TH Auto 03 2021 (březen)

3

2021

FIAT 500e fin a lista coty 2021

PŘEDSTAVUJEME ■ MINI COUNTRYMAN ■ je největší z nabídky znovuzrozené značky Mini, jež loni oslavila dvacetiny ■ AUDI Q2 & Q5 ■ malý a větší, oba TDI quattro a oba pro letošní rok modernizované ■ SUBARU XV e-BOXER ■ při testování ve sněhové kalamitě jsme prověřili jeho schopnosti a kvality

Foto a kresba Ford

SLAVNÉ MOTORY FORD SCORPIO 24V (1991) FORD SCORPIO 24V GHIA (1992)

Šestiválec do V/60°; DOHC 4V; 2935 cm3 (ø 93 x 72 mm) Stupeň komprese 9,7; elektronické vstřikování EEC-IV Výkon 143 kW (195 k)/5750 min‑1 (1991 Scorpio 24V) Točivý moment 275 N.m/4500 min‑1 (1991 Scorpio 24V)

V roce 1987 převzal Cosworth konkurenční firmu Brian Hart Ltd. a s ní vývoj nové verze šestiválce Ford 2.9i V6 z Kolína nad Rýnem (Ford Köln) s hliníkovými hlavami 4V, které nahradily původní litinové 2V. Motor označený Cosworth FBA s výkonem 143 kW (195 k) měl premiéru ve Fordu Scorpio 24V. Roku 1992 Cosworth nabídl závodní verzi FBE (221 kW/300 k z objemu 2935 cm3) a v letech 1994 – 1999 pro Scorpio 24V zvýšil na 152 kW (207 k)/6000 min‑1 a 281 N.m/4200 min‑1 (Cosworth FBC).

Výroba v britském Wellingboroughu.

V roce 1994 Cosworth převzal kom‑ pletně produkci motorů Ford Köln V6.

3

ŠESTÝ ROČNÍK číslo 3 (59), březen 2021 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2021

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

v pondělí 1. března byly ve spolupráci s Ženevským autosalonem GIMS, který se opět nekoná, oznámeny výsledky tradiční volby evropského Car of the Year, tedy Vozu roku, jenž volí porota složená z novinářů, dříve výhradně motoristických, a to už od roku 1963. Je potěšitelné, že první dvě místa v anketě obsadily automobily opravdu zcela nové, a to vybavené rovněž novými pohonnými jednotkami, což už v dnešní době sdílení platforem a motorů není běžné!

Vítěze jsme vám představili v minulém čísle, vicemistra představujeme v tomto čísle, když jsme jako druzí v této zemi (po současném členu poroty COTY za Českou republiku Jiřím Duchoňovi) vyzkoušeli výhradně elektrický Fiat Nuova 500. Je dobře, že porotci ocenili automobily čtyřmetrové třídy, tedy rozměrově přijatelné, byť i malé vozy dnes poskytují nebývalé vnitřní rozměry a komfort. Vítězství si zaslouženě odváží Toyota Yaris čtvrté generace, jejíž výroba kromě Francie bude probíhat také v českém Kolíně. Porotci jí přidělili 266 bodů, o 26 bodů méně na druhém místě získal Fiat 500 (240 bodů), který patří k nejlepším malým elektrickým automobilům, jaké jsem kdy řídil. Třetí místo obsadila luxusní Cupra Formentor (239 bodů), bohužel jsem takový vůz v sériové podobě nikdy neviděl, a tak nekomentuji. Následují Volkswagen ID.3, druhý čistě elektrický finalista (224 bodů), naše nová Škoda Octavia (199), specifický Land Rover Defender (164) a nová generace Citroën C4 (143 bodů; vůz jsem nikdy neviděl).

Přeji příjemné čtení, trpělivost s lockdowny, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH Vzpomínky na Daytonu ����������������������������� 2 MINI Countryman (F60) ���������������������������� 6 FIAT Nuova 500 (Progetto 332) �������������� 10 AUDI Q2 35 TDI quattro 2021 ����������������� 14 AUDI Q5 40 TDI quattro 2021 ����������������� 16 CADILLAC CT4 / 5-V Blackwing 2022 ������ 18 PEUGEOT 3008 (2021) ��������������������������� 20 PEUGEOT 5008 (2021) ��������������������������� 22 ASPARK Owl (2017 – 2021) �������������������� 24 SUBARU XV e-Boxer (GTE) ��������������������� 26 Novinky ze světa automobilů ������������������� 28 Novinky ze světa techniky ����������������������� 32 The S.U. Carburetter (1911 – 2021) ��������� 34 IMSA Rolex 24 Daytona 2021 ����������������� 36 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 38 FIAT 8V (Tipo 106) ���������������������������������� 44 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA 1101 & 1102 (1946 – 1952) ����� 48 GODDEN Engeneering (1978 – 2021) ������ 52 Automobiles M. Berliet ���������������������������� 54 Deutsches Zweirad- und NSU-Museum (Neckarslum, D) ����������������������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů Fiat 500 Hybrid, DS3 Crossback E-Tense, BMW 840d Gran Coupé, Volkswagen Arteon, Toyota Corolla TS, Opel Grandland a dalších ► Slavné motory formule 1 ► Vzpomínka na americké Ford Trucks ► Jaká byla Škoda 1200 Sedan ► Automobily Gilbern z Walesu ► Před startem formule 2

3/2021 THauto

1

Foto Jan Spisar Jr.

► DAYTONA INTERNATIONAL SPEEDWAY

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Jan Spisar Jr.

Denny Hamlin zvítězil v Daytona 500 na Toyota Camry dvakrát za sebou (2019 – 2020)

DAYTONA SUPERSTRETCH

3

TU

RN

Chicane

TU

West HS East HS 4 Dogleg In / Out

R

N

2 West Banking West Banking Turn 1 Tunnel

P /R

Start / Finish

2

auto 2021/3

TH

Corner Identification Grand Am

Lidé se podepisují na cílovou čáru slavné dráhy v Daytoně ► ◄ Daytona International Speedway s vyznačením obou variant okruhu, tri-oválu a silniční trati se šikanou a výjezdem do infieldu

Foto Jan Spisar Jr.

3

Foto Acura

Foto Tom Hyan

Foto Jan Spisar Jr.

2

4

Foto Jan Spisar Jr.

1

Daytona a Indianapolis, to jsou dvě nejslavnější centra motorsportu v celé Severní Americe...

V

Daytoně se jezdí už více než sto let, od roku 1959 ovšem na rychlém oválu Daytona Inter­ national Speedway, jehož součástí je také ­silniční trať, využívající nejen části oválu, ale také vozovky v infieldu např. pro vytrvalostní závod Rolex 24 Daytona. S původními závody na píseč­ ných plážích a překonáváním rychlostních rekordů mají tyto aktivity již málo společného, ale tradice žije i nadále.

V nedalekém hotelu The Daytona One, hned proti vchodu na největší tribunu dnešní dráhy, si můžete pro­ hlédnout výstavu k historii závodů v Daytoně, kterou kromě dokumentů a trofejí tvoří rovněž skutečná vozidla od sportovních prototypů (závod 24 h Daytony) a stock cars (500 mil Daytony) až po rekordní Bluebird, s nímž Sir Malcolm Campbell popáté překonal v Daytoně svě­ tový rychlostní rekord, když dosáhl průměrné rychlosti 445,48 km/h. Britský závodník a rekordman Sir Malcolm Campbell často nazýval Daytonu svým druhým do­ movem, ustavil tam několik rekordů od 206,95 až po 376,8 mph (332,98 až 445,48 km/h). Psal se však rok 1935, kdy přestaly parametry dráhy stačit a boj o světový rychlostní rekord se přesunul na dno vyschlého solného jezera Bonneville ve státě Utah. V hotelu najdete také Sir Malcolm Restaurant a Blue Flame Bar. Závody na pláži se pořádaly dále! Ve třicátých letech se přemístily více na jih z Ormond Beach do Daytona Beach, trať od Jižní po Severní zatáčku (slavná North

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Daytona Beach (FL), USA spolupráce JAN SPISAR PHOTOGRAPHY 1 Vozy NASCAR Cup před startem závodu Daytona 500 v únoru 2020 2 Jimmy Johnson (Chevrolet No.48) se loni v Daytoně loučil před přestupem do Indy Cars 3 24 h Daytony se jezdí od roku 1966 (na snímku Acura NSX GT3 posádky Potter/Pumpelly/Lally/ Farnbacher v ročníku 2021) 4 Bill France Jr. (1933 – 2007) se zasloužil o mistrovství NASCAR Cup a další rozvoj okruhu v Daytoně

Turn) se jezdila z půlky po pláži a z půlky po souběžné silnici, než se v roce 1959 závody z důvodů bezpečnosti přestěhovaly na nový permanentní okruh Daytona In­ ternational Speedway, kde se jezdí dodnes. Plážové závody stock cars připomíná malé muzeum v restauraci Racing’s North Turn Beach Bar & Grille, ale také každo­ roční přehlídka a jízdy Historic North Turn Legends Beach Parade & Race (letos se jely s rouškami v sobotu 6. února coby desátý ročník), kdy se na původní trati projíždějí historické závodní automobily, nezřídka s pů­ vodními řidiči, kteří pamatují zašlou slávu bojů na day­ tonské pláži. Oficiálně se tam jezdilo od roku 1936 do počátku druhé světové války, tradici obnovil první zá­ vod Grand National Race v roce 1948. Od února 2007 je Racing’s North Turn historickou památkou, vyhláše­ nou společností Ponce Inlet Historic & Archaeological Preservation Board z Volusia County na Floridě.

Samozřejmě, nejslavnější závody 24 hodin Daytony ­(Rolex 24 podle sponzora od 1992) a 500 mil Daytony každoročně zahajují mistrovství stock cars NASCAR a vytrvalostní mistrovství sportovních prototypů a GT vozů IMSA WeatherTech, čemuž zatím žádná korona­ virová krize loni ani letos nezabránila. Není to však zda­ leka všechno, následuje velkolepá desetidenní moto­ cyklová oslava Bike Week (letos 80. ročník ve dnech 5. – 14. března), zahrnující motokrosová klání Daytona Supercross na trati navržené pětinásobným ►►►

3/2021 THauto

3

Foto Tom Hyan

► DAYTONA INTERNATIONAL SPEEDWAY

2

3 šampionem Ricky Carmichaelem, největší amatérský tří­ denní motokros světa Ricky Carmichael Amateur Super­ cross, Daytona Vintage Supercross, závod čtyřkolek ATV Supercross a coby vyvrcholení 200 mil Daytony, už 79. ročník slavného závodu silničních motocyklů (letos 13. března). V projektu Daytona Rising 2013 – 2016 byla celá trať přebudována investicí 400 milionů dolarů, k dis­ pozici je za normálních okolností 101 500 sedadel na ­tribunách a 60 luxusních lóží pro sponzory a VIP hosty.

Nová historie začala 16. srpna 1954, kdy iniciátor okru­ hu Bill France Sr. uzavřel smlouvu s Daytona Beach a Volusia County o výstavbě World Center of Racing coby dvouapůlmílového tri-oválu s klopenými zatáč­ kami v úhlu 31°, který divákům dovoluje perfektní pře­ hled o dění na trati. První závod 500 mil Daytony se jel 22. února 1959 a před jedenačtyřiceti tisíci diváků ­vyhrál Lee Petty (Oldsmobile), když se o 61 hodin poz­ ději z filmového záznamu zjistilo, že původně vyhlá­ šeného vítěze Johnny Beauchampa (Ford) překonal na cílové čáře zhruba o dvě stopy (0,6 metru)! V roce 1961 se z pláže na ovál přestěhoval také motocyklový závod 200 mil Daytony a vyhrál Roger Reiman na ­Harley-Davidsonu; první ročník na pláži v roce 1937 ­patřil Ed Krentzovi na Triumphu (okruh 3,2 míle, teprve od 1948 výše zmíněný na 4,1 míle s North Turn u Ponce

4

auto 2021/3

TH

1 Dale Earnhardt Sr., sedminásobný mistr NASCAR Cup, legenda stock cars (portrét z roku 1992) 2 Dale Earnhardt Sr. (29. 4. 1951 Kannapolis/NC až 18. 2. 2001 Daytona/FL) 3 Bluebird rekordmana Malcolma Campbella, který s ním ustavil rychlostní rekordy v letech 1931 – 1935 (motor Napier Lion W12, od 1933 Rolls-Royce R.37 V12) 4 Značnou část kariéry prožil Dale Earnhardt Sr. za volantem Chevroletu No.3 týmu Richard Childress Racing

Foto Tom Hyan

Foto Jan Spisar Jr.

Foto Tom Hyan

1

4 Inletu). Paul Goldsmith se stal prvním závodníkem, který vyhrál na pláži na motocyklu (1953) i s automo­ bilem (1958). Floyd Emde (1948 Indian) a Don Emde (1972 Yamaha) jsou jedinou dvojicí otce a syna, kteří vyhráli Daytona 200. Závod sportovních vozů na 24 h se zrodil coby tříhodinovka v roce 1962, první triumf zaznamenal Dan Gurney (Lotus 19 Climax), od 1964 se jelo na 2000 kilometrů (!) a od 1966 na 24 hodin ­(vítězové Ken Miles/Lloyd Ruby na Fordu GT40 Mk.II stejně jako o rok dříve).

Před branami oválu je chodník slávy s připomínkou ­významných jezdců. Dvě sochy pak připomínají dvě slavné osobnosti, jejichž osud je spojen s Daytona ­International Speedway. Bill France Jr. (1933 – 2007) pokračoval v práci svého otce a zasloužil se o další rozvoj okruhu a mistrovství NASCAR, jehož byl v le­ tech 1972 – 2000 ředitelem (CEO). Dale Earnhardt Sr. (1951 – 2001) byl sedminásobným mistrem NASCAR Cup (rekord sdílí s Richardem Petty a Jimmie John­ sonem), ale zahynul za nejasných okolností těsně před cílem 500 mil Daytony 2001, když pravděpodobně nebyl správně připoután, zatímco podle jiné teorie ­selhal jeho bezpečnostní pás, což zapříčinilo rezignaci výrobce Billa Simpsona a povinné zavedení systému HANS v závodních vozech.

■

Toto není placená inzerce, ale připomínka rychlostního rekordu Boba Herty z listopadu 1967 s podílem zapalovacích svíček AUTOLITE (1968)

3/2021 THauto

5

► MINI COUNTRYMAN (F60)

Foto Tom Hyan

Automobily

Z MALÝCH Největším vozem z nabídky znovuzrozené značky Mini, která loni oslavila dvacetiny, je Countryman...

M

odernizovaný Mini Countryman druhé generace se představil loni, doplnil na­ bídku legendárních britských automobilů ve druhé generaci novodobých Mini, které se vrátily na světové trhy v roce 2000. Současnou řadu Mini tvoří základní typy třetí ­generace, vyvinuté pod taktovkou BMW Group, a to hatchback poprvé ve třídveřové i pětidveřové verzi (codename F56/F55), ojedinělý kabriolet (F57) a nyní pětidveřové kombi Clubman (F54), které doplňuje ­zmíněné SUV Countryman ve druhé generaci (F60). Nejvýkonnější typy označené JCW (John Cooper Works) jsou vzpomínkou na slavného tvůrce monopostů formule 1, který v šedesá­ tých letech připravil také sportovní verze malých automobilů Mini, tehdy ještě nabízených pod tradičními brit­ skými značkami Austin a Morris.

Počátkem prosince 2016 opustil výrob­ ní závod v Cowley u Oxfordu třímiliontý Mini po patnácti letech nové produkce, která vzrostla až na tisíc vozů denně.

Přes dva miliony Mini se z toho vyvezlo do celého světa. Základ produkce zů­ stává ve Velké Británii, vedle konečné montáže v Oxfordu (od roku 1913 auto­ mobilka Williama Morrise) vznikají ka­

6

auto 2021/3

TH

TOM HYAN Mini Countryman je prvním vozem své značky delším než čtyři metry, ve druhé generaci prodlouženým o dalších 201 milimetrů

rosářské výlisky a podsestavy ve Swindonu (od 1954 Pressed Steel Co., pak od 1968 British Leyland a od 1986 Rover Group) a zážehové motory v BMW Plant Hams Hall v Coleshillu (Warwickshire), továrně otevře­ né roku 2001, ale zásobující Mini až od druhé generace (2006). Nárůst modelů a výrobních počtů znamená, že BMW Group využívá další spolupráce, do roku 2016 vyjížděly první Countrymany (R60) a Pacemany (R61) ze závodu Magna Steyr v Grazu, nyní vzniká druhá generace Countrymanu v nizozemské továrně VDL ­ Nedcar v Bornu, která je navíc výhrad­ ním výrobcem Mini Cabrio (F57).

Mini Countryman je prvním typem značky, delším než čtyři metry! U druhé generace se rozměry ještě zvětšily, při prodloužení rozvoru z 2595 na 2670 milimetrů narostla celková délka o 201 na 4299 mm, šířka nabyla o 23 na 1822 milimetrů a výška zůstala prakticky stejná. Těží z toho především objem interiéru a prostoru na zavazadla, které nemají se slůvkem mini pranic společ­ ného a splňují všechny obvyklé nároky na rodinný vůz. Countryman druhé ge­ nerace se představil na autosalonu v Los Angeles 2016, v Evropě se pro­ dává od roku 2017 a prochází prů­ běžnou modernizací, která proběhla

► MINI COUNTRYMAN (F60) – PŘEHLED TYPŮ označení vozu motor výkon převodovka spotřeba EU

[objem cm3] [kW/k] [l/100 km] Cooper 3R 1499 100/136 6M/7DCT 5,6/5,3 Cooper ALL4 3R 1499 131/178 8A 5,9 Cooper S E ALL4 3R 1499 + EM 92/125 + 70/95 6A 1,7 Cooper S 4R 1998 131/178 6M/7DCT 6,3/5,7 Cooper S ALL4 4R 1998 131/178 8A 6,2 Cooper JCW ALL4 4R 1998 225/306 8A 6,9 One D 3R 1496 85/116 6M/7DCT 4,1/4,0 Cooper D 4R 1995 110/150 6M/8A 4,2/4,2 Cooper D ALL4 4R 1995 110/150 8A 4,6 Cooper SD (ALL4) 4R 1995 140/190 8A 4,2 (4,6)

1

2

Foto Tom Hyan

3

4 naposledy v loňském roce. Jejím výsledkem jsou optimalizované motory systému Mini TwinPower Turbo Technology, tříválce i čtyřválce, zážehové nyní s filtrem pevných částic GPF a vznětové využí­ vající SCR/AdBlue. Podle typu se dodává šestistup­ ňová manuální nebo samočinná převodovka, dvou­ spojková DCT7, či klasická šestistupňová samočinná pro Plug-In-Hybrid (Cooper S E ALL4) a osmistup­ ňová Steptronic pro verze s pohonem všech kol ALL4 a nejvýkonnější čtyřválce. Přehled nabízených pohonných jednotek uvádíme v obvyklé tabulce.

Mini Countryman je úspěšným doplněním produkce, tvoří 30 % celosvětového odbytu automobilů Mini.

Pětimístný automobil má objem zavazadlového ­prostoru 450 litrů, který lze zvětšit až na 1390 litrů po sklopení opěradla zadních sedadel, děleného v poměru 40/20/40 procent. Základní verze mají ­pohon předních kol, s výjimkou nejmenšího turbo­ dieselu je vždy na přání pohon všech kol ALL4, u hybridu a nejsilnějších typů standardně. Moderni­ zace v roce 2020 přinesla mírně upravený design s novou mřížkou masky a pozměněnými ►►►

5 1 Vyzkoušeli jsme nejvýkonnější provedení John Cooper Works ALL4 s pohonem všech kol a osmi­ stupňovou samočinnou převodovkou 2, 3 Palubní deska s typickým kruhovým displejem ve středu, kde můžete třeba sledovat navigaci, anebo volit jízdní režimy 4, 5 Mini Countryman je pětimístný, uvnitř poskytuje dostatek prostoru pro všechny běžné příležitosti

3/2021 THauto

7

► MINI COUNTRYMAN (F60) Žádný Mini Countryman není z Anglie, první generaci vyráběla rakouská Magna Steyr v Grazu, druhou nizozemský VDL Nedcar v Bornu

▲ Přeplňovaný zážehový čtyřválec pro JCW nabízí výkon 225 kW (306 k)

Foto Tom Hyan

▼ Základní objem zavazadlového prostoru činí 450 litrů, sklopením opěradel dostanete až 1390 litrů

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (JCW) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec BMW Mini TwinPower Turbo Technology (B48), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem Twin-Scroll s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d; 1998 cm3 (ø 82 x 94,6 mm); 9,5:1; 225 kW (306 k)/5000 – 6250 min‑1 a 450 N.m/1750 – 4500 min‑1.

Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 150 A, akumulátor 70 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka Steptronic s možností přímého řazení (5,519 – 3,184 – 2,050 – 1,492 – 1,235 – 1,000 – 0,801 – 0,673 – Z 4,221), stálý převod 3,200; trvalý pohon všech kol ALL4.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení EPS 14,0:1 s elektromechanickým posilovačem Servotronic; kotoučové brzdy ø 360/330 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, DSC/DTC; kola z lehkých slitin; pneumatiky 225/50 R 18 nebo 225/45 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1565/1567 mm; d/š/v 4299/1822/1527 mm; světlá výška 165 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1600 kg, celková 2175 kg; objem zavazadlového prostoru 450/1390 l; objem palivové nádrže 51 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,1 s; spotřeba paliva EU od 8,1/6,2/6,9 l/100 km; emise CO2 od 156 g/km.

8

auto 2021/3

TH

světlomety LED a mlhovkami LED, nová kola z hliní­ kových slitin 16 až 19 palců a samozřejmě upravený interiér, kde může být digitální přístrojový štít 5“ před volantem a kruhový dotykový dislej ve středu přístro­ jové desky, na němž lze volit i režimy jízdy, například Sport se sportovními ukazateli, udávajícími aktuální využití výkonu a točivého momentu (jako u vozů BMW). Posíleny byly individualizace (Original MINI Accessories), konektivita a digitální služby (Digital MINI Connected Services).

Jízdní vlastnosti Mini jsou vynikající, ještě větší radost z jízdy však přináší poslední verze Mini ­ Countryman John Cooper Works ALL4, u níž je od léta 2019 dvoulitrový zážehový motor s turbodmy­ chadlem Twin-Scroll a chladičem stlačovaného vzduchu nově naladěn na výkon 225 kW (306 k) v rozsahu otáček 5000 až 6250 min‑1 a točivý mo­ ment 450 N.m v rozsahu 1750 až 4500 min‑1. Při měrné hmotnosti 7,1 kg/kW je tedy dynamika vyni­ kající, vůz zrychluje 0 – 100 km/h za 5,1 sekundy a největší rychlost končí na limitu 250 km/h. Stádo koní má ovšem také větší apetit než uváděných 6,9 litru benzinu na 100 kilometrů jízdy, ale při běžné jízdě se do devíti litrů snadno dostanete. Pokud ­popustíte uzdu, tak spotřeba rychle stoupá.

Mini Countryman nabízí největší portfolio pohonných jednotek ze všech vozů Mini, patnáct možností před­ stavují automobily poháněné od modulárních tří­ válců 1,5 l po čtyřválce 2,0 l, vždy v zážehové i vzně­ tové verzi, vylepšený Plug-In Hybrid s akumulátorem 10 kWh a elektrickým dojezdem 55 – 61 km a v ne­ poslední řadě úpravy JCW, navazující na úspěchy ve světových rally a pouštních maratonech.

Kvalitní provedení vozu a jeho interiéru se sériovým či volitelným příslušenstvím odpovídá pozici značky na trhu a příslušné ceně, Mini Countryman se v době testu prodával od 637 do 982 tisíc Kč, provedení John Cooper Works bylo od 1 141 400 Kč včetně DPH (aktuálně a podrobněji na www.mini.cz).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na první AUSTIN MINI COOPER (1961 – 1967) a novější MINI COOPER S (1971)

3/2021 THauto

9

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FIAT NUOVA 500 (PROGETTO 332)

1

MADE IN TORINO Po třiašedesáti letech je tu opět nová Pětistovka, tentokrát od počátku vytvořená jako městský elektromobil...

S

amozřejmě zprávy o tom, že jde o první elek­ trický Fiat, se nezakládají na pravdě. Dávno už elektrické verze existovaly a byly k mání, jenže to ještě nebylo natolik módní téma, aby se mu věnovala prvořadá pozornost. Sou­ časný Fiat Nuova 500 ovšem patří k nejmodernějším osobním elektrickým automobilům a navíc těží z inspi­ race designem legendy, která se rodila od roku 1957.

Měl mít premiéru na Ženevském autosalonu 2020, který byl zrušen čtyři dny před otevřením, a tak Olivier François, šéf italské značky, představil novinku 4. března v ulicích Milána. Nejprve vyjelo Cabrio, pak třídveřový Hatchback a nakonec verze s asymetrickým uspořádá­ ním bočních dveří Nuova 500 3+1. Zahájení výroby v turínském Mirafiori (opět jde o 100% italské Cinque­ cento) obstaraly modely La Prima (Opening Edition).

V minulém roce se prodalo prvních deset tisíc vozů, v prosinci 2020 se Nuova 500 stala leaderem segmentu elektromobilů na italském trhu a v únoru jsme jeden z nových elektromobilů vyzkoušeli v Praze a jejím okolí.

