TH Auto 12 2024 (prosinec)

MANUFAKTUR MERCEDES-BENZ S-KLASSE

PŘEDSTAVUJEME

■ MONDIAL DE L’AUTO ■ větší účast vystavovatelů i mohutný zájem návštěvníků na autosalonu v Paříži

■ RENAULT SCÉNIC E-TECH ELECTRIC ■ dostal elektrický pohon a stal se evropským Vozem roku 2024

■ VOLKSWAGEN POLO GTI ■ edice 2500 vozů na počest 25 let Polo GTI bude zjevně poslední oslavou...

FERRARI 500 F2

V letech 1952 – 1953 bylo mistrovství světa Grand Prix vypsáno pro nepřeplňované motory 2.0 F2. Ferrari přešel z dvanáctiválce 166 F2 (vznikl zvětšením prvního 1.5 V12 F1 typu 125) na jednoduchý čtyřválec konstruktéra Aurelia Lamprediho. Alberto Ascari vyhrál při debutu v GP Modeny 23. září 1951, dominoval mistrovství světa 1952 (šest vítězsví) a 1953 (pět). Celkem typ 500 dobyl 36 závodů

v letech 1951 – 1953. V Grand Prix MS vítězili Ascari, Nino Farina, Piero Taruffi a Mike Hawthorn; v dalších závodech také Luigi Villoresi, André Simon, Louis Rosier, Jacques Swaters a Rudi Fischer.

SLAVNÉ MOTORY

Zážehový čtyřválec 1985 cm3 (ø 90 x 78 mm)

DOHC 2V; kompresní poměr 11,5:1

Dva dvojité karburátory Weber 45 DOE

Hliníkový blok a hlavy válců

Výkon 121 kW (165 k)/7000 min‑1

Kresba Ferrari/Bruno

Betti Foto Tom Hyan

uplynul další rok, zase jsme starší a jako vždy nevíme, co nás čeká v roce příštím. Upřímně řečeno, ani rok 2024 žádný velký pokrok nepřinesl, byť vždy může být hůře. Zatím není, občané v konzumní společnosti jen vesele kynou, přílišný blahobyt je příčinou degenerace většiny Evropanů, kterým sociální státy nadále poskytují chléb a hry, takže necítí potřebu pracovat, natož vytvářet něco navíc, jen vědí, že se chtějí bavit, žít na dluh a vůbec si jen užívat. Současný stav však nebude věčný. Kapitalismus nebude fungovat v přeorganizované společnosti s přerozdělováním a potíráním trhu, nadměrnými restrikcemi a nehoráznými daněmi. Doba, kdy jsme se radovali (alespoň většina) z návratu kapitalismu, je bohužel ta tam. Česká republika se vždy chlubila automobilovým průmyslem. Útok na jeho existenci ze strany EU, jejíž ministerstvo pravdy určilo elektromobilitu za současné likvidace funkčních jaderných elektráren za jedinou cestu, bude smrtelný. Je s podivem, jak lidé bez technického vzdělání navrhují technická řešení, kterým sami nerozumí. Je s podivem, že si to necháme líbit. Je s podivem, že kapitáni evropského automobilového průmyslu nedokážou najít společnou obranu. Kam půjdou pokuty 95 eur za jeden gram CO2 nad limit, násobené počtem prodaných vozů? Existuje v této tzv. demokracii nějaká kontrola? Nový rok nám na tyto otázky odpoví. Buďme optimisty, ale přičiňme se o správný směr vývoje.

Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy i v roce 2025!

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Chairman of the Jury

AUTO ROKU 2024 v ČR

Člen

mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen

mezinárodní jury

VŮZ ROKU 2001 – 2015

Předseda poroty AUTO ROKU 2024 v ČR

DEVÁTÝ ROČNÍK číslo 12 (104), prosinec 2024 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom hyan@caroftheyear cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek net

art director: Mgr. Helena Hyanová helena hyanova@gmail com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2024 redakční spolupráce: MUDr Jiří Nezdařil sr , MUDr Jiří Nezdařil jr , Ing Jiří Wohlmuth

► Za volanty nových automobilů Mazda CX-80, Porsche Macan 4, Renault Symbioz, BMW X3 M50 xDrive, Toyota Prius PHEV, Kia Picanto, Hyundai Santa Fe, Škoda Octavia, Audi Q8 TFSIe Quattro, Volkswagen Golf, Lexus RZ 450e a dalších ► Mistři motorsportu 2024 ► NTT Indy Car Series ► Legendy závodních okruhů ► Muzeum Avia ► Pozdrav z Ypsilanti

Alpine Alpenglow; od vodíkového konceptu 2022 přes pojízdný prototyp se čtyřválcem 2.0 Turbo až po dnešní vodíkový šestiválec 3.5 V6

RENESANCE?

Pařížský autosalon je možná zachráněn, druhý postcovidový ročník přinesl mnohem větší účast vystavovatelů i mohutný zájem návštěvníků...

Velkou zásluhu na záchraně mezinárodního autosalonu, který v Porte de Versailles slavil 90. ročník, má Groupe Renault a jeho generální ředitel Luca de Meo, který navzdory nepříznivým podmínkám po covidové krizi rozhodl o účasti v Mnichově 2021, Paříži 2022, Mnichově 2023, Ženevě 2024, Hannoveru 2024 a Paříži 2024. Osobně byl v Paříži přítomen hned od rána (Because We Love Motor Shows, zněl slogan Renaultu), a zdůraznil skutečnost, že vozy předvedené před dvěma lety coby koncepty jsou už připraveny do sériové výroby. Navíc u Groupe Renault se mnohé změnilo, Alpine už není výhradně výrobcem sportovních vozů, ale bude mít plné portfolio

TOM HYAN a ROBERT HYAN, Paříž (F)

1 Škoda Elroq, světová premiéra na mezinárodním autosalonu

2 Renault Emblème, inovativní elektromobil jak s klasickým akumulátorem, tak s vodíkovými palivovými články

různých typů; úspěšná Dacia míří do vyšších sfér (nový Bigster) a Renault soustředil do samostatné divize Ampère (od 2023, dříve Renault Electricity) nejen vývoj a výrobu čistých elektromobilů, ale i poháněcích soustav EV a software, a do HORSE Powertrain naopak vývoj a výrobu klasických spalovacích motorů (založeno v květnu 2024 coby joint­venture s Geely Holding/Geely Auto, rovněž vlastníkem čínsko­švédské Aurobay). K největším hitům autosalonu však patřil elektrický Renault 5. Nový Renault 5 E­Tech se po čtyřletém vývoji, kdy byly jeho tvary připomínající původní R5 zveřejněny velmi záhy, vyrábí ve francouzském Douai (elektromotory z Cléonu a akumulátory z Ruitzu). První verze je Auto­

Foto

Foto

Robert

Hyan

nomie Confort s elektromotorem 110 kW (150 k), akumulátorem 52 kWh a dojezdem 410 km, ve Francii k dispozici od prosince za 33 490 eur (mimo případný bonus). Levnější Autonomie Urbaine s výkonem 88 kW (120 k), akumulátorem 40 kWh a dojezdem 300 km bude od 27 990 eur, zatímco ta nejlevnější R5 Five s výkonem 70 kW (95 k) a shodnými parametry (40 kWh, 300 km) vyjede až v příštím roce (ceny do 25 000 eur).

Vozy mají pohon předních kol, ploché akumulátory mezi nápravami a nabíjení AC 11 kW s možností DC 80 nebo 100 kW (pro motorové verze 88 kW, které Francouz označuje zaokrouhleně coby 90, resp. 110 kW).

Základní rozměry nové R5 činí 3,92 x 1,77 x 1,50 m, rozvor náprav 2,54 m a objem zavazadlového prostoru 326 litrů. Hmotnost je od 1350 kg (40 kWh), resp. 1450 kilogramů (52 kWh). Kola jsou osmnáctipalcová, od výbavy Évolution má řidičův i centrální displej úhlopříčku 10,1“ a nechybí samočinné přepínání světlometů LED; Techno, Iconic 5 a speciální série Roland­Garros nabízejí ještě bohatší výbavu. Verze Esprit Alpine není, protože je sportovní model coby Alpine A290.

Nový Renault 4 E­Tech, rovněž na elektrické platformě AmpR Small, vzbudil také obrovský zájem. Před dvěma lety jeho tvary v Paříži naznačil 4EVER Trophy Concept, kupodivu R4 je mírně větší než R5, rozvor byl prodloužen na 2,62 m a délka na 4,14 m, větší jsou i šířka 1,80 m a výška 1,57 m. Světlá výška vzrostla na 181 proti

3 Luca de Meo (Groupe Renault), zjevně nejschopnější manager současného automobilového průmyslu

4 Twingo, třetí v řadě ikonických modelů Renault, který se dočká sériové realizace v éře elektromobility

5 Renault 4 E-Tech

100 % Electric, novodobé vydání legendy R4, prvně uvedené v roce 1961

6 Renault 5 E-Tech

100 % Electric, první v řadě nových elektromobilů s tradičním označením

7, 8 Renault 17 by Ora Ito, prototyp elektromobilu od designera z Marseille (Ora Ito alias Ito Morabito, ročník 1977)

145 milimetrům, objem zavazadlového prostoru na 420 litrů (po sklopení sedadel 1405 litrů) a plátěná otevírací střecha Plein Sud ve stylu originálu pro vybrané výbavy má plochu 0,92 x 0,80 m. Přístrojová deska (2x 10,1“) vychází z R5, šestadvacet je jízdních asistentů včetně One­Pedal a Extended Grip. Kombinace elektromotorů a akumulátorů je podobná R5, nyní jsou v nabídce 88 kW (120 k, 40 kWh a 300 km) a 103 kW (140 k, 52 kWh a 400 km) se shodnými systémy nabíjení. Hmotnost vzrostla o 50 kg. Vozy přijdou v prvním čtvrtletí 2025, vyrábějí se v Maubeuge (elektromotory v Cléonu a akumulátory v Douai). Ceny zatím přes 30 000 eur.

Na stánku Renaultu poutala pozornost i třetí reinkarnace slavného modelu minulosti, nyní samozřejmě elektrického, ale bližší informace o voze Twingo čtvrté generace zatím chybí, je příliš nový (od 2026 se však má vyrábět).

Pouze stylistickým cvičením byl elektrický restomod Renault 17 Coupé, který s podporou značky vytvořil designer Ora Ito z Marseille na základě legendy R17 (92 tisíc vozů v letech 1971 – 1979). Vzadu je v původním zesíleném skeletu elektromotor 200 kW (270 k) a akumulátory pod kapotou vpředu, vůz je delší o 170 mm, má devatenáctipalcová kola, futuristický interiér a hmotnost navzdory využití kompozitních materiálů vzrostla na 1,4 tuny. Pohledem do budoucnosti je Renault Emblème Concept (vize uhlíkové neutrality 2040), úhledný pětidveřový hatchback (či chcete­li Break de Chasse

Foto

Vladimír

Rybecký

Foto

Tom Hyan

Foto

Robert Hyan

neboli Shooting Brake), předjímající design nových modelů Clio VI a příštích Mégane a Scénic, poháněný elektromotorem 160 kW (217 k) s akumulátorem 40 kWh a palivovými články 30 kW (nádrž vodíku 2,8 kg) pro kombinovaný dojezd 1000 km. Po premiéře v Hannoveru jsme si znovu prohlédli lehký užitkový Estafette Concept na platformě FlexEVan ze spolupráce Flexis (45:45 % Renault a Volvo Trucks, 10 % dopravce CMA CGM), který by se měl vyrábět v Sandouville. Typy se zážehovými motory reprezentovaly především Symbioz (prodloužená verze Capturu) a vrcholný Rafale PHEV 4x4 s výkonem 221 kW (300 k), a to včetně nové výbavy Atelier Alpine (přitvrzené chassis). Vrcholným kouskem na stánku Alpine byl upravený vodíkový Alpenglow Hy4, vývoj předloňského konceptu na základě A424 WEC, nástupce pojízdného prototypu se zážehovými čtyřválcem 2.0 Turbo o výkonu 250 kW (340 k), který byl předveden při 6 h Spa 2024. Změnily se šířka 2,15 m proti délce 5,10 m, podvozek konceptu údajně vychází z Ligieru LMP3 (nikoli Oreca) a čtyřválec byl nahrazen motorem 3.5 V6 o výkonu 544 kW (740 k) na základě bloku Nissan, vodík je v nádržích v podchlazeném kapalném stavu (u čtyřválce ve třech v plynném stavu). Philippe Krief (ex­Ferrari), technický šéf Groupe Renault, uvažuje o sériové verzi pro rok 2028. Další elektromobily A290 jsou sportovní variantou R5 E­Tech a A390 (code DZ110) pětidveřovým fastbackem na platformě AmpR Medium (Mégane/Scénic Electric) s akumulátorem 90 kWh a elektromotory 265 kW (360 k), z 85 procent odpovídajícím sériovému modelu. Kupé Alpine A110, oficiálně poslední typ značky se spalovacím motorem (od 2027 má být A110 Électrique), dostal verzi A110 R Ultime se čtyřválcem 1.8 Turbo o výkonu

1 BMW Vision Neue Klasse, základ nového sériového elektromobilu od roku 2025

2 Citroën C3 čtvrté generace v elektrickém provedení ë-C3

3 BMW Vision Neue Klasse X, nový SAV (Sport Activity Vehicle) pro rok 2025

4 Mini Aceman (J05), elektrická novinka BMW Group, odvozená od Mini (J01)

5 Citroën C5 Aircross Concept, předehra sériové novinky od dubna 2025

6 Elektrický minivůz Citroën Ami po faceliftu pro 2025

Foto

Tom Hyan

Foto

Robert

Hyan

239 kW (325 k)/6000 min­1 na benzin 98 o.č., zatímco na závodní 102 o.č. to může být až 254 kW (345 k)! Nová je převodovka DW6 EDC se spojkami v olejové lázni, protože točivý moment vzrostl ze 340 na 420 N.m (při 3200 min­1). Hmotnost vozu činí 1090 kg (stejná jako u A110 Turini). Limitovaná edice A110 R La Bleue bude mít pouhých patnáct kusů po 330 000 eur. Původně rumunská Dacia nadále slaví obrovské úspěchy v celé Evropě především proto, že nabízí vozy přijatelné ceny, prosté zbytečností, jež klient nepotřebuje, byť také její automobily prodražují nesmyslné požadavky EU na novou povinnou výbavu. Navíc Dacia míří výše, její Bigster je sice technicky spřízněn s veleúspěšným Dusterem (2,5 milionu vozů tří generací od 2010), ale samozřejmě bude dražší, navzdory příslušnosti do C­SUV a platformě CMF­B. Kola mohou být až devatenáctipalcová, rozvor se zvětšil z 2,70 na 2,90 m, délka narostla ze 4,34 na 4,57 m, šířka zůstává shodných 1,81 metru, proti Dusteru je vůz o 50 mm vyšší a celkově působí mohutnějším dojmem, když nabízí o hodně větší zavazadlový prostor 667 litrů (s předním pohonem), resp. kolem 600 litrů s pohonem 4x4. Bigster má především silnější motory 1.2 TCe 140

7 Audi Q6 Sportback e-tron, součást modelové obměny

8 BMW iX5 Hydrogen s vodíkovými palivovými články

9 Prodloužený VW Tayron nesl v minulé generaci označení Tiguan Allspace

10 Peugeot E-408, nejnovější z elektrických verzí standardního výrobního programu této značky

11 Cadillac Optiq Arctiq, studie na základě Optiqu (jména s q na konci zavedli za mořem dříve než Škoda Auto)

12 Ford Capri, pětidveřový crossover na základě elektrické platformy VW MEB

mHEV 48 V (další vývoj TCe 130), a to i ve verzi na LPG (Eco­G 140), a nový 1.8 Hybrid 155, zatím exkluzivně pro Dacii. Hvězdou stánku byla buggy Sandrider V6 Bi­Turbo, připravená pro Dakar 2025. Team Dacia Sandriders (šéfem je žena Tiphanie Isnard, která přišla od Peugeotu) už má za sebou první vítězství, a to hned dvojité! Nasser Al­Attiyah dojel první a Sébastien Loeb druhý na Rallye du Maroc 2024. Samostatný stánek Mobilize znovu představil divizi Groupe Renault, zaměřenou na sdílení elektromobilů a ekologickou mobilitu. Zatímco černý sedan Mobilize Limo pro nezájem klientů už byl zrušen (vycházel z čínského Jianglingu), Mobilize Duo (osobní o délce 2,43 m) a Bento (užitkový skříňový s délkou 2,54 m) se nadále ucházejí o klientelu jako nástupci Renaultu Twizy (nyní s dveřmi a uzavřenou karoserií). Dojezd činí 161, resp. 149 km. Akumulátor má 10,3 kWh, rychlost je omezena na 45 km/h (od 14 let), či 80 km/h (řidičský průkaz skupiny B). Ceny od 9090 eur. Jsou to konkurenti minivozu Citroën Ami EV (od 2020 se prodalo přes 65 tisíc) o rozměrech 2,41 x 1,39 x 1,52 m, který má nyní výše umístěné světlomety a další změny (vystavený exemplář měl pneumatiky značky Barum), ale dojezd je

Foto

Vladimír

Rybecký

Foto

Tom

Hyan

Foto

Robert

Hyan

pouhých 75 km s akumulátorem 5 kWh a elektromotorem 5,9 kW (8 k). Představilo se několik verzí včetně terénního konceptu Ami Buggy Vision. Ceny od 7990 eur. Citroën, který se nezúčastnil ročníku 2022, byl nyní ze skupiny Stellantis nejaktivnější (proti 2022 naopak chyběla expozice DS Automobiles). Maličký Ami, kromě restylingu pro rok 2025, měl šestimetrovou výstavní věž Ami Tower, na níž se skvěly verze Ami for All, Ami Rose Festival a Ami Peps. Modelová řada prochází obměnou, čtvrtou generaci C3 (verze ICE a BEV coby ë­C3) doplnil crossover C3 Aircross, třetí generace C4 a C4X prošla restylingem a navíc na otočném pódiu zářil C5 Aircross Concept (projekt Hulk, z 90 % shodný se sériovou verzí na platformě STLA Medium, která přijede v dubnu). Předpokládají se verze 1.2 mHEV 48 V/100 kW (136 k) s převodovkou e­DSC6; nová 1.6 PHEV/143 kW (195 k) se sedmistupňovou Punch Powertrain a elektrickým dojezdem 80 km a plně elektrická 154 kW (210 k) s akumulátorem 73 kWh pro dojezd 680 km, prostě obvyklé stavebnice koncernových značek Stellantisu. Prezentace Peugeotu v barvách trikolory (všechny sériové modely shodně) byla sice působivá, ale jinak smutná, všechny typy elektrické! Mezi modely Peugeot E­208, E­2008, E­308, E­3008, E­408 a E­5008, vesměs na shodném základě, vynikly nové verze Grand Autonomie crossoverů E­3008 a E­5008 s prodlouženým dojezdem 700 a 688 km (kombinace WLTP), elektromotorem 169 kW (230 k) a akumulátorem 96,9 kWh. Zcela nová je E­408 (Berline Surélevée, tedy zvýšený sedan), která se také dočkala dílů ze stavebnice Stellantisu, v tomto případě elektromotoru Emotors 154 kW (210 k) a akumulátoru CATL NMC 811 (80 % nikl, 10 % mangan a 10 % kobalt) s kapacitou 58,2/61 kWh pro do­

1 Delage D12, silniční formule s motorem V12, znovuzrození legendární značky

2 Kia EV3, pokračování jihokorejské elektrické expanze

3 Dacia Bigster, cesta rumunské značky do vyšších sfér

4 Leapmotor T03, čínský elektromobil z polské výroby pro záchranu Stellantisu?

5 Devalliet Mugello 375, roadster pro radost z jízdy (motor Peugeot 1.6 Turbo 225)

jezd 453 km. Na Peugeot 508 zapomeňte, ten už se loučí, takže elektrický nebude. Stánek osvěžily sportovní prototyp Peugeot 9X8 ze 24 h Le Mans 2024 a také koncepční studie Inception, uvedená už na CES 2023 v Las Vegas (a na sklonku téhož roku v Praze), protože její volant obdélníkového tvaru se čtyřmi kruhovými otvory je základem nového Hypersquare pro sériovou produkci, které si mohli návštěvníci vyzkoušet na trojici trenažerů. Carlos Tavares, generální ředitel skupiny Stellantis, byl ovšem nejvíce vidět na stánku čínské firmy Leapmotor, založené před devíti lety (!), která je jeho podivnou nadějí do budoucna. Je to sice neuvěřitelné, ale majitel značky Fiat nyní vzhlíží k malým vozům od firmy Leapmotor, která vyrobila svůj první vůz v roce 2019! Typ T03 sice vypadá jako karikatura Fiatu, či reinkarnace prastarých Hyundai Atos, ale je to elektromobil a je levný (pohled do interiéru však nevábný), a proto je Tavares vyrábí místo Fiatu 500 v polských Tychách! Produkce typu T03 se tam údajně rozběhla už v červnu, v říjnu 2023 investoval Stellantis do Leapmotoru 1,5 miliardy eur za podíl 21 % a letos v květnu založil společný podnik Leapmotor International v Amsterdamu (51 % Stellantis, 49 % Zhejiang Leapmotor Technology Co.) pro výhradní prodej jejich vozů mimo Čínu. Na stánku byly také tři SUV, nejstarší C10, šestimístný C16 a nový B10. Leapmotor T03 má vnější rozměry 3,62 x 1,65 x 1,58 m při rozvoru náprav 2,40 m, zavazadlový prostor 210 litrů, elektromotor 55 kW a 155 N.m, akumulátor 36,5 kWh a dojezd až 403 km. Údaje se však různí, jak je u čínských produktů zvykem...

Do Paříže se vrátil rovněž Ford s horkou novinkou zvanou Capri podle sportovního vozu sedmdesátých let. Nyní jde o pětidveřový SUV vnějších rozměrů 4,63

Foto Tom Hyan

Foto

Robert Hyan

x 1,87 x 1,63 m při rozvoru náprav 2,77 m, který dostal v základní verzi elektromotor 125 kW (170 k) na zadní nápravě a mezi nápravy akumulátory 52 kWh, anebo 210 kW (286 k) se 77 kWh pro dojezd až 627 km; dvoumotorová verze 250 kW (340 k) má pohon všech kol, akumulátor 79 kWh a dojezd až 592 km. Stejně jako u evropského Exploreru EV jde o využití platformy MEB ze spolupráce s Volkswagen Group. Wolfsburská značka byla stejně jako Škoda a Audi přítomna prostřednictvím francouzského importéra, nicméně uvedla nový Tayron (sedmimístná verze Tiguanu III), slavila padesát let ikonického Golfa, uvedla ID.3 GTX, ID.Buzz GTX, ID.Buzz Long, obytnou Californii, Transporter, ID.7 Tourer a oprášila koncept ID.GTI. Překvapením byl stánek Audi s prvními typy na platformě PPC (Premium Platform Combustion), které jsme však už před tím viděli na prezentaci v Praze. Světovou výstavní premiéru měla Škoda Elroq. Příjemným překvapením byla velká expozice BMW Group, které vévodily připravované elektrické BMW Vision Neue Klasse (sedan) a Vision Neue Klasse X (SAV/SUV), jejichž výroba začne už v příštím roce. Technické podrobnosti zatím nejsou známy. Elektrickou cestu potvrdily rovněž nové modely sesterské značky Mini, a to premiéra supersportovních čistě elektrických verzí JCW (John Cooper Works), které mají dojezdy 371 km (Mini), resp. 355 km (nový Aceman), a výrazně sportovní charakter s režimem Go­Kart, jenž zvýší výkon o dalších 20 kW (27 k). Probíhají zkoušky BMW iX5 Hydrogen, jeden z vozů byl vystaven, a produkce vodíkových typů se připravuje na rok 2028. Alfa Romeo předvedla nové SUV Junior a Tonale, ale pochlubila se také sedanem Giulia Quadrifoglio v limito­

6 Alfa Romeo Giulia Quadrifoglio v limitované edici Super Sport

7 Aixam City, tradice minivozů třídy sans permis (bez řidičského průkazu) pokračuje!

8, 9 THK LSR-05, japonský demonstrátor nových technologií a jeho trakční elektromotor, uložený přímo v kole

10 Mobilize Duo, příspěvek Groupe Renault ekologické městské mobilitě

vané sérii Super Sport a supersportovní reinkarnací 33 Stradale. Americký Cadillac se zcela změnil, v Paříži předvedl pouze elektrické SUV Optiq a Lyriq. Japonské automobilky kompletně Pařížský autosalon bojkotovaly. Ze Země vycházejícího slunce jsme viděli jen zajímavý koncepční automobil THK LSR­05 coby demonstrátora technických inovací, jaké automobilkám nabízí tento specializovaný výrobce z Tokia (např. trakční elektromotory uložené v kolech, aktivní tlumiče odpružení, indukční dobíjení, elektronický systém brzd by­wire a další). Z korejských vystavovala pouze Kia, k novinkám patřily EV3 (SUV) a PV5 (modulární užitkové vozy). Tesla měla svoje známé typy včetně Cybertrucku vystaveny na podlaze haly 5 bez jakéhokoli zázemí. Francouzský autosalon tradičně ukazuje výrobky malých francouzských specialistů. Nechyběly známé typy Ligier, Mega a Aixam, minivozy sans permis (tedy bez potřeby řidičského průkazu), a to i pro řidiče od čtrnácti let, přestavby Dangel 4x4, či úpravy starších vozů na elektrický pohon (Dangel, Lormauto). Vrátily se i sportovní automobily PGO (repliky Porsche 356 a nový Scarab), znovuzrozený Delage, retrospektivní DeVinci či spartánský Devalliet Mugello. Pokud jde o čínské vystavovatele, tak mnohé firmy zmizely, další se naopak objevily. Velké stánky měly Aito, Dongfeng (Forthing), HongQi, GAC, BYD, Skyworth, Xpeng a zmíněný Leapmotor. Píšeme o nich dále v tomto čísle. Příjemným doplněním byly výstavy automobilových legend, slavné filmové vozy a expozice Musée Matra. K dalším novinkám z Paříže se příležitostně ještě vrátíme. Za šest dnů vidělo autosalon 508 007 návštěvníků a téměř pět tisíc novinářů; vystavovalo 48 výrobců a 158 dalších firem a partnerů. ■

Foto

Tom Hyan

Foto

Robert

Hyan

Navzdory elektromobilitě S-Klasse úspěšně sdílí trh

s čistě elektrickou verzí EQS, postavenou na odlišné platformě...

