeycomb a kruhovými kontrolními přístroji) na hrazena řadou 2200 ve všech modelech SC, TC a Auto matic (objem motoru vzrostl na 2205 cm3 převrtáním na 90,5 mm). Požadavky na ještě větší výkon splnil model Rover Three Thousand Five (P6B; 1968 – 1970), od faceliftu značený jednodušeji Rover 3500, kdy do karo serie typu 2000 byl zabudován vidlicový osmiválec 3528 cm3 amerického původu (Buick). The Rover Company Ltd. dodávala automobily Rover 2000, 2200 a 3500 výhradně se čtyřdveřovou karoserií sedan. Převzetí Roveru koncernem British Leyland v roce 1967 omezilo další vývoj pro nepřeberné množ ství typů spojených britských automobilek, ale řada P6/ P6B přežila až do roku 1976, kdy ji nahradila neméně atraktivní SD1 (nový Rover 3500). Na základě P6/P6B vznikla řada prototypů, také kabriolet Rover 2000 (1965) od firmy FLM Panelcraft, která vyrobila ome zenou sérii přestaveb kombi, či dvě kupé 2000S TCZ od Zagata a 2000 TC od švýcarského Grabera. Údaje o počtu vyrobených automobilů se různí, výrobce uvedl 327 208 vozů při ukončení výroby v prosinci 1976, z nichž bylo přes osmdesát tisíc osmiválců. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na ROVER 2000, stejně elegantní i po pěti letech výroby (1968)

2/2017 THauto

Technika

Kresba DAF

► DAF VARIOMATIC CVT

Nejznámnější pohled na převodné ústrojí DAF Variomatic z konce šedesátých let

1001 STUPŇŮ

Parní stroje většinou převodovky nepotřebovaly, vývoj vícestupňových začal až po vynálezu automobilu. Bezestupňové jsou z jistého pohledu ideální... Schéma funkce DAF Variomatic

Dlouhodobé testy řemenic Variomatic byly dokončeny v září 1955

TOM HYAN

auto 2017/2

hnané řemenice s pružinou pro napnutí řemenu

Foto DAF

hnací řemenice s odstředivým regulátorem

oběžný řemen

ři dnešní diskuzi o autonomní jízdě je jistě zajímavé, že ještě v padesátých letech ne bylo snadné v automobilu řadit převodové stupně; vyžadovaly se jisté dovednosti i zkušenosti, dvojí vyšlapování spojky a vhodné meziplyny (krátké sešlápnutí akcelerátoru pro vyrovnání otáček). Nejprve synchronizace převo dových stupňů pomohla k řidičskému průkazu i těm méně zdatným, později samočinné převodovky růz ných typů. Z hlediska využití výkonu při různých otáč

kách je jistě plynulá změna převodu ideální, a proto se konstruktéři zaměřili také tímto směrem. Vznikly třecí převodovky CVT (Continuously Variable Trans mission), k jejichž průkopníkům patří nizozemští bratři Hub a Wim van Doorne, zakladatelé automo bilky DAF, dnes specialisty na nákladní automobily. Vedle vývoje samočinné převodovky s kapalinovým měničem momentu a planetovými převody, která dnes dospěla k deseti stupňům pro jízdu vpřed, aby se příblížila bezestupňové, pracovali konstruktéři na

1 2

Kresba DAF

Projekt 355 je prvotinou bratří van Doorne s převodovkou Variomatic vzadu a dvouválcem 250 cm3 vpředu

3 5

Foto DAF

alternativních řešeních. Princip systému DAF Vario matic je jednoduchý, ke změně převodového po měru dochází plynulou změnou oběžného průměru řemenu (řetězu, ocelového pásu) obíhajícího mezi kuželovými řemenicemi, dělenými v příčné ose, kte ré axiálním posunem obou dílů mění oběžný průměr řemenu (viz schéma). Zatímco tvůrci Variomaticu použili prostorově náročné uspořádání se dvěma dvojicemi hnacích i hnaných řemenic a dvěma pry žovými řemeny, moderní převodovky CVT už vystačí jen s jedním oběžným pásem. Pracují na stejném principu, využívajícím rozdílu oběžné dráhy. Tuto myšlenku objevili rovněž tvůrci primitivních třecích převodovek, nabízených v počátcích automobilismu. Principem jsou dvě kola, navzájem kolmá, posunem druhého podél poloměru prvního se mění oběžná

dráha a tedy výsledná hodnota převodu. Třetí vari antou je toroidní bezestupňová převodovka, u níž jsou řemeny nahrazeny kladkou mezi dvojicí toroid ních kotoučů. Natáčením kladky se mění její body dotyku s hnacím i hnaným kotoučem, a tím převo dový poměr (poprvé v osobních vozech Nissan). Prudký rozvoj regulační techniky, zejména elektro niky, pak umožnil smysluplné řízení funkce beze stupňových (plynulých) převodovek CVT pro zvýšení hospodárnosti, přičemž počet převodových stupňů je vlastně nekonečný, byť v rozsahu daném kon strukčním řešením (průměry řemenic, velikost řeme nu). Hub van Doorne jako vášnivý motocyklista znal řemenové převody, přemýšlel tedy o jejich samo činné funkci už od počátku čtyřicátých let, kdy s bra trem Wimem navrhli kapotovanou tříkolku ►►►

1 Dr. Hub van Doorne (vlevo) sleduje další testy Variomaticu (1957) 2 První převodovka Variomatic se zkoušela v německém voze Lloyd 400 (1956) 3 Prototyp malého vozu DAF 600 Variomatic (pro utajení coby pikap) jezdil při testech od konce roku 1956 4 Rob Slotemaker (Alexis-Cosworth-Variomatic F3) obsadil sedmé místo ve Velké ceně Monaka 1965 s bezestupňovou převodovkou! 5 Náročnou zkouškou prošel Variomatic ve formuli 3 (motor Ford Cosworth MAE)

2/2017 THauto

► DAF VARIOMATIC CVT

Kresba DAF

Průřez vozem DAF 55 Coupé, už se čtyřválcem Renault 1108 cm3, ale stále s převodovkou Variomatic (premiéra na Ženevském autosalonu 1968)

▼ Malý DAF 750 model 1966, krátce nabízený také pod obchodním jménem Daffodil

Foto DAF

Podvozkové skupiny DAF 55 Coupé Variomatic (rozsah převodů 14,87 až 3,73:1)

s jednoválcem 125 cm3 a kapalinovou spoj kou. Vozík byl široký jen 750 mm, aby projel do nizozemských zahrádek stejně jako jízdní kola a motocykly, počítalo se s ním pro po válečnou produkci. Přestože nakonec ne vyjel, rozhodli se bratři van Doorne vstoupit v únoru 1958 do automobilového průmyslu s malým vozem DAF 600, poháněným čtyř dobým dvouválcem vlastní konstrukce. Motor byl uložen vpředu a poháněl zadní kola prostřednictvím systému Variomatic. Všechny osobní automobily DAF dostaly Variomatic v postupně vylepšovaných ver zích. Dva řemeny a čtyři rozdělené řeme nice byly uloženy na spodku vozu před po háněnou zadní nápravou, z prvního návrhu Project 355 přešli na plně čtyřmístný DAF 600 klasických tvarů. Automobily DAF 600 a 750 (Daffodil) používaly stejně jako jejich nástupci DAF 33 a 44 vzduchem chlazený dvouválec s protilehlými válci (boxer), sa

auto 2017/2

močinnou odstředivou spojku, Variomatic a volicí páku mezi sedadly, která umož ňovala jízdu vpřed nebo vzad (teoreticky shodnou rychlostí). K přepnutí sloužilo ozu bené soukolí mezi hnacími řemenicemi, Variomatic zastával i funkci diferenciálu. V září 1964 byl vyroben 100 000. vůz DAF s převodovkou Variomatic. V září 1967 vyjel poslední DAF 44 z továrny v Eindhovenu, produkce byla převedena do nové továrny v Bornu a rozšířena o DAF 55 s kapalinou chlazeným čtyřválcem Renault 1108 cm3. Poslední vozy dostaly elegantní karoserie podle návrhu Giovanniho Michelottiho (typy 44, 55 a nový 66), ale nikdy Variomatic neopustily. Produkce posledních DAF 55 a 66 převýšila 300 tisíc, pokračovala jako Volvo 66 po převzetí výroby osobních vozů DAF švédskou automobilkou, ale Vario matic byl opuštěn až v osmdesátých letech (Volvo 343). Výhodou Variomaticu bylo

lepší rozložení hmotnosti s motorem vpředu a převodným ústrojím vzadu. Na vývoji CVT na principu Variomatic praco valy i jiné automobilky. Právě před třiceti lety vyjel Ford Fiesta CTX (Continuously Variable Transaxle) s plynulou převodovkou pro po hon předních kol, u níž byl variátor pouze s jedním oběžným ocelovým řetězem ve společné skříni s diferenciálem. Převodovka CTX s hydraulickou řídicí jednotkou vznikla ve spolupráci držitele patentů Van Doorne’s Transmissie B.V. z nizozemského Tilburgu, výrobce oběžných řemenů a řetězů; k jejímu využití se připojily Fiat Uno, Subaru Justy a další typy, většinou malé vozy. Tlakový odlitek hliníkové skříně kromě dvojice hyd raulicky aktivovaných řemenic ukrývá plane tové soukolí s vícelamelovými spojkami pro jízdu vpřed a vzad, vlastní olejové čerpadlo a klasický diferenciál. Neobyčejně kompakt ní celek se stal předobrazem všech dalších

Kresba DAF Foto DAF

DAF Pony 4x4 s dvouválcem 500 cm3 a jednořemenovou variantou převodovky Variomatic, projekt pro americkou armádu, určený i pro letecký výsadek na padáku (1967)

Foto Tom Hyan

Kresba Porsche

Kresba Ford

Převodovka Porsche CVTip s možností přímého řazení Tiptronic i plynulé samočinné funkce (rok 2000)

◄ Třecí převod s přesouváním příčně situovaného hnaného kotouče po ploše hnacího, uloženého na konci motoru (vozík Disk ze Zbrojovky Brno)

Převodovka Audi Multitronic, určená pro Audi A6 s předním pohonem (uvedena v říjnu 1999)

Kresba Audi

převodovek CVT pro vozy s předním pohonem, jež mají elektronickou regulaci pro nejvyšší účinnost. Další vývoj přinesl CVT, kombinované s kapalinovým měničem momentu, a nakonec opět typy pro podél nou zástavbu, k jejichž nejnovějším reprezentantům patří řetězová Lineartronic CVT od Subaru, vhodná i pro pohon všech kol. Od osmdesátých let nastal návrat plynulých pře vodovek, konstruktéři vyvinuli nové typy, schopné přenášet vyšší výkony, a tak se představily nejen Subaru Lineartronic, ale také Nissan Xtronic, Audi Multitronic a další, vesměs s inovativními druhy odolných ocelových pásů, vhodných i pro velké točivé momenty. Někteří výrobci simulují alterna tivní přímé řazení s nastavením virtuálních stupňů. Původní Variomatic se objevil v automobilovém sportu, v rallye i na okruzích. Tým Franka Williamse dokonce pracoval na systému CVT pro formuli 1, ale FIA jeho používání nepovolila. Zcela jinou va riantou jsou planetové plynulé převody e-CVT, jež využívá Toyota pro hybridní vozy. ■

Převodovka Ford CTX, základ moderních typů (do roku 1989 se prodalo jedenáct tisíc vozů Ford Fiesta CTX 1.1)

2/2017 THauto

► FORMULE 1 ► 2016

Foto Mercedes-Benz

Motorsport

DO NOVÉ ÉRY...

