TH Auto 03 2020 (březen) by TH Auto

2020

DAYTONA 500 PŘEDSTAVUJEME ■ AUDI TT RS ■ proslýchá se, že třetí generace Audi TT je poslední... ■ ŠKODA SUPERB iV ■ první sériový Plug-In Hybrid mladoboleslavské značky ■ BMW X7 xDRIVE 30d ■ pátá řada SAV X7 ze Spartanburgu je mezi osobními jedna z největších ■ MERCEDES-BENZ C-KLASSE ■ třída C patří k základním typům a prochází průběžnou modernizací

Z HI

1978/19

IE: OR

CHRYSLER/TALBOT SIMCA HORIZON

Foto Talbot

Přestože dobyl evropský titul Car of the Year 1978 jako šestý francouzský automobil, převzal Horizon vcelku konvenční čtyřválce OHV ze starších modelů Simca 1100 a 1307, jejichž výroba paralelně pokračovala. Za osm let se v Evropě vyrobilo 828 264 Horizonů a produkce běžela i v USA (s jinými motory). Upravené čtyřválce Simca byly uloženy napříč, měly litinový blok a hliníkovou hlavu válců. Značka vozu se po převzetí Peugeotem změnila z Chrysler Simca na Talbot Simca, resp. Talbot.

SLAVNÉ MOTORY Zážehový čtyřválec OHV 1118 (1294) cm3 Vrtání x zdvih 74 x 65 (76,7 x 70) mm

Kresby Chrysler France

Karburátor Solex 32 BISA; stupeň komprese 9,6 (9,5) Výkon 43 (50) kW, resp. 55 (68) k při 5600 min‑1 Točivý moment 89 (103) N.m při 3000 (2800) min‑1

PÁTÝ ROČNÍK číslo 3 (47), březen 2020 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2020

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2020 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH tak konečně vyšlo letošní třetí číslo! Původní záměr nám zmařil korona virus, odložili jsme totiž vydání, abychom co nejdříve představili novinky ze Ženevského autosalonu! Jenže, člověk míní a švýcarská vláda mění, tři dny před otevřením salonu vyhlásila zákaz akcí s účastí nad tisíc osob a nám hned spadly hračky do kanálu. Zvláště, když to měl být tak zají mavý ročník! Jsou to velké škody, zejména pro menší vystavovatele, kteří již měli stánky skoro hotové, ale i pro nás, kteří se k novým automobilům dostáváme stále méně a obtížněji... Nebudeme přebírat tiskové zprávy, chtěli jsme ty vozy vidět a zažít, nikde jinde nejsou takové příležitosti a sortiment, a proto bohužel musíme po čkat na další Ženevu, pokud vůbec bude. Rozhodně nechceme přetisko vat stejné materiály z internetu jako jiná periodika, žurnalistika je přece o něčem jiném, žijeme v realitě, která není a nebude virtuální. Každé zlo je občas k něčemu jinému dobré, a tak nám zbylo více místa na úžasné motoristické akce, jichž jsme byli svědky za mořem v Daytoně a jejím okolí. Rovněž se budeme snažit opět posunout vydání na začátek měsíce, ale ještě u TH Auto 4/2020 k nám buďte prosím shovívaví... Příjemné čtení a radost z jízdy přeje

NASCAR – Daytona 500 �� 2 MARTIN DOUBEK na New Smyrna Speedway �� 6 AUDI TT RS 2020 �� 10 ŠKODA Superb iV (PHEV) �� 14 BMW X7 xDrive 30d (G07) �� 18 MERCEDES-BENZ C-Klasse (W205) �� 22 FORD Focus Active �� 26 DALLARA Stradale �� 28 Vzpomínky na elektromobilitu �� 30 MAHINDRA Roxor 2019/2020 �� 34 Mezinárodní den žen �� 36 Racers Edge Motorsports �� 38 Jaroslav Hošek oslavil 75 let �� 42 Rallye Monte Carlo & Dakar 2020 �� 43 Jezdci formule 1 �� 44 LOTUS Esprit (1975 – 2004) �� 46 FORD of Britain (1911 – 1965) �� 52 JAWA 50 (1955 – 1982) �� 56 The Brumos Collection (Jacksonville, FL, USA) �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů Škoda Octavia, Opel Corsa, DS 7 Crossback E-Tense, Hyundai i10, Audi A4, Land Rover Discovery Sport a dalších ► Evropský Car of the Year 2020 ► Znovuzrozený Böhmerland 21 ► Vzpomínky na elektromobilitu ► Legendy formule 1 ► Nákladní automobily Autocar ► Mazda slaví 100 let

3/2020 THauto

Foto Tom Hyan

► NATIONAL ASSOCIATION FOR STOCK CAR AUTO RACING

DAYTONA 500

Největší závod stock cars se letos jel podvaašedesáté! Přinesl všechno, návštěvu amerického prezidenta, odložení pro déšť, dramatické souboje a prodloužení na rekordních 209 kol... TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Daytona (FL), USA

Foto Tom Hyan

spolupráce JAN SPISAR PHOTOGRAPHY

ávod na 500 mil v Daytoně je nejen nej větším závodem stock cars, ale také oteví racím závodem amerického mistrovství NASCAR Cup Series, tedy první ligy, jejíž počátky sahají do konce čtyřicátých let. Flo ridská Daytona Beach je kolébkou amerických závodů upravených cestovních vozů a Bill France Sr. byl jed ním z úspěšných jezdců, který v prosinci 1947 založil NASCAR, organizaci pro jejich oficiální pořádání. Postupně sloučila jednotlivé projekty do celonárod ního amerického mistrovství, jaké se pořádá dodnes, ostatně NASCAR je zkratkou National Association for Stock Car Auto Racing.

auto 2020/3

1 Závody na oválu jsou neobyčejně rychlé, výkony jezdců výrazně ovlivňuje aerodynamika (proudění mezi vozy) 2 Denny Hamlin (Toyota Camry) je čtvrtým jezdcem, jenž vyhrál dvakrát za sebou (2019 a 2020, ale poprvé už v roce 2016) 3 Ryan Newman (Roush Fenway/ Ford Mustang) přežil hrůzostrašnou havárii, vyvázl jen s otřesem mozku

3 Bill France Sr., jehož rodina vládne organizaci NASCAR dodnes, se stal jejím prezidentem, nejbližšími spolu pracovníky mu byli Bill Tuthill, Cannonball Baker, Eddie Bland a Marshall Teague. Nová organizace uspořádala první závod v únoru 1948 na pláži v Daytona Beach (vyhrál Red Byron před Marshallem Teaguem), většinu startujících vozů tvořily Fordy a Chevrolety. První ofi ciální mistrovství bylo vypsáno na sezonu 1949 pro automobily odvozené ze sériové produkce (Strictly Stock), jelo se osm mistrovských závodů, Red Byron vyhrál dva a stal se prvním mistrem. Druhý byl Lee Petty, zakladatel úspěšné dynastie závodníků, jenž ještě v roce 1959 vyhrál 500 mil Daytony se svým Olds

Foto Tom Hyan

4 Prezident Donald Trump s chotí Melanií při zahájení závodu Daytona 500 5 Prezident Trump při výjezdu na okruh v limuzíně Cadillac (ale na podvozku nákladního vozu GMC/Chevrolet) 6 Poněkud divoký Kyle Busch (Toyota Camry) opět bojoval jako lev, a po explozi motoru ještě objel celé kolo s polorozpadlým vozem

7 Bubba Wallace (Chevrolet), sedmadvacetiletý Američan tmavé pleti z Alabamy, jede v týmu slavného Richarda Pettyho

Foto Helena Hyanová

8 mobile! V roce 1964 tam už zvítězil jeho syn Richard Petty (nar. 1937), který přidal ještě triumfy v letech 1966, 1971, 1973, 1974, 1979 a 1981, takže dosáhl nejen rekordního počtu sedmi triumfů v Daytona 500, ale také celkového rekordu 200 vítězství NASCAR (z toho 27 jen v roce 1967). V roce 1992 se rozloučil se závodní činností, ale na okru zích se objevuje dosud jako šéf vlastního týmu, pro který s jeho legendárním číslem 43 startuje Bubba Wallace. Během dlouhých let procházel NASCAR vývojem a dnes tvoří systém závodů v ně

9 Jimmy Johnson (Chevrolet) v letech 2006 – 2016 dobyl sedm mistrovských titulů NASCAR Cup (stejný počet jako Richard Petty a Dale Earnhardt Sr.)

Foto Tom Hyan

8 Joey Logano (Team Penske/Ford Mustang) měl v Daytoně smůlu, ale vyhrál hned následující závod na 400 mil v Las Vegas

kolika stupních, který zahrnuje také evrop skou NASCAR Whelen Euro Series (letos se pojede podruhé u nás v Mostě, a to 19. až 20. června). Nejdůležitější za mořem jsou tři hlavní série NASCAR Cup Series (první liga, dříve zvaná podle hlavního sponzora Winston, Nextel či Sprint Cup), Xfinity Series (druhá liga, sponzorem je ka belová televize a internet, dříve Budweiser, Busch a Nationwide) a Gander RV & Out doors Truck Series (dříve Craftsman a Cam ping World, závodní pick-upy). Kromě poslední kategorie se nyní zúčastňují vozy

se siluetou karoserie sedan/coupé, tvarově připomínající sériové produkty pro severo americký trh, základem je vždy velmi odolný trubkový rám podle předpisů NASCAR. V sezoně 2012 došlo v páté generaci NASCAR Stock Cars k velké změně, tra diční osmiválce přišly o svůj čtyřhrdlový kar burátor Holley, ale dostaly nové vstřikování paliva EFI od stejného výrobce (to převzala i šestá generace od roku 2013). Stock Cars se tak přiblížily dnešní automobilové kon strukci, nicméně elektronika je nadále ome zena (žádné ABS ani TCS) a zůstává ►►►

3/2020 THauto

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

► NATIONAL ASSOCIATION FOR STOCK CAR AUTO RACING

1 2

Foto Jan Spisar Jr.

dvouventilový rozvod OHV, vzadu je ještě tuhá hnací náprava. Přesto vozy dosahují výkonů, jaké jsou v Ev ropě nevídané. Na nejrychlejších tratích, k nimž patří Daytona a Talladega, musí být motory 5,9 litru V8 (limit 358 cu.in.) omezeny restriktory, aby největší rychlost příliš nepřesáhla 300 km/h! Výkon se tak sníží na 550 koní (404 kW) pro oválné superspeedways, pro krátké a silniční trati je k dispozici až 750 koní (550 kW); bez omezování ovšem dávají téměř 900 koní (660 k), ale z důvodů bezpečnosti se využívají jak restriktory v sání motoru, tak aerodynamické prostředky se zvětšením přítlaku a tedy snížením rychlosti. Převodovka je jen čtyřstupňová, ale musí mít zpátečku. Daytona 500 je největším závodem a po zrušení silniční trati v Riverside tradičně zahajuje sezonu NASCAR. Letošní byla závodem superlativů, vyvrcholením týdne Speedweek 7. až 16. února, jenž zahrnuje projížďku závodních veteránů po Daytona Beach (dříve se závo dilo na pláži), závod nižší kategorie ARCA Menard Series (v úterý po 80 kolech vyhrál Michael Self na Toyotě), středeční kvalifikaci Daytona 500 a závod Busch Clash pro vybrané nejlepší jezdce (po 75 ko lech vyhrál Erik Jones na Toyotě; v sezoně 2021 bude přeloženo z oválu na silniční okruh), dva kratší závody Bluegreen Vacations Duel (po 60 kolech, vítězové Joey Logano na Fordu a William Byron na Chevroletu tak podle předpisů postoupili do druhé řady na startu Daytona 500), páteční Truck Series (vítěz po 100 ko lech Grant Enfinger na Fordu), sobotní Xfinity Series (vítěz po 120 kolech Noah Gragson na Chevroletu)

auto 2020/3

1 Mike McDowell (34) a Cole Custer (41), dva závodníci hájící barvy Fordu 2 Chase Elliott (9) a Tyler Reddick (8), dva mladí jezdci Chevroletu, při zastávce v depu 3 Kevin Harvick (Ford Mustang) jede v týmu bývalého závodníka Tonyho Stewarta a podnikatele Gene Haase (ano, toho z formule 1) 4 Ryan Blaney ze závodnické dynastie World of Outlaws dojel v dramatickém finále druhý (Team Penske/ Ford Mustang) 5 V závěru závodu začali jezdci chybovat, mimo trať jsou Mike McDowell (34) a Clint Bowyer (14), oba s vozy Ford

a konečně nedělní Daytona 500 (ze 43 jezdců se tři z Vacations Duelů nekvalifikovali)! Byl to náš první závod v Daytoně a opravdu jsme zažili vše, co k NASCAR patří. V neděli před startem to byl nízký průlet vládního Boeingu 747 (Air Force One) nad oválem Daytona International Speedway s následu jícím přistáním na sousedícím letišti Daytona Beach International Airport. Prezident Donald Trump pronesl zdravici, vydal pokyn ke spuštění motorů a objel okruh ve své těžkotonážní limuzíně The Beast, která nese značku Cadillac, následován startovním polem čtyřiceti závodních vozů. Z první řady odpoledne ve 3:30 h star tovali Ricky Stenhouse Jr. (Ford) a Alex Bowman (Chevrolet), závod se ale nerozjel, když po zaváděcích kolech začalo pršet. Jak známo, na oválech se při rych lostech kolem 300 km/h za mokra nejezdí, a tak se če kalo. Organizátoři využívají k vysoušení trati speciální pick-upy, které vezou proudový motor, jenž trať ofukuje. Když se to podařilo, jelo se ve 4:15 h znovu, do čela šel Ricky Stenhouse Jr., ale po dvaceti kolech závod opět zastavil déšť. Tentokrát přišla slušná sprška, která nás zastihla už cestou na parkoviště. Pořadatelé odložili závod na pondělí. První žlutá fáze (zpomalení) byla v 59. kole, když William Byron vrazil do hrazení. Pro zvětšení atraktivnosti se jede o vítěze Stage 1 po 65 kolech (uspěl Chase Elliott na Chevro letu) a Stage 2 po 130 kolech (vyhrál Denny Hamlin na Toyotě, když se po penalizaci na startu statečně probíjel vpřed). V devadesátém kole došlo k první hro madné kolizi několika vozů, ale jsou tak bezpečné, že

Foto Jan Spisar Jr.

► 62. DAYTONA 500

(pořadí, jezdec, počet kol, vůz) 1. Denny Hamlin.................. 209........... Toyota 2. Ryan Blaney..................... 209...............Ford 3. Chris Buescher................ 209...............Ford 4. David Ragan..................... 209...............Ford 5. Kevin Harwick.................. 209...............Ford 6. Clint Bowyer.................... 209...............Ford 7. Brendan Gaughan............ 209.......Chevrolet 8. Corey LaJoie.................... 209...............Ford 9. Ryan Newman.................. 209...............Ford 10. Kyle Larson...................... 209.......Chevrolet 11. John Hunter Nemechek.... 209.......Chevrolet 12. Austin Dillon.................... 209.......Chevrolet 13. Justin Haley..................... 209.......Chevrolet 14. Michael McDowell........... 209...............Ford 15. Bubba Wallace................. 209 ......Chevrolet 16. Brennan Poole................. 209.......Chevrolet 17. Chase Elliott..................... 209.......Chevrolet 18. Erik Jones........................ 208........... Toyota 19. Matt DiBenedetto............. 207...............Ford 20. Ricky Stenhouse Jr.......... 206.......Chevrolet

Foto Jan Spisar Jr.

se jezdcům nic nestalo a po odklizení trosek se jelo zase naplno! Držitel pole position Ricky Stenhouse Jr. se znovu ujal vedení před velkými hvězdami, jimiž jsou Kyle Busch (Toyota), Brad Keselowski a Joey Logano (oba Fordy Teamu Penske), jenže pak vrazil do zdi a s rozbitou přídí pomalu jel do depa. Kyle Busch ho následoval, ve 182. kole mu explodoval motor, ale jen o dvě kola později došlo k největší havárii, v níž bylo zapleteno devatenáct vozů! Nedlouho před finále (pů vodně na 200 kol) už na osvětleném oválu se rozvinulo drama, kdy mělo šanci na vítězství několik jezdců. Logano byl však vyřazen, stejně jako sedminásobný mistr Jimmy Johnson (Chevrolet), který se letos se stock cars loučí, ale zajímá se o Indy Cars... V závěru závodu začalo kolizí přibývat, ve 199. kole nezvládl Ross Chastain vůz na čtvrtém místě a vzal 6 Ross Chastain (Chevrolet) s sebou sedm dalších soupeřů včetně Keselowského! skončil v hrazení, ale s ním i několik jiných vozů Podle předpisů NASCAR se začalo nastavovat (až na (v dalších závodech nahradil 209 kol), největší šanci na triumf měli Ryan Newman Ryana Newmana na Fordu) a Denny Hamlin. V posledním kole po kontaktu s Rya nem Blaneyem (oba Ford) však byl Newman vystřelen 7 Jeden z večerních restartů, do hrazení, jeho vůz se zvedl a udělal několik přemetů vede Ryan Newman přímo před naší tribunou! Skončil na střeše, záchranáři před Joey Loganem tam byli hned, zvítězil Hamlin před Blaneyem, New a Christopherem Bellem man klasifikován devátý (po dvou dnech ho propustili 8 Důkladné sítě chrání diváky z nemocnice). Byla to Daytona 500 s druhým nejmen před odletujícími kusy vozů ším rozdílem v cíli (o čtrnáct tisícin sekundy), ale (na snímku vede Hamlin) vzhledem k devíti zpomalením s průměrnou rychlostí jen 227,046 km/h. Devětatřicetiletý Denny Hamlin z Vir 9 Nejdelší Daytona 500 měla 209 kol... ginie vyhrál podruhé za sebou a celkem potřetí. ■

Foto Helena Hyanová

3/2020 THauto

Foto Helena Hyanová

► 54. WORLD SERIES OF ASPHALT STOCK CAR RACING

NÁŠ MUŽ ZA MOŘEM

Český závodník Martin Doubek vyrazil za zkušenostmi na americké ovály. Na okruhu New Smyrna Speedway jsme byli při tom...

a mořem se jezdí mnoho různých závodů více či méně upravených produkčních vozů. Vrcholem jsou automobilové závody pod záštitou NASCAR (National Association for Stock Car Auto Racing), které však doplňuje nepřeberné množství řady dalších, vesměs s vysokou úrovní a dosahovanými rychlostmi, jaké jsou u nás naprosto nevídané. Závodník Martin Doubek, pětadva cetiletý rodák z Litomyšle, je jediným reprezentantem České republiky v evropské odnoži amerických klání NASCAR Whelen Euro Series (letos se pojede podruhé v Mostě, a to 19. – 20. června 2020), a tak není divu, že si chtěl vyzkoušet oválové závody prostě tam, kde vznikly. Samozřejmě to není jednoduché, nejdříve se musel kvalifikovat pro americkou licenci... O nejvyšší lize NASCAR píšeme na předcházejících stránkách, v Americe sice o závody nezavadíte na každém kroku, ale když se o ně zajímáte, tak vás udiví množství sportovních podniků nejrůznějších kategorií, jaké se tam pořádají. A někdy současně. Byl to případ našich únorových dnů v Daytona Beach, kdy se vlastně konaly tři prodloužené Speedweeks (Týdny rychlosti)

auto 2020/3

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, New Smyrna (FL), USA spolupráce JAN SPISAR PHOTOGRAPHY

Martin Doubek (Chevrolet SS) před startem tréninku na stokolový závod (New Smyrna 14. února 2020)

opravdu najednou! O dvaapůlmílové Daytona Inter national Speedway jsme už hovořili, další byly 7. až 15. února na asfaltovém půlmílovém oválu New Smyrna Speedway a jiné dokonce 4. až 15. února na hliněném půlmílovém oválu Volusia Speedway Park v DeLeon Springs! Oba menší okruhy nejsou od Daytona Beach daleko, New Smyrna leží necelých dvacet kilometrů jižně po silnici 415 (Tomoka Farms Road), Volusia v podobné vzdálenosti cestou do Ocala National Fo rest na silnici 40 (West Granada Blvd, pak East State Road) před městečkem Barberville. Oba menší okruhy inicioval jistý Benny Corbin se svými spolupracovníky, hliněná Volusia má kromě oválu pro velké vozy ještě menší pro motokáry, v letech 1989 až 1992 hostila druhou ligu NASCAR Busch Series (nyní Xfinity) a jezdí se tam závody v dnešní podobě od roku 1972. New Smyrna Speedway byla otevřena v roce 1966 podle návrhu Bennyho Corbina jako hliněný ovál, později vyasfaltovaný pro mistrovství Florida World Series of Asphalt Stock Car Racing, které je už tradicí (letos se jel 54. ročník). Od roku 1977 navíc získala proslulost jako jediný půlmílový asfaltový ovál, kde se jezdí 52 týdnů

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Helena Hyanová

1 Martin Doubek čeká na páteční finálový závod, vypsaný na 100 kol 2 Do stock cars se nastupuje oknem, karoserie nemá dveře, aby byla tužší

5 v roce (každou sobotu, až 70 závodů ročně, zatímco Daytona ožívá jen několikrát do roka). U vzniku dráhy byla Hartova rodina, která ji udržela dodnes, Clyde a Robert Har tové poskytli pozemek, průběžně dráhu modernizovali a dnes ji vede Robert L. Hart. Martin Doubek navzdory svému mládí je už veteránem NASCAR Whelen Euro Series, kde jako jediný český účastník startuje od roku 2015. Před americkým závodem měl na svém kontě třicet startů v EN Pro (Elite 1) a šestatřicet v EN2 (Elite 2), loni jezdil u Hendriks Motorsport na Fordu Mustang a v dubnu se v tomto nizozemském týmu do seriálu vrátí. Koncem ledna však odces toval na Floridu, aby na oválu New Smyrna

Speedway odjel 200 kol při testování, po třebných k získání licence NASCAR. Stalo se tak 28. – 29. ledna 2020, kdy tam absol voval první jízdy za volantem Chevroletu SS (Super Sport) třídy Pro Late Model ze Skinnerova týmu, který sídlí ve floridském Port Orange. Dříve sice na oválu jezdil v nizozemském Venray, ale jak sám říká, tamější trať má mezi rovinkami jen dvě za táčky, zatímco na New Smyrna Raceway jsou čtyři, každá jiná a navíc rychlejší! Poprvé jsme na okruh New Smyrna zajeli hned v pondělí, protože nám pořadatelé na rozdíl od Daytony udělili akreditaci, chtěli jsme si ovál s klopenými zatáčkami prohléd nout. Měli jsme štěstí, ten den se jely závody

Foto Jan Spisar Jr.

