TH Auto 02 2025 (unor)

MAZDA CX-80

PŘEDSTAVUJEME

■ BRUSELSKÝ AUTOSALON ■ se vrátil po loňské přestávce a je novou cestou ke klasickým výstavám

■ KIA PICANTO ■ malé automobily z trhu mizí a přestávají se vyrábět, Picanto je však k mání

■ AUDI Q8 ■

je vlastně sportovní verzí druhé generace Q7, nyní po faceliftu a modernizaci

Zážehový osmiválec do V/90°

5130 cm3 (ø 98,55 x 84,07 mm)

Litinový blok a hlavy válců

Polyspheric OHV 2V (centrální hřídel)

Karburátor Carter AFB 3131 S Four Barrell

Kompresní poměr 9,0:1

Výkon 184 kW (250 k)/4400 min‑1

Točivý moment

461 N.m/2800 min‑1

Údaje platí pro Bristol 407 5.2 (1961)

▲ Se samočinnou převodovkou Chrysler Torqueflite (3+Z)

Australský Chrysler Plainsman 1960 s výkonem 162 kW (220 k)

SLAVNÉ MOTORY

CHRYSLER 313 V8 (1961)

Součást vývoje motorů Chrysler V8 z Detroitu, ovšem s tzv. polysférickým (nikoli hemisférickým) spalovacím prostorem, výrobně jednodušším a levnějším (od 1955 Poly Engine, od 1956 coby

A Engine 276 až 325 CI). Verze 313 CI (5130 cm3) se vyráběla v letech 1957 až 1967 především pro Kanadu a exportní trhy. Výrobce Chrysler of Canada dodával tyto motory pro britské sportovní vozy Bristol 407 a 408 (1961 – 1965). K dalším aplikacím patřily kanadské Plymouth a Dodge (např. Custom Royal), či australské Chrysler Royal a Plainsman.

Bristol 407 5.2 (1961)

náš nový rok začal skvěle, vrátily se autosalony a možná ze zámoří vane závan zdravého rozumu. Sdělení, že existují pouze dvě pohlaví (tedy ta, schopná reprodukce), mezinárodní smlouva o změně klimatu je nesmysl (příroda si stejně udělá, co uzná za vhodné) a právo na to, že si za své peníze můžete koupit automobil, jaký chcete, by se dříve zdála samozřejmostí, jenže v tzv. moderní době fanatických ochránců všech práv a práv všech to tak není a pro mnohé zaslepené jedince je to nutné zdůraznit. Tvůrci spalovacích motorů udělali za posledních dvacet let mnohem více než kapitáni jiných průmyslových oborů, neboť se jim podařilo snížit emise na desetinu. Fanatickým přívržencům elektromobility to však nestačí, prosazují zákazy, ale jako obvykle nenavrhují řešení, nedokáží se na věci podívat komplexním pohledem, hlásají populistická hesla, která našinci připomínají dobu vlády komunistů, kteří mu vlastně (nejen v mém případě) ukradli polovinu života. Vznětové motory, jež mají z principu nižší spotřebu paliva, byly u mnoha automobilek vymýceny, ale není to tak dávno, kdy byly prosazovány i do každého malého vozu, než vznikl hon na čarodějnice...

Bruselský autosalon byl skvělý, zaznamenal 307 363 návštěvníků a stovky novinářů, ale z České republiky jen tři. Naši profíci jsou totiž nad věcí, porovnání vozů side-by-side in natura je příliš nebere, opsat zprávy z internetu je přece rychlejší. Kouzlo okamžiku, či setkání s lidmi stejných zájmů, jsou však devizy, které pro nás platí. Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví, co nejméně zbytečných restrikcí a radost z jízdy!

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2025 v ČR

Člen mezinárodní jury

MOTOR + POHONNÁ

JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury

VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2025 v ČR

DESÁTÝ ROČNÍK číslo 2 (106), únor 2025 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net

art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com

adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2025 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

► Za volanty nových vozů Mercedes-Benz G-Klasse, BMW X3 nové generace, Audi A5 Limousine, Hyundai Santa Fe, Škoda Octavia, Dacia Duster, Porsche Cayenne a Macan, Volkswagen Golf a Passat, Lexus LBX a dalších ► Delage D12 a 120 let francouzské značky ► Legendy závodních okruhů ► MTX 1-01 ► Packard V12 – inspirace pro Enzo Ferrariho

Grande Panda má být znovuzrozením Fiatu, ale už na francouzské platformě Stellantis

RENESANCE?

Bruselský autosalon se vrátil po loňské přestávce od znovuzrození 2023, je novou cestou

ke klasickým výstavám, na jaké jsme byli zvyklí...

VBruselu jsme navštívili autosalon podruhé, protože jsme v lednu jezdili do amerického Detroitu a v březnu do švýcarské Ženevy. To se však změnilo, Ženeva definitivně skončila (žádné salony GIMS v arabských emirátech ji nemohou nahradit) a Detroit se teprve letos vrátil k lednovému termínu. Vzhledem k tomu, že na belgickém trhu působí většina světových automobilových značek (a Belgie už žádnou vlastní nemá) je velká šance Bruselu vystřídat Ženevu také v mezinárodním významu. Mýlí se ti, kteří považují Bruselský autosalon

TOM HYAN a ROBERT HYAN, Brusel (B)

1 Světovou premiéru slavil

DS Automobiles No.8 (na platformě STLA Medium)

2 Alfa Romeo Junior dostala novou verzi s pohonem všech kol

za nějakého nováčka, první byl uspořádán už v roce 1902 a letošní se stal 101. ročníkem! A proč se nekonal loni? To je jednoduché, když domácí importérská společnost D’Ieteren odvolala účast, snížil se počet značek natolik, že pořadatelé raději nic nepořádali... Velkou prestiž Bruselskému autosalonu přineslo už podruhé vyhlášení evropského Vozu roku přímo v jedné z výstavních hal o tiskovém dnu v pátek 10. ledna, což značí, že je vítěz zveřejněn znovu počátkem roku, jak bylo dříve zvykem. V letošním 101. ročníku v termínu 10. až 19. ledna pod novou hlavičkou Salon Brussels Motor

Foto

Robert Hyan

Bugatti Bolide Type 35 Homage (pocta 100. výročí Bugatti 35)

Show (Cars, Vans & Leisure Vehicles) bylo přihlášeno rekordních 63 značek, byť některé jen prostřednictvím importérů, i když třeba místní společnost D’Ieteren je větší než mnohé automobilky. D’Ieteren, S.A., založená v roce 1805, byla výrobcem kočárů a karoserií, montážním závodem Volkswagenu a Studebakeru a dnes je vedle jiných aktivit dovozcem a distributorem automobilů značek Volkswagen, Audi, Škoda, Cupra, Seat, Bugatti, Bentley, Lamborghini, Porsche, Rimac a Volkswagen Nutzfahrzeuge. Ze značek, významných v Evropě, chyběly nově Nissan (2023 měl velký stánek), Mitsubishi a tradičně Volvo Cars (už před lety vyhlásila bojkot mezinárodních i národních autosalonů), pokud nepočítáme Ferrari, Maserati a Rolls­Royce. Přestože světových premiér bylo jen sedm (Alfa Romeo Junior Ibrida Q4 a Veloce Q4, Škoda Enyaq a Enyaq Coupé po faceliftu, DS Automobiles No.8, Microlino Spider a Toyota Urban Cruiser), tak autosalon přinesl možnost vidět i dříve představená vozidla, neboť když

3 Škoda Enyaq Coupé po faceliftu (Modern Solid Design)

4 Mazda 6e, elektrický nástupce od čínského Changanu

5 Lancia Ypsilon Rally4 HF, kterou už testuje mistr světa Miki Biasion

6 Abarth 600e Scorpionissima na oslavu 75. výročí značky

7 Renault 5 E-Tech Electric, Car of the Year 2025

8 Renault 4 E-Tech Electric, další oslava slavného předchůdce

jiné automobilové výstavy vymírají, tak jsme si v Bruselu mnohé vozy prohlédli poprvé. Vstupní patio patřilo skupině Mercedes­Benz, v přilehlé hale No.9 vystavovaly jen Tesla a Lotus, všechny ostatní značky byly soustředěny do čtveřice paralelních hal No.5, 6, 7 a 11. V první hale No.5 stejně jako předloni vládly Groupe Renault a mezinárodní Stellantis, pouze překvapivě velkou plochu Maserati nyní zaujala Kia; prostřední haly No.6 a 7 hostily pestrou směsici výrobců automobilů, ale hala No.11 patřila značkám, jaké dováží a distribuuje domácí D’Ieteren (od Škody po Rimac). Groupe Renault přivezla prakticky totéž, co jsme zhlédli loni v Paříži (jen Twingo E­Tech už dostal interiér); Stellantis připravil stánky devíti značek (tedy včetně čínského Leapmotoru). Poprvé jsme viděli Fiat Grande Panda (premiéru měl 11. července na oslavách 125 let Fiatu v Turíně), uvedený coby elektromobil, ale také Hybrid 1.2/74 kW (100 k) eDCT 48 V. Současná Panda pokračuje jako Pandina Hybrid, hvězdou stánku

Foto

Tom Hyan

Foto

Robert Hyan

byl také akční model 500e Giorgio Armani, zatímco rozpačitě působí Fiat Topolino s délkou jen 2,53 metru (značková varianta Citroënu Ami). Abarth, nyní už jen elektrický, oslavuje 75 let existence typem 600e Scorpionissima (206 kW, 0 – 100 km/h za 5,85 s, max. 200 km/h a WLTP 334 km), jenž vznikne v limitované sérii 1949 kusů (rok 1949 je počátkem značky). Menší Abarth 500e má výkon 114 kW (155 k) a generátor zvuku, který simuluje chybějící spalovací motor! Fiat Professional (vystaveno i Ducato) zjevně předjímá sloučení značek, když lehké užitkové automobily sdružuje v expozici Stellantis Pro One. Světovou premiéru měl DS Automobiles No.8, vlajková loď francouzské značky, která vynechala Pařížský autosalon 2024, první typ výhradně s elektrickým pohonem (dvou nebo čtyř kol, 169/180/257 kW, WLTP 750 km), jenž snad v roce 2026 dostane i hybridní verzi. Přítomen byl šéfdesigner Thierry Metroz; představil i další modely 2025, a to DS 3 E­Tense (elektromotor 115 kW, aku 54 kWh, WLTP 404 km), DS 4 Hybrid se známým tříválcem 1.2/100 kW (136 k) a vrcholný DS 7 Plug­In Hybrid 225 v limitované Edition France (elektrický dojezd 65/80 km). Bohužel studie SM Tribute, představená v září 2024 jako oslava Citroënu SM, se na autosalonu neobjevila. Nový No.8 (projet D85) vychází z konceptu DS Aero Sport Lounge, pro budoucí vozy si DS Automobiles zajistila označení No.1 až No.9 (další bude elektrická DS No.3). Stellantis má k dispozici čtyři elektrické platformy STLA (Small, Medium, Large a Frame s dojezdem 500/700/800/800 km).

1 Hyundai Inster, malý městský elektromobil z Koreje

2 Hyundai Ioniq 9, vrchol elektrické nabídky této značky

3 Nová generace Actyon od KGM, nástupce značky SsangYong

4 Ford Puma Gen-E, elektrická verze kompaktního crossoveru

5 SsangYong Torres EVX, elektrické provedení velkého SUV

Ze stejné stáje jsou i další novinky Stellantisu; když platformy a poháněcí soustavy byly sjednoceny i pro značky, jejichž spojení bylo donedávna nemyslitelné. Platí to o modelu Alfa Romeo Junior Ibrida Q4 s pohonem všech kol, který má tříválec 1.2 Turbo a po jednom elektromotoru po 21 kW na každé nápravě, zadní náprava je v tomto případě víceprvková MultiLink. Nejsilnější Junior 280 Veloce prozrazuje výkon elektromotoru 206 kW (280 k), přenos na kola usnadňuje diferenciál Torsen čtvrté generace. Jsou to první vozy Alfa Romeo s visačkou Made in Poland, vyrábějí se v Tychách společně s Fiaty 600 a Jeepy Avenger (nová hybridní verze 4xe v limitované sérii 4806 kusů The North Face Edition, odrážející výšku hory Mont Blanc). Dalšími klony na platformě PSA CMP/e­CMP je nová generace Lancia Ypsilon se shodným výkonem BEV 115 kW, či Hybrid 1.2/74 kW eDCT 48 V a designovými prvky ve stylu studie Lancia Pu + Ra HPE Concept, navržená ovšem i v soutěžní verzi Ypsilon Rally4 HF 156 kW (na stánku byl přítomen slavný Miki Biasion, mistr světa 1988 a 1989 s vozy Lancia Delta Integrale).

Podobnou nabídkou Stellantisu je nový Citroën C3 čtvrté generace (CC21), rovněž v elektrické verzi ë­C3, a jako SUV C3 Aircross (CC24), všechny ze slovenské výroby v Trnavě a se shodnými pohonnými jednotkami. Citroën uvedl také obytný Holidays na základě Spacetoureru. Peugeot proti Paříži 2024 nepředvedl nic nového. Vlastní identitu si dočasně zachovají Alfa Romeo Giulia, Stelvio a Tonale, ještě na italských platformách FCA, a spolu s Juniorem dostaly novou speciální edici

Foto Tom

Hyan

Foto

Robert Hyan

Intensa. Supersport Alfa Romeo 33 Stradale nedávno převzal první ze 33 vyvolených klientů, jaký je však podíl objednaných klasických a elektrických verzí jsme se nedozvěděli, ale exemplář vystavený v Bruselu měl koncovky výfukového potrubí. Opel je nyní zcela spřízněn s dalšími značkami Stellantisu. Uvedl nové generace Grandland a Frontera společně s faceliftem Mokky; je první německou značkou s elektrickou verzí BEV každého svého modelu (Electric All In). Značnou investicí 1,5 miliardy eur se už v říjnu 2023 stal Stellantis strategickým partnerem čínské společnosti Leapmotor, z níž odstoupivší Carlos Tavares udělal patnáctou značku skupiny! V Evropě nabízí typy T03 (minivůz segmentu A s cenou od 18 900 eur) a C10 (D­SUV), má 400 prodejních míst na 13 trzích a v Bruselu představila verzi C10 REEV (Range Extender EV) se zážehovým motorem/generátorem 1,5 litru/70 kW pro celkový dojezd přes 950 km. Elektromotor má 158 kW a 320 N.m, dobíjení AC/DC (až 65 kW) je zachováno. Ve společném podniku Leapmotor International má Stellantis rozhodujících 51 %, čínský startup zbývají­

6 Opel Frontera Electric, návrat slavného jména, ovšem v jiném segmentu

7 Hyundai Intium Concept jako druhá generace vodíkového typu Nexo (FCEV)

8 Smart #3, druhá verze obrozené značky coby crossover SUV Coupé

9 Jeep Avenger 4xe, hybridní verze s pohonem všech kol

10 Suzuki eVitara, evropský vstup japonské značky do světa elektromobilů

cích 49 % pod vedením Jiangminga Zhu (založil Leapmotor v roce 2015, výroba vozů od 2019 ve Junhua Plant a prodej 144 tisíc v roce 2023). Stellantis těží z komplexního vývoje Leapmotor Full­Stack In­House Development 60 % celého vozu jedním subjektem včetně software a hardware, kde mají Cell­to­Chassis Technology v platformě LEAP 3.0 s centralizovanou elektronickou a elektrickou architekturou Four­Leaf Clover. Tiskové konference vybraných značek v Bruselu zahájil brzy ráno Ford, kde šéfdesigner Amko Leenarts představil elektrickou verzi Puma Gen­E (EM 123 kW, aku 43 kWh, WLTP do 376 km) z rumunské produkce. Další elektrifikované modely Capri a Explorer doplnil atraktivní E­Transit Custom MS­RT, klasiku reprezentoval především Mustang Dark Horse a také Focus, jehož výroba stejně jako celá továrna v Saarlouisu skončí v listopadu. Kromě oficiálního stánku byla k vidění také Ford F­150 Area s americkým ikonickým pick­upem a jeho sourozencem Raptor třetí generace, a to v těsném sousedství konkurence RAM. Nová Mazda 6e je sice krásná, ale nikoli japonská (jde o klon čínského

Foto

Tom Hyan

Foto

Robert Hyan

sedanu Changan Deepal SL03, resp. SL07) a bohužel pro Evropu pouze elektrická (190 kW, WLTP až 552 km). Představila se coby čínská Mazda EZ­6 na autosalonu v Šanghaji 2024, má značné rozměry 4921 x 1890 x 1485 mm a mimo Evropu také variantu Plug­In Hybrid 1.5 Turbo. Deepal je od roku 2023 nová elektrická značka společnosti Changan Automobile, která kromě vlastních vozů vyrábí ve společných podnicích Changan Mazda (mimo jiné EZ­6 a 6e) a Changan Ford (mimo jiné Ford Mondeo/Taurus nové generace od 2022, který se neprodává ani v Evropě, ani v USA). Kuriozitou je přejmenování SsangYongu na KGM po převzetí jihokorejským konsorciem KG Group, u nás zatím zůstává SsangYong by KGM, zatímco jinde je to od března 2023 značka KGM podle původního výkladu Korean Genuine Mobility, nyní podobně jako v případě čínského BYD (Beyond Your Dreams) změněného na prapodivné heslo Korean Genius in Motion! Řadu známých SUV Korando, Tivoli a Rexton doplnily nové Torres (včetně elektrické verze EVX) a další generace Actyon. Hyundai vystavoval především nový Ioniq 9 (spřízněn

1 Mercedes-Maybach SL 680, roadster poprvé v extrémně luxusní verzi od Maybachu

2 BMW 216 Gran Coupé M Sport druhé generace (F74)

3 Mercedes-Benz CLA Prototype v originální kamufláži z jízdních zkoušek

4 Hybridní BMW M5 nové generace (G90)

5 Čínský Leapmotor C10 REEV přičiněním Stellantisu míří na evropský trh

s Kia EV9), malý Inster (BEV) a vodíkový koncept Intium (nástupce Nexo FCEV); na stánku Kia zářily především EV3, lehký užitkový PV5 a malé Picanto po faceliftu. Kromě toho u Hyundai Motorsport zapózoval úřadující mistr světa Thierry Neuville se soutěžním vozem Hyundai i20 N Rally1. Z indické produkce pochází zcela nová elektrická Suzuki eVitara (také 4x4), dvojče nové Toyoty Urban Cruiser, zatímco klasická Vitara z maďarské výroby prošla faceliftem. A protože je jistě málo vozů SUV, tak se dočkala i legendární Corolla, pro tuto kategorii označená Corolla Cross.

Bruselský autosalon byl pro nás prvním seznámením s faceliftem Enyaqu a Enyaqu Coupé, mladoboleslavské elektromobily sledují designový směr Modern Solid, a tak přišly o tradiční loga stejně jako Elroq (zůstala jen na středech kol). Obě verze se nyní dodávají coby Enyaq 60, 85 a 85x s prodlouženým dojezdem až 442/589/550 km (tato vyšší hodnota WLTP platí pro Coupé), akumulátorem 63/82/82 kWh a výkonem elektropohonu 150/210/210 kW. Vozy Škoda byly v hale 11 (dovozce D’Ieteren) společně s dalšími koncernovými

Foto

Foto

značkami, z nichž zejména Volkswagen, Seat/Cupra, Audi a Porsche představily téměř kompletní sortiment. V sekci D’Ieteren Luxury Performance jsme si prohlédli mimo jiné Bugatti Bolide z limitované série čtyřiceti vozů, posledních s motory W16, a to v evolučním stupni s výkonem 1176 kW (1600 k). Nechyběl ani elektrický Rimac Nevera R, který se sníženou hmotností, akumulátory 108 kWh a větším výkonem 1550 kW (2107 k) zrychlí na 300 km/h za 8,66 sekundy! Zajímavým exponátem byl nový Mercedes­Benz CLA v kamufláži z testovacích jízd (premiéra bude v březnu), ale také luxusní roadster Mercedes­Maybach SL 680 a samozřejmě plně elektrická verze G­Klasse. Značku Smart chtěl sice Mercedes­Benz zrušit, ale nakonec ji zachoval v partnerství s Geely Holding. Nové elektrické modely Smart #1 (první SUV značky), #3 a nejnovější #5 však mají pramálo společného s původní myšlenkou městského vozu, proti Smartu ForTwo totiž dostaly až trojnásobnou hmotnost! Jsou to také první Smarty z čínské produkce na platformě Geely SEA2, resp. PSA2+, tedy spřízněné např. s Volvo EX30,

6 Toyota Urban Cruiser, návrat v elektrickém provedení

7 Toyota Corolla Cross, první SUV v řadě Corolla 8 Čínský elektromobil Omoda 5 EV Premium míří i na český trh

9 Po Ženevě 2024 vystavoval americký Lucid znovu v Evropě

10 Hongqi E-HS9, elektrický vůz kategorie SUV s výkonem 405 kW (551 k)

Lynk&Co 02 a Zeekr X. Na stánku BMW Group zářily především nové M5 (G90), X3 (G45), řada 1 (F70) a spřízněná 2 Gran Coupé druhé generace (F74). Belgický importér Hedin Automotive představil Chevrolet Corvette E­Ray (první hybridní) společně s čínskými Hongqi a terénním vozem Ineos Grenadier. Samozřejmě nechyběly čínské značky, jejichž zastoupení se rozlézají po celé Evropě (včetně České republiky), v čemž jim pomáhá nekritická podpora elektromobility a zadušení evropského automobilového průmyslu nesmyslnými restrikcemi EU. Podivná čínská spojení však lze jen těžko rozšifrovat, například OneAutomotive z belgického Geelu měla nyní větší stánek s automobily importovaných čínských značek podivné kvality BAIC, DFSK, Forthing, Livan a SWM. Jsou však i jiní s vyspělejšími vozy, které se nepodbízejí nízkými cenami, ale pokud se jim nepodaří přilákat zájem na svoje automobily, tak alespoň baví návštěvníky kousky robotických psů, či maketami létajících automobilů ve stylu velkých dronů. K dalším zajímavostem z Bruselu se příležitostně vrátíme. ■

Foto

Tom Hyan

Foto

Robert

Hyan

Hned po vítězství byly vozy Renault 5 E-Tech a Alpine A290 označeny logem COTY (Car of the Year) 2025

R5 JEDNIČKOU

Vítězem je Renault 5 E-Tech, rozhodlo šedesát porotců soutěže

Car of the Year, která reprezentuje 23 států...

TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015, Brusel (B)

1 Fabrice Cambolive (CEO Renault) převzal prestižní cenu COTY 2025

2 S výjimkou let covidových restrikcí jsme se vždy udělení ceny Car of the Year osobně zúčastnili

3 Søren Rassmusen, prezident jury, předával cenu v Bruselu už podruhé

Iniciátorem soutěže Car of the Year byl v roce 1963 nizozemský časopis Autovisie, k němuž se během let připojilo dalších šest renomovaných periodik, z nichž některé vydržely dodnes, jiné byly nahrazeny dalšími a několik jich přibylo. Tak vznikla celoevropská anketa, jejíž význam a prestiž postupem času vzrostly. Zpočátku tvořilo porotu 20 členů a letos je to už 60 aktivních novinářů, z toho pět žen (oba Rusové mají pozastavenou činnost), a to z třiadvaceti evropských zemí (přibylo znovu Rumunsko, zatímco vedení COTY nadále ignoruje Slovensko), mezi nimiž od roku 1991 nechybí zástupce České republiky, resp. Československa (zahájil Ing. Milan Jozíf). Prvním Vozem roku 1963 byl britský Rover 2000, který dodnes neztratil nic ze své nadča­

sové elegance, nyní se však uvádí jako Vůz roku 1964, protože během let došlo z obchodních důvodů k logické změně, takže se vítěz pyšní letopočtem následujícího roku, kdy zářil na vrcholu slávy. Principy přijetí nominace nového vozu jsou jednoduché. Především musí jít o skutečně nový typ, s novou karoserií, či zcela odlišnými podvozkovými skupinami včetně pohonné jednotky, případně musí mít základní strukturu karoserie nebo podvozkových skupin (resp. obě) nově navrženu tak, že prokazatelně změní jeho charakter, určení nebo zařazení na trhu. Změna karoserie nebo pohonné jednotky dříve sama neznačila nový typ, pokud se charakter a určení vozu nezměnilo, což v novodobé historii už tak zcela neplatí, kdy se výrobci po dáv­

Foto

Robert Hyan

Foto Tom Hyan

ném britském vzoru badge engineering zaměřili na stavbu téměř identických vozů, odlišených jen novými povrchovými panely karoserie na shodné platformě. Jenže zcela nových automobilů rychle ubývá, a tak asi není jiné cesty. Od roku 2002 byl počet finalistů upraven na sedm. Nejdůležitějšími měřítky volby jsou technická vyspělost, design, pohodlí, bezpečnost, hospodárnost, ovladatelnost, jízdní vlastnosti, výkony, funkčnost, ekologie, požitek z jízdy a prodejní cena, přičemž důraz se klade na value for money, tedy užitnou hodnotu ve vztahu k ceně, a také na technické inovace. Jednotlivé typy se posuzují s ohledem na postavení v příslušných třídách, kategoriích a segmentech. Velké země mají až šest porotců, Česká republika jednoho, ale Rakušané, kteří vlastně jen montují automobily pro jiné, se opět dočkali rozšíření ze dvou na tři porotce! Těžko pochopitelnou je inaugurace lucemburského porotce, zatímco Slovensko nadále nemá žádného (přesto, že jsme na tom už dávno pracovali). Navzdory tomu, že loni byl evropským Vozem roku produkt Renaultu (elektrický Scénic), neváhala většina porotců znovu ocenit největším počtem bodů další elektrický Renault, tentokrát nový R5 E­Tech, jehož přínosem je sestoupení do nižšího a dostupnějšího segmentu, líbivá karoserie evokující originální a oblíbený R5, ale také sportovní verze Alpine A290. Nebylo to však jednoduché, protože mnozí porotci mají svůj odlišný názor, často podpořený národní hrdostí, takže nový rumunský člen Florin Micu upřednostnil Dacii Duster, Silvia Baruffaldi volila Alfu Romeo, pro českého a slovinského porotce je nej­

1. Renault 5 E-Tech (Alpine A290)

353 bodů

2. Kia EV3 291 bodů

3. Citroën C3/ëC3 215 bodů

4. Hyundai Inster 172 bodů

5. Dacia Duster 168 bodů

6. Cupra Terramar 165 bodů

7. Alfa Romeo Junior 136 bodů

lepší Cupra Terramar, pro Fina a Irčana naopak malý Hyundai Inster a tak dále. Každý ze zvolených finalistů se dočkal u některého z porotců prvního místa v individuální volbě, výsledek je ovšem součtem bodů od šedesáti porotců.

Všechny finálové vozy využívají určitého stupně elektrifikace od Mild Hybridu (Dacia Duster) přes Plug­In Hybrid (Cupra Terramar) až po bateriový elektromobil (vítězný Renault, Kia EV3 a Hyundai Inster), přičemž Citroën C3 stejně jako Alfa Romeo Junior nabízejí alternativně ICE i čistě elektrickou verzi BEV.

Renault je pouze druhou značkou v historii, která získala dva tituly v řadě za sebou. Dříve to dokázal pouze Fiat, když titul Car of the Year v roce 1995 dobyl Fiat Punto a o rok později dvojčata Bravo/ Brava. Nikomu jinému se to až do letošní volby nepodařilo, kdy Renault 5 E­Tech následoval elektrický Scénic, Vůz roku 2024. Prestižní cenu v Bruselu společně převzali Fabrice Cambolive, CEO Renault, a Philippe Krief, CEO Alpine. Podruhé se vyhlašovalo na Bruselském autosalonu, a to v pátek 10. ledna, což také znamená návrat starých pořádků, lépe totiž oznámit vítěze zkraje roku, než čekat až do března, jako bylo zvykem při vyhlašování v Ženevě (byl jsem proti této alternativě, stejně jako tehdejší prezident COTY Hakan Matson). Porotci také znovu prověřili finalisty na belgickém okruhu Mettet (dříve jsme jezdili na polygonu CERAM v Mortefontaine u Paříže), a to těsně před prvním tiskovým dnem Bruselského autosalonu. A právě tam se Renault 5 stal evropskou Jedničkou! ■

4, 5 O první cenu se rovným dílem podělila dvojčata R5 E-Tech a A290, obě v nabídce pouze v elektrické verzi (BEV)

6 Konečné výsledky hlasování podle státní příslušnosti porotců

7 Alpine A290 je shodný elektromobil, ovšem ve sportovní verzi s vyšším výkonem

► CAR OF THE YEAR 2025

Porota Car of the Year 2025 z nominací zvolila sedm finalistů (vyznačeny tučně): Alfa Romeo Junior; Audi A5 a A6/ Q6 e-tron; BMW řady 1, X2/iX2 a X3; BYD Seal U; Citroën C3/ë-C3 a C3 Aircross; Cupra Terramar a Tavascan; Dacia Duster; Fiat Grande Panda; Ford Capri, Explorer a Tourneo Courier; Hyundai Inster a Santa Fe; KGM (SsangYong) Torres; Kia EV3; Lancia Ypsilon; Lexus LBX; Lotus Emeya; Maserati GranTurismo a Grecale; Mazda CX-80; MG-3 a Cyberster; Mini Aceman, Cooper SE a Countryman; Nio EL8; Opel Frontera a Grandland; Polestar 3 a 4; Porsche Macan; Renault 5 E-Tech/Alpine A290, Rafale a Symbioz; Škoda Kodiaq a Superb; Smart #3; Suzuki Swift; Toyota Land Cruiser; VW Passat a Tiguan; Volvo EX90 a Xpeng G6.

Foto Robert Hyan

Foto

Tom Hyan

PO 110 LETECH...

Maserati

sice

oslavil 110 let od založení, ale první automobil nesoucí slavné jméno vyjel až o dvanáct let později...

Krásnou výstavu ke 110. výročí Maserati můžete vidět v bruselském muzeu Autoworld, a to až do 23. února 2025. Bratři Maserati se ale věnovali motorismu už před rokem 1914; ze sedmi synů strojvůdce Rodolfa Maseratiho a Caroliny Losiové se do automobilové firmy zapojili jen čtyři. Prvorozený Carlo (1881 – 1910) už v roce 1898 sestrojil pomocný jednoválec pro jízdní kolo, nazvaný Carcano 2¾ HP podle sponzora markýze Michela Carcana, pro jehož značku pak závodil na motocyklu, a v letech 1901 – 1902 sestrojil první vlastní automobil (také jednoválec). Vážně však onemocněl, zemřel v devětadvaceti a otevření mechanické dílny S.A. Officine Alfieri Maserati dne 14. prosince 1914 se nedožil. Carlo ovšem přesvědčil představenstvo automobilky Isotta­Fraschini, aby zaměstnalo mladšího bratra Alfieriho (1887 – 1932), kam ho následovali také sourozenci Bindo a Ettore. Od roku 1912 vedl Alfieri zastoupení Isotta­Fraschini

TOM HYAN

1 Maserati Ghibli, osmiválcová legenda (včetně Spyderu vzniklo 1280 exemplářů v letech 1967 – 1972)

2 Maserati Mistral (design Frua/Vignale) model 1968 s řadovým šestiválcem 3,7 nebo 4,0 litru a největší rychlostí přes 230 km/h

3 Maserati Mexico (Carrozzeria Vignale) model 1967 s vidlicovým osmiválcem 4,2 nebo 4,7 litru a největší rychlostí 250 km/h

v Boloni (Bologna), spolu s bratry Ettorem a Ernestem ladil rovněž závodní motory. O dva roky později se rozhodl. S Ettorem, Ernestem a pěti mechaniky založil dílny na Via de Pepoli v Boloni. Bohužel oba starší, Alfieri a Ettore, museli do války, Ernesto směl řídit obchod. Po válce se přestěhovali na předměstí do Ponte Vecchio, ještě tvořili závodní vozy pro sebe (Alfieri vyhrál mnoho závodů) i pro jiné (turínská automobilka Diatto), takže vlastní konstrukce byla logickým vyvrcholením. Závodní Maserati Tipo 26 (podle roku 1926) se stal prvním typem, následovalo několik modifikací, vždy však s řadovým osmiválcem a ventilovým rozvodem DOHC! Při debutu na Targa Florio vyhrál Alfieri Maserati svou třídu a byl celkově devátý, jeho osmiválec 1493 cm3 dával výkon 88 kW (120 k)/5300 min­1 a dosahoval největší rychlosti 200 km/h! Motory různých variant 26B (dvoulitr) až 26M (dvaapůllitr) s kompresorem typu Roots postupně sílily, objevily se však i menší verze pro nižší třídy, například osmi­

Maserati Khamsin (Carrozzeria Bertone) model 1974 s vidlicovým osmiválcem 4,9 litru a největší rychlostí 275 km/h

Maserati Kyalami (design Frua) model 1982 s vidlicovým osmiválcem 4,2 litru a největší rychlostí 235 km/h

4 Maserati Sebring (design Michelotti/Vignale) model 1967

s řadovým šestiválcem 3,5 litru a největší rychlostí 235 km/h

5 Maserati Ghibli Coupé (design Giugiaro/Ghia) model 1967 s osmiválcem 4,7 litru a největší rychlostí 265 km/h

6 Maserati Indy 4200 America (Carrozzeria Vignale) model 1971, osmiválec na oslavu vítězství 500 Indy 1939 – 1940

7 Maserati Mistral Spyder, oblíbený automobil herců Petera Sellerse, Uga Tognazziho nebo Alberta Sordiho (1963 – 1969)

válec 26C (Tipo 8C 1100) s objemem pouhých 1078 cm3 (ø 51 x 66 mm), ale výkonem až 77 kW (105 k)/6500 min­1 a rychlostí 185 km/h (v roce 1930)! Kuriozitou zůstává, že Maserati vyráběl až do čtyřicátých let pouze závodní vozy, z nichž některé byly upravovány pro silniční provoz. Ve srovnání s dnešní dobou jsou předválečné výkony Maserati neuvěřitelné. Alfieri postavil čtyřlitrový šestnáctiválec Tipo V4, v roce 1929 s ním zajel kolo na Monze průměrem 182,820 km/h a v Cremoně dosáhl rychlostního rekordu 246,069 km/h na deset kilometrů! Ještě v roce 1932 patřilo nejrychlejší kolo Luigimu Fagiolimu na Monze průměrem 180,541 km/h, na berlínském Avusu pak jel René Dreyfus dokonce 220 km/h! Objem válců 3961 cm3 se zvětšil v typu V5 na 4906 cm3, výkon se dvěma kompresory Roots vzrostl až na 265 kW (360 k)/5200 min­1! Jeden z vozů V4 pak dostal dvoumístnou karoserii Zagato pro silniční provoz! Ve třicátých letech vyrobil Maserati mnoho ►►►

Foto

Tom

Hyan

různých závodních automobilů, které sbíraly úspěchy na všech tratích světa až do té doby, než malá firma nemohla v Grand Prix konkurovat německým gigantům Mercedes­Benz a Auto Union se státní podporou. Husarským kouskem bylo vítězství Wilbura Shawa (osmiválec 8 CTF jako Boyle Special) v 500 mil Indianapolisu 1939 a 1940, o hattrick ho připravilo prasklé kolo při třetím pokusu (vždy se stejným chassis No.3032). Bratři Maserati byli především nadšenci a nikoli obchodníci, v roce 1937 získala podnikatelská rodina Orsi v podniku majoritu, přestěhovala výrobu do Modeny, pokračovala v závodech s továrním týmem až do roku 1958 a po válce zavedla produkci silničních vozů. Bratři Bindo, Ettore a Ernesto sice pokračovali v roli konzultantů až do roku 1947, ale pak

Maserati MC12 model 2014, nejrychlejší silniční typ na základě Ferrari Enzo, dosahuje 330 km/h

1, 2 Maserati

A6 GCS/54 Berlinetta (Pininfarina) model 1954

s řadovým šestiválcem

2,0 litru/125 kW (170 k) a největší rychlostí 235 km/h

3 Maserati MC20 model 2021

s vidlicovým šestiválcem

3,0 litru Twin-Turbo, kompozitovou konstrukcí (Dallara)

a rychlostí až 325 km/h

založili novou značku OSCA (Officine Specializzate Costruzioni Automobili) a vrátili se do Boloně. Ještě před odchodem vytvořili typ A6G pro silniční provoz, přímo odvozený ze závodního šestiválce 6CM. Začala éra malosériové výroby osobních automobilů, jež karosovali nejslavnější italští mistři Pinin Farina, Zagato, Vignale, Frua, Allemano, Touring, Ghia, Bertone a další. Nejslavnějším závodním typem byl šestiválec 250F, vítěz mnoha Velkých cen F1 (Juan­Manuel Fangio mistrem světa 1957). V šedesátých letech se Maserati vrátil do F1 jako dodavatel motorů, tentokrát třílitrových dvanáctiválců, a Pedro Rodriguez vyhrál Velkou cenu Jižní Afriky 1967 v Kyalami. Nespočetné byly úspěchy v závodech sportovních prototypů, vidlicový osmiválec pro 450 S se stal zákla­

Foto Tom Hyan

dem exkluzivního kupé 5000 GT (34 vozů v letech 1959 až 1966 s různými karoseriemi). Skutečně sériovým byl 3500 GT, také s řadou karosářských variant, šestiválec 3,5 l až 162 kW (220 k), průkopník vstřikování paliva (nepřímé Lucas), postavený ve 2225 exemplářích (1957 – 1964). Vrcholná éra přinesla nádherné sportovní vozy Sebring, Mistral (poslední řadové šestiválce) a variant V8, označených Mexico, Ghibli, Indy, Bora (s motorem uprostřed), Quattroporte, Khamsin a Kyalami. Bohužel v té době Adolfo Orsi prodal podnik francouzskému Citroënu, ten využil vidlicový šestiválec Maserati pro kupé SM,

4 Maserati Bora (Giugiaro/Italdesign) model 1970 s osmiválcem 4,9 litru uprostřed před zadní nápravou

5 Maserati Alfieri Concept (2014) se nedostal do sériové výroby (osmiválec 4,7 litru)

6 Maserati 222, představitel nové řady Biturbo s vidlicovým šestiválcem (1989)

7 Maserati 26M, další vývoj prvního typu s řadovým osmiválcem 1,5 litru (1926, vyobrazený M z roku 1928)

ale ve vlastní tíživé situaci, jež předcházela pohlcení Peugeotem, nakonec v květnu 1973 rozhodl o likvidaci tradiční italské značky. Po intervenci státní organizace GEPI koupil firmu Alejandro De Tomaso, který už zachránil Moto Guzzi a Benelli. De Tomaso přišel s revolucí, jež předcházela dnešní downsizing, v roce 1982 zavedl řadu Biturbo s menšími šestiválci 2,0 l, přeplňovanými dvojicí turbodmychadel. Výroba vzrostla (první typ 11 919 vozů do 1989), poruchovost také. Objem dalších variant posílil až na 3,0 litru, ale řada nebyla příliš populární, tak se znovu objevil osmiválec (také dvě turba), jenž přešel do další generace Maserati, zahájené 3200 GT Coupé (1998). To už byla značka součástí skupiny Fiat, v níž prožívá spolupráci s Ferrari (výroba motorů) a jisté rozšíření produkce. Dnešní nabídku pod taktovkou Stellantisu tvoří sportovní GranTurismo a GranCabrio nové generace, SUV Grecale a supersport MC20. Výstava v Bruselu využívá také zápůjčky vozů ze sbírky Umberta Paniniho, která v Itálii prochází přestavbou. ■

Foto Tom Hyan

Mazda totiž dále jede proti proudu, pro nové vozy od Large Product Group zároveň uvedla velké řadové šestiválce, což v poslední době neudělal nikdo s výjimkou nové generace motorů Chrysler/Dodge. Všechny ostatní přežívající řadové šestiválce jsou starší (Mercedes-Benz, BMW a další), ale Mazda neuznává downsizing. Kromě zážehového i vznětového šestiválce 3,3 litru, alternativně se soustavou Mild Hybrid, pro novou řadu velkých SUV nabízí čtyřválec e-Skyactiv-G 2.5 v provedení Plug-In Hybrid. Samozřejmě pro Evropu je nabídka omezena z důvodu emisních limitů, zájemci o velké

TOM HYAN typy CX-60 (dvě řady sedadel) a spřízněné novější CX-80 (tři řady) mohou volit pouze čtyřválcový PHEV (e-Skyactiv-G 2.5) anebo šestiválcový Diesel mHEV (e-Skyactiv-D 3.3), ale vždy s pohonem všech kol (nabídka levnějších vozů s pohonem jen zadní nápravy je omezena pouze na vybrané trhy včetně japonského).

Mazda CX-80 užitnými vlastnostmi a relativně nízkou cenou patří k nejlepší nabídce v příslušném segmentu

► MAZDA CX-80 typ motor, převodovka, výkon spotřeba elektrifikace pohon [kW/k] [l/100 km] e-Skyactiv-G PHEV 4R 2.5, PHEV 8AT, AWD 241/327 1,6 + 23 kWh e-Skyactiv-D 254 6Rd 3.3, mHEV 8AT, AWD 187/254 5,7 – 5,8 e-Skyactiv-G 345 6R 3.3, mHEV 8AT, AWD 254/345 N.A. Pozn. pro Evropu jsou pouze PHEV a Skyactiv-D

Pro Evropu jsou určeny kratší verze CX-60 (premiéra 2022; codename KH), kterou jsme už představili dříve s oběma alternativními motory pro země EU, ale od loňska také prodloužená CX-80 (KL), jež se kromě rozměrů od základní CX-60 téměř neliší. Na delším rozvoru 3,12 metru vznikly kromě CX-80 ještě dvě verze CX-90

Foto Tom Hyan

(KK od 2023; tři řady sedadel) a CX-70 (KJ od 2024; dvě řady), určené především pro severoamerický trh, jež však sdílejí proti CX-80 o 104 mm rozšířenou karoserii jednotné délky a mohou mít zážehový šestiválec 3,3 litru Turbo mHEV (typ H3T) o výkonu až 254 kW (345 k) ve verzi High Power. Jde o promyšlenou koncepci čtveřice modelů velkých SUV, které splňují nároky zákazníků v různých částech světa. Mazda věří, že úspěšně navážou na ikonickou CX-7 (ER) a její větší sestru CX-9 (TB) ze spolupráce s Fordem (platforma CD), stejně jako na CX-9 druhé generace (TC; 2016 – 2023), která uvedla vlastní platformu Skyactiv, ale vrátila se ke čtyřválcům 2,5 litru. Současná nabídka řadových šestiválců nemá u SUV mainstreamové značky obdoby, k dispozici jsou jen u automo-

5, 6 Přehledná deska s kruhovými kontrolními přístroji a středovým displejem bez dotykového ovládání z důvodu bezpečnosti

7, 8 Zavazadlový prostor lze významně zvětšit sklopením třetí řady sedadel

1 Automobily s řadovým šestiválcem se stávají vzácností, Mazda ale vyvinula novou řadu SUV s tímto druhem pohonu

2 Pro běžné nároky jsou rozměry a objem interiéru naprosto vyhovující

3 Dvě sedadla prostřední řady (testovaný vůz byl v šestimístném uspořádání)

4 Zadní sedadla třetí řady jsou využitelná nejen pro děti

bilů prémiových značek (ovšem starší konstrukce). Všechny čtyři typy se vyrábějí v Hofu Plant No.2. Nová série Mazdy je návratem k podélně uloženému řadovému motoru a základnímu pohonu zadních kol, k němuž se v případě potřeby připojuje pohon kol předních. Jde o první vozy Mazda na platformě Skyactiv Multi-Soultion Scalable Architecture s tímto uspořádáním. Zkušení motoristé dobře vědí, že klasická koncepce má výhody především ve stabilitě jízdy a kultivovaných i předvídatelných jízdních vlastnostech, a proto je výsadou automobilů vyšších tříd. Mazda tím znovu vstupuje do vyšších sfér, kde ji kdysi reprezentovaly velké sedany 929, či sportovní speciály (hlavně RX-7 a RX-8), především poháněné motory s rotujícím pístem (systém Wankel). Předchozí šestiválce

►►►

Foto

Tom Hyan

1, 2 Velký šestiválec

je posunut vzad, přístup k němu je snadný po odklopení plastového víka pod kapotou

3 Na český trh se dodává CX-80 také se vznětovým šestiválcem ve výkonnější verzi, zážehové šestiválce jsou pro jiné trhy mimo Evropu

► TECHNICKÉ ÚDAJE

Mazda byly vidlicové s objemy 1,8 až 3,0 litru, ovšem uložené pod kapotou napříč. Řadový šestiválec, ať už zážehový nebo vznětový, má vyvážený klidný běh a vysoký vrchol točivého momentu. Jeho použití u nových vozů Mazda prozrazuje hrdý nápis Inline 6 na bocích; pro CX-80 se dodává vznětový e-Skyactiv-D 254, tedy verze High Power s výkonem 187 kW (254 k) a vrcholem točivého momentu 550 Newtonmetrů! Motor konstrukčně vychází ze čtyřválce Skyactiv-D 2.2, ale dostal dva válce navíc a vyšší kompresní poměr 15,2:1, ke zvýšení účinnosti i přes 40 % přispívá také optimalizované spalování a účinný systém Mild Hybrid s elektromotorem/generátorem ISG 12,4 kW (17 k) v převodovce. Zařízení v případě potřeby navýší výkon, urychluje Stop/Start a především rekuperuje kinetickou energii. Novinkou je také osmistupňová

MOTOR (mHEV) – kapalinou chlazený vznětový řadový šestiválec e-Skyactiv-D 254 (typ T3-VPTH), uložený podélně vpředu; DOHC 4V; hliníkový blok a hlava válců; přímé vstřikování paliva common rail, i-Stop, EU6e; 3283 cm3 (ø 86 x 94,2 mm); 15,2:1; 187 kW (254 k)/3750 min-1 a 550 N.m/1500 – 2400 min-1; Mild-Hybrid ISG (M Hybrid Boost 48 V), elektromotor 12,4 kW (17 k) a 153 N.m; akumulátor 0,33 kWh.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka Mazda Skyactiv-Drive s elektronicky řízenou vícelamelovou spojkou v olejové lázni (5,258 – 3,303 – 2,129 – 1,705 – 1,300 – 1,000 – 0,822 – 0,628 – Z 4,034); stálý převod 3,307. Trvalý pohon zadních kol se samočinným připojováním kol předních elektronickou spojkou (systém i-Activ AWD).

