TH Auto 05 2023 (květen)

AUTO SHOW

NEW YORK INTERNATIONAL 2023

PŘEDSTAVUJEME

■ MAZDA CX-60 ■ je návratem ke klasické koncepci se základním pohonem zadních kol

■ RENAULT AUSTRAL ■ další kompaktní SUV značky nemá s předchůdcem nic společného...

■ HYUNDAI STARIA ■ nový příspěvek do segmentu víceúčelových vozů MPV, který jiní opouštějí

MAN D2146 HM1 (1963)

Německý průkopník vznětových motorů, u něhož působil Rudolf Diesel při vývoji prvního vznětového motoru v Augsburgu (1893 – 1897). V roce 1923 zavedl MAN přímé vstřikování nafty do válců, které průběžně vylepšoval a v roce 1954 vyvinul pod vedením Dr. Meurera účinnější vstřikování do kulového spalovacího prostoru uprostřed v hlavě pístu, označené M-Verfahren (Mittenkugelbrennraum). Vylepšený vysokotlaký systém od 1963 je označen HM-Verfahren, vícepalivový se žhavicí svíčkou se nazývá FM-Verfahren (F = Fremdzündung).

SLAVNÉ MOTORY

Princip M-Verfahren: Tvar sacího kanálu (Drallkanal) zajišťuje rozvíření nasávaného vzduchu, které pokračuje až do kulového spalovacího prostoru uprostřed pístu, kde se směs po vstřiku nafty na stěnu koule vzněcuje

Vznětový řadový šestiválec, OHV 2V

9659 cm3 (ø 121 x 140 mm)

Kompresní poměr 17,0:1

Výkon 156 kW

(212 k)/2200 min-1

Točivý moment

745 N.m/1400 min-1

Litinový blok válců

Dvě litinové hlavy válců

Pořadí vstřiku 1-5-3-6-2-4

Těžký sklápěč MAN 21.212 DHK 6x4, resp. DHKA 6x6, z výrobního programu 1965

1972

také už těm zprávám o tom, jak v Evropě zakážou automobily se spalovacími motory, nevěnujete pozornost? Je jich totiž příliš mnoho. Vybrané automobilky se předhánějí v tom, kdo uvede více elektrických modelů, kdo se stane výhradně elektrickou značkou, kdo zvýší produkci elektromobilů na miliony ročně, ale při tom všichni zapomínají na to nejdůležitější, kde se vezmou ty miliony nových klientů, ochotných a schopných zaplatit zvýšené pořizovací i provozní náklady?

Nepochopitelná sebedestrukce Evropy, zničení strojírenského průmyslu, přerozdělování a stále větší byrokracie (zavedení dalších emistních povolenek kromě jiných nesmyslných předpisů a restrikcí) samozřejmě vyhovuje těm, kteří se snaží ovládnout trh evropských zemí, jejich průmysl a regulovat život jejich obyvatel. Ostatně sami mnozí evropští podnikatelé nadšeně převedli výrobu svých produktů do Číny, protože to včetně dopravy přes půl světa bylo levnější, a tím úspěšně destrukci evropského průmyslu způsobili. Komunistická Čína ovládla Afriku, nyní je na řadě Evropa. Ostatně ten, kdo si koupí osobní automobil Volvo, podpoří čínské komunisty.

Jsem šťastný člověk, v roce 2035, až bude likvidace nových osobních vozů se spalovacími motory završena, uplyne 85 let od mého narození.

Přes všechny peripetie s polovinou života v totalitním režimu jsem měl štěstí. Z neživých věcí mně (stejně jako mnoha jiným lidem) automobily přinášely největší radost.

Obraťme list. Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

5 2023

OSMÝ ROČNÍK číslo 5 (85), květen 2023 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

Vydává TH Motormedia

šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom hyan@caroftheyear cz +420 603 725 139

fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek net

art director: Mgr. Helena Hyanová helena hyanova@gmail com

adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2023

redakční spolupráce: MUDr Jiří Nezdařil sr , MUDr Jiří Nezdařil jr , Ing Jiří Wohlmuth

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury

MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Člen mezinárodní jury

VŮZ ROKU 2001 – 2015

► Za volanty nových automobilů Peugeot 408 GT, Suzuki Swift AllGrip, Mercedes-Benz GLC 200, Dacia Jogger, Range Rover Sport, Toyota GR Supra, Škoda Fabia, Mini Cooper S E, Opel Grandland

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2023 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2023 v ČR

a jiných ► Lucid Air ► Ford Mondeo slaví 30 let ► Škoda 1203 ► AGS formule 1 ► Maďarské legendy závodů do vrchu ► Muzeum vozidel v Saské Kamenici

Ford Mustang Dark Horse, prozatím vrchol nabídky nové sedmé generace legendárního amerického automobilu sportovního charakteru

První autosalon na Manhattanu se konal už v listopadu 1900, letos se brány Javits Centra otevřely podruhé po koronavirové přestávce...

Vposledních letech se stalo pravidlem konání autosalonu v New Yorku počátkem dubna, většinou se začátkem v době Velikonočních svátků a ukončením týden po Velikonoční neděli. Nejinak tomu bylo i letos, stejně jako v roce 2022 po přerušení, když ročníky 2020 a 2021, nejprve přeložené na srpen, byly během koronavirové hysterie zrušeny. Naposledy jsme velkolepou show v New Yorku navštívili v dubnu 2019, abychom jako jediné české médium přinesli vlastní reportáž (viz TH Auto číslo 5/2019). Loňské obnovení výstavy bohužel provázely cestovní restrikce, a tak na New York International Auto Show pro nás znovu došlo až letos.

Co se nejvíce změnilo? Především okolí výstavního a konferenčního střediska The Jacob K. Javits Convention Center, kde se autosalon tradičně koná od roku 1987, je ještě více obklopeno luxusní čtvrtí Hudson Yards, na jejíž realizaci se mj. podílí Stephen Ross, jeden z investorů do Miami International Autodrome, kde se loni jela první Miami Grand Prix formule 1. Další mrakodrapy vyrůstají jako houby po dešti přímo před Javits Centrem

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, New York City (USA)

a celé okolí se zbavuje starých průmyslových objektů, jež byly dříve dominantou této západní části Manhattanu. Dokonce tam vyrostla i nová moderní stanice metra, takže autosalon, u něhož nebyly milionové návštěvy žádnou výjimkou, je nyní mnohem lépe přístupnější. Při příchodu na autosalon vždy zaujmou velkorysé prostory a světlá vstupní hala prosklené budovy, postavené podle návrhu architektonické kanceláře I.M.Pei, tvůrce skleněné pyramidy před pařížským Louvrem. Počátky autosalonu sahají ale až do roku 1900, kdy se

3. listopadu otevřely brány ACA (Automobile Club of America) First Annual Automobile Show v Madison Square Garden, tedy v době, kdy dnešní legendy Ford, Chevrolet, GMC, Dodge, Cadillac, Jeep a Chrysler ještě neexistovaly! Devětašedesát vystavovalů tehdy předvedlo 160 kompletních vozidel a přišlo osmačtyřicet tisíc návštěvníků...

Během let se autosalon posouval do nových lokalit na Manhattanu, k nimž patřily starý i nový Grand Central Palace, 69th Regiment Armory na Lexington Avenue, Coliseum na Columbus Circle a konečně od roku 1987

Foto

Tom Hyan

York International Auto

NYIAS

navštívili, zaznamenal komplex Javitsova centra opravdu důkladnou renovaci. Pořadatelem autosalonu je tradičně asociace automobilových dealerů GNYADA (Greater New York Automobile Dealers Association) z Queensu, vedená Markem Schienbergem, která se však podobně jako jiné autosalony potýká s absencí expozic mnoha významných automobilek, jež se buď rozhodly autosalony ignorovat jako Volvo Cars, anebo prostě šetří. Přesto i NYIAS 2023 přinesl mnoho zajímavého, co jinde neuvidíte (např. hypersporty Koenigsegg).

Doba elektrická nastartovala také v Americe, což bylo pro organizátory autosalonu novým impulsem k postavení největší indoor zkušební dráhy pro elektromobily, aby seznámili veřejnost s novou alternativou. Kromě toho svoje vlastní EV indoor dráhy měly také Ford a Hyundai, zatímco Toyota předváděla vozy podobně jako Jeep před výstavní halou (Jeep měl terénní trať). Jízdy byly samozřejmě přístupné všem, kdo měl zájem mohl okusit elektrickou trakci, nikoli však prověřit dostatečný dojezd. Nabídka elektrických vozidel je stále menší než typů se spalovacím motorem, jak ukázaly expozice jednotlivých značek, nicméně výrobci houfně připravují další. Výrobní kapacity nejsou velké, a tak na luxusní novinky Cadillac Lyriq, GMC Hummer EV a Ford F­150 Lightning je výroba běžícího modelového roku zcela vyprodána. V tomto případě jde však vzhledem k prodejním cenám spíše o módní záležitost pro bohaté s cílem odlišit se, malé elektromobily má v nabídce jen General Motors a těch se neprodalo ani dvacet tisíc za první tři měsíce roku 2023 ►►►

1 Elektrický Ford Mustang Mach-E v barvách Red Bull Ford Racing na oslavu návratu do formule 1

2 Ford Bronco, znovuzrození americké legendy ve stylu první generace, uvedené v modelovém roce 1966

3 Ford Bronco Sport (CX430), odlišný kompaktní crossover ve stylu velkého Bronca, ale samonosné konstrukce na platformě C2 (jako Kuga)

4 Ford F-250 Super Duty, nová těžká řada F-Series, odvozená od nejúspěšnějšího amerického vozu Ford F-150

5 Elektromobily Ford Mustang Mach-E na zkušební dráze ve výstavní hale Javits Center (indoor EV track)

6 Ford F-150 Lightning, plně elektrická dvoumotorová verze nejúspěšnějšího pick-upu, samozřejmě s pohonem obou náprav

zcela nové Jacob K. Javits Convention Center. Od dubna 2011, kdy jsme poprvé

(New

Show)

Nový Mustang se dodává jako EcoBoost (čtyřválec 2.3T), GT (5.0 V8, na snímku) a vrcholný Dark Horse

Foto Helena Hyanová

Foto

Tom Hyan

1 Chevrolet Corvette E-Ray 2024, první model s hybridní poháněcí soustavou a pohonem všech kol e-AWD

2 Chevrolet Camaro v otevřeném provedení Convertible na rozloučenou (v roce 2024 výroba skončí)

3 Chevrolet Corvette Stingray 70th Aniversary Special Edition k sedmdesátinám nejslavnějšího amerického sportovního vozu

4, 5 Dodge Charger Daytona SRT Concept, elektrický nástupce muscle cars s replikou výfukového traktu a umělým zvukem spalovacího motoru

(Chevrolet Bolt EV a zvýšený Bolt EUV). Týden po autosalonu však organizace EPA (Environmental Protection Agency) navrhla nové emisní předpisy ve stylu EU7, které podle jejího plánu mají zvýšit prodej nových elektrických vozidel na více než 60 % celkových prodejů do roku 2032 (nyní je v USA 130 tisíc nabíjecích stanic). Zatím však jde jen o návrh k veřejné diskuzi.

