TH Auto 02 2024 (únor) by TH Auto

2024

HYUNDAI

IONIQ 6

PŘEDSTAVUJEME ■ RENAULT ESPACE VI ■ nová generace navazuje na slávu oblíbených velkoprostorových vozů ■ DS9 E-TENSE ■ prestižní francouzský sedan vstupuje do čtvrtého roku své existence ■ CES LAS VEGAS 2024 ■ Veletrh spotřební elektroniky předvedl kuriozní projekty a utopické vize

Leyland O.375 Diesel (1959)

Kresby Leyland Motors

Vyosený pístní čep pro sníženou hlučnost

SLAVNÉ MOTORY LEYLAND O.375

Kresba Albion Motors

Do sedmdesátých let patřil British Leyland k nejvýznamnějším výrobcům nákladních automobilů, autobusů a vznětových motorů. Kromě vlastních typů od Leyland Motors převzal v padesátých letech automobilky Albion Motors a Scammell Lorries, které vhodně rozšířily portfolio a přešly na motory Leyland Diesel. Nejvíce prosluly řadové šestiválce, značené podle objemu jako typy O.350, O.370, O.375, O.400, O.600, O.680, O.900 atd. Představujeme jeden z nejúspěšnějších typů O.375, který se v roce 1959 montoval např. do nákladních vozů a tahačů Leyland Comet a Albion New Reiver.

Albion New Reiver RE.25 (RE.27) model 1959

Řadový šestiválec OHV 2V (ozubená kola) Přímé vstřikování nafty, vstřikovací čerpadlo C.A.V. Čtyřotvorové vstřikovače Leyland Litinový blok se suchými vložkami válců Sedmkrát uložený nitridovaný klikový hřídel (životnost 250 000 mil) Objem 6170 cm3 (ø 104,14 x 120,65 mm) Kompresní poměr 16,0:1 Výkon 78 kW (105 bhp/107 k)/2200 min‑1 Točivý moment 387 N.m/1100 min‑1

2024

DEVÁTÝ ROČNÍK číslo 2 (94), únor 2024 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan

v podivné době, kdy se válčí téměř v našem sousedství, novináři se předhánějí v negativních titulcích a funkční trh vlastně neexistuje, zmítán záplavou dotací, přerozdělováním, zákazy a restrikcemi, je každá pozitivní zpráva balzámem na duši. Pokud se daří sportu, tak to ještě není tak špatné. Možná namítnete, že Dakar už není Dakarem, když se nejede z Francie do Senegalu, ale i v Saúdské Arábii je to velmi náročná soutěž, vyžadující od účastníků velké dovednosti, vytrvalost a pevnou vůli, nemluvě o potřebě nemalé dávky štěstí. Letos se zada řilo, šestačtyřicátý ročník v kategorii kamionů suverénně vyhrál Martin Macík Jr. s navigáto rem Františkem Tomáškem a mechanikem Davidem Švandou; v hlavní kategorii automobilů byli Martin Prokop s Viktorem Chytkou pátí (dosud nejlepší výsledek týmu) a mezi moto cyklisty dorazil do cíle Martin Michek desátý, když devátý dojel slovenský borec Štefan Sivko! Česká účast byla nevídaná, ze 36 našich bylo 34 klasifikováno, a když uvážíme, na kolik ta ková účast vyjde, určitě se nedá o žádné ekonomické krizi hovořit! Bylo by nespravedlivé nezmínit soutěž, která se jede skutečně z Francie do Dakaru. Jmenuje se Africa Eco Race, má šest tisíc kilometrů a letos ji v kategorii kamionů už popáté vyhrál Tomáš Tomeček s českým vozem Tatra 815 a originálním dvanáctiválcem Tatra! Tomeček je rovněž vítěz skutečného Dakaru, podařilo se to v roce 1995, kdy dělal navigátora Karlu Lopraisovi, který s Tatrou vyhrál šestkrát (naposledy 2001). Všechno nejlepší v roce 2024, hlavně bezpečnou jízdu, pevné zdraví a zdravý rozum!

tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@gmail.com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2024 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH Il Museo Horacio Pagani (Modena, I) �� 2 RENAULT Espace VI (RHN) �� 6 HYUNDAI Ioniq 6 (CE) �� 10 DS9 E-Tense 2023 (X83) �� 14 TOYOTA Corolla TS (MZEH19L) �� 18 ŠKODA Octavia Combi 2024 �� 20 KIA Czech 1994 – 2024 �� 23 PORSCHE Česká republika �� 25 CES Las Vegas 2024 �� 26 Africa Eco Race 2024 �� 34 Vukovich Racing Dynasty (1918 – 2023) � 36 René Metge (1941 – 2024) �� 38 Jezdci formule 1 �� 40 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA 110 R Super Saloon (1974) �� 42 Legendy okruhů �� 44 Herbert Linge (1928 – 2024) �� 47 AMC – American Motors Corporation (1954 – 1987) �� 48 INTERNATIONAL Scout (1960 – 1980) �� 54 DAVIS Motorcar Co. (1947 – 1949) �� 59 August Horch Museum Zwickau �� 60 Dakar 2024 �� 64

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2024 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2024 v ČR

► Za volanty nových automobilů Ford Bronco, Mazda CX-60, Peugeot 2008 GT, Alfa Romeo Stelvio, BMW Z4 sDrive 20i, Volkswagen ID.Buzz a Golf, Kia Sportage a ProCeed, Fiat 500e 3+1 La Prima a dalších ► Motory Tatra a Škoda ► National Auto & Truck Museum v Auburnu ► Speed Week Bonneville ► Super Saloon Škoda Ford ► Legendy závodních tratí

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► IL MUSEO HORACIO PAGANI

1 1, 2 Pagani Zonda La Nonna (babička), tovární prototyp z roku 1998 (chassis No.2, Mercedes-AMG M120) má na svém kontě 550 tisíc ujetých kilometrů 3 Otevřená verze Zonda Cinque Roadster (2010), další evoluce po Roadsteru (2003) a Roadsteru F (2006)

KRÁSNÁ NEZNÁMÁ

Horacio Pagani měl štěstí. Proměnil své hobby v realitu, stal se výrobcem vzácných supersportovních vozů, které můžete vidět v jeho muzeu...

amozřejmě, nebylo to snadné, ale neobyčejná vůle dovedla Horacia Paganiho k vysněnému cíli, i když po emigraci do Itálie spal ve stanu a jezdil jen na bicyklu. Na druhý pokus se dostal k Lamborghini, pak jim dodával kompozitové díly a před pětadvaceti lety představil svou krásnou kreaci Pagani Zonda. Dnes osmašedesátiletý Horacio se narodil 10. listopadu 1955 v argentinské Casildě, v Argentině také vyrůstal stejně jako Alejandro

auto 2024/2

TOM HYAN, San Cesario sul Panaro, Modena (I)

De Tomaso, oběma mužům však po předcích kolovala v žilách italská krev. Oba odjeli zpátky do Itálie, aby se stali výrobci supersportovních automobilů. De Tomaso to měl na konci padesátých let snazší, ale také Pagani díky nezlomné vůli dosáhl svého snu o více než čtyřicet let později. Supersportovní kupé Pagani Zonda se představilo veřejnosti na Ženevském autosalonu 1999. Výroba byla odpočátku na individuální objednávky, vzniklo mnoho variant a v této praxi pokračují jak Huayra,

9 tak nejnovější Utopia. Nejdůležitější milníky Paganiho díla představuje Il Museo Horacio Pagani, umístěné v moderní hale před továrnou Pagani Automobili v San Cesario sul Panaro u Modeny. Na rozdíl od řady jiných, kteří se stali výrobci sportovních vozů v pokročilém věku, měl Pagani utkvělou představu už od svých deseti let, že jednou vyrobí nejkrásnější automobil světa. Začínal kresbami a modely v útlém věku, v sedmnácti už pracoval na

Foto Tom Hyan

8 malém sportovním voze, ve dvaceti byl průmyslovým designerem a pak pro Renault Argentina zkonstruoval formulový monopost. Obdivoval muže, kteří proslavili Argentinu v motoristickém světě, sám se však stal natolik známým, že se brzy Juan-Manuel Fangio, pětinásobný mistr světa F1 a později re prezentant značek Mercedes-Benz a Renault v Argentině, stejně jako Oreste Berta, nejslavnější argentinský konstruktér sportovních a závodních automobilů, s ním díky společným zájmům seznámili, a co víc, stali se jeho přáteli. Na večírku v lednu 1988, pořádaném Fangiem, navrhl další argen tinský závodník Juan-Manuel Bordeu, aby Pagani zkonstruoval vůz, pojmenovaný Fangio F1. Slovo dalo slovo a Horacio v srpnu téhož roku ukázal Fangiovi první návrh. Ten mu tehdy řekl: „Jsem vděčný těm, kteří mně umožnili závodit a vítězit, a proto pokud ten vůz postavíš, měl by mít motor Mercedes-Benz!“ Myšlenku dále rozvinuli, a shodli se na tom, že to musí být dvanáctiválec. Tak se i stalo, Horacio s Fangiem konzultoval všechny výkresy, jenže Fangio zemřel v roce 1995 a realizace se nedočkal. Horacio Pagani nakonec z piety ►►►

4, 5 Pagani Zonda F (2005), kompozitový prototyp pro vývoj s evolučním motorem Mercedes-AMG V12 6 Základem všech vozů Pagani je dvanáctiválec Mercedes-AMG 7 Vyústění čtyř koncovek výfuků, jež se stalo pro vozy Pagani typickým (na snímku Zonda S z roku 2000) 8 Pagani Zonda S (2000), vlastně druhý uvedený model po základní Zondě z roku 1999, které následovaly Zondy F, R a Cinque před příchodem Huayry 9 Pagani-Renault argentinské formule 2 z roku 1979, vzpomínka na začátky

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► IL MUSEO HORACIO PAGANI

1 2

3 4

1, 2 Pestrá Zonda HP Revo Barchetta s výkonem 588 kW (800 k), na jejímž barevném designu se Horacio Pagani osobně podílel (2022) 3 Model vozu Pagani Utopia třetí generace 4 Černá Zonda R (2010) s výkonem až 588 kW (800 k), vlastně předobraz Huayry

auto 2024/2

nepoužil jeho jméno, mimo jiné vlastně nechtěl, aby ho jiní nařkli, že využívá cizí slávy. Zonda je tedy jméno argentinského větru. Pagani přijel do Itálie jako šestadvacetiletý, vyjednal si práci u Lamborghini, vrátil se pro manželku do Argentiny, ale když přijeli zpět, měla továrna Lamborghini nového majitele. Přesvědčil však šéfinže nýra Giulia Alfieriho, že tam musí pracovat, ať bude dělat cokoli. Stal se pomocným dělníkem, ale rychle stoupal vzhůru, nakonec se podílel na designu off roadu Lamborghini LM002 (1986) a jubilejního supersportu Countach Anniversary (1988). Byl průkop níkem uhlíkových kompozitů, vedl toto oddělení u Lamborghini, než si koupil vlastní autokláv, založil Pagani Composite Research a později jeho firma Modena Design (založena 1991) nejen zásobovala Lamborghini, ale stala se jedním z nejdůležitějších dodavatelů těchto pokrokových materiálů italskému automobilovému průmyslu. Základy byly položeny, jenže první typ Zonda se rodil velmi dlouho.

Horacio Pagani je podnikatelem, designerem a konstruktérem v jedné osobě. Pro Zondu zvolil tuhý kompozitový kokpit, spojený s prostorovými trubkovými rámy, jež nesou lichoběžníkové závěsy kol s odpružením ve stylu závodních vozů s jed notkami vinutá pružina/tlumič uloženými napříč vozu, na něž se přenáší pohyb kol přes vahadlo horního příčného ramena. Vedle Mercedesu k dodavatelům dílů hned patřily známé firmy Eibach (pružiny), Bilstein (tlumiče), O.Z. Racing (kola), Brembo (brzdy), Michelin (pneumatiky) a další. První Zonda C12 vyjela na zkušební jízdu v roce 1998, poháněna dvanáctiválcem AMG Mercedes-Benz ve verzi 7010 cm3 (405 kW/550 k/5550 min‑1 a 750 N.m/4100 min‑1) s dvoukotoučovou spojkou a speciální šestistupňovou převodovkou Cima (původně pro Edonis GT); vozů v tomto provedení vzniklo dvacet (v nabídce také s motorem 5987 cm3, 290 kW/394 k/5200 min‑1 a 570 N.m/3800 min‑1), než přišla evoluce C12S s větším objemem motoru

Foto Tom Hyan

6 7

Dobové dokumenty a modely od Paganiho ve vitrínách

5, 6, 7 Druhou generaci Pagani představuje Huayra, uvedená v roce 2011 a opět následovaná řadou různých verzí (např. BC, Barchetta, Imola, Tricolore a Codalunga)

7291 cm3 (Ženeva 2000). Byla založena společnost Pagani Automobili S.p.A. na předměstí Modeny, přijímala objednávky vždy jen na jeden rok, aby je mohla naplnit. Součástí každého vozu je 110 kompozitových dílů, jež vznikají přímo v její super moderní továrně. Každý, kdo se Zondou projel, chválí vynikající jízdní vlastnosti. Pagani osobně navrhl závěsy kol, optimalizaci podvozku přispěli zkušební jezdci Loris Bicocchi a Jean-Philippe Vittecoq, kteří byli také u zrodu Bugatti EB110. Pagani se vždy soustředil na jedinou modelovou řadu. Zondu na Ženevském autosalonu 2003 rozší řila verze Roadster s vyztuženou podlahou, většími koly a hmotností o 30 kg vyšší při zachování stejných dynamických parametrů (0 až 100 km/h za 3,7 sekundy a maximální rychlost 340 km/h). Pagani si zakládá na kvalitě sériových vozů a používá výhradně motory Mercedes-AMG V12. Při debutu na Ženevském autosalonu 1999 už měla Zonda homologaci pro silniční provoz, nebyla to jen studie jako u mno-

ha jiných. Tým Carsport America, vedený Tomem Weickardtem a Toinem Hezemansem, připravil jeden vůz Zonda GR pro nasazení ve vytrvalostních závodech, ale starty ve 12 h Sebringu a 24 h Le Mans 2003 nebyly úspěšné. Dnes tento automobil vlastní Antonín Herbeck z Prahy, který Zondě vyjel první vítězství v menších závodech. Řada oficiálních modelů Pagani čítá 21 automobilů, které nikdy nezradily původní koncepci. V roce 2011 se zrodila Huayra, nástupkyně Zondy, ovšem zcela nové konstrukce s dvanáctiválcem AMG Twin-Turbo, později představená také v otevřených verzích Roadster a Barchetta. V současné době je připravena třetí generace Utopia se samonosnou konstrukcí chassis (kompozit/titan), motorem Mercedes-AMG V12 5980 cm3 Twin-Turbo o výkonu 635 kW (864k)/6000 min‑1 a sedmistupňovou automatizovanou převodovkou Pagani by Xtrac. Při hmotnosti pouhých 1280 kilogramů má také Utopia neuvěřitelnou dynamiku. ■

IL MUSEO HORACIO PAGANI Via dell’Industria 26, 41018 San Cesario sul Panaro (MO), Itálie www.pagani.com info@pagani.com Tel. +39 059 22 00 22 Otevřeno Po – Pá 9:30 – 17:00 h, So 9:30 – 12:30 h Základní vstupné 18 eur (55 eur s exkurzí do továrny)

2/2024 THauto

Automobily

Foto Tom Hyan

► RENAULT ESPACE VI (RHN)

NOVÁ VLNA

Nová vlna módní kategorie SUV od Renaultu zahrnuje zcela nové spřízněné typy Austral, Espace a Rafale...

space využívá popularity legendárních vel koprostorových automobilů kategorie MPV, z nichž poslední generace už vykazovala prvky SUV. Vzniklo jich přes 1,3 milionu v pěti generacích, z nichž výrobu prvních tří do roku 2002 zaručovala společnost Matra. Další šestá generace, uvedená loni s pěti až sedmi sedadly, už je čistokrevným SUV segmentu D společně s odvo zenou verzí Rafale (SUV Coupé, DHN), zatímco tech nicky velmi spřízněný Austral (HHN), nástupce Kad jaru uvedený na Pařížském autosalonu 2022, je automobilem segmentu C-SUV. Jde vesměs o první vozy od Renaultu, postavené na třetí generaci alianční platformy CMF-CD, která umožňuje zástavbu jak klasických (pouze ICE), tak hybridních pohonných jednotek (mHEV, HEV a PHEV), vyniká vyšší tuhostí a u vrcholných modelů s motorem 1.2 E-Tech 200 Full Hybrid nabízí aktivní řízení zadních kol 4Control Advanced třetí generace. Přestože Austral, s nímž Espace sdílí většinu povrcho vých panelů karoserie v přední části karoserie i pod vozkové díly, přišel na český trh se zážehovým čtyřválcem 1332 cm3 Mild-Hybrid 12 V (spolupráce Mercedes-Benz) ve dvou výkonových stupních 140 a 160, u Espace se zvyklosti mění na zásady dávno minulých let, a to na nabídku jediné pohonné jednotky. Stává se jí zážehový tříválec 1.2 E-Tech 200 Full

auto 2024/2

TOM HYAN Renault Espace svým jménem navazuje na pět generací velkoprostorových osobních automobilů, jejichž výroba začala před 40 lety; vyzkoušeli jsme Espace v nejvyšší výbavě Iconic s dvacetipalcovými koly designu Effie

ybrid, který je nyní i vrcholným pohonem Australu, H zatímco vznětové motory (navzdory jejich vyšší účin nosti) byly od konce roku 2022 v osobních vozech Renault zcela eliminovány (jen 2.0 Blue dCi pokračuje pro lehké užitkové včetně nového Masteru čtvrté ge nerace). Ve strategickém plánu Renaulution je nejen redukce na tři platformy CMF-B, CMF-C a CMF-EV pro 80 % vyráběných modelů, ale také snížení počtu pohonných jednotek na nový tříválec 1.2 TCe kódo vého označení HR12 ze španělské produkce ve Valla dolidu (ICE, mHEV 48 V, Full Hybrid a PHEV), jenž nemá nic společného s někdejším čtyřválcem 1.2 TCe (H5F) z minulých let 2012 – 2016, zatímco připravo vaný čtyřválec 1.5 TCe HR15 (mHEV 48 V, Full Hybrid a PHEV) byl nakonec zrušen, když Nissan připravil tříválec 1,5 litru MR15, uvedený v roce 2022 v typu Nissan Qashqai e-Power. Vyzkoušeli jsme Espace E-Tech Full Hybrid 200 v nej vyšší výbavě Iconic, ale testy ovlivnilo velmi deštivé počasí, dosáhli jsme průměrné spotřeby paliva 6,4 l/100 km, což je zhruba o 40 procent více než opti mistických 4,6 l/100 km podle WLTP, jak uvádí výrobce. Samonabíjecí hybridní soustava využívá patentovanou automatizovanou převodovku Multi-Mode 4+2 druhé generace E-Tech S (Medium, DB45), která řadí rychleji a na rozdíl od původní verze má větší kapacitu přenosu točivého momentu až 410 N.m (+ 15 %) a jednu kombi

2 3

Foto Tom Hyan

naci řazení navíc při rychlosti 80 – 90 km/h s dobí jením akumulátoru (režim HYB12). K dispozici je šest převodových stupňů, dva pro elektromotor (mění se při 50 – 60 km/h, přičemž HSG (Hybrid Starter/Generator) vyrovnává elektricky otáčky) a čtyři pro spalovací motor. Při povolených rychlos tech do 130 km/h je řazení plynulé, ve vyšší rych losti kolem 140 km/h je znát jistá prodleva. Espace se vždy rozjíždí a couvá elektricky (využívá se první převodový stupeň), pět režimů je pro elek trickou jízdu EV1 a 2 s vyrovnáváním otáček HSG; elektrickou e-Drive, kdy spalovací motor ICE přes HSG dobíjí akumulátor; Dynamic (oba motory), Regen Mode (přes velký EM se dobíjí akumulátor) a ICE mode (na dálnici, pouze ICE). Ve městě lze až 80 % vzdálenosti ujet elektricky. Rekuperace elek trické energie má čtyři stupně, volí se pádly pod volantem. Variabilitu vozu zvyšuje posuvná řada

zadních sedadel o 220 milimetrů, jež mění objem zavazadlového prostoru pětimístné verze, v sedmi místné je základní objem menší. Espace sdílí rovněž interiér s Australem, ale má prodloužený rozvor ná prav ze 2667 na 2738 mm a celkovou délku ze 4510 na 4722 mm, zatímco šířka a výška zůstaly shodné. Nechybí tedy zcela nová přístrojová deska OpenR, tvořená dvojicí velkoplošných displejů s úhlopříčkou po 12 palcích, a poprvé nový Head-Up Display 9,3 palce na čelním skle (nikoli výsuvná destička). Sys tém Multi-Sense, ovládaný také přímo tlačítkem na volantu, nabízí jízdní režimy Eco, Comfort, Sport a individuální Perso(nal). Zajímavý je přechod na volicí páčku převodovky pod volantem, posuvný kryt s madlem (opěrkou ruky) na středové konzole, ne soucí bezdrátové dobíjení chytrého telefonu, a také poprvé nabízená aplikace WAZE pro navigační systém stejně jako u Australu. ►►►

1 Renault Espace se dodává podle přání v pětimístném nebo sedmimístném provedení, nabízeném za stejnou cenu 2, 3 Zcela nová přístrojová deska s dvojicí velkých dvanáctipalcových displejů 4, 5 Objem interiéru těží z prodlouženého rozvoru náprav a větší délky proti sesterskému Australu 6 Variabilní objem zavazadlového prostoru umožňuje o 220 milimetrů posuvná zadní řada sedadel

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► RENAULT ESPACE VI (RHN)

1 1 Představení Espace včetně technické prezentace proběhlo v ikonické budově Vinařství Sonberk v Popicích, navržené architektem Josefem Pleskotem

2 Nový Espace se dodává s jedinou poháněcí soustavou, kterou je hybridní 1.2 E-Tech 200 Full Hybrid

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – Full Hybrid; kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec 1.2 E-Tech 200 s Millerovým pracovním cyklem a vyvažovacím hřídelem, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem VGT, uložený vpředu napříč; DOHC 4V VVT (řetěz); přímé vstřikování paliva, chlazené EGR; GPF, Stop/Start; 96 kW (130 k)/4500 min‑1 a 205 N.m/1750 min‑1; max. 6000 min‑1; dvouhmotový setrvačník. Hlavní elektromotor 50 kW (68 k), 205 N.m; druhý elektromotor HSG (Hybrid Starter/Generator) 25 kW (34 k), 50 N.m. Trakční akumulátor 2,0 kWh, 400 V, čtyři moduly a 96 článků; pomocný akumulátor 12 V. Kombinovaný výkon 146 kW (198 k) a točivý moment 410 N.m. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná sekvenční šestistupňová převodovka Multi-Mode 4+2 druhé generace E-Tech Medium (DB45) se dvěma stupni pro vložený hlavní elektromotor a čtyřmi pro zážehový motor; bez spojky nebo měniče, bez mechanické synchronizace s elektrickým vyrovnáváním otáček. Vždy elektrický rozjezd. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocným rámem; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou nebo víceprvkové zavěšení Multi-Link (se 4Control); odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor (pro Multi-Link i vzadu); kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, rekuperace brzdné energie; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; řízení zadních kol 4Control Advanced (jen s koly 20“ pro Iconic a Esprit Alpine, nikoli v základní výbavě Techno); kola z hliníkové slitiny; pneu alternativně 205/55 R 19 nebo 235/45 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2738 mm, rozchod kol 1482/1476 mm; d/š/v 4722/1825 (se zrcátky 2083)/1645 mm; přední převis 925 mm; světlá výška 180 mm; objem zavazadlového prostoru 477 – 677/1714 l (sedmisedadlová verze); objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1663 kg, celková 2155 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 750/1600 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 175 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,8 s a 0 – 1000 m za 31,2 s; spotřeba paliva WLTP 4,6 – 4,9 l/100 km; emise CO2 104 – 127 g/km. VÝROBCE – Renault, S.A.S., v závodě Factoría Palencia, N-611, 5, 34190 Villamuriel de Cerrato, Palencia (Castilla y León), Španělsko

auto 2024/2

Protože jsme se mohli zúčastnit prezentace no vého Espace na jižní Moravě, kde byl přítomen specialista Laurent Baville, šéfinženýr hybrid ních pohonů Renault, dozvěděli jsme se některé údaje, jež dnes v tiskových materiálech už nena jdeme. Kromě popsaných podrobností o pohá něcí soustavě rovněž skutečnost, že automobil má dva druhy zadního zavěšení kol, a to torzní příčku s devatenáctipalcovými koly, ale více prvkové Multi-Link pro verzi s řízením zadních kol, dodávaným sériově pro vyšší výbavy Esprit Alpine a Iconic, a to vždy s dvacetipalcovými koly. Vylepšený systém 4Control Advanced na táčí zadní kola protisměrně až o 5° při nižších rychlostech pro menší poloměr zatáčení, ale jen o 1° souhlasně s předními pro větší stabilitu v zatáčkách při vyšších rychlostech. Poloměr za táčení se tak zkrátí o 0,6 na 5,2 metru. Nový Espace se spolu se dvěma sourozenci Austra lem a Rafalem vyrábí ve španělské Palencii, mo tory jsou z Valladolidu a převodovky ze Sevilly. Ceny Espace na českém trhu začínají od 999 000 Kč, Esprit Alpine je od 1 069 000 Kč a Iconic od 1 119 000 korun českých včetně DPH (více a aktuálně na www.renault.cz). ■

Foto Renault

Foto Jiří Maršíček

RENAULT ESPACE (1987)

RENAULT ESPACE INITIALE (2015)

Foto Tom Hyan

RENAULT ESPACE RXE (1999)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► HYUNDAI IONIQ 6 (CE)

AVANTGARDA...

