Muzeum nákladních automobilů Tatra ����

Foto Tom Hyan

1

ZÁSLUŽNÝ ČIN

V Kopřivnici vzniklo obdivuhodné muzeum, zaměřené na nákladní automobily Tatra, které se tam dlouhá léta vyrábějí...

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Kopřivnice (CZ)

2

Muzeum nákladních automobilů Tatra bylo slavnostně otevřeno 17. listopadu 2021, tedy v den prvního výročí úmrtí pana Jiřího Hlacha, jehož sbírka užitkových vozidel dnes tvoří základ nového muzea. Jiří Hlach zemřel ve věku 73 let, sbíral automobily přes padesát let a později se soustředil na užitkové vozy Tatra. Svou sbírku od roku 2011 uložil do opuštěné tovární haly v Trhových Svinech jako Muzeum užitkových vozidel, avšak později nabídl Národnímu technickému muzeu v Praze, které sice projevilo zájem a nechalo vozy ocenit, ale pak nabídku nepřijalo. 1 Legendární stojedenáctky, sklápěč Tatra 111 S2 z roku 1957 (proti T 111 S má celokovovou ložnou plochu) a valník Tatra 111 z roku 1953 2 Prototyp Tatra 162 S3T 6x4 s motorem T5-928-51 o výkonu 228 kW (308 k), novou šestnáctistupňovou převodovkou Tatra a užitečnou hmotností 15 tun (1989) 3 Prototyp tahače Tatra 165 4x2 s motorem T5-928-70 o výkonu 292 kW (395 k) a nepoháněnou dělenou přední nápravou konstrukce Tatra (1999)

3

Nakonec došlo k dohodě se samotnou automobilkou Tatra Trucks, která v roce 2015 kolekci 63 vozidel odkoupila za čtrnáct milionů korun českých. Společnost Tatra Trucks pro nové muzeum poskytla nejen vozidla, ale také objekt bývalé slévárny, jenž se po dvouleté rekonstrukci a přípravách stal dalším stánkem automobilové historie v Kopřivnici. Na ploše přes pět tisíc metrů čtverečních představuje osmdesát nákladních vozidel a dalších sbírkových předmětů. Některé užitkové automobily byly převzaty z původního Technického muzea Tatra v Kopřivnici, jež se nyní soustřeďuje na osobní vozy, ale také zajišťuje prohlídky

4 5

6 7 8

v depozitáři motorového vozu Slovenská strela, který je po renovaci uložen v nové budově přímo proti vchodu do Muzea nákladních automobilů. Muzeum nákladních automobilů Tatra v Kopřivnici vlastní Moravskoslezský kraj coby součást tradičního Muzea Novojičínska. Vzniklo celkovým nákladem 173 milionů Kč, z nichž 140,8 milionu Kč bylo zaplaceno z dotací Evropského fondu regionálního rozvoje. Exponáty jsou rozděleny do čtrnácti tematických celků podle časového období a typů vozidel. Na úrovni doby je zapojení virtuální reality do prohlídek, kdy návštěvník s pomocí vypůjčených tabletů může u skutečných exponátů vyvolat další zajímavé informace všetně doplňujících fotografií a filmových záznamů. V den naší březnové návštěvy získalo muzeum cenu Moravskoslezského kraje Počin roku 2021 v oblasti cestovního ruchu. Historie Tatry je spojena se jménem zakladatele Ignáce Šustaly (1822–1891), který sice podnik v Kopřivnici založil už v roce 1850, ale výroby automobilů se nedožil. Stal se však významným výrobcem kočárů, a proto jedním z nich začíná expozice nového muzea. Až v roce 1897 v Kopřivnici z iniciativy technického ředitele Ing.Hugo Fischera a pod vedením mistra Leopolda Svitáka začala stavba prvního automobilu NW Präsident, pro jehož pohon zakoupili německý dvouválec Benz. První kopřivnický automobil ►►► 4 Skupina Tatra 805 (většina z roku 1956); v popředí replika velitelského vozu s otevřenou kabinou pro výsadek z vojenských kluzáků Jakovlev Jak-14 5 Model prototypu Tatra 116 z nerealizované řady s plochými motory, uloženými uprostřed pod klasickým žebřinovým rámem (1949) 6 Dvanáctiválec Tatra 111A o výkonu 132 kW (180 k) v provedení s pohonem ventilátorů klínovými řemeny (1956) 7 Tatra 815 KHA 28 s hasičskou nástavbou Rosenbauer (1983) pro Moravské chemické závody v Ostravě 8 Dva speciály na základě Tatry 111, autobagr D030 z Podpolianskych strojáren Detva (1958) a dumpcar T 147 DC5 z roku 1959, nalezený v Madridu

