TH Auto 04 2021 (duben)

4

2021

JEEP GLADIATOR v e l k ý n áv r at

PŘEDSTAVUJEME ■ TOYOTA COROLLA ■ dvanáctá generace pokračuje v úspěších předchůdců a je bestsellerem ■ OPEL GRANDLAND X ■ nyní dostal hybridní poháněcí soustavu a s ní pohon všech kol ■ DS3 CROSSBACK ■ nabídka luxusních crossoverů značky DS se rozšířila o elektrický E-Tense

Kresba a foto BMW Presse

SLAVNÉ MOTORY

BMW M12/13 FORMULE 1 (1981) Třetím motorem éry 1.5 Turbo F1, ale prvním se ziskem titulu mistra světa v hodnocení jezdců (1983 Nelson Piquet na Brabhamu BT52), je čtyřválec BMW M12/13, odvozený z formule 2 (čtyřventilový rozvod DOHC) a tedy sériového litinového bloku cestovních vozů BMW 320! Zůstalo vrtání 89,2 mm, ale zdvih se zmenšil z 80 na 60 mm, motor dostal titanové ojnice délky 163,6 mm a kratší písty, snížený stupeň komprese 6,7 a přeplňování velkým turbodmychadlem KKK. V letech 1981 – 1987 vzrostl výkon až na 617 kW (840 k) v závodě a přes 1000 kW (1360 k) v kvalifikaci (plnicí tlak 2,8 až 4 bary; 28 – 40 Pa).

Nelson Piquet (Brabham BT52 BMW Turbo), mistr světa 1983

Přeplňovaný čtyřválec 1499,8 cm3 (ø 89,2 x 60 mm) Elektronické nepřímé vstřikování Bosch/Kugelfischer Výkon 419 kW (570 k)/9000 min‑1 (v roce 1983) Střední pístová rychlost 19,0 m/s Hmotnost motoru 165 kg

4

ŠESTÝ ROČNÍK číslo 4 (60), duben 2021 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2021

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

nová doba ovlivnila každého, bohužel přispěla i k úpadku informačních ­systémů, média zanikají a ta zbylá jen papouškují donekonečna to samé, zejména pak zprávy pandemické. Jde to až tak daleko, že jiné důležité zprávy prostě nejsou, anebo rychle mizí mezi těmi koronavirovými. Zajímavé, že při veškerém pokroku třetího tisíciletí nelze získat věrohodné informace.

Nejinak je tomu v automobilovém průmyslu, takže informace si můžete pře­ brat jak chcete. Toyota je opět největší automobilkou světa, pokud jde o vý­ sledky prodejů za krizový rok 2020, nicméně najdete hned několik různých údajů, ovšem 9,528 milionu vozů Toyota, Lexus, Hino a Daihatsu je přece jen více než 9,305 milionu vozů Volkswagen, Audi, Škoda, Seat, Porsche a dalších značek VW Group. Při této příležitosti rád zdůrazňuji 30. výročí zapojení mladoboleslavské automobilky do VW Group, tedy zachování technického vývoje v České republice včetně výroby automobilů, motorů a převodných ústrojí. Škoda Auto navíc převzala v rámci celého koncernu aktivity v Indii, Rusku a severní Africe, pro něž vyvíjí specifické verze vozů.

Posledním je Kushaq, další vznikají také pro čínský trh. Nyní Škoda Auto zajišťuje celý vývoj nové generace Superb/Passat. A místo jednoho Favo­ rita si po třiceti letech můžeme vybrat Citigo, Fabii, Scalu, Octavii, Superb, Kamiq, Karoq, Kodiaq nebo Enyaq iV. Škodu tak nestihl neblahý osud ­jiných slavných českých značek, které buď patří historii, anebo jen živoří.

Vývoj se nezastavil, a to je dobrá zpráva i v lockdownu. Děkuji všem, ­kteří v nelehké době pokračují ve spolupráci, abychom měli o čem psát (už se těšíme na Enyaq iV). Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH Vzpomínky na Ženevu ������������������������������� 2 JEEP Gladiator (JT) ����������������������������������� 6 TOYOTA Corolla �������������������������������������� 10 BMW 840d Gran Coupé (G16) ���������������� 14 Novinky ze světa BMW ���������������������������� 17 FIAT 500 Hybrid (Progetto 312) �������������� 18 OPEL Grandland X Plug-In Hybrid ���������� 22 DS3 Crossback E-Tense �������������������������� 26 Technika – novinky z celého světa ���������� 30 Formule 1 – před startem sezony ������������ 34 100 Acre Wood Rally 2021 ��������������������� 37 FIA Formula 2 Championship 2021 ��������� 38 WRC – Arctic Rally 2021 ������������������������� 41 Jezdci formule 1 �������������������������������������� 42 FORD Trucks (USA 1911 – 1998) ������������ 44 GILBERN Cars (1959 – 1974) ������������������ 48 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA 1200 & 1201 (1952 – 1961) ����� 52 Musées du Chateau de Savigny-les-Beaune (F) ������������������� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových vozů Hyundai i30 Mild-Hybrid, Volkswagen Arteon Shooting Brake, Ford Puma ST, Mercedes-Benz GLE 53 AMG, Renault Clio E-Tech, Audi A3 Limousine a dalších ► Slavné motory Mercedes-Benz ► Museum AACA Hershey ► Dvanáctihodinovka v Sebringu ► Hermann Lang ► Před startem formule 3

4/2021 THauto

1

Foto Tom Hyan

► GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW

Poprvé jsem vyjel na Ženevský autosalon v roce 1991, naposledy v roce 2019. Dříve jsem nesměl, nyní místo komunismu vládne kovidismus...

D

obře si na svou první cestu do Ženevy ­pamatuji. Pravda, mohl jsem jet už v roce 1990 po změně společenských poměrů, ale to se mi nepodařilo realizovat, takže první zahraniční mezinárodní automobi­ lovou výstavu jsem viděl v únoru 1990 ve Vídni (AUTO 90), kam jsme vyrazili vozem Toyota Corolla Tercel 4WD jako tým časopisu Automobil (jel jsem s Milanem Jozífem a Jiřím Ramešem). Místo Ženevy 1990 jsem pak dal přednost cestě na svoje první zá­ vody 24 h Le Mans, které jsem stejně jako Ženevský autosalon v letech 1991 – 2019 nikdy nevynechal, ­dokud nezasáhla korovinarová omezení...

Vyjel jsem z Prahy přes noc, abych byl ráno 5. března 1991 v Palexpu. Byla to sice moje první Ženeva, ale už jsem měl za sebou Mondial de l’Automobile Paris 1990 a RAI Amsterdam 1991. Samozřejmě jsem jel vlastním automobilem Škoda 136 Rapid z poslední

2

auto 2021/4

TH

TOM HYAN Ferrari F8 Tributo (F142M), velká světová premiéra s osmiválcem F154CD 3,9 l Bi-Turbo v Ženevě 2019

s­ érie 1990, který jsem zakoupil v Mototechně na praž­ ském Jarově. Po třetí hodině ranní jsem si ustlal v autě u benzinového čerpadla těsně před Ženevou, zdříml si tři hodiny, zašel se k pumpě umýt, nasadil sako a vstoupil do Palexpa. Od té doby je Ženeva pro mě nejoblíbenějším evropským autosalonem. Když na­ hlédnu do svých zápisků, tak vidím průměrnou spotře­ bu 6,8 l/100 km, celkové výdaje 8632 Kč (pouze jedna noc v hotelu mezi tiskovými dny autosalonu) a 2660 ujetých kilometrů. Ze Ženevy jsem totiž pokračoval za francouzským kamarádem (dlouholetým přízniv­ cem Československa) Jean-Jacquesem Thenetem (žije v Tournusu a mezi historickými vozy má Hotch­ kiss-Grégoire i Tatru 603) a na první závody na ledě Trophée de Paris sur Glace, kde kromě vynikající účasti jezdců za námi do tiskového střediska přišel ­Jacques Chirac, tehdy starosta Paříže, a vypil jsem s ním sklenku červeného! Pak jsem si ustlal v autě

Foto Bertone

Lamborghini Countach LP500 Concept by Bertone, hvězda v Ženevě 1971

Foto Tom Hyan

Foto Jaguar Cars

Jaguar E-Type byl největší senzací v Ženevě 1961, navíc přijel po vlastní ose těsně před premiérou

a ráno zašel do krásného automobilového muzea CIA, umístěného v bývalé továrně Motobécane...

První výstava s názvem La Première Exposition Natio­ nale Suisse de l’Automobile et du Cycle se konala 29. dubna až 9. května 1905 a patřila především švýcar­ ským automobilům (tehdy tam vládla značka Martini, založená 1897, ale také Turicum, Berna, Saurer, Du­ faux a další); též byly vystaveny vozy jiných výrobců v oddělení Section Étrangère (zahraniční sekce). Vývoj byl v roce 1907 přerušen, když se výstava přestěhovala do Curychu a v letech 1908 – 1922 se nekonala. V po­ válečném rozsahu byla obnovena v roce 1947 a ne­ ustále se rozšiřovala, v roce 1982 přesídlila do nové výstavní haly Palexpo u ženevského letiště z centra města v historickém Palais des Expositions. K velkým světovým premiérám jednotlivých let patří Fiat 509 (1927), Chrysler Airflow (1934), Fiat 600 (1955), Jaguar E-Type (1961), Lamborghini Miura (1966) a Countach

Elektrická Škoda Vision iV Concept, předobraz sériového Enyaqu iV (Ženeva 2019)

(studie 1971), Volkswagen Scirocco (1973), Porsche 928 (1977), Audi Quattro (1980), Ford Mondeo (1993), Ferrari F50 (1995), BMW řady 3 E46 (1998), Lancia Thesis (2001), Škoda Yeti (2009), Range Rover Evoque (2011), Bugatti Chiron (2016), Ferrari F8 Tributo (2019), Škoda Kamiq (2019) a mnohem víc za ta dlouhá léta, kdy je právě Ženevský autosalon považován za jediný skutečně mezinárodní bez dominantího vlivu domácích výrobců jako v Německu, Francii, USA, Číně nebo Ja­ ponsku. Důvod je prostý, kromě několika specialistů nikdo už automobily ve Švýcarsku nevyrábí.

Na žádném jiném autosalonu neuvidíte kreace Sbarro, neúnavný Franco Sbarro v Ženevě vystavuje přes pa­ desát let, nyní to jsou především prototypy, které staví se svými žáky v designerské škole Espera Sbarro v ne­ dalekém Montbéliardu ve Francii. Podobně lze v Ženevě vidět prototypy malých firem, či exkluzivní hypercars, určené skupině vyvolených, kteří na to mají. ►►►

4/2021 THauto

3

Foto Tom Hyan

► GENEVA INTERNATIONAL MOTOR SHOW

1

2 1 Espera Sbarro Renner s motorem Subaru Boxer 2,5 litru, dílo Italošvýcara Franca Sbarra a jeho žáků ze školy designu v Montbéliardu (2019)

Foto Tom Hyan

2 Chevrolet Testudo (Corvair Monza) Concept by Bertone (debut v Ženevě 1963, vystaven tam znovu 2018)

4 5

3 Ferrari F50 (F130) slavil premiéru v Ženevě 1995 (motor F130B o objemu 4,7 litru odvozen z dvanáctiválce Ferrari 641 pro formuli 1 z roku 1990) 4 Elektrický kompozitový hypercar Vanda Dendrobium (od Vanda Electrics ze Singapuru) s výkonem 1320 kW se představil v Ženevě 2017 5 Renault Sport Spider (W94) v Ženevě 1995, sportovní vůz se čtyřválcem 2,0 litru F7R, který se vyráběl sériově 1996 – 1999 v Dieppe

4

auto 2021/4

TH

3 Pokud jde o sériové novinky, k nezaplacení je možnost je porovnávat hned vedle sebe, což ve značkových showroomech nelze. A v neposlední řadě, Ženeva je stejně jako další autosalony příležitostí k setkávání lidí, kteří mají ještě o automobily zájem, k navazování nových kontaktů, zkrátka součástí společenského života, jenž se dnešní vládci světa snaží zničit dosud nevídanými restrikcemi pod rouškou boje s koronavirem. A ještě na jednu věc v Ženevě jsme se těšili. K otevření autosa­ lonu vždy švýcarská Automobil Revue (založená 1906) vydala katalog, naplněný množstvím přehledně zpraco­ vaných informací o všech automobilech. V posledních letech však do redakce přišli noví lidé, a staré zvyky vzaly zasvé. Dokud dělal katalog pan redaktor Roger Gloor, tak bylo na zveřejněné údaje spolehnutí. Pak se to pokazilo, a v posledních letech dokonce nestihli kata­ log vydávat ani k otevření autosalonu, přestože se dříve chlubili, že jsou pünktlich! S překvapením jsem ovšem zjistil, že posléze vyšel i katalog 2020. Ženevský autosalon 2019 byl 89. ročníkem. Je otázkou, zda se toho 90. dočkáme v roce 2022, či zda vůbec bude možné svobodně cestovat bez restrikcí ve stylu komu­ nistických výjezdních doložek (tedy nyní covidových pasů)! Navíc obrovské investice do splnění téměř nespl­ nitelných emisních podmínek EU, vedoucích k zákazu spalovacích motorů, mohou znamenat, že výrobci auto­ mobilů už nebudou mít o účast na autosalonech žádný zájem a zaměří se na elektromobilitu a autonomní jízdu, které nová generace nadšeně vítá. V dobách autosalonů to byly ale krásné časy! Byť pro mě trvaly jen třicet let. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na SIN R1 GT4 a elektromobily SIN L City (GIMS 2019)

4/2021 THauto

5

► JEEP GLADIATOR (JT)

Foto Tom Hyan

Automobily

VELKÝ NÁVRAT

Univerzální pick-up, odvozený od klasického Jeepu, už tady dlouho nebyl, přestože jsme vídali různé koncepty na autosalonech...

N

ejnovější Jeep Wrangler sedmé generace TOM HYAN a kódového označení JL slavil premiéru na autosalonu v Los Angeles 2017 a v září Nový Jeep Gladiator je 2018 vstoupil na evropský trh. Původní odvozen z poslední generace koncepce Jeepu se nezměnila, na rozdíl Wrangleru a jako první klasický od jiných zůstal Wrangler skutečně terénním automobi- pick-up značky Jeep dostal lem, a tak vlastně nemá rovnocennou konkurenci. Jen čtyřdveřovou budku pouhý rok od premiéry Wrangleru se na Los Angeles Jeep Gladiator (JT) International Auto Show 2018 představil prodloužený se dodává výhradně Gladiator (codename JT), návrat pick-upu v řadě Jeep, s vidlicovým šestiválcem; ale poprvé čtyřdveřový, tedy s pětimístnou budkou za mořem je to hlavně Double Cab. Všechny předcházející pick-upy, jejichž zážehový Pentastar 3.6 V6, výroba skončila vozem Jeep Comanche v roce 1992, ale v Evropě pouze měly klasickou dvoudveřovou budku.

EcoDiesel 3.0 V6 Nový Gladiator přišel letos i na český trh, tedy v roce, kdy Jeep oficiálně slaví svoje 80. výročí, zdůrazněné sloganem Since 1941. V USA se prodává už od jara 2020, samozřejmě hlavně se zážehovým šesti­ válcem, ale pro Evropu je určena z důvodů emisních limitů EU výhradně verze se šestiválcem vznětovým. Nabídka dovozce, který sídlí i pro Českou republiku v maďarské ­Budapešti, zahrnuje modely Sport a Overland, jež dočasně doplňují výroční 80th Anni-

6

auto 2021/4

TH

versary a úvodní Launch Edition, navíc s rozšířenou výbavou, ale všechny s akční cenou, která zahrnuje slevu až 120 tisíc korun českých, takže nabídka začíná od 1,45 milionu Kč včetně DPH. Vyzkoušeli jsme Gladiator Overland s terénním pří­ vlastkem Trail-Rated, standardně dodávaný s většími osmnáctipalcovými koly a ve verzi Launch Edition vybavený navíc přední kamerou, která spolu se standardní zadní usnadňuje manévrování s poněkud větším vozem.

Proti delšímu čtyřdveřovému Wrangleru Unlimited se rozvor náprav zvětšil bezmála o půl metru (ze 3008 na 3488 mm) a celková délka o více než 0,7 metru (ze 4882 na 5591 mm), takže jen šířka zůstala stejná, ale výška se jen o několik zanedbatelných milimetrů zvedla. Zprvu se uvažovalo o jménu Jeep Scrambler, ale nakonec byl zvolen Gladiator po vzoru jed­ noho z předchůdců, jenž byl odvozen v šedesátých letech z legendárního Wagoneeru, ale přežil od roku 1962 až do 1988, zatímco ­skvělý Wagoneer byl v nabídce Chrysleru až do 1991 jako velmi ziskový produkt, jehož ­provedení nebylo po léta třeba měnit.

Koncepčně nový Gladiator vychází z Wrangleru s velkou světlou výškou, tuhými nápravami Dana 44 třetí generace a solidním ocelo-

2

Foto Tom Hyan

1

3 1 Prostorný pětimístný interiér, dobře přístupný čtyřmi dveřmi s velkými úhly otevírání, na který navazuje ložná plocha o délce 1,53 metru 2 Vedle volicí páky samočinné převodovky je páka redukce a pohonu všech kol (polohy 2H/4H Auto/4H Part Time/N/4L) 3 Moderní přístrojová deska s digitálními displeji, před řidičem TFT 7“ a středový dotykový s úhlopříčkou až 8,4“ 4 Výška ložné plochy nad zemí činí 885 milimetrů, její největší šířka je 1442 mm

4

vým rámem ze dvou podélníků a příček, zachovává přiřaditelný pohon všech (tedy předních) kol, závěry diferenciálů Tru-Lok, vypínatelný stabilizátor přední nápravy pro větší zdvih kol a další prostředky pro zvýšenou průchodnost terénem. Na rozdíl od klasického Wrangleru v krátké i dlouhé verzi není v nabídce čtyřválec, ale jen vidlicový šestiválec, v zámoří především zážehový, v Evropě vznětový. První je Pentastar 3.6 V6 o zdvihovém objemu 3604 cm3, v USA na­ laděný na výkon 209 kW (284 k)/6400 min‑1 a točivý moment 353 N.m/4400 min‑1, jenž se standardně dodává se šestistupňovou ma-

nuální převodovkou, a to i pro extrémní verzi Rubicon (v Evropě není), která se liší větším rozsahem převodů pro nejtěžší terén (redukce 4,00 místo 2,72), zatímco osmistupňová samočinná převodovka je na přání. Druhý je vznětový šestiválec EcoDiesel 3.0 V6 (Fiat/ VM Motori A/L630), další vývoj italského ­motoru z Centa, s nímž Chrysler před deseti lety nahradil do té doby u Jeepu užívaný Mercedes-Benz OM642 stejného objemu.

Ve třetí generaci má italský šestiválec zvý­ šený výkon na 194 kW (264 k)/3600 min‑1 a točivý moment na 600 N.m v rozsahu 1400 až 2800 min‑1. Dodává se výhradně s osmi-

stupňovou samočinnou převodovkou, která je s dvoustupňovou redukcí pro překonávání těžkého terénu vhodnější než manuální řazení, řidič se totiž může plně věnovat řízení.

Koncepce pohonu všech kol dovoluje změnu z 2H (High; zadní pohon) na 4H (High; 4x4) pákou na středovém tunelu i při rychlosti do 72 km/h. Systém pohonu všech kol, Command-Trac/Selec-Trac s dvoustupňovou redukcí (převod 2,72) nabízí samočinnou ­ funkci pohonu všech kol 4H Auto, resp. pro zhoršené adhezní podmínky 4H PT (Part-Time); s redukcí 4L (Low) se jezdí do 40 km/h. Jak jsme zjistili již u testu ►►►

4/2021 THauto

7

Foto Tom Hyan

► JEEP GLADIATOR (JT)

1 3

1 Podobně jako Jeep Wrangler je odvozený Gladiator postaven na tuhém žebřinovém rámu, žádná samonosná karoserie nepřipadá v úvahu 2 Přestože byl náš Gladiator poměrně nový, po otevření kapoty bylo zřejmé, že už si terénu dost užil...

3, 4 Tuhé nápravy jsou pro Gladiatory i Wranglery samozřejmou výbavou

4

Wranglerů v obou délkách, zejména osmistupňový automat a upravená charakteristika odpružení přis­ pívá ke komfortnější jízdě než na jakou jsme byli ze starších Jeepů zvyklí. Stejně jako u Wrangleru lze sejmout střechu, odstranit dveře a sklopit čelní sklo; kromě pevné střechy se dodává rovněž plátěná Soft Top. V duchu doby se nese i výbava Gladiatoru. Obraz parkovací kamery na středovém displeji má velmi dobré rozlišení (zadní Park View je sériovou výbavou), mimo Launch Edition se za čelní kameru připlácí 12 900 korun českých, u Jeepu se objevuje

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený vznětový šestiválec FCA 3.0 Multijet Gen.III/VM Motori A630, přeplňovaný jedním kapalinou chlazeným turbodmychadlem VGT s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; elektronické přímé vstřikování paliva common rail (200 MPa) se solenoidovými vstřikovači, SCR/AdBlue, DPF; válce do V/60°, litinový blok CGI a hliníkové hlavy válců; DOHC 4V (řetěz); Stop/Start, EU6d; 2987 cm3 (ø 83 x 92 mm); 16,0:1; 194 kW (264 k)/3600 min‑1 a 600 N.m/1400 – 2800 min‑1. Náplň chladicí soustavy 11,6 l; náplň motorového oleje 8,5 l.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka ZF 8HP 75 (4,71 – 3,13 – 2,10 – 1,67 – 1,28 – 1,00 – 0,84 – 0,67 – Z 3,30). Pohon zadních nebo všech kol (volba pákou), rozdělovací dvoustupňová převodovka (1,00 – 2,72). Stálý převod náprav 3,73.

PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; tuhé nápravy Dana, vedené podélnými rameny, pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory, vpředu rozdělený s elektrickou deaktivací; kotoučové brzdy ø 330 x 28/ø 345 x 22 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/HBA, ESC/HDC/HSA; maticové řízení 13,3:1 s oběhem kuliček a elektrohydraulickým posilovačem; kola 7,5J x 18 z hliníkové slitiny, pneu 255/70 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3488 mm, rozchod kol 1740/1734 mm; d/š/v 5591/1894/1843 (Soft Top 1905) mm; rozměry ložné plochy d/š/v 1531/1442 (mezi podběhy 1137)/445 mm, výška ložné plochy nad vozovkou 885 mm; světlá výška 253 mm; nájezdové úhly P/Z 41°/25°; přechodový úhel 18,5°; pohotovostní hmotnost od 2403 kg, celková 2925 kg; brzděný přívěs do 2722 kg; objem palivové nádrže 72 l; AdBlue 19,5 l.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 177 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,6 s; brodivost 760 mm při 8 km/h; spotřeba paliva WLTP kombinace 9,5 – 9,8 l/100 km; emise CO2 248 – 256 g/km.

8

auto 2021/4

TH

2

vůbec poprvé a je uložena v čelní mřížce. Byly po­ síleny konektivita s nastavitelným dotykovým dis­ plejem 7“ nebo 8,4“ UConnect IV, individualizace (přes 180 dílů příslušenství Mopar) a kvalita i provedení výbavy, např. hlavní světlomety LED se samočinným přepínáním, dvouzónová klimatizace, audiosoustava Alpine, adaptivní tempomat a další, ale DNA originálu Jeep zůstalo zachováno. Kabina je dobře přístupná čtyřmi bočními dveřmi s velkým ­úhlem otevírání, zadní sedadla lze sklopit, pokud potřebujete další úložný prostor, může být pod nimi uzamykatelná schránka. Ložná plocha je přístupná dolů sklopnou zadní stěnou, lze ji zakrýt pevným nebo měkkým skládacím krytem z nabídky Mopar.