Smutným představením je dobrovolný ústup amerických značek od General Motors, Forda a Chrysleru ze segmentu klasických vozů, především sedanů. Američané se vzdali bez boje, a to přesto, že konkurenci Toyota, Nissan, Honda/Acura, Hyundai/Kia, Subaru a další tak umožnili snadné ovládnutí trhu! Důvod je prostý, na velkých pick­upech a SUV se daří vydělat více než na sedanech, ale opustit jiné segmenty

může být v nejisté době krátkozrakým rozhodnutím. Typický obraz New Yorku pokud jde o známé žluté automobily taxislužby se zcela změnil, poslední Chevrolety Caprice a Fordy Crown Victoria zmizely, ulice jsou plné jiných žlutých nájemných vozů Toyota a Nissan, v obou případech kromě Camry hlavně SUV a MPV, zatímco americké barvy hájí jen Ford (výběhový Transit Connect ze španělské produkce a SUV Escape, u nás známý jako Kuga).

Velká trojka, nyní zvaná General Motors Co., Ford Motor Co. a FCA US LLC (divize Stellantis, dříve Chrysler), těsně před autosalonem zveřejnila výsledky prodejů za první čtvrtletí 2023. První dvě společnosti odbyt zvýšily o 10 a 18 procent, třetí klesl o 9 procent. Ford postupně zrušil všechny osobní vozy, a to navzdory tomu, že dříve šlo o bestsellery (Fiesta,

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Focus, Fusion/Mondeo a Taurus), zbyl mu jen sportovně laděný Mustang, nyní v sedmé generaci, která je však jen evolucí předchůdce. Přestože nejvíce vozů prodal General Motors (nyní sdružuje Chevrolet, Cadillac, Buick a GMC), nejprodávanější americkou značkou je Ford, který si navíc ponechal pouze Lincoln, jehož prodeje jsou zanedbatelné. Luxusní sedany skončily výběhem posledního Continentalu, nyní má Lincoln v nabídce Corsair, Nautilus, Aviator a Navigator, což jsou jen luxusní klony odpovídajích modelů Ford kategorie SUV. Ford prodal 456 972 vozů za první čtvrtlení, z toho pouhých 14 711 Mustangů (pro porovnání ještě dalších 5407 elektrických Mach­E) a třicet končících supersportů GT, vše ostatní jsou SUV, pick­upy a další lehké užitkové vozy. Lincoln dosáhl odbytu jen 18 934 vozů SUV (pokles o 1,1 procenta).

Ford v modelovém roce 2023 zdůrazňuje facelift čtvrté generace Escape (Kuga) a nové větší verze pick­upů F­Series Super Duty, pro modelový rok 2024 je připravena sedmá generace Mustangu (S650) včetně špičkové verze Dark Horse, což byly největší novinky na rozlehlém stánku společnosti s modrým oválem ve znaku, která nově podniká v divizích Ford Blue, Model e (elektromobily) a Ford Pro (lehké užitkové). Escape 2023 je v nabídce se zážehovým tříválcem EcoBoost 1.5 nebo čtyřválcem EcoBoost 2.0 (vždy AT8), resp. coby 2.5 Litre Atkinson Cycle Hybrid či Plug­In Hybrid (vždy e­CVT). Facelift se dotkl zejména přídě, ale také větších displejů v interiéru. Nový Mustang zachovává čtyřválec 2.3 EcoBoost a osmiválec 5.0 Coyote (model GT), který je ►►►

6 Alfa Romeo Giulia a Stelvio po faceliftu (přicházejí i na český trh)

7 Dodge Hornet, klon Alfy Romeo Tonale, dovážený do USA z italského výrobního závodu v Pomigliano d’Arco u Neapole

8 Chrysler 300C, poslední Mohykán s motorem 6.4 Litre Hemi V8 o výkonu 357 kW (485 k) a zrychlením 0 – 96 km/h za 4,5 sekundy

9 Jeep Wrangler Rubicon 2024 po faceliftu a modernizaci

10 Klasický Jeep Wrangler 2024 s novou výbavou tradičního jména Willys

11 Dodge Challenger SRT Demon 170, konec krásné éry muscle cars s osmiválcovými motory Hemi

12 Jeep Grand Wagoneer (WS), největší typ z nabídky a návrat slavného jména, vyráběný od poloviny 2021 ve Warren Truck Assembly Plant v Michiganu

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1 Chevrolet Equinox EV 2024, další typ General Motors na elektrické platformě Ultium s dojezdem až 300 mil (480 kilometrů)

2, 3 Elektrický pick-up RAM 1500 REV v sériovém provedení pro modelový rok 2025

4 Nová série těžkých pick-upů Chevrolet Silverado Heavy Duty 2024

5 Chevrolet Blazer EV 2024 má jako první i sportovní verzi SS s výkonem až 410 kW (557 k), pohonem všech kol a zrychlením 0 – 96 km/h za 4 sekundy

6 Chevrolet Trax 2024, druhá generace kompaktního crossoveru (tříválec 1.2 Litre Turbo), vyráběná v Jižní Koreji (ex-GM Daewoo)

ovšem pro Dark Horse naladěn na 368 kW (500 k) ve spojení se šestistupňovou manuální převodovkou Tremec, či desetistupňovou samočinnou. Dark Horse míří mezi někdejší modely Mach 1 a Shelby šesté generace, k největším změnám i v tomto případě patří sdružený digitální kokpit s displeji 12,4 palce před řidičem a středovým dotykovým 13,2 palce. Fenomenální Ford F-150 je po šestačtyřicátý rok v řadě nejprodávanějším pick­upem v USA, za první tři měsíce se prodalo 170 377 vozů, z toho však jen 4291 elektrických F­150 Lightning, které jsou sice na letošní rok vyprodány, odbyt ale provázejí problémy ve výrobě (letos naplánováno 150 tisíc kusů) i technického rázu. Lightning má dva elektromotory o celkovém výkonu 340 nebo 426 kW (tedy 462 a 580 k) podle kapacity akumulátoru 98, resp.

131 kWh, uváděný dojezd 240 až 320 mil (384 a 512 km) podle verze (Pro, XLT, Lariat a Platinum), užitečnou hmotnost až 1014 kg a vlečení přívěsu do 3456 kg. Modely se zážehovými motory (kromě Hybridu) sází na zdvojené nepřímé i přímé vstřikování benzinu PFDI (Port­Fuel and Direct Injection), jsou to přeplňované šestiválce 2.7/3.3/3.5 V6 (až 331 kW/450 k pro Raptora), nepřeplňované Ti­VCT 3.3 V6 a osmiválcový 5.0 V8 (až 294 kW/400 k), přičemž nabídku doplňuje 3.5 PowerBoost Hybrid (331 kW/450 k). Pod F­Series patří ještě menší pick­upy Ranger a Maverick.

Ford F­Series v těžké verzi Super Duty (modely F­250, F­350 a F­450) mají velké osmiválce 6.8 Litre (nahrazuje původní 6.2 V8, nyní 298 kW/405 k) a nový 7.3 Litre V8 OHV PFI, naladěný na 316 kW (430 k) a točivý moment 658 N.m! Převodovky jsou desetistupňové samočinné TorqShift, s terénním paketem Tremor je k dispozici navíc plazivý převod (Rock Crawl Mode). Výsledkem programu One Ford je uvedení globálních typů lehkých užitkových vozů Ford také v USA, v Kansas City se vyrábějí populární Transity, za první tři měsíce se jich prodalo 32 015, ale jen 1168 plně elektrických e­Transit (rovněž z místní produkce). V modelovém roce 2023

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

končí známý Transit Connect Van druhé generace, dovážený do USA ze španělské Valencie, výroba nástupce v Mexiku na základě Bronco Sport nebyla schválena (v Evropě přešel Transit Connect na značkovou verzi VW Caddy z polské Poznaně).

Z výrobního programu Ford SUV jsme si v expozici prohlédli především Bronco, Bronco Sport, Explorer SR a elektrický Mustang Mach­E (letošní plán 210 000 vozů). Bylo oznámeno, že Ford chce do roku 2026 vyrábět dva miliony elektromobilů ročně (!), ostatně využívá k tomu také

platformu Volkswagen MEB, jak ukázal nedávno představený Explorer EV pro Evropu z německého výrobního závodu v Kolíně nad Rýnem. Ford také staví novou továrnu BlueOval City ve Stantonu (West Tennessee) s kapacitou půl milionu vozů ročně, kde bude po investici 5,6 miliardy dolarů už v roce 2025 zahájena výroba elektrického pick­upu nové generace (Project T3). Ford také zrušil spolupráci se startupem Rivian, svůj podíl na tomto výrobci elektromobilů snížil z 11,3 % (koncem 2021) na současných 1,15 %. Rivian po čtyřech letech konečně zahájil výrobu elektrických SUV R1S a pick­upů R1T v bývalém závodě Mitsubishi v Normalu (Illinois), v minulém roce se dostal těsně pod plán produkce 25 tisíc vozů (bylo jich přesně 24 337).