3, 4 Jamie Skinner (Toyota Camry) vyhrál tři ze čtyř závodů na New Smyrna Speedway a stal se mistrem World Series of Asphalt 2020 5 Martin Doubek si účast v Pro Late Model Division při World Series of Asphalt 2020 opravdu užíval a sbíral nové zkušenosti

ARCA Menards Series East na 175 kol, vlastně jakási čtvrtá liga NASCAR (pořádají se letos pod názvem ARCA Menards/ Series, Series West, Series East a Series Showdown), ale opět promyšlený systém výchovy nových jezdců jako ostatně ve všech šampionátech NASCAR. Zatímco velkou ARCA Menards Series v Daytoně pak v úterý vyhrál Michael Self na Toyotě, nižší ARCA Menards Series East na New Smyrna patřila Samu Mayerovi na Chevro letu, když Derek Griffith (Ford) vedl většinu kol, ale při zastávce v depu dostal penali zaci a ze třináctého místa se fantastickou jízdou probil na druhé v cíli. Dvě dívky ve startovním poli neuspěly, nicméně ►►►

3/2020 THauto

2 1 Vozy různých kategorií (vpravo Modifieds) připravené pro kvalifikaci na New Smyrna Speedway 2 S postarším vozem Chevrolet Monte Carlo SS startuje David Weaver z Plantation na Floridě 3 Martin Doubek (Chevrolet SS) na trati New Smyrna Speedway jel v únoru tři večerní závody

auto 2020/3

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Helena Hyanová

► 54. WORLD SERIES OF ASPHALT STOCK CAR RACING

devatenáctiletá Gracie Trotterová (Toyota) dojela o týden později čtvrtá v ARCA Menards West na Las Vegas Speedway, když sedmadvacetiletý Sam Mayer přidal i vítězství na Západě! Martin Doubek se objevil na páté večerní závody World Series of Asphalt (závodilo se devět dnů) a v novém prostředí vyjel napoprvé dvanácté místo, další den byl třináctý. Na dráze s klopenými zatáč kami o osmnáct až dvacet stupňů se jezdilo pěkně rychle, vozy Pro Late Model jsou silnější než Euro Series o padesát koní (37 kW) a dosahují vyšší rych losti, do zatáček se najíždí tempem 220 km/h! Doub kův Chevrolet SS poháněný osmiválcem Chevy Small Block 5,7 litru s rozvodem OHV a čtyřhrdlo vým karburátorem Holley dosahuje výkonu 330 kW (450 k), má čtyřstupňovou převodovku se zpátečkou a pohon zadní tuhé nápravy. Elektronická asistence neexistuje, vše je jednodušší než u evropských zá vodních vozů, ale dosahované rychlosti vyšší, všem doporučujeme zajít se na závody stock cars podívat, protože kdo neviděl, tak prostě nepochopí! Kuriozitou bylo, že když jsme na okruh ve čtvrtek

řijeli znovu, tak Martin chyběl. Odjel se podívat do p Daytony, protože vůz s českou reklamou Orion – vaše domácnost nestihli mechanici po tréninkové havárii opravit. Ostatně byl čtvrtek třináctého! Jely se jen kratší závody, vyvrcholení přinesl pátek se závody na 100 kol jak pro třídu Modified s odkrytými koly vozů, tak Pro Late Model Division s karoserií! Sprchlo ještě v tréninku, čekalo se, pořadatelé neměli tech niku jako v Daytoně (a týmy ARCA odjely), takže se vysoušela trať kroužením pořadatelských vozů, ale i vlečením starých pneumatik po dráze! Závod Modi fieds (20 vozů) byl vcelku jednoduchý, celý vedl Matt Hirschman z Pensylvánie, ale v následujícím Pro Late Model se o prvenství skutečně bojovalo! Skin nerův tým dostal penalizaci, Martina posunuli na dvanácté a Skinnera na sedmnácté místo na startu! Zkušený Jamie Skinner, syn Mike Skinnera (jezdce NASCAR Cup a mistra 1995 NASCAR Trucks), ovšem z posledního místa vyhrál, Martin Doubek při třetím startu dojel desátý. Byl spokojen, jeho mise přinesla nové zkušenosti a chce se do USA vrátit, možná už ve vyšší lize ARCA Menards Series. ■

Foto Jan Spisar Jr.

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Březen 2020

5 4 Bitva v Pro Late Model Division (50 třetí Jeff Noland, 12 čtvrtý Brandon Brilliant, 5 vítěz Jamie Skinner, 28 pátý Connor Mosack a 51 šestý Haydon Sprague; druhý dojel Nicholas Naugle a desátý Martin Doubek

Tatra na Rétr o

Nestranný a nez

Foto Tom Hyan

ávislý měsíčn

Foto Vladimír

Cettl

Ročník XX. číslo 215 120 •Kč

mobile

Revoluční Škoda

935 Rolls-Ro yce Merlin

Jawa 175 OH V

MJ_2020_03.in

dd 1

24.02.20 23:01

Právě vyšlo březnové číslo plné zajímavého čtení

5 Kategorie Modifieds se liší odkrytými koly, ale používá také osmiválce 5,7 litru (Chevrolet Crate Engine) 6 Na půlmílovém oválu New Smyrna Speedway startují automobily různých kategorií

Motocykl Jawa 175

OHV ze sbírek Národního

technického muzea

Jawa 175 OHV

1939

Podařilo se vyrobit

pouze menší Přinášíme ství sportovn vám množích známých motocdalší článek ze série, Jejich konstruk strojů Jawa 175 OHV. jež představuje térem yklů Jawa, ního roku v některé z málo lista G. W. Patchett byl anglický speciavystavených Národním . Odhaduj až do konce technickém cestovních srpna letoš- mohlo vzniknout něco mezi eme, že jich muzeu v Praze. strojů se výstav 10 až a to včetně stroje Jawa. Vedle protot a několika strojů 20 kusy, Jedním z nich zaměřuje především ypů výhradně určených na silniční závod pro tovární je i Jawa 175 a konci 30. ní vychází ze systémů jezdce. Tento odhad OHV z roku 1939. let číslování se Zbrojovk závodníc tocyklů Ing.

F. Janeček rozhodla a zájemcům o nabídnout motocyk verze svých závodníc lový sport prodejní h motocyklů. bylo vytvořit V plánu kompletní řadu závodních

h moJawa na konci 30. let a jeho nání s čísly porovdochovaných nebo prokazatelně evidovan Karel Vašátko na L&K ých z roku 1903 motocykl ze sbírek motocyklů. Například Národního technick muzea má číslo ého motoru 6-939, Sádrový model modelu 175 9. stroj mistra Martina Daška OHV vyrobený tedy na letošní jízdu. Začátkem Vzhledem k v existenci motocykroce 1939. dubna již budou hotovy ných již v roce lů vyrobeplakety... 1938 mální výše uvedené usuzujeme na maximnožství. Po konstruk ční stránce typ motocyk lu byl pozoruh zcela nový vším designem odný předesvého čtyřdobé V roce 2010 válcového motoru Na startu před Rudolfinem ho jedno- jsme na s ventilový zorgan v roce 1960 OHV. Zdvihátk m rozvodem izovali vzpom podnět našeho kolegy a ínkové setkán dr. Jiřího od rudolf do tvaru písmeneventilů byla uspořádina Koťátko ána do zbrasl í na první „X“, díky organ avi, která se deset mohly být ventily uteklo jako umístěny pod tomulet konala v sobotu izovanou jízdu voda, a tak ostrým a sací kanál opět úhlem před v hlavě se první sobotu 3. dubna 1960. rudolfinem. tikálně. Karburá byl situován téměř verv dubnu sejdem e netypicky nad tor byl potom lub navržen historických hlavou motoru automob vou nádrží. pod vpalivoPraze 3. dubna ilů byl zalo- Akce měla Dosáhlo se tak žen velmi příznivý likavhodně vaného spalovac motorist tvaroickými nadšenc 1959 něko- i v tehdejším ohlas u diváků ího prostoru i. Krátký čas se .nazýval tisku. Krátký provedení měl V Archa m klub, ale šot přinesl i mový týdeník. motor výkonneslo základní filod roku 1961 12 koní. vedení určeném toto V sdružení pro- definitiv Nic se nezměni pouze prohistorick ní název Klub továrníých tedy s vyšším lo ani na organiza jezdce, vozidel (KHV) kompresním stojí nestor veteráns ci, zde poměrem ském (palivo metanol při městAutomot kého hnutí a 12 : oklubu 1 tehdejšího dění ) dával motor pamětník Svazarmu Byla výkon až 14,6 koňských sil MUDr. Jiří Koťátko, při 5800 otáčkách to první organizace tohotov Praze. Bumba, redakce v Českoslo Uspořádání za minutu. časopisu Motor Milan Vojtěch Švarc při jízdě druhu a pomoc vensku. hlavy v roce 2010 Journal přislíbili lze tehdejší vzhledem k době motoru Dle považovazahranič t a dalších klubů. přátelé z Autoklubu ČR ní praxe se za velmi moderní podobné řešení vzniku zatorická podle padesáti hispovažova , Vzpomínková leté tradice sacích kanálů do roku napří- la vozidla vyrobená klad jeden z po nábřeží, přes Veřejnosti se nejúspěšnějších má1928. bude přístupn jízda po šedesáti letech Palackého most Smetanově KHV představil poprvé á historickým automobilů sportovn stranu Vltavy na druhou 3. ích dubna 1960 BMW model automob a motocyklům ilům do Lahovic. a pak dále po Strakoni ve výroční den 328. svéhoPřevodo nového motocyk vyrobeným do založení cké až vkapropagační Na Zbraslavi Uskuteční se roku 1928. lu Jawaodbyla jízdou z Prahy všichni účastníc opět na začátku Rudolfin společně poobědv v bloku a na Zbraslav i bližší den jako jara v neja zpět. Startova a do cíle dojelo před šedesáti dne se rozjedou ají, poklábosí a odpolelo v sobotu všech dvacet lety – a to ke svým domovům 4. dubna 2020. automobilů 25 historických Pro účastník . většinou tuzemsk Setkání a start účastníků bude y se připravu je upomínková é výroby. plaketa. Zájemci na náměstí Jana opět před Rudolfinem o účast se mohou Palacha. Trasa nyní na webu jízdy povede www.MotorJourn hlásit již al.cz. 24.02.20 23:02 –red–

strojů od 175 do soukromé jezdce. 500 cm³ určených pro výrazně napomo Šlo o záměr, který by jistě hl rozvoji našeho lového sportu. motocykVálka však podobné rychle ukončila plány .

60 let KHV

na trase Prah

a–zbraslav

Dobová fotografie

Jawa 175 OHV v proveden

Motor Journal 3/2020

í se světlometem

(foto archiv Antonín

Šváb via Antonín

Labík)

MJ_2020_03

Foto Jan Spisar Jr.

.indd 25

Účastníci setkání 32

Dneska už je situace Bugatti 43/44 (1929),jiná, ale tři bugatky na soutěži v ČR v r. 1992 – naprosto Bugatti 37A (1928) nevídané. Zleva

Křivonosk a padesáti

letá

Mezinárodn í soutěž histori roce koná ckých vozide již po pades l Křivonoska áté. jak vlastně se v letošní vznikla jedna Pokusme se vrátit do m histori Evropě. z největších akcí pro veterá e a vypátrat, ny ve středn í

7 Souboj Pro Late Models na trati (Haydon Sprague před Hunterem Wrightem)

Foto Helena Hyanová

8 Když prší, tak se na oválech nejezdí, rychlosti jsou příliš vysoké a pneumatiky se vzorkem týmy nevozí

Bugatti 13 (1911),

Křivonoska v roce 1979 Kovářová s automob – Pan Foit s motocyklem Jawa 175 Villiers (1933), ilem Praga Piccolo Alena (1924)

v roce 1960... ... a v roce 2010

MJ_2020_03

.indd 32

Johnny Wolker jezdil Na jeho počest se na Křivonosku po ose z Anglie. vypisuje Pohár Johnnyho pro nejvzdálenějšího Wolkera motocyklistu, jenžVeterá přijel po ose nsalon Motor

a počátku stáli dva Ernest, zakládaj pánové: František ící člen VCC Budějovice České a seda, a Karel jeho dlouholetý předRemta, dlouhole ník klubu. Tito tý tajempánové stáli ním výboru v organizačdvou velkých mezinárodních

Křivonoska v čase dávno zapomenu tém v areálu kempu Laurin & Klement DN6 (1912) – Jan Med

Motor Journal 3/2020

24.02.20 23:03

Journalu 3/2020

s automobilem

Zadní pohled na prototy

p Škoda 935

Škoda 935

Křivonoska v čase dávno s automobilem Aero zapomenutém v areálu kempu – Pavel Zeman 500 (1929)

MJ_2020_03

.indd 44

projektech a zkoušeli

Prodej autom možnosti. Výsledke zcela jiné konstrukční obilů Škoda ních českos od roku 1934 unikátní prototyp m této práce byl také lovenských stoupal rychle automobilek cím trhu stále mickou karoseri Škoda 935 s aerodyna . Hlavní konku ji než u ostatí a motorem byly značky před zadní zdaleka tak Praga a Tatra, rencí na domá- nápravou. dobré a prode ale výsledky Mladobo o zákazníka j nakonec vyhrápragovek začal stagno Tatry nebyly rimentov leslavská automobilka expeKřivonoska v čase nejprodávan ala s vozy dávno vat. zápole la Škoda s motorem s automobilem Bugatti zapomenutém v areálu kempu ější domác a od prosin ní od í značkou. – František Ernest 13 (1911) ce 1936 byla byla roku 1932. Prvním takovým vzadu mladoboleslavské Škoda 932, vozem kterou

nenechali ukolébat továrně se však úspěchy Popularu Motor Journal 3/2020

a dalších vozů Technici souběžnjednotné řady na trhu. ě pracovali na dalších

24.02.20 23:04

Šasi prototypu Škoda 50

MJ_2020_03

.indd 50

932 „Kadlomobil“.

Volant vlevo je důkazem,

že už od počátku

30. let se počítalo

poháněl za nápravou uložený vzduchem chlazenýzadní chý čtyřválec plos rozvodem SV o objemu 1,5 litru a výkonu 30 mobilce „Kadlomkoní, přezdívaný v autoobil“. V dubnu 1934

s přechodem na pravost

ranný provoz Motor Journal 3/2020

24.02.20 23:08

www.MotorJournal.cz

Automobily

► AUDI TT RS 2020

Foto Tom Hyan

NAPOSLEDY? 1

Proslýchá se, že třetí generace Audi TT bude poslední, a tak jsme rychle vyzkoušeli nejvýkonnější TT RS po faceliftu...

portovní automobily bohužel mizí z portfolia světových automobilek, ale lidé si za to můžou sami. Těch, kteří milují kupé a road stery, totiž ubývá, a tak se u Audi nechali loni v květnu slyšet, že současný TT třetí generace vydrží do konce produkčního cyklu a pokud bude mít nástupce, bude to zcela jiný elektrický druh! Ani to však není jisté, když Volkswagen Group šetří, a navíc má v portfoliu sportovní automobily Porsche! Třetí generace Audi TT Coupé se představila na auto salonu v Ženevě 2014, na podzim následovala paříž ská premiéra nového TT Roadsteru. Měl jsem štěstí, byl jsem na premiéře generace první v roce 1998

auto 2020/3

TOM HYAN

1 Vrcholným typem třetí generace Audi TT je nejvýkonnější TT RS, výroba poběží zhruba dva roky, nástupce se neplánuje 2 Audi TT RS se dodává v provedení 2+2, ale zadní sedadla jsou jen pro děti do výšky 145 centimetrů...

v italském Gubbiu, tehdy to byla velká akce pro širo kou skupinu českých novinářů, současně tam jezdil slavný Paul Frère, a tak jsem se leccos dozvěděl. Dru hou (2006) a třetí generaci (2014) jsem na mezinárod ních prezentacích nezažil (účast byla pro Čechy ome zena), ale vyzkoušel je na akcích pro členy evropské jury Car of the Year. Vozy s předním pohonem byly vždy nedotáčivé, ovšem TT Quattro už poskytlo skvělé jízdní zážitky, zvláště když se představila nejvýkon nější sériová verze TT RS s pětiválcem 2,5 litru. Ta dnes tvoří jedinou nabídku třetí generace na českém trhu, a to jak v provedení Coupé, tak Roadster. Vyzkoušeli jsme všechny typy třetí generace TT, nej

Foto Tom Hyan

5 6

3 Audi TT RS, nejvýkonnější sériový typ třetí generace TT, nyní po faceliftu z února 2019 4 Objem zavazadlového prostoru se proti předchůdci mírně zvětšil 5 Interiér kupé je pro dvoučlennou posádku poměrně prostorný 6 Na displeji Virtual Cockpit lze volit ze dvou konfigurací (větší nebo menší kruhové přístroje rychloměr/otáčkoměr)

větší dojem na nás zanechala verze s po honem všech kol quattro, a to základní se čtyřválcem 2.0 TFSI, ale i nejsilnější 2.5 TFSI s pětiválcem 2,5 litru. K dispozici byly ještě typy 2.0 TFSI pouze s pohonem před ních kol a shodným zážehovým čtyřvál cem, ale i naftový 2.0 TDI Ultra, jehož jedi nou předností je nižší spotřeba. Výrazným krokem vpřed proti předchůdcům je nejen ostřejší design podle dnešní stylistické filo zofie VW Group (zvláště po faceliftu TT RS v únoru 2019), ale i přechod na platformu MQB s evolucí hliníkového Audi Space Frame (ASF), aplikace tzv. virtuálního kok pitu Audi s velkoplošným displejem před volantem a účinných hlavních světlometů Matrix LED (za příplatek). Před pětadvaceti lety se zrodil první TT Concept (1995), produkční verze první generace (1998) se příliš tvarově nelišila, byla uvedena se čtyřválci 1.8 20V/132 kW

(180 k), resp. 165 kW (224 k) ve verzi Turbo. Za druhé generace s ASF (snížení hmot nosti o devadesát kilogramů) dosáhla pro dukce souhrnné hodnoty 500 tisíc vozů TT (jubilejní vyjel z linky v listopadu 2013), což automobilka oslavila pětisetkusovou sérií TTS Competition 2.0 TFSI o výkonu 200 kW (272 k) na devatenáctipalcových kolech, s pevným spoilerem zádě a ve speciálních barvách (žlutá Imola a šedá Nimbus). Druhá generace byla na trhu od roku 2006, naposledy se šestiválcem (3.2 VR6 z první generace), ale mimo jiné poprvé se vznětovým motorem (2.0 TDI od 2008) a řadovým pětiválcem (2.5 TFSI pro první TT RS od 2009). Právě pokračo vatele TT RS třetí generace jsme vyzkou šeli (vůz na snímcích). V rámci downsizingu (a platformy MQB) nabízela třetí generace jen čtyřválce, zá žehové 1.8/2.0 TFSI a vznětové 2.0 TDI

(šestiválec byl zrušen). Verze Roadster se objevily ve všech generacích spolu s Coupé, rozšíření sériových typů o jiné druhy karoserie představené na koncep tech se nekonalo (např. pětidveřový cross over TTQ na základě TT Offroad Concept). Výrobcem TT zůstává dceřiná společnost Audi Hungaria Motor Kft. z Györu, která patří k nejúspěšnějším maďarským prů myslovým podnikům a je také největším maďarským vývozcem; prakticky zajišťuje veškerou výrobu velkých motorů Audi (mimo čtyřválce a tříválce). Zatímco základní TT je vozem sportovního charakteru s dostatečnou rezervou výkonu (2.0 TFSI), vhodným pro každodenní užití, vrcholné modely TT RS si už přívlastek čisto krevného sportovního automobilu zaslouží, byť k prestižním R8 V10 s motorem upro střed mají přece jen daleko. Vpředu napříč uložený motor TT RS je slavný záže ►►►

3/2020 THauto

Uspořádání poháněcí soustavy Audi TT RS Coupé třetí generace

Foto Tom Hyan

Kresba Audi Presse

► AUDI TT RS 2020

1 1 Sportovní podvozek RS má posílenou brzdovou soustavu 2 Zážehový pětiválec 2.5 TFSI nyní nabízí úctyhodný výkon 294 kW (400 k) 3 Záď vozu ukončuje decentní přítlačné křídlo

hový pětiválec 2480 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm), který se objevil poprvé v roce 2009 ve druhé generaci s výkonem 250 kW (340 k) a pak coby TT RS Plus 265 kW (360 k) v roce 2012, ale pro třetí generaci v nové verzi EA855 Evo (mj. lehčí hliníkový blok místo litinového) nabízí působivých 294 kW (400 k) v roz sahu 5850 až 7000 min‑1 a točivý moment 480 N.m od 1700 do 5850 min‑1 (dříve 450 N.m/1600 až 5300 min‑1). Vynikající běh motoru, jenž se točí jako turbína, i jeho vysoký výkon ocenila jury International Engine of the Year prvním místem ve třídě do 2,5 litru po devět let v nepřetržité řadě, než se v roce 2019 změnilo hodnocení z objemových tříd na výkonové (ve třídě 350 – 450 k byl tento pětiválec loni pátý, nic méně jej překonaly jen třílitry a elektrický Jaguar I‑Pace). To nic nemění na skutečnosti, že jde o nej lepší zážehový pětiválec současné produkce (kromě TT RS pohání také RS3 a RS Q3). Zvýšení výkonu znamená lepší dynamiku, kupé zrychluje na sto za 3,7 sekundy (dříve 4,4 s), limity rychlosti zůstávají, ze 250 km/h si jej můžete zvýšit

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový pětiválec EA855 Evo, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; šestkrát uložený klikový hřídel; DOHC 4V Dual-VVT (řetěz), přímé vstřikování paliva (98 o.č.), trojčinný katalyzátor, GPF; 2480 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm); 10,0:1; 294 kW (400 k)/5850 – 7000 min‑1 a 480 N.m/1700 – 5850 min‑1. Náplň oleje 7,1 l, náplň chladicí kapaliny 9,1 l. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 140 A, akumulátor 75 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – sedmistupňová automatizovaná dvouspojková převodovka S tronic (DSG7) s možností přímého řazení (3,563 – 2,526 – 1,679 – 1,022 – 0,788 – 0,761 – 0,635 – Z 2,789); stálý převod 4,059; trvalý pohon všech kol s elektronickou vícelamelovou mezinápravovou spojkou systému Haldex. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy, MQB + ASF; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu příčná a podélná ramena Four-link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (na přání adaptivními magnetorheologickými); příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/HBA, ESC/TV; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, převod 14,6:1; pneumatiky 245/35 R 19, na přání 255/30 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2505 mm, rozchod kol 1564/1543 mm; d/š/v 4201/1832/1344 mm; objem zavazadlového prostoru 305/712 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost od 1450 kg; celková 1875 kg (P/Z limit 1035/840 kg). PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 250 km/h (na přání 280 km/h); zrychlení 0 – 100 km/h za 3,7 s; spotřeba paliva EU 10,5/6,4/7,9 l/100 km; emise CO2 181 g/km.

auto 2020/3

2 3

na 280 km/h, ale za to připlatíte 42 900 Kč včetně DPH! Další optimalizací pohonu klesla spotřeba paliva na 7,9 – 8,0 l/100 km, jenže v praxi ji těžko dosáhnete! Nyní se TT RS dodává výhradně s au tomatizovanou dvouspojkovou sedmistupňovou převodovkou (ve druhé generaci byla i šestistupňo vá manuální), pohon všech kol je samozřejmostí. Vypínatelná stabilizace ESC zahrnuje funkci Torque Vectoring, která přibrzďuje vnitřní kola v zatáčce, čímž zlepšuje průjezdy. Režim jízdy Audi Drive Select ovlivňuje i jiné části poháněcí soustavy, k nimž patří rychlost odezvy řazení i motoru, rozdě lení točivého momentu na nápravy, zásah ESC, ale i činnost aktivních magnetorheologických tlumičů (příplatek 25 700 korun českých), či posilovače progresivního řízení. Audi TT je také průkopníkem přístrojové desky Virtual Cockpit s displejem TFT 12,3“, vše se zobrazuje před řidičem, ve středu desky jsou tři ventilační otvory s ovládáním. Ceny začínají od 1 932 000 Kč (více na www.audi.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na AUDI 100 první generace (1971)