Gladiator se příliš nehodí do provozu v našich městech, kde neustále vznikají nové zátarasy bránící provozu, ale na venkově je skvělým společníkem, který projede takřka všude. Vyrábí se stejně jako původní Willys Jeep v Toledu, kde má FCA US LLC (Stellantis) dva výrobní závody. Gladiatory od 12. dubna 2019 dodává Toledo Supplier Park (South Plant), Wranglery po investici 700 milionů USD ­vyrábí Toledo North Plant od prosince 2017, když tam byla v dubnu 2017 ukončena produkce Jeepu Cherokee (vzniklo jich 949 151 od roku 2013, kdy jsme závod navštívili). Akční ceny Gladiatoru začínají od 1 448 900 Kč, Overland je od 1 638 900 korun českých, 80th Anniversary od 1 768 800 Kč a Launch Edition od 1 877 900 Kč včetně DPH (více a aktuálně na www.jeep.cz). Při testu jsme dosáhli spotřeby 10,4 l/100 km v běžných podmínkách, což zhruba odpovídá údajům výrobce (WLTP).

■

motorismu

Duben 2021

Marian Bazala

Ročník XXI. číslo 228 120•Kč

ávislý měsíčn

5 Nabídka modelů Jeep Gladiator v roce 1962 (Townside, nahoře Thriftside a vlevo Stake Model; motor Kaiser Tornado OHC 3.8 Six o výkonu 103 kW/140 k)

Automobily S TART

Nestranný a nez

6 Jeep Gladiator J2000 Stake Truck (typ J3000 měl vzadu dvoumontáž pneumatik) 7 Jeep Gladiator z produkce australské pobočky Willys Motors v Brisbane (1967) 8 Australská verze Gladiatoru coby valník s dřevěnou ložnou plochou Dropside od Willys Motors (Australia) Pty. Ltd. ze Salisbury (Brisbane)

Nic proti elektř

ině… Po stopác h cesty dom

ů

Kaye Don

MJ_2021_04.in

dd 1

23.03.21 5:26

7

Právě vyšlo dubnové číslo plné zajímavého čtení

Josef Kladívko za volantem

automobilu Škoda

Hispano Suiza

Josef a Ka

rel Kladívko

Kresby Willys Motors Australia

6

4

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto: orii

5

Kresby Kaiser Jeep Corporation

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

B

ydlel

se svou matkou „Kladívko, a otcem v domě, patřícím jednomu dej koňak a uvař tam dvě šampaňský z největšíc slníků své doby. do ledu, jeden nám černý Jeho otce znal h průmyředitelem plzeňs kafe.“ Tato ještě z dob vojny Loevenstein slova vyslov napoleónskej a přetáhl ho ké Škodovky sovaná jeho co se k sobě poté, ená generá JUdr. Karlem otci Josefu lním kvůli rozloučil se svým šoférem Loeven Kladívkovi, Kotyšane pana ředitel řidiči a osobn steinem a adre‑ dobrý jeho zálibě v alkoholu. Kladívko m e, slyšet ve vile mohl tehdy devítiletý ímu řidič, Bianca, v pražsk Karel Kladív komorníkovi byl velmi který rozuměl autům, a byl navíc připravoval diskrétn ko é Bubenči. v roce 1930 svého podříz člověka Loevens í a loajální. Takového Loevenstein počítá na místo eného Karla tímto úvode tein, který okolo sebe Hrdličku na závodního m nechtěl ani doma ředitele v Mladé moc vidět tzv. fakt, že s ním velmi potřeboval. panské, Boleslavi.

Josef Kladívko trávil celé dny s ním a při Loevenst einově ním nasazení Kaye Ernest pracovDonsky v roce 1927 jej ani jeho vlastní moc

Kaye Don na motocy

klu Massey-Arran

na Brooklands

neviděla. Kladívko rodina vým se ale u velmi dobře, něj žilo Loevenstein uměl Rodina s ním trávila i chvíle být vděčný. na jeho statku v Dobřenicích, mnohokrát jim Britský vůz a zaplatil půjčil svůj závodní jezdec pohonné hmoty začal svou soukromé výlety. cyklů, pro jejich ale prosla sportovní kariéru vily ho až Do vily Bianca mobilů za řidítky moto‑ úspěchy za jezdil Jan Masaryk na dráze Brook volantem nou tam byl Na motocyklu Diamond lands. Ve Wolseley, (jedzávodních na návštěvě dvacá 250 OHV, Brooklands auto‑ i se svým otcem, několik Sunbe T. G. Masaryk patřil Kaye , 1921 amů i Bugatt tých letech zde prohá don mezi ního vlastníka em), zástupci majoritněl jich stačil nejvýraznějš i. Od poloviny dvacá na dráze Škodových závodů tých let se tehdy absolvovat více než stovku, od Eugena í osobnosti, – lidé Brooklands potkat a když Schneidera, řeklo které bylo na zemi . Věnov občas i na vodě a Loevensteinovi možné o koho jde. Don z Avons, všichni věděli, i nepříliš po druhé světov al se rychlostním oblíbený JUDr. jako zaklad Preiss, ředitel rekordům ale po devítiRoku 1915 vstoupil do armády, Jaroslav atel značky é válce se Živnobanky měsících byl vrátil k motoc ambassador. a zástupce největšího domácíh z nezjištěn yklům zdravotních důvodů o akcionáře, propuštěn. Naučilých ších význačný a mnoho však aye dal- se narodil Don létat a další ch osobností. se roky první světové jako Kaye Ernest Měl jsem tu prožil jako příslušní Donsky 10. čest setkat se sedmnáct, a dubna 1891 k Royal Flying války poprvé 2008 s panem rodičům Kaye musel v S Dublinu v letounem roce polského Corps. zanechat studií Karlem Kladívke a postarat se Royal Aircraft původu.

Karlou Katschn v m a paní Factory R.E.8 prováděl n-upon-Thames Vyrůstal však 1908 začal o sourozence a matku. erovou, dcerou Kingsto Roku frontě dělostřelecký průzkum na pracovat vensteina. Přestože jihozápa dně odKarla Londýna Loe-. Otec mu západní a přibližně šest kde testoval pneuma v Avon Tyre Company, od doby, kdy zemřel, když měsíců byl pilotem dívko naposled přiděleným mu bylo k tiky, a to ho dovedlo y viděl Loevens pan Klamotocyklovým až a pověřova přímo generálnímu teinův vůz, závodům. Do štábu ným nejrůzně začátku války jšími speciální úkoly po celé Motor Journal 4/2021 mi Francii.

Kaye don

Škoda Hispano Suiza 30

před vilou JUDr. Karla

K

Lovensteina

MJ_2021_04

.indd 30

Veteránsalon

23.03.21 5:28

Motor Journa

lu 4/2021

Kaye Don na motocy

klu AJS začátkem

34

dvacátých let

Kaye Don, Norton

MCC July Meeting,

10. 7. 1920

MJ_2021_04

.indd 34

Motor Journal 4/2021

23.03.21 5:28

8

Dílna Františka Petráška

v roce 1910, majitel

Petrášek –

je uprostřed fotografie

v buřince

Perfekt – PaV

– Start

městům v severních Královéhrad a východních Petrášek se ecká autom Čechách. brzy osamosta známé české obilová továrn tnil a otevřel vlastní zámečni a Start patří menších automvýrobce motorových mezi méně mezi vážené ctví. V roce 1902 již patřil vozide občany Trutnova dobře prodá obilek se však po určitou l. Na rozdíl od . Vyráběl v té jiných době strojky do mechani valy. Hlavně dobu její vozy automobily, ckých hudební ve poměrně skříní – orchestrionů, ch které se vyzna východních Čechác které dodával h to byly ské firmě čovaly spoleh trutnovlivostí a nenáro populární úspěšné, Jebavý. Podnikání to bylo akladatelem zřejmě protože v roce firmy byl strojní čností.

1906

Z

František Petrášek zámečník . Poněkud český průkopn ík automobilismu opomíjený se narodil

První automobil postavený 58

MJ_2021_04

.indd 58

Františkem Petráškem

lit postavit nový si mohl dovodům Mezi lety 1906–19 s dílnou.

08 vyrobil první lehký automobil poháněnv této dílně lovým vzduchem ý motocyk chlazeným jednovál o výkonu 4 cem koně. pracoval s trutnovs Na jeho výrobě spolukým sedlářem Fryntou, se kterým se předtím Václavem vypravil podívat dokonce na berlínský Vozítko mělo dvoustupňovou autosalon. acetylénové převodovku, osvětlení s vyvíječem umístěným v motorovém prostoru plynu kola odpružen , drátová á vými pery, pohonpodélně uloženými listona zadní nápravě. řetězem a brzdy pouze Oba pánové jezdili do Hostinné s vozíkem ho, Maršova apod., tedy do , Rtyně míst vzdálený ch 20 až 30 km od Trutnova.

Ne vždy dojeli do cíle své cesty.

Po zkušenos tech prvního automob získaných při stavbě šek patrně roku ilu se František Petrá1908 pustil do hého automob stavby druilu, kterému předchoz ale již bez pana Frynty, vozidlem stačily. í zkušenosti s motorovým v Trutnovském Podle zprávy uveřejněné věstníku v té tišek Petrášek době Franspolupracoval motocyklů Torpedo s výrobcem Pěkně se uložte, v Kolíně. Vůz milé děti, budem nazvaný cestě společenstva přátel k mlham e vám vyprávět příběh jejich cestě MotoroJournal o daleké i zahalenému 4/2021 tam a

26. dubna 1877 v Netřebicích Po vyučení u Nymburka. našel práci v Trutnově, který tehdy patřil k nejrychleji se rozvíjejícím

mezi lety 1906 až

1908

Po stopách

cesty domů

Motiv, který jsme

dali na trička

zase zpátky mořskému která při svém a o vešker pobřeží, putování zažili. ých dobro Bylo nebylo družstvích, , za devate ro pumpami, tero nadjez dy 5:30 devate nachází se 23.03.21 periferii zvané pověstmi opřede ro křižovatkami, deva‑ starý vetchý Obřany skrývá se tajupln né město Brno, na jehož Takhle jsme chtěli na naší poustevník, kypěl a utváře v jehož bodliná temná sluj, v níž přebýv nás sešlo o něco méně… cestě vypadat. Bohužel se na svém jednosl se sen o tom, kterak até hlavě již léta bobtna á se řítí l, topém draku kterými se pojmenovan s větrem ve vlasech začali jsme kouti pikle navraceli naši ém Bába kému zlu. po cestách, kde, jak, čím a proč. o tom, co, kdo, kdy, ale dost keců. chrabří rytíři z velké Výsledkem tohoto války proti jakože brainsto To bylo tak… němec‑ rmingu (bez Úvod nepřítom v tu chvíli

Píše se rok 2018.

Jednoho krásného čera, už ani podvenevím, na jaké akci, kdy jsme pili jedno pivo za všechny rychlíky druhým, až jsme propili tento výfukový do Budějovic, svěřil se mi plyny ošlehaný bard

48

MJ_2021_04

.indd 48

ných mozků) byl obrysový a plán. Ve zkratce cíl se svou myšlenk asi takhle: Po kapitulaci v opilecké pýše ou partě přátel, která německých sil složila strašlivo války v Evropě a ukončení že putování toto uskutečn u přísahu, statná obrněná vracela se naše Čs. samoí, kdyby čert na fechtlu jel. brigáda z místa A zení – obklíčen svého nasado smrti smrťouc kdo slib tento poruší, ého na pobřeží kanálu přístavu Dunkerque í veselej nebude.

Druhého dne La Manche – po náležitém ose do vlasti. po vlastní vystřízlivění Náš plán byl vat tuto cestu zrekonstruoa absolvovat ji na našich Motor Journal 4/2021

23.03.21 5:29

www.MotorJournal.cz

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA COROLLA

SVĚTOVÝ BESTSELLER

Dvanáctá generace Corolly pokračuje v úspěších svých předchůdců, nadále patří k nejprodávanějším automobilům světa...

Ú

spěch Corolly neovlivnila ani dočasná změna jména hatchbacku a kombi v Evropě na Auris, neboť i tady čtyřdveřový sedan dále používal tradiční označení Corolla.

Hatchback od roku 2007 a pak kombi TS přešly na nové jméno Auris, které mělo symbolizovat zasadní inovaci proti veleúspěšné Corolle, jež z evropského trhu s příchodem Aurisu částečně zmizela (mimo sedanu Corolla z turecké produkce). Celosvětová ­produkce Corolly od roku 1966 i tak převýšila 46 milionů vozů. Jen v Evropě se loni prodalo 193 785 vozů Corolla, z toho 148 820 hybridních, což tvoří největší podíl z celkového odbytu 922 299 všech modelů Toyota na evropském trhu (Yaris těsně následuje se 193 050 vozy). Roční odbyt Corolly několik posledních let překračuje hranici jednoho milionu, výsledky roku 2020 byly ovšem ovlivněny celosvětovou krizí, takže se prodeje Corolly (1,1 milionu) a crossoveru RAV4 (971 tisíc) ­téměř vyrovnaly. Celkovým odbytem 9,528 milionu vozů Toyota, Lexus, Daihatsu a Hino znovu Toyota Motor Corporation překo-

10

auto 2021/4

TH

TOM HYAN ▲ Toyota Corolla dvanácté generace jako základní pětidveřový hatchback s poháněcí soustavou 1.8 Hybrid, známou z Priusu a C-HR ▼ Velmi populární je elegantní kombi Corolla TS (Touring Sports), vyzkoušeli jsme vůz s poháněcí soustavou 2.0 Hybrid

nala Volkswagen Group (naposledy se tak stalo v roce 2015 po skandálu Dieselgate).

Dvanáctá generace Corolly (E210), představená v roce 2018, nahradila druhou generaci Auris (E180), a to v karosářských variantách hatchback a kombi TS (Touring Sports), dodávaných společně s novým technicky spřízněným sedanem. Základem všech typů je globální platforma TNGA (Toyota New Global Architecture) v provedení GA-C (compact), která debutovala ve čtvrté generaci Priusu (2015) a vedle nové Corolly ji samozřejmě využívají i jiné typy (např. C-HR a Lexus UX). Výroba Corolly pro Evropu od poloviny ledna 2019 probíhá v britském Burnastonu (Derbyshire), ­zatímco sedan od konce ledna 2019 opět vychází z tureckého závodu v Sakarya. Zatímco na českých sil­ nicích jsme vyzkoušeli atraktivní kombi TS a praktický sedan, k hatchbacku jsme se dostali až v zahraničí, a právě tento auto­ mobil tvoří základ řady. Kromě zážehového motoru 1.2 Turbo/ 85 kW (114 k) se prodávají především hybridní verze, Toyota tradičně patří k jejich průkopníkům.

► TOYOTA COROLLA HB/TS – PŘEHLED TYPŮ typ, výkon motoru převodovka spotřeba EU motor [kW/k] [od l/100 km] 85/114 6M/CVT 5,2/5,2 1.2T 1.8 Hybrid celkem 90/122 E-CVT 3,3 2.0 Hybrid celkem 132/180 E-CVT 3,7

1

2

Foto Tom Hyan

3

4

Pozoruhodné je, že se Corolla prodává se dvěma alternativními verzemi hybridního pohonu, z nichž ­ každý disponuje odlišným trakčním akumulátorem, ­ u 1.8 Hybrid to je modernější Li-Ion, ale u silnější 2.0 Hybrid klasický Ni-MH, jaký používá například průkopnický Prius. Sáhli jsme po hybridech a vyzkoušeli nejnovější 2.0 Hybrid v karoserii kombi TS a starší typ pohonné jednotky 1.8 Hybrid, upravený z Priusu a C-HR, ve sportovním hatchbacku (automobily na našich snímcích). Mezi oběma pohonnými jednot­ kami je poměrně značný rozdíl ve výkonu, soustava pro 2.0 Hybrid je zcela nová s celkovým výkonem 132 kW (180 k), což je proti 90 kW (122 k) u osmnáctistovky opravdu znát zejména na zrychlení, byť nej­ větší rychlost 180 km/h zůstává shodná. Překvapivé jsou vynikající jízdní vlastnosti obou vozů, zcela vyvážené a stabilní, řídit Corollu znamená opravdu radost.

Zadní víceprvková náprava je totiž standardem všech nových vozů Corolla pro Evropu, žádná torzní příčka se nepoužívá. Nová jsou rovněž kola z lehké slitiny, sedmnácti- i osmnáctipalcová, základní verze Corolly ovšem mohou mít i levnější 15 a 16 palců. Akumulátory jsou uloženy pod podlahou před zadní nápravou, u dvoulitru mají větší kapacitu, neboť i trakční elektro-

5

motor je výkonnější (53 proti 80 kW). Šéfinženýr projektu Yasushi Ueda zdůraznil větší volnost designerů vzhledem k provedení nové platformy, takže všechny tři karosářské verze včetně sedanu mají svébytný vzhled. U pětidveřového hatchbacku byl zkrácen ­rozvor náprav na 2640 mm, zatímco elegantní kombi má 2700 mm stejně jako sedan. Proti usedlejšímu ­sedanu z turecké produkce se chlubí jak hatchback, tak kombi TS opravdu odvážnějším vzhledem, což se stalo u Toyoty zvykem, zejména po uvedení úspěš­ ného crossoveru C-HR. Globální platforma TNGA-C zároveň nabízí větší tuhost karoserie, na jejímž tvarovém řešení se podílelo designové centrum Toyota Motor Europe v Zaventemu u Bruselu.

Racionalizace dnešních dnů znamená, že poslední Corolla je globálním automobilem, a tak se hatch­ backy vyráběné v Evropě a Japonsku od vozů prodávaných v USA a jinde příliš neliší. Podle místních zvyklostí jsou pozměněny charakteristiky podvozku, tedy především posilovače řízení, tuhosti odpružení a účinku brzdové soustavy, přičemž pro Evropu vždy platí, že jsou k dispozici nejlépe naladěné automobily pro nejnáročnější provozní podmínky z hlediska hustoty a rychlosti provozu. Nová Corolla využívá ►►►

1 Corolla se vrátila, když Toyota zrušila jméno Auris u nové generace pro Evropu v modelovém roce 2019 2, 3 Přístrojová deska nové generace vyniká několika digitálními displeji s posílenou konektivitou 4 Základní objem zavazadlového prostoru je 361 litrů (hatchback) 5 Poháněcí soustava Corolly 1.8 Hybrid (testovaný hatchback) vychází ze známých typů Prius a C-HR

4/2021 THauto

11

► TOYOTA COROLLA

1

Foto Tom Hyan

2

Toyota Corolla TS 2.0 Hybrid je nejvýkonnějším vozem této řady

3

1 Základní objem zavazadlového prostoru je 598 litrů (kombi TS) 2 Na středovém displeji lze sledovat okamžitou funkci hybridní soustavy 3 Indikace až šesti jízdních režimů na palubním displeji

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní; kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Toyota, pracující v Atkinsonově cyklu, uložený vpředu napříč společně s trakčním elektromotorem a generátorem elektrické energie; DOHC 4V VVT-i; elektronické vstřikování paliva, EU6d; a) 1.8 Hybrid: typ 2ZR-FXE; 1798 cm3 (ø 80,5 x 88,3 mm); 13,0:1; točivý moment ICE 142 N.m/3600 min‑1; celkový výkon soustavy 90 kW (122 k)/5200 min‑1; b) 2.0 Hybrid: typ M20A-FXS; 1987 cm3 (ø 80,5 x 97,6 mm); 14,0:1; točivý moment ICE 190 N.m/4400 – 5200 min‑1; celkový výkon soustavy 132 kW (180 k)/6000 min‑1. Elektrické MG2, střídavý synchronní elektromotor Toyota 1NM s permanentními magnety, a) 53 kW (72 k), 163 N.m a 600 V; b) 80 kW, 202 N.m a 650 V; a MG1, střídavý synchronní generátor (alternátor) a spouštěč. Planetová elektronická plynulá převodovka E-CVT s rozdělovačem točivého momentu, pro b) s možností přímého šestistupňového řazení Shiftmatic páčkami pod volantem; stálý převod a/b) 2,834/3,193, pohon předních kol. Elektronická řídicí jednotka, trakční akumulátory uložené pod zadními sedadly, a) Li-Ion, 207,2 V (56 článků po 3,7 V), 3,6 A.h; b) Ni-MH, 216 V (30 modulů po 7,2 V), 6,5 A.h. Akumulátor 12 V pro elektrickou výzbroj.

Objem chladicí soustavy a/b) 5,4/5,9 – 6,5 l; olejová náplň motoru včetně čističe oleje 4,2/4,3 l.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy a nezávisle zavěšenými koly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové zavěšení Multilink; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými, na přání aktivní AVS; příčné zkrutné stabilizátory P/Z ø 25,4/23,2 mm; kotoučové brzdy ø 282/274 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,65 otáčky na plný rejd, převod 13,6:1; pneumatiky 225/45 R 17 nebo 225/40 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (hatchback/TS) – rozvor náprav 2640/2700 mm, rozchod kol P/Z 1531/1544 mm; délka 4370/4650 mm, šířka 1790 mm, výška 1435 mm; přední převis 935 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,30; objem zavazadlového prostoru a/b) 361/313 l, ST 598/581 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1285/1340 kg, TS od 1290/1370 kg; celková hmotnost 1820/1910 kg, TS 1835/1955 kg; brzděný přívěs do 750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; a/b) – největší rychlost 180/180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,9/7,9 (TS 11,1/8,1) s; spotřeba paliva EU kombinace 3,3/3,7 l/100 km; emise CO2 76/85 (TS 76/84) g/km.

12

auto 2021/4

TH

dále rozvinutý bezpečnostní systém Safety Sense druhé generace, který zahrnuje alternativu adaptivních tlumičů AVS (Adaptive Variable Suspension), vyspělé světomety LED, největší Head-Up Display 10“ v příslušném segmentu, dva kontrolní dispeje 7“ (před řidičem) a dotykový 8“ Toyota Touch 2 na středové konzole. Z nabídky až šesti jízdních režimů Drive Mode Select můžete volit Eco, Normal, Comfort, Sport, Sport S+ či individuální Custom podle nálady, anebo podmínek provozu a stavu vozovky.

Od počátku roku 2021 nabízí Toyota vozy za nové akční ceny od 547 900 Kč za hatchback 1.2 Turbo (výbava Comfort s paketem Tech), přičemž nejlevnější 1.8 Hybrid je o sedmdesát tisíc korun českých dražší. Výbava GR Sport je určena jen hybridům, nabídka končí u dvoulitru s akční cenou 826 900 Kč (s pakety Dynamic a AVS). Odpovídající ceny u kombi Touring Sports jsou 572 000 Kč za základní 1.2 Turbo Comfort Tech, pro 1.8 Hybrid od 642 900 korun českých a nejlépe vybavený 2.0 Hybrid pak 851 900 Kč (více a podrobněji na www.toyota.cz).

Toyota navíc nabízí záruku pět let na komponenty hybridního pohonu a až deset let na vysokonapěťový trakční akumulátor. V nabídce zůstává také Corolla Sedan po zásadním faceliftu (nyní s ostřejšími rysy) a modernizaci; tříválec 1.5 Dynamic Force/92 kW (125 k) z nového Yarisu nahradil původní čtyřválec 1.6; kromě toho se vůz dodává pouze se slabší ­jednotkou 1.8 Hybrid (akční ceny od 527 900 Kč, resp. hybridní od 597 900 Kč).

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz TOYOTA COROLLA 1.8 pro americký trh (1969)

4/2021 THauto

13

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW 840d GRAN COUPÉ (G16)

PRODLOUŽENÁ...

Při návratu řady 8 byly uvedeny nejprve kupé a kabriolet, až o půl roku později vyjela třetí karosářská verze Gran Coupé...