Málokterý vůz vzbudil takovou pozornost jako Hyundai Ioniq 6, oceněný hned třemi tituly World Car of the Year loni v New Yorku...

roce 2023 se 105 porotců z pětatřiceti zemí TOM HYAN elektromobil se všemi výhodami i nevýhodami tohoto shodlo na tom, že Hyundai Ioniq 6 (codename druhu pohonu, na druhé straně právě elektrická plat CE) je nejen Světovým Vozem roku 2023 forma E-GMP umožnila neobvyklé proporce s dlouhým Hyundai Ioniq 6 byl představen v červnu (World Car of the Year), ale také nejlepším rozvorem a nízkou přídí, ale také přinesla v segmentu 2022 online, elektrickým (World Electric Vehicle 2023) unikátní technologii 800 Voltů, jež dovoluje rychlonabí 14. července zářil a hlavně vůbec nejlepším designem roku (World Car De jení z 10 na 80 % kapacity za pouhých 18 minut (DC na autosalonu v Busanu sign of the Year 2023). Zejména poslední cena nás velmi 350 kW!). Funkce V2L (Vehicle-to-Load) je připravena a my jsme jej viděli poprvé potěšila, ještě existují lidé, kteří dokáží ocenit avantgard pro napájení externích spotřebičů od laptopu po elek při udílení cen WCOTY 2023 ní styl v záplavě šedi dnešních krabic na kolech, neprá trický skútr (do 3,6 kW; i zásuvka 220 V). Modulární plat v New Yorku; vem se honosících označením SUV (co mají Sport Utility forma E-GMP (Electric Global Modular Platform), připra v listopadu 2023 Vehicles společného se sportem?), jenže aerodynamic vená pro řadu nových akumulátorových elektromobilů jsme se dočkali ký sedan (ano, žádný liftback) je dnes už vymírajícím Hyundai, Genesis a Kia, se dodává v provedení s příčně prvního testu, vyzkoušeli jsme Ioniq 6 druhem. Samozřejmě, hodnocení designu je názorem uloženými jednotkami elektromotor/redukční převod v nejvyšší výbavě individuálním, Ioniq 6 se buď líbí, anebo nelíbí, podobně vpředu i vzadu, anebo pouze vzadu. Podvozek je ob jako před lety Renault Twingo, Ford Ka nebo Focus, Power AWD Style Premium vyklé koncepce se vzpěrami McPherson vpředu a více a byli jsme příjemně Mazda 323F, Lancia Thesis, či Citroën C6. Nový Ioniq 6 prvkovými závěsy vzadu, řízení hřebenové a brzdy ko překvapeni připomíná designem československé vozy Tatra, ale toučové na všech kolech (vpředu s vnitřním chlazením). také ikonické Porsche 911, případně Ovládání vozu je velmi příjemné, akce i koncepty General Motors nebo Pinin lerace impozantní, zejména v nejsilnější ► HYUNDAI IONIQ 6 – TŘI ALTERNATIVY farina, kde jeho dnes pětapadesátiletý verzi Power AWD. Osmnáctipalcová Eco Power Power AWD designer SangYup Lee také působil. kola lze ve vyšších výbavách Power na Elektromotor 111 kW 168 kW 239 kW (dva) hradit dvacetipalcovými. Nám se Ioniq 6 rozhodně moc líbí... Poháněná kola zadní zadní všechna Podle provedení vznikly tři varianty Po usednutí za volant jsme okamžitě Akumulátor Li-Ion-Pol 53 kWh 77,4 kWh 77,4 kWh ocenili ergonomii a styl interiéru, ale také Zrychlení 0 – 100 km/h stejně jako u většího Ioniqu 5 (code 8,8 s 7,4 s 5,1 s vynikající jízdní vlastnosti, vše nás utvr Největší rychlost name NE), ovšem s mírně pozměně 185 km/h 185 km/h 185 km/h dilo v tom, že si Huyndai Ioniq 6 prestižní Dojezd (WLTP) 429 km 614 (545) km 583 (519) km nými výkony, hospodárný Eco je slabší 13,9 14,3 (16,0) 15,1 (16,9) ocenění opravdu zaslouží (na rozdíl od Spotřeba (kWh/100 km) s elektromotorem 111 kW vzadu a aku některých jiných kreací). Je to ovšem Pozn. údaje v závorce s koly 20“ mulátorem Li-Ion-Polymer 53 kWh

auto 2024/2

Foto Tom Hyan

Malý zavazadlový prostor vpředu má objem 14,5 litru ve verzi s pohonem všech kol (45 litrů s pohonem jen zadních kol) v ochranném rámu v podlaze mezi nápravami, špič kový Power posílil na 168 kW s akumulátorem 77,4 kWh. Třetí možností je Power AWD s celkovým výkonem 239 kW (325 k) a pohonem všech kol, kdy je vzadu silnější elektromotor a vpředu slabší (rozdě lení výkonů neuvedeno); akumulátor je samozřejmě s větší kapacitou 77,4 kWh. Všechny motory jsou synchronní s permanentními magnety, výsledek vlastního vývoje Hyundai, a vždy tvoří blok s jedno stupňovým redukčním převodem a výkonovou elek tronikou. Dynamika vozu je velmi dobrá i při vlastní hmotnosti od 1775 kg, největší rychlost je vždy ome zena na 185 km/h a zrychlení 0 – 100 km/h se podle

verze pohybuje od 8,8 do 5,1 sekundy. Udávaný do jezd podle WLTP činí 429 až 614 km, při zimním testu jsme s nejvýkonnější verzí ujeli 245 kilometrů, přičemž údaj o dojezdu klesl jen o 236 km (a kapa cita akumulátoru z 98 na 40 procent). Spotřeba elektrické energie se pohybovala od 16,3 do 18,1 kWh/100 km. Jako ostatně vždy u elektrických vozů Hyundai Motor Group jsme se nebáli, že ne dojedeme (zbývající dojezd byl slušný a údaje o do jezdu při klidné jízdě odpovídají skutečnosti). V bohatě prosvětleném a prostorném interiéru zaujme horizontálně situovaný přístrojový panel, složený z dvojice displejů 12,3“ (druhý vpravo plně ►►►

1 Hyundai Ioniq 6 je elektrický čtyřdveřový pětimístný sedan dnes už neobvyklého vzhledu s důrazem na aerodynamiku 2, 3 Přístrojová deska složená z dvojice velkoplošných displejů 12,3“, vpravo i vlevo jsou alternativně monitory kamer, nahrazujících vnější zpětná zrcátka 4, 5 Displej před volantem při testu hlásil dojezd 377 km na 98 % kapacity akumulátoru, resp. 141 km na 40 % kapacity

2/2024 THauto

► HYUNDAI IONIQ 6 (CE)

1 Hyundai Ioniq 6 Power AWD při testu finalistů ankety Auto roku 2024 v České republice (vítěz bude oznámen 6. února 2024) 2 Avantgardní styl podle SsangYup Leea se buď líbí, anebo nelíbí, my patříme rozhodně do první skupiny! 3 Kamera místo zpětného zrcátka a monitor vlevo; Ioniq 6 je vůz, u něhož je tento systém na rozdíl od jiných funkční bez problémů

Foto Tom Hyan

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – elektrická; synchronní elektromotor Hyundai s permanentními magnety, uložený v bloku s jednostupňovým redukčním převodem napříč na nápravě vzadu (pro c) také vpředu); rekuperace energie při brzdění; plochá sada akumulátorů Li-Ion-Pol, uložená v rámu uprostřed v podlaze mezi nápravami, kapacita akumulátorů a/b+c) 53/77,4 kWh, napětí 480/697 V a výkon 173/277 kW; a) Eco: výkon elektromotoru 111 kW (151 k) a točivý moment 350 N.m; b) Power: 168 kW (229 k) a 350 N.m; c) Power AWD: celkem 239 kW (325 k) a 605 N.m. Palubní nabíječka AC 10,5 kW (10 – 100 % za 5 h 25 min, resp. 7 h 10 min), rychlonabíjení DC 50 kW (10 – 80 % za 58/73 min) nebo 350 kW (18 min), nabíjecí systém 800 (400) V. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové zavěšení Multi-Link; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VSM (ESC)/TCS; kola z lehké slitiny; pneu 225/55 R 18, pro b/c) na přání 245/40 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2950 mm, rozchod kol 1635/1644 nebo 1630/1639 mm podle pneu; d/š/v 4855/1880/1495 mm; světlá výška 141 mm; objem zavazadlového prostoru vzadu 401 l a vpředu 45 l, pro c) 14,5 l; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b/c) od 1775/1910/2020 kg, celková 2280/2410/2520 kg; hmotnost brzděného přívěsu 750/1500/1500 kg, nebrzděného 750/750/750 kg; nosnost střechy 80 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost vždy 185 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,8/7,4/5,1 s; spotřeba elektrické energie WLTP (v závorce s koly 20“) 13,9/14,3 (16,0)/15,1 (16,9) kWh/100 km; dojezd WLTP 429/614 (545)/583 (519) km. VÝROBCE – Hyundai Motor Company, Asan Plant, South Chungcheong Province, Jižní Korea

auto 2024/2

otykový), na němž se mění zobrazení podle jízdního d režimu. Dost místa pro postavy běžné velikosti do 190 cm je také na zadních sedadlech navzdory vzad se svažujícímu profilu střechy. Zavazadlový prostor v zádi, přístupný obvyklým víkem (je to sedan!) má slušný objem 401 litrů ve všech verzích, další malý frunk (front trunk) nabízí jen 14,5 litru s pohonem i předních kol (AWD), ale 45 litrů s pohonem jen zad ních. Pochvalu zaslouží alternativní kamery místo zpětných zrcátek, jejichž monitory OLED jsou přesně tam, kde mají být, takže skutečně slouží svému účelu, což u konkurence většinou není (ta je například umístí do dveří, takže musíte sklopit zrak, jinak se díváte ven na kameru). Verze s kamerami vykazuje součinitel odporu vzduchu pouhých cx = 0,21. Nabídka asistenčních systémů zahrnuje vše, co je dnes k dis pozici, a to včetně udržování jízdy v pruhu, detekce překážek a autonomního nouzového brzdění. Podle dostupných údajů se v roce 2022 prodalo prv ních 14 821 Ioniqů 6, za jedenáct měsíců roku 2023 pak 52 953, z toho 10 943 v USA a 9887 v Evropě. Aerodynamický sedan, jehož předobrazem byla čtyř místná studie Hyundai Prophecy (2020) s bočními dveřmi otevíranými proti sobě a dvěma joysticky mís to volantu, se vyrábí v Asanu, kde po přestavbě závo du spustí také výrobu nového Ioniqu 7 (Ioniq 5 a ses terský Genesis GV60 alias JW se vyrábějí v závodě Ulsan No.1). Ukázkou možností je koncept Hyundai RN22e na základě Ioniqu 6 se zvýšeným celkovým výkonem na 430 kW (585 k) a pohonem všech kol (pneu 21“). Na českém trhu začínají ceny Ioniqu 6 od 1 159 990 Kč, s pohonem všech kol od 1 579 990 Kč (více a podrobněji na www.hyundai.cz). ■

Hyundai Ioniq Hybrid (AE HEV; 2017 při testu v Davli)

Hyundai RN22e (CE RN; na 2023 Seoul Mobility Show)

Hyundai Ioniq 5 (NE; 2021 premiéra v pražské Troji)

Foto Tom Hyan

► Automobily ► DS9 E-TENSE 2023 (X83)

NA VRCHOLU

Prestižní francouzský sedan DS9 vstupuje do čtvrtého roku své existence. Vyzkoušeli jsme špičkové provedení E-Tense 360 s pohonem všech kol...

dubnu 2012 jsme si na autosalonu v Beijingu TOM HYAN prohlédli hybridní Citroën DS Numéro 9 (vývoj Nejluxusnější automobil studie Metropolis z EXPO Shanghai 2010), od DS Automobiles ale pak bylo dlouho ticho, než začaly prosakobyl navržen v Paříži, vat zprávy o přípravě sériového sedanu, zprvu ale vyrábí se pro celý svět značeného DS8, ale po změně na devítku jasně evokujíve Shenzhenu cího legendární vzor DS19. Vůz navazuje na Citroën v jihočínské provincii DS19, jenž spatřil světlo světa na autosalonu v Paříži už Guangdong, v roce 1955 a vyráběl se dvacet let (1,45 milionu vozů sousedící s Hongkongem všech verzí). Pokud jde o DS, tak označení DS Ligne se vrátilo na prémiových modelech Citroën v roce 2009, ale od roku 2014 je DS nezávislou značkou skupiny PSA, po fúzi s italsko-americkou FCA (Fiat Chrysler) promě něnou na Stellantis. Pokud nepočítáme malý hatchback Citroën DS3 (první znovuzrozený DS od 2009), tak firma DS Automobiles dosud vyráběla jen ► DS9 – PŘEHLED TYPŮ crossovery SUV, nicméně o luxusním sedanu DS se spekulovalo několik let. provedení motor celkový výkon Navzdory historickým kořenům se nyní [objem cm3] [kW/k] pro DS objevila rovněž vysvětlení Diffe- PureTech 225 4R 1598 165/225 rent Spirit anebo Distinctive Series. Na- E-Tense 225 4R 1598 + EM 165/225 vržen v Paříži, vyroben v Číně a vyslán E-Tense 250 4R 1598 + EM 184/250 265/360 do celého světa, to je strategie pro E-Tense 360 4x4 4R 1598 + 2x EM DS9, který jako první luxusní sedan (Všechny verze se samočinnou převodovkou EAT8)

auto 2024/2

novodobé DS navazuje na nejslavnější a podle názoru autora i nejkrásnější francouzský automobil Citroën DS19, později vyráběný dále coby DS21 a DS23... Nové vozy DS nyní vznikají v různých evropských závodech skupiny Stellantis, a to DS3 druhé generace (dříve DS3 Crossback) ve francouzském Poissy, DS4 druhé generace od 2021 v německém Rüsselsheimu (původně Opel Automobile GmbH) a DS7 (dříve DS7 Crossback) ve francouzských Mylhúzách, ale DS7 také v čínském Shenzhenu. Čínská produkce ve společném podniku Changan PSA Automobiles Co., Ltd. (CAPSA 50/50 %), v květnu 2020 prošla změnou a byla převedena do Baoneng Group, která coby Baoneng Motor dále zabezpečuje aktivity DS China, ale rovněž Qoros Auto. Mírné zpoždění příchodu luxus ního sedanu DS9 zavinila nejen podivně vyvolaná koronavirová krize, ale spotřeba WLTP právě také přechod výrobního závodu na nového majitele Shenzhen Bao[l/100 km] neng Motor, který je výhradním výrob6,9 – 7,0 cem DS9 s tím, že nejvyšší modely 1,5 DS9 E-Tense 360 s pohonem všech 1,0 – 1,2 1,5 – 1,8 kol se dokončují v Poissy u Paříže (montáž druhého elektromotoru).

1 2

Foto Tom Hyan

Evropská nabídka DS9 byla snížena na dva modely E-Tense 250 a 360, každý ve dvou stupních výbavy

Nová DS9 měla mít premiéru na zrušeném auto salonu v Ženevě 2020 (koronavirus), když čínské premiéry v Šanghaji a pak Guangzhou 2019 byly odvolány. Je postavena na prodloužené platformě EMP2 s pohonem předních kol a dlouhým rozvorem náprav 2895 mm. Při debutu vozu byla oznámena výroba čtyř motorových verzí, z nichž tři jsou hyb ridní E-Tense (PHEV) se zážehovým čtyřválcem 1.6 PureTech a osmistupňovou samočinnou převo dovkou se zabudovaným elektromotorem. Základní E-Tense 225 má kombinovaný výkon 165 kW (225 k) s motorem PureTech 180 a elektromotorem 81 kW vpředu, akumulátor 11,9 kWh a ujede elektricky 40 až 50 km. Druhá E-Tense 250 se zvýšeným výkonem motoru PureTech 200 na celkových 184 kW (250 k) a akumulátorem 15,6 kWh bezemisně ujede

6 až 50 km. Třetí, jediná s pohonem všech kol, dostala poháněcí soustavu z Peugeotu 508 PSE (Peugeot Sport Engineered), kombinovaný výkon je 265 kW (360 k), motor PureTech 200 a druhý elektromotor 83 kW na zadní nápravě. Jediné nehybridní provedení PureTech 225 skončilo záhy. Převodovka je výhradně osmistupňová samočinná EAT8. Přístro jová deska vychází z DS7 Crossback. V červenci 2021 se u nás oficiálně představil DS9 v pražské vile Kajetánka ve Střešovicích, sériová výroba DS9 byla zahájena 11. března téhož roku ve Shenzhenu. Na pražské prezentaci byly ovšem pouze modely 1.6 PureTech 225, hybridní E-Tense 225 přišly až ve druhé polovině 2021, výkonnější ještě později. Do poloviny 2021 se dodávaly PureTech 225 a E-Tense 225, nyní pokračují ►►►

1, 2 Přístrojová deska vychází z typu DS7 a tvoří ji dva dvanáctipalcové displeje s variabilním zobrazením 3 Volicí páka převodovky na středové konzole, obklopená soustavou osmi originálních ovladačů 4 Po startu se z horní hrany přístrojové desky vyklápějí krásné hodinky B.R.M. R180 5 DS9 nabízí pět různých jízdních režimů 6, 7 V nabídce je několik verzí interiéru včetně Inspirace Opéra v kůži Rouge Rubis Nappa

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► DS9 E-TENSE 2023 (X83)

1 2

1 DS9 E-Tense 360 4x4 je vrcholem nabídky DS Automobiles v podobě čtyřdveřového sedanu Plug-In Hybrid s pohonem všech kol 2 Vyzkoušeli jsme vrcholný model DS9 E-Tense 360 4x4 s poháněcí soustavou Plug-In Hybrid 3 Zážehový motor je vždy čtyřválec 1.6 PureTech (EP6) se samočinnou převodovkou EAT8

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (E-TENSE 360) – a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec PureTech 200, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování; Stop/Start, EU6d; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 147 kW (200 k)/6000 min‑1 a 300 N.m/3000 min‑1; b) elektromotor vpředu v převodovce, 81 kW (110 k) a 320 N.m; c) elektromotor vzadu na nápravě, 83 kW (112 k) a 166 N.m; d) trakční akumulátor Li-Ion 15,6 kWh; e) kombinovaný výkon 265 kW (360 k) a točivý moment 520 N.m; f) osmistupňová samočinná převodovka EAT8; vzadu redukční převod se zubovou spojkou a elektromotorem. Pohon všech kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a adaptivními teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 380/290 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 235/40 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2895 mm, rozchod kol 1589/1586 mm; d/š/v 4934/1932 (se zrcátky 2079)/1460 mm, přední převis 973 mm; objem zavazadlového prostoru 510 l; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1931 kg; celková 2420 kg; nebrzděný/brzděný přívěs do 750/1205 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 (EV 135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,6 s a 0 – 1000 m za 25,4 s; spotřeba paliva WLTP od 1,5 l/100 km; emise CO2 od 35 g/km; dojezd EV 62 km (WLTP); nabíjení DS Wallbox 7,4 kW/32 A (0 – 100 %) za 2 h 23 min. VÝROBCE – Stellantis N.V. (ex-Groupe PSA), PSA Automobiles, S.A., Poissy, Francie, v závodě Shenzhen Baoneng Motor Co., Ltd., Shenzhen, Guangdong, ČLR

auto 2024/2

pouze výkonnější verze E-Tense 250 a vrcholná E-Tense 360 4x4, obě s akumulátorem Li-Ion 15,6 kWh. Na první pohled je zřejmé, že si francouzští návrháři na provedení exteriéru a zejména interiéru DS9 dali záležet, celek působí luxusním dojmem s mnoha zajímavými designovými prvky, k nimž patří bohatě zdobená příď včetně podélné lišty evokující zdobenou šavli, či originálně řešené boční poziční svítilny, zasazené do krajů linie splývající střechy, jež jsou vzpomínkou na původní DS19. V interiéru zaujme dvojice velkoplošných displejů s úhlopříčkou po 12“, na nichž se zobrazují všechny důležité informace včetně obrazu nočního vidění s detekcí chodců, zvěře či jiných překážek, ale také příliš častá připomínka o ostražitosti, pokud se systému pozdává, že se nevěnujete důkladně řízení. Elegantní hodinky B.R.M. R180 se vyklápějí ze středu desky nahoře nad tlačítkem spouštěče, vrstvená skla potažená protihlukovou folií vytvářejí tichý interiér, v němž si vychutnáte hudbu z audioaparatury Hi-Fi Focal Electra se čtrnácti reproduktory. K dispozici je pět režimů jízdy, volených tlačítkem na široké středové konzole, která nese i další originální ovládací prvky okenních skel, zamykání a elektrické parkovací brzdy, kromě kompaktní volicí páky převodovky P-R-N-D/B. Působivý je zejména interiér Inspiration Opéra v červené kůži Nappa. Eleganci celku podtrhují kvalitní lakování karoserie od perleťové bílé Nacré až po černou Perla Nera a různá litá kola, devatenáctipalcová Monaco nebo Versailles, či dvacetipalcová Munich pro nejsilnější E-Tense 360 4x4. Samozřejmě, přepych něco stojí, a tak se základní ceny zvýšily na 1 875 000 Kč za E-Tense 250 Rivoli, přičemž E-Tense 360 4x4 je od 2 275 000 Kč v provedení Opéra a od 2 300 000 Kč coby Esprit de Voyage (podrobněji a aktuálně na www.dsautomobiles.cz). ■

Foto Tom Hyan Foto Tom Hyan

Citroën DS Numéro 9 (Auto China 2012 Beijing)

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA COROLLA TS (MZEH19L)