Přestože se ve formuli 1 loni mnoho nezměnilo, střídání majitelů po vstupu Liberty Media logicky přináší podstatné změny...

končila éra Bernieho Ecclestona; šestaosmdesátiletý tvůrce úspěšného šampionátu už není CEO (Chief Executive Officer), tedy výkonný ředitel formule 1, ale po čtyřiceti letech byl vystřídán Chase Careyem z americké společnosti Liberty Media, které vlastně vše prodal. Američané zaplatili osm miliard dolarů britskému fondu CVC, na nějž Ecclestone před deseti lety práva převedl. Nyní zůstal čestným předsedou a váženým poradcem, bez něhož by mistrovství světa F1 zřejmě už dávno zaniklo v chaosu. Ke změně došlo po završení 100% převzetí Formula One Group skupinou Liberty Media Corporation, jejíž prezident/CEO Greg Maffei se stal zástupcem představenstva F1. Generálním ředitelem Formula One Group byl jmenován dvaašedesátiletý Ross Brawn, úspěšný konstruktér a někdejší šéf Mercedes-AMG Petronas (do roku 2013), který dobyl

auto 2017/2

TOM HYAN

Stále stejný obrázek, ve finále v Abu Dhabi od startu vede Hamilton před Rosbergem (oba Mercedes-AMG W07)

devatenáct titulů mistra světa za svého hvězdného působení u týmů Williams, Benetton, Ferrari a vlastního Brawn GP! Novým sportovním ředitelem je Sean Brat ches z americké sportovní televize ESPN. Bernie Ecclestone prodal práva na formuli 1 nejprve německému televiznímu magnátovi Leo Kirchovi už v roce 2000 (tehdy od své společnosti SLEC) a pak britskému fondu CVC, přičemž vždy zůstal ve vedoucí funkci, když dokázal nové majitele přesvědčit, že je mužem nejpovolanějším s největšími znalostmi a zkušenostmi. Ostatně oni byli jen obchodníci a závodům příliš nerozumněli. Do třetice s Američany to nevyšlo, ti připravili odlišný koncept sportovního businessu, údajně zaměřený více na diváky (uvidíme). Bernie Ecclestone v posledních letech vydělával především na prodeji televizních práv a na poplatcích od nových organizátorů Grand Prix. Tato druhá částka se vyšplhala až na 60 milionů dolarů za zá-

1 Jolyon Palmer (Renault RS16) vyjel první a jediný bod v Malajsii, na snímku před Pascalem Wehrleinem (Manor MRT05) 2 Gene Haas, šéf nového týmu, s jezdcem Estebanem Gutiérrezem

Foto Renault

3 Esteban Gutiérrez (Haas VF-16) na rozdíl od Romaina Grosjeana nebodoval, a tak se s formulí 1 musel rozloučit... 4 Nico Rosberg (Mercedes-AMG W07) dobyl titul a hned odstoupil, aby se prý mohl věnovat rodině...

1 3

Foto Haas F1 Team

Foto Ferrari

Foto Mercedes-Benz

▲ První triumf Maxe Verstappena (Red Bull) v Barceloně před Räikkönenem a Vettelem (oba Ferrari)

► MISTROVSTVÍ SVĚTA 2016

vod (nové podniky v Baku nebo Abu Dhabi), zatímco z tradičních okruhů závody Grand Prix mizely (po léta se nejezdí ve Francii, letos opět vypadlo Německo)! Minulá sezona nepřinesla žádná překvapení, tentokrát souboj dominujících vozů Mercedes-AMG W07 Hybrid sice vyhrál Nico Rosberg, ale pět dnů po posledním závodě v Abu Dhabi šokoval svět oznámením o ukončení sportovní kariéry. Vyvolal tak řetězovou reakci na trhu jezdců; Niki Lauda, troj násobný mistr světa F1 a jeden z ředitelů vítězného týmu, ale prohlásil, že je jako tým poslal do hluboké díry. Nakonec Mercedes-AMG jmenoval na Rosbergovo místo Fina Valtteri Bottase, uvolněného od Williamsu (dodává jim pohonné jednotky), když za vrhl testovacího jezdce Pascala Wehrleina (loni Manor-Mercedes). Bottase zastoupil naopak Brazilec Felipe Massa, který už oznámil ukončení závod-

nické činnosti ve formuli 1, ale neodolal nabídce vrátit se, aby Williams měl nadále jednoho zkušeného závodníka (druhým je totiž nováček Lance Stroll). Ze dvou jezdců Manoru 2016 byl vybrán mladší Esteban Ocon (20) do týmu Force India (ano, motory Mercedes-Benz!), takže Wehrlein (22) byl lehce nespokojen, když však po četném testování Mercedes-AMG F1 (včetně vývoje nových pneumatik) mu tým projevil nezájem i při hledání Rosbergova nástupce, definitivně Mercedes-Benz opustil (pojede Sauber-Ferrari). Felipe Massa se zase stal jediným Brazilcem ve startovním poli, protože Felipe Nasr byl vyhozen navzdory záchraně Sauberu. Vyjel mu totiž jediné dva body za deváté místo na VC Brazílie, což znamenalo přeskočení Manoru v hodnocení týmů (a tedy finanční prémii cca 35 milionů dolarů za sezonu), zatímco jedenáctý tým nebere nic. Loni měl ►►►

JEZDCI 1. Nico Rosberg (Mercedes-AMG) 2. Lewis Hamilton (Mercedes-AMG) 3. Daniel Ricciardo (Red Bull) 4. Sebastian Vettel (Ferrari) 5. Max Verstappen (Red Bull) 6. Kimi Räikkönen (Ferrari) 7. Sergio Pérez (Force India) 8. Valtteri Bottas (Williams) 9. Nico Hulkenberg (Force India) 10. Fernando Alonso (McLaren) POHÁR KONSTRUKTÉRŮ 1. Mercedes-AMG 2. Red Bull-Renault 3. Ferrari 4. Force India-Mercedes 5. Williams-Mercedes 6. McLaren-Honda 7. Toro Rosso-Ferrari 8. Haas-Ferrari 9. Renault Sport F1 10. Sauber-Ferrari 11. Manor-Mercedes

2/2017 THauto

body 385 380 256 212 204 186 101 85 72 54 765 468 398 173 138 76 63 29 8 2 1

Foto Ferrari

► FORMULE 1 ► 2016

1 1 Sebastian Vettel (Ferrari SF16-H) zůstal bez vítězství... 2 Sergio Pérez (Force India VJM09), nejlepší mimo trojici dominantních týmů 3 Daniel Ricciardo (Red Bull RB12) pozici týmové jedničky obhájil (celkově třetí) 4 Rio Haryanto (Manor MRT05), první indonéský závodník, sehnal sponzory jen na první polovinu sezony

Foto Tom Hyan

auto 2017/2

Manor jediný bod zásluhou Wehrleina, ale to nestačilo. Tato prémie v minulosti umožnila pokračování týmu Manor, podle nového majitele Stephena Fitzpatricka však může být propad na poslední místo pro ně fatální. Není jisté, zda Manor do sezony 2017 nastoupí. Sauber (dále s motory Ferrari) byl druhým nejslabším týmem a už se zdálo, že zanikne. Když Felipe Nasr (23) nepřinesl očekávanou částku od Banco do Brasil, rozhodl tým o jeho nahrazení Pascalem Wehrleinem bez ohledu na zásluhy o prémii. Formule 1 je totiž pouze o penězích. Těsně před VC Maďarska byl Sauber zachráněn prodejem švýcarskému fondu Longview Finance, jenž vlastní také výrobce obalů TetraPak, hlavního mecenáše nevýrazného Švéda Marcuse Ericssona (25). Volba byla jasná, Ericsson zůstal, Nasr musel pryč. V případě Massova odchodu by formule 1 přišla o brazilského jezdce, tak jako dlouho nemá italského. Vše změnilo Rosbergovo rozhodnutí, že ho vlastně závody moc nebaví. To je pouze jeden z příkladů, jak funguje dnešní formule 1. Závodníků je více než volných míst. První část sezony 2016 absolvoval u Manoru první indonéský jezdec Rio Haryanto (23), dokonce se státní podporou, ale jakmile skončila, tak mu poskytli ještě jeden start a po letní přestávce ho nahradili Estebanem Oconem. Nejlehčí to měl Lance Stroll, jehož otec investoval osmdesát milionů dolarů do jeho ka riéry. Stroll však talent má, vyhrál evropské mistrovství F3 2016, bez peněz by mu však byl k ničemu... Z jedenadvaceti závodů sezony 2016 se o devatenáct vítězství podělili Lewis Hamilton a Nico Rosberg s vozy Mercedes-AMG W07, dva závody vyhrál Red Bull RB12 (Max Verstappen ve Španělsku a Daniel Ricciardo v Malajsii), jehož majitel Dietrich Mateschitz (rakouský vynálezce energetického nápoje Red Bull) se koncem předminulého roku nepohodl s Renaultem, vyčítal mu nižší výkon motorů. Zoufale se pokusil o jiné pohonné jednotky, ale jak Mercedes-Benz, tak Ferrari ho odmítly. Nezbylo mu, než setrvat u Renaultu, který však nyní podle sponzora označuje coby TAG Heuer. Asi je to zbytečné, motory stejně nikdo nevidí, jsou tajné, přesto v Abu Dhabi kontrakt s TAG Heuer prodloužil do konce sezony 2018 (o tom, jak byly dříve informace o motorech formule 1 transparentní, svědčí náš další článek včetně ilustrací o legendě Ford-Cosworth DFV). Renault se však zlepšil, a Red Bull získal zmíněná dvě vítězství

Foto Mercedes-Benz

► VÍTĚZOVÉ GRAND PRIX 2016

5 6

5 Nico Rosberg, mistr světa 2016

závod Melbourne (AUS) Sakhir (Bahrain) Šanghaj (Čína) Soči (Rusko) Barcelona (E) Monaco (MC) Montreal (CDN) Baku (AZ)* Red Bull Ring (A) Silverstone (GB) Hungaroring (H) Hockenheim (D) Spa-Francorchamps (B) Monza (I) Singapur (SGP) Sepang (MAL) Suzuka (JPN) Austin, TX (USA) Mexico City (MEX) São Paulo (BR) Abu Dhabi (UAE)

jezdec Rosberg Rosberg Rosberg Rosberg Verstappen Hamilton Hamilton Rosberg Hamilton Hamilton Hamilton Hamilton Rosberg Rosberg Rosberg Ricciardo Rosberg Hamilton Hamilton Hamilton Hamilton

vůz

průměrná rychlost [km/h] Mercedes-AMG 167,525 Mercedes-AMG 197,634 Mercedes-AMG 185,078 Mercedes-AMG 200,611 Red Bull 181,241 Mercedes-AMG 130,703 Mercedes-AMG 201,081 Mercedes-AMG 197,721 Mercedes-AMG 210,203 Mercedes-AMG 193,529 Mercedes-AMG 183,059 Mercedes-AMG 202,646 Mercedes-AMG 176,279 Mercedes-AMG 237,558 Mercedes-AMG 159,992 Red Bull 191,584 Mercedes-AMG 212,728 Mercedes-AMG 188,415 Mercedes-AMG 182,258 Mercedes-AMG 101,393 Mercedes-AMG 186,824

* Pozn.: Navzdory zeměpisné poloze byl závod vypsán jako Velká cena Evropy!