Přestože tvarově vychází z předchůdce, je Fiat Nuova 500 (New 500, pouze v logu je zakomponováno neofi­ ciální označení 500e) zcela novým automobilem s vlastní svébytnou konstrukcí platformy, vytvořené pro elektrickou poháněcí soustavu. V nabídce jsou dvě ­velikosti akumulátoru Li-Ion, a to menší 23,8 kWh (vy­ užitelných 21,3 kWh) pro výkon elektromotoru 70 kW (95 k), s nímž je vůz o 110 kg lehčí, resp. větší 42 kWh (využitelných 37,3 kWh) pro vyšší výbavy i testovaný

10

auto 2021/3

TH

TOM HYAN

1 Fiat Nuova 500 v úvodní edici La Prima, moderní elektromobil vycházející z italské automobilové ikony 2 Fiat Nuova 500 (projekt 332), na rozdíl od předchůdce z limitované série elektromobilů pro USA nevychází ze základního typu, ale je zcela novou konstrukcí

2

► KRÁTKÝ TEST VE SMÍŠENÉM PROVOZU (údaje v km) ujeto jednotlivá indikace pokles poznámka celkem jízda dojezdu dojezdu 0 – 260 – start Praha,

100 % akb 32 32 211 49 Praha a okolí

(Ořech), Sherpa 50 18 194 17 město, jízda

Range (eco) 88 38 134 40 město, velký

provoz, Range 112 24 120 14 město, jízda

Range (eco) 146 34 80 40 město, jízda

Normal,

38 % akb

3

Foto Tom Hyan

4

automobil s elektromotorem 87 kW (117 k), přičemž výrobce udává hodnotu dojezdu 180 km v prvním případě a 320 km ve druhém. Záruka na kapalinou chlazený akumulátor (provozní teplota od -30 do 60 °C) činí osm let nebo do 160 tisíc ujetých kilometrů.

Design vozu nenechá nikoho na pochybách, s kým má tu čest. Rozměrové změny jsou sice malé, ale proti klasické pětistovce je Nuova 500 delší o 61 mm při prodlouženém rozvoru o 20 mm, o 56 mm širší a o 29 mm vyšší. Nová platforma vyvinutá v Itálii ­výhradně pro elektrický pohon optimalizuje vnitřní prostor, po přímém přesednutí z klasické 500 je ­jasně znát vylepšená ergonomie. Projekt 332, jak je Nuova 500 interně označena, ovšem právě vzhle­ dem k výhradně elektrickému pohonu nenahrazuje klasickou pětistovku, která se nadále vyrábí v Pol­ sku včetně verze Mild-Hybrid. Nuova 500 naopak přispívá k revitalizaci turínské továrny v Mirafiori, kterou kdysi opouštělo až 600 tisíc italských auto­ mobilů ročně, než došlo k úpadku výroby, jež byla v rámci FCA Italy redukována na Alfu Romeo MiTo (2000 až 2018), Maserati Levante (od 2016) a nyní Fiat Nuova 500 (od jara 2020). Produkce motorů tam skončila v roce 2004, poslední byl zážehový čtyřválec 1.6 Torque 16. Nyní se zdá, že obrovský komplex v Mirafiori, jehož počátky sahají do roku 1939, zažije lepší časy. V Mirafiori je také ústředí znovuzrozeného Abarthu (původně Officina 83), vedení CNH Industrial (Case New Holland) ►►►

5 3, 4 Přístrojová deska s kontrolním displejem, na němž lze také vybírat tři režimy výhradně elektrické jízdy (Normal, Range a Sherpa)

6 7

5 Obvyklá volba jízdy P-R-N-D jako u samočinné převodovky se děje čtyřmi tlačítky 6, 7 Přední sedadla jsou velmi pohodlná, zadní budou více vyhovovat dětem než velkým postavám dospělých, ale to je u Fiatu 500 dobře známé

3/2021 THauto

11

► FIAT NUOVA 500 1 Celá poháněcí soustava je uložena vpředu pod kapotou, elektromotor pohání přední kola, akumulátory jsou pod podlahou

Foto Tom Hyan

2 Zásuvky nabíjení i rychlonabíjení má Nuova 500 na pravoboku

1 2

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – a) trakční synchronní elektromotor GKN Automotive G400 s permanentními magnety, uložený vpředu napříč společně s výkonovou elektronikou; 87 kW (117 k)/4200 min‑1 a 220 N.m; b) samočinná jednostupňová převodovka s redukčním převodem 9,56:1; pohon předních kol; c) trakční akumulátor Li-Ion 350 V, kapacita 42 kWh (využitelných 37,3 kWh), chlazený kapalinou (objem kapaliny 6,5 l) a uložený pod podlahou mezi nápravami; nabíjení AC 2,3 kW ze zásuvky, resp. wallbox 3,0/7,4 kW; možnost rychlonabíjení DC 85 kW (na 85 % kapacity za 35 minut; pro dojezd 50 km za 5 minut).

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu podélná ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vzadu bubnové, ruční brzda elektrická; ABS/EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; ocelová kola a pneumatiky 185/65 R 15, anebo z lehké slitiny a pneumatiky 195/55 R 16 nebo 205/45 R 17.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2322 mm, rozchod kol 1470/1460 mm; d/š/v 3631/1683/1527 mm, přední převis 732 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 185 l; pohotovostní hmotnost (DIN)/celková 1290/1690 kg, verze Cabrio 1330/1730 kg a Nuova 3+1 1320/1720 kg; přívěs není povolen.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 150 km/h; zrychlení 0 – 50/100 km/h za 3,1/9,0 s; spotřeba elektrické energie 14,0 kWh/100 km; elektrický dojezd 320 km (kombinace WLTP).

12

auto 2021/3

TH

a konečně Centro Stile Fiat, středisko designu, ­jehož dílem je rovněž Fiat Nuova 500.

Vyzkoušeli jsme vůz ze zaváděcí série La Prima s vý­ konnějším motorem i větší kapacitou akumulátoru. Při převzetí udával ukazatel dojezdu 260 km při 100 % kapacitě (tedy žádných 320 km, jak se chlubí výrob­ ce), ale tato praxe je běžná, údaj vychází z předchá­ zejícího způsobu jízdy. První dojem je velmi příznivý, podpořený nejen vynikající ergonomií a kvalitou zpra­ cování, ale také zajímavými detaily designu; ve voze najdete např. loga Fiat na čalounění sedaček, hrdé sdělení Made in Torino ve dveřích a siluetu věží vel­ kého severoitalského města Turína v přihrádce pří­ strojové desky, kde je i bezdrátové dobíjení chytrých telefonů. Trochu nás zaskočila kontrola hlasitosti au­ diosoustavy, je spolu s ovládáním bočních okenních skel a elektrické parkovací brzdy na středové kon­ zole. Nejdůležitější údaje o dojezdu, spotřebě a stavu akumulátoru se zobrazují na displeji sdruženého ­přístroje přímo před dvouramenným volantem, vše ostatní najdete na obdélníkovém displeji infotainmen­ tu 10,25“ uprostřed palubní desky, a to s velmi dob­ rým rozlišením (i pro couvací kameru). Pod ním se nacházejí obvyklá tlačítka přímého ovládání, zmíněná přihrádka a čtyři tlačítka pohonné jednotky P-R-N-D, přičemž dynamiku jízdy i spotřebu dále ovlivňuje vol­ ba režimů Normal, Range (největší dojezd) a Sherpa (dynamický). U automobilů Fiat se po uvedení do po­ hotovosti k jízdě nemění nastavený režim, takže jsme nevědomky vyjeli s ostrou Sherpou, a teprve když spotřeba začala značně vzrůstat, přepnuli jsme na Normal, či Range, čímž se situace hned zlepšila.

U většiny elektromobilů je to prostě stejné, vyhovuje jim městský provoz, kdy při častém zpomalování ­dochází k rekuperaci elektrické energie, ale na druhé straně stačí kratší jízda do svahu pod plynem a po zdolání dvou příkrých kilometrů jich z počítadla do­ jezdu zmizí deset. Indikace způsobu jízdy Power/Eco/ Charge je na svislém displeji před volantem, takže ­řidič může stav akumulátoru poměrně dobře ovlivňo­ vat. Velký brzdný účinek rekuperace dovoluje jízdu jen s jedním pedálem plynu, pouze při náhlém zjevení překážky sešlápnete brzdový pedál, což hlídá vý­ stražný systém se světelným a akustickým signálem.

Je to jiný druh zábavy, stylem jízdy lze dojezd velmi ovlivnit. Výsledky pěti jízd, vždy s několika zastávkami při běžném městském provozu, uvádíme v přehledné tabulce. Spotřeba klesla na 14,7 kWh/100 km, tedy téměř na údaj výrobce 14,0 kWh/100 km, což je velmi dobré. Jak je vidět, velmi záleží na počtu rozjezdů (vůz má hmotnost 1,3 tuny), profilu trati a zvolené ­dynamice. Závěr? Ten, kdo denně jezdí kolem šede­ sáti kilometrů tam a zpět se nemusí bát, že zůstane bez elektrické energie, přes noc pohodlně nabije akumulátor a v takovém případě jezdí s nulovými ­ místními emisemi, tiše a pohodlně. Jinou stranou ­mince je pořizovací cena vozu, která vzhledem k dra­ hému akumulátoru staví elektromobily do nezávidění­ hodné role ve srovnání s klasickými vozy, poháně­ nými spalovacími ­ motory. Nejlevnější elektrická Nuova 500 Action je od 629 900 Kč, ale výkonnější verze s větším akumulátorem od 734 900 Kč (výbava Passion), resp. 774 900 Kč (Icon) a 899 900 Kč (La Prima). Pro srovnání akční ceny nejnovějšího moder­ nizovaného Fiatu 500 Hybrid 1.0 BSG jsou 279 900 až 437 900 Kč (více a podrobněji na www.fiat.cz). ■

S tygrem v nádrži, to byl oblíbený slogan petrolejářské společnosti ESSO v minulých letech (1967)

3/2021 THauto

13

Foto Tom Hyan

► Automobily ► AUDI Q2 35 TDI QUATTRO 2021

MODERNIZACE...

Náš pracovní rok zahájila prezentace modernizovaných vozů Audi za zvláštních podmínek v pražských Butovicích...

C

rossover Audi Q2 není na českých silnicích TOM HYAN, vůz rozšiřuje. Ve výbavových liniích Advanced a S line Praha-Butovice (CZ) příliš častým zjevem, neboť většina klientů jsou mezi maskou chladiče a kapotou motoru úzké potřebuje alespoň dvoutunové obří SUV, pro ­otvory coby připomínka ikonického modelu Audi Sport méně náročné je však kompaktní Q2 velmi quattro (ostatně quattro nedávno oslavilo čtyřicátiny, což dobrou volbou. Nová Q2 se stala součástí produktové se odrazilo ve výhodách modelové nabídky dnešních Audi Q2 odpočátku míří ofenzívy Audi SUV, byla představena na Ženevském Audi s pohonem všech kol). Světlomety LED jsou v zána novou klientelu autosalonu 2016, nedlouho po uvedení větších typů vstupem do segmentu (A0), kladní výbavě, připlácí se za LED Matrix s inteligentním kde se počítá Q7 včetně špičkových verzí Q7 e-tron (hybrid) a sporvykrýváním objektů proti oslnění protijedoucích. Nově s mladšími zákazníky tovní SQ7, ale krátce před premiérou druhé generace uspořádané diody zajišťují také funkci dynamických i větším podílem žen; Q5. Postupný vývoj znamenal rozšíření na různé ukazatelů směru a samozřejmě denního svícení, stejně vyzkoušeli jsme Audi Q2 ­zážehové jednotky 1.0/1.4/2.0 TFSI, všechny přeplňojako zadních svítilen. Tři varianty exteriéru (základní, S line 35 TDI quattro, vané s přímým vstřikováním, a tři motory vznětové Advanced a S line) se jako obvykle odlišují specifickými jedinou ze tří 1.6/2.0 TDI, přičemž větší byl ve dvou verzích výkonu. detaily, stejně jako dvě provedení interiéru (základní standardních verzí, Stále přís­nější emisní limity EU však s původní nabída S line), všechny verze lze libovolně kombinovat. vybavenou pohonem kou rázně zatočily, byla optimalizována a nejvýkon­ všech kol (tuto možnost pak Změnami prošel infotainment a řešení interiéru, nastunější typy nahrazeny novou sportovní variantou SQ2. nabízí jen SQ2 TFSI quattro) puje digitální svět, takže bezpečné ovládání systémů vyžaduje pečlivé studium instrukční knížNa první pohled vyniká modernizovaná Q2 ostřejšími liniemi designu, které jí vtiskují ky! V oblasti ovládání a zobrazování sahá ► MOTORY AUDI Q2 ještě sportovnější švih a odlišují ji od nabídka od analogového panelu sdružetyp vozu motor převodovka výkon spotřeba EU mnohých nenápaditých konkurentů. Díky ných přístrojů a MMI Radio plus (s DAB+) (turbo) [kW/k] [l/100 km] úpravě nárazníků se mírně prodloužila až po Audi Virtual Cockpit 12,3“ a MMI Q2 30 TFSI 1.0 TFSI 6M 81/110 5,1 délka na 4208 mm, ale šířka ani výška se Q2 35 TFSI Navigation Plus 8,3“ s rozšířenou paletou 1.5 TFSI 6M/DSG7 110/150 5,1/5,1 nezměnily, ačkoli rozšířená čelní maska Q2 35 TDI quattro 2.0 TDI služeb Audi connect. Nabídka motorů DSG7 110/150 4,6 Singleframe v novém provedením opticky SQ2 TFSI quattro 2.0 TFSI DSG7 221/300 7,7 zahrnuje čtyři vylepšené typy, známé ­

14

auto 2021/3

TH

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (Q2 35 TDI quattro) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec 2.0 TDI (EA288 Evo), přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; Stop/Start, EU6; 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 16,0:1; 110 kW (150 k)/ 3000 – 4200 min‑1 a 360 N.m/1600 až 2750 min‑1; přímé vstřikování paliva common rail; oxidační katalyzátor, EGR, DPF, SCR/AdBlue (nádrž 12 l). Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 70 A.h, 420 A. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – sedmistupňová dvouspojková převodovka DSG7 S tronic (3,579 – 2,750 – 1,677 – 0,889 – 0,677 – 0,722 – 0,561 – Z 2,900), spojky v olejové lázni; elektronicky řízená vícelamelová mezinápravová spojka, stálý převod 4,471 a 3,304, trvalý pohon všech kol quattro.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu čtyřprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/HBA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem proměnného účinku, převod 14,0:1; kola z lehkých slitin; pneumatiky 215/60 R 16, 215/55 R 17, 215/50 R 18 nebo 235/40 R 19.

Základní objem zavazadlového prostoru 355 l můžete zvětšit až na tisíc litrů sklopením opěradel zadních sedadel ► ▼ Vznětový motor je pouze 2.0 TDI, který v různých výkonových verzích u mnoha vozů VW Group/Audi nahrazuje někdejší 1.6 TDI

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2601 mm, rozchod kol 1546/1542 mm; d/š/v 4208/1794/1537 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,32; objem zavazadlového prostoru 355/1000 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1495/2060 kg; brzděný přívěs do 1800 kg.

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 210 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,2 s; spotřeba paliva EU od 5,4/4,1/4,6 l/100 km, emise CO2 od 122 g/km.

▼ Interiér prošel v polovině výrobního cyklu rovněž úpravami s posílenou konektivitou a službami online Audi connect

i z jiných modelů (viz přehledná tabulka). Vyzkoušeli jsme Audi Q2 35 TDI quattro, jediné z řady Q2 s trvalým pohonem všech kol, ale pokud chcete quattro s motorem na benzin, musíte sáhnou po sportovní verzi SQ2 TFSI, která disponuje výkonem 221 kW (300 k). Zbývající motory pro pohon předních kol jsou tříválec 1.0 TFSI a čtyřválec 1.5 TFSI, které pracují ve spolupráci se šestistupňovou manuální převodovkou, pro větší 1.5 TFSI je dvouspojková DSG7 na přání, ale pro verze quattro výhradní výbavou.

Vozy na osvědčené platformě MQB mají vzadu vlečená ramena s torzní příčkou pokud jsou jen s pohonem předních kol, jen verze quattro nabízejí výhodu zcela nezávislého čtyřprvkového zavěšení. Sportovní SQ2 přibyla ještě před modernizací (premiéra na ­autosalonu v Paříži 2018), odpočátku se zážehovým čtyřválcem 2.0 TFSI o výkonu 221 kW (300 k).

Na evropské trhy byla modernizovaná Q2 uvedena na podzim 2020, na českém trhu začínají ceny od 674 900 Kč (základní 30 TFSI). Testovaný vůz Q2 35 TDI quattro v provedení S line byl v době testu od 991 900 Kč včetně DPH, jeho základní verze je už od 926 900 Kč a lépe vybavená Advanced line od 955 900 Kč (více a podrobněji na www.audi.cz). ■

3/2021 THauto

15

Foto Tom Hyan

► Automobily ► AUDI Q5 40 TDI QUATTRO 2021

VYLEPŠENO...

Druhým představeným vozem Audi v Butovicích byla modernizovaná Q5, která na evropské trhy přichází z Mexika...

V

polovině výrobního cyklu se také Q5 dočkala TOM HYAN, energie při brzdění, setrvačná jízda s vypnutým motoPraha-Butovice (CZ) modernizace, na novou verzi Plug-In Hybrid se rem a využití systému Stop/Start při rychlosti pod ale zatím čeká (dosud byla Q5 e-tron 55 22 km/h. Při stejných rozměrech válců má čtyřválec 2.0 TSFI e). Audi Q5 je součástí velké ofenzívy TDI Evo nový hliníkový blok (o 20 kg lehčí) a klikový Modernizované ­automobilů kategorie SUV, kromě standardní pětidve­ ­hřídel se sníženou hmotností o 2,5 kg. Úspora paliva Audi Q5 Advanced řové verze se v rozšířené nabídce vyrábí rovněž provečiní kolem 0,3 l/100 km. Systém mHEV postupně dostá40 TDI quattro dení se splývající zádí, známé jako Q5 Sportback, obě vají všechny motory, dvoulitrové čtyřválce se soustavou jsme krátce koncem ledna je však možné dostat i v nejvýkonnější verzi SQ5 TDI 12 V a třílitrové šestiválce s vyspělejší 48 V. Přehled vyzkoušeli v okolí Prahy; quattro. První typ Q5 (platforma MLB s podélně uložesoučasně nabízených typů na českém trhu uvádíme úpravy jsou decentní, ným motorem) vyjel ze základního závodu v Ingolstadtu v obvyklé tabulce. Vůz je nyní o 19 milimetrů delší, šířka ale přispívají k modernějšímu vzhledu v roce 2008 a dosáhl odbytu přes 1,6 milionu, na Paříža výška jsou beze změn. s ostřejšími liniemi ském autosalonu 2016 představený Q5 druhé generace Úpravy se dotkly také designu, který vykazuje ostřejší (MLB Evo) se z kapacitních důvodů vyrábí v San José rysy, jak se stalo po nástupu šéfdesignera Marca Lichteho dobrým zvykem. Osmiúhelníková maska přídě novým Chiapa v Mexiku. Tam také v lednu 2017 vyjel z výrobní designem vůz opticky rozšiřuje, stejně jako tvary světlolinky celkově osmimiliontý vůz Audi s pohonem všech kol quattro. Byl to samozřejmě typ Q5 z druhé generametů LED (na přání Matrix LED) s diodami denního ce, a to jen krátce po zahájení produkce. ­svícení. Kromě základní výbavy jsou za Modernizovaná verze Audi Q5 byla uvepříplatek dvě stylistické linie. Advanced ► MOTORY AUDI Q5 line je opatřena chromovanými svislými dena na trh loni na podzim modelem Q5 typ vozu motor převodovka výkon spotřeba EU 40 TDI quattro se soustavou Mild-Hybrid žebry na masce Singleframe a spodními

(mHEV) [kW/k] [l/100 km] (mHEV) a zvýšeným výkonem dvoulitroochrannými panely pod předním a zadním Q5 45 TFSI quattro 2.0 TFSI DSG7 195/265 7,2 vého turbodieselu o 10 kW (14 k) na nárazníkem ve stříbrné barvě místo černé, Q5 35 TDI 2.0 TDI DSG7 120/163 4,7 150 kW (204 k), který ovšem vykazuje Q5 40 TDI quattro 2.0 TDI zatímco S Line zahrnuje sportovní voštinoDSG7 150/204 5,3 ­nižší spotřebu paliva EU od 5,3 l/100 km, Q5 50 TDI quattro 3.0 V6 TDI 8A Tiptronic 210/286 vou mřížku přídě a chromovanou lištu po 6,3 k čemuž přispívá rekuperace kinetické SQ5 TDI quattro 3.0 V6 TDI 8A Tiptronic 251/341 7,0 obvodu zadního difuzoru. Poprvé na světě

16

auto 2021/3

TH

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

▼ Variabilní zavazadlový prostor nabízí objem od 520 do 1520 litrů po sklopení opěradel druhé řady

ávislý měsíčn

Foto Tom Hyan

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

3

Březen 2021

Ročník XXI. číslo 227 120 •Kč

Nestranný a nez

▲ Přepracovaný motor 2.0 TDI Evo se vyznačuje lehčím hliníkovým blokem a elektrickou asistencí mHEV ▼ Virtuální kokpit a digitalizace, to je prostě dnešní cesta, byť někdy může být dotykové ovládání méně snadné

Nejlepším zá vo

dníkem je…

Jaroslav Sitta dd 1

► TECHNICKÉ ÚDAJE

23.02.21 0:36

Právě vyšlo březnové číslo plné zajímavého čtení

MOTOR (Q5 40 TDI quattro) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec 2.0 TDI Evo, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; Stop/Start, EU6; 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 15,5:1; 150 kW (204 k)/ 3800 – 4200 min‑1 a 400 N.m/1750 – 3250 min‑1; přímé vstřikování common rail; oxidační katalyzátor, EGR, DPF, SCR/AdBlue (nádrž 12 l, na přání 24 l).

Mild-Hybrid, elektrická výzbroj 12 V (trakční Li-Ion), akumulátor 68 A.h, 380 A.

se v sériové výrobě uplatňuje osvětlovací technika OLED (na přání ji mohou mít kon­ cové svítliny). V interiéru je nový dotykový displej (platforma infotainmentu MIB3) a virtuální kokpit (na přání Audi Virtual Cockpit Plus 12,3“); místo otočného ovladače na konzole středového tunelu nyní zaujímá ­odkládací přihrádka. Interiér se dodává ve třech variantách (základní, Design Selection a S line), na přání jsou posuvná zadní se­ dadla Audi Plus se stavitelným sklonem opěradel. Podvozek je ve čtyřech verzích ­ (standard s vinutými pružinami, sport, aktivní tlumiče a vzduchové odpružení), kola 18 až 21 palců, volba až sedmi režimů Audi Drive Select je sériovou výbavou.

Ceny vylepšeného Audi Q5 druhé generace začínají od 1 279 900 Kč za model 35 TDI s pohonem pouze předních kol, testovaný 40 TDI Quattro je v základní výbavě od 1 333 900 Kč všetně DPH. Ceny Sportbacku jsou vyšší, stejný model 40 TDI Quattro je od 1 442 900 Kč, ovšem startuje od výbavy Advanced, kterou měl i náš testovací vůz (více a podrobněji na www.audi.cz).

■

Ateliér Toma Havláska

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2819 mm, rozchod kol 1616/1609 mm; d/š/v 4682/1893/1662 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,30; objem zavazadlového prostoru 520/1520 l; objem palivové nádrže 65 l, na přání 70 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1805 kg, celková 2510 kg; brzděný přívěs do 2400 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 222 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,6 s; spotřeba paliva EU od 6,1/4,8/5,3 l/100 km; emise CO2 od 139 g/km.

má jedinečnou atmosféru

Pořád jsem

ještě na zač

átku

nějaké kopce…

Myslím, že na měl být prostor obraze by pro fantazii.

(Rozhovor přerušuje nadšený tel nového majiobrazu, v hotovosti. Děkuje který přinesl peníze Tomovi za obraz ho na návštěvu a zve , aby se mohl podívat, na jak čestném místě vlastně maluješ visí.) auta?

Pochopitelně odmalička, ale neprakti cký, ale pokud se ptáš, kdy jsem namalov tohle se ti stává naopak velmi pro vlastní tvorbu je to al první auto často? tak to bylo praktické. Mnoho To je tím místem. asi roku 2009. na plátno, myslí, že lidí Do velké plátno si mnoho Ivančic za mnou byly jen takové Předtím to lidí nepřijelo trvá dvojnáso pokusy. Potom času. To ale . Pro všechny bek daleko, víc malovat není jsem začal to bylo a měl neměli čas. že to můžu malovatúplně pravda. Mě baví, Tady koníčka. Obrazy jsem to jako takového jsem rok a každý „koštětem“, poslední den si vezmu den se u mě a poslední a tak jsem v roce se ale docela prodávaly, někdo zastaví. malý Samozřejmě s nějakým detailem štětec a pohraju si neprodáš každý 2014 učinil rozhodn zkusit naplno den poznáváš lidi, . Kdysi utí to jsem a živit slyšíš jejich příběhy obraz, ale maloval víc špachtlí v prvopočátku Až roky jsem namalov se malováním. Některé si někdy říkám, a zážitky. a vždy jsem dělal spíš jen výřez al třeba 40 obrazů, v posledním a vypnout telefon. že bych měl zamknou ale celé auto. auta. Nikdy na obraze roce to bylo t nebylo a Zatím si to ale méně.