3/2020 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► ŠKODA SUPERB iV (PHEV)

PRVNÍ HYBRIDNÍ

V rámci snižování lokálních emisí nabízí Škoda Auto svůj první sériový automobil s poháněcí soustavou Plug-In Hybrid... TOM HYAN, Praha/Kvasiny (CZ)

auto 2020/3

řísné emisní předpisy, direktivně nařízené EU bez skutečně objektivního zhodnocení dané problematiky, nutí evropské automobilky do elektromobility, ať se jim to líbí, či nikoli. Jedním z přechodných řešení, které můžeme nazvat vyrážení klínu klínem, jsou hybridní automobily různých druhů. Vedle běžných hybridů, které si s sebou vezou elektromotory a menší akumulátor pro zanedbatelný elektrický dojezd 2 až 3 kilometry, ale hlavně pro elektrickou asistenci a rekuperaci (zlepšení energetické bilance), jsou tady vozy systému Plug-In Hybrid. U nich je akumulátor s větší kapacitou a tedy větším elektrickým dojezdem běžně kolem 50 km, takže mohou jezdit v lokalitách, kde je provoz spalovacích motorů zapovězen, a tak snižovat lokální emise. Na druhé straně neustále s sebou vozí něco navíc, hlavně elektromotor a těžký akumulátor (130 kilogramů u testovaného Superbu iV), nemluvě o emisně náročnější výrobě hybridních verzí (akumulátory Superbu iV jsou z Mladé Boleslavi). Škoda Superb iV a Superb Combi iV jsou první automobily Plug-In Hybrid od společnosti Škoda Auto, uvedené do sériové produkce dne 18. září 2019 v rámci strategie GreenFuture trvale udržitelného rozvoje (součásti celkové firemní Strategie 2025), a to na základě modernizované třetí generace řady Superb (MQB). Konstrukčně jsou spřízněny s novou verzí sesterského vozu VW Passat GTE (akumulátor

13 kWh místo 9,6 kWh). Škoda Auto investovala do výroby první sériové elektrifikované verze svého automobilu zhruba dvanáct milionů eur, po úpravě svařovny a montážní haly lze hybridní Superby vyrábět na jedné lince spolu s typy se spalovacím motorem. Největší konstrukční změny představují montáž vzduchem chlazeného trakčního elektromotoru 85 kW mezi dvouhmotový setrvačník zážehového motoru 1.4 TSI (nikoli 1.5 TSI!) a třetí oddělovací spojku s dvouspojkovou převodovkou DSG6 upraveného typu DQ400E, vše v pohonné jednotce uložené napříč vpředu pod kapotou. Vzadu před nápravou je plochý blok akumulátorů s vlastním kapalinovým chladicím okruhem. Palivová nádrž benzinu se tak zmenšila ze 66 na 50 litrů, stejně jako objem zavazadlového prostoru (u sedanu základní ze 625 na 485 litrů, tedy o plných 140 litrů, ale i to je velmi dobrá hodnota). Verze PHEV má kolem 620 nových dílů, a proto se při výrobě mění interní logistika, nemluvě o speciálních podmínkách pro dopravu a skladování akumulátorů. Předností PHEV je možnost vjíždět do nízkoemisních zón (a zjevně do časná možnost úlevy od parkovacích poplatků), protože jinak podle našich zkušeností lze se vznětovým motorem jezdit úsporněji. V každém případě je hybridní Superb iV zajímavým technickým cvičením, řidič může porovnávat spotřeby a zkoušet účinek rekuperace. Vůz se hodí hlavně

Foto Tom Hyan

5 1 Škoda Superb iV je první sériově vyráběný automobil české značky s poháněcí soustavou systému Plug-In Hybrid 2 Režimy jízdy lze volit na centrálním displeji 3 Při přejezdu města lze s elektrickou asistencí dosahovat slušné spotřeby, ale i tak je v praxi dvakrát větší než oficiálně udávaná

6 do města, kde šikovným využíváním elektrické asistence s rekuperací se dojezd nemusí měnit ani delší dobu. Teoretické hodnoty spotřeby benzinu samozřejmě započítávají elektrickou jízdu s plně nabitým akumulátorem Li-Ion, jakmile jej vybijete, tak se jízdou účinně dobíjet nedá, musíte k zásuvce. Při delší jízdě to znamená, že záhy vzroste průměrná spotřeba na hodnotu obvyklou u spalovacích motorů (cestu v kombinovaném provozu město/silnice/dálnice do Příbrami a zpět jsme absolvovali za 6,8 l/100 km). Systémový výkon 160 kW (218 k) a točivý moment 400 N.m ovšem dovolují velmi svižnou jízdu. ►►►

7 8

4, 5 Při cestování na delší vzdálenosti se po vybití akumulátoru spotřeba neliší od typu se spalovacím motorem 6, 7 V interiéru je stejně místa, pouze přístroje a ovládací prvky dostaly specifické rysy hybridního pohonu 8 Přímá volba režimů tlačítky vedle volicí páky

3/2020 THauto

► ŠKODA SUPERB iV (PHEV)

1 3

Foto Tom Hyan

Tlačítky vedle volicí páky (včetně polohy B pro zvý šenou rekuperaci) lze vybírat z jízdních režimů, před jízdou po stisku tlačítka automobil sdělí, že je připraven, a vždy začíná v elektrickém režimu, na který s oblibou také couvá. Hluk spalovacího motoru, pokud je za jízdy v nečinnosti, simuluje zvukový generátor E‑noise, aby nepozorní chodci a zejména rychlejší koloběžkáři i cyklisté věděli, že jedete. V režimu Sport běží oba motory pro co nejvyšší výkon. Lze volit přímo tlačítky, či v menu na displeji uprostřed přístrojové desky. Ve všech módech ovšem lze také rekuperovat. Elektrický dojezd činí až 62 km (WLTP), na elektropohon vůz zrychluje 0 – 50 km/h za 5,0 s. V hybridním režimu řídicí elektro nika samočinně optimalizuje spolupráci elektrického a zážehového motoru. Výkonová elektronika také pro-

1, 2 Zavazadlový prostor Superbu iV má menší objem 485 litrů, ale i tak splní všechny běžné nároky 3 Srdcem hybridního ústrojí je čtyřválec 1.4 TSI (nikoli novější 1.5 TSI)

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – a) kapalinou chlazený řadový zážehový čtyřválec 1.4 TSI, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, EU6d; 1395 cm3 (ø 74,5 x 80 mm); 10,0:1; 115 kW (156 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1550 – 3500 min‑1; b) elektrický střídavý trakční motor, 85 kW (116 k) a 330 N.m; c) systémový výkon 160 kW (218 k) a točivý moment 400 N.m; d) trakční vysokonapěťový akumulátor Li-Ion 37 A.h a 10,4/13,0 kWh s kapalinovým chladicím okruhem. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná dvouspojková šestistupňová převodovka DSG typu DQ400E a oddělovací třetí spojka, všechny spojky souosé v olejové lázni s elektrohydraulickým ovládáním (3,500 – 2,773 – 1,852 – 1,020 – 1,023 – 0,840 – Z 2,864); stálý převod 3,750 + 2,885; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, na přání aktivní DCC, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; standardní pneumatiky 215/55 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (v závorce Combi) – rozvor náprav 2841 mm, rozchod kol 1584/1570 mm; d/š/v 4869/1864/1468 (4862/1864/1477) mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,268 (0,310); objem zavazadlového prostoru 485/1610 (510/1800) l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1655 (1677) kg, celková 2251 (2291) kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1900 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, v závorce Combi) – největší rychlost 224 (224) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,7 (7,8) s; spotřeba paliva EU (NEDC) 1,5 (1,6) l/100 km; emise CO2 34 (37) g/km.

auto 2020/3

pojuje nabíječku s vysokonapěťovým akumulátorem 37 A.h, 10,4/13 kWh, a mění stejnosměrné napětí na střídavé pro trakční elektromotor. K dispozici jsou čtyři možnosti nabíjení, a to wallboxem 3,6 kW za 3,5 hodiny, z běžné sítě standardní nabíječkou 2,3 kW za pět hodin, průběžným dobíjením spalovacím motorem (zvyšuje spotřebu) a brzdnou rekuperací (pouze jednostupňovou, nikoli vícestupňovou jako u elektrického Citiga, použitá DSG to neumožňuje). Vzhledem k charakteru provozu PHEV (kratší cesty, nabíjení doma přes noc) se nepoužívá rychlodobíjení. Zvýšené hmotnosti vozu je přizpůsobena charakteristika odpružení. Hybridní Superb se dodává ve výbavových stupních Ambition a Style, ale také v modelech Sportline a Laurin & Klement; ceny začínají od 876 900 Kč. Prakticky shodný systém PHEV, pouze se zvýšeným systémovým výkonem 180 kW (245 k), nabízí zcela nová sportovní verze Škoda Octavia RS iV (a Combi RS iV), jejíž výstavní premiéra byla naplánována na Ženevský autosalon 2020, zrušený švýcarskými úřady jen tři dny před zahájením zákazem shromažďování více než tisícovky lidí (prevence před čínským koronavirem). Další Octavia iV coby PHEV 1.4 TSI + EM 85 kW má systémový výkon 150 kW (204 k), vůbec prvně se u automobilů Škoda objevuje rovněž Mild Hybrid e-TEC v nové Octavii se tříválcem 1.0 TSI/81 kW (110 k) a čtyřválcem 1.5 TSI/110 kW (150 k). Má elektrickou instalaci 12/48 V a teoreticky snižuje spotřebu až o 0,4 l/100 km. Bylo oznámeno, že čistě elektrická Škoda na platformě MEB ponese jméno Enyaq. Představí se ještě letos. ■

ZDROJ: Å KODA AUTO

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW X7 xDrive 30d (G07)

SEDMIČKA X

Pátá řada SAV X7 z amerického Spartanburgu se představila před dvěma lety; mezi osobními automobily BMW patří k největším...

TOM HYAN

Vyzkoušeli jsme základní provedení BMW X7 xDrive 30d a vzhledem k mohutným proporcím nás překvapila snadná ovladatelnost vozu

auto 2020/3

ohutná silueta nového X7 a jeho proporce vyvolávají dojem, že jde o největší vozidlo BMW, ale samozřejmě to není pravda. Když odhlédneme od zapomenutých obřích traktorů, resp. motorových pluhů s označením BMW na přídi, které Bayerische Motorenwerke A.-G. z nouze vyráběly po prohrané první světové válce (vítězové jim letecké motory na nějaký čas dělat zakázali),

tak i poslední prodloužená řada 7 (G12) je delší! Právě tato šestá generace sedmičky (G11/12) byla první, jež uvedla novou platformu OKL (Oberklase), též zvanou CLAR (Cluster Architecture), která se v upravených podobách od roku 2016 rozšířila i pro další modely. Mimo jiné to jsou nové řady 5 (G30), znovuzrozená 8 (G14/15) a čtvrtá generace X5 (G05), jež se stala základem i pro první (a největší) automobil SAV (Sports Activity Vehicle) s označe-

► BMW X7 (G07) – PŘEHLED TYPŮ výkon převodovka spotřeba EU [kW/k] [l/100 km] 250/340 8A 8,7 390/530 8A 10,9 340/462 8A 11,4 195/265 8A 6,5 294/400 8A 7,1

Foto Tom Hyan

označení vozu motor [objem cm3] X7 xDrive 40i 6R 2998 X7 M50i (xDrive) V8 4395 X7 xDrive 50i (USA) V8 4395 X7 xDrive 30d 6R 2993 X7 M50d (xDrive) 6R 2993

3 4

ním BMW X7 (G07). Jak vyplývá z posloupnosti kódových označení, je nabíledni, na které kategorie je dnes upřena pozornost automobilových výrobců, vyvolaná módní vlnou tzv. esúvéček... S uvedením typu X5 v dávném roce 1999 se mnichovská automobilka ujala role průkopníka. Nový vůz s pohonem všech kol nikdy nebyl doslova terénním automobilem, ale díky samonosné karoserii, nezávislému zavěšení všech kol a vycizelované pohonné jed-

notce v dlouhé tradici BMW vytvořil zcela nový segment vozů pro sportovní aktivity, zdůrazněný zkratkou SAV (Sports Activity Vehicle). Jeho největší předností vždy bylo propojení zvýšené terénní průchodivosti a většího objemu interiéru s pohodlím, jízdními vlastnostmi a bezpečností typického sedanu značky BMW. Odpočátku se BMW X5 vyráběly v americkém závodě BMW Group ve Spartanburgu v Jižní Karolíně, a právě X7 je pátý model SAV, jenž vyjíždí z bran této obří továrny (největší v BMW Group). Na americkém trhu, pro něž jsou SAV od BMW primárně určeny, však byly největší X5 (a sportovní deriváty X6) přece jen proti domácí konkurenci menší, a proto Bavorští vyvinuli zcela novou řadu X7. Tedy novou pokud jde o větší proporce, neboť pohonné jednotky a podvozkové díly v současné době většinou přecházejí z typu na typ v rámci úsporné strategie... O tom, jakou péči vedení BMW Group věnovalo tomuto modelu, svědčí oznámení o zahájení předsé riové produkce ve Spartanburgu (SC) už na sklonku roku 2017 (tisková zpráva vyšla 19. prosince 2017). Tyto vozy vyjely do dalších náročných zkoušek, především vytrvalostních a v extrémních podmínkách veder v Death Valley a mrazů ve Skandinávii. ►►►

1 BMW X7 je největším z pětice automobilů kategorie SAV z amerického Spartanburgu (první generace vychází z nejnovější X5) 2 Vzhledem k rozvoru náprav přes 3,1 metru pojme interiér tři řady sedadel (šest nebo sedm cestujících); zavazadlový prostor zvětší sklopení zadní řady 3 Přístrojová deska vychází z menšího typu X5, má rovněž dva displeje s větší úhlopříčkou (každý 12,3“) 4 BMW X7 první generace využívá modulární architekturu CLAR s pohonem všech kol xDrive, která je vhodná i pro hybridní soustavy pohonu

3/2020 THauto

► BMW X7 xDrive 30d (G07)

Foto Tom Hyan

1 Výztuhy motorového prostoru jsou i v základní X7 xDrive 30d, kde se pod kapotou řadový šestiválec poněkud ztrácí 2, 3 Zadní víko je stejně jako u X5 dvoudílné, nižší spodní část se vyklápí dolů

Tvary novinky naznačila studie BMW Concept X7 iPerformance na autosalonu IAA 2017 ve Frank furtu, sériový X7 byl představen online 17. října 2018 a uveden do prodeje v březnu 2019. BMW X7 se dodává zásadně s pohonem všech kol xDrive a třemi řadami sedadel jako sedmimístný, případně na přání šestimístný (průběžnou lavici druhé řady nahrazují dvě samostatná sedadla). Při uvedení na trh byly k dispozici třílitrové řadové šestiválce X7 xDrive 40i (zážehový), resp. xDrive 30d a M50d (vznětové, M50d se čtyřmi turbodmychadly!); mimo Evropu (v USA) také osmiválec 4,4 litru coby xDrive 50i, zatímco Evropané později v rozšířené nabídce dostali výkonnější verzi osmiválce X7 M50i. Nová X7 je o 229 mm delší než X5, stejně široká a o 60 mm vyšší, rozvor náprav narostl o 140 na 3105 mm. Rozsah výkonů 195 až 390 kW (tedy 265 až 530 k) je

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový šestiválec BMW TwinPower Turbo, zážehový (i) nebo vznětový (d), uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlava válců; přímé vstřikování paliva; DOHC 4V; EU6d; a) X7 xDrive 40i: typ B58; 2998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); turbodmychadlo TwinScroll, GPF; Valvetronic, Double-VANOS; 11,0:1; 250 kW (340 k)/5500 – 6500 min‑1 a 450 N.m/1500 – 5200 min‑1; b) X7 xDrive 30d: typ B57; 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); turbodmychadlo VGT, DPF; common rail (250 MPa); 16,5:1; 195 kW (265 k)/4400 min‑1 a 620 N.m/2000 – 2500 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor a/b) 80/90 A.h v zavazadlovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF 8HP s kapalinovým měničem momentu a možností přímého řazení Steptronic (a/b: 5,250/5,500 – 3,360/3,520 – 2,172/2,200 – 1,720/1,720 – 1,316/1,317 – 1,000/1,000 – 0,822/0,823 – 0,640/0,640 – Z 3,712/3,993); stálý převod 3,636/3,077. Trvalý pohon všech kol xDrive. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; vzduchové odpružení obou náprav s vyrovnáváním světlé výšky a možností změny v rozsahu 40 mm; na přání aktivní stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS, DTC, CBC, DBC); hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, převod 18,7:1, za příplatek elektronické aktivní a řízení zadních kol; standardní pneumatiky 275/50 R 20, na přání 285/45 R 21, anebo 275/40 R 22 vpředu a 315/35 R 22 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3105 mm, rozchod kol 1684/1705 mm; d/š/v 5151/2000/1805 mm; světlá výška 221 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; nájezdový úhel P/Z 25°/22,2°, přechodový úhel 19,8°; objem zavazadlového prostoru 326/2120 l; objem palivové nádrže a/b) 83/80 l; pohotovostní hmotnost DIN a/b) od 2320/2370 kg, celková hmotnost 3155/3220 kg; brzděný přívěs do 2200 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 245/227 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,1/7,0 s; brodivost 500 mm při rychlosti 7 km/h; spotřeba paliva EU kombinace od 8,7/6,5 l/100 km; emise CO2 od 199/171 g/km.

dostatečný pro většinu klientů, všechny typy se do dávají s osmistupňovou samočinnou převodovkou Steptronic (pro modely M standardně a pro další za příplatek v provedení Steptronic Sport) a pouze s adaptivním vzduchovým odpružením. Proti X5 mají X7 lehčí stálý převod vzhledem k hmotnosti větší zhruba o 200 kg. Základní odstupňování převodovky ZF je shodné, udávaná spotřeba paliva se mírně zvýšila. Přímou volbu jízdního režimu Sport, Comfort, EcoPro a Adaptive opět umožňují tlačítka na středové konzole. Verze M se jako obvykle odlišují sportovnější výbavou, většina prvků je však k dispozici také pro standardní X7 za příplatek. Nabídka pro standardní X7 zahrnuje pakety Offroad s přídavnými jízdními režimy xOffroad (Sand, Rocks, Gravel a Snow), zá věrem diferenciálu vzadu a zvýšenou ochranou podvozku, ale také M Sport (kola 21“ jako modely M) a luxusní Design Pure Excellence nebo First Class; vyobrazený vůz byl v provedení BMW Individual s řadou přidaných prvků včetně skleněné hlavy volicí páky převodovky (součást BMW Crafted Clarity). BMW X7 je na vrcholu nabídky bavorských SAV, a proto je i základní výbava neobyčejně bohatá. Patří k ní posílené jízdní a parkovací asistenty s čelní kamerou a automatickou brzdou, čtyřzónová automatická klimatizace (pětizónová na přání!), Head-Up Display, Connected Drive, BMW Live Cockpit s navigací a displeji 2x 12,3 palce, iDrive s operačním systémem BMW 7.0, digitální DisplayKey, kontrola vybraných funkcí gesty (Gesture Control), kožené čalounění, dřevěné obložení interiéru Fineline Black atd. Můžete ale mít také řízení všech kol, aktivní stabilizátory, noční vidění (za 56 914 Kč navíc), panoramatické třídílné elektricky ovládané střešní okno, skleněné ozdoby interiéru, laserové hlavní světlomety (za 47 424 Kč) a třeba i audioaparaturu s dvojnásobným počtem reproduktorů (dvaceti od Bowers & Wilkins za 135 tisíc). Ceny vozů řady X7 na českém trhu začínají od 2,17 milionu Kč za typ X7 xDrive 30d, ale u M50i se vyšplhají až na 2,875 milionu korun českých v základním provedení (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motocykly BMW z roku 1950

3/2020 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MERCEDES-BENZ C-KLASSE (W205)

VÝMĚNA MOTORŮ Třída C patří k základním typům Mercedes-Benz a spolu s dalšími prochází průběžnou modernizací...

ercedes-Benz třídy C je základem na bídky s pohonem kol zadní nápravy, tedy klasický automobil, jaké byly dříve jediným produktem tradiční německé značky až do doby, kdy se objevila A-Klasse a z ní odvozená dnešní kompaktní řada s motory vpředu napříč. Proti revoluční první generaci W201 (ta ještě neměla označení C-Klasse, to se objevilo u druhé W202 v roce 1993) se samozřejmě C-Klasse zvětšo vala až na dnešních 4,7 metru páté generace W205 a průběžně narůstal počet modelů. Vedle tradiční masky přídě se od čtvrté generace alternativně objevila sportovní s velkým emblémem třícípé hvězdy uprostřed. Poslední C-Klasse prošla v červenci 2018 faceliftem, zrychlená aktivita dnešních dnů přináší nové modely, mění se rovněž nabídka pohonných jednotek. V loňském roce v souladu s bojem proti emisním limitům dostaly vybrané zážehové verze technologii EQ Power (Mild Hybrid), která má vedle spalovacího motoru přídavný elektromotor/generátor ISG s napětím 48 V, poháněný od motoru řemenovým převodem. Výkon elektromotoru pro C-Klasse je

auto 2020/3

TOM HYAN

K nejoblíbenějším motorům C-Klasse patří vznětový dvoulitr OM 654, nyní nabízený i ve verzi 1,6 litru, která nahrazuje upravené Renaulty stejného objemu (OM 626)

10 kW (u E-Klasse je to alternativně 10 nebo 16 kW) a tato technika se postupně uplatňuje u dalších a dalších typů Mercedes-Benz, což ovšem objevíte až při důkladném průzkumu modelové nabídky. Není to snadné, protože německý výrobce se bohužel roz hodl, že nebude uvádět obvyklé přehledy technických údajů. Je to zřejmě proto, že v rámci emisních restrikcí EU mění pohonné jednotky poměrně často, a navíc portfolio značky dnes čítá několik desítek modelových řad. Downsizing přinesl rovněž čtyřválce 1,5 a 1,6 litru, jaké byly dříve u klasických typů Mercedes-Benz nemyslitelné... Dostupné údaje současných modelů uvádíme v tabulce, kromě zážehových čtyřválců nové generace se uplatnil především vznětový model C 220 d, poháněný hliníkovým dvoulitrovým čtyřválcem nové generace OM 654 se sníženým objemem válců (předchůdce OM 651 s litinovým blokem měl 2,2 litru). Manuální šestistupňové převodovky jsou jen pro základní typy, většina (viz tabulka) má devítistupňovou samo činnou převodovku 9G-Tronic (dříve měly sedmistupňové automaty). Převodovka řadí výtečně, změnu nastavení zajistí ob-

► MOTORY C-KLASSE W205 (vybrané původní a nové)

typ motor převodovka výkon (+EM) spotřeba EU (turbo) [kW/k] [l/100 km] C 160 1.6 I4 6M 95/129 6,2 C 180 1.6 I4 6M 115/156 6,2 C 180 (AT) nový 1.6 (1.5) I4 6M (9A) 115/156 5,9 (6,1) C 300 2.0 I4 9A 190/258 6,9 C 400 4Matic 3.0 V6 9A 245/333 7,8 AMG C 43 4Matic 3.0 V6 9A AMG 287/390 9,1 AMG C 63 4.0 V8 9A AMG 350/476 9,9 AMG C 63 S 4.0 V8 9A AMG 375/510 9,9 C 180 d 1.6 I4 6M 90/122 4,6 C 200 d 1.6 I4 6M 118/160 4,7 C 220 d (4Matic) 2.0 I4 9A 143/194 4,3 (4,8) C 300 d (4Matic) 2.0 I4 9A 180/245 4,7 (5,2) nové mild hybrid C 200 (4Matic) 1.5 I4 9A 135+10/184+14 5,9 (6,1) C 300 (4Matic) 2.0 I4 9A 190+10/258+14 5,9 (6,5) nové plug-in hybrid C 300 e (4Matic) 2.0 I4 9A 155+90/211+122 1,6 (1,8) (system 235/320) C 300 de 2.0 I4 9A 143+90/194+122 1,4 (system 225/306)