6 Frank Williams řídí svůj tým z invalidního vozíku, v posledních letech mu vydatně pomáhá dcera Claire... 7 Felipe Nasr (Sauber C35) sice bodoval, ale nebylo mu to nic platné...

Foto Tom Hyan

i druhé místo v Poháru konstruktérů F1 2016. Ferrari tentokrát vyšel naprázdno, zlepšení očekává od nového monopostu Progetto 668, který se představí 24. února. Hovoří se o prodlouženém rozvoru náprav asi o 30 mm (loňský Ferrari SF16-H měl rozvor 3494 mm). Připomeňme, že poháněcí soustava vozů formule 1 se nadále skládá ze spalovacího motoru ICE, zážehového šestiválce 1,6 l přeplňovaného výfukovým turbodmychadlem TC, rekuperace a opětného využití kinetické energie MGU-K (elektromotor/generátor na ICE), téhož

Nico Rosberg

Foto Tom Hyan

Foto Williams

8 Fernando Alonso (McLaren MP4-31 Honda) překvapil celkově desátým místem, na více technika nestačila... na turbodmychadle MGU-H (Heat), osmistupňové automatizované převodovky povinně se zpětným chodem, kompaktních akumulátorů ES a řídicí elektroniky CE. Sladit složité pohonné ústrojí není jednoduché a vývoj nových jednotek je tak náročný (zvláště při zákazu testování), že ani největší světový výrobce spalovacích motorů jej nedokázal během dvou sezon uspokojivě dokončit (Honda). Vyvstává otázka, zda tento druh pohonných jednotek splňuje účel mistrovství světa, totiž touhu po sportovním zápolení, zejména když ostatní automobily fungují na odlišném principu. A jaké jsou hlavní technické změny pro sezonu 2017? Především to jsou širší pneumatiky Pirelli na kolech shodného průměru, a to rozměrů 305/670 – 13 vpředu a 405/670 – 13 vzadu (platí pro slicks bez vzorku), širší přítlačné přední křídlo s větší délkou (díky opět šípovému tvaru), širší a nižší zadní křídlo, zvýšený zadní difuzor a vyšší bočnice kokpitu rovněž více sešikmené směrem vzad. V oblasti pohonných jednotek bude jistě zajímavé rozhodnutí pro další léta. Ovlivní je úspěšný konstruktér Ross Brawn, jenž se netají přáním návratu k jednoduchosti, větší konkurenci a zajímavějším soubojům. „Na formuli 1 jsem poslední tři roky chodil jako divák, ale co jsem tam viděl, mě vždy nezaujalo,“ říká Brawn, který pamatuje lepší časy. V roce 2009 se mu totiž podařil husarský kousek. Převzal tým Honda F1, musel nahradit originální motory jinými (zvolil Mercedes-Benz) a vyhrál mistrovství světa s Jensonem Buttonem. Jeho sestava Brawn GP se tak stala nejlepším týmem, protože dosáhla stoprocentního úspěchu v je diné sezoně, ale pak hned zmizela, aby se proměnila na Mercedes-AMG Petronas. ■

2/2017 THauto

► Motorsport ► FORD-COSWORTH DFV (1967 – 1989)

Kresba Ford

Nejúspěšnější motor formule 1 v částečném řezu

TOM HYAN

Nejúspěšnější motor formule 1 nejen vyhrál nejvíce závodů, ale umožnil i vznik mnoha závodních automobilů...

SVĚTOVÝ REKORD

► FORD-COSWORTH DFV Kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/90° pro podélnou zástavbu uprostřed vozu před zadní nápravou; DOHC 4V (pohon čelním ozubeným soukolím); hliníkový blok a hlavy válců; 2993 cm3 (ø 85,6 x 64,8 mm); 12,0:1; 470 k (346 kW)/10 750 min‑1 a 353 N.m/9000 min‑1. Elektronické zapalování a vstřikování paliva Lucas s pořadím zážehu 1 – 8 – 3 – 6 – 4 – 5 – 2 – 7, zapalovací svíčky Autolite PG403; mazání se suchou klikovou skříní. Hmotnost motoru 164 kg. Většinou s dvoukotoučovou spojkou Borg & Beck a pětistupňovou převodovkou Hewland. Údaje evoluce pro sezonu 1979.

auto 2017/2

euvěřitelný počet 154 vítězství v závodech mistrovství světa F1 (a jedno další s modi fikací DFY) je nejen světovým rekordem, ale také živou vodou pro formuli 1. Bez rozhodnutí Ford Motor Company z 1. března 1966 financovat vývoj nového osmiválce u britského part nera Cosworth Engineering v Northamptonu by nikdy nedošlo k tak velké konstrukční aktivitě, která zna menala několik desítek různých týmů ve formuli 1 a nepřeberné množství typů, nemluvě o dalším vy užití v americké formuli (Indy Car), sportovních pro totypech (Le Mans), formuli 3000, britských sprin tech do vrchu a závodech motorových člunů. V roce 1966 se zvýšil limit objemu válců ve formuli 1

z 1500 na 3000 cm3, velmi úspěšná britská firma Coventry-Climax však ze závodů po sezoně 1965 odstoupila a britské týmy zůstaly bez pohonných jednotek. Zkoušely různé alternativy, včetně zvět šených osmiválců Climax a BRM (tato firma vyvinula ještě motory V12 a H16, ale především pro vlastní tým), dvanáctiválců Ferrari a Maserati, či zmenšené ho Oldsmobile V8 (Repco-Brabham) nebo Fordu V8 z Indy Caru či italské Serenissimy (obojí McLaren), než se pro druhou sezonu třílitrové formule 1 v roce 1967 představil osmiválec Ford-Cosworth DFV. Pánové Mike Costin a Keith Duckworth, jejichž pří jmení posloužila pro zkratku Cosworth, upravovali motory Ford pro závody už od roku 1959. Dominovali

Foto Tom Hyan

Foto Ford

Foto Tom Hyan

Foto Ford

Foto Tom Hyan

s nimi ve formuli 3, pak ve formuli 2 a nakonec ve for muli 1, kdy se ujali vývoje a výroby nového osmiválce pro Forda, jenž dostal označení DFV (Double Four Valve). Byl to vlastně první Cosworth, jehož blok ne vycházel ze série (dříve čtyřventilové čtyřválce, a pro to Double). Prvním odběratelem se stal Team Lotus, vedený Colinem Chapmanem, a při prvním startu Jim Clark vyhrál Velkou cenu Nizozemska v červnu 1967 (Lotus 49). Do konce sezony přidal tři další vítězství, ale na Jacka Brabhama s nouzovou konstrukcí R epco V8 to nestačilo, protože DFV přišel až po zahájení sezony. Clark vyhrál ještě v Kyalami 1968, ale pak zahynul při nevýznamném závodě formule 2, jeho týmový kolega Graham Hill se stal mistrem světa (Lotus 49B). Výkon motoru ze 295 kW (400 k) během let vzrosl až za hranici 370 kW (přes 500 k). V Northamptonu zahájili sériovou výrobu DFV a záso bovali další týmy. V letech 1967 – 1983 zmíněných 154 vítězství dobyli jezdci na vozech Lotus (typy 49, 49B, 49C, 72, 77, 78, 79 a 91), Matra (MS10 a 80), Brabham (BT26, 33, 44 a 49), March (701, 751

a 761), McLaren (M7, M19, M23, M26 a první kompo zitový MP4/1), Tyrrell (002, 003, 005, 006, 007, 008, 011 a šestikolový P34), Hesketh (308), Penske (PC4), Wolf (WR1), Shadow (DN8), Ligier (JS11) a Williams (FW07 a 08). Tento výčet vítězných vozů uvádíme především pro představu, jak široká byla nabídka zá staveb, kromě toho se DFV objevily v dalších typech méně úspěšných značek F1, ať už pravidelných účastníků Grand Prix, či ojedinělých pokusů. Ford-Cosworth DFV de facto zachránil formuli 1 před úpadkem a umožnil jí nebývalý rozvoj, přestože mnozí ji pak přezdívali formule Ford. Na základě DFV, jenž letos slaví jubileum, vznikly další modifi kace, mnohdy jako přestavby na základě Cosworth Engine Kits. V roce 1968 byl motor DFV k dispozici za 7500 liber. Celkem vzniklo 1176 motorů a jejich kitů. K tomuto milníku formule 1 se ještě vrátíme. Na třetí a čtvrté straně obálky naleznete čtyřicet let staré výkresy DFV, které byly v době vzniku sice tajné, ale k dispozici. O dnešních pohonných jed notkách F1 se nic podobného nedozvíte. ■

1 Jackie Stewart (Matra MS80 Ford DFV), mistr světa F1 v roce 1969 2 Motory DFV poháněly také vozy F1 s pohonem všech kol (na snímku Lotus 63 z roku 1969) 3 Náhradní motor DFV pro tým Kena Tyrrella (Dijon 1981) 4 Ford-Cosworth DFV v podvozku McLaren MP4/1, prvním kompozitovém voze formule 1 (1981) 5 Typ DFV v podvozku Williams FW07 na Velké ceně Francie 1981 v Dijonu (tentokrát s nápisy Cosworth místo Ford na hlavách válců)

2/2017 THauto

► FERRARI 308 GTB (1975 – 1985)

Foto Ferrari

Historie

S MOTOREM

NAPŘÍČ

K nejúspěšnějším automobilům Ferrari patří 308 GTB s osmiválcem uloženým uprostřed napříč, nástupce šestiválců Dino...