Pak jsem začal jsem rád, že vnímat jinak. ten jsem ten prostor užívám začal jsi malovat Obecně malován prostor Lidem se tu získal. líbí. o pochopení í vůbec je méně, zato obrazy. není prostoru a o větší malíř Goffredo Zehender tom, jak ta velikost naloží. U mě před Velkou cenou přinejmenším nepraktická? šel ten vývoj tak, s ním když sem člověk Monaka v roce 1929 začal postupn přijde, že jsem Jo, to je směr, tak by si myslel, ě ten konkrétn že jsi spíš nadšený í objekt zmenšovat a necháva cyklista než Pro další použití kterým se chci vydat. l jsem stále větší Jak je to tedy? motorista. abstraktní malbě je ten velký část formát asi a pro divákovu plátna Cyklistika je vivost. Je tam podle mě nádhern předsta- a vzadu prach, velké závody ý sport nebo jsou to dost prožívám „Freddie“ . Mám namalovaných již zehender několik obrazů se narodil v reggio di s cyklistickým 27. února roku Calabria,

Výhradní autor losti Brno revivaplakátů na závody Brno–Soběšic l, malíř, jehož e, na festiva – to vše je obrazy Tom l rychjejichž tvorbu Havlásek, jeden z nejlepšvisí na mnoha místec h světa je motorismus ích hlavní téma. českých výtvarníků, pro Jak dlouho

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – sedmistupňová dvouspojko‑ vá převodovka S tronic (DSG7) s možností manuálního řazení (3,188 – 2,190 – 1,517 – 1,057 – 0,738 – 0,508 – 0,386 – Z 2,750); spojky v olejové lázni; vícelamelová mezinápravová spojka, stálý převod 5,302; trvalý pohon všech kol quattro ultra s integrální rozpojovací spojkou v zadním diferenciálu.

PODVOZEK – samonosná ocelová karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, pětiprvkové závěsy vpředu i vzadu; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (na přání pneumatické); příčné zkrutné stabilizátory; čtyři kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/ASR, EDL; hřebenové řízení s variabilním elektrickým posilovačem, převod 15,8:1; základní pneumatiky 235/65 R 17 (nejsou pro ČR), 235/60 R 18, 235/55 R 19, 255/45 R 20 a 255/40 R 21.

Norton Internation al MS Goffre do Zehen

der

MJ_2021_03.in

Z

ačal závodit ve ve vytrvalostních dvacátých letech závodech. Již 1925 se stal v roce spolujezdcem Giulia Forestih zkušeného o na 24 hodinác Na voze OM h ve Spa. Tipo 665 ale dojeli až devatenáctí. Na stejnou trať se Zehende vrátil roku r 1927 phem Reinaert se spolujezdcem Josezem (prodejc tek v Liége) na voze Georges em bugašestí v celkovém Irat a dojeli pořadí.

O měsíc později na Montlhéry se 24 hodin Pařížejim již nedařilo a závod nedokončili.

Grand Garage V týmu Saint-Didier startoval der roku 1928 s Jacquem Ledurem ZehenChrysler Six na voze 72 v a v červenci závodě 24 hodin Le Mans opět ve Spa. závodu odstoupi Z prvního li ve druhém dojeli s prasklým chladičem, Bugatti si toho jako třetí. Na Velké ceně Type 37A pana roku vyzkoušel Bugatti Feranda Delzaert se jel v červnu a. Závod na okruhu a Zehender v Le Mans vyhrál třídu přeplňovaných 1,5litrových vozů. O měsíc později bugatka patrně jeho a na Velké již byla Sebastianu ceně San dojel čtvrtý ale většinu 1901 i nebo Brusel a startoval na zářijovém života žil v u. Byl špičko s ní Circuit des Routes Paříži dobrý den, vým V roce 1929 Pavées. dokázal poraz řidičem. Pokud měl jako tovární jezdil Goffredo Zehende stejně výkon it všechny r ným vozem jezdec Alfy soupeře se tovními Romeo se spornik, přijel do , a protože vozy 6C byl zručný cíle, i když tech- ve Spa toho roku1750 SS. Na 24 hodinách ho na trati stihla poruch první tři místa. tým Alfy Romeo obsadil a.

Zehender s Louisem lem byli třetí Rigaza posádkami Robert Attilo Marinon i a George Eyston, Benoist, nowski, kteří Boris Ivajeli na 1,5litrov é Alfa Targa Florio.

Nejlepšími Zehende Romeo výsledky toho roku bylo vítězství rovými ceně Frontiér ve Velké es v náctihodinovce Chimay, vítězství ve dvav Autor plakátu na Brno místo na Circuit San Sebastianu a první Revival se závodní des Routes Pavées. m speciálem Škoda Roku 1930 jezdil Zehende 1100 OHC Bugatti Type r s vlastní 35B na velmi dobrém a hned v dubnu dojel Motor Journal 3/2021 čtvrtém místě Tým Grand Garage ceně Monaka Saint-Didier před . Na následuj ve Velké závodem 24 hodin startovali na voze ceně Oranu ící Velké Chrysler Six 72 (st.

Le Mans 1928 – Goffredo ale č. 6) lou hnací hřídelí.musel odstoupit s praskZehender s Jacquem Ledurem Opět za volantem alfy romeo dojel 23.02.21 0:38 společně třetí ve 24 hodinác s Carlem Canavesim h ve Spa a za volantem

Goffredo ze

hender

Lorenzo Bandini a jeho 26

posledni závod Monaco

GP 1967

MJ_2021_03

.indd 26

Zehender při klubovém Motor Journal 3/2021

Dr. Helmut Krackowize MJ_2021_03 .indd 39

závodu Grand Prix

r byl přezdívaný Mister

Bugatti v Le Mans

1928

Zehender na Bugatti

Type 37A v cíli šestihodin

ového závodu Routes

Pavées 1928

Rudge

39 za nejlepšího jezdce své doby, se rozšířila i jeho pověst na kontinent.

Handley vyhrál na Rex Acmé, dávno Nezapomenutelný značce s motorem v zapomenutí zapadlé 23.02.21 0:39 Wal Handley Blackburne, -Lightweight 175 cm³ a Juniortřídy Ultraa k tomu ještě 350 cm³ ve rekord na jeden třech třídách zajel nový s výkonem Mika okruh. To je srovnatelné dr. Helmu the Bike“ vyhrál Hailwooda, když „Mike t Krackowize během týdne byl uznáv ze čtyř v roce aným public r z rakouského Salcbu 1961. Handley tři závody istou lových závod rku (1922– 2001) i v Evropě. V r. 1928 v Ženevě byl pojmem ů zvlášť. Časop a historikem motor jeho článek ismu a motoc ství Evropy is das Motor vyhrál s převahoupři mistrovs titulkem yk- a 500 rad přines „Nejlepší z tohoto článku třídy 350 cm³ pro domácí l v č. 22/19 značku Motosaco 69 následně volně závodníci historie 1919–1939, padesáti roků“. když každý závod che, převyp větší část až měl délku 400 km. kolem se domnívám, do roku 1969 rávím část zahrnující období burgring O rok později vyhrál na jsem bohuž že dnes už Nürnu Velkou cenu el nenašel. stoletá histori Německa, rovněž Přesto na Motosacoche e stojí za uvede 350. Walter ní.

Hvězdy „roar jezdec, který Handley byl dokázal závodit ing Twenties“ Když se po sedle. V roce v každém 1. celý motocyk 1930 přešel probudil k životu světové válce opětovně lový svět k vícemén dou na tovární ě náho1972 Anglii a k Proto přicháze Matra MS 670 Rudge 500 a TT. čen vyhrál se vlastně jenommotocyklový sport, konal jí přední jezdci v průtrži mrazávod převážně z ostrova. této epochy formátu Grand jeden závod dnešního na kterém nikdy Senior TT, na motocyklu, Přirozeně také Evropy“ měl předtím nejel. „zbytek mistra Trophy na ostrově Prix: anglická Tourist své hvězdy na Třetí Evropy získal a dohledat je dvou kolech Man. Tento závod, v Irsku v r. 1935, titul daný od roku bude obzvlášť závod Ulster pořákdy 1907, zajímavé.

GP na okruhu Tour de Course TT se v roce schopností jezdců, byl dlouho měřítkem 1925 dočkala fastu nesl titul Glady u Belv roce 1986. níku, z toho k února patřil v Montlhéry Grand Prix d’EuropePočáte již 14. ročstejně jako Na dráze a výkonu jejich byla postaven šestého po třídu 350 cm³, v kalendáři . Vyhrál retrom válce. Tenkrát motocyklů. Než možností se jely čtyři a lika štěrkový tentokrát na pravidelně 1925 udělován závody sólo mi úseky uprostřetrať s někobyl Velocette. Poz- obile, na které se ději se začal pařížs ké výstav a jeden titul mistra Evropy,od roku A poprvé se potkávali věnovat automob z celého dráhy. Závodu d betonové sběrat předvedl dvojnáso sajdkár. dům a počátkem se ilovým závo- světa. Vzhledem hleděl Wal k jejich přítom elé historických vozideě gård, Walter Röhrl,zúčastnili Björn Waldebný vítěz Handley. Nejen 2. světové války termín válečný pilot.

Angličané ho padl jakou konalo i několik nosti se v Paříži Ari Vatanen l samot aukcí. Letos označují , Hannu ná byla přesun ve stejném Mikkola, Stig Blomqvist, Přirozeně že Timo Juha uta na červen to bylo trochu jinak. za Handley uspořádala byla ještě celá ových časů Výstava lové Kankkunen a Miki Biasion.Salonen, , ale aukční v tradičn řada jízdě porazil Ve finásíň artcurial desítek sběrat ím únorovém termín každý byl dobrý dalších Britů,lika Kankku z nichž přesto nen Salonen u prodej 42 a stal se prvním elských předm a vozidel a někomnozí dosáhli. na vítězství a také jich ětů.

Jedním z tehdy „šampionem šampionů“. naplněném Především to pařížském sále Woods, který byl Stanley aukci jako měl doma už i v aukci nabídnupoužívaných vozů bylo řídila i posádky v r. 1923 byly ustaveny prvníe, Pierre vždy trojice Matthieu Lamour kterým jel právě té Audi Quattro S1, se tak, aby v každém voze jel francouz Novikoff a jejich Salonen. Ihned pan Poullain začal pan Oliver velký šéf naplnila ský jezdec. Očekává po závodě . Za velkého Quesnel s Audi ní se o jeho vrchovatě, když potlesku, který se tentokrát vyjednáv prodeji šířil i z reprodu cílem projely vozy Matra-Si dva částí expozice a od roku 1989 byl vůz at ktorů počítačů připojených mca za sebou, k internetu, soupřičemž místo jeho muzea Manoir druhé tomobile získala posádka odklepli za milionů eur de l’Aupět a Howden François Cevert v Lohéac. Na vůz Matra-Si Ganley. mca MS 670 přípravě vozů z roku 1972. toto muzeum Nový majitel pro se Další podílel prodané automob si tak po zaplaBruno Saby, cení 6 907 200 neodolal, a předtím který eur na zcela jiných ily závodily všechny poplatky (odklepnutá cena plus pené audi umístěn než bylo nově zakouWal Handley ve fotograf k prodeji sbírku tratích. Artcurial nabídl vůz, se kterým ) odvážel slavný tovární soutěžních vozů ho pro charitati o v expozici, vypůjčil si ické zatáčce Governor's Henri Pescarol Nejdražším z skupiny B. vní akci v Grenobl Bridge na Rudge Hill roku 1972 nich se stalo o 42 vůz vyzkouše při Senior TT v roce u, kde Audi Quattro vyhráli 24 hodin a Graham z roku 1988 l i Ari Vatanen 1932 S1 i Michele prodané za Nejdražší matra v Le Mans. a nakonec 2 016 600 eur, Moutonová. což byl téměř Stanley Woods na motocy kem číslo 670-01 v historii, vůz s podvozdvojnásobek Timo Salonen klu Cotton původně dované a motorem číslo jel č. 20, je jeden MS 76 klasicko ceny. Přestože tento vůz odha- z této sbírky. Roku také s dalším vozem MJ_2021_03 ze čtyř továrníc .indd 42 žádnou lujezdce 1986 startoval u automob tehdy stály h vozů, které Motor Journal ilovou soutěž se spom Seppem na startu slavného 3/2021 vystřídalo se nejel, ské Harjannem Byla do nich za jeho volantem závodu. ných ve švédrally s jedním vkládána velká několik jezdců. Stalo tože poprvé naděje, prose to roku 1988, slav- Peugeot 205 Turbo z devatenácti vozů od roku 1950 se Michele když rychlostn 16 Evo 2. V Moutonová na vítězství francouz měla šanci sedmé rozhodla uspořáí zkoušce dat „Závod ská značka. šampion 23.02.21 0:39 s prasklým olejovýmtehdy museli odstoupi Dokonce t Henriho Toivonen ů“ k uctění památky těsněním. Vůz dostali Bruno a, který zahynul potom Saby a Jean-Fra při chille, nçois Faukteří s ním vyhráli květnovou Tour

Nejlepším

závodníkem je…

artcurial Pa

risienne 202 1

V

Sbírka soutěžních

vozů skupiny B

Motor Journal 3/2021

1988 Audi Quattro

S1

MJ_2021_03

.indd 63

63

23.02.21 0:40

www.MotorJournal.cz

► Automobily ► CADILLAC CT4 / 5-V BLACKWING 2022

1

2

Foto General Motors

3

NAPOSLEDY?

4

6

5

N

avzdory jménu nemají CT4-V Blackwing a CT5-V Blackwing nejnovější osmiválec Blackwing 4,2 l z nabídky General Motors, protože jeho zástavba do stávajících platforem není možná a po ukončení výroby CT6 v USA nemá motor uplatnění (zájemcem o konstrukci je italská firma MAT pro nový sportovní vůz po replikách Stratosu). V modelovém roce 2020 uvedené sedany CT4 (nástupce ATS) a CT5 (nástupce CTS) sice mají verzi V-Series, ale slabší a pouze se samo­ činnou převodovkou. Nové V Blackwing dostaly větší motory a standardně šestistupňovou převodovku Tremec s vypínatelným vyrovnáváním otáček Rev­ Matching a dvoukotoučovou spojkou LuK. Hovoří se však o rozlučce, General Motors totiž pro Cadillac ­naplánoval cestu elektrickou...

V roce 2020 bylo prodáno 4889 vozů CT4, 14 711 CT5 a 3117 CT6. První dva sdílí platformu GM Alpha II, oba v nabídce se čtyřválcem 2.0 Turbo/177 kW (240 k), ­šestiválce jsou 2.7 Turbo/231 kW (314 k) pro CT4 a 3.0 Twin-Turbo/250 kW (340 k) pro CT5, se zvýšeným ­výkonem na 242 kW (329 k), resp. 268 kW (364 k) pro verze V-Series. Převodovka je samočinná deseti­ stupňová, jen pro nejslabší CT4 osmistupňová. Vozy mají nezávislé zavěšení všech kol (vpředu McPherson,

18

auto 2021/3

TH

TOM HYAN

Prodej sedanů Cadillac klesá, a tak od února oživily poptávku supersportovní verze...

1, 2, 3 Cadillac CT5-V Blackwing, nejsilnější vůz značky v její historii 4, 5, 6 Červený sedan CT4-V Blackwing s motorem zvětšeným ze 3,0 na 3,6 litru

v­zadu Five-Link). Šéfinženýr Brandon Vivian a šéf­ designer Andrew Smith během víkendu 24 h Daytony uvedli nové verze V Blackwing. Oba sedany s pohonem zadních kol prošly intenzivním testováním v aerodynamickém tunelu pro omezený vztlak při track days, kromě přímého řazení (AT10 je pouze alternativou) dostaly elektronický diferenciál, aktivní podvozek Magnetic Ride čtvrté generace, exkluzivní interiér s virtuálním kokpitem Track Screen 12“ (a dotykovým 8“ nebo 10“ podle typu) i posílenou brzdovou soustavu Brembo (pro CT5 alternativně keramicko-kompozitové kotouče).

A motory? Pro CT5 se dodává známý 6.2 V8/498 kW (677 k), 893 N.m, ještě s rozvodem OHV, ale s kompresorem Eaton, vyráběný ve speciálním provozu GM Bowling Green (KY); pro CT4 je připraven 3.6 V6 Twin Turbo/352 kW (479 k), 603 N.m; takže výrobce uvádí největší rychlost přes 320, resp. 304 km/h a zrychlení 0 – 96 km/h za 3,7/3,8 sekundy (AT10). Menší vůz má osmnáctipalcová kola (vpředu 255/35, vzadu 275/35), větší devatenáctipalcová (275/35 a 305/30), přední ­kotouče mají průměr 380/398 mm, zadní 340/373 mm, třmeny jsou šestipístové vpředu a čtyřpístové vzadu.

Poslední vozy pro nadšence se prodávají od 84 990, resp. od 59 990 dolarů.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz PONTIAC Grand Am (1992)

3/2021 THauto

19

Foto Tom Hyan

► Automobily ► PEUGEOT 3008 (2021)

RESTYLING...

Na nádvoří někdejší továrny Praga se v únoru odehrálo dynamické představení modernizovaných SUV Peugeot...

P

eugeot 3008 patří k nejúspěšnějším automoTOM HYAN, ­Foggy Mode u Full-LED potkávací světlomety s nižší bilům nejstarší francouzské značky. Po stylis- Praha-Vysočany (CZ) ­intenzitou svícení nahrazují mlhovky; aktivují se samoticky poněkud nevyvážené první generaci T8 činně po zapnutí zadních mlhových svítilen. (od roku 2009 přes 700 tisíc) přišla druhá P84 Nabídka zahrnuje vesměs verze s pohonem jen předních kol, všechna poháněná kola má jen výkonnější ver(od 2016 přes 800 tisíc) s působivějším designem Peugeot 3008 ve stylu SUV místo MPV, který byl spolu s dalšími ze Plug-In Hybridu s přídavným druhým elektromotorem. druhé generace přednostmi základem úspěchu, korunovaného ziskem Moderní podlahová plošina PSA EMP2 (Efficient Moduprošel po čtyřech letech evropského titulu Car of the Year 2017. Ocenění přišlo lar Platform 2), známá především z nové 308, ostatně faceliftem a modernizací; na Ženevském autosalonu 2017 ve stejný den, kdy ani mechanický pohon všech kol neumožňuje. Je zaměvyzkoušeli jsme skupina PSA Peugeot-Citroën oznámila odkoupení řena na důsledné snižování hmotnosti a zlepšování jízdprovedení automobilky Opel od General Motors. Nyní, po další ních vlastností. Využívá ocelí vysoké (VHSS) a ultra­ Hybrid 225 e-EAT8, koncentraci automobilového průmyslu fúzí PSA a FCA vysoké pevnosti (UHSS), k hliníkovým dílům patří tedy jen s pohonem do Stellantisu, přichází v polovině výrobního cyklu předních kol blatníky, ramena předních závěsů kol a rámy zadních ­modernizovaná 3008 včetně hybridních verzí. sedadel, k plastovým podlaha zavazadlového prostoru Druhá fáze, reprezentovaná především designovými a zadní výklopná stěna. Řešení podvozku není žádnou změnami včetně osvětlovací techniky a také přeměny revolucí, tvoří je vzpěry McPherson vpředu a pro přední interiéru v souladu s rozvojem asistenčních systémů, se pohon torzní příčka vzadu, anebo víceprvkové zavěšení pro Hybrid, které si vyžádalo uložení druhého elektromoobjevila na evropském trhu koncem minulého roku. Jak se už stalo zvykem u některých značek, toru, trakčního akumulátoru a příslušenství ► MOTORY PEUGEOT 3008 linie jsou ostřejší a výraznější, přestože v oblasti zadní nápravy. Optimalizace rozproporce se nemění vůbec, anebo v mini- typ vozu, měrů přispěla k nárůstu objemu v interiéru, výkon převodovka spotřeba [kW/k] WLTP mální míře. Modernizovaný Peugeot 3008 motor ale i v zavazadlovém prostoru, kde podle [l/100 km] metodiky VDA činí 520 litrů (dříve 432 litrů), vyniká odlišným ztvárněním čelní masky, 1.2 PureTech 130 96/130 M6/EAT8 6,2/6,5 přičemž pro nejvyšší verze GT a GT-Pack po sklopení druhé řady sedadel pak do1.6 PureTech 180 132/180 EAT8 6,9 konce 1482 proti 1245 litrům, samozřejmě jde o jiné provedení; nové jsou světlomety 1.6 PureTech Hybrid 225 165/225 e-EAT8 1,4 (standardně LED, na přání Full-LED), ale 1.6 PureTech Hybrid4 300 221/300 u hybridu zmenšených na 395/1357 l. e-EAT8 1,3 i koncové svítilny Full-LED. Ve funkci 1.5 BlueHDi 130 96/130 M6/EAT8 5,0/5,2 Koncepce přístrojové desky i-Cockpit

20

auto 2021/3

TH

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Hybrid 225 e-EAT8) – hybridní systém PHEV; a) kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.6 PureTech (EP6F), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování; Stop/Start, EU6d; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 132 kW (180 k)/6000 min‑1 a 300 N.m/ 3000 min‑1; b) trakční elektromotor/generátor, vestavěný v převodovce, 81 kW (110 k)/ 2500 min‑1 a 320 N.m/500 – 2500 min‑1; c) osmistupňová samočinná převodovka e-EAT8 (Aisin AW); d) akumulátor Li-Ion 10,4/13,2 kWh; uložený v podlaze pod zadními sedadly; e) celkový kombinovaný výkon 165 kW (225 k) a točivý moment 360 N.m; pohon předních kol; f) palubní nabíječka jednofázová 3,7 kW, na přání 7,4 kW; dobíjení 0 – 100 % Wallbox 7,4 kW za 2,0 hodiny, ze zásuvky 230 V/1,8 kW za 8,1 hodiny.

1

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěšení; odpružení vinutými pružinami a teleskopic­ kými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 225/55 R 18 nebo 205/55 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2675 mm, rozchod kol 1579/1587 až 1601/1610 mm podle pneu; d/š/v 4447/1906/1624 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 395/1397 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1760 kg, celková 2270 kg; brzděný přívěs do 1250 kg.

2 ­ rochází vývojem, výrobce se snaží minimalizovat p hlavní nedostatek tohoto řešení, totiž překrytí kontrolních přístrojů tlustým věncem volantu. Hlavní digitální displej 12,3“ s proměnným grafickým zobra­ zením je před volantem, druhý desetipalcový (před faceliftem osmipalcový) je nad středem přístrojové desky. Navzdory digitalizaci jsou naštěstí zachovány kolébkové spínače, přímo aktivující hlavní funkce, aniž musíte hledat na dotykovém displeji, což může být nebezpečné odváděním pozornosti od jízdy. Řidič může volit obvyklé jízdní režimy Normal/Sport/Eco, u hybridu rozšířené na Electric/Hybrid/Sport a navíc 4WD pro špičkový Hybrid4 300 e-EAT8.

Paletu pohonných jednotek uvádíme v obvyklé tabulce, opět sestává ze zážehových tříválců 1.2 ­ ­PureTech a čtyřválců 1.6 PureTech, větší motory jsou i základem hybridních verzí, nadále je k dispo­ zici turbodiesel 1.5 BlueHDi (nahradil 1.6 BlueHDi).

Hybrid má elektromotor 81 kW pouze vpředu, Hybrid4 ještě druhý o výkonu 83 kW vzadu, kombinovaný ­výkon soustavy činí 165, resp. 221 kW (tedy 225

a 300 k). Většina modelů dostala samočinnou osmistupňovou převodovku EAT8, která nahradila šestistupňovou EAT6 od stejného výrobce (Aisin AW).

Zvláštností v této třídě je příplatkové noční vidění s rozpoznáváním chodců a zvěře za snížené viditelnosti, ale také Advanced Grip Control pro j­ízdu za ztížených podmínek (režimy normal, sníh, bláto, či písek). Krátce jsme vyzkoušeli Peugeot 3008 GT Hybrid 225 e-EAT8 a byli jsme příjemně překvapeni komfortem, jízdními vlastnostmi, dynamikou a v neposlední řadě zkušeností, že sou­ časná generace i‑Cockpit dovoluje lepší výhled na kontrolní přístroje.

Ceny modernizovaného Peugeotu 3008 na českém trhu začínají v akční nabídce od 562 000 Kč (po odečtení slevy), běžné ceny jsou od 600 tisíc za 1.2 PureTech 130 Active až po 1,33 milionu Kč za Hybrid4 300 GT-Pack, přičemž testovaný model ­ Hybrid 225 GT je o 190 tisíc levnější (více a podrobněji na www.peugeot.cz). Nové výbavy Active, Allure a GT mohou být vylepšeny rozšířeným paketem (např. Allure Pack).

■

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 225 (EV 135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,7 s; spotřeba paliva WLTP od 1,4 l/100 km; emise CO2 od 31 g/km.

3 1 Základem hybridních verzí je zážehový čtyřválec 1.6 PureTech 2 Co všechno vezete s sebou, ukazuje zadní část špičkového typu Hybrid4 300 e-EAT8 s druhým elektromotorem 83 kW (vpředu má 81 kW) 3 Nejnovější provedení přístrojové desky i-Cockpit (na snímku výbava GT)

3/2021 THauto

21

Foto Tom Hyan

► Automobily ► PEUGEOT 5008 (2021)

Druhým typem, představeným ve Vysočanech, byl spřízněný 5008, jen o 194 milimetrů delší než 3008...