S

větovou premiéru zažila čtyřdveřová verze TOM HYAN 441 kW, tedy z 530 na 600 k. Přesto běžný řidič není v červnu 2019 na akci BMW Group NEXT­ schopen využít skutečného potenciálu vozu, naplno lze Gen v Mnichově. V novém Gran Coupé se jet pouze na okruhu. Výrobce doporučuje vůz jako čtyř­ BMW řady 8 Gran Coupé, místný, páté střední sedadlo vzadu (pokud není nahra­ představily zážehové osmiválce M850i první čtyřdveřová varianta zeno další středovou konzolou) je vhodné pouze pro xDrive a šestiválce 840i (alternativně s poho­ řady 8 vůbec, cestování na kratší vzdálenosti. nem zadních nebo všech kol xDrive) současně se vzně­ výroba od července 2019 tovým šestiválcem BMW 840d xDrive, tedy pohonné Nová řada 8 má i v provedení Gran Coupé stylisticky v Dingolfingu jednotky při zahájení produkce shodné s motory pro blíže k sedanu řady 7 než měla ta původní, nízké a širší kratší Coupé a Cabrio. Podobně jako dvoudveřové mřížky přídě (tzv. ledvinky) ji opticky rozšiřují, stejně jako nejužší světlomety LED ze všech ­verze má i odvozené čtyřdveřové Gran Coupé charakter luxusního automobilu ► BMW 8 GRAN COUPÉ (G16) – PŘEHLED TYPŮ (2021) BMW na dnešním trhu. Spoilery a di­ třídy Gran Turismo, teprve extrémní fuzory, zvláště v provedení M Sport motor výkon převodovka spotřeba WLTP (viz testovaný vůz) podtrhují dyna­ M8 (větší změny konstrukce prozra­ typ vozu

(turbo) [kW/k] [l/100 km] zuje odlišné kódové označení F93) mický vzhled automobilu. Rozdělení 840i (xDrive) 6R 3.0 245/333 8A 8,2 (8,6) vykazuje charakter ryzího sportovního 840d xDrive hmotnosti na nápravy padesát na pa6R 3.0d 250/340 8A 6,4 vozu; výkon osmiválce 4,4 litru proti M850i xDrive desát je samozřejmostí, přední nápra­ 8V 4.4 390/530 8A 10,9 M850i xDrive vzrostl pro M8 ze 390 na M8 (F93; xDrive) 8V 4.4 441/600 8A 11,5 va je celá z hliníku, zadní kombinací

14

auto 2021/4

TH

2

Foto Tom Hyan

1

3

4 ocelových a hliníkových dílů. Tuhý skelet karoserie využívá vkládané hliníkové panely dveří a kapoty (zadní víko je plastové); přední příčnou výztuhu ­kokpitu z hořčíku a vnitřní tunel z uhlíkových kompo­ zitů. Hmotnost snižuje také alternativní kompozitový paket, jehož součástí jsou vstupy vzduchu, kryty vnějších zpětných zrcátek, zadní difuzor a celá střecha CFRP (Carbon Fibre Reinforced Plastic). ­ Důsledné využití lehkých materiálů znamená, že hmotnost vozu se proti dvoudveřovému kupé zvýšila jen o sedmdesát kilogramů. Boční okna jsou bez­ rámová s elektrickým dovíráním po uzavření dveří.

Aerodynamická optimalizace přináší vynikající hod­ notu součinitele odporu vzduchu cx = 0,29 (testovaný 840d xDrive) až 0,32.

BMW řady 8 Gran Coupé (G16/F93) je jediným automobilem svého segmentu, přímo odvozeným ­ z dvoudveřového sportovního vozu (8 Coupé G15/ F92; 8 Cabrio G14/F91); ve výrobním programu ­nahrazuje někdejší řadu 6. Vývoj probíhal souběžně nejen se zmíněným kupé, ale také s verzí M8 GTE pro vytrvalostní závody FIA WEC a IMSA Weather­

Tech. Gran Coupé je proti Coupé o 231 mm delší (těsně nad pětimetrovou délkou), o 30 milimetrů širší a o 61 mm vyšší; rozvor náprav byl prodloužen o 201 mm na úctyhodných 3023 mm, což odpovídá monopostům formule 1! Rozchod předních kol 1627 milimetrů se nezměnil, ale zadních narostl o 28 mm na celkových 1671 mm, takže 8 Gran Coupé má nejširší stopu ze všech současných vozů BMW. ­ Přední část karoserie je až po sloupky A shodná s dvoudveřovým 8 Coupé, čelní sklo se však zvedá ve větším úhlu a mírně větší výška vozu tak umoc­ ňuje vnitřní prostor. Navzdory jménu Gran Coupé je nová osmička sportovní sedan s klasickým víkem zavazadlového prostoru. Celková prosklená plocha karoserie činí zhruba půldruhého čtverečního metru.

K individualizaci poslouží mj. pakety M Sport, M Technical Sport a rovněž Chrome Line Exterior, která podtrhuje jeho elegantní vzhled, stejně jako barevně působivé metalické povrchy karoserie.

Charakteristické jsou rozdílné rozměry pneumatik vpředu a vzadu, duté kotouče brzd (vpředu s čtyřpís­ tovými třmeny) a samozřejmě i pro šestiválce ►►►

1 Podobně jako u předchůdce řady 6 byl počet karosářských variant řady 8 rozšířen na tři s uvedením Gran Coupé 2 Přístrojová deska s novou grafikou digitálních displejů 3 Prodloužením rozvoru a mírným zvýšením výšky se u čtyřdveřové varianty Gran Coupé zvětšil vnitřní prostor 4 Vyzkoušeli jsme BMW 840d xDrive Gran Coupé ještě v provedení bez systému Mild-Hybrid 48 V, který byl zaveden v modelovém roce 2021

4/2021 THauto

15

Foto Tom Hyan

► BMW 840d GRAN COUPÉ (G16)

1 1 Řadový vznětový šestiválec 3,0 litru nabízí výkon 235 kW (320 k), který byl pro modelový rok 2021 zvýšen na 250 kW (340 k) 2, 3 S paketem M Sport dostanete brzdové kotouče většího průměru a dvacetipalcová kola s odlišnou velikostí pneumatik na jednotlivých nápravách 4 Zavazadlový prostor nabízí základní objem 440 litrů, tedy o dvacet více proti dvoudveřovému kupé

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený, podélně uložený vpředu; DOHC 4V (zážehový Valvetronic/Double VANOS); hliníkový blok a hlavy válců; Auto Start/Stop, elektronické přímé vstřikování, EU6d; a) M850i xDrive: zážehový osmiválec do V/90°, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel Twin-Scroll; 4395 cm3 (ø 89 x 88,3 mm); 10,5:1; 390 kW (530 k)/5500 – 6000 min‑1 a 750 N.m/1800 – 4600 min‑1; b) 840d xDrive: vznětový řadový šestiválec, postupně přeplňovaný dvojicí turbodmychadel VGT; 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 235 kW (320 k)/4400 min‑1 a 680 N.m/1750 – 2250 min‑1.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka Steptronic s kapalinovým měničem momentu a možností přímého sekvenčního řazení páčkami pod volantem (5,500 – 3,520 – 2,200 – 1,720 – 1,317 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,993); stálý převod a/b) 2,813/2,647, pohon všech kol xDrive.

PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce, částečně s hliníkovými vnějšími panely; všechna kola nezávisle zavěšena s pomocnými rámy, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy Integral-V; odpružení vinutými pružinami a aktivními tlumiči DDC; příčné zkrutné stabilizátory (na přání aktivní); kotoučové brzdy a/b) ø 395/374 nebo 395 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD, DSC (DTC/CBC/DBC); hřebenové řízení s elektrickým posilovačem Servotronic a řízení zadních kol; pneumatiky a) 245/35 R 20 vpředu a 275/30 R 20 vzadu, pro b) stejné na přání s paketem M Sport; b) standardně 245/45 R 18 vpředu a 275/40 R 18 vzadu.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (a/b) – rozvor náprav 3023 mm, rozchod kol 1627/1671 mm; d/š/v 5082/1932/1407 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,32/0,29; objem zavazadlového prostoru 440 l; objem palivové nádrže 68 l; pohotovostní hmotnost od 1995/1925 kg, celková 2600/2560 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 3,9/5,1 s; spotřeba paliva EU kombinace od 10,0/5,9 l/100 km; emise CO2 226/155 g/km.

16

auto 2021/4

TH

2 4

3

lze jen doporučit všechny pakety s přívlastkem M, které zlepšují vzhled i dynamiku vozu a zdůrazňují jeho sportovní individualitu. Všechny vozy se do­ dávají s osmistupňovou samočinnou převodovkou, která má manuální řazení páčkami pod volantem, větší rozsah převodů, rychlejší odezvu a nabízí Launch Control pro ostré starty. Samozřejmostí je obvyklá volba režimů Driving Experience Control od ekonomického po sportovní, přičemž pro Comfort a Eco-Pro je k dispozici funkce coasting (jízda setr­ vačností) v rozsahu 15 až 160 km/h, kdy se pro ­snížení spotřeby a emisí odpojí poháněcí soustava od kol po sejmutí nohy z pedálu plynu. Standardní je Adaptive M Suspension s aktivními tlumiči a řízením zadních kol Integral Active Steering (až o 2,5°), ­připlatit lze za aktivní stabilizátory Active Roll Stabili­ sation proti naklánění vozu (principem jsou vložené elektromotory do torzních tyčí) a elektronický samo­ svorný diferenciál M Sport.

Bohatá je nabídka jízdních asistentů i možnosti ko­ nektivity podle nejnovějších poznatků digitálního světa. Digitální kokpit před volantem má úhlopříčku 12,3“ a novou grafiku displejů ve tvaru ledvinek, na středovém displeji 10,25“ lze volit sportovní přístroje a infotainment zastřešuje nejnovější BMW Operating System 7.0. Velmi dobře čitelný je barevný Head-Up Display, aktualizované služby včetně upozornění na stav provozu v reálném čase jsou samozřejmostí.

Vzhledem k průběžnému vývoji byl testovaný typ 840d xDrive pro modelový rok 2021 vylepšen systé­ mem Mild-Hybrid 48 V/8 kW (11 k); současnou na­ bídku motorů přinášíme v obvyklé tabulce (s novými hodnotami spotřeby WLTP).

Nové BMW 8 Gran Coupé patří k nejvyspělejším ­automobilům svého segmentu. Jejich výroba se roz­ běhla v červenci 2019 v Dingolfingu. Ceny u nás začínají od 2 485 600 Kč, testovaný BMW 840d xDrive je za 2 680 600 Kč a špičkový M8 (F93) za 4 039 100 Kč (více a podrobněji na www.bmw.cz). ■

► NOVINKY ZE SVĚTA BMW

► KRÁTCE ► Pokles výroby pro koronavirovou krizi hlásí všichni. Na výroční tiskové konferenci BMW Group bylo vyhlášeno, že loni prodali celkem 2 325 179 automobilů (pokles o 8,4 %) a 168 104 motocyklů (méně o 10,2 %), zatímco o rok dříve to bylo rekordních 2 537 504 vozů a 187 116 motocyklů.

Na těchto výsledcích se mezi automobily podílely značky BMW se 2 028 841 kusy (pokles 7,1 %), Mini se 292 582 (méně o 15,8 %) a luxusní Rolls-Royce se 3756 (dramatický pokles o 26,4%).

BMW iX xDrive, budoucnost motorismu podle Olivera Zipseho, předsedy představenstva BMW Group

Foto BMW Presse

Elektrický crossover BMW iX je prvním vozidlem podle zásad nové mobility, který bavorská automobilka uvádí v modelech iX xDrive40 a iX xDrive50 z výroby v Dingolfingu (od druhé poloviny 2021). Základem jsou dvoumotorové verze s pohonem všech kol páté generace eDrive; první má výkon 240 kW, zrychlení 0 – 100 km/h mírně přes 6 sekund a dojezd přes 400 km (WLTP); u druhé jsou tyto hodnoty 370 kW, do 5 sekund a přes 600 km. Rychlodobíjení DC 200 kW u xDrive50 znamená 10 minut na ujetí dalších 120 km, resp. DC 150 kW u xDrive40 na ujetí 90 km.

U obou se dobije na 80 procent za 40 minut.

V Německu se počítá s cenou 77,3 a 90,0 tisíce eur.

Pro staromilce, kteří milují sedany, je připraven elektrický BMW i4 ve stylu Gran Coupé, jenž přijde na trh rovněž letos, a to včetně verze BMW M Performance. Vůz z výroby v základním závodě v Mnichově, který byl loni v létě přestavěn a vzdal se produkce spalovacích motorů, má mít výkon až 390 kW (530 k), zrychlení na sto za čtyři sekundy a dojezd do 590 km (WLTP). Představení na výroční tiskové konferenci další podrobnosti neprovázely. Podle Olivera Zipseho má do roku 2023 vzniknout 25 elektrifikovaných modelů BMW Group.

► Do konce roku 2022 bude každý z německých závodů BMW Group vyrábět alespoň jeden plně elektrický vůz, které mají do roku 2025 tvořit nejméně 25 % prodejů skupiny. Menší série vodíkových BMW i Hydrogen NEXT na základě X5 přijde na trh od roku 2022.

Vývojová Phase III je plánem e-mobility s prodejem sedmi milionů elektrifikovaných vozů do roku 2030, přičemž výroba dalších se rozběhne v budovaném závodě BMW v Maďarsku (Debrecín) s novou platformou cluster architecture, přímo zaměřenou na elektromobily (BEV).

Závod v Mnichově byl přestavěn pro výrobu elektromobilů na společné lince s klasickými vozy (řada 3/i4), výroba spalovacích motorů tam skončila.

Městský elektromobil BMW i3 už loni v říjnu překročil 200 tisíc vyrobených vozů. Kuriozitou je využití jeho poháněcí soustavy pro turecké autobusy Karsan Jest Electric, vyráběné v Burse. Elektromotor má výkon 125 kW, se dvěma akumulátory po 44 kW ujede autobus 210 kilometrů na jedno nabití (až 18 hodin městského provozu). Autobus je dlouhý 6 metrů a uveze 26 cestujících.

Karsan Jest Electrified by BMW i

Foto BMW Presse

Foto BMW Presse

BMW i4, elektrický sedan z Mnichova

► Oliver Zipse, nový předseda představenstva BMW, už na posledním velkém evropském autosalonu IAA 2019 vyhlásil, že budou dále pracovat se spalovacími motory upravenými pro nízké emise, elektrifikovanými vozidly BEV a PHEV a do budoucna přidají FCEV (palivové vodíkové články). Nyní potvrdil plán uvedení 25 elektrifikovaných typů BMW Group do roku 2023 s tím, že technickou revoluci přivezou BMW iX a i4 ještě letos.

Nový systém BMW iDrive podle Zipseho promění iX, stejně jako každý budoucí model značky, v silnou digitální soustavu (Digital Powerhouse). Výroba spalovacím motorů BMW v Německu končí (!), budou je dodávat závody v rakouském Steyru a britském Hams Hallu.

► První sériově vyráběný elektrický BMW i3 překonal v Lipsku hranici 200 tisíc vyrobených kusů od roku 2013; během roku 2020 byly uvedeny další elektromobily Mini S E a BMW iX3. V roce 2011 byla zahájena technická spolupráce automobilek Toyota a BMW, mimo jiné v oblasti vodíkových palivových článků. V roce 2020 bylo vyrobeno 192 662 elektrifikovaných vozů BMW Group, z toho 44 541 BEV (v roce 2019 to bylo 146 158, z toho 39 519 BEV). Na urychlené cestě BMW k elekromobilitě se podílejí německé závody Dingolfing, Mnichov, Lipsko, Landshut a Řezno (Regensburg).

4/2021 THauto

17

Foto Tom Hyan

► Automobily ► FIAT 500 HYBRID (PROGETTO 312)

S ÚSMĚVEM...

Málokterý automobil vzbuzuje tak pozitivní emoce přihlížejících, jako právě Fiat 500, který se v nové generaci vyrábí už patnáctý rok...

P

ětistovka od Fiatu patří k těm málo automo­ bilům z druhé strany železné opony, které se u nás prodávaly (byť v omezeném množství) i za ponurých časů minulého režimu. Italská legenda dosud nevymizela z koloritu měst, kde byla důstojnou alternativou skútrů Vespa a Lam­ bretta, protože se tam vrátila v nové generaci, uvedené v polovině roku 2007, získala evropský titul Car of the Year 2008 a po faceliftu i mnoha vylepšeních se vyrábí dodnes. Dne 23. dubna 2013 překonala evropská pro­ dukce Fiatu 500 v polských Tychách hranici jednoho milionu (další vozy vyjely z mexického závodu Toluca včetně elektrické verze) a v červenci 2017 dvou milio­ nů. Po dvouválci a čtyřválci Fiat 500 byl v únoru 2020 uveden první tříválec této slavné italské značky, a to v moderní podobě Fiat 500 Hybrid. Nejnovější model jsme v únoru krátce vyzkoušeli.

Přesně po padesáti letech, 4. července 2007, se na gi­ gantické oslavě ve stylu zahájení zimní olympiády 2006 představil v Turíně nový Fiat 500, jehož design vychází ze studie Trepiùno, uvedené už na Ženevském autosa­ lonu 2004. Dobrý nápad nezapadl, po vypořádání Fiatu s General Motors se však realizoval se zpožděním.

Nový Fiat 500 byl přijat s obrovským nadšením, pro Italy je cinquecento kultovním automobilem, který sice po­ sloužil širokým masám jako levný dopravní prostředek, ale většina z nich vzpomíná na malou pětistovku nejen jako na automobil, s nímž se naučili řídit, ale i na vůz,

18

auto 2021/4

TH

TOM HYAN První tříválec Fiat v Evropě?

To je nová 500 v provedení Mild-Hybrid, ale upravený motor FireFly 1.0 ve verzi 16v Turbo se už objevil ve Fiatu 500X

v němž prožívali své první lásky. Samozřejmě, i Fiat 500 Nuova měl další nástupce, jeho produkce skončila po osmnácti letech a 3,6 milionu exemplářů (1957 až 1975), avšak Fiat 126p i nové Cinquecento nebo Sei­ cento nedosáhly zdaleka takové obliby. Snad pro prag­ matický přístup, byly to totiž takové krabičky na kolech, zkrátka chyběl jim sex-appeal. To se o novém Fiatu 500 ovšem vůbec říci nedá. Jeho design je neobyčejně ­zdařilý, na první pohled poznáte, že jde o pětistovku,

Foto Tom Hyan

1

2

3

4 na druhý však objevíte promyšlenou koncepci s mo­ derní technikou, vysokou užitnou hodnotou a nepře­ berným množstvím možností individualizace…

První usednutí za volant prozradí, že je všechno v po­ řádku. Vynikající ergonomie, vše ve snadném do­ sahu, relativně prostorný prosvětlený interiér (i vzadu nemají cestující běžné postavy žádné problémy), ­příjemné potahy sedadel s dobrým bočním vedením a stylovými opěrkami hlavy, sklopná opěradla zadní

dvojice sedadel (zvyšují objem zavazadlového pro­ storu ze 185 na 500 l), alternativně otevírací skleněná střecha a v neposlední řadě množství drobností, které potěší nejmladší generaci, zvyklou být stále ve spo­ jení se soukmenovci, či v opojení hudbou. Fiat 500 nabízí však mnoho i pro ty, kteří chtějí především řídit, vychutnat si radost z jízdy. Příjemně tuhý podvozek vychází z upravené podlahové plošiny Tipo 169 (Panda) se shodným rozvorem, ale rozší­ ►►►

1, 2 Nově upravená přístrojová deska Hybridu s dvojicí displejů; před řidičem se zobrazuje také stav akumulátoru 3, 4 V interiéru se rozměry nezměnily, akumulátor je uložen vzadu

4/2021 THauto

19

► FIAT 500 HYBRID (PROGETTO 312)

2

Foto Tom Hyan

1

1 Fiat 500 Hybrid využívá dvouventilovou verzi tříválce FireFly 1.0 6v ve spojení se spouštěčem/generátorem BSG pro snížení spotřeba a emisí 2 Modulární tříválec FireFly 1.0 6v vznikl původně pro Brazílii, kde od roku 2016 pohání tamější vozy Fiat Uno, Mobi a Argo 3 Základní objem zavazadlového prostoru 185 litrů lze zvětšit sklopením zadních sedadel až na 550 litrů

řeným rozchodem kol, vpředu je dnes už klasické ­zavěšení kol McPherson a vzadu vlečená ramena spojená torzní příčkou se stabilizačním účinkem. ­Brzdový systém se mírně různí podle výkonu motoru.

Původní nabídka zahrnovala zážehové čtyřválce Fire 1.2 8v/51 kW (69 k), čtyřventilový Fire 1.4 16v/ 73,5 kW (100 k) a také turbodiesel Multijet 1.3 16v/ 55 kW (75 k), později i ve verzi 70 kW (95 k). V roce 2010 se objevil první revoluční dvouválec 0.9 Twin­ Air 8v Turbo/63 kW (85 k) a později také silnější 77 kW (105 k), který nahradil čtrnáctistovku; Fire 1.2 8v přežil až do loňska, než jej vystřídal nový tříválec FireFly 1.0 6v/51,5 kW (70 k) se systémem Mild-Hyb­ rid BSG (Belt integrated Starter/Generator). Samo­ zřejmě, motory 1.4 16v Turbo v různých stupních výkonu až 132 kW (180 k) pohánějí sportovní deri­ váty Abarth 595/695. V roce 2020 slavily malé vozy Fiat 500, Fiat Panda a Lancia Ypsilon rekordní rok s prodejem zhruba 400 tisíc vozů v segmentu ma­ lých (podíl 17,8 %), z toho přes 110 tisíc v nových verzích Hybrid (číslo 1 v segmentu), které byly u tro­ jice zmíněných typů uvedeny počátkem roku 2020.

Podle výrobce tato pohonná jednotka snižuje spotře­

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – systém Mild-Hybrid 12 V; a) kapalinou chlazený nepřeplňovaný zážehový řadový tříválec Fiat FireFly 1.0 6v, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců, OHC 2V, bez vyvažovacího hřídele; elektronické vícebodové vstřikování paliva, EU6d; 999 cm3 (ø 70 x 86,5 mm); 12,0:1; 51,5 kW (70 k)/6000 min‑1 a 92 N.m/3500 min‑1; b) spouštěč/generátor BSG 12 V; 3,6 kW, 50 N.m; c) akumulátor Li-Ion 12 V/11 A.h; d) jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená plně synchronizovaná šestistupňová převodovka FCA C514; pohon předních kol.

PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; brzdy kapalinové kotoučové s posilovačem, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/HBA, ESC/ASR/MSR, Hill Holder; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem Dualdrive; ocelová kola 14“ nebo 15“/16“ z lehké slitiny; pneumatiky 175/65 R 14, 185/55 R 15 nebo 195/45 R 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2300 mm, rozchod kol vpředu/vzadu 1413/1407 mm, resp.

1414/1408 mm; d/š/v 3571/1627 (se zrcátky 1893)/1488 mm; objem zavazadlového prostoru 185/550 l; objem palivové nádrže 35 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 980 kg, celková hmotnost 1360 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 167 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 13,8 s; spotřeba paliva WLTP 5,3 – 5,7 l/100 km, emise CO2 119 – 127 g/km.

20

auto 2021/4

TH

3 bu paliva až o 20 % ve srovnání s motorem Fire 1.2 8v/51 kW (69 k), a to při stejném výkonu, což bylo nutné řešení pro splnění emisních limitů EU6d. První hybridy se objevily v akční sérii Launch Edition, označené emblémem se stylizovaným písmenem H. Základem poháněcí soustavy je modulární motor nové generace FireFly, která navazuje na více než třicet milionů motorů FIRE (Fully Integrated Robotised Engine) vyrobených od března 1985. Pro hybridní systém se využívá nepřeplňovaný tříválec FireFly 999 cm3, který vystačí bez vyvažovacího hřídele (po­ dobně jako u tříválců Ford jde o reakci se záměrně nevyváženou řemenicí) a pouze s dvouventilovým rozvodem OHC. Navzdory menšímu objemu 999 pro­ ti 1242 cm3 má motor prakticky shodný výkon 51,5 kW (70 k), ale asistence elektromotoru BSG 3,6 kW se využívá k rychlejší reakci Stop/Start a vypínání mo­ toru pro jízdu setrvačností (veleggiamento = coasting) už při rychlosti pod 30 km/h. Řidič je informován na palubním displeji přímo před volantem také o stavu akumulátoru Li-Ion 12 V/11 A.h, který se vzhledem ke své nízké kapacitě poměrně rychle vybíjí a nabíjí.