nzo Ferrari vstoupil osmiválcem typu 308 GTB do segmentu sportovních vozů, cenově přístupnějších většímu počtu klientů. První pokus tohoto druhu podnikl už ve dru hé polovině šedesátých let, kdy představil kupé Dino 206 GT. Slavilo premiéru na Turínském autosalonu 1967 a bylo namířeno proti Porsche 911 S. Ve jménu svého jediného manželského syna Alfredina, který se podílel na vývoji vidlicových šestiválců, Enzo Ferrari tyto pohonné jednotky uvedl v roce 1957. Na pa mátku předčasně zesnulého Alfreda (30. června 1956 po nemoci ve věku 24 let) je nazval Dino. Nejprve po háněly závodní vozy; ale v sériové produkci se objevily ve zmíněném kupé Dino 206 GT. Pomocnou ruku při sériové výrobě motorů Dino poskytl Fiat, který použil tento šestiválec ve vozech Fiat Dino Spider a Dino Coupé, ovšem v klasickém uspořádání (motor vpředu, pohon zadních kol).

auto 2017/2

TOM HYAN

Ferrari 308 GTB a otevřená verze GTS byly prvními vozy se značkou Ferrari, jež poháněly motory V8 uložené napříč před zadní nápravou

Poprvé se v sériovém voze Ferrari představil motor ulo žený napříč před poháněnou zadní nápravou, byl to dvoulitrový V6/65° o výkonu 132 kW (180 k)/8000 min‑1. Dvoumístné Dino 206 GT zůstalo na trhu do dubna 1969, následoval silnější typ 246 GT (a otevřený GTS) s prodlouženým rozvorem o 60 na 2340 mm, u něhož vzrostl také objem válců na 2419 cm3. V roce 1974 vý roba končila, nové Dino 308 GT4 (sedadla 2+2) bylo zcela odlišným vozem, navíc tvořilo výjimku i v tom, že jeho karoserie nebyla od Pininfariny jako u ostatních vozů zmíněných v tomto textu, ale od Bertoneho. Jak prozradilo označení 308, došlo k přechodu na třílitrový osmiválec, nadále montovaný napříč. Ferrari tehdy ovšem udělal radost i příznivcům dvou místných typů, stejný motor 3.0 V8 zabudoval do kupé 308 GTB, samozřejmě s působivým designem Pinin farina. Zrodil se tak jeden z nejúspěšnějších vozů Ferrari minulého století, dosáhl odbytu přes dvanáct tisíc kous

Foto Ferrari

1 Ferrari 308 GTB položil základ série dvoumístných sportovních automobilů V8, vyráběných patnáct let 2 Ferrari 308 GTS má snímací panely střechy, které lze uložit ve voze 3 Přehledná deska s otáčkoměrem, rychloměrem a dalšími přístroji přímo před volantem 4 Hlavní světlomety se vyklápěly z ploché přídě ků (12 855), tedy pro Ferrari dosud nevídaného čísla. Světovou premiéru měl na autosalonech 1975 v Lon dýně a Paříži a design Pininfarina jej pasoval na je den z nejkrásnějších automobilů, a to nejen své doby. Další odvozené modely přežily do roku 1989, kdy se Ferrari s typem 348 TB/TS vrátil k podélně uloženému motoru. Celkovými rozměry se 308 GTB od Dina příliš nelišil, bohatší výbava však zvýšila jeho hmotnost. Ve dveřích totiž byla elektricky ovládaná skla oken, na přání se montovaly autorádio i klimatizace. Nový osmiválec 2926 cm3 (ø 81 x 71 mm) se zrodil o dva roky dříve pro Dino 308 GT4, byl hliníkové konstrukce s litinovými vložkami válců, dvouventi lovým rozvodem DOHC a pětkrát uloženým kliko vým hřídelem. Pro 308 GTB dostal mazání se su chou klikovou skříní (u vozů pro USA s nižším výkonem 177 kW/240 k zůstalo s olejovou náplní v motoru, stejně jako u GTS), jeden rozdělovač

arelli místo dvou a stejně jako v Dinu čtyři dvojité M karburátory Weber. Oba vozy měly shodný výkon 187 kW (255 k)/7700 min‑1; pětistupňová převodovka zůstala v jednom bloku s diferenciálem a napříč uloženým motorem před poháněnou zadní nápra vou. Základ tvořil prostorový rám z ocelo ►►►

2/2017 THauto

Foto Ferrari

► FERRARI 308 GTB (1975 – 1985)

1 Přístup k motoru po odklopení zadního víka, za motorem je zavazadlový prostor 2 Interiér dvoumístného kupé (308 GTB)

► FERRARI 308 GTB (1975) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/90°, uložený napříč vzadu; DOHC 2V (ozubené řemeny); hliníkový blok a hlavy válců; čtyři dvojité karburátory Weber 40 DCNF; 2926 cm3 (ø 81 x 71 mm); 8,8:1; 255 k (187 kW)/7700 min‑1 a 294 N.m/5000 min‑1. Elektronické zapalování s rozdělovačem Marelli, mazání se suchou klikovou skříní. Jednokotoučová suchá spojka; pětistupňová synchronizovaná převodovka (3,418 – 2,353 – 1,693 – 1,244 – 0,925 – Z 3,247) v jednom bloku s motorem; stálý převod 3,706; samosvorný diferenciál ZF; pohon zadních kol. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 66 A.h, alternátor 600 nebo 770 W. PODVOZEK – prostorový trubkový rám; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením a posilovačem; mechanická ruční brzda působící na zadní kola; hřebenové řízení; kola z lehké slitiny; pneumatiky 205/70 VR 14. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2340 mm, rozchod kol 1460/1460 mm; d/š/v 4230/1720/1120 mm; objem palivové nádrže 80 l; pohotovostní hmotnost 1277 (GTS 1297) kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 253 km/h, při 7000 min‑1 na jednotlivé převodové stupně 66 – 95 – 133 – 180 – 244 km/h; zrychlení 0 – 400/1000 m za 14,1/25,4 s; spotřeba paliva 18 – 20 l/100 km.

auto 2017/2

1 vých trubek, všechna kola byla zavěšena na dvoji tých příčných ramenech a odpružena vinutými pružinami, na všech kolech byly kotoučové brzdy s vnitřním chlazením. První GTB měly celé karo serie z laminátu (poprvé u sériového Ferrari, vyrá běl je Scaglietti v Modeně, pouze 808 vozů GTB), od roku 1977 ale znovu ocelové, což poněkud zvý šilo hmotnost z původních 1090 kilogramů. Tvary karoserie určily vývoj osmiválcových vozů Ferrari nejméně na dvě desetiletí dopředu. Po kupé 308 GTB (= Berlinetta) následoval v roce 1977 ote vřený 308 GTS (= Spider), vlastně kupé s ochran ným obloukem a snímacími panely střechy (targa top). Další vylepšení přineslo v roce 1980 vstři kování paliva Bosch K-Jetronic (verze 308 GTBi a GTSi jako iniezione) a čtyřventilový rozvod DOHC (QV = quattrovalvole) o dva roky později. Vzhledem k italským daňovým předpisům se zrodily 208 GTB a GTS (záhy rovněž Iniezione) s objemem osmi válce sníženým na 1991 cm3 (ø 66,8 x 71 mm), čímž klesl výkon na 114 kW (155 k)/6600 min‑1, ale maji telé významně ušetřili na daních. Největší rychlost 215 místo 253 km/h byla tehdy jistě dostatečná! V letech 1980 až 1982 jich byly vyrobeny tři stovky. Ferrari později vylepšil výkon na 162 kW (220 k)/ 7000 min‑1 s přeplňováním turbodmychadlem KKK,

2 celková výroba řady 208 GTB/GTS dosáhla ale jen 687 vozů (do roku 1986). Po deseti letech od uvedení se Ferrari 308 GTB/ GTS změnil na 328 GTB/GTS, přičemž největší inovací v upravené karoserii bylo zvýšení objemu napříč uloženého osmiválce na 3186 cm3 (ø 83 x 73,6 mm). Výkon se vstřikováním K-Jetronic vzrostl na 200 kW (272 k)/7000 min‑1, vůz dosahoval nej větší rychlosti 263 km/h. Příď dostala novou čelní masku, rozvor se prodloužil o 10 mm a na voze se objevila větší kola, obutá do pneumatik 205/55 VR 16 vpředu a 225/50 VR 16 vzadu. Nový model de butoval na IAA 1985 ve Frankfurtu a byl neméně populární, do roku 1989 vzniklo 7412 vozů, z toho většina otevřených (6068 GTS). Místo Dina 308 GT4 už od roku 1980 pokračoval čtyřmístný Mondial 8 od Pininfariny, který s novým motorem přešel na jméno Mondial 3.2 GTB, resp. GTS (k těmto vozům se vrátíme samostatným článkem). Finálním typem řady 308 GTB/GTS se po premiéře v roce 1986 stal Ferrari GTB Turbo a GTS Turbo, který pozbyl číselné označení prozrazující dvoulitrový motor, ale s novým japonským turbodmychadlem IHI nabízel z objemu 1991 cm3 (ø 66,8 x 71 mm) vyšší výkon 186 kW (254 k)/6500 min‑1. Maximální rychlost vzrostla na úctyhodných 253 km/h. Rozvor náprav

3 Osmiválec Ferrari 308 GTB (F106) s rozevřením válců v úhlu 90 stupňů

Kresba Ferrari

4 Převodovka a rozvodovka jsou v jednom bloku s motorem

5 Ferrari 308 GTB Coupé 2 Posti (první oficiální snímek od Pininfariny z roku 1975)

3 5

Fotografia N. 968 Pininfarina

6 Zpočátku měl motor pro 308 GTB pouze dvouventilový rozvod, ale čtyři vačkové hřídele v hlavách válců

z ůstal 2340 mm (stejně jako u Dina 246 GT, předsta veného v Ženevě 1969), hmotnost vozu činila 1265 kg (u GTS o deset kilogramů více). Završila se tak historie úspěšného sportovního automobilu Ferrari s osmiválcovým motorem napříč před zadní nápra vou, který se v různých modifikacích vyráběl v letech 1975 – 1989, pokud nepočítáme Dino 308 GT4, uve dené už na Pařížském autosalonu 1973. Na jaře 1976 dostaly poslední typy Dino znaky Ferrari, protože dealeři nechtěli jinou méně prestižní značku. Automobily Ferrari 308 GTB se objevily i na závodní dráze. Například v roce 1982 vyhrál Jean-Claude Andruet silniční soutěž Tour de France Auto a Tonino Tognana vítězil v evropském šampionátu automobi lových soutěží, kde vládl Targa Florio/Rally di Sicilia či italské Rally Il Ciocco. ■