P

eugeot 5008 sleduje svého menšího souro­ ­připlatit za systém Advanced Grip Control s volbou TOM HYAN, zence 3008, první generace T8 byla na trhu Praha-Vysočany (CZ) ­režimů podle charakteru vozovky, označení Advanced od roku 2009 a projevila se uhlazenějším de­ prozrazuje vylepšenou verzi s aktivní kontrolou bez­ signem než první 3008, stala se vlastně její pečné jízdy ze svahu HADC (Hill Assist Descent prodlouženou verzí. Vývoj obou automobilů je po­ ­Control). K dalším patří Night Vision s dosahem 250 Peugeot 5008 dobný, druhá generace 5008 (T87) vyjela v roce 2017 metrů, adaptivní tempomat s převodovkou EAT8 a sa­ druhé generace močinným rozjezdem při zastavení kratším než tři z výrobního závodu v Rennes a zaznamenala přes prošel po třech letech sekundy, samočinné nouzové brzdění při rychlostech tři sta tisíc prodaných vozů. Obě druhé generace faceliftem a modernizací; 3008/5008 představují odklon od velkoprostorových 5 – 140 km/h, kamery Visiopark (zadní 180° nebo vyzkoušeli jsme provedení vozů připomínajících minibusy (MPV), druhé generace ­přední i zadní 360°) atd. Výbavy jsou nově odstup­ GT-Pack 2.0 BlueHDi 180, Peugeot 3008 a 5008 jsou crossovery SUV, jejichž ňovány coby Active, Allure a GT, ale každou může tedy vozu segment v evropských zemích roste. Jsou technicky vylepšít Pack (např. Active Pack). Výroba 5008 byla dodávaného výhradně spřízněné, znamenají přechod na podlahovou plošinu rozšířena z Rennes také do Sochaux. s pohonem předních kol EMP2 a oba měly oficiální autosalonovou premiéru Nabídka pohonných jednotek je obdobná jako u 3008, na Mondial de l’Automobile 2016 v Paříži. chybí ovšem hybrid a tedy i možnost pohonu všech V polovině výrobního cyklu došlo k mírnému restylingu kol. Důvod je prostý, vzhledem k sedmimístnému a modernizaci také u Peugeotu 5008, přičemž většina uspořádání se sklápěním třetí řady sedadel do pod­ zlepšení je obdobná jako u 3008. Nová je příď s jinou lahy není na akumulátory a elektromotor vzadu místo. maskou, pro nejvyšší výbavy GT a GT-Pack odlišnou, Zadní nápravu tedy nadále tvoří torzní příčka. Peugeot 5008 má navíc možnost dvoulitrového turbodieselu nové svítilny Full-LED jsou vzadu standardně a světlo­ BlueHDi, jehož výkon je prakticky shodný mety Full-LED vpředu buď na přání místo LED, anebo u zmíněných nej­ ­ jako u zážehové verze 1.6 PureTech 180 ► MOTORY PEUGEOT 5008 vyšších výbav standardně. Změnila se (viz tabulka pohonných jednotek). Ceny typ vozu, výkon převodovka spotřeba ­přístrojová deska s upraveným řešením na českém trhu začínají od 605 000 Kč motor [kW/k] WLTP i-Cockpit 12,3“ a dotykovým displejem [l/100 km] po odečtení akční slevy za Peugeot 5008 10“ ve středu nad přístrojovou deskou, Active 1.2 PureTech (jinak 650 000 Kč), 1.2 PureTech 130 96/130 M6/EAT8 6,4/6,7 jsou nová kola 17“ až 19“, byly posíleny 1.6 PureTech 180 testovaný 5008 GT-Pack 2.0 BlueHDi byl 132/180 EAT8 7,1 výbavy, konektivita a jízdní asistenty. 1.5 BlueHDi 130 podle tohoto schématu za 985 000 Kč 96/130 M6/EAT8 5,1/5,4 Pro zlepšení jízdních vlastností si lze 2.0 BlueHDi 180 130/177 EAT8 5,8 (více na www.peugeot.cz).

■

22

auto 2021/3

TH

► KRÁTCE ► Když Colin Chapman založil Lotus, jistě netušil, jak jeho Lotus Group skončí. Od září 2017 je majetkem čínské Geely Automotive (51 %) a malajsijské Etika Automotive (49 %). Počátkem letošního roku společnost, sdružující Lotus Cars a Lotus Engineering, oznámila poslední rok výroby sportovních vozů Elise (od 1995 na trhu), Exige (od 2000) a Evora (od 2008), které nahradí jediný typ 131, do jehož vývoje a výroby v Hethelu (Norfolk) podle vlastní Vision80 Strategy údajně investují 100 milionů liber včetně nových provozů (sub-assembly) v Norwichu. V limitované sérii se letos začne vyrábět elektrický hypercar Lotus Evija (představen v červenci 2019) a divize Lotus Engineering otevře nové vývojové a výzkumné středisko Advanced Technology Centre ve Warwicku.

Foto Tom Hyan

► Americké automobily stále nacházejí klienty také v Evropě!

Společnost AEC (Auto Export Corporation), oficiální dovozce Dodge a Ram do Evropy, rozšiřuje v přístavu v Antverpách na ploše 130 hektarů středisko VPC (Vehicle Processing Center) pro úpravy podle předpisů EU a přípravu importovaných vozů (světlomety, navigace, tažná zařízení, ochranné vrstvy na podvozku, systémy Autogas). AEC je globální distributor vozů a dílů v zemích EMEA, NAFTA a APAC. V Evropě má 130 dealerů, AEC Europe GmbH sídlí v Mnichově.

1 Nejnovější provedení přístrojové desky i-Cockpit (na snímku výbava GT) 2 Největším motorem nabídky je čtyřválcový turbodiesel 2.0 BlueHDi 180

1

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (2.0 BlueHDi 180) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva common rail, EU6; 1997 cm3 (ø 85 x 88 mm); 130 kW (177 k)/3750 min‑1 a 400 N.m/2000 min‑1. Samočinná osmistupňová převodovka EAT8 (Aisin AW) s kapalinovým měničem, pohon předních kol, na přání Advanced Grip Control.

2

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 215/65 R 17, 225/55 R 18 nebo 205/55 R 19.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2840 mm; rozchod kol 1593/1587 až 1601/1610 mm podle pneumatik; d/š/v 4641/1906/1646 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 780/1940 l; objem palivové nádrže 56 l, AdBlue 17 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1607 kg, celková 2280 kg; brzděný přívěs do 1750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 215 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,2 s; spotřeba paliva WLTP od 5,8 l/100 km; emise CO2 od 153 g/km.

► Koncem srpna 2020 oznámil nizozemský Spyker, že se vrací.

Dosud vzniklo jen 265 vozů od vzkříšení značky v roce 1999.

Investory prý budou Rusové Boris Rothenberg a Michail Pessis. První založil SMP Bank, SMP Racing a BR Engineering, druhý má designové a tuningové společnosti včetně německé R-Company (kompozitové díly). Generálním ředitelem (CEO) zůstává Victor Muller, výroba měla být zahájena letos v Německu s partnery BR Engineering, R-Company a Milan Morady (luxusní zboží). ► Hovořilo se o typu Spyker C8 Preliator (v Ženevě 2017 se představil s motorem Koenigsegg 5.0 V8/600 k a šestistupňovou manuální převodovkou), pak B6 Venator (Ženeva 2013) a dokonce D8 Peking-to-Paris SUV (Ženeva 2006). Plány na 2021 byly otevřít reprezentativní prodejnu v Monaku a se SMP Racing se vrátit k závodům. Spyker se po bankrotu v roce 2014 znovu objevil v Ženevě 2017, pokusil se o nový start s podporou startupu pro výrobu elektrických letadel Volta Volare (založil Paul Peterson), ale spolupráce skončila dříve, než začala. Podle posledních zpráv se situace zopakuje, investoři si to zřejmě rozmysleli.

3/2021 THauto

23

► Automobily ► ASPARK OWL (2017 – 2021)

2

Foto Tom Hyan

1

DRAZE

3

4

Foto Aspark

5

M

A ZBĚSILE

ůžeme postavit automobil s největší rychlostí 500 km/h, ale kde s ním budete jezdit? To byla otázka, kterou si položil Masanori Yoshida, prezident/ CEO japonské společnosti Aspark Co., Ltd., Research & Development Division, když si chtěli zpestřit život při vývoji robotických zařízení pro lékařské využití. Začali v roce 2014, na IAA 2017 ve Frankfurtu (a pak v Paříži 2018) jsme si prohlédli jejich kompozitový Aspark Owl. Moc detailů jsme se nedozvěděli, frankfurtská pre­ zentace byla v japonštině. Třetí prezentaci produkční verze na Dubai Motor Show v listopadu 2019 jsme ­ovšem neviděli...

Metou je zrychlení 0 – 100 km/h do dvou sekund, takže Owl porazí mnohé supersporty, ale je dražší! Bugatti Chiron vyjde na tři miliony dolarů, Mercedes-AMG ­Project ONE na 2,6 milionu a Aston Martin Valkyrie na tři; jenže Aspark Owl na individuální objednávku má být za 3,7 milionu USD! V roce 2019 se proti plánu ne­ začal vyrábět, ve druhé polovině 2020 proběhly testy na okruhu v Misanu. Není třeba enormní výkon, když vsadíte na malou hmotnost jen 850 kg (údaje z Frank­ furtu 2017)! Silueta nízkého prototypu Aspark Owl pod světlou plachtou budila pozornost na IAA 2017 už před odhalením, pak se zjevilo nízké dvoumístné kupé s vpřed výklopnými křídlovými dveřmi a aktivní aero­ dynamikou, poháněné dvojicí elektromotorů velikostí odpovídajících výkonu 40/65 kW, ale ve skutečnosti

24

auto 2021/3

TH

TOM HYAN

Rychle jezdit zakazují, ale zrychlení si užijeme, to je motto Asparku...

1, 2 Aspark Owl ve vylepšené verzi na Mondial de l’Automobile 2018 v Paříži 3 Masanori Yoshida se svými elektrickými Asparky 4, 5 Po testech v Misanu zahájí italská firma MAT produkci 50 vozů

tehdy nabízejících celkový výkon 320 kW a točivý ­moment 764 N.m pro dojezd 150 km na jedno nabití a rychlost do 280 km/h. Tajemstvím byla kombinace ­vysokovýkonných akumulátorů s velkokapacitními kon­ denzátory, které mají výhodu rychlého nabití i vybití!

V únoru 2018 dosáhl japonský řidič zrychlení na sto za 1,921 sekundy na vyhrazené ploše běžného parkoviště, přičemž využil závodní pneumatiky Hoosier! V říjnu 2020 zajel Aspark 0 – 100 km/h za 1,72 sekundy v Misanu, ale na silničních Michelinech (vpředu 275/30 R 19, vzadu 335/30 R 20). Společnost Aspark loni otevřela showroom ve svém sídle v Osace a prozradila výkon 1480 kW a to­ čivý moment 2000 N.m sériového typu. Nyní čtyři elektro­ motory točí až 15 000 min‑1 a hmotnost vzrostla na 1895 kilogramů. Zprávy hovoří o hydraulickém pérování s na­ stavitelnou světlou výškou v rozsahu 81 mm (standardní výška vozu 993 mm), největší rychlosti 400 km/h a do­ jezdu 400 kilometrů s akumulátory 69 kWh, 800 V. Palubní nabíječka 44 kW zvládne doplnění elektrické ­ energie za 80 minut. Pravdu ovšem zjistí až klienti.

Aspark přijímá objednávky, po dvaceti vozech je určeno do Evropy a Asie včetně Středního východu, zbylých deset prodá americký dealer The Gables Sports Cars z Miami (FL). Výrobu zajistí Manifattura Automobili ­Torino (MAT), známá replikou MAT Stratos (chassis Ferrari F430) a supersportem Apollo IE, s níž Aspark uzavřel smlouvu v prosinci 2018.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na americký vůz EAGLE Vision od Chryslera (1996)

3/2021 THauto

25

► Automobily ► SUBARU XV e-BOXER (GTE)

Foto Tom Hyan

NEJEN DO NEPOHODY 1

Ve sněhové kalamitě jsme vyzkoušeli modernizované XV s asistencí elektromotoru e-Boxer...

2

P

o vozech Forester a Impreza dostal také cross­ over Subaru XV druhé generace (codename GT) hybridní pohon s dvoulitrovým zážehovým čtyřválcem boxer, který sice dává shodný výkon 110 kW (150 k) jako dříve, ale asistence elektrického motoru 12,3 kW (16,7 k) dovoluje ještě lepší ovlada­ ­ telnost v terénních podmínkách, pružnější reakci na se­ šlápnutí plynového pedálu, posílenou dynamiku a na­ opak díky rekuperaci nižší spotřebu paliva. Vždy jsou poháněna všechna čtyři kola, což oceníte nejen při ­sněhové nadílce, ale také při svižné jízdě za mokra. Na­ vzdory tomu, že jde jen o mild-hybrid, může XV e-Boxer krátce jezdit čistě elektricky (1,6 km do rychlosti 40 km/h), což zaručuje originální systém Subaru MHEV s vyšším napětím akumulátoru 118 V proti obvyklému 48 V u kon­ kurence. Trakční akumulátor Li-Ion 0,6 kWh je uložen

26

auto 2021/3

TH

TOM HYAN 1 Subaru XV se do Evropy dováží nejen v elektrifikované verzi e-Boxer 2.0i, ale také v klasické s menším zážehovým motorem 1.6i 2 Rozměry interiéru naprosto vyhovují všem běžným nárokům, základní objem zavazadlového prostoru činí u e-Boxeru nezmenšených 340 litrů

vzadu nad nápravou, ale objem zavazadlového prostoru se vůbec nezměnil, jen už nemáte náhradní kolo.

Z obvyklé elektroinstalace 12 V se napájí příslušenství a Stop/Start, k čemuž slouží dva klasické akumulátory vpředu pod kapotou po stranách motoru. Nic se externě nedobíjí, ani nezapíná, MHEV pracuje samočinně podle potřeby, funkci pohonu můžete sledovat na palubním displeji (jízda na benzin či elektricky, kombinovaná a rekuperace). V rychlostech 20 až 40 km/h se elektrický pohon aktivuje častěji, trvale se využívá Active Torque Split AWD s variabilním dělením točivého momentu na nápravy. Trakční elektromotor je vložen do převo­ dovky CVT Lineartronic, která kromě plynulé změny převodu nabízí také sekvenční sedmistupňové řazení.

Nevýhodou je zvýšená hmotnost asi o 110 kilogramů, z čehož připadá 60 kg na zadní nápravu (akumulátor

► SUBARU XV e-BOXER 2.0i-L (MY 2021)

MOTOR – hybridní soustava Subaru e-Boxer MHEV; a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Subaru FB20 s dvojicemi protilehlých válců (boxer), uložený podélně vpředu; hliníkový blok i hlavy válců; DOHC 4V (řetěz); přímé vícebodové vstřikování, EU6d; 1995 cm3 (ø 84 x 90 mm); 12,5:1; 110 kW (150 k)/5600 – 6000 min‑1 a 194 N.m/4000 min‑1; b) synchronní střídavý trakční elektromotor/generátor, uložený v převodovce; 12,3 kW (16,7 k) a 66 N.m; c) trakční akumulátor Li-Ion 0,6 kWh; 118,4 V, 4,8 A.h. a 13,5 kW; hmotnost 25 kg; uložený nad zadní nápravou; d) dva akumulátory 12 V vpředu, 48 A.h pro příslušenství a 45 A.h pro restart motoru (ISG, 12 V/165 A).

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná převodovka CVT Lineartronic TH85A (hybrid) s kapalinovým měničem a plynulým převodem (3,601 až 0,513 – Z 3,689), resp. se sedmi nastavenými stupni pro přímé řazení (3,552 – 1,892 – 1,474 – 1,228 – 1,024 – 0,852 – 0,682); stálý převod 3,700. Trvalý pohon všech kol Symmetrical AWD.

3

PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu dvojitá příčná ramena; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPAS; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VDC (ESC); pneumatiky 225/55 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2665 mm, rozchod kol 1550/1555 mm; d/š/v 4485/1800/1595 mm; světlá výška 220 mm; nájezdové úhly P/Z 18,0°/28,6°, přechodový úhel 21,5°; objem zavazadlového prostoru 340/1193 l; objem palivové nádrže 48 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1553 až 1576 kg podle výbavy, celková 2070 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1400 kg.

4 Li-Ion, ochranný rám, měnič) a 50 kg na přední (ISG Stop/Start, druhý akumulátor 12 V). Výhodami jsou snížená poloha těžiště a úspora až 1,6 litru benzinu na stovku kilometrů (městský režim).

Rovněž Subaru musí plnit přísné emisní předpisy EU, a jednou z cest je e-Boxer, další pak připravo­ vaný elektromobil na rok 2022. Nové vozy jsou po­ staveny na platformě SGB (Subaru Global Platform), v Evropě se počítá nejprve s mild-hybridy, ale japon­ ský výrobce už má zkušenosti také s verzí Plug-In Hybrid, kterou v této typové řadě nabízí v USA (XV se tam jmenuje Crosstrek). Už první generace XV (codename GP) byla od roku 2012 spřízněna s pěti­ dveřovým hatchbackem Impreza, stejně jako druhá, ovšem nyní základ SGB oběma typům umožnil ještě vyšší pětihvězdičkové ocenění v nárazových testech

5

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 193 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,7 s; spotřeba paliva WLTP od 7,9 l/100 km; emise CO2 od 180 g/km.

6 EuroNCAP. Jízdní vlastnosti Imprezy a XV jsou ob­ dobné, jen crossover je o 80 milimetrů vyšší a má také výše uložená sedadla, jak je dnes obvyklé. Vý­ znamným prvkem bezpečnosti zůstávají stereosko­ pické kamery EyeSight2 za čelním oknem s vyhod­ nocováním situace před vozem, spojené s aktivním tempomatem a samočinným nouzovým brzděním.

Modely 2021 jsou v nabídce se dvěma druhy pohon­ ných jednotek, testované 2.0 e-Boxer CVT/110 kW (150 k), ale také v levnější 1.6 Boxer CVT/84 kW (114 k), jejíž cena začíná od 660 000 Kč včetně DPH. Testovaný e-Boxer v nejvyšší výbavě Executive+ ES je za 980 000 Kč, připlácí se pouze za barvu karo­ serie, pokud je jiná než standardní červená, či šedá (více a podrobněji na www.subaru.cz). Vozy se vyrá­ bějí v Gunmě v Japonsku (Yajima Plant).

■

3 Subaru XV, spřízněné s Imprezou, patří k nejúspěšnějším vozům své značky, zanedlouho oslaví deset let od vzniku první generace 4 Zážehový čtyřválec typu FB20 s elektrickou asistencí e-Boxer 5, 6 Přístrojová deska s kruhovými kontrolními přístroji před volantem a dvěma středovými displeji; horní prozrazuje okamžitou funkci poháněcí soustavy

3/2021 THauto

27

Foto Renault

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA V souvislosti s vyhlášením plánu Renaulution a svojí Nouvelle Vague (Novou vlnou) slíbil Renault také 14 nových vozů do roku 2025, z toho sedm BEV a sedm v segmentu C/D, z nichž všechny budou mít elektrifikovanou verzi.

Prototyp Renault 5, připomínající slavnou historii, se zrodil jako městský elektromobil. Nový šéfdesigner Gilles Vidal pro značku Renault (loni přišel od PSA) se netají inspirací legendárním R5/Le Car, bohužel vůz je o hodně větší a žádné podrobnosti uvedeny nebyly. Ital Luca De Meo, CEO Renaultu, podpoří plán snížení ze šesti na tři platformy a z osmi na čtyři základní pohonné jednotky. Na základech předchozích zkušeností (Abarth u Fiatu a Cupra u Seatu) by rád povýšil značku Alpine (sportovní verze R5 Alpine, elektrická Alpine A110).

Původní Renault 5 z roku 1972 byl o hodně menší

Foto Renault

Renault 5 Concept 2021

Překvapivým účastníkem evropského finále Car of the Year 2021 je španělská Cupra Formentor, a proto její tvůrce zdůrazňuje nové verze. Nejvýkonnější je Formentor VZ5 s pětiválcem Audi 2.5 TSI/287 kW (390 k) a 480 N.m, který vozu uděluje zrychlení 0 – 100 km/h za 4,2 sekundy; vznikne pouze 7000 kusů na oslavu třetího výročí samostatné značky Cupra. Podle dostupných údajů bude Formentor jen ve sportovních verzích, druhou je 2.0 TSI/228 kW (310 k) s převodovkou DSG7 a pohonem 4Drive, anebo hybridních PHEV v provedení e-Hybrid 150 a 180 kW (204 a 245 k) od VW Group, tedy s motorem 1.4 TSI a elektrickým dojezdem 50 km.

Rozvor náprav 2680 mm, základní rozměry 4450 x 1839 x 1511 mm, kola 18 až 20“ a zavazadlový prostor 450 litrů. Vyrábí Seat v Martorellu.

Cupra Formentor VZ5 se sníženým aktivním podvozkem a zvýšeným výkonem

Foto Cupra

V rámci projektu Renaulution se mění také Dacia, která vytvoří společnou skupinu s ruskou Ladou, šéfem obou značek je nově Denis Le Vot a šéfdesignerem Alejandro Mesonero-Romanos (přišel loni od Seat/Cupra stejně jako Luca De Meo; u Renaultu už byl v letech 2000 – 2008). S novou platformou CMF-B se jejich počet pro Dacia/Lada sníží ze čtyř na jednu (Dacia už nabízí nové Sandero/ Logan a přibude elektrická Dacia Spring) a počet modelů z osmnácti na jedenáct. Na druhé straně 4,6 metru dlouhý až sedmimístný koncept Dacia Bigster odhaluje postup do vyšších sfér, kdy Dacia využije alianční platformu Renault/Nissan CMF-CD. Jean-Philippe Salar, tvůrce posledních Dacií, je novým šéfdesignerem Lady od ledna 2021, když Steve Mattin po devíti letech z funkce odstoupil.

Foto Dacia

Dacia Bigster Concept nemá vnější chrom, ani díly z leštěného hliníku, sází na recyklované materiály

28

auto 2021/3

TH

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz ISUZU 4x4 Pickup pro americký trh (1989)

3/2021 THauto

29

Foto SSC

► Automobily ► NOVINKY ZE SVĚTA

Foto SSC

Dr. Larry Caplin a jeho tým

SSC Tuatara nyní bojuje o rekord na Floridě Zdá se, že na třetí pokus to vyšlo! Polemika, která vznikla po rekordu vozu SSC Tuatara, když Oliver Webb dosáhl loni v říjnu 316,11 mph (508,62 km/h) na uzavřené silnici v Nevadě, přiměla kon­ struktéra Jeroda Shelbyho k dalším pokusům. Druhý na Floridě se nezdařil pro přehřívání motoru (Caplin dosáhl jen 251 mph), při třetím letos v lednu zajel klient Dr. Larry Caplin se svým vlastním vozem SSC Tuatara rekord průměrem 282,9 mph (455,186 km/h), čímž překonal Koenigsegg Agera RS (447,141 km/h). Meta 300 mph sice nepadla, ale Jerod Shelby zajistil důvěryhodné měření a záznam jízdy. První pokus byl napaden pro rozporuplná videa a nedostatečnou kontrolu měření (kalibrace). Shelby ovšem slíbil, že pojedou znovu. Larry Caplin zajel rekord na Johnny Bohmer Proving Grounds v Kennedy Space Center na Cape Canaveralu.

Virtuální světovou premiéru měl v únoru elektrický sedan/coupé Audi e-tron GT quattro, jehož výrobu zahájí závod v Böllinger Höfe (Neckarsulm), kde už od roku 2014 vznikají Audi R8 V10. Šéfdesigner Marc Lichte prohlásil, že jde o nejlepší vůz, jaký kdy navrhnul.

Dva elektromotory pohánějí všechna kola, akumulátory 85 kWh, 800 V, dovolují dojezd 488/472 km (WLTP), spotřeba elektrické energie je od 19,9 kWh/100 km (RS e-tron GT od 20,6 kWh), zrychlení 0 – 100 km/h za 4,1 (3,3) sekundy a největší rychlost 245 (250) km/h.

Vpředu je elektromotor 175 kW, vzadu 320 kW, kombinovaný výkon nepřekračuje 350 kW (476 k), overboost na 2,5 sekundy dává 390 kW (530 k).

Pro verzi RS jsou tyto hodnoty 175 a 335 kW, kombinace 440 kW (598 k) a overboost 475 kW (646 k). Rekuperace brzdné energie činí až 265 kW. Rozvor 2900 mm, vnější rozměry 4990 x 1960 x 1410 mm, zavazadlový prostor 405 litrů vzadu (RS jen 366 litrů se standardní audioaparaturou B&O) a 85 litrů vpředu.

Foto Audi

Foto Audi

Audi e-tron GT quattro

30

auto 2021/3

TH

Foto Mercedes-Benz

Mercedes-AMG GT Black Series na Nürburgringu Nejsilnější produkční osmiválec Mercedes-AMG GT Black Series koncem loňského roku zajel rekord Severní smyčky Nürburgringu pro neupravené sériové sportovní vozy! Závodník Maro Engel (nedávno se objevil i za volantem soutěžní Fabie Rally2 evo) dosáhl času 6:43,616 min na úseku 20,600 km, resp. 6:48,047 min na 20,832 km (včetně rovinky T13). Motor AMG 4.0 V8 Bi-Turbo je upraven na výkon 537 kW (730 k)/6700 – 6900 min‑1 a točivý moment 800 N.m/2000 – 6000 min‑1, pohání zadní kola přes sedmistupňovou dvouspojkovou převodovku AMG Speedshift DCT-7G a uděluje vozu zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,2/8,9 sekundy a největší rychlost 325 km/h. Spotřeba paliva EU činí 12,8 l/100 km. Kontrola trakce je stavitelná v devíti stupních, aktivní tlumiče ve třech stupních. Základní cena vozu 335 240 eur.

Mercedes-AMG GT 63 S 4Matic+ na Nürburgringu

Foto Mercedes-Benz

Zahanbit se na Nürburgringu nenechala ani čtyřdveřová verze Mercedes-AMG GT 63 S 4Matic+ s nižším výkonem 470 kW (639 k)/5500 – 6500 min‑1 a vyšším točivým momentem 900 N.m/2500 – 4500 min‑1, ale s devítistupňovou převodovkou AMG Speedshift a trvalým pohonem všech kol, která na obou variantách měřeného úseku 20,6/20,8 km dosáhla času 7:23,009, resp. 7:27,800 min coby nejrychlejší produkční luxusní automobil!