V expozici General Motors to opravdu vypadalo jako za starých dobrých časů, mezi klasickými automobily byly vystaveny různé motory v částečném řezu, a to nejen legendární vidlicové osmiválce a šestiválce, ale také nový řadový šestiválec. Na druhé straně se ovšem největší prodejce vozů v USA soustředil jen na nejdůležitější značku Chevrolet. Zajímavé ovšem je, že likviduje klasické vozy přece jen pomaleji než Ford,

7 Do třetice elektrický pick-up také od General Motors (Chevrolet Silverado EV)

8 Chevrolet Bolt EV, základní model nejmenšího amerického elektromobilu

9 Kompaktní elektromobily nabízí jen Chevrolet, na snímku zvýšený Bolt EUV (Utility), odvozený od hatchbacku Bolt EV

10 Chevrolet Malibu žije, odbyt těchto sedanů zaznamenal v prvním čtvrtletí nárůst o 46 procent na 37 438 vozů (a pak, že je nikdo nechce!)

takže za první čtvrtletí ještě prodal 37 438 sedanů Chevrolet Malibu (nárůst o 46 procent), jeho Caprice vydržely mezi taxíky v New Yorku déle než Ford Crown Victoria a Cadillac nadále luxusní sedany vyrábí! Celkové prodeje za první tři měsíce 2023 činily 603 208 vozů (nárůst o 18 %), ale z toho jen kolem dvaceti tisíc elektrických, což je stejně pro tento koncern rekord. Navíc Chevrolet jako jediný má odvahu zamířit i do světa malých elektromobilů. Kompaktních vozů Bolt EV včetně verze crossover EUV (Electric Utility Vehicle) se za tři měsíce 2023 prodalo rekordních 19 700 (loni ve stejné době jen 72). Řada Chevrolet BEV zahrnuje kromě Boltů také větší SUV Equinox EV, Blazer EV a pick­up Silverado EV. Chevrolet prodal za první čtvrtletí celkem 398 141 vozů, k bestsellerům patří především pick­up Silverado (126 992 vozů a sesterský GMC Sierra 67 198), jinak vládnou různé SUV, Suburban zaznamenal 13 932, Corvette 7904 a výběhové Camaro 7780 kusů. Na oslavu sedmdesátin Corvette se představila první elektrifikovaná hybridní E­Ray pro modelový rok 2024, navíc první s pohonem všech kol (elektromotor 120 kW na přední nápravě). Uprostřed ulo­ ►►►

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1, 2 Hvězdou autosalonu byl Genesis GV80 Coupé Concept, předobraz sériového typu

3 Hyundai Ioniq 6, World Car of The Year 2023, vyhlášený na zahajovacím ceremoniálu autosalonu

4 Lexus RZ 450e (EB10), vstup značky do světa elektromobilů

5 Genesis G90, jeden z luxusních sedanů zajímavého designu

žený motor je osmiválec 6.2 Litre LT2 Small Block o výkonu 369 kW (395 k), převodovka je dvouspojková osmistupňová a trakční akumulátor má kapacitu 1,9 kWh. S kombinovaným výkonem 482 kW (655 k) vůz zrychluje 0 – 96 km/h za 2,5 sekundy a zdolá čtvrtmílovou trať na dragstripu za 10,5 sekundy! Camaro skončí v roce 2024, nástupce bude elektrický. Opravdu zvláštní je plán vytvořit z Corvette nový sub­brand General Motors, a to uvedením čtyřdveřového sportovního sedanu ve stylu Porsche Taycan a dokonce SUV už v roce 2025, samozřejmě coby elektromobilů na koncernové platformě Ultium BEV!

Příznivci značky už nyní vytýkají osmé generaci Corvette ztrátu původního charakteru, když se C8 s motorem uprostřed stala jakousi americkou verzí stylu Ferrari F8, nicméně výrobce vzhlíží k příkladu Porsche, kde prodej nových SUV zajišťuje zisky a dovoluje pokračovat v produkci čistokrevných sportovních automobilů včetně 911. K dalším úvahám patří přetvořit na sub­brand rovněž Escalade od Cadillacu a Camaro od Chevroletu, ale to je vše především otázka investic, i když shodný elektrický základ Ultium Platform (systém 800 Voltů) slouží řadě různých vozů General Motors.

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

6 Toyota Prius Prime, tedy verze Plug-In Hybrid páté generace

7 Nissan Z sedmé generace (RZ34), už bez číselného označení, ale nadále s třílitrovým šestiválcem Twin-Turbo o výkonu 299 kW (406 k)

8 Nissan Ariya, nová japonská cesta k elektromobilitě

9 Toyota Camry, nejlépe prodávaný sedan v USA už několik let

10 Subaru Ascent, velký crossover vyráběný v Indianě pro americký trh

11 Subaru Crosstrek v provedení Wilderness do terénu

Vzhledem k tomu, že General Motors omezil účast jen na Chevrolet, tak jsme neviděli GMC Hummer EV, který patří k extrémním elektromobilům s vysokou spotřebou, podobně jako jeho předchůdce se spalovacím motorem! Přestože je první série mohutných pick­upů údajně vyprodána, v prvním čtvrtletí 2023 se pro nejrůznější potíže prodaly pouhé dva kusy (loni ve stejném období jen 99), verze SUV designem připomínající klasický Hummer H2 přichází až o dva roky později po pick­upu. Ostatní pro­

dukce GMC představuje dražší klony větších typů Chevrolet, a to pick­upy Sierra (Chevy Silverado) a Canyon (Colorado), různé SUV Terrain, Acadia a Yukon i MPV Savana (Chevy Express). Odbyt za první čtvrtletí činil 130 608 GMC, 38 183 vozů Buick (nárůst o 99 %, nyní jen SUV) a 36 321 Cadillac (nárůst 29 %). Buick zcela opustil sedany po výběhu spřízněných typů GM Opel (Insignia a Astra), hodlá však oprášit jméno modelu Electra pro nové elektromobily. Bestsellerem Cadillacu je obří SUV Es­ ►►►

calade (9228 vozů), který vévodí menším XT4, 5 a 6, přičemž klasické sedany reprezentují CT4 a CT5. Prodalo se také 968 elektrických sedanů Lyriq, jež se vyrábějí v někdejší továrně GM Saturn ve Spring Hillu (TN), když ještě luxusnější Celestiq už byl představen v produkční verzi (jen pro zajímavost, jména vozů s písmenem q na konci zavedl Cadillac dříve než Škoda Auto, např. 1999 Evoq Concept). Kupodivu General Motors oznámil nový osmiválec šesté generace V8 Small Block, jehož

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

1 Kia EV6 GT, vítěz kategorie Performance Car v anketě World Car of The Year 2023

2 Velká Kia EV9 se představila také ve stylisticky odlišném modelu GT-Line

3 Rozloučení se sedanem Kia Stinger v akční sérii Tribute Edition (motor V6)

4 Kia Telluride je určena pouze pro americký trh

5 Kia EV9, druhý model značky na platformě e-GMP (Electric Global Modular Platform)

výrobu zahájí ve Flint Engine Operations (MI) ve spolupráci se závody v Bay City (MI), Defiance (OH) a Rochesteru (NY) po celkové investici 854 milionů USD! Zdá se, že zvítězil zdravý rozum, protože kupci velkých pick­upů a SUV tyto osmiválce upřednostňují. Motor s vypínáním válců bude výkonnější, ale úspornější než předchůdce.

Odlišnou situaci hlásí Chrysler (nyní FCA US/Stellantis), jenž až do modelového roku 2024 udrží ve výrobě svoje muscle cars Dodge Challenger a Charger, resp. také Chrysler 300C a velké SUV Dodge Durango s osmiválci Hemi (OHV). Po léta je provázely supervýkonné akční verze, z nichž poslední jsou 7 Last Call Models, završené typem Challenger SRT Demon 170, který s výkonem 754 kW (1025 k) na etanolovou směs E85 jako první projede čtvrtmílovou

trať dragstripu v osmisekundovém čase! Tim Kuniskis, CEO Dodge, ovšem prohlásil, že série Demonu bude omezena na nejvýše 3300 kusů podle zájmu a výrobních možností, pak se zaměří na e-Muscle Future. Jejich příchod naznačila studie Dodge Charger Daytona SRT Concept, poprvé vystavená na SEMA 2022 v Las Vegas a nyní v New Yorku, poháněná pouze elektromotory. Radost z jízdy mají umocnit simulace vícestupňového řazení e­Rupt, tlačítko zvýšeného výkonu Power Shot na volantu, ale také výfukový systém Fratzonic Chambered Exhaust (poprvé na elektromobilu) s vytvářením umělého zvuku ve stylu osmiválce SRT Hellcat (až 126 decibelů)! Podobné to bude u Chrysleru, klasickou třístovku nahradí elektrický Airflow

V prvním čtvrtletí 2023 zaznamenal Stellantis pokles odbytu na 368 327 vozů, a to včetně 2390 Alfa Romeo a 138 Fiatů. Mezi logy koncernu byl v New Yorku také Peugeot, přestože další plánovaný vstup francouzské značky na americký trh zrušil Carlos Tavares, CEO Stellantisu, záhy po fúzi s Fiatem (FCA). V den otevření autosalonu se ale Tavares proháněl na okruhu Le Castellet v Grand Prix de France Historique (v závodě historických F3 si vedl velmi dobře na Raltu s motorem Alfa Romeo z roku 1983). Připomeňme, že Peugeot se v Americe objevil

několikrát, zapomenutou historií jsou tři triumfy Peugeotu v 500 mil Indianapolisu (1913 Jules Goux, 1916 Dario Resta a 1919 Howdy Wilcox), jehož závodní motory DOHC pak inspirovaly slavná díla Američanů Millera a Offenhausera. Vzpomeňme i novodobé nasazení sedanů Peugeot 505 pro taxislužbu v New Yorku. Nakonec z nového vstupu na americký trh sešlo a FCA US LLC prodává jen domácí (Chrysler, Dodge, SRT, Jeep, RAM) a italské značky.

Prodeje Stellantisu v USA vede tradičně Jeep (za první čtvrtletí 154 203 vozů), bestsellery jsou jako obvykle Grand Cherokee (54 502) a nesmrtelný Wrangler (37 971). Verze 4xe obou nejúspěšnějších typů vládnou americkým prodejům Plug­In Hybrid EV. Premiéru slavil facelift Wrangleru pro modelový rok 2024 s novou mřížkou přídě a velkým dotykovým displejem 12,3“, nadále je v nabídce osmiválec 392 CID, tedy 6.4 Litre Hemi a oslavou výročí extrémní verze Rubicon se stala 20th Anniversary Edition Rubicon. Z velkého Wagoneeru chce Jeep vytvořit nový sub­brand, jako označení stupně výbavy pro Wranglera se vrátilo jméno Willys. Druhý v prodejích je RAM (stal se značkou po oddělení od Dodge), když dodal 128 722 vozů, z toho 105 350 pick­upů, zbytek tvoří lehké užitkové ProMaster Van (Fiat Ducato) a ProMaster City (Fiat