Upravená šestistupňová převodovka FCA C514 má menší vnitřní tření, nová ložiska a jiný šestý převo­ dový stupeň pro větší účinnost. Další změnou je sní­ žené uložení pohonné jednotky o 45 mm. Dosáhli jsme spotřeby 5,4 l/100 km, což přesně odpovídá ­údaji výrobce podle nové normy měření WLTP. Nabídka Fiatu 500 na českém trhu je nyní soustře­ děna pouze na 500 Hybrid se šestistupňovou manu­ ální převodovkou, akční ceny ve výbavě Cult začínají od 279 900 Kč. Vyšší výbavy Connect, Dolcevita a Sport jsou až o 80 tisíc dražší, ale dodávají se i v provedení Cabrio s otevírací plátěnou střechou (polokabriolet); jsou o 78 tisíc dražší proti výchozímu modelu s pevnou střechou (více na www.fiat.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na modernizovaný automobil FIAT 124 Sport Coupé (model 1973)

4/2021 THauto

21

Foto Tom Hyan

► Automobily ► OPEL GRANDLAND X PLUG-IN HYBRID

Výsledkem spolupráce PSA/Opel je další modernizace crossoveru Grandland X, který dostal hybridní poháněcí soustavu a s ní pohon všech kol...

S

pojení Opelu s Peugeotem bylo před čtyřmi TOM HYAN tak rozsáhlá proměna modelové řady Opelu, urychlená lety hlavní událostí Ženevského autosa­ fúzí z března 2017. Zatímco první Opel Crossland X lonu; ještě před otevřením výstavy jsme se (B‑CUV) zůstal u osvědčené PSA PF1 (Plate-Forme dozvěděli, že po 88 letech je stoprocentní No.1), tedy převzaté z Citroënu C3 a minulé generace Grandland X vlastnictví firmy Adam Opel koncernem Ge­ Peugeotu 208 (nový má EMP1 spolu s Corsou), mají se dodává se čtyřmi typy spalovacích motorů neral Motors (GM) už jen kapitolou z historie. Nebylo větší Grandland X (C-CUV) a také Opel Combo páté a ve dvou hybridních to zase tak velké překvapení, protože o propojení ev­ generace už nejmodernější podlahovou plošinu PSA ropských aktivit GM/PSA se hovořilo už o pět let dříve, verzích, z nichž pouze jedna EMP2 (Efficient Modular Platform 2), známou například nabízí pohon všech kol; kdy byly v prosinci 2012 oznámeny synergie, vyplýva­ z Peugeotů 308, 3008 a 5008 druhých generací. Kon­ vyzkoušeli jsme jící ze smlouvy GM/PSA o spolupráci i z minoritního struktéři se nyní naladěním podvozku a poháněcí nejvýkonnější provedení kapitálového propojení. Zároveň byl oznámen společný ­soustavy snaží vozy různých značek odlišit, stejně jako Grandlandu X, vývoj trojice automobilů PSA/GM, který byl sice zahá­ jiným designem jim vtisknout tvář příslušné značky. kterým je Plug-In Hybrid jen, byť Američané z globální strategické aliance vy­ Potvrzujeme, že u Opelu se jim to daří, jeho výhodou s pohonem všech kol stoupili, ale s plánem uvedení nejdříve v roce 2016. je absence problematického i-Cockpitu, který je výsa­ (1.6 Turbo dou Peugeotu, ale mnohým řidičům nevyhovuje pro za­ Vývojová spolupráce na nástupci Zafiry/3008/5008 a dva elektromotory) krytí kontrolních přístrojů tlustým věncem (nyní Grandland X), Merivy/C3 Picasso (Crossland X) a nových generací Citroën volantu, byť malého průměru. V Grand­ ► MOTORY PRO OPEL GRANDLAND X 2021 C3/Peugeot 208/Opel Corsa proběhla landu X a také u jiných vozů Opel na zá­ výkon převodovka spotřeba EU kladě platformy PSA je však všechno z větší části podle plánu i po převzetí typ [kW/k/min-1] [l/100 km] Opelu skupinou PSA Peugeot-Citroën. v pořádku, před řidičem jsou klasické kru­ 1.2 Turbo (AT) 96/130/5500 6M (8A) 5,0 (4,9) hové kontrolní přístroje, vesměs velmi První modely se představily v přelo­ 1.6 Turbo 132/180/5500 8A 5,7 přehledné. Dlužno říci, že platforma PSA movém roce 2017, jen Corsa se poněkud 1.6 Turbo Hybrid2 165/225/6000 8A 1,4 – 1,5 EMP2 neumožňuje mechanickou alterna­ zpozdila přechodem na platformu PSA 1.6 Turbo Hybrid4 221/300/6000 8A 1,3 – 1,4 tivu pohonu všech čtyř kol, tu přináší až EMP1, když byla těsně před dokončením 1.5 CDTI (AT) 96/130/3750 6M (8A) 3,9 (3,8) na původní SCCS (GM/Fiat). Nastala 2.0 CDTI 130/177/3750 8A 4,8 Grandland X Plug-In Hybrid v podobě

22

auto 2021/4

TH

Foto Tom Hyan

1 1 Objem interiéru se u hybridních verzí nezmenšil, sada akumulátorů však snižuje objem zavazadlového prostoru

2

2 Výhodou automobilů Opel proti sourozencům Peugeot je klasický kokpit s přehlednými kruhovými přístroji 3 Opel Grandland X je druhým automobilem německé značky Opel, který vznikl na francouzské podlahové plošině od PSA Peugeot-Citroën

3

s druhým elektromotorem na zadní nápravě (obdoba Peugeotu 3008 druhé generace).

Zkušenosti však ukazují, že většině klientů stačí zvýšená karoserie crossoveru/SUV, neboť pohon všech kol stejně ani nevyužijí.

Výhodou spolupráce jsou především mo­ derní motory PSA, které mají nižší emise než dřívější pohonné jednotky Opel, jež by měly problémy se splněním zpřísněných emisních limitů EU, a tak došlo k urychle­ nému uplatnění nejen většího podílu záže­ hových motorů PSA 1.2/1.6 Turbo (EB/EP) a nahrazení vznětového 1.6 CDTI novějším 1.5 CDTI, ale rovněž k zavedení variant PHEV s elektromotorem v samočinné pře­ vodovce e-EAT8 (Hybrid2), případně ještě

druhým na zadní nápravě (Hybrid4). Prů­ kopníkem tohoto řešení v obou verzích je u značky Opel modernizovaný Grandland X Plug-In Hybrid, který představujeme na těchto stránkách. Využívá poháněcí sou­ stavu nového Peugeotu 3008 druhé gene­ race. Tvoří ji zážehový čtyřválec 1.6 Turbo o výkonu 132 kW (180 k) pro verzi s po­ honem předních kol, resp.147 kW (200 k) pro verzi s pohonem všech kol, vždy s osmi­ stupňovou samočinnou převodovkou e‑EAT8 (Aisin AW), do níž je vložen elek­ tromotor/generátor AC s permanentními magnety, který dává v obou verzích výkon 81 kW (110 k). Varianta s pohonem všech kol má navíc druhý elektromotor/generátor

AC na zadní nápravě, tentokrát s výkonem 83 kW (114 k), takže při celkovém systémo­ vém výkonu 221 kW (300 k) jde o nejrych­ lejší Grandland X z nabídky. U slabšího je systémový výkon 165 kW (225 k) a pohon pouze přední nápravy. Oba vozy mají shodný akumulátor Li-Ion u zadní nápravy, nabízí využitelnou/největší kapacitu 10,4/ 13,2 kWh, což postačí na čistě elektrický dojezd přes pětapadesát kilometrů. Řidič má k dispozici volbu úrovně rekuperace, polohy volicí páky převodovky P-R-N-D/B a čtyři režimy způsobu jízdy Electric, Hybrid, Sport a AWD (pohon všech kol). Špičková verze překvapí dynamikou, na sto zrychluje za pouhých 6,1 sekundy. ►►►

4/2021 THauto

23

Foto Tom Hyan

► OPEL GRANDLAND X PLUG-IN HYBRID

1

2

1 Nejsilnější verze zážehového čtyřválce 1.6 Turbo nabízí výkon 147 kW (200 k), ve spolupráci s dvojicí elektromotorů pak celkových 221 kW (300 k) 2 Základní objem zavazadlového prostoru hybridní verze činí 390 litrů, je tedy o 124 litrů menší než u provedení pouze se spalovacím motorem

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní systém PHEV; a) kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec PSA 1.6 PureTech, typ EP6F ADTXD (značení Opel F16 XHR), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva; Stop/Start, EU6d; 1598 cm3 (ø 77 x 85,8 mm); 1) Hybrid2: 132 kW (180 k)/6000 min‑1 a 300 N.m/3000 min‑1; 2) Hybrid4: 147 kW (200 k)/6000 min‑1 a 300 N.m/3000 min‑1; b) trakční střídavý synchronní elektromotor/generátor s permanentními magnety, vestavěný v převodovce, 81 kW (110 k)/2500 min‑1 a 320 N.m/500 – 2500 min‑1; pro Hybrid4 navíc trakční střídavý synchronní elektromotor/ generátor i na zadní nápravě, 83 kW/14 000 min‑1 a 166 N.m/0 – 4760 min‑1; c) osmistupňová samočinná převodovka e-EAT8 (Aisin AW); d) akumulátor Li-Ion 10,4/13,2 kWh; uložený v podlaze vzadu pod sedadly; e) celkový kombinovaný výkon 1) Hybrid2: 165 kW (225 k) a točivý moment 360 N.m, pohon předních kol, 2) Hybrid4: 221 kW (300 k) a točivý moment 520 N.m, pohon všech kol; f) palubní nabíječka jednofázová 3,7 kW/16 A, na přání 7,4 kW/32 A; dobíjení 0 – 100 % Wallbox 7,4 kW za 2,0 hodiny, ze zásuvky 230 V/1,8 kW za 8,1 hodiny.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěšení; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 225/55 R 18 nebo 235/50 R 19 (205/55 R 19).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2675 mm, rozchod kol 1595/1610 mm; d/š/v 4447/1856/1609 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 390/1528 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1/2) od 1735/1800 kg, celková 2285/2350 kg; brzděný přívěs do 1250 kg; zatížení střechy do 85 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; 1/2) – největší rychlost 225/235 (EV 135/135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9/6,1 s; spotřeba paliva WLTP od 1,4/1,3 l/100 km; emise CO2 od 31/29 g/km; spotřeba elektrické energie od 15,6/15,3 kWh/100 km; elektrický dojezd (WLTP) 55 – 57/57 – 59 km.

24

auto 2021/4

TH

Samozřejmě, údaje o spotřebě EU od 1,3 l/100 km jsou údaje čistě teoretické, předpokládající start s plně nabitým akumulátorem, ale v současné le­ gislativě dovolující elektrickou státní poznávací značku, která zatím poskytuje výhody bezplatného (a beztrestného!) parkování na modrých zónách v Praze. Je otázkou, jak dlouho tato výhoda vydrží!

Palivová nádrž se zmenšila z 53 na 43 litrů. Jak známo, vozy Plug-In Hybrid nemají vzhledem k re­ lativně nízké kapacitě akumulátoru rychlonabíjení, takže k dispozici je palubní nabíječka 3,7 kW/16 A, případně za příplatek 13 000 Kč výkonnější jedno­ fázová 7,4 kW/32 A. V loňském roce uvedený Grandland X Plug-In Hybrid se dodává ve třech výbavách Edition (pouze pohon předních kol), Elegance a Ultimate, akční ceny na českém trhu začínají od 919 900 Kč (po slevě sto tisíc korun), resp. s pohonem všech kol od 1 029 900 Kč (aktuálně a podrobněji na www.opel.cz). Přehled všech současných motorů pro Grandland X uvádíme v obvyklé tabulce.

■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na šestiválcový automobil OPEL COMMODORE GS 2.8 (1973)

4/2021 THauto

25

Foto Tom Hyan

► Automobily ► DS3 CROSSBACK E-TENSE

ELEKTRICKÝ

P

LUXUS

Nabídka luxusních crossoverů francouzské značky DS, technicky vycházejících z Citroënu, se rozšířila o elektrický DS3 Crossback E-Tense...

řestože nové automobily Citroën vynikají TOM HYAN, ­letošní rok premiéru nové generace DS4 a přijde i presnepřehlédnutelným zjevem, luxusní divize Praha-Vysočany (CZ) tižní sedan DS9 (v Číně má být až od poloviny roku), ­ DS Automobiles míří ještě dále. Součástí oba vozy jsou rovněž v provedení E‑Tense (PHEV). kompletní obnovy výrobního programu DS je Světová krize koronaviru zapříčinila pokles odbytu cesta k elektrifikaci; vedle elektrifikovaných u většiny značek, loni se prodalo 43 686 vozů DS, DS3 Crossback hybridních vozů vznikají nové akumulátorové elektroz toho většina v Evropě (39 481), ale předloni 61 989 je nejmenším modelem mobily, označené společně coby modely E-Tense. Nyní (55 870), takže čínský zájem zjevně opadl, připravuje nabídky DS, mají všechny DS elektrifikovanou verzi, jako první ceny začínají od 610 000 Kč se však oživení s restrukturalizací a novým způsobem vznikly PHEV DS7 Crossback E‑Tense a čistě elek­ prodeje. Luxusní značka DS vždy počítala s limitovase zážehovým motorem, trický DS3 Crossback E-Tense. ným odbytem, naštěstí může využívat synergií s dalšími ale elektromobil Výrobní program tvoří DS3 Crossback, nadále se záževe skupině PSA, když odbyt Peugeotů loni (předloni) už pod jeden milion nepořídíte hovými tříválci 1.2 PureTech 100, 130 a 155 (číslo udává dosáhl 1 118 912 (1 453 823) vozů, Citroënů 717 190 zaokrouhlený výkon v koňských silách) a čtyřválcovými (989 853) a dvojice Opel/Vauxhall 632 687 (973 431). turbodiesely 1.5 BlueHdi 110 a 130, přičemž loni i na DS3 Crossback je prvním automobilem na nové podlahové plošině PSA CMP (Common Modular Platform), českém trhu přibyla plně elektrická verze E-Tense, ­kterou jsme krátce vyzkoušeli. Ceny nyní začínají od vyvinuté také pro možnost využití alernativního elek­ 610 000 Kč včetně DPH. Větším typem je trického pohonu ve verzi eCMP, kterou DS7 Crossback, jenž uvedl druhou gene­ má testovaný DS3 Crossback E-Tense, ► MOTORY PRO DS3 CROSSBACK raci DS, všechny motory jsou čtyřválce, ­jehož prototyp slavil světovou premiéru na výkon převodovka spotřeba EU posledním uspořádaném Pařížském autozážehové 1.6 PureTech 180 a 225 a vzně- typ [kW/k/min-1] [od l/100 km] tové 1.5 BlueHDi 130 či 2.0 BlueHDi 225, salonu (Mondial de l’Automobile 2018).

1.2 PureTech 100

74/100/5500 6M 4,7 přičemž zážehový PureTech může být Není bez zajímavosti, že CMP (dříve 1.2 PureTech 130 96/130/5500 8A 4,9 EMP1) byla vyvinuta se sdílením vývojoi v hybridním provedení s jedním (přední 1.2 PureTech 155 115/155/5500 8A 5,1 pohon) nebo dvěma elektromotory (pohon 1.5 BlueHDi 100 74/100/3500 vých nákladů 50:50 % s čínskou Dongfeng 6M 3,7 4x4). Ceny nyní začínají od 995 000 Kč 1.5 BlueHDi 130 96/130/3750 Motors pro skutečně globální využití, k ně8A 3,8 muž patří nové generace Peugeot 208 včetně DPH. Český dovozce slibuje na E-Tense 100/136/n.a.

1A 17,8 kWh

26

auto 2021/4

TH

2

1

3

5

Foto Tom Hyan

4

a Opel/Vauxhall Corsa včetně elektrických akumu­ látorových verzí. Při bližším pohledu na technické údaje, jež se získávají stále obtížněji, vychází najevo, že také elektrické verze na platformě eCMP mají ­téměř shodné parametry (DS3 Crossback E‑Tense, Peugeot e-208 a e-2008, Opel/Vauxhall Corsa-e).

V případě DS3 Crossback E-Tense jsme se ovšem zúčastnili technické prezentace, která odhalila i detaily, jež v příručkách k vozu těžko najdete.

Není důvod nevěřit tomu, že všechny čtyři zmíněné elektromobily ujedou zhruba shodnou vzdálenost na jedno nabití akumulátorů, jež jsou uloženy v podlaze

tak, že se objem zavazadlového prostoru proti verzi se spalovacím motorem vůbec nezmenšil. Výrobce u DS3 Crossback uvádí dojezd 320 km podle normy WLTP, či až 430 km podle NEDC, náš testovací vůz po několika krátkých jízdách v pražských Vysočanech hlásil dojezd 200 kilometrů (je vypočítán na základě statistik spotřeby vozu). Na první pohled elektrickou verzi prozrazují absence výfuku, emblém E-Tense a nová osmnáctipalcová kola z lehké slitiny.

Přestože vlastní elektromotor je proti spalovacímu motoru opravdu primitivní stroj, o dalších částech poháněcí soustavy se to říci nedá. ►►►

1 DS3 Crossback je prvním vozem na nové platformě CMP, resp. její elektrické verzi eCMP (premiéra 2018) 2, 3 Digitální cockpit 7,3“ a velký dotykový displej 10,3“ přinášejí všechny potřebné informace nejen o funkci poháněcí soustavy 4, 5 Elektrická verze má shodné vnitřní rozměry i objem zavazadlového prostoru jako DS3 Crossback se spalovacím motorem (akumulátory jsou pod podlahou)

4/2021 THauto

27

Foto Tom Hyan

► DS3 CROSSBACK E-TENSE

1 2

1 DS3 Crossback E-Tense je prvním sériově vyráběným akumulátorovým elektromobilem luxusní značky DS Automobiles 2 Pohled pod kapotu, samotný trakční elektromotor se ukrývá až zcela dole u poháněné přední nápravy

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – a) trakční třífázový synchronní elektromotor Continental s permanentními magnety, uložený vpředu napříč společně s výkonovou elektronikou; 100 kW (136 k) a 260 N.m; max. 14 000 min‑1; jízdní režimy Sport/Normal/Eco; dvoustupňová rekuperace Normal/Brake; b) samočinná jednostupňová převodovka s redukčním převodem 1:10 a integrovanou parkovací brzdou e-Lock; pohon předních kol; c) trakční akumulátor Li-Ion 400 V (LG Chem) s kapalinovým chladicím okruhem, kapacita 50 kWh (využitelných 46 kW), 216 článků (18 modulů po 12), uložených ve dvou blocích pod podlahou, napětí článku 3,7 V (jsou spojeny po dvou pro jmenovité napětí 400 V); hmotnost akumulátoru 350 kg; palubní nabíječka AC jednofázová 7,4 kW (7 h 30 min na 100 %) nebo třífázová 11 kW (5 h), možnost rychlonabíjení DC 100 kW (za 30 minut).

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu podélná ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy P/Z ø 302 x 26 mm/ø 268 x 12 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 3 otáčky na plný rejd; pneumatiky 215/60 R 17 nebo 215/55 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2558 mm, rozchod kol 1548/1557 mm; d/š/v 4118/1791/1534 mm; přední převis 860 mm; světlá výška 170 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 350/1050 l; pohotovostní hmotnost od 1600 kg, celková 1976 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 150 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,1 s; spotřeba elektrické energie 17,8 kWh/100 km; elektrický dojezd 320 km (WLTP).

28

auto 2021/4

TH

Elektromotor Continental 100 kW, 260 N.m, je uložen napříč u přední nápravy spolu s řídicí jednotkou e‑VCU, reduktorem, invertorem a palubní nabí­ ječkou; v redukční jednostupňové převodovce je ­integrována parkovací brzda e-Lock. Ve voze jsou tři chladicí okruhy s největší teplotou kapaliny 80 °C pro topení (tepelné čerpadlo), 60 až 70 °C pro elektromotor, invertor a palubní nabíječku a nízkoteplotní 35 až 40 °C pro vlastní akumulátory. Řidič má k dispozici obvyklou volbu P-R-N-D/B s dvojím stupněm brzdné rekuperace (decelerace 0,6 nebo 1,3 m/s2), stejně jako jízdní režimy Eco/Normal/Sport, jež upravují výkon trakčního elektromotoru na 60/80/ 100 kW, točivý moment na 180/220/260 N.m a omezují největší rychlost na 95/130/150 km/h (tlačítko Drive Mode). Vedle běžného dobíjení 7,4/11 kW lze využít rychlodobíjení DC 100 kW (na 80 % za 25 minut), zásuvky jsou vzadu na levém boku vozu. Zajímavostí je, že když neopatrný řidič vybije akumulátor na 5 % kapacity, tak se samočinně aktivuje režim ­želva a vůz ujede až 30 km v pomalém režimu.

Kvalitní a designově nápadité provedení vozu jsme zmínili už u verze se spalovacím motorem, dodejme však, že ceny elektromobilů jsou příliš vysoké a díky krizi nadále rostou. Zatímco při loňském uvedení byl vůz ve výbavě So Chic za 995 000 Kč, nyní je to o padesát tisíc více, zatímco cena nejlepšího modelu Grand Chic se vyšplhala na 1 125 000 Kč (více a podrobněji na www.dsautomobiles.cz). Vozy DS jsou k mání v exkluzivní prodejní síti, kterou nyní tvoří 400 showroomů DS Store a DS Salon v pětatřiceti zemích světa. První DS Store v České republice otevřela firma Domanský v Praze na Černém mostě. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na francouzský automobil CITROËN DS pro americký trh (1969)

4/2021 THauto

29

► NOVINKY Z CELÉHO SVĚTA

Poslední motor Bentley 6 ¾ Litre Twin Turbo, vyrobený v červnu 2020

Foto Bentley

Třicetikusová série Bentley Mulsanne Speed 6.75 Edition je rozloučením Dnešní smutnou skutečností je mimo jiné kapitulace automobilek, které houfně vyhlašují konec éry spalovacích motorů, místo aby se spojily, najaly lobbisty a pustily se do boje se zvůlí technicky nevzdělaných bruselských úředníků. Bentley už loni ukončil produkci osmiválce 6 ¾ Litre Twin Turbo limitovanou sérií Mulsanne Speed 6.75 Edition by Mulliner (30 kusů). Za jedenáct let vzniklo v Crewe (Cheshire) přes 7300 luxusních vozů Mulsanne, z nichž první slavil premiéru v Pebble Beach 2009. Slavný 6 ¾ Litre byl během více než 60 let zcela rekonstruován, nicméně dále vycházel z koncepce původního Rolls-Royce L-Series, uvedeného v roce 1959 s objemem válců 6230 cm3, později zvětšeným na 6750 cm3 a pro vozy Bentley upraveným na přeplňování turbodmychadly. Po rozdělení obou značek, kdy Rolls-Royce získal BMW Group a Bentley naopak Volkswagen Group, zůstal slavný motor V8 u druhé značky v Crewe.

Pro postižené restrikcemi EU pracuje Bentley na jiném projektu Octopus, což značí Optimised Components, Test and simulatiOn, toolkits for Powertrains with Ultra high-speed motor Solutions, tedy přípravu nových elektrických pohonů. Zpráva hovoří o vyloučení vzácných materiálů pro rychloběžné elektromotory s permanentními magnety, uložené po dvou na elektrické nápravě e-Axle. Vedoucí projektu Stefan Fischer (Bentley Powertrain) zdůraznil, že od roku 2023 budou mít v každé řadě hybridní verzi (první je Bentayga) a od roku 2026 akumulátorový elektromobil v programu přijatelné luxusní elektromobility Beyond100. Na projektu spolupracuje desítka partnerů včetně University of Bath a Advanced Electric Machines Group.

30

auto 2021/4

TH

Elektrická poháněcí soustava Bentley Octopus

1

3

1 – integrální výkonová elektronika Wide Bandgap 2 – dva spřažené elektromotory Ultra-High Speed 3 – lehká redukční převodovka

2

1 Kresba Bentley

Foto Bentley

Technika

Foto Bentley

Bentley S2 a poslední Mulsanne, přes šedesát let originálních motorů V8 Bentley Flying Spur V8

Foto Bentley

V roce 1959 vyjely Bentley S2, první s novým hliníkovým osmiválcem Rolls-Royce 6230 cm3, jehož výkon byl uváděn jako dostatečný (neoficiálně 147 kW/200 k). V roce 1970 byl objem zvětšen na 6750 cm3 při modernizaci Bentley T-Series, značkové varianty Silver Shadowu, prvního Rolls-Royce se samonosnou karoserií, a pokračoval v prvním Mulsanne (od 1980), kde se v roce 1982 dočkal přeplňování (Mulsanne Turbo). V roce 2020 se historie uzavřela, ale pro modelový rok 2021 připravila automobilka nový luxusní Flying Spur V8 se čtyřlitrovým osmiválcem Twin Turbo, což však není nic jiného než motor z portfolia VW/Audi, naladěný na 404 kW (550 k)/5750 – 6000 min‑1 a 770 N.m/2000 – 4500 min‑1.