JEŠTĚ LEPŠÍ

Dvanáctá generace Corolly po modernizaci přešla na pátou generaci hybridního systému... TOM HYAN 1 Na středovém displeji lze sledovat funkci hybridní soustavy 2 Na rozdíl od jiných vozů nemá Corolla TS 2.0 Hybrid žádný kryt motoru

vanáctá generace Corolly (E210) z evropské produkce, představená v roce 2019, nahradila druhou generaci Auris (E180), a to jak v karosářské variantě hatchback, tak kombi TS (Touring Sports). Základem je globální platforma TNGA (Toyota New Global Architecture) v provedení GA-C (compact), která debutovala ve čtvrté generaci Priusu (2015) a samozřejmě ji využívají i další typy (např. C-HR). Výroba Corolly pro Evropu probíhá v britském Burnastonu (Derbyshire), nyní výhradně s hybridní pohonnou jednotkou, zatímco zážehový čtyřválec 1.2 Turbo už od roku 2020 patří historii. Corolla se nyní prodává se dvěma verzemi hybridního pohonu páté generace, který sjednotil akumulátory na Li-Ion (dříve

auto 2024/2

u dvoulitru Ni-MH). Vyzkoušeli jsme nejnovější 2.0 Hybrid v karoserii kombi TS, který stejně jako menší 1.8 Hybrid disponuje o poznání větším kombinovaným výkonem. Zatímco menší má nyní 103 kW (140 k) proti dřívějším 90 kW (122 k), dvoulitr posílil ze 132 kW (180 k) na 144 kW (196 k), ale typy zážehových motorů se nezměnily, jenže větší účinnost má celý hybridní systém THS inovované páté generace, vyznačující se zvýšeným výkonem elektromotoru. Po čtyřech letech výroby kromě vylepšené poháněcí soustavy přišly na řadu drobné stylistické retuše s novými hlavními světlomety, jinými litými koly, rozšířenou nabídkou barev a čalounění. Ve všech modelech má řidič k dispozici digitální přístrojový štít 12,3“ před volantem a uprostřed přístrojové desky

vetknutý dotykový displej 10,5“ s cloudovou navigací s předplacenými daty na čtyři roky, pro vyšší výbavy je Head-Up Display 10“. Samozřejmostí jsou vyspělé bezpečnostní prvky Toyota Safety Sense s novými funkcemi a automatickou aktualizací software over-the-air bez návštěvy servisu. Kamery, radary a čidla mají širší záběr a větší dosah, platforma TNGA-C byla upravena pro nové elektronické asistenční systémy s detekcí překážek včetně chodců, cyklistů i moto cyklistů; další užitečnou funkcí je varování před pevnými radary kontroly rychlosti a vrtochy počasí. Nové hlavní světlomety Multi-LED mají samočinné přepínání. Jízdní vlastnosti jsou velmi dobré, ostatně Corolla má vzadu víceprvkové zavěšení kol (žádnou torzní příčku); brzdová soustava

► TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní; kapalinou chlazený zážehový čtyřválec, pracující v Atkinsonově cyklu, uložený vpředu napříč společně s trakčním elektromotorem a generátorem elektrické energie; DOHC 4V VVT-i; elektronické vstřikování paliva, EU6d; a) 1.8 Hybrid: typ 2ZR-FXE; 1798 cm3 (ø 80,5 x 88,3 mm); 13,0:1; 72 kW (98 k)/ 5200 min‑1 a 142 N.m/3600 min‑1; celkový výkon soustavy 103 kW (140 k); b) 2.0 Hybrid: typ M20A-FXS; 1987 cm3 (ø 80,5 x 97,6 mm); 14,0:1; 112 kW (152 k)/ 6000 min‑1 a 190 N.m/4400 min‑1; celkový výkon soustavy 144 kW (196 k). Elektrické MG2, střídavý synchronní elektromotor s permanentními magnety, a) 70 kW a 185 N.m; b) 83 kW a 206 N.m; a MG1, střídavý synchronní generátor (alternátor) a spouštěč. Planetová elektronická plynulá převodovka E-CVT, stálý převod a/b) 2,834/3,193, pohon předních kol. Elektronická řídicí jednotka, trakční akumulátory, uložené pod zadními sedadly, a/b) Li-Ion, 600 V, 56/60 článků, 73/80 kW; 4,08/4,08 A.h; akumulátor 12 V pro elektrickou výzbroj. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy a nezávisle zavěšenými koly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové zavěšení; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy a/b) vpředu ø 282/298 mm s vnitřním chlazením; vzadu ø 274 mm; ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, převod 13,5/13,6:1 (pneu 16“/17 & 18“), 2,65/2,76 otáčky na plný rejd; pneumatiky 205/55 R 16, 225/45 R 17 nebo 225/40 R 18.

s kotouči na čtyřech kolech byla posílena (u dvoulitru nyní větší kotouče vpředu), úpravy doznalo hřebe nové řízení s elektrickým posilovačem, pracující v závislosti na průměru použitých kol (šestnáctipal cová až osmnáctipalcová u GR Sport). Po ujetí 300 kilometrů ve smíšeném provozu jsme dosáhli prů měrné spotřeby paliva 4,9 l/100 km. Přestože Corolla je globální bestseller po desítky let, pro evropský trh

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; a/b) – největší rychlost 180/180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,4/7,7 s; spotřeba paliva WLTP kombinace od 4,5/4,4 l/100 km; emise CO2 od 102/100 g/km.

Foto Tom Hyan

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (TS) – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol P/Z 1530/1544 mm; d/š/v 4650/1790/1460 mm; přední převis 935 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,31; objem zavazadlového prostoru a/b) 596 – 1606/581 – 1591 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1400/1440 kg; celková hmotnost 1885/1955 kg; nebrzděný/brzděný přívěs 450/750 kg.

VÝROBCE – Toyota Motor Manufacturing (UK), Ltd., Burnaston, Derby DE1 9TA, Velká Británie

se dodávají pětidveřové hatchbacky a kombi TS z britského výrobního závodu v Burnastonu, zatímco odvozený čtyřdveřový sedan pochází z Turecka. Corolla první generace se zrodila v roce 1966, japonská automobilka ji však marně do Československa nabízela, přestože vystavovala v Brně a připravila prospekty v českém jazyce. Podařilo se jí to však s větším typem Toyota Corona, který se stal prvním japonským automobilem, oficiálně uvedeným na náš trh (400 vozů v roce 1970). První Corolla (šestá generace) se u nás objevila až o devatenáct let později. Ceny modernizovaného kombi Corolla Touring Sports současné dvanácté generace začínají od 777 900 Kč s menším a od 852 900 Kč s větším motorem ve výbavě Comfort. Vyšší výbavy jsou postupně Style, GR Sport a Executive, u posledních se cena vyšplhala k hranici milionu korun českých (více a aktuálně na www.toyota.cz). ■

3 Toyota Corolla dvanácté generace jako kombi TS (Touring Sports) 2.0 Hybrid z britské produkce 4 Základní objem zavazadlového prostoru je 581 litrů (TS 2.0 Hybrid) 5, 6 Přístrojová deska byla dále vylepšena s většími digitálními displeji a posílenou konektivitou

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ŠKODA OCTAVIA COMBI 2024

Displej před řidičem udávající průměrnou spotřebu 4,9 l/100 km při nájezdu 759 km a průměrné rychlosti 69 km/h

TOM HYAN, Praha/Bratislava (CZ/SK)

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (2.0 TDI 115) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, DPF, SCR (AdBlue), EU6AP; 1968 cm3 (ø 81,0 x 95,5 mm); 16,0:1; 85 kW (115 k)/2750 – 4250 min‑1 a 300 N.m/1500 – 2500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka (3,750 – 1,952 – 1,200 – 0,833 – 0,638 – 0,510 – Z 3,583), stálý převod 3,684. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; ocelová kola (alternativně jen 16“) nebo z lehké slitiny; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 205/55 R 17, na přání 225/45 R 18 a 225/40 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Combi) – rozvor náprav 2686 mm; rozchod kol 1543/1535 mm; d/š/v 4689/1829/1468 mm; světlá výška 142 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,276; objem zavazadlového prostoru 640/1700 l; objem palivové nádrže 45 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče)/ celková 1364/1960 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 710/1500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 208 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,3 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 4,1 – 4,5 l/100 km; emise CO2 107 – 119 g/km. VÝROBCE – ŠKODA AUTO, a.s., Třída Václava Klementa 869, 29301 Mladá Boleslav, Česká republika

auto 2024/2

NEMÁ CHYBU Bestseller českého trhu nemá chybu, a pokud nedostane nástupce se spalovacím motorem, nebude to pochybení, ale zločin...

znětové motory z osobních vozů houfně mizí, přestože mají z principu nižší spotřebu než zážehové. Po aféře dieselgate se snad Volkswagen Group za ně stydí, vždyť i z plastového krytu motoru zmizelo označení TDI! Naštěstí ještě nezmizely z nabídky, a tak můžete cestovat na dlouhé vzdálenosti se spotřebou do pěti litrů motorové nafty, a to i při jízdě vyšší rychlostí po dálnici. Prověřili jsme to, na cestě z Prahy do Bratislavy jsme dosáhli průměrné spotřeby 4,9 l/100 km, a to za velmi obtížných klimatických (sněhové vánice) i dopravních podmínek (obvyklý kolaps provozu v okolí Brna). V letošním roce by měl přijít mírný facelift Octavie čtvrté generace, která slavila premiéru 11. listopadu 2019 ve Veletržním paláci v Praze 7. Poprvé jsme testovali v březnu 2020 nedlouho po zrušené mezinárodní prezentaci Octavie 2020, která se v zahraničí nekonala z důvodů koronavirové krize. Octavia během čtyř let prošla dalším vývojem, bohužel ale také se značným navýšením prodejní ceny vzhle-

dem k neustálým krizím, ať již zdravotním, hospodářským, či politickým, vesměs záměrně vyvolaným, nemluvě o neustálé hrozbě EU, namířené fanaticky proti spalovacím motorům. Jedno je však jisté, Octavia nadále zůstává favoritem českého zákazníka a jedničkou v prodejích. V loňském roce tvořila téměř 10 % trhu (přesně 9,85 %) se 21 815 prodanými kusy (údaje SDA-CIA) před dalšími sourozenci Fabia (10 775), Scala (9784), Kamiq (9447), Karoq (9032) a Kodiaq (8659), následovaly Hyundai i30 (7728) a Tucson (6495) před Škodou Superb (6309) a Volkswagenem Golf (5461), které tedy tvoří český Top Ten 2023. Ve čtvrté generaci se poprvé objevila verze Plug-In Hybrid 1.4 TSI (Octavia iV), kromě toho nabídku motorů (pokud nepočítáme prestižní RS, viz tabulka) nyní tvoří osvědčené zážehové čtyřválce 1,5 TSI/ 110 kW (150 k) a vznětové 2.0 TDI ve verzích 85 kW (115 k) a 110 kW (150 k), zatímco tříválec 1.0 TSI se už do Octavie nevrátil. Neúplnou nabídku z těchto pohonných jednotek má jen základní Active (pouze

► KRÁTCE ► Podle statistiky SDA-CIA se v roce 2023 zvýšily prodeje nových osobních automobilů na českém trhu o více než 15 %, nicméně ještě nedosáhly předcovidového stavu. Prodalo se 221 422 osobních vozů, přičemž deset nejprodávanějších typů tvoří téměř 100 tisíc (vede Škoda Octavia se 21 815 kusy). Top Ten značek, tvořících 80,33 % trhu, je Škoda 77 490 (35 % trhu), Hyundai 20 068, Volkswagen 18 938, Toyota 17 435, Kia 11 424, Mercedes-Benz 8642, Dacia 7830, BMW 6037, Ford 5655 a Peugeot 4360. Do první desítky už nepatří Opel, Mazda, Renault ani Citroën.

Foto Tom Hyan

Škoda Octavia Combi 2.0 TDI 115 s manuální šestistupňovou převodovkou, základní model nabídky českého bestselleru

1.5 TSI a 2.0 TDI 115, automatizovaná převodovka DSG7 alternativně jen pro 1.5 TSI), která jezdí na ocelových kolech 16“ a vystačí s monitorem infotainmentu 8“. Ve vyšší Ambiente už jsou litá kola 16“ a plná nabídka pěti motorů, tedy také 2.0 TDI 150 a Plug-In Hybrid 1.4 TSI. Oblíbený třetí stupeň Style přidává hlavně sedmnáctipalcová kola, virtuální kokpit 10“, infotainment Bolero 10“, adaptivní tempomat a legendární deštník, u Octavie ve dveřích řidiče. Ve Style Executive dostanete navíc osmnáctipal

► MOTORY OCTAVIA (COMBI) 2024 typ převodovka výkon [kW/k] 1.5 TSI 6M 110/150 1.5 TSI DSG7 110/150 2.0 TSI (RS) DSG7 180/245 2.0 TDI 115 6M 85/115 2.0 TDI 150 DSG7 110/150 1.4 TSI iV (PHEV) DSG6 110/150 1.4 TSI iV RS (PHEV) DSG6 180/245

spotřeba WLTP [l/100 km] 5,3 – 5,9 (5,4 – 6,0) 5,2 – 5,8 (5,4 – 6,0) 6,8 – 7,2 (6,9 – 7,3) 4,1 – 4,5 (4,2 – 4,7) 4,3 – 4,7 (4,4 – 4,8) 1,0 – 1,1 (1,0 – 1,2) 1,1 – 1,3 (1,2 – 1,3)

cová kola, elektricky stavitelná přední sedadla s ventilací a masážní funkcí, hlavní světlomety Matrix-LED, panoramatickou kameru, infotainment Columbus 10“ s navigací, Head-Up Display a asistent jízdy 2.5 (prediktivní tempomat, rozpoznávání značek, vedení v pruhu, mrtvé úhly, asistent předjíždění a automatické parkování). Výbava Sportline pak nabídne sportovní podvozek se standardními koly 17“, progresivní řízení a další sportovní prvky. Vrcholem jsou Octavie RS se zvýšeným výkonem (a také motorem 2.0 TSI), samosvorným diferen ciálem VAQ, sportovním podvozkem RS, posílenou brzdovou soustavou a osmnáctipalcovými koly. Všechny motory se dodávají v obou karosářských verzích sedan (liftback) a kombi. Vyzkoušeli jsme záměrně levnější provedení 2.0 TDI/85 kW (115 k) se šestistupňovou manuální převodovkou a shledali, že výkon motoru je naprosto dostačující pro rychlou a plynulou jízdu při velmi příznivé spotřebně paliva. Ergonomie kokpitu je velmi dobrá, vše je na svém místě, jízdní vlastnosti vynikající. Jak jsme již konstatovali v úvodu, pokud vozům tohoto typu hrozí ukončení výroby, pak jde o vážný útok na mobilitu evropských obyvatel. Vznětové motory prošly obrovským zlepšením, nad jejich emisemi bdí elektronické řídicí jednotky s filtry pevných částic a katalytickou redukcí se vstřikováním AdBlue. Pokud se někdo domnívá, že v celém životním cyklu je elektromobil šetrnější k životnímu prostředí, tak se bohužel mýlí. Octavia Combi v modelovém roce 2024 se prodává od 659 900 Kč (Liftback je o 50 tisíc levnější), a to s manuální převodovkou a motory 1.5 TSI 150 nebo 2.0 TDI 115 bez rozdílu ceny (více a aktuálně na www.skoda-auto.cz). ■

► Renault zaujal první místo v prodeji lehkých užitkových vozů na českém trhu 2023, který tvořil celkem 22 780 vozů (nárůst 34,73 %). V Top Ten jsou značky Renault se 3555 vozidly (nejúspěšnější je Master se 2202 kusy), následují Volkswagen 2218, Ford 2414 (z toho Transit 1011), Opel 2346, Toyota 2328, Peugeot 2000, Citroën 1703, Fiat 1433, Mercedes-Benz 1370 a Iveco 1342. Ostatní mají 6,46 % trhu (1471 vozů). Mezi pick-upy zářila Toyota Hilux (856 kusů). ► Mercedes-Benz (Daimler Trucks) vládne českému trhu nákladních vozů, který loni zaznamenal 10 414 vozidel tříd N2 a N3, což je nárůst přes 15 %, ale méně než v letech 2015 až 2017. Top Ten značek v této kategorii tvoří Mercedes-Benz s 2076 vozy (téměř 20 %), Volvo Trucks 1664, DAF 1520, MAN 1487, Scania 1351, Iveco 1144, Renault Trucks 566, kopřivnická Tatra 272, Ford Trucks 188 a Fuso (Daimler Trucks) 102. Na zbývající zbylo jen 0,42 % trhu (celkem 44 vozů). ► Iveco Bus (bývalá Karosa) si drží první místo v prodeji autobusů na českém trhu 2023, který klesl z 1215 na 1080 vozidel, což je ovšem ovlivněno veřejnými zakázkami (loni se prodalo 766 linkových a 181 městských autobusů). Top Ten tvoří Iveco Bus s 290 autobusy, následují Setra 204, libchavský SOR 194, slovenské Rošero-P 100 (ze Spišské Nové Vsi, podvozky Iveco Daily a MB Vario/Sprinter), Mercedes-Benz 98, turecký Otokar 90, MAN 39, Isuzu 24, španělský Irizar 18 a Scania 6. Na ostatní zbylo jen 17 autobusů. ► Honda kraluje motocyklům, loni u nás prodala 6949 strojů z celkového počtu 26 575 (nárůst o 3,97 %). Následují čínská CF Moto se 2441 motocykly, Yamaha 1664, KTM 1394, BMW 1154, Piaggio 1035, Aprilia 997, Maxon 993, Kawasaki 827 a Kentoya 617. Kuriozitou je, že čtyřkolky CF Moto vedou i mezi traktory (1297 kusů), kde trh poklesl na 5954 strojů.

2/2024 THauto

► Automobily ► NA ČESKÉM TRHU

MG EHS při vstupu značky na český trh v červnu 2022 1 MG Cyberster, roadster s pohonem jedním nebo dvojicí elektromotorů (AWD)

Foto Tom Hyan

2 MG4 Electric (od 2024 v dalších výkonnějších verzích)

MG SLAVÍ 100 LET

3 MG ZS (od 2023 také v čistě elektrické verzi ZS EV)

Na český trh znovu přišla značka MG, která proslula u československých sportovců už ve třicátých letech (závodníci Ing. Jaroslav Hausman, Zdeněk a Jiří Pohlové a další). Byla založena coby Morris Garages v roce 1924 v Anglii, zachránila ji čínská skupina SAIC ze Šanghaje. Značka MG se vrátila v roce 2022 pod taktovkou MG Motor Czech (AB Motors) s rozšířeným portfoliem vozů v nových segmentech (ale sportovní roadster bude letos). Hned ve druhém roce 2023 prodala 2609 vozů MG (předloni 410), a to jak se spalovacími motory, tak BEV i verze PHEV. Rozšiřuje portfolio modelů i dealerskou síť, má okamžité dodávky vozů a centrální sklad ND v Brně (obslužnost 7/24). V letošním roce k elektromobilům MG4, MG5 a ZS EV a vozům kategorie SUV se spalovacími motory přibudou další novinky, z nichž netrpělivě jsou očekávány elektrický roadster MG Cyberster a kompaktní vůz MG3 nové generace, buď jen se spalovacím motorem, či v provedení Full Hybrid. Další akce budou na oslavu 100 let značky (heslo Since 1924).

Foto Tom Hyan

Z historie – Colt první (model 1981) a páté generace (2003) Mitsubishi Eclipse Cross

MITSUBISHI COLT Největší novinkou značky Mitsubishi na českém trhu je Colt sedmé generace, v rámci aliance Mitsubishi Renault Nissan spřízněný s vozem Clio, ale také v originální verzi od 379 960 Kč s hospodárným motorem 1.0 MPI/49 kW (67 k), jaký se pro Clio nedodává. Mitsubishi Colt má dvaašedesátiletou historii, a proto byly na prezentaci v pražském Volcanu vystaveny rovněž historické typy první, páté a šesté generace. Pro novou generaci jsou připraveny motory 1.0 MPI, 1.0 MPI Turbo a 1.6 Hybrid. Druhou novinkou je zcela nový Outlander, který doplní do konce roku 2024 řadu SUV Mitsubishi ASX a Eclipse Cross. Mitsubishi oficiálně působí na českém trhu už 34 let (nejprve import Denzel, nyní M Motors/AutoBinck) a celkově prodal desetitisíce vozů (v minulém roce jich bylo 390). V roce 2025 uvede v Evropě další dva nové modely (včetně spolupráce Ampere/Renault Group).

auto 2024/2

Nový Colt sedmé generace (platforma CMF-BA)

Kyoungsun Yoo a Arnošt Barna

KIA CZECH 1994 – 2024 Na galavečeru ve Veletržním paláci v Praze 7 oslavila Kia Czech třicáté výročí na českém trhu! Společnost, dříve známá coby Kia Motors Czech, vstoupila na český trh v roce 1994 s vozy Kia Sephia a Sportage. V současné době nabízí dvanáct modelů včetně alternativních pohonů (5x BEV, 3x HEV a 5x PHEV) a dosud v České republice prodala přes 155 tisíc automobilů. Z neznámé korejské automobilky se stala globální značkou s evropským výrobním závodem u Žiliny, která u nás loni prodala 11 424 vozů. Na oslavě jsme se opět setkali s Liborem Šrámkem, prvním ředitelem Kia Motors Czech, který počátkem roku 1994 vzal pět českých novinářů poprvé do Jižní Koreje (byli to Karel Bednář, Petr Dufek, Petr Ehrlich, Petr Šimůnek a Tom Hyan). Nynější prezident společnosti Kyoungsun Yoo a generální ředitel Arnošt Barna na slavnosti ocenili nejlepší dealery. Nejvyšší titul European Kia Dealer Award 2024 od evropské centrály získal dealer Jiří Souček s.r.o. z Jindřichova Hradce. Nyní má Kia Czech celkem 58 prodejních a servisních míst. Je partnerem Nadace Naše dítě, hokejové legendy Jaromíra Jágra a Autodromu Most. Charly’s Angles

Zleva Erich Handl (Automakers), Kateřina Vaňková (PR Kia Czech) a Jakub Rejlek (Auto Moto Svět)

Jaromír Jágr a Arnošt Barna

Tom Hyan a Libor Šrámek (Autobond Group)

Foto Erich Handl

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

Kia Clarus model 1996

► Automobily ► NA ČESKÉM TRHU

Foto Tom Hyan

FIAT – NOVÝ START

Alfa Romeo Tonale 1.5T mHEV (Tipo 965)

Od 3. října 2022 přešlo zastoupení vozů Fiat, Fiat Professional, Alfa Romeo, Jeep a Abarth z filiálky FCA CEE k soukromé společnosti Emil Frey (nová pobočka F Automobil Import), která po fúzi FCA/PSA do Stellantisu přidala k Peugeotu, Citroënu, DS a Opelu rovněž import italských značek a Jeepu. Znamená to nový start hlavně pro Fiat, kdysi nejpopulárnější značku z kapitalistické ciziny na československém trhu, která u nás loni prodala jen 607 vozů, zatímco Fiat Professional (LUV) 1432, Jeep 470 a Alfa Romeo 198. Vedení importéra se s tímto stavem nehodlá smířit, konsoliduje prodejní a servisní síť (např. 22 dealerů a 33 servisů pro osobní Fiaty) a má velké plány. Fiat Cinquecento ale končí, bude jen elektrický 500e a jeho nový bratr Fiat 600 mHEV a 600e, Tipo mHEV nepřežije rok 2025. Alfa Romeo připravuje nový model Milano, ovšem už na platformě PSA, podobně jako Fiat 600 a Jeep Avenger. Klasickou novinkou bude Jeep Grand Cherokee 4xe.