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Doblò). Plně elektrický RAM 1500 REV slavil premiéru první sériové verze pro modelový rok 2025. Akumulátory budou 168 nebo 229 kWh pro dojezd 350, resp. 500 mil (jedna míle je 1609 m), výkon dvojice elektromotorů činí 480 kW (654 k), užitečná hmotnost až 1225 kg a možnost vlečení přívěsu do hmotnosti 6350 kg. Stejně jako u konkurentů je pod kapotou velký zavazadlový prostor. Last Call je prostě poslední možnost, a proto Dodge před transformací k elektromobilitě kromě devíti kusů MPV prodal o čtyřiadvacet procent více klasických typů, přesně 50 975, z toho 22 128 Chargerů, 11 371 Challengerů

a 17 467 SUV Durango, čímž překonal jak automobily Ford Mustang, tak Chevrolet Camaro. S malými vozy posledních generací se značce Dodge příliš nedařilo, uvidíme jaký úspěch bude mít nový Hornet, vyráběný společně s crossoverem Alfa Romeo Tonale v Pomigliano d’Arco u Neapole, ovšem v poměru 3:1 ve prospěch amerického

klonu. Chrysler prodal 31 899 vozů (nárůst 10 %), z toho 2989 klasických 300C a 28 910 MPV Pacifica (podíl hybridů 12 %); elektrický Airflow na stánku však jasně udal směr. Mezi významné americké výrobce samozřejmě patří elektrická Tesla, která údajně za první čtvrtletí prodala 170 tisíc vozů, ale stejně jako Volvo Cars se velkým autosalonům vyhýbá. Zamířili jsme tedy do repre­

zentačního showroomu na Washington Street v Meatpacking Districtu na Manhattanu, ale tentokrát bylo zamčeno a v téměř prázdné hale stál jediný Model X (velké SUV se čtyřmi křídlovými dveřmi), tedy nejméně úspěšný vůz z programu S3XY (Modely S, 3, X a Y). Naopak v menším showroomu Lucid Studio jen o blok dále na Ninth Avenue jsme si důkladně prohlédli nejvýkonnější luxusní sedan Lucid Air Grand Touring včetně podvozku, elektromotorů a akumulátorů, jehož výroba podle sdělení manažera studia už přesáhla šest tisíc kusů. Na autosalonu NYIAS 2023 ani Lucid Motors neměla stánek, ale vozy byly vystaveny v Javits Center coby finalisté ankety World Car of the Year. Zmíněné showroomy ovšem podle platných zákonů nejsou prodejnami, ale pouze reprezentativní možností na seznámení s novými vozy. Mnohé značky neamerického původu se v USA těší velké popularitě, zejména když americké opouštějí výrobu sedanů a malých vozů, všechny velké japonské a korejské už také vyrábějí ve vlastních továrnách v USA. Toyota za první čtvrtletí sice prodala méně (401 360 a navíc 68 252 Lexus), důvodem jsou však zejména problémy se subdodavateli. V roce 2021 byla číslem 1 na americkém trhu před General Motors, loni si pozice vyměnily. Bestsellery jsou Toyota RAV4

7, 8 Hyundai Santa Cruz, pohledný pick-up, odvozený od Tucsonu

9 Hyundai Elantra N TCR, s níž závodí také Robert Wickens ►►►

(84 704 vozů) a sedan Camry (66 037), nová generace pick­upu Tacoma 2024 bude představena později (včetně verzí TRD a Trailhunter), v New Yorku vzbudily pozornost především pátá generace Priusu (HEV) a Priusu Prime (PHEV). První má alternativně pohon předních (143 kW/194 k) nebo všech kol (144 kW/196 k), druhá vždy pohon všech kol (162 kW/220 k), ale především došlo k výraznému posunu v designovém ztvárnění (podobně jako mezi generacemi vodíkového Mirai). Pro Subaru je USA největším trhem (působí tam 55 let), v prvním čtvrtletí se prodalo 143 376 vozů (nárůst o 8,3 %), v nabídce jsou všechny typy od Imprezy až po specifický Ascent se třemi řadami sedadel, rovněž vyráběný v americkém závodě v Indianě (Lafayette). Nový Crosstrek (XV) 2024 se v New Yorku představil v akční verzi Wilderness s větším motorem 2.5 Litre Boxer a sníženým stálým převodem pro vlečení přívěsů až do hmotnosti 3500 liber (1588 kg). Úprava Wilderness je k dispozici také pro Outbacky a Forestery. V rohu haly jsme našli vozy Honda, podobně jako BMW nebo Porsche vystavené jen z iniciativy dealerů. Honda za první čtvrtletí prodala 251 042 automobilů a její luxusní značka Acura 33 465. Pestrou paletu představil Nissan, poprvé jsme viděli třeba nové kupé Z či obří SUV Armada, celkem se prodalo za první čtvrtletí 235 818 vozů Nissan (nejvíce SUV Rogue 76 449) a 15 757 Infiniti (7139 bestselleru QX60). Sportovní legenda Z, nyní v sedmé generaci, má pro modelový rok 2023 třílitrový šestiválec Twin­Turbo o výkonu 299 kW (406 k) a šestistupňovou manuální převodovku, Launch Control a ve verzi Performance také SynchroRev Match (samočinné vyrovnávání otáček při řazení). Nová devítistupňová samočinná převodovka je na přání, vůz má samozřejmě pohon zadních kol. Upravený Nissan GT­R (R35), vystavený ve společnosti

6 Hyundai Kona EV druhé generace

Foto

Tom Hyan

Foto

Helena Hyanová

1 Koenigsegg Regera, supersportovní Plug-In Hybrid, vyrobený v limitované sérii osmdesáti vozů

2 Koenigsegg Gemera, první čtyřmístný vůz švédského výrobce, připravený do sériové výroby (Plug-In Hybrid; plán 300 vozů)

3 Karma GS-6S, pokračování Fiskerova elektromobilu s prodlužovačem dojezdu

4 BMW i7 xDrive 60, sedmá generace řady 7 (G70) s čistě elektrickým pohonem všech kol

5 Lamborghini Sián FKP 37 alespoň ve zmenšené podobě...

Zdá se, že v srdci uživatelů také Hyundai nahrazuje mizející Fordy, nová Sonata 2024 (výrazný facelift) však na stánku ještě nebyla, ale jinak kompletní modelový program včetně akčního Ioniqu 5 Disney 100 Platinum na oslavu 100 let filmové společnosti Walt Disney (spíše bychom předpokládali, že jubileum bude slavit s Fordem nebo Chevroletem)! Hlavní pozornost byla soustředěna na aerodynamický elektrický sedan Ioniq 6, čerstvě oceněný titulem World Car of the Year 2023 (viz dále), ale také na druhou generaci Kona (SX2), která na pódiu zářila ve verzích Kona, Kona N­Line a Kona EV (akumulátor 48,6 nebo 64 kWh pro dojezd 317, resp. 418 km). Opět jsme si zálibně prohlédli čtyřdveřový pick­up Santa Cruz (concept 2015 v Detroitu, série až od 2021), který se do Evropy nedováží, vyniká působivým designem a je postaven na základě Tucsonu s motorem 2.5 Litre GDI nebo T­GDI s převodovkou 8A. Hyundai vystavil také závodní Elantru N TCR, s níž se loni vrátil k aktivnímu motorsportu Kanaďan Robert Wickens po přestávce, způsobené těžkou nehodou v 500 mil Pocono 2018 (Indy Car), která ho odkázala na invalidní vozík (startuje s ručním ovládáním vozu). Hyundai za první čtvrtletí

v USA prodal 184 449 vozů (bestsellerem je Tucson se 46 170), sesterská Kia je v těsném závěsu (184 136, nejlépe Sportage 31 684).

Poutačem stánku Genesis, luxusní divize Hyundai, byl GV80 Coupé Concept v závodním stylu se čtymi individuálními skořepinovými sedadly a ochranným trubkovým rámem, vlastně verze SUV Coupé populárního GV80. Vůz se představil vybraným hostům v předvečer show v Meatpacking Districtu, sériová verze bude poněkud střízlivější. Hovoří se o šestiválci ze sedanu G80 Sport o výkonu 276 kW (375 k). Modelová řada Genesis zahrnuje sedany G70, G80 (včetně Electrified G80), G90 a G90 LWB zajímavého designu (šéfdesigner SangYup Lee), kombi G70 Shooting Brake a SUV GV80, GV70 (a Electrified GV70) a plně elektrický crossover GV60 (na shodné platformě s Ioniq 5 a Kia EV6). První tiskový den autosalonu byla nová Kia EV9 a její sestra v provedení GT­Line zcela v obležení novinářů, vzhled vozu je nepřehlédnutelný, nabízí tři řady sedadel a tři druhy elektrického pohonu e­GMP jako u sesterského Ioniqu 5 (dojezd až 480 km). Smutné je loučení Stingeru akční sérií Tribute Edition, klasický sedan s motorem 3.3 Litre V6 vznikne jen v tisícovce exemplářů ve výbavě GT2 pro celý svět. Několik prestižních ocenění pro starší sériový typ Kia EV6 (a EV6 GT) ze světových a amerických anket Car of the Year hned Kia patřičně využila k dekoraci stánků! Z neobvyklých typů pro Evropany

historického Skyline GT, pokračuje po faceliftu coby model 2024. Elektrický crossover Ariya ovšem zářil hned ve vstupní hale Javits Center. Vozy Infiniti nebyly vystaveny.

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

PODEVATENÁCTÉ

Podevatenácté byly vyhlášeny výsledky

volby Světového vozu roku na autosalonu v New Yorku...

TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015 (EU)

Jens Meiners právě vyhlásil

Hyundai Ioniq 6 držitelem titulu

World Car of The Year, tedy Světového vozu roku 2023

► WORLD CAR OF THE YEAR

2023 Hyundai Ioniq 6

2022 Hyundai Ioniq 5

2021 Volkswagen ID.4

2020 Kia Telluride

2019 Jaguar I-Pace

2018 Volvo XC60

2017 Jaguar F-Pace

2016 Mazda MX-5

2015 Mercedes-Benz C

2014 Audi A3

2013 Volkswagen Golf VII

2012 Volkswagen up!

2011 Nissan Leaf

2010 Volkswagen Polo

2009 Volkswagen Golf VI

2008 Mazda 2 (Demio)

2007 Lexus LS460

2006 BMW řady 3

2005 Audi A6

Vroce 2005 založená tradice není podle vyhlášení pořadatelů žádnou konkurencí současným automobilovým anketám, k nimž patří především evropský, japonský a severoamerický Car of the Year, ale jejich doplněním z globálního pohledu. Ano, ještě při prvním vyhlášení ankety 17. dubna 2004 na New York International Auto Show (NYIAS) byla světová nabídka automobilů výrazně rozdělena pro různé trhy, ale postupující globalizace nyní téměř sjednotila sortiment modelů prodávaných na většině trhů.