1 Solidní jistota, to je pátá generace C-Klasse, automobil klasické koncepce s pohonem zadních, anebo všech kol 2 Vyzkoušeli jsme sedan Mercedes-Benz C 220 d se vznětovým dvoulitrovým motorem, devítistupňovou samočinnou převodovkou a pohonem všech kol 4Matic 3 Základní objem zavazadlového prostoru činí 455 litrů, u některých hybridních verzí je o něco menší

Foto Tom Hyan

5 4 Na zadních sedadlech je opravdu dost místa, cestování ve čtyřech je u C-Klasse opravdu pohodlné

4 vyklý ovladač jízdních režimů Dynamic Select. Vyzkoušeli jsme sedan C 220 d, dokonce v provedení 4Matic, které sice prodražuje vůz zhruba o šedesát tisíc korun, ale na kluzkém povrchu (u nás častém) pohon všech kol zlepšuje jízdní vlastnosti. Výkon motoru je 143 kW (194 k) při 3800 min‑1 a točivý moment vrcholí hodnotou 400 N.m

v širokém rozsahu 1600 až 2800 min‑1, což umožňuje pohodlné a rychlé cestování na delší vzdálenosti, jak jsme se přesvědčili a v zemích českých dosáhli průměrné spotřeby 6,3 litru na 100 kilometrů. Kompaktní C-Klasse je základem řady klasických automobilů Mercedes-Benz, pátá generace W205 vyjela v roce 2014 po led-

5 Na palubním displeji nás přivítal údaj o dojezdu 1064 km, přestože nádrž paliva nebyla zcela plná

nové premiéře na autosalonu v Detroitu a stala se prvním typem, vyráběným nejen v německých Brémách, ale také v jihoafrickém East Londonu (i pro export do Evropy, když německé produkce nestačila po ptávce) a poprvé v USA (Tuscaloosa, AL). Řada W205 je první na nové modulární architektuře MRA se základním po- ►►►

3/2020 THauto

► MERCEDES-BENZ C-KLASSE (W205)

Foto Tom Hyan

Navzdory nadčasově střízlivému designu vykazuje nová C-Klasse rekordní hodnotu součinitele odporu vzduchu cx = 0,24 honem zadních kol, závěsy kol využívají hliníkových dílů, poprvé u C-Klasse je k dispozici také adaptivní vzduchový podvozek Air Body Control (jako u E-Klasse W213) coby alternativa ocelových vinutých pružin (tři verze Agility Control s aktivními

► MERCEDES-BENZ C 220 d POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec Mercedes-Benz OM 654 DE 20, přeplňovaný turbodmychadlem VGT (Honeywell), uložený podélně vpředu; 1950 cm3 (ø 82 x 92,3 mm); 15,5:1; 143 kW (194 k)/3800 min‑1 a 400 N.m/1600 – 2800 min‑1. Hliníkový blok a hlava válců; ocelové písty, povrch válců Nanoslide; dva vyvažovací hřídele; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování common rail (205 MPa), Stop/Start, DOC/DPF, SCR/AdBlue, EU6d. Samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic; a) pohon zadních nebo b) pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny (čtyřprvkové vpředu, pětiprvkové vzadu); odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 nebo 225/50 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2840 mm, rozchod kol 1588/1570 mm; d/š/v 4686/1810/1442 mm; přední převis 790 mm; objem zavazadlového prostoru 455 l; objem palivové nádrže 41 l; pohotovostní hmotnost DIN a/b) 1585/1665 kg, celková povolená hmotnost 2165/2245 kg, brzděný přívěs do 1800 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 240/233 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,9/6,9 s; spotřeba paliva EU 4,3/4,8 l/100 km; emise CO2 114/126 g/km.

auto 2020/3

tlumiči). Od uvedení na trh se měnil sortiment modelů včetně prvních hybridních verzí (dříve C 300 h, C 350 e) a klasických typů (zmizely C 160, C 250, C 450 AMG), některé přešly na systém Mild Hybrid ISG (u C 200 se tak změnily motory 2,0 l na 1,5 l). Po faceliftu přišly rovněž účinnější světlomety (možnost LED High Perfor mance nebo Multibeam LED), Dynamic Body Control, posílená konektivita i rozšířená nabídka jízdních asistentů. Zajímavým vývojem procházejí vznětové verze. Základem je testovaný model C 220 d, klasický dvoulitrový čtyřválec s hliníkovým modulárním motorem OM 651, který má pro C 300 d zvýšený výkon a je vhodný také pro Plug-In Hybrid ve spojení s elektromotorem 90 kW (C 300 de). Kuriozní byla situace u menších dieselů, kdy Daimler poprvé pro klasické vozy Mercedes-Benz použil po honné jednotky ze spolupráce s Renaultem, a to čtyřválce 1598 cm3 DOHC 4V s litinovým blokem (R9M z Cléonu, dokončované jako OM 626 v Brémách) a výkony 85/100 kW (115/136 k) pro původní C 180 d/200 d (od 2014 coby C 180/200 BlueTec), jež byly prvními sériovými motory osobních vozů s ocelovými písty. Jejich produkce však byla po kritice ukončena v dubnu 2018. Náhradou se stala zmenšená verze němec kého hliníkového čtyřválce OM 651 DE 16 o objemu 1597 cm3 (ø 78 x 83,6 mm) a výkonu 90/118 kW (122/160 k). Mercedes-Benz zatím nepodlehl módě tříválců (s výjimkou Smartu), které kromě

úspory dílů a materiálu nepřinášejí žádné výhody. Zážehové dvoulitrové čtyřválce 1991 cm3 (ø 83 x 92 mm) navzdory shodným rozměrům i rozteči válců (90 mm) přešly z typu M274 na novou generaci M264 (ano, má nižší interní označení), která dovoluje uspořádání Mild Hybrid ISG 48 V a dostala turbodmychadlo Twin-Scroll i čistič pevných částic GPF. Menší verze pro základní C-Klasse má dále zmenšený objem válců na 1497 cm3 (M264) proti starší 1595 cm3 (M274). Nabídku zážehových motorů C-Klasse pak završují vidlicové šestiválce Bi-Turbo 2996 cm3 V6/60° (řada M276) pro C 400 a C 43 AMG, přičemž vrcholem jsou osmiválce Bi-Turbo 3982 cm3 V8/90° z typů Mercedes-AMG C 63, resp. C 63 S, konstrukčně spřízněné s dvoulitry (2x 1991 cm3; stejné rozměry i rozteč válců), ale už od roku 2017 vybavené vypí náním čtveřice válců (2,3,5,8) při nízkém zatížení. Všechny samozřejmě mají čtyřventilový rozvod DOHC. Verze o výkonu 375 kW (510 k) slouží také pohonu britských sportovních vozů Astron Martin DB11, ale to už je jiná kapitola. V době testu se Mercedes-Benz C 220 d 4Matic prodával za 1,13 milionu Kč včetně daně, nabídka začínala od 851 840 Kč (podrobněji viz www.mercedes-benz.cz). Současná C-Klasse bude v prodeji nej méně další dva roky, nástupce W206 se představí v roce 2021. Pokračuje rovněž vývoj zážehových motorů (dvoulitrový čtyřválec M254). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní vůz MERCEDES-BENZ 350 SL z roku 1971

3/2020 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FORD FOCUS ACTIVE

ZVÝŠENÝ...

Rozšířením nabídky nejúspěšnějšího osobního Fordu je zvýšené provedení Focus Active...

TOM HYAN 1 Ford Focus Active s motorem EcoBlue 2.0 a samočinnou převodovkou měl průměrnou spotřebu nafty 6,3 l/100 km (včetně německé dálnice s neomezenou rychlostí) 2 Po sklopení zadních sedadel u kombi vzroste objem zavazadlového prostoru až na 1653 litrů!

auto 2020/3

tvrtá generace Fordu Focus přišla na ev ropský trh v červnu 2018 coby pětidveřový hatchback nebo kombi, ale stejně jako Fiesta už bez zážehových čtyřválců. Etalo nem jízdních vlastností byl už první Focus v roce 1998, evropský Car of the Year 1999 a americký North American Car of the Year 2000, jediný klasický automobil světa, kterému se podařilo získat toto prestižní ocenění v Evropě i v Americe. Všechny další generace Focusu v tomto trendu pokračují, prodej čtvrté byl zahájen v červnu 2018. Navíc každá ze čtyř generací dobyla titul Auto roku v České republice, což je také nepřekonaný výsledek. Nové Focusy pohánějí výhradně motory přeplňované turbodmychadlem; základem je zážehový EcoBoost

1.0 (Fox) ve třech výkonových variantách 63, 74 a 92 kW (tedy 85, 100 a 125 k), který byl vždy ze všech tříválců nejlepší, o čemž svědčí tři absolutní tituly prestižní ankety International Engine of the Year (a šestinásobné vítězství ve třídě do 1,0 litru). Ještě lepší je nový EcoBoost 1.5 (Dragon), složený ze tří půllitrů, z nichž prostřední se při nižším zatížení deak tivuje. Vznětové motory EcoBlue 1.5 a 2.0 doplňují nabídku. Novou strategii atraktivních modelů Active se zvýšeným podvozkem a doplňky ve stylu SUV, resp. terénních vozů, uvedl Ford v Evropě na malé Fiestě (2018), kterou záhy následoval Focus Active, a to jak v provedení hatchback, tak kombi. Na první pohled verze Active kromě loga na bocích odlišují plastové lemy blatníků a ochranné lišty dveří,

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec EcoBlue 2.0, přeplňovaný turbodmychadlem VGT a uložený vpředu napříč; litinový blok a hliníková hlava válců, DOHC 4V (ozubený řemen); pětkrát uložený klikový hřídel; přímé vstřikování paliva common rail (220 MPa), SCR/AdBlue, DPF, EU6d; 1996 cm3 (ø 84 x 90 mm); 15,8:1; 110 kW (150 k)/3600 min‑1 a 370 N.m/2000 – 2500 min‑1. Náplň oleje 7,25 l, variabilní výtlak olejového čerpadla. Objem chladicí soustavy 7,7 až 8,8 l (včetně topení). Elektrická výzbroj 12 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jedno kotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka (3,583 – 1,864 – 1,156 – 0,816 – 0,886 – 0,737 – Z 3,423). Stálý převod nápravy 3,688 + 2,682; na přání kapalinový měnič momentu a osmistupňová samočinná převodovka (převodové poměry neuvedeny). Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy MultiLink; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 308 x 27/ ø 302 x 12 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení 14,3:1 s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/55 R 17, na přání 215/50 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (hatchback/kombi) – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1572/1553 mm; délka 4397/4693 mm, šířka 1848 mm a výška 1502/1532 mm; světlá výška 163 mm; objem zavazadlového prostoru 375/608 l, po sklopení sedadel 1354/1653 l; objem palivové nádrže 47 l + AdBlue 10 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1418/1458 (AT: 1443/1484) kg, celková 2020/ 2080 (2045/2105) kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1800 (1600) kg.

5 6

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, hatchback/kombi) – největší rychlost 206/204 (AT: 205/203) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,1/9,3 (AT: 9,3/9,5) s; spotřeba paliva EU od 4,4/4,5 (AT: 4,4/4,4) l/100 km; emise CO2 od 114/117 (AT: 114/116) g/km.

unikátní mřížka přídě, nárazníky částečně lakované ve stříbrném odstínu, černé střešní ližiny (i pro hatch back), jiná kola s upraveným rozměrem pneumatik (sedmnáctipalcová, na přání osmnáctipalcová) a zvý šená světlá výška o 30 mm. Jízdní vlastnosti jsou poplatné pověsti Focusů, zadní náprava je u výkon nějších verzí víceprvková, montují se výhradně mo tory 110 kW (150 k), zážehový tříválec EcoBoost 1.5 nebo vznětový čtyřválec EcoBlue 2.0. Oba jsme vy zkoušeli s příplatkovou osmistupňovou samočinnou převodovkou (otočný ovladač na středové konzole místo volicí páky) a se vznětovým kombi jsme na ces tě Praha – Stuttgart a zpět dosáhli i při svižné jízdě velmi příznivé průměrné spotřeby nafty 6,3 l/100 km. Výbava jízdními asistenty a systémy infotainmentu

odpovídá klasickému Focusu, připomeňme barevný osmipalcový dotykový displej ve středu přístrojové desky, systém SYNC3 (Bluetooth, handsfree a hla sové ovládání vybraných funkcí v českém jazyce pro navigaci, audiosoustavu a telefon), Android Auto, Apple CarPlay, Emergency Assist (nouzové volání), šest reproduktorů, zásuvky USB atd. Volitelné jízdní režimy Normal/Sport/Eco doplňují programy Kluzký povrch a Nezpevněná cesta. Přední sportovně tvaro vaná sedadla mají unikátní čalounění Active, zejména u kombi objem zavazadlového prostoru splní i velké nároky. Focus Active se u nás prodává od 514 900 Kč, kombi od 539 900 Kč, přičemž v nejvyšší testované výbavě EcoBlue 2.0 se samočinnou převodovkou vyjde na 637 900 Kč (více na www.ford.cz). ■

3 Provedení Active je k dispozici i pro pětidveřový hatchback 4 Zážehový tříválec EcoBoost 1.5/110 kW (150 k) patří k nejlepším motorům se sníženým počtem válců! 5 Největším motorem nabídky je vznětový čtyřválec EcoBlue 2.0/110 kW (150 k) 6 Pro porovnání: standardní kombi Focus Trend Edition, poháněné tříválcem EcoBoost 1.0/92 kW (125 k)

3/2020 THauto

Foto Dallara Automobili

► Automobily ► DALLARA STRADALE

Pětačtyřicet let trvalo, než Giampaolo Dallara uvedl silniční automobil pod vlastním jménem... TOM HYAN

1 Giampaolo Dallara vyjíždí s první vyrobenou barchettou 2 Dallara Stradale jako otevřený vůz, kupé a roadster

PO 45 LETECH

iampaolo Dallara, který mně po skytl v dávném roce 1991 vzácný rozhovor ve své továrně (vyšlo v časopise Automobil) a popoví dal si tehdy také o Praze, poprvé vyjel se svým supersportem Stradale při příležitosti svých osmdesátých narozenin (narodil se 16. listopadu 1936 ve Varanu)! Zahájil tak sérii testů, na nichž se podíleli především zkušební jezdci Marco Apicella a Loris Birocchi (poprvé potkal Dallaru jako sedm náctiletý u Lamborghini). Ve Varano de’ Me legari nedaleko italské Parmy se rozběhla malosériová výroba, ale první sériový vůz byl předán klientovi přesně o rok později 16. listopadu 2017... Dallara se postupně vypracoval na nej většího výrobce závodních monopostů na světě, ale až po pětačtyřiceti letech jejich výroby vstoupil do světa silničních automo bilů, jak ostatně vyjadřuje jméno novinky

auto 2020/3

Dallara Stradale (= silniční)! Svoji firmu za ložil v rodném Varanu v roce 1972, když dříve pracoval pro jiné (Ferrari, Lamborghini, De Tomaso), ale jak říká, vždy obdivoval Colina Chapmana a jeho lehké konstrukce Lotus (už od Sevenu!) a stejnou filozofii také aplikuje (nemusíte mít obrovský výkon, když je lehký automobil)! Takže Stradale vystačí se čtyřválcem 2,3 litru Turbo (upra vený Ford EcoBoost) o výkonu 294 kW (400 k), protože spartánská barchetta má vlastní hmotnost pouhých 855 kilogramů! Její dynamické vlastnosti byly optimalizo vány s využitím simulátoru (Dallara Driving Simulator), dlouhé zkoušky probíhaly ve vlastním aerodynamickém tunelu (v roce 1991 jsem tam zažil ofukování modelu for mule 3) a uplatněním virtuálních metod CFD (dynamické proudění kapalin). Samozřejmě, motor je uložen uprostřed před poháněnou zadní nápravou, ale vůz je

buď otevřená barchetta bez dveří, či road ster s klasickým čelním sklem, který se po nasazení modulu T-Frame se střešními pa nely změní na kupé targa, anebo s plnou střechou na kupé gullwing, tedy se vzhůru otevíranými křídlovými dveřmi. Verze pro jízdy na okruhu Track Days má na zádi ještě velké přítlačné křídlo. Výkony jsou obdivuhodné. Při největší rychlosti 280 km/h

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Ford 2.3 EcoBoost RS, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený napříč uprostřed před zadní nápravou; hliníkový blok i hlava válců, DOHC 4V Ti-VCT; elektronické přímé vstřikování Bosch, EU6d; 2261 cm3 (ø 87,6 x 94 mm); 294 kW (400 k)/6200 min‑1 a 500 N.m/3000 – 5000 min‑1. Šestistupňová manuální převodovka Ford, na přání automatizovaná manuální s řazením páčkami pod volantem (režimy Normal/Sport); mechanický diferenciál s omezenou svorností, pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce z uhlíkových kompozitů s pomocnými hliníkovými rámy; šest panelů karoserie z uhlíkových kompozitů; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; odpružení vinutými pružinami s kapalinovými nastavitelnými tlumiči (EPA Electric System); příčné zkrutné stabilizátory; ocelové kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, třmeny Brembo; vypínatelná stabilizace Bosch ESC (ABS/EBD, TCS/VDC); hřebenové řízení bez posilovače; pneumatiky Pirelli P Zero Trofeo R. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2475 mm; d/š/v 4185/1875/1041 mm; objem zavazadlového prostoru 112 l (vzadu); suchá hmotnost 855 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 280 km/h; zrychlení 0 – 100/160 km/h za 3,25/8,10 s, na pátý převodový stupeň 80 – 120/100 – 200 km/h za 3,49/8,50 s; spotřeba paliva neuvedena.

3 Dallara Stradale je zhmotněním dvacetiletého snu Giampaola Dallary o silničním automobilu vlastní značky 4 Vývoj probíhal s využitím metod CFD a ve vlastním vzduchovém tunelu Výroba tempem deseti vozů měsíčně běží v italském Varano de’ Melegari

5 Druhou karosářskou variantou je roadster s vyšším čelním sklem

3 5 Foto Dallara Automobili

je aerodynamický přítlak 80,5 kN (tedy 820 kilogramů), takže příčné zrychlení v zatáč kách se blíží 2 g! A to už je opravdu slušná rychlost průjezdů! Vůz zrychluje na sto za 3,25 sekundy, z rychlosti 100 km/h za sucha zabrzdí na dráze 31 metrů. Je vyroben z uhlíkových kompozitů a není pro každého. Produkce prvního plného roku 2018 byla okamžitě vyprodána, celá série je omezena na 600 vozů, které vzniknou během pěti let (deset měsíčně). A cena? 171 tisíc eur bez daně v provedení s čelním sklem pro sil niční provoz. Za targu se připlácí 7,7 tisíce a za kupé s křídlovými dveřmi 7,3 tisíce eur. Partnery při vývoji Stradale byly především společnosti Bosch Engineering (elektronika) a Pirelli (pneumatiky), design vozu vznikal ve spolupráci Dallara Automobili a desig nerského střediska Granstudio v Turínu, které v roce 2011 založil a vede Lowie Ver meersch. Giampaolo Dallara snil o silnič ním voze téměř dvacet let, ale náročná vý roba závodních automobilů mu nedovolila projekt dříve dokončit, když vždy přišla dů ležitější zakázka od platících klientů (údajně začal na silničním supersportu pracovat šestkrát). Nakonec se však dílo podařilo. ■

3/2020 THauto

► VZPOMÍNKY NA ELEKTROMOBILITU

Kryt kabiny Mini-El se odklápí jako u letadla (1987)

Foto El-Trans A/S

Původně dánský Mini-El se drží na trhu, v roce 1993 jsme upravenou verzi City-El dokonce vyzkoušeli v Praze, když se je pánové Tomáš Pavel a Jaroslav Šubrt (Moto S&K) pokusili dovážet do České republiky! Společnost El-Trans A/S z Randersu uvedla jednomístnou tříkolku Mini-El v roce 1987, několikrát zkrachovala, v roce 1995 prodala výrobu německé City-Com, ale v březnu 2014 převzala celý projekt firma Krabatt z německého Aubu. Zadní kola Mini-Elu pohání stejno směrný elektromotor 2,5 kW, malé rozměry jsou 2730 x 1060 x 1220 mm, hmotnost 285 kg (tři akumulátory Pb 95 kg), resp. největší s nákladem 400 kg, maximální rychlost 40 km/h, dojezd 40 – 70 km a dobíjení na 100 % kapacity za 10 – 12 h. V roce 1993 byla cena 204 750 Kč včetně DPH.

Mini-El v původním provedení od firmy El-Trans A/S z dánského Randersu (1987)

Mercedes-Benz Elektro T (prototyp 1982)

Foto Daimler

Akumulátory Mercedesu vážily 600 kg!

auto 2020/3

Hotzenblitz City 12 kW v roce 1994

Foto Hotzenblitz

Německý elektromobil Hotzenblitz konstruktéra Thomase Albieze se dokonce vyráběl sériově! Prototyp zhotovila jeho firma Hotzenblitz Mobile v Ibachu (Hotzenwald), prohlédli jsme si jej na autosalonu v Ženevě 1994, sériovou výrobu domluvila u bývalého Simsonu v Suhlu, kde Suhler Fahrzeugwerk vyrobil do června 1996 asi 140 exemplářů (Buggy a City). Dvoumístný vozík s laminátovou karoserií má pohon předních kol, elektromotor 12/16 kW, hmotnost 700 kg (akumulátory 315 kg), dosahuje 120 km/h a ujede 80 až 200 km podle typu akumulátorů. Vůz oživila firma TZ – MPF Arbeitsgemeinschaft GeoPart z rakouského Villachu, slibuje až 300 km s akumulátory Li-Ion.

Foto Daimler

Prvním elektromobilem Mercedes-Benz s nekonvenčními akumulátory bylo upravené kombi Elektro T v roce 1982. Bohužel výměnné akumulátory Ni-Fe (pod kapotou byla složena podpěra s kolem pro jejich vysunutí) zabíraly celý zavazadlový prostor, vážily 600 kilogramů a vydržely na 100 km jízdy rychlostí do 80 km/h, a tak byl pod kapotou kromě stejnosměrného elektromotoru 30 kW ještě malý čtyřdobý dvouválec na benzin, spojený s koly prostřednictvím samočinné převodovky s kapalinovým měničem (pro dalších 50 kilometrů jízdy). Elektro-Antrieb výzkumného vozu byl jedním z alternativních pokusů roku 1982, zkoušely se i plynová verze LPG (v sedanu typu 200) a dvoupalivová benzin/vodík (kombi 280 T). Pod kapotou byl elektromotor, ale i záložní dvouválec!