Jeep Wrangler Rubicon 4xe (codename JL)

Fiat 500e LaPrima Tre Porte (Tipo 332)

FORD – 30 LET U NÁS

Alfa Romeo Giulia Veloce Q4 (Tipo 952)

Foto Tom Hyan

Ford Focus ST se čtyřválcem 2.3 EcoBoost

auto 2024/2

Ford Motor Company oficiálně vstoupila na český trh před třiceti lety, oslava se konala loni v rezidenci velvyslanectví USA v Praze 6. Bylo to symbolické, na českém trhu se kromě jiných Fordů prodávají tři severoamerické modely Mustang, Bronco a Mustang Mach-E. Začátkem ledna pak pražská dceřiná společnost na tiskové konferenci v Karlíně oznámila prodej 8249 vozů, z toho 3778 užitkových, když prochází náročnou přestavbou nabídky s důrazem na crossovery SUV a lehké užitkové vozy. Modernizace přichází pro SUV Kuga a Puma, v létě bude elektrický Explorer z Kolína nad Rýnem a velkou obměnu představují Tourneo/Transit v modelových řadách Courier a Custom. Bestsellery loňského roku byly Tourneo/ Transit Custom (1317 vozů), velký Transit (1312), Kuga (1215), Puma (1211), Focus (787), pick-up Ranger (654) a ukončená Fiesta (359). V Evropě je Ford číslem 1 v prodeji lehkých užitkových automobilů. Ford Bronco (test bude v příštím čísle)

Foto Tom Hyan

► PORSCHE ČESKÁ REPUBLIKA

Volkswagen Golf

Cupra Formentor

Vedení Porsche ČR na tiskové konferenci v Praze; zleva Martin Kadlečka (Das WeltAuto), Jan Hurt (Porsche ČR), Jan Klíma (AC&C), Jakub Šebesta (VW), Mirka Cimrová (VW užitkové), Aleš Novák (Seat/Cupra), Marcel Archleb (Audi) a Christoph Grün (Porsche ČR)

Volkswagen ID.Buzz (BEV)

Audi Q8 e-tron (BEV)

Volkswagen ID.5 GTX (BEV)

DOBRÉ ZPRÁVY

orsche Česká republika, s.r.o., dříve Import Volks wagen Group, je největším dovozcem osobních a užitkových automobilů do České republiky. Loňský odbyt se zvýšil na 34 975 automobilů (nárůst 15,8 pro centa), ale nedosáhl předcovidové výše 41 743 vozidel (2019). Podíl na trhu se snížil ze 16,7 na 15,8 procenta. Rakouská firma zastupuje značky Volkswagen, Audi, Seat, Cupra a Volkswagen užitkové vozy, a to včetně programu prodeje prověřených ojetých automobilů Das WeltAuto a projektu Moon pro elektrickou nabíjecí infra strukturu. Prodej a servis vozů zajišťuje 124 dealerů a 237 servisních partnerů. Jednatelé společnosti Christoph Grün a Jan Hurt na tiskové konferenci v hotelu Almanac X Alcron v Praze uvedli obchodní výsledky 2023, zatímco vedoucí jed notlivých značek podrobněji popsali prodeje a očeká vané nové modely. U Volkswagenu činil prodej 18 629 osobních (+ 6,3 %) a 7053 užitkových vozů (+ 95,8 %), přičemž v příštím roce oslaví 50 let Golfu, uvedou elek trický ID.7 Tourer, facelift T-Cross, Tiguan třetí gene race, Passat deváté generace (pouze kombi Variant)

TOM HYAN

Prodej automobilů skupiny VW u nás v loňském roce vzrostl, ale čísel roku 2019 nedosáhl...

a nový Tayron (SUV nahrazující Tiguan Allspace). V oblasti užitkových vozů přibudou nový Transporter/ Caravelle (premiéra v dubnu), ID.Buzz v provedení Long a GTX, verze PHEV od Caddy a Multivanu atd. V loňském roce prodeje nadále vedl Golf před Toura nem a Tiguanem, přestože Jan Hurt zdůrazňuje, že bu doucnost je elektrická a musíme k tomu dojít. Značka Audi zaznamenala prodeje 4119 vozů (+ 19,6 %), loňskou novinkou byl jen Q8 e-tron a program Auto Exclusive, zatímco A6, A7 a Q8 (bestseller s 800 vozy!) prošly modernizací. V zásobě jsou nové vozy na platfor mě PPE, první vyjedou už na jaře (Q6 e-tron, později A6 e-tron). Seat loni oslavil 70 let výroby, ale skupina VW nyní více sází na sportovně laděnou Cupru, i když letos zdůrazňuje 40 let Seatu Ibiza. Prodeje však klesly na 5174 vozů (- 25,4 %), z toho 3392 Cupra a jen 1782 Seat. Divize Das WeltAuto zaznamenala prodej 16 038 ojetých vozů všech značek včetně Audi Approved Plus. Moon měl pětkrát větší obrat (kabely, nabíječky) a chystá nabí jecí stanice až 400 kW DC a instalace fotovoltaických elektráren pro firmy, provozující elektromobily. ■

2/2024 THauto

Foto Kia

► CES LAS VEGAS 2024

PŘES ČÁRU

Za hranice mobility se vydávají kuriozní projekty, představované na Veletrhu spotřební elektroniky CES, který úspěšně konkuruje vymírajícím autosalonům...

topické vize, z nichž mnohé připomínají spousty vynálezů z Neználka ve Slunečním městě, hrály na CES 2024 v Las Vegas rozhodně prim, těch praktičtějších bylo pomálu, i když šlo většinou o renesanci starých nápadů. Posuďte sami, výměnné nástavby realizovala československá Praga už ve třicátých letech, z těch moderních návrhů připomeňme Mercedes-Benz VRC Concept, tedy Vario Research Car, představený na autosalonu v Ženevě 1995, či elektrickou platformu GM (General Motors) AUTOnomy, uvedenou jen o pár let později, anebo elektrický Citroën Citela, zářící na IAA 1991 ve Frankfurtu. O co jde? O jeden vůz, který může měnit nástavby (karoserie) podle potřeby. V případě VRC na to stačí několik minut a zvládnou to dva až tři lidé, výměnné díly karoserie promění sedan na kombi, pick-up nebo kabriolet. Ve třetí dekádě nového století je nejdále korejská Kia, která na CES 2024 nejen představila podobnou vizi, ale oznámila i přípravu sériové produkce ve Hwaseongu.

auto 2024/2

TOM HYAN 1 Kia PV5 People Mover, základní typ řady PBV (Platform Beyond Vehicle) 2 Typová řada Kia PBV, zleva PV1 Concept, PV5 People Mover, PV5 High Roof a PV7 Concept 3 Kia PV5 High Roof s nákladním robotem Stretch od Boston Dynamics (manipuluje s náklady do 23 kilogramů)

Projekt Kia PBV (Platform Beyond Vehicle) s výměnou nástaveb Easy Swap míří za hranice mobility a přináší přizpůsobitelnost na všechny požadavky, jak hlásí vý robce. Vyměnitelné moduly zajišťují hybridní spojovací jednotky na elektromagnetickém a mechanickém prin cipu. V Las Vegas byly uvedeny tři varianty Kia PV5 a po jedné verzi PV1 a PV7, které v budoucnu budou součástí softwarově definovaného vozového parku SDF, jenž umožní snadno provozovat a spravovat i velké počty vozidel. Ve fázi 1 budou uvedeny další varianty PV5, a to verze pro přepravu osob People Mover, se zvýšenou střechou High Roof, dodávková Van, podvozek s ka binou Chassis Cab, robotické taxi a pick-up, všechny na shodném základě. Ve druhé fázi přijdou nejmenší va rianta PV1 a největší PV7. Samozřejmě jde vždy o elektromobily, navíc na cestě k autonomnímu řízení. Ve druhé části expozice na veletrhu CES vystavovala Kia nejen již známé sériově vyráběné elektromobily EV6 a EV9, ale také připravované Concept EV3 (crossover) a Concept EV4 (sedan). V Las Vegas rovněž Kia Corporation

Foto Newspress

Společnost Mullen Automotive se ujala terénních elektromobilů od Bollingera a nabízí je coby konkurenci Rivianu

Foto Newspress

6 Afeela Concept z nové spolupráce Hondy s elektronickým gigantem Sony (Sony Honda Mobility)

4 Mullen Five RS, sportovní elektrický crossover s výkonem přes 1000 koní (736 kW) 5, 6 Honda 0 Series Saloon, předobraz sériového elektromobilu pro rok 2026, u něhož zmizí ovládací prvky při autonomní jízdě 7 Honda Space Hub, další z 0 (Zero) Series lokálně bezemisních vozidel

podepsala předběžnou smlouvu o spolupráci s poskytovatelem mobility Uber o plánovaném vývoji a praktickém nasazení PBV do běžného provozu. Také další vozidla svými tvary jasně ukazují, že na designu nezáleží, v představených vozech krabicových tvarů jsou přece důležitější buď pouze elektronika a softwarová řešení, či naivní nápady o spojení letadla s automobilem, které nemají šanci minimálně z důvodů finanční náročnosti, nemluvě o proveditelnosti, funkčnosti, řízení letového provozu a legislativě vůbec. Navzdory tomu se do této hry zapojují i velcí hráči, když zapomínají na současné problémy, jimiž jsou třeba velké svolávací akce, protože například tříválce ani čtyřválce 1,2 litru nepracují jak mají (francouzští klienti si na výrobce dokonce postěžovali u prezidenta Emmanuela Macrona), či přežívá aféra s nefunkčními airbagy od Takata Corporation (přes 40 milionů vozů). Vize létajícího automobilu je stará, nikdy nebyla vyřešena, ale to nebrání velkým hráčům v čele s Hyundai, General Motors a Stellantisem do toho jít, a to vedle startupů s jepičími životy, či dalšími, ►►►

2/2024 THauto

► CES LAS VEGAS 2024

Kompaktní vietnamský elektromobil VinFast VF3 s délkou pouhých 3,19 metru

Foto Newspress

4 1 Peterbilt kteří se chtějí zviditelnit. Jako třeba německý ladič ManSuper Truck II (2022), sory, jenž se letos chystá nejen poladit (nebo pokazit?) mild-hybrid Lamborghini Revuelto (nástupce Aventadoru), Ferrari Purosangue, či elektrické kupé Rolls-Royce Sceptre, ale hmotnostní třídy 8 s řízením pochlubil se i obrázky létajícího vozu Mansory Empower uprostřed a aerodynamicky optimalizovanými tvary nad střechami mrakodrapů. Už déle hlásí létající automobil čínský XPeng, který se svými elektromobily útočí 2 Hyundai City Pod, na Evropu, a vystavený XPeng Aeroht eVTOL Flying Car automatický dopravní městský systém s vodíkovými má čtyři boční výsuvná ramena s dvojicemi protiběžných palivovými články vrtulí, takže jde o jakýsi obří dron pro čtyři cestující. XPeng Motors, firma založená He Xiaopengem (proto 3 Mercedes-Benz CLA XPeng), vyhlašuje, že bude největším výrobcem létajíConcept s futuristickým cích automobilů v Asii. Má v zásobě ještě jeden, Modular čtyřmístným interiérem Flying Car, sestávající z Ground Module (šestikolový 4 Turecký Togg T10X minivan) a Air Module, tedy dvoumístného vrtulníku, je elektrické C-SUV, ukrytého v jeho zádi. Jako u všech výtvorů XPengu jde vyráběné v Gemliku (design vždy o elektrický pohon kol i vrtulí. Pininfarina a Murat Günak) Honda má už zcela nový sériový elektrický crossover 5 Elektrický VinFast Prologue ze spolupráce General Motors (vypůjčila si Wild Pick-Up s variabilním platformu GM Ultium), ale v Las Vegas předvedla dva interiérem a proměnnou další coby Honda 0 Series, a to futuristický Saloon délkou ložné plochy s autonomním řízením (knipl místo volantu se zaklápí), křídlovými dveřmi a čtyřmi samostatnými křesly, který je

auto 2024/2

5 předobrazem sériového typu od roku 2026, a také podivný minivan Space-Hub, jenž vypadá jak obrobený kus dřeva. Ze spolupráce Sony Honda Mobility navíc vychází aerodynamický elektrický sedan Afeela Concept. Opět se prezentoval vietnamský VinFast, jenž má velký zájem o trh USA, a tak předvedl elektrický kompaktní crossover SUV s délkou pouhých 3,19 metru jako typ VF3 s dojezdem jen 200 km, ale rovněž VinFast Wild Pick-Up Concept o délce 5,31 metru ze spolu práce s australskou firmou GoMotiv, elektromobil se sklopnou druhou řadou sedadel pro prodloužení ložné plochy (prakticky princip jako u Škoda Felicia Fun). Když to Apple vzdal, tak do světa elektromobilů míří alespoň Sony, byť ve spolupráci s Hondou (sám se necítil na úspěch, Afeela dorazí do USA v roce 2026), ale také řada čínských tvůrců včetně výrobce telefonů Xiaomi; vždyť postavit automobil bez spalovacího mo toru je tak snadné! Čínský sedan Xiaomi SU7 využije spolupráce s pekingskou automobilkou BAIC, Xiaomi Group dodá software a podle šéfa Lei Juna bude do 15 až 20 let jednou z pěti špičkových automobilek světa (jaká skromnost, dají si na čas). Elektromotory Xiaomi pro SU7 nesou příznačně jména HyperEngine V6 a V8,

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

ý na historii

únor 2024

7 6 XPeng Aeroht eVTOL Flying Car má čtyři výsuvná ramena s dvojicemi protiběžných vrtulí

točí až 21 000 a 27 200 min‑1, ale s karbonovými ložisky později dají až 35 000 min‑1 (podle oficiální prezentace Xiaomi). Kalifornská společnost Mullen Automotive, Inc., která už dlouho něco připravuje (viz její expozice se sportovním vozem Dragonfly alias čínským Qiantu K50 na autosalonu v New Yorku), se v Las Vegas pochlubila sportovní verzí elektrického crossoveru Mullen Five RS se zvýšeným výkonem přes 736 kW (1000 k), zrychlením 0 – 96 km/h pod dvě sekundy a největší rychlostí 320 km/h; nabízí rezervaci proti záloze 500 dolarů, když si loni koupila výrobní závod AM General v Mishawaka (Indiana), odkud vyjížděly slavné Hummery H1 a H2. Chce tam vyrábět nejen Mullen Five a Five RS, ale také Bollingery B1/B2 (převzala v září 2022 firmu Bollinger Motors, které se nepodařilo rozběhnout výrobu elektrických SUV a pick-upů po dlouhém vývoji). Nyní ovšem Bollinger nabízí i nákladní vozy B4/B5, samozřejmě elektrické přestavby stávajících typů.

Pierre Desgoutt

Saroléa 25M

Ledová plochá

dd 1

dráha 23.01.2024

0:58

Právě vyšlo únorové číslo plné zajímavého čtení

8 Elektrická platforma Olympian Motors MVDS (Modular Vehicle & Drivetrain) s výkonem 228 kW (310 k)

Naopak ke střízlivým projektům patřil Hyundai Ioniq 5 s řízením všech čtyř kol od Hyundai Mobis (Concept Mobion), otoč ných nezávisle o 90°, a umožňujících tak pohyb vozidla v příčném směru (snadné parkování do podélné mezery), otáčení na místě anebo tzv. krabí chod. Je to tedy řešení, jaké má jistou naději na praktické vy užití, byť třeba pouze u speciálních vozidel, což se ovšem o elektrickém konvertoplánu Hyundai Supernal S-A2 eVTOL Air Taxi říci nedá, když samotní představitelé Hyundai Motor Company přiznávají, že chybějící legislativa a infrastruktura oddaluje pří padné využití nejdříve na rok 2028. Tento čtyřmístný letoun navazuje na první projekt Hyundai/Uber eVTOL z divize Urban Air Mobility, uvedený na CES 2020, zatímco o podobných Daimler Volocopter, Porsche/ Boeing a Audi/Airbus/Italdesign je už ticho po pěšině. Jedna věc je však jistá, bez bláznivých nápadů by nebylo pokroku, i když se ujme jen málokterý. ■

MJ_2024_02.in

7 Olympian Model 01, elektromobil z Brooklynu v New Yorku (firma založena 2021) pro dojezd 490 km s akumulátorem 82 kWh

Škoda Popula

Nestranný a nez

Foto Newspress

ávislý měsíčn

ík všech autom

obilistů a mo tocyklistů orie ntovan

Ročník XXIV . číslo 262 150•Kč

Škoda Popular v Siamu

(1937)

Škoda Popu lar

Ing. Karel Hrdlička

Veteránsalon

Od 1. ledna 1930 se mlado ASAP – Akciov automobilky. Už v následuj ou společnost boleslavská továrn ícím roce 1930 všech akcií ho jmenovali a přeměnila pro autom ve výši 20 závodním na 1932 obilový průmy milion v roce 1929 vedoucím ředitelemředitelem, v roce vyrobila 1983 ů korun byla Škoda Plzeň. sl, držitelem ASAP. Krátce po svém (podle jiných vozidel, v Automobilka roce 1930 údajů 2508) starosti, o nichž nástupu měl ovšem jiné s mírným rekordních vozidel. Jenom veřejnost neměla zpožd 2559 tušení. Vedl prakticky že přišla v Mladé Bolesla ěním, zato s plnou složitá a vleklá krize, sice jemné silou. V roce spolupráci koncern jednání o vzá‑ dokonce –19. vi 1764 vozidel, o 1931 vyrob rok pozdě Nejedná se ili a ČKD (Praga). Výsledke ů Škoda (ASAP) ji 1054 433 vozide o chybu: 414 av m l ze sklado vozů smont roce 1933 zace osobních a nákladn měla být typi‑ vých roku proda ích automob ovali, avšak obou značek. lo 1224 škodo zásob zase rozmontoval ilů Přípravy byly sklady. Muselo vek. To zname i. Přitom dlouhé a kom‑ plikovan se začít od ná, že se podař se toho nevelká, é, vzájemná otevřeno čistého stolu. st partnerů ilo vyčistit nedůvěra značná. Nový muž Do projektu přidala

Motor Journa

lu 2/2024

i Tatra, která se se nakonec zase Ing. Karel Hrdlička Vše vyvrchol stáhla. u Ringhoffera, ilo akciovou (1888–1979) sebou krušné společností paralelně přednáše výrobu a prodej měl za nice, dětství pro l na tech‑ od roku 1921 automobilů na Fakultě strojní sirotka, pilné studium rou založily zaměstnavatelů se stal tajemníkem Svazu ČKD a Škoda. Motor, kte‑ a elektrotechnické C. a k. české Činnost zahá‑ při Sdružení jila 1. ledna na průmyslu vysoké 1932, aby ji kovodělného českoslov po dvou měsících doma i v Anglii, škole technické, praxi ukončila. Byl přešel do Škody. enského. Po dvou letech to jednoznačný od roku 1913 nezdar pro obě strany, který Od působil ve je stál nezměrn funkci náměstk ledna 1929 pracoval gii i dost é úsilí, ener‑ a závodního ředitele lidový peněz. Byl nejvyšší čas nabídnout automobil.

Ve své době nejmenší (1925–1929, 2985 mladoboleslavský vůz Laurin & Klement vozů) – Škoda 110 karoserie typu Weymann byl jen pro majetné zákazníky, jak dosvědčuje zakázková od renomované plzeňské firmy Brožík

Síla nostalg

Saroléa 25

Budova nové karosárny

(závěr roku 1927)

MJ_2024_0

2.indd 34

Obyčejná spodo nikdo na pozad vá třipade. Co s tím? Pravda, z í nekecne, zírat nebud téhle zamilovaně e. Tedy jeden na ni dlouhé motorky si by se našel, hodiny také a ještě je u toho celý naměk Nudn ko. Motor Journal ý úvod

2/2024 Lze předpok ládat, že motocyk byla 350 SV nejsou P. T. a druhému konci kraloval čtenářům Motor ly Saroléa 500 OHV, samozřejmě a neznámé. V rovněž v různých krátkosti možno Journalu závodních derivátec nout, že se 23.01.2024 připome‑ Před rokem 1918 jedná 0:59 byla Po druhé světové h. ženou roku 1850 o belgickou značku, zalo‑ výkonu. Zde 2,5 HP modelová řada značena podle válce produkc vala ve stejném z roku 1910 e 19. století zkoušelicoby zbrojovka. Koncem duchu, jen modernipokračo‑ aktuálními trendy, zovaná Následu roku 1898 s „výbušn štěstí s velocipédy, od jící písmeno žení či dvoused jako teleskopické odpru‑ ými zlotvory“ určuje 1901 se honosí lo. K tomu , od roku rok a zda se přibyla škála hrdým titulem tehdy populárn jedná o vrchový, modelový motocyklové ích královské motor. Např. či spodový továrny. skútrů a nezbytný dvoutaktů, mopedů či 25M = 350 Před první světovou SV r. v. 1928, 25N = 350 OHV paraleln í twin. Poslední nabídkový katalog r. v. 1928. z dnešního pohledu válkou firma vyráběla vyšel v roce 1960. První třistapad lejší historii trochu nepřehle esátka Obsáh‑ vila řadu modelů najde zvídavý dnou sarolea.c s mírným zpožděn se v portfoliu obje‑ odvozenou od čtenář na webu Úhledný z. výkonového ím čení, tedy v nestanda solidně stavěný až v roce 1922. rdních objemec zna‑ motocykl se např. 239, 381 „seriosnosti“ krom či 616 cm³. Jedno‑ h jako Třistapadesá ničím zásadně válcové proveden nelišil ných konstruk i dvou‑ Po tka, typ 25 cí té doby. Ostatně od běž‑ Velké válce sortiment ustálilí. Ve dvacátých letech se kvalita opustila firma solidnost, v koňských značení přijímajía jistá míra konzervativismu, silách a přešla válcových kubaturna třech pouze jedno‑ avšak cí novinky, to na standard objemové třídy. ách, přičemž je asi ní teristika Typ základní motocyklů Saroléa nejlepší charak‑ 54 je 500 a konečně 22 značí 550 cm³, typ 23 obecně. rozvodu 25 pro třistapad esátku. vodovka SV, 75 × 79 mm, dvoustup Motor ňová pře‑ Sturmey Archer, primár řetězem, MJ_2024_0 2.indd 54

Motor Journal 2/2024

Společná fotografie stylově oblečených kamarádů z Fordever klubu na výletě do Le Mans Classic 2023 Karel Kostroň, Tazio Bombardetti a Ondřej Hrůza Na Brno Grand Mně osobně klubová výstav Prix Revival se chystá všechno došlo Le Mans Classic, při návštěvě nejhezčí a a historických kde jsem 1990. Účastn nejkomplexně a klasických íci klubové jší věci udělat úplně jinak. pochopil, že jde aut do zóny budou ních sérií, Člověk tam být moci jako jediní, roku výroby věci, které znal jen uvidí z obrázků. zavřeno. Klubyna okruhu i v pátek, kromě závod lidi z ČAMSu 1) kdy bude zařídili, všechny S tím, co ‑ pro přímo v paddo budou mít k dispoz ici bezpečný veřejnost ještě série, si můžeme říct, že takovéty závodní cku Masar Classic prostor i výstav ykova Le můžeme zažít Mans ní prostor okruh prostor pro v Brně a za peníze. Navíc stany. Během u a vlastní „spole závodní a se nekonají podobnéúplně jiné čenský“ historické celého víkend vozy akce ani čtyř volnýc u budou mít v okolních zemích, a tak se h jízd po trati. splňující specifické z Revivalu stává velmi atraktivn podmínky možnost i pro nadšenc í podnik nejen pro nás, o vzoru velkých ale ez

Kluby na Brn

o Grand Prix

23.01.2024

Revival

okolních států. motoristických to může oživit akcí, jako je motorsport vnímání motorspo Myslím, že Le Mans Classic, že za pár let rtu, možná do přípravy pustili se ve Vranově úplně vytratil. Nějaký motokro to už nepůjde . Prostě chceme, a Karel Kostroň. Ondřej Hrůza vých člunů nebo mistrovství světa motoro‑s Položil jsem jim v Jedovnic jednoduchou kteří se o prezenta aby to bylo dobrý. Lidi, otázku. Co vás Karel dal dohroma ích nelze počítat. ce klubů starají, pustit se do jen z dy skupinu pořádání klubovédva přimělo rým to nebylo Prixdělají de France, okruh de lidí, kte‑ nějakýnadšení, bez jakéhokoliGrandto Revivalu? A la Sarthe (Le Mans), nároku na honorář. Přitom zde jsou odpověd výstavy na s tím. Myšlenk jedno a začali přemýšle 23. 7. 1911, Georges t, co práce je to obrovský i. a uspořádat k Deydier s vozem Cottin to uspořádat. kus výročí Masary‑ kova okruhu et Desgouttes Ondra: Tady závody šli a bylo to velký. A chceš, aby ty lidi při‑ Karel to řekl zala jako neřešite na staré trati se uká‑ Z Brna postupn jako první. lná. Byl to ě zmizely všechny ale zjistili jsme, krásný sen, jako MotoGP, že těch proti Karel: Já bych závody do Ferrari Challeng je tolik, že se nerad vystupov toho nikomu které se lidi chodili e a další, na al jako hlavní osobnost využít brněnsk nechce. Druhý nápad byl dívat. Vzhledem . Důležitá postava nějaká na výstavišt ý velodrom na Kupka. První k situaci historick je byl Kareljedním i by letos nebyl stíhací závod ročník Revivalu Lyon ých vozidel. To a z tradičníh z několika jsme protože jsme propásli, by mohla být rozvíje o města motorsp ani Revival akce. Jenže míst zrovna la na pěkná výrob jeli světě, na Le Mans Classic. do toho vstoupil ortu by se ten vyráběla více a automobilů. O několi kde se na konci 19. Karel Kupka, že se Revival století vrací na brněnsk 1) Českoslove k let pozdě nský automobilo bylo v Lyonu než polovina všech ý okruh. ji se ve vý autom Francii klub a Slezsko (zkratka přes 130 výrob pro Moravu obilů ČAMS). Více na největ ců automobilů na světě. V té době ším centre www.brnogp.cz. m franco a město Svým

Pierre Desgo a jeho auto

utte

Pierre Desgoutte kolem

1:00

roku 1908

mobily

uzského bylo druhým dílem k tomu přispěl také automobilového průmy 26. února 1874 Pierre Desgo slu. tementu Loira v Saint‑Hilaire‑sous ‑Charlieu, obci utte. Narodil se asi 80 km od Lyonu. na severu depar ‑ jako konstruktéra.