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové zavěšení Multilink; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 347/328 mm s vnitřním chlazením a posilovačem, ABS/EBD/ EBA, DSC/TCS; hřebenové řízení 17:1 s elektrickým posilovačem; kola z lehkých slitin, pneumatiky 235/50 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3120 mm; rozchod kol 1640/1645 mm; d/š/v 4995/1890 (se zrcátky 2134)/1710 mm; světlá výška 165 – 170 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 687/1971 l; objem palivové nádrže 74 l; pohotovostní hmotnost DIN od 2120 kg, celková 2781 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 750/2500 kg; nosnost střechy 100 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 219 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,4 s; spotřeba paliva WLTP od 5,7 l/100 km; emise CO2 148 g/km.

VÝROBCE – Mazda Motor Corporation; Hofu Plant No.2 (H2), Yamaguchi prefecture, Japonsko

samočinná převodovka vlastní konstrukce Mazda, u níž elektronicky řízená vícelamelová spojka v olejové lázni nahrazuje hydrodynamický měnič, navíc umožňuje spolu se soustavou Mild Hybrid jízdu setrvačností. K dispozici jsou tři režimy Sport, Normal a Offroad, přičemž v prvním se kromě odezvy pohonné jednotky také omezí účinek posilovače řízení. Udávaná spotřeba paliva vzhledem k vyšší hmotnosti vozu proti CX-60 mírně vzrostla, ale za zimních podmínek jsme dosáhli 7,3 l/100 km, což je na velký vůz s hmotností od 2120 kg vynikající hodnota. Výbavy odpovídají menšímu sourozenci CX-60, už od základního modelu jsou velmi bohaté, řidič má vždy k dispozici přístrojový štít TFT 12,3“, Head-Up Display a další středový displej infotainmentu (rovněž 12,3“), který však není dotykový, a to z prostého důvodu bezpečnosti. Ano, všichni brojí proti užívání mobilního telefonu za jízdy, ale pak většinu funkcí soustředí na dotykový displej, jehož ovládání je stejně nebezpečné. Mazda znovu jede proti proudu, ale logicky a správným směrem, a proto setrvává u intuitivního ovládání (otočný ovladač ve stylu i-Drive BMW). K dispozici jsou uspořádání sedadel 2+2+2 (testovaný vůz), anebo 2+3+2, přičemž sklopením zadní řady lze velmi zvětšit zavazadlový prostor. Jednotlivé výbavy Exclusive-Line, Homura a Takumi, resp. obě poslední s povýšením na verzi Plus, se liší především provedením interiéru; většina bezpečnostních asistentů zůstává ve všech výbavách. Přestože zážehové provedení Plug-In Hybrid se čtyřválcem 2,5 litru teoreticky nabízí vyšší výkon (viz tabulka), přímý zátah šestiválce a jeho charakteristika rozhodně zvyšují radost z jízdy. To je naše volba! V době testu ceny šestiválcové CX-80 začínaly od 1 418 290 Kč, čtyřválcové od 1 390 790 Kč, takže jde o skutečnou value-for-money (více a aktuálně na www.mazda.cz). ■

Foto

Tom Hyan

Foto

Helena Hyanová

Foto

Tom Hyan

MAZDA CX-7 (ER) u leteckého muzea v americkém Chantilly (Virginia, 2007)

MAZDA CX-9 (TB) s motorem 3.7 V6 při testu ve státě New York (2008)

RESTYLING...

Malé automobily, dříve nejrozšířenější v Evropě, z trhu mizí a přestávají se vyrábět, opomíjená Kia Picanto je však k mání...

Vzpomínka na Itálii, plnou malých automobilů Fiat, či Španělsko zaplavené Seaty podle licence Fiat, britské Mini, když byly opravdu Mini, Fordova Fiesta a Opelova Corsa, Suzuki Swift, Daihatsu Cuore, Toyota Starlet, Renault 4 či 5 nebo německý Volkswagen Polo, to byla Evropa minulých let. Dnešní kapitáni automobilového průmyslu jí však postupně vnutili obludná SUV, na kterých vydělají mnohem více, ekologie je zjevně zajímá, jen když řeší pokuty za nedodržení emisních limitů. Jejich ideálem je nyní dvoutunový elektromobil SUV, se kterým splní emisní limity, ale lidé nechtějí platit dvojnásobnou pořizovací cenu. Jak je to opravdu s udržitel­

TOM HYAN

1 Kia Picanto třetí generace po druhém faceliftu byla představena coby Kia New Morning pro korejský trh už v červenci 2023

2 Kia Picanto se dodává jako čtyřmístný nebo pětimístný vůz segmentu A, který s délkou 3,6 metru usnadňuje manévrování i parkování ve městě

ností a skutečným dopadem na životní prostředí, započteme­li náročnější výrobu vozů, vizuální smog vytvořený dráty a nabíječkami, či skutečný zdroj elektrické energie? Když jsem si loni vypůjčoval k testu jeden malý hatchback se zážehovým motorem a soustavou Mild Hybrid, utrousil předávající technik poznámku, že kdyby všichni jezdili v takových autech, nemusíme žádný problém s emisemi řešit ! Měl svatou pravdu, jenže zkuste v Evropě koupit malý automobil! Jejich nabídka je stále menší. Na druhé straně klienti zpracovaní reklamou věří, že ta SUV jsou přece bezpečnější, stejně jako dnešní představy o malém voze jsou u většiny zákazníků poněkud zkreslené, malý totiž dávno neznamená miniaturní či

Stejně jako předchůdci se Picanto vyrábí v novém

závodě v Seosanu, založeném roku 2003

ve formě joint venture s výrobcem autodílů Donghee Industrial

nepohodlný. Naštěstí některé typy dále žijí, zajímavým příkladem je Kia Picanto. Přestože je to nejmenší globální vůz korejské značky, rozhodně není malý. Zkuste porovnat třeba s prvním BMC Mini, anebo s originálem Fiat 500, pak uvidíte, jak se dnes malé automobily zvětšily. První generace se objevila v roce 2003, dnes se vyrábí už třetí po druhém faceliftu. V letech 2004 až 2006 byla Kia Picanto nejprodávanějším modelem Kia Motors Europe (v roce 2005 odbyt 85 314 vozů), částečně i proto, že úspěšně nahradila typy tradičních evropských výrobců. Přestože odbyt malých vozů obecně poklesl (a Kia uvedla třeba větší Ceed), Picanto nadále vykazuje globální odbyt přes sto tisíc vozů ročně (údaj za rok 2023). Jen automobilů druhé generace Picanto se prodalo přes 1,4 milionu, z toho 300 tisíc v Evropě.

Picanto se v Koreji jmenuje Morning, první generace (SA) se představila v roce 2003 a hned uspěla, výroba byla zavedena nejen v nové korejské továrně Donghee Motors v Seosanu (společný podnik Hyundai­Kia a výrobce autodílů Donghee Industrial), ale také v Malajsii, Vietnamu a na Tchaj­wanu. Všude tam pokračovala produkce v roce 2011 uvedené druhé generace (TA), jež přešla na zážehové tříválce

řady Kappa, které přebírá i nejnovější třetí generace (JA). Představila se na Ženevském autosalonu 2017 (poprvé i jako GT Line), podle výrobce na nové platformě, přičemž originální design vznikl ještě pod vedením Petera Schreyera za přispění Kia Design Europe (sídlí u Frankfurtu). Dlužno říci, že rozvor náprav Picanta generačně lehce narůstá, u třetí už činí 2400 mm (+ 15 mm), což je ovšem shodná hodnota, jaká po více než tři desetiletí vyhovovala českým uživatelům ve vozech Škoda 1000 MB až 130 L (u Favoritu a Felicie to bylo 2450 mm). Také třetí generace Picanta je globální, vozy se vyrábějí nejen v korejském Seosanu (spolu s typy Ray a nově i Stonic), ale také v Malajsii, Vietnamu a Alžírsku. Kia Picanto je technicky spřízněna se sesterskými vozy Hyundai i10 a Kia Ray, určeným jen pro domácí trh. Vyzkoušeli jsme vůz třetí generace po druhém faceliftu (JA PE2) v základním provedení se zážehovým tříválcem Smartstream (další vývoj Kappa II včetně ISG a DPI) s nižším objemem 998 cm3 a pětistupňovou manuální převodovkou, a to ve výbavě Comfort (základní je Active, vyšší GT­Line), tedy jeden z nejdostupnějších automobilů na českém trhu. Už při prvním faceliftu (JA PE), uvedeném v Koreji ►►►

3 Přístrojová deska

Supervision je nyní standardní výbavou

4, 5 Interiér je relativně prostorný, přesto je vůz určen hlavně do města a pro cesty na krátké vzdálenosti

6 Základní objem zavazadlového prostoru je 255 litrů (zvětšil se o 55 litrů proti druhé generaci)

Foto Tom Hyan

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový Smartstream G 1.0/1.2 (Kappa II), uložený vpředu napříč; blok a hlava válců z hliníkové slitiny; DOHC 4V CVVT (řetěz); elektronické nepřímé vstřikování DPI, ISG Stop/Start, EU6e; a) 1.0 DPI: tříválec 998 cm3 (ø 71 x 84 mm); 11,0:1; 46 kW (63 k)/5000 min‑1 a 93 N.m/3750 min‑1; b) 1.2 DPI: čtyřválec 1197 cm3 (ø 71 x 75,6 mm); 11,0:1; 58 kW (79 k)/6000 min‑1 a 113 N.m/2000 min‑1

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená pětistupňová převodovka (3,545/3,727 –1,895 – 1,192 – 0,906/0,853 – 0,719 – Z 3,636); stálý převod 4,438/4,600; pro oba motory na přání v automatizo vané pětistupňové verzi AMT. Stálý převod 4,438, resp. 4,600 nebo 4,800 podle verze. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a plynovými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové nebo kotoučové podle výbavy, podtlakový posilovač, ABS/EBD/BAS, VSM/ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 175/65 R14 nebo 195/45 R 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1406/1415 nebo 1394/1402 mm; d/š/v 3605/1595/1485 – 1495 mm; přední převis 675 mm; světlá výška 141 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 255/1010 l; objem palivové nádrže 35 l; pohotovostní hmotnost od 910 (A 913) kg; celková hmotnost 1400 – 1415 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 145/159 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 15,6/13,1 (A 18,2/16,5) s; spotřeba kombinace WLTP od 5,1/5,2 (A 5,2 – 5,4) l/100 km; emise CO2 od 114/118 (A 117/122) g/km.

VÝROBCE – KIA Corporation v závodě Donghee Auto Co., Ltd., 137 2 Gahyun ri, Seosan Plant, Chungnam, Jižní Korea v květnu 2020 (tam se změnilo jméno na Morning Urban), došlo k mírným změnám designu (oba nárazníky, světlomety, koncové svítilny, mlhovky, kola od 14“), ale i čtyřstupňová samočinná převodovka byla nahrazena pětistupňovou automatizovanou (pro domácí trh zůstala jen čtyřstupňová samočinná). Jako první v segmentu dostal vůz kontrolu jízdy v pruhu LKA (Lane Keeping Assist) a rozšířenou detekci překážek FCA. Ke změnám došlo také v interiéru, od základního modelu jsou elektrické ovládání všech skel v bočních oknech, kokpit Supervision LFT 4,2“ a středový dotykový displej 8“ infotainmentu.

V červenci 2023 následoval druhý facelift (JA PE2), v Koreji označený New Morning, s dramatickou změnou přídě ostřejších rysů v souladu s designovým stylem ostatních nových typů Kia, ale i zádě (samozřejmě GT­Line má odlišné řešení a hlavní světlomety LED). Byla zesílena pevnost sloupků B a pomocného rámu nového tvaru pro zavěšení předních kol. Velikost displejů se neměnila, ale grafika a barevnost ano, posíleny jsou funkce jízdních asistentů (detekce cyklistů, vozidel protijedoucích v křižovatce, inteligentní tempomat). Po usednutí do vozu překvapí relativně prostorný interiér, vhodný pro cesty na kratší vzdálenosti či do města, byť je vůz koncipován coby pětimístný. Zavazadlový prostor objemu 255 litrů lze zvětšit sklopením opěradla až na 1010 litrů, čímž vůz překonává nejen předchůdce, ale i konkurenty. Příjemné jsou jízdní vlastnosti; samozřejmě pro delší cestování po dálnici asi není vůz určen, ale jinak jsou dynamické parametry naprosto vyhovující vzhledem k limitům rychlosti. Spotřebu benzinu lze snadno udržet pod 5,5 l/100 km. Systém nepřímého vstřikování paliva DPI (Dual Port Injection, dva vstřikovače v sacím potrubí na válec) snižuje spotřebu až o 2,8 %, ale také emise HC při studeném startu. Tříválec 1.0 a nový čtyřválec 1.2 (vznikl zkrácením zdvihu u 1.25) mají rovněž ISG Stop/Start.

Přestože od premiéry třetí generace ceny poněkud vzrostly (na 219 980 Kč zapomeňte), je Picanto nadále dobrou koupí pro skromné uživatele, kteří nepotřebují jezdit maratony. Malá Kia je skvělou alternativou jiných vozů segmentu A; základní ceny nyní začínají na 319 980 Kč, testovaný 1.0 DPI Comfort 5MT je od 354 980 Kč (více na www.kia.cz). ■

Tříválec 1,0 litru

Foto

KIA PICANTO druhé generace TA (2011)

KIA PICANTO (SA) při premiéře ve Frankfurtu (IAA 2003)

KIA PICANTO (JA) při premiéře na Ženevském autosalonu (2017)

VAudi Q8 je vlastně sportovní verzí druhé generace Q7, tedy kratší a nižší, ale naopak mírně širší.

Nedávno prošla faceliftem a modernizací...

stup do segmentu SUV zahájili u Audi známou řadou Q7 v roce 2005, která se stala průkopníkem široké palety dalších menších modelů s písmenem Q v názvu, u dnešních klientů tak oblíbené kategorie Sport Utility Vehicles. Navzdory názvu jsou však SUV vlastně málo sportovní, a proto jejich tvůrci vytvářejí nové a nové verze, označované za ještě sportovnější. U modelů Q7 to bylo ve druhé generaci rozšíření nabídky o designově atraktivnější Q8, která slavila premiéru v roce 2018, v září 2023 prošla faceliftem včetně ještě sportovnější SQ8 (vyšší výkon a upravený design), loni následoval facelift vrcholné RS Q8 a přepracované modely Plug­In Hybrid. Navzdory tomu se zdá, že jde o poslední generaci Q8, mimo jiné i z toho důvodu, že sudá čísla v typovém označení Audi jsou nově určena pouze pro čistě elektrické typy. Tak došlo už nyní ke kurizoní situaci, kdy Audi nabízí dvě q-osmičky, a to klasickou Q8 (viz naše snímky), ale i výhradně akumulátorovou BEV coby Q8 e­tron (GE), obě na platformě MLB evo (Modulare Längsbaukasten), ovšem s odlišnými poháněcími soustavami (elektrická je od listopadu 2022 nástupcem Audi e­tron). Výrobce zdůrazňuje u faceliftu

TOM HYAN

► MOTORY PRO AUDI Q8 PO FACELIFTU typ motor; převodovka výkon spotřeba WLTP vozu MHEV (PHEV) [kW/k] [l/100 km]

55 TFSI Quattro 3.0 V6; BAS 48 V A8 250/340 10,2 – 11,4

45 TDI Quattro 3.0 V6; BAS 48 V A8 170/231 8,0 – 8,9

50 TDI Quattro 3.0 V6; BAS 48 V A8 210/286 8,0 – 8,9

SQ8 TFSI 4.0 V8 A8

RS Q8 4.0 V8; BAS 48 V A8

– 12,8

12,7 – 13,4

RS Q8 Performance 4.0 V8; BAS 48 V A8 471/640 12,8 – 12,4

55 TFSI e Quattro 3.0 V6 (400 V) A8 + EM 290/394 1,2 – 1,6

60 TFSI e Quattro 3.0 V6 (400 V) A8 + EM 360/489 1,2 – 1,6

klasické Q8 se spalovacím motorem drobné úpravy designu přídě i zádě, jimž vévodí nové hlavní světlomety (poprvé možnost HD Matrix LED včetně přídavného dálkového laserového paprsku od rychlosti 70 km/h) i nové koncové svítilny OLED (Organic Light Emitting Diode), u nichž digitalizace umožňuje výběr světelných funkcí, k nimž patří zesílení světelné intenzity podle vzdálenosti vozidla jedoucího vzadu. Nová kola 19 až 23 palců z lehkých slitin, úpravy interiéru, nové barvy a změny na tradiční masce Singleframe novinku odlišují od předchůdce. V interiéru jsou nadále tři velkoplošné displeje, samozřejmě s posílenými funkcemi infotainmentu a zobrazením činnosti jízdních asistentů (jízda v pruhu, detekce okolních vozidel, asistence na křižovatkách, čtení značek, upozornění na semafory a mnohé další). Eleganci vozu nadále podtrhují bezrámová okna. Dalším vývojem prošel podvozek, zákazník může volit standardní ocelové odpružení anebo adaptivní vzduchové Air Suspension, a to alternativně ve verzi Sport (sériově pro SQ8 TFSI), stejně jako řízení všech čtyř kol (až o 5° vzadu), jež zlepšuje manévrovatelnost i jízdní vlastnosti mohutného automobilu. Všechny třílitrové šestiválce (mimo PHEV) mají systém Mild

Audi Q8 první generace po faceliftu jsme vyzkoušeli v dobíjecím hybridním provedení 60 TFSI e Quattro, nyní s kombinovaným výkonem 360 kW (489 k); všechny vozy Audi Q8 a spřízněné Q7 od počátku pro Audi AG vyrábí slovenský závod Volkswagenu v Bratislavě ►►►

1 Audi Q8 vychází z druhé generace Q7, která přešla na novou platformu MLB evo (Modulare Längsbaukasten), tužší a lehčí 2, 3 Vzhledem ke značné velikosti vozu je interiér opravdu prostorný

4 Modernizovaný interiér s trojicí velkoplošných displejů (uprostřed jsou dva dotykové nad sebou)

5 Displej před řidičem s nabitým akumulátorem hlásí spotřebu 1,7 litru a 26,6 kWh na 100 kilometrů

6 Na horním středovém displeji lze volit různé režimy jízdy

Foto

Tom Hyan

1 Verze Plug-In Hybrid sázejí na zážehový vidlicový šestiválec 3.0 TFSI

2 Základní objem zavazadlového prostoru činí 439 litrů

Přední třiadvacetipalcové kolo (pneu Continental SportContact 6 rozměrů 285/35 R 23) a červené třmeny kotoučových brzd

► TECHNICKÉ ÚDAJE

Hybrid 48 V s akumulátorem Li­Ion, spouštěčem/ generátorem BAS (Belt Alternator Starter) a rekuperací až 8 kW brzdné energie. Jako obvykle jsou k dispozici jízdní režimy Audi Drive Select, a to základní Efficiency, Comfort, Auto(matic), Dynamic a Individual, ale také Offroad se změnou světlé výšky pomocí měchů vzduchového odpružení. Nabídku pohonných jednotek uvádíme v přehledné tabulce, v testu jsme vyzkoušeli silnější verzi Plug­in Hybrid (60 TFSI e Quattro), která stejně jako slabší 55 TFSI e Quattro dostala po faceliftu a modernizaci vyšší výkon. Audi Q8 60 TFSI e Quattro je vrcholem nabídky šestiválcových modelů, větší výkon mají jen sportovněji laděné osmiválcové verze SQ8 a RS Q8, nyní výhradně se zážehovými motory EA825 Bi­Turbo.

MOTOR (Q8 60 TFSI e) – Plug-In Hybrid; a) kapalinou chlazený zážehový šestiválec TFSI (Audi/Volkswagen EA839) s válci do V/90°, přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll s chlazením stlačovaného vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V Dual-VVT (řetěz); hliníkový blok a hlavy válců; elektronické přímé vstřikování; Stop/Start, GPF, EU6e; 2995 cm3 (ø 84,5 x 89,0 mm); 11,2:1; 250 kW (340 k)/5200 až 6400 min-1 a 500 N.m/1370 až 5200 min-1; b) trakční elektromotor/generátor v převodovce, trvalý výkon 70 kW a točivý moment 460 N.m; c) kombinovaný výkon 360 kW (489 k) a točivý moment 700 N.m; d) trakční akumulátor Li-Ion 25,9/22,0 kWh, 400 V a 102 článků, dobíjení AC 7,4 kW (0 – 100 %) za 3 h 45 min; pomocný akumulátor 12 V.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka Tiptronic s kapalinovým měničem momentu a možností přímého řazení (4,714 – 3,143 – 2,106 – 1,667 – 1,285 – 1,000 – 0,839 – 0,667 – Z 3,317); Audi Drive Select; trvalý pohon všech kol Quattro se samosvorným mezinápravovým diferenciálem; stálý převod 3,204. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, pětiprvkové závěsy s podélnými i příčnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání vzduchové s adaptivními tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 400/350 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/ HBA, ESC/ASR; hřebenové řízení 14,6:1 s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 265/55 R 19, na přání až 285/35 R 23 (testovaný vůz).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2998 – 3004 mm, rozchod kol 1679/1691 mm; délka 4992 – 5004 mm, šířka 1996 (se zrcátky 2190) mm, výška 1678 – 1717 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,35; objem zavazadlového prostoru 439/1589 l; objem palivové nádrže 85 l; pohotovostní hmotnost DIN od 2415 kg, celková 3110 kg, brzděný/nebrzděný přívěs 750/3500 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 240 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,0 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 1,2 – 1,6 l/100 km (s vybitým akumulátorem 9,9 – 10,9 l/100 km); emise CO2 28 – 36 g/km. VÝROBCE – pro Audi AG vyrábí Volkswagen Slovakia, a.s., Jána Jonáša 1, 843 02 Bratislava, Slovensko

Osmiválcový diesel SQ8 TDI čtyřlitrového objemu (motor EA898) a výkonu 320 kW (435 k) z nabídky tiše zmizel už po roce 2020. Dobíjecí hybridy se liší nastavením kombinovaného výkonu, testovaná šedesátka nabízí až 360 kW (489 k) a 700 N.m točivého momentu, zatímco u typu 55 to je 290 kW (304 k) a 600 N.m, rozdíl je dán především elektromotorem PSM, který dosahuje největšího výkonu až 130 kW. Kapalinou chlazený akumulátor s kapacitou 25,9/ 22,0 kWh (maximální/využitelná) má šest modulů po sedmnácti článcích 70 A.h a dovoluje elektrický dojezd až 85 kilometrů, což znamená, že například při cestě do Brna bez dobíjení začne prudce vzrůstat spotřeba paliva z minimální hodnoty kolem jednoho litru až na průměr jedenácti na stovku kilometrů, jak jsme se na trase přesvědčili. Opět se tedy potvrdila známá pravda, že Plug­In Hybrid je vhodný k jízdám na krátké vzdálenosti, kde lze plně využít předností elektrického pohonu. Jízdní vlastnosti vozu ovlivňuje velikost kol, testovaný měl příplatková třiadvacetipalcová, která za silného deště při vyšší rychlosti nestačí odvádět vodu a musíte zvolnit, zatímco jejich šířka na české dálnici D1 nás nutila neustále korigovat směr jízdy, neboť na značných nerovnostech odskakovala. Na dobré silnici a za sucha je všechno v pořádku, stále však musíte mít na mysli, že pohotovostní hmotnost vozu začíná od 2415 kg a celková povolená činí 3110 kg. Pokud však potřebujete zapojit přívěs do hmotnosti 3,5 tuny, pak patří Audi Q8 k těm automobilům, které to dokážou. Po 450 kilometrech jsme dosáhli průměrné spotřeby 11,3 l/100 km a 2,1 kWh/100 km, když na počátku cesty do Brna displej hlásil 1,7 l/100 km a 26,6 kWh/100 km. Inu, Plug­In Hybrid musíte dobíjet!