Švédská firma Solon AB se pokusila o stavbu elektromobilů. Její počátky sahají do roku 1988, kdy Hansi Kobes vyrobil elektromobil Karo pro svoje vnuky. Následovaly další a s přáteli založil Solon AB v roce 1991 (postupně se stěhovala z Karlstadu do Varbergu a pak do Uddevally). Prototyp Solon SX-2 jsme viděli v Ženevě 1992, má dva elektromotory Thrige Titan 12/36 kW a zážehový dvouválec Vanguard 12 kW s generátorem coby prodlužovač dojezdu (EV 70 km, celkem 600 km). Třímístný Solon 2000 z Ženevského autosalonu 1994 byl dalším vývojem se shodným pohonem, ale jen s jedním elektromotorem Thrige Titan 15/40 kW. Vzniklo několik kusů, později i čtyřmístných, jen výroba se nerozběhla navzdory podpoře úřadů (jeden Solon 2000 je v Tekniska Museet ve Stockholmu).

3 Třímístný Solon 2000 dostal úhlednější karoserii

Foto Solon AB

1, 2 Dvoumístný Solon SX-2 dosáhl rychlosti 136 km/h

1 3

Foto Solon AB

Přestože se dnes někteří výrobci chlubí tím, že mají jeden model se zážehovým, vznětovým a elektrickým motorem, tak italský Fiat to měl už ve třicátých letech. V roce 1929 uvedený nákladní Fiat 621 s užitečnou hmotností 2,0 – 2,5 tuny se představil se zážehovým šestiválcem 2,5 litru, ale ve třicátých letech přibyly vznětový čtyřválec 4,6 litru a verze 621 Veicolo Elettrico s trakčním elektromotorem a sadou akumulátorů mezi nápravami. Čtvrtou alternativou byl motor na dřevoplyn.

Group Powel (Kyburz) Cheetah z roku 1992

Foto Group Powel

Fiat 621 Veicolo Elettrico (1938)

Foto Centro Storico Fiat

Martin Kyburz zůstal svému zájmu věrný, jeho firma Kyburz Switzerland AG z Freiensteinu dnes vyrábí elektrické motocyklové tříkolky i sportovní roadster e-Rod. V roce 1992 představil futuristickou tříkolku Cheetah jako dílo Group Powel, dvoumístnou (1+1) s hmotností 320 kg a kompaktními rozměry 2540 x 1310 x 1460 mm, kterou poháněly dva asynchronní elektromotory 14 kW. Uváděl dojezd 75 až 150 km a největší rychlost 120 km/h.

3/2020 THauto

► VZPOMÍNKY NA ELEKTROMOBILITU Opravdu nulové provozní emise mají jen solární elektromobily, které dobíjí sluneční záření prostřednictvím fotovoltaických článků! Jsou však nepraktické, takže se zúčastňovaly jen závodů solárních prototypů! Byly však výtečným technickým cvičením pro mladé inženýry! GM Sunraycer s tovární podporou General Motors vyhrál Australian Solar Challenge 1987 na trase 3004 km napříč Austrálií z Darwinu do Adelaide (průměrná rychlost 66,92 km/h, nejvyšší 113 km/h). Mezi šesti jezdci se střídal také Ingo Janthur z Opelu, tehdejší součásti General Motors.

Sluneční speciál Mercedes-Benz v cíli Tour de Sol 1985

Foto Torpedo

Torpedo Poker Elettrico (1991)

auto 2020/3

Peter Bauer (Mercedes-Benz/Alpha-Real), vítěz Tour de Sol 1985

Foto Calstart

Calstart SEVP Car (1993)

Společnost Torpedo S.r.l. z Presezza (Bergamo) počátkem devadesátých let přestavovala na elektromobily vozy Ligier Optima, Oltcit Club a Seat Marbella/Terra, prodávala polské vozíky Melex a nabízela dodávkové Torpedo Poker Elettrico s užitečnou hmotností 550 kg, elektromotorem 8,2 kW se čtyřstupňovou převodovkou, největší rychlostí 55 km/h a dojezdem 70 kilometrů. Akumulátory Pb 12x 6 V, 240 A.h, byly v kontejneru pro rychlou výměnu (za dvě minuty).

Kuriozním projektem byl kanadský Swissmobile Silenzio, osobní čtyřmístný elektromobil s výkonem 14/25 kW, největší rychlostí 90 km/h a dojezdem 120 až 160 kilometrů, na němž se podíleli českoslovenští konstruktéři. Kanaďané se počátkem devadesátých let obrátili na plzeňský Dioss, montáž zajišťoval LIAZ v Mnichově Hradišti. Nultá série měla být v letech 1994 – 1995, ale pokroková hliníková konstrukce z produkce Alusuisse/Aluminium Děčín a Španihel Design Studio z Kopřivnice se nikdy vyrábět nezačala.

Foto Swissmobile

Kalifornské konsorcium Calstart z Burbanku představilo Showcase Electric Vehicle Program (SEVP) na Ženevském autosalonu 1993, který využil pokrokové technologie od amerických výrobců letadel a kosmické techniky, jež demostroval na prototypu čtyřmístného kupé. Zapojily se Kaiser Aluminium (hliníkový rám), Hughes Power (indukční dobíjení), Fairchild (plochý spodek vozu), Iwon Motronics (elektromotory DC), Dowty Aerospace (rekuperace), Trojan (akumulátory) a další. Tím to skončilo.

Foto Daimler

Foto General Motors

GM Sunraycer, vítěz největšího závodu solárních automobilů (1987)

Foto Daimler

Závody solárních automobilů se objevily také v Evropě! První ročník švýcarské Tour de Sol 1985 vyhrál tehdy jedenadvacetiletý automechanik Peter Bauer na speciálu Mercedes-Benz, postaveném ve spolupráci s AEG, Noseda a Alpha-Real. Pět etap závodu celkové délky 368 km absolvoval za devět hodin a 41 minut a spotřeboval 10,015 kWh energie. Vozidlo poháněly dva stejnosměrné elektromotory po 0,9 kW s třístupňovou převodovkou (největší rychlost 85 km/h).

Swissmobile Silenzio s český podílem (premiéra na IAA 1993 ve Frankfurtu)

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na elektrický automobil ŠKODA Favorit z Ejpovic pro švýcarský trh (1992)

3/2020 THauto

Foto Mahindra

► Automobily ► MAHINDRA ROXOR 2019 / 2020

INDICKÉ

V minulém roce představila indická Mahindra nový americký automobil, neboť Roxor se vyrábí ručně v Michiganu...

řicházejí Indové, společnost Mahindra & Mahindra expanduje do světa, zavedla výrobu terénních vozů Roxor v Auburn Hills (je to nejnovější automobilka v Michiganu!) a vlastních čtyřdobých motocyklů Jawa v Indii (licenci na značku získala pro vybrané asijské země); kromě toho jí patří SsangYong, Pininfarina, BSA a v říjnu 2019 završila akvizici Peugeot Motocycles (v roce 2015 koupili 51 % akcií od PSA, loni zvýšili na 100 procent). V Indii má širokou nabídku osobních i užitkových automobilů, na americký trh vstoupila s lehkým terénním vozem Roxor, určeným pro provoz mimo veřejné komunikace. Mahindra Automotive North America (MANA) byla založena pro vývoj a výrobu Roxoru, který připomíná původní spartánský Jeep Willys, s jehož montáží začínala mateřská Mahindra & Mahindra v Bombaji pro

auto 2020/3

TOM HYAN, Detroit (MI) ▲ Mahindra Roxor, nový terénní automobil pro provoz mimo veřejné komunikace ▼ V bohatém příslušenství nechybí naviják, ale také pásové podvozky, střecha, přívěs a další užitečné věci

domácí trh už roku 1947, když vznikla jako společnost pro obchod s ocelí před pětasedmdesáti lety. Od roku 1954 zahájila licenční výrobu CJ3B ve spolupráci s Willys-Overland a nástupci Kaiser Jeep, American Motors a DaimlerChrysler, než z původního Jeepu MB/CJ vyvinula vlastní. Vyráběla i užitkové Jeepy FC150 (Forward Control), v roce 1969 směřoval první export do tehdejší Jugoslávie (1200 vozů). V roce 1974 začala výroba CJ4A, které o jedenáct let později vystřídala vlastní Mahindra MM540 ve stylu Jeepu, která přežila do nového tisíciletí... Roxor se zrodil v roce 2018 na základě zkušeností s Jeepy (a silniční Mahindry Thar, od 2010 nabízené v Indii) coby dvoumístné terénní vozidlo off road pro lovce, farmáře, lesníky a další zvláštní účely. Vzhledem připomíná originály natolik, že nynější FCA (Fiat Chrysler

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec Mahindra M2DICR, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený podélně vpředu; OHV 2V; přímé vstřikování paliva; 2491 cm3 (ø 88,9 x 101,6 mm); 18,6:1; 46 kW (62 k)/3200 min‑1 a 195 N.m/1400 – 2200 min‑1; náplň chladicí kapaliny 8,0 l a oleje 7,0 l. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 72 A.h, alternátor dle volby 45 až 90 A. Pětistupňová manuální převodovka s dvoustupňovou redukcí, stálé převody náprav 3,73; na přání šestistupňová samočinná, stálé převody náprav 5,38. Pohon zadních a přiřaditelný pohon předních kol.

Foto Tom Hyan

PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; tuhé nápravy, podélná listová pera a kapalinové tlumiče; vpředu kotoučové, vzadu bubnové brzdy; řízení s oběhem kuliček a kapalinovým posilovačem; ocelová kola, na přání litá hliníková; pneu 235/70 R 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2438 mm; d/š/v 3759/1575/1905 mm; světlá výška 229 mm; pohotovostní hmotnost od 1300 kg; celková 1701 kg; přívěs do 1583 kg; objem palivové nádrže 45,4 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 88,5 km/h, s přívěsem 24 km/h; spotřeba paliva neuvedena.

Foto Tom Hyan

Foto Mahindra

Automobiles) podala na Mahindru žalobu a vymohla si změnu čelní masky Roxoru pro modelový rok 2020. Údajně prý příliš připomínal Jeep CJ7, což ale vzhledem k historickému partnerství Mahindra/Jeep není nic divného (argument: Mahindra nikdy neměla licenci pro prodej v USA). Po rozhodnutí federálního soudce Camerona Elliotta tedy zmizely svislé štěr biny přídě (bylo jich pět, Jeep jich má sedm) a Roxor dostal horizontálně členěnou masku. Konstrukce Roxoru je návratem ke kořenům (viz technické údaje) s oddělenou karoserií na žebřinovém rámu, tuhými nápravami, listovými pery, řadi telným pohonem 4x4 včetně redukce a vznětovým čtyřválcem. Richard Ansell, ředitel marketingu MANA, se nechal slyšet, že není vyloučena ani elektrická verze. Základní s pětistupňovou převodovkou se prodává od 16 599 dolarů. Za šestistupňový automat (shodný s Chevroletem Colorado) se připlácí 3000 dolarů. V USA je vůz považován za čtyřkolku Side-by-Side UTV (Utility-Task Vehicle) podobně jako Polaris RZR, John Deere Gator nebo Honda Talon. V nabídce je různé příslušenství včetně pásových podvozků místo kol. ■

1 Premiéra Roxoru na autosalonu v Detroitu 2019 2 Nosný rám je klasický skříňový z podélníků a příček 3 Dvě páky (řazení a redukce s pohonem 4x4) jako v původním Jeepu 4 Upravená příď modelu 2020 po rozhodnutí soudu ve prospěch FCA

3/2020 THauto

► MEZINÁRODNÍ DEN ŽEN Na okruhu Le Castellet ve formuli 1

Ženy nestárnou! Dvaaosmdesátiletá Rosemary Smith (ročník 1937) je nejstarším člověkem, který řídil novodobý monopost formule 1! Stalo se tak na pozvání Renault Sport už 10. května 2017, kdy si Rosemary vyzkoušela okruh Le Castellet v Renaultu Clio RS a formuli Renault, aby pak okusila Renault RS17 formule 1! Soustředila se, nezhasl jí motor, což se o rok dříve podařilo Jeremy Clarksonovi, jenž se nerozjel! Módní návrhářka z Dublinu, úspěšná jezdkyně rallye a dnes šéfová vlastní autoškoly pro mladé řidiče a nervózní jedince (odnaučíme je to!) kdysi bodovala absolutním vítězstvím v Tulipánové rallye 1965 (Hillman Imp) před všemi muži a celkově desátým místem v maratonu Londýn – Mexiko 1970 (Austin Maxi). Rosemary jako vítězka Tulipánové rallye 1965 (spolujezdkyně Valerie Domleo vpravo)

Rosadele za volantem kupé Lancia Fulvia HF (1971) Bratři Carlo a Giuliano úspěšně závodili, táta Piero Facetti byl mechanikem Alberta Ascariho a Piera Taruffiho, a tak se Rosadele Facetti (ročník 1945) pustila do závodění! Od roku 1965 jezdila s cestovními vozy Lancia z rodinné dílny Officina Facetti, 1966 už byla mistryní Itálie (na Fulvii HF) a zkusila formuli 3 až v argentinské Temporadě 1967 (Tecno)! V Targa Florio 1968 dojela s Pat Moss devatenáctá (Fulvia HF), 1972 s Marie-Claire Beaumont je zradil motor (Opel Commodore). Když se jejím manželem koncem roku 1973 stal sicilský závodník Erasmo Bologna, tak u závodních okruhů zůstala! Při posledním startu F1 byla Lella dvanáctá v Rakousku 1976 (RAM/Brabham BT44)

auto 2020/3

Jedinou ženou, která bodovala ve formuli 1, je Italka Lella Lombardi (1941 – 1992), pozdější hvězda závodů cestovních vozů, již jsme často vídali na Velké ceně Brna! Začínala za volantem dodávky, když rozvážela zboží z tátova řeznictví ve Frugarolu, byla rychlá a tak okusila motokáry a malé formule, postupovala od F3 do F5000, v roce 1974 dostala první šanci jako druhá žena ve formuli 1. V továrním týmu March o rok později vyjela šesté místo v Barceloně (závod byl zkrácen, a tak místo jednoho dostala jen 0,5 bodu). Později jela 24 h Le Mans, NASCAR v Daytoně, ale i Fiaty, Alfy a Camaro v Brně, 1988 odstoupila, založila tým Lombardi Autosport (1989), ale v padesáti podlehla v Milánu zákeřné nemoci.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy Hannelore Wernerové, německé závodnice F2, pro firmu ATE (1971)

3/2020 THauto

Motorsport

► RACERS EDGE MOTORSPORTS (1990 – 2020)

TOM HYAN, DeLand (FL) spolupráce JAN SPISAR PHOTOGRAPHY

Jon Mirachi se pohybuje na závodech celý život. Před 30 lety založil svůj tým a postupně od volantu přešel za boxovou zídku...

Foto Jan Spisar Jr.

závodním týmu Racers Edge Motorsports jsem se poprvé dozvěděl před čtrnácti lety na Velké ceně Kanady F1 v Montrealu, kde Matt Varsha z Atlanty patřil k favori tům formule Star Mazda (s rotačními mo tory Renesis) a v sobotním závodě před našimi zraky vyjel týmu druhé místo! Od vítěze Adriana Carria (World Speed Motorsports) ho po deseti kolech dělilo 1,484 sekundy! Celkově pak Varsha ve Star Mazda Cham pionship 2006 obsadil osmé místo jako nejlepší jezdec Racers Edge Motorsports... Tehdy jsem zdaleka netušil, že šéfem a zakladatelem týmu je jistý Jon Mirachi, s nímž jsem se letos poprvé setkal v jeho království v DeLandu nedaleko Daytony na Floridě, kde se nyní soustřeďuje na přípravu závodních automobilů Gran Turismo. V únoru měl ještě v neděli volno, závodní sezona byla teprve za dveřmi, a tak jsme

Setkání autora s Jonem Mirachim jednu únorovou neděli (2020)

ŽIVOT NA ZÁVODECH

si domluvili schůzku v sídle jeho týmu. Přijel přesně o mi nutu dříve než my, vystoupil ze své červené Mazdy RX-7 a otevřel dveře do haly. Bylo v ní pět závodních vozů GT, připravovaných na sezonu 2020. Dvě Acury (Hondy) NSX GT3 Evo, dva bulharské supersporty Sin R1 GT4 a ještě Ford Mustang. Byli jsme překvapeni, v jakých skromných podmínkách připravuje jeden z nejlepších amerických týmů GT svoje závodní automobily! „Mnoho let jsme se věnovali formuli Mazda, původní s trubkovými rámy a pak nové s kompozitovými vozy,“ uvedl Jon a pokračoval, „chtěli jsme zkusit něco nového, a tak od roku 2007 děláme sportovní vozy!“ Ve formuli Mazda patřil Racers Edge Motorsports do absolutní špičky, v letech 2002 a 2003 dobyli mistrovské tituly Guy Cosmo a Luis Schiavo, 2004 při přechodu na vůz s kompozitovým samonosným trupem byl Venezuelan

Vítěz mistrovství Acura NSX GT3 Evo (Marcelli/Barkey) při zastávce v boxech (Watkins Glen 2019) ►

auto 2020/3

Foto Racers Edge Motorsports

1 Racers Edge Motorsports pečetil loňský triumf na posledním závodě v Las Vegas (uprostřed Mirachi s Barkeyem, vpravo Marcelli)

Foto Racers Edge Motorsports

2 Derek Bell (za volantem klientského Sinu R1) a Jon Mirachi na okruhu Palm Beach 3 Derek Bell si vyzkoušel Sin R1 GT4 na Palm Beach International Raceway u Jupiteru na Floridě (2019)

1 3

Foto Racers Edge Motorsports

4 Acura NSX GT3, nejúspěšnější vůz ProAm GT World Challenge America 2019

Schiavo celkově pátý. Jeho výkony ho do vedly k testu Indy Car pro Dave Coyneho, ale pro nedostatek sponzorů se vrátil do formule Atlantic a nakonec k motokárám doma a po úpadku Venezuely na Floridě! U Mirachiho však ještě okusil i sportovní vozy (Ford Mustang Boss 302). „V roce 2016 se nám zalíbila třída GT4, na vázali jsme spolupráci s bulharským kon struktérem Rosenem Daskalovem, jehož

vozy Sin R1 jsme dovedli v Americe k vítěz ství. Ve třech sezonách jsme vyhráli deset krát a jedenadvacetkrát byli naši jezdci na pódiu,“ ukázal Jon Mirachi na dva Siny, čekající v hale na zájemce z řad sou kromých jezdců. „Ale nyní máme skvělou spolupráci s Acura Motorsports a Honda Performance Development, připravujeme tovární vozy NSX GT3 Evo pro ProAm GT World Challenge a hned v první sezoně

jsme dobyli mistrovský titul!“ Vítězný vůz NSX GT3 číslo 80 jsme si prohlédli v dílně. Na rozdíl od sériové NSX druhé generace to není hybrid s pohonem všech kol, ale sportovní vůz se šestiválcem 3,5 litru V6/75° Bi-Turbo a pohonem zadních kol, s nímž Kyle Marcelli a Martin Barkey pečetili titul 2019 v posledním závodě v Las Vegas. Jon Mirachi je automobilový inženýr, sám třiadvacet let závodil s formulovými vozy i sportovními prototypy. Svůj tým založil v roce 1990 s malými sportovními prototypy, ale v roce 1997 pověsil přílbu na hřebík, když přišel na to, že nelze na vrcholné úrovni současně závodit a řídit tým, ale i na to, že ho baví předávat zkušenosti novými jezd cům a vylepšovat vozy s těmi, kteří pro to mají nadání. V hale Racers Edge Motor sports v DeLandu běžně pracují jen čtyři lidé na plný úvazek, věrný týmový inženýr Jim Pattin už osmnáct let, jeho bratr Nick Pattin, další inženýr Doug Van Klompenburg a sa mozřejme Jon osobně; základní sestavu do plňuje Jonova manželka Shari, která zajiš ťuje administrativu, organizuje a na závodech také vaří; nová doba si vyžádala ►►►

3/2020 THauto

Foto Tom Hyan

► RACERS EDGE MOTORSPORTS (1990 – 2020)

1 3

Foto Jan Spisar Jr.

1 Příprava vozu Acura NSX GT3 Evo na novou sezonu 2020 2 Přesně tvarované pěnové výplně do nádrže paliva proti jeho přelévání 3 Jon Mirachi předvádí přídavnou vyrovnávací palivovou nádrž GT3 avíc Erin Charltonovou, která se stará n o sociální média. O závodním víkendu se tým samozřejmě rozroste na dvanáct lidí při jednom a na osmnáct při dvou vozech. Vášeň pro závody z Jona přímo čiší. Stačí se zeptat na cokoli a hned začne vyprávět. U úspěšného vozu Acura NSX GT3 Evo číslo 80 vysvětluje, že spojka se využívá jen při startu, tři režimy nabízejí tři druhy startu po stlačení tlačítka od předpisového až po pálení gum! Předvádí bezpečnostní nádrž s výplní pečlivě laserem nařezaných pěno vých bloků proti odlévání paliva, ale i pomoc nou nádrž mezi motorem a nádrží hlavní; ukazuje nový výklopný otvor ve střeše zá vodního vozu pro vyproštění jezdce při případné nehodě. Sportovní Acura (Honda) NSX se vyrábí pro celý svět v Ohiu, závodní putují na úpravy do italského JAS Motorsport u Milána (od 1998 partner Hondy pro zá vodní vozy), jež byly vyvinuty ve spolupráci

auto 2020/3

s Honda R&D a Honda Performance Deve lopment (HPD), a pak se vrací zpátky do Ameriky. Jde o produkční vozy, které však mají speciální brzdy a odpružení, jsou bez hybridního systému a dostaly jiné nastavi telné odpružení, ale třeba i čelní okno z Le xanu. Motor musí mít sériové díly, má však mazání se suchou klikovou skříní; převo dovka je sekvenční šestistupňová XTrac a spojka závodní tříkotoučová. V dílně jsme si prohlédli také dva vozy Sin R1 GT4, které pocházejí z dílen Bulhara Rosena Daskalova. Začal je vyrábět s brit ským partnerem, po jeho odchodu se vrátil do bulharské Ruse a nyní je dělá s italským partnerem (jeden až dva měsíčně). Podle svých slov vložil do projektu osm milionů eur (do roku 2017), peníze si vydělal v úspěš ném obchodu s náhradními díly (roční zisk kolem milionu eur) a vlastním autoservisu včetně zastoupení BMW v Ruse. Pustil se

do programu GT4 a dnes jeho vozy vítězí na evropských, amerických i australských okruzích. Pohonnou jednotkou Sinu R1 je klasický osmiválec Chevrolet 6,2 litru OHV se sníženým výkonem restriktory na zhruba 280 kW (380 k). Jako první řídil za mořem tento vůz jezdec James Vance, za volantem se kromě jiných objevil mladičký Harry Gott sacker a dnes je v USA pět automobilů Sin R1, když Racers Edge Motorsports se stal zástupcem značky pro Severní Ameriku. Tým nasazuje dva Siny do různých závodů, loni si vůz vyzkoušel pětinásobný vítěz 24 h Le Mans Derek Bell v Palm Beach a čtveřice Ross Smith/Marco DiLeo/Danny DiLeo/Jade Buford si vedla velmi dobře ve 24 h Creventic COTA v Austinu, ale v deva tenácté hodině je zradila převodovka. Jon Mirachi zdůraznil rodíly mezi GT3 a GT4, kdy první má pevné sedadlo (výměnné vložky) a nastavitelné pedály pokud je třeba

► KRÁTCE ► Zavedení nových globálních předpisů LMDh znamená odstoupe ní Aston Martinu z připravované kategorie Hypercar pro závody WEC/ACO Le Mans! Druhým důvodem je důraz na formuli 1, kde Aston Martin bude továrním týmem v sezoně 2021 po fúzi s Racing Point. Majitel tohoto týmu Lawrence Stroll se totiž stal hlavním akcionářem Aston Martinu a do britské automobilky investuje 500 milionů liber ve dvou fázích (nejprve 182, pak 318 milionů).