Za volantem byl loni v listopadu vývojový inženýr Demian Schaffert.

Motorem je osmiválec Bi-Turbo 3982 cm3 (ø 83 x 92 mm), který se dodává také ve verzi GT 63 o výkonu 430 kW (585 k)/5500 – 6500 min‑1 a točivém momentu 800 N.m/2350 – 5000 min‑1.

Legendární Ford GT40 žije! Nedlouho před 50. výročím jeho vzniku na podzim 2013 vyhrál Adrian Newey, konstruktér vozů formule 1, spolu s Kenny Bräckem závod automobilů GT40 v Goodwoodu na originálu z roku 1965, ale velkou část pole 27 startujících tvořily repliky Continuation Cars s homologací FIA HTP (Historic Technical Passport), které dodává americká firma Superformance z jihoafrického výrobního závodu Hi-Tech. Podmínkou je stoprocentní zaměnitelnost dílů, Superformance GT40 Mk.I a Mk.II může mít motor Ford V8 v úpravě Roush, a to o objemu 342, 402 a 427 CID (tedy 5,6/6,6/7,0 litru) s výkonem 317 až 412 kW (430 až 560 k). Britský dovozce Le Mans Coupes, Ltd., v jehož čele je závodník Nigel Hulme, na sezonu 2021 oznámil pro Pre1966 Specs GT40 dva osmdesátiminutové závody Amon Cup (podle Chrise Amona, vítěze 24 h Le Mans 1966), a to v Doningtonu a Silverstone.

Foto Superformance

Superformance GT40 New FIA Specification 2021

Legendární závod GT40 na Revivalu Goodwood 2013, vítězný vůz je těsně za číslem 37 (s červeným pruhem na střeše)

3/2021 THauto

31

► NOVINKY Z CELÉHO SVĚTA

Foto Jaguar Land Rover

Technika

Podivnou cestou se vydal Jaguar Land Rover, když představil Project Vector, o němž říká, že jde o ukázku inovace, která vytvoří náš svět bezpečnější a zdravější s čistším životním prostředím. Jinde tomu říkají městský elektromobil a je s podivem, proč výrobce sportovních a terénních vozů míří tímto směrem. Čtyřmetrový Vector je prý víceúčelový, připravený na autonomní jízdu a začne se zkoušet ještě letos. Poháněcí soustava včetně akumulátorů je v ploché podlaze, což umožňuje různé konfigurace sedadel, či prostoru pro náklad. Vedoucím projektu, zveřejněného 18. února 2020 v Coventry, je Dr. Tim Leverton, šéfinženýrem Prof. Dr. Gero Kempf. Pokud jste slyšeli o plánu Destination Zero a o globální strategii Reimagine z února 2021, již vyhlásil Thierry Bolloré (ex-Renault), nový CEO JLR, pochopíte. Za čtyři roky (2025) prý bude Jaguar jen značkou luxusních elektromobilů a první elektrický Land Rover vyjede v roce 2024 (u LR chtějí zatím pouze 60 % elektromobilů).

Foto Jaguar Land Rover

Jaguar Land Rover Vector, součást elektrické budoucnosti kdysi slavného výrobce sportovních vozů

▲ Posuvné dveře a variabilní interiér zatím s volantem, přestože JLR Vector se připravuje na autonomní provoz ◄ Vznětový šestiválec Ingenium D6 pro Range Rover 2021 Co bude s nejmodernější továrnou na spalovací motory JLR Ingenium ve Wolverthamptonu, kterou otevřel minulý ředitel Dr. Ralf Speth, jsme se nedozvěděli. V září 2011 byla oznámena investice 355 milionů liber do nové motorárny, aby se JLR vymanil ze závislosti na Fordu, v roce 2014 byly vyrobeny první dvoulitrové čtyřválce, v roce 2015 zveřejněna další investice 450 milionů pro zdvojnásobení výroby a následovaly třílitrové šestiválce v zážehové i vznětové verzi. Montáž akumulátorů pro hybridy probíhá ve čtyřicet kilometrů vzdáleném Hams Hallu, JLR spolupracuje v oblasti elektromobility s BMW Group a v projektu Zeus se státní podporou vyvíjí pohon s vodíkovými palivovými články.

V červenci 2020 byl vyroben jedenapůlmiliontý motor Ingenium.

32

auto 2021/3

TH

► KRÁTCE

rotační tlumič

vertikální pohyb kola

akumulátor

Kresba Audi

rotační tlumič

alternátor přeměna pohybu na elektrickou energii převodné ústrojí

Systém elektromechanických rotačních tlumičů Audi eROT

Z roku 2016 pochází systém Audi eROT s elektromechanickými rotačními tlumiči, které nahrazují kapalinové.

Přestože získal cenu Vehicle Dynamics International Award 2017 od odborných novinářů, o jeho praktickém využití jsme už neslyšeli. Princip je zřejmý z obrázku, pohyby kol na nerovnostech vyvolávají pomocí pákových rotačních tlumičů s převodem na alternátor výrobu elektrické energie, kterou systém ukládá do akumulátoru Li-Ion 0,5 kWh, 48 V, 13 kW, pro další využití ve vozidle (soustava Mild-Hybrid 48/12 V).

Během testů bylo dosaženo průměrné rekuperace 0,10 až 0,15 kW, ale také maximální 0,63 kW. Svoji první platformu, od počátku vývoje určenou výhradně pro elektrická vozidla, představil Hyundai Motor Group v prosinci 2020.

Platforma E-GMP (Electric-Global Modular Platform) poslouží vozům všech značek této skupiny (Hyundai, Kia, Genesis a nové IONIQ pro EV), jejichž produkce globálně přesáhne milion kusů v roce 2025. Umožňuje pohon všech kol s trakčním elektromotorem vpředu i vzadu, akční rádius přes 500 kilometrů (WLTP), rychlodobíjení na 80 % do 18 minut (poprvé multi-charging 400/800 V) a supersportovní verze se zrychlením na sto do 3,5 sekundy a největší rychlostí 260 km/h. První aplikací bude osobní automobil IONIQ 5, stejně jako spřízněný model Kia Motors ještě v tomto roce; v plánu je celkem 23 vozidel BEV na modulární platformě E-GMP. Akumulátory se standardizovanými články v různém množství urychlí vývoj variant; dobíjení v síti Ionity využije jak 50 až 150 kW pro vozy s napětím 400 V, tak až 350 kW pro verze 800 Voltů.

Foto Hyundai

Hyundai E-GMP, základ nových elektromobilů

Nekritická podpora elektromobility a jednoduché elektromotory dávají šanci podnikavcům, kteří představují mnohdy velmi primitivní vozidla. Patří k nim firma EAV (Electric Assisted Vehicles) z Upper Heyfordu (Oxford), která hned v úvodu prezentace vytahuje obehrané téma klimatické změny, emisí a dopravní zácpy, ale také 800 tisíc předčasných úmrtí ročně jen v Evropě! A co vymyslela?

Trubkový rám s bednou, pedály a malým elektromotorem 0,25 kW, vhodný pro rychlost 5 km/h a užitečnou hmotnost do 120 kg! Jinak by samozřejmě uvítali podporu (crowdfunding)!

Zadní trakční motor E-GMP

Foto EAV

Přední trakční motor E-GMP

EAV e-Cargo, EAVan nebo P1 Cargo Bike, dílo britské firmy, založené Adamem Barmbym

► Potěšitelnou zprávou je skutečnost, že společnost Tatra Trucks byla v krizovém roce 2020 výrazně zisková a překročila plán výrobou 1181 nákladních automobilů (a ještě o pět víc jich prodala). Téměř 60 procent produkce bylo na export, přes 40 procent na český a slovenský trh. Tradiční automobilka, která loni oslavila 170 let od založení první kopřivnické dílny Ignáce Šustaly, vykázala provozní zisk EBITDA ve výši 509 milionů korun při obratu přes 5,5 miliardy korun českých. Navzdory koronaviru se výroba nezastavila. Podnik zaměstnává přes tisíc lidí a dalších 600 ve dceřiné společnosti Tatra Metalurgie. ► Navzdory plánu Reimagine se nebude vyrábět Jaguar XJ nové generace, který je před dokon­ čením! Vzhledem k velkým změnám v automobilovém průmyslu přehodnotil JLR svou filozofii a výhradně elektrický nový XJ na základě MLA (Modular Longitudinal Architecture) byl zrušen. JLR nyní pracuje na nové vyspělejší platformě pro výhradní přechod k elektromobilitě, jejíž produkty vyjdou nejdříve v roce 2025. Nový ředitel Thierry Bolloré (přišel od Renaultu!) chce mít z Jaguaru takzvaný Net Zero Carbon Business do roku 2039, od 2025 hodlá přeměnit Jaguar na výrobce luxusních elektromobilů, zatímco pro Land Rover plánuje jen šest EV do pěti let (elektrické verze mají dosáhnout 60 % prodejů). ► Nejistá je i budoucnost jiných značek, které kdysi měly vynikající zvuk. Znovuzrozená Bugatti z podnětu Ferdinanda Piëcha se už Volkswagenu nehodí, a tak údajně zvažuje prodej někdejší francouzské chlouby chorvatské společnosti Rimac Automobili, která připravuje vlastní supersport Rimac C_Two a dodává elektrické pohony i jiným (např. Pininfarina). Není bez zajímavosti, že Porsche drží 15,5 % akcií Rimacu a v případě prodeje Bugatti chce svůj podíl na podniku zakladatele Mate Rimaca ještě navýšit. Oliver Blume, CEO Porsche, připustil, že Bugatti a Rimac se k sobě jako partneři mohou hodit! ► Věhlasný italský výrobce sportovních vozů Lamborghini v roce 2020 dodal 7430 automobilů, což je pokles pouze o 9 procent proti předcházejícímu roku, přestože z nařízení italské vlády v koronavirové krizi 70 dní nevyráběl. Největším trhem jsou USA se 2224 vozy, následuje Německo (607), Čína včetně Hong Kongu a Macaa (604), Japonsko (600), Velká Británie (517) a Itálie (347). Nové SUV Urus s motorem V8 zaznamenalo desetitisící vyrobený kus, loni jich bylo dodáno 4391; následuje Huracán V10 (2193) a Aventador V12 (846).

3/2021 THauto

33

Foto Daimler Co.

► Technika ► THE S.U. CARBURETTER (1911 – 2021)

2 1 Šestiválec Jaguar XK 3.4 Litre se dvěma karburátory HD6 a výkonem 154 kW (210 k) při 5500 min‑1

Foto Jaguar Cars

2 Osmiválec Daimler 2½ Litre se dvěma spádovými karburátory S.U. HD6 a výkonem 103 kW (140 k) při 5800 min‑1 3 Čtyřválec MG 1100 se dvěma polospádovými karburátory S.U. HS2 a výkonem 40 kW (55 k) při 5500 min‑1

1

PO 110 LETECH

34

auto 2021/3

TH

3

Byly časy, kdy každý věděl, co to je karburátor, dříve nenahraditelná součást zážehového motoru...

Foto MG Car Company

FRANTIŠEK TVRDÝ

4 Polospádové karburátory S.U. (typy HS) se v šedesátých letech vyráběly v Birminghamu nejen pro zážehové motory BMC série A, B a C Foto Burlen

řestože rozvoj vědy a techniky znamenal u zážehových motorů přechod na vstřikování paliva, ­karburátory se dále vyrábějí nejen pro motocykly, ale také pro renovace, opravy a repliky. K nejslavnějším jménům patří britský S.U., jenž se poprvé objevil na motoru Rover 12 HP v roce 1911. Během dlouhých let se karburátory S.U. staly standardní výbavou nejen mnoha britských vozů, ale například také švédských Saab a Volvo.

Zkratka S.U. znamená Skinners Union podle bratrů Thomase Carlyla a George Herberta Skinnerových, kteří vymysleli svůj karburátor a nejprve vyráběli s partnery, než v roce 1912 založili v Londýně společnost The S.U. Co., Ltd., dodavatele pro většinu britských vozů od Austinu po Rolls-Royce, přičemž poslední sériovou aplikací tohoto prostředku přípravy palivové směsi byl Rover Metro 1.1 a 1.4 v roce 1994.

V roce 1926 se firma S.U. stala částí Morris Industries, 1936 byla převedena pod automobilku Morris Motors (jméno firmy změněno na S.U. Carburetter Co., Ltd.) spolu s ní prošla dramatickým vývojem pod Nuffield Organisation, BMC a British Leyland (BL), přičemž ­závěrem existence u BL patřila pod SU-Butec Division (od 1976) a Unipart (od 1981). Navzdory odklonu od karburátorů pak coby S.U. Automotive Ltd. pokračo­ vala ve výrobě palivových čerpadel a sacích potrubí pro Rover, Land Rover a Rolls-Royce až do devadesátých let. Podnik se ovšem přestěhoval z Londýna do Birminghamu (Austin Rover Fuel Systems).

V letošním roce slaví britská společnost Burlen, Ltd., která je nyní výhradním výrobcem originálních karburátorů S.U., Amal a Zenith, jejich 110. výročí! Burlen se stal distributorem S.U. už v roce 1984, pak výhradním světovým od 1991 a nakonec získal odložené jméno firmy The S.U. Carburetter Co. v roce 1996, když inicioval novou výrobu slavných typů HS2, HS4, HS6 a HS8. V roce 1999 ji převzal, pokračuje a do­ konce vyvíjí nové typy (S.U. H8). A proč Carburetter a nikoli správně Carburattor? Jednoduše proto, že tak svým výrobkům říkali bratři Skinnerové! Burlen zásobuje především majitele historických vozů.

■

5 Nový dvoukomorový karburátor S.U. H8 od Burlenu (2021) Foto BMC

P

4

5

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na valivá ložiska SKL, určená rovněž pro nákladní vozy AUTOCAR (1939)

3/2021 THauto

35

Foto Cadillac

Motorsport

► IMSA ROLEX 24 DAYTONA 2021

Cadillac DPi-V.R týmu Action Express Racing (Ally Cadillac Racing) dostal startovní číslo 48 na počest nového člena týmu Jimmy Johnsona, hvězdy NASCAR Cup

1

Foto Acura

Foto Acura

Wayne Taylor Racing při přechodu z Cadillacu na Acuru nezaváhal a jeho tým opět vyhrál (už potřetí v řadě)

POPRVÉ ACURA

Po čtyřleté nadvládě vozů Cadillac vyhrála Acura největší americký vytrvalostní závod, ale vítězný tým je stejný...

W

ayne Taylor Racing je na stupních ­vítězů ve 24 h Daytony nepřetržitě od roku 2019, ale vyhrál také roku 2017, když před čtyřmi lety o triumf přišel ve prospěch jiného týmu se sportovními prototypy Cadillac. Pikantní na letošním výsledku je ovšem skutečnost, že Wayne Taylor zvítězil po pře­ chodu z Cadillacu na velmi odlišnou Acuru, tedy vůz pojmenovaný podle luxusní divize Hondy na ame­ rickém trhu, připravený ve spolupráci s divizí Honda Performance Development (HPD) z Kalifornie. Acura ARX-05 slavila debut ve 24 h Daytony 2018 s Teamem

36

auto 2021/3

TH

TOM HYAN 1 Vítězná Acura ARX-05 týmu Wayne Taylor Racing ujela v Daytoně celkem 807 kol, tedy o 26 méně než Cadillac stejného týmu v loňském ročníku

Penske, který tyto vozy nasazoval ve tříletém období, ale po úspěšné sezoně 2020, kdy podruhé vyhrál mis­ trovství DPi (Daytona Prototypes international), smlou­ vu už neobnovil. Rychlé Acury tedy pro sezonu 2021 putovaly od Penskeho k týmům Wayne Taylor Racing a Meyer Shank Racing.

Nejnovější Acura ARX-05 je sportovní prototyp kate­ gorie DPi, podle předpisů postavený na homologo­ vaném podvozku LMP2 (Oreca 07), ale poháněný růz­ nými motory. V případě Acury to je vidlicový šestiválec 3.5 Twin-Turbo typu HR35TT (Honda Racing) o výkonu okolo 441 kW (600 k), přímo odvozený ze sériového

4 ­loku J35, jaký používají luxusní vozy Acura MDX, b RDX, TLX a RLX na americkém trhu, který pohání zadní kola prostřednictvím šestistupňové sekvenční ­ převodovky s řazením páčkami pod volantem. Samo­ nosný trup Oreca 07 je vyroben z uhlíkových kompozitů a nese dvojité lichoběžníkové závěsy kol s převodem pohybu na jednotky odpružení systémem vzpěr pushrod. Stejný základ používají od roku 2017 ve WEC sportovní prototypy Oreca 07, Alpine A470 a Aurus 01, ovšem s jediným povoleným motorem Gibson GK-428 (nepřeplňovaný 4.2 V8) o výkonu 441 kW (600 k), jenž vychází z konstrukcí Zytek/Nissan (firma Gibson Tech­ nology vznikla přerodem ze Zytek Engineering).

Mistrovský titul IMSA WeatherTech 2020 dobyla Acura ARX-05 (Team Penske), řízená dvojicí Helio Castro­ neves/Ricky Taylor (syn Wayneho), ale Roger Penske pak tým rozpustil, takže i druhá posádka Juan-Pablo Montoya/Dane Cameron musela hledat nové angažmá.

První dva zamířili k Wayne Taylorovi, druzí dva k Meyer Shank Racing with Curb/Agajanian, což jim umožnilo pokračovat za volantem vozů Acura. A vedli si neoby­ čejně dobře, když Acura dobyla své první vítězství ve 24 h Daytony, přestože v nově vypsaném kvalifi­ kačním závodě na 1 h 40 min o týden dříve v Daytoně obsadila jen čtvrté a páté místo (vyhrála brazilská dvojice Felipe Nasr/Pipo Derani na Whelen/Cadillac ­

2 Renger van der Zande loňský triumf nezopakoval, když ho zastavila prasklá pneumatika (Cadillac DPi-V.R/ Chip Ganassi Racing) 3 V kategorii GTLM vyhrála Corvette C8.R; v nižší GTD vládly vozy Mercedes-AMG GT3 (ve vítězné posádce Maro Engel) 4 Chevrolet Corvette C8.R No.4, druhý v kategorii GTLM, ale ještě před vítězným Ligierem LMP3 (770 proti 757 okruhům) 5 Druhá Acura ARX-05 týmu Meyer Shank Racing with Curb-Agajanian obsadila čtvrté místo

Foto Acura

Foto Chevrolet

3

1. Ricky Taylor (USA)/Filipe Albuquerque (P)/ Helio Castroneves (BR)/Alexander Rossi (USA), 807 kol (24:00:14,673), Acura ARX-05 2. Jimmy Johnson (USA)/Kamui Kobayashi (JP)/ Simon Pagenaud (F)/Mike Rockenfeller (D), 807 kol, Cadillac DPi-V.R 3. Oliver Jarvis (GB)/ Jonathan Bomarito (USA)/ Harry Tincknell (GB), 807 kol, Mazda RT24-P 4. Dane Cameron (USA)/Olivier Pla (F)/Juan-Pablo Montoya (COL)/ Anthony-James Allmendinger (USA), 807 kol, Acura ARX-05 5. Renger van der Zande (NL)/Kevin Magnussen (DK)/ Scott Dixon (NZ), 807 kol, Cadillac DPi-V.R 6. Dwight Merriman (USA)/Kyle Tilley (GB)/Ryan Dalziel (GB)/ Paul-Loup Chatin (F), 787 kol, Oreca 07 Gibson (1.LMP2) 7. John Farano (CDN)/Gabriel Aubry (F)/Matthieu Vaxiviere (F)/ Timothe Buret (F), 787 kol, Oreca 07 Gibson (2.LMP2) 8. Felipe Nasr (BR)/Mike Conway (GB)/Pipo Derani (BR)/ Chase Elliott (USA), 783 kol, Cadillac DPi-V.R

Foto Chevrolet

2

Foto Cadillac

► IMSA ROLEX 24 DAYTONA 2021

5 DPi-V.R). Ve velkém závodě na 24 hodin o posledním lednovém víkendu 2021 se ovšem také bojovalo až do konce, kupodivu nejrychlejším z vozů Cadillac byl nový tým známého Chipa Ganassiho.

Větší startovní pole 49 vozů tvořily tradiční třídy DPi, LMP2, GTLM a GTD, rozšířené prvně o novou LMP3 (pět vozů Ligier JS P320 a dva Duqueine D08, vý­ hradně s osmiválci Nissan VK50 nebo VK56 o výkonu 330 kW/450 k). Vozy Cadillac DPi-V.R s nepřeplňova­ ným motorem 5.5 V8 mají v nejvyšší třídě DPi početní převahu a už se zdálo, že o vítězství nepřijdou ani letos.

Za volantem vedoucího vozu Acura No.10 seděl Filipe Albuquerque, ale Renger van der Zande (Cadillac No.01) stáhl šestisekundový náskok a 15 minut před koncem závodu na něho útočil. Vypadalo to na společ­ ný průlet cílem, ale pak Rengerovi praskla pravá zadní pneumatika, když zbývalo pouhých osm minut! Sen o vítězství Ganassiho týmu se rozplynul, jejich Cadillac klesl na páté místo coby poslední s plným počtem 807 okruhů. Zvítězila Acura, kromě Albuquerqua se za vo­ lantem vystřídali Ricky Taylor a dva vítězové 500 Indy Helio Castroneves a Alexander Rossi. Druzí se ztrátou 4,7 sekundy na Cadillacu byli Jimmy Johnson, sedmi­ násobný mistr NASCAR Cup a nováček Indy Cars, ­Simon Pagenaud, mistr Indy Cars 2016 a vítěz 500 Indy 2019, bývalý jezdec F1 Kamui Kobayashi a Mike Roc­ kenfeller. Třetím místem překvapila Mazda RT24-P, ale osudy týmu už jsou zpečetěny, Mazda po sezoně 2021 končí. Největší zájem v GT znovu budily Corvette C8.R (přechod na motor uprostřed, nový motor DOHC 5.5 V8), nyní třídu GT ovládly (No.3 Antonio García/­ Jordan Taylor/Nicky Catsburg před No.4 Tommy Milner/ Nick Tandy/Alexander Sims), když Corvette Racing ­výrazně proměnila jezdecké složení.

■

3/2021 THauto

37

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2000)

Jaguar R2 Cosworth V10 (Imola 2001)

LUCIANO BURTI (BR) ale po Imole přešel k Alainu Prostovi. Když havaroval na Hockenheimu

Narodil se 5. října 1975 v São Paulu, jako většina Brazilců začínal na motokárách, než se vypravil do světa a ve Velké Británii pro Martina Donnellyho vyjel třetí místo ve F-Vauxhall Junior 1996, o rok později byl mistrem pro Paul Stewart Racing a pro syna trojnásobného mistra světa jezdil F3 (druhý v britské F3 1999) i testoval Stewart F1.

V nástupnickém týmu Jaguar se dočkal debutu v GP (nahradil Eddie Irvineho v Rakousku 2000), v Jaguaru zahájil sezonu 2001,

(po letu vzduchem nezraněn) i ve Spa (vážně zraněn po nárazu do bariéry) jeho kariéra ve formuli 1 skončila (nahradil ho Tomáš Enge pro poslední GP 2001). Po 14 startech GP MS se sice kariéra ve F1 uzavřela, ale 2002 – 2004 byl testovacím jezdcem Ferrari. Když se vrátil do Brazílie, jezdil domácí šampionát stock cars s vozy VW Bora, Peugeot 307/408 a Chevrolet Sonic/Astra/Vectra/Cruze (2005 – 2018).

U motorsportu zůstal coby komentátor TV Globo.

Foto Tom Hyan a BPA

(2000)

Prost AP04 Ferrari Acer V10 (Monza 2001)

TOMÁŠ ENGE (CZ) V sezoně 2001 byl třetí ve F3000 za Markem Webberem a mistrem

První český závodník ve formuli 1 vděčí za svou kariéru především managementu Antonína Charouze, který se ho ujal po jeho začátcích ve Fiesta Cupu a formuli Ford. Tomáš se narodil 11. září 1976 v Liberci jako syn Břetislava, jednoho z nejlepších československých závodníků poválečné éry. Pod Charouzovou taktovkou se stal prvním českým jezdcem F3000, F1, 500 Indy a Indy Car Series, stejně jako úspěšným účastníkem 24 h Le Mans (2009 celkově čtvrtý na Lola Aston Martin).

Justinem Wilsonem, v září na Monze nahradil Luciana Burtiho v Prostu AP04 a stal se tak prvním českým jezdcem F1 (dvanáctý, pak třináctý v Indianapolisu a odpadl s poruchou ložiska předního kola na Suzuce).

Přišel o titul mistra F3000 v roce 2002 po dopingovém testu, po rozchodu s Charouz RS pracoval pro Reiter Engineering, jezdil závody GT a v posledních letech otec tří dětí zamířil do Buggyry, která mu připravila debut v Dakaru 2021.

Foto Tom Hyan

Minardi M02 Ford Fondmetal V10 (Imola 2000)

(2002)

MARC GENÉ (E) BMW-Williams a dostal šanci na Monze (2003 pátý z pátého místa

Narodil se 29. března 1974 v Sabadellu a stejně jako o čtyři roky starší bratr Jordi se stal úspěšným závodníkem. Začínal ve třinácti v katalánském mistrovství motokár, prošel klasickou formulovou školou od F-Ford přes Open Fortuna by Nissan (mistr 1998 a šest vítězství pro Campos Racing) a v letech 1999 – 2000 absolvoval plné dvě sezony F1 na Minardi. První bod získal za šesté místo na Nürburgringu 1999, pak už byl jen testovacím jezdcem

38

auto 2021/3

TH

v kvalifikaci) a ještě dvakrát roku 2004 jako náhradník za Ralfa Schumachera. Celkem jel 36 Grand Prix a vyjel pět bodů. V letech 2004 – 2010 byl testovacím jezdcem Ferrari a zůstal ambasadorem značky (předvádí F1 při FoS v Goodwoodu). Jeho největším úspěchem je vítězství ve 24 h Le Mans 2009 (v letech 2007 – 2011 tovární Peugeot 908), v LMP1 pokračoval s Audi Sport do roku 2014. Později se stal televizním komentátorem F1 a dále navštěvoval závody Grand Prix.