Při uvedení na český trh začínaly ceny modernizovaného Audi Q8 v základním provedení 45 TDI Quattro od 2 039 900 Kč včetně DPH, zatímco u osmiválců od 2 924 900 Kč (více a podrobněji na www.audi.cz). Všechny vozy této řady se spolu s Porsche Cayenne a VW Touareg vyrábějí v Bratislavě už dvacet let. ■

Foto

Tom Hyan

Foto

Helena

Hyanová

Foto

Tom

Hyan

AUDI Q8 při uvedení na český trh (2018)

AUDI Q7 4.2 FSI první generace (2006)

AUDI Q8 e-tron 55 Quattro BEV (2023)

Automobily Fiat tradičně patřily k bestsellerům českého trhu, ale nyní se znovu blýská na lepší časy. Prodeje v roce 2025 vzrostly na 641 osobních vozů Fiat (+ 5,6 %), na 1465 lehkých užitkových Fiat Professional (+ 2,2 %) a 221 sportovně laděných Alfa Romeo (+ 11,6 %). V rámci koncernu Stellantis se připravuje modelová obměna, vyjede nová Grande Panda (verze BEV od 589 900 Kč včetně DPH), přijde Pandina (facelift Pandy III) a 500 Ibrida (se spalovacím motorem v karoserii 500e).

Abarth se rozloučil se spalovacími motory akční sérií 695 75th Anniversario, Alfa Romeo se Juniorem přibližuje masám, Jeep Wrangler má opět zážehový motor a přijedou nové Jeepy Compass a Wagoneer.

Importér BMW Group Česká republika v pražské Kunsthalle zhodnotil úspěšný rok 2025. Skupina prodala na českém trhu 5459 automobilů, takže je druhá v prémiovém segmentu za Mercedes-Benz (8061), ale před Audi (3951); vede však mezi elektromobily (578 BMW, 522 Mercedes-Benz a 105 Audi). Nejlépe se prodávají SAV/SUV BMW X5 (959 vozů) před X1 ICE (660) a řadou 5 (558). Kuriozitou je segment BEV, kde BMW dodala dalších 194 iX1, takže elektrická verze je nejprodávanější z celé nabídky X1. Značka Mini zaznamenala 372 vozů (došlo ke generační obměně typů). Rekordní je prodej 1460 motocyklů BMW (nárůst o 27 %), přičemž vede R 1300 GS (370 strojů) před výběhovým R 1250 GS Adventure (210) a F 900 GS (77 ). K automobilovým novinkám patří M5 Touring, nová 2 Gran Coupé, Mini včetně Cabrio i JCW, facelift iX (LCI) a M3 CS včetně Touringu (výkon 404 kW/550 k).

BMW 3 Touring (G21)

BMW M5 nové generace (G90)

Nový Mini Cooper S Cabrio (F67)

Abarth 500e, zaměření na elektromobily

Fiat Pandina, prodloužení životního běhu pro Pandu třetí generace

Alfa Romeo Junior, cuore sportivo pro každého

Značka Ford slaví na českém trhu překvapivé úspěchy, navzdory ukončování produkce dříve oblíbených osobních vozů. Nyní sází především na SUV, elektromobily a lehké užitkové typy včetně osobních variant. Loni prodala 9732 vozů (nárůst o 18 %); bestsellery jsou Kuga (1949), Puma (1466), velký Transit (1253), Transit Custom (948), výběhový Focus (915) a pick-up Ranger (906). Elektrický Mustang Mach-E (116 vozů) překonal osmiválcovou klasiku (63); celkem se prodalo 359 BEV (nabídka vzroste ze tří na osm typů BEV včetně nového Capri).

Malé je dobré! Citroën C3 čtvrté generace (CC21) vyjíždí na Stellantis Smart Car Platform z trnavské továrny, v lednu se představil na českém trhu. Je jedním z mála nových vozů kompaktních vnějších rozměrů 4015 x 1755 x 1567 mm s dobře využitým obestavěným prostorem, jaké na trhu citelně chybí. Nejprve přijdou verze 1.2 Turbo 100 a Electric 320 (= dojezd v km), které doplní 1.2 Hybrid a Electric 200. Zcela nová je přístrojová deska s průběžným displejem a středovým dotykovým infotainmentu 10,25“, novinkou je i Head-Up Display. Ceny od 370 000 Kč, elektrického od 589 900 Kč.

► KRÁTCE

► Celkové registrace nových vozů v České republice v roce 2024 vzrostly na 231 600 osobních (+ 4,60 %), ale předcovidový vrchol 271 595 z roku 2017 nepokořily. Vede Škoda Auto se 78 097 vozy (podíl 33,7 % trhu) před Hyundai 20 309 a Toyotou 18 994. Následují Volkswagen 15 555, Kia 10 743, Dacia 9422, Mercedes-Benz 8061, Ford 6601, Renault 5495, BMW 5459 a další. V kategoriích bohužel vedou SUV se 112 099 vozy (48,4 % trhu), následují vozy nižší střední třídy 37 909, střední 25 632 a malé 20 410. Motocyklům vládne Honda (6686 strojů z celkových 30 330, což je nárůst o 14,1 %).

► Do první desítky nejúspěšnějších modelů se vklínily pouze vozy vyráběné u nás a na Slovensku. Vedou samozřejmě různé modely Škoda (Octavia 19 425, Karoq 10 843, Kodiaq 10 328, Kamiq 9504, Scala 9443 a Fabia 9389), nejúspěšnější jinou značkou je Hyundai (i30 8744 a Tucson 5762), mezi něž se vklínila Škoda Superb (7404) a nejlepší desítku uzavírá Kia Ceed (4975), která také akčním modelem Edice 30 oslavila třicetileté působení značky na našem trhu.

► Prodej lehkých užitkových vozů klesl na 21 761 (o 4,47 %). Vede Renault se 3231(14,85 % podíl na trhu), následují Ford 3005, Toyota 2813, Volkswagen 2516, Peugeot 1689, Opel 1564, Iveco 1470, Fiat 1465, Citroën 1392, Mercedes-Benz 1141 a další. Bestsellerem je Renault Master se 1843 vozy, na druhé místo se vklínilo Iveco Daily se 1448, třetí příčku drží někdejší bestseller Ford Transit s 1065 vozy, jen o čtrnáct před Toyota Proace City. Další pořadí Fiat Ducato 974, Volkswagen Crafter 970, Opel Movano 968, Toyota Hilux 930 (nejlepší pick-up), Peugeot Boxer 904 a Ford Ranger 902.

Společnost MG Motor Czech uvedla na oslavu 100. výročí značky sportovní elektromobil MG Cyberster GT s výkonem 375 kW (510 k) a pohonem všech kol, jehož cena byla stanovena na 1 759 000 Kč. Kdo chce šetřit, může mít verzi Trophy 250 kW (340 k) pouze s pohonem zadních kol za 1 639 000 Kč. Obě mají shodný akumulátor 77 kWh a kombinovaný dojezd WLTP 443, resp. 507 km. Druhou novinkou pro 2025 je MG HS v provedení Plug-In Hybrid.

► Prodej nákladních vozů činil 9172 kusů (pokles o 11,9 %). Nejlépe si vede Mercedes-Benz s odbytem 1711, následují Scania 1511, Volvo 1465, DAF 1262, MAN 1255, Iveco 995, Renault Trucks 528, Tatra 248, Ford Trucks 122 a Fuso (Daimler ex-Mitsubishi) 48; na ostatní zbylo jen 27 vozů. Z celkového množství hrály prim tahače (4828) a podvozky pro účelové nástavby (2742).

► Prodej autobusů vzrostl na 1331 kusů (+ 23,2 %). Vedou domácí Iveco Bus (včetně ex-Karosa Vysoké Mýto) s 502 a SOR Libchavy s 205 vozy. Další pořadí tvoří Setra 204, MAN 140, Mercedes-Benz 134, slovenské Rošero 53, turecký Isuzu 28, Irizar 25, Solaris 16 a Ford jen 6; na ostatní zbylo 18 autobusů. Vedou linkové se 783 kusy (podíl 58,8 % trhu).

Ford Kuga Hybrid a Mustang Dark Horse

MG Cyberster na Bruselském autosalonu 2025

Citroën C3 při premiéře v zámku Průhonice

Foto

Tom Hyan

Foto

Foto

Tom Hyan

Pokračujeme

v přehledu

nepřehledných čínských aktivit, jak využít evropské zaslepenosti a zaútočit na starý kontinent...

Vroce 2012 jsem byl poprvé na autosalonu v Číně. Bylo tam mnoho automobilů, devět hal Pekingského autosalonu jsem ani nestačil v určeném čase řádně projít, mnohé premiéry neviděl (protože byly časově posunuty a vozy neodkryté), ale kupodivu ještě získal i nějaké tištěné materiály a hlavně udělal spoustu fotografií. Pak nastal těžký úkol, zjistit o jaké značky a typy automobilů jde, když většina nápisů byla jen v čínských znacích. Musím říci, že se mi to podařilo. Ukázalo se však, že to bylo prakticky zbytečné. Šlo jen o výseč z rozvíjejícího se automobilového průmyslu obrovské země s téměř 1,5 miliardy obyvatel, která začala chrlit desítky milionů automobilů ročně, jejichž značky vznikají jako houby po dešti, překrývají se, znovu mizí, vytvářejí sub-brandy, mají

TOM

HYAN,

Brusel (B)

1, 2 Yangwang U9, elektrický supersport BYD s aktivním odpružením, které umožňuje přeskočit překážky a výmoly

3 Wey Coffee 01, luxusní SUV od Great Wall Motors (Paříž 2022)

několik přepisů svých názvů, či zcela jiný pro export, a také naprosto nevěrohodné technické údaje, které jsou u jednoho typu uváděny v mnoha podobách. Jistě, existují verze podle domácího, či některého z exportních trhů, nicméně i na tom jednom se často různí, když Číňané nejsou schopni udržet ani označení svých výtvorů a také to uvádějí u jednoho vozu v několika variantách. Veškeré uvedené údaje berte prosím s rezervou... Účelem tohoto článku není popsat jednotlivé typy čínských vozů, jejichž technické údaje buď nejsou k dispozici, či jsou pro stejný typ uváděny různé hodnoty, ale především představit jednotlivé značky, zejména však ty, které chtějí proniknout na evropský trh. Velkou čtyřku tvoří SAIC Motor, Changan Automobile, FAW Group a Dongfeng Motor, tedy státní podniky, vlastněné

od počátku automobilové výroby čínskou komunistickou stranou a vládou. Jejich historii a současnost jsme nastínili minule, pojďme se podívat na některé další. Jsou mezi nimi i podniky soukromé, jejichž majitelé za daných podmínek pod dohledem vládnoucí komunistické strany přece jen smějí podnikat a zapojit se tak do plánu čínského ovládnutí světa, kterému i mnozí naši spoluobčané nadšeně přizvukují, a to podobně jako vítali okupanty, tedy německé nacisty a ruské komunisty! Dlužno říci, že bohužel nejsou v Evropě sami... Kuriozitou je, že zatím Číňané útočí na evropský trh značně nesystematicky, o čemž svědčí například expozice jiných čínských značek na autosalonu v Bruselu a jiných v Paříži, vstup čínských značek jen na vybrané trhy (nikoli plošně do EU) a jejich příchody i odchody. Stálicí mezi nimi je BYD Company, Ltd., ze Shenzemu, kterou založil Wang Chuanfu coby Biyadi (= BYD) na výrobu malých akumulátorů, aby se stal významným výrobcem baterií pro mobilní telefony. Mladý komunista (narodil se v dubnu 1966 v Anhui) se po studiích chemie

4, 5 BYD Sealion 7, další z nabídky elektrických SUV, opět dílo designera Wolfganga Eggera

6 BYD Tang AWD, elektrické sedmimístné SUV s výkonem 380 kW a dojezdem 400 km

7 BYD Atto 2, kompaktní SUV s dojezdem 312 km, premiéra v Bruselu

8 XPeng G6, sportovní SUV Coupé (rovněž 4,1 sekundy z místa na 100 km/h)

9 XPeng P7+, sportovní elektrický sedan se zrychlením 0 – 100 km/h za 4,1 sekundy

a metalurgie věnoval výzkumu, po zklamání z podfinancování státních ústavů odešel a 1995 s bratrancem Lu Xiangyangem založil BYD, jenž v roce 2002 zahájil výrobu automobilů po převzetí firmy Xian Qinchuan Automobile (od státní společnosti Norinco), uvedl první Plug-In Hybrid, stal se největším výrobcem PHEV na světě (vozy jen s ICE ukončil 2002) a přidal dodatečně vysvětlení Build Your Dreams, zatímco Wang s úsměvem říká, že může jít i o bring you dollars. Nyní jeho podíl klesl na 17,6 % akcií, Lu má 13,5 % a americký investor Berkshire Hathaway Inc. z Nebrasky (Warren Buffett) snížil z 9,9 v roce 2009 na dnešních 4,9 %. BYD se už před patnácti lety pokusil vstoupit do Evropy, ale uspěl jen v Nizozemsku (BYD e6 Taxi), a tak se soustředil na elektrické autobusy, s nimiž ovládl svět (50 000. BYD EV Bus vyroben 2019). Dokonce založil jejich výrobu v Maďarsku (vyrábí v Komárnu pro EU), Francii (Allonne u Beauvais; už zavřeno pro nadbytečnou kapacitu) a Kalifornii (Lancaster; 2023 odděleno coby RIDE včetně monorailu SkyRail). Nyní se ►►►

Foto

Tom Hyan

1, 2 Dvoumístný létající automobil XPeng X2 se poprvé za letu představil veřejnosti v Dubaji v říjnu 2022

3 Jaecoo 7 PHEV Exclusive od Chery Automobile také míří do Evropy

vrací s osobními i nákladními elektrickými vozy od BYD Auto, evropská cla hodlá obejít lokální výrobou osobních vozů v maďarském Szegedu. V rekordním roce 2024 vyrobil 4 281 084 osobních vozů (nárůst 41 %), z toho 1 777 965 BEV (překonal Teslu o 4552 ve výrobě, ale prodal jich o 24 234 méně než Tesla), a 22 989 užitkových a autobusů BEV (nárůst 99 %). Plán na rok 2025 je pět až šest milionů prodaných vozů BYD. Pro vozy vyšších kategorií založil sub-brands Yangwang (od 2023), Denza (od 2010 původně s Daimlerem) a Fangchengbao (od 2023). Na vrcholu jsou Yangwangy, luxusní SUV U8 se čtyřmi elektromotory v kolech a prodlužovačem dojezdu 2.0 I4 Turbo, sportovní kupé U9 se čtyřmi elektromotory (celkem 960 kW) a luxusní sedan U7 (rovněž 960 kW).

Jedinou ženou ve vedení čínské automobilky je Wang Fengying (narozena v říjnu 1970 v Baodingu), nejprve od 2003 coby CEO u Great Wall Motor Company, kde pracovala od 1991 do 2022, aby se od roku 2023 stala prezidentkou Guangzhou Xiaopeng Motors Technology

se zážehovým čtyřválcem

Omoda 5 Premium

o výkonu 108 kW (147 k)

Foto

Co., Ltd., tedy výrobce nových automobilů XPeng V roce 2014 podnik založil He Xiaopeng (ročník 1977), specialista na software, který svou první firmu UCWeb (internet software) prodal koncernu Alibaba Group za 4,3 miliardy dolarů. S partnery Xia Heng a He Tao (oba od GAC Group) začal vyrábět inteligentní elektromobily XPeng v Guangzhou a Zhaoqingu, 2020 vstoupil na burzu v New Yorku (sám vlastní 18,7 % akcií) a přidal pobočku v Mountain View (CA), kde zkouší systémy autonomního řízení. Volkswagen Group v červenci 2023 investoval 700 milionů USD do XPengu a získal 4,99 % akcií (důvodem je software, ale i budoucí modely VW pro čínský trh). První XPeng G3 (SUV) vyjel 2018 a od 2020 se prodával v Norsku, následoval sedan P7 (debut Auto Shanghai 2019), menší sedan P5 (2021), originální Flying Car X2 ve stylu velkého dronu (vystaven i v Bruselu 2025) a další dvě SUV (G9, G6). Vylepšený P7+, podle výrobce World First AI-defined vehicle, útočí na Teslu Model 3 také nižší cenou (186 800 proti 231 900 juanů RMB). V roce 2024 prodal XPeng celkem 190 068 automobilů (nárůst o 34 %), z toho přes padesát tisíc zbrusu nového liftbacku Mona M03 a také přes 21 tisíc MPV X9. Evropské centrum má XPeng v Amsterdamu. Další firma XPeng Aeroht, podřízená XPeng Motors, představila několik projektů létajících vozů,

◄ ORA Lightning Cat (ORA 07), kompaktní elektromobil GWM ve stylu Porsche Panamera (Paříž 2022)

▼ Seres 5 z Chongqingu, sportovní elektromobil SUV, který se během dvou let proměnil z DFSK Seres na AITO M5

4 Lákadlem stánku Omoda Jaecoo byli robotičtí psi a jejich veselé kousky

5 Smart #1, první typ znovuzrozené značky, nyní z čínské produkce

6 Omoda 5E Premium, elektrická verze s výkonem 150 kW (204 k)

včetně šestivrtulového dronu Flying Car a jeho pozemního nosiče v podobě elektromobilu Land Aircraft Carrier 6x6 (projekt 2 in 1 Drive and Fly).

Společnost Chery Automobile je státní, založili ji ve Wuhu City v roce 1997, přičemž dnešní generální ředitel Yin Tongyue tam nastoupil jako šéfkonstruktér (přišel od joint-venture FAW-Volkswagen), aby připravil kopii španělského Seatu Toledo na 1999 (v roce 2003 byla akce zlegalizována licencí, když Chery se nakrátko stal divizí SAIC). Osudy Chery byly plné zvratů, nevyšla spolupráce s Chryslerem ani s Fiatem, General Motors na ně podal žalobu za kopírování (ostatně měli s ním i problémy na některých trzích pro podobnost značky Chery a Chevy), ale zrodila se joint-venture Jaguar Land Rover pro produkci v Číně (od 2012), víceznačková strategie s Chery, Rely, Riich a Karry (kromě Chery přežily dodnes užitkové Karry) a také italské montáž a prodej pod hlavičkou DR Motor. V roce 2014 byl otevřen montážní závod v Brazílii, v Číně pokračovalo předvádění dalších a dalších značek, které vyvrcholilo exportními Omoda 5 a Jaecoo 7, jež loni zaútočily na evropský trh. V podstatě jde o luxusní varianty SUV Chery Tiggo 5 a 7 s jiným designem a odlišnou výbavou, které se už prodávají v Evropě a mají i českého importéra GACE, jenž je chce uvést v první polovině 2025.

Foto

Tom Hyan

V nabídce budou Omoda 5 (motor 1.6 TGDI) a elektrická verze 5E, resp. Jaecoo 7 (nebo J7) s motorem 1.6 TGDI, či 1.5 TGDI pro verzi Plug-In Hybrid. Nově vytvořené značky prý v prvním případě znamenají O (Oxygen) a módní styl O-Universe, ve druhém kombinaci německého Jaeger (lovec) a obdivu Cool, neboť Jaecoo míří výše než Omoda. Připravuje se jejich výroba v továrně Nissan v Barceloně, joint-venture s Ebro-EV Motors znamená také obnovení španělské značky Ebro k jejím sedmdesátinám. Spřízněné vozy Ebro s700 Luxury (Chery Tiggo 7 Pro) už byly smontovány koncem 2024, následovat bude Ebro s800 Luxury (Tiggo 8 Plus) a od konce roku také čínské značky (začne Omoda 5). Dne 19. října 2024 vyjel z čínského závodu ve Wuhu patnáctimiliontý automobil koncernu Chery, který vyrábí rovněž v Brazílii, Egyptě, Kazachstánu, Malajsii a záhy přidá Španělsko. Zmíněná Great Wall Motors (GWM) byla v roce 1984 založena v Baodingu, o čtrnáct let později privatizována a vstoupila na burzu v Hong Kongu v roce 2003. Proslula především pick-upy, s nimiž drží primát první evropské výroby čínských automobilů (Zavod za automobili Great Wall v bulharské Loveči vyráběl v letech 2011 až 2016). Na evropském trhu se pak snažila uplat-

1 Nový MG ZS EV, automobily tradiční britské značky nyní vyrábí SAIC v Číně

2 Leapmotor T03 se od září 2024 podle rozhodnutí Carlose Tavarese vyrábí v polských Tychách (a to místo Fiatu 500)!

3 Maxus eTerron 9, elektrický pick-up s výkonem 325 kW (442 k)

4 Maxus New Deliver 7 může být elektromobil, ale též se vznětovým motorem 2.0 Turbo (pro exportní trhy s tradiční britskou značkou LDV)

5 Nový Maxus eDeliver 5 s elektromotorem 120 kW, dojezdem až 304 km a užitečnou hmotností 1200 kilogramů

nit SUV Haval (např. v Itálii), ale také čelila žalobám za kopírování (např. GW Peri byl kopií Fiatu Panda II). Další vstup do Evropy připravila v posledních letech, kdy vystavovala na autosalonech v Mnichově i Paříži, ovšem s novými značkami ORA (Open-Reliable-Alternative; malé elektromobily) a Wey (velké SUV). Značka Wey je údajně odvozena od jména Wei Jianjun, tedy šéfa GWM. K dalším patří značky Tank, Haval, Poer a GWM; výroba je zaměřena na SUV a pick-upy. Great Wall prodal 1 233 292 vozů v minulém roce, z toho 321 795 NEV (New Energy Vehicle). Nejúspěšnější značkou koncernu je Haval (706 234 vozů), ORA měla 63 272 a Wey 54 728 vozů. Loni překvapivě vstoupila do světa motocyklů s mohutným strojem GWM Souo S 2000 ST, poháněným plochým osmiválcem boxer s převodovkou DCT8 (včetně zpátečky).