Na první fotografii 32

MJ_2024_0

2.indd 32

kamarádi z Fordever

klubu na Brno–Sob ěšice, na druhé první

setkání a založení

Pan Maurice se nechal Audibert roce 1896 začal zaměstnat jako obchodn v konkurenční v nejstarší lyonské pracovat firma nedosah ík lyonské automob ovala. V ‑Schneider. automo‑ bez ilce Rochet‑ bilce Audiber Mezitím se peněz a výroba listopadu 1901 byla t et Pierre Desgout v roce 1897 oženil automob Firma založená Lavirotte. et Lavirotte s Joséphine Curialov te skončila. Odhaduilů Audibert původem roku 1894 ze Savojska, ou, vyráběla zpočátku bylo je se, a měl s ní dva bily připomín automo‑ koupilcelkem vyrobeno asi 250. že jich Georgese (1898) 2) syny, ající vozy Benz, Továrnu a Marius Berliet 1) ale vystavila na Desgoutte navrhl Gabriela (1900). a zaměstnal pařížském autosaloroku 1896 jak Emila pro v Lavirotta ní Berliet velký řadu modelů válcový vůz , tak Pierra organizačního výboru čtyř‑ včetně osmnáct nu celou o výkonu 22 Desgoutte pro výstavu klubů koní, který imístného na Brno Grand Prixomnibusu, které poháněl byl 1) Marius Berliet Revivalumotory y dvou‑ a čtyř‑ válcové 2024 vlastní 2) Georges Desgoutte konstruktér, zakladatel(1866–1949) byl automobilový vystudoval strojírenstv konstrukce. 1925 si otevřel probíhala na Výroba stala stejnojmen Motorvšak í a v roce Journal obchod „ICI – zakázku a velkých 2/2024 nejslavnějším francouzsk né značky, která se LE RADIO v ulici Verdi v Nice. zisků automobilů ým výrobcem užitkových Proslul jako konstrukté ‑TOUBIB“ . a opravář radiopřijím ačů, který měl několik r, výrobce zákazníků. prestižních 23.01.2024

0:59

Automobily Audibert et Lavirotte

z roku 1897

MJ_2024_0

2.indd 44

Motor Journal 2/2024

23.01.2024

0:59

www.MotorJournal.cz

► Automobily ► TOYOTA / LEXUS V ČESKÉ REPUBLICE

Foto Tom Hyan

Toyota Prius Hybrid páté generace přijíždí do Evropy pouze ve verzi s vnějším dobíjením (PHEV)

1 Populární Corolla Cross rozšířila nabídku nejprodávanějšího vozu světa o praktický crossover

2 Toyota RAV4 patří dlouho k bestsellerům (na snímku Plug-In Hybrid) 3 Toyota Aygo X z výroby v českém Kolíně 4 Zatím nejmladším vozem Lexus je kompaktní LBX

ODBYT ROSTE

oyota Central Europe – Czech je od roku 2014 součástí skupiny TCE (Polsko, Česko-Slovensko a Maďarsko), která je největším evropským prodejcem japonských automobilů. Loni to bylo 152 822 vozů Toyota a 14 118 Lexusů, přičemž na trhu v Polsku a Maďarsku je Toyota číslem 1. V České republice Toyotě těsně uniklo třetí místo, když prodala rekordní počet celkem 21 738 nových automobilů (údaje od TCE – Czech). Značky Toyota a Lexus mají u nás čtrnáct partnerů (celkem 32 a 6 dealerů), ale deset z nich vykazuje roční prodej přes tisíc vozů, takže se největší automobilka světa také u nás vypracovala na čelné místo na trhu, jaké jí patří v jiných zemích a kontinentech. V příštím roce by rádi dosáhli podílu 9 %, tedy zhruba prodeje 22 000 nových vozů, ale rovněž zvýšení odbytu Lexusu z loňských 1520 automobilů na alespoň dva tisíce. Nabídka Toyoty i Lexusu je neobyčejně rozsáhlá, přicházejí jak zcela nové generace, tak facelifty a modernizace. Za všechny z první skupiny jmenujme především novou

5 Lexus RX 450h+, pátá generace RX v provedení Plug-In Hybrid

auto 2024/2

TOM HYAN

Prodej automobilů Toyota a Lexus se loni u nás i ve střední Evropě významně navýšil...

generaci C-HR (AX20) ostřejších linií z turecké produkce, výhradně s hybridními soustavami 1.8/2.0 HEV, případně Plug-In EV 2.0 (elektrický dojezd až 100 km, celkový výkon 164 kW/223 k), či pátou generaci Land Cruiseru (J250/Prado) na globální platformě TNGA-F s žebřinovým rámem (z J300), osvědčeným motorem 2.8 D-4D a novou osmistupňovou samočinnou převodovkou. Zcela nová je také pátá generace Priusu (XW60), do Evropy dodávaná výhradně coby Plug-In Hybrid. Z modernizovaných jmenujme například Camry 2.5 HEV, či sportovní GR Yaris se zvýšeným výkonem na 206 kW (280 k). Na rok 2025 je připraven malý cross over, zatím bezejmenný Urban SUV Concept segmentu B-SUV. Divize užitkových vozů, nyní označená Toyota Professional, chce zvýšit počet středisek pro užitkové z dnešních pěti na devět do konce roku. Kromě Hiluxu, bestselleru mezi pick-upy, nabízí vozy ze spolupráce s PSA (Stellantis) jako jsou Proace City, Proace a nově Proace Max (Fiat Ducato/Peugeot Boxer). ■

► Automobily ► NA ČESKÉM TRHU

Subaru Crosstrek, nové jméno pro XV (od 880 000 Kč)

Subaru Impreza šesté generace (od 845 000 Kč)

V loňském roce se prodej vozů Subaru na českém trhu zvýšil na 967 kusů, když se zlepšily dodávky z Japonska. Bestsellerem byl XV (nyní Crosstrek) před Outbackem, rekordním odbytem BRZ, Foresterem (výpadek výroby), Solterrou a Imprezou. Značka Subaru loni oslavila 70 let (since 1953) a také dodávku třítisícího centroplánu pro dopravní Boeing 777; od 1966 vyrobila 22,5 milionu motorů boxer, od 1972 přes 25 milionů vozů s pohonem všech kol a přes pět milionů vozů se systémem EyeSight (v Evropě od 2014). Celosvětově loni prodala 970 tisíc vozů (+ 14 %), ale jen 23 tisíc v Evropě. Novinkou je Crosstrek (vlastně třetí generace XV) a spřízněná šestá generace Imprezy (obě codename GU) na Subaru Global Platform, pro Evropu jen s dvoulitrovými motory e-Boxer (hybrid). Řada XV/Crosstrek je evropským bestsellerem Subaru (dosud 127 tisíc, z toho 2464 u nás) a naplněním nové strategie SFT (Safety-Fun-Tough).

Subaru BRZ druhé generace se silnějším motorem

Subaru Outback šesté generace (BT)

Motor s rotujícím pístem pohání generátor (sériový hybrid vždy jede jako BEV)

Foto Tom Hyan

SUBARU PRO 2024

Mazda MX-30 R-EV na technické prezentaci ve Vysočanech

Foto Tom Hyan

▼ Mazda MX-30 R-EV při světové premiéře na autosalonu v Bruselu

MAZDA – NÁVRAT WANKELU Mazda v loňském roce prodala 2133 vozů na českém trhu a připravila návrat motoru s rotujícím pístem (systém Wankel), nyní v bloku s generátorem elektrické energie coby prodlužovač dojezdu BEV. Nová pohonná jednotka se představila v crossoveru MX-30 R-EV, který tak proti MX-30 BEV získal podstatné zvýšení dojezdu až na celkových 680 km (má nádrž na 50 l benzinu). Srdcem systému je motor typu 8C s rotujícím pístem a optimalizovaným během, generátor, akumulátor Li-Ion (prismatické články Panasonic) a trakční elektromotor Hitachi 125 kW. Ceny začínají od 949 000 Kč stejně jako u čistě elektrické verze; umožňuje to zmenšení kapacity akumulátoru ze 35,5 na 17,8 kWh.

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

► NACTOY – VOZY ROKU 2024

Vyhlášení Severoamerických Vozů roku 2025 se vrátí na Detroitský autosalon, letošní proběhlo v nedalekém Pontiacu...

orth American Car of the Year (NACTOY) má dlouhou tradici, vyhlášení bývalo na Detroitském autosalonu NAIAS v Huntington Place (dříve Cobo Hall) v Detroitu, ale po zrušení lednového termínu konání salonu se v letech 2023 a 2024 předání trofejí přesunulo do M1 Concourse v Pontiacu (Michigan). Ano, pohárů trojici vítězů, protože severoamerická anketa, pořádaná od 1994, byla rozší řena na tři samostatné kategorie. V roce 2025 se ale vrátí staré pořádky, Detroitský autosalon po pěti letech experi mentů bude opět v lednu na obvyklém místě spolu s vy hlášením NACTOY tak, jak tomu bylo po čtvrtinu století od ledna 1994. Vyplývá z toho, že NACTOY letos slaví 30. výročí stejně jako Auto roku v České republice... Nyní volí padesát profesionálních odborných novinářů z USA a Kanady, správnost volby potvrzuje pobočka Deloitte v Detroitu, která spravuje hlasy až do slavnostního vyhlášení. Finalisté, označení coby The Best Of, jsou jen tři v každé kategorii, vítěz nese označení The Best of 2024. Jak se ovšem automobilový

TOM HYAN 1, 2 Toyota Prius páté generace, North American Car of the Year 2024 3 Ford F-Series Super Duty, North American Truck of the Year 2024 4 Kia EV9 (BEV), North American Utility Vehicle of the Year 2024

trh globalizuje, tak stále větší podíl na vítězství mají značky neamerické, byť také ty, které své vybrané mo dely v USA, Kanadě a Mexiku vyrábějí. Poslední finalisté NACTOY 2024 byly oznámeni na Los Angeles Auto Show 2023. Nová Toyota Prius (HEV, který není pro Ev ropu) a Prius Prime (PHEV) páté generace získala titul NA Car of the Year 2024 se 192 body; v poli poražených jsou Hyundai Ioniq 6 a Honda Accord. Kategorii NA Truck of the Year vládne Ford už čtvrtým rokem, po Mavericku 2022, nové F-Series 2023 a elektrickém F-150 Lightning 2024 ovládla volbu F-Series Super Duty, která splňuje všechny požadavky na workhorse, ale i prémiové showhorse! Se ziskem 189 bodů porazila Chevrolety Silverado EV a Colorado. Třetí kategorie, původně patřící hlavně mini vanům, určila titul NA Utility Vehicle of the Year 2023 elektrickému crossoveru Kia EV6, což letos zopakoval EV9 s ještě větším zis kem 320 bodů před Hyundai Kona/Kona EV a Genesis Electrified GV70. ■

auto 2024/2

Foto Tom Hyan

A TO JE KONEC... Chrysler 300C, americká legenda, je posled ním klasickým sedanem od FCA US LLC, v pátek 8. prosince 2023 vyjel z kanadské továrny v Bramptonu poslední s osmiválcem Hemi OHV 2V, nástupci budou mít alterna tivně elektrický pohon, či menší motor V6. Chrysler 300C měl standardně motor 6,4 litru Hemi V8 o výkonu 357 kW (485 k), zrychlení 0 – 96 km/h za 4,5 sekundy a největší rychlost 257 km/h ve sportovním režimu. Zájem ještě byl, loni se prodalo 13 169 vozů všech verzí, navíc také spřízněných 44 960 Challengerů a 75 920 Chargerů se značkou Dodge. Plány elektrifikace však jsou neúprosné.

Chrysler 300C model 2023, poslední v řadě (Dodge Charger a Challenger také končí)

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na pick-up DODGE RAM (1984)

2/2024 THauto

Motorsport

Tomáš Tomeček v Africa Eco Race (Tatra 815-2T05 R45 VK 4x4)

Loprais/Tomeček/Stachura v Dakaru 1995 (Tatra 815-290 R75 4x4)

Foto Tatra Trucks

► AFRICA ECO RACE 2024

Tomáš Tomeček vyhrál Africa Eco Race v letech 2011, 2012 a 2014 s Vojtěchem Morávkem a v letech 2022 a 2024, kdy byl v kabině Tatry sám

ejprve se objevil coby nováček na původním maratonu Dakar 1995 a jako navigátor Karla Lopraise spolu s Radomírem Stachurou zvítězili! Tehdy se jelo ze španělské Granady místo Paříže a Tatra 815 s dvanáctiválcem T930 byla ze všech nejrychlejší. O rok později stejná posádka a stejný vůz obsadily druhé místo, což Tomeček zopakoval jako řidič roku 2003 s Brazilcem De Azevedem a Martincem, samozřejmě na dvanáctiválci T815. Když byl Paříž-Dakar v roce 2008 z politických důvodů zrušen a přesunut do jiných světadílů, rozhodli veteráni Jean-Louis Schles ser a René Metge, že Dakar musí končit v Dakaru, a proto založili Africa Eco Race. Nová soutěž se vyhnula problematickým zemím, ale z Francie vedla do Dakaru po západoafrické straně přes Maroko, Mauritánii a Senegal. Schlesser vyhrál prvních šest ročníků, v kategorii kamionů už v roce 2011 zvítězil Ing. Tomáš Tomeček, což letos zopakoval popáté po dvanácti startech (Dakar jel sedmnáctkrát)! Tatra je nejúspěšnější kamionovou značkou (pět vítězství T815 V12), Kamaz vyhrál čtyřikrát, Scania a Iveco vždy dvakrát a MAN jednou. Šlo o 15. ročník, skutečně se jelo čtrnáctkrát, v roce 2021 zrušeno pro coronavirus (a těsně 2023 pro záplavy v Senegalu). Organizátoři navázali na původní spirit soutěže, tedy více radosti z dobrodružství a méně komerce s minimálním dopadem na přírodu i místní obyva tele (proto Eco Race). Třiapadesátiletý Tomáš To-

meček je navíc prvním účastníkem, který jede v kamionu sám (téměř šest tisíc kilometrů), ale tým Promet Czechoslovak Group Tatra tvoří další T815, jedna v roli asistence a dva pouštní odtahové vozy balai pro spolupráci s pořadateli, v němž letos debutoval jeho osmnáctiletý syn Metoděj. Úžasný Tomečkův výkon vyniká o to více, že skončil u Růžového jezera absolutně čtvrtý, před ním byly jen tři osobní vozy, resp. buggy (vítězové Gautier Paulin/ Rémi Boulanger na Apache APH-01 Peugeot Hybrid Buggy, druzí Feryn/Keysers na Toyotě Hilux a třetí Vento/Ruiz Moreno na Can-Am). „V jednoduchosti je krása, a v Africe se to vždy potvrdilo. Naše Tatra je analogový vůz bez elek troniky, s manuálním řazením, navíc si odvíjím motorkářskou navigaci, když se zastaví tablet s itinerářem,“ řekl Tomeček na tiskové konferenci v Praze, konané jen dva dny po průjezdu cílem. Jeho vítězný vůz T815 4x4 je z roku 2005, pohá něný dvanáctiválcem T3C-930 o výkonu 515 kW (700 k) se čtrnáctistupňovou převodovkou, origi nální rourou podvozku s výkyvnými polonápravami, centrálním dohušťováním pneumatik s ovládáním z kabiny a novými tlumiči Reiger (dva pro každé kolo, nahradily původní před sedmi lety). Úspěch je velkou propagací vozů Tatra a sponzorů Czechoslovak Group a Promet Group, českých vlastníků Tatra Trucks, kteří mají ambiciozní obchodní plány pro celý svět (nyní expandují v USA). ■

TOM HYAN

Foto Tom Hyan

Skutečný Dakar se jede do Dakaru! Tomáš Tomeček vyhrál šestkrát!

Tomáš Tomeček s trofejí vítěze Africa Eco Race Trucks 2024 na tiskové konferenci v budově AČR v Praze (jen dva dny po projetí cílem)

2/2024 THauto

► Motorsport ► VUKOVICH RACING DYNASTY (1918 – 2023)

Foto IMS

Bill Vukovich (Fuel Injection Special) jako vítěz 500 mil Indianapolisu 1954

2 TOM HYAN 1 Bill Vukovich alias Silent Serb či Mad Russian 2 Eagle 72 Offenhauser (1972 Bill II klasifikován 28. v Indy 500) 3 Lola T88/00 Buick 3.3 V6 Turbo (1990 Billy III klasifikován 24. v Indy 500 po poruše motoru)

auto 2024/2

Foto Tom Hyan

Pouze pět závodnických rodin se může pochlubit tím, že v 500 mil Indianapolisu startovali jejich reprezentanti tří generací...

ukovichové dnes patří k těm zapomenutým, ale jejich příběh je nejdramatičtější. Zatímco potomci Unserů, Andrettiů, Foytů a Brab hamů se nadále pohybují na závodních okru zích, éra Vukovichů skončila. Loni v létě zemřel Bill Vukovich II, účastník 161 závodů Indy Car, syn dvoj násobného vítěze Indy 500 Billa seniora, narozeného v Oaklandu (Alameda County, CA) už 13. prosince 1918 jako jedno z osmi dětí Johna (1877 – 1932) a Milky, rozené Sjerković (1888 – 1939). Rodina, která připlula v roce 1909 na Ellis Island ze srbského Běle hradu, ještě jako Vučurovićové, se usadila v Kalifornii.

Zpočátku se jim dařilo, ale krize po Černém pátku na burze v New Yorku je zasáhla zle, navíc když jim v roce 1932 shořel dům a přišli o vše, otec spáchal sebevraždu a matka zůstala sama s osmi dětmi! Synové Bill, Eli a Mike pracovali v autodílně, a tak záhy objevili kalifornské midgety a začali závodit. Když jejich matka zemřela v roce 1939, už se Bill pomalu blížil pozdější závodnické slávě! Bratr Eli (15. 05. 1916 Oakland – 23. 08. 2001 Fresno) navzdory startům od třicátých let do roku 1961 zůstal průměr ným regionálním jezdcem (Midgets, Modifieds). Bill se později živil coby farmář ve Fresnu (hrozny),

Foto IMS

4 4 Billy Vukovich III, s nímž účast v 500 Indy předčasně skončila v roce 1990

Druhým vítězstvím se stal Bill Vukovich třetím dvojnásobným vítězem, navíc stejně jako Wilbur Shaw a Mauri Rose v řadě za sebou

5 Vukovichův vítězný Kurtis KK500A Offy 4,5 Litre (Fuel Injection Special) v tmavém provedení 1953, vystavený v muzeu na Speedway v Indianapolisu

ale to už byl špičkovým jezdcem midgetů (1950 AAA National Champion), a tak se při hlásil na 500 mil Indianapolisu 1950 se sta rým Maserati 8CTF, jenže se nekvalifikoval. Ani o rok později to nebylo lepší, odpadl pro poruchu už po 29 kolech (Trevis-Offy). Bo hatý Howard Keck nechal pro 1952 Indy 500 postavit nový Kurtis KK500A (Fuel Injection Special) s vyoseným hnacím hřídelem vlevo od řidiče místo uprostřed, aby získal výhodu lepšího rozložení hmotnosti (zatáčí se jen vlevo). Řidiče našel ve Vukovichovi, který nezklamal. Vedl téměř celý závod, ale pak ho vyřadila porucha řízení. V roce 1953 v průtrži mračen zajel pole position a koneč ně vyhrál! O rok později se mu se stejným vozem v tréninku nedařilo, startoval devate náctý, ale všechny předjel a vyhrál podruhé v řadě (to dali před ním pouze Wilbur Shaw 1939 – 1940 a Mauri Rose 1947 – 1948)! V té době se 500 Indy počítalo do MS F1, takže Bill obsadil celkově šesté místo v ročníku 1954! Chtěl být prvním, kdo vyhraje potřetí a poprvé třikrát za sebou. Měl k tomu dobře nakročeno, vedl po 56. kole, když před ním došlo ke kolizi více vozů. Nováček Rodger Ward (poději též dvojnásobný vítěz Indy 500) po poruše zadní nápravy narazil do hrazení a zůstal uprostřed trati, Al Keller se snažil vyhnout, ale také skončil ve zdi a po odrazu trefil Johnnyho Boyda. Vedoucí Vukovich už neměl kam uhnout, narazil do

Boyda, vozy přelétly hrazení, Vukovichův dopadl na zaparkované vozy diváků a vzpla nul. Ed Elisian zastavil a běžel na pomoc, ale Bill zahynul hned po nárazu. Bylo 30. května 1955. Bill jel na Kurtisu pro Linsey Hopkinse, když Howard Keck skončil se závody. Nemluvný Vukie, rodným jménem Vaso Vu čurović, měl také přezdívky Silent Serb, Mad Russian (přestože s Ruskem neměl nic spo lečného, ale byl Slovan), či Fresno Flash. V roce 1941 se oženil s Esther Schmidtovou (1921 – 1983), nejprve se jim ve Fresnu na rodila dcera Marlene (1941 – 2009) a pak 29. března 1944 v Riverside syn Bill II, který šel v otcových šlépějích, ale ze 161 závodů Indy Car vyhrál jen jednou (1973 Michigan 125). Začínal ve třídě Modifieds na Airport Speedway 1963 ve Fresnu, byl úspěšný s midgety (23 vítězství USAC National) a de butoval v Indy Car (USAC) v sezoně 1965. Nejslavnější závod 500 mil Indianapolis jel dvanáctkrát, při debutu 1968 dojel sedmý na Shrike-Offy a stal se Nováčkem roku (Rookie of the Year); nejlépe si vedl ve zkráceném ročníku 1973 pro déšť, kde dojel na Eagle -Offy druhý za Gordonem Johncockem. V roce 1972 obsadil druhé místo v mistrov ství Indy Car za Joe Leonardem; pilně bodo val ve všech závodech, ale žádný nevyhrál. Po roce 1980 (dvanáctý v 500 Indy na Wat son-Offy) se čtyřikrát nekvalifikoval (na posledy 1984 Jet Engineering/March 83C

Foto IMS

Foto Tom Hyan

Billové druhé a třetí generace společně v roce 1984

Chevy) a se závody skončil. Zemřel 20. srp na 2023 ve Fresnu, 60 let byl ženatý s Joyce a měli syna Billyho III (William John Vuko vich), narozeného 31. srpna 1963 ve Fresnu. Závodníkem třetí generace se stal Billy III, který drží rekord sedmi vítězství za sebou v jedné sezoně USAC Super Modifieds 1987, když vyhrál 12 ze 17 závodů. Začal v osmnácti (midgets, sprint cars) proti vůli rodičů, ale úspěch 1987 ho přivedl do 500 Indy 1988 s Gohr Racing (dojel čtrnáctý a stejně jako otec zopakoval ocenění Rookie of the Year), v dalších třech závodech byl nejlépe jedenáctý při debutu v Phoenixu (vše na Gohr/March-Cosworth DFX); následující dva roky pro Hemelgarn Racing s vozem Lola T88/00 dojel v Indy 500 dvanáctý (1980 motor Judd AV) a čtyřiadvacátý (1990 motor Buick 3.3 V8 Turbo). Poslední závod Indy Car jel pro Rona Hemelgarna v Michiganu 1990 (neuspěl na Lole T88/00, ale s novým motorem Cosworth DFS); celkem absolvoval sedm závodů Indy Car. V listopadu 1990 se přihlásil na Sprint Car v Mesa Martin Race way v Bakersfieldu, i když už nejezdil pro CRA (California Racing Association), jenže se chtěl vrátit na trať, kde zažil mnoho úspě chů. V nedělním tréninku zahříval vůz na oválu, ale zřejmě po zaseknutí plynu vylétl z trati a zahynul. Bylo 25. listopadu 1990. Žil v Coarsegoldu u Fresna a byl bezdětný. Zá vodnická historie Vukovichů se uzavřela. ■

2/2024 THauto

René Metge na starém okruhu v Brně (1985)

Foto Porsche

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► RENÉ METGE (1941 – 2024)