Foto Tom Hyan

Dvakrát Sin R1 GT4 a dvakrát Acura NSX GT3 Evo čekají v dílně (druhá mimo záběr)

Fotograf Jan Spisar Jr. a Jon Mirachi v sídle týmu v DeLandu na Floridě (kit dodává Acura), zatímco GT4 má posuvné se dadlo jako běžný silniční automobil. Oba vozy váží zhruba po 1300 kilogramů, u GT3 je však větší přítlak včetně hlubších difuzorů, GT4 má plochý spodek. Přestože výkon motoru je omezen restriktory proti sériovým verzím, závodní jsou rychlejší pro snížený podvozek, upravené odpružení a posílenou brzdo vou soustavu. Šéf týmu plánuje každý závod do po sledního detailu a v kategorii sportovních automobilů Racers Edge Motorsports vystřídal mnoho různých typů jako jsou Zeus Sports Racer, Pontiac GXP.R GrandAm, Riley/Mazda RX-8 Rolex GT a Dodge Viper V10 Arrow až po dnešní automobily GT3/4, k nimž patří Ford/Roush Mustang, Lamborghini Gallardo, Sin R1 Chevrolet a Acura NSX Evo. Vozy Acura (Honda) NSX nasazují i jiné týmy na celém světě, v Americe však hraje prim právě Racers Edge Motorsports. V sezoně 2020 bude jeho účast opět soustředěna na vozy Acura NSX GT3 Evo. K vítězné kanadské posádce Kyle Marcelli/Martin Barkey z minulého roku přibyla druhá, složená z ame

rických vývojových jezdců Acura Motorsports, k nimž patří Trent Hindman (ex-mistr Lamborghini Super Trofeo N.A. 2017 a IMSA WeatherTech GTD 2019 s Acurou NSX GT3 Evo) a Shelby Blackstock (ex -Indy Lights, Formula ProMazda a TCR USA). Mist rovství GT World Challenge America 2020 má několik závodů, začíná v březnu na Circuit of The Americas v Austinu (Texas). Kromě Acury jsou mezi přihláše nými vozy Ferrari 488 GT3 Evo, Porsche 911 GT3 R Evo, BMW M6 GT3, Mercedes-AMG GT3 Evo a Bentley Continental GT3. K známým jezdcům patří také Colin Braun (držitel traťového rekordu prototypů 338,548 km/h v Daytoně), Ryan Dalziel (někdejší spolujezdec Tomáše Engeho), Jeroen Bleekemolen, Matteo Cressoni, David Askew, Rodrigo Baptista, Guy Cosmo, Russell Ward, Jeff Westphall a mnozí další. Mistrovství už třetí rok pořádá SRO Motorsport, známá organizace Stéphane Ratela se sídlem v Lon dýně, která začala v roce 1992 se značkovým pohá rem Venturi Trophy, ale významně podpořila rozvoj závodů pro vozy Gran Turismo na celém světě. ■

► Po odstoupení vozů Aston Martin Valkyrie, které potvrdil viceprezident značky David King, není existence Hypercars pro WEC/ACO Le Mans vůbec jistá. Nástup jiných značek se nekoná, do sezony WEC Hypercar 2020/2021 míří jen Toyota, a Aston Martin plánoval spolupráci soukromých jezdců, kterou dohoda IMSA/ACO z Daytony o společných levnějších vozech LMDh vlastně znemožnila. Valkyrie se prodává za 2,5 milionu liber! Do roku 2021 má ovšem Aston Martin smlouvu s Prodrive pro třídu GTE. Nápad nahradit prototypy LMP1 třídou sériových Hypercars nebyl odpočátku příliš vtipný! ► Dohoda IMSA a ACO Le Mans předpokládá nasazení nových sportovních prototypů LMDh od sezony 2021 do mistrovství světa WEC a od 2022 do americ kého IMSA WeatherTech Sportscar Championship! Andy Palmer, prezident a generální ředitel Aston Martin Lagonda, roztrpčeně dodal, že na jejich zájmu o nové vítězství ve 24 h Le Mans se nic nemění, ale Valkyrie měla soupeřit s odpoví dající konkurencí, nikoli s novými levnějšími sportovními prototypy. Vozy Aston Martin Vantage pokračují ve třídě LM GTE. ► Švýcarský tým Rebellion, který po 24 h Le Mans z WEC také odstoupí, vyhrál Lone Star Le Mans, první letošní závod WEC na okruhu v Austinu (TX), protože obě Toyoty TS050 Hybrid byly opět zatíženy neúměrným zpomalením (Success Handicap). Vítězná trojice Bruno Senna, Norman Nato a Gustavo Menezes vládla celému víkendu; třídu LMP2 vyhráli Paul Di Resta, Phil Hanson a Filipe Albuquerque (Oreca 07 Gibson; celkově čtvrtí za Toyotami a Rebellionem). ► Novinkou sezony 2020 pro monoposty Indy Cars je průhledný štít Aeroscreen (systém Halo byl zamítnut), což si ovšem vyžádalo dalšího člena týmu na boxové zídce. Sedmý Aeroscreen Attendant smí pouze čistit štít; další čtyři mění kola, jeden tankuje a jeden obsluhuje zadní pneu matický zdvihák (čistí se jen při zvednutých zadních kolech).

3/2020 THauto

Foto Jiří Maršíček

► Motorsport ► JAROSLAV HOŠEK 75

Foto Tom Hyan

GRATULUJEME!

aroslav Hošek z Kladna, legendární český a československý reprezentant v autokrosu, vstupuje do své 47. automobilové sezony, a to krátce po oslavě 75. narozenin! Narodil se 17. února 1945 a rozhodně se závodnickou kariérou nekončí! Začínal v motokrosu, k autokrosu se dostal až v roce 1974, kdy mu bylo devětadvacet let. A pak jezdil, jezdil a vítězil. Do konce sezony 2019 absolvoval 363 závodů mistrovství Evropy, 36 jich vyhrál a byl mistrem Evropy 2001, a 320 závodů mistrovství republiky, kde dobyl titul v letech 1977, 1978, 1985, 1989 a 2001 (loni byl šestý, předloni osmý). Pohár míru a přátelství (buggy do 1600 cm3) vyhrál v letech 1985 a 1986, dvanáctkrát se podílel na titulu v mistrovství Evropy družstev. Svoje Super Buggy si připravuje sám, vystřídal různé motory, začínal s dvoudobým Wartburgem, v posledních letech jezdil s Renaulty, Nissany a Fordy (nyní 2.3 Turbo).

4 3

Foto Tom Hyan

Poříčí 1978 (Wartburg)

5 6 1, 2 Poříčí 2015 (Nissan)

5 Dobřany PMP 1985 (Lada 1600) 6 Poříčí 1984 (Renault 2000) 7 Poříčí 1983 (Renault 2000)

auto 2020/3

Foto Tom Hyan

3, 4 Poříčí 2018 (Nissan)

Foto Hyundai

► Motorsport ► RALLYE MONTE CARLO & DAKAR 2020

▲ Belgická posádka Neuville/Gilsoul (Hyundai i20 Coupé WRC) na trati ve Švédsku ◄ Monacký kníže Albert II. předává cenu Thierry Neuvillemu v Monte Carlu První vítězství v Rallye Monte Carlo pro Hyundai dobyla belgická posádka Thierry Neuville/Nicolas Gilsoul, když suverénně vyhrála devět rychlostních zkoušek! Bylo to pro ně už třinácté vítězství WRC a Thierry Neuville se ujal vedení šampionátu WRC 2020! Týmového šéfa Andreu Adama (Hyundai Motorsport) potěšil také fenomenální Sébastien Loeb, který při návratu do největší automobilové soutěže světa vyjel šesté místo. Smůlu měli úřadující mistři světa Estonci Ott Tänak/Martin Järveoja, kteří po přechodu z Toyoty Yaris WRC na Hyundai i20 Coupé WRC hned na čtvrté rychlostní zkoušce rozbili vůz! Vrátili se na stupně vítězů druhým místem ve Švédské rallye, kde však vozy Hyundai porazila Toyota, zatímco Thierry Neuville skončil šestý a Craig Breen sedmý (oba Hyundai).

Elfyn Evans (Toyota Yaris WRC) se poprvé v kariéře dostal do vedení světového šampionátu

Foto Toyota

Začátek mistrovství světa nevyšel Toyotě podle přání, Sébastien Ogier vítězství v Rallye Monte Carlo neobhájil a skončil druhý, když po odstoupení Citroënu přešel do týmu Toyoty (Ogier drží v Monte Carlu sedm prvenství stejně jako jeho krajan Sébastien Loeb). První letošní triumf vyjel pro Toyotu Yaris WRC nový tovární jezdec Elfyn Evans z Walesu (spolujezdec Scott Martin) ve Švédské rallye, který přišel do týmu po dlouhých letech strávených za volantem Fordu Fiesta RS WRC. Skvěle si vedla i další posila Toyoty, mladičký Kalle Rovanperä (ex-Škoda Motorsport), ve Švédsku třetí za Tänakem a Evansem a v Monte Carlu pátý za Lappim (Ford), Evansem, Ogierem a Neuvillem.

1 Martin Prokop a Viktor Chytka (vlevo) 2 Ještě kompletní český tým při tréninku 3 Posádka Prokop/Chytka na trati v Saúdské Arábii

Foto MP-Sports

Foto Tom Hyan

Dakar se přestěhoval z Jižní Ameriky do Saúdské Arábie a zaznamenal rekordní počet startujících z České republiky! Z devětadvaceti jich šestadvacet dokončilo! Jako obvykle byl nejlepší Martin Prokop (Ford Raptor RS Cross Country), který s novým spolujezdcem Viktorem Chytkou (Jan Tománek se ještě léčí po havárii z Maroka) obsadil celkově dvanácté místo před debutantem Fernandem Alonsem (Toyota Hilux). Druhý Ford týmu (Martin Kolomý/ Jiří Stross) bohužel po havárii v shakedownu do soutěže nenastoupil. Dakar potřetí vyhrál dnes sedmapadesátiletý Carlos Sainz (2010 Volkswagen, 2018 Peugeot a 2020 Mini JCW Buggy). Kategorii motocyklů dobyl Ricky Brabec (USA/Honda), čtyřkolek Ignacio Casale (RCH/Yamaha) a kamionů Andrej Karginov (RUS/Kamaz).

3/2020 THauto

► JEZDCI FORMULE 1 (1970)

Foto Ferrari

Ferrari 312 B (Monza 1970)

IGNAZIO GIUNTI (I) Narodil se 30. srpna 1941 v Římě, ve dvaceti jel první závod do vrchu

Při první šanci ve formuli 1 dojel Ignazio Giunti čtvrtý na superrychlém okruhu VC Belgie 1970 ve Spa-Francorchamps! V továrním týmu Ferrari dostal šanci ještě třikrát, ale už lepší umístění nezopakoval, se sportovním vozem Ferrari 512S v sezoně 1970 ovšem vyhrál 12 h Sebringu (s Andrettim a Merzariem), byl druhý na Monze, třetí v Targa Florio a čtvrtý ve Spa, když ho v Le Mans zradil motor (vždy s Vaccarellou) a třetí ve Watkins Glen (s Andrettim).

na Giuliettě, od soukromých vozů Alfa Romeo to dotáhl až do továrního týmu Autodelta (1968 vyhrál Velkou cenu Brna v divizi 2 na Giulii GTA), pak s Nanni Gallim vytvořili posádku pro MS sportovních prototypů (1968 čtvrtí v Le Mans a druzí na Targa Florio). Pro sezonu 1970 přešel k Ferrari, 1971 měl další šanci, 10. ledna vedl na novém Ferrari 312 PB závod 1000 km Buenos Aires, ale zahynul po kolizi s Matrou, kterou Jean-Pierre Beltoise tlačil do depa!

Foto Ferrari

Ferrari Dino 166 F2 (1969)

ERNESTO (TINO) BRAMBILLA (I) v Buenos Aires, ale těsně před VC Itálie F1 si zlomil prst po pádu

Pětaosmdesátiletý italský závodník (narodil se 31. ledna 1934) bodoval v motocyklovém MS celkově desátým místem ve třídě 350 cm3 v letech 1959 (MV Agusta) a 1961 (Bianchi; 1961 mj. patřilo Jawě druhé a třetí místo s Frantou Šťastným a Gustou Havlem). Když přešel na čtyři kola, byl mistrem Itálie F3 (1966 Brabham Ford), hvězdou F2, ale do F1 se neprosadil. V roce 1968 skončil na Ferrari Dino třetí v ME F2, vyhrál Hockenheim i Vallelungu, 1969 byl první

z motocyklu, na Ferrari 312 jel v tréninku pomalu a nahradil ho Pedro Rodriguez. Byl to druhý pokus, na Cooper-Maserati F1 (Scuderia Centro Sud) se nekvalifikoval na Monze 1963. Vrátil se do F2, ještě roku 1980 jel F3 na Monze. Dodnes pracuje v rodinné dílně v Monze spolu se svými syny a syny bratra Vittoria. Narodil se a žil v Monze, stejně jako jeho bratr Vittorio, s nímž jezdil i motokáry. Oba platili za poněkud divoké závodníky a často havarovali.

March 751 Ford DFV (Zeltweg 1975)

Foto Beta/March

(1972)

VITTORIO BRAMBILLA (I) na Patonu 500 a ještě 1972 s bratrem na Moto Guzzi 850 zajeli

Vítěz VC Rakouska 1975 zakončil závod v typickém stylu, po projetí cílem v dešti havaroval a March 751 rozbil! Bylo to jeho jediné vítězství F1 v sezonách 1974 – 1980, kdy absolvoval 74 závodů (March, Surtees a Alfa Romeo). Ve Švédsku 1975 zajel pole position a vedl, ale odpadl. Narodil se 11. listopadu 1937 v Monze, stejně jako bratr Ernesto začal s motocykly, byl juniorským mistrem Itálie 175 cm3 (1958) a na dvě kola nikdy nezanevřel, jel VC Itálie 1969

auto 2020/3

24 h Bol d’Or a 200 mil Imoly! Podílel se na vítězství Alfy Romeo v MS 1977 sportovních prototypů, když vyhrál na Monze, Vallelunze, Imole a Salzburgringu (Alfa 33 SC 12). Jezdil prostě se vším, co mělo kola, v roce 1972 dobyl mistrovství Itálie F3, vítězil i ve formuli 2 a s podporou Beta Utensili (nářadí) získal nejprve March a později Surtees F1. Ernesto jel v 63 letech věku poslední závod, Vittorio v 63 letech zemřel 26. března 2001 (zástava srdce při práci na zahradě).

► JEZDCI FORMULE 1 (1994)

Foto Tom Hyan

Minardi M192 Lamborghini (Magny Cours 1992)

CHRISTIAN FITTIPALDI (BR) v podřadných týmech Minardi a Arrows však do roku 1994

Všestranný brazilský závodník, syn Wilsona Fittipaldiho Jr., se narodil 18. ledna 1971 v São Paulu a coby jedenadvacetiletý debutoval ve formuli 1 v Kyalami 1992 (Minardi). Stejně jako otec a strýc Emerson začínal na motokárách, po sedmi sezonách postoupil do F-Ford (druhý v domácím mistrovství 1988), o rok později vyhrál brazilský titul F3, 1990 byl čtvrtý v britské F3 a 1991 evropským mistrem F3000 (manažera mu dělal otec). Ve 40 závodech F1

Lotus 56B Turbine (Brands Hatch 1971)

Foto Marlboro a Lotus

(1974)

nezvítězil (nejlépe třikrát čtvrtý), a tak odešel do USA, kde slavil velké úspěchy v Indy Cars (vítěz 1999 Road America a 2000 Fontana 500, nováček roku 1995 Indy 500) a později se sportovními prototypy (vítěz 24 h Daytona 2004, 2014 a 2018; 12 h Sebring 2015 a mistr IMSA 2014 a 2015). Se závodní kariérou se rozloučil devátým místem ve 24 h Daytony 2019 (Cadillac DPi-V.R). Oznámil, že se chce věnovat rodině, ale zůstane ve vedení týmu Action Express Racing/Cadillac.

EMERSON FITTIPALDI (BR) brazilský tým Fittipaldi (ex-Copersucar), ale v sezoně 1982 se vrátil

Nejúspěšnější brazilský závodník všech dob! Narodil se 12. prosince 1946 v São Paulu, dvakrát byl mistrem světa F1 1972 (Lotus 72) a 1974 (McLaren M23), při čtvrtém startu vyhrál ve VC USA 1970 (Lotus 72), prvních pět sezon znamenalo celkově šesté, první, druhé, první a druhé místo! V roce 1976 přešel k národnímu týmu Copersucar svého bratra (nejlépe devátý v MS 1978). Do konce 1980 jel 144 Grand Prix a čtrnáct vyhrál. Pak ještě nějaký čas manažeroval

na okruhy v Indy Cars! Jeho druhá kariéra za mořem přinesla mistrovský titul CART 1989 a dvě vítězství 500 Indy 1989 a 1993. Po sezoně 1996 skončil v Indy Cars, ale příležitostně závodí dodnes (2014 šestý ve třídě LM GTE Am ve FIA WEC 6 h São Paulo na Ferrari 458 GT2 AF Corse). Má sedm dětí, syn Jayson z prvního manželství se nepotatil, ale vnuci Pietro a Enzo Fittipaldi da Cruz (synové dcery Juliany a Carlose da Cruz) už jsou úspěšní závodníci. (1991)

Foto Tom Hyan a Ford

Brabham BT42 Ford DFV (1973)

WILSON FITTIPALDI Jr. (BR) začínal v domácích závodech, pak odjeli do Anglie, Wilson úspěšně

V roce 1994 zvítězili otec a syn v závodě 1000 mil Interlagos! Brazilci Wilson Jr. a Christian startovali na Porsche 911 Carrera RSR, jejich vítězství o půlnočním dojezdu slavil i Barao Wilson Fittipaldi Sr. (1920 – 2013), legendární motoristický novinář a v padesátých letech sám závodník s cestovními vozy (stejně jako jeho choť Juzy Wojciechowska, narozená v Rusku). Jejich starší syn Wilson Jr. se narodil 25. prosince 1943 v São Paulu, s bratrem Emersonem

jezdil F3 a F2, než v roce 1972 dostal šanci ve formuli 1 (36 startů), ale na Brabhamu zůstal ve stínu Emersona (bodoval jen dvakrát, pátý v Německu a šestý v Argentině 1973). V sezoně 1975 se vrátil s vlastním týmem Copersucar, volant národního vozu však předal Emersonovi pro sezony 1976 – 1980. Pak okusil brazilské stock cars, Truck Race na Nürburgringu 2000 (Mercedes-Benz) a 2008 jel Porsche 911 GT3 s Emersonem v brazilském mistrovství.

3/2020 THauto

Foto Lotus Cars

Historie

► LOTUS ESPRIT (1975 – 2004)

LOTUS ESPRIT TURBO (1992)

LOTUS ESPRIT TURBO SE (1989)

auto 2020/3

CHAPMANŮV Lotus Esprit GT3 s přeplňovanou verzí dvoulitrového čtyřválce o výkonu 179 kW (243 k), model roku 1998 (motor Lotus 920)

Posledním silničním sportovním automobilem Lotus, na němž se podílel Colin Chapman, je legendární Esprit...

životě člověka je třicítka nejlepší věk, u auto mobilů je to však už obdivuhodné stáří. Lotus Esprit, poslední sériově vyráběné dílo nezapomenutelného Colina Chapmana, vy jelo naposledy z výrobní linky v Hethelu roku 2004. Vše začalo na Ženevském autosalonu 1991 dohodou Colina Chapmana, zakladatele Lotusu, a Giorgetta Giugiara, zakladatele Italdesignu, o no vém sportovním automobilu Lotus s motorem ulože ným uprostřed před poháněnou zadní nápravou (Pro ject M70). Následovala Giugiarova studie Lotus Silver Car, která se stala hvězdou Turínského autosalonu 1972. Ačkoli byla vystavena na stánku Italdesignu,

TOM HYAN 1 Lotus Esprit se představil s dvoulitrovým motorem 1973 cm3 o výkonu 118 kW (160 k) v roce 1975 (motor Lotus 907) 2 Dvoumístný interiér prvního Espritu s laminátovou karoserií na páteřovém nosném rámu (1975)

zkonstruovali ji v Hethelu jako druhý silniční automobil této značky s motorem uprostřed, uloženým podélně (podvozek vlastně vycházel z prvního typu Europa). Následovaly další tři roky, než byla sériová verze pro jektu M70 představena na Pařížském autosalonu 1975 a pak zavedena do sériové výroby coby Lotus Esprit S1 (typ 79). Celkem 10 675 Espritů v několika sériích, z toho 9186 se základním čtyřválcem DOHC 16V (1976 až 1999), opustilo výrobní haly v britském Hethelu za téměř třicet let. Vzniklo sedmnáct čtyřválcových a pět osmiválcových variant, takže Lotus Esprit oslovil řadu zájemců o vozy v různých cenových hladinách. Výrobce pro vozy Esprit vyvinul vlastní motory, nejprve ►►►

3/2020 THauto

► LOTUS ESPRIT (1975 – 2004)

► INTERNÍ ZNAČENÍ LOTUS

Foto Lotus Cars

(tovární typ, označení vozu)

1 se používaly čtyřválce 1973 cm3 (ø 95,3 x 62,9 mm) typu Lotus 907, od roku 1980 zvětšené na 2174 cm3 (ø 95,3 x 76,2 mm) typu Lotus 912, postupným vývo jem se přešlo z karburátorů na vstřikování paliva a na přeplňování turbodmychadlem (motory dalších typů, ale stejných objemů). Poslední série dostaly osmi válec Bi-Turbo 3506 cm3 (ø 83 x 81 mm) typu Lotus 918 (viz přehled technických údajů pro Esprit V8). Závodní verze V8 GT1 pak měly výkon až 410 kW (550 k), ovšem sériovou pětistupňovou převodovku (původně odvozenou z vozů Citroën SM/Maserati Merak, ale i od Renault Motors) nahradila bohatěji dimenzovaná závodní šestistupňová Hewland TCT 200. Dvoumístné kupé atraktivního vzhledu nabídlo laminá tovou karoserii čistých linií podle Giugiarova návrhu na klasickém páteřovém ocelovém rámu Colina Chap mana, tvořeného skříňovým nosníkem lichoběžníko vého průřezu, přičemž Chapmanovy nápady dovedli téměř k dokonalosti jeho zkušení spolupracovníci Tony Rudd a Mike Kimberley. Nejprve se dodával hli níkový čtyřválec 2.0/118 kW (160 k) vlastní konstrukce Lotus 907 pro S1/S2, který vozu uděloval ►►►

74 Europa TC 75 Elite S1 76 Eclat S1 79 Esprit S1, S2 81 Sunbeam Talbot (WRC) 82 Esprit Turbo S1 83 Elite S2 84 Eclat S2 85 Esprit S3 89 Excel (= Eclat S3) 90 Projekt Elan (Toyota) 100 Elan FWD (motor Isuzu) 104 Vauxhall Carlton/ Opel Omega Lotus 105 Esprit X180R (Racing 1990) 106 Esprit X180R (Racing 1991) 111 Elise 114 Esprit V8 GT1 115 Elise GT1 Pozn.: Typy 76, 79 a 81 jsou i monoposty F1, typ 74 je také F2

2 3

1 Lotus Esprit Turbo modelového roku 1989 2 Lotus Esprit Turbo z devadesátých let v exportním provedení pro USA 3 Názorný průhled vozem v prvním sériovém provedení z roku 1975 (typ 79)

auto 2020/3

► LOTUS ESPRIT V8 POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Lotus 918 s válci do V/90°, DOHC 4V; přeplňovaný dvěma turbodmychadly Garrett T25 s chladiči stlačovaného vzduchu, uložený podélně vzadu před nápravou; 3506 cm3 (ø 83 x 81 mm); 8,0:1; 260 kW (354 k)/6500 min‑1 a 400 N.m/4250 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců, elektronické vstřikování paliva, dva trojčinné katalyzátory; dvoukotoučová suchá spojka AP Racing ø 215 mm s hydraulickým ovládáním; pětistupňová přímo řazená převodovka Renault (3,364 – 2,059 – 1,381 – 1,037 – 0,756 – Z 3,546); stálý převod 3,889; pohon zadních kol.