Sedmá generace S-Klasse se představila za covidových restrikcí v září 2020, od zahájení produkce prošla postupně různými úpravami a proti první nabídce mají nyní všechny klasické zážehové typy (s výjimkou dvanáctiválce Maybach) systém Mild Hybrid se sjednoceným výkonem elektromotoru na 17 kW (23 k), resp. systém Plug-In Hybrid, přičemž testovaný S 580 e 4Matic je vůbec první Plug-In Hybrid s pohonem všech kol v tomto segmentu. Současnou nabídku typů přinášíme v obvyklé tabulce. Zahrnuje sedm vozů s kratším rozvorem náprav 3106 milimetrů (codename W223), osm ve verzi L (V223) s prodlouženým na 3216 mm, ale také tři luxusní modely Mercedes-Maybach (Z223) s dále prodlouženým na 2296 mm. Vrcholem nabídky je Mercedes-AMG S 63 E Performance s přeplňovaným motorem 4.0 V8 Bi-Turbo, elektromotorem 140 kW (190 k) a trakčním aku-

TOM HYAN

Mercedes-Benz S-Klasse (W223) je bestsellerem na českém trhu v segmentu luxusních automobilů

► MOTORY S-KLASSE (W / V / Z 223)

typ motor výkon [kW/k]; spotřeba paliva točivý moment [N.m] WLTP [l/100 km]

S 350 d (4M) 3.0 R6 + mH 230/313 + 17/23; 650 5,9 – 6,8 (6,1 – 7,1)

S 350 d L (4M) 3.0 R6 + mH 230/313 + 17/23; 650 5,9 – 6,9 (6,1 – 7,1)

S 450 d 4M (L) 3.0 R6 + mH 270/367 + 17/23; 750 6,2 – 7,1 (6,2 – 7,1)

S 450 4M (L) 3.0 R6 + mH 280/381 + 17/23; 500 8,1 – 9,3 (8,2 – 9,4)

S 500 4M (L) 3.0 R6 + mH 330/449 + 17/23; 560 8,2 – 9,3 (8,3 – 9,4)

S 580 e 4M (L) 3.0 R6 + PHEV 270/367 + 110/150; 750 0,7 – 0,9 (0,7 – 0,9) kombinace 375/510

S 580 4M (L) 4.0 V8 + mH 370/503 + 17/23; 700 9,9 – 10,9 (9,9 – 11)

AMG S 63 E Perf. 4.0 V8 + PHEV 450/612 + 140/190; 1430 4,6 kombinace 590/802

Maybach S 580 e 3.0 R6 + PHEV 270/367 + 110/150; 750 0,8 – 1,0 kombinace 375/510

Maybach S 580 4.0 V8 + mH 370/503 + 17/23; 700 10,3 – 11,3

Maybach S 680 6.0 V12 459/612; 900 13,2 – 14,2

Pozn. všechny vozy s devítistupňovou samočinnou převodovkou; AMG Performance a Maybach vždy pohon všech kol a dlouhý rozvor (Maybach dále prodloužený)

mulátorem 13,1 kWh, který nabízí zrychlení na sto za 3,3 sekundy a největší rychost 290 km/h! Kombinovaný výkon je 590 kW (802 k) a točivý moment 1430 N.m! A to vše od 5,73 milionu Kč včetně DPH! Krátce jsme vyzkoušeli druhou verzi PHEV, známou coby Mercedes-Benz S 580 e 4Matic, která vystačí s třílitrovým šestiválcem a elektromotorem 110 kW (150 k), což dává kombinovaný výkon 375 kW (510 k) a uvedené dynamické parametry klesly na 4,9 sekundy a 250 km/h. V kombinovaném provozu (bez dobíjení) jsme dosáhli spotřeby benzinu 6,5 l/100 km, což je na velký vůz velmi zajímavá hodnota. Samozřejmě se dá jezdit čistě elektricky, nyní na prodlouženou vzdálenost přes 100 km, ostatně po startu vůz vždy jede elektricky, pokud stačí kapacita akumulátoru a nezvolíte jízdní režim B (Battery Hold). Hovořit o komfortu u tohoto automobilu je tak trochu nošením dříví do lesa, pro plavnou jízdu na dlouhé vzdálenosti je prostě

Vyzkoušeli jsme provedení

S 580 e 4Matic L (Long), tedy vůz se zážehovým řadovým třílitrovým šestiválcem a soustavou Plug-In Hybrid

Elegantní silueta nové S-Klasse je zárukou rekordní hodnoty součinitele odporu vzduchu pouhých cx = 0,22

stvořen! Pneumatické odpružení Airmatic s regulací světlé výšky je standardní výbavou, nechybí ani řízení zadních kol (v úhlu 4,5°, ale i verze s úhlem natočení 10°). Přístrojovou desku netvoří pás dvou velkoplošných displejů vedle sebe pod společným překrytem, ale digitální přístrojový štít 12,3“ před řidičem a oddělený dotykový displej 12,8“ ve středu přístrojové desky coby prodloužení konzole mezi řidičem a spolujezdcem, kde lze nastavit prakticky vše od systému Head-Up Display s rozšířenou paletou zobrazení až po charakteristiku podvozku. Svůj tablet mají také dva cestující vzadu, na zadní straně opěrek hlavy, resp. vyjímatelný ve středové opěrce, ovládání komfortních funkcí je propojeno. S obsazením čtyřmi cestujícími

se počítá, lze ale cestovat i v pěti, krajní sedadla jsou všestranně elektricky seřiditelná. U Plug-In Hybridu má řidič k dispozici jízdní režimy Battery Hold (udržování kapacity pro pozdější lokálně bezemisní jízdu), Electric, Hybrid, Sport a Individual, které mění nastavení motoru, převodovky, posilovače řízení, odpružení včetně světlé výšky a zásahu stabilizace ESP, která zahrnuje dokonce asistent bočního větru (zasahuje naprogramovanou aktivací brzd při rychlosti 75 až 200 km/h). Samozřejmostí jsou všechny další dostupné bezpečnostní systémy, ať už jde o dodržování bezpečného odstupu Distronic při 20 až 210 km/h, aktivní asistenci jízdy v dopravní zácpě (do 60 km/h samočinné rozjezdy po zastavení do šedesáti ►►►

1 Přístrojová deska s velkým dotykovým středovým displejem, na němž lze nastavit vše od Head-Up Display po charakteristiku podvozku

2 Na středovém displeji lze volit pět různých režimů jízdy (B = Battery Hold)

3, 4 Testovaný vůz S 580 e 4Matic L byl v individualizovaném provedení Manufaktur s působivým ztvárněním interiéru v černo-modré kůži nappa

5 Detail dveřní lišty v černém klavírovém laku se vzhledem flowing lines (plovoucí linky)

Foto Tom Hyan

Pohonnou jednotkou verze Plug-In Hybrid je zážehový řadový šestiválec nové generace M256 společně s elektromotorem 110 kW

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (S 580 e 4Matic L) – Plug-In Hybrid; kapalinou chlazený řadový zážehový šestiválec Mercedes-Benz M256 E30, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování, Stop/Start, EGR, DPF, EU6d; hliníkový blok a hlava válců; objem 2999 cm3 (ø 83,0 x 92,4 mm); kompresní poměr 10,5:1; 270 kW (367 k)/5500 – 6100 min-1 a 500 N.m/1600 – 4500 min-1 Synchronní elektromotor 110 kW (150 k) a 480 N.m; trakční akumulátor 21,96 kWh. Celkový výkon soustavy 375 kW (510 k) a točivý moment 750 N.m. Samočinná devítistupňová převodovka Mercedes-Benz 9G-Tronic s možností přímého manuálního řazení páčkami pod volantem; trvalý pohon všech kol 4Matic.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny (čtyřprvkové vpředu, pětiprvkové vzadu); vzduchové odpružení Airmatic s adaptivními teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/ BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; řízení všech kol do 4,5° a pneu 255/40 R 20 vpředu a 285/35 R 20 vzadu (testovaný vůz).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3216 mm (verze L), rozchod kol 1655/1683 mm; d/š/v 5289/1954 (2109 se zrcátky)/1503 mm; objem zavazadlového prostoru 350 l; objem palivové nádrže 67 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 2395 kg, celková povolená hmotnost 3070 kg; zatížení střechy 100 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 (EV 140) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,9 s; spotřeba paliva WLTP 0,7 – 1,0 l/100 km a elektrické energie 20,7 – 24,8 kWh/100 km, s prázdným akumulátorem 8,0 l/100 km; emise WLTP CO2 16 – 23 g/km; elektrický dojezd 107 km; nabíjení DC 60 kW (10 – 80 %) za 20 min, resp. AC 11 kW (0 – 100 %) za 2,25 h.

VÝROBCE – Mercedes-Benz Group AG; Mercedes-Benz AG; Werk Sindelfingen; Béla-Barényi-Strasse 1, 71059 Sindelfingen, Německo

Základní objem zavazadlového prostoru PHEV činí 350 l

sekund), či sledování bdělosti a udržování jízdy v pruhu se zásahem na volantu, či nouzovým brzděním. Ve voze je až dvanáct airbagů. Mercedes-Benz je první automobilkou s mezinárodně platnou certifikací pro autonomní jízdu (SAE Level 3), ovšem v České republice se předpisy umožňující uvolnění nabídky Mercedes-Benz Drive Pilot teprve připravují. Počet náročných majitelů luxusních automobilů roste, a proto výrobce nabízí nový program individualizace Manufaktur (nahrazuje Designo) u vyšších modelových řad, k nimž vedle S a EQS patří GLE, GLS, G a modely AMG SL, GT a GT 4door. Více než třetina klientů zmíněných vozů volí tuto nabídku (u G-Klasse dokonce 90 %), která zahrnuje širokou paletu barev, materiálů a doplňků, takže vznikají miliony individuálních kombinací. Testovaný vůz byl po kúře Manufaktur, dostal exkluzivní metalickou zlatou barvu karoserie Kalahari, působivý interiér v kůži nappa kombinace modrá yacht/černá, ozdobné výplně v černém klavírovém laku se vzhledem flowing lines, sadu označení Manufaktur ve zlatém provedení, vyšívaná loga na různých místech interiéru a řadu dalších nadstandardních prvků. Vrcholem individualizace Manufaktur jsou pak výrobcem definované limitované série jako například Mercedes-Maybach S 680 Haute Voiture (150 kusů), otevřený Mercedes-AMG SL 63 4Matic+ Golden Coast (100 kusů), anebo G 500 Stronger than Diamonds (300 kusů, každý s 0,25karátovými diamanty na zamykacích kolíčcích dveří). Samozřejmě, cena odpovídá exkluzivitě. Mercedes-Benz třídy S je bestsellerem českého trhu v segmentu luxusních automobilů, od zahájení prodejů v roce 2021 se dosud (do konce září) prodalo 1344 vozů, což je o 26,9 procenta více než u předchůdce S-Klasse (W222), který ve srovnatelném období 2013 až 2017 zaznamenal 1059 prodaných vozů. V době testu začínaly ceny S-Klasse od 2 936 670 Kč včetně DPH za typ S 350 d, jediný pod tři miliony; S 580 e 4Matic L byl od 3 717 120 Kč, tedy stejně jako verze S 580 4Matic L, poháněná čtyřlitrovým osmiválcem Mild Hybrid o prakticky shodném výkonu těsně nad 500 k (367 kW). Nejdražší je Mercedes-Maybach S 680 s přežívajícím dvanáctiválcem za ceny od 6 104 450 Kč (více a aktuálně na www.mercedes-benz.cz). ■

Sedmá generace S-Klasse se představila na podzim roku 2020 v době zrušených autosalonů pro covidové restrikce

Foto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil MERCEDES-BENZ SL 55 AMG (2002)

Renault Scénic E-Tech Electric jsme vyzkoušeli v nejvyšší výbavě Iconic s dvacetipalcovými koly

POSEDMÉ...

a zvítězilo u porotců...

Renault Scénic 100 % Électrique se stal sedmým automobilem značky Renault, který zvítězil v prestižní evropské anketě Car of the Year, a to v zatím posledním ročníku 2024. Stalo se tak po typech Renault 16 (1965, později upraveno na 1966), Renault 9 (1982), Clio (1991), Scénic (1997), Mégane (2003) a Clio (2006). Působivý design elektrického Scénicu, dílo týmu vedeného Gillesem Vidalem, přeběhlíkem od Peugeotu, naznačila studie Scénic Vision z května 2002, která však dostala boční dveře bez středového sloupku (zadní otevírané proti směru jízdy), volant ve stylu leteckého kniplu, jedenadvacetipalcová kola a kombinovaný elektrický pohon s elektromotorem 160 kW vzadu, akumulátory pod podlahou a vodíkové palivové články s nádrží vpředu (2,5 kg). Designeři si vyhráli se znaky ve tvaru kosočtverce Renaultu, které i při otáčení kol neměnily polohu (podobně jako u Rolls-Royce). Byla to vize s větším rozvorem náprav 2,83 m a délkou 4,49 m než současný sériový model 2024, u něhož se pod panely karoserie ještě mnohé změnilo (elektromotor je vpředu).

Nemusíte být zrovna příznivcem elektromobility, aby na vás nový francouzský elektromobil zanechal velký dojem, napsali jsme při prvním kontaktu s typem Mégane E-Tech 100 % Electric (codename BCB), ovšem o jeho větším sourozenci Scénic E-Tech (HCB/RCB) to

TOM HYAN

počet bodů, počet 1. míst

1. Renault Scénic E-Tech

329 22

2. BMW řady 5 308 19

3. Peugeot 3008

197 3

4. Kia EV9 190

platí dvojnásob. Navíc pouhé dva roky ve vývoji elektrických vozidel znamenají mnoho, zlepšily se nejen jízdní vlastnosti, ale především délka dojezdu a rychlost dobíjení akumulátoru. To vše ovlivnilo porotce ankety Car of the Year natolik, že pasovali Scénic na Vůz roku 2024, a to přesto, že k seznámení došlo na poslední chvíli (ještě při Tannistesten 2023 byly k dispozici pro jízdy jen předsériové kamuflované vozy). Nový BMW řady 5, nabízející elektrické i klasické verze ICE, prohrál o jedenadvacet bodů (329:308).

Renault Scénic E-Tech 100 % Électrique, jehož výroba se rozběhla spolu se sesterským Mégane v závodě ElectriCity v Douai, byl jednou z hrstky světových premiér na IAA 2023 v Mnichově. Přišel coby rodinný vůz slavného jména, větší než Mégane, ale na shodné platformě CMF-EV (nyní AmpR Medium) v programu Renaulution (Revoluce Renaultu), ovšem s vylepšenou poháněcí soustavou, optimalizovaným podvozkem a dále vycizelovaným designovým jazykem Renault; podle výrobce také coby první typ, vyvinutý dle nové strategie, která klade důraz na ekologickou udržitelnost včetně recyklovatelnosti (až 90 %) a použití recyklovaných materiálů (kolem 25 %). Celková délka byla upravena na 4,47 m (Mégane 4,20 m), šířka na 1,86 m (+ 96 mm ve srovnání s Mégane) a výška z 1,50 na 1,59 metru; rozvor náprav byl prodloužen o 100 mm na 2,785 m a objem zavazadlového prostoru vzrostl ze

Náskok dvouletého vývoje je u mladšího Scénicu ve srovnání s Mégane opravdu znát (delší dojezd, lepší jízdní vlastnosti)

389/1332 na 545/1670 litrů. Samozřejmě, přineslo to nárůst hmotnosti asi o 100 kg, ale přesto patří Scénic k těm lehčím elektromobilům (např. Škoda Enyaq má poněkud více). Tato skutečnost ovlivňuje dojezd, byť u Scénicu dalším vývojem elektrických systémů proti Mégane E-Tech značně narostl (podle metodiky WLTP). S větším akumulátorem je hmotnost od 1842 kg, s menším od 1730 kilogramů.

Elektrický Scénic se představil ve dvou verzích s pohonem předních kol, na český trh se dodává pouze ta silnější EV87 220 Long Range s výkonem trakčního elektromotoru 160 kW (218 k), točivým momentem 300 N.m a větším akumulátorem 87 kWh, která ujede

až 625 km podle WLTP. Slabší verze, označená EV60, má elektromotor 125 kW (170 k)/280 N.m, akumulátor 60 kWh a dojezd 430 km. Na kombinované verzi FCEV/BEV u Renaultu dále pracují, jak naznačila studie Emblème na upravené platformě AmpR Medium, ovšem sériová realizace se nepředpokládá dříve než v roce 2030 (dojezd 800 km, tankování vodíku za pět minut). Při našem červencovém testu Long Range (dříve nebyl vůz k dispozici, prezentace v Praze byla jen s omezenou účastí) nás překvapily jisté jízdní vlastnosti, značný dojezd, ale také situace, kdy se při fotografování vůz zamknul a přestože jsme měli klíč venku u sebe, nešel otevřít (vnikli ►►►

1 Zavazadlový prostor má objem 545 litrů, který po sklopení opěradel zadních sedadel vzroste až na 1670 litrů

2, 3 Displej před řidičem s údajem o dojezdu 595 km při 99 % akumulátoru, resp. 240 km při 50 % kapacity

4 V režimu Sport digitální štít zazáří červenou barvou

5 Řešení přístrojové desky s velkoplošným displejem až 24 palců (kombinace 12,3 + 12) je skutečným vstupem do budoucnosti

Foto Tom Hyan

Elektrický Scénic je zcela novým rodinným vozem na platformě AmpR Medium (CMF-EV), navržené výhradně pro elektrická vozidla

1 Zásuvky nabíjení jsou nad předním kolem vpravo

2 Výbavu Iconic charakterizují dvacetipalcová kola (Design Oracle)

3 Pohled pod kapotu, na českém trhu se prodává jen výkonnější verze EV87 220

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (EV87 220) – vpředu napříč uložený synchronní elektromotor/generátor Renault; 160 kW (218 k)/5473 až 11 688 min‑1 a 300 N.m/1000 až 5090 min‑1. Rekuperace brzdné energie; jednostupňový redukční převod; pohon předních kol. Elektronická řídicí jednotka, akumulátory Li Ion NMC (Ni Mn Co) od LG Chem, 87 kWh, uložené pod podlahou mezi nápravami, celkové napětí 400 V, 192 článků (12 modulů po 16); blok o hmotnosti 515 kg. Pomocný akumulátor 12 V.

PODVOZEK – všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy Multilink; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,34 otáčky na plný rejd; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC; pneumatiky 205/55 R 19 nebo 235/45 R 20 (pro Iconic).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2785 mm, rozchod kol neuveden; d/š/v 4470/1864 (se zrcátky 2085)/1589 mm; přední převis 842 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 545/1670 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1842 kg; celková povolená hmotnost 2441 kg; hmotnost brzděného přívěsu 1100 kg, nebrzděného 750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 170 km/h; zrychlení 0 – 50 (0 – 100) km/h za 3,9 (7,9) s; dojezd 606 – 625 km (WLTP); spotřeba elektrické energie 16,8 – 17,3 kWh/100 km; nabíjení třífázové AC 11 (22) kW za 9,0 (5,0) h, ze zásuvky jednofázové 2,3 kW (10 A) za 46 h 30 min, resp. 3,7 kW (16 A) za 27 h 30 min; rychlonabíjení DC 130 kW (15 – 80 %) za 37 min.

VÝROBCE – Renault S.A.S., Usine de Douai – Georges Besse, N1, 59509 Lambrez Les Douai, Nord de la France, Francie

jsme dovnitř zadním víkem po stisku tlačítka na voze, pak už se to nikdy neopakovalo). Kliky dveří jsou totiž zapuštěny v karoserii. Scénic byl zcela nový, vyjížděli jsme s 89 kilometry na displeji a udávaným dojezdem 595 km na 99 % kapacity akumulátoru, po ujetí 210 kilometrů ve smíšeném provozu klesl dojezd na 234 km a kapacita na 49 % (údaj značně ovlivnila jízda po dálnici). Nicméně je to elektromobil, u něhož indikace dojezdu neubývá skokově, a tak se nemusíte bát, že nedojedete. Je však třeba počítat s rychlejším úbytkem indikovaného dojezdu v zimním období a při dálničním provozu. Optimalizaci provozu přispívá tepelné čerpadlo a vyhřívání akumulátoru. Nárůst rozměrů samozřejmě prospěl interiéru, na všech sedadlech je dostatek místa, interiér je vzdušný a prostorný, na přání za 37 000 Kč se dodává unikátní střešní okno Solarbay s volitelnou propustností světla (také individuální změna nad předními a zadními sedadly). Přístrojový štít má 12,3“ před řidičem a středový multimediální systém Open R link s úhlopříčkou 9“ nebo 12“ je plně zakomponovaný do horizontálně situovaného celku. Slouží i volbě jízdních režimů Comfort, Eco, Sport a Perso(nal). Výbava je bohatá už od základní Evolution, ve vyšší Techno a zejména vrcholné Iconic jsou posílené bezpečnostní asistenty (např. Rear Cross Traffic Alert, adaptivní tempomat), audiosoustava Harman Kardon s devíti reproduktory, kola zajímavého designu až 20“ a další. Ceny EV87 220 na českém trhu začínají od 1 085 000 Kč, Techno je od 1 150 000 Kč a Iconic od 1 230 000 Kč (více a podrobněji na www.renault.cz). ■

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na RENAULT ESPACE první generace (od 1984)

DO ZÁSUVKY...

V nové éře Opelu pod taktovkou Stellantisu přicházejí rovněž verze Plug-In Hybrid. Nejsilnější Astra GSe je příjemným překvapením...

Vyzkoušeli jsme novou Astru generace L v dlouho očekávaném provedení kombi Astra ST (Sports Tourer), a to hned ve dvou verzích Plug-In Hybrid GS s výkonem soustavy 132 kW (180 k) a ve špičkové GSe s výkonem 165 kW (225 k). Hned na úvod uveďme, že systém externího dobíjení pro čistě elektrickou jízdu je vhodný jen pro městský provoz do udávaného dojezdu EV 65 km, kde na krátké vzdálenosti lze jezdit bez lokálních emisí; dosáhli jsme spotřeby benzinu 1,6 l/100 km a elektrické energie 17,3 kWh/100 km u PHEV GS 180. Pokud ovšem jedete dále bez možnosti dobíjet, tak se akumulátor vybije, stane se jen přídavnou zátěží a spotřeba paliva vzroste (u druhého typu PHEV GSe na 7,4 l/100 km po ujetí 377 km průměrnou rychlostí 67 km/h). Samozřej-

TOM HYAN

Opel Astra ST vyniká ostrými liniemi designu Bold and Pure, který vznikl v Rüsselsheimu pod vedením šéfdesignera

Marka Adamse

mě, nikdy se zcela nevybije, využívá rekuperace a nadále asistuje při hladkých rozjezdech bez nebezpečné prodlevy, jakou u klasických ICE bohužel vytváří systém Stop/Start. K dispozici jsou jízdní režimy Sport, Hybrid a Electric (jen s nabitým akumulátorem).

► OPEL ASTRA ST (2024) typ výkon (+ EM) převodovka spotřeba WLTP (turbo) [kW/k] [od l/100 km] 1.2 Turbo 110 81/110 6M 5,6 – 5,8 1.2

(system 132/180) 1.6 Turbo PHEV 225 132 + 81/180 + 110 8A 1,3 (system 165/225)

Kombi Astra ST, odvozené od hatchbacku nové generace Astra L (představena v červenci 2021), přišlo do České republiky se značným zpožděním po lednové prezentaci 2023 v pražských Bubnech, protože přednost dotaly jiné trhy než český, a tak jsme Sports Tourery okusili až letos! Nabídka pohonných jednotek nadále zahrnuje zážehové motory 1.2 Turbo (tříválec) a 1.6 Turbo (čtyřválec pro verze PHEV) a vznětové 1.5 Turbodiesel, jež vycházejí z koncernové palety Stellantis (PSA). Jak už bylo mnohokrát napsáno, nová éra značky Opel je završena po akvi-

zici skupinou PSA v roce 2017, v roce 2021 po fúzi s Fiatem (FCA) proměněné na Stellantis, a tak se postupně uskutečňuje velká koncernová racionalizace. Rovněž základní Opel Astra přešel na francouzskou techniku včetně motorů (platforma EMP2 V3), na druhé straně v nové generaci se jeho výroba vrátila z Velké Británie a Polska do mateřského závodu Opel v německém Rüsselsheimu. Opel Astra překonal od roku 1991 patnáctimilionovou hranici odbytu, takže jde o velmi oblíbený i cenově dostupný vůz.