Pikantní je sdělení výrobce, že Flying Spur V8 lze objednávat na všech trzích světa s výjimkou 27 zemí EU, Velké Británie, Švýcarska, Izraele, Ukrajiny, Norska, Turecka, Macau, Hongkongu, Tchaj-wanu, Vietnamu, Indie a Jižní Koreje.

Foto Ford

▲ Nový čtyřlitrový osmiválec pro Flying Spur vychází z portfolia VW/Audi Desetistupňové samočinné převodovky nyní přecházejí z osobních vozů také do lehkých užitkových! Ford Transit nyní nabízí desetistupňovou z Mustanga pro vozy v provedení s podélně uloženým motorem a pohonem zadních kol, které mohou navíc vléci přívěs do hmotnosti 2,8 tuny. Tato aplikace je určena především pro skříňové vozy, ale také autobusy pro 15 nebo 18 cestujících, vyráběné přímo Fordem. Převodovka je spojena s dvoulitrovým čtyřválcem Ford EcoBlue HDT o výkonu 125 kW (170 k). ◄ Desetistupňová samočinná převodovka pro Transit

4/2021 THauto

31

Foto Canoo

► NOVINKY Z CELÉHO SVĚTA

Rozvoj výroby elektromobilů přináší nové možnosti pro subdodavatele. Společnost GKN Automotive (součást Melrose Industries) je největším britským dodavatelem automobilových dílů a skupin (a 43. na světě co do velikosti). Dodává hlavně hnací hřídele, systémy 4x4 a nyní e-Drive velkým automobilkám, stejně jako konkurenční Bosch, Magna a BorgWarner. Trendem je integrace elektromotoru, měniče a redukčního převodu do jednoho celku e-Drive (3-in-1), jenž je součástí poháněné nápravy, případně obou náprav.

V roce 2020 GKN uvedla e-Drive do třinácti nových platforem pro čtyři výrobce s deseti různými značkami. V Evropě vyrábí e-Drive v italském Brunicu a švédském Kopingu, ve Velké Británii má vývojové centrum. Miliontý e-Drive dodala už v červenci 2019.

Canoo slibuje typovou řadu skříňových elektromobilů MPDV různé velikosti Canoo MPDV, elektrický rozvážkový automobil z Los Angeles

Foto Canoo

Nová společnost (start-up) Canoo z Los Angeles koncem minulého roku uvedla plochou elektrickou platformu Skateboard Canoo pro lehká užitková vozidla MPDV (Multi-Purpose Delivery Vehicle), která chce dodávat od roku 2022. Vozidlo má jeden elektromotor 147 kW (200 k) a 320 N.m vpředu, akumulátory v podlaze a různé velikosti skříňové nástavby podle označení MPDV 1, 2 nebo 3, přičemž pro první dva firma uvedla objem skříně 5,66, resp. 12,7 m3. Všechny verze mohou mít tři alternativy dojezdu, podle akumulátoru 40, 60 nebo 80 kWh to je 209, 306 a 370 km; čas rychlodobíjení DC ze 20 na 80 % kapacity verze 80 kWh uvádějí za 28 minut. Design vozů je vysloveně účelový, ceny mají začínat od 33 000 USD. V březnu Canoo představila ještě elektrický Pick-Up s pohonem zadních (jednomotorový) nebo všech kol (dvoumotorový), s výkonem až 441 kW (600 k), dojezdem 320 km a užitečnou hmotností 816 kg.

Prý bude k mání v roce 2023.

Nejnovějším typem Canoo je elektrický Pick-Up 4x4

Čtyřválec e-Skyactiv X s kombinovaným způsobem zážehu

Další vývoj unikátního motoru Mazda e-Skyactiv X po dvou letech přinesl provedení M Hybrid (mild) s řemenovým elektromotorem/ generátorem Belt-Driven ISG a akumulátorem Li-Ion 24 V, jehož přítomnost prozrazuje písmeno e v označení. Přídavných 4,4 kW (6 k) a 16 N.m zvyšuje v modelovém roce 2021 výkon dvoulitrových motorů pro vozy Mazda 3 a CX-30 na 137 kW (186 k)/6000 min‑1 a točivý moment na 210 N.m/4000 min‑1, ale zároveň snižuje spotřebu o 0,5 l/100 km a emise CO2 o 10 g/km. Stupeň komprese klesl ze 16,3 na 15,0 s novým tvarem pístů, optimalizovaných pro zapalování benzinu zážehem i stlačením (vznětový princip) systému SPCCI (Spark Controlled Compression Ignition). Vozy se dodávají se šestistupňovou převodovkou, manuální nebo samočinnou.

32

auto 2021/4

TH

Foto Mazda

Foto GKN Automotive

Poháněcí soustava GKN e-Drive je proti spalovacímu motoru značně jednodušší

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobilový motor GM DETROIT DIESEL 6.2 L V8 (model 1984)

4/2021 THauto

33

► FORMULE 1 2021

Foto Ferrari

Motorsport

1

2

3

PŘED STARTEM

Formule 1 bude mít největší počet závodů v historii, pokud vše klapne podle ambiciozních plánů...

K

oronavirová krize zásadním způsobem ovlivnila mistrovství světa formule 1, jež se loni jelo v podivně okleštěném kalendáři i s několika závody na stejných okruzích, a to v drtivé většině bez diváků, ale pře­ devším pro splnění podmínek sjednaných televizních přenosů. Letos oznámený kalendář hned po vyhlášení prodělal několik změn, takže soupiska před startem MS 2021 nemusí být vůbec definitivní.

V sezoně 2021 se o návrat hlásí ikonická Velká cena Monaka, ale rovněž o rok odložená premiéra Velké ceny Nizozemska na přebudovaném okruhu v Zand­

34

auto 2021/4

TH

TOM HYAN 1 Carlos Sainz Jr. (Ferrari SF21) při premiéře na testech v Bahrainu 2 Charles Leclerc (Ferrari SF21) na okruhu v bahrainském Sakhiru 3 Nová sestava Ferrari; zleva Charles Leclerc a Carlos Sainz Jr.

voortu. Dále zůstávají po dlouhé pauze navrácená ital­ ská Imola a podruhé Velká cena Portugalska v Algarve.

Neznámou je Grand Prix F1 v Saúdské Arábii, která by se stala 33. zemí hostící závod mistrovství světa F1, ale o připravovaném okruhu ve třiapůlmilionovém městě Jeddah se toho ještě mnoho neví, má být zřejmě posta­ ven v rezortu Corniche na březích Rudého moře. Závod v lokalitě prosazuje saúdsko-arabský chemický a ener­ getický koncern Aramco, který od loňska posílil svůj sponzorský vliv na Velkých cenách F1. Není bez zají­ mavosti, že Saúdská Arábie oficiálně dovolila řídit ­ženám teprve v červnu 2018, ale krásná černovláska

Foto Mercedes-AMG

4

► KALENDÁŘ ZÁVODŮ 2021

5

6 Aseel Al-Hamad hned poté využila příležitosti, aby ab­ solvovala zkušební jízdu ve voze Lotus-Renault E20, s nímž Kimi Räikkönen vyhrál Velkou cenu Abu Dhabi 2012. Podnikatelka, inženýrka a designerka ze Saúd­ ské Arábie jela 5. června 2018 při soukromé akci Re­ nault Sport F1 (čas od času nechají svézt významné osobnosti) a pak znovu v neděli 24. června před startem Velké ceny Francie v Le Castellet 2018!

Vietnamský sen o formuli 1 se rozplynul, na dokon­ čeném městském okruhu v Hanoji se prohánějí cyklisté, když letos nebyl do kalendáře vůbec zařazen, protože komunistický šéf města Nguyen Duc Chung (53) byl loni v srpnu odsouzen pro podvody na pět let do vězení a jeho kolegové dostali podobné tresty. Přestože Velká cena Vietnamu získala titulárního sponzora VinGroup, tak hlavní organizátor a propagátor Chung neměl pro svůj nápad u dalších vedoucích komunistů příliš velkou podporu. Loňský závod plánovaný na 5. dubna byl

4 Lewis Hamilton (Mercedes-AMG W12) chce bojovat o osmý titul mistra světa 5 Valtteri Bottas (Mercedes-AMG W12), nejrychlejší ve druhém dnu testů 6 Nové barvy Mercedesu pro sezonu 2021; černá opět zvítězila nad stříbrnou...

Velká cena 01. Bahrain 02. Emilia Romagna 03. Portugalsko 04. Španělsko 05. Monako 06. Azerbajdžán 07. Kanada 08. Francie 09. Rakousko 10. Velká Británie 11. Maďarsko 12. Belgie 13. Nizozemsko 14. Itálie 15. Rusko 16. Singapur 17. Japonsko 18. USA 19. Mexiko 20. Brazílie 21. Austrálie 22. Saúdská Arábie 23. Abu Dhabi

Datum 28.03.

18.04.

02.05.

09.05.

23.05.

06.06.

13.06.

27.06.

04.07.

18.07.

01.08.

29.08.

05.09.

12.09.

26.09.

03.10.

10.10.

24.10.

31.10.

07.11.

21.11.

05.12.

12.12.

Okruh Počet kol Sakhir 5412 m 57 Imola 4959 m (I) 63 Algarve 4684 m 66 Barcelona 4655 m 66 Monako 3337 m 78 Baku 6003 m 51 Montreal 4361 m 70 Le Castellet 5842 m 53 Red Bull Ring 4318 m 71 Silverstone 5891 m 52 Hungaroring 4381 m 70 Spa-Francorchamps 7004 m 44 Zandvoort 4259 m 72 Monza 5793 m 53 Soči 5848 m 53 Marina Bay 5063 m 61 Suzuka 5807 m 53 COTA Austin 5513 m 56 Mexico City 4304 m 71 São Paulo 4309 m 71 Melbourne 5303 m 58 Jeddah 6175 m (neuvedeno) Yas Marina 5554 m 55

z­ rušen, neboť Vietnamci usoudili, že premiéra bez di­ váků nedává smysl. Po zatčení Chunga se o letošním závodě v Hanoji ani neuvažovalo. Okruh v blízkosti ­stadionu My Dinh o délce 5565 metrů navrhl Hermann Tilke ve spolupráci s hanojskými úřady.

Předsezonní testy se letos zúžily na pouhé tři dny v Bahrainu; konaly se čtrnáct dní před úvodní Grand Prix 2021 na témže okruhu (Bahrain je první, když Aus­ tralané odložili svoji Grand Prix na konec listopadu).

Všechny týmy představily nové monoposty, přestože ve většině případů navzdory jinému označení (např. u Haase) jde o více či méně upravené loňské vozy.

Testování ovlivnily vysoké teploty a také větrné počasí, kdy trať znečisťoval navátý písek. Přestože časy z testů nedávají přesný obraz o výkonnosti jednotlivých týmů, mohou leccos naznačit. Nejrychlejší byl Max Ver­ stappen jak v pátek, tak v neděli, když na sobotu pře­ nechal vůz novému týmovému kolegovi Sergio ►►►

4/2021 THauto

35

Foto Alpine

► FORMULE 1 2021

1 3

Foto Alpine

Foto Aston Martin

2

Foto Aston Martin

4

Pérezovi (osmý v sobotu). Upravený Red Bull RB16B z loňského RB16 získal větší jízdní stabilitu, jezdil jako po kolejích, nestabilní záď totiž dříve působila hodně problémů nejen druhým jezdcům v týmu, ale i samot­ nému Verstappenovi, jenž však vůz nejlépe zvládal.

Sesterský tým AlphaTauri, také letos naposledy s to­ várním motorem Honda ve voze AT02, velmi překvapil, debutant Yuki Tsunoda byl celkově druhý (o pouhé 0,093 sekundy za Verstappenem). Dvacetiletý Japonec sice absolvoval šest různých testů ve formuli 1 pro Toro Rosso/AlphaTauri, ale v mezinárodních formulových závodech má za sebou pouhé dva roky (loni třetí ve ­formuli 2). Za volantem Ferrari SF21 se blýskl Carlos Sainz Jr., nový jezdec italského týmu, a to pěkným ­třetím časem po velkém souboji s nestárnoucím Kimi Räikkönenem (Alfa Romeo C41 s motorem Ferrari).

Nové vozy Mercedes-AMG W12 měly problémy s pře­ vodným ústrojím, a tak vítězný tým minulých sezon v Bahrainu absolvoval nejmenší počet testovacích kol ze všech účastníků (pouze 304, AlphaTauri vedly se 414). Valtteri Bottas byl nejrychlejší v sobotu, ale cel­ kově devátý (Lewis Hamilton pátý).

Zklamáním bylo vystoupení nového týmu Aston Martin Racing, který v loňském roce ještě jako Racing Point dosáhl na první vítězství. Problémem byla převodovka AMR21, která pochází stejně jako celá poháněcí sou­ stava od Mercedes-AMG; nový člen týmu Sebastian Vettel byl nakonec poslední, pokud nepočítáme testo­

36

auto 2021/4

TH

1 Alpine A521, premiéra nové značky ve formuli 1 pod taktovkou Renaultu, u motorů ovšem zůstává značka Renault 2 Fernando Alonso (Alpine F1 Team), dosud 314 Grand Prix F1 (32 vítězství) 3 Sebastian Vettel (Aston Martin), dosud 258 Grand Prix F1 (53 vítězství) 4 Aston Martin AMR21, návrat britské značky po šedesáti letech (pokusy v letech 1959 – 1960 byly neúspěchem)

vacího jezdce Roy Nissanyho (Williams FW43B Merce­ des). Největší změnou prošel McLaren s upraveným podvozkem MCL35M pro šestiválce Mercedes-AMG, takže motory Renault už zůstávají pouze pro přejme­ novaný Alpine A521, za jehož volantem byl Fernando Alonso celkově desátý. Navrátilec do formule 1 měl dramatický začátek sezony, utrpěl zlomeninu čelisti, ­ když ho neopatrný automobilista ve Švýcarsku srazil z bicyklu pouhý měsíc před zahájením testů. Připomeň­ me, že podobnou nehodu před dvaceti lety zaplatil Bob Wollek životem. Jeden z nejlepších jezdců sportovních prototypů se zkušenostmi z formule 2, vítěz Interserie 1982 v Mostě, se jel projet na kole 16. března 2001 hned po tréninku na 12 h Sebringu, ale druhý den do svého posledního závodu už nenastoupil...

Vedle Japonce Yuki Tsunody bylo s napětím očeká­ váno vystoupení Uralkali Haas F1 Team, jak se nyní americký tým Gene Haase jmenuje po vstupu ruského sponzora, protože jeho sestavu tvoří dva nováčci Mick Schumacher, syn sedminásobného mistra světa F1, a ruský závodník Nikita Mazepin, jehož otec Dmitrij je majoritním vlastníkem a šéfem korporace Uralkali/Ural­ chem. Se starým vozem Haas VF-20 v nových barvách VF-21 mezi nejrychlejší nepatřili. Bojovali jen s Nicola­ sem Latifim od Williamsu, zatímco jeho týmový druh George Russell (Williams FW43B Mercedes) se blýskl celkově šestým místem před Danielem Ricciardem (McLaren) a Sergio Pérezem (Red Bull).

■

► Motorsport ► ZE SVĚTA

Ken Block v Goodwoodu (2010)

1, 2 Hannu Mikkola (Ford Escort se synem Juhou) projížděl Prahou při revivalu London – Sydney 2000 3 Posádka Matti Soivio/ Hannu Mikkola (Škoda Octavia TS) na Hankirally 1963 (odpadli) 4 Oslava triumfu ve World Cup Rally 1970 (zleva Aaltonen, Liddon, Palm, Mikkola, Staepelaere a Mäkinen)

Foto Ford

1

Foto Tom Hyan

Travis Pastrana vyhrál obě první soutěže ARA 2021 (American Rally Association

by DirtFish National) v Michiganu a Missouri, když ve druhé 100 Acre Wood Rally v Salemu (MO) za ním dojel Ken Block, druhý při debutu s vozem Škoda Fabia R5+ týmu McKenna Motorsports, jehož irský šéf Barry McKenna (mistr ARA 2020) skončil čtvrtý na Fordu Fiesta WRC. Block zpočátku těsně vedl před McKennou, ale počet rekordních triumfů v této rally nerozšířil (dvakrát prorazil pneumatiku a měl problém se zadní hnací poloosou). Block jel poprvé od roku 2009 v automobilové soutěži s jiným vozem než značky Ford (spolupráce po 11 letech skončila). Loni byla soutěž v Missouri zrušena, letos se vrátila bez diváků, Block tam vyhrál sedmkrát (mezi 2006 až 2014), John Buffum pětkrát a Travis Pastrana dvakrát (2016 a 2021).

Mistrovství ARA 2021 čítá devět soutěží.

2 4

Foto Helena Hyanová

Škoda Fabia R5+ pro Kena Blocka

100 ACRE WOOD RALLY 19. – 20. 3. 2021 1. Travis Pastrana/Rhianon Gelsomino,

1 h 23 min 07,6 s, Subaru WRX 2. Ken Block/Alessandro Gelsomino,

+ 29 s, Škoda Fabia R5+ 3. Brandon Semenuk/John Hall,

+ 1:14,1, Subaru WRX 4. Barry McKenna/Leon Jordan,

+ 1:38,5, Ford Fiesta WRC 2011 5. Jeff Seehorn/Glen Ray,

+ 8:23,8, Subaru WRX 6. John O’Sullivan/Cameron Carr,

+ 14:22,6, Ford Fiesta R5 7. John Coyne/Andreas Bautista,

+ 15:35,2, Ford Fiesta 2014 8. Michael Hooper/Kevin Allen,

+ 15:45,5, Lexus IS 350 9. Enda McCormack/Liam McCormack,

+ 16:18,2, Hyundai i20 R5 10. Patrick Brennan/Ryan Dunham,

+ 18:01,0, Ford Fiesta Proto

3 HANNU MIKKOLA (24. 05. 1942 – 25. 02. 2021) Další legenda motoristického sportu opustila tento svět. Hannu Mikkola, rodák z finského Joensuu, vyhrál osmnáct soutěží WRC v letech 1974 až 1980, byl mistrem světa 1983 na Audi Quattro, ale nejvíce ho proslavil triumf v maratonu World Cup 1970 London – Mexico, kde vládly Fordy Escort (Hannu Mikkola/Gunnar Palm první, Rauno Aaltonen/Henry Liddon druzí, Timo Mäkinen/Gilbert Staepelaere pátí, Tony Fall/Jimmy Greaves šestí a Sobieslaw Zasada/Marek Wachowski osmí). Začínal v roce 1963 jako spolujezdec, zkusil sám jezdit, ale vrátil se ke studiím strojírenství na helsinské universitě, než se stal profesionálem. V roce 1969 jel ve Finsku s Escortem i okruhy, v listopadu 1984 si v Doningtonu s Marc Surerem vyměnili vozy.

Hannu byl o 3,5 s pomalejší na Arrowsu F1, Marc ztrácel 1,5 s za volantem Audi Quattro. Hannu do formule 1 nepřešel, ale Surer soutěže jezdil.

4/2021 THauto

37

Foto Roman Klemm

► Motorsport ► FIA FORMULA 2 CHAMPIONSHIP 2021

SHWARTZMAN FAVORITEM?

Z loňského mistrovství formule 2 postoupili tři závodníci přímo do vysněné formule 1...

Ú

spěšné osudy této trojice a jejich předchůdců jsou dostatečnou motivací pro 22 jezdců, kteří si to o titul mistra FIA F2 rozdají letos. Nová sezona 2021 přitom má (na rozdíl od minulého roku) jasného favorita, kterým je Robert Shwartzman, jenž drží všechny trumfy v ruce. Jedenadvacetiletý Rus nastoupí už druhým rokem za mistrovskou squadru Prema Racing, pro niž loni dobyl titul mladý Mick Schumacher. Ruský člen juniorské Ferrari Driver Academy také dobře ví, jak vyhrávat (loni triumfoval ve čtyřech závodech F2) a až do Schumacherova zázračného vzestupu formy měl v týmu jasně navrch. Letos se stal jeho týmovým kolegou o rok mladší Oscar Piastri z Austrálie, který se hned ve své první sezoně stal mistrem FIA F3. Bylo by tedy velkým překvapením, kdyby oba jezdci Prema Racing nebojovali o vítězství, a zkušenější Robert ­ ­Shwartzman o mistrovský titul. V prosinci 2020 okusil Shwartzman formuli 1 na Ferrari SF1000 a ujel nejvíce kol ze všech v Abu Dhabi (Young Driver Test).

38

auto 2021/4

TH

ROMAN KLEMM Závody s jednotnými vozy Dallara-Mécachrome F2 jsou dramatické, na snímku ze Spa 2019 budoucí jezdec formule 2 Nicholas Latifi (č.6) s prázdnou zadní pneumatikou, kterého objíždějí Luca Ghiotto (č.8) a Guanyu Zhou (č.7)

Hlavní soupeře lze hledat především v týmech, které už minulé sezony úspěšně bojovaly o vavříny. Za britskou sestavu UNI-Virtuosi nastoupí jedenadvacetiletý Brazilec Felipe Drugovich, jenž v minulém roce dokazoval v malé stáji MP Motorsport opravdové divy. S druhou Dallarou F2 tohoto týmu znovu pojede čínský chráněnec Renaultu (či novodobě Alpiny) dvaadvacetiletý Guanyu Zhou.

Také za vedoucí francouzské týmy ART Grand Prix a DAMS tradičně nastoupí členové juniorských pro­ gramů, u prvního to bude mladičká senzace Theo Pourchaire z formule 3 a 4 (teprve sedmnáctiletý Francouz před dvěma lety vyhrál v Charouzově týmu titul německého mistra F4) a také devatenáctiletý Christian Lundgaard, dánský junior Renaultu (Alpine F1), jenž by měl pravidelně narušovat Shwartzmanův tah na titul. Ostatně Lundgaard se morálně posílil nejrychlejším časem jediného předsezonního testu v Bahrainu. DAMS se spo­ lehne na talent dvacetiletého Marcuse Armstronga, dalšího člena Ferrari Driver Academy, a poněkud překvapivě i na mizivé nadání Izraelce Roye Nissanyho, jehož

► KALENDÁŘ ZÁVODŮ 2021 01. Bahrain..................... 27.03............................Sakhir 02. Monako..................... 22.05.........................Monako 03. Azerbajdžán............... 06.06..............................Baku 04. Velká Británie............ 18.07.................... Silverstone 05. Itálie.......................... 12.09........................... Monza 06. Rusko........................ 26.09...............................Soči 07. Saúdská Arábie......... 05.12.......................... Jeddah 08. Abu Dhabi................. 12.12....................Yas Marina

► FORMULE 2 2021 tým jezdci PREMA RACING (I) .............Robert Shwartzman (RUS), Oscar Piastri (AUS) UNI-VIRTUOSI (UK) ....................... Guanyu Zhou (CN), Felipe Drugovich (BR) CARLIN (UK) ................................Daniel Ticktum (UK), Jehan Daruvala (IND) HITECH GP (UK) .............................Liam Lawson (NZ), Jüri Vips (EST) ART GRAND PRIX (F) .......... Christian Lundgaard (DK), Theo Pourchaire (F) MP MOTORSPORT (NL)....................Lirim Zendeli (D); druhý v jednání CHAROUZ RACING SYSTEM (CZ) .David Beckmann (D), Guilherme Samaia (BR) DAMS (F) ...........................................Roy Nissany (IL), Marcus Armstrong (NZ) CAMPOS RACING (E)................ Gianluca Petecof (BR), Ralph Boschung (CH) HWA RACELAB (D) ......................... Matteo Nannini (I), Alessio Deledda (I) TRIDENT (I) ...................................... Bent Viscaal (NL), Marino Sato (JPN)

1 2

3

4

5

► FIA FORMULA 2 CHAMPIONSHIP 2020 jezdec tým počet bodů 1. Mick Schumacher (D)......... PREMA Racing.........215 2. Callum Ilott (GB)................. UNI-Virtuosi.............201 3. Yuki Tsunoda (JPN)............ CARLIN....................200 4. Robert Shwartzman (RUS)... PREMA Racing.........177 5. Nikita Mazepin (RUS).......... HITECH GP..............164 6. Guanyu Zhou (CN).............. UNI-Virtuosi..........151,5

7

8

Foto Roman Klemm

6

1 Trojice budoucích hvězd; zleva Armstrong, Lundgaard a Shwartzman 2 Nedávno zesnulý Adrian Campos s jezdcem Ralphem Boschungem (Campos Racing) 3 Estonská naděje Jüri Vips 4 Robert Shwartzman, vycházející hvězda, člen Ferrari Driver Academy 5 Marcus Armstrong (Nový Zéland) 6 Yuki Tsunoda postoupil z formule 3 do formule 1 (AlphaTauri) za pouhé tři roky!