PODVOZEK – páteřový ocelový rám; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; hřebenové řízení; kotoučové brzdy ø 320 mm s vnitřním chlazením, ABS Kelsey-Hayes; pneumatiky vpředu 235/40 R 17 a vzadu 285/35 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2420 mm, rozchod kol 1530/1545 mm; d/š/v 4370/1885/1150 mm; pohotovostní hmotnost 1380 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 282 km/h; zrychlení 0 – 100/160 km/h za 4,9/10,3 s; spotřeba paliva EU 20,0/9,3/13,3 l/100 km.

Foto Lotus Cars

4 Limitovanou sérií V8 (padesát vozů) je Lotus Esprit Sport 350 (číslo značí výkon v koňských silách) 5 Přístrojová deska poslední čtvrté série Esprit S4, uvedené v roce 1993 6 Sportovní interiér nejsilnější čtyřválcové S4 (model Sport 300 z roku 1993) 7 Lotus Esprit S4 z roku 1993, kdy Stevensův design upravil Julian Thompson (nyní šéfdesigner Jaguar Cars) 8 Lotus Esprit Turbo z osmdesátých let (výroba 1980 – 1987)

3/2020 THauto

► LOTUS ESPRIT (1975 – 2004)

3 4

Foto Lotus Cars

1 2

1 Posledním motorem vlastní konstrukce Lotus je hliníkový osmiválec typu 918 2 Závodní Esprit V8 GT1 z roku 1996 (typ 114) 3 Od počátku devadesátých let Esprity úspěšně účinkovaly v závodech třídy Gran Turismo (startovaly i ve 24 h Le Mans 1993 a 1994) 4 Lotus Esprit V8 Sport 350 zdobilo také velké přítlačné křídlo na zádi (1999) 5 Lotus Esprit S1 si zahrál v bondovce Agent, který mě miloval (1977)

auto 2020/3

zrychlení z 0 na 100 km/h za 8,8 sekundy a největší rychlost 200 km/h; později větší 2.2 (Lotus 912); v roce 1980 se představilo první provedení Turbo Esprit (154 kW/210 k, typ vozu 82) a třetí série S3 (typ 85). Colin Chapman nejen vyráběl akční mo dely v barvách svých úspěšných monopostů for mule 1, ale také na Espritu testoval aktivní elektro nické pérování právě pro formuli 1. V roce 1987 britský stylista Peter Stevens (navrhl také tvary třísedadlového McLarenu F1) zjemnil Giugiarovy ostré linie, po redesignu se objevil nejvý konnější přeplňovaný Esprit SE (1989, 194 kW/264 k, 262 km/h). Čtyřválec 2.2 Lotus 910 s turbodmycha dlem Garrett T3/4 později dosáhl až 221 kW (300 k) v modelu Sport 300, pro rok 1993 další britský sty lista Julian Thompson uvedl druhý mírný facelift. V roce 1995 se Esprit Sport 300 objevil v závodech

třídy GT (jedním z jezdců byl Alex Zanardi), když už v roce 1990 Esprit X180R dobyl druhé místo v ame rickém mistrovství SCCA (Bob Carradine), aby o rok později byl mistrem (Doc Bundy). Stále přísnější emisní předpisy vedly k zastavení produkce čtyř válců v roce 1999 (poslední byl Esprit GT3), nedlou ho po představení extrémního Espritu Sport 350 s rychlostí až 282 km/h. Velkou popularitu vynesly Espritu role ve filmech s agentem 007 (James Bond). V prvním (1977 The Spy who Loved Me) se Esprit S1 proměňuje dokonce na ponorku, ve druhém (1981 For Your Eyes Only) znovu účinkuje v dramatickém ději. A do třetice je klasikou jízda Espritem ve filmu Pretty Woman, kde krásná Julia Roberts udělí podni kateli Richardu Geremu nejen lekci jízdy. Od jara 1996 do konce produkce se vyráběl Lotus Esprit V8 (typ 114) se zcela novým hliníkovým osmi válcem 3.5 (Lotus 918) o výkonu 260 kW (354 k), přeplňovaným dvojicí turbodmychadel. Desetitisící Esprit vyjel z výrobní linky v Hethelu roku 2000. Poslední stylistické úpravy pak provedl designer Russell Carr pro modelový rok 2001, kdy Esprit V8 dostal zadní přítlačné křídlo ve stylu závodního typu Sport 300 a koncové svítilny podobné novému Elise. Nadčasový design Espritů jim i dnes dává moderní vzhled, ať jsou z Giugiarovy, či Stevensovy desig nerské dílny. Není divu, že zůstávají vyhledávanými klasickými sportovními vozy. Colin Chapman (1928 – 1982) patří k nejvýznam nějším konstruktérům produkčních i závodních auto mobilů, které stavěl od roku 1947 s podporou své pozdější manželky Hazel (půjčila mu prvních dvacet liber). V roce 1955 založil firmu Lotus Cars, ale zemřel předčasně v pouhých čtyřiapadesáti letech na zástavu srdce. Po jeho smrti vystřídala skupina Lotus řadu různých vlastníků a nyní je společně s dřívějším majitelem Proton (automobilka z Malaj sie) součástí Zheijang Geely Holding Group. ■

Foto Lotus Cars

LOTUS ESPRIT SPORT 300 (1993)

3/2020 THauto

Foto Ford

► Historie ► FORD OF BRITAIN (1911 – 1965)

VLASTNÍ CESTOU V době, kdy byl Ford druhou největší automobilkou světa, vznikaly pro jednotlivé regiony specifické konstrukce...

nejstarším aktivitám Henryho Forda mimo severoamerický kontinent patří prodej a vý roba automobilů ve Velké Británii. První Fordy se objevily v ostrovním království už v roce 1903, jen několik měsíců po založení dnešní společnosti Ford Motor Co., a v březnu 1904 vy staveny na Cordingley Automobile Show v Londýně. Tam zaujaly mladého Aubreye Blakistona, který získal zastoupení a otevřel první showroom v londýnském Long Acre (vystavil vozy prvního typu A). Prodeje se však nerozbíhaly dobře až do doby, kdy se vedení ujal Percival Perry, jenž se zasloužil o otevření britského montážního závodu v Trafford Parku (Manchester) už v říjnu 1911. Evropská produkce se pak rozběhla také ve Francii, Irsku, Dánsku, Španělsku, Itálii a Belgii, vesměs zalo žena na legendárním Modelu T. Britský Ford patřil k pilířům evropské produkce až do sedmdesátých let minu lého století, pak následovala unifikace s výrobky německého Forda, ukončení výroby osobních i užitkových vozů a specializace na výrobu motorů. Bě hem let vznikly nejen specifické kon strukce osobních automobilů, ale i origi nální užitkové vozy. V roce 1931 byla

auto 2020/3

FRANTIŠEK TVRDÝ ▲ Klasický Fordson Thames ET (English Truck) se vyráběl od roku 1949 s osmiválcem 3,6 litru (alternativou byl vznětový Perkins P6) ▼ Ford Thames Trader NC Range 1,5 až 7,0 tuny, spřízněný s německým FK (Ford Köln), po roce 1965 známý jako K-Series

ukončena produkce Fordů v Trafford Parku, aby se přesunula do obrovské továrny v Dagenhamu, postave né na březích řeky Temže podle amerického vzoru coby The Detroit of Europe. Nová Ford Motor Co., Ltd., už v roce 1928 převzala aktivity Ford Motor Co. (En gland), Ltd., a postavila Dagenham Plant nákladem tehdejších pěti milionů liber. První výrobek, nákladní Model AA, vyjel z linky 1. října 1931. Výrobu specific kých britských vozů Ford zahájil malý osobní Model Y se čtyřválcem 933 cm3 (1932), který poté vyjížděl i ze závodů v Kolíně nad Rýnem, Paříži, Barceloně, Kodani a irském Corku. Jubilejním miliontým vozem z Dagen hamu byl Ford Prefect v roce 1946. Britská výroba užitkových automobilů Ford začala dodávkovou verzí Modelu T (7 cwt Van, později prodloužený 1,0 t) v Trafford Parku, od roku 1928 výroba přešla na nový Model A, od něhož byly odvozeny užitkové Vans 10 až 30 cwt a nákladní Model AA. Následovaly větší nákladní vozy, dvoutunové a třítunové (model B), třínápravové pětitunové a také první trambusy (vozy s bezkapotovou budkou). Objevila se i kuriozní tříkolka Ford Tug pro vlečení návěsů 2,0 t, po dobná konkurenčním Karrier Cob ►►►

1 Lehké čtyřválcové modely Thames Trader (30 cwt, resp. 2/3 tuny) se představily jako nová generace užitkových vozů v roce 1957 2 Středně těžké verze Thames Trader 4/5/7 tun dostaly šestiválce, vznětový 5,4 litru (100 k) a zážehový 5,0 litru (114 k), a přežily do poloviny šedesátých let 3 Ford Thames Trader FC Mk.II (druhá generace) jako sklápěč 7,5 tuny se zesílenou zadní nápravou (1962) 4 V roce 1962 byla uvedena vylepšená generace Thames Trader FC Mk.II s užitečnou hmotností až 12 tun a originální polokapotovou budkou z předchůdce

1 2

5 Ford Thames Trader FC Mk.II coby tahač návěsů se šestiválcem 5,4 l (vznětový až 118 k) nebo 5,0 l (zážehový 112 k); čtyřválce měly 70/73 k (vznětový 3,6 l/zážehový 3,3 l)

Kresba Ford

3/2020 THauto

► FORD OF BRITAIN (1911 – 1965)

Foto Ford

Foto Tom Hyan

Foto Ford

Fordson Model 79, výrobek z Dagenhamu z roku 1937, na srazu v Silverstone 2000

Fordson Thames ET, dva skříňové vozy z padesátých let s typickou budkou od Briggs Motor Bodies

Kresba Ford

Foto Tom Hyan

1 Ford Thames Trader 800 byl předchůdcem lehkých užitkových Transitů 2 Ford Thames Trader 70 na obrázku z česky psaného prospektu, který nabízel vše od osobních vozů Anglia po traktory Fordson Dexta (1961) 3 Standardní valník Thames ET s užitečnou hmotností 2 až 8 tun a vidlicovým osmiválcem 3,6 litru o výkonu 63 kW (85 k) z padesátých let 4 Nabídka Thames ET v roce 1950 zahrnovala i třínápravové verze (motory Ford 3,6 litru V8 nebo Perkins Diesel P6) a Scammell Mechanical Horse. Ford od roku 1935 vyrá běl v Dagenhamu rovněž slavné zážehové osmiválce Flathead, jež se staly alternativou čtyřválců (12. prosince 1944 vyrobil 250 000. válečný V8). Po válce V8 pokra čovaly, ale poprvé se uplatnily také vznětové motory, nejprve Perkins a později vlastní konstrukce Ford (4D, 6D). Z Dagenhamu pak dlouhá léta vyjížděly především osobní vozy (Ford Anglia a Cortina se vyvážely i do Čes koslovenska), pro užitkové byly otevřeny další továrny v Southamptonu (pro Transit) a v Langley (Berkshire). Zajímavé období produkce britských nákladní vozů Ford představují specifické modely Thames (Temže), stejně jako v případě německého Fordu Rhein (Rýn) či špa nělské licence Ebro pojmenované podle vnitrozemského veletoku. Zajímavé je, že Ford pro britské nákladní auto mobily také používal značku Fordson, jež se poprvé objevila na jeho traktorech. Je to málo známé, ale vznikla řada typů Fordson od prvního trambusu BBE 2 Ton (1933) až po Fordson Thames (do 1957, pak Ford). Ve spolupráci s County Commercial Cars, Ltd., vznikaly třínápravové verze Surrey a Sussex. Britské nákladní Fordy byly konstruovány ve Velké Británii, s americkými neměly nic společného (naposledy záže hový motor 3,6 litru V8 do roku 1953) a jejich identitu

auto 2020/3

Ford Model AA z roku 1932, tímto typem začala výroba nákladních vozů v Dagenhamu koncem roku 1931

podtrhovalo označení Thames ET (English Truck). Kapotové Thamesy ET měly od roku 1949 novou budku od Briggs Motor Bodies, jaká v upravené podobě sloužila i vozům Dodge Kew a Leyland Comet, a nahradily předválečné typy s bezkapotovou budkou. Designovou ikonou se stal nový Ford Tha mes Trader v roce 1957 s originální třímíst nou polokapotovou budkou, vyráběný v mo dernizované podobě až do roku 1965. V nabídce byly nákladní vozy, sklápěče a tahače návěsů; paleta motorů zahrnovala čtyřválce a šestiválce, zážehové i vznětové, čtyř- a pětistupňové převodovky, nápravy s dvojnásobnou redukcí a typy s užitečnou hmotností od 1,5 do 7,5 tuny. Náhradou za kapotový Thames ET později byl nový Tha mes Trader NC (Normal Control), jehož úhledná budka vycházela z německé řady FK (Ford Köln) a po zrušení jména Thames se tyto automobily vyráběly ve Velké Británii jako K-Series (výroba užitkových Fordů v Německu skončila roku 1971 novými typy na základě britské D-Series). Novou D-Se ries se ale uzavřela také historie britských nákladních vozů Ford, pokud nepočítáme globální Ford Cargo, jehož produkce pokra čovala v Brazílii, Venezuele, Indii, Turecku (Otosan) a Číně (JMC), kromě prodeje v USA coby Freightliner nebo Sterling. Když skončily Thamesy, tak přišly nové D -Series s bezkapotovou budkou, vlastně po

Ještě v roce 2012 jsme potkali Fordy Thames Trader NC v pilné službě v Maroku

Foto Tom Hyan

▲ Produkce předválečných Thamesů s osmiválcem SV 3,6 litru pokračovala po válce až do roku 1949

slední britské nákladní Fordy před uvedením světového Fordu Cargo z továrny v Langley (Truck of the Year 1982). V osmdesátých le tech nastal úpadek britského Forda, výroba nákladních vozů byla předána konglomerátu IVECO a továrna v Langley u Sloughu (pů vodně letecká Hawker-Siddeley) byla za vřena v září 1997 a následující rok zbořena (nyní na místě běžná výstavba a golfové hřiště). Tím skončila výroba britských ná kladních Fordů, stejně jako Transitů (závod v Southamptonu zavřen 2013; Transity se v letech 1965 – 1973 vyráběly v Langley), ale

také po 102 letech produkce všech automo bilů Ford ve Velké Británii vůbec (Transit byl převeden do Turecka; tam vznikají i nástupci Fordu Cargo). Do září 2017 byla továrna v Southamptonu (Swaythling), kde vyrobili přes 2,2 miliony Transitů od roku 1972 přesně do 26. července 2013, zcela zboře na, takže ji stihl podobný osud jako Langley. V Dagenhamu, kde vyrobili 10 980 368 skvě lých automobilů Ford (poslední v roce 2002), se nyní zaměřili na motory, počet zaměst nanců klesl ze čtyřiceti tisíc na pouhé dva tisíce. Ale to už je jiná historie. ■

3/2020 THauto

Foto Tom Hyan

► JAWA 50 (1955 – 1982)

PIONÝŘI, PIONÝŘI... Pionýra znal každý. Byly doby, kdy naprostá většina řidičů v této zemi začala jízdou na některém z Pionýrů...

PETR RUTEK

Vůbec prvním z Pionýrů je typ 550, podle tvaru sedla nazývaný příznačně Pařez (1955 – 1958)

auto 2020/3

ionýr slaví pětašedesátiny! První pade sátky Jawa typu 550 vyjely z továrny v Po važské Bystrici už v dubnu 1955 jako napl nění snahy o dostupný dopravní prostředek pro široké masy uživatelů, navíc pro jezdce od patnácti let věku. Výroba byla přidělena slovenské mu závodu n. p.Považské strojárne, ale ten pak odvá děl licenční poplatky 100 000,- Kčs ročně pražské Jawě nejen za předání konstrukční dokumentace, ale také za využití věhlasné značky. Dříve sice už moto cykly vyráběl, takže měl jisté zkušenosti, šlo však o větší dvoupístové jednoválce Manet M90 (celkem 37 630 kusů v období 1947 – 1951). Všechny další typy Jawa 50 Pionýr vyjížděly ovšem z této továrny...

Myšlenkou na malý motocykl třídy 50 cm3 se zabýval už Dr. Jaroslav Frei (1904 – 1981), technický ředitel Jawy, který sice úspěšně přestál německou okupaci, kdy v utajení vedl s věrnými spolupracovníky vývoj poválečných výrobků (za to byl trest smrti), ale do platil na komunistickou perzekuci, přestože sám do jejich strany v naivní víře o lepší budoucnosti krátce vstoupil. Hned prohlédl, a pak bylo zle. Ještě zadal Josefu Jozífovi úkol konstrukce malého motocyklu, ale pak mu nezbylo, než se zachránit emigrací do Kanady. Šéfkonstruktér Jozíf na odloženém projektu v pražské Jawě začal znovu pracovat někdy v roce 1953, tedy asi po šesti letech od zadání. První proto typ s typovým označením 359 vyjel v následujícím

► JAWA 50 TYP 05 (1963) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzduchem chlazený dvoudobý ležatý jednoválec s kanálovým rozvodem a vratným vyplachováním; 49,9 cm3 (ø 38 x 44 mm); 7,5:1; 2,2 kW (3,0 k)/6000 min‑1 a 3,58 N.m/4800 min‑1; polospádový kaburátor Jikov 2915 PS s difuzorem ø 15 mm; zapalování setrvačníkovým magnetem PAL 6 V, svíčka PAL 14-7 RZ; mazání olejem v palivu (20:1); spouštění nožní pákou (převod 7,74). Dvoulamelová spojka v olejové lázni; třístupňová převodovka s nožním řazením (2,82 – 1,48 – 1,00); řetězový primární (2,43) a sekundární převod (4,23 nebo 4,58), pohon zadního kola. PODVOZEK – jednoduchý ocelový trubkový rám s podvěšeným motorem; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice, zdvih 90/85 mm; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; bubnové brzdy ø 125 x 20 mm; pneumatiky 2,75 – 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1160 mm; d/š/v 1795/580/930 mm; výška sedla nad zemí 770 mm; světlá výška 125 mm; objem palivové nádrže 5,5 l; suchá/pohotovostní/celková hmotnost 65/70/230 kg.

1 2

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé stupně 21 – 40 – 60 km/h; zrychlení 0 – 40/60 km/h za 7,5/23,0 s; stoupavost 25 %; spotřeba paliva 2,3 l/100 km při rychlosti 40 km/h.

1 Jawa 50 typ 555 dostala hlubší blatníky a protaženou kapotáž pod sedlem 2 Jawa 05 Ideal z exportní nabídky Motokovu (1965)

3 Jawa 05 Sport se do sériové výroby dostala až coby typ 21 (1967) 4 Jawa 05 De Luxe (podle označení pro export)

Foto Jawa

5 Jawa 50 typ 550 zahájila slavnou ságu Pionýrů sériovou produkcí od roku 1955

roce. Vznikla padesátikusová zkušební sé rie. Byl to ještě moped, tedy motokolo s pe dály, pro sérii se však změnil na malý jedno místný motocykl typu 550 s nožní spouštěcí pákou. Pro převedení výroby a rekonstrukci na typ 550 se vypravili slovenští konstruk téři Jozef Bizík, Zdeno Nagy a Ján Režňák na roční stáž do pražské Jawy. Nebylo to jednoduché, ale nakonec se výro ba v Považské Bystrici rozběhla. V prvním plném roce vzniklo 3556 Pionýrů typu 550. Pro charakteristický tvar sedla získaly pře zdívku Pařez, ležatý dvoudobý jednoválec dával z objemu 49,8 cm3 (ø 38 x 44 mm) výkon 1,2 kW (1,6 k)/5000 min‑1 a poháněl zadní kolo řetězem. Převodovka byla tří stupňová, jednomístný stroj s hmotností 54 kilogramů dosahoval největší rychlosti 45 km/h. Vzniklo celkem 106 111 těchto ma lých motocyklů (1955 – 1958), když považ ská produkce vyvrcholila 47 016 kusy v roce

1957, ale následující rok už paralelně na běhl vylepšený typ 555. Na první pohled novinku odlišovaly hlubší tvarované blat níky místo jednoduchých jen po obvodu kola, protažená kapotáž zadního kola pod sedlem, vytvářející za ním nosič zavazadel, a v tzv. skútrovém provedení (těch bylo jen málo) dostal nový Pionýr plechový štít chrá nící nohy jezdce před nepřízní počasí spolu s průběžnými plechovými stupačkami (ochrana před ostřikem vodou a blátem). K mechanickým změnám Jawy 50 typ 555 patřily především zvýšený výkon motoru na 1,6 kW (2,2 k)/5500 min‑1, který byl zárukou maximální rychlosti 60 km/h, přičemž hmot nost motocyklu se prakticky nezměnila. V prvním roce 1958 se vyrobilo 38 221 Pio nýrů, vrcholu 85 094 kusů dosáhla produkce v roce 1961 a po roce 1962 končila s celko vým výsledkem 327 230 malých motocyklů typu 555! Při uvedení na trh byla cena

2500 Kčs (tehdy dva lepší měsíční platy) a motocykly Jawa 50/555 začal nabízet podnik zahraničního obchodu Motokov na vývoz, kam putovaly i první dvoumístné verze (od 1959). Jeden z Pionýrů typu 555 (jezdec Jiří Brabenec) byl součástí tříčlenné výpravy Na mopedu k beduínům, zorganizo vané v šedesátých letech Ivanem Milanem Jedličkou (sám jel na mopedu Stadion S22), kterou tvořil ještě MUDr. Václav Potužník, primář z Lomnice nad Popelkou, na větším skútru Manet S100 s přívěsným vozíkem Motex. Všechny stroje úspěšně dojely na Sinajskou poušť do Egypta i zpátky! Vyvrcholením konstrukce Pionýrů byly ele gantní malé motocykly Jawa 50 typ 05 (Ideal a Sport), dále modernizované na typy 20, 21 (Sport) a 23 (Mustang). Kromě po sledního, který byl odlišným malým moto cyklem se stejným typem motoru, se všech ny ostatní dodávaly podle vyjádření ►►►

3/2020 THauto

► JAWA 50 (1955 – 1982)