Opel Astra patří k nejdůležitějším modelům německé značky. Pokud počítáme pouze novější poválečné předchůdce ještě se jménem Kadett (A až E), tak jde o jedenáctou generaci tohoto vozu kompaktního segmentu C, který také u Opelu přešel na jméno Astra (podle vzoru britského Vauxhallu, dnes značkové varianty jen pro Velkou Británii), a to od roku 1991 (Astra F). Následovaly Astry G (1998), H (2004), J (2009) a K (2015), poslední na platformě ►►►

1 Špičková verze Opel Astra ST GSe je Plug-In Hybrid s kombinovaným výkonem 165 kW (225 k), který překvapí jízdními výkony

2 Opel Astra šesté generace (jedenácté včetně Kadettu) završuje přechod německé značky na francouzské platformy a motory

3 Přehledná přístrojová deska se dvěma desetipalcovými displeji vedle sebe

4, 5 Zvětšení rozměrů se projevilo především nárůstem místa v pětimístném interiéru

6 Základní objem zavazadlového prostoru činí u hybridu 516 litrů

7 Pohled pod kapotu nejvýkonnější verze GSe 165 kW (225 k); akumulátor PHEV je vždy 12,4 kWh

Foto

Tom

Hyan

1 Vyzkoušeli jsme několik vozů, tento GS 1.6 Plug-In Hybrid má nižší kombinovaný výkon 132 kW (180 k)

2 Středový displej nabízí informace o funkci hybridní soustavy a další údaje

General Motors (americký koncern vlastnil Opel do 2017), oceněná prestižním evropským titulem Car of the Year 2016. Nejnovější Astra L pokračuje v tradici, populární verze kombi (tehdy ještě označené Caravan) byly už součástí první řady Kadett A od roku 1963. Poprvé jsou v nabídce také plně elektrické verze Astra a Astra ST Electric, poháněné elektromotorem 115 kW (156 k) s akumulátorem 54 kWh pro dojezd přes 400 km. Přehled typů, nabízených na českém trhu, uvádíme v obvyklé tabulce. Na rozdíl od sesterského Peugeotu 308 se u nás vznětový motor 1.5 CDTI nedodává se šestistupňovou manuální převodovkou, ale výhradně s dražší osmistupňovou samočinnou, zatímco ostatní poháněcí soustavy jsou shodné (vždy jde o deriváty nového Peugeotu 308). Proti pětidveřovému hatchbacku Astra má nová Astra Sports Tourer zvětšený rozvor náprav ze 2675

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – Plug-In Hybrid; kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválcový motor, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování; Stop & Start, EU6e; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); trakční akumulátor 12,4 kWh; a) GS 180: ICE 110 kW (150 k)/6000 min-1 a 250 N.m/1750 min-1; elektromotor 81 kW (110 k)/2500 min-1 a 320 N.m/500 – 2500 min-1; kombinace 132 kW (180 k) a 360 N.m; b) GSe 225: viz výše, ale ICE 132 kW (180 k)/6000 min-1; kombinace 165 kW (225 k) a 360 N.m. Pomocný akumulátor 12 V. Samočinná osmistupňová převodovka Aisin AW. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z hliníkové slitiny; pneumatiky 205/55 R 16, 225/45 R 17 nebo 225/40 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2732 mm, rozchod kol 1551 – 1559/1546 – 1554 mm podle pneu; d/š/v 4642/1860 (2062 se zrcátky)/1481 mm, přední převis 906 mm; objem zavazadlového prostoru 516/1553 l; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1642/1671 kg, celková 2170/2170 kg; hmotnost nebrzděného přívěsu 750 kg, brzděného 1400 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 225/235 (EV 135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,7/7,6 s; spotřeba paliva WLTP od 1,3 l/100 km; emise CO2 od 30 g/km; spotřeba elektrické energie od 16,4/17,6 kWh/100 km; dojezd EV do 65/64 km, nabíjení 0 – 100 % wallbox 22 kW za 1:55 h, domácí zásuvka 1,8 kW za 7:05 h.

VÝROBCE – Opel Automobile GmbH, Mainzer Strasse 95, 65428 Rüsselsheim am Main, Německo

1 2

na 2732 milimetrů, délka s prodlouženým zadním převisem vzrostla ze 4374 na 4642 mm a objem zavazadlového prostoru se zvýšil na 597/1634 litrů (u PHEV na 516/1553 litrů). Opel Astra zůstává, zatímco jiní tento segment opouštějí (Renault Mégane, Ford Focus, Fiat Tipo). V rámci racionalizace se však snižuje počet výbavových stupňů (zmizela střední Elegance, základem je Edition a vrcholem GS, resp. GSe). Předností Opelu proti sesterskému Peugeotu 308 (i-Cockpit) je naopak už od nejnižší výbavy Edition dodávaná přehledná a dobře čitelná palubní deska horizontálního uspořádání s dvojicí desetipalcových digitálních displejů Pure Panel vedle sebe, doplněná obvyklými tlačítky základních funkcí. Na rozdíl od Peugeotu může být navíc k dispozici Head-Up Display. Infotainment je na dnes obvyklé úrovni, lze jej dále vylepšovat příplatkovou výbavou (Opel Connect Navi Pro), stejně jako asistenty jízdy (jízda v pruhu, nouzové brzdění, čtení značek, detekce chodců) lze doplnit o hlídání mrtvých úhlů, aktivní udržování v pruhu, asistenci změny pruhu, adaptivní tempomat Stop&Go, světlomety IntelliLux LED Pixel, alarm s rozšířenými funkcemi, certifikovaná přední sedadla AGR a další. Nejrozšířenější pohonnou jednotkou Astry je známý zážehový tříválec 1.2 Turbo (PSA PureTech) s výkonem 81 nebo 96 kW (tedy 110 a 130 k) a šestistupňovou manuální převodovkou, silnější se alternativně dodává s osmistupňovou samočinnou, která je kupodivu výhradní výbavou turbodieselu 1.5 CDTI a obou verzí PHEV. U vrcholné verze s výkonem 165 kW (225 k) potěšily zejména plynulý rozjezd s příjemným zátahem hnací soustavy, stejně jako lepší jízdní vlastnosti vzhledem k optimálnímu rozložení hmotnosti na nápravy a nižší poloze těžiště (akumulátory mezi nápravami před palivovou nádrží). V době testu byly akční ceny nové Astry ST od 569 990 Kč za 1.2 Turbo 110 Edition, testované PHEV od 979 990 Kč za slabší GS 180 a od 1 039 990 Kč za silnější GSe 225 (více a aktuálně na www.opel.cz). ■

Foto

Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na OPEL GT/J 1900 modelového roku 1971

Honda CR-V patří k nejúspěšnějším vozům japonské značky, šestá generace je pro Evropu pouze hybridní...

M1 Honda CR-V šesté generace přijíždí na český trh z čínské výrobní linky ve Wuhanu

2 Vyzkoušeli jsme provedení e:PHEV s externím dobíjením a vyšší výbavou Advance Tech

3 Pro Evropu se dodává pouze zážehový čtyřválec 2,0 litru s elektrickou asistencí

ěli jsme vzácnou příležitost po Civicu jedenácté generace vyzkoušet novou šestou generaci CR-V, a to ve špičkovém provedení Plug-In Hybrid, když se vůz objevil mezi kandidáty na titul Auto roku 2024 v ČR (bohužel neuspěl). Podobně jako u Civicu (liftback FL), s nímž sdílí platformu HA (Honda Architecture), je k dispozici hybridní CR-V e:HEV se čtyřválcem 2,0 litru a silným elektromotorem (uváděné parciální výkony 109 a 135 kW, tedy 148 a 184 k), přičemž zážehový motor pracuje častěji coby generátor elektrické energie, takže se jako celkový výkon uvádí výkon elektromotoru. Proti Civicu mírně vzrostl výkon zážehového motoru (vůz je těžší), přičemž verze e:HEV (samonabíjecí) a e:PHEV (s externím nabíjením) se liší především akumulátorem. V prvním případě má kapacitu 1,06 kWh, vystačí se vzduchovým chlazením, a je

uložen nad zadní nápravou, ve druhém 17,7 kWh a podobně jako u elektromobilů je mezi nápravami. Výhodou je možnost elektrické jízdy až do vzdálenosti 81 kilometrů.

Poháněcí soustava sází na dvoulitrový čtyřválec bez přeplňování, ale s Atkinsonovým cyklem. Proti Civicu se změnilo uspořádání elektrické asistence, generátor a trakční elektromotor jsou vedle sebe, nikoli souosé, a s koly spojeny každý individuálním stálým převodem. Při rozjezdu vždy pracuje trakční elektromotor, zážehový motor se může připojit, ale většinou jen pohání generátor (vůz nemá klasickou převodovku). Jízda je plynulá a změny funkce ústrojí pro řidiče nepostřehnutelné. Na středové konzole je obvyklý volič P/R/N/D-B, vpravo od něho pak ovladač jízdních režimů, na rozdíl od hybridních funkcí Econ/Sport/Normal/Snow rozšířený u e:PHEV o EV (elektrická jízda) a Tow (vlečení

Foto

TOM HYAN

přívěsu); dalším tlačítkem je HDC (kontrola jízdy ze svahu). Plug-In Hybrid má pouze pohon předních kol, zatímco u e:HEV můžete volit alternativně pohon všech kol, který kupodivu není realizován přídavným elektromotorem vzadu, ale klasickým mechanickým systémem s kloubovým hřídelem a mezinápravovou spojkou.

Šestá generace se vrací k hranatějším tvarům, s jakými začínaly generace první (od 1995) a druhá (od 2001), což samozřejmě dovoluje nejen lepší využití vnitřního prostoru, ale také modernější nadčasový vzhled exteriéru. Podle současných zvyklostí je proti páté generaci opět větší, rozvor náprav se prodloužil o 39 mm a rozchod kol P/Z o 10/11 mm, délka narostla o 106 mm. Vyplývá z toho větší vnitřní prostor a navzdory lepšímu výhledu z vozu také větší nároky na parkování. Samozřejmostí je kvalitní zpracování a bohatá nabídka asistenčních systémů

včetně souboru Honda Sensing 360, detekujícího překážky i po stranách vozidla. Verze e:PHEV má standardně aktivní tlumiče. Na mimoevropských trzích se dodávají motory 1.5 Turbo/140 kW (190 k) bez elektrické asistence, ovšem nová CR-V existuje také coby e:FCEV (Fuel Cell).

Honda CR-V patří dlouhodobě k bestsellerům, vzniklo přes deset milionů od roku 1995, z toho polovina v Severní Americe. Od roku 2004 vyrábí CR-V také čínský závod Dongfeng Honda (WDHAC) ve Wuhanu, z něhož pocházejí i nové typy pro Evropu. Ve Wuhanu jsou tři továrny obou partnerů, závod 1 se soustředí na SUV včetně nových CR-V (RS) a HR-V (RV), závod 2 na Civic (FL/FE) a letos otevřená třetí továrna na elektromobily NEV (New Energy Vehicles). Na našem trhu ceny nové CR-V začínají od 1 119 000 Kč, testovaný e:PHEV je od 1 369 900 Kč (více na www.honda.cz). ■

► HONDA CR-V e:PHEV (RS) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní e:PHEV; a) kapalinou chlazený nepřeplňovaný zážehový řadový čtyřválec pracující v Atkinsonově cyklu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz), i-VTEC + EVTC; elektronické přímé vstřikování paliva, EU6d; 1993 cm3 (ø 81 x 96,7 mm); 13,9:1; 109 kW (148 k)/6100 min-1 a 189 N.m/4500 min-1; b) nesouosé hnací elektromotor a generátor se soustavou dvojice stálých převodů, EM 135 kW (184 k) a 335 N.m; c) kapalinou chlazený akumulátor Li-Ion 17,7 kWh a 347,5 V, uložený pod podlahou mezi nápravami; nabíjení AC 6,8 kW (0 – 100 % za 2,5 h); d) pohon pouze předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy MultiLink; pérování vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC (VSA); hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehkých slitin; pneumatiky 235/60 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2701 mm; rozchod kol 1612/1638 mm; d/š/v 4706/1942 (2153 se zrcátky)/1673 mm; světlá výška 159 mm; objem zavazadlového prostoru 635/1728 l; objem palivové nádrže 46,5 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1913/2430 kg, nebrzděný/brzděný přívěs 600/1500 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) –největší rychlost 195 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,4 s; spotřeba paliva WLTP 0,8 l/100 km a elektrické energie 15,6 kWh/100 km; emise CO2 19 g/km; elektrický dojezd 81 km.

VÝROBCE – Dongfeng

4 Přehledná přístrojová deska s vetknutým centrálním displejem 10,2“

5 Centrální konzola s tlačítkovou volbou funkce převodného ústrojí a jízdních režimů

6 Základní objem zavazadlového prostoru je 635 litrů

Honda Automobile Co., Ltd., Plant No.1, Wuhan, Hubei Province, Čína

Foto

Tom Hyan

Volkswagen Polo GTI Edition 25 je oslavou sportovního hatchbacku, jaké

GRACIAS, POLO!

Edice 2500 vozů na počest čtvrtstoletí Polo GTI bude zjevně poslední oslavou...

o šestnácti milionech vozů se v červnu 2017 představila šestá generace malého automobilu Volkswagen Polo, která se už dávno nevyrábí ve Wolfsburgu, ale ve španělské Pamploně.

Během let se Polo uvedlo také coby sportovní G40, GT a GTI, výrobce ovšem považuje Polo GTI, uvedené v lednu 1999 s motorem 1.6 16V/92 kW (125 k), za počátek tradice. Proto vytvořil na základě modernizované šesté generace jubilejní Edition 25 a jeden ze 2500 vozů (z toho 101 pro Českou republiku) jsme letos okusili. Prodej byl zahájen v červnu 2023, vozy zdobí prahové lišty

TOM HYAN

Limitovaná série Edition 25 vychází z modernizovaného Pola šesté generace

s nápisem one of 2500. Motor je ovšem silnější 2.0 TSI, nyní s výkonem 152 kW (207 k), který se v Polu GTI objevil poprvé před šesti lety. Šestá generace vzhledem připomíná pátou, ale pod karoserií je všechno jinak, poprvé se uplatňuje modulární platforma MQB (ve verzi A0). Modernizovaný dvoulitrový zážehový motor s přeplňováním turbodmychadlem je ovšem zárukou příjemných jízdních zážitků, když většina výrobců nyní směřuje k maloobjemovým motorům i pro těžké vozy, u nichž nedostatek výkonu dohání hybridní soustavou. Polo GTI je ovšem jiné, bez elektrické

z nabídky na trhu rychle mizí

asistance a standardně na osmnáctipalcových kolech poskytuje téměř stejné zážitky jako sériové GTI, protože úpravy Edition 25 jsou především estetické, nicméně v základní výbavě jsou snížený podvozek o 15 milimetrů a nově nastavená funkce XDS (náhrada samosvorného diferenciálu individuálně řízeným brzdným účinkem), jež lze doplnit elektronicky řízenými aktivními tlumiči DCC. Jak se stalo zvykem u větších motorů TSI, standardní převodovka je automatizovaná dvouspojková DSG7 s možností přímého řazení, manuální se nedodává. Efektní jsou sportovní sedadla s koženým čalouněním a červenými linkami, které zdobí nejen interiér, ale i čelní masku s červeným nápisem GTI. Vůz také odlišují černá litá kola, černá střecha i vnější zpětná zrcátka, polepy na prazích vyjadřující dynamiku, jiná mřížka pod nárazníkem a další prvky. Všechno je to hezké, jenže sportovní hatchback

1 Přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec 2.0 TSI nabízí výkon 152 kW (207 k)

2, 3 Interiér verze GTI Edition 25 upoutá sportovními sedadly a designovými doplňky

s dvoulitrovým motorem je tak trochu vymírající druh díky restrikcím EU a rezignaci výrobce. Po čtyřiceti letech totiž skončila výroba Pola v Evropě 2. července 2024, když první ve španělské Pamploně vyrobili už 20. března 1984. Poslední kus z Pamplony s pořadovým číslem 8 422 161 byla verze 1.0 TSI Life s pětistupňovou převodovkou pro španělského klienta. Zaměstnanci závodu se s ní rozloučili shromážděním na konci linky a přinesli tabulky s písmeny, která vytvořila nápis Gracias, Polo (díky, Polo). Není to však ještě konec, i pro Evropu bude Polo pokračovat z jihoafrické výroby (Kariega Plant). Společnost Volkswagen Navarra v Pamploně však míří do budoucnosti a volá Hola, eléctrico (ahoj, elektrické), z linek však pro jistotu ještě vyjíždějí Volkswageny T­Cross a Taigo. Unikátní provedení Polo GTI Edition 25 bylo na českém trhu od 814 900 Kč (více na www.volkswagen.cz). ■

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 2.0 TSI (EA888) s Millerovým cyklem, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V s proměnným časováním všech ventilů a proměnným zdvihem sacích; elektronické přímé i nepřímé vstřikování; Stop/Start, EU6; 1984 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 11.7:1; 152 kW (207 k)/4600 min‑1 a 320 N.m/1500 až 4500 min‑1. Sedmistupňová dvouspojková převodovka DSG. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/ EBD/BA, ESC/TCS/XDS; hřebenové řízení s elektrohydraulickým posilovačem, pneumatiky 215/40 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2549 mm, rozchod kol 1501/1484 mm; d/š/v 4074/1751/1431 mm; objem zavazadlového prostoru 351/1125 l; objem palivové nádrže 40 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1286 kg, celková hmotnost 1790 kg; brzděný přívěs do 1200 kg, nebrzděný do 680 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) –největší rychlost 242 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,5 s; spotřeba WLTP kombinace 6,6 l/100 km; emise CO2 150 g/km. VÝROBCE – Volkswagen Navarra, S.A., Pol Landaben, 31012 Pamplona, Navarra, Španělsko

Foto

Tom Hyan

Vyzkoušeli jsme novou Konu Electric v silnější verzi Power s výbavou Style Premium

Elektrická

Kona vyniká velmi dobrým dojezdem, který stačí na běžné jízdy...

Přesvědčili jsme se několikrát, že elektrické vozy Hyundai/Kia výrazně předčí konkurenci v dojezdu na jedno nabití, ale i ve věrohodnosti údajů o tomto dojezdu. Naposledy nám to dokázala Kona Electric, která spolu s nejnovějším Insterem a jeho verzí Inster Cross stojí mimo řadu Ioniq, navíc dojezdu napomáhá i nižší hmotnost. Elektrickou Konu jsme si poprvé prohlédli na New York International Auto Show 2023, kde zářila spolu s klasickými typy Kona a Kona N Line (ICE), ale na český trh přišla až po náběhu sériové produkce v Nošovicích. Vychází ze druhé generace SX2 (elektrická verze ale byla už v první generaci OS od 2018) a sdílí s ní futuristický design, který má své zastánce i odpůrce, nicméně zejména v zadní části poněkud schází harmonie stylu.

TOM HYAN

Po ujetí 133,9 kilometru vůz hlásil dojezd 181 km na zbývajících 57 procent kapacity, po startu sliboval 316 km na 94 %, což je reálné

► HYUNDAI KONA ELECTRIC (2023 / 2024)

typ akumulátor výkon EM dojezd WLTP [kWh/V] [kW/k] kombinace [km]

Eco 48,4/295 114,6/156 377

Eco 48,6/269 99/134 380

Power 65,4/398,5 160/217 514 (454)

Power 64,8/358 150/203 510 (440)

Pozn. údaje v závorce s koly 19“

Nabídka elektrických verzí zahrnuje nyní nižší výkon 99 kW (134 k) pro modely Eco s menším akumulátorem, resp. 150 kW (203 k) pro ty s větším; dostupné údaje uvádíme v obvyklé tabulce. Testovaný byl Power 64,8 kW s větším výkonem, všechny typy mají pohon předních kol (na rozdíl od Ioniqu 5, který vychází ze zadního pohonu). Jízda je veskrze příjemná, vůz má velmi dobré jízdní vlastnosti, vzadu je Multi­Link (žádná torzní příčka), ploché akumulátory v podlaze snižují polohu těžiště a brzdy jsou na všech kolech kotoučové (na rozdíl od Volkswagenu ID.3). V kombinovaném provozu jsme ujeli napoprvé 150 kilometrů, kdy při startu byla indikace dojezdu 322 km s 95% kapacitou akumulátoru, vzhledem k hospodárnosti vozu jsme jeli jako s benzinovým, zkusili jsme opravdu ostrou jízdu,

Foto

takže při 50 procentech jsme byli na dojezdu 170 kilometrů, přičemž jsme ujeli 150 km, ale indikace klesla o 172 km. Jak jsme zjistili dříve, Kona Electric patří vůbec k nejúspornějším elektrickým vozům, byť v zimním období jsme indikaci teoretických 440 kilometrů na displeji neviděli. Lze volit jízdní režimy Eco, Normal, Sport a Snow (sníh).

Vyobrazený automobil je ve vyšší výbavě Power Style Premium s devatenáctipalcovými koly, která jsou sice atraktivnější, ale zvyšují spotřebu a snižují dojezd (viz technické údaje). Více než 300 km je však pro všechny běžné účely velmi dobré. Jak se stalo zvykem, tak je Kona Electric vybavena množstvím nejrůznějších asistentů Hyundai Smart Sense, většinou užitečných, ale i těch, které se občas mýlí. Na palubní desce se třeba objeví pokyn Držte volant, přestože jste jej nepustili z rukou, či doporučení

▲ Zavazadlový prostor má dvojitou podlahu ▼ Vpředu pod kapotou je přídavná schránka (frunk)

Zvažte přestávku v řízení, ale jinak je to v pohodě! Novinkou je asistent pro jízdu po dálnici HDA2, spojující kontrolu jízdy v pruzích a inteligentní navigací řízený tempomat, který dosahuje stupně 2 autonomní jízdy (upravuje rychlost a pomáhá při předjíždění). Pádly pod volantem se nastavuje účinnost rekuperace, čtvrtým stupněm je funkce i­pedal, kdy používáte pouze akcelerátor a ubráním plynu lze vozidlo zastavit bez užití brzdového pedálu, kdy systém vede vůz na základě provozu před ním, údajů z navigace a podle řidičova stylu.

Kuriozitou je, že továrna v Nošovicích vyrábí pouze elektrické verze, modely se spalovacím motorem se dovážejí z korejského Ulsanu. Na českém trhu začínají ceny od 959 900 Kč, testovaná Power Style Premium byla od 1 379 990 Kč (více a podrobněji na www.hyundai.cz). ■

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Power) – elektrická; synchronní elektromotor s permanentními magnety, uložený v bloku s jednostupňovým redukčním převodem napříč na nápravě vpředu; plochá sada akumulátorů Li-Ion-Pol, uložená v rámu uprostřed v podlaze mezi nápravami, kapacita 64,8 kWh a výkon 182 kW; výkon elektromotoru 150 kW (203 k) a točivý moment 255 N.m, trvalý výkon (30 min) 50 kW (67,8 k). Nabíjení AC 11 kW za 6:25 h (10 – 100 %), resp. rychlonabíjení DC 100 kW za 39 minut (10 – 80 %).

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu nezávislé zavěšení Multi-Link s příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, rekuperace brzdné energie, ABS/EBD/BA, ESC; kola z lehké slitiny; pneu 215/60 R 17 nebo 235/45 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2660 mm, rozchod kol 1591/1600 nebo 1589/1602 mm podle pneu; d/š/v 4355/1825/1580 mm; světlá výška 151 mm; objem zavazadlového prostoru 466/1300 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1698 kg, celková 2220 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 300/750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, v závorce s koly 19“) – největší rychlost 172 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,1 (8,2) s; spotřeba elektrické energie WLTP 14,7 (16,8) kWh/100 km; dojezd WLTP 510 (440) km.

VÝROBCE – Hyundai Motor Manufacturing Czech, s.r.o., Hyundai 700/1, 739 51 Nižní Lhoty, Průmyslová oblast Nošovice, Česká republika

Foto

Tom

Hyan

SKAUTI JEDOU

Scout Motors, Inc., založená Volkswagenem po akvizici původního výrobce Navistar International (International Harvester), uvedla na akci Scout revealing přesně v týdnu ukončení produkce originálních Scoutů před 44 lety svoje nové modely, elektrické s architekturou 800 V, ovšem s alternativou Harvester Range Extender (zážehový motor s generátorem vzadu pod ložnou plochou), čímž dojezd vzroste ze 560 na více než 800 km. Konstrukce vyznává zásady ryzích terénních vozů, nechybí žebřinový rám, tuhá zadní náprava, pohon všech kol a závěry diferenciálů. Nové Traveler (SUV) a Terra (pick­up s ložnou délkou přes 1,5 metru) představili pozvaným hostům ve Franklinu (TN) detailně Scott Keogh (CEO) a Chris Benjamin (šéfdesigner), jenž zdůraznil zachování proporcí originálu včetně krátkých převisů, typické spodní linky zadního bočního okna a obdélníkového ztvárnění přídě i přístrojové desky. Chris podtrhl jednoduché linie a účelné spojení nejmodernějšího s praktickými prvky jako jsou oblíbená tlačítka. Chris přišel od Stellantisu (jeho dílem jsou interiéry posledního Jeepu Grand Cherokee a nových Wagoneerů), dříve pracoval pro Mercedes­Benz, Volvo, BMW a FCA. Zatím se hovoří pouze o dvoumotorových verzích 4x4. Předpokládá se zrychlení 0 – 60 mph (96 km/h) za 3,5 sekundy. Nová továrna Scout Motors v Blythewoodu (SC) vznikla na zelené louce, má sekce Body Shop (karosárna), Paint Shop (lakovna) a Assembly (finální montáž) vedle sebe, plánovanou kapacitu přes 200 tisíc s více než osmdesátiprocentním podílem domácích dodávek a podnik zaměstná čtyři tisíce lidí. Výroba se rozběhne od 2027, uvedené prototypy z pětaosmdesáti procent odpovídají sériovým, jejichž ceny budou začínat pod šedesáti tisíci dolarů. Užitečná hmotnost je kolem jedné tuny (2000 liber, libra = 0,4536 kg); vlečení přívěsu do 7000 liber (Traveler) či 10 000 liber (Terra). Stejně jako Tesly, Riviany a Lucidy se budou Scouty prodávat přímo výrobcem (25 center). ■

TOM HYAN

Nové Scouty slavily premiéru 24. října...