Foto Tom Hyan

1 2 3 4

5

1 Slavná Tatra 148 coby domíchávač betonu AM-368 (výrobce Stasis Horní Slavkov), přihlášený do provozu v srpnu 1980 2 Tatra 815 S1 (jednostranný sklápěč 6x6 z roku 1987) s desetiválcovým motorem T3-929, jehož posledním majitelem byl soutěžní jezdec Emil Triner 3, 4 Vzduchem chlazený osmiválec řady T 928 o výkonu 132 kW (180 k) pro nákladní vůz Tatra 138 5 Přeplňovaný dvanáctiválec Tatra T930-4K s výkonem 206 kW (278 k), určený pro motorové vozy M 240.0 z Vagonky Tatra ve Studénce (1959 – 1964) pak proslul jízdou z Prahy do Vídně v květnu 1898, v témže roce se zrodil i první nákladní vůz, jehož přesná replika je rovněž v muzeu. Podnik velmi záhy přešel na vlastní konstrukce motorů a zahájil výrobu automobilů, jež nesly značku Nesselsdorf (Kopřivnice) anebo Nesselsdorfer (Kopřivnický). Záhy po zkušebních jízdách ve slovenských Tatrách se na nákladním voze typu TL 4 objevil nápis Tatra a toto jméno bylo v nové Československé republice přijato za značku kopřivnických vozů. Další už dobře znáte, Tatra se stala nejprogresivnějším československým výrobcem automobilů, průkopníkem aerodynamických karoserií, vzduchem chlazených motorů, páteřových rámů a kyvadlových polonáprav. Bez Ignáce Šustaly, jenž nikdy neviděl automobil na vlastní oči, by ovšem nebyla. Tradice pokračuje výrobou nákladních vozů v akciové společnosti Tatra Trucks, výroba osobních automobilů Tatra byla ukončena v roce 1998. Za více než 120 let vzniklo nepřeberné množství různých konstrukcí, nejvíce ovšem nákladních a jiných užitkových automobilů, na jejichž vývoj a historii se nové muzeum v Kopřivnici specializuje. Nechybějí nejvýznamnější typy ze všech epoch historie, v níž se také majitelé automobilky měnili, ale Tatra se nikdy nezastavila. Před válkou byla součástí Ringhofferova koncernu, jehož počátky sahají do prosince 1771, kdy František Ringhoffer založil kovárnu mědi na pražském Smíchově, z níž jeho potomci vytvořili obdivuhodný podnik, který vstoupil do mnoha průmyslových odvětví, zejména výroby automobilů, tramvají a železničních vozidel. Po válce byly všechny podniky v Československu postupně znárodněny, Tatra pokračovala coby národní podnik a dále navyšovala produkci, než se po změně společenských poměrů znovu stala akciovou společností a soustředila se na nákladní automobily, jak ostatně vyjadřuje nový název Tatra Trucks. Dnes patří k nejzkušenějším výrobcům speciálních automobilů. Po prvním období Kopřivnické vozovky připravila Tatra revoluční koncepci páteřového rámu s nosnou ocelovou rourou a vzduchem chlazené motory, přičemž obě nová řešení se poprvé objevila na malém osobním automobilu Tatra 11 v dubnu 1923 a stala se základem většiny následujících typů Tatra. Vylepšený dvouválec Tatra 12 ve vzácné nákladní verzi ze sbírky Jiřího Hlacha je v muzeu, stejně jako zesílené