7 Theo Pourchaire ještě v barvách Sauber Junior Team by US Racing Charouz coby úspěšný jezdec formule 4 8 Oscar Piastri, další Australan italského původu, mistr FIA F3 2020

schopní mecenáši mu opět zaplatili místo v­ ývojového jezdce ve Williamsu F1.

Počítat se musí i s týmem všudybyla Trevora Carlina z Velké Británie, jehož monoposty jezdí snad ve všech formulích světa. Carlin dá druhým rokem šanci dvaadvacetiletému Indovi Jehanu Daruvalovi a vedle něj stejně starému Britovi Danielu Ticktumovi. Poněkud pikantní je skutečnost, že Daruvala je aktuálním testovacím jezdcem Red Bullu, zatímco Dr. Helmut Marko právě Ticktuma ze svého hvězdného kádru před dvěma lety vyřadil. Další britský tým Hitech GP, patřící ovšem z velké části Dmitriji Mazepinovi, dokáže připravit vítězný monopost, čehož letos mohou využít devatenáctiletý Novozélanďan Liam Lawson a o rok starší Estonec ►►►

4/2021 THauto

39

► FIA FORMULA 2 CHAMPIONSHIP 2021

Foto Roman Klemm

1

2

3

1 Felipe Nasr, bývalý jezdec F1, a nadějný Felipe Drugovich (oba z Brazílie) 2, 3 Velmi zkušený Guanyu Zhou má největší šanci stát se prvním čínským závodníkem formule 1 4 David Beckmann, nový jezdec českého týmu Charouz Racing System 5 Gianluca Petecof (Brazílie)

4

7

5

8

6 Antonín Charouz, šéf českého týmu Charouz Racing System 7 Jehan Daruvala (Indie) 8 Matteo Nannini, návrat slavného jména (jeho strýc Sandro Nannini vyhrál jednu Grand Prix F1) Jüri Vips. Zatímco maličký Liam se dnes těší podpoře Red Bullu, svalnatý Jüri už náleží do základny talentů Mercedesu, byť ještě loni Red Bull F1 testoval. HWA Racelab s kořeny Mercedes-AMG v DTM nasadí ve své druhé sezoně F2 italskou dvojici, která by snad ani nemohla být rozdílnější! Zatímco sedmnáctiletý Matteo Nannini (ano, jde o synovce závodníka F1 Sandra a rockové hvězdy ­Gianny) je velkým příslibem do budoucna, již šestadvacetiletý Alessio Deledda je pouze mladíkem, který s motorsportem začal velmi pozdě. Deledda má ale finanční zázemí, jež mu umožňuje jezdit závody F2...

Nizozemský MP Motorsport má zatím jen ­jedenadvacetiletého Lirima Zendeliho, o druhém jezdci v době uzávěrky majitel stáje Sander Dorsman ještě jednal. Podobně jsou ve hvězdách další aktivity Campos Racing po nedávné smrti zakladatele Adriana Campose, tým nastoupí ve smutečním černo-bílém hávu. Španělé angažovali finančně silného osmnáctiletého Brazilce Gianlucu Petecofa, jemuž po několika úspěšných le-

40

auto 2021/4

TH

6 tech ve slabě obsazených F4 a F3 Regional stále chybí zkušenosti. Druhým u Campose je třiadvacetiletý Švýcar Ralph Boschung, v ohledu hledání sponzorů šikovný, na trati ovšem poněkud méně. Pokračuje český Charouz Racing System, po slibné první ­sezoně před třemi lety bohužel ve fázi stagnace, ba dokonce poklesu výsledků. Louis Délétraz s nováčkem Pedrem Piquetem ­nedokázali loni přesvědčit; lze jen doufat, že tým ze Žebráku svoji loňskou sedmou pozici zlepší. Majitel Antonín Charouz společně s manažerem Bobem Vavříkem vybírali jezdce dlouho a jejich tým byl předposledním, jenž sestavu oznámil. Zvolili jezdce, kteří pro tým testovali koncem roku 2020, Němce Davida Beckmanna a Brazilce Guil­ herma Samaiu. Zatímco jedenadvacetiletý Beckmann během let ve formuli 3 několikrát potvrdil své kvality, čtyřiadvacetiletý Samaia ve své první sezoně F2 pravidelně patřil k nejpomalejším. Italský Trident pod ve­ dením bývalého závodníka Giacoma Ricciho stačil v posledních letech jen na zadní po-

zice, a tak není divu, že se k němu přední jezdci nehrnuli. Ricci prodloužil spolupráci s Japoncem Marinem Satem (loni testoval AlphaTauri F1), zatímco kolem jeho druhého vozu ještě není úplně jasno, když otec Benta Viscaala zaplatil za starty obrýleného synka jen úvod sezony…

Na kalendář závodů měla pandemie neblahý vliv, zbyly tři klasické okruhy, jinak se od­ stěhuje na území bývalého Sovětského ­svazu a do Arábie. V každém z pouhých osmi podniků se budou ale inflačně roz­dávat body. V sobotu ve dvou sprintech (po 120 kilometrech) a v nedělním hlavním závodě (170 km). Jezdci si nejsou zcela jisti, zda bude mít smysl dát v jediné kvalifikaci ví­ kendu opravdu plný plyn; ta totiž rozhodne jen o postavení na startu v neděli. Do prvního sprintu vyrazí prvních deset v obráceném pořadí a do druhého znovu v obráceném ­pořadí prvních deseti v cíli předcházejícího sprintu. Prodat tedy formuli 2 sportovním příznivcům a hlavně sponzorům v roce ­ 2021 nebude jednoduché.

■

► Motorsport ► ZE SVĚTA

Foto Toyota

► KRÁTCE

Kalle Rovanperä (Toyota Yaris WRC)

Dvacetiletý Kalle Rovanperä, bývalý jezdec Škoda Motorsport, se po Rally Arctic Finland ujal vedení mistrovství světa jako nejmladší jezdec v historii! Ve finské soutěži sice nevyhrál, ale druhé místo spolu se čtvrtým z Monte Carla na Toyotě Yaris WRC znamenaly postup do vedení WRC! Rally Arctic patřila Ottu Tänakovi (Hyundai i20 Coupé WRC), na třetím a čtvrtém místě dojeli Thierry Neuville a Craig Breen (rovněž Hyundai), následovaly další Toyoty Yaris (Elfyn Evans, Takamoto Katsuta). Esapekka Lappi, bývalý jezdec Škoda Motorsport, vyhrál WRC2 a byl desátý na Volkswagenu Polo GTI R5. Rally Arctic má dlouhou tradici v ME a krátce v MS jezdců, například 1973 vyhrál Timo Mäkinen (Ford Escort RS) a 1972 okruhový jezdec Leo Kinnunen (Porsche 911 S), trojnásobný vítěz Interserie, který o rok později s Alfou Romeo 2000 GTV odpadl z vedení pro proraženou olejovou vanu motoru.

Foto Škoda Motorsport

Škoda Fabia Rally2 evo (Ekström/Bergkvist)

Škoda Fabia Rally2 evo (Mikkelsen/Fløene)

Sabine Schmitz při 24 h Nürburgringu 2013

Foto Tom Hyan

Vedení v kategorii WRC2 drží Anders Mikkelsen s vozem Škoda Fabia Rally2 evo, který vyhrál v Monte Carlu, ale na Rally Arctic dojel druhý za Esapekkou Lappim (VW Polo R5). Vozy Škoda s tovární podporou v týmu Toksport WRT obsadily druhé místo s Mikkelsenem a čtvrté s dalším norským jezdcem Eyvindem Brynildsenem; na třetí místo se vklínil Rus Nikolaj Gryazin (VW Polo GTI Rally2) a šestý dojel Martin Prokop (Ford Fiesta Rally2). Kategorii WRC3 vyhrál Teemu Asumaa, pátý byl ex-mistr světa v rallycrossu Mattias Ekström (oba na Škoda Fabia Rally2 evo).

SABINE SCHMITZ (1969 – 2021) Královna Nürburgringu zemřela 16. března v Trieru, s rakovinou bojovala od 2017, nemoc prozradila o tři roky později. Narodila se 14. května 1969 v Adenau u okruhu Nürburgring v rodině hoteliéra, vystudovala hotelovou školu a someliérství, v závodech debutovala na Fordu Fiesta (1990). Stala se jedinou ženou, která vyhrála 24 h Nürburgringu, a to hned dvakrát (1996 a 1997 na BMW M3 coby provdaná Sabine Reck); byla mistryní vytrvalostních závodů VLN na Nürburgringu 1998. S druhým manželem Klausem Abbelenem založili Frikadelli Team (třetí ve 24 h Nürburgringu 2008 na Porsche 911). Na Nürburgringu ujela celkem dvacet tisíc kol, byla řidičkou Ringtaxi BMW M5, rekordy ustavila i s vozy Ford Transit a Škoda Kodiaq RS. Na Porsche 911 GT3R tam zajela 7:07 min.

► Českou motoristickou sezonu zahájila Kowax Valašská rally 27. a 28. března; konala se navzdory koronavirovým restrikcím, bohužel bez diváků. Z očekávaného souboje Václava Pecha Jr. (Ford Focus WRC) a Jana Kopeckého sešlo, když Václav odstoupil v první rychlostní zkoušce (trefil betonový sloupek). Favoritem byl ovšem Rus Nikolaj Gryazin (Volkswagen Polo GTI R5), jenž po deseti RZ soutěž ovládl a zvítězil před Kopeckým (ztráta 46,4 s) a Filipem Marešem (dalších 3,7 s zpět); oba jeli na Škoda Fabia Rally2 evo.

Druhým nejúspěšnějším cizincem byl osmý Albert von Thurn und Taxis (také Fabia Rally2 evo). ► Nová sezona 2021 FIA F1 začala stejně jako ty minulé ve formuli 1, a to dominancí týmu Mercedes-AMG Petronas v Bahrainu. Zvítězil Lewis Hamilton o 0,745 sekundy před Maxem Verstappenem (Red Bull), který sice Hamiltona tři kola před cílem předjel, ale na pokyn týmu a sportovních komisařů pustil opět vpřed, protože vyjel mimo vyznačení trati (to ovšem během závodu udělali jiní mnohokrát včetně Hamiltona). Třetí se ztrátou 37,383 sekundy byl druhý Mercedes-AMG (Valtteri Bottas), jenž v závěru závodu získal bod navíc za nejrychlejší kolo. Jezdci Ferrari dojeli šestý (Charles Leclerc) a osmý (Carlos Sainz). Debutant Yuki Tsunoda (Alpha­Tauri) bodoval devátým místem. ► Pátá sezona FIA F2 (ex-GP2 Series) začala třemi závody v Bahrainu podle nového schématu.

První sprint vyhrál při svém debutu Novozélanďan Liam Lawson (ročník 2002) před Jehanem Daruvalou a nováčkem Davidem Beckmannem (nejlepší výsledek Charouz Racing v celém víkendu). Druhý sprint ovládl australský nováček Oscar Piastri (mistr FIA F3 2020) před Christianem Lundgaardem a Číňanem Guanyu Zhou, tedy tři jezdci Alpine Driver Academy.

Nedělní vyvrcholení Feature Race patřilo Guanyu Zhou před Danem Ticktumem a Liamem Lawsonem.

A kde zůstal favorizovaný Robert Shwartzman? Nejprve čtvrtý, pak odpadl po kolizi s Ticknumem a ve finále sedmý. ► Oscar Espinosa alias Cacho Fangio dosud žije v Argentině, v šedesátých letech tam závodil s cestovními vozy a příležitostně ve formuli 2, ovšem svým otcem nepoznán, když jeho matka Catalina Basili-Espinosa přerušila veškeré vztahy s Juan-Manuelem Fangiem, pětinásobným mistrem světa formule 1. V době nadcházejícího výročí 110 let od narození mistra poskytl Cacho rozhovor pro Museo Storico Alfa Romeo, kde vzpomíná na otce i svůj život.

4/2021 THauto

41

► JEZDCI FORMULE 1

Foto SP

(1970)

Surtees TS9 Ford DFV (Watkins Glen 1971)

SAM POSEY (USA) pátým místem (Eagle-Offy), účinkoval v CanAm (1968 Caldwell),

vítězil v TransAm, formuli A (5000) a se sportovními vozy (12 h Sebringu 1975 na BMW 3.0 CSL). V roce 1972 byl čtvrtý ve 24 h Le Mans (Ferrari 512S), o rok později třetí (Ferrari 512M).

Přes deset let byl televizním komentátorem, což ukončila až diagnóza Parkinsonovy nemoci (1995). Přesto dál pracuje jako novinář, autor, designer a výtvarník. V roce 2013 byla na okruhu Lime Rock za jeho přítomnosti pojmenována rovinka trati Sam Posey Straight.

Foto AAR a Tom Hyan

Všestranný závodník, který okusil formuli 1 při dvou startech s vozy Surtees-Ford na Velké ceně USA ve Watkins Glen (1971 odpadl s poruchou motoru, 1972 dvanáctý). Narodil se 26. května 1944 v New York City, jeho otec zahynul za války v Japonsku, ale matka syna bohatě podpořila, takže nejen vystudoval průmyslový design, ale také okusil drahé sportovní vozy a mohl začít závodit ve formuli Vee. Při jediném startu v 500 mil Indianapolis 1972 překvapil

Eagle 102 Weslake V12 (Monako 1967)

(Goodwood 2000)

DAN GURNEY (USA) do Kalifornie a tam začal závodit. Patřil k nejlepším, vítězil se sportovními vozy (24 h Le Mans 1967), v Indy Cars, NASCAR a dobyl čtyři Grand Prix F1 (první pro Porsche 1962 ve Francii, první pro Brabham 1964 v Mexiku a Francii), ale především Velkou cenu Belgie 1967 na vlastním Eagle-Weslake V12. Britský motor Weslake byl nespolehlivý (dojel jen třikrát) a tak se v roce 1968 vrátil do USA. Jako šéf týmu sbíral další úspěchy, syn Alex je úspěšným závodníkem.

Daniel Sexton Gurney zemřel 14. ledna 2018 v Newport Beach (CA).

Cooper T53 Climax (Watkins Glen 1962)

Foto Sharp Oil

Sympatický Američan je jedním z mála jezdců, kteří vyhráli Grand Prix F1 na voze vlastní konstrukce. Ve formuli 1 absolvoval 86 závodů, v roce 1959 byl také továrním jezdcem Ferrari (sedmý v MS) a Porsche (1961 třetí a 1963 pátý), vystřídal BRM (1960) a Brabham (1964 – 1965 šestý a čtvrtý), než se pustil do vlastních konstrukcí AAR Eagle (All American Racers). Narodil se 13. dubna 1931 v Port Jeffersonu (NY) jako syn operního pěvce, rodina se přestěhovala

(1967)

JAMES (HAP) SHARP (USA) Pro Velké ceny USA 1961 – 1964 ve Watkins Glen koupil Cooper T53

Narodil se na Nový rok 1928 v Tulse (OK), takže dostal přezdívku HAP (Happy New Year Baby). Byl úspěšným amatérským jezdcem a petrolejářem v Texasu, což vedlo ke spolupráci s Jimem Hallem, s nímž se seznámil roku 1958, když si kupoval vozy v dealerství Shelby/Hall v Dallasu. Spolu založili firmu Chaparral Cars, Inc., v Midlandu (TX) a s revolučními vozy Chaparral (motory Chevrolet) vyhrál Sharp celkem deset závodů (1962 – 1965).

42

auto 2021/4

TH

Climax a pak si půjčoval jiné vozy F1 (Lotus 24 BRM a Brabham BT11 BRM), dvakrát jel i v Mexiku (nejlépe sedmý 1963 na Lotusu).

Absolvoval šest Grand Prix F1. Na Chaparralu 2A vyhrál 12 h Sebringu 1965 (s Jimem Hallem), po roce 1965 skončil se závoděním, ale vrátil se v Nassau 1966 a zaskočil za Mike Spenceho v Targa Florio 1967 (na Chaparralu 2F s Hallem odpadli). Po diagnóze nevyléčitelné nemoci si vzal život 7. května 1993 v San Martín de los Andes (Argentina).

► JEZDCI FORMULE 1

Foto IMS

(1972)

McLaren M16B Offenhauser (1972 Indy 500)

MARK DONOHUE (USA) ale 1973 mu nikdo nestačil (mistr na Porsche 917/30 Turbo).

Narodil se 18. března 1937 v Haddon Township (NJ). Jeho největší úspěchy jsou spojeny s týmem Penske, pro který debutoval ve formuli 1 na vypůjčeném McLarenu M19 v Kanadě 1971 a hned dojel třetí!

Jako strojní inženýr byl velmi dobrý v přípravě vozů, už v roce 1961 se stal mistrem SCCA (Elva Courier) a postupoval výše. V roce 1969 vyhrál 24 h Daytony (Lola T70), 1972 triumfoval v 500 mil Indianapolis (Penske/McLaren M16), o titul CanAm 1972 přišel pro zranění při testu,

Pak skončil se závoděním, ale Penske ho zlákal k účasti ve formuli 1.

Absolvoval jedenáct startů F1 na Penske PC1 (pátý ve Švédsku 1975) a poslední dva na Penskeho Marchu 751 (pátý v Anglii). Havaroval před závodem v Zeltwegu, praskla pneumatika, po nehodě ještě chodil, než upadl do bezvědomí a zemřel 19. srpna 1975 v nemocnici v rakouském Grazu na pohmoždění mozku. Po čtyřiceti letech jeho syn David také vyhrál 24 h Daytony (2009).

Foto Tom Hyan

(1989)

March 88C Cosworth DFX (1989 Meadowlands)

KEVIN COGAN (USA) (1986 Patrick Racing/March 86C Cosworth DFX). Vystřídal mnohé

Coganovy pokusy o starty F1 jsou dávno zapomenuty, dvakrát se nekvalifikoval (1980 v Montrealu na RAM Racing/Williams FW07B a 1981 v Long Beach na továrním Tyrrellu 010). Obrátil svou pozornost na Indy Cars. V roce 1984 se dokonce objevil za volantem jediného Ligieru pro CART (typ LC02 Cosworth DFX), s nímž v týmu Curb neuspěl. V letech 1981 – 1993 absolvoval 116 závodů, vyhrál jediný v Phoenixu, když tehdy dojel také druhý v Indy 500

slavné týmy (Penske, Granatelli, Curb-AAR, Bignotti-Cotter a další), než po sezoně 1993 odstoupil a věnoval se rodině (tři děti) a obchodu (real estate). Narodil se 31. března 1956 v Redondo Beach (CA).

Soupeři mu nemohou zapomenout velké kolize, v 1982 Indy 500 jel z první řady, ale hned na startu vyřadil čtyři vozy, narazil do A.J.Foyta a vzal s sebou i Maria Andrettiho („Takhle to dopadne, když necháte děti dělat chlapskou práci,“ řekl Mario).

Foto Tom Hyan a STP

(Le Mans 1995)

STP Hawk-Ford (1969 Indy 500)

MARIO ANDRETTI (I/USA) (1969 STP Hawk-Ford) a mistrem světa F1 1978 (Lotus 79).

Legendární závodník Mario Andretti oslavil 28. února 2021 v plné svěžesti svoje 81. narozeniny! Bohužel tentokrát už bez svého dvojčete Alda, s nímž začal po emigraci rodiny z Itálie do USA jezdit první závody. Aldo zemřel 20. prosince 2020, na rozdíl od Maria se nestal hvězdou první velikosti, ale po haváriích odstoupil a věnoval se rodině (synové Adam a John také závodníci). Mario se stal nejmladším mistrem Indy Cars (1965), vítězem 500 mil Indianapolis

Je jedním ze tří jezdců, kteří vítězili ve F1, Indy Cars, MS sportovních prototypů a NASCAR stock cars (další jsou jen Dan Gurney a Juan-Pablo Montoya). Jeho manželka Dee Ann z Nazarethu, kde se usadili, zemřela 2. července 2018 na zástavu srdce, synové Michael a Marco jsou závodníky. Mario dosud vozí klienty v dvoumístném Indy Caru, je úspěšným obchodníkem, má vinice v Napa Valley (CA), závodní školu Indy Cars na oválech a motokárové centrum v Atlantě.

4/2021 THauto

43

► FORD TRUCKS (USA 1911 – 1998)

Foto Tom Hyan

Historie

1

ZAŠLÁ SLÁVA...

H

Ford vede na světě v traktorech, osobních i nákladních vozech; to byl slogan, který už patří minulosti...

enry Ford (1863 – 1947) by se asi nestačil divit. Po desítkách let už neexistují trak­ tory Ford, jejichž produkci společnost Ford Motor Company dobrovolně přene­ chala jiným, stejně jako globální výrobu nákladních automobilů. V roce 1997 prodali americkou divizi těžkých nákladních vozů firmě Freightliner (Daimler Trucks), která pro převzaté modely obnovila značku Sterling; německou produkci zrušili a britskou prodali italskému koncernu Iveco, který až do roku 1991 nabízel úspěšný Ford Cargo, Truck of the Year 1982. Produkce nákladních vozů pokračovala v Bra­ zílii, kde však Ford oznámil zrušení veškeré výroby. Zůstali jen Turci, firma Ford Otosan nejen pokračovala ve výrobě modernizovaných generací Cargo, ale také připravila ve vlastní režii zcela nový dálniční tahač Ford F-MAX, jenž dobyl prestižní titul Inter­ national Truck of the Year 2019.

Dobrovolný odchod ze světa traktorů a nákladních vozů (s výjimkou turecké aktivity) ovšem předcházela neoby­ čejně bohatá léta. V tomto článku se zaměříme především na poválečné modely amerických nákladních vozů, kdy Ford zamířil do nejvyšší třídy 8

44

auto 2021/4

TH

TOM HYAN 1 Dva sklápěčkové těžké vozy Ford, zleva L-9000 a ikonický LTL-9000 2 Pick-Upy jsou dnes jedinými lehkými užitkovými Fordy s kapotovou koncepcí; F Series vládne trhu USA nepřetržitě 39 let jako vůbec nejprodávanější automobil

2

(celková hmotnost přes 14,85 tuny) a vytvořil skutečně ikonické modely. Poválečný rozmach zahájily první vozy F Series, jejichž pokračováním jsou dnešní pick­ -upy F-150 (a jejich těžké verze Super Duty), které zpo­ čátku vytvořily rozsáhlou typovou řadu až po středně těžké nákladní vozy včetně verze s trambusovou bud­ kou COE (Cab-Over-Engine), poháněné zážehovými řadovými šestiválci i vidlicovými osmiválci. V polovině padesátých let ale začaly vznikat vlastní konstrukce středně těžkých a těžkých nákladních vozů, z nichž C Series (první s trambusovou sklopnou budkou) se pak vyráběla neuvěřitelných třiatřicet let bez větších změn kromě modernizace pohonných jednotek a naplnila heslo netřeba ­měnit osvědčené, stejně jako některé osobní vozy (VW Typ 1, Citroën 2 CV, Morris Minor). Ford C Series se vy­ ráběl v několika hmotnostních třídách od Class 5 (7,2 – 8,8 t) až po nejvyšší Class 8 (přes 14,85 t) v letech 1957 až 1990, oblíbené byly rovněž pod­ vozky pro požární vozy a v Kanadě se C Series dodávala jako poslední ná­ kladní Mercury (M Series do 1972).