1, 2 Scout Terra Pick-up je postaven na stejném základě jako osobní verze Traveler

3 Scout Traveler (SUV) navazuje

na zapomenutý americký terénní vůz

4 Rovněž interiér je u obou modelů prakticky shodný

5, 6 Na oslavu

200 let USA vyjel akční model Scout Spirit of 76 (vyrobeno 384 vozů)

Foto Scout Motors

Foto International Harvester

Toto není placená inzerce, ale ukázka modelové řady SCOUT od International Harvester Company

Elektromobilita a evropská zaslepenost nahrála čínským výrobcům, kteří zaútočili na starý kontinent...

Nejsou to ale pouze vozidla za dumpingové ceny, jak jsme se ostatně přesvědčili na 90. Pařížském autosalonu Mondial de l’Auto, ale také o tři týdny později na pražské oslavě elektromobility, nazvané e-Salon/e-Technology (byl to šestý ročník). Vrcholem je zjevně elektrické SUV značky M-Hero (typ 917), které v Paříži stálo na stánku Crédit Agricole Personal Finance and Mobility, zatímco u nás je dovozce Dongfeng Motor Česko nabídl již od 4 249 000 Kč (ale včetně DPH)! Dodejme, že tento produkt o hmotnosti přes 3,2 tuny má čtyři elektromotory v kolech (BEV), či zážehový čtyřválec 1.5 Turbo coby prodlužovač dojezdu (žene pouze generátor) a o jeden elektromotor méně (REV).

TOM HYAN, Paříž (F)

1 Dongfeng M-Hero 917, vystavený v Paříži na stánku Crédit Agricole Personal Finance and Mobility

2 Forthing (Dongfeng) U-Tour, další sedmimístný MPV se čtyřválcem 1.5T a převodovkou DCT7 (na českém trhu od 840 tisíc Kč)

3 Forthing (Dongfeng Liuzhou) V9, obří minivan PHEV se zážehovým čtyřválcem 1.5T a elektromotorem pro pohon předních kol

Značka M-Hero se zrodila předloni na základě vojenských vozů Mengshi (= Warrior), jejichž civilní verzi uvedl Dongfeng na trh v roce 2021 (u typu M50 je jasná inspirace GM Hummer). M-Hero (se 2 i 4 bočními dveřmi) byly představeny v srpnu 2022, a to na obvodovém žebřinovém rámu, vyplněném akumulátory a nesoucím nezávislé zavěšení všech poháněných i řízených kol. Výkon podle verze REV/BEV je 600/800 kW, akumulátor 65,9/142,7 kWh a dojezd 800/500 km. Na firemní prezentaci v Číně bylo uvedeno zrychlení 0 – 100 km/h za 4,2 sekundy, výkon přes tisíc koní a stoupavost 100 % (tedy 45°).

Je to pouze jeden z konkrétních typů, jaké nyní vznikají pod taktovkou čínské komunistické strany (Dongfeng

Foto Tom Hyan

Motor Corporation je 100% státní podnik). Vyznat se ovšem v nabídce čínských vozidel, či snad dokonce v historii čínské automobilové produkce, je opravdu nemožné. Nejen proto, že podniky procházejí změnami názvů i různými přepisy názvů, slučují se a zase rozdělují, ale i proto, že mnohé z nich mají jepičí život. Některé z nich hovoří o náramně dlouhé tradici, ale většinou šlo o zcela jiné podniky. Účelem tohoto článku není popisovat jednotlivé čínské typy, jejichž technické údaje buď nejsou k dispozici, či jsou pro stejný typ uváděny různé hodnoty, ale především představit jednotlivé značky, zejména však ty, které chtějí proniknout na evropský trh. Na autosalonech ovšem mnohé z nich vystavují s různou identitou, Seres či Sokon se změní na Aito, když dříve spolupracoval s Dongfengem (DFSK = Dongfeng Sokon), který však třeba na pařížském Mondialu 2024 vystupoval jako Forthing! Tak bychom mohli pokračovat, pokud by to vůbec dávalo smysl... Jedno je jisté, Čínská lidová republika má téměř 1,5 miliardy obyvatel (je druhá za Indií) a s rozlohou 9,6 milionu čtverečních kilometrů čtvrtou největší zemí světa (za Ruskem, Kanadou a USA včetně zámořských teritorií).

Současný průmyslový rozmach Číny je tedy těžké sledovat nejen v automobilové výrobě, vlastně známe jen

4 Hongqi Guoya, luxusní hybridní limuzína s výkonem až 355 kW (483 k)

5 Hongqi EH7, elektrický sedan 253 kW s pohonem zadních, anebo 455 kW s pohonem všech kol (platforma FME; dojezd 500 až 650 km dle typu)

6 Hongqi EHS7, verze SUV na odlišné platformě HME, ale se shodnými alternativami pohonu jako EH7 (dojezd až 580, resp. 530 km)

7 Hongqi L7 ve stylu originální luxusní limuzíny (Pekingský autosalon 2012)

8 BYD Seal, aerodynamický elektrický sedan s výkonem 390 kW (530 k) a pohonem všech kol

typy, které se pokusí prosadit na mezinárodních trzích. Krátkozrací politici v čele s EU umožnili komunistické Číně obrovský rozmach, když v zoufalé snaze o úspory tam přesunuli výrobu prakticky všeho od špendlíku po lokomotivu, čímž nejen ničí hospodářství svých zemí, ale vkládají obrovské prostředky do rukou čínských komunistů, kteří pak nakupují všechno ve snaze ovládnout svět. A ještě jedna strana mince. Jak asi vzrostly emise, když nyní Čína vyrábí přes dvacet milionů automobilů ročně (tedy čtvrtinu celosvětové produkce), zatímco před dvaceti lety to byly dva miliony a v roce 1958 jen několik stovek? Evropský Green Deal je bohužel jen nesmyslným politickým rozhodnutím. Čínský komunista dál vesele staví uhelné elektrárny, zatímco německý ekolog zavřel ty jaderné... Velkou čtyřku tvoří SAIC Motor, Changan Automobile, FAW Group a Dongfeng Motor, tedy státní podniky, vlastněné od počátku automobilové výroby čínskou komunistickou stranou a vládou. První továrna (First Automobile Works) v Čchang-čchunu (Changchun), nyní FAW Group, vznikla se sovětskou (ruskou) pomocí, aby 15. října 1956 vyrobila první nákladní vůz CA10 Jiefang (Osvobození, podle vzoru ZiS-150, tedy kopie amerického Internationalu K-Series), jenž se o rok ►►►

Hongqi CA770, nejslavnější typ značky, vznikl ve více než tisícovce kusů v letech 1963 – 1970 (osmiválec 5,7 litru)

Foto

Tom

Hyan

Foto

Tom

Hyan

později stal i prvním exportovaným čínským automobilem (1957 do Jordánska). V květnu 1958 vyjel první sedan CA71 Dongfeng (= Východní vítr), který s dnešním Dongfengem neměl nic společného, byl to čtyřválec 1,9 litru ve stylu tehdejších vozů Opel/Vauxhall a Ford. V srpnu začala sága CA72 Hongqi (= Rudá vlajka), luxusního osmiválce pro čínské soudruhy, který se představil Evropanům v březnu 1960 na veletrhu v Lipsku a vyráběl se až do osmdesátých let, kdy Hongqi coby prestižní značka FAW odvodila nástupce z vozů Audi, Lincoln a Toyota, ale ještě v novém tisíciletí vyrobila retrospektivní sérii Hongqi v původním designu. Nyní pokračuje coby luxusní divize FAW, angažovala šéfdesignera Gilese Taylora (ex-Rolls-Royce), letos vystavovala v Goodwoodu (E-HS9 ve

1 BYD Super DM-i (Dual Mode) Technology, kde spalovací motor Xiaoyun 1.5T slouží v systému PHEV především coby prodlužovač dojezdu

2 BYD Seal U DM-i, Plug-In Hybrid kategorie SUV s elektrickým dojezdem 80 km

3 Yangwang U8 (luxusní značka BYD) s elektrickým pohonem všech kol, čtyřválec 2.0T slouží výhradně coby prodlužovač dojezdu

4 Skyworth Q (code AE21), elektrický crossover, který už zamířil na polský trh

5 Skyworth Y (CE11), sportovní elektrický sedan s dveřmi bez středního sloupku B (Sky Design)

stylu Cullinanu), v Paříži předvedla elektrická SUV EHS-7 a sedan EH-7 vedle hybridní limuzíny Guoya (ve stylu Bentley) a vstoupila na francouzský trh. FAW samozřejmě expandoval a kromě Hongqi uvedl řadu dalších značek, např. Jiefang, Jilin, Oley, Haima, Xiali, Bestune (dříve Besturn), Tianjin, Vita a jiné; kromě společných podniků s Volkswagenem (2012 prodlouženo na dalších 25 let), Toyotou, Mazdou, Deutzem atd. Dne 25. srpna 1967 podpořil FAW založení druhé čínské státní automobilky Second Automobile Works ve Wuhanu, která se proměnila na Dongfeng Motor Corporation (DFM) a dnes vyrábí také automobily nejrůznějších značek, jejichž portfolio nedávno završily terénní M-Hero (Mengshi) a luxusní Voyah (od 2020), přičemž základními zůstávají Dongfeng, Forthing

(Fengxing) a Fengdu (Zhengzhou-Nissan). Historie je ještě bohatší, např. Venucia byly levnější typy ze spolupráce s Nissanem (od 2012). Dongfeng je také významným výrobcem nákladních vozů a autobusů, stejně jako FAW, a vytvořil společné podniky s Hondou, PSA/ Citroën, Renaultem, Kia i dalšími.

Základy nyní největší SAIC Motor sahají do prosince 1955, kdy byla založena Shanghai City Diesel Parts Mfg. Co., která v září 1958 vyrobila první osobní vůz Phoenix (od 1964 Shanghai Car), ale už v roce 1983 zahájila produkci licenčních Volkswagenů Santana. Společný podnik Shanghai-VW (vyrábí i vozy Škoda) následoval další Shanghai-GM (General Motors), který po rozběhu výroby v prosinci 1998 pasoval americkou značku Buick na jedny z nejpopulárnějších vozů na

6 GAC Hyptec SSR, supersport s elektromotorem 900 kW, 1230 N.m, uloženým uprostřed a pohonem zadních nebo všech kol

7 Vylepšený Xpeng P7+ útočí na Teslu Model 3 nižší cenou a vyspělým systémem poloautonomního řízení

8 Skyworth K, pětimístný elektrický SUV s motorem 150 kW a dojezdem 400 nebo 489 km podle verze

9 GAC Hyptec HT, třetí model prémiové elektrické série Hyptec z Guangzhou

10 GAC Trumpchi ES9 PHEV, velké SUV značky, která při pokusu o vstup na americký trh musela zrušit jméno Trumpchi

11 Lehký užitkový elektromobil

čínském trhu (první byl sedan Century, druhý minivan GL8). SAIC pokračoval v expanzi, vedle vlastních značek a joint-ventures odkoupil zbytky britských MG-Rover (vlastní vozy Roewe a obnovené MG) a LDV (z modelu Maxus vytvořil svébytnou značku), přičemž převedl výrobu do Číny. Letos v Ženevě jsme na stánku SAIC Motor viděli nejen nové modely MG pro Evropu, ale také osobní vozy IM Motors (Intelligent Mobility). Nové značky vyrůstají jako houby po dešti, Rising Auto jsou elektrické Roewe, naopak tradici má Wuling (levný typ ze spolupráce GM) a Baojun. Nyní SAIC Motor vyrábí také v Indonésii, Indii a Thajsku. V roce 2022 produkce skupiny dosáhla 5 323 722 vozů, z toho 1 340 048 SAIC-Volkswagen, 1 175 205 SAIC-General Motors, 1 586 798 SGMW (SAIC General Motors

Maxus eDeliver 5 (z portfolia SAIC Motor) ►►►

Foto Tom Hyan

Wuling), 846 111 (SAIC Passenger Vehicles, tedy MG a Roewe) a 211 073 SAIC Maxus. Chongqing Changan Automotive Company se překvapivě objevila už na 64. Frankfurtském autosalonu IAA a její tiskový materiál ze 13. září 2011 začínal sdělením Changan Automobile attacks with electric car the European car market (tedy Changan útočí elektromobilem na evropský trh), ale nic se nestalo. Útočníkem měl být sedan Changan Clover s elektromotorem 92 kW (125 k), akumulátorem Li-Ion 33,8 kWh a nezveřejněným dojezdem. Prezentovány byly rovněž sedan Eado 1.6, pětimístné SUV a aerodynamický koncept Sense. Changan se však dosud na evropském trhu neobjevil. Kuriozitou je, že se hlásí coby nejstarší firma v tomto oboru, neboť svou historii odvozuje od Shanghai Foreign-gun Bureau of Marine Artillery, tedy zbrojovky založené v roce 1862 a za čínsko-japonské války přestěhované do Chongqingu (1937). Ze zbrojní výroby (včetně ručních palných zbraní) rozšířila program coby Chongqing Changan Arsenal na výrobu kopie klasického Jeepu CJ5 včetně čtyřválce Go-Devil 2,2 litru (Changjiang 46 v letech 1958 – 1963 v malé sérii, pak produkce soustředěna do Beijingu coby základ Beijing Auto Works). V roce 1979 začala výroba malých vozů

1 AITO 5 s délkou 4,78 m je dalším vývojem vozů značky Seres, která se spojila s Huawei

2 IM LS6 Coupe SUV, další elektrický produkt nové značky z portfolia

SAIC Motor

3 Xpeng G9, největší typ značky s dojezdem až 570 km a rychlonabíjením na 100 km jízdy za pět minut

4 První automobilka FAW je nadále velkým výrobcem nákladních vozů

5 Luxusní elektromobil Avatr 12 (RWD 233 kW, AWD 431 kW; akumulátor 94,5 kWh), výsledek spolupráce Changan, CATL a Huawei

podle vzoru Suzuki (Carry) a program se rozšiřoval s využitím spolupráce Ford/Mazda. Changan si vždy zakládal na designu a přestože v Evropě neprodává, tak má studia v Turínu (pracuje tam brněnský Jaromír Čech, ex-Toyota ED2) a Mnichově. Mezi značky Changan Auto patří Changan Nevo (Qiyuan), Deepal (Shenlan) a luxusní Avatr (všechny tři pro elektromobily).

V Paříži vystavovaly také známé BYD a GAC, ale rovněž nováčci AITO (Adding Intelligence to Auto), Xpeng a Skyworth. První dvě značky se už několikrát neúspěšně pokusily o vstup na evropský trh, BYD ovšem chce podpořit přítomnost výstavbou automobilky v Maďarsku. Skyworth (alias Skywell), původně výrobce televizorů, loni prodal jen 29 701 aut, přesto vyrazil do Evropy a založil prodejní organizaci v Polsku. AITO ze spolupráce Seres a Huawei je na světě jen tři roky, zatímco Seres Group od 2022, kdy vznikl přejmenováním Sokon Group, když se v roce 2018 Sokon oddělil od Dongfengu (DFSK). Ještě loni nesly vozy značku Seres! Prostě nepřehledná situace v obvyklém čínském stylu. A Xpeng? Deset let po založení prodal loni 141 601 elektromobilů, takže zakladatel He Xiaopeng může být spokojen. Jeho konkurent HiPhi (Human Horizons Group Inc.) naopak vyhlásil bankrot. ■

Foto

Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na čínský vůz YOUNGMAN LOTUS L5 Sportback (2012)

POŠESTÉ...

Jediným domácím autosalonem je přehlídka elektromobility, která se dožila šestého ročníku...

Veletrh v jistém smyslu čisté mobility a e-technologií přilákal 26 657 návštěvníků. Poprvé v České republice si totiž prohlédli elektrická a hybridní vozidla, jaká jsme nedávno viděli na Pařížském autosalonu Mondial de l’Auto, a proto odkazujeme na úvodní článek tohoto čísla, resp. pojednání o čínských značkách. Byly to především Škoda Elroq, Renault 5 E-Tech, Alpine A290, Audi Q6 e-tron, Tesla Model 3 po faceliftu, Dacia Bigster, Ford Capri, Kia EV3, Volkswagen Tayron, Volkswagen California eHybrid, Volkswagen ID.Buzz GTX, Dongfeng M-Hero 917 a jiné. Nechyběly ani další vozy, které jsme dosud neviděli, a to nové Mitsubishi Outlander 4x4, Opel Grandland Electric, MG ZS Hybrid, Hyundai Inster Cross, Cupra Terramar, Honda e:ny1 (exponát soukromého vystavovatele), Tatra Force e-Drive Hybrid, SsangYong Torres EVX, BYD Seagull, Voyah Courage, Rising Auto F7 a R7, Nio EL6, a tak bychom mohli pokračovat. Nástup čínských značek je

TOM HYAN, Praha-Letňany (CZ)

1 Ford Capri, návrat slavného jména, nyní pro elektrický crossover

2 Audi Q6 e-tron (sudá čísla v označení nově patří elektromobilům)

3 Škoda Enyaq ve špičkové verzi 85x s pohonem všech kol

4 Městský elektromobil

Hyundai Inster Cross z jihokorejské výroby

5 MG ZS Hybrid+ nové generace

zřejmý, ale jen Dongfeng (včetně Voyah) vystupuje coby oficiální dovozce, když všechny snahy (i letité) o oficiální uvedení značky BYD zatím nebyly korunovány úspěchem.

Kuriozitou jistě je, že mnozí velcí propagátoři alternativních pohonů nadále e-Salon ignorují. Značky jako Toyota, BMW, Mini, Porsche, Mercedes-Benz (osobní), Peugeot, Citroën, DS Automobiles, Fiat, Nissan, Honda, Mazda nebo Alfa Romeo byste na výstavišti hledali marně. Tak trochu ostudou je, když velké automobilky jako Toyota a Peugeot (Stellantis) se na veletrh dostanou jen na stánku televizního pořadu Autosalon Prima (Car PR Media)! Naopak příjemným překvapením byla účast Volvo Cars, když tato automobilka jako vůbec první vyhlásila, že mezinárodní autosalony opouští. Přinášíme předkrm v několika snímcích, k velkým novinkám se samozřejmě vrátíme. Českým elektromobilem roku byl na výstavišti vyhlášen nový Volkswagen ID.7 (sedan liftback). ■

11

6 Tatra Force 8x8 e-Drive Hybrid (vznětový osmiválec + elektromotor)

7 Alpine A290, sportovní verze elektrického Renaultu 5 E-Tech

8 Zcela nový Mitsubishi Outlander 4x4

9 Voyah Free, jeden z vozů čínského Dongfengu

10 Nový Opel Grandland se představil spolu s Fronterou

11 Akční model Hyundai Tucson PHEV 20 years (první Tucson debutoval v roce 2004)

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

UTAJENÝ ŠAMPIONÁT

Mistrovství světa sajdkár nadále pokračuje, jezdí se i v Mostě, ale málokdo to ví...

Mistrovství světa sajdkár FIM se jezdí od 1949, nejprve coby integrální součást světových motocyklových Velkých cen, které však už pozbyly třídy 50, 125, 250, 350 a 500 cm3, takže je považováno za nejstarší silniční šampionát FIM, byť prošlo změnami. Po sezoně 1996 ztratil šampionát statut mistrovství světa, stal se světovým pohárem a záhy se proměnil na Superside podle vzoru Superbike. Vedle dvoudobých pětistovek startovaly v letech 1998 až 2000 také čtyřdobé tisícovky, v souladu se Superbike od roku 2001 už jen tisícovky. V roce 2004 přibyla F2 World Trophy pro šestistovky a v rámci snížení nákladů od 2017 už jedou jen šestistovky. Od roku 2010 jde opět o mistrovství světa! Rekordmany v počtu titulů jsou britští závodníci Steve Webster (desetkrát) a Tim Reeves (osmkrát). V únoru 2023 předala FIM šampionát vydavatelství Motor Presse Stuttgart, které se stalo novým promotérem FIM Sidecar World Championship. Historii psal Fin Pekka Päivärinta, když byl v roce 2016 mistrem světa poprvé se spolujezdkyní! Finka Kirsi Kainulainen se stala první ženskou mistryní světa! Její výkon pak překonala Francouzka Emmanuelle Clément, když v letech 2022 a 2023 vyhrála s Todd Ellisem hned dva mistrovské tituly na plošince spolujezdce!

TOM HYAN, Most (CZ)

1 První titul mistra světa pro britsko-francouzskou dvojici

Harrison Payne/ Kévin Rousseau (LCR Yamaha)

2 Todd Ellis s Emmanuellou Clément (LCR Yamaha) zůstali v letošní sezoně bez vítězství (v Mostě dvakrát čtvrtí)

3 Emmanuelle Clément, dvojnásobná mistryně světa

4 Typická konstrukce závodního sajdkáru (ARS pro Päivärintu)

Letos se jim ale v šampionátu nedařilo, skončili až pátí. Mistrovství světa tvořilo šest podniků po dvou závodech. Vítězství dobyly jen dvě dvojice, Švýcaři Markus Schlosser/Luca Schmidt (LCR) a britsko­francouzská Harry Payne/Kévin Rousseau (ARS). Do finále v Estorilu nastupovali Švýcaři s náskokem sedmi bodů, Payne však zajel pole position a vyhrál jak první, tak druhý závod! Ve finálním dělilo Schlossera od Payneho v cíli 0,053 sekundy! Třetí místo patří bratřím Christie; Sam a Adam začali závodit v šestnácti a všichni žijí v brit­

Foto

ském Beverley (East Yorkshire), v Mostě byli Sam (řidič) a Tom Christie třetí, zatímco Adam nyní jezdí s Pekka Päivärintou (v MS 2024 čtvrtí). Závody MS sajdkár se jedou při německém IDM (např. v Mostě), ale také mimo IDM, které má navíc vlastní hodnocení (mistry IDM side 2024 i 2023 jsou Ted a Vincent Peugeotové). Sajdkáry patří i do čtyřicetileté historie mosteckého autodromu, kde se objevily už na prvním mezinárodním závodě veteránů 1984. Závodní stroje vzešly z motocyklů s přívěsným bočním vozíkem, tedy sajdkárou

5 Fin Pekka Päivärinta (ARS Yamaha) už vyměnil spolujezdkyně za muže (nyní jede s Adamem Christiem)

6 Švýcarská posádka Markus Schlosser/Luca Schmidt (LCR Yamaha) vyhrála oba závody v Mostě

7 Mistři Harrison Payne a Kévin Rousseau (v Mostě však dvakrát druzí)

8 Poražení Luca Schmidt a řidič Markus Schlosser (ale v Mostě dvakrát první)

9 Markus Venus (LCR Yamaha) s českým spolujezdcem Ondřejem Sedláčkem

10 Claude Vinet jede a spolujezdkyně Léane Marsal se opravdu snaží (LCR Yamaha)

(z anglického sidecar), ale záhy se změnily na speciály, kdy sajdkára tvoří s motocyklem nedělitelný celek. Jsou to konstrukce ve stylu závodních monopostů se samonosným hliníkovým trupem, ovšem asymetrického uspořádání se třetím kolem vlevo (rozchod kol asi 1,10 metru). Vzadu je plošinka z uhlíkových kompozitů pro spolujezdce, který stroj vykláněním vyvažuje a naopak na rovinkách zalehne stejně jako jezdec, aby snížili aerodynamický odpor. Koncepce pohonné jednotky se ustálila na řadovém čtyřválci 600 cm3, homologovaném FIM ve třídách Supersport/Superstock, který dává výkon cca 96 kW (130 k). Sajdkáry mají hmotnost 210 až 225 kilogramů a podle údajů Teamu Schlosser dosahují rychlosti 235 km/h a zrychlení 0 – 100 km/h za 4,3 sekundy. Kapotáž je z uhlíkových kompozitů. Nyní se používají nové pneumatiky Hoosier Racing Tires, když firma Avon Tyres po 119 letech ukončila výrobu. Od roku 2003 téměř dvacet let vítězily pouze švýcarské podvozky LCR (Louis Christen Racing), výjimkou se stal závod v Le Mans 2018 (Tim Reeves na ARS Yamaha); aby pak nadvládu LCR mistrovským titulem 2019 přerušil právě Tim Reeves na ARS (Adolf­RS), výrobku malé německé firmy, jejíž chassis jsou však v menšině. V Mostě na ARS startovali jen Harrison Payne, Bennie Streuer (syn mistra světa Egberta Streuera), Pekka Päivärinta, Patrick Werkstetter, Lennart Göttlich a Rupert Archer, ostatní jeli LCR; všichni ovšem už se čtyřválci Yamaha 600 bez výjimky! V MS startují také Češi, ale jen jako spolujezdci. Ondřej Sedláček ze Lhoty u Příbramě letos vyvažoval pro Němce Markuse Venuse. ■

Foto

Tom Hyan

MISTR Z UKRAJINY

TOM HYAN, Most (CZ)

1 Ilja Michalčik (BMW) vyhrál po jednom závodě v Mostě, Nürburgringu a Hockenheimu, ale oba závody v Oscherslebenu, Schleizu a Assenu

2 Ukrajinský profesionální závodník Ilja Michalčik v mosteckém depu před prvním sobotním tréninkem

3 BMW M1000 RR týmu Champion Alpha Van Zon vítězného Ilji Michalčika

4 Florian Alt startuje na Hondě CBR 1000 RR-R pro Holzhauer Racing Promotion (HRP)

5 Florian Alt, vicemistr IDM Superbike, vyhrál jen druhý závod v Mostě a první na Hockenheimu

Motocykly mají v Mostě tradici, mezinárodní šampionáty se tam jezdí dlouho...