Tatra 114 z roku 1947, vlastně malá stojedenáctka, ale 4x2 s užitečnou hmotností tři tuny a odvozeným řadovým čtyřválcem 4,9 litru o výkonu 48 kW (65 k)

6

7

9

8

nákladní provedení Tatra 13 a tříkolka Tatra 49, poháněná polovinou motoru z T 12, tedy jednoválcem 528 cm3 (ø 82 x 100 mm)! Jsou vystaveny rámy s centrální rourou i kompletní vozidla; rámy ovšem můžete karosovat ve virtuální realitě na zapůjčeném tabletu. Nechybí ani šestikolové verze T 26/30, jakož i mohutné podvozky stejné koncepce pro těžké nákladní vozy (například T 24/67). Z jejich předchůdců si můžete prohlédnout vozy s kapalinou chlazenými motory (konstrukce Lang a Kronfeld), ale také unikátní čtyřtunu TL4 (první vůz, jenž později nesl značku Tatra) se čtyřválcem typu T o objemu 3562 cm3 (ø 90 x 140 mm), který vynikal rozvodem OHC se svislým královský hřídelem. Velmi úspěšným předválečným automobilem je Tatra 27 s centrálním rourou rámu a nezávislým zavěšením všech kol, ale ještě s kapalinou chlazeným motorem, vystavená s hasičskou nástavbou Hrček & Neugebauer z Brna. Po válce je nahradily typy T 114/T 115 se čtyřválcem z nové řady motorů, charakterizované vrtáním a zdvihem ø 110 x 130 mm, jež se staly základem produkce. Nejslavnější dvanáctiválce sloužily k pohonu legendárních vozů Tatra 111 (10 t) se znakem náprav 6x6 a odvozených verzí T 141 (tahač přívěsů do 100 t) a T 147 (dumpcar DC5), jež si můžete také prohlédnout, tahač byl získán z bývalé NDR a dumpcar ze Španělska. Osmiválce poháněly nákladní T 128 a horské autobusy HB 500, je vystaven rovněž unikátní osmnáctiválcový prototyp V955 o objemu 22,2 litru a výkonu 221 kW (300 k) při 2000 min1. Působivá je kolekce těžkých vozů T 111, stejně jako lehkých T 805 se zážehovým osmiválcem T 603; vystavený podvozek T 805 prozrazuje odpružení náprav dvojicemi dlouhých torzních tyčí. Tatra 111 se vyráběla téměř dvacet let a vzniklo 33 691 vozů do roku 1962. Pohnuté osudy T 805 znamenaly produkci 13 624 vozů do roku 1960, v muzeu nechybějí expediční speciály pro cestovatele Hanzelku a Zikmunda. Další etapou vývoje byl přechod na unifikovanou řadu motorů, tentokrát s vrtáním a zdvihem ø 120 x 130 mm, která přinesla slavné osmiválce T 928, desetiválce T929 a dvanáctiválce T930; vystaven je ale i řadový čtyřválec T924, jenž sloužil například k pohonu samohybných kolových jeřábů SMC5 z ČKD Slaný. Osmiválce se objevily pod kapotou ►►►

10

6 Tatra 805 v hasičském provedení DVS-8 s vysokou skříňovou nástavbou, zážehovým osmiválcem T 603 a pohonem všech kol (1958) 7 Tatra 111 C z roku 1961 s tříkomorovou cisternovou nástavbou o objemu sedm tisíc litrů, v prodloužené verzi devět tisíc a s přívěsem ještě více 8 Třínápravová Karosa-Tatra 500 HB (horský bus) s osmiválcem z Tatry 128, uloženým v zádi, určená až pro šedesát cestujících (1956) 9 Tatra 128 z roku 1951, rovněž inspirovaná T 111, ale se znakem náprav 4x4, užitečnou hmotností 3 t a odvozeným vidlicovým osmiválcem 9,9 litru o výkonu 96 kW (130 k) 10 Podvozek nákladního vozu Tatra 24/67 se vznětovým šestiválcem 16,6 litru o výkonu 103 kW (139 k) z let 1936 – 1938, vystavený po renovaci poprvé