Skupina Geely Holding, v Evropě nejznámější jako vlastník Volvo Cars, loni dodala rekordních 3 336 534 vozů, z toho 888 235 základních Geely, 285 441 hlavně leasingových Lynk&Co a 222 123 nové značky Zeekr. Do roku 2027 by rádi dosáhli odbytu pěti milionů vozů všech koncernových značek. Zklamáním je ovšem Polestar s loňskými 44 851 vozy (pokles o 15 %). Do portfolia Geely nyní patří i znovuzrozený Smart. ■

Foto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na čínský vůz GEELY CK 1.5 AT (IAA 2005)

JSME TADY!

1 Upravené vozy Audi RS 3R na výkon 374 kW (508 k) a testovací RS 7 Abt Legacy s výkonem tisíc koní (736 kW)

2 Johann Abt (Audi 80 GT) na okruhu v Brně 1975

3 Úpravy jsou možné i pro vozy SUV (na snímku Audi RS Q8 – S)

4 Z nabídky prvků Abt Power R (vyladěná turbodmychadla, stabilizátory odpružení)

5, 6 Audi RS 6 Abt Power R a zabudovaný motor o výkonu 544 kW (740 k)

ZV lednu oznámila zahájení činnosti společnost

Abt Czech, výhradní zástupce

Abt Sportsline pro Českou republiku...

ávodník Johann Abt (1935 – 2003) stojí u zrodu tuningové dílny v německém Kemptenu, která vznikla na základech rodinné Abtovy kovárny, založené už v roce 1896! Johann začal závodit na motocyklech DKW (jel i na Šestidenní), nastoupil dokonce u znovuzrozeného Auto Unionu, jehož výrobky v roce 1965 změnily značku z DKW na Audi. Přešel na automobilové závody, několikrát jsme ho viděli na okruhu v Brně (1970 málem vyhrál, než ho těsně před cílem zradily svíčky v Abarthu 1000 TC, ale stihl být třetí) i na Ecce Homo, ale to už uplatňoval svoje zkušenosti v tuningové firmě Auto­Abt oHG v Kemptenu (nejprve ladil DKW, Audi a NSU). Pokračovateli se stali synové Hans­Jürgen (jeho podpis dnes nesou upravené motory) a Christian, rovněž závodník. Od roku 1991 uplatňuje společnost značku Abt Sportsline pro úpravy automobilů koncernu Volks­

wagen, další divize jsou Motorsport s bohatou tradicí vítězství (hlavně DTM a elektrické formule), ale také e­Mobility pro novou éru. Nyní působí v šedesáti zemích, ladí nejen Audi a Volkswageny, ale také naše Škody, španělské Cupry i Seaty a dokonce osmiválcové SUV Lamborghini Urus! Tuning zahrnuje motory včetně výfukových systémů, body kits a optimalizovanou aerodynamiku i úpravy podvozků, nově též individualizaci interiérů. V nabídce nechybějí ani limitované edice Abt s výkonem zvýšeným až k hranici tisíc koní (736 kW), jakou jsme si prohlédli například na typu Audi RS 7 Abt Legacy. Společnost Abt Czech, s.r.o., (jednatelem je Jan Kliment) provádí certifikované úpravy bez ztráty obvyklé záruky přímo v provozovně v pražských Vršovicích, pouze pro nejvyšší tuning motorů je posílá do Kemptenu. Program je opravdu bohatý (více na www.abt­czech.cz). ■

TOM HYAN

Foto Tom Hyan

Foto

Tom

Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka dobových reklam z roku

PO 75 LETECH...

formule

TOM HYAN

1 McLaren

po čtvrtstoletí opět dobyl Pohár konstruktérů F1

2 Nejlepší v Abu Dhabi; zleva Carlos Sainz, vítěz Lando Norris, Zak Brown (šéf McLarenu) a Charles Leclerc

3 Tři hvězdy Grand Prix; zleva Lewis Hamilton, George Russell a Lando Norris

4 Nová sestava týmu Mercedes-AMG 2025; Toto Wolff

s jezdci Antonellim a Russellem

Zatímco v mistrovství světa 2023 formule 1 narušil vítězství Red Bull Racing pouze Ferrari v jediném závodě, v sezoně 2024 byla konkurence mnohem vyrovnanější a na stupni vítězů se v závodech vystřídalo celkem sedm závodníků čtyř týmů! Zdá se, že se formule 1 vrátila ke kořenům, konečně se bude snad zase bojovat o titul do posledního závodu a skončí dominance jednoho jezdce! Max Verstappen sice získal svůj čtvrtý titul mistra světa ještě před koncem šampionátu na Las Vegas Grand Prix, kde dojel pátý, ale o svou převahu ve druhé polovině sezony 2024 zjevně přišel. Jeho Red Bull (motor Honda) už nebyl nejrychlejší, soupeři se na něho dotáhli. Úžasný byl zejména návrat McLarenu, který prvně od dávného roku 1998 zvítězil v Poháru konstruktérů F1, když Lando Norris čtyřikrát a Oscar Piastri dvakrát vyhrál a o několik bodů překonali Ferrari. V italském týmu rovněž zářili oba jezdci, Charles Leclerc vyhrál prestižní klání v Monaku a na Monze, přidal texaský Austin, zatímco Carlos Sainz před nuceným odchodem k Williamsu (na jeho místo u Ferrari přijali Lewise Hamiltona) triumfoval v Austrálii a pak v Mexiku. Red Bull Racing byl v Poháru konstruktérů 2024 až třetí, protože zářil jen Max Verstappen (devět vítězství) a jeho týmový kolega Sergio Pérez loni nevyhrál ani jednou a podával nesrovnatelně horší nevyrovnané výkony. Na stupně vítězů se vrátil také Lewis Hamilton (v Silverstone, po diskvalifikaci Russella též ve Spa), v týmu Mercedes­AMG Petronas byl úspěšnější George Russell, když triumfoval na Red Bull Ringu, ve Spa a Las Vegas, ale v Belgii byl diskvalifikován (při vážení po závodě byla hmotnost vozu o 1,5 kg nižší než stanoví limit 798 kg). Po pěti letech se vrátila Velká cena Číny (covidové restrikce)

5 Oscar Piastri vytvořil skutečně vyrovnanou dvojici s Lando Norrisem u McLarenu

6, 7 Max Verstappen (Red Bull Racing) dobyl čtvrtý titul mistra světa

► MISTROVSTVÍ SVĚTA F1 2024

JEZDCI (tým, motor) body

1. Max Verstappen (Red Bull-RBPT) 437

2. Lando Norris (McLaren-Mercedes) 374

3. Charles Leclerc (Ferrari-Ferrari) 356

4. Oscar Piastri (McLaren-Mercedes) 292

5. Carlos Sainz (Ferrari-Ferrari) 290

6. George Russell (Mercedes-AMG Mercedes) 245

7. Lewis Hamilton (Mercedes-AMG Mercedes) 223

8. Sergio Pérez (Red Bull-RBPT) 152

9. Fernando Alonso (Aston Martin-Mercedes) 70 10. Pierre Gasly (Alpine-Renault) 42

11. Nicolas Hulkenberg (Haas-Ferrari) 41 12. Yuki Tsunoda (VCARB-RBPT) 30

13. Lance Stroll (Aston Martin-Mercedes) 24 14. Esteban Ocon (Alpine-Renault) 23 15. Kevin Magnussen (Haas-Ferrari) 16 16. Alexander Albon (Williams-Mercedes) 12 17. Daniel Ricciardo (VCARB-RBPT) 12

18. Oliver Bearman (Ferrari a Haas-Ferrari) 7 19. Franco Colapinto (Williams-Mercedes) 5 20. Guanyu Zhou (Kick Sauber-Ferrari) 4 21. Liam Lawson (VCARB-RBPT) 4 22. Valtteri Bottas (Kick Sauber-Ferrari) 0 23. Logan Sargeant (Williams-Mercedes) 0 24. Jack Doohan (Alpine-Renault) 0

POHÁR KONSTRUKTÉRŮ

Aston Martin-Mercedes

Alpine-Renault

7. Haas-Ferrari 58 8. VCARB-RBPT Honda 46 9. Williams-Mercedes 17 10. Kick Sauber-Ferrari 4

a také okruh v Imole, kde byla předloni Grand Prix zrušena pro záplavy. Zatímco loni se proti předloňsku sestavy týmů před sezonou neměnily, aby pak náhradníci a noví jezdci dostali šanci během mistrovství, letos je všechno jinak a v závodním poli je přihlášeno několik nováčků. Vraťme se však ještě do loňského roku, kdy přece jen ke změnám na sedačkách došlo, většinou však dočasně. Překvapením bylo sedmé místo Olivera Bearmana při debutu v Saúdské Arábii, kde ve Ferrari nahradil Carlose Sainze, který se podrobil operaci slepého střeva! Britský student pak pokračoval ve sbírání bodů desátým místem v Baku, kde usedl do Haasu místo Kevina Magnussena, jenž se vybodoval (na Monze zavinil kolize a překročil počet trestných bodů), takže musel podle předpisů jeden závod vynechat. Velkou nadějí je také Argentinec Franco Colapinto, který u Williamsu od Monzy vystřídal Logana Sargeanta, když vedení týmu došla s mladým Američanem trpělivost (několikrát rozbil vůz). Franco vyjel první body při druhém startu, v Baku byl osmý před Hamiltonem, ale jeho šance koncem roku skončila,

8 Valtteri Bottas se vrací coby náhradník v týmu Mercedes-AMG ►►►

Foto

Red Bull

► VÍTĚZOVÉ VELKÝCH CEN MS 2024

Grand Prix okruh vítězný jezdec vítězný tým

Bahrain Sakhir Max Verstappen Red Bull Racing

Saúdská Arábie Jeddah Max Verstappen Red Bull Racing

Austrálie Melbourne Carlos Sainz Ferrari

Japonsko Suzuka Max Verstappen Red Bull Racing

Čína Shanghai Max Verstappen Red Bull Racing

Miami (USA) Miami Lando Norris McLaren

Emilia Romagna (I) Imola Max Verstappen Red Bull Racing

Monako Monte Carlo Charles Leclerc Ferrari

Kanada Montreal Max Verstappen Red Bull Racing

Španělsko Barcelona Max Verstappen Red Bull Racing

Rakousko Red Bull Ring George Russell Mercedes-AMG

Velká Británie Silverstone Lewis Hamilton Mercedes-AMG

Maďarsko Hungaroring Oscar Piastri McLaren

Belgie Spa-Francorchamps Lewis Hamilton Mercedes-AMG (vítěz Russell diskvalifikován)

Nizozemsko Zandvoort Lando Norris McLaren

Itálie Monza Charles Leclerc Ferrari

Ázerbajdžán Baku Oscar Piastri McLaren

Singapúr Singapúr Lando Norris McLaren

USA Austin (Texas) Charles Leclerc Ferrari

Mexico Mexico City Carlos Sainz Ferrari

São Paulo/Brazílie Interlagos Max Verstappen Red Bull Racing

Las Vegas (USA) Las Vegas George Russell Mercedes-AMG

Katar Lusail Max Verstappen Red Bull Racing

Abu Dhabi Yas Marina Lando Norris McLaren

1 Lewis Hamilton se po mnoha letech rozloučil s týmem Mercedes-AMG Petronas

2 Andrea Kimi Antonelli jako grid-boy na Monze 2018 stál u Hamiltonova vozu, nyní ho za volantem Mercedesu vystřídal

3 Nestárnoucí

Fernando Alonso pokračuje u Aston Martinu

4 Franco Colapinto loni zazářil jako náhradník, letos nezbylo místo

5 Carlos Sainz a Alex Albon, nová sestava Williamsu

6 Konstruktér

Adrian Newey, posila týmu Aston Martin, vedeného Lawrence Strollem

7 Lewis Hamilton oslavuje poslední start na Mercedesu (Abu Dhabi 2024)

protože do týmu Williams zamířil Carlos Sainz. Nakonec se Colapinto pro 2025 stal náhradním jezdcem Alpine. Některé předpisy F1 jsou opravdu kontroverzní, zejména tlak na spolehlivost dílů poháněcí soustavy. Přesvědčil se o tom nový jezdec Liam Lawson, když vystřídal Daniela Ricciarda u týmu Visa Cash App Red Bull (VCARB; dříve Alpha Tauri a Toro Rosso), a to hned při prvním novém startu. Na Velké ceně USA 2024 v Austinu dostal penalizaci 60 míst na startu (6x 10), přestože startuje pouze dvacet jezdců (naštěstí se trest nepřenáší na následující závody)! Monopost, řízený před ním Danielem Ricciardem, totiž dosáhl maxima použití jednotlivých komponentů, a to popáté motoru, turbodmychadla a motorgenerátorů MGU­H i MGU­K, a zároveň potřetí řídicí jednotky a akumulátoru, což znamená šestkrát posunutí vzad o deset míst na startu. Ani to mladého Novozélanďana nepřipravilo o úspěch, v Austinu bodoval devátým místem před desátým Colapintem. Red Bull Racing ještě přihlásil Sergia Péreze do MS 2025, ale 18. prosince ho propustil a následující den oznámil jeho nahrazení Liamem Lawsonem (Yuki Tsunoda se těšil marně). Místo Lawsona postoupil k VCARB F1 z formule 2 francouzsko­alžírský mladík Isack Alexandre Hadjar, loňský vicemistr FIA formule 2. Při pohledu na startovní listinu mistrovství světa 2025 FIA formule 1 je zřejmé, že na rozdíl od minulého roku se to hemží nejen novými jezdci, ale i dramatickými obraty v sestavách týmů. Carlos Sainz měl prostě smůlu, když se vedení Ferrari rozhodlo nasypat obrovské peníze stárnoucímu Siru Lewisu Hamiltonovi (čtyřicetiletému), aby svou kariéru jezdce Velkých cen završil právě v Maranellu. Bude jistě zajímavé sledovat, jak se s příchodem sedminásobného mistra světa vyrovná Charles Leclerc,

Foto Aston Martin

Foto Williams

Foto

Foto Williams

Foto

Carlos Sainz se rozloučil s Ferrari vítězstvím v Melbourne a Mexiku

kterému šlapal na paty i propuštěný Carlos Sainz, ale i jak se Sainz popasuje s Alexandrem Albonem, jenž má u Williamsu už tříleté zázemí. Devětadvacetiletý Albon jede ve F1 jako jediný s thajskou vlajkou, ale popularity svého legendárního předchůdce siamského prince Biry zatím nedosáhl. Z nejlepších týmů nedošlo ke změně pouze u McLarenu, jenž si hýčká Lando Norrise a Oscara Piastriho, dva mladé vítěze Velkých cen, kteří mu vyjeli Pohár konstruktérů F1 2024. Pouze tři ze šesti nových jezdců MS F1 jsou skutečnými debutanty, pro něž bude sezona 2025 sice první, ale mají smlouvy na celý rok! Jsou to zmíněný Isack Hadjar (VCARB), Andrea Kimi Antonelli (Mercedes­AMG) a Gabriel Bortoleto (Kick Sauber), poslední mistr FIA formule 2. Plnou sezonu poprvé pojedou také Oliver Bearman (Haas), Liam Lawson (Red Bull) a Jack Doohan (Alpine), ale tito jezdci už mají za sebou debut v závodech MS F1 jako náhradníci. Nejvíce se očekává od mladičkého Itala Antonelliho (ročník 2006), který v týmu Mercedes­AMG nahradil Lewise Hamiltona, a debut F1 bude následovat pouhé dva roky po jeho premiéře ve FRECA (Formula Regional European Championship), když loni byl při premiéře ve formuli 2 celkově šestý. Navzdory tomu (a vzhledem k navyšování počtu závodů v sezoně) bude mít při premiéře F1 na kontě více závodů formulových vozů než jeho idol Kimi Räikkönen (pouhých 23), či Max Ver­

stappen (jen 47). O jeho kvalitách vypovídají dva tituly mistra formule 4 (ADAC a italský 2022) a dva mistra formule Regional (2023 evropský FRECA a také FRMECA = Middle East). Andrea Kimi Antonelli je čtvrtým jezdcem programu Mercedes Junior, který postoupil do formule 1. Před ním to byli Pascal Wehrlein, Esteban Ocon a George Russell. V týmu Mercedes­AMG byl Mick Schumacher dvě sezony (2023 – 2024) náhradním jezdcem formule 1, ale když nedostal šanci, tak německý tým opustil. Jeho místo od roku 2025 zaujal finský navrátilec Valtteri Bottas, po sezoně 2024 propuštěný od Sauberu. Z kandidátů na jezdce formule 1 zjevně vypadl rusko­izraelský Robert Michajlovič Švarcman (Shwartzman), který jako člen Ferrari Driver Academy účinkoval při testech a trénincích FP1 (ještě v Mexiku v říjnu 2024 jel Kick Sauber), protože za mořem nastupuje v týmu Prema Racing do závodů Indy Car, nicméně Ferrari v roce 2024 stejně upřednostnil Olivera Bearmana. Má také nově Arthura Leclerca (mladší bratr Charlese), který už loni v Maranellu pracoval na simulátoru a v Abu Dhabi se objevil ve FP1 s Charlesem jako první bratrská dvojice ve stejném týmu! Po McLarenu pouze Aston Martin neměnil jezdecké obsazení, pokračují Fernando Alonso, Lance Stroll i náhradníci Felipe Drugovich (2022 mistr FIA F2) a Stoffel Vandoorne. Největší posilou je však konstruktér Adrian Newey, který k Astonu přešel od Red

8 Carlos Sainz poprvé na Williamsu (testy po sezoně 2024 v Abu Dhabi)

9 Pierre Gasly zůstává věrný Alpine, tým doplní Jack Doohan

10 Nico Hulkenberg a Gabriel Bortoleto, zcela nová sestava týmu Kick Sauber, který se chystá na spolupráci s Audi od 2026

Bullu. O rychlé jezdce samozřejmě není nouze, jak potvrdily testy po sezoně 2024 v Abu Dhabi, ale bohužel nejsou volná místa. Mistrovství světa F1 2025 nepřinese žádné dramatické změny v předpisech, pohonné jednotky jsou nadále u ledu a až pro sezonu 2026 budou velké úpravy (eliminace MGU­H, snížení výkonu ICE a navýšení výkonu MGU­K). Pro 2025 se zvýšila minimální hmotnost vozu o dva kilogramy na rovných 800 kg vzhledem k poskytnutí rovné šance i jezdcům větších postav. Novinkou 2025 kromě jednotlivých představení týmů bude společná dvouhodinová show v londýnské The O2, kde vystoupí všechny týmy v nových barvách se show cars a současnými jezdci, cena lístku je 58 až 113 liber podle místa v hale. Ostré monoposty už budou připraveny do Bahrainu, kde ve dnech 26. až 28. února proběhnou oficiální testy. Od roku 2021 (Silverstone na 17 kol, vyhrál Max Verstappen) se ve vybraných Grand Prix jezdí v sobotu stokilometrový sprint, v sezoně 2024 to bylo šestkrát s možností zisku dalších bodů, stejně i pro 2025 je připraveno šest sprintů. Pojedou se v Šanghaji, Miami, Spa­Francorchamps, Austinu, São Paulu a Lusailu (Katar). Ve dnech 14. – 16. března začne šampionát 2025 na Velké ceně Austrálie v Melbourne. Žádné nové závody nejsou, vše při starém, mistrovství skončí 5. až 7. prosince 2025 na okruhu Yas Marina v Abu Dhabi. ■

Foto Williams

Foto

Alpine

Foto

Sauber

Foto

Ferrari

Jiří Pohl s Františkem Holoubkem (Aero 662/745) vyhrál třídu 750 cm3 v 1000 mil československých 1933 průměrnou rychlostí 72,4 km/h

Ing. JIŘÍ POHL (CS)

Starší bratr Zdeňka se narodil 14. února 1905 v Dobšicích-Libněvsi, kde jejich dědeček Karel Pohl a otec Ing. Leopold Pohl vedli cukrovar. Vystudoval chemii na ČVUT Praha, pracoval v cukrovaru v Modřanech, kam se odstěhoval, ale kromě závodů byl amatérským tvůrcem vozidel (tříkolka s motorem Indian 1,2 litru). Také on dobyl řadu vítězství na motocyklech (i se sajdkárou), než se od 1933 soustředil na automobilové závody a ty do šedesátých let neopustil! Na rozdíl od bezdětného

Zdeňka má syna a dceru. Coby konstruktér působil v UVA (ÚVMV Praha), předválečný šestiválec MG Magnette přestavěl na experimentální motor Škoda 1100/1500 coby UVA Special, 1958 se objevil po odmlce na okruhu v Litomyšli (pátý na Bugatti po výměně svíček), dále používal svůj UVA Special (dochoval se pro veteránské závody) a naposledy startoval v Jičíně 1963. Během bohaté kariéry vystřídal také stroje Indian, Jawa, Aero, Jaguar, Tatra, BMW a další. Dvojnásobný mistr ČSR (SP 1954 do 1,5 litru a 1961 do 1,1 litru) zemřel 1. prosince 1979.

ZDENĚK POHL (CS)

Legendární vítěz první Zlaté přilby Československa (1929 na litrovém Indianu), vítěz mnoha okruhů i závodů do vrchu, jezdec Grand Prix (šestý v Brně 1933 na Bugatti 35, 1934 na typu 51 porucha, pátý do 1,5 litru 1935 na MG Magnette, s níž tam 1937 havaroval), vítěz Soutěže Malou dohodou (1937 Popular Sport před 102 konkurenty) a účastník Rally

Monte Carlo (s Hausmanem druzí 1936 a čtvrtí 1937 ve třídě s vozy Škoda). Poprvé jeli hvězdicovou jízdu z Athén do Monte Carla, v rally druzí

Zdeněk Pohl a Jaroslav Hausman (Škoda Popular Sport) obsadili druhé místo do 1500 cm3 v Rallye Monte Carlo 1936

do 1,5 litru (Popular Sport s motorem Rapid 1,4 litru na pneu Baťa), když se nesnížili k protestu (nedovolená úprava vítězného vozu). Zdeněk se narodil 19. května 1907 v Dobšicích-Libněvsi, kde prožil celý život. Syn spolumajitele cukrovaru začal na motocyklu, s největším kamarádem J. K. Lobkowiczem založili závodní tým, pak pokračoval s jeho Bugatti. Těžká nehoda na Vršovickém okruhu 1947, jen tři měsíce po vítězství s Bugatti v pražském Motole, znamenala konec. Na odpočinku v rodinné vile č.p. 32 v Dobšicích měl ateliér a věnoval se malířství. Zemřel 14. října 1986.