Kdysi jsme do Mostu jezdili na oficiální mistrovství Evropy v silničních závodech motocyklů, které však už patří historii. Podobnou podívanou ovšem nabízí IDM (Internationale Deutsche Meisterschaft), tedy Mezinárodní mistrovství Německa, které přilákalo na start nejen německé, rakouské a švýcarské závodníky, ale také účastníky z České republiky, Polska, Itálie, Nizozemska, Belgie, Velké Británie, Estonska, Ukrajiny, Argentiny a dalších zemí. Letos byl Most třetím dějstvím šampionátu, který začínal ve východním Německu na Sachsenringu a Oscherslebenu, aby pak pokračoval ve Schleizu,

nizozemském Assenu a německou klasikou na Nürburgringu a Hockenheimu. A v roce 2025 se IDM do Mostu vrátí coby třetí závod IDM v tradičním termínu 20. až 22. června! Závodí se v několika třídách, tou nejprestižnější je Superbike, kde však domácí jezdci nalezli neobyčejně zdatného soupeře. Ilja Jurijevič Michalčik (Ilya Mikhalchik), rodák z Kyjeva (narodil se 17. srpna 1996), je závodníkem druhé generace, poprvé soutěžil v minimotokrosu už v pěti letech a terénním závodům i kaskadérským kouskům na motorshow se spolu s otcem Jurijem věnoval do patnácti let, než přešel na silniční okruhy. Také matka Ljudmila je aktivně podporuje

a doprovází na motoristické podniky. Ilja dobyl několik prestižních titulů a ustavil řadu ukrajinských rekordů (např. skoky na motocyklu či jízda na předním kole), vítězil i v Rusku, aby pak vyrazil do Evropy. Od roku 2018 přesedlal z Kawasaki na BMW 1000 týmu Champion Alpha Racing Van Zon a hned při debutu dobyl první titul IDM Superbike! V roce 2019 přidal další titul, 2020 byl druhý, 2021 opět mistrem, 2022 už zaskočil v mistrovství světa (SBK i Endurance), 2023 byl druhý za Florianem Altem a 2024 pečetil svůj čtvrtý titul IDM Superbike (v Mostě první závod vyhrál, ve druhém podlehl o pouhých 0,031 s Florianu Altovi). V mist­

Foto

rovství startují motocykly BMW M1000 RR, Honda CBR 1000 RR­R, Yamaha YZF­R1, Kawasaki ZX­10R a Ducati Panigale V4R. Úpravy proti sériové verzi jsou minimální.

Osmadvacetiletý Florian Alt (Honda týmu Holzhauer Racing Promotion) byl Iljovým největším soupeřem, ale zranil se, a tak je v závěru dělilo značných 84 bodů (skóre 299:215). Další dvě místa obsadili rovněž jezdci na BMW, Němci Toni Finsterbusch a Patrick Hobelsberger nasbírali 165, resp. 164 bodů (!), pátý byl Ital Lorenzo Zanetti (Ducati Panigale V4R). Český reprezentant Oliver König (Hertrampf Racing/Ducati) nastoupil do IDM po dvou letech v MS, ale nedařilo se mu, získal jen sedm bodů v Assenu. Ilja Michalčik vedle účasti v IDM Superbike tvořil spolu s Markusem Reiterbergerem (mistr 2017 a 2022 IDM Superbike) a Sylvainem Guintollim také tovární tým BMW Motorrad pro vytrvalostní závody, v mistrovství světa EWC 2024 skončili celkově třetí (druzí ve 24 h Le Mans, v Bol d’Or odpadli po 10 h z vedení). Kromě čtyř titulů IDM Superbike patří k největším Michalčikovým úspěchům triumf v osmihodinovce ve Spa­Francorchamps 2022 (BMW M1000 RR). Po finále IDM Superbike v Hockenheimu (vyhrál druhý závod) odjel do Polska, kde už přes rok žije, aby se zúčastnil závodu v polském mistrovství v motokrosu!

6 Rakušan Thomas Gradinger s motocyklem Yamaha YZF-R1 (Eder Racing – Yamaha GYTR)

7 Hannes Soomer z Estonska, jehož BMW zdobí nápis Vihur Motosport coby vzpomínka na estonské závodní motocykly

8 Českému reprezentantovi Oliveru Königovi se nedařilo, jak by si přál (Ducati)

9 Yamahy YZF-R6 kategorie Supersport vítězného týmu Yamalube Kofler

10 KTM RC 390 R týmu Freudenberg KTM-Paligo Racing, který ovládl třídu IDM Supersport 300 (66 Tonn, 17 Bijman, 69 Svendsen)

V kategorii IDM Supersport kromě klasických šestistovek Honda CBR 600 RR, Yamaha YZF­R1 a Kawasaki Ninja ZX­6R jedou i větší dvouválce a tříválce (Ducati Panigale V2, Triumph Street Triple RS a MV Agusta F3 800 RR). Mistrovství suverénně vládl Rakušan Andreas Kofler na Yamaze, vítěz obou závodů v Mostě, který druhému Belgičanovi Luca De Vleeschauwerovi (Triumph) nadělil ztrátu 47,5 bodu. Česká republika měla v Supersportech největší zastoupení, Štěpán Zuda (Ducati) byl celkově třináctý, Petr Feigl (Triumph) jedenadvacátý a hostující Jonáš Kocourek (Ducati) se blýskl sedmým a třetím místem v Mostě, kde dojel devatenáctiletý Filip Feigl (Triumph) osmý a šestý.

Kategorie IDM Supersport 300 je určena hlavně nováčkům, přičemž motocykly KTM RC 390 R, Kawasaki Ninja 400 a Yamaha

Němec Till Belczykowski s jediným tříválcem MV Agusta F3 800 R v závodě Supersport

YZF­R3 jsou výkonnostně vzácně vyrovnané. V Mostě vyhrál dvakrát Ital Marco Gaggi (Yamaha), ale první tři místa v šampionátu patřila KTM v pořadí jezdců Oliver Svendsen z Dánska, Ruben Bijman z Nizozemska a Phillip Tonn z Německa. Filip Novotný (Kawasaki) dojel v Mostě pátý a šestý. Společně s vyššími třídami IDM jedou také tři šampionáty pro opravdu začínající jezdce. Yamalube Yamaha R7 Cup (shodné stroje R7) přinesl titul Valentinu Foglerovi z Německa, v pořadí druhý Němec Felix Kauertz vyhrál Most II a třetí Rakušan Maxime Schmid zvítězil v prvním závodě v Mostě. Všichni tři z německého R7 Cupu postoupí do evropského Superfinále. Shodné R7 Cup jsou dvouválce DOHC 689 cm3 o výkonu 54 kW (74 k). Další disciplínou je KTM Junior Cup pro jezdce ve věku 13 až 21 let na shodných čtyřdobých jednoválcových dvěstěpadesátkách KTM RC4­R o výkonu 34 kW (46 k), který po tříleté existenci čeká pro sezonu 2025 další rozšíření. Sedmnáctiletý mistr 2024 Luis Rammerstorfer z Rakouska vyhrál oba závody v Mostě, což dokázal také šestnáctiletý Jurrien van Crughten z Nizozemska v další sérii Northern Talent Cup, vypsané pro motocykly Honda NSF 250 R se čtyřdobými jednoválci o výkonu 35 kW (47 k). ■

Foto

Tom Hyan

1 Zleva Geoff Lees, Dominic Chappell

a Rupert Keegan v Le Mans 1995

2 S vozem Lister Storm (motor Jaguar V12) v Le Mans 1995 odpadli

3, 4 S monopostem

Cooper T43 (F2.7.57) na Grand Prix de l’Age d’Or 1990 v Montlhéry

5 Na Heskethu 308E v Grand Prix 1977

6 Na Arrowsu FA1/5A jako mistr Aurora AFX F1 1979

HVĚZDA

Vyhrál britské mistrovství F1, ale v Grand Prix

neměl dobrý vůz...

Rupert Keegan byl považován za druhého Jamese Hunta, jezdil také na Heskethu, ale šanci od McLarenu nedostal. Pocházel z bohaté rodiny, otec Mike byl šéfem BAF (British Air Ferries), v roce 1974 koupil Hawke Racing Cars a novou formuli 3 pro syna představil za letu do Le Touquet, ale na projekt BAF formule 1 peníze nestačily. Rupert se narodil 26. února 1955 ve Westcliff­on­Sea, v osmnácti vyhrál svůj první závod na Escortu Mexico, pokračoval ve F­Ford a F3 (britský mistr 1976) a byl vždy velmi rychlý. Do formule 1 se dostal roku 1977 díky sponzoringu Penthouse Rizla na Heskethu 308E (nejlépe sedmý v Zeltwegu), nešlo však jako u Hunta o tovární tým s plným nasazením. Pokračoval na Surteesu F1, nehoda v Zandvoortu 1978 ukončila sezonu, vrátil se 1979 do britského šampionátu Aurora AFX F1 a na Arrowsu ve velké konkurenci dobyl titul. Znovu šel do Grand Prix, jenže soukromý Williams

FW07B od RAM Racing v sezoně 1980 dávno nestačil. Tovární March 821 při posledním pokusu byl rychlostí na úrovni soukromých týmů, a tak Rupertova kariéra po 37 pokusech F1 skončila (25 startů). Zkusil Indy Cars (1985 March 85C pro Machinists Union, 1986 se pro Gohr Racing nekvalifikoval v Indy 500) a sportovní prototypy (1983 pátý na Porsche 956 v Le Mans). Když jsme ho překvapivě potkali v roce 1990 na Montlhéry, startoval s historickou formulí Cooper T43 Climax FDF, aby se pak ještě vrátil do 24 h Le Mans 1995 (na Lister Stormu s Geoffem Leesem a Dominicem Chappellem odpadli). Skončila tak kariéra nadějného jezdce, který sice měl pověst playboye, ale závodění bral vážně. Dobyl dva prestižní tituly, ani to mu do špičkového týmu formule 1 nepomohlo.

Po ukončení sportovní kariéry se věnoval obchodním zájmům, zejména v Miami, objevil se jako instruktor na závodní dráze, po pobytu v USA se vrátil domů a od roku 2013 se zúčastňoval Revivalu i Festivalu v Goodwoodu, kde střídal vozy od Austinu A35 po Ferrari 250 GT. Na odpočinek odešel do Itálie. Zemřel 23. září 2024 po zdlouhavých zdravotních problémech ve svém domě na ostrově Elba. Přežili ho dcera Sabrina a bratr Rory. ■

TOM HYAN

Foto

Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto

Rizla

Foto

Rizla

▲ Rupert Keegan na Montlhéry 1990

MICHEL LECLÈRE (F)

Francouz s podobným příjmením jako jeden z dnešních favoritů patřil k velkým nadějím. Začal v roce 1968 (Renault 8 Gordini Cup), aby pak postupoval po formulovém žebříku, 1971 byl na Alpine prvním mistrem F-Renault, což zopakoval 1972 ve formuli 3, 1973 byl druhý za Jacquesem Laffitem a 1974 už jel ve formuli 2! V sezoně 1975 byl vicemistrem F2 na továrním Marchu 752 BMW (vítěz v Rouenu, Silverstone a Zolderu) a debutoval ve Watkins Glen na třetím Tyrrellu 007 (porucha

motoru). V sezoně 1976 vyhrál F2 v Salcburku (v ME čtvrtý na Elf 2J-Renault), ale Wolf-Williams ho nasadil do F1 (s pomalým vozem neuspěl). Vrátil se do F2, kde se Elf změnil na Kauhsen, ale tým nestačil. Obrátil pozornost ke sportovním vozům (čtyřikrát odpadl ve 24 h Le Mans). Narodil se 18. března 1948 v Mantes-la-Jolie u Paříže. Když po roce 1979 nesehnal sponzory na F1, ze závodů odešel. Dlouho o něm nebylo slyšet, ale vrátil se k historickým vozům coby reprezentant Renault Classic (předvádí i formuli 1). Potkali jsme ho v Goodwoodu.

JOHN NICHOLSON (NZ)

Novozélandský závodník se stal jezdcem F1 vlastně náhodou, když dvakrát vyhrál titul britského mistra F-Atlantic na vozech Lyncar 003 a 005 (motory Ford BDA), které pro něho konstruoval Martin Slater. Sponzor Bruno Drury (Pinch Plant) chtěl dále, a tak Slater postavil Lyncar 006 s motorem Ford DFV pro formuli 1 (podle Nicholsona to bylo levnější, než koupit třeba March). Vzhledem k tomu, že Nicholson upravoval závodní motory ve firmě Nicholson-McLaren Engines (NME), tak jel pouze

britské závody. V roce 1974 v RoC Brands Hatch nedojel, IT Silverstone byl šestý a v Britské GP se nekvalifikoval; 1975 v RoC Brands Hatch odpadl, IT Silverstone byl třináctý a při jediném startu MS Silverstone sedmnáctý. Roku 1976 vůz koupil Emilio De Villota pro F5000, 1977 dokonce vyhrál v Mallory Parku! Nicholson se soustředil na svou motorářskou firmu spřízněnou s McLarenem (jeho DFV vyhrály MS 1974 a 1976), v letech 1977 – 1986 závodil s motorovými čluny. Narodil se 6. října 1941 v Aucklandu, zemřel 18. září 2017.

CHRIS LAWRENCE (GB)

Účastník dvou Grand Prix 1966 s kuriozním vozem Cooper T73 Ferrari (motor z 250 GT) týmu J. A. Pearce Engineering (11. v Brands Hatch, na Nürburgringu nedojel), pro 1967 přešel tým na motory Martin V8, ale po požáru ze závodů odstoupil. Chris se narodil 27. července 1933 v Ealingu (London), vystudoval u námořnictva na strojního inženýra, lásku ke golfu a motocyklům zdědil po otci, začal na tříkolce Morgan a s různými speciály MG, které si sám stavěl. V roce 1961 vyhrál 21 ze

22 závodů Freddie Dixon Trophy na Morganu Plus 4, s nímž také zvítězil ve třídě do 2,0 l (13. celkově) ve 24 h Le Mans 1962. Založil Lawrence Tune a ladil motory, pustil se do výroby vozů Deep Sanderson (formule Junior a sportovní, s nimiž opět jel v Le Mans), zkonstruoval luxusní sedan Monica pro Jeana Tastevina, vynalezl odpružení Lawrence Line, v ropné krizi odešel do Kalifornie a 15 let pokračoval v Lawrence Tune West. Po návratu byl v Le Mans u startu vozů Marcos (1995) a znovu Morgan (2002, 2004). Zemřel 13. srpna 2011 v Burghillu (Herefordshire).

Morgan Plus 4 Super Sports (Le Mans 1962/2002)

Tyrrell 007 Ford DFV (1975)

Le Mans 2002 1974

Foto

Tom Hyan

Foto Elf Tyrrell

Foto McLaren-Nicholson

Lyncar 006 Ford DFV (1975)

PATRICK CARPENTIER (CDN)

Všestranný kanadský závodník vystřídal různé série Indy Car (z CART/ Champ Car přešel do IRL/Indy Car od 2005), za kanadský tým jel A1 Grand Prix, pokračoval se sportovními vozy GrandAm, od 2007 zakotvil v NASCAR (Cup, Nationwide a Truck) a 2014 – 2015 jel dokonce kanadské závody v Trois-Rivières, započítávané do MS v rallykrosu! Narodil se 13. srpna 1971 ve Ville Lasalle (Quebec), začínal na motokárách, vyhrál školní šampionát F-Ford Spenard/David 1989 a titul kanadského

mistra F-Atlantic 1992, což v sezoně 1996 zopakoval (rekordních 9 vítězství), a 1997 debutoval v Champ Car, kde dobyl první vítězství na Michigan Speedway až 2001 (celkově desátý) a další dvě 2002 v Clevelandu a Mid Ohiu (celkově byl třetí) pro Players/Forsythe Racing, stejně jako v Laguna Seca 2003 a 2004 (celkově pátý a třetí v šampionátu). Přestup do IRL 2005 přinesl jediný start v 500 Indy (21. pro Cheevera), v ročníku 2011 se nekvalifikoval (Dragon Racing). Usadil se v Las Vegas, kde obchodoval s nemovitostmi, a je komentátorem závodů.

RYAN HUNTER-REAY (USA)

Vítěz 500 mil Indianapolis 2014 a mistr Indy Car 2012 už startuje jen občas pro menší tým DRR (Dreyer & Reinbold Racing). Narodil se 17. prosince 1980 v Dallasu (TX), usadil v Boca Raton (FL), kde začínal na motokárách (šest národních titulů) a v roce 1998 už byl Nováčkem roku v Závodnické škole Skipa Barbera, dostal podporu, vyhrál mistrovství Barber-Dodge 1999 a s veteránem Borisem Saidem jel 6 h Homesteadu (Ferrari). Do roku 2001 vítězil ve formuli Barber-Dodge, 2002 byl šestý

ve F-Atlantic a 2003 postoupil do první ligy Champ Car, viděli jsme ho na Lausitzringu, poprvé vyhrál v australském Surfers Paradise 2003 a Milwaukee 2024. Po přestupu do IRL zvítězil ve Watkins Glen 2008 pro Rahala; Indy Car jezdil také pro Foyta, ale nejdéle pro Andretti Autosport (2010 – 2021), kde mu patřilo patnáct vítězství.

Vedl si skvěle také se sportovními vozy, např. pro Mazda Team Joest vyhrál 12 h Sebring 2020. Oženil se s modelkou a závodnicí Beccy, sestrou Robbyho Gordona, a mají tři syny (Ryden, Rocsen a Rhodes).

PAUL TRACY (CDN)

Hvězda Indy Car 1991 – 2011, při sedmi startech v 500 Indy však nevyhrál (sedmý 1993 na Penske PC-22 Chevy). Narodil se 17. prosince 1968 ve Scarboroughu. Po testu Benettonu B194 Ford v Estorilu, kde v září 1994 zajel lepší čas než Michael Schumacher a Jos Verstappen v kvalifikaci na GP Portugalska, jenže po nátlaku Flavia Briatoreho, který chtěl být jeho manažerem a nabídl jen testování, zůstal v Indy Car. Newman/Haas Racing mu nabídl lepší podmínky pro 1995, kdy nahradil

Maria Andrettiho (to už Paul měl za sebou 8 vítězství pro Penskeho a byl celkově třetí 1993 – 1994), vyhrál Surfers Paradise a Milwaukee, ale pro 1996 – 1997 se vrátil k Penskemu (tři vítězství). V letech 1998 – 2002 jel pro Kool Green (6 vítězství, 1999 celkově třetí) a 2003 – 2007 pro Forsythe Racing (2003 mistr se 7 triumfy, 2004 – 2005 čtvrtý, do 2007 ještě tři vítězství). U Foyta a menších týmů v IRL 2008 – 2011 se mu nedařilo. Rekord 9 vítězství Indy Lights 1999 překonal až Greg Moore. Paul je nyní komentátorem; občas dále startuje (12 h Bathurst 2024).

Lola T95/00 Ford XB (Mid Ohio 1995)

Foto

Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Lola B02/00 Ford (Lausitzring 2003)

Dallara DW12 Honda V6 (Portland 2018)

BOBBY ALLISON (USA)

Patřil k nejlepším v NASCAR Cup, ze 718 závodů vyhrál 85; nedlouho před jeho smrtí byla oficiální statistika upravena (uváděla 84).

Spolu s dalšími vytvořil závodní Alabama Gang z Hueytownu. Narodil se 3. prosince 1937 v Miami (FL), v sedmnácti jel první závod, pracoval jako mechanik ve Wisconsinu u Kiekhafera (Mercury Outboards), než se s bratrem Donniem a kamarády přesunul do Alabamy. Začínali na krátkých tratích, byl mistrem Modified Specials 1962 – 1963

a NASCAR National Modifieds 1964 – 1965; v červenci 1966 vyhrál poprvé Grand National v Oxford Plains. Vítězství NASCAR Cup dobyl pro 14 týmů s 9 značkami! Jezdil pro nejlepší, třikrát vyhrál Daytonu 500 (1978, 1982 a 1988 před synem Daveyem), v červnu 1988 havaroval v Poconu, praskla pneu a Chauncey Maggiacomo do jeho vozu narazil. Dlouho se léčil, měl problémy s pamětí a nikdy se zcela neuzdravil. Pro Penskeho jel šestkrát Indy Car (1975 šestý v California 500 Heat 2), je mistr IROC 1980 a NASCAR 1983. Zemřel 9. listopadu 2024 v Mooresville (NC).

JIMMY VASSER (USA)

Jimmy Vasser a Alex Zanardi se stali druhými týmovými kolegy (Ganassi Racing), kteří vyhráli tři tituly CART za sebou (1996 – 1998), což dříve dokázali pouze Rick Mears a Al Unser pro Penske Racing (1981 – 1983). Sezona 1996 byla vrcholem pro Vassera, když poprvé zvítězil v Miami, přidal další tři triumfy, zajel čtyři pole position, od třetího závodu vedl mistrovství, dojel všechny závody, celkově vyhrál a získal druhou nejvyšší prémii 3 071 500 dolarů! Narodil se 20. listopadu 1965

v Canoga Park (CA), začal v šesti na čtvrtinových midgetech (mistr 1974, 1975 a 1978), tři tituly mu patřily i ve F-Ford (naposledy 1986), byl mistrem F-Atlantic East/West Challenge 1990 a po titulu vicemistra F-Atlantic 1991 (o 4 body vyhrál Jovy Marcelo) debutoval v Indy Car 1992, kde uspěl až po přechodu z týmu Hayhoe-Cole ke Ganassimu (1995 osmý, 1996 mistr, 1997 třetí, 1998 druhý). Střídal CART a IRL, aby mohl jet 500 Indy (čtvrtý 1994 a 2001). Od roku 1994 se stal partnerem týmu PKV (později KV = Kalkhoven + Vasser), vítězného v 500 Indy 2013.

GREG MOORE (CDN)

Velká naděje kanadského motorsportu, ale Moorovu hvězdnou kariéru přerušila fatální nehoda 31. října 1999 ve Fontaně, kdy vylétl do infieldu a černá skříňka vozu při nárazu zaznamenala přetížení 154 g ! Zda ztratil kontrolu pro zranění ruky, když ho před závodem v paddocku srazil ze skútru sluncem oslněný řidič servisního vozu, se už nedozvíme. Náhradník Roberto Moreno při jeho posledním startu u Forsythe Racing byl připraven, Greg už měl smlouvu na rok 2000 u Penske Racing.

Narodil se 22. dubna 1975 v New Westminsteru (BC), začal na motokárách, 1993 byl mistrem USAC F2000 West, 1993 debutoval v Indy Lights, 1994 tam prvně vyhrál (Phoenix) a 1995 sérii dominoval (10 vítězství ve 12 závodech). V letech 1996 – 1999 jezdil Indy Car pro Forsythe Racing (72 závodů), kde nahradil Jacquesa Villeneuva (ten přešel do F1); byl celkově devátý, sedmý, pátý a desátý; 1997 vyhrál Milwaukee Mile a Detroit, 1998 Rio de Janeiro a US 500 Michigan a 1999 GP Miami stylem start-cíl. Žil v Maple Ridge (BC).

Reynard 99i Mercedes V8 (Mid Ohio 1999)

McLaren M16C Offy (500 Indy 1975)

Foto

Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Reynard 99i Honda V8 (Mid Ohio 1999)

V kategorii jezdců má Porsche 963 se sestavou Kevin Estre (Francouz, narozený 1988), André Lotterer (Němec, 1981) a Laurens Vanthoor (Belgičan, 1991) titul mistrů světa FIA WEC 2024! Stačilo k tomu desáté místo v 8 h Bahrainu (po penalizaci druhého Ferrari), a to přesto, že nejlepší trojice vyhrála pouze první (Katar) a předposlední závod (Fuji). Mistrovské posádce hned v Bahrainu gratuloval nestárnoucí majitel týmu Roger Penske, jehož další sestava Campbell/Christensen/Makowiecki byla nakonec klasifikována druhá za vítěznou Toyotou trojice Buemi/Hartley/Hirakawa. Bohužel závod těžce poznamenaly penalizace, druhá v cíli byla posádka PierGuidi/Calado/Giovinazzi o 27,539 s za Toyotou, ale trest 4:55 min za neuskutečněný Stop&Go je srazil na čtrnácté místo. Byl to také poslední závod pro Lamborghini, značka po neshodě s týmem Iron Lynx končí. V hodnocení WRC Hypercar (značky) je pořadí Toyota, Porsche, Ferrari, Alpine, BMW a další. Druzí v hodnocení jezdců jsou Fuoco/Molina/ Nielsen (Ferrari), třetí Kobayashi/De Vries (Toyota) a čtvrtí vítězové 8 h Bahrainu.

FIA Formula E je v poslední sezoně rovněž triumfem Porsche! Pascal Wehrlein, třicetiletý Němec, se stal prvním německým vítězem elektrické série (jeho matka ovšem pochází z ostrova Mauritius). Bývalý účastník formule 1 šel z role testovacího jezdce Ferrari do elektrické formule FIA, kde po týmu Mahindra zamířil k TAG Heuer Porsche a letos nedal nikomu šanci! Dobyl titul na Porsche 99X Electric (Gen 3) a polovinu všech závodů 2023/2024 ovládly Porsche. Tovární tým vyhrál sedm, António Félix Da Costa čtyři (celkově je šestý) a Wehrlein tři, klientský Andretti F.E má jedno vítězství (Jake Dennis v Diriyahu). Po letním finále v Londýně patří celkově druhé místo Mitchu Evansovi a třetí Nicku Cassidymu, tedy Novozélanďanům z týmu Jaguar TCS Racing. V hodnocení týmů je pořadí Jaguar TCS, TAG Porsche a Andretti; pořadí značek Jaguar, Porsche a Nissan.