Porotci vybírají z nových typů, nabízených kdekoli na světě. Od druhého ročníku byla volba rozšířena o dvě podkategorie ekologického vozidla (World Green Car) a nejlepšího designu (World Car Design of the Year), v roce 2014 přibyl World Luxury Car (prvním vítězem Mercedes­Benz S­Klasse/W222) a naposledy 2017 World Urban Car (prvním vítězem BMW i3, druhým Volkswagen Polo). Hlavní cenou je World Car of the Year, jehož oznámením vrcholí každoročně půlroční akce, zahájená nominací kandidátů, volbou deseti finalistů v prvním a trojice nejlepších ve druhém kole, z nichž vzejde vítěz. Volí 105 porotců ze 35 zemí. Porota je složena z renomovaných motoristických novinářů, v čele World Car Awards 2023 byli odstupující Jens Meiners (D), nyní šéf automedienportal.net a dopisovatel mnoha renomovaných periodik, a nastupující Siddharth

Vinayak Patankar (IND), televizní komentátor The Car and Bike Show a tvůrce indického webu carandbike s návštěvností osmnáct milionů měsíčně. Ceny v jednotlivých kategoriích předali také Carlos Sandoval (MEX), ředitel hablamosautos.com, Scotty Reissová (USA), zakladatelka A Girls Guide to Cars, a Richard Aucock (GB), ředitel britské agentury Motoring Research a předseda Guild of Motoring Writers. Zatímco Ian Callum, šéfdesigner Jaguaru, před čtyřmi lety při naší návštěvě převzal v New Yorku ocenění World Car of the Year 2019 pro elektrický Jaguar I­Pace, nyní ocenění dostali sedm pohárů, vytvořených podle jeho návrhu Callum Design. Překvapivě elektromobil Lucid Air dobyl titul World Luxury Car (před BMW řady 7 a Genesis G90); Kia EV6 GT získala titul World Performance Car (před Toyotou GR Corolla a Nissanem Z) a Citroën C3 byl korunován coby World Urban Car (před čínským Great Wall ORA Funky Cat alias Haomao a mezinárodním VW Taigo/Nivus). SangYup Lee měl napilno, nejprve převzal ocenění Person of The Year 2023 za svoji dlouholetou činnost designera, když pracoval pro patnáct značek v osmi zemích světa, aby nyní coby globální šéfdesigner Hyundai/Genesis vystoupil ještě třikrát na pódium, když jeho dílo Hyundai Ioniq 6 kromě titulu nejvyššího získalo rovněž první místa v hodnocení designu a mezi elektrickými automobily (před Lucid Air a BMW i7). ■

► WORLD CAR OF THE YEAR 2023

1. Hyundai Ioniq 6 796

2. Kia Niro 756

3. BMW X1/iX1 740

► WORLD LUXURY CAR 2023

1. Lucid Air 797

2. BMW řady 7/i7 789

3. Genesis G90 768

► WORLD PERFORMANCE CAR 2023

1. Kia EV6 GT 807

2. Toyota GR Corolla 767

2. Nissan Z 720

► WORLD ELECTRIC VEHICLE 2023

1. Hyundai Ioniq 6 795

2. Lucid Air 791

3. BMW i7 788

► WORLD URBAN CAR 2023

1. Citroën C3 707

2. GW ORA Funky Cat 692

3. VW Taigo/Nivus 665

► WORLD CAR DESIGN OF THE YEAR 2023

1. Hyundai Ioniq 6 283

2. Range Rover 275 (více prvních míst)

3. Lucid Air 275

► PERSON OF THE YEAR 2023

2023 SangYup Lee (Hyundai/Genesis Global Design)

2022 Luc Donckerwolke (Hyundai Motor Group Design)

2021 Akio Toyoda (prezident/CEO Toyota Motor Corporation)

2020 Carlos Tavares (CEO PSA Group/nyní Stellantis)

2019 Sergio Marchionne (CEO FCA/CNH Industrial/Ferrari)

2018 Hakan Samuelsson (prezident/CEO Volvo Car Group)

1 Tři finalisté WCOTY 2023; zprava Kia Niro, Hyundai Ioniq 6 a BMW X1 (iX1)

2 José Muñoz, šéf Hyundai North America, a SangYup Lee převzali hlavní cenu pro Ioniq 6

3 Mohutný BMW i7 obsadil mezi elektromobily třetí místo

4 SangYup Lee přebírá ocenění za design od Siddharta Patankara, vice-chairmana jury WCOTY

5 Jens Meiners (šéf WCOTY 2023) a Siddharth Patankar (jeho zástupce a šéf WCOTY 2024) se sedmi poháry pro osobnost, design, městský, sportovní, luxusní, elektrický a vůbec nejlepší vůz 2023

6 Lucid Air, vítěz World Luxury Car 2023

7 Derek Jenkins, šéfdesigner Lucid Motors, s cenou pro World Luxury Car 2023

8 Volilo 105 porotců ze 35 zemí

9 V kategorii Performance vyhrála Kia EV6 GT, sportovní Nissan Z skončil třetí

Foto

Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Číslo 707 není vzpomínkou na průkopnický proudový dopravní letoun od Boeingu, ale vyjádřením

výkonu v koňských silách. Nový DBX 707 jich má tedy o 150 více než základní DBX, vrchol točivého momentu vzrostl ze 700 na 900 newtonmetrů! Se zrychlením z nuly na 100/150 km/h za 3,3/7,45 sekundy a největší rychlostí 310 km/h se tak DBX 707 stal nejen nejsilnějším, ale i nejrychlejším SUV světa.

Vývoj DBX začal v roce 2015, o rok později Aston Martin oznámil produkci v novém závodě na bývalém pozemku britského letectva RAF, předkrmem pro nadšence se stalo kupé DBX Concept se zvýšeným podvozkem, 2018 začaly ve Walesu první testy a 9. července 2020 vyjel první DBX z výrobní linky ve vesnici St. Athan (South Glamorgan) jako vůbec první SUV značky a také první pětimístný sériový model. Konstrukci urychlila spolupráce s Daimlerem, který poskytl čtyřlitrový osmiválec

Mercedes­AMG M117 Twin­Turbo spolu s devítistupňovou převodovkou 9G­Tronic a také vyspělý infotainment. Stejně jako u jiných vozů Aston Martin má DBX celohliníkovou konstrukci, ovšem s vlastní platformou, uzpůsobenou pro pohon všech kol a pneumatické aktivní odpružení. Samočinné rozdělení točivého momentu dává až 100 procent na zadní nápravu. Přední kola jsou zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu jsou víceprvkové závěsy. Podle údajů výrobce se za první plný rok prodaly tři tisíce vozů (kapacita je do pěti tisíc).

Aston Martin rozšiřuje nabídku, nejrychlejší a nejsilnější SUV se jmenuje DBX 707...

Nový model DBX 707 se představil 1. února 2022 pod taktovkou generálního ředitele Tobiase Moerse, který v létě 2020 přišel od Mercedes­AMG a převzal roli CEO od Andy Palmera. Extrémní verze se na první pohled liší úpravou designu (šéfdesigner Marek Reichman), ale více změn ukrývá pod karoserií. Německý motor o objemu 3982 cm3 (ø 83 x 92 mm) byl v Gaydonu upraven pod vedením Ralpha Illenbergera, šéfa AM Powertrain Engineering, a dosáhl výkonu 520 kW (707 k)/6000 min­1 a točivého momentu 900 N.m/ 4500 min­1. Devítistupňová převodovka dostala místo měniče vícelamelovou spojku v olejové lázni a na kolech (22 nebo 23 palců) se standardně objevily kompozitové kotouče (vpředu ø 420 mm, vzadu ø 390 mm).

Hřebenové řízení má převod 14,4:1 a 2,6 otáčky volantu na plný rejd. Středová konzola byla změněna pro přímou volbu jízdních režimů (nikoli pouze na displeji).

Vůz má velký rozvor náprav 3060 mm, vnější rozměry 5039 x 2050 x 1680 mm, pohotovostní hmotnost (DIN) 2245 kg a možnost vlečení přívěsu do 2700 kg. Světlou výšku lze zvýšit o 45 mm, či snížit o 30 mm díky tříkomorovým měchům pneumatického odpružení.

Normovaná spotřeba WLTP činí 14,2 l/100 km (nádrž má objem 87 litrů). Kvality vozu ocenili také organizátoři závodů formule 1, kde od letošní sezony působí DBX 707 coby FIA F1 Official Medical Car (v letech 2021 – 2022 to byl slabší DBX). ■

1, 2 Aston Martin DBX 707 na Bruselském autosalonu 2023

3 Přístrojová deska s displeji 12,3 a 10,25 palce

4 Detail upravené středové konzole

5 Díky velkému rozvoru je dostatek místa i vzadu

Foto Tom Hyan

TOM HYAN

Foto

Aston Martin

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na americký vůz MERCURY Marauder (2003)

JEDINEČNÁ...

Mazda vždy jela proti proudu, nová hybridní CX-60 s motorem

uloženým podélně vpředu

je toho dalším důkazem...

Hirošimská automobilka sice také podlehla módě SUV, když rozšířila portfolio o několik dalších typů mířících do vyšších tříd, pro něž nyní vyvinula také zcela nové řadové šestiválce. Cestu vzhůru zahájila Mazda CX­5 (KE), která nahradila stylisticky výraznější CX­7 už v roce 2011, nyní vyráběná ve druhé generaci (KF), a pokud nepočítáme specifické modely CX­8 pro japonský a CX­9 pro americký trh, pak je dalším přírůstkem nová CX­60 (KH), která na rozdíl od CX­5 dostala vpředu podélně uložený motor se základním pohonem zadních kol, k němuž se v případě potřeby připojuje pohon kol předních. Jde o první vůz Mazda na nové platformě Skyactiv Multi­Soultion Scalable Architecture s podélným uspořádáním poháněcí soustavy, ale zároveň i prvním v provedení Plug­In Hybrid. Novinka byla představena 8. března 2022 jako první součást modelové ofenzívy Large Product Group, jež bude zahrnovat rovněž větší typy CX­70 (širší karoserie, pětimístný pro USA) a sedmimístný CX­80 (i pro Evropu),

Mazda CX-60 je zcela novou generací SUV hirošimské značky a představuje návrat ke klasické koncepci se základním pohonem zadních kol; vyzkoušeli jsme CX-60 v nejvýkonnějším provedení z nabídky na českém trhu

TOM HYAN resp. širší CX­90 (pro USA). Výroba začala 18. dubna loňského roku v závodě Hofu Plant No.2 v japonské prefektuře Yamaguchi. Na český trh vstoupila Mazda CX­60 už loni s nepřeplňovaným čtyřválcem e­Skyactiv­G 2.5, připraveny jsou ovšem i verze s řadovými šestiválci 3.3 e­Skyactiv­D (vznětovým) a 3.0 e­Skyactiv­X (modifikovaným zážehovým). Podle trhu se tyto pohonné jednotky dodávají alternativně s elektrickou asistencí, ať už coby mild­hybrid 48 V (ISG 12,4/16,3 kW) s akumulátorem 0,33 kWh, anebo externě dobíjený PHEV (100/129 kW) s větším Li­Ion 17,8 kWh.

Každý zkušený řidič ví, že výhodou napříč uloženého motoru je pouze lepší využití obestavěného prostoru na úkor jízdních vlastností a snazší aplikace pohonu předních kol, jinak vlastně nic. Klasická koncepce má své výhody především ve stabilitě jízdy a kultivovanějších jízdních vlastnostech, proto je výsadou automobilů vyšších tříd, jak potvrzují SUV prémiových značek BMW, Porsche a Mercedes­Benz. Japonská Mazda se jim nyní novou koncepcí CX­60 značně přiblížila. Vyzkoušeli jsme dva

vozy se čtyřválcem 2.5 e­Skyactiv PHEV a byli jsme příjemně překvapeni kultivovaným jízdním projevem, značnou dávkou pohodlí i neobyčejně tichým provozem v akusticky dobře izolovaném pětimístném interiéru. Podélné uložení motoru navíc podtrhuje dynamický vzhled vozu s krátkým předním převisem a dlouhou kapotou. Prostornost interiéru odpovídá typu CX­5 zejména vzadu, ale objem zavazadlového prostoru 570 litrů je více než dostatečný (po sklopení zadní řady opěradel dostanete až 1726 litrů).