V roce 1961 vznikla odvozená H Se­ ries (H = Heavy), dálniční tahače se zvýšenou budkou, která pro svůj

Foto Ford

Foto Tom Hyan

3

4 5

3 Dva těžké tahače návěsů Ford LTL-9000, vyvrcholení nabídky kapotových typů před Aeromaxem 4 Oblíbený tahač Ford CL-9000, poslední typ těžké řady s bezkapotovou budkou (1980 – 1991) 5 Ford L-800 (Louisville Line) koncem osmdesátých let na Manhattanu v New Yorku 6 Další generace z Louisville, Ford L-8000 s cisternovou nástavbou, zachycený v devadesátých letech 7 Ford W Series (WT), nástupce prvního těžkého typu H Series, vyjel v roce 1970 8 První těžký nákladní typ Ford H Series (Heavy) z počátku šedesátých let, přezdívaný Two-Story Falcon pro design budky

7

Foto Ford

Foto Tom Hyan

6

8

­design dostala přezdívku Two-Story Falcon podle popu­ lárního kompaktního sedanu Ford Falcon. Podobný ­design přídě měla N Series s krátkou kapotovou bud­ kou, zatímco lehká F Series byla nadále spřízněna s pick-upy. Další byla kapotová třínápravová T Series, třetí nápravu dostaly i těžké verze C (CT = tandem).

Od roku 1963 přibyla alternativa vznětových motorů (většinou Ford-Cummins). Popularita C Series byla tak obrovská, že když ji Ford chtěl v roce 1986 nahradit ­typem Cargo evropské konstrukce, na trh USA dodá­ vaný z Brazílie, nakonec mu nezbylo než prodávat obě řady ještě nějaký čas souběžně. Tato situace se pak opakovala při uvedení Transitu v USA, kdy paralelně běžela produkce populárního vanu E Series. ►►►

4/2021 THauto

45

Foto Ford

► FORD TRUCKS (USA 1911 – 1998)

1

Foto Tom Hyan

2

Ford AeroMax jako přepravník Teamu Rahal na okruhu Mid Ohio při mistrovství Indy Cars (1999)

1 Ford AeroMax 120 s luxusní spací nástavbou při výstavní premiéře v roce 1991 2 Těžký nákladní vůz Ford T Series s budkou 102“ BBC (model 1964) 3 Ford L-9000 AeroMax v provedení s upravenou budkou podle zásad aerodynamiky 4 Legendární Ford C Series na Manhattanu v New Yorku v roce 1989

Jen pro zajímavost, v roce 1964 uvedl Ford zážehové osmiválce třídy Heavy Duty o výkonu 137 až 173 kW (tedy 186 až 235 k) objemových tříd 330, 361 a 391 CI (5,4; 5,9 a 6,4 litru) pro vozy série C, F, B, N, T a H, přičemž velkoobjemové zážehové motory Super Duty V8 401, 477 a 534 CI (6,6; 7,8 a 8,75 litru) nadále ­zůstaly v nabídce! Základní pohonné jednotky ovšem tvořily také řadové šestiválce, zážehové i vznětové.

Podobně jako u jiných amerických výrobců těžkých nákladních vozů vyšel Ford vstříc odběratelům a po­ dle jejich požadavků kombinoval osvědčené kon­ strukční skupiny jako jsou převodovky Fuller, Allison nebo Spicer, nápravy Eaton nebo Timken, odpružení Hendrickson, Page & Page nebo Timken a vznětové motory Detroit (GM), Cummins či Caterpillar.

V roce 1969 byla produkce těžkých nákladních auto­ mobilů převedena do továrny v Louisville (Kentucky), kde nové kapotové typy L Series (Louisville Line) na­ hradily předcházející včetně T a N Series, zatímco místo H Series vyjela nová W Series s bezkapotovou budkou. V roce 1978 vyrobil Ford celkem 1 314 251 užitkových vozů od třídy 1 (do 2,7 t) po třídu 8, z toho 15 531 třídy 7 (11,7 až 14,85 t) a 22 293 třídy 8 (přes 14,85 t). Tyto automobily se během následujících let průběžně vyvíjely, také podle poznatků aerodynamiky, což podtrhovalo označení AeroMax (od 1988). Vyvr­ cholením se stal AeroMax 120 s luxusní spací nástav­ bou pro dálkovou přepravu, v roce 1991 namířený proti vzrůstající konkurenci prestižních amerických značek Kenworth a Peterbilt, ale také rychle se rozví­ jejícímu Freightlineru pod taktovkou Daimler Trucks.

46

auto 2021/4

TH

3 4

Foto Ford

5 7

Foto Tom Hyan

6

Poslední L Series v mnoha variantách patřila k nejoblí­ benějším nákladním vozům na amerických silnicích, ale její výroba se rozběhla rovněž v Austrálii. V roce 1987 dostala L Series zcela nové diesely konstrukce Ford o výkonu 136, 154 a 176 kW (tedy 185, 210 a 240 k), přičemž alternativa Cumminsů byla zachována; další modernizace s širší budkou a novou přídí v roce 1996 už byla označena za druhou generaci. Zvláštním typem se stal dálniční tahač CL-9000 s novou hliníkovou bez­ kapotovou budkou odpruženou pneumaticky, určený pro soupravy do celkové hmotnosti 69 tun, poháněný turbodiesely Detroit, Cummins nebo Caterpillar o vý­ konu až 441 kW (600 k), který v roce 1980 nahradil W Series (facelift 1975) a vyráběl se až do roku 1991. Špičkový LTL-9000 s kapotovou budkou, odvozený

5 Těžký nákladní vůz Ford N Series (N-750) se zážehovým osmiválcem 361 CI Heavy Duty a budkou 89“ BBC s krátkou kapotou 6 Ford L-9000, jeden z největších typů tzv. Louisville Line 7 Ford Cargo, Truck of the Year 1982, v provedení pro USA z brazilské produkce

z CL, následoval v roce 1981 a stal se vrcholným typem až do příchodu nových velkých AeroMaxů.

Zatímco mezi lehkými a středně těžkými vozy v USA kraloval Ford do devadesátých let (dnes vede jen v pick-upech), jeho podíl na trhu těžkých tahačů klesl ve prospěch konkurence. Vedení Ford Motor Com­ pany situaci vyřešilo prodejem divize těžkých náklad­ ních vozů v roce 1997 konkurenčnímu Freightlineru a ukončením vlastních prodejů v roce 1998. Upravené typy L Series dostaly obnovenou značku Sterling, zatímco převzaté Cargo se dále prodávalo coby ­ Sterling nebo Freightliner. Tradice, založená Henry ­ Fordem, tak skončila. Nová Sterling Trucks Corpora­ tion byla zrušena v roce 2009, Daimler se soustředil na Freightliner a Western Star.

■

4/2021 THauto

47

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na britský sportovní vůz GILBERN GENIE (1968)

48

auto 2021/4

TH

Foto Gilbern

► Historie ► GILBERN CARS (1959 – 1974)

MADE IN WALES

V šedesátých letech byl jediným automobilem z Walesu sportovní Gilbern, který skončil po zavedení vynálezu daně z přidané hodnoty...

N

ěmecký rodák Bernard Frieze v mládí TOM HYAN ­studoval strojařinu a později pracoval ve Velké Británii u výrobce laminátových dílů, ▲ Gilbern GT 1800 s nimiž nadšenci přestavovali Fordy Anglia na oficiálním snímku z firemního prospektu, a V8 na sportovní vozy. Sám si zhotovil vytištěného v Pontypriddu ­automobil s laminátovou karoserií, který vzbudil obdiv řezníka Gilese Smitha z Jižního Walesu, takže se také ▼ Interiér GT 1800, kupé 2+2 pustil do stavby. Frieze mu nakonec pomohl, slovo dalo se čtyřválcem M.G. B 1800 slovo, koncem padesátých let se zrodil projekt sportovo výkonu 96 nebo 110 k ního automobilu Gilbern, tedy Giles + Bernard. První (71/81 kW) s největší společná dílna vznikla u Smithových jatek, ale jak se rychlostí 176/193 km/h produkce rozrostla, koupili pro společnost Gilbern Sports Car (Components), Ltd., větší prostory v nedalekém Llantwit Fardre u Pontypriddu (South Wales). První vozy se dodávaly coby stavebnice s výběrem pohonné jednotky pro instalaci do trubkového rámu podle přání klienta.

Gilbern vznikl jako hobby zakladatelů, a tak od počátku bojoval s finančními problémy, než v roce 1962 tým podpořil místní Tony Cottrell. Vyráběli laminátové karoserie ­Gilbern GT na prostorovém rámu z trubek kruhového i čtyřhranného průřezu, které nakonec v konstrukci převládly. Používali ­

díly BMC (British Motor Corporation), v nabídce byly ­motory BMC (Austin/Morris) 948 cm3, na přání s přeplňováním kompresorem Shorrock, anebo BMC (M.G. A) 1588 cm3, vždy s originální převodovkou, případně drahý Coventry-Climax 1098 cm3 s převodovkou M.G. A (ale jen krátce). Do konce roku 1960 vzniklo 11 vozů, dalších třiatřicet v roce následujícím a 52 během roku 1962, kdy byl motor M.G. A standardizován. V roce 1963 byl vůz oficiálně přejmenován na Gilbern GT 1800 poté, co dostal nový motor M.G. B 1800, a jeho celkový prodej ­překročil 280 kusů, než jej nahradila druhá generace ­Genie/Invader s větší pontonovou karoserií.

Gilbern dodával především stavebnice (kit cars), jež si klienti dokončovali doma, což bylo výhodné z daňových důvodů (bez prodejní daně). Mířil však výše, a tak během roku 1965 připravil druhou generaci, větší sportovní kupé Gilbern Genie, byť na stejných principech, ale se šestiválcovým motorem Ford Essex 3.0 V6. Britský Ford jim nabídl už čtyřválcovou verzi 2.0 V4 z Corsaira pro předcházející model GT (2 Litre V4), ale Frieze motor odmítl s tím, že není tak sportovní jako řadový čtyřválec M.G. B 1800! Pro větší vůz Genie, představený v roce ►►►

4/2021 THauto

49

► GILBERN CARS (1959 – 1974)

Foto Tom Hyan

1

Foto Gilbern

2

4 1966, však nabídku rád přijal. V červnu 1965 se Gilbern stal jako jediná automobilka z Walesu členem S.M.M.T. (Society of Motor Manufacturers & Traders), což také ­pomohlo, přestože podnik měl jen dvacet zaměstnanců a v Llantwit Fardre vyráběl nejvíce tři vozy týdně...

Gilbern Genie dostal úhlednou laminátovou karoserii se skeletem z jednoho kusu, tuhý prostorový rám ze čtyřhranných profilů, šestiválec s převodovkou ze sedanů Ford Zodiac/Zephyr a podvozkové skupiny z roadsteru M.G. B 1800, výrobku BMC. Třílitrový motor měl zvýšený výkon zkruba o pět koní na 141 k (104 kW), dostal elek­ trický ventilátor chlazení místo poháněného od klikového hřídele, při hmotnosti 904 kg zaručoval skvělé jízdní ­zážitky, čtyřstupňová synchronizovaná převodovka byla převzata bez velkých změn. Přední náprava s příčnými rameny z M.G. B měla upravenou charakteristiku pružin a pákových tlumičů, sériově se montoval stabilizátor, ­řízení BMC dostalo prodloužený hřeben vzhledem k rozšířenému rozchodu kol. Zadní tuhá náprava M.G. B byla příčně ustavena dlouhou Panhardskou tyčí (později Wattovým přímovodem), vinuté pružiny se soustřed­ nými teleskopickými tlumiči měly stavitelnou výšku. Tříramenný volant Formula, kruhové kontrolní přístroje, anatomická přední sedadla a bezpečnostní pásy vpředu se staly standardní výbavou. Do roku 1968 se alterna­ tivně dodávala slabší verze Essexu V6 s objemem 2,5 litru; třílitrové se objevily rovněž se vstřikováním paliva Técalemit Jackson a výkonem 160 k (118 kW).

50

auto 2021/4

TH

3

1 Gilbern Invader 3.0 Litre V6, poslední sériový typ jediné automobilky z Walesu 2 Prostorový rám z čtyřhranných trubek pro sportovní vůz Gilbern GT 1800 3 Gilbern GT 1800 se vyráběl v letech 1963 – 1965; provedení GT 2 litres V4 s výkonem 95 k (70 kW) se nakonec nerealizovalo 4 Gilbern Invader Estate, v roce 1970 představená karosářská verze sportovního kombi

Posledním sériovým vozem Gilbern byl Invader, vlastně jen mírně vylepšená Genie s drobnými stylistickými změnami, upravenou charakteristikou odpružení, většími brzdami a elektrickým otevíráním bočních oken. Základem zůstal třílitrový Essex V6 o výkonu 141 k (104 kW), v roce 1970 přibylo kombi Invader Estate s vzhůru výklopnou zadní stěnou v téměř svislé zádi. V modelovém roce 1971 byly ceny 1663/2236 liber včetně prodejní daně (kit car/hotový vůz) za kupé, resp. 1767/2372 liber za sportovní kombi. Podle seriozních údajů vzniklo jen 80 vozů druhé generace Genie/Invader.

V roce 1968 přineslo větší stabilitu převzetí Gilbernu společností ACE Capital Holdings (hrací automaty), která podnik podpořila vložením 100 tisíc liber a změ­ nila na Gilbern Cars, Ltd., na stejné adrese v Llantwit Fardre. Giles Smith odešel, Bernard Frieze ještě rok pokračoval jako technický ředitel. Noví majitelé podnik nezachránili. Vozy byly drahé a smrtelnou ránu Gil­ bernu přineslo zavedení daně z přidané hodnoty VAT (Value Added Tax), kde ani pro kit cars nebyla výjimka.

V roce 1974 vyhlásila jediná automobilka z Walesu bankrot. Jméno Gilbern se sice ještě objevilo na prototypu futuristického kupé T11 s motorem Austin Maxi 1500 napříč před zadní nápravou, ale s ním neměli ­zakladatelé nic společného (1970 design Trevor Fiore).

V roce 1972 originál převzal Gilbern Owners Club, ­celkem vznikly tři podvozky, na nichž byly další T11 údajně dokončeny v roce 2010.

■

► GILBERN GENIE (1966) MOTOR – kapalinou chlazený zážehový vidlicový šestiválec Ford Essex s válci do V/60°, uložený podélně vpředu; litinový blok a hlavy válců; OHV 2V, dvojitý karburátor Weber 40 DFA; 2994 cm3 (ø 93,67 x 72,42 mm); 8,9:1; 141 k (104 kW)/4650 min‑1 a 246 N.m/3000 min‑1.

Objem chladicí soustavy 6,3 l. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor Lucas 420 W, akumulátor 53 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka Borg & Beck ø 228,6 mm; čtyřstupňová převodovka Ford Zodiac se synchronizací na I. až IV. stupni (3,16 – 2,21 – 1,41 – 1,00 – Z 3,35), řazení na podlaze; stálý převod nápravy 3,91, pohon zadních kol.

PODVOZEK – prostorový rám z trubek čtyřhranného průřezu; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava příčně ustavená Panhardskou tyčí; vinuté pružiny a kapalinové tlumiče; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kapalinové brzdy Lockheed bez posilovače, vpředu kotoučové ø 273 mm, vzadu bubnové ø 254 mm; hřebenové řízení, 2,87 otáčky na plný rejd; kola s drátovým výpletem a centrální maticí, pneumatiky 165 x 15 (Dunlop SP41 s duší).

5 6

KAROSERIE – dvoudveřové kupé 2+2, jednodílný skelet ze skelného laminátu s přídavnými laminátovými díly (dveře, kapota, zadní víko, díly podlahy a další), upevněný na prostorovém rámu (závěsy dveří nikoli na karoserii, ale přímo na nosnících rámu).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2360 mm, rozchod kol 1330/1320 mm; d/š/v 4040/1650/1320 mm; světlá výška 150 mm; objem palivové nádrže 59 l; pohotovostní/ užitečná hmotnost 904/320 kg.

5, 6 Gilbern Genie 3.0 Litre V6, druhá generace sportovních automobilů z Llantwit Fardre u Pontypriddu (Glamorgan, SW)

Kresba Gilbern

Foto Gilbern

◄ Interiér Genie 3.0 Litre V6 s kruhovými kontrolními přístroji, sportovním volantem Formula 15“ a předními anatomickými sedadly

PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 66 – 93 – 148 – 207 km/h; zrychlení 0 – 96 km/h za 10,7 s; spotřeba paliva 11,3 l/100 km. Cena 1425 Lstg bez daně v době uvedení vozu.

Názorný průhled vozem Gilbern Genie 3.0 Litre V6, zveřejněný v roce 1966, kdy byl automobil představen na London Motor Show v Earls Courtu

4/2021 THauto

51

52

auto 2021/4

TH

► ŠKODA 1200 & 1201 (1952 – 1961)

TOM HYAN 1 Škoda 1201 Sedan, modernizované provedení představené v roce 1956 2 Škoda 1200, první model s mechanickými ukazateli směru jízdy (od 1952) 3 Škoda 1200 Roadster se bohužel do sériové výroby nedostala

1

4 Z programu dalších variant se Roadster sériově nerealizoval (na snímku se skříňovou verzí a STW)

PROSTĚ SEDAN...

2

S

edan měl na výrobních linkách nahradit před­ cházející generaci poválečných vozů Škoda 1101/1102 (Tudor), ale zahájení výroby bylo zpožděno pro direktivní zásahy vládnoucí Komunistické strany Československa, jejíž příslušníci přece už tehdy chaoticky řídili stát jako svou firmu. Když potřebovali v rámci boje za mír (tak nazý­ vali studenou válku) vyrobit více terénních nákladních vozů pro armádu, nařídili převedení produkce Tatra­ planu (Tatra 600) a později lehké nákladní Tatry 805 z Kopřivnice do Mladé Boleslavi. Skončilo to samozřej­ mě fiaskem, Mladoboleslavští nechtěli vyrábět ►►►

Foto Škoda Auto

Druhý poválečný vůz Škoda 1200 z mladoboleslavské automobilky byl pro všechny prostě Sedan, i když na silnicích převládly odvozené stejšny, dodávky a sanitky...

3 4

4/2021 THauto

53

► ŠKODA 1200 & 1201 (1952 – 1961)

Foto Škoda Auto

1

2

3

1 Škoda 1200 v prodlouženém sanitním provedení s jinou zádí 2 Jeden z prvních vozů Škoda 1200 STW, připravený ve Vrchlabí počátkem padesátých let 3 Prototyp dodávkového vozu Škoda 1200 ještě s krátkým rozvorem 2485 milimetrů 4, 5 Úhledné osobní kombi Škoda 1201 STW (Station Wagon) 6, 7 Sanitní provedení Š 1201 s prodlouženou délkou na 4550 mm (STW má 4360 mm)

54

auto 2021/4

TH

4

5

6

7

kopřivnické konstrukce, takže kvalita šla prudce dolů a nakonec si vymohli ukončení této transakce. Škoda 1200 směla vyjet...

První prototyp na kratším podvozku Škoda 1101 vznikl už v roce 1949, v květnu 1951 byl dokončen projekt Škoda 1200 (typ 955) pod vedením Josefa Velebného s delším rozvorem a pontonovou celo­ kovovou karoserií (poprvé bez dřevěné kostry), ­jenže od října se v Mladé Boleslavi začaly vyrábět Tatraplany. Vlastní konstrukce musely počkat na ko­ nec Tatraplanu (v Mladé Boleslavi jich udělali 2100), a tak první sériová Škoda 1200 vyjela ze závodu 11. července 1952. Byl to čtyřdveřový sedan, a proto stejně jako u předchůdce druh karoserie dal vozu neoficiální jméno. Od počátku se počítalo se silnější

verzí osvědčeného čtyřválce, jehož objem vzrostl z 1089 na 1221 cm3 zvětšením vrtání ze 68 na 72 milimetrů, přičemž zdvih zůstal shodných 75 mm.

Osvědčená konstrukce podvozku nadále vycházela z předválečné koncepce centrálního rámu s rozvid­ lenou přední částí pro uložení pohonné jednotky a dělených náprav s nezávisle zavěšenými koly, ­odpruženými příčnými listovými pery.

Všechny sériové karosářské verze měly rozvor ­náprav 2685 mm (o 200 mm více než Š 1101/1102) a rozšířený rozchod kol na 1250/1320 mm. Kromě sedanu se představilo kombi Š 1200 STW, zvané stejšn podle zkratky Station Wagon, s vlevo zavěše­ nými jednokřídlými dveřmi v zádi a trojicí bočních dveří (vpravo u chodníku byly dvoje); sanitní Ambu­

► ŠKODA 1200 SEDAN (1952)

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Škoda, uložený podélně vpředu za nápravou; blok a hlava válců ze šedé litiny, OHV 2V; třikrát uložený klikový hřídel (kluzná ložiska); tlakové oběžné mazání; 1221 cm3 (ø 72 x 75 mm); 6,3:1; 26,5 kW (36 k)/4000 min‑1.

Chlazení s čerpadlem, termostatem a ventilátorem; jeden karburátor Solex 26 UAHD/AHR (nebo Jikov 26 UAHD). Elektrická výzbroj 12 V; spouštěč PAL 0,74 kW, dynamo PAL Magneton 200 W, akumulátor 12 V/45 A.h.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jedno­ kotoučová suchá spojka; čtyřstupňová převodovka (4,27 – 2,46 – 1,59 – 1,00 – Z 5,61), synchronizace na III. a IV. stupni a řazení pákou pod volantem.

Kloubový hřídel; rozvodovka s ozubením Gleason, stálý převod 5,25; pohon zadních kol.

8

PODVOZEK – páteřový rám s centrální nosnou rourou, vpředu rozvidlený, a s příčníky pro karoserii; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu horní příčná ramena a spodní listové pero, vzadu kyvné polonápravy a horní příčné listové pero; kapalinové pákové tlumiče; řízení šroubem a maticí; kapalinové bubnové brzdy ø 240 x 35 mm, ruční brzda působí na zadní kola.

Ocelová kola, pneumatiky 5,50 – 16.

KAROSERIE – celoocelová konstrukce, čtyřdveřová uzavřená pětimístná (sedan); zavazadlový prostor v zádi, včetně náhradního kola pod jeho podlahou přístupný vzhůru výklopným víkem.

9 10

lance s prodlouženým zadním převisem a dolů ­výklopnou stěnou zádě, a samozřejmě dodávkový automobil (Panel Delivery Van), odvozený ze STW. Proti předchůdci vzrostl výkon motoru na 26,5 kW (32 k) při 4000 min‑1 a vozy dosahovaly rychlosti 105 km/h, užitkové s lehčím převodem v rozvodovce 4,78 proti 5,25 jen 90 km/h. Hmotnost se podle karo­ sářské verze pohybovala od 1050 kilogramů (sedan) do 1220 kg (sanitní vůz).

První verze Škoda 1200 měly na bocích nejen nové zapuštěné kliky dveří, ale také mechanické ukaza­ tele směru jízdy (tzv. šipky, až do roku 1954). Moder­ nizace od roku 1956 pod označením Škoda 1201 (typ 980) na první pohled vozy odlišovala světelnými ukazateli směru (blikači) jak vpředu pod hlavními světlomety, tak vzadu se zvýšením počtu individuál­ ních koncových svítilen ze dvou na tři na každé straně vozu. Nechyběly ani mechanické změny, ­ ­synchronizace převodových stupňů byla rozšířena na druhý až čtvrtý (dříve od třetího), motor s novým karburátorem Jikov 32 SOP a zvýšeným stupněm komprese ze 6,3 na 7,0 disponoval výkonem 33,1 kW (45 k) při 4200 min‑1. Základ však zůstal nadále ­stejný, vozy jezdily na pneumatikách rozměrů ►►►

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2685 mm; rozchod kol 1250/1320 mm; d/š/v 4500/1680/1520 mm; světlá výška 190 mm; délka zavazadlového prostoru 1050 mm a jeho největší výška 520 mm; objem palivové nádrže 35 l (spádová vpředu); hmotnost chassis 590 kg; pohotovostní/celková hmotnost 1050/1450 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 23 – 40 – 62 – 100 km/h při 4000 min‑1 motoru; max. stoupavost 31,5 %; základní spotřeba paliva 9,5 l/100 km a oleje 0,2 l/100 km.