Foto Helena Hyanová

1

nové řady nákladních vozů T138 (12t) na jejichž designu se podílel průmyslový návrhář Zdeněk Kovář (1917 až 2004), jejich nástupců T148 a také dodnes vyráběných T815. Prvních vzniklo 48222 do roku 1972, druhých rekordních 113988 do roku 1982. Nová T815 pak za první čtyři roky produkce (do konce roku 1986) překonala padesátitisícovou hranici. V různých verzích T815 se uplatnily tyto motory V8, V10 i V12 a vzhledem k tomu, že T815 nahradila nejen T148, ale i speciální těžkou sérii T813, objevila se během let vozidla T815 se znaky náprav 4x4, 6x6, 8x8, 10x8, 10x10, 12x8 a dokonce 12x12. Průběžné modernizace T815 se odehrály nejprve pod označením T8152, později TerrNo.1 (1997) a také Terra (2018). V letech 1997–2015 byla v nabídce rovněž verze s kapotovou budkou, známá coby T163 Jamal. Osmsetpatnáctka proslula rovněž úspěšnou účastí v soutěži Paříž–Dakar, zejména zásluhou nedávno zesnulého Karla Lopraise. U dalších verzí motorů Tatra se vrtání a zdvih změnily na ø 120 x 140mm. Unikátní Tatra 813 slavila premiéru jako čtyřnápravový vojenský valník a tahač přívěsů Kolos 8x8 v roce 1967, její standardní pohonnou jednotkou se stal dvanáctiválec T 930 o výkonu nejprve 184 kW (250 k) a později 199 kW (270 k), výrobní sortiment doplnily verze 6x6 a 4x4, sklápěče i tahače návěsů a přívěsů. Při představení v roce 1967 bylo uvedeno, že pro T 813 bude k dispozici osm variant motorů od 132 do 250 kW (180 až 340 k), k tomu však nedošlo. Verze 8x8 se představila s celkovým počtem převodových stupňů 20 + 4Z, výkyvnými polonápravami zavěšenými na svazcích

2

1 Vozy Tatra 813 jsou vystaveny v dvounápravové, třínápravové i čtyřnápravové verzi; dvanáctiválcový Kolos 8x8 měl premiéru v roce 1967

2 Tatra 815 AWS z počátku devadesátých let s řízením všech čtyř kol (tzv.krabí chod)

3, 4 Speciál Tatra 815 6x6 s dvanáctiválcem o výkonu 305 kW (410 k) pro Paříž – Dakar 1986, vybavený originálními šlapadly proti zapadnutí v písku 5 Nákladní NW TL4 měl už v roce 1916 ventilový rozvod OHC; vačkový hřídel v hlavě válců byl vpředu poháněn svislým hřídelem (tzv. královským)

3 4

5

6 MUZEUM NÁKLADNÍCH AUTOMOBILŮ TATRA

Husova 1326/13, 74221 Kopřivnice

www.muzeumtatra.cz; info@muzeumtatra.cz

Telefon +420 737 102 330 Otevřeno Út – Ne 9:00 – 16:00 h (květen – září do 17:00 h) Základní vstupné 200 Kč, snížené 150 Kč, rodinné 500 Kč (2 + 4 děti)