► Motorsport ► ZE SVĚTA Premiéru na Dakaru 2021 zažil Tomáš Enge, který narychlo musel vyměnit spolujezdkyni Markétu Skácelovou za Vlastimila Tošenovského. Startovali v kategorii Lightweight Vehicles (SSV) na CanAm Buggy DV21 za tým Buggyra, vedený Martinem Kolocem. Hned zkraje nasadil Enge ostré tempo, ale prasklá poloosa a tři defekty pneumatiky znamenaly penalizaci, takže do boje o prvenství nezasáhl, a tak alespoň podpořil týmové kolegy Josefa Macháčka a Pavla Vyorala. Dojeli dvanáctí a čtyřiatřicátí, ale první a desátí v podkategorii Light Prototypes. Vítězem SSV (Side-by-Side Vehicles) se stal Francisco López Contardo z Chile na stroji CanAm XRS (vyhrál už 2019, dříve jel sedmkrát na motocyklu).

Foto Buggyra

Tomáš Enge při premiéře na Dakaru se spolujezdcem Vlastimilem Tošenovským (Buggyra CanAm DV21)

K nejlepším závodníkům patřil Mike Hailwood (narozen 2. dubna 1940 v Oxfordshire), od jehož smrti při dopravní nehodě uplyne 23. března přesně čtyřicet let.

Na desetinásobného mistra světa (devětkrát klasické GP a jednou TT F1) jsme zavzpomínali už v minulém čísle, ale chceme opravit chybu, jež se do textu vloudila (děkujeme za upozornění pečlivému čtenáři, jímž je motoristický fotograf Jan Škoda). Mike jel 50 Grand Prix F1, ale svoje druhé místo vyjel na Monze v roce 1972 (vyhrál Emerson Fittipaldi), zatímco o rok dříve byl čtvrtý v klubku jezdců, jež se vešlo do pouhých 0,18 sekundy v pořadí Gethin (vítěz v rekordním průměru 242,61 km/h), Peterson, Cevert a Hailwood! Ve formuli 1 startoval Mike Hailwood s vozy Lotus-Climax, Lotus-BRM, Surtees-Ford a McLaren-Ford v letech 1963 – 1974.

Foto Tom Hyan

Největší závod stock cars Daytona 500 také letos zpozdil déšť, ale Michael McDowell dobyl první vítězství! Neměnil tým, pro Boba Jenkinse (Front Row Motorsports) a Love’s Travel Stops byl loni až čtrnáctý, ale letos mu přálo štěstí. V posledním kole a předposlední zatáčce (Turn 3) se vedoucí dvojice Penskeho týmu vyřadila z vedení, když Brad Keselowski trefil nárazník Joey Logana, skončil v hrazení a roztočený Loganův Ford smetl další soupeře.

Mike McDowell (Ford Mustang) vedl jen v posledním z 200 kol, což mu vyneslo první triumf při 358. startu v NASCAR Cup. Chase Elliott, mistr 2020, byl druhý a Austin Dillon třetí (oba Chevrolet). Na rozdíl od loňska (Ryan Newman) nebyl nikdo zraněn. Průměrná rychlost vítěze 232,365 km/h.

Mike McDowell (Ford Mustang) se dočkal prvního triumfu

▲ Foto Surtees ▼ Foto BMW

Mike Hailwood před Timem Schenkenem (1972; oba Surtees TS9B)

V průběhu Dakaru 2021 přišla smutná zpráva. Hubert Auriol, bývalý vítěz a ředitel Paříž–Dakar (do 2004), zemřel 10. ledna (kardiovaskulární problémy). Narodil se 7. června 1952 v Addis Abebě, kde otec pracoval jako železniční inženýr. V letech 1979 – 1994 jel Dakar a stal se prvním vítězem na motocyklu (1981 a 1983 BMW) i s vozem (1992 Mitsubishi Pajero), což Hubert Auriol (BMW R80 G/S) vyrovnali až Stéphane vítězí na Dakaru 1983 Peterhansel a Nani Roma. Je držitelem rekordu v obletu světa vrtulovým letadlem s Henrim Pescarolem, Patrickem Fourticqem a Arthurem Powellem (překonali Howarda Hughese v roce 1987 na Lockheedu L-18 Lodestar za 88 hodin a 49 minut).

Spoluzaložil Africa Eco Race s cílem v Dakaru, 2013 – 2016 byl ředitelem China Grand Rally.

3/2021 THauto

39

► Motorsport ► ZE SVĚTA

Foto Toyota

Toyota GR010 Hybrid Le Mans Hypercar při testech před sezonou

Prototypy Toyota TS050 vládly vytrvalostním závodům po tři roky

Foto Toyota

Foto Toyota

Zleva Mike Conway, Kamui Kobayashi a José-María López, mistři světa WEC 2019/2020

Novou zbraní pro WEC 2021 je Toyota GR010 Hybrid Le Mans Hypercar s pohonem všech kol, vyvíjená po 18 měsíců v Kolíně nad Rýnem ve spolupráci s vývojem hybridních systémů TMC v Higashi-Fuji. Systémových 500 kW (680 k) znamená, že stejný výkon motoru 3.5 V6 Twin-Turbo bude v závodě redukován podle podílu elektromotoru/generátoru Aisin AW Denso, jenž dává až 200 kW (252 k). Sestavy Conway/Kobayashi/López (No.7) a Buemi/ Nakajima/Hartley (No.8) se nemění, Nyck De Vries je testovacím a náhradním jezdcem.

Podle předpisů je GR010 o 162 kg těžší a má o 32 % méně výkonu než TS050 Hybrid; je také o 250 mm delší, o 100 mm širší a 100 mm vyšší.

Poprvé není jednotka MGU vzadu, jediná povolená je vpředu, takže vůz má klasický spouštěč a kapalinovou soustavu brzd.

Elektrické šílenství se rozvíjí. Nový šampionát PureETCR začne v polovině června v italské Vallelunze, následují závody v Zolderu, Aragónu, Kodani a jiho­ korejském Inje (finále 17. listopadu). Formát bude vyřazovací jako při rallykrosu. Elektromobily s motorem Magelec Propulsion 500 kW (680 k) a akumulátory Williams AE 65 kW, 800 V, jsou zatím Alfa Romeo Giulia by Romeo Ferraris, Hyundai Veloster N ETCR a Cupra e-Racer. Komicky působí vyhlášení o přepravě závodních vozů námořní lodí z důvodu ochrany ovzduší (místo letadel!); autoři tohoto nesmyslu asi nikdy lodní diesel neviděli.

40

auto 2021/3

TH

Foto PureETCR

V posledním WEC 2019/2020 neměla Toyota Gazoo Racing opět konkurenci, a tak šlo jen o to, která ze dvou posádek vyhraje. Konečně se dočkali jezdci druhého vozu Toyota TS050 Hybrid číslo 7 a vítězstvím v posledním závodě v Bahrainu pečetili titul Mike Conway, Kamui Kobayashi a José-María López (207 bodů) před posádkou čísla 8 ve složení Buemi/ Nakajima/Hartley (202 bodů). S velkou ztrátou za Toyotami skončili třetí Bruno Senna, Gustavo Menezes a Norman Nato (Rebellion R13 Gibson) se 145 body, čtvrté místo patřilo vítězům LMP2 ve složení Filipe Albuquerque, Philip Hanson a Paul Di Resta (United Autosports/Oreca 07 Gibson) s 90 body. Bodovalo pětadvacet posádek v osmi závodech včetně 24 h Le Mans 2019 a 2020.

Hyundai a Alfa Romeo pro Pure ETCR 2021

► KRÁTCE ► Konec programu sportovních prototypů oznámila Mazda po sezoně 2021, když letos omezila účast na jediný vůz Mazda RT24-P v IMSA WeatherTech Championship. Masahiro Moro, CEO Mazda N.A., si nejvíce považuje triumfu ve 12 h Sebringu 2020, pódiových umístění ve 24 h Daytony 2020 a 2021, stejně jako nejrychlejších kol v Daytoně 2019 a 2020. Po odchodu z programu Road to Indy po sezoně 2018 se v budoucnu Mazda Motorsports soustředí jen na značkový pohár s vozy Mazda MX-5 (Miata), když program Mazda 3 TCR byl rovněž v sezoně 2020 zrušen.

1 Spolujezdcem Jackyho Ickxe při několika startech na Dakaru byl francouzský herec Claude Brasseur (rodným jménem Claude Pierre Espinasse; 15. června 1936, Neuilly-sur-Seine, až 22. prosince 2020, Paříž) a spolu se zapsali v roce 1983 do seznamu vítězů (Mercedes-Benz 280 GE).

Pocházel z herecké rodiny, původně chtěl být novinářem, ale nakonec skončil v divadle a ve filmech hrál do roku 2018. Byl nominován na ZOH 1964 v Innsbrucku, ale o rok dříve se na bobech vážně zranil. Na Dakaru s Jacky Ickxem v roce 1981 odpadli (Citroën CX), 1982 byli pátí a 1983 vyhráli (MB G-Klasse), 1984 šestí a 1986 druzí (Porsche 959). Claude jezdil také okruhy pro Star Racing Team (Simca 1000 Rallye 2).

► Tradice značky Mazda v motorsportu je však mnohem delší a zkušenosti ukazují, že pokud Mazda závodila, vyráběla i lepší sériové vozy. Odchod z IMSA DPi znamená, že konkurence v nové kategorii LMDh se zřejmě zúží jen na prototypy Acura, Audi a Porsche. Vrcholem úspěchů Mazdy jsou léta s rotačními motory, vítězství ve 24 h Le Mans 1991 (čtyřrotorová Mazda 787B) a 24 h Spa 1981 (dvourotorová RX-7), i skvělá umístění v Marathon de la Route (84 h na Nürburgringu) koncem šedesátých let s upravenými produkčními vozy (Mazda Cosmo Sport 110S čtvrtá 1968; Mazda R100 Coupé pátá v roce 1969).

Foto Citroën

2

3 1 Jacky Ickx a Claude Brasseur 2 Na Citroënu CX 2400 GTI v Dakaru 1981 nedojeli 3 Vítězný Mercedes-Benz 280 GE (Ickx/Brasseur na Dakaru 1983)

Foto Chevrolet

► Mistrovství světa ve vytrvalostních závodech WEC 2021 mělo zahájit 1000 mil Sebringu už 19. března, ale bylo nahrazeno závodem 8 h Portimao (4. dubna), přestože IMSA 12 h Sebringu se na Floridě pojede; následují 6 h Spa-Francorchamps (1. května), 24 h Le Mans (12. – 13. června) a další šestihodinovky na Monze (18. července, poprvé od roku 1992), Fuji Speedway (26. září) a v Bahrainu (20. listopadu).

V kategorii Hypercar pojedou Toyota Gazoo Racing, Scuderia Cameron Glickenhaus a ByKolles Racing; Signatech Alpine připraví prototyp LMP1 na základě převzatého Rebellionu.

Jimmie Johnson v pětačtyřiceti přejde do Indy Cars

Mistrovství světa cestovních automobilů WTCR 2021 má opět omezený kalendář, naplánováno je osm podniků po dvou závodech.

Počátkem června se startuje na Severní smyčce Nürburgringu, následují Vila Real, Aragón, Adria, Hungaroring a zámořskými podniky budou jen Inje Speedium, zatím neurčený okruh v Číně a finále v Macau. K favoritům patří Honda, která už oznámila kvarteto Esteban Guerrieri, Néstor Girolami, Tiago Monteiro a Attila Tassi jako loni. Další potvrzení jsou Comtoyou Racing s vozy Audi RS3 LMS TCR (Nathanaël Berthon a Frédéric Vervisch), ostatní si vzhledem k pozdnímu startu sezony dávají na čas.

Jean-Karl Vernay (Alfa Romeo Giulietta Veloce TCR by Romeo Ferraris)

Foto WTCR

Sedminásobný mistr stock cars Jimmie Johnson opustil NASCAR Cup (loni celkově pátý) a už se těší na první sezonu Indy Cars. Johnsonova Dallara-Honda nese jeho oblíbené startovní číslo 48, testoval loni v létě v Indianapolisu, podruhé v listopadu v Barber Motorsports Parku, vždy si vedl velmi dobře. Narodil se 17. září 1975 v El Cajon (CA). Pro sezony 2021 a 2022 podepsal smlouvu s týmem Chip Ganassi Racing pro starty na přírodních a městských okruzích, zatímco na oválech letos pojede Tony Kanaan. Jedničkou týmu zůstává Scott Dixon.

► V supersezonách 2018/2019 a 2019/2020 se mistrovství světa ve vytrvalostních závodech WEC konalo vždy přes Nový rok ve dvou letopočtech, pokaždé vyhrála titul Toyota Gazoo Racing, protože neměla žádného vážného soupeře po odstoupení týmů Porsche LMP a Audi Sport.

Poslední titul před Toyotou dobyli v sezoně 2017 jezdci Timo Bernhard, Brendon Hartley a Earl Bamber (Porsche LMP); pro Audi Sport naposledy triumfovali Allan McNish, Tom Kristensen a Loic Duval v ročníku 2013. Toyota má ovšem titul už z roku 2014 (Sébastien Buemi/ Anthony Davidson).

3/2021 THauto

41

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

(2003)

Toyota TF103 (3.0 V10; Imola 2003)

CRISTIANO DA MATTA (BR) Deset vítězství CART (celkem má o dvě více) a titul CART 2002 dobyl

Narodil se 19. října 1973 v Belo Horizonte, s podporou Toyoty postoupil do formule 1 na sezony 2003 – 2004 (28 GP; v polovině druhé nahrazen Ricardem Zontou), ale větší úspěchy dobyl v Indy Cars.

Syn Antónia, čtrnáctinásobného mistra Brazílie s cestovními vozy, začal na motokárách, vyhrál brazilskou F-Ford 1993 a F3 1994, v Evropě zkusil britskou F3 a pak F3000, než odjel do USA, aby se stal mistrem Indy Lights 1998 a debutoval v Indy Cars (1999 Arciero Wells).

pro tým Newman-Haas Racing (Lola-Toyota). Po neúspěchu ve F1 se vrátil do zámoří, vyhrál v Portlandu 2005 (PKV Racing) a při posledním startu byl druhý v San José 2006 (RuSport). Jeho kariéru prakticky ukončila 3. srpna 2006 srážka s jelenem při testu v Elkhart Lake. Vrátil se až 2008, jel závody sportovních vozů, trucks v Brazílii a po roce 2011 odstoupil (tři starty na Jaguaru XKR GT2 Rocketsports).

Pracuje pro rodinnou oděvní firmu Da Matta Design.

Foto Tom Hyan

(2003)

Jaguar R4 Cosworth V10 (Imola 2003)

ANTONIO PIZZONIA (BR) (nejlépe devátý). V roce 2004 vystřídal zraněného Ralfa Schumachera

Narodil se 11. září 1980 v Manausu (Amazonas), po kariéře na motokárách odjel do USA (F-Barber Dodge) a do Británie (třikrát mistr; 1998 F-Vauxhall Junior, 1999 F-Renault 2.0 UK a 2000 F3).

Hned testoval formuli 1 pro Williamse a Benetton, 2001 – 2002 jezdil F3000 pro Petrobras Junior Team (celkově šestý a osmý), byl testovacím jezdcem Williamsu F1 a debutu v Grand Prix se dočkal v sezoně 2003 na Jaguaru, jenže výsledky nepřišly, a tak ho nahradili

a bodoval třemi sedmými místy (BMW-Williams FW26), na Monze 2005 to zopakoval coby náhradník za Nicka Heidfelda (BMW-Williams FW27).

Po 20 startech GP se všestranný sportovec (triatlon, maratony) objevil v GP2, Indy Car (CART 2006 pro Rocketsports), AutoGP (dvě vítězství v Curitibě 2012; vedl mistrovství 2015, než je zrušili), Superleague, WEC LMP2 a brazilských stock cars. Roku 2018 vyhrál motokáry v New Jersey. Ženatý, otec jednoho syna.

Foto Tom Hyan

(2001)

Arrows A23 Cosworth V10 (Imola 2002)

ENRIQUE BERNOLDI (BR) nemohl předjet a Ron Dennis mu pak vyhrožoval, že mu zničí kariéru.

Narodil se 19. října 1978 v Curitibě a po vzoru Ayrtona Senny začal v sedmi na motokáře, kterou mu koupil táta. Od devíti závodil, v sedmnácti jel F-Alfa Boxer v Itálii, přes F3 a F-Renault postoupil k Red Bul Racing F3000 a 1999 testoval F1 (Sauber-Petronas).

Sauber dal pro 2001 přednost Kimi Räikkönenovi, a tak debutoval na Arrowsu. Dojel nejlépe osmý v Německu, v Monaku byl devátý, když dlouho jel před vzteklým Davidem Coulthardem, jenž ho

42

auto 2021/3

TH

V roce 2002 Arrows po GP Německa zkrachoval, pak byl Bernoldi (28 GP) jen testovacím jezdcem BAR/Honda 2004 – 2006.

Ve formuli WS by Nissan vyhrál čtyři závody 2003 – 2004, celkově byl šestý a třetí. V roce 2008 jel Indy Cars (patnáctý v 500 Indy, čtvrtý v posledním závodě CART v Long Beach). Kariéru končil ve FIA GT1 (sedmý a šestý v Brně 2010 na Maserati MC12), v brazilských stock cars a roku 2018 na motokárách, které jezdí i syn Beco.

Před dvaceti lety patřilo Brno i velkým automobilovým závodům. Obnovené ETCC zavítalo na Masarykův okruh o Velikonočním pondělí 2001. Startovní pole bylo bohaté, nechyběli bývalí jezdci F1, prim ve vyšší třídě Super Touring hrál italský tým Alfa Romeo Nordauto, jehož závodníci v obou závodech obsadili dvě první pozice. V dopoledním to byl Nicola Larini před Fabrizio Giovanardim, v odpoledním si pořadí vyměnili, za dvojicí vozů Alfa Romeo 156 nejprve skončil Massimo Pigoli (Audi A4 Quattro) a ve druhém závodě Gabriele Tarquini (Honda Accord). Brno bylo druhým podnikem ETCC 2001, na konci sezony Nordauto pečetilo titul, když Giovanardi těsně překonal Lariniho.

V hodnocení týmů Alfa Romeo porazila JAS Engineering Honda. V kategorii Super Production vládl Nizozemec Peter Kox, vyhrál v Brně i titul (BMW 320i E46).

Foto Tom Hyan

► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

1

2

1 Nicola Larini na startu v Brně 2001 (Alfa Romeo 156)

3

2 Představení týmu Nordauto, zleva závodníci Fabrizio Giovanardi, Romana Bernardoni a Nicola Larini

Foto Tom Hyan

3 Peter Kox, mistr Super Production 2001 (Ravaglia/BMW 320i)

Tom Coronel, mistr Japonska F3 1997 a F-Nippon 1999

Foto Coronel Dakar Team

Tim a Tom Coronelové si jedou pro 26. místo na Dakaru 2021

Nizozemská dvojčata Tim a Tom Coronel, narozená 5. dubna 1972 v Naardenu, jezdí Dakar a letos jim patřilo 26. místo mezi automobily na speciálu Jefferies Buggy The Beast, dílu Američana Damena Jefferiese pro závody Baja s motorem Chevy 6.2 V8, který používají od ročníku 2018. Znamená to zatím nejlepší výsledek, Tim na Dakaru debutoval roku 2007 s přítelkyní Gaby Uljee, Tom s bratrem v roce 2009. Pak jezdili každý sám na jednomístné buggy (Tim osmkrát, Tom třikrát), než pro ročník 2018 spolu usedli do nového vozu.

Zatímco Tom má velké zkušenosti z formulí a dodnes vítězí ve WTCR, když dokonce testoval Arrows F1, ale smlouvu pro rok 2000 dostal Jos Verstappen, Timova okruhová kariéra je skromnější (cestovní vozy a formule 3).

Španělský závodník Adrian Campos zemřel 27. ledna 2021 na zástavu srdce ve Valencii. Monopost formule 1 okusil už ve F3000 v podobě staršího Tyrrellu 012 týmu Barron Racing, v letech 1987 – 1988 jel šestnáct Grand Prix v týmu Minardi. Třikrát se pokusil založit vlastní tým F1 (1993 Bravo F1), ale povedlo se to až v roce 2010, když se Campos Meta 1 změnil na HRT (Hispania Racing Team) po finanční intervenci José Ramóna Carabanteho. Campos Racing pokračoval úspěšně v jiných formulích. Kontroverzní třetí plán F1, údajně připravovaný od roku 2019, bohužel Adrian nestihl realizovat.

▲ Zleva Adamowicz, Niemcek a Koveleski se svým Chevroletem pro Cannonball 1971 Tony Adamowicz, Brad Niemcek a Oscar Koveleski založili skupinu The Polish Racing Drivers of America (přijali do ní i Čecha Ivana Stašu) a proslavili se kromě okruhových závodů druhým místem v Cannonballu 1971, když na dodávkovém Chevroletu naplněném sudy s benzinem dojeli napříč USA druzí za Ferrari Daytona dvojice Dan Gurney/Brock Yates!

Koveleski jezdil CanAm, založil zásilkový obchod a katalog pro auto­ modeláře, ale zemřel koncem prosince ve věku 88 let.

3/2021 THauto

43

► FIAT 8V (TIPO 106)

Foto Tom Hyan

Historie

ZAPOMENUTÝ...

Málokdo zná sportovní osmiválec Fiat 8V, který se představil téměř před sedmdesáti lety jako konkurence Ferrari a Maserati...

S

Foto Fiat

portovní kupé Otto Vú (italsky 8V) bylo sen­ zací Ženevského autosalonu 1952. Už v říjnu 1947 se začal rodit plán na velký automobil Fiat, který by byl konkurencí amerických limu­ zín, ale také domácích vozů Alfa Romeo a Lancia. Commendatore Luigi Gajal, jeden z ředitelů Fiatu, zadal úkol na dvoulitrový motor šéfkonstruktérovi Dantemu Giacosovi, slavnému tvůrci nejúspěšnějších vozů italské značky, a ten doporučil vidlicový osmiválec místo příliš dlouhého řadového šestiválce, anebo vidlico­ vého šestiválce, jenž nemá tak vyvážený běh! Aby však motor nebyl příliš široký, zvolil Giacosa úhel rozevření válců 70° místo obvyklých 90°. Pak však u Fiatu usou­ dili, že velký sedan není výhodný z daňových důvodů, a projekt zrušili.

Konstruktérům však bylo líto nevyužít dokončený osmiválec (Tipo 104), a proto k němu dotvořili celý automobil; nové sportovní kupé Fiat 8V (Tipo 106)!

Proti konkurenci od Ferrari sice chyběly čtyři válce (Ferrari 166 byl dvoulitrový

44

auto 2021/3

TH

TOM HYAN ▲ Originální Vignale Demon Rouge (design Giovanni Michelotti; 1952/1955) ▼ Sportovní kupé Fiat 8V s tovární karoserií druhé série

dvanáctiválec), navíc vozy z Maranella začaly navyšovat objem válců, nicméně Otto Vú měl bezesporu vyspělejší podvozek se všemi nezávisle zavěšenými koly (premiéra u Fiatu), příčnými stabilizátory a uložením pružicích/ tlumicích jednotek in-board s napojením na horní ra­ mena závěsů (jako u závodních vozů). Podle dobového testu časopisu The Autocar z roku 1954 byly zjištěny ­nejen skvělé jízdní vlastnosti s minimálním naklápěním karoserie, ale také zrychlení 0 – 96/160 km/h za 12,6/35,0 sekundy a největší rychlost 119 mph (191,5 km/h).

Jak bylo v padesátých letech zvykem, osobní auto­ mobily měly ještě klasický rám ze dvou podélníků (u prvních šesti 8V oválného průřezu, pak kruhového) a příček, ale Fiat 8V dostal ocelovou karoserii svařenou s rámem, takže byl téměř ­ ­samonosnou konstrukcí, přičemž po­ délníky sloužily jen ke spojení náprav.

Rámová stavba dovolovala výrobu zakázkových karoserií, a u Otto Vú ­ se tato koncepce uplatnila mírou vrcho­ vatou. Vzniklo totiž jen 114 ►►►

► FIAT 8V (1952) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – motor typu 104.000; kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/70°, uložený podélně vpředu; OHV 2V; dva dvojité karburátory Weber 36 DCF 3; 1996 cm3 (ø 72 x 61,3 mm); 8,5:1; 105 k (77 kW)/6000 min‑1 a 146 N.m/ 3600 min‑1; objem chladicí soustavy 10,0 l; chladič oleje; akumulátor 12 V, 35 A.h, alternátor 300 W. Jedno­ kotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka se synchronizací na II. až IV. stupni (2,716 – 1,766 – 1,257 – 1,000 – Z 2,716); stálý hypoidní převod 4,445; pohon zadních kol.

1

PODVOZEK – rám ze dvou podélníků a příček, svařený s ocelovou karoserií; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové bubnové brzdy; řízení šnekem a kladkou bez posilovače; kola Rudge-Whitworth nebo Borrani s drátovým výpletem; pneumatiky 165 x 400.

3

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 190 km/h; největší stoupavost 43 %; spotřeba paliva 17,0 l/100 km.

4

Kresba Fiat

2

Foto Tom Hyan

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1290/1290 mm; d/š/v 4040/1570/1290 mm; objem palivové nádrže 82 l; pohotovostní/ celková hmotnost 997/1137 kg.