Ing. JAROSLAV HAUSMAN (CS)

Dlouholetý šéfredaktor Světa motorů; závodník, sportovní pilot a vynikající technik (pracoval pro firmu J. Kameníček, pak známou coby TOS Hostivař), tvůrce skútrů Rodeo a cestovatel (objel svět nejen jako prodejce obráběcích strojů od Kameníčka). Narodil se 27. dubna 1907 v Praze, syn lékaře (majitele sanatoria v pražské Legerově ulici) a zakladatele cyklistické Slavie. Populární Jája pomáhal Zdeňkovi Pohlovi coby mechanik, poprvé vyhrál ve Ždírci na Bugatti 37, měl být třetím

v Lobkowiczově týmu, ale hrabě zahynul na Avusu. S Jiřím Pohlem dojeli na Zlaté medaile v Zimní motocyklové soutěži 1936 (oba Jawa 250), se Zdeňkem odpadli z prvního místa v 1000 mil čsl. 1935 na MG Magnette NE pro poruchu, ale Hausman se po letech vrátil a vyhrál vzpomínkovou jízdu 1970 a 1971 průměrem 90 km/h (1936 MG Midget PB). Je autorem mnoha odborných publikací. Jeho obě manželství zůstala bezdětná. Zemřel 21. prosince 1976 v Kostelci nad Černými lesy, kam se přestěhoval z Jevan (rodinná vila Olga) do vily Buvila po Ing. Václavu Budilovi.

Škoda Rapid MC (návrat z Rally Monte Carlo 1937)

Velká cena Masarykova 26. – 29. září 1935

Simca-Gordini T15 (IT Silverstone 1952)

JOHNNY CLAES (B)

Belgický jazzman (profesionální trumpetista) a závodník, narozený 11. srpna 1916 v Londýně skotské matce a belgickému otci. Za války byl velmi populární v Anglii se svou skupinou The Clay Pigeons jak v rozhlasovém vysílání, tak na gramofonových deskách. Začal ve Velké ceně Francie 1947 coby tlumočník britských jezdců, pak sám usedl za volant (1948 debut na Talbotu Lago). První vítězství dobyl v Chimay 1950 (HWM-Alta F2), jel 23 závodů MS F1, nejlépe sedmý (Monako 1950

a Spa 1951), vystřídal Talbot-Lago T26C Ecurie Belge (do 1951), pak Gordini, HWM-Alta, Connaught A, Maserati (také 250F pro Stirling Moss Team) a loučil se na Ferrari 500 jedenáctým místem v Zandvoortu 1955. Jeho největším úspěchem je triumf v Liège-Roma-Liège 1951 s Jacquesem Ickxem Sr., jako jediní v historii vyhráli bez trestných bodů (Jaguar XK120), vítězství zopakoval 1953 na Lancii Aurelia B20 GT s Ginetem Trasensterem. Třikrát jel 24 h Le Mans (1955 třetí na Jaguaru D-Type). Zemřel 3. února 1956 v Bruselu na následky tuberkulozy.

Scirocco-Climax V8 (Snetterton 1964)

ANDRÉ PILETTE (B)

Člen belgické závodnické dynastie, jeho otec Théodore (1883 – 1921) dojel pátý v 500 Indy 1913 (Mercedes) a syn Teddy (narozen 1942) se také objevil ve F1, i když mnohem více úspěchů dobyl s jinými vozy. André se narodil 6. října 1918 v Paříži, po válce začal závodit na sportovním HRG a kvalifikoval se do devíti závodů MS F1 (získal dva body). Debutoval šestým místem v Belgii 1950 (Ecurie Belge/Talbot-Lago T26C), což zopakoval 1956 na továrním Ferrari-Lancia D50. Vystřídal také

Connaught, tovární Gordini, Emeryson, Lotus 18/21 a končil na Scirocco-Climax V8 v roce 1964. Zranil se na Velké ceně Německa a dva roky se léčil. Jel mnoho závodů F1 mimo MS (mimo jiné 1954 druhý v Chimay a Cadours, 1964 čtvrtý v Goodwoodu a osmý v Enna). Několikrát startoval ve 24 h Le Mans, 1959 byl čtvrtý s George Arentsem (NART/ Ferrari 250 GT), 1960 druhý s Ricardo Rodriguezem (NART/Ferrari 250 TR) a 1961 šestý s Bobem Grossmanem (ENB/Ferrari 250 GT). Založil závodnickou školu v Zolderu. Zemřel 27. prosince 1993 v Etterbeeku.

BRIAN NAYLOR (GB)

Syn bohatého prodejce automobilů ze Stockportu závodil s formulovými i sportovními vozy, byl velmi úspěšný ve volné formuli F-Libre, jel sedm Grand Prix F1 (debut na Cooperu T43 Climax, pak vlastní JBW) a dokonce se stal prvním Evropanem, startujícím v NASCAR stock cars (42. v 1961 Daytona 500 na Fordu od Warner Brothers, když tam v předzávodě okusil Pontiac). Narodil se 24. března 1923 v Salfordu (Lancs.), začal v klubovních závodech, vypracoval se na specialistu okruhu Oulton Park

a s věrným mechanikem Fredem Wilkinsonem nejprve zabudoval motor Maserati do sportovního Lotusu Eleven (ze 22 závodů devět vítězství); pak stavěli vozy JBW, Type 1 se čtyřválcem Maserati a Type 2 se čtyřválcem Coventry Climax pro F1, ale i neúspěšný JBW-Ferrari s třílitrovým čtyřválcem 750 Monza. Jejich výtvory na konkurenci nestačily, Brian nevyjel ani bod a když zasáhla blíže neurčená nemoc, po 1961 se závody skončil. Žil ve španělské Marbelle, kde měl svůj café bar, zdraví mu příliš nesloužilo a zemřel tam 8. srpna 1989 po nehodě.

JBW-Maserati Type 1 (Silverstone 1960)

ALDO GORDINI

(I/F)

Syn legendárního konstruktéra Amédée Gordiniho (1899 – 1979) se stejně jako otec narodil v Itálii (otec v Bazzanu; syn 20. května 1921, Bologna), ale od pěti let žil s rodinou ve Francii. V továrním týmu Equipe Gordini dvakrát vyzkoušel formuli 1, a to 1951 ve Velké ceně Paříže v Bois de Boulogne a Velké ceně Francie v Remeši (vždy odpadl s poruchou motoru Simca-Gordini T11/T15). Závodil jen příležitostně v letech 1947 – 1951, jinak začal v týmu coby mechanik a pak se podílel s otcem na vedení

firmy. Pro svoje motory později získali podporu Renault místo Simca a dovedli je až do formule 1 coby od roku 1977 první stroje 1,5 litru přeplňované turbodmychadly (a v dvoulitrové verzi k vítězství ve 24 h Le Mans 1978). Aldo se zúčastňoval také vytrvalostních závodů sportovních vozů (24 h Spa-Francorchamps, 12 h Paris, 24 h Le Mans), v Le Mans 1950 je zradila převodovka (s André Simonem na Gordini T15S) a v ročníku 1951 palivové čerpadlo (s José Scaronem na Gordini T15S), vždy pro tovární Equipe Gordini. Aldo zemřel 28. ledna 1995 v Paříži.

GEORGE ABECASSIS (GB)

Vyznamenaný válečný pilot a konstruktér HWM (Hendon and Walton Motors). Narodil se 21. března 1913 v Oatlands (Surrey), od 1935 závodil (upravený Austin Seven a sportovní Alta), létal na Westlandu Lysander (v tajné operaci Moon Squadrons přepravoval agenty do Francie), vrátil se k závodům (Bugatti, ERA R2A, Alta) a v únoru 1953 odešel z Royal Air Force. Vozy HWM stavěl ve Walton-on-Thames s Johnem Heathem, po jeho smrti na Mille Miglia 1956 skončil (ještě zkusil závody motorových

člunů). Oženil se s dcerou Sira Davida Browna a společnost HWM je nejstarším dealerem Aston Martinu na světě (byl také dovozcem Facel-Vega). Startoval s formulovými i sportovními vozy, vedl tým HWM ve formuli 1, sám jel dva závody MS (1951 a 1952 na HMW-Alta v Bernu odpadl), na Aston Martinu DB2 byl dvakrát pátý ve 24 h Le Mans (1950 – 1951; 1953 odpadl na DB3S, ale druhý 12 h Sebring). Čtyřikrát jel Mille Miglia, uspěl až pátým místem ve třídě 1955 (Austin-Healey 100S). Zemřel 18. prosince 1991 v Ibstone (Buckinghamshire).

THEO HELFRICH (D)

Obchodník s automobily z Mannheimu, jeden z prvních německých závodníků, který si pořídil Cooper Mk.VIII Norton 500 F3. Narodil se 13. května 1913 ve Frankfurtu nad Mohanem.V MS F1 jel třikrát na Nürburgringu s vlastním vozem na základě BMW 328 (Veritas RS, 1952 odpadl a 1953 dvanáctý; 1954 na Klenk Meteor odpadl). V roce 1950 vyhrál na Nürburgringu (Veritas), mistr Německa F2 1953, ve F3 zvítězil při debutu na Cooperu v květnu 1954 v Lipsku (malý snímek), byl druhý za Stirlingem Mossem na Nürburgringu a vítěz v Halle-Salle a Sachsenring 1954. Končil s vrchy na Borgwardu. Největším úspěchem je druhé místo 24 h Le Mans 1952 s Helmutem Niedermayrem za dvojicí Hermann Lang/Fritz Riess, když dva tovární vozy Mercedes-Benz 300 SL závod ovládly, zatímco třetí nedokončil (Karl Kling/ Hans Klenk). O několik týdnů později spolujezdec Helmut Niedermayr nezvládl vůz AFM-BMW na Grenzlandringu (zahynulo 13 diváků). Theo Helfrich zemřel 29. dubna 1978 v Ludwigshafenu.

Mercedes-Benz 300 SL (24 h Le Mans 1952)

Simca-Gordini T15 (1951)

1954

Alta Grand Prix (Isle of Man 1948)

1 Martin Prokop (vpravo) a Viktor Chytka dokončili na jedenácté pozici

2, 3 Zatímco Ford Raptor české posádky pohání přeplňovaný šestiválec 3,5 litru, tovární tým Ford M-Sport opět vsadil na klasické osmiválce Coyote 5.0...

4, 5 Tomáš Vrátný a jeho nová Tatra FF7 (Fesh Fesh) byli devátí v cíli

Podnikatel Tomáš Vrátný pro rok 2025 připravil nový automobil

Tatra FF7 s bezkapotovou budkou v ostravském týmu Fesh Fesh, aby letos zopakoval deváté místo z ročníku 2023 (Tatra Jamal). Používá motor Volvo D13, samočinnou převodovku Allison a přídavnou Tatra 1.30; podvozek Tatra 4x4 má odpružení vzduchovými měchy a centrální dohušťování pneumatik z kabiny. Jede s novinářem Jaromírem Martincem, pro kterého to byl 16. start; navigátorem je Polák Bartolomiej Boba. V roce 2003 byl Martinec druhý s Tomášem Tomečkem, který letos znovu nastoupil s Tatrou 815 (motor Tatra V12), opět coby rychlá asistence pro South Racing (Africa Eco Race letos vynechal).

Náš nejlepší jezdec Martin Prokop se tentokrát na Dakaru v Saúdské Arábii nezlepšil. Při desátém startu ho technické problémy odsunuly z vedoucí pětice na jedenácté místo (Ford Raptor V6 týmu Orlen Jipocar se spolujezdcem Viktorem Chytkou). Po první etapě byli čtvrtí, ale záhy museli vyměnit poloosu. Ještě větší problémy měli favorité Carlos Sainz Sr. (Ford Raptor 5.0 V8 M-Sport) a Sébastien Loeb (Dacia Sandrider 3.0 V6), oba při přemetu s vozem poškodili ochranný rám a komisaři je ze soutěže vyloučili. Zvítězil domácí Yazeed Al Rajhi se zkušeným německým spolujezdcem Timo Gottschalkem (Overdrive Racing) jen o 3:57 min před jihoafrickou posádkou Henk Lategan/Brett Cummings (Gazoo Racing, obě Toyota Hilux 3.5 TT V6). Dvacet minut ztrácel třetí Mattias Ekström (Ford M-Sport); další místa obsadili Nasser Al-Attiyah (Dacia), Mitchell Guthrie (Ford M-Sport), Mathieu Serradori (Century CR7 – Audi 2.8 TT V6 Buggy) atd. Čas se ztrátou 5 h 50:43 vynesl vítěze kamionů Martina Macíka na absolutně šestnácté místo (a Aleše Lopraise na pětadvacáté). Motocykly vyhrál Australan Daniel Sanders ještě z továrního týmu KTM; Slovák Štefan Svitko byl desátý a nejlepší Čech Dušan Drdaj sedmnáctý (všichni KTM 450 Rally). Po loňském debaklu nejel Tomáš Ouředníček (Toyota Hilux GR V8), s novým spolujezdcem Lukášem Bartákem chtěl vyhrát Africa Eco Race 2025, jenže v Mauritánii je zastavila vážná porucha motoru.

Zcela v české režii byl Dakar 2025 v kategorii kamionů, ovšem bez českých automobilů! Téměř všichni vsadili na Iveco a pokud nějaká ostrá Tatra zbyla, tak ji už nepoháněl originální kopřivnický motor! Devět vozů na Dakaru 2025 připravila sedlčanská společnost MM Technology a posádka Martin Macík, František Tomášek a David Švanda na MM/Iveco Powerstar Evo 4 druhému ujela o dvě hodiny a 21 minut, obhájila prvenství a zvítězila podruhé v řadě! Kromě deváté Tatry FF7 (motor Volvo D13) poháněly vozy v první desítce výhradně motory FPT Industrial/Iveco Cursor 13, každý s výkonem přes 736 kW (1000 k). Druhý skončil třiadvacetiletý Mitchel van den Brink (Eurol RS/ MM Iveco Powerstar Evo 4) s náskokem 5,5 minuty před naší posádkou Aleš Loprais, David Křípal a Darek Rodewald (PL). Loprais byl tentokrát členem nizozemského týmu De Rooy, který tvořili také Vaidotas Žala z Litvy (dojel pátý při debutu s kamionem) a závodnice Anja van Loon z Nizozemska (osmá, loni při debutu s kamionem dvanáctá a 2023 čtrnáctá v T3; všichni Iveco Powerstar).

Slavná éra vozů Tatra patří bohužel minulosti. Dnešní Tatry různých týmů na Dakaru využívají jen kopřivnický podvozek a kabinu, motory jsou jiné. Martin Šoltys měl obrovskou smůlu, držel se čtvrtý mezi kamiony, ale v předposlední etapě zapadl do písku a po vyproštění mu praskla poloosa. Vrátil se do depa a s vozem Tatra Jamal Evo 3 týmu Buggyra ZM Racing ještě po opravě pokračoval, aby byl klasifikován čtrnáctý (spolujezdci Vlastimil Miksch a Tomáš Šikola). Druhý vůz týmu Tatra Phoenix (bezkapotový) při debutu podnikatele Karla Posledního dokončil na krásném jedenáctém místě (spolujezdci Lukáš Kvasnica a Filip Škrobánek). Vozy od Buggyry používají roudnické šestiválce GyrTech 3EC, jež vycházejí z motorů Caterpillar.

6 Vítězná posádka MM Technology (zleva Švanda, Tomášek a Macík)

7 Martin Macík (MM/Iveco Powerstar) nedal nikomu šanci

8 Aleš Loprais (De Rooy/Iveco Powerstar) dojel třetí

9 Martin Šoltys (vlevo) a Karel Poslední z týmu Tatra Buggyra ZM Racing

10 Martin Šoltys (Tatra Buggyra Evo 3) jel posedmé (loni vynechal pro zranění na lyžích)

11 Karel Poslední (Tatra Phoenix Buggyra) okusil Dakar poprvé

Foto MM Technology

1 Vítězové Enni Mälkönen, Akio Toyoda (šéf Toyoty a pravnuk zakladatele) a Sami Pajari po Japonské rally 2024

2, 3 Sami Pajari zůstává věrný Yarisu i v nové sezoně (ale v Rally1)

4 Solberg s Edmondsonem vyjel loni třetí vítězství WRC2 ve Finsku

5 Oliver Solberg (Škoda Fabia RS Rally2) jede pro vítězství WRC2 v Lotyšské rally 2024

Zvláštní předpisy FIA WRC2 o bodování jen v sedmi ze třinácti soutěží znamenaly, že Oliver Solberg (Škoda Fabia RS Rally2) se ziskem 123 bodů mohl pouze přihlížet, jak ho Sami Pajari (Toyota GR Yaris Rally2) v Japonské rally překonal. Sami měl po šesti soutěžích 108 bodů, ale po druhém místě ze sedmé v Japonsku navýšil na 126 a pečetil titul mistra světa WRC2. Finský mladík Pajari (narodil se 1. prosince 2001 v Lahti), mistr Junior WRC 2021 na Fiestě R4, krátce po triumfu překvapil sdělením, že se rozchází s navigátorkou Enni Mälkönen (narozena 25. září 1990), se kterou vyjel jak titul WRC3 2022 (Ford Fiesta R3), tak WRC2 2024 (Toyota), ale také jezdil WRC2 na soukromé Fabii Rally2 evo v roce 2022 a Fabii RS Rally2 pro Toksport WRT v sezoně 2023 (celkově sedmí, první ve Finsku).

Vicemistr Oliver Solberg po sezoně 2024 opustil Škoda Motorsport (Toksport WRT) a nahradil Sami Pajariho u Printsportu, tedy v týmu, který je porazil. S věrným spolujezdcem Elliotem Edmondsonem jedou Toyotu GR Yaris Rally2. Švédský mladík se narodil 23. září 2001 v norském Fredrikstadu, otec Petter a matka Pernilla jezdili soutěže, stejně jako strýc Henning, bratranec Oscar a dokonce i prarodiče! Sám už okusil WRC na továrním Hyundai i20 Coupé v letech 2021 – 2022, ale pak se vrátil s Fabií do WRC2 (šestý 2023, druhý 2022). Jeho soupeř Sami Pajari s tovární podporou a spolujezdcem Marko Salminenem letos postoupil do WRC (Toyota GR Yaris Rally1).

Foto

Sedmaosmdesátiletý Roger Penske začínal jako závodník (jel i dvě Grand Prix F1), ale více úspěchů získal coby podnikatel a šéf vlastního týmu. Kromě toho je úspěšným organizátorem závodů a jeho společnost Penske

Entertainment v listopadu 2024 koupila Long Beach Grand Prix, kterou přidala k portfoliu celé NTT IndyCar Series, Indianapolis Motor Speedway (Team Penske tam dvacetkrát vyhrál 500 Indy od roku 1972) a Detroit Grand Prix. Kromě toho se podílí na Iowa Speedway, Milwaukee Mile a nové Arlington Grand Prix, která se poprvé pojede v roce 2026.

Anthony-Joseph Foyt oslavil devadesátiny!

Narodil se 16. ledna 1935, jeho předci jsou českého původu, žije v Houstonu (Texas) a dodnes vede vlastní tým IndyCar! Nikdy nejel formuli 1, ale dobyl 24 h Le Mans 1967 na Fordu GT Mk.IV a je prvním čtyřnásobným vítězem 500 Indy. Kromě toho vyhrál rekordních 67 závodů Indy Car! Mezi jeho obchodními zájmy jsou nově také vinařství Foyt Family Wines a muzeum motorsportu v texaském Fredericksburgu. Synové Tony, Jerry a Larry se také věnují motorsportu

Ve třech divizích mistrovství NASCAR 2024 zvítězili

Joey Logano (Ford Mustang Dark Horse v NASCAR Cup, tedy v první lize), Justin Allgaier (Chevrolet Camaro ve druhé lize Xfinity Series) a Tyler Majeski (Ford v Craftsman Truck Series pro pick-upy). Čtyřiatřicetiletý Logano vyjel už svůj třetí titul Cup Series (2018, 2022 a 2024) pro Team Penske na Fordu, jemuž je věrný od sezony 2013 (dříve startoval s Toyotou pro Joe Gibbs Racing). Trojici Penske nadále tvoří Joey Logano se startovním číslem 22, Ryan Blaney s 12 a Austin Cindric s číslem 2. Mistr 2023 Ryan Blaney loni skončil druhý, Austin Cindric až jedenáctý. Sezona 2025 začíná v únoru v Daytoně (Daytona Duels a 500 mil).

6 Roger Penske dvacetkrát vyhrál 500 Indy jako majitel týmu

7 Mark Donohue, první vítěz 500 Indy 1972 pro Penskeho, na fotografii s věnováním pro motoristického novináře Petra Minaříka

8 AJ Foyt jako první čtyřnásobný vítěz 500 Indy

9 AJ Foyt (Coyote-Ford V8) v Indianapolisu 1969

10 Mistrovské tituly obhajují Justin Allgaier (Xfinity), Joey Logano (Cup) a Tyler Majeski (Truck Series)

11 Hvězdná sestava Ryan Blaney č.12, Joey Logano č.22 a Austin Cindric č.2 (Team Penske Ford Mustang Dark Horse)

Foto Penske

Foto Penske

Foto

Ford

Foto Penske

Vrcholný model BMW 700 LS s rozvorem prodlouženým o 160 milimetrů (1962 – 1965)

MALÉ UŽ BYLO...

Před šedesáti lety skončila výroba

kompaktního BMW 700, který ale byl před padesáti lety

základem utajeného městského elektromobilu...