2/2017 THauto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz AMC Eagle s pohonem všech kol z roku 1985

auto 2017/2

► Historie ► DUPLE BODIES & MOTORS (1919 – 1990)

Foto Duple Group (1969)

PŘERUŠENÁ TRADICE

Dlouhá tradice britských užitkových vozidel je zapomenutou historií, můžeme je však vidět zejména ve filmech a jiných dokumentech minulé doby...

polečnost Duple Bodies & Motors vznikla v roce 1919 v londýnském Hornsey, kde ji za ložil Herbert R. White, který už měl jisté zkuše nosti ze stavby malých osobních automobilů Bifort 10 HP ve Farehamu (Hampshire). Nový podnik dostal jméno Duple (z Dual Purpose), protože stavěl víceúčelové karoserie, jež šly lehce změnit z osob ních na nákladní. První vozy Duple vznikaly na podvozku Ford Model T, na London Motor Show 1925 v Olympii vystavoval kombinaci toureru a kombi (Shooting Brake) na základě Essexu, ale i jiný typ, jenž se proměňoval ze dvousedadlového na čtyřsedadlový; vyráběl však mnoho dalších karoserií. Když se společnost zaměřila na auto busy, přestěhoval ji White v roce 1926 do Hendonu v zá padním Londýně, o dva roky později tým posílil Walter E. Brown (opustil společníky z tradiční karosárny Stra chan & Brown), který přivedl další klienty. Poslední karo serie pro osobní vozy odebíral Vauxhall (1934 – 1935), pak se Duple stal specialistou na autokary a autobusy, s nimiž úspěšně přežil až do roku 1990. V roce 1936 začala řada Vista na podvozcích Bedford.

FRANTIŠEK TVRDÝ Duple Viceroy 32 pro 45 cestujících na podvozku Ford R.192 se šestiválcovým motorem Ford vpředu, alternativně zážehovým 4,9 l o výkonu 109 kW (149 k), nebo vznětovým 5,4 l o výkonu 85 kW (115 k), resp. 5,9 l o výkonu 94 kW (128 k). Převodovka čtyřstupňová Ford nebo pětistupňová Turner

Za druhé světové války se společnost Duple Bodies & Motors Ltd. z Hendonu (London N.W.9) soustředila na práci pro letecký průmysl. Vyráběla hliníkové pa nely pro stavbu různých letadel (mj. pro bombardéry Handley-Page Halifax) a další příslušenství, kategorii vozidel však zůstala věrná produkcí speciálních pro Royal Air Force. Po válce se jako Duple Motor Bodies Ltd. vrátila k autobusům a dosáhla neobyčejné proslu losti zejména ve výrobě turistických dálkových typů, kdy po převzetí Burlinghamu a zániku Harringtonu se spolu s Plaxtons staly velkou dvojkou v této kategorii. Poboč ka Duple Motor Bodies (Midland) Ltd. vznikla roku 1956 spojením závodů v Kegworthu a Loughboroughu, kde skupina Duple v roce 1958 připojila také místní karo sárnu Willowbrook Ltd., jež však podnikala samostatně až do roku 1971 (pak byla prodána). Další významná filiálka Duple Motor Bodies (Northern) Ltd. se zrodila v roce 1962 na základech karosárny H.V. Burlingham Ltd. z Blackpoolu (Lancashire), odkoupené v srpnu 1960 za 550 tisíc liber. Byla to významná akvizice, po zastavení produkce v The Hyde v Hendonu ►►►

2/2017 THauto

Foto Bedford

► DUPLE BODIES & MOTORS (1919 – 1990)

1 3

Kresba Bedford

1 Třínápravový luxusní autokar Bedford typu VAL s karoserií Duple Vega Mayor (model 1964)

Foto Duple Group (1969)

2 Podvozek Bedford VAL, pozoruhodný dvojicí řízených předních náprav (řešení okopírovali v Polsku pro Jelcz Odra 042, ale sériově nevyráběli) Foto Bedford

3 Duple Commander Mk.IV pro 43 nebo 51 cestujících na podvozku Leyland Leopard se šestiválcovým plochým motorem 9,8 l uprostřed pod rámem v roce 1968 (zůstalo tam vedení Duple Group) se všech ny autokary dále vyráběly právě v bývalé Burlingtonově továrně až do konce Duple Group. Výroba pokračovala, vznikly autokary zajímavého designu, typ Duple Domi nant II dokonce v roce 1976 vylepšil novým designem čelní i zadní části věhlasný italský stylista Giovanni Mi chelotti, tehdy úzce spolupracující s britským automo bilovým průmyslem. Zatímco v šedesátých letech jste na britských silnicích téměř nepotkali jiná vozidla než ta s visačkou Made in Great Britain, liberalizace autobu sové dopravy v osmdesátých letech znamenala zvýšený import typů z kontinentální Evropy, jemuž nemohla zakázková výroba vozidel vyšší kvality (a tedy i ceny) konkurovat. K úpadku přispěly také odchody známých značek Bedford a Ford ze segmentu velkých užitkových vozidel. Britští karosáři hledali nové podvozky. Samozřejmě, ještě v šedesátých a sedmdesátých le tech kraloval především Bedford, divize Vauxhallu (Ge neral Motors). Vyráběl mnoho typů chassis, včetně uni kátního Bedford VAL s dvojicí řízených náprav vpředu a jednou hnací vzadu (premiéra 1962). První poválečné luxusní autokary Duple nesly jména Roadmaster, Bri tannia a Elizabethan pro podvozky s motory pod podla hou, ale i klasické Super Vista (Bedford C-Series), Super Vega (Bedford SB), Bella Vista (Bedford VAS) a další s motorem vpředu (jako u Škody 706 RTO). V katalogu 1969/1970 jsou uváděny také podvozky

auto 2017/2

4 Třínápravový Bedford VAL s odlišnou karoserií Duple Viceroy 37 pro 53 cestujících (model 1968)

5 Duple Bella Vega 31 (číslo udává délku ve stopách) pro 41 cestujících na podvozku Bedford SB (vpředu šestiválec zážehový 4,9 l nebo vznětový 5,4 l) 6 Duple Vista 25 pro 29 cestujících na podvozku Bedford VAS (vpředu šestiválec zážehový 3,5 l nebo vznětový 4,9 l) 7 Duple Vega Mayor pro 45/55 cestujících na podvozku Bedford VAL se vznětovým šestiválcem 6,5 l/98 kW (133 k), uloženým na rámu svisle vpředu

Foto Duple Group (1969)

9 11

Foto Duple Group (1969)

8 Willowbrook Compact Coach pro 19 cestujících na podvozku Bedford J2 SZ (motor vpředu) 9 Willowbrook School Bus na podvozku Bedford VAS 10 Willowbrook Service Bus na podvozku Bedford VAM (vpředu motor zážehový 4,9 l nebo vznětový 5,4/6,5 l)

AEC Reliance, Ford R.192 a R.226, Bristol LH a RE, Leyland Leopard a dalších již zaniklých legendárních britských značek. Dálkové autokary nesly jméno Duple; městské, školní, servisní a univerzální autobusy ještě měly značku Willowbrook. Postupně se objevovaly další a další typy, zejména řada Commander (od 1964), Viceroy (od 1966), Dominant (1972), Goldliner (1981), Laser (1982), Caribbean (1982) a Calypso (1983). Zánik britských výrobců užitkových vozidel znamenal nedostatek domácích podvozků, Duple zkoušel němec ké Neoplan, nizozemské DAF a Bova, ale výroba kle sala, a tak se v červnu 1983 stal součástí Hestair Group,

11 Willowbrook Express Bus pro 45 cestujících (chassis Ford R.192 nebo Bedford VAM) 12 Dvoupodlažní Daimler Fleetline s karoserií Willowbrook byl právě vyřazen ze služby (1979) 13 Klasický dvoupodlažní autobus Daimler CWA6 s karoserií Duple v šedesátých letech

která už vlastnila automobilku Dennis z Guildfordu. Jako Hestair Duple pokračoval s autobusy Laser a Caribbean, využíval podvozky Dennis, ale také představil moderní typ Duple Integral 425 samonosné konstrukce. Ve Velké Británii bylo malých výrobců mnoho, produkce neustále klesala (250 autobusů Duple v roce 1988). Hestair Group (původně výrobce letadel Heston Aircraft Co., založený 1934) v listopadu 1988 souhlasil s odprodejem Hestair Duple a Hestair Dennis managementu těchto firem, sdruženému pod hlavičkou Trinity Group. Zatímco Den nis přežil s oddělenou výrobou autobusů (Alexander -Dennis), hasičských vozů a komunálních vozidel, Duple byl v roce 1990 zrušen, přičemž moderní konstrukce autobusů řady Integral 425 koupil největší konkurent Plaxtons za čtyři miliony liber. Jejich výroba pak pokračo vala ve francouzské karosárně Lorraine (1991 – 1992), kterou Plaxtons koupil od skupiny IVECO. Kruh se uzavřel v roce 2005, kdy se Plaxtons (od 1992 coby Henlys Group) stal součástí společnosti Alexan der-Dennis, která dnes zaměstnává přes tisíc lidí ve skotském Falkirku a je největším britským výrobcem autobusů a luxusních autokarů. Staví na dlouhé tradici a nese spojená jména karosárny Walter Alexander (za loženo 1913 jako autobusová doprava, od 1924 výroba autobusů) a automobilky Dennis Brothers z Guildfordu (založena 1895, od 1901 automobily). A do této historie patří rovněž Duple, Willowbrook a Plaxtons. ■

2/2017 THauto

Foto Morini

► Historie ► MOTO MORINI (1937 – 2017)

ZNOVUZROZENÍ...