1, 2 Porsche 963 nejúspěšnější trojice na okruhu v pouštním Bahrainu

3 Mistři světa André Lotterer, Kevin Estre a Laurens Vanthoor

4 Roger Penske gratuluje Kevinu Estre

5 Pascal Wehrlein dobyl velké vítězství v Mexiku

Foto Porsche

Pascal Wehrlein, mistr FIA Formula E

Foto

Foto

Max Verstappen dobyl čtvrtý titul mistra světa formule 1 v nepřetržité řadě ještě před koncem šampionátu, v Las Vegas mu stačilo páté místo se ztrátou 16,582 sekundy na vítězného Georga Russella, aby už nemohl být bodově předstižen. Svoje velké umění však prokázal v předcházejícím závodě v Brazílii, kde se kvalifikoval až dvanáctý, dostal penalizaci za výměnu dílů pohonné jednotky a startoval ze sedmnácté pozice. Přesto všechny předjel a zvítězil s náskokem 19,477 sekundy před outsiderem Estebanem Oconem (Alpine), když ostatní favorité neuspěli.

Od června (Španělsko) totiž nezvítězil, když vůz ztratil rychlost a závodům vládli jiní.

Podivné pokračování světového šampionátu v závodech cestovních vozů TCR World Tour, uspořádané ve dvou ročnících 2023 a 2024, má stejného vítěze! Titul vždy dobyl Norbert Michelisz z Maďarska na Hyundai Elantra N, a to poprvé před Yannem Erlacherem (Lynk&Co 03) a Robertem Huffem (Audi RS3), podruhé před Thed Björkem (Lynk&Co 03), Mikelem Azconou (Hyundai Elantra N) a Estebanem Guerrierim (Honda Civic R). První šampionát měl závody v Algarve, Spa, Vallelunze, Hungaroringu, uruguayském El Pinaru, argentinském San Luís, Sydney, Bathurstu a Macau; druhý ročník ve Vallelunze, Marrakéši, Mid Ohiu, Interlagos, El Pinaru, čínském Zhuzhou a Macau, takže jde o cestování na velké vzdálenosti a opravdu všichni nejedou všude!

► KRÁTCE

► Mistrem FIA WEC ve třídě LM GT3 je poprvé běloruský jezdec a litevský tým! Manthey Pure rXcing z Vilniusu a sestava Malykhin/Sturm/ Bachler (KNA/D/A) na Porsche 911 GT3 R získala titul už po předposledním závodě 6 h Fuji. Litevec Edgar Kochanovskij pracoval jako řidič a mechanik, 2022 založil Pure rXcing a 2023 získal podporu Manthey Racing, aby 2024 vyhrál jak hodnocení jednotlivců, tak týmů, a to před sesterským německým Manthey EMA. Samozřejmě, Manthey Racing má obrovské zkušenosti, mj. sedmkrát vyhrál 24 h Nürburgring. Zakladatel Olaf Manthey (ročník 1955) byl také závodníkem.

► Aliaksandr Malykhin se narodil 17. srpna 1987 v Bělorusku, ale startuje s licencí KNA (Saint Kitts and Nevis, tedy ostrovů Sv. Kryštofa a Nevis v Karibiku, členů Britského společenství). Alex debutoval v Anglii 2021 (Porsche Cayman a 911 GT3 Cup), 2022 jel britské GT (Lamborghini), 2023 pro Pure rXcing vyhrál 6 h Abu Dhabi (911 GT3 R s Joelem Stormem a Harry Kingem) a 2024 se soustředil na WEC GT3. Odměnou je titul mistra světa společně s Němcem Joelem Stormem a Rakušanem Klausem Bachlerem.

► Také Kyffin Simpson má exotickou národnost! Narodil se 9. října 2004 na Barbadosu, začal ve F4/FRegional v USA, pokračoval v Indy Lights a se sportovními prototypy (2023 vítěz ELMS na Oreca 07 pro Algarve Racing) a pro rok 2025 byl znovu potvrzen třetím jezdcem Indy Cars pro Chip Ganassi Racing, když debutoval v St. Petersburgu 2024.

► Známé Avon, také pneumatiky závodních vozů, skončily! Firma Avon Rubber, nyní Avon Protection Plc (ochranné prostředky a technologie, už za války dělala plynové masky), vznikla v roce 1885 jako Avon Mill na řece Avon, 1900 začala v Melkshamu (Wiltshire) vyrábět pneumatiky pro jízdní kola a 1906 pro automobily. V roce 1997 byla divize Avon Tyres prodána americké Cooper Tire, 2006 se oddělila Avon Automotive a zbytek se proměnil v roce 2021 z Avon Rubber na Avon Protection.

► Cooper Tires zavřela výrobu Avon Tyres v prosinci 2023 poté, kdy byla sama pohlcena Goodyearem. V britském Melkshamu bylo propuštěno 350 lidí, někteří z nich tam pracovali téměř čtyřicet let. Avon byl také dodavatelem pneumatik pro historické vozy včetně formule 1. V květnu 2024 oznámila Nova Motorsport, že převezme výrobu závodních pneumatik (Nova = obráceně psáno Avon). Prvním zájemcem je Peter Auto, organizátor závodů s historickými vozy (Gr. C, Classic Endurance a další).

Max Verstappen před týmovým kolegou Sergio Pérezem (oba Red Bull RB20) Foto Roman Klemm

Norbert Michelisz (Hyundai Elantra N) letos zopakoval triumf v TCR World Tour

Foto Hyundai

Japonská rally rozhodla o korunovaci v mistrovství světa! Oliver Solberg (Škoda Fabia RS) přišel o titul WRC2, když završil limit sedmi bodovaných soutěží a mohl jen přihlížet, jak ho třiadvacetiletý Sami Pajari (Toyota GR Yaris Rally2) druhým místem v Japonsku překonal (skóre 123:108 se změnilo na 123:126). Ještě větší drama přinesl boj o titul WRC, když Thiery Neuville (Hyundai i20 N Rally) měl už v pátek problém s motorem (turbodmychadlo), ale v sobotu se probil zpět na sedmé místo, zatímco týmový kolega Ott Tänak jel na vítězství (pouze oni dva měli šanci). V neděli však Estonec Tänak o šanci přišel, vylétl z trati a skončil v rokli. Vzápětí na jeho voze přistála Toyota GR Yaris Rally2 bývalého jezdce formule 1 Heikki Kovalainena, který při třetím startu držel ve WRC2 třetí místo za Nikolajem Grjazinem (vyhrál na Citroënu C3) a Sami Pajarim. Oba odpadli (loni jel Kovalainen na Fabii RS) a Thierry Neuville se po pěti druhých místech poprvé stal mistrem světa.

Chad McQueen zemřel 11. září 2024 v Palm Springs (CA). Chadwick Steven, jediný syn Steva a filipínské herečky Neile Adams, se zúčastnil natáčení velkofilmu Le Mans, kde se sestrou Terry (1959 – 1998) byli čtyři měsíce a jezdili také na motokárách. Narodil se 28. prosince 1960 v Los Angeles, od šesti byl na minimotocyklu, v devíti už závodil (motokros), přešel na čtyři kola, zkusil Baja 1000, kvalifikoval se do SCCA Runoffs 2004, ale jeho kariéru ukončila nehoda v tréninku na 24 h Daytony 2006. Pokračoval s historickými vozy. V roce 2010 založil firmu McQueen Racing pro úpravy vozů a motocyklů, kterou dále vedou syn Chase (narozen 1995) a dcera Madison (1996) z manželství s Jeanie Galbraith (vzali se 1993). Chad byl producent a herec, hrál i ve svých filmech (1978 – 2001), nejslavnější roli měl v The Karate Kid. Přežil ho i první syn Steven (rovněž herec, ročník 1988) ze vztahu se Staciou Toten-Robitaille.

► WRC RALLY JAPAN 21. – 24. 11. 2024

1. Elfyn Evans/Scott Martin Toyota GR Yaris Rally1 Hybrid

2. Sébastien Ogier/Vincent Landais +1:27,3 Toyota GR Yaris Rally1 Hybrid

3. Adrien Fourmaux/Alexandre Coria +1:55,5 Ford Puma Rally1 Hybrid

4. Takamoto Katsuta/Aaron Johnston +2:02,6 Toyota GR Yaris Rally1 Hybrid

5. Grégoire Munster/Louis Louka +3:11,5 Ford Puma Rally1 Hybrid

6. Thierry Neuville/Martijn Wydaeghe +6:54,1 Hyundai i20 N Rally1 Hybrid

1 Posádka Neuville/ Wydaeghe (Hyundai) po zisku prvního mistrovského titulu

2 Thierry Neuville si po pěti druhých místech titul zaslouží

3 Hyundai i20 N Rally1 Hybrid dlouho soutěži vládl s Tänakem, ale nakonec byl úspěšnější Neuville

7. Nikolaj Grjazin/Konstantin Aleksandrov +10:04,3 Citroën C3 Rally2 (1. WRC2)

8. Sami Pajari/Enni Mälkönen +11:50,8 Toyota GR Yaris Rally2 (2. WRC2)

Chad McQueen (Ford Puma) na Festivalu rychlosti v Goodwoodu 2000

V Japonské rally se jezdilo také tunelem

Foto Hyundai

Foto

Hyundai

Foto

Tom

Hyan

Sedmnáctý ročník závodů do vrchu pro amatérské jezdce už

Nezávislý seriál závodů do vrchu EDDA Cup se jede od roku 2008 a těší se velké popularitě pro ryze sportovní zápolení, snadnou dostupnost a relativně nízké náklady. Každý ročník se ovšem mění podle toho, jaká je připravenost jednotlivých tratí, některé závody se ruší vzhledem k okolním stavebním úpravám, jiné pro nepřízeň úředníků, či další překážky. Ale vždy se jede, vrací se i legendární trati jako jsou Mladá Vožice, prodloužená Telnice, či úchvatný Bozkov­Cimbál.

V mnoha skupinách, ale i o absolutní pořadí, bojují desítky jezdců, pro celkovou klasifikaci se musí závodník zúčastnit minimálně čtyř podniků (po dvou závodech; pouze v Brdech se jel jeden). Pole závodních strojů je skutečně pestré, od Citroënu Saxo po sportovní prototypy Osella, Norma či Radical, ale každá třída má své favority. Ročníku 2024 celkově vládnul Miroslav Černý (Porsche 911 GT2), který jen o 22 bodů porazil Tomáše Kučeru (Svijany Racing/ Mitsubishi Lancer Evo IX), vítěze poloviny závodů! Samozřejmě, oba dobyli příslušné třídy, první E­2WD a druhý EN+2000. V absolutním pořadí následovali Petr Vaněk (Peugeot 106), Petr Tvaroh (Honda Civic), Petr Flosman (Škoda Favorit) a také Eda Patera (VW Scirocco), tedy zakladatel, organizátor a ředitel těchto závodů. Hana Vaňková­Lhotská, držitelka Ceny Elišky Junkové ’92, vyhrála Dámský pohár. Mezi juniory byli nejlepší Pavel Vostárek před Matyášem Nachtigalem (střídali se na Citroënu Saxo). Ve druhé polovině sezony se jely Bozkov­Cimbál (vyhrál Jakub Šimek na Radicalu, v neděli pak Kučera), Sosnová (dvakrát vyhrál hostující Aleš Mlejnek s Normou M20), Telnice (vládly Lancer Jana Sýkory, pak Tomáše Kučery) a Bečov nad Teplou (dvakrát první Tomáš Košek na Lanceru). Bohužel se nejelo v zahraničí, slovenská Nová Bystrica byla zrušena z finančních důvodů, ale pro 2025 se jedná o první účasti v Německu na tradičních Lückendorfer Bergrennen u Zittau, kde od prvního ročníku 1923 startovali také Rudi Caracciola (vyhrál 1924 na Mercedesu), Hans Stuck (vyhrál 1930 na Austro­Daimleru, pak 1931 – 1932 na voze Mercedes­Benz SSK), Louis Chiron, Willy Lehmann (vyhrál 1962 a 1966), Heinz Melkus (vyhrál 1965 a 1967) a další hvězdy! Budeme vás informovat; plánovaný termín je 2. až 3. srpna 2025. ■

1 Organizátor závodů Eda Patera (VW Scirocco) pravidelně vítězí ve třídě H2000 (mistr 2018 – 2024)

2 Miroslav Černý (Porsche 911 GT2), absolutní mistr a vítěz třídy E-2WD

3 Lukáš Suchomel z Liberce startuje s vozem Lotus Elise 1.8 (motor Toyota)

4 Hana Vaňková-Lhotská (Peugeot 106), vítězka Dámského poháru

5 Tomáš Kučera (Mitsubishi Lancer Evo IX), celkově druhý a mistr třídy EN+2000

6 Jan Fiala (Nissan 350 Z) na trati v Mladé Vožici

7 Mezi veterány jsme opět viděli Stanislava Hajduška (Tatra 603 B5)

8 K nejlepším juniorům patří Matyáš Nachtigal (Citroën Saxo VTS)

TOM HYAN

Foto

Jiří

Maršíček

LIDÉ SE CHTĚJÍ BAVIT...

Čtrnáctý ročník Rallye Berounka Revivalu byl skvělou sportovní událostí a přehlídkou krásných vozů...

TOM HYAN,

Praha/Rožmitál p.T. (CZ)

1 Dakarská dvojice Moskal/Záleský (BMW 318 iS) na trati v Rožmitále pod Třemšínem

2 Vladimír Skřička z Kroměříže se silným šestiválcem Alfa Romeo GTV 2.5 z roku 1978

3 Absolutní vítězové Filip Silovský/Martin Bozděch na Triumphu TR7 (model 1977)

Popularita revivalů roste, mnohdy i proto, že diváci vidí automobily, které znali ze svého dětství a mají na ně úžasné vzpomínky (vozy do roku výroby 1995 nyní budou). Revivaly, které uvedl do života Eda Patera, promotér EDDA Cupu, se opět pravidelně střídají, v dubnu Rallye Praha Revival (letos to byl třináctý ročník) a na podzim Rallye Berounka Revival (počtrnácté). Přestože se v jednotlivých ročnících některá místa a trasy mění, tak zůstávají stálice jako zázemí a start v Radotíně, či jízdy po trati rallykrosu v Sedlčanech. Poslední Berounka ale přidala další trať pro amatérské rallykrosy v Rožmitálu pod Třemšínem, jízdu po šotolině v lomu Kožlí, asfaltový okruh na motokárové dráze v Písku-Hradišti a v neděli se kroužilo v Sedlčanech. Sportovně-společenský charakter akce podtrhly společný večer a přenocování účastníků v rekreačním areálu na Staré Živohošti.

Startovalo celkem 119 posádek v deseti různých třídách, nejnižší počty získaných bodů pak vytvořily

neoficiální absolutní pořadí (viz tabulka). Pouze osm posádek nasbíralo pod 1400 bodů, jejich jména se opakují, mnohé tiše a pilně bojují o body, zatímco jiní si užívají jízdy na limitu ve show sections, i když ztrácejí čas. Všichni se však chtějí bavit, a to je dobře. Jen pro zajímavost, k jediné drobné nehodě letos došlo při přestávce na oběd, kdy jedna z posádek jela doplnit palivo! Revival láká nejen amatérské jezdce, ale i legendy motoristického sportu, a tak jsme opět viděli dakarskou dvojici Jiří Moskal/Pavel Záleský (BMW 318 iS), ale i formulové hvězdy Lubomíra Plačka (Porsche 911) a Marka Novotného (debutoval na vypůjčeném Favoritu od Václava Kobla v bojových barvách Jiřího Sedláře), Jiřího Černého (otce soutěžáka Jana Černého), třetího v absolutním pořadí, Tomáše Vavřince, Ladislava Kopelenta, Josefa Panožku a další. Přijeli i cizinci, Němec Andreas Zänker jezdil od 1972 coby navigátor, než 1984 usedl za volant Trabantu 601 za MC Zwickau, jeho spolujezdec Carsten Vetter je navigátorem od 1989, pro start si vypůjčili Citroën

Foto Helena

Hyanová

Posádka Torsten Riedel/Alexander Silkeit přivezla pěkný Polonez 1600 (1987)

Bývalý jezdec Andreas Zänker (Citroën AX GT) soutěž nedokončil

► XIV. RALLYE BEROUNKA REVIVAL

1. Filip Silovský/Martin Bozděch Triumph TR7 1334 b.

2. Libor Silovský/Jan Řezníček Triumph Dolomite 1352 b.

3. Jiří Černý/Dalibor Moravec Peugeot 309 GTI 1369 b.

4. Matyáš Homola/David Bunda Volkswagen Polo 1379 b.

5. Tomáš Vavřinec/Jakub Nový BMW 325 1391 b.

6. Pavel Kolář/Josef Metter Škoda 130L 1392 b.

7. David Černý/Kristýna Šťastná Ford Cortina 1395 b.

8. Václav Hlinomaz Sr.a Jr. Opel Kadett 1398 b.

Pozn. Ostatní posádky měly přes 1400 bodů

4 Lubomír Plaček/Rostislav Fiala (1974 Porsche 911) byli druzí ve třídě 8

5 Marek Novotný (Škoda Favorit), známý formulový jezdec, měl revivalovou premiéru

6 Jiří a Daniel Mikulkové (1964 Wartburg 312) porazili modernější vozy

7 Posádka Jiří Černý/Dalibor Moravec si vedla skvěle (třetí absolutně na Peugeotu 309 GTI)

8 Novinkou byla jízda na rallykrosové trati v Rožmitále pod Třemšínem

AX GT, ale bohužel nedokončili. Ukrajinské dívky Renata Vilchinskaite a Viktoria Bashlykova tentokrát vyměnily originální ZAZ Pick-Up za jugoslávskou Zastavu 101; tradičně velká byla polská účast v čele s rodinným týmem Postawka Rally Team z Vratislavi, který staví na tradici několika generací motoristických sportovců. Vůbec nejlepší v absolutní klasifikaci byly posádky rodiny Silovských s britskými vozy Triumph; Filip Silovský vyhrál na TR7 před Liborem Silovským na Dolomite! Ostře jezdící Polák Janusz Suś (BMW 318) porazil Josefa Kukelku (Audi Quattro) ve třídě 10, Lukáš Cvejn (Suzuki Swift) vyhrál třídu 9, Filip Silovský třídu 8, Libor Silovský třídu 7, Pavel Kolář (Škoda 130 L) třídu 6, Jiří a Daniel Mikulkové třídu 5 na Wartburgu 312 model 1964, Tomáš Vavřinec (BMW 325) třídu 4, Milan Zemánek s otcem (VW Golf GTI) třídu 3, Matyáš Homola (VW Polo) třídu 2 a konečně Stanislav Pelc s Pavlem Chlustinou (Trabant 601) třídu 1. Sport a zábava pokračují, Rallye Revival Praha startuje už 18. dubna 2025! ■

► KRÁTCE

► Francouz Geoffrey Schatz (Nova NP01 Honda Turbo) je novým mistrem Evropy v závodech do vrchu (kategorie 2 závodní vozy, Gr. CN/E2-SC). Stejně jako Christian Merli (Osella, Gr. D/ E2-SS) dobyl osm započítávaných vítězství (200 bodů), takže se uplatnila jiná kritéria. Merliho výlet na Pikes Peak a neúčast na Ecce Homo znamenaly, že škrtal 1 vítězství a (0) ze Šternberku (nenastoupil), zatímco Schatz škrtal dvě další vítězství. Ostřílený nováček Schatz je tedy první a Merli druhý. Další pořadí je Alexander Hin (151), Joseba Iraola Lanzagorta (138), Correntin Starck (78) a Fausto Bormolini (77).

► Petr Trnka měl letos smůlu, stíhaly ho nezdary, poruchy a některé závody musel dokonce vynechat. S vozem Norma M20 FC Mugen V8 vyjel 72 bodů, za ním následují Kevin Petit (62), Hermann Waldy (51; s formulí Tatuus), druhý nejlepší Čech Karel Berger (44; Osella PA21 JrB), Renzo Maria Napione (42; s formulí Reynard 01L F3000) a další Češi Jaroslav Surówka Jr. (38), David Dědek (36; oba Norma M20) a Lukáš Studený (31; Ligier JS51).Devatenáctá byla klasifikována Tereza Machová (22 bodů; Norma M20).

► Chorvat Matija Jurišić (Peugeot 308 TCR 1.6) dobyl evropský titul FIA hill-climb 2024 v kategorii 1 (cestovní vozy), když také v tomto případě došlo ke shodnému počtu bodů (200 možných), a tak se zohledňovala další umístění. Druhý je Ital O’Play (alias Antonino Magliuolo) na Mitsubishi Lancer Evo IX a třetí Francouz Nicolas Werver (Porsche 997 GT3 R). O čtvrté místo se dělí Norbert Nagy (BMW 330 Ci E46) a Lukas Bicciato (Renault Clio IV), mají po 179 bodech; na šestém následuje Slovinec Anže Dovjak (142; Hyundai i30 TCR), sedmý je Makedonec Igor Stefanovski (139,5; Ferrari 488 Challenge) atd. Nejlepší s českou licencí je Švýcar Ronnie Bratschi, jedenáctý na Mitsubishi Lancer EvoVII; Lukáš Müller (Škoda Octavia Cup 2) je šestnáctý.

► Bugatti Mistral W16 World Record Car s Andy Wallacem za volantem ustavil rychlostní rekord 453,91 km/h pro otevřené vozy v listopadu 2024 na dráze ATP Automotive Testing Papenburg GmbH v německém Papenburgu. Pokračují tak pokusy započaté rekordem 431,07 km/h pro Bugatti Veyron 16.4 Super Sport v červnu 2010, jež následovaly další 408,84 km/h (2013 otevřený Veyron 16.4 Gran Sport Vitesse), či 490,48 km/h (2019 Chiron Super Sport 300+). Všechny čtyři rekordní vozy jsou nyní součástí sbírky The Singh Collection v indickém Punjabu.

Foto

Helena Hyanová

Foto

Tom Hyan

PO 90 LETECH...

1000 mil československých je oslavou silničního závodu stejného jména,

jehož nejslavnější ročník se konal roku

Jindřich Knapp (Walter Standard S), vítěz 1000 mil československých 1934 rekordní průměrnou rychlostí 105,598 km/h

Vrekordním ročníku 1934 nastoupily tovární týmy sedmi z osmi tehdejších československých automobilek, pouze značka Škoda vsadila jen na soukromníky. Proti posádkám automobilů zahraničních značek se tak postavili jezdci na našich strojích Aero, Jawa, Praga, Tatra, Walter, Wikov a Z (Zbrojovka Brno). Vítězství na trati 1000 mil, tedy dvakrát z Prahy do Bratislavy a zpět (1600 km) dobyl Jindřich Knapp, tovární jezdec jinonického Walteru, který s neuvěřitelnou průměrnou rychlostí 105,598 km/h měl v cíli náskok 32 minut před Antonínem Studeným (Ford V8). Následovali Henry Lüttgau (další Ford V8) a tovární Tatra 77 (Chovanec/Holub). Ostře se bojovalo i v dalších třídách, kde vládly vesměs československé vozy. Do 750 cm3 to bylo Aero 18 HP (Nahodil/Ovesný), zatímco Antonín Vitvar s tovární Ja­

1 Lubomír Pešák, majitel muzea Veteran Arena Olomouc, představil vzácný Aston Martin 15/98 2-Litre z roku 1937 (karoserie E. Bertelli Ltd., Feltham)

2 Nepříliš známý sedan Jaguar 3.5 Litre Mk.IV (1948) skončil na druhém místě

wou číslo 3 vzdal pro poruchu zapalování; do 1100 cm3 bylo nejlepší Z4 Coupé (Mamula/Mašek průměrem 92,063 km/h), na Aeru 18 HP s prototypovým čtyřválcem 1324 cm3 (dva spojené dvouválce 662 cm3 v řadě) dominovali Ela Slavíková/Bohouš Vidra třídě do 1500 cm3 průměrem 87,962 km/h (patnáctí celkově); dvoulitry ovládl Wikov 40 HP (Szczyzycki/Kudláček) a přes 2000 cm3 samozřejmě absolutní vítězové Jindřich Knapp/Karel Vojíř (Walter Standard S 3250 cm3). Neuspěly stroje Bugatti, Austro­Daimler, Panhard­Levassor, Dodge a Georges Irat. Závod 1000 mil československých podle vzoru italských Mille Miglia se za první Republiky československé konal pouze třikrát, ale na jeho věhlas navázala v roce 1970 vzpomínková jízda Praha – Bratislava a zpět, která se jako soutěž pravidelnosti jezdí dodnes.

TOM HYAN

Foto

Walter

Foto

Walter

6 Bugatti 37 (čtyřválec 1,5 litru z roku 1926) nasadili Stanislav a Jan Profeldové (otec a syn)

7 Alvis 12/70 Silver Crest, závodní speciál se šestiválcem 2,8 litru (1939)

3 Vauxhall 23/60 Velox Tourer (1923) nizozemské posádky

Juri Castricum/ Sven Baas

4 Po devadesáti letech se zásluhou Jaroslava Větvičky a jeho přátel objevila rekonstruovaná Vitvarova

Jawa 750 Special

5 Václav Kafka III (spolu s Václavem IV) objevil kouzlo šestiválce BMW 315 (1934)

1000 mil je největším veteránským sportovním podnikem u nás, letos jelo 122 posádek, většinou s vozy do modelového roku 1939.