1 2

Přestože je BMW 700 malý automobil, koncem padesátých let nešlo o žádný downsizing, ale naopak o zvětšení proti vozíkům

Isetta a čtyřmístné verzi BMW 600. Nebyla to lehká doba pro automobilky, jejichž výrobní závody po válce zůstaly na východě Německa, které se na čtyři desetiletí změnilo v sovětskou (ruskou) okupační zónu. Auto Union (DKW/Audi) ze Cvikova a BMW z Eisenachu si musely vybudovat nové výrobní závody na západě, protože s kapitalistickým podnikáním byl na východě na dlouho konec. Chyběly finanční prostředky,

TOM HYAN

1 BMW 700 Sport (CS) jako kabriolet od karosárny Baur ze Stuttgartu (série 1961 – 1964)

2 Výroba BMW 700 v základním závodě v Mnichově

a tak se značka Audi vrátila až v roce 1965 s pomocí dnešního rivala Mercedes­Benz (do té doby vyráběl Auto Union dvoudobé DKW, spřízněné s Wartburgy), zatímco BMW s roztříštěným programem typů s velkoobjemovými motory a malými vozíky (podle italské licence Iso Isetta) jen zázrakem uniknul bankrotu... Obratem se stal moderní malý automobil BMW 700, na rozdíl od Motocoupé BMW Isetta 250/300 a pozdější čtyřmístné vlastní verze BMW 600 (Projekt 111) už skutečný čtyřkolový automobil klasických proporcí, byť stále s dvouválcem boxer motocyklového typu, ulože­

ným až vzadu za nápravou (u Isetty byl jednoválec před ní). Vývoj malého vozu prosazovali někteří konstruktéři u BMW hned po válce, ale vedení podniku vsadilo na velké šestiválce, později doplněné typy V8. Teprve když drahé vozy, malé Isetta a klesající odbyt motocyklů dovedly BMW do obtížné finanční situace (došlo dokonce k návrhu spojení s Daimler­Benz AG), dostal projekt malého automobilu zelenou. BMW 600, vlastně jen zvětšená čtyřmístná

Kupé neslo označení 700 Coupé (1959 – 1964), se silnějším motorem Sport (1960 – 1962, resp. 700 CS v letech 1963 – 1964) a také LS Coupé (1964 – 1965)

Isetta, byl mezitypem. Z řady různých návrhů byl schválen projekt 107, první sedan BMW 700, hrdě nazývaný 700 Limousine. Následovaly verze Coupé (rovněž 107) a Cabriolet (110), později pak typy LS (sedan a Coupé typu 119) s prodlouženým rozvorem. V letech 1959 až 1965 se vyrobilo celkem 188 121 vozů, z toho 94 146 modernizovaného provedení LS (sedan od 1962, kupé od 1964). Byl to také první BMW se samonosnou karoserií (u 600 žebřinový

3 BMW 700 Coupé v názorném řezu, první model s rozvorem jen 2120 mm (od 1959)

4 Uspořádání s motorem v zádi a zavazadlovým prostorem vpředu (700 LS s prodlouženým rozvorem 2280 mm)

5 Dobová reklama na špičkový BMW LS Luxus (1964)

6 Prototyp elektromobilu na základě BMW 700 (Projekt E29 z roku 1975)

7 Pro elektrický BMW 700 dodala Varta akumulátory a Bosch elektromotor ►►►

rám). Tato řada nejen zachránila BMW před bankrotem, ale položila základ Neue Klasse (1500/1800), která od roku 1961 předznamenala velký úspěch značky. Wilhelm Hofmeister (1921 – 1978) byl tehdy šéfdesignerem BMW, obklopen vynikajícími spolupracovníky (Georg Bertram) a italským externistou Giovannim Michelottim, jemuž se přičítá konečný tvar sedmistovky i Neue Klasse. Georg Bertram už v roce 1957 načrtl sedan a kupé s dvou­

Kresby BMW Presse

Foto

BMW Presse

1 Alex von Falkenhausen při jízdě do vrchu (1961 BMW 700 Sport)

2 Střídání v závodě 500 km Nürburgringu; Sepp Greger zastavuje a starý mistr Hans Stuck už je připraven (1961)

3 Sportovní prototyp BMW 700 RS pro závody do vrchu (1961)

4 Hrabě Metternich při závěrečné zkoušce Rally Monte Carlo v Monaku (1961)

válcem 600/700 cm3 a rozvorem dva metry, v roce 1960 už jen 700 cm3 s rozvorem 2120 mm, ale přidal Cabriolet. Giovanni Michelotti předložil více návrhů, u BMW je však pod taktovkou Hofmeisterova týmu detailně upravili. Málo známé je, že původně šlo o dva projekty, dvoumístného vozu 600 Sport a čtyřmístného sedanu 600/700, ale i významný podíl vídeňského importéra Wolfganga Denzela, který nakonec v červenci 1958 prezentoval prototyp podle designu Michelotti představenstvu BMW na březích Starnbergského jezera u Mnichova. To jen doporučilo prodloužení rozvoru ze 1700 na alespoň 2000 mm (nejprve 2120 mm, pro LS pak 2280 mm) a schválilo výrobu s tím, že ze dvou projektů bude jeden v několika variantách. V červnu 1959 se představil novinářům BMW 700 Coupé, v září na IAA 1959 ve Frankfurtu sedan BMW 700. Zájem byl obrovský, řada 700 už v roce 1960 tvořila 58 procent obratu celé automobilky. Značka BMW byla zachráněna... První BMW 700 dostal vzduchem chlazený dvouválec 697 cm3 a převodovku 4 + Z, uložené za, resp.

před poháněnou zadní nápravou. Délka vozu byla 3540 mm, hmotnost 640 kilogramů a na dvanáctipalcových kolech uháněl rychlostí až 125 km/h (Coupé). Všechna kola byla zavěšena nezávisle (viz přehled technických údajů), výkon motoru vzrostl ze 22 kW (30 k) na 23,5 kW (32 k) od ledna 1963, modely 700 Sport (Coupé, Cabriolet) dostaly dvoukarburátorovou verzi s výkonem 29 kW (40 k). Kabriolety se vyráběly od září 1961 u karosárny Baur ve Stuttgartu (jen 2592 kusů), ostatní vozy v Mnichově. Jedinou velkou modernizací byla prodloužená verze LS, vyráběná paralelně od roku 1962 s původní, jejíž produkce skončila v roce 1964. V posledním modelovém roce 1965 nabízel výrobce tři typy s označením LS Luxus (bohatší vybavení než LS; 32 k DIN), LS Coupé a 700 Cabrio (oba 40 k DIN), jak dokládají obrázky z dobového prospektu BMW, kdy výrobní program tvořily také čtyřdveřové sedany Neue Klasse BMW 1600/1800/ 1800 TI, osmiválcové kupé 3200 CS a dvě řady motocyklů (boxery R50/R60/R69S a jednoválec R27).

Dodejme, že BMW 700 byl jedním z mála automobilů bavorské značky, kterému chyběly na přídi typické ledvinky (dvě svislé mřížky).

Není bez zajímavosti, že na kupé BMW 700 Sport končil svou závodnickou kariéru Hans Stuck starší, když v 60 letech (1960) dobyl titul německého mistra

v jízdě do vrchu! V roce 1961 vznikly spidery 700 RS s trubkovým rámem, hliníkovou karoserií, hmotností 550 kg a výkonem 51 kW (70 k)/8000 min­1 (697 cm3, ale OHC a dva karburátory Dell’Orto). A jezdci BMW 700 v závodech i soutěžích? Heinz Eppelein, Hans Stuck, Alex von Falkenhausen, Walter Schneider, Sepp Greger, hrabě Metternich, Hubert Hahne (vítěz třídy ME 1963 cestovních vozů), Jacky Ickx, Burkard Bovensiepen (zakladatel Alpiny), Herbert Linge, Juan Fernandez, atd. Samonosnou plastovou karoserii kupé vytvořil designer Luigi Colani pro speciál BMW 700 (1963), sportovní vozy Martini­BMW 700 vyráběl také dealer na Nürburgringu. Další epizodou je prototyp E29 (1975), tovární přestavba sedanu na pohon vzadu uloženým elektromotorem Bosch s olověnými akumulátory Varta, dílo Ing. Manfreda Hubera, který už v roce 1970 vytvořil BMW 1602 Elektro (E7), ale jeho další projekt měl devítinásobnou životnost baterií. Elektrický BMW 700 se tak stal spolu s koncepty E1/E2 předchůdcem prvního sériového elektromobilu BMW i3. ■

► BMW 700 LS

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzadu podélně uložený plochý dvouválec boxer, chlazený vzduchem s ventilátorem; OHV 2V; 697 cm3 (ø 78 x 73 mm); spádový karburátor Solex 34 PSI (pro Coupé dva); a) LS Luxus: 7,5:1; 22 kW (30 k)/5000 min‑1 a 50 N.m/3400 min‑1; b) LS Coupé: 9,0:1; 29 kW (40 k)/5700 min‑1 a 51 N.m/4500 min‑1. Tlakové oběžné mazání, náplň oleje 2,0 l; akumulátor 12 V/24 A.h, generátor 130 W. Jednokotoučová suchá spojka, čtyřstupňová převodovka s řazením na podlaze, synchronizace I až IV (3,54 – 1,94 – 1,27 –0,84); stálý převod 5,43; pohon zadních kol.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena, vzadu vlečená ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; kapalinové bubnové brzdy ø 200 mm; hřebenové řízení 17,85:1, tři otáčky na plný rejd; ocelová kola, pneumatiky 5,50 – 12. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2280 mm, rozchod kol 1270/1200 mm, d/š/v 3860/1480/1360 (Coupé 1300) mm; pohotovostní/celková hmotnost 680 (Coupé 690)/1050 kg; palivová nádrž o objemu 30 l, umístěná vpředu.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 120/135 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 33/22 s; spotřeba benzinu Super 7,5 l/100 km. Cena Standard 4785, Luxus 4985 a Coupé 5850 DM v roce 1964.

5 BMW 700 Coupé při představení vedení automobilky (1959)

6 Nabídka modelového roku 1965 – shora LS Luxus, LS Coupé a 700 Cabrio

7 Colani-BMW 700 GT s laminátovou karoserií (1963)

8 Velikost zavazadlového prostoru poněkud omezily náhradní kolo a palivová nádrž

9 Čtyřmístný interiér sedanu se samonosnou ocelovou karoserií

10 Skromná přístrojová deska se dvěma kruhovými kontrolními přístroji

SMUTNÁ STORY

Přestože Bedford patřil ke gigantům, už od devadesátých let se tyto slavné britské nákladní vozy nevyrábějí…

Bedford vznikl jako nová značka společnosti Vauxhall Motors Ltd. se sídlem v Lutonu (Bedfordshire), která od roku 1925 patřila americkému koncernu General Motors.

Její základy sahají až do roku 1857, kdy byly v Londýně založeny železárny Vauxhall Iron Works, které v roce 1903 vyrobily první osobní Vauxhall, 1905 se přestěhovaly do Lutonu a 1907 se proměnily na automobilku Vauxhall Motors Ltd. Není bez zajímavosti, že jako dodavatelé kolejnic do carského Ruska se zasloužily o vznik odvozeného slova vokzal, které zaostalé impérium převzalo, a tak to dodnes v ruštině značí nádraží General Motors zahájil montáž užitkových automobilů Chevrolet ve Velké Británii rovněž v roce 1925, nejprve v Hendonu a pak v Lutonu. Lehké šestiválce se prodávaly tak dobře, že výrobce chtěl podpořit image britského produktu, a tak dostal model U pro rok 1930 označení Chevrolet Bedford. Netrvalo dlouho, a v roce 1931 vznikla v rámci Vauxhall Motors nová značka Bedford, vyhrazená užitkovým vozům a autobusům. Pod taktovkou General Motors (GM) se automobily Bedford exportovaly do celého světa, dosáhly vynikající pověsti,

TOM HYAN

1 Sklápěč KMR řady TK po faceliftu s ochranným rámem před chladičem (1970)

2 Tahač návěsů KHA řady TK ze šedesátých let

3 Bedford řady TK s typickým designem budky (výroba 1960 – 1984)

4 První vlastní typ Bedford WHG 2 ton Truck (1931)

ale v rámci rostoucí specializace GM po zvážení další obchodní perspektivy značku v roce 1986 zrušil. První Bedford byl valník řady W (2 ton), poháněný zážehovým šestiválcem, který okamžitě slavil úspěch. Produkce se rozšířila na rozsáhlou paletu modelů, už v roce 1932 přibyly lehké dodávkové typy 12 cwt Van na základě osobního Vauxhallu Cadet a také autobusové podvozky pro karoserie se 14 až 20 sedadly. V roce 1936 se zrodil legendární šestiválec 27 HP, jehož produkce skončila až v roce 1953 s typem O, charakterizovaným zaoblenou přídí bullnose, uvedenou v roce 1939 i na legendárních autobusech OB. Za druhé světové války vzniklo přes 250 tisíc nákladních vozů Bedford pro armádu a také se u Vauxhallu vyrobilo 5640 tanků Churchill (se zážehovým motorem Bedford Twin­Six 350 HP, navrženým a vyrobeným za pouhých 90 dnů). Nákladní vůz Bedford 3 ton Truck s typickou krátkou kapotou jezdil po válce i v Československu, šlo vlastně o vozy na základě O Series, ovšem především pro vojenské účely (řada OY a zkrácená OX včetně tahače návěsů, civilní verze 5 ton OW na shodném podvozku včetně autobusu OWB). Z dvoutunového typu vznikl lehký terénní MWD, jenž sloužil ►►►

Foto Bedford

1 Bedford typu QL 4x4, úspěšně vyráběný ve válečných letech 1941 – 1945

2 Bedford typu RL 4x4 se vyvážel do celého světa (1952 – 1969)

3 Bedford J6S s klasickou budkou; sklápěč 7,0 t s rozvorem 3,94 metru (1965)

4 Valník J2L (J3L) na šestnáctipalcových kolech pro nižší ložnou výšku (1964)

5 Klasický valník Bedford typu O (1952)

v britské armádě do konce padesátých let. Tradice armádních dodávek přetrvala, soustředila se na vozy 4x4, odvozené z řady TK (model M) a posledního TM, jenž se vyráběl od roku 1974.

Typ QL (za války vyrobeno 52 tisíc) byl prvním vozem Bedford s bezkapotovou budkou, jeho nástupce R, resp. civilní S jako Big Bedford sloužil na celém světě; pro děti vyráběla pěkný model vozu firma Lesney (série Matchbox). Senzací výstavy Commercial Vehicle Show roku 1960 v Lon­

dýně byla nová řada středně těžkých a těžkých nákladních automobilů TK s moderním designem trambusové budky, jež patří k nejúspěšnějším užitkovým vozům na světě (produkce přetrvala do 1984 a inspirovala další lehkou řadu TL). V roce 1954 byla výroba užitkových vozů přemístěna do nového závodu v Dunstable u Lutonu, jako alternativa zážehových motorů GM/ Bedford přišly nejprve diesely Perkins a později vlastní konstrukce. Těžší verze TK (16 t) byly označeny jako KM, než je nahradila zcela nová (poslední) řada TM (od 1974, vyráběná paralelně až do zániku původní značky). Převzetí produkce společností AWD­Bedford se pak soustředilo na populárnější modely TK (KM) a lehký TL, jež přežily do devadesátých let. Ještě dnes můžeme vidět v zemích třetího světa v provozu automobily Bedford, většinou jde o kapotové modely řady J, vyráběné v mnoha modifikacích a nezřídka montované v zahraničí. V roce 1964 tvořilo program Bedfordu 34 základních typů, v roce

Foto Tom Hyan

Foto Bedford

1968 se vyvážely do 118 zemí světa. Je opravdu nepochopitelné, jak tento úspěšný business byl opuštěn, stejně jako v případě neméně slavného dalšího britského výrobce užitkových automobilů, autobusů a vznětových motorů Leyland Motors Ltd. První autobus Bedford opustil továrnu 31. srpna 1931, byl to čtrnáctimístný typ WHB na podvozku nákladního vozu. Následovala dlouhá řada dalších typů, z nichž vyniká OB (1939 – 1951), nesmírně populární, jehož sedmdesátiny ještě oslavilo Vauxhall Heritage Centre (shromažďuje sbírku 60 vozidel) na Park Street v Lutonu srazem historických

Výroba vozů AWD-Bedford (na snímku MTL 33 s motorem Cummins 265 k) přežila do počátku devadesátých let

vozů a vzpomínkovou jízdou konvoje autobusů OB. Významná byla spolupráce s karosárnou Duple, jež oblékala většinu podvozků. Typ SB byl v roce 1950 první trambus, nejprve se zážehovým šestiválcem

3,5 l z typu OB, ale později se vznětovými Perkins R6, resp. vlastním Bedford 330, a jako modernizovaný NJM zůstal v nabídce do 1986 (přes padesát tisíc dodáno). Jeho robustní konstrukce totiž vyhovovala v rozvojových zemích, kde patřil k nejoblíbenějším. Menším typem byl VAS a větším třínápravový VAL se dvěma řiditelnými předními nápravami, oba s motory vpředu. U podvozku YRQ/ ►►►

6 AWD-Bedford TL 20-18 v komunálních službách na Maltě (2010)

7 Legendární autobus Bedford typu OB (výroba 1939 – 1951)

8 Slavný vojenský OYD (general service) se uplatnil po válce v civilních službách (pojízdná výstava spalovacích motorů Petter)

Foto

Tom Hyan

Foto

AWD

1 Slavný Bedford CA s posuvnými dveřmi (na snímku Mk.II z roku 1969)

2 Skříňové vozy Bedford v americkém stylu (vpředu J1, za ním J2S; modely 1964)

3 Víceúčelový CA jako valník, plošina pro přepravu lahví mléka a slavný obytný Dormobile od Martina Waltera 4 Bedford typu VAL s karoserií Duple (až 51 sedadel), dvěma řízenými nápravami a šestiválcem Bedford 6,6 l/131 k (1965)

YRT se motor posunul, byl sice umístěn uprostřed mezi nápravami, ale ve vertikálním místo obvyklého horizontálního uspořádání! V roce 1978 se představil moderní Bedford JJL s motorem uloženým napříč zcela vzadu a se samočinnou převodovkou GM/Allison.

Lehké užitkové vozy také značku Bedford nesmírně proslavily. Legendou jsou typy CA (od 1952) a jeho nástupce CF (od 1969), vyrobené ve více než čtvrtmilionových sériích. Skříňový CA měl posuvné boční dveře, které řidiči s oblibou zavírali prudkým přibrzděním, získal přezdívku Dormobile, přestože toto jméno oficiálně patřilo jen obytné verzi se zdvihací střechou, vyráběnou v karosárně Martin Walter. V roce 1967 se vylepšený CA Mk.II dodával

na žebřinovém rámu se zážehovým čtyřválcem Vauxhall 1,6 l/62 k, resp. vznětovým Perkins 4.108 (1760 cm3; 52 k), a třístupňovou nebo čtyřstupňovou převodovkou s řazením pákou pod volantem, který poháněl tuhou zadní nápravu. Vůz byl populární také u zmrzlinářů, jako dvanáctimístný minibus, valník (s křídlovými dveřmi), obytný automobil, otevřený pro dodávku lahví mléka přímo do domu (britský zvyk do šedesátých let) atd. Jeho nástupce CF dostal především modernější karoserii a výkonnější motory, prodával se také jako Opel Blitz. V roce 1987 byla jeho druhá generace nahrazena upravenými minivany konstrukce Isuzu a Suzuki, byť se na jejich přídích skvěl nápis Bedford. Tuto značku ostatně nesly i skříňové Astry

Nový CF se stal nástupcem neobyčejně oblíbené řady CA, ale dosáhl obdobných úspěchů v sedmdesátých letech

(Opel Kadett). V letech 1984 až 1986 Bedford dodal 300 dodávkových elektromobilů CF (spolupráce Lucas­Chloride EV Systems) pro rozvážkovou službu. V rámci spolupráce s partnery General Motors se tedy prodávaly lehké vans Bedford Midi (Isuzu) a Rascal (Suzuki) až do roku 1991.

Bedford vyrobil přes dva miliony užitkových vozů (přes 500 tisíc řady TK), v osmdesátých letech však došlo k rozsáhlému slučování britských značek. General Motors tedy chtěl nejprve spojit Bedforda s Leylandem, ale britská vláda to zamítla, a tak jednoduše značku zrušil, když navíc s Leylandem prohrál soutěž o dodávky britské armádě. Americký koncern rozhodl, že Bedford je příliš malý, aby mohl úspěšně pokračovat. Od roku 1980 oddělená divize Bedford Commercial

5 Malý pikap typu JO ½ ton se šestiválcem Vauxhall 2,6 litru (1964)

6 Nejmenší Bedford HA na základě osobního vozu Vauxhall Viva první generace (1967)

7 Lehký Bedford Midi na základě Isuzu Fargo (WFR) z osmdesátých let

8 Bedford Rascal na základě Suzuki Carry (1988)

Vehicles v Dunstable, součást General Motors Overseas Commercial Vehicle Corp., byla prodána skupině David J.B. Brown jako AWD­Bedford a pokračovala ve výrobě ještě pět let. Pak značku získal koncern Marshalls of Cambridge, ale dnes už Bedford patří historii. Koncern Stellantis, současný majitel reorganizované továrny na Kimpton Road v Lutonu (IBC Vehicles = Isuzu Bedford Company) se stodvacetiletou tradicí, oznámil její uzavření na duben 2025. Vyráběla osobní Vauxhally od 1905 a lehké užitkové vozy od 1932 (Bedford VYC a VXC). Do dnešních dnů přežila s výrobou LCV unifikovaných typů Opel/Vauxhall (Vivaro C) a jejich značkových variant Peugeot/Citroën/Fiat/Toyota, nyní budou britské výrobní aktivity Stellantisu soustředěny do Ellesmere Port (Cheshire). ■

Foto Bedford

1 Sportovní Alta 2,0 Litre Two Seater z roku 1936

2 Typická konstrukce motoru Alta, čtyřválec s rozvodem DOHC

3 Závodní Alta 2,0 Litre s dvojmontáží zadních pneu pro závody do vrchu (1938)

4 Poválečná závodní Alta F2 se čtyřválcem 1980 cm3 (1952)

5 Invicta S Type 4½ Litre (1932), s níž se historických závodů zúčastňovali legendární Murray Smith a Julian Majzub

Malá značka Alta z Tolworthu pronikla se svými motory dokonce do formule 1! Kromě závodních vozů od třicátých let stavěla také sportovní, a to rychlé typy 1,5 Litre a 2,0 Litre DOHC konstruktéra Geoffrey Taylora s nezávislým zavěšením všech kol, s nimiž ovšem rovněž na závodní dráhu vyjeli především George Abecassis a W.W.S. Bennett. Nejmenší nepřeplňovaný čtyřválec 1,1 Litre dával 50 kW (68 k) při 6000 min‑1, silnější 1,5 Litre s kompresorem měl 88 kW (120 k)/5700 min‑1 v sériovém provedení, výkony závodních byly značně navýšeny, u 2,0 Litre s kompresorem až na 240 kW (328 k). Po druhé světové válce se Geoffrey Taylor soustředil na závody, jeho čtyřválce Alta používaly HWM a Connaught ve formuli 1, který vyhrál Velkou cenu Syracus v říjnu 1955 (Tony Brooks).

Slovutná Invicta patřila sportovním vozům, krátce byla obnovena v první dekádě nového tisíciletí pro sportovní kupé S1. Nejslavnější typ Sports 4½ Litre (S Type) byl uveden v roce 1930 coby 100 mph low-chassis model (s rychlostí 160 km/h) a později slavný konstruktér Donald Healey s ním vyhrál Rally Monte Carlo 1931. Řadový šestiválec OHV 4467 cm3 (ø 88,5 x 120,6 mm) dával výkon přes 81 kW (110 k)/3200 min‑1, pětilitrová závodní verze s kompresorem až 147 kW (200 k)/3600 min‑1. Výroba skončila v roce 1934, společnost nezachránil ani projekt lehkého sportovního vozu Comet (1936 – 1937).