K nejslavnějším italským motocyklům patří Morini; letos uplyne 80 let od založení, ale výroba byla po léta přerušena... 2

PETR RUTEK

1 Dart 350, kapotovaná verze slavného dvouválce (model 1990) 2 Excalibur 350 (model 1990; dodávala se i větší verze 501) 3 Settebello 250 GI, jednoválec 247 cm3 (ø 69 x 66 mm) s výkonem 18,5 HP a největší rychlostí 140 km/h

ejúspěšnějším motocyklem Morini byl vidlicový dvouválec ve stylu Harley-Davidson, ovšem s objemem pouze 344 cm3, postupně značený Morini 3 ½ a později Morini 350, jehož tvůrcem byl vynikající technik Franco Lambertini z Modeny, který přešel v roce 1970 ke společnosti Moto Morini od výrobců exkluzivních automobilů Ferrari a Serenissima. V tradici značky, založené v roce 1937 boloňským mechanikem Alfonsem Morinim, šlo samozřejmě o motory čtyřdobé. Nová třistapadesátka dostala sourozence třídy 500 cm3, u něhož se rozměry válců zvětšily (ø 71 nebo 69 x 64 místo 62 x 57 mm); postupně se představily verze silniční naked i kapotované (Dart) a soutěžní do terénu i choppery (Camel, Excalibur). V prototypu zůstal revoluční Turbo 500 s přeplňovaným motorem 479 cm3 o výkonu 52 kW (71 k)/ 8300 min‑1, uvedený na Motosalonu v Miláně

auto 2017/2

1981 (průkopníkem byla o rok dříve Honda CX 500 Turbo). Italové použili turbodmychadlo IHI s chladičem vzduchu. Alfonso Morini začínal jako velmi mladý, v šestnácti měl v Boloni dílnu pro opravy a úpravy jiných motocyklů, s několika přá teli pak v září 1924 založil značku MM (Mazzetti, Mattei, Massi a Morini), která se jako Fabbrica Italiana Motocicli MM Bo logna pustila do stavby širokého sortimentu jednostopých vozidel MM od motorizovaných jízdních kol až po čtyřdobé pětistovky. Firma přežila do roku 1957, ale o dvacet let dříve se Alfonso Morini osamostatnil, začal vyrábět nákladní tříkolky (slavnou IM 610 s pohonem kloubovým hřídelem), motory a letecké součásti. Za války byla jeho to várna vybombardována, po ní obrátil opět pozornost k motocyklům. Pro jednoduchost začal s dvoudobými jednoválci 125 cm3 ve stylu DKW RT125, ale mířil i na závodní

trati (Raffaele Alberti mistrem Itálie 125 cm3 v roce 1948, o rok později Umberto Masetti titul zopakoval). Také Alfonso Morini byl závodníkem, na MM nejen vítězil, ale ustavil i několik rychlostních rekordů. Za řidítka čtyřdobé závodní Morini 175 Settebello usedl rovněž legendární Giacomo Agostini ve svých začátcích (juniorský mistr Itálie 1962). V prvním ročníku mis trovství světa 1949 třídy 125 cm3 obsadili Renato Maggi a Umberto Masetti druhé a třetí místo (porazil je pouze Nello Pagani na Mondialu). Ve světovém šampionátu se druhé místo podařilo zopakovat až Tarquino Provinimu v roce 1963 (ve třídě 250 cm3 prohrál titul o pouhé dva body), ale Morini vyhrály nespočet jiných závodů a několikrát italské mistrovství. V roce 1955 se výroba přestěhovala na Via Bergami 7 v Boloni, konstrukce se specializovala na čtyřdobé jednoválce Settebello 175/250, Corsaro

► MORINI 3 ½ (1975) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzduchem chlazený vidlicový dvouválec do V/72°, uložený s osou klikového hřídele napříč v rámu; OHV 2V, vačkový hřídel mezi válci poháněný ozubeným řemenem Gilmer; dva karburátory Dell’Orto ø 25 mm; 344 cm3 (ø 62 x 57 mm); 10,3:1 (Sport 11,0:1); 26 kW (35 k)/8200 min‑1, Sport 29 kW (39 k)/8500 min‑1; vícekotoučová suchá spojka v olejové lázni; šestistupňová převodovka (3,20 – 2,00 – 1,47 – 1,21 – 1,05 – 0,95); primární převod 2,27 ozubeným soukolím, sekundární převod nekrytým řetězem. Alternátor 12 V, 100 W. PODVOZEK – dvojitý trubkový rám; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice, vinuté pružiny a kapalinové tlumiče; mechanické bubnové brzdy ø 200/160 mm, Sport ø 230/180 mm; pro Sport hydraulický tlumič řízení; kola s drátovým výpletem; pneumatiky 3,25 – 18 vpředu a 4,10 – 18 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1384 mm; šířka 711 mm, Sport 610 mm; výška sedla nad zemí 762 mm; objem palivové nádrže 16 l; suchá hmotnost od 144 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, v závorce Sport) – největší rychlost 165 (175) km/h; spotřeba paliva 4,1 (4,3) l/100 km. Cena při uvedení Lit 790 000 (Standard, 1972).

4 4 Klasický dvouválec Morini 3 ½ z poloviny sedmdesátých let

5 7

6 Corsarino Z.T. 49, čtyřdobý jednoválec 48,82 cm3 (ø 41 x 37 mm) se čtyřstupňovou převodovkou a hmotností 54 kilogramů

Foto Morini

5 Corsaro 150 Granturismo, jednoválec 143 cm3 (ø 58 x 54 mm) s výkonem 10,5 HP a největší rychlostí 130 km/h

6 8

7 Corsaro 125 Veloce, jednoválec 123 cm3 (ø 56 x 50 mm) s výkonem 7,7 HP a největší rychlostí 108 km/h 8 Corsarino Scrambler 49, provedení do terénu s motorem Z.T. 49 a hmotností 57 kilogramů

125/150, Sbarazzino 100 a Corsarino 49, které tvořily nabídku šedesátých let až do doby, kdy se zrodil v úvodu zmíněný vidli cový dvouválec. V roce 1966 terénní Morini 125 vyhrála Šestidenní soutěž. Alfonso Morini zemřel 30. června 1969 (bylo mu 71 let), podnik dále řídila dcera Gabriella, která povolala konstruktéra Lambertiniho a přešla na vidlicové dvouválce. Bylo to logické rozhodnutí, v nižší třídách zesílila konkurence, ale nástup japonských značek brzy ovládl trh ve všech třídách. Modelová řada 1982 zahrnovala čtyřdobé jednoválce 125 a dvouválce 250, 350 a 500 cm3. V roce 1987 přešla Moto Morini do majetku bratří Castiglioni (Cagiva), jimž už patřila také Ducati. Gabriella Morini uvěřila, že nový kapitál zajistí

budoucnost značky. Franco Lambertini ještě navrhl nové dvouválce do V/67° (dříve 72°) pro třídy 350, 500 a 750 cm3, ale neuspěl. Roku 1989 odešel ke značce Gilera (Gruppo Piaggio) a Castiglioniové hodili Morini přes palubu, stejně jako strakonickou ČZ. Produkce Morini skončila v roce 1993, Morini a Ducati převzala americká Texas Pacific Group. Záchrany rodinného stříbra se ujala společnost Morini Franco Motori, založená synovcem Alfonsa v roce 1954 na výrobu malých motocyklových motorů. Optimismus podpořil další příbuzný Maurizio Morini, přivedl zpět konstruktéra Lambertiniho a zajistil podporu od bratrů Bertiů, boloňských výrobců elektrospotřebičů pro domácnosti. Výroba byla obnovena roku 2005 v Casalecchio di Reno

u Boloně, Lambertini navrhl dvouválce 948/ 1187 cm3 do V/87°, už chlazené kapalinou se čtyřventilovým rozvodem DOHC. Zrodily se tak nové motocykly Corsaro 1200 a nostalgicky pojmenovaný Morini 9 ½. V květnu 2010 podnik opět skončil. Značku za necelé dva miliony eur koupili podnikatelé Sandro Capotosti a Ruggero-Massimo Jannuzzelli, soustředili se na motory 1187 cm3, obnovili Corsaro 1200 v roce 2012, zavedli Morini 11 ½, Rebello 1200 a Granpasso 1200. Výrobu přestěhovali do Trivolzia (Pavia). Značka tedy nezahynula, pod novým managementem pokračuje dodnes. Na snímcích jsou kromě tří verzí slavného vidlicového dvouválce některé typy ze sortimentu jednoválců poloviny šedesátých let. ■

2/2017 THauto

TATRA 813 6x6 (tahač přívěsů)

Foto Tatra

NEJVĚTŠÍ

Před padesáti lety se představila Tatra 813, vrchol československé konstrukční školy s páteřovým rámem...

Foto Tatra

TATRA 813 NT 4x4 (návěsový tahač)

► TATRA 813 (1967 – 1982)

TOM HYAN

1 Tatra 813 S1 6x6 jako jednostranný sklápěč (dumpcar) 2 Podvozek T 813 P 8x8 pro účelové nástavby 3 Sklápěč T 813 S1 8x8 s užitečnou/celkovou hmotností 21,5/36 tun

1 2

olos, tak se oficiálně jmenoval první typ Tatra 813 8x8. Zname nal první čtyřnápravovou Tatru a první těžkou s bezkapotovou budkou. Její vývoj probíhal od počátku šedesátých let, kdy už naběhla sériová výroba klasického kapotového typu Tatra 138. Kolos 8x8 vzbudil velkou pozor nost při představení v roce 1967, samozřej mě šlo především o vozidlo vojenské s tak tickou jednoduchou montáží pneumatik, jež se dohušťovaly za jízdy. V civilním sektoru se uplatnily především pozdější třínápra vové a dvounápravové verze, hlavně jako tahače přívěsů, nahrazující Tatru 141, od vozenou ještě z populární stojedenáctky. Tatra 813 znamenala návrat ke dvanácti válcovému motoru, byl to typ T 930, kon strukčně unifikovaný s osmiválcem T 928 pro Tatry 138 a 148. Původní plán hovořil o nabídce osmi motorů s výkony 132 až 250 kW (180 až 340 k), uplatnily se však pouze zmíněné dvanáctiválce T 930, nej prve s výkonem 184 kW (250 k) a později 199 kW (270 k). Podle údajů výrobce byla hmotnost přívěsů, které mohly Tatry 813 vléci, až 100 tun; pouze u menšího čtyř kolového typu jen 65 tun. Vzduchem chlazený motor, nezávislé za věšení všech kol na kyvných polonápra vách a páteřový rám, tvořený ocelovou nosnou rourou velkého průměru, zůstaly charakteristickými konstrukčními znaky také u řady T 813. Dvojice náprav (u 8x8 všechny, u 6x6 vpředu) byly odpruženy podél nými svazky listových per, samo statné nápravy torzními tyčemi o průměru 58 milimetrů (u T 813 4x4 tedy i vpředu). Převodné ústrojí až s dvaceti dopřednými stupni (a čtyřmi pro jízdu vzad) tvořily hlavní pětistupňová převodovka, ►►►

2/2017 THauto

► TATRA 813 (1967 – 1982)

Uspořádání podvozku tahače přívěsů (verze 6x6) ► 4 První se představil vojenský valník T 813 8x8 (1967) 5 Přístup k motoru po odklopení víka na přídi (verze 6x6) 6 Tahač T 813 4x4 s hmotností přívěsu do 65 tun

Dvanáctiválcový motor T 930 pro vozy Tatra 813 ►

► TATRA 813 8x8 (1967)