Foto Tom Hyan

Foto Porsche

MR. DAKAR

ené Metge byl všestranným závodníkem, ale nejvíce ho proslavila tři vítězství v maratonu Paříž-Dakar. V roce 1981 zvítězil s televizním žurnalistou Bernardem Giroixem (TF1) na Range Roveru (byl zástupcem British Leyland v Malakoffu, Hauts-de-Seine) a v letech 1984 i 1986 na Porsche (nejprve 911, poté 959) se spolujezdcem Dominiquem Lemoynem, zkušeným šéfmechanikem z jeho garáží Autorama 92 Malakoff. K Porsche ho doporučil Jacky Ickx. Celkem jel Dakar čtrnáctkrát, v posledním africkém s Yvanem Mullerem na Dessoude Buggy (byli 22.), ale také dvakrát s kamionem (1980 sedmý na Leylandu Marathon a 1994 šestý na italském Perlini) a v roce 2003 s dcerou Élodie (23. na Mercedes-Benz ML 430). Po tragické smrti Thierry Sabineho se stal na žádost jeho otce Gilberta novým ředitelem Dakaru 1987 až 1988, což ho vedlo k organizaci dalších maratonů (motocyklový Harricana 1990 – 1992 na severu Kanady, Paříž-Moskva-Peking 1991, Rally Master 1995 až 2001, či Africa Eco Race s Jean-Louis Schlesserem). René jel také šestkrát 24 h Le Mans, v roce 1986 dojel

auto 2024/2

TOM HYAN

Trojnásobného vítěze Dakaru jsme zažili i na brněnském okruhu... 1 Posádka Metge/Haezebrouck (BMW 635 CSi) pátá v Brně 1985 (o rok později odpadli) 2 S Claude Ballot-Lénou vyhráli třídu a byli sedmí ve 24 h Le Mans 1986 (Porsche 961)

S vozem Rover 3500 na okruhu Velké ceny Francie 1981 v Dijonu sedmý a dobyl třídu IMSA GTX. V roce 1983 vyhrál 24 h Le Mans Camions (MAN) René se narodil 23. října 1941 v Montrouge, poprvé se svezl v sedmi v Bugatti svého otce, vyučil se mecha nikem a začal na motocyklu Derbi 50, kde mu byl soupeřem Jean-Pierre Beltoise (legenda F1), s nímž se o dvacet let později utkal ve francouzském šampionátu cestovních vozů (byl mistrem 1982 na Roveru 3500). V šedesátých letech vyhrál první závod, bylo to na Mini Cooperu S v Montlhéry, kde porazil rockera Johnny Hallydaye (Ford Mustang), který s ním pak jel Dakar 2002 na Nissanu X-Trail Dessoude; s podporou sourozenců vyhrál 1972 Coupe R12 Gordini, 1973 postoupil do F-Renault, ale nabídku BP na formuli 2 odmítl, protože se věnoval garážím! Přezdívali mu Cowboy de Malakoff, chodil totiž na okruhy ve stetsonu, za ženu si vzal Danièle, sestru humoristy Michela Colucciho zvaného Coluche, který s ním sdílel prvotní zájem o motocykly. Jeho kariéru popisuje kniha René Metge, pilote de 7 à 77 ans, kterou napsal s Gillesem Davidem. René zemřel 3. ledna 2024. ■

Toto není placená inzerce, ale připomínka spolupráce PORSCHE/SHELL (Jürgen Barth v rally 1981)

2/2024 THauto

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Porsche

(1965)

Porsche 718 (Monza 1960)

EDGAR BARTH (DDR/D) 1957 na továrním Porsche (nejlépe 1958 šestý na Nürburgringu

Narodil se 26. ledna 1917 v saském Heroldu, vyučil se u Auto Unionu a v sedmnácti se poprvé objevil za řídítky DKW v motocyklových soutěžích. Později startoval se svými motocykly BMW, přešel na čtyři kola se sportovním BMW a stal se členem továrního týmu nástupce EMW v Eisenachu. Na dvoulitru EMW debutoval ve VC Německa 1953 na Nürburgringu (odpadl), kdy jel také na Avusu a Eifelrennen ještě jako občan NDR; další čtyři Grand Prix absolvoval po emigraci od roku

a 1960 sedmý na Monze) a Cooperu T66 Climax V8 (v týmu Roba Walkera odpadl na Nürburgringu 1964). Pro Porsche absolvoval mnoho okruhových závodů, vyhrál také Targa Florio 1959 s Wolfgangem Seidelem na typu 718 RSK, několikrát jel 24 h Le Mans a třikrát se stal mistrem Evropy v jízdě do vrchu (1959, 1963 a 1964). Podlehl rakovině 20. května 1965 v Ludwigsburgu, v jeho stopách jde u Porsche syn Jürgen, inženýr, závodník (vyhrál 24 h Le Mans 1977) a manažer.

Foto Jiří Maršíček a Lancia

(Brno 1975)

Lancia Beta MCT (DRM Norisring 1981)

HANS HEYER (D) nejprve dobyl mistrovství Nizozemska 100 cm3 (1962), následovaly

Na Hockenheimu 1977 byl připraven coby náhradník (ATS/Penske PC4 Ford); odstartoval z pit lane, když se Alan Jones a Clay Regazzoni na startu VC Německa srazili a hned odpadli! Ujel devět kol, než odpadl pro poruchu řazení, a tak jako jediný jezdec MS F1 má současně DNQ (nekvalifikován), DNF (nedojel) a DSQ (diskvalifikován). Už nikdy se o F1 nepokusil! Narodil se 16. března 1943 v Mönchengladbachu, vyučil se mechanikem u Mercedes-Benz, v šestnácti začal na motokárách,

další tituly, než přešel na závody cestovních a sportovních vozů. Vyhrál jich mnoho (1974 mistr Evropy na Fordu Escort), zkusil F2 (1976 TOJ F201 BMW) a pokračoval se sportovními vozy. Ve 24 h Le Mans dvanáctkrát odpadl s různými stroji (naposledy 1986 na Jaguaru XJR-6 s Redmanem a Haywoodem), byl továrním jezdcem Forda a Martini Lancia; různé Porsche jel pro Kremera a GELO. Byl mistrem DRM 1975 i 1976 (Zakspeed Escort) a 1980 (Lancia Beta MCT).

Foto Tom Hyan

(1991)

Lotus 102B Judd EV 3.5 V8 (Barcelona 1991)

MICHAEL BARTELS (D) Superturismo pro Nissan, Opel, Peugeot a Audi) a především na GT,

Syn německého Krále vrchů Williho Bartelse (1928 – 2005) začal na motokárách, postoupil přes F-Ford do F3 a F3000, ale ve F1 neuspěl, i když se čtyřikrát pokusil o kvalifikaci na továrním Lotusu v sezoně 1991, jenže nikdy mu to nevyšlo. Narodil se 8. března 1968 v Plettenbergu, po neúspěchu s Lotusem opustil monoposty F3000 po sezoně 1993 (návrat na Marchu F1 nevyšel, když tým zkrachoval) a soustředil se na cestovní vozy (DTM pro Alfu Romeo a Opel;

auto 2024/2

kde dobyl čtyři tituly s Maserati MC12 (tři FIA GT 2006, 2008 a 2009; jeden GT1 World Championship 2010), kromě toho, že na MC12 také vyhrál 24 h Spa-Francorchamps 2005, 2006 a 2008. Jediný závod Gr.C jel v Doningtonu 1990 (Joest/Porsche 962C), dvakrát vyhrál 24 h Nürburg ringu (2000 Porsche 911 GT3R a 2001 Chrysler Viper GTS-R). V letech 1992 – 1999 žil s tenistkou Steffi Graf (pak si vzala André Agassiho). Michael nyní žije v Monaku a věnuje se výchově nových jezdců.

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan a Osella

(Brno 1983)

Osella FA2 BMW (1975)

GIORGIO FRANCIA (I) debutoval v závodech cestovních vozů, 1972 vyhrál formuli Italia a byl

Všestranný závodník, který se dvakrát pokusil o start F1. Na Monze 1977 jel trénink na třetím Brabhamu BT45B Alfa Romeo, ale tým se rozhodl nechat vůz coby náhradní pro Hanse Stucka. V týmu Osella měl nahradit zraněného Guerru v Zolderu, ale nedostal superlicenci, při druhém pokusu 1981 se v Barceloně nekvalifikoval (Osella FA1B Ford). Narodil se 8. listopadu 1947 v San Giorgio di Piano (BO), začal na motokárách, 1967 postoupil do Trofeo Cadetti (Formula 875), 1969

druhý ve F-Ford. Postoupil do F3, dobyl německé mistrovství Polifac F3 1974, o rok později jel F2 na Oselle a Chevronu, od 1977 byl 30 let testovacím jezdcem Alfy Romeo, v Baloccu zkoušel vše včetně Alfy F1. Vozy milánské značky řídil v ME cestovních vozů, DTM a MS sportovních prototypů, když jel i MS/ME na Oselle (1979 vítěz 6 h Vallulunga, 1978 celkově druhý do 2,0 l). Končil v devadesátých letech, pokračoval coby testovací jezdec a instruktor (v závodnické škole De Adamicha).

Foto TH Motormedia

(1976)

Ensign N175 Ford DFV (Monte Carlo 1976)

LARRY PERKINS (AUS) v Cowangie, otec Eddie a bratranec George Reynolds (vítěz 500 Bathurst

Australská legenda s 11 starty F1 (1974 – 1977), šestinásobný vítěz 1000 km Bathurstu (Holden) a šéf týmu Perkins Engineering (Super‑ cars V8)! Po 2003 skončil se závody, 2012 se vzdal funkce manažera a na Unimogu projel staré australské cesty (90 000 km). S bratrem Peterem v červenci 2018 objevili v Simpson Desert výbavu cestovatele Henryho V. Barclaye z roku 1904, když pokusy jiných byly neúspěšné. Larry se narodil 18. března 1950 v Murrayville (Victoria), vyrostl na farmě

1964) byli závodníci, vyhrál mistrovství 1971 F-Ford a 1972 místní F2 na Elfinu, za odměnu jel do Evropy a získal titul ME F3 1975 na Raltu RT1. Ve F1 jel na Nürburgringu 1974 jako náhradník na Amonu AF101 (DNQ), ale nikdy plnou sezonu (Ensign, Brabham, BRM, Surtees), tak se vrátil domů a stal se mistrem 1979 ve F5000 (Elfin) a rallykrosu (VW Beetle)! Třikrát jel 24 h Le Mans (čtvrtý 1988 na Jaguaru XJR9), 1982 na solar mobilu přejel Austrálii. Syn Jack jezdí Supercars V8.

Foto Lucky Strike

(1972)

Lotus 72D Ford DFV (Brands Hatch 1972)

DAVE CHARLTON (UK/ZA) na Austin-Healey 100/6 v předzávodě VC Jižní Afriky 1960, v Grand

Jihoafrická legenda s 11 starty F1 (1967 – 1975), a to nejen na domácí GP, ale s podporou Gold Leaf Team Lotus také v Evropě! Narodil se 27. října 1936 v Brottonu (Yorkshire) a vyhrál svůj první závod (1960 East London), ale i poslední (1990 Charity Celebrity Race na Zwartkops Raceway). Byl jihoafrickým mistrem F1 šestkrát za sebou v letech 1970 až 1975. Charlie emigroval s rodiči do Jižní Afriky v roce 1946, vyrostl ve Springs, poprvé vyhrál

Prix 1965 se na Lotusu 20 nekvalifikoval, pak jel na Brabhamu BT11 (ex-Jack Brabham), Lotusu 49C (ex-Bonnier, s vozem vyjel první titul), Lotusu 72D (ex-Reine Wisell, po startu v Brands Hatch 1971 vůz Scuderia Scribante pro něho koupila) a McLarenu M23 (nebodoval). Otec dvou dcer miloval kočky, až 21 jich s nimi žilo v domě, obdařeny jmény známých i soupeřů. Nakonec závodil s cestovními vozy. Zemřel 24. února 2013 v Johannesburgu.

2/2024 THauto

Foto Dealer Team Škoda

► ŠKODA 110 R SUPER SALOON (1974)

SURPRISING ŠKODA Smutná zpráva přišla z Anglie; zemřel John Turner, tvůrce ikonického automobilu Škoda-Chevrolet 110 R Coupé pro třídu Super Saloon...

J TOM HYAN 1 John Turner (Škoda 110 R Chevy 5.0 V8) v sezoně 1974 vyhrál osm závodů britského mistrovství Super Saloon 2 Turnerův vůz používal osmiválec Chevrolet z formule 5000, a tak se John příští rok rozhodl, že přestoupí přímo do pětilitrové formule 3 John Turner se rozhodl pro kupé Škoda 110 R právě proto, že mělo motor uložený vzadu a delší rozvor náprav než Hillman Imp

auto 2024/2

ohn Turner (1942 – 2023) se koncem šedesátých let objevil za volantem litrového Hillmanu Imp a v roce 1970 vyhrál jak regionální mistrovství BARC Ostram-GEC, tak Brands Hatch Atlantic Petroleum. V sezoně 1971 postoupil do britského šampionátu cestovních vozů, jeho Sunbeam Imp Gr.2 připravil inženýr Richard Guy z Marnhullu, a pouze on a Bernard Unett, vývojový inženýr Rootes/Chrysler, dokázali soupeřit s vládnoucím Billy McGovenem na superrychlém Impu od George Bevana. V divizi Special Saloon v letech 1970 – 1971 mu patřilo osm vítězství. Chtěl jezdit stále rychleji, pro 1972 do Fordu Anglia 105E zabudoval litrový čtyřválec BRM P80 TwinCam z formule 2 (závodil s ním John MacDonald, později šéf RAM Racing ve formuli 1), pro 1973 do Fordu Escort Broadspeed našrouboval osmiválec BRM 2.0 TwinCam z Tas mánské série a v roce 1974 si postavil v dřevěné hale ve Stalbridge svou legendární Škodu 110 R Coupé pro novou kategorii Super Saloon. Proč John Turner zvolil český vůz? Podle předpisů totiž v siluetě musel zůstat motor na původním místě, české kupátko jej mělo vzadu stejně jako Hillman Imp, ale výhodou byl delší rozvor náprav o 317 milimetrů! Ocelový skelet 110 R Coupé byl zachován, závěsy kol použil Turner z Ledy F5000 včetně pětilitrového osmiválce Chevrolet a závodní převodovky Hewland. Když se nízký vůz s rozšířenými blatníky

2 3

► KRÁTCE 4 Mistrovství Super Saloon přilákalo na start jezdce s různými vozy, podmínkou však bylo, že motor musí zůstat na stejném místě jako u originálního vzoru 5 Škoda 110 R Chevy V8 v souboji s kupé Vauxhall Firenza klasické koncepce

6 John Turner úspěšně závodil na Škoda 110 R Chevy 5.0 V8 jen jedinou sezonu, pak vůz prodal Arthuru Collierovi

Foto Dealer Team Škoda

► The Bathurst 1000, nejslavnější australský závod cestovních vozů, se jezdil od roku 1960 na 500 mil, od 1963 přešel z okruhu Phillip Island na Mount Panorama a od 1973 se pořádá na 1000 kilometrů. Mezi vítězi je československý emigrant Tomáš Mezera z Děčína (vyhrál 1988 s Tony Longhurstem na Fordu Sierra RS500). Poslední vítězství domácího Holdenu vyjeli Shane van Gisbergen/Garth Tander na Commodore ZB (Opel Insignia) v roce 2022, loni vyhrál van Gisbergen opět, ale s Richie Stanawayem na Camaru ZL1. Novozélanďan van Gisbergen vyhrál v Chicagu 2023 při debutu v NASCAR Cup (Chevrolet)!

Arthur Collier z Dublinu poprvé objevil na dráze, vzbudil obrovský obdiv, jenž vyústil v podporu zastoupení Škoda (Great Britain) Ltd., ale ještě nějaký čas trvalo, než začal vítězit. Turner se speciálem Škoda-Chevrolet debutoval o velikonoční neděli 14. dubna 1974 ve Snettertonu, tam však vůz stíhaly dětské nemoci. Druhý den ale dojel osmý v Mallory Parku a poprvé vyhrál v čer venci v Castle Combe, kde zajel rekord kola průměrem 160,03 km/h. Z dvaceti závodů sezony 1974 jich John Turner vyhrál celkem osm včetně Oulton Parku, Brands Hatch, Thruxtonu, Mallory Parku, severoirského Kirkistownu, švédského Knutstorpu a znovu Castle Combe, kde vyrovnal rekord Micka Hilla 164,47 km/h. Koncem roku si vůz vyzkoušel Denny Hulme, mistr světa F1 1967 na Brabhamu, který po dalších sedmi letech u McLarenu po sezoně 1974 ve formuli 1 končil. Denny byl nadšen a nešetřil chválou, vzpomíná člen týmu Simon Jeans. Od siluety s motorem F5000 bylo blízko k závodům formule 5000, kde byly větší prémie za umístění, a tak John prodal žlutou Škoda Missile (raketu) či Yellow Peril (žluté nebezpečí) irskému jezdci Arthuru Collerovi, který s pomocí Martina Middletona do vozu zabudoval ještě větší Chevrolet CanAm 8,1 litru, a sám si pro sezonu 1975 koupil monopost Lola T300/330 (HU18) ex-Epstein/ShellSport/ Luxembourg, se kterým ve formuli 5000 startovali Gijs van Lennep, Tony Trimmer, Clive Santo, Ray

► Škoda (Great Britain) Ltd., sídlící ve Skoda House na 150 Goswell Road v Londýně E.C.1, v sedmdesátých letech podporovala nejen britské speciály Super Saloon, ale v roce 1975 také český soutěžní tým Škoda 120 S v Lombard RAC International Rally, kde slavily britský debut posádky Milan Zapadlo/Pavel Hortek a Vlastimil Havel/Jiří Syrovátko; Welsh Rally (tam Markku Saaristo odpadl ze sedmého místa a Hauglandovi odešel motor po ztrátě tlaku oleje) a Scottish Rally (John Haugland vyhrál svou třídu). Létající Fin Markku Saaristo na Rally 1000 jezer 1975 vyhrál svou třídu a byl třináctý celkově (Škoda 120 S).

Allen a v roce 1974 Italka Lella Lombardi. Nejlépe dojel pátý v říjnu 1975 v Brands Hatch. V roce 1975 se ještě zapojil do MS sportovních prototypů (tři starty na Chevronu B21/B23 s Pete Smithem), 1976 jel v britském mistrovství na jeho Chevronu B31. Pak se vrátil na rodinnou pilu, založenou otcem a strýcem už v roce 1926, a vybudoval významný obchod se dřevem. Bohužel jeho manželka zahynula při dopravní nehodě (1982), jejich mladší syn Peter zemřel na rakovinu a Johna nakonec přežili první syn a dcera, stejně jako druhá choť Sue. John Richard Turner ze Stalbridge zemřel 4. prosince 2023 ve věku jedenaosmdesáti let. Byl doživotním členem BRDC od roku 1977. Podle dostupných zpráv byla Škoda-Chevrolet 110 R zničena požárem v transportéru nového majitele. Pod hlavičkou Dealer Team Škoda vyjely do se zony 1975 dva Super Saloon Škoda 110 R, Turnerův vůz s motorem Chevrolet nyní řídil Arthur Collier z Dublinu, který obsadil páté místo v šampionátu. Dalším byl známý Alec Poole, jenž vyjel s jiným upraveným vozem Škoda 110 R Coupé, využíva jícím dvoulitrový motor Ford BDG z formule 2 a závodů sportovních prototypů. Podobný s podvozkovými díly Lola T292 a čtyřválcem Ford Hart 420R z formule 2 pak v Brně roku 1980 představil Tony Dickinson. K těmto dalším závodním automobilům se vrátíme někdy příště. ■

► Alfa Romeo po návratu zahájila MS značek 1974 sportovních prototypů triumfem v 1000 km Monza s dvanáctiválcem typu 33 TT 12. Vítěznou posádku tvořili Arturo Merzario/Mario Andretti, kteří dosáhli průměrné rychlosti 210,7 km/h. Byl to trojnásobný triumf, Jacky Ickx/Rolf Stommelen dojeli druzí a Andrea De Adamich/ Carlo Facetti třetí (všichni 33 TT 12). Další závody pak patřily francouzským vozům Matra, vítězství ve 24 h Le Mans 1974 zaznamenali Henri Pescarolo/Gérard Larrousse (Matra 670), a nakonec tak bylo celkové pořadí v šampionátu Matra 140 bodů, Gulf-Ford 81, Porsche 76 a Alfa Romeo 65. Bodovaly také Chevron, Lola, Ligier, Ferrari, March, Alpine, AMS a Ecosse. ► Alpine Renault vládl v sezoně 1974 mistrovství Evropy sportovních prototypů do 2000 cm3, které se jelo samostatně jako nezávislý šampionát. S jediným vítězstvím na Hockenheimu, ale s pilným sbíráním bodů se mistrem stal Alain Serpaggi, zatímco jeho týmoví kolegové Gérard Larrousse (tři vítězství) a Jean-Pierre Jabouille (dvě vítězství) těsně obsadili druhé a třetí místo. Úvodní závod v Le Castellet ovládl Alain Cudini (rovněž na Alpine A441). Nejlepšími reprezentanty jiných značek byli celkově čtvrtý Jean Ragnotti (March 74S BMW) a pátý John Lepp (Chevron B26 Hart). Pro Alpine to byla příprava na 24 h Le Mans.

2/2024 THauto

► LEGENDY OKRUHŮ

Foto Alfa Romeo

(1968)

Alfa Romeo GTAm 2000 (1970)

CHRISTINE BECKERS (B) Narodila se 4. prosince 1943 v Uccle (Brusel), 1966 debutovala jako

Jedna z nejlepších evropských závodnic oslavila osmdesátiny! Jako „Christine“ zářila v ME cestovních vozů, například v Brně 1970 dojela čtvrtá a tehdy v ME skončila třetí (Alfa Romeo GTAm) za továrními jezdci Picchim a Hezemansem (Autodelta); čtyřikrát absolvovala 24 h Le Mans (nejlépe 11. na Inaltera LM77 – Ford DFV v ročníku 1977), okusila také NASCAR (1977 na Fordu v Daytona 400) a několikrát Paříž-Dakar (Toyota Land Cruiser, Range Rover a Lada Niva).

navigátorka v rally (NSU 1000), vyzkoušela formuli V a stala se jezdkyní dovozce Alfa Romeo Benelux. Vítězila na okruzích, do vrchu i v rally, střídala vozy včetně tovární Škody 130 RS v ME cestovních vozů (druhá v divizi I v Zolderu 1978) a se závody končila až roku 1982, aby pokračovala jako novinářka. Její snoubenec Roger Dubos zahynul ve 24 h Spa 1973, vedli spolu závodnickou školu v Albi. S pomocí Ayrtona Senny a Thierry Boutsena adoptovala dvě brazilské děti. (Most 1986)

Foto Tom Hyan

Porsche 962 C (WSPC Brno 1988)

JÜRGEN BARTH (D) obchodní školu a nakonec i techniku. Pracoval jako inženýr, manažer

Syn trojnásobného mistra Evropy v závodech do vrchu, východo německého emigranta Edgara Bartha, se narodil 10. prosince 1947 ještě v saském Thumu. V roce 1957 otec zůstal v západní části Německa, když mu po vítězství na Porsche doma sebrali licenci, choť Gerda s Jürgenem pak přešli do Západního Berlína. Díky otci se Jürgen dostal k Porsche jako automechanik, ale po jeho smrti v květnu 1965 převzal otcovu roli „děvčete pro všechno“ v závodním týmu, když vystudoval

a zkušební jezdec, k závodům se dostal sice jako amatér, ale s továrními vozy Porsche začal sbírat úspěchy. Největším triumfem je vítězství ve 24 h Le Mans 1977 s Jacky Ickxem a Hurley Haywoodem (Porsche 936/77), s různými Porsche startoval v Le Mans každoročně od 1971 (osmý na 911 S) do 1993 (patnáctý na Carrera RSR). V roce 1988 zaskočil v Brně na Porsche 962 C (šestý s Franzem Konradem). Dlouhá léta měl na starosti spolupráci Porsche se soukromými týmy (přijel i do Mostu). (Brno 1988)

Foto Tom Hyan

Sauber C9 Mercedes (WSPC Brno 1988)

JAMES WEAVER (GB) nejvíce úspěchů dobyl s cestovními vozy (1989 vicemistr BTCC na BMW

Velmi úspěšný jezdec sportovních prototypů, vítěz 24 h Daytony 1997 a 6 h Watkins Glen 1995, 1997, 2000 a 2002 (vždy Riley & Scott Mk.III Ford V8 pro Dyson Racing). Narodil se 4. března 1955 v Londýně a přestože začal klasicky ve F-Ford (1975) a vítězil ve formuli 3, tak se do formule 1 nedostal. Zkusil dokonce F3000 a její americkou obdobu Indy Lights, pro Dyson Racing absolvoval kromě sportovních prototypů také sezonu 1989 v Indy Cars, ale nakonec

auto 2024/2

M3) a sportovními prototypy. Vítězil hlavně v USA, kde také ukončil kariéru v American Le Mans Series 2006. Ve 24 h Le Mans jel dvanáctkrát, poprvé 1983 na Mazdě 717 C (osmnáctý a druhý ve třídě), nejlépe byl druhý 1985 na Porsche 956 týmu Richarda Lloyda, naposledy odpadl na Audi R8C v ročníku 1999. V Brně 1988 s kolegy střídal Sauber C9 Mercedes číslo 62 a 61, v cíli byl s Mauro Baldim čtvrtý na čísle 61, když ho na čísle 62 vystřídal Jean-Louis Schlesser, bojující o titul.