1 Fiat 8V Vignale Coupé (1955) 2 První verze Fiat Carrozzeria Speciale (design Fabio Luigi Rapi; 1953) 3 Fiat 8V Zagato Coupé (1954) 4 Dvoumístné kupé 8V má motor vpředu a pohon zadních kol

3/2021 THauto

45

► FIAT 8V (TIPO 106) 1 Fiat 8V Supersonic Ghia (design Giovanni Savonuzzi; 1954) 2 Fiat 8V Elaborata Zagato (1954) 3 Fiat 8V Ghia Coupé (1953, design Mario Felice Boano) 4 Siata 208 S Vignale Coupé (1954)

1

Foto Tom Hyan

­ utomobilů, avšak s odlišnými karoseriemi. a První originální kupé 8V navrhl v aero­ dynamickém tunelu Turínské polytechniky designer Fabio Luigi Rapi, který se dříve ­podílel na pokusu o návrat značky Isotta­ -Fraschini s typem 8C Monterosa (aerodyna­ mický sedan ve stylu Tatry 603 s motorem V8 vzadu!) a pak se zasloužil o vznik růz­ ných typů Autobianchi. Nové kupé od Fiat Carrozzeria Speciale vynikalo dynamickým vzhledem s dlouhou přídí, působivou mas­ kou chladiče a krátkou splývající zádí.

2 Výkon činil nejprve 77 kW (105 k)/6000 min‑1, v dalších evolucích se dostal na 85 a 93 kW (115 a 127 k) až při otáčkách 6600 za minu­ tu; převodovka byla čtyřstupňová s řazením na podlaze, motor poháněl zadní kola klou­ bovým hřídelem. Carlo Salamano, bývalý závodník a testovací jezdec Fiatu, dosáhl na dálnici z Turína do Milána největší rychlosti 207 km/h! Automobily 8V se objevily také na závodních tratích, první úpravy na zakázku jezdce Ovidia Capelliho uskutečnila karo­ sárna Zagato, která vytvořila na základě ­sériových kupé pět nebo šest upravených modelů Elaborata Zagato s typickým dvojím vyboulením střechy nad hlavami dvoučlenné posádky. Ovidio Capello vyhrál první závody a na 8V se stal mistrem Itálie 1952 ve dvou­ litrové třídě GT, další úspěchy dobyl také Elio Zagato, syn zakladatele milánské ka­ rosárny (ta opatřila dalších 19 podvozků ori­ ginálními karoseriemi). Nebyl to ovšem jen Zagato, vlastní kreace na základě Fiatu 8V vytvořili rovněž Vignale, Ghia, Pinin Farina, Stabilimenti Farina a tuningová firma Siata.

V roce 1954 se na Turínském autosalonu objevila další verze továrního kupé, ale s laminátovou karoserií na ocelovém rámu (zůstala jediná), sledující tvary tzv. druhé série (upravená příď s přídavnými světlo­ ­ mety mimo masku chladiče). Karosáři zhoto­ vili nejen odlišná kupé, ale také kabriolety

46

auto 2021/3

TH

3

4

(Alfredo Vignale). Právě Carrozzeria Vignale (ano, tam navrhli také naši Tatru 613) po­ stavila nejzajímavější kousky (deset vozů), z nichž vyniká avantgardní kupé Demon Rouge podle návrhu Giovanniho Michelot­ tiho. Rudý ďábel má vřetenovitou příď, pro­ dlouženou záď s křídly ve stylu amerických křižníků silnic, střechu z organického skla a svislé zadní okno do oblouku; vznikl na

podvozku číslo 000072. Devět 8V karosoval Ghia, z toho osm navrhl Giovanni Savo­ nuzzi a jeden Mario Felice Boano. Padesáté výročí 8V oslavili na Concours d’Elegance 2002 v Pebble Beach; byli jsme při tom, a tak naše barevné snímky unikátních vozů jsou právě z této akce. Kromě Ďábla z nizo­ zemského muzea Ewerta Louwmana patří všechny americkým sběratelům.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní vozy FIAT pro německý trh (1929)

3/2021 THauto

47

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vozy ŠKODA 1102 Sedan a Roadster (1950)

48

auto 2021/3

TH

► ŠKODA 1101 & 1102 (1946 – 1952)

TOM HYAN 1 Označení Tudor se objevilo i v prvních reklamách na Škodu 1101 (Model 1946) 2 Škoda 1102 ve standardním provedení Station Wagon 3 Škoda 1102 s mohutnějšími pěti lištami chromované masky (od 1949) 4, 5 Atraktivní Škoda 1102 Roadster s otevírací plátěnou střechou

1

2

3

PROSTĚ TUDOR...

Prvnímu poválečnému vozu Škoda 1101/1102 z mladoboleslavské automobilky neřekl nikdo jinak než Tudor, a to bez ohledu na karosářskou verzi...

P

4

5

Foto Škoda Auto

oválečná produkce Škoda vychá‑ zela z předválečné koncepce centrálního rámu s rozvidlenou přední částí pro uložení pohonné jednotky a dělených náprav s ne‑ závisle zavěšenými koly, odpruženými ­příčnými listovými pery. Prvním vozem této koncepce byl Popular 420 (1934) s malým čtyřválcem SV 903, resp. 995 cm3, který ­poháněl kola zadní nápravy. V roce 1937 byl modernizován, dostal vrchové ventily, a proto označení Popular 995 OHV. Násle‑ doval typ čtvrtý, označený Popular 1100 OHV (typ 927), který se vyráběl ještě po ­válce. Jeho motor 1089 cm3 (ø 68 x 75 mm) začínal s výkonem 22 kW (30 k)/3600 min‑1, ve výrobě tato pohonná jednotka zůstala přes tři desetiletí, samozřejmě po přísluš‑ ných úpravách, které vyvrcholily téměř dvojnásobným výkonem.

Z Popularu 1100 OHV se stal populární ­Tudor (typ 938), vyráběný jako Škoda 1101 od roku 1946, a po faceliftu, zahrnujícím výraznější masku chladiče s masivními chromovanými prvky ve stylu amerických vozů, coby Škoda 1102 (do roku 1952 vzniklo 66 904 vozů obou verzí typu 938).

Konstrukce motoru 1089 cm3 i podvozku

s centrální rourou, u něhož výrobce vpředu přešel na vinuté pružiny místo příčného ­listového pera až u první Octavie (1959), vlastně přežila v sériové výrobě do roku 1971, kdy byla definitivně ukončena výroba Octavie Combi. Poválečný rozmach vozů Škoda této klasické koncepce však zahájil modernizovaný Popular, vesměs ►►►

3/2021 THauto

49

► ŠKODA 1101 & 1102 (1946 – 1952)

Foto Škoda Auto

2

1 4

3 5

6

známý jako Tudor, přestože se vyráběl jak s dvoudveřovou karoserií (Two Door = Tudor), tak čtyřdveřovou (Sedan) a v růz‑ ných užitkových verzích.

Poválečná výroba osobních vozů Škoda v Mladé Boleslavi byla zahájena předváleč‑ nými typy, ale už na sklonku roku 1945 konstruktéři připravili nový Popular 1101, ­ avšak když byly první uvedeny na trh, nesly jen označení Škoda 1101. Tehdy se také v reklamě poprvé objevilo jméno Tudor (1946), jež vozu neoficiálně zůstalo. Podnik zahraničního obchodu Kovo (později Moto‑ kov) nabídl nové automobily na export např. do Francie, Dánska, Nizozemska, Belgie, Rakouska či Švýcarska, ale také až do Austrálie, Brazílie, Argentiny, Jihoafrické ­ republiky a Egypta (export byl prioritou, ­ přes 70 procent produkce se vyvezlo). Kon‑

50

auto 2021/3

TH

1 Škoda 1101 zvaná Tudor se představila jako nástupce Popularu v roce 1946 2 Škoda 1101 STW s karoserií Woody (povrchové dřevěné lišty) z výroby v Kvasinách (1951) 3 Sanitní Škoda 1101 měla rychlejší převod zadní nápravy, shodný s osobními vozy 4 Škoda 1102 Cabrio-Tudor, tedy dvoudveřový polokabriolet 5, 6 Dva odlišné prototypy čtyřmístného kabrioletu Š 1101 ze Sodomkovy karosárny (1947) cepce byla osvědčená, motor vpředu se čtyřstupňovou převodovkou a pohon zad‑ ních kol kloubovým hřídelem, procházejí‑ cím ocelovou rourou páteřového rámu.

Všechny karosářské verze měly rozvor ná‑ prav 2485 milimetrů a rozchod kol 1200/

1250 mm, světová premiéra Tudoru 1101 (značen jako Škoda Model 1946) proběhla na autosalonu Mondial de l’Automobile 1946 v Paříži, na prvním a na dlouhou dobu posledním Pražském autosalonu 1947 se představily navíc atraktivní verze čtyřmístný kabriolet (dva prototypy Š 1101 od karosáře Sodomky) a nový roadster s mohutnější maskou přídě s pěti tlustšími vodorovnými lištami, jež se staly pozná­ vacím znakem modernizace Š 1102, a na‑ hradily skromnější provedení Š 1101 s osmi tenkými lištami. Od jara 1949 za­ čala výroba modernizovaného typu Š 1102 s novou maskou, ale také s módním řa­ zením pákou pod volantem místo na ­středovém tunelu. Tříramenný volant byl v roce 1950 nahrazen jednodušším dvou‑ ramenným, sdružený obdélníkový kontrolní

► ŠKODA 1102 TUDOR (1949 – 1952)

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Škoda, uložený podélně vpředu za nápravou; blok a hlava válců ze šedé litiny, OHV 2V; třikrát uložený klikový hřídel; tlakové oběžné mazání; 1089 cm3 (ø 68 x 75 mm); 6,3:1; 23,5 kW (32 k)/4000 min‑1; jeden karburátor Solex 26 UAHD (nebo Jikov 26 POH). Vodní chlazení s čerpadlem a termostatem, objem soustavy 6,0 l. Dynamo PAL Magneton 6 V/130 W, akumulátor 6 V/75 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka (4,27 – 2,46 – 1,59 – 1,00 – Z 5,61), synchronizace na II. až IV. stupni a řazení pákou pod volantem. Kloubový hřídel; rozvodovka s ozubením Gleason, stálý převod 4,78; pohon zadních kol.

7 8

7 Páteřový rám s centrální nosnou rourou byl základem všech poválečných vozů Škoda až do roku 1964 8 Škoda 1101 Cabrio-Sedan byla vystavena už na autosalonu v Paříži (1946) 9 Dodávkový skříňový vůz Škoda 1101 z výroby pobočného závodu ve Vrchlabí

9

10

PODVOZEK – páteřový rám s centrální nosnou rourou, vpředu rozvidlený, a s příčníky pro karoserii; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu horní příčná ramena a spodní listové pero, vzadu kyvné polonápravy a horní příčné listové pero; vpředu kapalinové pákové tlumiče; řízení šroubem a maticí; kapalinové bubnové brzdy ø 240 x 35 mm, ruční brzda působí na zadní kola. Centrální mazání podvozku.

Ocelová kola, pneumatiky 5,25 – 16.

KAROSERIE – ocelová smíšené konstrukce, ve střední části s kostrou z tvrdého dřeva, dvoudveřová uzavřená čtyřmístná (tudor); zavazadlový prostor v zádi, včetně náhradního kola pod jeho podlahou přístupný vzhůru výklopným víkem, širokým 920 mm.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2485 mm; rozchod kol 1200/1250 mm; d/š/v 4050/1500/1520 mm; světlá výška 190 mm; délka zavazadlového prostoru 650 mm a jeho největší výška 430 mm; objem palivové nádrže 35 l (spádová vpředu); hmotnost chassis 530 kg; pohotovostní/ celková hmotnost 940/1300 kg.

Foto Škoda Auto

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 100 km/h, trvalá 85 km/h; zrychlení 20 – 60 km/h za 28 s; základní spotřeba paliva 8,5 l/100 km, spotřeba oleje 0,2 l/100 km.

přístroj udělal v roce 1951 místo trojici ­kruhových přístrojů, ale to už se výroba vozů tohoto typů blížila svému konci.

Produkci rozšířily čtyřdveřové verze Sedan, objevily se rovněž polokabriolety (vozy s pevnými boky karoserie a standardními dveřmi, ale se shrnovací plátěnou střechou až k víku zavazadlového prostoru); Cabrio‑ -Tudor se vyráběl sériově, ale Cabrio-Se‑ dan zůstal v prototypu. Mechanické sklu­ piny se prakticky neměnily, užitkové verze vycházející z prodloužené karoserie STW (délka 4120 proti 4050 mm) dostaly poma‑ lejší stálý převod (5,25 místo 4,78 mimo sanitních) a větší pneumatiky 5,75 – 16, takže největší rychlost klesla ze 100 na 90 km/h. Podvozek měl hmotnost 530 kilo‑ gramů, základní Tudor vážil 940 kg a uvezl 360 kilogramů. Kromě klasického kombi

10 Škoda 1102 Sedan, čtyřdveřová verze legendárního Tudora (STW) včetně verzí skříňová dodávka a sanitka se objevil první atraktivní Woody (Š 1101 Normand z roku 1948) s odkrytou dřevěnou kostrou karoserie na bocích, kupodivu jediný Tudor se dveřmi zavě­ ­ šenými vpředu! Bylo jich ovšem více, pro‑ tože jsem je viděl jezdit, stejně jako malý valník, odvozený ze Š 1101.

Z celkového počtu 66 904 Tudorů vzniklo 11 284 vozů ve Vrchlabí a 3031 v Kvasi‑ nách, kam mladoboleslavská automobilka dodávala podvozky. Dvoudveřových vozů bylo téměř 28 tisíc, čtyřdveřových (Sedan) 18 tisíc, krásných roadsterů 3,8 tisíce, polo‑ kabrioletů tři tisíce, všech verzí dodávko‑ vých kolem 10 tisíc a také přes čtyři tisíce pohotovostních vojenských a policejních vozů Š 1101 VO/P, lidově zvaných Bojový tudor, navzdory odlišné čtyřdveřové otev­

řené karoserii. Na produkci užitkových verzí se rovněž podílely karosárny sdru­ ­ žené v podniku Karosa Vysoké Mýto (dříve Sodomka), a to Karosa Brno, Plzeň (Brožík) a Rousínov (Bratři Lepilové), ale i letecký podnik Rudý Letov z pražských Letňan.

Pamatuji se, že jsem dokonce viděl tří­ ­ nápravový valník Š 1101, zda šlo o tovární výrobu, či přestavbu se mi nepodařilo zjistit.

Každopádně vozy Š 1101/1102 patřily k nej‑ rozšířenějším domácím výrobkům našich silnic, na nichž ještě v šedesátých letech jezdily předválečné automobily všech svě‑ tových značek. Dovolte jednu vzpomínku, v Praze 10 ve Svojetické ulici jsem obdivo‑ val nádherný Š 1102 Roadster v kakaově hnědé barvě se šedou plátěnou střechou; byl to jeden z nejkrásnějších českosloven‑ ských automobilů, jaké jsem kdy viděl. ■

3/2021 THauto

51

Foto London Pictures Service

► Historie ► GODDEN ENGINEERING (1978 – 2021)

1

PROTI JAWĚ!

lochá dráha (speedway) je zvláštní disciplínou motoristického sportu, trochu archaickou, když jedinou velkou změnou byl během dlouhých let přechod na vačkový hřídel v hlavě čtyřdobých jednoválců a motor skloněný vpřed pro snížení těžiště, samozřejmě kromě vylepšování podvozků a proměny organizace závodů (Grand Prix Series od 1995). Ještě v osmdesátých letech vyráběla Jawa v Divišově kolem tisícovky plochodrážních strojů ročně, které vládly závodům, a tak se mnozí snažili vytvořit přemožitele.

Don Godden patřil k úspěšným britským jezdcům na ploché i travnaté dráze, v roce 1969 se na stroji ­ Hagen-JAP stal evropským mistrem na dlouhé ploché, čtyřikrát byl druhý a přidal k tomu třináct britských titulů v různých disciplínách. Narodil se jako Don Vincent Godden dne 13. listopadu 1936 v Blackburnu, v šedesátých letech začal závodit a vyrábět vlastní moto­ cyklové rámy DGS (Don Godden Special), v roce 1970 založil firmu D. V. Godden Engineering Ltd. v East ­Mallingu (Maidstone/Kent) a coby zručný mechanik se

52

auto 2021/3

TH

2

PETR RUTEK 1 Don Godden se svým motorem GR500 Mk.5 v roce 1988 2 Legendární Ivan Mauger zkoušel v Mariánských Lázních jak Goddena (na snímku), tak naši Jawu (finále MS 1983)

Foto Tom Hyan

P

Nadvládu Jawy na ploché dráze se Britové snažili narušit několikrát. Don Godden uspěl...

4

5 Američan Bobby Schwartz na kilometrovém oválu v Mariánských Lázních (1983)

věnoval i úpravám legendárních motorů JAP, jež ­vycházely ještě z předválečných let a na naši Jawu nestačily. Když Jawa odmítla prodávat samotné mo­ tory, ale nabízela přes Motokov pouze kompletní ­motocykly, rozhodli se Britové (ale také Ital Giuseppe Marzotto = GM) pro výrobu vlastních motorů, navíc to přijali jako výzvu konečně porazit Jawu. Don Godden se od roku 1974 podílel na vývoji britských motorů Weslake, v roce 1975 zabudoval první Weslake Mk.1 do svého rámu DGS, ale když si v roce 1978 Weslake vytvořil vlastní dealerskou síť, tak v prosinci 1978 dokončil svůj první motor Godden GR500.

Motory GR500 jsou stojaté jednoválce 493,8 cm3 (ø 85,5 x 86 mm) se čtyřventilovým rozvodem OHC (řetěz) a výkonem 38 – 47 kW (52 – 64 k) při 8000 až 8250 min‑1 na metanolové palivo (stupeň komprese 12 pro speedway a 14 pro grasstrack). Podle vývojového stupně jsou značeny od Mk.1 (1978) přes Mk.2 (1981), Mk.3 (1983) a Mk.4 (1984) až po Mk.5 (1985, update 1987 – 1989); v letech 1986 – 1990 se prodávala nová

3 Američan Shawn Moran (GR500 Mk.3) vyjel v Mariánských Lázních titul mistra světa na dlouhé ploché (1983) 4 Godden GR500 Mk.3 pro Shawna Morana, mistra světa 1983 5 Dánský profesionál Hans Nielsen na dlouhé v roce 1983, později trojnásobný mistr světa na Goddenu na krátké ploché 6 Pohled na motor GR500 jezdce Hanse Nielsena ze strany pohonu vačkového hřídele OHC řetězem, pro dlouhou plochou s dvoustupňovou převodovkou (1983)

Foto Tom Hyan

3

6 lehčí verze Godden Max, nabízená alternativně také s objemem 350 cm3 pro travnaté dráhy. Další novou konstrukcí se stal poslední Godden Magnum z roku 1991, s nímž Švýcar Marcel Gerhard přidal další titul mistra světa 1992 na dlouhé ploché. V této disciplíně, která na rozdíl od klasické krátké ploché vyžaduje dvoustupňovou převodovku, dobyli první úspěch Němci Karl Maier a Alois Wiesböck, první a druhý na GR500 ve Světovém finále 1982 v dánském Esbjergu. Následující dlouhé finále 1983 v Mariánských Lázních pro Goddena vyhrál Kaliforňan Shawn Moran (ročník 1961). Mnozí jezdci tam zkoušeli různé značky, Jawu i Goddena měli například Bobby Schwartz (USA), Finn Rune Jensen (DK), ale i legendární Ivan Mauger (NZ; 1939 – 2018). V roce 1984 už jelo 50 % účastníků finále na krátké a deset z osmnácti jezdců finále na dlouhé ploché dráze s britskými motory Godden. Na krátké dráze vyjel tituly mistra světa na Goddenu dánský profesionál Hans Nielsen v letech 1986, 1987 a 1989, který ještě závěrem kariéry jezdil s novým Magnumem od Goddena. V dalším tisíciletí se za řídítky Goddenu objevil také Goddenův syn Mitch (nar. 1975; jezdil i na italském GM 500), ale také vnuk Cameron Godden.

Don Godden zemřel 28. května 2011 v Dartfordu, jeho firma však žije dál jako specializovaný výrobce přesných dílů. Zkonstruoval rovněž litrový dvouválec V‑Twin, složený ze dvou GR500, jenž se uplatil pro sidecars, ale i v motocyklu Rickman V-Twin pro zá­ vody do vrchu. Gary Drake měl třicetileté zkušenosti s Goddeny, když se v roce 2018 ujal vedení Godden Engineering (nyní v Nettleshead/Kent), investoval do CNC strojů a dál dodává náhradní díly pro Goddeny a Vincenty, přičemž využívá synergie se svojí druhou firmou Conway Motors, dlouholetým dodavatelem ­motocyklů a dílů HRD Vincent. Naše snímky kromě podobizny Dona Goddena jsou ze Světového finále 1983 v Mariánských Lázních.

■

3/2021 THauto

53

Toto není placená inzerce, ale reklama na výrobní program nákladních vozů BERLIET s užitečnou hmotností od 4 tun (GAK 4 s budkou Relaxe) do 150 tun (vyobrazena trambusová verze T100 Tulsa) z roku 1964

54

auto 2021/3

TH

► Historie ► AUTOMOBILES M. BERLIET

Foto Berliet

Mohutný tahač Berliet TBO 15 6x4 s cisternovým návěsem pro dálkovou dopravu na Sahaře

Speciální tahač Berliet GBO 15 P 6x6 s výkonem šestiválce Magic 235 kW (320 k), určený pro ropná pole

Synonymem francouzského nákladního vozu je Berliet, výrobek nejslavnějšího tamějšího tvůrce kamionů...

V

ozy Berliet patří k základním pilířům francouzské konstrukce motorových vozidel.

Přestože Marius Berliet, zakladatel lyonské automobilky, začal výrobou osobních vozů, jméno Berliet se proslavilo především nákladními automobily a autobusy. Jejich tradice žije v užitkových vozech dnešní firmy Renault Trucks, S.A.S., která slavnou automobilku v sedmdesátých letech převzala, aby se v roce 2001 sama stala součástí švédské Volvo Group, která sdružuje Volvo, Renault, americký Mack, japonské UD Trucks a indický Eicher.

TOM HYAN Vyrobené automobily Berliet, připravené na expedici z Lyonu (v popředí GAK/GBK s budkou Relaxe, za nimi kapotové GLC/GLR)

Marius Berliet (1866 – 1949), syn lyonského kloboučníka a sám úspěšný malíř, postavil první osobní vůz s jednoválcovým motorem v roce 1895, o pět let později se objevily jeho dvouválce. Po převzetí dílen Audibert & Lavirotte, nejstarší lyonské automobilky, se v roce 1901 sortiment rozšířil o čtyřválce. Následující rok Berliet připravil zcela novou konstrukci s ocelovým rámem místo dřevěného a v roce 1906 se mu podařilo prodat výrobní licenci americké lokomotivce ALCO (American Locomotive Company), od níž později převzal známý firemní znak, tedy stylizovanou příď parní lokomotivy. ►►►

3/2021 THauto

55

Foto Berliet

► AUTOMOBILES M. BERLIET

1 2

3

1 Tahač typu TLC 8 s motorem Magic 110 kW (150 k) a užitečnou hmotností 16 tun

4 5

2 Tahač typu TLM 15 s větší kapotou, motorem Magic 176 kW (240 k) a užitečnou hmotností 25,5 tuny 3 Sklápěč typu GLC 6 s motorem Magic 88 kW (120 k) a užitečnou hmotností 9 tun

Největší rozmach prožila automobilka Berliet po válce.

Počátkem šedesátých let vyráběla sedmdesát kamionů denně v řadě modelů a modifikací o užitečné hmotnosti od 4 do 150 tun! Nejmenší byl trambusový valník typu GAK 4 (4 tuny); největší pouštní automobil T-100 (až 150 t v konvoji)! Velké oblibě, zejména ve stavebnictví, se těšily kapotové modely GLR, GLM, GLC a GBC ­Gazelle; pro provoz na Sahaře a na největších stave­ ništích vznikaly obří stroje typu GBO, TBO, GBO P 6x6, těžké dumpery a unikátní T100. Ve výrobním programu byla řada autobusů, vlastní hasičské a komunální ná-

56

auto 2021/3

TH

4 Sklápěč typu GLM 10 s motorem Magic 132 kW (180 k) a užitečnou hmotností 13,5 tuny 5 Novější provedení GBO 15 M3 6x4 s modernizovanou budkou M3 v roce 1967 5 Tahač návěsů typu TLM 10 s motorem Magic 132 kW (180 k) a užitečnou hmotností 22,5 tuny

6

Foto Berliet

7

8 9

10 stavby a rovněž vznětové motory pro čerpadla, generátory, průmyslové lokomotivy, malé lodě a čluny, stavební a zemědělské stroje. Skutečnou senzací se stal Berliet Stradair, designersky nápaditý lehký až středně těžký nákladní vůz, první s odpružením vzduchovými měchy.

Společnost vyvážela svá vozidla a vznětové motory do celého světa, k nejvýznamnějším montážním závodům patřily továrny Berliet v Maroku a Alžírsku.