Foto Jawa

Kresba Jawa

Foto Tom Hyan

1, 2 Dvoudobý jednoválec s ležatým válcem v provedení Jawa 50/05 (1963) 3 Jawa 100 Robot byla předchůdcem Pionýrů (výroba 1937 – 1946) 4 Jawa 50 typ 20 s dalším zvýšením výkonu na 2,6 kW (3,5 k) 5 Jawa New Pionýr opavské firmy Motoscoot v elektrickém provedení E-Pionýr (2019)

auto 2020/3

výrobce v oskútrovaném vyhotovení, tedy se zmí něnou ochranou nohou, jakou už dostaly některé Jawy 50 typu 555. Základní koncepce se neměnila, výkon motoru vzrostl z 1,6 na 2,2 kW (tedy z 2,2 na 3,0 k) při zvýšení otáček na 6000 min‑1 a zvětšil se také točivý moment z 2,82 na 3,58 N.m při shodných otáčkách 4800 min‑1; kompresní poměr narostl ze 6,6:1 na 7,5:1. Největší rychlost zůstala 60 km/h, ale Pionýr dostal standardně dvojsedlo. Při premiéře stroje na Mezinárodním veletrhu 1962 v Brně bylo oznámeno, že průměrně každý čtyřicátý občan Československa vlastní malý motocykl Pionýr, což se samozřejmě mělo ještě zlepšit. Po zahájení produkce typu 05 jich vzniklo do roku 1967 celkem 215 247 kusů, ale to už rok běžela výro ba modernizovaného typu 20, jehož produkce se přiblížila půl milionu kusů (přesně 490 826 do roku 1982), po započtení dalších 114 994 verzí 21 (Sport) samozřejmě tato hranice padla. Kromě oskútrova ných byl hitem malý motocykl Mustang sportovního

charakteru, jenž v letech 1968 – 1982 zaznamenal produkci 448 565 exemplářů. Všechny typy dvacít kové řady měly dále zvýšený výkon na 2,6 kW (3,5 k)/6500 min‑1. Není bez zajímavosti, že Mustang vlastně vzešel ze spolupráce s italskou firmou Italjet (Italemmezeta), která v šedesátých letech hledala motory; našla je nejprve u východoněmecké MZ a pak v Československu. Ležatý jednoválec z Pionýra nejprve zabudovala do své verze Mustanga. Motory Jawa 50 se vyvážely také do Polska, Brazílie i jinam, v Indii se vyráběly Pionýry v licenci jako Jawa Ideal. Považské strojárne přešly po ukončení produkce Pionýrů v osmdesátých letech na různé typy mopedů, ale i po dlouhých letech je jejich popularita tak velká, že od roku 2006 vznikla série Jawa New Pionýr na základě typu 555 z iniciativy Motoscoot Opava, vyro bená v šanghajské továrně TMEC se čtyřdobým jednoválcem a čtyřstupňovou převodovkou. Další ak tivitou Motoscootu je současný E-Pionýr s trakčním elektromotorem 6 kW (premiéra 2018). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na pneumatiky KUDRNÁČ z roku 1934

3/2020 THauto

eXtra

Foto Tom Hyan

► THE BRUMOS COLLECTION

KRÁSA A PRESTIŽ

Neříkají tomu muzeum, vždyť je to boutique nebo gallery, nádherná a luxusní, stejně jako vystavené automobily...

bírka Brumos existuje dlouho, tvoří ji nejen závodní vozy týmu Brumos Porsche, ale i další perfektně renovované klasické a zá vodní automobily, které byly dosud uloženy u dealera Porsche ve floridském Jacksonville. Nedávno se však začaly dít věci, v roce 2015 bylo slavné dealerství Brumos Porsche překvapivě prodáno společ nosti Fields Automotive Group, která zastupuje vozy dvaceti značek (první byl Cadillac od 1971), a ta Brumos jednoduše přejmenovala na Porsche Jacksonville. Bý valý majitel dealerství Dan Davis v letech 1990 – 2015 (nejen Brumos Motorcars, ale i Brumos Racing), nyní na odpočinku, však neváhal a pro svou kolekci vzácných automobilů si jméno Brumos ponechal. Zatímco dříve bylo zhlédnutí sbírky takřka nemožné, dne 23. ledna 2020 ji zpřístupnili veřejnosti a za pouhé tři týdny jsme tam byli pravděpodobně prvními návštěv níky z České republiky! Přestože byl Brumos Racing v letech 1971 – 2013 jedním z nejúspěšnějších závod ních týmů se sportovními vozy, od prosince 2015 toto jméno zmizelo ze světa, což se panu Davisovi nelíbilo,

auto 2020/3

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Jacksonville (FL) spolupráce JAN SPISAR PHOTOGRAPHY

Sbírka je zasvěcena automobilům Porsche slavného týmu Brumos, který sázel na startovní číslo 59 už od časů Petera Gregga (vpředu 911 GT3 Cup 2011)

a tak vytvořil podle svých slov neobyčejnou prezentaci The Brumos Collection, kombinující staré i nové, hluboké poznání s interaktivní zkušeností, kdy klasické infor mace (jak tištěné, tak sdělované dobrovolnými docenty) se snoubí s digitálními kiosky, na nichž můžete vyvolat informace o příslušném voze, a to včetně jeho závodní historie, technických údajů a dobových fotografií. Rozhodně není přístup tak zcela snadný, a proto The Brumos Collection uvidí jen ti, které tato historie opravdu zajímá. Kolemjdoucí nejsou připuštěni, musíte se objed nat na určitý den a hodinu, zaplatit online a po potvrzení přijet v určený čas po soukromé silnici. Sbírka je umístě na v budově, která záměrně připomíná Fordův floridský závod v Jacksonville, otevřený na St. Johns River v roce 1924, který do roku 1927 vyrobil 74 908 automobilů Ford T a 14 821 užitkových TT, ale byl zavřen v roce 1932 (rovněž Fordy A dělal) a stal se skladem náhrad ních dílů (až do roku 1968). Budova s betonovou a cihlo vou fasádou, vysokými okny a světlým interiérem je klasickou replikou věhlasných děl Alberta Kahna, nyní provedenou ateliérem Jaycox Architects and ►►►

Foto Tom Hyan

1 1 Slavné sportovní vozy Porsche 550 Spyder (1955), pětilitrový 917/10 CanAm (1972) a dvoulitrový 914/6 GT (1971)

Foto Helena Hyanová

4 5

3 Porsche 911 RSR továrního týmu v barvách Brumos na oslavu 50 let IMSA (1969), modrý a červený pruh je složen z čísel 59 (rok 2019) 4 Porsche 935 Turbo, poslední závodní vůz Petera Gregga, vítěz mistrovství IMSA 1979 (šestý titul pro Gregga)

6 Foto Jan Spisar Jr.

2 Porsche 910-008 (Jochen Rindt/Gerhard Mitter) dojel třetí v závodě 1000 km Monza 1967 a vyhrál svou třídu (šestiválec 2,0 l/165 kW/225 k)

5 Porsche 917/10-007 CanAm s přeplňovaným dvanáctiválcem 5,0 l/809 kW (1100 k), s nímž Hurley Haywood obsadil třetí místo v seriálu CanAm (1973) 6 Porsche 917K výrobního čísla 024 z filmu Le Mans (Steve McQueen), zakoupené za 14 080 000 dolarů na aukci v Pebble Beach 2017

3/2020 THauto

► THE BRUMOS COLLECTION 1 Interiér The Brumos Collection je více luxusní galerií než automobilovým muzeem

4 Nejstarší dochovaný Miller z roku 1920, řadový čtyřválec 2,0 l DOHC 4V o výkonu 92 kW (125 k) se čtyřmi karburátory (1920)

auto 2020/3

Foto Jan Spisar Jr.

Associates. Ve foyeru je vystaven Ford Mo del T ročníku 1926, vyrobený v Jacksonville. Recepci vládne Tina Boudreaux-Goodwi nová, která zkontroluje vaši přihlášku. Když se shromáždí určený počet návštěv níků (je jich tak do dvaceti), přivítá vás ředi tel expozice Brandon Starks a sdělí, že můžete setrvat jak dlouho chcete (tedy do zavíračky), ale i požádá nedotýkejte se vy stavených exponátů a nefotografujte s bles kem! Pak otevřou velká vrata z foyeru a zůstanete stát v němém úžasu, než se vrhnete dovnitř a nevíte, na co se dívat dříve. Máte to ale ulehčeno, exponátů je rozumné množství, navíc se všemi informa cemi, takže si je v naprostém klidu a pohodě prohlédnete. Provedení expozice, jejího pří slušenství a pečlivě renovované exponáty jsou neobyčejně působivé, připadáte si jak v luxusním butiku, či přepychové galerii. Docenti, přívětiví důchodci, postávají u auto mobilů a jsou připraveni odpovídat na zví davé dotazy. Obsah digitálních informačních kiosků připravila Jean Jenningsová, ně kdejší šéfová Automobile Magazine a nyní blogu JeanKnowsCars.com, která začínala jako taxikářka v Ann Arboru a testovací jezdec Chrysleru v Michiganu. A jaké automobily jsou u Brumose k vidění? Sbírku tvoří asi pětašedesát vozů, vystaveno jich je kolem čtyřiceti, expozice se mění tak, jak se vozy pohybují po jiných akcích.

Foto Helena Hyanová

3 Miller 91 FD se sníženým objemem osmiválce na 1478 cm3 s kompresorem, ale s neobvyklým pohonem předních kol (1926)

Foto Jan Spisar Jr.

2 Meskowski Dirt Car, typický midget, s nímž jezdil slavný Anthony-Joseph Foyt (čtyřválec Offenhauser 4,2 l) a v Milwaukee 1965 dojel druhý mezi monoposty Indy Cars!

Ve vstupní hale jsou především klasické automobily do třicátých let a závodní z In dianapolisu (ne všechny jsou monoposty, jezdilo se tehdy s mechanikem), ale také klasické motory Miller a Offenhauser, ty pické dvojicí vačkových hřídelů v hlavě válců. Ve druhé části je to především vzpo mínka na Porsche Brumos Racing, ale i další vozidla stuttgartské značky, k nimž patří Porsche 917/024 pro film Le Mans Steve McQueena, historické kupé typu 356 z roku 1953, slavný 550 Spyder z Velké

ceny Venezuely 1955, ale také traktor Porsche Diesel Super 308 z roku 1959! Mezi závodními automobily Brumos Racing vynikají mnohé kousky s bohatou historií, zejména vítězné automobily legendárních jezdců Petera Gregga (byl majitelem Bru mosu v letech 1965 – 1980) a Hurleye Hay wooda. Typické pro ně bylo startovní číslo 59, červené Porsche 911 S z roku 1970, s nímž Gregg vyhrál poprvé mistrovství IMSA GT 1972, bylo poslední před nástu pem bílého zbarvení vozů Brumos Racing

Foto Tom Hyan

THE BRUMOS COLLECTION

s červeným a modrým pruhem. Další je mon strum Porsche 917/10 výrobního čísla 007 s pětilitrovým motorem, s nímž nastoupil Peter Gregg do seriálu CanAm 1972, později je nechal předělat ve Stuttgartu na pětilitrové Bi-Turbo s výkonem 1100 koní (809 kW) a prodal Haywoodovi, který s ním obsadil v CanAm 1973 celkově třetí místo za dru hým George Follmerem (917/10) a vítězným Markem Donohue (ještě silnější 917/30). Hubert Brundage (1911 – 1964) přišel z New Yorku na Floridu ve věku deseti let, ve dva ceti už byl pilotem a v roce 1953 založil Brun dage Motors, aby dovážel Volkswageny. Později přestěhoval podnik do Jacksonville a jeho telexové jméno Brumos (BRUndage MOtorS) se stalo oficiálním názvem firmy v roce 1958, tedy o rok dříve, než se stala dovozcem Porsche. To už Brundage závodil (1952 jel např. 12 h Sebringu na spyderu vlastní konstrukce, postaveném na pod vozku Brouka VW). Když v listopadu 1964 zahynul při dopravní nehodě na motocyklu, koupil podnik jeho přítel Peter Gregg (1940 až 1980), který sloužil u U.S. Navy v Jackson ville a už tam zůstal. V roce 1971 založil Brumos Racing a stal se jedním z nejúspěš nějších závodníků se sportovními vozy. V roce 1958 jel první závod do vrchu, nako nec jich absolvoval 340 a vyhrál 152! Byl šestkrát mistrem IMSA, dvakrát TransAm a čtyřnásobným vítězem 24 h Daytony.

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Helena Hyanová

5159 San Pablo Road S, Jacksonville, Florida 32224, USA www.thebrumoscollection.com info@brumos.com Tel. 001 904 373 0375 otevřeno čtvrtek a pátek 10 – 15 hodin (nyní i každou první sobotu v měsíci) Základní vstupné 20 USD (senioři 15 USD); pouze po objednání online

5 Porsche 914/6 GT (1971) vpředu, za ním Porsche 911 S závodníka Petera Gregga z roku 1970 a originální týmový transportér Mercedes-Benz O317 6 Sampson Miller U-16 se dvěma spojenými osmiválci, s nímž dojel Louis Meyer čtvrtý v 500 Indy 1930 (2x 1647 cm3, celkem 184 kW/250 k) 7 Alfa Romeo 8C 2900 s řadovým osmiválcem 2,9 l/132 kW (180 k), přeplňovaným dvěma kompresory (Carrozzeria Touring 1939) Porsche v barvách Brumos Racing jsou le gendou. V počátcích Gregg podpořil mla dého Hurleye Haywooda z Chicaga (nar. 1948), později vítězili spolu a Hurley se stal nejen viceprezidentem Brumos Racing, ale také vítězem osmi závodů na 24 h (pětkrát Daytona, třikrát Le Mans), když účinkoval i v továrním týmu Porsche. Tam zamířil také Peter Gregg, jenže při cestě na 24 h Le Mans v červnu 1980 ve snaze vyhnout se jinému vozu těžce havaroval u Paříže, ztratil postřeh (trpěl pak zdvojeným viděním) a 15. prosince se zastřelil na Ponte Vedra Beach. Dopisy na rozloučenou pro ex-manželku Jennifer, jejich dva syny Simona (nyní jezdí TransAm) a Jasona i novou manželku Deborah (vzali se o devět dnů dříve) měl u sebe... Rodina Greggova pak vlastnila Brumos do

devadesátých let, Deborah po Peterově smrti dokonce začala úspěšně závodit (1981 celkově pátá v TransAm na Mercury Capri), než se znovu vdala, a dnes na jejím facebookovém profilu nenajdete o závo dech ani zmínku, jenže ji prozradí seznam přátel, který se čte jako Kdo je kdo v auto mobilovém sportu! V roce 1990 Brumos Motor Cars, Inc., koupili Dan Davis a Bob Snodgrass (1942 – 2007), kterého připo míná podobizna ve foyeru kolekce, a znovu oživili závodní tým. Po smrti Snodgrasse pokračoval Davis do prosince 2015, kdy celý podnik prodal (šest dealerství Porsche, Mercedes-Benz a Lexus). Kruh se uzavřel, Dan Davis sbírku zachránil, rozšířil a umístil do nové budovy The Brumos Collection. V roce 2011 vyhrál Brumos Racing mis trovství GrandAm Rolex GT s novými jezdci (Andrew Davis/Leh Keen) a vozem Porsche 911 GT3 Cup, samotný Haywood vedl tým, doplnil jeho posádku ve 24 h Daytony a rozloučil se třetím místem ve třídě GT. Na počest triumfu v roce 2012 vznikla limi tovaná edice pěti vozů GT3 Cup s motorem 3,8 l/338 kW (460 k) pod heslem Made in Jacksonville – We race what We sell. V roce 2019 oslavila automobilka Porsche slavný Brumos Racing nasazením nových továr ních vozů 911 RSR do závodů v legen dárních barvách, kdy jsou modré a červené pruhy složeny z malých čísel 59. ■

3/2020 THauto

► Paní Mary Barra, nejvyšší představitel koncernu General Motors, považuje prodej značek Opel/Vauxhall skupině PSA za správné rozhodnutí, neboť PSA zajistil jejich budoucnost a stal se tak automobilovým výrobcem č. 2 v Evropě, zatímco General Motors získal výhody značnými úsporami. Otázkou zůstává, na jak dlouho! Zřejmě něco dělali špatně, když po rocích ztrát je Opel/Vauxhall po dvou letech u PSA znovu v zisku!

Přestože se Detroitský autosalon 2020 přesunul až na červen, v jeho dějišti TCF Center (dříve Cobo Hall) byly v lednu tradičně vyhlášeny severoamerické Vozy roku. Nejdůležitější titul North American Car of the Year 2020 (NACTOY) dobyl Chevrolet Corvette Stingray osmé generace C8, která si sice na rozdíl od závodní verze C8.R uchovala osmiválec 6162 cm3 s dvouventilovým rozvodem OHV, ale poprvé přemístěný uprostřed před poháněnou zadní nápravu! Trojici finalistů završily sedany Hyundai Sonata a Toyota Camry.

Chevrolet Corvette C8

Titul Truck of the Year 2020 patří Jeepu Gladiator (finalisty jsou ještě Ford Ranger a Ram Heavy Duty), titul Utility of the Year 2020 dobyla Kia Telluride (do finále postoupily i Hyundai Palisade a Lincoln Aviator). Už 26. ročník ankety, u jejíhož zrodu byl nedávno zesnulý závodník a novinář Tony Swan (1940 – 2018), vyhlásil Lauren Fix, prezident NACTOY. Ve tříkolové volbě, spravované pod taktovkou Deloitte LLP, odevzdalo své hlasy padesát amerických a kanadských motoristických novinářů.

auto 2020/3

Kia Telluride

Jeep Gladiator

V obdobné volbě časopisu Motor Trend, vyhlašované od roku 1949, jsou vítězi Chevrolet Corvette, Kia Telluride a Ram Heavy Duty.

► Čínská společnost BYD Co., Ltd., ze Shenzhenu, založená teprve před 25 lety, dodá 134 elektrických autobusů délky 9,14 metru americké organizaci Los Angeles Department of Transportation (LADOT). Kontrakt potvrdil starosta města Eric Garcetti s tím, že autobusy vyrobí dceřiná společnost BYD North America se sídlem v Los Angeles, kterou vede paní Stella Li. Čtyři busy už v ulicích Los Angeles jezdí.

RIVIAN PŘED STARTEM

Rivian R1T

Foto Tom Hyan

► Britská společnost ADL (Alexander Dennis Ltd.) montuje elektrická pohonná ústrojí od BYD Europe do dvoupodlažních autobusů ADL Enviro 400 EV, které nasadí v Londýně. Jsou dlouhé 10,9 m, pojmou 67 sedících cestujících (24 dole a 43 nahoře) a na jedno nabití železo-fosfátových akumulátorů 382 kWh ujedou až 160 mil (257 km). Jsou k vidění na Oxford Street, Picccadilly Circus i Notting Hillu (linka 94). Spolu s jednopodlažními Enviro 200 EV slouží britským cestujícím celkem 269 elektrobusů ADL/BYD.

Foto Jan Spisar Jr.

NORTH AMERICAN CAR OF THE YEAR 2020

Foto Tom Hyan

► V Las Vegas na CES 2020 zabodoval Hyundai vizí městské letecké mobility UAM (Urban Air Mobility), když představil maketu PAV (Personal Air Vehicle) S-A1, o níž věří, že bude létat! Jde o čtyřrotorový elektrický konvertaplán e-VTOL, navržený ve spolupráci s kontroverzním provozovatelem dopravních služeb Uber, operující ze statických základen (Centrum Hub), z nichž cestující rozvezou elektromobily PBV (Purpose Built Vehicle). Výroba letadel PAV ve velkých počtech sníží náklady a zvýší bezpečnost, míní Eric Allison, šéf divize Uber Elevate.

► Krátce ► ZE SVĚTA

Foto Tom Hyan

► Na výstavě spotřební elektroniky CES v Las Vegas se objevila řada kuriozních nápadů. Toyota přišla s plánem Woven City (propletené město), jež postaví na ploše 175 akrů na úpatí hory Mt. Fuji jako prototyp propojeného ekosystému s autonomními elektromobily, poháněnými vodíkovými palivovými články (mj. užitkové Toyota e-Palette). Vše bude automati zováno, propojeno a samozřejmě pod kontrolou. Pro pokus bude vybráno 2000 nešťastníků, které tam Toyota nastěhuje.

O úspěchu může hovořit startup Rivian Automotive z Plymouthu (MI), který přesvědčil významné investory a ve třetím čtvrtletí zahájí výrobu v Normalu (IL), kde roku 2017 koupil automobilku Mitsubishi N. A., rozšířil ji a přestavěl na produkci elektromobilů. První budou pick-upy Rivian R1T, pak přidá odvozené R1S (= SUV) a zakázkové vozy pro Forda a Amazon Prime Vans! Ford poskytl Rivianu 500 milionů USD s tím, že na platformě Rivianu bude odebírat luxusní SUV s hliníkovou nástavbou vlastní konstrukce (tzv. top hat), a Jeff Bezos, šéf Amazonu, přispěl 700 miliony USD, aby od Rivianu do roku 2024 převzal sto tisíc vozů pro rozvoz zásilek. Všechny sdílí platformu EV se třemi akumulátory (dojezd 600 km).

Spojka

Rozdělovač Palivové čerpadlo Čerpadlo mazání

Píst dmychadla Spouštěč ▲ Poslední verze 1054 cm3 (typ KB11) Kresby DKW

Dmychadlo

Dynamo

Plnění oleje

Pracovní válce

II.

Směs z karburátoru

Princip funkce DKW V4 (od 1929)

▲ V příčném řezu KB 800 válce dmychadla a pracovní

Foto DKW

◄ DKW V800 4 = 8 (codename P25)

SLAVNÉ MOTORY DKW V4 LADEPUMPE Dvoudobý čtyřválec, kombinovaný s pístovým dmychadlem (Ladepumpe) v každé řadě válců, byl motorem vozů DKW vyšší třídy s pohonem zadních kol. Ladepumpe zajišťovala plnění a vyplachování pracovních válců, stroj byl složitý a drahý. První byl KB 800 pro vůz V800 4 = 8, kde 4 = 8 srovnává počet pracovních zdvihů dvoudobého a čtyřdobého motoru. Převrtáním na 68 (70) mm vznikly větší 980 a 1054 cm3. Mazání bylo s olejem v klikové skříni (nikoli směsí s benzinem). Výroba vozů 1930 – 1940 v Berlíně (V800, V1000, Schwebeklasse a Sonderklasse).

Zážehový dvoudobý čtyřválec do V/90° Objem pracovních válců 782 cm3 (ø 60 x 68 mm) Stupeň komprese 6,0 Výkon 16,2 kW (22 k)/3200 min‑1

Z HI

IE:

1965/19

SLAVNÉ MOTORY RENAULT 16 Ve své době jeden z nejpokrokovějších osobních automobilů se představil na Ženevském autosalonu 1965 se zcela novým čtyřválcem typu 697-01, jehož blok válců byl tlakovým odlitkem z hliníku (stejná technologie Renault jako pro náš vůz Škoda 1000 MB). Navíc coby první v Evropě dostal alternátor místo dynama. Kapalinou chlazený motor s pětkrát uloženým klikovým hřídelem byl uložen podélně za přední nápravou, kterou poháněl prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s řazením pod volantem. Zážehový čtyřválec OHV 1470 cm3 (ø 76 x 81 mm) Jeden karburátor Solex 35 DISA; kompresní poměr 8,6:1

Kresba a foto Renault

Výkon 40,4 kW (55 k) DIN, resp. 46,3 kW (63 k) SAE/5000 min‑1 Točivý moment 106 N.m SAE/2800 min‑1