Po devadesáti letech se ovšem na startu objevila Vitvarova Jawa 750 číslo 3, kterou rekonstruoval MUDr. Jaroslav Větvička se svými přáteli a dalšími partnery. Pracovali s dobovými dokumenty, postavili maketu 1:5 a kostru karoserie 1:1 pro hliníkové povrchové panely, když se dochovala pouze příď, ale s originálními mechanickými díly. Automobil s dvoudobým dvouválcem o výkonu 20 kW (27 k) měl aerodynamickou otevřenou karoserii s prodlouženou zádí, dosahoval rychlosti 130 km/h a vážil jen 690 kg. Při nové premiéře v ročníku 2024 posádka Jaroslav Větvička/Marek Rambousek soutěž zdárně dokončila. Absolutním vítězem se stala dvojice Josef Šmíd/ Sebastian Šmíd (1937 Škoda Rapid Cabriolet De Luxe) se 265 trestnými body, následovali Michal Rejman/Jan Červenka (487 bodů; 1948 Jaguar 3.5 Litre Mk.IV), Jaroslav a Bohumila Krajníkovi (548; 1935 Volvo PV36 Carioca, jeden ze tří dochovaných), Aleš Kočí/Pavel Pokorný (614; 1932 Alvis Speed 20 SA) a další účastníci. Přestože se jízda změnila především ve čtyřdenní společenskou událost s pouze jednou cestou z Prahy do Bratislavy a zpět, byť s přidanou páteční slovenskou etapou, jsou výkony posádek se starými stroji obdivuhodné, zejména za plného provozu (mnohem hustšího a rychlejšího než kdysi). Navíc je soutěž přehlídkou vzorně renovovaných strojů, a to i exotických značek. Pokaždé lze vidět nové přírůstky startovního pole. ■

Foto

Tom

Hyan

Zbrojovka Brno Z-18, vůz Jana Šustáčka z roku 1928, součást oslavy 100 let značky (nikde jinde jsme neviděli tolik Zetek pohromadě)

PO 100 LETECH...

Významný závod do vrchu Brno – Soběšice, který se jel před válkou šestkrát, nalezl důstojné pokračování v jízdě historických vozidel...

Vždy v září se jede na 3,2 km dlouhé trati s výškovým rozdílem 159,8 metru, a to z Králova Pole do obce Soběšice. Obnovu jízdy obstaral brněnský Veteran Auto Moto Club v roce 1974 první jízdou historických vozidel do vrchu, která se pak pravidelně pořádala až do 1987, pak však pro stále rostoucí počet účastníků nebylo možno zajistit ubytování (tradiční termín byl během konání Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně). Veteránisté se však nevzdali a od roku 1999 byla tradice obnovena jednodenním setkáním. Jaká je však historie jízdy Brno – Soběšice? Ve dvacátých letech patřila k největším závodům v tehdejším Československu, a to až do doby, než se začala jezdit Velká cena na původním Masarykově okruhu o délce 29,1 km, ležícím na západ od Brna mezi obcemi Nový Lískovec,

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Brno – Soběšice (CZ)

1 Jaroslav Větvička (1949 Aero Minor Sport) se loni zúčastnil

Le Mans Classic a letos veteránských závodů také na Nürburgringu

2, 3 Libuše Šulcová z rodiny někdejších dovozců britských motocyklů BSA opět za řídítky dvouválce 770 se sidecarem (1928)

Bosonohy, Veselka, Ostrovačice, Žebětín a Kohoutovice (od roku 1930). V únoru 1923 byl založen Československý automobilový klub pro Moravu a Slezsko, jehož prvním předsedou se stal Tomáš Baťa, a hned o rok později uspořádal I. mezinárodní závod do vrchu Brno – Soběšice na okresní silnici z Králova Pole do Soběšic, kterého se zúčastnilo 54 závodníků. Absolutním vítězem se stal jezdec Wetzka (Austro­Daimler) časem 3:01,1 min, jen o 0,8 sekundy zaostal nejlepší motocyklista After ze Švýcarska (Motosachoche).

Závod Brno – Soběšice se stal dějištěm mnoha úspěchů manželů Elišky a Čeňka Junkových s různými vozy Bugatti. Čeněk Junek se objevil v prvním ročníku 1924, ale pro poruchu spojky krátce před startem jízdu neabsolvoval. O rok později už vládl závodu, na Bugatti 35 dosáhl

Dáma na motocyklu Katarína Marková se strojem Ariel 350 Red Hunter (1938)

nejlepšího času dne 2:24,1, zatímco kpt. Kučka (Brough Superior) byl vítězem kategorie motocyklů (2:44,9). Eliška Junková vyhrála kategorii cestovních vozů do 2,0 l (Bugatti 29/30) a celkově skončila pátá; před ní byli ještě Knapp (Walter) a Morawitz (Bugatti 1,5 l). Edgar Morawitz byl neobyčejně zajímavou postavou, pražský vydavatel časopisů a majitel tiskárny přesídlil v roce 1927 do Španělska, kde koupil opuštěnou závodní dráhu v Sitges u Barcelony, která na okraji města stále stojí! Byl to jeden z prvních evropských autodromů, oválná dráha s klopenými zatáčkami, kde Eliška Junková na Morawitzovo pozvání ve třicátých letech zkoušela španělské závodní vozy Ricart a zajížděla opravené Bugatti. Do třetího ročníku Soběšic 1926 nastoupilo 80 závodníků a bylo vylepšeno 11 rekordů. Manželé Junkovi se představili hned se dvěma vozy Bugatti 35 a Eliška byla rychlejší! Vyhrála časem 2:29,6 před Čeňkem, rozdělili si tak vítězství do 2,0 l v kategorii sportovní (Eliška) a cestovní vozy (Čeněk). Motocyklisté byli tentokrát ještě rychlejší, když kpt. Kučka (Brough Superior) a Knapp (Walter) zvítězili ex­aequo časem 2:26,0! Čtvrtý ročník 1927 znamenal další triumfy Junkových, přestože Čeněk (Bugatti 35B) tentokrát oslepen blátem byl jen druhý mezi závodními vozy do 3,0 l, ale Eliška prostě porazila všechny časem 2:38,3 (Bugatti 35C). Mezi motocyklisty triumfoval Belgičan Flintermann (FN, čas 2:38,9). Byl to však jejich poslední start. Zůstaly vzpomínky. Připomeňme slavné vystou­

Ředitel závodu Karel Kupka posílá na trať vůz Aero 30 posádky Zdeňka Höniga z Brna

4 Ing. Stanislav Karger (na snímku vpravo u svého vozu 1928 Wikov 7/28 Sport)

5 Oslavy 100 let automobilů Zbrojovky Brno (vystaveny průkopnické typy Omega a Disk)

6, 7 Milošové Vránkové (BMW Renocar) tradičně startují, syn jel tentokrát na červeném BMW 328, jeho otec na svém oblíbeném 319/1 Sport

8 Kateřina Kupková se zasloužila o organizaci coby tajemník závodu, ale i vyjela na trať s otcovým Sénéchalem ročníku 1924

9 Rakušan

Roland Grossbichler na Nortonu 500 Manx 30M, s nímž jeho slavný krajan Rudi Thalhammer vyhrál při debutu v Brně (1961)

pení Elišky (Bugatti 35B) na Targa Florio 1928, kde po druhém kole vedla před nejlepšími jezdci světa, aby ji pak porucha odsunula ze druhého na páté místo v cíli za Diva, Campariho, Conelliho a Chirona, ovšem jako nejlepšího učastníka mezi soukromými jezdci.

Po smrti Čeňka Junka (Bugatti 35B) při Velké ceně Německa sportovních vozů na Nürburgringu 1928 ukončila závodnickou kariéru.

Pátý ročník Soběšic 1928 patřil Tichému na motocyklu Terrot (2:39,3); absolutním vítězem se stal Miloš Bondy (Bugatti) časem 2:28,8. V posledním VI. ročníku 1929 závodník Bondy triumf na Bugatti zopakoval, zlepšil se na 2:01,1, zatímco Václav Liška na motocyklu Premier byl nejlepším mužem jedné stopy (2:22,1). Rekord závodních vozů ve třídě do 1100 cm3 vytvořil Bedřich Soffer na unikátním Z­2 z brněnské Zbrojovky, poháněném dvoudobým šestiválcem s přeplňováním kompresorem a dvojicí protiběžných pístů v každém válci (měl dva klikové hřídele, objem 1085 cm3 a výkon 55 kW/75 k/5500 min­1), takže je vidět, že závod posloužil i vývoji nových konstrukcí. Už dříve tam úspěšně startovaly konvenční zetky typu Z­18 (dvoudobý dvouválec 990 cm3; 13 kW/18 k; také s kompresorem, jenž zvýšil výkon na 29 kW/40 k), a proto při veteránských jízdách je vždy účast automobilů brněnské značky opravdu důstojná (letos se slavilo 100 let automobilů Z). Připomínáme ročník 2024, který byl opravdu velkým motoristickým svátkem. ■

Foto

Tom

Hyan

Foto

Helena

Hyanová

R.I.P., JAGUAR...

Před 60 lety jsem získal malý prospekt

na britské automobily Jaguar. Přišel poštou z Coventry...

Českoslovenští školáci v šedesátých letech přišli na to, že si lze napsat do zahraniční automobilky o prospekty. Se spolužákem Tomášem Grulichem, pozdějším senátorem ODS, jsme to v roce 1964 zkusili také. Zpočátku jsem si jako nevěřící Tomáš nikam nenapsal, ale když Tomáš dostal malý prospekt Jaguar Cars s obrázky čtyř krásných vozů, udělal jsem to poprvé rovněž.

Do Anglie jsem napsal 23. dubna, záhy 4. května přinesl pan Vicek, náš poštovní doručovatel, malou bílou obálku a měl jsem prospekt také! Všechny obrázky z prospektu jsou na této dvoustraně...

Byl jsem nadšen. Jaguar E-Type je láskou na první pohled, prostě nejkrásnější britský automobil všech dob! Fascinovaly mě ale nejen úžasné tvary vozu, ale i tehdy nevídaný výkon 265 koňských sil a největší

1 Jaguar E-Type, prostě nejkrásnější britský automobil

2 Jaguar Mark 2 (1964, alternativně se šestiválcem XK 3,4 nebo 3,8 litru)

rychlost 245 km/h. Technický popis přinesl časopis Svět motorů číslo 21 z října 1963, který také zveřejnil prostou adresu výrobce Jaguar Cars Ltd., Browns Lane, Coventry, Velká Británie...

První zahraniční cestou, kterou jsem si zorganizoval, byla možnost výdělku v International Farm Camp v Tiptree, Essex, kam jsme s kamarády vyjeli v roce 1969. Tomáš Grulich, Jaroslav Rozsypal, Felix Chytrý

TOM HYAN

3 Sir William Lyons (1901 – 1985), zakladatel značky

4 Největší luxusní Mark 10 (šestiválec XK 3,8 litru stejně jako E-Type)

5 Jaguar S-Type, vlastně prodloužená verze Mark 2 v novém designu

6 Úvod o Jaguaru v malém prospektu, z něhož jsou naše fotografie (1964)

a já. Na plantážích firmy Wilkin & Sons Ltd. v Tiptree (založena 1885, existuje dodnes!) jsme sbírali hlavně jahody. Výdělky i výdaje byly jen v jednotkách liber, ostatně za jednu libru bylo 20 šilinků, 240 pencí, 8 půlkorun a tak dále, po Velké Británii jsme pak cestovali autostopem (když nám nějaký vůz nezastavil do pěti minut, nebylo něco v pořádku), poznávali království a jeho automobily. V té době tam bylo přes devadesát procent vozů na silnicích britského původu. Tehdy jsem poprvé jel Jaguarem, ale i poprvé stomílovou rychlostí (160 km/h)... Kdyby někdo řekl, že Jaguar za dalších pětapadesát let skončí, nevěřil bych mu. Přestože nedávno postavil novou továrnu na spalovací motory ve Wolverhamptonu, dobrovolně se vzdal klasických automobilů. Letos vyjely z výrobních linek poslední. Jsem moc rád, že jsem je všechny viděl a mnohé řídil. Navštívil jsem továrnu na Browns Lane, kdy ještě vyráběla automobily (do roku 2005), ale i vývojová centra ve Whitley a Gaydonu, nové továrny Castle Bromwich, Halewood a Solihull. Nová společnost Jaguar Land Rover, od roku 2008 součást indické Tata Motors, ukončila výrobu vozů se spalovacími motory letos v létě, jen o trochu déle přežil poslední typ F-Pace (SUV), vyhlásila brief hiatus, tedy dva roky bez prodeje Jaguarů (na 90. výročí značky!) a potvrdila přechod na plnou elektromobilitu s tím, že první nový elektrický model bude koncem roku 2026. Prý vsadí na kvalitu místo kvantity a budou mít 90 % zcela nových a mladších klientů, rovněž bohatších, protože ceny vozů budou dvojnásobné. Odpočívej v pokoji, Jaguare! Tvojí předčasné smrti je mi upřímně líto. ■

Foto Jaguar Cars

PĚTADVACÁTINY

Škoda Fabia slaví 25 let! Velká mezinárodní prezentace před čtvrtstoletím proběhla v portugalském Algarve...

TOM HYAN

Škoda Fabia se představila novinářům na dynamické prezentaci v portugalském Algarve už 14. listopadu 1999

Představení se konalo pod heslem Fabia –Nová Škoda – Nová třída (Neue Klasse), protože podle sdělení Vratislava Kulhánka, tehdejšího předsedy představenstva Škoda Auto, přeskočili ve výrobním programu o dvě generace s tím, že Fabia (6Y) není přímým následníkem Felicie (ta se vyráběla ještě rok a půl souběžně), ale prvním vozem na nové koncernové platformě A04 (resp. PQ24). Teprve později následovaly spřízněné vozy Volkswagen Polo IV (9N) a Seat Ibiza III/Cordoba II (6L). První Fabia byla velmi úspěšným automobilem, jehož odbyt překročil 1,7 milionu kusů v letech 1999 – 2008, z nichž bylo 992 921 základních hatchbacků, 654 765 Fabia Combi (od 2000), 134 541 Fabia Sedan (od 2001) a 5836 užitkových Fabia Praktik (od 2002). Proti Felicii šlo o výrazné navýšení odbytu u verzí Hatchback a Combi, když nový Fabia Pick-Up zůstal jen v několika prototypech. Stejně jako Felicia, tak i Fabia zasáhla do motoristického sportu. Naprostá většina Fabií byla vyrobena v Mladé Boleslavi, závod ve Vrchlabí v roce 2002 vypomohl s produkcí sedanů a v zahraničí se Fabie montovaly v polské Poznani a ukrajinském Solomonovu. Ve volbě Car of the Year 2000 získala Fabia mezi pěti finalisty čtvrté místo.

Škoda Fabia slavila světovou premiéru na Frankfurtském autosalonu IAA 1999 dne 14. září, česká skupina novinářů absolvovala mezinárodní dynamickou premiéru 14. listopadu se střediskem v portugalském hotelu Colina dos Mouros a jízdami v blízkém okolí. Prodej Fabie byl zahájen 4. prosince 1999 na českém (od 249 900 Kč s litrovým čtyřválcem 37 kW/50 k, který však přišel až o rok později), slovenském, rakouském, německém a nizozemském trhu; v roce 2000 následovaly další včetně mimoevropských. Na prezentaci vystoupili vedle Vratislava Kulhánka také Jan Novák (vedení technických projektů), Pavel Radda (výroba vozů), Dr. Luboš Kopecký (prodej) a další. Prezentace provázela videa, v nichž mj. pohovořil Dirk van Braeckel, tehdejší šéf centra designu Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Pod kapotou sice ještě první roky zůstal osvědčený tříložiskový čtyřválec OHV 1,0 litru/37 kW (50 k), jehož kořeny sahají až k prvnímu embéčku, ale verze 1,3 litru z Felicie byla vystřídána větší 1,4 litru/ 50 kW (68 k), jaká později uzavřela nasazení hliníkových československých konstrukcí v Octavii 1.4 MPI. Výroba těchto posledních motorů Škoda skončila v roce 2003, vládu převzaly agregáty Volkswagen, ale vývoj tříválců 1.2 HTP (ve Fabii od roku 2003) měli na starosti v mladoboleslavské Česaně.

Od uvedení vozu byly k dispozici motory Škoda OHV 1.4 MPI/50 kW (68 k) a Volkswagen DOHC 1.4 MPI/74 kW (101 k), odlišený coby 1.4 16V, resp. nepřeplňovaný vznětový OHC 1.9 SDI (Saugmotor)/47 kW (64 k). Další vývoj přinesl nové verze, postupně uváděné na trh, jako zmíněný 1.2 HTP (OHC 40 kW, resp. DOHC 47 kW),

3 4

1 První Fabia je označena za Novou třídu Škoda, protože vyjíždí na zcela nové platformě ze zcela nové výrobní linky

2 Stříbrná Fabia byla před 25 lety vystavena před hotelem Colina dos Mouros v Algarve

3, 4 Škoda Fabia první generace při světové premiéře na autosalonu IAA 1999 ve Frankfurtu

přeplňovaný diesel 1.4/1.9 TDI (všechny Pumpe-Düse, zatímco SDI měl rotační čerpadlo) a z dnešního pohledu zajímavý zážehový čtyřválec 2.0 MPI/85 kW (115 k). Do konce výroby v roce 2008 se ve Fabii objevilo celkem čtrnáct různých motorů (pokud nepočítáme závodní a soutěžní verze), z toho tři původní upravené konstrukce ►►►

z Mladé Boleslavi, pro něž ve Fabii končila téměř čtyřicetiletá historie. Nové převodovky byly pětistupňové, pro 1.4 16V ve slabší verzi 55 kW (75 k) přišla v roce 2000 poprvé alternativa čtyřstupňové samočinné s kapalinovým měničem. Vozy měly motor uložený v samonosné karoserii vpředu napříč. Motory ovšem ještě plnily u zážehových

Foto

Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Foto Tom Hyan

1 Ve Fabii Combi jsme v Mladé Boleslavi poprvé okusili vznětový čtyřválec 1.9 TDI

2 Další velké změny v interiéru s vyšší kvalitou zpracování a lepšími materiály

3 Motor 1.4 MPI ještě konstrukce Škoda

4 Motor 1.4 16V z dílny Volkswagen Group

emisní normy EU4 (teprve od 2005 povinné, tedy náskok mnohde daňově zvýhodněný), diesely jen EU3, ovšem pro specifická exportní teritoria se vyvážely také modely EU2. Jan Novák na premiéře zdůraznil využití společných koncernových platforem, které vycházely z iniciativy Dr. Ferdinanda Piëcha, a dnes jsou základem moderní produkce sice různých vozů, ale cenově přijatelných vzhledem ke společným dílům a jejich vývoji. Tehdejší inovace byly značné. Podle typu motoru se dodávaly čtyři kotoučové brzdy anebo jen vpředu (vzadu bubnové), protiblokovací systémy ABS (vždy s regulací točivého momentu MSR a elektronickým rozdělením brzdného účinku EBV) a později také se stabilizačním programem ESP, elektronický závěr diferenciálu EDV (u silnějších typů), plynový pedál E-Gas (bez mechanického spojení), variabilní časování sacích ventilů Flino (Fliegende Nockenwelle),

elektrohydraulický posilovač řízení, ocelová nebo hliníková litá kola 13, 14 nebo 15 palců (až po pneumatiky 195/50 R 15) atd. V interiéru se poprvé objevily klimatizované schránky pro řidiče a spolujezdce. Proti Felicii se vůz zvětšil, je o 77 mm delší, o 11 mm širší a o 36 mm vyšší. Karoserie je pozinkovaná (záruka deset let proti prorezavění).

„Vozy koncernových značek se od sebe vzájemně odlišují,“ uvedl Jan Novák, „naší politikou je postavit na dané platformě dle možností velké auto. Proto je naše Felicia větší než Polo nebo Ibiza a naše Octavia větší než Golf nebo Audi A3. Vývojovou odpovědnost za platformu má Volkswagen, za vývoj tzv. klobouku (karoserie a interiéru) odpovídá Škoda Auto. Jednotné platformy ale nevedou k jednotným automobilům. Vše, co vidíte a čeho se dotýkáte, je Škoda.“

Pavel Radda (výroba vozů) pohovořil o novém výrobním zařízení: „Poznali jsme, že technika staré

výroby Felicie již nevyhoví vysokým nárokům. Proto jsme vybudovali od základu novou linku investicí 620 milionů marek, což nám umožní skok vpřed v kvalitě produktu a produktivitě. Na jedné straně to dovoluje nasazení nejnovější technologie, na druhé straně můžeme používat osvědčené postupy, například koncepci modulární výroby, které se osvědčily při produkci Octavie. Od lisovny až po montáž vzniká Fabia na úplně nové výrobní lince. Nově nainstalovaná technika sacích lisů přináší díky automatickému provozu vyšší kvalitu a produktivitu, výhodou je také plně automatická výměna nářadí, která netrvá déle než 15 minut, na staré lince k tomu bylo třeba dvou hodin. Téměř bez výjimky jsou povrchové díly Fabie vyráběny s použitím nástrojů, které pocházejí z vlastní produkce Škoda Auto. Svařovna byla postavena s kapacitou 1200 karoserií denně a 70 % svařovacích bodů je uskutečněno 240 roboty.

► ŠKODA FABIA RS (2003)

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec s přímým vstřikováním Pumpe-Düse (EU3), přeplňovaný turbodmychadlem VTG, uložený vpředu napříč; OHC 2V; 1896 cm3 (ø 79,5 x 95,5 mm); 19,0:1; 96 kW (130 k)/4000 min-1 a 310 N.m/1900 min-1; šestistupňová převodovka s přímým řazením (3,769 – 2,087 – 1,324 – 0,911 – 0,902 –0,756 – Z 4,549); stálý převod nápravy 2,995/2,407; pohon předních kol.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu na spodních příčných ramenech a vzpěrách McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/ ASR, na přání ESP; hřebenové řízení s elektrohydraulickým posilovačem; pneumatiky 205/45 R 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2462 mm, rozchod kol 1432/1422 mm; d/š/v 4002/1646/1441 mm; světlá výška 142 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; objem zavazadlového prostoru 260 l; objem palivové nádrže 45 l; pohotovostní/celková hmotnost 1245 až 1315/1720 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) –největší rychlost 204 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,6 s; spotřeba paliva EU 7,4/4,5/5,6 l/100 km.

Lakovna pracuje s vodou ředitelnými laky a její kapacita bude navýšena.“

Na Pařížském autosalonu 2000 se uskutečnila premiéra verze Fabia Combi, která na stejném rozvoru 2462 mm nabízí prostornější interiér při prodloužené délce ze 3960 na 4222 milimetrů. Na dynamické premiéře 2. října 2000 v Mladé Boleslavi jsme také poprvé okusili verze 2.0i/85 kW (115 k) a vznětovou 1.9 TDI/74 kW (101 k). Vrcholem řady se pak stala Fabia RS ve sportovním stylu, k dispozici však jen se vznětovým motorem 1.9 TDI-PD o zvýšeném výkonu 96 kW (130 k) a se šestistupňovou převodovkou (celkem 21 551 vozů v letech 2003 až 2007). Fabia patří k nejúspěšnějším typům Škoda Auto, výroba zatím pokračuje ve čtvrté generaci na platformě MQB-A0, ovšem už bez Fabie Combi a také bez vznětových motorů. Celkový počet vyrobených vozů Fabia se blíží pěti milionům. ■

5 Sportovní Fabia RS (ale s dieselem 1.9 TDI!) se představila v Ženevě 2003, záhy jsme ji vyzkoušeli při novinářské akci u Hoškovic

6 Zapomenutý nepřeplňovaný diesel 1.9 SDI

7 Legendární přeplňovaný čtyřválec 1.9 TDI

8 Vzpomínka na zlaté časy –dvoulitrový čtyřválec!

Foto

Tom Hyan

Stadion S22 – zleva předsériový prototyp, sériový stroj a exportní verze

JEDU NA MOPEDU!

mopedům...