Samozřejmě, technika vozu nadále vychází ze známé filozofie hirošimské značky s využitím nového souboru optimalizovaných technických řešení Skyactiv Technology, které zahrnují vše od motorů, převodných ústrojí, podvozku i karoserie. ►►►

1 Přehledná přístrojová deska s kruhovými kontrolními přístroji a středovým dvanáctipalcovým displejem

2, 3 Údaje o elektrickém dojezdu se změnily z 55 na dva kilometry během první části testu (ve druhém případě přepnuto do režimu Sport)

4 Na výběr jsou čtyři jízdní režimy

5, 6 Údaje o vývoji spotřeby paliva a monitorování toku energií na středovém barevném displeji

7, 8 Pro běžné nároky jsou rozměry a objem interiéru naprosto vyhovující

Foto Tom Hyan

1 Mazda CX-60 je základem nové řady Large Product Group, kdy budou následovat ještě větší SUV, rovněž s řadovými šestiválci

2 Základní objem zavazadlového prostoru 570 litrů lze sklopením opěradel zvětšit až na 1726 litrů 3, 4 Nepřeplňovaný čtyřválec Skyactiv-G 2.5 je základem hybridní soustavy PHEV, pod krytem vpředu zbývá místo pro další dva válce

► TECHNICKÉ ÚDAJE

Pozoruhodné je, že Mazda nadále vyrábí klasické atmosféricky plněné zážehové motory Skyactiv­G (gasoline) a nikoli dražší přeplňované; turbodmychadlo je vyhrazeno jen vznětovým verzím Skyactiv­D (diesel), pokračuje vývoj verze Skyactiv­X, která spojuje vlastnosti zážehových i vznětových motorů a pro CX­60 je poprvé připravena v šestiválcové verzi. Novinkou je také osmistupňová samočinná převodovka, u níž elektronicky řízená vícelamelová spojka v olejové lázni nahrazuje hydrodynamický měnič momentu, navíc ve verzi PHEV doplněná synchronním elektromotorem s permanentními magnety.

MOTOR (PHEV) – soustava Plug-In Hybrid; kapalinou chlazený nepřeplňovaný zážehový řadový čtyřválec e-Skyactiv-G, uložený podélně vpředu; DOHC 4V VVT; elektronické přímé vstřikování paliva, EU6; 2488 cm3 (ø 89 x 100 mm); 13,0:1; 141 kW (192 k)/6000 min-1 a 261 N.m/4000 min-1; synchronní elektromotor s permanentními magnety, uložený ve skříni převodovky, 100 kW (136 k) a 270 N.m; celkový systémový výkon 241 kW (327 k)/ 6000 min-1; akumulátor Li-Ion 17,8 kWh, 355 V, uložený pod podlahou mezi nápravami.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka Skyactiv-Drive s elektronicky řízenou vícelamelovou spojkou v olejové lázni a vloženým elektromotorem (5,258 – 3,303 – 2,129 – 1,705 – 1,300 – 1,000 – 0,822 – 0,628 – Z 4,034); stálý převod 4,444. Trvalý pohon zadních kol se samočinným připojováním kol předních elektronickou spojkou (systém i-Activ AWD).

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové zavěšení Multilink; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 347/328 mm s vnitřním chlazením a posilovačem, ABS/EBD/EBA, DSC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehkých slitin 18 nebo 20 palců, pneumatiky 235/50 R 20 (testované vozy).

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2870 mm; rozchod kol 1640/1645 mm; d/š/v 4745/1890 (se zrcátky 2134)/1680 – 1686 mm; světlá výška 170 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 570/1726 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN od 1977 kg, celková 2667 kg; hmotnost nebrzděného/ brzděného přívěsu 750/2500 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,8 s; spotřeba paliva WLTP od 1,5 l/100 km a elektrické energie 23 kWh/100 km; emise CO2 33 g/km; maximální dojezd EV 60

63 km; dobíjení 0

100 % (AC 7,2 kW) za 2 h 20 min.

VÝROBCE – Mazda Motor Corporation; Hofu Plant No.2 (H2), Yamaguchi prefecture, Japonsko

Řešení se spojkou snižuje spotřebu. Testovaný vůz dostal standardně trvalý pohon všech kol i­Activ AWD, který samočinně připojuje pohon kol předních v případě ztráty adheze. Verze PHEV má akumulátorový blok pod podlahou mezi nápravami. K dispozici jsou čtyři režimy jízdy Sport, Normal, EV a Offroad, přičemž v prvním se kromě odezvy pohonné jednotky také omezí účinek posilovače řízení. Elektrický dojezd může být až 63 km, náš vůz hlásil 55 km za teploty 13 °C, ale i po stovce ujetých kilometrů měl zase narekuperováno na dva kilometry. Celkový výkon soustavy PHEV v testovaném voze činí 241 kW (327 k), musíme ovšem počítat s pohotovostní hmotností nejméně 1977 kg (bez řidiče), z níž 176 kilogramů připadá na akumulátor.

Kvalitní zpracování interiéru je samozřejmostí, stejně jako bohatá výbava, kterou můžete vylepšovat různými pakety Komfort (mj. kožený interiér s elektricky nastavitelnými sedadly i vzadu), Pohodlí + Sound (audioaparatura Bose s dvanácti reproduktory), Safety (rozšířená nabídka asistentů včetně Rear Cross Traffic Brake a Smart City Brake Support), či Panorama (střešní okno), či přímo volit lépe vybavené modely Exclusive­Line, Homura a Takumi, vesměs na dvacetipalcových kolech místo standardních osmnáctipalcových. Koncem roku 2022 se v českém ceníku CX­60 objevila nabídka řadových šestiválců, nejprve vznětového 3283 cm3 DOHC 4V, který má vrtání válců 86 mm a zdvih pístů 94,2 mm, pracuje s kompresním poměrem 15,2:1 a dodává se ve dvou výkonových variantách 147 kW (200 k)/3000 – 4000 min­1 a 450 N.m/1400 – 3000 min­1 (e­Skyactiv­D 200), resp. 187 kW (254 k)/3750 min­1 a 550 N.m/1500 – 2400 min­1 (e­Skyactiv­D 254). Převodovka 8AT má shodné odstupňování, změnil se jen stálý převod na 2,785, resp. 3,307, přičemž slabší verze se dodává pouze s pohonem zadních kol (představuje tak návrat ke klasické koncepci, kterou dosud u nás reprezentovala jen sportovní Mazda MX­5).

Nová Mazda CX­60 byla na český trh uvedena od

1 343 090 Kč, šestiválcové verze 3.3 e­Skyactiv jsou od 1 257 590 Kč (slabší D200 jen s pohonem zadních kol) a od 1 390 990 Kč (silnější D254); podrobněji a aktuálně na www.mazda.cz ■

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sportovní automobil MAZDA RX-7 (1978)

ZCELA NOVÝ

Nové jméno Austral je zvoleno záměrně, aby bylo jasné, že další kompaktní SUV od Renaultu nemá s předchůdcem nic společného...

Francouzské automobilky nepatří zrovna k průkopníkům kategorie SUV, nicméně nemohly ignorovat módní trend, a tak se váhavě připojily a později svůj program SUV rozšířily do značných rozměrů. V roce 2007 vyjel první Koleos z korejské produkce Renault Samsung Motors, následně se rozběhla výroba evropských modelů Captur a Kadjar, nemluvě o rumunské Dacii Duster, která se na něktrých trzích prodává se značkou Renault. Zatímco v roce 2011 prodal Renault na celém světě 68 217 vozů kategorie SUV, v roce 2015 se už přiblížil půlmilionové hranici (488 174) a v roce 2016 ji překonal (prodej 696 832 vozů, z toho 34 723 v Německu). V roce 2019, před covidovým zpomalením, se už prodalo na celém světě 308 332 vozů

TOM HYAN

Renault Austral se vyrábí ve španělské Palencii, kde na výrobních linkách nahradil Kadjara a postupně nahradí i populární řadu Mégane

► RENAULT AUSTRAL 2023 motor (hybrid) převodovka celkový výkon spotřeba WLTP [kW/k] [l/100 km]

Captur, 124 897 Kadjar, 33 095 Koleos a 184 058 malých Kwid (v Asii a Brazílii). V rámci strategie Renaulution (revoluce Renaultu), kterou vyhlásil nový generální ředitel Luca de Meo, došlo k redukci modelů i pohonných jednotek se zaměřením na kvalitu a ekologii. Výsledkem tohoto programu, charakterizovaném ještě mottem Nouvelle Vague (nová vlna), začala ofenzíva v oblíbeném segmentu C, kterou představují atraktivní crossover Arkana, jedinečný Megane E­Tech Electric a zcela nový SUV, pojmenovaný Austral. Podle výrobce jméno vozu evokuje australskou pevninu s jejími otevřenými prostory jako šířku nekonečných možností. V nabídce jsou tři výbavy, základní Equilibre (není na českém trhu), Techno a Iconic, přičemž poprvé lze pro obě vyšší volit verzi Esprit Alpine, která

Foto Tom Hyan

vtiskuje vozu sportovní charakter (nahrazuje RS Line). Dlouhý rozvor a větší rozchod kol (marně jsme pátrali po přesné hodnotě pro přední nápravu) podtrhuje atletický vzhled Australu, který chce v segmentu C­SUV rozhodně zvýšit prodejní čísla, která u předchůdce Kadjar nebyla příliš uspokojivá. Po usednutí do vozu je na první pohled zřejmý důraz na vyšší kvalitu provedení interiéru, a po volbě režimu samočinné převodovky (nově plynulá CVT X­tronic) novou páčkou vpravo pod volantem (ve stylu Mercedesu) také značný posun v jízdním projevu. S testovacím vozem, vybaveným soustavou 1.3 TCe 160

Mild­Hybrid 12 V Iconic, jsme ujeli přes 740 kilometrů i v extrémním počasí a byli jsme velmi potěšeni vylepšenými jízdními vlastnostmi.