► LEGENDY OKRUHŮ

Foto Alfa Romeo

(1971)

Alfa Romeo GTA Junior 1300 (ME 1971)

GIANLUIGI PICCHI (I) Autodelta zamířil do továrního týmu Alfa Romeo pro ME 1970, na GTAm

Hvězda závodů cestovních vozů, vítěz divize I na Grand Prix Brno 1971 a 1972 (Alfa Romeo GTAj 1300). Narodil se 28. října 1946 v Tivoli, v osmnácti začal na motokárách (člen vítězného týmu mistrovství Itálie 1963 a Evropy 1965), po přechodu na formule byl vicemistrem Itálie F4 (1966 Tecno K250), vyhrál dva závody 1967 na Lucky-Geno vese F850 a byl mistrem 1968 (tovární De Sanctis F850) a 1969 (Tecno formule 3). Koncem 1969 jako nejrychlejší z 25 jezdců v testu

1750 vyhrál Zandvoort a 6 h Nürburgringu 1970 (s De Adamichem), v divizi I na GTAj 1300 se stal mistrem Evropy 1971 (šestkrát vyhrál), krátce jel i Tecno F2; 1972 vyhrál do 1300 cm3 znovu v Brně a s Facettim opět 6 h Nürburgringu. Testoval prototyp 33 TT 3, ale Alfa Romeo z MS značek 1973 odstoupila. Tehdy skončil také, když se mu narodilo první ze tří dětí. Krátce se vrátil v italských Superstars 2004 (BMW M5) a s veterány. Nyní je velmi aktivní na Facebooku.

Foto Alfa Romeo a Ferrari

(1970)

Ferrari 512 BB (24 h Le Mans 1978)

SPARTACO DINI (I) (starty na Tipo 33) a ME cestovních vozů (mistr Evropy 1969 na GTA

Všestranný italský závodník, jehož kariéru zbrzdila dopravní nehoda 26. června 1970 s Alfou GTAm 1750, při níž zahynulo sedmiměsíční dítě a tři lidé byli vážně zraněni; údajně se vyhýbal psovi. Po přestávce se počátkem 1971 vrátil se španělskou licencí a pseudonymem „Paco“. Narodil se 25. srpna 1943 v Greve in Chianti, začal s vozy Lotus Cortina, Alfa Romeo Giulia a Abarth 850 TC. Jeho styl neunikl Carlo Chitimu, od roku 1966 je továrním jezdcem Autodelty pro MS sportovních

1600, na okruzích i do vrchu). V roce 1971 absolvoval kolumbijskou (De Tomaso) a brazilskou sérii F2 (Tecno), k cestovním vozům Alfa Romeo se vrátil v soukromých (1976 druhý v ME divize II na Alfettě GTV) a znovu v továrním týmu. Dobyl mnoha úspěchů, závěrem kariéry se věnoval sportovním prototypům (1977 Alfa Romeo 33 SC 12). Šestkrát jel 24 h Le Mans (1977 BMW 3.0 CSL Luigi osmý a vítěz třídy); na Ferrari 512 BB třikrát odpadl. Zemřel 16. ledna 2019.

Foto Alfa Romeo

(1970)

Fléron 1967 (vítěz na Alfa Romeo 33)

TEODORO ZECCOLI (I) Brno 1968 na Giulii 1600 GTA) a v MS sportovních prototypů (naposledy

Proslul jako testovací jezdec, v letech 1965 – 1981 zkoušel všechny typy Alfa Romeo v Baloccu, kde často ujel i 500 km denně! Narodil se 15. října 1929 v Lugo di Romagna, až v roce 1957 debutoval do vrchu a na okruzích s vlastními vozy Fiat, OSCA a Lancia. Úspěchy ho přivedly do továrního týmu Abarth. Tříkrát byl mistrem Itálie s cestovními vozy (1970 Alfa) a sportovními (1966 Abarth 1600, 1971 Alfa), úspěšně jezdil ME cestovních vozů (s Ignazio Giuntim vyhrál GP

s Jarierem na Alfa Romeo 33 SC 12 Turbo). Byl oblíbencem Carla Chitiho, odešel s ním v roce 1963 k ATS, kde testoval osmiválce formule 1 (ale Grand Prix nejel), pak s ním přešel k Alfě coby oficiální testovací jezdec Autodelty a podílel se na vývoji (GTA, TZ/TZ2, Tipo 33). Osmkrát jel 24 h Le Mans, nejlépe osmý 1969 (Ferrari 250 LM s Poseyem) a devátý (1974 Ferrari 312 P s Andruetem). Se synem vedl garáže BMW Turbosport v Imole, kde žil až do smrti 6. března 2018.

2/2024 THauto

Pátý v Rally Monte Carlo 1965 s Peterem Falkem (vlevo) na Porsche 911

Foto Porsche

► Motorsport ► HERBERT LINGE (1928 – 2024)

PÁN Z WEISSACHU

Foto Porsche

erbert Linge dostal v dubnu 1943 první firemní kartu, když u firmy Porsche nastoupil do učení. Jakmile se firma vrátila do Stuttgartu z rakouského exilu v Gmündu, byl coby mechanik prvním zaměstnancem Porsche. Narodil se 11. června 1928 ve Weissachu u Stuttgartu a celý život strávil u Porsche. Podílel se na vývoji typu 356, testoval všechny první vyrobené vozy před pře dáním klientům. Od roku 1952 často létal do USA, kde zaváděl servisní zázemí Porsche, stal se vývojovým jezdcem a posléze závodníkem. S vozy Porsche třikrát vyhrál třídu v Carrera Panamericana 1952 až 1954, triumfy ve třídě mu patřily i na 24 h Le Mans (pětkrát), Tour de France, Mille Miglia a Targa Florio. V roce 1954 vyhrál soutěž Liège-Rome-Liège, v roce 1960 Tour de Corse, 1965 byl pátý absolutně na Rally Monte Carlo, při jedenácti startech ve 24 h Le Mans byl šestkrát v první desítce a posedmé mimo klasifikaci poslední rok 1970, kdy spolu s Jonathanem Williamsem řídili kamerový vůz Porsche 908 pro Solar Productions (film Le Mans se Steve McQueenem). Při předposledním startu Le Mans 1969, prvním na Porsche 917, jeho nezkušený britský spolujezdec John Woolfe (23. 03. 1932 – 14. 06. 1969), londýnslý podnikatel, zahynul v Maison Blanche hned v prvním kole a trosky z jeho vozu vyřadily také Chrise Amona (Ferrari 312P). Linge po ukončení závodnické kariéry v roce 1972 založil záchranný systém ONS na závodech (obdobou byl náš Narex Cyrila Svobody).

TOM HYAN

Patřil k posledním, kteří se setkali s Ferdinandem Porschem...

1 Na polygonu ve Weissachu (1965) 2 Na Carrera Panamericana 1954 (zleva Linge, Herrmann, von Hanstein, Juhan a další) 3 Vítězství ve třídě do 1500 cm3 s Hansem Herrmannem (vpravo) na Mille Miglia 1954 (šestí absolutně) 4 Při testu Porsche 718 RSK Spyder na Nürburgringu (1957)

4 Herbert Linge přesvědčil vedení Porsche, že jeho rodný Weissach a sousední Flacht jsou vhodným místem pro vývojové a zkušební centrum Porsche, takže Ferry Por sche (syn Ferdinanda) tam symbolicky na buldozeru za hájil stavbu 16. října 1961. Linge pak ve Weissachu vedl vývoj až do roku 1987, kdy odešel do důchodu. Pokračo val jako konzultant motorsportu, od 1990 vedl Carrera Cup, a ambasador Porsche na akcích a autosalonech. Zemřel 5. ledna 2004 ve věku pětadevadesáti let. ■

2/2024 THauto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil AMC EAGLE (1985)

auto 2024/2

Historie

► AMERICAN MOTORS CORPORATION (1954 – 1987)

Foto American Motors

MARNÝ BOJ

Progresivní zpravidla nevítězí, klienti jsou konzervativní a novoty nepřijímají snadno. American Motors nabízela kompaktní vozy dávno před ropnou krizí…

apomenutá společnost American Motors Corporation (AMC), založená v roce 1954 na základech slavných automobilek Hud son a Nash, žila v Detroitu ve stínu Velké trojky až do osmdesátých let. Patřila k průkopníkům kompaktních vozů, které ostatně provázejí celou historii americké automobilové kon strukce, jenže je málokdo chtěl; relativně velké vzdá lenosti, horší povrch silnic a pohodlnost klientů jednoznačně promluvily ve prospěch velkých auto mobilů. V roce 1958 sjednotila AMC značku svých vozů na znovuzrozený Rambler, po roce 1969 přešla na označení AMC se jménem modelové řady. Po

slední období 1968 – 1987 v historii AMC přineslo neobyčejně zajímavé automobily, které se odlišovaly nejen elegantním designem, ale také řadou technic kých inovací. AMC vyráběla i osobní vozy s poho nem všech kol, k čemuž využila zkušeností Jeepu, když koupila Kaiser Jeep Corporation (1970). Značka Rambler se zrodila už dávno, britský emig rant Thomas B. Jeffery tak ještě před koncem deva tenáctého století pojmenoval svá jízdní kola. Od roku 1897 společně se synem Charlesem vyvíjel moto rový vůz, v roce 1900 předvedl veřejnosti první dva dvouválce Rambler Model A. Záhy rozběhl sériovou produkci, která pod jeho taktovkou trvala až ►►►

TOM HYAN 1 AMX model 1968, nejslavnější typ novodobé historie American Motors 2 Rambler Ambassador DPL Convertible 1967 s pravostranným řízením pro export do Velké Británie (prodej u Clarke & Simpson v Londýně) 3 AMC Amitron, prototyp městského elektromobilu s kombinovanými akumulátory Lithium/Ni-Cd, ale už v roce 1968 (spolupráce Dr. Leslie K.Gulton)!

2/2024 THauto

Foto American Motors

► AMERICAN MOTORS CORPORATION (1954 – 1987)

AMC Javelin model 1970 (závodní verze vyhrála dva okruhové šampionáty TransAm pro Rogera Penskeho) Rambler American Rogue Hardtop 1967 s osmiválcem Typhoon 290 V8 a čtyřstupňovou převodovkou s řazením pákou na podlaze

2 do roku 1916, kdy podnik převzal Charles W. Nash, další rok značku Rambler zrušil a vznikla Nash Motor Company! Teprve v roce 1950 se jméno Rambler vrá tilo pro první generaci amerických kompaktních auto mobilů Nash, po fúzi s Hudson Motor Car Company nově zrozená American Motors Corporation znovu pře šla na značku Rambler, kterou zachovala na severo americkém trhu až do roku 1969, jen nový Hornet se prodával na exportních trzích coby Rambler 1970, ale pak byl rok 1971 celosvětovým ukončením značky. Vrcholem produkce American Motors navždy zůstane kupé AMX, ve své době s Corvettou jediný americký dvoumístný sportovní vůz, které přišlo na trh v roce 1968 s originální televizní reklamou. Nejprve vjel na scénu Ford Mustang, ale muži s kladivy konkurenta rozbili, pak se objevil červený AMX. Byl to však i na Ameriku silný tabák, reklama záhy zmizela. Kupé AMX přežilo, dnes je kultovním automobilem, prototyp

auto 2024/2

1 Rambler Rebel SST Convertible 1967 s osmiválcem 4,7 litru (290 V8) o výkonu 147 kW (200 k)/4600 min‑1 2 Rambler Rebel 770 Station Wagon 1967 se šestiválcem 3,8 litru (232 I6) o výkonu 107 kW (145 k), resp. 114 kW (155 k) s dvojitým karburátorem 3 Rambler American 440 Sedan 1967, kompaktní americký vůz se samonosnou karoserií (Single-Unit Construction)

3 studie AMX Project IV vznikl v Turínu u Vignaleho (stejně jako Tatra 613). Osmiválec o objemu 4753 nebo 5622 cm3 a výkonu 165, resp. 206 kW (tedy 225 a 280 k), poháněl zadní kola přes čtyřstupňovou manuální pře vodovku, samočinná Shift-Command byla na přání. Známý rekordman Craig Breedlove zajel s AMX na tes tovací dráze Goodyear v Texasu celkem 106 rekordů, což byla také výtečná reklama. První rok se prodalo 6725 vozů AMX, ale také 55 124 obdobných čtyřmíst ných kupé AMC Javelin, přímých konkurentů Mustangu a Camara. Nový motor AMC 390 (6391 cm3) pro rok 1969 už měl výkon 232 kW (315 k), vznikla i verze Super Stock pro závody ve zrychlení. Pro poslední rok 1970 prošla příď vozu výraznější úpravou, označení AMX přešlo na sportovní verze Javelinu a Hornetu. Celkem vzniklo 19 134 originálních vozů AMX. Ambice nena plnilo supersportovní kupé AMX/3 s motorem 6,4 litru V8/250 kW (340 k), uloženým před zadní nápravou,

4 Rambler Marlin, luxusní kupé Fastback na základě Rambler Classic, uvedené v únoru 1965 (motory na přání až 327 CID V8) 5 Rambler American Station Wagon 1967 se šestiválcem 3,3 nebo 3,8 litru a třístupňovou manuální (řazení na sloupku volantu) či samočinnou převodovkou 6, 7 AMC Ambassador 1970 se dodával coby sedan, hardtop a STW výhradně s osmiválci (standard 5,0 l; na přání 5,9 a 6,4 l; výkon až 325 k) 8 AMC Hornet, nástupce Rambleru American, pro exportní trhy dodávaný coby Rambler 1970 (např. do Německa)

Foto American Motors

9 AMX model 1970 ještě vycházel z tvarů modelu 1968, pak však vůz prošel podobným vývojem jako Oldsmobile Toronado a ztratil dynamický vzhled

8 9 5 6

k teré na zakázku AMC postavil Bizzarrini v Itálii v letech 1970 – 1971 (šest kusů) a podvozek se vyvíjel ve spolu práci s BMW; následovalo po obdobné studii AMX/2. Důvodem zrušení sériové realizace byl samozřejmě nedostatek finančních prostředků. American Motors se pak zaměřila na běžné vozy, ale i u nich se pod originální tvary podepsal slavný šéf stylista Dick Teague, tvůrce dream cars, jež se po před stavení na autosalonech měnily v sériové typy. V roce 1967 vyjel třímístný elektromobil Amitron s úhlednou karoserií čistých tvarů, následovaly zmíněné studie AMX/2 (Autosalon Chicago 1969) a AMX/3 (New York 1970), ale také jeden z prvních amerických subkom paktů AMX/GT, z něhož vznikl sériový typ Gremlin, charakteristický krátkou useknutou zádí. Představil se v roce 1970 se šestiválci AMC, ale v roce 1977 vyjela čtyřválcová verze s motorem VW/Audi 1984 cm3, jehož produkci převzal závod AMC v Richmondu ►►►

2/2024 THauto

► AMERICAN MOTORS CORPORATION (1954 – 1987)

1 V roce 1971 byl AMC Javelin rekonstruován a dvoumístný AMX zrušen (vznikla nejvyšší verze Javelin AMX); na snímku model 1972

auto 2024/2

Foto Tom Hyan

(Indiana). Samozřejmě, jak bylo v USA zvy kem, nechybělo ani osmiválcové provedení. Dalším hitem byl AMC Pacer, nejširší malý vůz, jak uváděla dobová reklama (1975), jehož pravé boční dveře (u chodníku) byly širší než levé! Byl to bohatě prosklený hatchback se vzhůru výklopnou stěnou v zádi, později přibylo delší kombi (celkem vzniklo 280 758 vozů do roku 1980). AMC Hornet, nový sedan od roku 1970, byl vzpo mínkou na legendární Hudson stejného jména, jenž vítězil v závodech NASCAR stock cars, a vlastně prodlouženým Gremli nem se stupňovitou zádí. V roce 1973 na opak rozšířilo nabídku třídveřové kupé Hor net, jeden z prvních amerických hatchbacků tohoto druhu (řadu už tvořily tudor, sedan a kombi). Vesměs šlo o moderní vozy kom paktních rozměrů a nápaditého designu. V roce 1975 vyrobila AMC celkem 323 704 vozů, i když poslední křižník silnic AMC Am bassador zmizel z výrobních linek o rok dří ve. Hornet byl nahrazen podobným typem Concord, Gremlina vystřídal Spirit a v roce 1987 koupil podíl na AMC francouzský Re nault, který už počátkem šedesátých let montoval Ramblery v Bruselu. V závodě Kenosha (Wisconsin) se vyráběly také Re naulty 9 a 11 jako Alliance, resp. Encore, ovšem tyto subtilní francouzské konstrukce se pro americké provozní podmínky vůbec nehodily, i když se AMC pokusila probudit zájem klientů vlastní verzí kabrioletu Allian ce. Posledním automobilem AMC byl Eagle, dodávaný výhradně s pohonem všech kol, hlavně jako kombi, ale také sedan, kupé a krátký Kammback. V srpnu 1987 se osud American Motors naplnil, od Renaulta auto mobilku včetně Jeepu za 1,5 miliardy dolarů koupil Chrysler. První AMC Eagle 4WD vyjel už v roce 1980 a poslední se šestivál cem AMC 4,2 l v prosinci 1987. U Chrysleru vznikla nová Eagle-Jeep Division, která do roku 1988 používala značku Eagle pro osobní typy jiných konstrukcí (Chrysler, Renault, Mitsubishi). ■

Foto Tom Hyan

4 AMX Gremlin X model 1978 s typickým tvarováním zádě

Foto American Motors

3 AMC Gremlin, v běžném provozu v Coloradu ještě na přelomu nového století

Foto American Motors

2 AMC Eagle Kammback 4WD, kuriozní kupé s pohonem všech kol (1982)

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil AMC PACER (1975)

2/2024 THauto

Nákladní vůz International LOADSTAR (1962 – 1978), jehož design je mistrovským dílem Teda Ornase

auto 2024/2

Foto Tom Hyan

► Historie ► INTERNATIONAL SCOUT (1960 – 1980)

Foto Tom Hyan

SKAUTI VPŘED

Společnost Scout Motors, založená Volkswagenem, chce obnovit výrobu terénních vozů Scout, jaké kdysi vyráběl International...

ová automobilová společnost Scout Motors, Inc., z Tysons (Virginia), oznámila koncem minulého roku založení výzkumného a vývojového střediska Scout Innovation Center se 200 plánovanými zaměstnanci v michiganském Novi (nedaleko Detroitu), kde soustředí své týmy pro výrobu (Product), konstrukci (Engineering) a Design. Investice do centra dosáhnou jedenácti milionů dolarů. Podle Scotta Keogha, prezidenta/CEO Scout Motors, je Michigan nejlepším místem pro tuto činnost vzhledem k nesmírně bohaté auto-

TOM HYAN 1 International ¼ Ton Scout 800 z roku 1967, exponát muzea NATMUS v Auburnu v Indianě 2, 3 Klasický Scout od International Harvester Company, který byl v provozu ještě roku 1998 v Colorado Springs

mobilové historii. Od roku 2022, kdy byla společnost Scout Motors založena, do konce loňského roku přijala 300 zaměstnanců. Cílem je výroba SUV a pick-upů s vysokou průchodností terénem, ovšem výhradně elektrických na zcela nové platformě. Jejich výroba se rozběhne ve Scout Production Center v Blythewoodu u Columbie v Jižní Karolíně od konce roku 2026. Plánovaná kapacita je 200 tisíc elektromobilů ročně. V prosinci 2023 byl jmenován technickým ředitelem Dr. Burkhard Huhnke, jenž dosud zastával stejnou funkci u Fisker, Inc.; dříve působil v automotivní divizi ►►►

2/2024 THauto

► INTERNATIONAL SCOUT (1960 – 1980)

1 Scout III SSV, předobraz Scouta pro rok 1981 s laminátovou karoserií, vyvíjený od 1978 coby hatchback coupé s rozvorem 2540 mm 2 International ½ Ton Travelall 1000A, velký Station Wagon s osmiválcem IH 304 CID (5,0 litru) z poloviny šedesátých let

Foto Tom Hyan

3 Nový IH Scout II byl představen na jaře 1971 s řadou vylepšení a první rok se jich prodalo přes třicet tisíc

2 Synopsys, Inc., která vyvíjí čipy v Silicon Valley, a přes dvacet let pracoval pro VW Group. Šéfdesignerem se loni stal Chris Benjamin; přišel z funkce vedoucího de signu interiérů u Stellantis NA, ale jeho pětadvacetileté zkušenosti pocházejí také od Mercedes-Benz, BMW a Volvo Cars. Vystudoval College for Creative Studies v Detroitu. Nyní všichni pilně pracují, aby nám ještě letos představili první elektrický Scout. A proč zrovna Scout? To je přece jednoduché. Nedlouho po fiasku s aférou dieselgate se Volkswagen rozhodl, že si svoje místo na americkém trhu pojistí i jiným způsobem. V únoru 2017 získal 16,6 % akcií výrobce užitkových vozů Navistar International Corporation, známého do roku 1986 coby International Harvester, který v letech 1960 až 1980 vyráběl rovněž automobily IH Scout, vlastně předchůdce dnešních SUV. K 1. červenci 2021 VW Group prostřednictvím Tratonu (dříve VW Truck & Bus) završil stoprocentní převzetí dříve nezávislé americké automobilky, pak přejmenované na Navistar, Inc., se sídlem v Lisle (Illinois), jejíž počátky sahají do roku 1902, kdy se sloučilo několik výrobců zemědělských strojů a traktorů do nové International

auto 2024/2

Harvester Co. (dále IH). Získal tím i práva na Scouta a následně založil Scout Motors. Původní Scout se představil v roce 1960 jako konkurence klasického Jeepu, ale s modernější pontonovou karoserií a čtyřválcem 2,5 litru o výkonu 69 kW (94 k), třístupňovou převodovkou a pohonem zadních nebo všech kol. Motor IH Comanche Four byl vlastně polovinou osmiválce 304 CID, vůz mohl být zcela otevřený, jako pick-up nebo SUV s plátěnou anebo ocelovou střechou (dlouhá Travel-Top). V roce 1965 se objevila verze Comanche Turbo se zvýšeným výkonem na 82 kW (111 k) coby první SUV s přeplňováním turbodmychadlem! V roce 1966 následovaly alternativně větší čtyřválec 3,2 litru a dokonce osmiválec 4,4 litru! Od roku 1972 původní verzi zcela nahradil nový Scout II, který nabídl nižší a delší karoserii, posilo vače řízení i brzd, samočinnou převodovku, klimatizaci, alternativně větší šestiválce i osmiválce (až 345 CID), nakonec i vznětový šestiválec od Nissanu. V roce 1976 se IH soustředil na velké nákladní vozy a auto busy, skončily Travelall STW, pick-upy a Metro Vans. Populární Scout pokračoval až do roku 1980. Celkem se vyrobilo 532 674 Scoutů a v roce 1965 bylo téměř 75 % proda-

ných soukromým uživatelům. V roce 1979 už 99 % klientů volilo pohon všech kol. Byl to prostě předchůdce SUV, jen International Harvester s ním přišel dříve, než vznikla jejich celosvětová móda a nedokázal potenciálu Scouta zcela využít! Dnes ovšem pů sobí hodně komicky, když Toyota, Nissan a další vyhlašují, že jsou průkopníky SUV! Za otce Scouta je považován průmyslový designer Theodore (Ted) Ornas (29. 07. 1917 až 14. 03. 2009) z Clevelandu (Ohio). Říká se, že Scouta navrhl doma na kuchyňském stole za jednu noc, když zastával funkci šéfdesignera IH v letech 1951 – 1980. Absolvent Cleveland Institute of Art prošel krátce General Motors, George Walker Design a Donald Deskey Studio, než za ložil vlastní Ornas & LeBarre (s kolegou Dwight LeBarrem) v Detroitu. Už u Wal kera pracoval pro IH, s LeBarrem navrhli řadu středních a těžkých nákladních vozů IH a Ted pak nastoupil jako šéfdesigner IH do Fort Wayne. Navrhl nejen Scouta, Travelall (A-Line 1957, C-Line 1961), ale především legendární nákladní Loadstar (od 1962), Scout II (od 1971), S-Line Trucks (od 1977) a další, než odešel v prosinci 1980 do důchodu.