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Boršov nad Vltavou (CZ)

1 Zahájení výstavy, Petr Hošťálek uprostřed v bílé košili

2 Stadion S23, atraktivní sportovní typ, určený pro export (do USA pod značkou Jawa)

Vjedné z komnat zámečku Poříčí v Boršově nad Vltavou byly až do konce listopadu k vidění slavné československé mopedy, ale i jejich předchůdci od počátku minulého století. Prim samozřejmě hrály nejznámější Stadiony, nechyběly ani Jawetty, Jawy Pionýr a Babetta, ale také méně známé předválečné typy Es-Ka, Premier a Tripol s motory Fichtel & Sachs, či úpravy jízdních kol s italským pomocným motorem Ducati Cucciolo. Mezi dalšími exponáty zaujal především motocykl Laurin & Klement z roku 1901, doprovázený zají-

mavou historií, ale také Jawa 100 Robot (jedna z posledních z roku 1946) a poválečný Manet 90 s dvoupístovým jednoválcem. K rozhodnutí vyrábět mopedy v Československu došlo v roce 1955 na Ministerstvu strojírenství a automobilového průmyslu. Pověřením výroby prvního Stadionu byl českobudějovský národní podnik Motor, který ji zahájil v pobočném závodě 02 Velo-Stadion v Rakovníku, kde byla ukončena produkce velocipedů. Cesta k prvnímu sériovému typu S11 s trubkovým rámem vedla přes prototypy, jež se vzácně

dochovaly a byly na výstavě. První Stadion S1 měl ještě motor Sachs, zkoušely se ale i jednoválec ČZ konstruktéra Felixe Kumpfa (dochovaný vystaven); S2 se lišil odpruženým zadním kolem a od třetího prototypu dostal motor Jawa 552 (šikmo vpřed skloněný válec), unifikovaný s typem 551 (ležatý válec) pro Jawettu. Vývoj Stadionu pokračoval dalšími sériovými typy S22 a S23. Mezi exponáty jsou také Stadiony pro plochou dráhu a silniční závody. Stadion S11 zachytil nástup mopedů a touhu občanů po mobilitě, v roce 1960 se prodával za 1900 Kčs, jedna pneumatika stála 80 Kčs. Vzniklo přes 150 tisíc kusů. Nový S22 od roku 1960 už měl smíšenou konstrukci rámu (svařenec z plechových výlisků a ocelové trubky), vynikal působivým designem a také odpruženým zadním kolem. Výkon převzatého motoru Jawa 552, který vyráběl Motor České Budějovice, vzrostl na 1,8 koně (1,3 kW)/4250 min-1 V šedesátých letech se zvýšila životní úroveň obyvatelstva a zájem o mopedy poklesl, takže produkce byla v Rakovníku ukončena roku 1965 a podnik se vrátil k jízdním kolům. Přesto Stadion S22 dosáhl

výroby 240 tisíc kusů. Kromě toho se od roku 1962 vyráběla atraktivní sportovní verze S23 hlavně pro export. Do USA se vyvážely se značkou Jawa. Ve své vlasti však Jawa neuspěla, její Jawettu z let 1958 – 1962 odbytem překonal Stadion, vyráběný v letech 1957 – 1965. Nejstarším strojem výstavy byl Laurin & Klement z roku 1901, vlastně typ B s výkonem čtyřdobého jednoválce 1,29 kW (1,75 k) z objemu 240 cm3, který přímo poháněl zadní kolo plochým řemenem. Laurinka hrála v padesátých letech ve filmu Dědeček automobil podle slavné předlohy Adolfa Branalda, pak byla v rukou pražského sběratele, od něhož motocykl kolem roku 1985 koupil Petr Hošťálek. Nasadil jej pro jízdu Paříž – Vídeň 2012 na počest 110 let původního závodu; vzhledem k absenci spojky musel po každé červené na křižovatce stroj roztlačovat, ale nakonec s Liborem Marčíkem (na motocyklu Rössler & Jauernig) trasu zdárně dokončili! Zbývá dodat, že Petr je ročník 1943. Byl to obdivuhodný sportovní výkon, zrozený z obrovského nadšení, stejně jako výstavy v Boršově nad Vltavou. ■

3 Laurin & Klement typ B, druhý nejstarší typ mladoboleslavského motocyklu (1901)

4 Stadion S11 byl prvním československým sériovým mopedem

5 Jawa 100 Robot se v roce 1937 prodávala za 2790 Kč (na snímku stroj z roku 1946)

6 Po roce 2000 vzrostl zájem

o Stadiony, vyobrazený S11 byl upraven na závodní padesátku

7 Jawa 50 Pionýr, populární malé motocykly, zpředu typ 50/21 Sport, základní 555 a první 550, zvaný pro tvar sedla Pařez

8 Prototypový motor ČZ pro mopedy, konstrukce Felixe Kumpfa

Foto

Tom Hyan

Foto

Helena Hyanová

► Kolínská Toyota Motor Manufacturing Czech v létě 2024 vyrobila dvoumiliontý automobil. Jubilantem se stal typ Aygo X, který vzápětí převzala česká zákaznice v dealerství Toyota Tsusho v pražských Průhonicích. Kolínská továrna vznikla v roce 2005 jako společný podnik Toyoty a PSA Peugeot-Citroën, v roce 2021 přešla zcela pod Toyotu, když Francouzi od spolupráce odstoupili. Nyní se v Kolíně vyrábějí vozy Toyota Yaris a Aygo X.

► Šílená politika EU míří k likvidaci evropského automobilového průmyslu. Od roku 2025 je snížen průměrný emisní limit CO2 z prodeje nových vozidel ze 116 na 93,6 g/km, překročení znamená pokutu pro výrobce ve výši 95 eur za každý gram navíc, vynásobenou počtem prodaných vozidel. Vzhledem k tomu, že se elektromobily neprodávají podle plánu, je to fakticky omezení výroby vozů se spalovacími motory.

„Stanovovat lhůty a pokuty, aniž bychom je mohli splnit, je velmi nebezpečné,“ uvedl Luca de Meo, šéf Renaultu a prezident ACEA (Asociace evropských výrobců automobilů). Hrozí pokuty až 15 miliard eur, které pak EU využije na jiné účely dle svého uvážení.

► Skupina Stellantis vystoupila z asociace ACEA, její šéf Carlos Tavares (končí v roce 2026 pro nespokojenost akcionářů s hospodářskými výsledky) vyhlásil, že oni limity CO2 splní. Neschopnost výrobců sjednotit svá stanoviska vůči limitům EU je další prohrou evropského automobilového průmyslu. Pro splnění limitů musí výrobci dramaticky zvýšit prodej elektrických a hybridních vozů, či snížit prodej konvenčních ICE, jinak budou platit nehorázné pokuty.

Nejlépe je připravena Toyota díky hybridům, nejhůře Volkswagen a Ford, z velkých plní cíle pro 2025 pouze Tesla a Geely (Volvo). Snížení evropské produkce pro splnění limitů může činit až tři miliony vozů ročně, doprovázené zdražováním zbylých. ► Přibývá čínských výrobců, kteří vstupují na evropský trh. Firma Zhejiang Geely New Energy Commercial Vehicle Group Co., Ltd., vznikla v únoru 2016 coby součást Geely Holding a také CAMC (heavy trucks, Geely drží 28 %); nyní má pět základních řad užitkových vozů nové značky Farizon (Heavy Methanol/ BEV, Light, Small, Vans, Buses). Evropská premiéra byla v listopadu 2024 v Srbsku s elektrickým SV (SuperVan), podnik nyní vystupuje coby Farizon Auto International Co., dříve také Yuancheng Vehicles, přičemž značka CAMC z Maanshan (Anhui) uvádí, že má také Valin Automobile, Xingma Automobile a Hanma Power, takže těžko říci, kdo je vlastně kdo!

CAR OF THE YEAR 2025

Porota Car of the Year 2025 z velkého množství nominací zvolila sedm finalistů (vyznačeny tučně): Alfa Romeo Junior; Audi A5 a A6/Q6 e-tron; BMW řady 1, X2/iX2 a X3; BYD Seal U; Citroën C3/ë-C3 a C3 Aircross; Cupra Terramar a Tavascan; Dacia Duster; Fiat Grande Panda; Ford Capri, Explorer a Tourneo Courier; Hyundai Inster a Santa Fe; KGM (SsangYong) Torres; Kia EV3; Lancia Ypsilon; Lexus LBX; Lotus Emeya;

Maserati GranTurismo a Grecale; Mazda CX-80; MG-3 a Cyberster; Mini Aceman, Cooper SE a Countryman; Nio EL8; Opel Frontera a Grandland; Polestar 3 a 4; Porsche Macan; Renault 5 E-Tech/Alpine A290, Rafale a Symbioz; Škoda Kodiaq a Superb; Smart #3; Suzuki Swift; Toyota Land Cruiser; VW Passat a Tiguan; Volvo EX90 a Xpeng G6. Evropský Vůz roku 2025 bude po finálních testech v Mettetu vyhlášen na Bruselském autosalonu 10. ledna 2025.

NOVÁ ZNAČKA AUDI?

V bouřlivé reakci na proměnu Jaguaru, podpořenou kontroverzní videoprodukcí, poněkud zanikla jiná podivná záležitost. Společnost Audi, reprezentovaná od dob Auto Unionu čtyřmi spojenými kruhy, uvedla novou značku AUDI pro čínský trh. Ano, čtete správně, jen vyměnila písmena za velká a zničila kruhy, aby čínský klient lépe pochopil

HYUNDAI – 100 MILIONŮ

Hyundai dohání největší tradiční výrobce automobilů! Stomiliontý vůz byl nový Ioniq 5 N-Line z Ulsanu, prvních padesát milionů vyráběli 46 let, dalších padesát jen 11 let. Konstrukce automobilů Hyundai kdysi vyšla ze spolupráce s japonskou Mitsubishi a britským managementem (komponenty z Velké Británie), ale také Italdesignem (Giorgetto Giugiaro), než se jihokorejská automobilka vydala vlastní cestou.

DNA Audi (toho s malými písmeny a kruhy). Gernot Döllner, CEO Audi, jmenoval generálním ředitelem AUDI Fermína Soneiru z Audi. Elektrické vozy ze spolupráce Audi/SAIC předjímá AUDI E concept, dvoumotorový s pohonem všech kol (570 kW, 800 N.m), systémem 800 V a akumulátorem 100 kWh (dojezd 700 km). Rozměry vozu 4870 x 1990 x 1460 mm.

O prestižní český titul bojují vozy, které byly k dispozici porotcům na testech 27. listopadu v Čertousích u Prahy. Jsou to: Alfa Romeo Junior; Audi A5; BMW X3; Cupra Terramar; Dacia Duster; Fiat 600; Ford Capri a Mustang; Hyundai Santa Fe; Kia EV3; Lexus LBX; Mazda CX-80; Mercedes-Benz G-Klasse; MG 3, HS a ZS; Mitsubishi Colt a ASX; Opel Grandland; Peugeot 3008 a 5008; Porsche Macan; Renault Scénic, Symbioz a Rafale; Škoda Kodiaq a Superb; Subaru Forester; Suzuki Swift; Toyota Camry, C-HR PHEV a Land Cruiser; VW ID.7 a Passat; a Volvo EX-30. Finalisté budou 10. prosince.

AUTO ROKU 2025 V ČR

Foto

Tom Hyan

Foto

Audi

Presse

Foto Hyundai

2024

OBSAH 9. ROČNÍKU VYCHÁZÍ OD ROKU 2016

číslo/strana

ALFA ROMEO Giulia (Tipo 952) 1/18, 11/8

AUDI Exclusive 1/24

BMW řady 5/i5 (G60) 1/6

BMW řady 7 (G70) 5/20

BMW XM (G09) 7/16

BMW Z4 sDrive 20i (G29) 9/8

BUGATTI Tourbillon 8/12

CITROËN C4 X (C43) 9/20

DACIA Duster Hybrid 140 (P1310) 7/12

DS9 E-Tense 2023 (X83) 2/14

FIAT 600e (Progetto 365) 9/12

FIAT Automobili (1899 – 2024) 11/2

FIAT Nuova 500 3+1 (Progetto 332) 3/24

FISKER, Inc. (2016 – 2024) 6/28

FORD Bronco 2024 3/6

FORD Mustang 2024 (S650) 10/8

FORD Mustang Mach-E GT 1/20

HONDA CR-V e:PHEV (RS) 12/20

HYUNDAI Ioniq 6 (CE) 2/10

HYUNDAI Kona Electric 12/24

INEOS Grenadier Quartermaster 5/28

JEEP Grand Cherokee 4xe (WL) 11/12

KIA EV9 GT-Line (MV1) 5/24

KIA ProCeed GT (CD) 4/18

MAZDA 3 Hatchback (MY 2024) 4/20

MAZDA CX-60 Inline 6 (KH) 3/22

MAZDA MX-30 e-Skyactiv R-EV (DR) 6/10

MERCEDES-AMG C 43 4Matic (W206) 8/16

MERCEDES-BENZ E-Klasse (W214) 5/8

MERCEDES-BENZ S-Klasse (W223) 12/8

MG4 Electric (EH32) 3/10

MG5 Electric (EP22) 7/20

MITSUBISHI Colt 2024 (VB) 10/20

NILU Hypercar 2024 9/28

NISSAN Qashqai 2024 11/26

OPEL Astra ST PHEV (2024) 12/16

PEUGEOT 208 (P21E) 8/20

PEUGEOT 508 Phase II (2024) 6/16

PEUGEOT 2008 (CMP/e-CMP) 3/14

RENAULT Clio E-Tech 145 (RJA) 1/10

RENAULT Espace VI (RHN) 2/6

RENAULT Rafale 2024 (DHN) 10/12

RENAULT Scénic E-Tech Electric (RCB) 12/12

SCOUT Traveler & Terra 12/26

SUBARU BRZ (ZD8) 3/18

SUBARU Crosstrek (GU) 5/16

SUBARU Impreza 2024 (GU) 9/24

SUBARU Solterra (YEAM15L) 6/26

SUZUKI Swift (AOL 312 MT) 11/20

ŠKODA Elroq 2025 11/24

ŠKODA Kamiq 2024 4/16

ŠKODA Kodiaq 2024 5/12

ŠKODA Octavia 2024 (SK38X) 6/6

ŠKODA Octavia Combi 2024 2/20

ŠKODA Scala 2024 3/2

ŠKODA Superb 2024 1/2, 7/8

ŠKODA Superb Combi 2024 4/12

TATRA 158 Phoenix II (2024) 8/24

TESLA Cybertruck 2024 8/8

TOYOTA C-HR 2024 11/16

TOYOTA Corolla TS (MZEH19L) 2/18

TOYOTA Land Cruiser 70 9/16

VOLKSWAGEN Amarok 2024 1/14

VOLKSWAGEN Golf GTD 3/26

VOLKSWAGEN ID.7 10/16

VOLKSWAGEN ID.Buzz 6/20

VOLKSWAGEN Microbus (2001) 6/24

VOLKSWAGEN Polo GTI Edition 25 12/22

NADACE ELIŠKY JUNKOVÉ

Buchberger Otto (1934 – 2024) 7/46

ČZ – motocykly s příběhem (Centrum NTM v Plasích) 9/60

DELFÍN Jiřího Gajdoše (1963 – 1970) 8/46

DESTA – Děčínské strojírny 1/54

MTX 2-01 (1972 – 1976) 4/44

ŠKODA 110R Super Saloon (1974) 2/42

ŠKODA 130RS Super Saloon (1980) 3/42

ŠKODA 1000 MB – 60 let –výstava ve Škoda Auto muzeu 10/60

ŠKODA Fabia I (1999 – 2008) 12/56

ŠKODA Felicia (1994 – 2001) 11/50

ŠKODA Hispano-Suiza 25/100 HP (1926 – 1929) 6/58

TATRA 77a (1937) 5/52

HISTORIE

1000 mil československých 2024 12/50

AMC – American Motors Corporation (1954 – 1987) 2/48

BMW 2500/2800/3.0/3.3L (1968 – 1977) 5/48

BMW M1 E26 (1978 – 1981) 10/50

BMW Turbo E25 (1972) 11/54

Brno – Soběšice (1924 – 2024) 12/52

DAB – Dansk Automobil Byggeri 6/56

DAF – Van Doorne’s Automobielfabriek (1949 – 2024) 9/54

DAVIS Motorcar Co. (1947 – 1949) 2/59

DOME Company 3/46

FBW Motorwagenfabrik (1918 – 1985) 8/54

FORD Capri (1969 – 1986) 9/48

GM Ultralite (1992) 4/50

HANOMAG z Hannoveru (1835 – 2016) 4/54

INTERNATIONAL Scout (1960 – 1980) 2/54

JAGUAR Cars Ltd. (1935 – 2024) 12/54

KAELBLE – Carl Kaelble Backnang (1908 – 2002) 7/54

MALLOCK U2 10/62

M.G. MGB 1800 (1962 – 1980) 3/50

MG Midget (1961 – 1979) 8/48

OLDSMOBILE (1897 – 2024) 4/46

OPEL KAD (1964 – 1977) 6/52

PLYMOUTH by CHRYSLER (1928 – 2001) 1/48

RENAULT Frégate 11 CV (1951 – 1960) 3/56

SAURER (AG Adolph Saurer Arbon) 5/54

SCANIA-VABIS (1891 – 2024) 10/54

TRIUMPH Spitfire (1962 – 1980) 7/50

ZIL-111 a GAZ-13 Čajka (1958 – 1981) 11/58

MUZEA

Ariel v českých zemích (Technické muzeum v Brně) 4/62

August Horch Museum Zwickau (D) 2/60

AutoMotoMuzeum Oldtimer Kopřivnice 5/60

Bond In Motion Praha 2023 – 2024 1/22

Das Erlebnismuseum Zeit-Werk-Stadt (Frankenberg, D) 9/62

Il Museo Horacio Pagani (Modena, I) 2/2

Musée National de l’Automobile –Collection Schlumpf (Mulhouse, F) 8/60

Museo Casa Enzo Ferrari (Modena, I) 6/2

Museo Nicolis dell’auto – della tecnica –della meccanica (Villafranca di Verona, I) 6/60

Muzeum starých strojů a technologií (Žamberk) 7/60

Muzeum veteránů Nová Bystřice 9/2

National Auto & Truck Museum of US (Auburn, IN, USA) 3/60

Sächsisches Industriemuseum (Chemnitz, D) 11/62

Technické muzeum v Brně 4/60

SALONY

90. Mondial de l’Auto Paris 2024 12/2, 12/28

91. Geneva International Motor Show 2024 4/2

CES Las Vegas 2024 2/26

e-Salon/e-Technology Praha 2024 12/34

IAA Transportation

Hannover 2024 10/26, 11/30

Legendy Praha 2024 7/26

Motosalon Brno 2024 4/24

SPORT

24 h Le Mans 2024 7/37, 8/2

XIV. Grand Prix de Monaco

Historique 2024 6/48

43. SILMET Rally Příbram 2024 9/36

45. INVELT Rally Pačejov 2024 10/39

108th Running of the Indianapolis 500 8/30

Africa Eco Race 2024 2/34

Arfons Racing Family 6/44

Audi RS Q e-tron (Dakar 2024) 3/38

Autodrome de Linas-Montlhéry (1924 – 2024) 10/2

Balaton Park ESET Cup 2024 6/32

Beckers Christine ve formuli 1 9/44

Bertone Z.E.R. (1993 – 1995) 5/44

Bonneville Speed Week 4/28

Brno Revival Grand Prix 2024 9/40, 9/46

Classic Team Lotus 72D 9/43

Dakar 2024 2/64

De Ferran Gil (1967 – 2023) 4/40

DTM 2024 11/40

Ecce Homo Šternberk 2024 7/32

EDDA Cup 2024 12/47

EDDA Cup Mladá Vožice 2024 7/48

Equipo 43-70 Alfasud Sprint (1977) 1/46

FIA Formula 2 Championship 2023 1/36

FIA Formula 2 Championship 2024 8/36

FIA Formula 3 Championship 2024 8/38, 10/38

FIM Sidecar World Championship 12/36

F4 CEZ Championship 2024 11/49

Fittipaldi Wilson Jr. (1943 – 2024) 4/38

Formula Ford 1967 – 2024 1/42

Formule 1 – vozy Velkých cen 2024 9/38

Formule 1 – zhodnocení sezony 2023 1/28

Goldsmith Paul (1925 – 2024) 11/45

Grano Umberto (1940 – 2024) 11/48

IDM Championship 2024 12/38

Keegan Rupert (1955 – 2024) 12/40

Kottek Jindřich (1935 – 2024) 10/49

Kroll Horst (1936 – 2017) 11/46

Le Mans Classic 2023 1/60

Linge Herbert (1928 – 2024) 2/47

Masaryk Racing Days 2024 10/32

Metge René (1941 – 2024) 2/38

Mistři 2024 12/44

Most ESET Cup/ Racing Journal Speed Fest 2024 9/32

NASCAR Euro/Czech Truck Prix 10/36

Parnelli Jones Rufus (1933 – 2024) 7/40

Pikes Peak

International Hill Climb 2024 8/40

Rallye Berounka Revival 2024 12/48

Rallye Praha Revival 2024 5/46

Rolex 24 at Daytona 2024 3/37

Smith Rosemary (1937 – 2023) 4/35

Tomášek Vlastimil (1949 – 2024) 3/41

Tourist Trophy 2024 7/44

Trophée Andros 1990 – 2024 3/32

Velkoborský Miran (1946 – 2024) 10/48

Vukovich Racing Dynasty (1918 – 2023) 2/36

WEC – 6 hours of Imola 2024 5/32

Portéty jezdců:

Adamowicz Tony 7/42

Allison Bobby 12/43

Amati Giovanna 10/44

Bartels Michael 2/40

Barth Edgar 2/40

Barth Jürgen 2/44

Bearman Oliver 5/39

Beckers Christine 2/44

Beckwith Mike 6/42

Bellof Stefan 4/41

Bielak Longin

9/47

Binder Hans 4/39

Birrell Gerry 6/42

Blaton „Beurlys“ Jean 6/43

Boullion Jean-Christophe 1/38

Brack William (Bill) 10/42

Brancatelli Gianfranco 10/45

Brown Warwick 9/42

Bussinello Roberto 10/46

Carpentier Patrick 12/42

Carter Duane (Pancho) Jr. 6/40

Cecotto Johnny 5/39

Colombo Alberto 10/44

Colzani Luigi 3/40

Cordts John 10/42

Dallenbach Wally 6/40

Davis Colin 1/40

De Graffenried Emmanuel 4/39

De Vries Nyck 5/39

De Tomaso Alejandro 10/46

Dini Spartaco 2/45

Fabi Corrado 4/41

Facetti Carlo 1/41

Facetti Rosadele 9/45

Finotto Martino 3/40

Fontaine Yvette 9/45

Fontana Norberto 10/45

Forbes-Robinson Elliott 7/42

Francia Giorgio 2/41

Fuoco Antonio 7/36

Gaillard Patrick 8/43

Gartner Jo 4/41

Gbelec Alois 9/47

Gess-de-Kalve Stanislav 11/47

Grano Umberto 3/40

Greifzu Paul 8/44

Grifell Enn 11/47

Grohs Harald 3/44

Hattori Naoki 6/39

Hesnault François 10/45

Heyer Hans 2/40

Hunter-Reay Ryan 12/42

Hurtubise Jim 5/40

Charlton Dave 2/41

Ikuzawa Tetsu 6/42

Jones Davy 11/44

Keizan Eddie 9/42

Koinigg Helmut 4/39

Kramer Frieder 5/42

Krause Rudi 8/45

Küther Wolfgang 5/42

Larrousse Gérard 1/41

Lawrence Chris 12/41

Leclère Michel 12/41

Lehmann Willi 8/44, 9/47

Luyendyk Arie 6/40

Maggs Tony 1/41

Maglioli Umberto 1/40

Max Jean 1/38

Melkus Heinz 8/44

Mohr Manfred 3/44

Molina Gonzáles Miguel 7/36

Moore Greg 12/43

Morton John 11/44

Motschenbacher Lothar 7/42

Nellemann Jac 7/37

Nielsen Nicklas 7/36

Nicholson John 12/41

Odenthal Waltraud 9/45

Ongais Danny 8/43

Parnelli Jones Rufus 5/40

Parsons Chuck 11/44

Pease Alan (Al) Victor 10/42

Perkins Larry 2/41

Picchi Gianluigi 2/45

Pike Roy 6/43

Piper David 1/40

Rossenhammer Arthur 8/45

Rosset Ricardo 1/38

Russo Giacomo (Geki) 10/44

Rutherford Johnny 5/40

Sanesi Consalvo 10/46

Servoz-Gavin Johnny 7/38

Takagi Toranosuke 6/39

Takahashi Kunimitsu 7/38

Thassler Hartmut 5/42

František

Teodoro 2/45

Zunino Ricardo 6/39

LIDÉ

Gandini Marcello (1938 – 2024) 5/2

Michelotti Giovanni (1921 – 1980) 7/2

Sacco Bruno (1933 – 2024) 11/60

RŮZNÉ

Auto roku

Dvanáctiválec formule 1, určený pro tovární britský tým Cooper v sezoně 1966. Závěrem roku 1966 vyhrál John Surtees na voze Cooper T81 Maserati (chassis F1-6-66) v Mexiku. Motor vycházel z experimentálního dvanáctiválce typu 250F T2 pro formuli 1 (1957), měl však zvětšený objem z 2,5 na nový limit 3,0 litru. První se rozběhl v roce 1965, dalších šest vzniklo v sezoně 1966. Verze se vstřikováním paliva Lucas měla vyšší výkon 265 kW (360 k). Nástupcem se stal obdobný Tipo 10 pro sezonu 1967, ale se čtyřventilovým rozvodem, vstřikováním paliva a jiným poměrem vrtání ku zdvihu.

MASERATI V12 TIPO 9 (1966)

Dvanáctiválec do V/60°, 2989 cm3 (ø 70,4 x 64 mm)

DOHC 2V; kompresní poměr 10,0:1

Šest dvojitých karburátorů

Weber 38 IDM

Hliníkový blok a hlavy válců

Výkon 250 kW (340 k)/9000 min-1

SLAVNÉ MOTORY

Jochen Rindt na Cooperu T81 Maserati (F1-3-66) dojel druhý ve Velké ceně Belgie

Kresba Maserati

SLAVNÉ MOTORY

MERCEDES-BENZ OM616

Populární vznětový čtyřválec 2,4 litru, určený pro osobní vozy, terénní G Klasse (240 GD), lehké užitkové MB100 a TN (Transporter Neu, T1 resp. Bremer Transporter). Uveden v roce 1973 jako nástupce menšího 2,0/2,2 litru OM615, nadále s nepřímým vstřikováním paliva do předkomůrky (včetně pětiválcové verze OM617); v roce 1978 rekonstruován se zmenšeným vrtáním z 91 na 90,9 mm (objem válců 2399 místo 2404 cm3 z daňových důvodů) a zvýšeným výkonem ze 48 na 53 kW (ze 65 na 72 k). Výroba v Evropě do 1996 pro Unimogy a MB100 Series s výkonem až 55 kW (75 k); od 1982 dodnes licenční výroba v Indii (Force Motors, dříve Bajaj Tempo).

Vznětový čtyřválec 2399 cm3

(ø 90,9 x 92,4 mm)

Litinový blok a hlava válců OHC 2V

Kompresní poměr 21,0:1; vstřikování Bosch

Výkon 53 kW

(72 k)/4000 min‑1

Točivý moment

134 N.m/2400 min‑1

Údaje platí pro OM616.936

(1979 Mercedes-Benz 240 GD)