8 Skříňová Škoda 1201 s užitečnou hmotností 650 kg, nabízená na export podnikem zahraničního obchodu Motokov 9, 10 Škoda 1201 Pick-Up v provedení s levostranným i pravostranným řízením (vozy na export)

4/2021 THauto

55

► ŠKODA 1200 & 1201 (1952 – 1961)

1

2

Foto Škoda Auto

3

Škoda 1201 De Luxe, vylepšené provedení se sdruženými koncovými svítilnami, bylo sice hvězdou výstav, ale ani pro export se výroba nerozběhla 1 Finální montáž vozů Škoda 1201 STW na lince ve Vrchlabí 2 Klasická přístrojová deska Škoda 1200 s pákou řazení pod volantem 3 Zavazadlový prostor Š 1201 STW byl stejně jako u dodávkové verze přístupný jednokřídlými dveřmi, zavěšenými vlevo

56

auto 2021/4

TH

5,50 x 16, užitkové verze měly 6,00 x 16. Pátou ­karosářskou variantou pouze u typu Škoda 1201 se stal sympatický pick-up s otevřenou ložnou plochou, jejíž horní hranu chránily dřevěné lišty. Zadní dvířka se otevírala obdobně jako u dodávky a kombi STW. Všechny pokusy o větší změny byly zamítnuty, i když dvě desítky zkušebních vozů Škoda 1500 (typ 975) vyjely s větším motorem o objemu 1491 cm3 (ø 78 x 78 mm), jenž posloužil také prototypové sérii

československých jeepů Škoda 973 s pohonem všech kol, známých jako Babeta po účinkování ve filmu Kdyby tisíc klarinetů (vzniklo třicet vozů). Fa­ lešné naděje vzbudilo rovněž provedení Škoda 1200 Roadster, dvoudveřové s plátěnou stahovací stře­ chou, jež se bohužel do sériové výroby také nedo­ stalo. Mladoboleslavská automobilka však zahájila vývoj lidového vozu, opět s motorem 1089 cm3, který se představil coby Škoda 440 (Spartak) pro mode­ lový rok 1956, takže přestože vznikly sedany i v mo­ dernizované verzi Škoda 1201, výroba této starší řady se pak soustředila na užitkové verze.

V listopadu 1952 začali s produkcí Škody 1200 také v pobočném závodě v Kvasinách (dříve karosárna Jawa), nejprve pomáhali se sedany, pak přidali sa­ nitní vozy. První skříňové dodávkové vozy naopak připravili v březnu téhož roku ve Vrchlabí (dříve karosárna Petera), v lednu 1953 zhotovili první ­ Station Wagon. Roztříštěná výroba ve třech zá­ ­ vodech dlouho nestačila poptávce, byť z převážné většiny od podniků; běžní občané byli totiž okradeni tzv. měnovou reformou, kterou zákeřně připravila komunistická vláda ze dne na den 1. června 1953, když o den dříve komunistický prezident Antonín Zápotocký veřejně lhal, že se nic takového nechystá.

Poptávka obyvatel se tedy vyřešila, úspory nad 1000 Kčs byly vyměněny v likvidačním kurzu 50:1, a proto se v roce 1953 prodalo jen 74 nových osob­ ních vozů privátním kupcům.

Z celkového počtu 67 071 vozů řady Škoda 1200/ 1201, které výrobní počty předchůdce Škoda 1101/ 1102 překonaly jen velmi těsně, vzniklo 15 594 v Mladé Boleslavi, 13 359 v Kvasinách (do roku 1958; sedany, sanitní a pohřební vozy) a 38 118 ve Vrchlabí (hlavně dodávkové, STW a pick-upy).

Produkce užitkových verzí osobního automobilu Škoda 1201 ovšem přežila až do roku 1961 ve Vrch­ labí, kdy je tam vystřídaly modernější automobily Škoda 1202 obdobné koncepce, navržené už bez klasické osobní verze sedan, ale pouze coby STW, Panel Van, Ambulance (včetně pohřebního prove­ dení) a Pick-Up. Vozy byly nabízeny také na export, o čemž svědčí dochované prospekty v anglickém a francouzském jazyce.

■

4/2021 THauto

57

58

auto 2021/4

TH

4/2021 THauto

59

► MUSÉES DU CHATEAU DE SAVIGNY-LES-BEAUNE

Foto Tom Hyan

eXtra

Rodina Michela Ponta sděluje, že na jejich zámku je celkem devět různých muzeálních sbírek, od motocyklů po stíhací letouny...

S

amozřejmě, v dnešní podivné době je zámek z XIV.století pro veřejnost uzavřen, ale všechny zámecké sbírky čekají na návštěvníky, jakmile se situace nejen ve Francii ­zlepší. Michel Pont od poloviny šedesátých let jezdil závody s různými vozy Abarth; pokaždé, když si pořídil nový, bylo mu líto prodat starý. Tak vznikla jeho sbírka, pro kterou měl ostatně na zámku Savigny-les-Beaune v Burgundsku poměrně dost místa. Expozice Voitures de Course Abarth není na zámku jediná, ale pro nás jistě nejzajímavější.

Jméno Abarth bylo vždy spjato se sportovními úpra­ vami vozů Fiat. Kupodivu největší sbírku Abarthů ne­

60

auto 2021/4

TH

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Savigny-les-Beaune (F) Podobizna Carlo Abartha (1908 – 1979) ve vstupní hale spolu s pilotní kabinou Dassault Etendard II, proudovým motorem a čtyřválcem Bialbero

najdete v Itálii, ale na francouzském zámku Savigny-les-Beaune. Rodina Michela Ponta tam shromáždila nejen přes tři desítky vzácných automobilů italské značky, ale také 300 motocyklů (Motos 1903 – 1960), 2500 leteckých modelů (Maquettes d’Avions) a celkem 99 vojenských letadel (Avions de Chasse). Michel Pont, majitel okolních vinic, zámek koupil v roce 1979 a za­ ložil Club Abarth pro příznivce italské značky. Za normálních okolností tam můžete za jedno vstupné shlédnout nejen Abarthy (je otevřeno po celý rok), ale také všechny ostatní expozice včetně ochutnávky místních vín a unikátní sbírky stíhacích letadel v zámeckém ­parku, největší soukromé sbírky tohoto druhu na světě,

3

1

4

Foto Tom Hyan

2

5 1 První Abarth 1000 SP (1966) pro Michela Ponta, s nímž startoval v závodech a jenž se stal základem sbírky (čtyřválec 77 kW/105 k; hmotnost jen 430 kg) 2 Abarth 750 Coupé, první sériový Abarth na základě Fiatu 600, ale s různými karoseriemi, většinou od Zagata (1956) 3 Abarth 3000 SE013 pro závody do vrchu s motorem 3.0 V8/270 kW (367 k) a trubkovým prostorovým rámem (1970) 4 Abarth 2000 OT (1966), s nímž Eris Tondelli dobyl titul italského mistra 1968 v závodech do vrchu (čtyřválec 184 kW/250 k) 5 Abarth 1000 Bialbero RM Zagato (1956) zajel několik rychlostních rekordů litrové třídy na Monze zapsané do Guinnessovy Knihy rekordů (mezi letadly nechybí Aero L-29 Delfín a L-39 Albatros).

Společnost Abarth & C. v Turíně upravovala především Fiaty a proslula výrobou sportovních volantů a výfuků.

Jméno dlouho žilo v nabídce Fiatu pro sportovní tuning, ale v novém tisíciletí byla značka Abarth znovuobno­ vena pro extrémní varianty sériových Fiatů (Grande Punto, 500 a 124 Spider). Karl Abarth se narodil ve ­Vídni v roce 1908, začínal coby motocyklový závodník a dvakrát mu patřil titul mistra Rakouska. Jeho tech­ nický talent se projevil už tehdy, sám si motocykly vylepšoval. Za války řídil velký průmyslový komplex ­ v Jugoslávii, než v roce 1946 odešel do Itálie a pracoval

▲ Abarth Scorpione (karoserie Francis Lombardi) na základě Fiatu 850, ale s větším motorem z Fiatu 124 (1968 – 1969)

pro firmu Cisitalia, která se pustila do stavby vozu ­formule 1 s pohonem všech kol, ale když zkrachovala, založil v březnu 1949 vlastní firmu. Poitalštil své jméno z Karla na Carlo a pustil se do konstrukce.

První Abarth byl dvoumístný závodní vůz, odvozený z poslední Cisitalie Tipo 204. Scorpione, česky štír, se stal znakem firmy a pak se objevoval na vyladěných ­Fiatech, které záhy ovládly závody cestovních automo­ bilů. Obzvláště elegantní byla kupé Abarth 209 z polo­ viny padesátých let, s vysoce vyladěným motorem Fiat 1100 a krásnou karoserií Boano. Sériová výroba vozů Fiat-Abarth začala ostrými verzemi známé šestistovky v roce 1956, označenými Fiat 600 Derivazione ►►►

4/2021 THauto

61

Foto Tom Hyan

► MUSÉES DU CHATEAU DE SAVIGNY-LES-BEAUNE

1

2

1 Fiat-Abarth 1600 Spider se čtyřválcem OSCA o výkonu 66 kW (90 k) a pohonem zadních kol; karoserie Allemano (1959) 2 Polský motocykl SFM M-10 Junak se čtyřdobým jednoválcem 350 cm3, vyráběný ve Štětíně (1959; původně to byla automobilka Stoewer) 3 Abarth 1300 OT (1965) vyhrál ve 24 h Le Mans 1967 svou třídu a byl patnáctý celkově (Martin/Mésange); čtyřválec 108 kW (147 k) s hmotností jen 600 kg 4 Fiat-Abarth OT 1000 (1969), odvozený z kupé 850, dostal nejprve motor 1.0/46 kW (63 k) a později 1.3/55 kW (75 k); největší rychlost 155, resp. 170 km/h

3 4

62

auto 2021/4

TH

Abarth 750, a to i s převrtanými výkonnějšími čtyř­ válci. Následovaly různé vozy s originálními karose­ riemi Allemano, Boano, Viotti, Zagato, Bertone, Pininfarina a dalšími. V roce 1958 dostaly motory Fiat nové hlavy válců DOHC, známé jako Bialbero, ve stejném roce začal Abarth upravovat také Alfy Romeo Giu­ lietta. Jedna z nich zajela na Monze pět rychlostních rekordů třídy 1100 cm3 a dosáhla rychlosti 235 km/h.

V roce 1959 zahájil Abarth spolupráci s ladičskou firmou Siata a představil také větší vozy Fiat-Abarth 1600 a 2200 s motory vpředu, vycházející ze sério­ vých Fiatů 1500 Cabrio a šestiválce typu 2100. Následovaly zajímavé Porsche Abarth Carrera 356B a Simca Abarth 1300/2000, ovšem úpravy malých Fiatů s motory vzadu stále hrály prim. U Fiatu 600 se Abarth dostal až na výkon 81 kW (110 k) v závodní verzi 1000 TC (Turismo Competizione), které ještě v roce 1970 vládly litrové divizi mistrovství Evropy cestovních vozů. U Fiatu 500 zvětšoval objem válců na 595 a 695 cm3, výkon se blížil 30 kW (40 k)! ­Později přišly na řadu Renault Dauphine, Fiat 850, Simca 1000 a znovu speciální karoserie kupé (např.

5 Fiat G91R (1958), průzkumná verze lehkého stíhacího letounu s rychlostí 1045 km/h, který byl ve výzbroji Itálie, Německa, Řecka a Turecka 6 Maďarský motocykl Csepel 250 EF, které Jacques Poch v roce 1953 dovážel do Francie a do Alžírska 7 Československou produkci mezi motocykly v Savigny zastupuje známá Jawa 500 OHC z poslední modernizované série (1958)

5

Foto Tom Hyan

6

7 8 9

8 Sud-Ouest Aviation S.O. 4050 Vautour II A, lehký bombardovací a stíhací letoun francouzského letectva, spolu s dalšími letadly v zámeckém areálu 9 Stíhací Dassault M.D.450 Ouragan (1951), první proudové letadlo francouzské výroby, zalétané v únoru 1949 s motorem Rolls-Royce Nene

Scorpione 1300, vyráběný společně s Lombardim).

Vedle sériových modelů vznikla řada prototypů, například kupé Fiat 850 s dvoulitrovým motorem ­ o výkonu 136 kW (185 k)! V roce 1966 měl Abarth 600 zaměstnanců, obrat téměř tři miliardy lir, vyráběl ročně 2600 upravených vozů a 300 tisíc sportovních výfuků; v roce 1968 vzniklo oddělení Abarth Boutique pro prodej sportovní výstroje.

V roce 1970 tvořily výrobní program Abarthu upravené pětistovky Fiat 595 a 695 SS (28 kW), ostré verze šestistovky 850 TC (56 až 68 kW) a 1000 TC (65 až 81 kW) s charakteristickým chladičem na přídi a otevřeným motorovým prostorem vzadu, kupé Abarth OT/OTS 1000/1300 (upravené 850 Coupé), speciální kupé Scorpione 1300 S/SS (karoserie Lombardi) a řada sportovních otevřených závodních vozů 1000 SP, 2000 (čtyřválce) a 3000 s originálním osmiválcem o výkonu 257 kW (350 k), který Abarth v roce 1969 použil i v experimentálním prototypu ­formule 1, s nímž měl startovat Jonathan Williams.

Z posledního projektu sešlo, stejně jako ze stavby supersportovního prototypu Tubolare 6000 pro 24 h

Le Mans, pro nějž vznikl dvanáctiválec Abarth o výkonu 450 kW (610 k), představený na Turínském ­autosalonu 1967. Abarth v šedesátých letech stavěl i monoposty formule 2 a v sedmdesátých v režii Fiatu vyrobil série školních formulí Italia a Fiat-Abarth.

Zejména Abarthy 1000 TC v ME cestovních auto­ mobilů a sportovní spidery Abarth 2000 na okruzích a v závodech do vrchu dosáhly velkých úspěchů.

K nejlepším jezdcům patřili Arturo Merzario, Johan­ nes Ortner, Peter Schetty, Pal Joe, Franco Pilone, Ed Swart, Toine Hezemans, Eris Tondelli a mnozí další. Carlo Abarth v roce 1971 prodal firmu Fiatu, sportovní prototypy Abarth 2000 dostal Enzo Osella a staly se základem nové značky Osella.

Po odmlce se na Turínském autosalonu 1998 obje­ vila studie Abarth firmy Stola, která použila značku na základě svolení Fiatu. Ještě později Luca De Meo, dnes generální ředitel Groupe Renault, po osmiměsíční přípravě slavnostně v polovině září ­ 2007 představil znovuzrozený Abarth v Turíně.

Na exponáty v Savigny-les-Beaune se chodilo dívat kolem čtyřiceti tisíc lidí ročně.

■

MUSÉES DU CHATEAU DE SAVIGNY-LES-BEAUNE Rue Charles de Gaulle, 21420 Savigny-les-Beaune, Francie www.chateau-savigny.com Telefon + 33(0) 380 21 55 03; Christophe Pont + 33 (0) 682 16 28 19 Otevřeno denně 9 – 12 a 14 – 17:30 h, v létě 9 – 18:30 h (poslední vstup 16 h) Základní vstupné 12 eur (děti do 9 let zdarma, do 16 let za 6 eur)

4/2021 THauto

63

► Slovenská společnost AeroMobil po deseti letech vývoje létajícího automobilu v březnu splnila některé z přísných požadavků certifikace letecké způsobilosti podle EASA (European Aviation Safety Agency) CS23, ale také americké FAA (Federal Aviation Administra­ tion). Podle výrobce se AeroMobil lehce pilotuje, je ve vzduchu stabilní, má stoupavost přes 1200 stop (544 m) za minutu a cestovní rychlost 160 mph (257 km/h). Po dosednutí na přistávací dráhu se chová jako běžný automobil. Stroj pohání jediný spalovací motor o výkonu 224 kW (305 k) jak na zemi, tak ve vzduchu. Patrick Hessel, nynější šéf (Chairman/CEO) AeroMobilu, slibuje dodávky klientům od roku 2023. ► V květnu 2020 převzal BMW Group pozemky na 400 hektarech od Dr. László Pappa, starosty Debrecína, a postaví tam továrnu BMW Manufacturing Hungary Kft. pro výrobu elektro­ mobilů. Debrecín dostal roku 2018 přednost před slovenskými a rumunskými lokalitami, ředitelem závodu je pan Michele Melchiorre, jenž má zkušenosti z firem EADS, DaimlerChrysler, FCA Italy, Bombardier, Semperit a BMW Group. Kapacita maďarské výroby bude 150 tisíc vozů ročně s tisícovkou zaměstnanců, ale koronavirová krize je důvodem ročního zpoždění výstavby závodu.

64

auto 2021/4

TH

Podpis smlouvy v březnu 1991 mezi českým ministrem Janem Vrbou a Carlem Hahnem z Volkswagenu

Foto Škoda Auto

► Závod Mladá Boleslav kromě šesti typových řad automobilů Škoda vyrábí rovněž motory, manuální převodovky MQ100 a MQ200, nápravy a vysoko­ napěťové akumulátory pro elektrifikovaná vozidla, a to nejen pro vlastní potřebu, ale i pro jiné značky koncernu Volkswagen Group. Za prvních patnáct měsíců od zahájení produkce trakčních akumulátorů PHEV v roce 2019 jich vzniklo přes sto tisíc kusů. Škoda vyrábí hybridní osobní vozy Superb iV v Kvasinách a Octavia iV v Mladé Boleslavi.

► Krátce ► Z DOMOVA

ŠKODA & VOLKSWAGEN – 30 LET! Ve čtvrtek 28. března 1991 podepsal Jan Vrba, ministr obchodu, s Dr. Carlem Hahnem, předsedou představenstva Volkswagenu, smlouvu o společném podniku na výrobu automobilů Škoda. Německý koncern koupil podíl 31 % akcií, který navyšoval až na 100 % v květnu 2000, kdy výroba vozů vzrostla na více než dvojnásobek. Privatizace největší české automobilky byla završena. Od roku 2014 odbyt Škoda převyšuje jeden milion vozů ročně, počet zaměstnanců První voituretta L&K z roku 1905 a nová Felicia (1994)

Foto Škoda Auto

► Hlavní závod Škoda Auto v Mladé Boleslavi vede v produkci automobilů české značky, 60 procent všech vozů Škoda, které jsou v provozu na celém světě, pochází právě z Mladé Boleslavi. Dnes je to jediný podnik koncernu Volkswagen, kde na jedné lince vznikají vozy na platformě MQB i elektrické MEB. Od roku 1905 neustále rozšiřovaný závod dnes vyrábí vozy Fabia, Scala, Kamiq, Karoq, Octavia a elektrické Enyaq iV. Nová lakovna, otevřená v roce 2019, patří k nejvyspělejším, recykluje 80 % vzduchu, má o 36 % nižší emise organic­ kých látek a při sušení spotřebuje až o 20 % méně energie.

MOTOXPRESS – 30 VYDÁNÍ Nová doba nepřeje časopisům, ale MotoXPress připravovaný Honzou Čejchanem si zaslouží pozornosti.

Sice se z čtvrtletníku stal občasníkem, ale každé číslo (vzniklo jich už 30) je opravdu významnou událostí. Časopis se liší od ostatních, přináší testy, techniku i zajímavé reportáže. Doporučujeme číslo 30, kde najdete především vše o české značce Jawa v Indii, nové indické Jawě, test ČZ Trial a informace o Muzeu motokol v Nových Hradech u Litomyšle.

Informace na motoxpress@volny.cz

se zvýšil dvaapůlkrát a podnik je páteří české ekonomiky. Z dnešního pohledu lze považovat za štěstí, že byl zvolen Volkswagen, jenž pozvedl výrobu z jedné na deset typových řad, ale především umožnil pokračování vývoje. Kromě výroby vozů byla zachována produkce motorů a převodných ústrojí. Škoda se zařadila po bok koncernových značek Audi, Volkswagen a Porsche jako čtvrté nejvýznamnější výzkumné a vývojové středisko VW Group.

MLADÁ BOLESLAV – 15 MILIONŮ Před 116 lety vyrobila společnost Laurin & Klement svůj první automobil typu A (dvouválcovou voiturettu) v historických halách závodu v Mladé Boleslavi, kde dnes sídlí tovární Škoda Muzeum. Zahájila tak přerod od výroby jízdních kol a motocyklů k automobilům, vzniklo mnoho různých typů, prvním novým po spojení s VW Group se stala Škoda Felicia (1994).

Patnáctimiliontý automobil, vyrobený v Mladé Boleslavi, vyjel z linky 5. března 2021.

Jubilantem se stal elektrický Enyaq iV (platforma MEB), který vyjíždí ze společné linky s klasickými vozy na platformě MQB.

LETECTVÍ + KOSMONAUTIKA – 100 LET V lednu 2021 oslavil časopis Letectví, později Letectví + kosmonautika, neuvěřitelných 100 let! Poprvé jsem se začetl do starších čísel z padesátých let, zvaných Křídla vlasti, která jsem dostal od strýce, ale tehdy jsem netušil, že jednou budu redaktorem tohoto slavného časopisu.

Působil jsem tam pět let, než byla moje činnost v září 1984 ukončena jako trest za emigraci bratra.

Dodnes rád vzpomínám a gratuluji dnešní redakci, byla to úžasná léta a mnoho jsem se tam dozvěděl a naučil (Tom Hyan, redaktor L+K 1979 – 1984).

Kresba Toleman

SLAVNÉ MOTORY HART 415T (1981) Druhým motorem éry 1.5 Turbo F1 hned po Renaultu (1977) je britský čtyřválec konstruktéra Briana Harta, pozoruhodný pevnou hlavou válců (v celku s hliníkovým blokem). Prototyp 415T na základě úspěšného motoru Hart 420-R pro formuli 2 měl totiž problémy s těsněním hlavy válců, když vzrostl plnicí tlak na 2,6 baru (26 Pa) s turbodmychadlem Garrett. První aplikace v Tolemanu TG-181 v sezoně 1981. Největším úspěchem je druhé místo Ayrtona Senny v Monaku 1984 (Toleman TG-184), kde přišel o vítězství jen pro předčasné ukončení závodu pro silný déšť, když dojížděl Alaina Prosta (McLaren MP4/2 TAG Turbo).

Foto Tom Hyan

Přeplňovaný čtyřválec 1496,2 cm3 (ø 88 x 61,5 mm) Elektronické nepřímé vstřikování paliva Lucas Výkon 427 kW (580 k)/9750 min‑1 (v roce 1981) Točivý moment 407 N.m/7500 min‑1 Střední pístová rychlost 20,0 m/s Hmotnost motoru 140 kg

Derek Warwick (Toleman TG-181 Hart) na Velké ceně Francie 1981

Kresba Aston Martin

SLAVNÉ MOTORY

Foto Aston Matin

ASTON MARTIN 6.0 V12 (1999)

ASTON MARTIN DB7 VANTAGE V12 (1999)

Dvanáctiválec do V/60°; DOHC 4V; 5935 cm3 (ø 89 x 79,5 mm) Stupeň komprese 10,3; elektronické vstřikování EEC V Výkon od 309 kW (420 k)/6000 min‑1 Točivý moment od 540 N.m/5000 min‑1

První dvanáctiválec vznikl ve spolupráci Ford Research & Vehicle Technology a Cosworth Technology v době, kdy Ford značku Aston Martin vlastnil. Cosworth SGA je konstrukčním spojením dvou šestiválců Ford Duratec 3.0 V6 do hliníkového bloku V12 se shodným rozevřením i rozměry válců. Debutoval ve vozech Aston Martin DB7 Vantage (po konceptu Ford Indigo 1996). Nástupcem po 17 letech je přeplňovaný 5.2 V12 Twin-Turbo (AE31) z britského vývoje; výroba obou ještě po nějaký čas od 2016 probíhala paralelně v závodě AMEP (Aston Martin Engine Plant) u Forda v Kolíně nad Rýnem.