Nový Austral je prvním vozem, postaveným na třetí generaci alianční platformy CMF­CD, která umožňuje

zástavbu klasických i hybridních pohonných jednotek, vyniká vyšší tuhostí a u vrcholného modelu 1.2

E­Tech 200 Hybrid nabízí aktivní řízení zadních kol

4Control Advanced (Gen III). Do roku 2025 bude 80 % vozů aliance Renault­Nissan postaveno na trojici platforem CMF­B, CMF­CD a CMF­EV, přičemž se počítá také s redukcí pohonných jednotek (z osmi na čtyři), nicméně rozsah výkonů se zvýší ze 44 až 221 kW (60 – 300 k) na 33 až 294 kW (45 – 400 k) díky aplikaci elektrické asistence (mHEV, HEV a PHEV). Na český trh přišly nejprve verze Australu se čtyřválcem 1332 cm3 (spolupráce Mercedes­Benz), vybavené soustavou Mild­Hybrid 12 V, a to ve dvou výkonových stupních 140 a 160, u nichž se proti Arkaně změnil druh převodovky (viz tabulka). Další vývoj znamená cestu k elektromobilitě (Mégane, Renault 5, Alpine), ale také eliminaci ►►►

1 Moderně řešená přístrojová deska s dvojicí velkých dvanáctipalcových displejů

2 Samočinná převodovka se nyní ovládá páčkou pod volantem (jako u vozů Mercedes-Benz)

3, 4 Interiér je ve srovnání s Kadjarem prostornější vzhledem k mírnému nárůstu vnějších rozměrů

5, 6, 7 Velkoplošný středový displej a přímé přepínání režimů Multi-Sense tlačítkem na volantu

8 Posuvný kryt středových přihrádek s bezdrátovým dobíjením chytrých telefonů

Austral je součástí ofenzívy v segmentu C, kde nyní Renault nabízí také Arkanu, Mégane a Megane E-Tech Electric

Testovaný vůz 1.3 TCe Mild-Hybrid 160 CVT byl ve vyšší výbavě Iconic s dvacetipalcovými koly

Foto

Tom Hyan

1 Renault Austral novým jménem oznamuje zcela nový automobil, který se svým předchůdcem nemá nic společného

2 Zážehový čtyřválec 1332 cm3 vychází ze spolupráce s Daimlerem, vznětové motory se už nedodávají

3 Variabilní objem zavazadlového prostoru 487 až 575 litrů umožňuje posuvná zadní řada sedadel

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE

vznětových motorů, navzdory jejich vyšší účinnosti (2.0 Blue dCi má pokračovat pro LUV). Nynější zážehové motory Renault 1.3 TCe, 1.8 TCe a 1.0 TCe budou nahrazeny novými modulárními typy 1.2 TCe (tříválec) a 1.5 TCe (čtyřválec) ve verzích mHEV, HEV a PHEV, přičemž nový 1.2 TCe E­Tech 200 (HEV s akumulátorem 1,7 kWh, 400 V) zamířil do třetí vrcholné verze Australu, jaká brzy přijde také na náš trh s kombinovaným výkonem 146 kW (199 k). Bude alternativně i s celkovým výkonem 118 kW (160 k), ale nikoli pro český trh

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.3 TCe 160 (H5Ht), přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V VVT (řetěz); přímé vstřikování paliva, GPF, ISG mild-hybrid 12 V; EU6d; 1332 cm3 (ø 72,2 x 81,4 mm); 116 kW (158 k)/5250 – 5500 min-1 a 270 N.m/1800 – 3750 min-1. Samočinná bezestupňová plynulá převodovka CVT, převodové poměry neuvedeny; pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, rekuperace brzdné energie; ABS/EBD, ESC; hřebenové řízení 14,7:1 s elektrickým posilovačem; pneumatiky alternativně 215/65 R 17, 235/55 R 18, 205/55 R 19 nebo 235/45 R 20.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2667 mm, rozchod kol vpředu neuveden, vzadu 1589 mm; d/š/v 4510/1825 (se zrcátky 2083)/1644 mm; přední převis 925 mm; světlá výška 180 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 487 až 575/1525 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1464 kg, celková 2003 kg; hmotnost nebrzděného/brzděného přívěsu 750/1800 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 175 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,7 s; spotřeba paliva WLTP od 6,2 l/100 km; emise CO2 od 140 g/km.

VÝROBCE – Renault, S.A.S., v závodě Factoría Palencia, N-611, 5, 34190 Villamuriel de Cerrato, Palencia (Castilla y León), Španělsko

podobně jako provedení 1.2 TCe 130 Mild­Hybrid Advanced 48 V. Variabilitu vozu zvyšuje posuvná řada zadních sedadel, jež mění základní objem zavazadlového prostoru od 487 do 575 litrů. V interiéru zaujme nová přístrojová deska OpenR, tvořená dvojicí displejů s úhlopříčkou po 12 palcích, a poprvé nový Head­Up Display 9,3 palce na čelním skle (nikoli výsuvná destička). Systém Multi­Sense, ovládaný také přímo tlačítkem na volantu, nabízí jízdní režimy Eco, Comfort, Sport a individuální Perso(nal). Zajímavý je přechod na volicí páčku převodovky pod volantem, posuvný kryt s madlem (opěrkou ruky) na středové konzole, nesoucí bezdrátové dobíjení chytrého telefonu, a také poprvé nabízená aplikace WAZE pro navigační systém. Austral má sedm airbagů včetně středového mezi řidičem a spolujezdcem, v nárazových testech EuroNCAP samozřejmě získal pětihvězdičkové hodnocení. Nechybí ani varianta adaptivních světlometů Matrix LED Vision, až dvaatřicet asistenčních systémů ADAS včetně Active Driver Assist, hlídání jízdy v pruhu, autonomní brzdění, kamery 360°, detekce pohybu v mrtvých úhlech apod. U vyšších verzí je torzní příčka vzadu nahrazená víceprvkopvým zavěšením Multi­Link (E­Tech 200). Koncem března představil Renault prodlouženou verzi (rozvor 2738 mm), alternativně se dvěma nebo třemi řadami sedadel (až sedmimístnou), nazvanou Espace, čímž po čtyřiceti letech a pěti generacích potvrdil zánik oblíbeného MPV Espace. Spolu s Australem se bude vyrábět ve španělské Palencii. Ceny Australu na českém trhu začínají od 770 000 Kč (více na www.renault.cz). ■

Foto Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

Foto

Tom Hyan

RENAULT KADJAR (2019)

RENAULT KOLEOS (2017)

RENAULT CAPTUR (2020)

KOREJSKÉ

Opravdu neobvyklým zjevem je Hyundai Staria, příspěvek do segmentu víceúčelových vozů MPV, který jiní opouštějí...

Pokud jste navštívili Korejskou republiku, tak dobře víte, že Hyundai vyrábí automobily všech segmentů od minivozů přes osobní, terénní a lehké užitkové vozy až po těžké nákladní a autobusy. Koncern Hyundai Motor Group (HMG) se sídlem v hlavním městě Soulu, který nyní sdružuje finální výrobce automobilů Hyundai Motor Company včetně divize elektromobilů Ioniq, Genesis Motor LLC a Kia Corporation, vedle jiných podniků, má neobyčejně rozsáhlý sortiment vyráběných vozidel i vlastní produkci oceli.V novodobé historii země se zařadil na třetí místo mezi průmyslové konglomeráty

TOM HYAN

Vyzkoušeli jsme Starii v evropském provedení, dodávaném výhradně se vznětovým čtyřválcem

o objemu 2,2 litru

(chaeboly) za Samsung Group a SK Group, a to přesto, že byl po rozsáhlé restrukturalizaci původní skupiny rozdělen na několika částí.

► HYUNDAI STARIA TOUR (2023) typ převodovka, celkový výkon spotřeba WLTP (turbo) pohon [kW/k] [l/100 km]

Jedním z nejnovějších produktů značky Hyundai je Staria (codename US4), velkoprostorový osobní automobil kategorie MPV (sedmimístný Luxury, devítimístný Tour), nabízený také v užitkové verzi (Panel Van), a představený v Koreji rovněž coby obytný vůz Lounge Camper s výklopnou střechou a luxusní Lounge Limousine s klubovním interiérem. Hlavním rozdílem proti předchůdci Starex (H1) ve dvou generacích a užitkovému Porteru (H100; vyrábí se dále ve čtvrté generaci) je vy­

Foto Tom Hyan

užití platformy osobních vozů s motorem vpředu napříč, základní pohon předních kol a neobvyklý futuristický design, který předznamenal další vývoj stylu také u nových osobních automobilů Hyundai. Převzetí nejmodernější platformy Hyundai/Kia N3, uvedené v roce 2019 na sedanu Sonata osmé generace, přiblížilo Starii podstatně více běžným osobním vozům. Není ani divu, vždyť N3 slouží také známým typům Santa Fe, Tucson/Santa Cruz a sesterským Kia Carnival, Sorento, Sportage a dalším v nejnovějších generacích.

Samostatnou kapitolou je design vozu, který budí pozornost všude, kde se Staria objeví. Šéfdesigner SangYup Lee, ředitel Hyundai Global Design, označuje Starii za první automobil, navržený podle nové filozofie inside-out, jaká odráží změnu preferencí klientů, kteří dávají přednost optimálnímu využití vnitřního prostoru, zatímco exteriér musí být co nejvyzrálejší a strohý pro nízký aerodynamický odpor s hladkými plochami, ale s velkými okny pro dobrý výhled a panoramatickou střechou pro světlý

interiér. U Starie se to podařilo; vynikají ničím nerušené velkoplošné panely karoserie, nízká a široká mřížka přídě s utajenými hlavními světlomety Full LED, horizontální lišta ve funkci denního svícení, snížená linie bočních oken, svislé složené koncové svítilny, jež vůz opticky zužují, a další prvky originálního stylingu. Přestože na první pohled Staria připomíná kosmickou loď, pod futuristickým designem karoserie ukrývá osvědčenou techniku. Není to hybrid, ani elektromobil!

Podobné řešení přídě, jaké uvedl na Starii, uplatnil SangYup Lee rovněž u dalších automobilů Hyundai, k nimž patří druhá generace Kona (SX2), či facelifty sedanů Sonata (DN8) a Elantra N (CN7) pro modelový rok 2024, tak populárních na americkém trhu.