podélných listových per a sedmi diferenciály (mezinápravový P/Z, dva mezinápravové u tandemových náprav a čtyři nápravové). Měla vnější rozměry 8800 x 2500 x 2780 mm, pohotovostní/užitečnou hmotnost 14,0/8,2 tuny a možnost vlečení přívěsu do 12 tun v terénu a do 65 tun na silnici (výjimečně i 100 tun). Ve své době vzbudila velkou pozornost. V letech 1967 – 1982 vzniklo 11 751 vozů všech verzí T 813. Kuriozním pokusem byly prototypy řady Tatra 116 až 120, které vznikly kolem roku 1949 (částečně zachráněná T116 se renovuje). Zatím si v muzeu můžeme prohlédnout jen model šestitunového valníku T116, jenž znamenal odklon od centrální nosné roury, pod jeho klasickým žebřinovým rámem je zavěšen plochý šestiválec nové řady motorů ø 120 x 150mm, nadále chlazených vzduchem. Byly připraveny stavebnicové vznětové motory se čtyřmi (T 904, řadový pro traktory), šesti (T116) a osmi válci (T118, plochý pro třínápravovou verzi), nakonec však zůstalo u osvědčených motorů ø 110/120 x 130mm a nosné roury. Tyto vozy s bezkapotovou budkou byly dílem konstruktéra Korbela, jenž přišel do Tatry z ČKD Praha a měl tedy dost odlišné představy. Nakonec Kopřivnici opustil a jeho místo zaujal Ing.Julius Mackerle, známý propagátor vzduchem chlazených motorů. Zvláštností motoru T904 bylo spouštění pomocným zážehovým dvouválcem T910 (odvozeným z osmiválce T603), jenž se později objevil v malých závodních vozech Tatra 605. Motory Tatra sloužily také jiným výrobkům. Vystaven je třeba obrněný transportér OT810, polopásový na základě německého vzoru Sd.Kfz.251 (Hanomag HKL6p, tedy zvaný Hakl), jenž byl po válce rekonstruován na osmiválcový motor T928 a vyráběly jej Podpolianske strojárne (PPS) v Detvě do roku 1962, stejně jako vystavené autorypadlo D030 na podvozku Tatra 111. Další je OT64 SKOT (Střední Kolový Obrněný Transportér), který vyráběl polský závod FSC Lublin (ano, výrobce Žuků!) podle československé dokumentace s motory Tatra 928 o výkonu 132kW (180k) a preselekční převodovkou PragaWilson. Lichoběžníkové závěsy všech osmi poháněných kol připomínají tehdejší vozy formule 1 (vzniklo 4500 vozidel do počátku sedmdesátých let). Mnohé další kuriozity jsou v muzejních sbírkách, patří k nim i vznětový motor Tatra s dvoudobým pracovním cyklem. Zmínku zaslouží také prototypy, jež se nedostaly do sériové produkce. Ještě koncem devadesátých let chtěla Tatra rozšířit záběr i na vozy pro přednostně silniční provoz, a tak se zrodila například nepoháněná přední náprava konstrukce Tatra, funkční vzorky silničního tahače i nových sklápěčů s modernizovanou budkou, kapotovou i trambusovou. Tatra rovněž připravila modernizované vzduchem chlazené motory pro splnění emisních předpisů EU5, pracovala i na EU6, ale pro velkou finanční náročnost provedení se vstřikováním Bosch common rail nedokončila. Vzduchem chlazené motory se nadále vyrábějí pro méně náročné trhy, Tatra 158 Phoenix ovšem využívá řadové šestiválce PACCAR splňující emisní limity EU6. Prohlídku muzea můžete zakončit na galerii, kde jsou vystaveny historické motocykly, a to i exotických značek. Nákladní automobily však hrají prim. ■

7

Foto Tom Hyan

8

6 Nákladní tříkolka Tatra 49 a její podvozek, poháněná jednoválcem 528 cm3 (polovina motoru T 12), pro užitečnou hmotnost 400 kg (1929 – 1939) 7 Klasický rám s centrální rourou pro lehký nákladní vůz Tatra 13 (1924), jaký se vlastně používá dodnes a je základem tzv. tatrovácké koncepce 8 Prototyp Tatry 82 (V683) z roku 1935 se čtyřválcem boxer 2,5 litru o výkonu 41 kW (55 k), renovovaný v letech 2020/2021 a poprvé vystavený