5 4 IHC AutoWagon model 1911 se vzduchem chlazeným zážehovým dvouválcem 3,2 litru o výkonu 11,8 kW (16 k)

Posledním pokusem byly prototypy Scout SSV (později zvané Scout III SSV), vyvíjené od konce sedmdesátých let coby recreational vehicles s laminátovou karoserií s využitím zkušeností specialisty Dr. Leo Windeckera, který na projektu začal pracovat od roku 1975 (byl také tvůrcem kompozitního letounu Windecker Eagle, jenž získal osvědčení FAA). IH založil vývojové oddělení pro Windeckera v Midlandu (Texas), 1976 byly představeny návrhy nových SUV (Sports Enthusiast Concept, Family Cruiser), STW a MPV (Mini-Van dávno před Chryslerem), a to na shodném základě. Nejprve se zrodila první verze coby hatchback coupé na podvozku s rozvorem 2540 mm (100 palců, původně se zvažoval i zkrácený 95 palců), ale po nešťastné šestiměsíční stávce během konfliktu nového CEO Archie McCardella s odboráři UAW se podnik dostal do finančních problémů. Při následné restrukturalizaci divizi Scout včetně výrobního závodu ve Fort Wayne (IN) nabídl k prodeji, kupec se hned přihlásil, ale pak se jejich konsorcium rozpadlo, takže když se jiný nenašel, International Harvester zastavil výrobu 31. října 1980. V roce 1980 se prodalo 67 857 lehkých užitkových vozů, z toho 30 050 Scoutů. Údajně vzniklo až třicet prototypů SSV (Supplementary Scout Vehicle), většinou určených pro nárazové testy ve Forth Wayne. Jeden z nich je od roku 1983 exponátem Auburn Cord Duesenberg Automobile Museum v Auburnu a má najeto pouhých 204 mil (328 kilometrů). Kromě SSV, jehož dochovaný exemplář v Auburnu vychází z modelu 1979 Scout II Travel-Top (vyjel z linky 20. března 1978), byla na léta 1984 – 1985 podle zprávy z dubna 1980 naplánována zcela nová třetí generace Scout 350/450 (rozvor 100/118 palců). ■

International 1010 Pick-Up s osmiválcem AMC 401 CID V8 (1973)

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

5 International ½ Ton C-1 Panel Van (1936) se šestiválcem 3,5 litru o výkonu 57 kW (78 k)/3600 min‑1

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na PLYMOUTH Voyager (1984)

auto 2024/2

3 PRO 4

Foto Davis

Foto Tom Hyan

► Historie ► DAVIS MOTORCAR CO. (1947 – 1949)

polečnost Davis Motorcar Company z kalifornského Van Nuys v roce 1947 oznámila uvedení malého osobního vozu pouze se třemi koly, ale pro čtyři cestující, sedící vedle sebe v jedné řadě! Konstruktér Glenn Gordon Davis z Los Angeles, zvaný Gary, byl jedním z tvůrců malých amerických vozů, které ale málokdo chtěl. Projekt neměl dlouhého trvání, v roce 1949 firma skončila a Gary byl obviněn z krácení daní, nicméně u soudu se až do své smrti v roce 1973 úspěšně hájil. Tříkolka však skončila. Výhodou Davis Three-Wheeler Coupé Model 482A (též značen Davis D-2 Divan) byly malý poloměr otáčení 13 stop (3,96 metru), poloha těžiště 457 mm nad zemí, přední kolo otočné o 45° do stran, příčná lavice šířky 1625 mm pro čtyři štíhlé cestující včetně řidiče, aerodynamické tvarování s výklopnými světlomety a lehce vyměnitelné hliníkové panely karoserie, spojené s ocelovým skeletem šrouby a svorníky. Střecha byla snímací; přední kolo odpruženo vinutou pružinou, zadní náprava Spicer zprvu také, ale později se přešlo na listové pero, vždy s kapalinovými tlumiči. Optimistické dynamické hodnoty se nenaplnily, místo 160 jela tříkolka nejvíce 105 km/h a spotřeba se zvýšila z proklamovaných 8,0 na 10,1 litru na 100 kilometrů. První verze dostaly čtyřválec Hercules IXB3 o objemu 2175 cm3 a výkonu 33 kW (46 k)/3000 min‑1 se třístupňovou převodovkou Borg-Warner. Davis vyrobil sedmnáct kusů, pozdější měly prodloužený rozvor ze 2743 na 2781 mm; celkové rozměry byly 4711 x 1829 x 1524 mm. Kotoučové brzdy Kinmont se neosvědčily, nahradily je bubnové Bendix. Poslední vozy dostaly větší čtyřválce Continental F4162 o objemu 2655 cm3 a výkonu 42 kW (58 k)/3000 min‑1. Hmotnost vozu činila 1090 kg. Prodejní cenu stanovil Davis těsně pod tisíc dolarů (995 USD). Gary Davis kromě čtyřmístné osobní tříkolky vyrobil tři prototypy Davis 494X ve stylu Jeepu, pětimístné se dvěma řadami sedadel, které na vojenském polygonu Aberdeen Proving Grounds v Marylandu vykázaly velmi dobré jízdní vlastnosti, ale tím to také skončilo. Vzácnou kolekci obou typů vystavuje NATMUS (National Auto & Truck Museum) v Auburnu v Indianě. Dochovalo se ale dvanáct kusů. ■

Kresba Davis

TOM HYAN

Velkou publicitu před 75 lety dobyla americká 4 tříkolka pro 5 čtyři jezdce... 1 Tříkolka Davis v muzeu v Auburnu 2 Neobyčejná šířka umožňovala čtyřmístné uspořádání v řadě 3 Originální průhled vozem od Davise (1947) 4 Hliníkové panely na ocelovém skeletu 5 Vojenská verze Davis 494X

2/2024 THauto

Foto Tom Hyan

eXtra

► AUGUST HORCH MUSEUM ZWICKAU

Audi UW Jaray Stromlinienwagen model 1934, původně s dvoulitrovým šestiválcem (replika Audi UK 2012)

Oba legendární proudnicové vozy Audi Jaray, v popředí model 1934, vzadu model 1923

AERODYNAMIKA...

V německém automobilovém muzeu ve Cvikově probíhají zajímavé automobilové výstavy, ta o aerodynamice pokračuje druhou částí až do léta...

uzeum Augusta Horcha ve Cvikově (Zwickau) bylo nedávno značně roz šířeno o nové výstavní prostory a také o příjemnou restauraci, nesoucí rovněž jméno průkopníka automobilové výroby Augusta Horcha. Před pár lety přibyla velká sekce Mo torsport se dvěma Stříbrnými šípy Auto Union (originál dvanáctiválce typu D a replika šestnáctiválce typu C) před kulisou boxů Grand Prix konce třicátých let s pro jekcí dobových dokumentů, ale i s výstavou dalších zá vodních vozů a motocyklů. Původní část je zaměřena

auto 2024/2

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Zwickau (D) 1 Tatra 77, první sériově vyráběný automobil s aerodynamickou karoserií (1934)

na německé značky Audi (jediná přežila), DKW, Horch a Wanderer, jejichž spojením vznikl Auto Union. Tradicí se staly tematické výstavy, z nichž poslední o aero dynamickém řešení předválečných vozů sice skončila, ale pokračuje druhou částí Form Vollendet? (vývoj od 1945 do dneška), která potrvá až do konce června 2024. My se ještě vrátíme k první části, kdy se teprve aerodynamické tvarování automobilů začalo rodit... K průkopníkům patří především rakousko-uherský ro dák Paul Jaray (Járay Pál), potomek jedné z nejstarších židovských uměleckých rodin z Prahy, která se posléze

5 přestěhovala do Temešváru a Paul se narodil 11. března 1889 ve Vídni. Vystudoval Maschinenbauschule ve Vídni, pak působil na České škole technické v Praze (nynější ČVUT) coby asistent profesora Rudolfa Dörfla, než přešel do Friedrichshafenu na Bodamském jezeře, kde nejprve konstruoval letadla u Flugzeugbau Fried richshafen GmbH (1923 převzato Dornierem) a od roku 1914 u Luftschiffbau Zeppelin, kde navrhl vzducholoď LZ 120 Bodensee, jež se stala předobrazem nejslav nějších konstrukcí LZ 127 Graf Zeppelin a LZ 129 Hin denburg. Nejvíce ho zaujala práce v aerodynamickém tunelu a vedla ke stanovení zásad aerodynamiky auto mobilů, proto se osamostatnil a roku 1923 založil firmu Stromlinien-Karosserie-Gesellschaft ve švýcarském Brunnenu, která uvedla jeho aerodynamická řešení osobních vozů, nabízená partnerům. Jedním z nich se stala kopřivnická Tatra s technickým ředitelem Hansem Ledwinkou, která po prototypech dvouválců V570 s proudnicovou karoserií zahájila sériovou produkci slavnými osmiválcovými typy Tatra 77, 77A a 87. Jedním z prvních vozů podle patentů Jaray byl Ley -Stromlinienwagen z roku 1922 od zapomenuté výcho doněmecké automobilky Rudolfa Leye z Arnstadtu v Durynsku (Thüringen), která využila sériového pod vozku Ley 6/16 PS typ T6 (čtyřválec 1530 cm3) pro

Foto Tom Hyan

6 2, 3 Originální FKFS Stromlinienwagen K2, postavený podle návrhu Wunibalda Kamma ve Stuttgartu na podvozku Mercedes-Benz 170 V, ale se vznětovým motorem 170 D (1940) 4 AVA-Schlörwagen (1937 – 1939), původně na podvozku Mercedes-Benz 170 H s motorem vzadu (replika 2021 od Mobile Welten e.V.) 5 Návrh hypercaru Auto Union/Porsche typ 52 (model 1:4) na podvozku Auto Union GP typ A (1934 šestnáctiválec 4,4 litru) 6 Hanomag Rekord Diesel podle patentů Jaray navrhl Reinhard Freiherr von Koenig-Fachsenfeld (1938)

stavbu aerodynamického čtyřmístného vozu s hliní kovou proudnicovou karoserií na rámu z tvrdého dřeva. Podobné vozy podle licence Jaray vznikly rovněž na chassis Audi 14/35 PS typ C a Dixi 6/24 PS, jak dokládá snímek této trojice před Braniborskou bránou v Berlíně roku 1923. Vozy pokračovaly v předváděcích jízdách. Byly sice aerodynamicky účinné, ale výrobně drahé, a proto sériová produkce nezačala. Jaray se však ne vzdal a dále svůj koncept zlepšoval, navrhl řadu proud nicových karoserií pro další značky Mercedes-Benz, Auto Union, Maybach, Apollo, Adler, Ford, Jawa, Steyr a jiné, než se zaměřil na odlišné obory jako jsou rozhla sová a televizní technika, železnice a větrné elektrárny. Po válce přednášel na ETH Zürich (Eidgenössische Technische Hochschule), která na výstavu do Cvikova zapůjčila originální fotografie z vysokoškolského archivu. Paul Jaray působil do roku 1932 v Brunnenu, pak do 1939 pracoval pro jiné, 1941 znovu založil studio v Solo thurnu a nakonec ve Wetzikonu. Otec aerodynamických automobilů zemřel 22. září 1974 v St. Gallenu. Průkopnické vozy podle patentu Jaray se samozřejmě nedochovaly, ale v muzeu byly vystaveny jejich přesné repliky. Po 100 letech se zrodil aerodynamický vůz Audi 14/35 PS typ C jako model z plastu, zhotovený metodou CAD/CAM na vypěněné dřevěné kostře ve ►►►

2/2024 THauto

Foto Helena Hyanová

► AUGUST HORCH MUSEUM ZWICKAU

1 2

3 skutečné velikosti podle digitalizovaného původního designu. Úkolu se ujala vysoká škola Westsächsische Hochschule Zwickau a vznikl neobyčejně působivý model 1:1 originálních proporcí s překvapivou výškou a naopak malou šířkou, které u originálu se čtyřválcem 3,6 litru/26 kW (35 k) zvýšily největší rychlost ze sé riových 90 až na 130 km/h (součinitel odporu vzduchu cx klesl z 0,6 na 0,3). V březnu 1934 byly na autosalonu v Berlíně vystaveny dva vozy s karoserií Jaray, dvou litrový čtyřmístný Mercedes-Benz a dvoumístné kupé na základě Audi UW s předním pohonem. U dceřiné společnosti Audi UK v britském Milton Keynes v roce 2012 postavili repliku druhého vozu, původně se šesti válcem 2,0 litru/29 kW (40 k), jehož originál rovněž dosahoval rychlosti 130 km/h a vykazoval součinitel odporu vzduchu cx = 0,30. Na karlovarské silnici 5. března 1934 byl nový typ Tatra 77 představen československým novinářům, ná sledovala světová premiéra na Berlínském autosalonu 1934, a pak se Tatra 77 stala prvním sériově vyrá běným aerodynamickým vozem na světě, nemluvě o unikátní kombinaci se vzduchem chlazeným osmi válcem, uloženým v zádi, který dosahoval výkonu

auto 2024/2

1, 2 Adler Trumpf Rennlimousine, jeden ze šesti unikátních aerodynamických vozů pro závody včetně 24 h Le Mans (1936 – 1938) 3 Dřevěná forma pro výrobu hliníkových panelů aerodynamické karoserie DKW F8 pro závod Berlín – Řím (1939/2023)

AUGUST HORCH MUSEUM ZWICKAU Audistrasse 7, D-08058 Zwickau, Německo www.horch-museum.de info@horch-museum.de Tel. +49 (0) 375 27 17 380 Otevřeno denně mimo pondělí 9:30 až 17:00 h Základní vstupné 13 eur

44 kW (60 k)/3500 min‑1, při rychlosti 100 km/h točil jen 2720 min‑1 a výrobce uváděl tehdy nevídanou maxi mální rychlost 150 km/h. Třílitrový osmiválec byl uložen v polosamonosné karoserii vyztužené páteřovým nosníkem s menšími příčnými nosníky nad plochou podlahou, vzadu rozvidleným pro upevnění pohonné jednotky. Karoserie z ocelového plechu měla zprvu ještě obvyklou dřevěnou kostru. Nezávisle zavěšená kola byla odpružena příčnými listovými pery, kapalinové bubnové brzdy vycházely ze systému Lockheed ATE (Alfred Teves). Tatra 77 vzbudila obrovskou pozornost a stala se senzací, následovala Tatra 77A se zvětše ným objemem motoru na 3380 cm3, takže výkon vzrostl na 52 kW (70 k)/3500 min‑1. Tatra 77A se vyráběla v le tech 1936 – 1938, celková produkce obou verzí dosáhla podle dostupných údajů 249 až 255 kusů. Pak začalo aerodynamicky optimalizovaných vozů při bývat. Na výstavě nás zaujaly především Adler Trumpf Rennlimousine (1936 – 1938), proudnicové kupé pro závod 24 h Le Mans se čtyřválcem 1,9 litru/41 kW (56 k) a hmotností jen 856 kg, ale také rekordní Hanomag Rekord Diesel (replika na originálním podvozku z roku 1938) se čtyřválcem 1,9 litru/29 kW (40 k), který dosa

5 4 Auto Union typ C, šestnáctiválec 6,0 litru/412 kW (560 k) pro rychlé okruhy typu Avus a rychlostní rekordy (1937/replika 1999) 5 Chrysler Airflow, americká aplikace patentů Jaray pro cestovní osmiválec 5,3 litru/85 kW (116 k) z konce třicátých let 6, 7 Audi Jaray 14/35 PS typ C Stromlinienwagen (1923, model z roku 2023 ve skutečné velikosti)

6 hoval rychlosti 165 km/h a v únoru 1939 na dálnici u Dessau ustavil čtyři světové rychlostní rekordy ve své kategorii (např. průměrnou rychlostí 155,954 km/h na pět kilometrů s letmým startem). Výstava také vzdala hold dalším německým průkopníkům aero dynamiky, k nimž patří Reinhard Freiherr von Koenig -Fachsenfeld (1899 – 1992), tvůrce upraveného Mercedesu SSKL, s nímž Manfred von Brauchitsch vyhrál na Avusu 1932; Wunibald Kamm (1893 – 1966), který se zasloužil o snížení nežádoucích turbulencí tzv. useklou zádí (Kamm-Heck či Kammback); Emil August Everling (1890 – 1973), jehož E-Heck měl stejný účinek jako Kamm-Heck, a proto se dostali do sporu o prvenství; a konečně Karl Schlör von Westhofen-Dirnstein (1910 – 1997), jenž na rozdíl od dříve jmenovaných důsledně prosazoval příčný profil vozu ve tvaru leteckého křídla a dosáhl souči nitele odporu vzduchu jen cx = 0,186 při zkouškách prototypů z vývoje leteckého institutu AVA (Aero dynamische Versuchsanstalt) v Göttingenu. Nyní výstava ve Cvikově pokračuje poválečnými projekty, které zřejmě stanovily konečnou optimální formu aerodynamického tvarování. ■

Foto Helena Hyanová

8 Aerodynamický motocykl podle návrhu Koeniga-Fachsenfelda pro třídu 250 cm3 s motorem DKW nebyl nasazen pro citlivost na boční vítr (1937)

2/2024 THauto

Foto Audi Presse

► Po uzávěrce ► DAKAR 2024

POPRVÉ...

Foto MM Technology

Foto Orlen Jipocar Team

TOM HYAN

Po třech letech zvítězil hybrid Audi na Dakaru, po dvanácti letech dobyl ítězství Audi nebylo jednoduché. Podivný hybrid odpadnutí 2010 (letos byl po řadě problémů Martin Macík nepočítáme V RS Q e-tron se systémem pohonu vlastně jako klasifikován na 96. místě). Mattias Ekström s druhým u diesel-elektrických lokomotiv (až na to, že v tomto prvenství mezi Audi RS Q e-tron dojel 48., třetí člen týmu Audi Sport případě žene generátor zážehový čtyřválec 2.0 TFSI Stéphane Peterhansel až na 54. místě. Lukas Lauda, z Audi RS5 DTM) měl opět blízko k neúspěchu, když kamiony... prvorozený syn Nikiho, který se dosud věnoval sportov-

dva vozy zastavily technické závady, pouze Carlos Sainz vytěžil ze zpoždění Sébastiena Loeba a vyhrál! Pro jedenašedesátiletého španělského matadora (narodil se 12. dubna 1962 v Madridu) to byl čtvrtý triumf na Dakaru a vůbec první pro Audi, když dříve zvítězil 2020 (Mini), 2018 (Peugeot) a 2010 (Volkswagen). Sébastien Loeb (BRX Prodrive Hunter) skončil třetí, jeho týmový kolega Nasser Al-Attiyah tentokrát odpadl; druhý byl Guillaume De Mevius (Overdrive Racing/ Toyota Hilux) z belgické závodnické rodiny, čtvrtý jeho francouzský týmový kolega Guerlain Chicherit (rovněž na Hiluxu) a pátým místem se blýskla česká posádka Martin Prokop/Viktor Chytka (Ford Raptor poprvé s novým šestiválcem). Při devíti startech byl Prokop dosud nejlépe šestý (2023 a 2019) a sedmý (2018), ale vždy dojel. Naproti tomu Tomáš Ouředníček z nového týmu Toyota Gazoo Racing Czech (Hilux GR Overdrive 5.0 V8) si vedl nejhůře ze všech svých devíti startů, pokud

auto 2024/2

1, 2 Posádka Carlos Sainz/Lucas Cruz vyjela první vítězství v Dakaru pro Audi 3 Carlos Sainz Sr. a Jr., syn přiletěl pogratulovat otci k triumfu 4 Macík, Tomášek a Švanda, po dlouhých letech jsou Češi znovu první 5 Čenda vítězí, Martin Macík Jr. si jede pro prvenství mezi kamiony! 6 Prokop s Chytkou pátí v cíli!

nímu marketingu a nikdy nezávodil, skončil při debutu na 59. místě (CanAm Maverick Buggy). Největší radost českým příznivcům Dakaru připravila posádka Martin Macík Jr./František Tomášek/David Švanda (Iveco Powerstar zvaný Čenda), která suve rénně vyhrála hodnocení kamionů s náskokem téměř dvou hodin před Alešem Lopraisem (Praga V4S DKR s podvozkem Tatra 4x4 a motorem Iveco). Nejlepší Tatra byla desátá s Nizozemcem Pascalem De Baarem, jenž v týmu Buggyra ZM Racing nahradil zraněného Martina Šoltyse. Motocykly vyhrál dvaatřicetiletý Američan Ricky Brabec (Honda 450), který triumfoval už v roce 2020; jeho český jmenovec Jan Brabec byl při sedmém startu sedmadvacátý. Z našich si nejlépe vedl Martin Michek, desátý za Slovákem Štefanem Sivkem; Milan Engel byl dvaadvacátý (všichni KTM 450), zatímco Libor Podmol (Husqvarna 450) skončil až na 53. místě. Ze 340 vozidel v Saúdské Arábii dokončilo 239. ■

Nissan VG30 DETT (Twin-Turbo)

SLAVNÉ MOTORY NISSAN VG30 DETT (1990)

Zážehový šestiválec do V/60°, 2960 cm3 (ø 87 x 83 mm) Dvě turbodmychadla Garrett T25 s chladiči vzduchu Nepřímé vstřikování paliva ECCS, dva katalyzátory Kompresní poměr 8,5:1; DOHC 4V VVT (ozubený řemen) Výkon 208 kW (283 k)/6400 min‑1 Točivý moment 375 N.m/3600 min‑1 (údaje 1990 pro 300 ZX, prodávané v Evropě)

Nissan 300 ZX (Z32) model 1990

Foto a kresba Nissan

První japonský velkosériový vidlicový šestiválec, který po pětiletém vývoji nahradil řadové šestiválce. Byl uveden v roce 1984 ve verzi OHC 2V, konstruktéři připravili dvoulitrovou i třílitrovou verzi, později přišla DOHC 4V a všechny motory měly litinový blok, hliníkové hlavy a pohon vačkových hřídelů ozubeným řemenem. Sofistikovaná verze VG30 DETT, jejíž vývoj probíhal na závodech IMSA ve sportovních prototypech Nissan GTP ZX-Turbo, poháněla kupé 300 ZX od konce roku 1989. Výroba řady VG přežila do 2004, když ji od roku 1994 postupně nahrazovala celohliníková VQ (DOHC 4V, pohon vačkových hřídelů řetězem).

SLAVNÉ MOTORY

IE: OR

1 9 78

Z HI

Německá automobilka představila na Ženevském autosalonu 1977 kupé Porsche 928, které pro ni znamenalo revoluci s uvedením prvního kapalinou chlazeného osmiválce a soustavy pohonu transaxle, jež měla premiéru o rok dříve ve čtyřválci Porsche 924. Překvapivě získala prestižní evropský titul Car of the Year 1978 jako první sportovní vůz. Motor procházel průběžnými úpravami, zvyšováním objemu na 4664 cm3 (vrtání 97 místo 95 mm), 4957 cm3 (vrtání 100 mm) a 5397 mm (ø 100 x 85,9 mm), ale i výkonu až na 257 kW (350 k)/5700 min‑1. Verze značeny M28/01 až M28/50 (1977 – 1995).

PORSCHE 928 (M28/01)

1. Porsche 928 261 bodů 2. BMW řady 7 231 bodů 3. Ford Granada 203 bodů

Foto a kresby Porsche

Zážehový osmiválec do V/90°; 4474 cm3 (ø 95 x 78,9 mm) OHC 2V; stupeň komprese 8,5 Vstřikování paliva Bosch K-Jetronic Výkon 177 kW (240 k)/5250 min‑1 Točivý moment 363 N.m/3600 min‑1