MOTOR – vznětový dvanáctiválec Tatra 930-3 s válci do V/75°; přímé vstřikování paliva, OHV 2V; 17 640 cm3 (ø 120 x 130 mm); 16,5:1; 184 kW (250 k)/2000 min‑1 a 961 N.m/1200 min‑1; chlazení vzduchem s jedním ventilátorem; hmotnost motoru 1035 kg. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – tříkotoučová suchá spojka, pětistupňová převodovka Tatra (9,97 – 4,96 – 2,83 – 1,68 – 1,00 – Z 8,58) s dvoustupňovou redukcí (1,60 – 2,20) a planetovým rychloběhem (1,00 – 0,60), celkem 20 + 4Z převodových stupňů; trvalý pohon všech náprav, stálý převod 2,71, konečný převod planetové redukce v hlavách kol 2,14. Sedm diferenciálů (děličů momentu); hlavní mezinápravový, mezi dvojicemi náprav a v nápravách. PODVOZEK – centrální nosná roura s pomocným žebřinovým rámem pro valníkovou nástavbu; všechna kola nezávisle zavěšena na kyvných polonápravách, odpružení podélnými svazky listových per; hydraulické řízení šnekem a kladkou, 5,5 otáčky volantu na plný rejd; tlakovzdušné bubnové brzdy § 420 mm; pneumatiky 15,00 – 21 s centrálním huštěním za jízdy. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 1650 + 2200 + 1450 mm, rozchod kol 2050/2000 mm; d/š/v 8800/2500/2780 mm; ložná plocha d/š/v 5000/2290/1100 mm; světlá výška 380 mm; nájezdový úhel vpředu/vzadu 35/37°; pohotovostní/užitečná hmotnost 14/22,2 t; hmotnost přívěsu do 100 t (v terénu do 12 t). PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 80 km/h; největší stoupavost 18,8 % na silnici s přívěsem do 65 t; brodivost 1400 mm.

auto 2017/2

dvoustupňová přídavná převodovka (elektropneu maticky řaditelný silniční nebo terénní převod) a planetový rychloběh s děličem momentu, napoje ný na přední stranu přídavné převodovky. Konečné planetové převody byly až v hlavách kol. Tahače (u verze 8x8 šlo o vojenský valník) se dodávaly standardně s navijákem s tažnou silou 167 kN, použitelným zezadu i zepředu. Velká budka byla až pro sedm osob, krátká pro tři. Výroba se rozběhla 24. března 1967 ověřovací pa desátikusovou sérií čtyřnápravových vozů, prototypy jezdily od roku 1963. V roce 1969 následovaly nové verze tahačů 6x6 a 4x4, už jen s malou ložnou plo chou, a postupně kopřivnická automobilka nabídla další varianty. Tak se objevily třínápravové a čtyř nápravové sklápěče, dvounápravový tahač návěsů,

čtyřnápravový podvozek pro speciální nástavby apod. Z různých nástaveb jmenujme autojeřáby AD‑125 (4x4) a AD-350 (8x8), ženijní sklopné mosty AM-50, obrněné vozy, velká požární vozidla pro ochranu pyrotechnických závodů, ale také speciály ze spolupráce s německou firmou Semex, k nimž patří autojeřáby, letištní tahač, či speciální přeprav níky velkých rour pro ropovody a plynovody (také pětinápravové typy 2+3). Tatra 813 byla jedním z nejpozoruhodnějších čes koslovenských nákladních automobilů. Do roku 1982 se vyrobilo celkem 11 751 vozidel všech pro vedení. Nová řada Tatra 815, po nespočtu moder nizací vyráběná prakticky dodnes, pak nahradila jak klasické kapotové typy T 148 (modernizace T 138), tak největší Tatru 813. ■

Foto Tatra

TATRA 813 6x6 (tahač přívěsů)

Foto Tatra

TATRA 813 8x8 KOLOS (valník)

Foto Tom Hyan

► Historie ► AUTO & TECHNIK MUSEUM SINSHEIM

OD FORMULE 1

V největším evropském dopravním muzeu si přijde na své každý! Mají tam nejen automobily, letadla a lokomotivy, ale i hrací skříně...

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Sinsheim (D)

Jordan 191 Ford V8, s nímž Michael Schumacher debutoval ve formuli 1 (1991)

auto 2017/2

uzeum nemůžete minout. Ať jedete kterýmkoli směrem po dálnici A6 nedaleko Heilbronnu, vždy je uvidíte. Z dálky září dva bílé nadzvukové dopravní letouny na střeše jedné ze dvou obrovských hal, britsko-francouzský BAC/Aéro spatiale Concorde i ruský Tupolev Tu-144. Projíždějící zvědavce po dálnici sice dělí od muzea vysoká zeď, aby je pohled na exponáty nerozptyloval, ale přesto jsou obě slavná letadla dobře vidět. Po odbočení z dálnice výjezdem Sinsheim-Süd (č. 33b) při cestě z Norimberka jste u muzea za několika minut. Na první pohled zaujmou rozličná letadla, vrtulníky a rakety, rozmístěné v okolí obou hal, nemluvě o dalších strojích, odpočívajících ve venkovní expozici... Zakladatelem sbírky je německý průmyslník Eberhard Layher (1921 – 2012), který otevřel muzeum v Sinsheimu už v roce 1981, aby později přidal druhé v nedalekém Speyeru (1990), postavené na místě dávné letecké továrny Pfalz Flugzeugwerke, resp. poválečné výroby minivozů Heinkel a pak znovu letadel VFW; prostory podniku před zrodem muzea

sloužily coby vojenská ubytovna. První muzeum v Sinsheimu tvoří dvě velké haly a kino 3D IMAX; nechybějí prodejna suvenýrů a literatury, dětské koutky a restaurace. Počet sbírkových předmětů přesahuje tři tisíce, automobilů jsou více než tři stovky, motocyklů přes dvě stovky, několik desítek letadel, sedmdesát lokomotiv, vojenská technika, zemědělské a stavební stroje, průmyslové motory, hrací skříně, šicí stroje, figuríny a mnoho dalšího z poměrně odlišných oborů... Při vstupu do druhé haly zaujme sbírka monopostů F1, v níž nechybějí legendy Williams, Benetton, Arrows, Jordan nebo McLaren, ale i kuriozity jako jsou německý Zakspeed, šestikolový Tyrrell P34, či brazilský Copersucar. Německou národní hrdost vzbuzuje Jordan 191 Ford V8 v zelených barvách sponzora 7 Up, s nímž zahájil svou hvězdnou kariéru ve formuli 1 sedminásobný mistr světa Michael Schumacher. V sezoně 1991 na Velké ceně Belgie nahradil Bertranda Gachota, zadrženého pro po tyčku s londýnským taxikářem. V tréninku zajel sedmý čas, ale pro poruchu spojky ze závodu od-

Foto Helena Hyanová

3 5

Foto Tom Hyan

PO TANKY... 6 7

stoupil. Přesto jeho výkon vyvolal pozornost, která vedla ke smlouvě s týmem Benetton, v němž při prvních startech bodoval. O rok později ve Spa -Francorchamps poprvé vyhrál Grand Prix F1. Je rekordmanem formule 1, má 91 vítězství. Před třemi lety utrpěl těžká zranění při pádu na lyžích ve francouzských Alpách, 3. ledna měl osmačtyřicáté narozeniny, ale o jeho zdravotním stavu nejsou zprávy. Ví se jen, že to nevypadá vůbec dobře... Další automobilovou hvězdou muzea je raketový Blue Flame, s nímž Gary Gabelich (1940 – 1984) dosáhl absolutního světového rekordu, když 23. října 1970 jako první pokořil hranici 1000 km/h! Zajel 622,407 mph na letmou míli, tedy 1001,452 km/h; v muzeu je uvedena ještě hodnota 1014,656 km/h, údajně za letmý kilometr (630,39 mph). Podmínky FIA však splnila první jízda, zaznamenaná jako absolutní světový rekord, jenž byl překonán až o třináct let později Richardem Noblem. Kaliforňan Gabelich jihoslovanského původu byl vybrán pro řízení Blue Flame jako zkušený jezdec dragsterů a náhradní astronaut programu Apollo (NASA) za Waltera Schirru, byť k jeho nasazení v kosmu nedošlo. V kokpitu Blue Flame se ovšem nahradit nedal a na dně vyschlého solného jezera Bonneville v Utahu rekord pozemních vozidel překonal. Jeho závodnickou kariéru ukončila havárie dragsteru FC v roce 1972, ►►►

1, 2 Slavný Brutus, kombinace podvozku American La France a leteckého dvanáctiválce BMW VI o výkonu až 515 kW (700 k)...

3 Nákladní lokomotiva Krupp řady 41 (podvozek 1D1) z roku 1939 (výkon 1452 kW/1875 k; rychlost 90 km/h; hmotnost 162 tun s tendrem) 4 Slavný tank M4 A1 Sherman s hvězdicovým devítiválcem 294 kW (400 k), vyráběný s různými motory v letech 1942 – 1945 (také u Chryslera) 5 Böhmerland 600, nejdelší motocykl světa z české dílny Albina Liebische (1927 – 1939) 6 Obojživelný Amphicar s motorem Triumph 1147 cm3 a dvojicí lodních vrtulí vzadu (1961 – 1965, asi 2500 vyrobeno) 7 Společnost RABAG (Rheinische Automobilbau AG) vyráběla sportovní vozy podle licence Bugatti (na snímku čtyřválec 1455 cm3 ročníku 1924)

2/2017 THauto

► AUTO & TECHNIK MUSEUM SINSHEIM

Foto Helena Hyanová

BAC/Aérospatiale Concorde, nadzvukový dopravní letoun, který vzlétl poprvé 2. března 1969 (Tupolev Tu-144 sice už 31. prosince 1968, ale v běžném provozu neuspěl)

