English Racing Automobiles (ERA) ���������

1

Foto Tom Hyan

2

1 Bruce Spollon (ERA R8C z roku 1936) v závodě do vrchu Centenary Meeting v Shelsley Walsh (2005) 2 ERA Mini Turbo, limitovaná série upravených Mini, určených především pro export do Japonska (1990) 3 ERA E-Type (GP1) závodníka Leslie Johnsona v bývalém muzeu závodních automobilů v Doningtonu 4, 5 Formule ERA Historic Single Seater při premiéře na Festivalu rychlosti v Goodwoodu (2003)

TOM HYAN

Značka ERA žije nejen závody historických vozů, ale i znovuzrozenými typy...

3 4 5

Činnost britské společnosti ERA neskončila ani dlouho po válce, přestože se zkratka English Racing Automobiles později změnila na Engineering, Research and Application, Ltd., vzhledem k novému zaměření na výzkum a vývoj. Leslie Johnson, majitel firmy od roku 1947, startoval v poválečných závodech na typu E (GP1) až do počátku padesátých let. Absolvoval jeden závod MS F1 v Silverstone 1950, ale odpadl s poruchou kompresoru. Také druhý vůz dvojice Peter Walker/Tony Rolt tam nedokončil pro problémy s převodovkou. Poslední typ G se představil v MS 1952, dostal však dvoulitrový šestiválec Bristol (BMW 328) místo originálního šestiválce ERA, jenže Stirling Moss při startech ve Spa-Francorchamps, Silverstone a Zandvoortu vždy vzdal právě s poruchou motoru. Leslie Johnson se rozhodl skončit, projekt G-Type přenechal firmě Bristol, a ta na jeho základě postavila tři aerodynamické vozy Bristol 450 pro 24 h Le Mans 1954. Nakonec Johnson v roce 1955 firmu ERA prodal, když ho postihl infarkt a uchýlil se na venkov, a to výrobci karburátorů Zenith Carburetters Ltd (Zenith, Stromberg a Solex, nyní spolu se S.U. Carburetters ve firmě Burlen Ltd. ze Salisbury). ERA se však nevyhnula dalším vozům; v Dunstable na základě Austin Rover Mini v letech 1989 – 1991 vyrobili 436 automobilů ERA Mini Turbo s přeplňovaným čtyřválcem BMC A-Series 1275 cm3 o výkonu 69 kW (94 k)/6200 min-1 , upraveným podvozkem s třináctipalcovými koly a luxusním interiérem. Na designu se podílel Dennis Adams (ex-Marcos a Probe 16) a vozy se hojně exportovaly do Japonska. Značku ERA poté získala rodinná firma Tiger Racing z britského Wisbechu, založená roku 1989, která vyrábí vozy Tiger ve stylu Lotus Seven. Využila ji pro formuli ERA HSS (Historic Single Seater) s trubkovým rámem, motorem Ford Zetec 1.8/2.0 před zadní nápravou, pětistupňovou převodovkou Hewland Mk.9 a hmotností 460 kg pro levné značkové závody monopostů. Druhým typem je ERA 30, replika sportovního spyderu Lotus 23 (s přídí ve stylu Lotusu 30) s trubkovým rámem, laminátovou karoserií a pohonnou jednotkou Zetec 1.8/Hewland Mk.9 v zádi, pojmenovaná podle výšky 30 palců k hraně čelního skla (podobně jako Ford GT40 pro výšku 40 palců). Znamená to, že ERA žije dodnes. ■

Foto Tom Hyan