Přinášíme pohled na některé zajímavé vozy Berliet z padesátých až sedmdesátých let, které představu­ jeme na snímcích. Rok 1958 byl pro společnost velmi významný, na autosalonu v Paříži představila novou trambusovou budku Relaxe velmi úhledného designu, ale také vznětové motory Berliet Magic s přímým vstřikováním paliva systému M (licence MAN). K prvním modelům této řady patřily GAK 5 (5 tun), GAK 5R (6 tun), GBK 6 (7 tun), GCK 8 (10 tun) a třínápravový GPRK 10 (15 tun) se světlomety v nárazníku, k nimž později přibyly odvozené tahače návěsů TBK 6 a nej-

7 Chladírenský skříňový vůz typu GLR 8 s přívěsem pro dalších 10 tun nákladu 8 Sklápěč typu GBH 12 M2 6x4 s motorem Magic 176 kW (240 k) z roku 1967 9 Vojenský těžký tahač typu T12 8x8 10 t NATO pro konvoje do hmotnosti 100 tun (1962) 10 Sklápěč typu GLR 8 s motorem Magic 110 kW (150 k) a užitečnou hmotností 10 tun

menší typ GAK 4 (4 tuny), který na první pohled od­ lišovaly světlomety v ploché přídi (nikoli v nárazníku).

Motory Magic sílily, pro hasiče se používaly také zážehové. Postupnou modernizací vznikaly další typy, než lehkou řadu nahradil inovativní Stradair, zatímco těžké typy se soustředily na kapotové modely a pro dálkovou přepravu vznikl model s novou velkou trambusovou budkou Premier (tahač TR 260), kterou Berliet dodával také pro evropské vozy Ford Transcontinental. Kromě toho se vyráběly speciální vojenské verze s různými budkami, často i otevřenými.

Druhou důležitou řadou byly těžší kapotové typy, uvedené nedlouho po válce nejprve s typickou šípovitou přídí coby GLR, GLC a GLM, později pro šedesátá léta nahrazenou mohutnější s plochou čelní maskou (M2; průkopníky byly slavné třínápravové GBC), přičemž GLM 10 odlišovaly světlomety v náraznících, zatímco u GLC/GLR zůstaly v blatnících. Čtyřválce, pětiválce a šestiválce Berliet Magic (ø 120 x 140 mm) ►►►

3/2021 THauto

57

► AUTOMOBILES M. BERLIET Tahač návěsů typu TR 12 s motorem Magic 176 kW (240 k) pro soupravy do hmotnosti 40 tun (1967)

Foto Berliet

1

2

3 měly v roce 1960 výkon 88, 110 a 132 kW (120, 150 a 180 k), užitečná hmotnost činila 9 až 13,5 tuny, u tahačů (TLC 8, TLR 10 a TLM 10) 16 až 22,5 tuny. Kromě toho vznikly slavné GBC 8 (Gazelle) s užitečnou hmotností 7 až 10 tun a znaky náprav 6x4 nebo 6x6, které slavily velké úspěchy v afrických zemích.

Pokud nepočítáme originální T100, největší nákladní vůz světa pro Saharu, a různé typy dumperů Berliet, pak mezi nákladními vozy padesátých a šedesátých let hrají prim velké řady TLM 15 (dvounápravový tahač) a nákladní třínápravový GBO/TBO 15 se znakem náprav 6x4 nebo 6x6, schopný přepravovat soupravu o hmotnosti do 95 tun. Budka dostala širší kapotu, větší šestiválce Magic (ø 140 x 160 mm) už měly výkon 176, 221 nebo 235 kW (240, 300 nebo 320 k). Speciálem pro ropná pole se stal odvozený GBO 15 P (Pétroliers) 6x6 s ještě většími koly a odlišnou kapotovou budkou méně zaoblených tvarů, převodovky byly až dvacetistupňové (20 + 4Z, tedy 2x 2x 5). Sklápěčkové verze měly užitečnou hmotnost až 20 tun (GBO), dumpery ještě vyšší, nemluvě o prototypu T100 (80 tun).

Paul Berliet, syn zakladatele značky, vstoupil do firmy

58

auto 2021/3

TH

4 1 Berliet GAK 5 byl prvním typem s budkou Relaxe, verze GAK 19 měla zážehový motor shodného objemu 4942 cm3 a výkonu 73 kW (100 k) 2 Nejmenší typ GAK 4 se představil v říjnu 1960, dostal britský šestiválec Perkins Diesel P.6 o výkonu 61 kW (83 k) a čtyřstupňovou převodovku 3 Berliet GR 8 coby ocelová nebo hliníková cisterna na 14 000 litrů paliva (v nabídce i plastové pro 12 000 litrů mléka nebo vína) z roku 1971 4 Valník typu GBK 6 s motorem Magic 88 kW (120 k) a užitečnou hmotností 7 tun

v roce 1936. Na přání otce začal v montérkách jako dělník, prošel řadou funkcí a coby ředitel podepsal ­ smlouvu o spolupráci s Citroënem (1967). Tato kooperace umožnila rozšířit export a založit montážní závody v zahraničí. V šedesátých letech prožívala společnost velký rozmach, zaměstnávala čtyřiadvacet tisíc lidí a její technici zaváděli průmyslovou výrobu v mnoha rozvojových zemích. Krize sedmdesátých let však znamenala značné změny. Citroëna pohltil Peugeot ­ a Berliet zůstal osamocen. Nalezl nového partnera v Renaultu (1974), který už vlastnil Saviem.

V osmdesátém roce byla výroba obou značek zcela sjednocena a vznikla společnost Renault Véhicules Industriels (RVI). Značka Berliet definitivně zmizela ­ v roce 1980. Paul Berliet zůstal u podniku až do jeho konce, v roce 1982 s pomocí slečny Monique Chapelle založil Fondation Marius Berliet, Nadaci Maria Berlieta, která shromažďuje vše nejen o historii vozidel Berliet, ale i o dalších francouzských výrobcích automobilů, ­zejména z oblasti Lyonu, kde sídlilo více než dvě stě automobilek. Nadace vlastní přes 250 vozidel, která předvádí na výstavách a autosalonech.

■

Toto není placená inzerce, ale reklama na tahač BERLIET TAK 160 C (budka Relaxe) s pětiválcem Magic 119 kW (162 k) z roku 1970

3/2021 THauto

59

► DEUTSCHES ZWEIRAD- und NSU-MUSEUM

Foto Tom Hyan

eXtra

1

DVĚ I ČTYŘI KOLA

Málokdo si vzpomene na automobily a motocykly NSU; jejich výrobce žije převtělen do Audi a jako správce patentů na Wankelův rotační motor...

60

auto 2021/3

TH

2

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Neckarsulm (D) 1 NSU 8/24 PS byl přes patnáct let základním typem značky, dochovaný pochází z roku 1914 (čtyřválec SV 2110 cm3 se čtyřstupňovou převodovkou) 2 NSU 5/15 PS, sportovní model z roku 1913, čtyřválec SV 1328 cm3 o výkonu 11 kW (15 k)/1800 min‑1 se třístupňovou převodovkou (hmotnost vozu 900 kg)

Foto Helena Hyanová

P

říběh německé společnosti NSU, která od­ vozuje jméno od sídla v Neckarsulmu (Nec­ karsulmer Strickmaschinen Union), patří k pozoruhodným ukázkám peripetií průmys­ lového rozvoje. Nejprve (podobně jako Opel) byla výrobcem jízdních kol a pletacích strojů (Opel dělal šicí stroje), pak motocyklů a automobilů, jejichž výroby se v krizi konce dvacátých let vzdala a automobilovou továrnu přenechala Fiatu; po válce se stala největším výrobcem motocyklů až do nástupu Japonců, několika­ násobným vítězem MS silničních motocyklů a držitelem světového rychlostního rekordu. Pak skončila s jedno­ stopými vozidly, následoval krátký návrat do světa automobilů s využitím práv na rotační motor Felixe ­ Wankela, spojení s Audi a dnes tvoří druhý nejdůleži­ tější výrobní závod Audi po základním v Ingolstadtu.

Kromě toho účelově zřízená firma NSU GmbH nadále spravuje patenty na Wankelův motor...

V roce 1956 otevřené motocyklové muzeum v Nec­ karsulmu se vcelku pochopitelně věnuje místní značce NSU, ovšem té patří jen velké sklepy historického ob­

HISTORIE NSU

3

Foto Helena Hyanová

1873 první dílna na výrobu

4

5

6

šicích strojů 1880 výroba převedena

do Neckarsulmu 1882 první jízdní kola Germania,

později NSU 1900 první motocykl,

od 1903 s vlastními motory 1905 první automobil

dle belgické licence Pipe 1906 první Original Neckarsulmer

Motorwagen 6/10 PS 1929 prodej automobilové výroby

italskému Fiatu 1932 prototypy NSU typ 32,

předchůdce Volkswagenu Typ 1 1942 pásový motocykl HK 101

s motorem Opel Olympia 1955 největší motocyklová továrna

na světě 1957 představen malý automobil

NSU Prinz I 1957 první funkční vzorky

rotačního motoru Wankel 1963 NSU Wankel Spider

s rotačním motorem 1966 půlmiliontý poválečný vůz NSU

(Typ 110 SC) 1967 prestižní NSU Ro 80

zvolen Vozem roku 1969 představen poslední osobní vůz

NSU K 70 1969 vznik Audi NSU Auto Union AG

(VW Group) 1970 miliontý poválečný

automobil NSU (Typ Ro 80) 1974 konec výroby

Volkswagenu K 70 (ex-NSU) 1985 změna názvu společnosti

na Audi AG 2021 nadále jeden ze dvou hlavních

závodů Audi AG

Foto Tom Hyan

3 NSU Wankel Spider a jeho motor, první sériový automobil na světě, poháněný rotačním motorem systému Wankel (1964 – 1967)

jektu téměř v centru města; další tři podlaží jsou ­zaplněna motocyklovými unikáty. Muzeum také po­ řádá specializované výstavy, k posledním patřily Motocykly pro rychlostní rekordy (mj. 1954 NSU ­ Baumm I, 1929 Brough Superior SS 100 Pendine, 1951 Vincent Black Lightning nebo 1984 Henk Vink Rocket Bike), Mistři všech tříd (závodní motocykly, mj. 1961 Jawa 350 DOHC, 1967 Paton 500, 1971 URS Münch nebo 1984 ELF 2 Honda), Maico Moto­ cross (úspěšné terénní motocykly), či oslava Felixe Wankela (1902 – 1988), vynálezce rotačního motoru, s nímž je společnost NSU úzce spjata, neboť se za­ sloužila o první aplikace a celosvětové rozšíření na základě správy a prodeje patentů.

V červenci 1873 založili Christian Schmidt a Hein­ rich Stoll ve starém mlýně v Riedlingenu první ­mechanickou dílnu, která se pustila do produkce pletacích strojů. Slavili úspěchy, a tak záhy výrobní prostory nestačily, proto Schmidt koupil větší mlýn v Neckarsulmu, který přestavěl na továrnu, v níž o šest let později vznikl první velociped Germania a roku 1892 skončila výroba pletacích strojů, neboť mobilita dostala přednost. Zručnost dělníků nové společnosti Neckarsulmer Fahrradwerke nabyla ­takového věhlasu, že se na firmu obrátil Gottlieb Daimler a od roku 1888 se pak rámy podvozků pro jedny z prvních automobilů Daimler-Stahlrad­ wagen vyráběly v Neckarsulmu. Vzhledem ►►►

4 Automobily NSU TT se vzduchem chlazeným čtyřválcem 1177 cm3, uloženým vzadu napříč, sériový model a závodní verze (1967 – 1971) 5 NSU Ro 80, poslední sériový typ značky, velký sedan s dvourotorovým motorem Wankel a pohonem předních kol (Vůz roku 1967/1968) 6 NSU Prinz III, dvouválec 583 cm3 z let 1960 – 1962, a skútr NSU Lambretta 125 podle italské licence (1953)

3/2021 THauto

61

► DEUTSCHES ZWEIRAD- und NSU-MUSEUM Klasický NSU 600 SS (Supersport) s jednoválcem OHC 597 cm3 (ø 80 x 118 mm) o výkonu až 32 kW (43 k)/5500 min‑1 (závodní verze 1932 – 1935)

1

Foto Helena Hyanová

2

4

Foto Tom Hyan

3

1 NSU 250 Sportmax, stroj mistra světa H. P. Müllera a mistra Německa Hanse Baltisbergera ve třídě 250 cm3 v roce 1955 (jednoválec OHC 247 cm3) 2 Neckarsulmer Motorrad z roku 1902 pro rakouskou armádu se švýcarským čtyřdobým jednoválcem Zedel 211 cm3 (ø 62 x 70 mm) o výkonu 0,9 kW (1,25 k)/1500 min‑1 3 NSU 250 Rennmax, stroj mistra světa Wernera Haase (1953 – 1954), dvouválec OHC 247 cm3 (ø 54 x 54 mm) o výkonu 29 kW (39 k)/11 000 min‑1 v roce 1953 4 Německé motocykly Münch 4 využívaly vzduchem chlazené automobilové čtyřválce NSU (1177 cm3; 65 kW/88 k; rok výroby 1974)

62

auto 2021/3

TH

k tomu, že Daimler dodával motory i pro první ­Peugeoty, putovaly ocelové podvozky od roku 1890 rovněž do Francie.

V roce 1901 vyjel Neckarsulmer Motorrad a továrna z Neckarsulmu se stala prvním německým vý­ robcem motocyklů ve větších sériích, ale také prvním s vlastním zkušebním polygonem přímo ­ v továrně, jehož součástí byla dlážděná klopená dráha a umělé stoupání na dřevěnou rampu se šestnácti schody! První motocykly měly ještě švý­ carské čtyřdobé jednoválce Zedel 211 a 240 cm3; třetí model NSU 2 ½ PS v roce 1903 už dostal ­obdobně koncipovaný motor 331 cm3 vlastní kon­ strukce. Zprvu se používalo označení Neckarsulm, ale pak se přešlo na zkrácené NSU, a tato značka přežila na automobilech do konce šedesátých let.

Výrobní program v roce 1906 rozšířily osobní vozy, v letech 1914 – 1923 se vyráběly také nákladní. Au­ tomobilové motory NSU do roku 1933 byly vesměs čtyřválce, pokud nepočítáme první vůz s malým jednoválcem, jeden pokus o dvouválec a poslední šestiválce, s nimiž produkce ve třicátých letech

končila. V roce 1929 totiž koupil italský Fiat novou automobilku NSU v Heilbronnu, jež odebírala pod­ vozky NSU z Neckarsulmu, a výroba ještě nějaký čas pokračovala. Pak došlo ke změně na NSU-Fiat (montáž italských typů), která přežila do šedesá­ tých let (nakonec se značkou Neckar, když se firma NSU vrátila v roce 1957 k výrobě automobilů).

Ve třicátých letech se NSU soustředila na jízdní kola a motocykly, spojila se s motocyklovou značkou D‑Rad a převzala produkci velocipedů Opel. Vznikla dlouhá řada motocyklů od motokola NSU Motosulm 63 cm3 po čtyřdobé jednoválce až 600 cm3 (v hlavě válce byl dekompresor, aby bylo možno stroj na­ šlápnout, tedy spustit nožní pákou); na závodní ­dráze se objevily kompresorové speciály 350/500 konstruktéra Alberta Rodera. Motocyklová pro­ dukce byla obnovena po válce, vznikly stroje dvou­ dobé i čtyřdobé, závodní tým dobyl mnoha úspěchů včetně triumfů v mistrovství světa. NSU byla nej­ větší motocyklovou továrnou na světě; v roce 1955 dosáhla rekordní produkce 298 583 strojů. V roce 1957 však vedení podniku rozhodlo o návratu k auto­

Foto Helena Hyanová

5 6

7

5 Německé skútry padesátých let; zleva Glas Goggo 200 (model 1953), Maico Maicomobil 175 (1953) a Heinkel Tourist 175 (1956) 6 Malý motocykl Miele K-53 z roku 1960 s dvoudobým jednoválcem Sachs 47 cm3 o výkonu 2,4 kW (3,2 k), dílo známého německého výrobce domácích elektrospotřebičů 7 Značka NSU bude navěky spojena s vynálezcem Felixem Wankelem a jeho rotačním motorem

Foto Tom Hyan

8 NSU 125 Superfox, sériový typ s jednoválcem OHC Ultramax 123 cm3 (ø 52 x 58 mm) o výkonu 6,5 kW (8,8 k)/6500 min‑1, se vyráběl v letech 1955 – 1957 (celkem 15 530 kusů)

mobilům; 1965 bylo vyrobeno posledních 2700 jed­ nostopých strojů, a to mopedů Quick 50.

Pohonné jednotky nových automobilů NSU vyšly z motocyklů, byly to vzduchem chlazené dvouválce, uložené v zádi kompaktních čtyřmístných vozů NSU Prinz, postupně sílících s přechodem na čtyřválce, populárních i na závodních okruzích. Ve spolupráci s karosárnou Bertone se zrodilo kupé Sport Prinz (1959), jehož tvary převzal NSU Wankel Spider (1964), první sériově vyráběný vůz s rotačním moto­ rem. Už v roce 1954 se totiž vynálezce Felix Wankel spojil s automobilkou NSU, aby pokračoval ve vývoji motoru s rotujícím pístem, a tak se označení NSU­ -Wankel stalo synonymem této pohonné jednotky.

Firma NSU prodala licence do celého světa; zatím posledním sériovým automobilem s touto pohonnou jednotkou byla Mazda RX-8 (2003 – 2012). Vyvrcho­ lením je aerodynamický sedan NSU Ro 80, evropský Vůz roku 1967, ale v roce 1969 byly NSU Motoren­ werke změněny po fúzi na Audi NSU Auto Union AG, kde sice ještě zvažovali alternativu rotačního motoru pro Audi 200, ale pak se rozhodli pro klasiku.

■

8

DEUTSCHES ZWEIRADund NSU-MUSEUM Urbanstrasse 11, D-74172 Neckarsulm, Německo www.zweirad-museum.de Otevřeno úterý až neděle 9 – 17 h Základní vstupné 6 eur

3/2021 THauto

63

► Jediným polským vítězem závodu formule 1 je Robert Kubica, rodák z Krakova (narodil se 7. prosince 1984), když rok po těžké nehodě v Montrealu na stejné trati vybojoval triumf ve Velké ceně Kanady 2008 (BMW Sauber). Zranění při italské Rally Ronde di Andora 2011 (Škoda Fabia S2000) ho vyřadilo z velkých závodů, ale s pomocí Orlenu se vrátil do formule 1 na Williamsu (v sezoně 2019 získal 1 bod MS), kde od roku 2020 působí coby testovací jezdec týmu Alfa Romeo Racing Orlen.

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA SKOKAN ROKU F1 2020 V sedmnáctém ročníku ankety Skokan roku F1, tedy hlasování o nejlepší vzestupný výkon v mistrovství světa formule 1, zvítězil v roce 2020 mexický závodník Sergio Pérez, jezdec týmu Racing Point, který na Velké ceně Sakhiru v Bahrainu dobyl své první vítězství F1 a v mistrovství světa skončil na čtvrtém místě.

V anketě získal 620 ze 3395 doručených hlasů těsně před druhým Alexanderem Albonem (602), kterého shodou okolností letos nahradí v týmu Red Bull Racing, když jeho místo u Racing Pointu (nyní Aston Martin F1) dostal Sebastian Vettel. Pohár pro vítěze ankety zhotovila poděbradská sklárna Crystal Bohemia, a.s., a bude předán na některé z evropských Grand Prix, jakmile to koronavirová krize dovolí. Další anketa proběhne v letošním roce s uzávěrkou 31. ledna 2022 (více na www.climberf1.com).

Jedenatřicetiletý Sergio Pérez okusil poprvé Red Bull RB15 (2019) a pak nový RB16B při filmovém shakedownu poslední týden v únoru na okruhu Silverstone (23. – 24. 2. 2021). Hned pochopil, že jízdní vlastnosti Red Bullu jsou od konkurence odlišné, což sice vyhovuje Maxu Verstappenovi (ve středu 24. února jel také prvně na RB16B), ale Pierru Gaslymu a Alexanderu Albonovi přineslo problémy. Věří, že on bude úspěšnější.

Foto Jiří Křenek/Active Pictures

► Polský naftový koncern PKN Orlen vládne také v České republice, kde od roku 2018 vlastní 100 % Unipetrolu se všemi značkami Benzina (přes 60 let tradice), Spolana (přes 120 let), Paramo/ Mogul (přes 125 let) a dalšími.

Orlen (Orzel, tedy orel, i Energia) používá toto označení od roku 1999 po spojení Centraly Produktów Naftowych (CPN) a Petrochemie Plock do PKN (Polski Koncern Naftowy). Proč něco podobného nevzniklo u nás? Protože Česká republika a podnikatelé prodali vše, co se dalo.

Sergio Pérez se v sezoně 2020 rozloučil s týmem Racing Point prvním vítězstvím a celkově čtvrtým místem

► Závodník Oscar Koveleski (29. 11. 1932 – 28. 12. 2020) spolu s Tony Adamowiczem a Bradem Niemcekem založil PRDA (Polish Racing Drivers of America) a významně přispěl k rozvoji automobilového modelářství (vydával Auto World Catalog v letech 1959 – 1991).

64

auto 2021/3

TH

Premiéra ve Varšavě, Alfa Romeo C41 s motorem Ferrari (zleva jezdci Kubica, Giovinazzi a Räikkönen)

Foto Alfa Romeo Racing

► Polského původu byl Tony Adamowicz, známý coby Tony A to Z (A2Z), narozený 2. května 1941 v Moriahu (NY) jako první dítě potomků polských emigrantů z počátku minulého století. Po úspěších s produkčními vozy se ihned stal mistrem USA F5000 na Eagle (1969), v sedmdesátých letech chtěl jet VC USA F1 (Watkins Glen), ale nesehnal sponzory, a tak se zaměřil na sportovní prototypy (1971 druhý ve 24 h Daytony a třetí ve 24 h Le Mans na Ferrari 512 S/M). Vrátil se s historickými vozy a čtyřikrát vyhrál titul mistra US Formula Revival 2009, 2011, 2012 a 2014.

Zemřel 10. října 2016 v Kalifornii.

Foto Jiří Křenek/Active Pictures

► Kubica je jediným polským jezdcem formule 1, když Adam Potocki nedokázal jednání s Colinem Chapmanem o zapůjčení vítězného Lotusu 49 z Velké ceny Monaka pro Velkou cenu Itálie na Monze úspěšně dokončit pro nedostatečný sponzoring.

Z rozhovoru s Potockým, potomkem polských šlechticů žijícím ve Francii, nevyplývá o kterou sezonu šlo, Lotus 49 totiž vyhrál v Monaku 1968 až 1970. Potocki, ročník 1941, vítěz F3 v Rouenu 1968 (Matra MS5) a jezdec F2 (Lotus 69, Brabham BT38), skončil se závody po sezoně 1972 a nikdy se už na závodech neobjevil.

Rozhovor poskytl v roce 2011.

ALFA ROMEO F1 VE VARŠAVĚ Poprvé v historii se představil nový monopost formule 1 ve Varšavě, a to Alfa Romeo C41 v pondělí 22. února v divadle Teatr Wielki – Opera Narodowa. Hlediště bylo bohužel prázdné, vzhledem ke koronavirovým restrikcím zhlédli zájemci premiéru jen na obrazovce.

Stalo se tak na počest hlavního sponzora PKN Orlen (Polski Koncern Naftowy), který se postaral o návrat Roberta Kubici do formule 1 v roce 2019 a jeho debut v DTM 2020, byl sponzorem nejprve Williamsu

a nyní Alfa Romeo Racing Orlen. Jezdci zůstávají Kimi Räikkönen a Antonio Giovinazzi, testovacím a náhradním je Robert Kubica.

Není bez zajímavosti, že vůz formule 1 v Polsku poprvé předvedl rallyman Andrzej Jaroszewicz při závodech v Poznani, konaných 16. – 17. června 1979 u příležitosti Mezinárodního veletrhu Poznaň. Usedl do vozu Wolf WR1 Ford z týmu Waltera Wolfa. Mezinárodní závody F-Easter tam tehdy vyhrál Václav Lím na Avii AE2 (motor Lada 1300).

Kresby a foto AZNP (Škoda)

SLAVNÉ MOTORY

Příčný řez Š 1102 1 – chladicí plášť 2 – kliková skříň 3 – vložka válce 4 – hlava válce 5 – sací kanál 6 – pístní čep 7 – ojnice 8 – klikový hřídel 9 – kompresní prostor 10 – ventil OHV 11 – tyč rozvodu 12 – pružina ventilu 13 – vačkový hřídel 14 – pracovní píst 15 – vahadlo rozvodu 16 – pístní kroužky

ŠKODA 1101/1102 Legendární čtyřválec Škoda 1089 cm3, vyráběný v postupně vylepšovaných verzích od roku 1938 (Popular 1100 OHV) až do roku 1964 (Octavia). Představujeme poválečné provedení pro automobily Škoda 1101/1102 Tudor (1946 – 1952).

Zážehový čtyřválec OHV 1089 cm3 (ø 68 x 75 mm) Karburátor Solex 26 UAHD (Jikov 26 POH) Výkon 23,5 kW (32 k)/4000 min‑1

SLAVNÉ MOTORY

NSU 1200 C (1967 – 1973) Čtyřválec OHC 2V; 1177 cm3 (ø 75 x 66,6 mm) Karburátor Solex 34 PCI; kompresní poměr 7,8:1 Výkon 40,5 kW (55 k)/5500 min‑1 Točivý moment 83,9 N.m/3500 min‑1 Kresby NSU

V roce 1964 se automobilka NSU vrátila ke čtyřválcům, ale s chlazením vzduchem a příčným uložením v zádi vozu.

Vyvrcholením této řady byl největší typ 1177 cm3, uvedený v roce 1966 pro NSU TTS a 1967 pro NSU 1200 (C), který vznikl postupným zvětšováním vrtání ze 69 na 72 a 75 mm při shodném zdvihu 66,6 mm, což znamená objem válců 996, 1085 a 1177 cm3. Pro NSU 1200 C byla od září 1969 na přání polosamočinná třístupňová převodovka s kapalinovým měničem.