Foto Tom Hyan

1 Porsche 597 Jagdwagen, neúspěšná nabídka pro Bundeswehr (model 1957, boxer 1.5) 2 Plynová turbína BMW 6012 pro pohon malých vrtulníků (od 1962, výkon 74 kW/100 k) 3 Rokon 135, americký motocykl s pohonem všech kol (model 1960; vyrábějí se dodnes) 4 Raketový automobil Blue Flame, držitel absolutního rekordu FIA průměrnou rychlostí 1001,452 km/h (1970)

auto 2017/2

pracoval i na projektu vozu American Way (pro rychlost 800 mph), ale práce zastavila jeho smrtelná nehoda na motocyklu v lednu 1984. Blue Flame byl podpořen 48 sponzory z USA a Kanady, včetně American Gas Association, protože raketový motor spaloval zkapalněný zemní plyn (CNG) s peroxidem vodíku jako okysličovadlem (nádrže na 225, resp. 640 litrů). Téměř dvanáct metrů dlouhá raketa na čtyřech kolech dostala speciální úzké pneumatiky Goodyear, tah raketového motoru z měsíčního modulu Apollo byl snížen na 57,8 kN po dobu dvaceti sekund, ale přesto vypočtená rychlost činila 1450 km/h. Tisícovka však bohatě stačila na překonání Craiga Breedlova. Nakonec vzácný stroj získalo muzeum v Sinsheimu a dnes je trvalou hvězdou expozice, která občas vyjíždí na jiné výstavy (Festival rychlosti v Goodwoodu, Motor Show Essen). Rekordní vozidlo, jež také zaslouží po zornost, je replika motocyklu Indian z dvacátých let,

který Burt Munro (1899 – 1978) z Nového Zélandu opatřil aerodynamickou kapotáží a na Bonneville se v roce 1967 stal nejrychlejším pradědečkem všech dob. Jeho rekord 295,453 km/h pro třídu do 1000 cm3 nebyl překonán. V Sinsheimu najdete automobily a motocykly všech epoch, zajímavá je sbírka amerických křižníků silnic Cadillac, Ford, Plymouth, Chrysler, Chevrolet a jiných, ale i minivozů šedesátých let (Messerschmitt, Heinkel, Zündapp, Goggomobil, BMW Isetta), či klasických automobilů do třicátých let (nejen německých), anebo účelových monster pro závody a dál kové jízdy. K těm patří American La France, tvůrce požárních vozidel, který ovšem vyráběl i osobní vozy, jejichž historie asi nebude nikdy spolehlivě zachycena. Simplex z New Yorku poskytl know how na velkoobjemové motory, a tak jeden z vystavených dvoumístných American La France vyniká čtyřválcem 9,5 litru o výkonu 98 k (71 kW). Vznikl v roce

Foto Tom Hyan

5 Traktor Mercedes-Benz OE, jednoválec 4,2 l o výkonu 19 kW/26 k (vzniklo asi 150 kusů v letech 1926 – 1929) 6 Bombardovací Heinkel He 111H se dvěma motory Daimler-Benz o výkonu po 772 kW (1050 k), vyráběný po válce ve Španělsku (CASA 2.111)

5 6

7 Traktor Porsche Diesel Junior 108, jednoválec 10 kW/14 k (model 1958) 8 Obří buldozer Caterpillar D9 z roku 1956 se šestiválcem 210 kW (286 k) 9 Legendární osmiválec Cord 812 Supercharged s pohonem předních kol (1937)

Foto Helena Hyanová

1912, startoval v Great Race 1933 napříč USA a poměrně nedávno v jízdě veteránů Peking – Paříž! Další kuriozitou je jakási replika monstra z auto dromu Brooklands, nazvaná příznačně Brutus. V podvozku American La France z roku 1907 je zabudován letecký vidlicový dvanáctiválec BMW VI s tzv. přičepovanými ojnicemi, což dává rozdílné objemy válců v každé řadě. Z celkového objemu 46 920 cm3 (ø 160 x 190/199 mm) má motor trvalý výkon 426 kW (580 k)/1530 min‑1 a největší 515 kW (700 k)/1650 min‑1, sám váží 520 kg a uděluje vozidlu s třístupňovou převodovkou a řetězovým pohonem zadních kol největší rychlost přes 200 km/h (pouze jeden odvážlivec Roger Collings z Walesu to vyzkoušel na klopené zkušební dráze Bosch v Box bergu). Brutus je hvězdou příležitostných předváděcích jízd, kdy z jeho výfuků šlehají plameny... Početná je sbírka motocyklů, skútrů a tříkolek, či vojenská technika od pásových motocyklů po velké tan-

ky a bojová letadla (Heinkel He 111, Junkers Ju 87 Stuka po destrukci, Messerschmitt Bf 109). Zastřešená plocha muzea činí třicet tisíc čtverečních metrů, zmíněná dvě nadzvuková dopravní letadla doplňují venku třeba české Aero L-39 Albatros, německý Junkers Ju 52 nebo kanadský hydroplán Canadair CL-215. Posledně jmenovaný je unikátní konstrukcí dvoumotorového hornoplošníku, určenou především k hašení lesních požárů. Dokáže se naplnit náporově vodou při pohybu po vodní hladině, následně pak po vzletu vypouští hasicí kapalinu nad místy požáru. Padesát let od prvního vzletu oslaví 23. října 2017. Vedle prohlídky, která vydá nejméně na čtyři hodiny, najdete jak v Sinsheimu, tak v sesterském Technickém muzeu Speyer průběžně pořádané specializované výstavy (k posledním patřily motocykly Münch, Harley-Davidson, obojživelné vozy Amphicar a jiné). Ubytování nabízí sousedící Hotel Sinsheim, ale i řada dalších zařízení v blízkém městě a okolí. ■

AUTO &TECHNIK MUSEUM SINSHEIM e.V. Museumplatz, D-74889 Sinsheim, Německo www.sinsheim.technik-museum.de Telefon +49 (0) 7261 9299 0; fax +49 (0) 7261 9299 70 Otevřeno denně 9.00 – 18.00 h (So/Ne do 19 h) Základní vstupné 16 eur (včetně kina 3D IMAX 21 eur)

2/2017 THauto

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

► Neporazitelný Sébastien Ogier zahájil novou éru WRC Plus (silnější motory 280 kW/380 k) dalším vítězstvím v Rallye Monte Carlo! Ani po přechodu na vůz Ford Fiesta WRC nenašel přemožitele, jeho loňský kolega od Volkswagenu Jari-Matti Latvala při debutu s Toyotou Yaris WRC obsadil druhé místo. Škoda Fabia R5 vyhrála třídu WRC2 (Anders Mikkelsen před Janem Kopeckým, celkově sedmý a osmý).

► Společnost Just Racing Services Ltd. (JRSL), která provozovala Manor F1 majitele Stephana Fitzpatricka (zachránil tým od 2015), vyhlásila v lednu bankrot, když poradenská FRP Advisory nesehnala nového investora. V lednu se rozloučilo 212 zaměstnanců, firmě Manor GP Racing zbylo právo startu, ale nikoli tým. K úpadku přispěla ztráta prémie za desaté místo v Poháru konstruktérů F1, o něž Manor přišel na VC Brazílie (Sauber je překonal). ► Mistrovství světa formule 1 bude mít letos pět oficiálních testů, a to dva před sezonou v Barceloně (od 27. února a od 7. března), pak v dubnu dva dny v bahrainském Sahkiru, nově dva dny na Hungaroringu a obvyklý závěr koncem listopadu v Abu Dhabi. Sezonu zahájí Velká cena Austrálie 26. března, zřejmě jen s dvaceti vozy deseti týmů.

auto 2017/2

Foto Tatra Trucks

VOLKSWAGEN S REKORDY Volkswagen Group udržel pozici světové jedničky ve výrobě automobilů, když prodal 10,31 milionu vozů (nárůst 3,8 %), z toho 5,98 milionu osobních VW, 1,87 milionu Audi, 1,127 milionu Škoda, 480 tisíc lehkých užitkových VW atd. V České republice se v roce 2016 prodalo 52 936 vozů (mimo Škoda), z toho 32 116 osobních VW (nárůst 14,7 %). Ke konci roku bylo u nás registrováno celkem 522 278 automobilů Volkswagen, 110 460 Audi a 87 958 vozů Seat. Jejich průměrné stáří je kolem dvanácti let.

Foto Tom Hyan

► Na tradici všestranných závodníků navazuje Francouz Romain Dumas (ročník 1977), mistr světa WEC 2016 a vítěz 24 h Le Mans 2016 (Porsche) i 2010 (Audi). S prototypem Norma vyhrál Pikes Peak 2016 a 2014, pustil se i do rallye (letos dobyl třídu R GT na Rallye Monte Carlo s Porsche 911 GT3 RS) a na Peugeotu 3008 byl osmý v Dakaru 2017. Ve formuli 1 ho ale už nikdo nezaměstná jako kdysi jeho rivala Stéphane Sarrazina (Minardi 1999)!

Kopřivnická automobilka vyrobila v loňském roce 1326 automobilů, což představuje nárůst o 56 %! Poprvé od roku 2008 překročila tisíc vozů. Letošní plán činí 1700, dlouhodobě kolem 2000 ročně. Novým ředitelem Tatra Trucks je Radek Strouhal, dosavadní obchodní ředitel a člen manažerského týmu od převzetí Czechoslovak Group. Dne 1. února 2017 nahradil Martina Bednarze, který zvýšil produkci z 900 na 1300 vozidel ročně. K novým úkolům patří optimalizace nákladů, zvýšení produktivity a volba klíčových investic.

VW AMAROK CANYON

RENAULT TAKÉ ROSTE

NOVÝ RENAULT SCENIC

LAND ROVER DISCOVERY V. Před sedmadvaceti lety byl uveden první Discovery, nyní přichází zcela nová pátá generace, představená na Pařížském autosalonu 2016 a v lednu u nás na Pražském hradě. Vzniklo 1,2 milionu vozů čtyř generací. Novinka je až o 480 kg lehčí (85 % konstrukce tvoří hliník); dodávají se čtyřválce 2.0D Ingenium/132 a 176 kW, anebo šestiválce 3.0D/190 kW a zážehový 3.0i/250 kW. Ceny na českém trhu od 1,396 milionu Kč.

Celosvětový odbyt Groupe Renault dosáhl v loňském roce 3 182 625 vozů (nárůst 4,6 %), tedy poprvé překonal tři miliony. Podíl na výsledku má i původně jen rumunská Dacia se 584 tisíci vozy, korejský Samsung se vrátil se 111 tisíci vozů, odbyt typů značky Renault tvořil téměř 2,5 milionu. V Evropě drží Renault/Dacia druhou pozici za Volkswagenem, ale před Fordem. V roce 2017 se znovu představí Alpine jako samostatná značka Groupe Renault. LAND ROVER DISCOVERY

Foto Land Rover

► V Dakaru 2017 startovaly i nákladní vozy, vládl ruský Kamaz (vítězové Nikolajev/Jakovlev/ Rybakov před Sotnikov/Achmadějev/ Leonov). Jely i vozy nesoucí značku Tatra, dva Phoenixy s motory Gyrtech (Caterpillar C13 upravený českou Buggyrou) skončily na sedmém (Aleš Loprais/Jan Tománek/Jiří Štross) a patnáctém místě (Martin Kolomý/René + David Kilian). Martin Macík byl při třetím startu desátý (LIAZ-Gyrtech).

TATRA 158 PHOENIX EU6

Foto Tom Hyan

► Pouštní maraton Dakar, který se už dávno nejezdí v Africe, ale v Jižní Americe, zaznamenal v ročníku 2017 nadvládu vozů Peugeot 3008 DKR, které obsadily první tři místa (Peterhansel, Loeb, Despres) a osmé místo (Romain Dumas, vítěz 24 h Le Mans 2016). Nejlepším českým účastníkem se stal opět Martin Prokop, jedenáctý v cíli s pikapem Ford F-150 Raptor, o sedmé místo jej připravila penalizace za neprojetí kontroly.

TATRA ZVYŠUJE VÝROBU

FORD-COSWORTH DFV