Foto Tom Hyan

Foto Tom

Hyan

Foto

Tom Hyan

Britský inženýr John Tojeiro začal stavět první závodní speciál pro sebe, ale než vůz dokončil, nechal se přesvědčit k jeho prodeji. Zájemců přibývalo, a tak vznikla značka Tojeiro, která inspirovala další konstrukce Briana Listera a AC Ace/Cobra. Nejslavnější je pátý vyrobený vůz Tojeiro-Bristol (LOY 500) pro klubovního jezdce Cliffa Davise z Londýna, který s ním vítězil od roku 1953. Na rám Tojeiro, jehož základem byly dvě podélné trubky většího kruhového průřezu, nakonec koupila práva společnost AC Cars, záhy představila AC Ace (John dostával pět liber za každý vyrobený Ace) a když Carroll Shelby do Ace zabudoval osmiválec Ford, zrodila se AC Cobra. Davisův dvoulitr měl tříkarburátorový šestiválec Bristol (ex BMW 328), výkon 107 kW (145 k), čtyřstupňovou převodovku a hliníkovou karoserii ve stylu Ferrari 166 MM.

John Heath a George Abecassis spojili síly do HWM (Hersham and Walton Motors), jejich vozy byly dalším vývojem Heathovy HW Alta 2,0 Litre. Od 1952 byly závody Grand Prix vypsány pro dvoulitrovou formuli 2, a tak s Abecassisem u motorů Alta DOHC zůstali, když je Geoffrey Taylor rekonstruoval (dvoulitr nyní ø 83 x 90 mm místo ø 79 x 100 mm). Později se v podvozku F2 stejně jako u sportovních vozů HWM objevil motor Jaguar 3,4 Litre XK. Když John Heath zemřel po havárii v Mille Miglia 1956, ukončil George Abecassis závodní činnost po sezoně 1957. Dále se však věnoval obchodu s automobily, zejména Aston Martin

Konstruktér Sydney Allard nejen vyráběl automobily nesoucí jeho jméno, ale jako jediný na voze své značky vyhrál Rally Monte Carlo 1952 (s navigátorem Guy Warburtonem na Allard Mercury 4,4 Litre P1) a dojel třetí ve 24 h Le Mans 1950 (s Tomem Colem na Allard Cadillac 5,4 Litre J2). Obdivoval velkoobjemové americké motory, ostatně koncem kariéry se stal britským průkopníkem dragsterů. Postavil speciál s trofejním rakouským vzduchem chlazeným motorem Steyr 3,6 Litre V8 pro závody do vrchu, v mistrovství RAC byl třetí 1947 a 1948, mistrem 1949, druhý 1950 a znovu třetí 1951 po přestavbě vozu na pohon všech kol. Sériové typy měly americké motory V8, vzniklo jich několik stovek.

6 Tojeiro Bristol 2,0 Litre z roku 1953, základ pro vozy AC Ace/Cobra

7 HWM Alta F2, v pozadí stejný typ, ale přestavěný na šestiválec Jaguar (1952)

8 HWM F2/GP se šestiválcem Jaguar 3,4 Litre XK po vzoru sportovních vozů (1952)

9 Allard Steyr V8, vítězný speciál pro závody do vrchu (1947 – 1951)

10 Sériové vozy Allard z první poloviny padesátých let (vesměs s americkými motory V8)

Foto

Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Historie v kostce, zleva nová řada D a vývoj řady A s typy A21, A15 a originálem Saviem TP3 (4x4 se zážehovým motorem, 1970)

ZACHRÁNCI...

Málo platné, Avia neoddělitelně patří do historie československého automobilového průmyslu a rozhodně si zaslouží muzeum...

Nadšenci David Hloušek a Ivan Monev zachránili mnoho automobilů Avia včetně vzácných prototypů, umístili je do dvora velkého areálu v Panenských Břežanech, a tak 17. června 2023 oficálně založili Avia Muzeum. Vozy Avia za bezmála šedesát let vykonaly spoustu práce, a to nejen u nás, ale i v zahraničí, kam nejen vyjížděly, ale také se vyvážely. Obyčejná auta pro práci všeho druhu však začala z našich silnic mizet a stávají se vzácnou připomínkou života minulých let. Přestože nijak zvláště nad konkurencí nevynikala, byla velmi rozšířená a málokdo si uvědomil, že mohou

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Panenské Břežany (CZ)

1 Přijíždí zásahová Avia A31 ve službách Veřejné bezpečnosti ČSSR

2 Komentovaná prohlídka trvá dvě hodiny, na snímku

Ing. David Hloušek představuje vystavené vozy

zmizet tak, jako většina minulého světa. David s Ivanem to však nechtějí dopustit, a proto začali Avie sbírat. Vše o nich vědí, otevírají každou první sobotu v měsíci (ale i jindy po dohodě) a návštěvníkům při prohlídce popisují všechny exponáty...

Každý ze zakladatelů muzea se dostal k vozům Avia trochu jinak, přesto sdílejí společné nadšení. Ivan dostal v osmnácti od tatínka ojetou Avia A15 Furgon z roku 1979 a začal s ní vydělávat první finanční prostředky. Nakonec jezdil mezi východní a západní Evropou, jeden rok dal dokonce 96 tisíc kilometrů, celkem ujel asi 400 tisíc. To mu stačilo, aby o Aviích nechtěl

V této řadě Furgonů a hasičských vozů je také německá verze MAN 2.70 v provedení valník (modrý z roku 1970)

dalších dvacet let ani slyšet, pak vystudoval historii, o kterou se začal zajímat i na poli dopravní techniky. Ještě uskutečnil úžasnou jízdu Škodou kolem světa, kdy s kupé Škoda 136 Rapid model 1989, vybaveným střešním stanem, projel všemi kontinenty, aby se v roce 2018 vrátil ke kořenům a znovu si pořídil furgona Avia A21T, s nímž se vydal na další cesty. David nejprve pracoval pro globální automobilovou firmu, ale pak se stal manažerem kvality v tehdejší společnosti Avia Ashok Leyland Motors, nástupci původní Avie Letňany, a setrval tam i po převzetí novým majitelem Czechoslovak Group. Zamiloval si Avie tedy v pracovním procesu natolik, že jeho zájem o historii a fotografování vedl k publikační činnosti o těchto vozech, přičemž v roce 2019 vyšla ke 100. výročí Avie jeho kniha Století Avie, vydaná nakladatelstvím Olympia. Následoval rukopis další knihy o nejslavnějších vozech Avia řady A, vyráběných v letech 1968 až 2000. V této činnosti samozřejmě neustává, stejně jako ve vyhledávání a dokumentaci zajímavých vozidel Avia. Sériová výroba automobilů značky Avia byla zahájena 25. října 1968, kdy nahradily nevyhovující

předválečné nákladní typy i problematický dovoz z tzv. socialistických zemí. Československá strana podepsala v listopadu 1967 smlouvu o licenční výrobě francouzských vozů Renault­Saviem. Oba typy, SG­2 Super Goelette (1,5 t) a SG­4 Super Galion (3,0 t), sice nepatřily k nejmodernějším, ale byly obchodně úspěšné (licenční výroba také coby Alfa Romeo a MAN). Pod značkou Avia A15 a A30 prodloužily původnímu výrobku životní cyklus, v Avii prošly řadou modernizací a přežily do nového tisíciletí. V roce 1979 nahradil zesílený A20 původní A15, modernizované nesly od 1983 označení A21 a A31, po deseti letech dostaly motory 3,6 litru přeplňování turbodmychadlem a pětistupňovou převodovku Praga (nahradila licenční čtyřstupňovou). Poslední

3 Škoda 136 Rapid, se kterou Ivan Monev objel celý svět (stejný typ vozu ve stejné barvě vlastnil autor článku)

4 Ivan Monev vysvětluje rozdíly mezi furgony a popisuje modernizace řady A

5 Dva prototypy řady AN, koncipované coby náhrada licenční A; vpředu AN 60 KT z roku 1993, za ním AN 31 NT z roku 1989, oba s motory D.407 (74 kW)

6 Neobvyklý je tahač návěsů A80 z posledního roku výroby této řady (2000)

AVIA MUZEUM (IVAN MONEV a Ing. DAVID HLOUŠEK)

Hlavní 31, 250 70 Panenské Břežany –Odolena Voda www.avia-muzeum.cz kontakt@centrum.cz tel. 420 608 024 024 otevřeno první sobotu v měsíci 9 – 15 h komentovaná prohlídka od 10 h vstupné dobrovolné

Foto Tom Hyan

Foto

Helena Hyanová

série inovovaných typů v roce 1997 vyjela jako Avia A60, A65, A75 a A80, přičemž vznětový čtyřválec 3,6 l už nabízel výkony 76 nebo 85 kW (103, resp. 115 k), přibyla šestistupňová převodovka a celková hmotnost vzrostla na 5,99 až 8,2 tuny; přední kola dostala kotoučové brzdy. Spolu s výběhem produkce 13. listopadu 2000 byla ukončena v Avii také výroba motorů; ale podnik si od uvedení nové řady AD100 (Avia­Daewoo) hodně sliboval. Moderní D­Line vznikla pod taktovkou korejského majitele Daewoo. V letech 1968 – 2000 se vyrobilo zhruba 250 tisíc vozů původní řady A. Existence kdysi slavné letecké továrny, která po druhé světové válce přešla na nákladní automobily, se uzavřela v létě 2013, když tehdejší majitel Ashok Leyland výrobu v pražských Letňanech prostě zrušil. Pohnutý vývoj od roku 1990 provázely prodeje podniku nejrůznějším zahraničním zájemcům, k nimž patřilo korejsko­rakouské konsorcium Daewoo­Steyr (od 1995), investiční společnost Odien Capital (od 2005) a indický Ashok Leyland (od 2006). V roce 2016 koupil automobilku holding Czechoslovak Group (CSG), který založil Jaroslav Strnad, majitel několika dalších strojírenských podniků, mezi něž patří Tatra Trucks a Tatra Defence

1 Dva vozy Avia A21 Turbo s modernizovanou přídí

2 Avia D75 Bus, potomek éry Daewoo, jako kuriozní přepravník osob

3 Krásný MAN 11.192 4x4 (Kurzhauber z roku 1980 s motorem 100 kW a pětistupňovou převodovkou ZF)

4 Karoserie pancéřovaného přepravníku cenin A21 T-TSV s odděleným prostorem řidiče (1994 nástavba VOP Trenčín)

5 Vývojová maketa kabiny řady D ve srovnání s původní A

Vehicle. V roce 2017 převedl výrobu do VOP Přelouč; produkce v Letňanech skončila typem D120, z něhož v Přelouči vyšli, ale vůz upravili podle nových předpisů (EU6). První Avia D120 Initia (nový začátek) vyjela na podzim po otevřením továrny 5. září 2017. Bohužel výroba skončila v roce 2020 z ekonomických důvodů, značku nezachránily ani plány na produkci elektromobilů se zahraničními partnery.

V muzeu se můžete seznámit s kompletní historií Avie, majitelé nezapomínají ani na letecké tradice (výroba vrtulí). V létě 1919 založili Ing. Pavel Beneš a Václav Malý výrobu letadel v pražských Vysočanech, která dostala jméno Avia, vedení rozšířili Ing. Miroslav Hajn a Jaroslav František Koch. Po intermezzu v Holešovicích se Avia přestěhovala do nové továrny v Letňanech, postavila další v Kunovicích a v roce 1928 se stala součástí koncernu Škoda Plzeň. Krátce po válce vstoupila do automobilové výroby, koncem 1946 tam byla převedena produkce nákladních vozů Škoda 706 R, byť rok 1951 znamenal návrat k letadlům. Rozhodnutím vlády ze dne 30. června 1959 se však Avia definitivně změnila na automobilku, nejprve s montáží vozů Praga V3S a S5T, později licenčních Avia řady A (Renault­Saviem). ■

Značku Avia nesly i formulové

vozy Václava Líma...

Václav Lím byl automobilovým modelářem, motocyklovým soutěžním jezdcem a prvním českým mistrem motokár (1966). Pracoval v letňanské Avii a coby člen tamního autoklubu za podpory podniku začal stavět závodní vozy. První byla v roce 1968 formule 3 s motorem Ford 1,0 litru, ale následná změna předpisů F3 na v Československu nedostupné motory 1600 cm3 znamenala vznik východní formule Easter s motory do 1300 cm3 (většinou Lada VAZ 21011). Cílevědomý Lím postavil tři další Avie AE 1 až AE 3 (AE = Avia Easter); poprvé se stal mistrem ČSSR v roce 1977 a úspěchů přibývalo, jeho Avia drtila konkurenci sériových MTX 1­03 a 1­06! V roce 1978 přesedlal na AE 2, jen v sezoně 1979 zaznamenal 13 vítězství v řadě, celkem ze 63 závodů 31 vyhrál! S novou Avií AE 3 pokračoval od roku 1982 ve sbírání úspěchů, končil až po její přestavbě na formuli Mondial 1600 cm3 (motor Lada VAZ 2106), ještě v roce 1992 jsme ho viděli na autodromech v Mostě a Brně. Pak předal žezlo synu Hanušovi a ten se stal mistrem České republiky 1996 na modernizované AE 3/M ve formuli Mondial. Otec se synem se od roku 2006 s tímto

vozem zúčastňovali závodů historických formulí, takže historie závodní Avie dostala pokračování. Václav Lím se narodil 11. února 1940, zanedlouho tedy oslaví pětaosmdesátiny, a loni se v plné síle objevil na Prague Car Festivalu, letňanské výstavě závodních a historických vozů. Avia AE 3 byla postavena sice už v roce 1980, ale Václav s ní vyjel až v sezoně 1982, kdy prodal AE 2 ostravskému Adolfu Fešárkovi. Pro rok 1986 ji vylepšil na specifikaci AE 3/B, kterou ovšem podle závodů od 1987 průběžně měnil na AE 3/M a naopak. V letech 1985, 1986 a 1990 byl mistrem Československa na okruzích, 1985 a 1986 také do vrchu a 1986 vítězem Poháru míru a přátelství. Avia AE 3 byla jeho poslední konstrukcí, se kterou dobyl nespočet vítězství (celkem 55, Hanuš pak dalších šest). ■

1 Václav Lím s modernizovanou AE 3/M formule Mondial 1600 (Brno 1992)

2 AVIA AE 3 na kresbě Jiřího Rameše 3 Václav Lím se synem Hanušem (2019)

TOM HYAN

Foto

Helena

Hyanová

► Ford loni prodal v USA celkem 2 078 832 vozů (+ 4,2 %), z nichž však bylo 1 158 964 trucks (pick-upy a LUV), 875 865 SUV a pouhých 44 003 osobních (zbyl pouze Mustang). Jeho luxusní značka Lincoln po sedmnácti letech dosáhla nejlepšího výsledku 104 823 vozů (+ 28,1 %), ale také vyrábí už jen SUV, na slavné limuzíny a kabriolety zapomeňte! Produkci těžkých nákladních vozů a autobusů Ford dávno opustil (nyní ji obnovila turecká Ford Trucks), stejně jako produkci traktorů (nyní Case New Holland).

► Tesla prodala 1 789 226 elektromobilů v roce 2024, z toho však jen 85 133 amerických Model S, X a Cybertruck. Ostatní jsou spřízněné kompaktní modely 3 a Y, z nichž první se do Evropy dodává z čínské výroby a druhý z berlínské Tesla Gigafactory. Tesla vede v prodeji elektromobilů také na českém trhu, loni u nás prodala 3716 vozů, z toho 2006 Modelu Y a 1653 Modelu 3 (druhá je Škoda se 1644 vozy).

► General Motors, který po prodeji Opelu prakticky z Evropy odešel, loni v USA prodal celkem 2 705 080 automobilů (+ 4,3 %), z toho 1 745 809 Chevrolet, 614 117 GMC, 183 421 Buick, 160 204 Cadillac a 1529 lehkých užitkových elektromobilů BrightDrop, jejichž značku opět zrušil a už během roku zařadil pod Chevrolet Nejprodávanějším typem je pick-up Chevrolet Silverado (560 264 a dalších 324 734 jako GMC Sierra), mezi osobními vedou SUV Chevrolet Trax (200 689) a Equinox (207 730 plus 28 874 BEV).

► Cupra se v roce 2018 proměnila ze sportovního modelu Seat na samostatnou značku a dosud prodala 750 tisíc vozů, když mimo Evropu vstoupila na trhy Turecka, Mexika a Austrálie. Do roku 2030 chce zavést prodej v USA, a tak zahájila předběžná jednání s Penske Automotive Group. Bernhard Bauer, dosavadní ředitel Cupra Germany, byl jmenován šéfem Cupra USA. Cupra je součástí VW Brand Group Core a jejím generálním ředitelem Wayne Griffiths, Brit s německým občanstvím (od října 2020 je CEO Seat a Cupra).

► Prodej Lamborgini v roce 2024 dosáhl rekordu 10 687 vozů (nárůst o 6 %). V roce 1998, kdy se značka stala součástí Audi AG, prodávala méně než 300 vozů ročně. Za deset let vzniklo třicet tisíc vozů Huracán s nepřeplňovanými motory V10, které nyní nahrazuje hybridní Temerario (V8 biturbo + 3 EM), pro jehož výrobu byla postavena nová linka. V březnu 2023 byl představen nový Revuelto (6.5 V12 atmo + 3 EM), první Plug-In Hybrid této značky a nástupce Aventadoru. První BEV vyjede v roce 2029.

◄ John Elkann, Lewis Hamilton a Frédéric Vasseur první den v Maranellu

▼ První Hamiltonův test Ferrari SF-23 ve Fioranu

LEWIS HAMILTON NA FERRARI

Událostí roku ve formuli 1 je přestup Lewise Hamiltona od Mercedesu k Ferrari. Sedminásobný mistr světa poprvé zavítal do továrny v Maranellu v pondělí 20. ledna 2025, prohlédl si zázemí a pozdravil nové spolupracovníky. Ve středu 22. ledna už tisíce tifosi (fanoušků) lemovaly ploty kolem zkušební dráhy ve Fioranu, kde v 9 h 16 min poprvé Lewis vyjel na trať v monopostu Ferrari (byl to starší typ SF-23), a to nejprve k instalačnímu kolu na mokrých pneumatikách (nebylo hezky) a závěrem i na slickách (ujel celkem 30 kol). Přihlíželi nejen šéf týmu Frédéric Vasseur a jeho zástupce Jérôme d’Ambrosio, šéf Ferrari Driver Academy a sám bývalý jezdec F1, ale také oba Hamiltonovi rodiče. Poté vyjel na trať Charles Leclerc. Zároveň bylo odhaleno, že Novozélanďanka Angela Cullen, která pracovala coby fyzioterapeutka pro Hamiltona u Mercedesu v letech 2016 – 2022, se nyní do této funkce znovu vrátí. Padesatiletá bývalá hráčka pozemního hokeje, matka tří dětí, podepsala smlouvu s Project 44, firmou Lewise Hamiltona. Mistr oslavil 7. ledna čtyřicáté narozeniny.

N.A. TRUCK OF THE YEAR 2025

Na Detroitském autosalonu byly oznámeny výsledky ankety North American Car, Utility & Truck of the Year.

V ročníku 2025 v kategorii Truck of the Year zvítězil nový Ford Ranger (finalisty byly také RAM 1500 a Toyota Tacoma), Car of the Year je Honda Civic Hybrid (finalisté Toyota Camry a Kia K4) a Utility of the Year dobyl elektromobil VW ID.Buzz (ve finále též Chevrolet Equinox EV a Hyundai Santa Fe). Severoamerická volba byla založena v roce 1994 podle vzoru evropské COTY (vypsána od 1963/1964).

V roce 2021 získala titul NA TOTY poslední generace Ford F-150 (2023 elektrická F-150 Lightning a 2024 Super Duty), tedy nejprodávanější americký automobil po 43 let (a nejprodávanější truck po 48 let) s celkovou výrobou přes 33 milionů vozů. Loni Ford prodal 765 649 pick-upů F-Series a 46 205 nových Rangerů jen v USA.

Foto Ferrari

Foto Ford

Vznětový čtyřválec

OHV 4503 cm3 (ø 105 x 130 mm)

Vstřikování paliva (1-3-4-2) do předkomůrky

Kompresní poměr

18,5:1

Výkon 44,2 kW (60 k)/2000 min-1

Točivý moment

228 N.m/ 1500 – 1700 min-1

Chlazení kapalinou, objem soustavy 25,0 l

SLAVNÉ MOTORY

PRAGA RND (1946 – 1955)

V roce 1934 zahájila Praga výrobu nákladních vozů typu RN (Rychlý nákladní) a RND (Diesel), které se od roku 1946 dočkaly modernizace v obnovené výrobě a záhy patřily k nejrozšířenějším na našich silnicích. Verze se vznětovým čtyřválcem (zážehová měla šestiválec) dostala nové hlavy válců (byly dvě samostatné) se vstřikováním paliva do předkomůrky Ricardo Comet (dříve Ricardo Whirlpool). Výkon vzrostl ze 38 na 44 kW (z 52 na 60 k), objem válců 4503 cm3 se nezměnil. Na Pražském autosalonu 1947 byly vystaveny RND jako valník 3,0 t, sklápěč, skříňový vůz 3,0 t, zubolékařská ambulance a autobus s podélnými sedadly.

Kresby

Praga

SLAVNÉ MOTORY

Nepřeplňovaný dvanáctiválec do V/60°

2995/2991 cm3

(ø 77 x 53,6 mm, od 1981: ø 78,5 x 51,5 mm)

Kompresní poměr 11,0:1

Výkon až 397 kW (540 k)/12 500 min­1

Rozvod DOHC 4V (ozubené soukolí)

Nepřímé elektronické vstřikování Lucas

Zapalování Marelli Dinoplex

◄ Alfa Romeo Tipo 1260 (Velká cena Francie 1981)

ALFA ROMEO 1260 (1979 – 1982)

Do třílitrové formule 1 vstoupila Alfa Romeo v roce 1970 jako dodavatel motorů (V8 ze sportovního prototypu 33/3). Vlastní vozy Alfa Romeo od 1979 dostaly dvanáctiválce (plochý Tipo 515 jako v Brabhamu pro Alfu 177; nový vidlicový Tipo 1260 pro 179 a 182), než přešly na alternativu Tipo 890 V8/90° 1,5 Turbo (1983 – 1985). Nedávný návrat byl jen propůjčením značky týmu Sauber (2019 – 2023). Tipo 1260 byl poslední nepřeplňovaný motor Alfa Romeo F1, ale na vítězství nedosáhl, přestože Bruno Giacomelli a Andrea De Cesaris dvakrát v závodech GP vedli. Nejlépe dojeli třetí (Bruno v Las Vegas 1981 a Andrea v Monte Carlu 1982). Startovali také Vittorio Brambilla, Patrick Depailler a Mario Andretti.

Foto

Tom Hyan

Bruno Giacomelli (Alfa Romeo 179B) v Dijonu 1981

Foto Tom Hyan

Kresba

Alfa Romeo