Rovněž řešení interiéru má být vzorem pro řadu novinek PBV (Purpose Built Vehicles) pro novou éru budoucí mobility. Sedmimístný interiér, který se u nás dodává s výbavou Luxury, má uspořádání sedadel

2 + 2 + 3, přičemž ve druhé řadě jsou neobyčejně pohodlná sedadla s vysunovací podpěrou ►►►

1 Hyundai Staria je nový velkoprostorový vůz MPV s primárním pohonem předních kol, který nahrazuje Starex (H1) s pohonem kol zadních

2, 3, 4 Rychloměr vlevo nebo otáčkoměr vpravo se mění na zpětnou kameru při aktivaci ukazatelů směru

5 Kromě futuristického designu a optimálního využití obestavěné plochy sází Staria na moderní platformu N3, známou z nových osobních vozů Hyundai/Kia

6 Moderní přístrojová deska s dvojicí digitálních displejů

7 První řada sedadel s nouzovým třetím uprostřed

8 Druhá řada pro trojici cestujících

9 Třetí řada sedadel, přístupná po sklopení řady druhé

10 Centrální dotykový displej a tlačítková volba převodovky (P)-R-N-D

Foto

Tom Hyan

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec Hyundai 2.2 CRDi, přeplňovaný turbodmychadlem VGT s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; hlava válců z hliníkové slitiny a litinový blok; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování common rail, SCR/AdBlue, DPF, EU6d; 2199 cm3 (ø 85,4 x 96 mm); 16,0:1; 130 kW (177 k)/3800 min‑1 a 430 N.m/1500 – 2500 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 80 A.h, alternátor 180 A, spouštěč 2 kW.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka s kapalinovým měničem momentu (4,808 – 2,901 –1,864 – 1,424 – 1,219 – 1,000 – 0,799 – 0,648 – Z 3,425), stálý převod 3,320. Pohon a) předních (FWD) nebo b) všech kol s vícelamelovou spojkou HTRAC vzadu (AWD).

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy Multi Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 345/325 mm, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/TCS; hřebenové řízení 16,82:1 s elektrickým posilovačem, 3,41 otáčky na plný rejd; kola z lehkých slitin 7,0J x 18; pneumatiky 235/55 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3273 mm, rozchod kol 1721/1732 mm; d/š/v 5253/1997/1990 mm; světlá výška 186 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) pro luxusní sedmisedadlový 171 – 431 l, resp. devítisedadlový 831 – 1303 l, se třemi sedadly až 4935 l (se šesti až 2890 l); pohotovostní hmotnost a/b) od 1979/2052 kg, celková hmotnost 2960 až 3160 kg podle verze; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu do 1500/750 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; a/b) – největší rychlost 185/180 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 12,4/13,5 s; spotřeba paliva (WLTP) 8,0 – 8,5/8,5 – 8,9 l/100 km, emise CO2 209 – 222/222 – 232 g/km.

VÝROBCE – Hyundai Motor Company, Ulsan Plant No.4, Yangjeong dong, Buk go, Ulsan si, Korea

nohou a obě zadní řady lze podle potřeby podélně posouvat. My jsme však vyzkoušeli verzi pro devět cestujících, kdy každá řada nabízí tři sedadla vedle sebe, přičemž to prostřední v první řadě je víceméně nouzové. Zdá se však, že tímto uspořádáním Hyundai vyplnil mezeru na trhu, vícemístných univerzálních automobilů s jízdními vlastnostmi osobního vozu se totiž mnoho nenabízí. Vzhůru výklopná stěna ukrývá i u devítimístného vozu dostatečně velký prostor pro zavazadla.

Pro Evropu je určena jediná pohonná jednotka, a to známý vznětový čtyřválec 2.2 CRDi o výkonu 130 kW (177 k), spojený buď se šestistupňovou manuální převodovkou anebo s osmistupňovou samočinnou, ve druhém případě alternativně s pohonem všech kol. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle, pouze užitková verze Van má vzadu místo víceprvkových zavěsů Multi­Link jednoduchou tuhou nápravu, prostorově nenáročnou. Z osobních vozů přebírá Staria užitečné jízdní asistenty, displej Supervision 10,25 palce před volantem, opět s přepnutím rychloměru vlevo a otáčkoměru vpravo na obraz kamery při aktivaci ukazatele směru, středový dotykový displej 8 nebo 10,25 palce a mnoho dalšího včetně integrované navigace či audioaparatury Bose s jedenácti reproduktory. Standardní ceny začínají od 949 990 Kč včetně DPH, užitkové verze od 669 990 Kč bez DPH (více na www.hyundai.cz). Na mimoevropské trhy se Staria dodává také se zážehovým šestiválcem 3,5 litru o výkonu 200 kW (272 k) na benzin či 177 kW (240 k) na LPG, rovněž spojeným s osmistupňovou samočinnou převodovkou. Jméno vozu je spojením Star (hvězda) a Ria (dlouhá a úzká hladina plynoucí řeky). Staria se stejně jako předchůdci Starex a lehký užitkový Porter vyrábí v závodě číslo 4 v korejském Ulsanu, který je spolu s dalšími provozy na stejném pozemku o výměře 500 hektarů považován za největší automobilku světa. ■

Do Evropy se dodávají vozy se vznětovým motorem 2.2 CRDi

Základní objem zavazadlového prostoru devítimístné verze je 831 litrů

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na sedan Hyundai XG 300 pro americký trh (2001)

S NOVÝM MOTOREM

Třetí generace Kia Ceed je také první, která zahrnuje čtyři karosářské varianty...

Vedle klasického hatchbacku se Ceed nabízí jako kombi SW (Sportswagon), stejně dlouhý sportovně laděný ProCeed a poprvé ve třetí generaci coby crossover SUV, zvaný XCeed.

Evropská Kia Ceed patří k nejúspěšnějším automobilům korejské značky, jež se vyrábějí ve slovenské Žilině.

Třetí generace je nyní v polovině výrobního cyklu (premiéra na Ženevském autosalonu 2018), XCeed byl uveden na trh na podzim 2019. Vozy řady Ceed třetí generace (codename CD) procházejí průběžnou modernizací včetně uplatnění nové vizuální identity (modernizované logo Kia) a změn v paletě pohonných jednotek. Přibyly samonabíjecí Mild­Hybrid 48 V (pouze pro vznětové motory 1.6 CRDi, jež však

TOM HYAN

Kia XCeed jako zvýšený crossover patří k nejatraktivnějším vozům svého segmentu

nyní utlumeny), externě dobíjený Plug­In Hybrid s trakčním akumulátorem pod zadními sedadly (pro 1.6 GDI) a nový čtyřválec 1.5 T­GDI 118 kW (160 k), jenž nahrazuje starší motor 1.4 T­GDI 103 kW(140 k). Přehled motorů uvádíme v obvyklé tabulce. Čtyři karosářské varianty Ceedu jsou v bohatě naplněném evropském segmentu C výjimečnou nabídkou, takže si může doslova vybrat každý...

XCEED (CD)

Všechny Ceedy vycházejí z platformy K2, spřízněné se sesterským Hyundai i30, u níž je položen důraz na snížení hmotnosti a sportovnější charakter vozu. Všechny přednosti Ceedu přebírá XCeed, jemuž opravdu nelze upřít zajímavý vzhled, výrobce jej označuje za městský crossover (CUV). Rozvor náprav zůstává

shodných 2650 mm, rozchod kol se mírně zvětšil, vůz je proti hatchbacku širší o 26 mm, delší o 85 mm a vyšší o 36 mm (s osmnáctipalcovými koly o 48 mm).

Jsou to minimální rozdíly, takže je to více zvýšená verze hatchbacku než varianta SUV, což patří k základním rysům dnešních crossoverů. Vozy této řady vynikají plně nezávislým zavěšením všech kol, vzadu jsou vždy víceprvkové závěsy MultiLink (tedy žádná torzní příčka!), vpředu vzpěry McPherson a hřebenové řízení s elektrickým posilovačem.

Vyzkoušeli jsme vůz ve vyšší výbavě Exclusive s novým zážehovým motorem 1.5 T­GDI o výkonu 118 kW (160 k), se šestistupňovou manuální převodovkou a šestnáctipalcovými koly z lehké slitiny (zimní pneumatiky 205/60). Na trase téměř dva tisíce kilometrů včetně německé dálnice jsme do­

sáhli velmi dobré spotřeby benzinu 6,3 l/100 km. Komfort i jízdní vlastnosti splňují všechny nároky běžných uživatelů. Výbava zahrnuje dvouzónovou klimatizaci, světlomety Full LED se samočinným přepínáním, palubní displeje Supervision 4,2“ a centrální GPS Nav 10,25“, stejně jako řadu jízdních asistentů včetně následování v jízdním pruhu LFA, aktivní systém pro jízdu v pruzích LKA, nouzové brzdění FCA s detekcí překážek, upozornění na přítomnost osob vzadu ROA či sledování únavy řidiče DAW. V době testu začínaly akční ceny XCeedu od 494 980 Kč včetně DPH (1.0 T­GDI Comfort), testovaný 1.5 T­GDI Exclusive byl od 570 980 Kč a ve sportovněji laděné výbavě GT­Line od 644 980 korun českých (více na www.kia.com). Sedmiletá záruka je samozřejmostí. ■

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec 1.5 T-GDI, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; Dual-CVVT, DOHC 4V (řetěz); přímé vstřikování paliva, pořadí zážehu 1-3-4-2; EU6; 1482 cm3 (ø 71,6 x 92 mm); 10,0:1; 118 kW (160 k)/5500 min-1 a 253 N.m/1500 – 3500 min-1

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka (3,615 – 1,962 – 1,257 – 0,951 – 0,778 – 0,674 – Z 3,583); stálý převod 4,188; alternativně automatizovaná dvouspojková sedmistupňová DCT7. Pohon předních kol.

PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, VSM/ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16 (testovaný vůz) nebo 235/45 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm; rozchod kol 1585/1575 mm vpředu a 1583/1573 mm vzadu (podle pneu); d/š/v 4395/1826/1483 – 1495 mm; světlá výška 172 mm; objem zavazadlového prostoru 426/1378 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost od 1416 (DCT 1439) kg, celková 1840 (DCT 1870) kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, 6M/DCT7) – největší rychlost 208/208 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0/9,0 s; spotřeba paliva WLTP od 6,0/6,2 l/100 km; emise CO2 od 136/139 g/km.

VÝROBCE – Kia Slovakia, s.r.o., Sv. Jana Nepomuckého 1282/1, 01301 Teplička nad Váhom, Slovensko

1 Přístrojová deska vozu se šestistupňovou manuální převodovkou

2 Vyzkoušeli jsme modernizovaný XCeed s novým motorem 1.5 T­GDI

3 Základní objem zavazadlového prostoru je 426 litrů (po sklopení sedadel až 1378 litrů)

Stejně jako další tři karosářské varianty se XCeed vyrábí v Žilině

Foto Tom Hyan

Škoda Academy slaví coby výjimečný systém vzdělávání, založený společností Škoda Auto...

Překotné změny s transformací automobilového průmyslu vzhledem k přechodu na elektromobilitu a nové technologie vyžadují nejen nové odborníky, ale také rekvalifikace těch současných. Škoda Auto se může ohlédnout za téměř stoletou tradicí vzdělávání a odborné praxe, kdy v roce 1927 do automobilky přijali první učně, aby před deseti lety spojila vzdělávání žáků a zaměstnanců do nové Škoda Academy, jež byla založena 1. dubna 2013 v Mladé Boleslavi a začleněna do systému VW Group Academy.

Dne 26. dubna jsme si prohlédli různá pracoviště Škoda Academy, kterou za deset let prošlo 208 536 absolventů ve 8515 kurzech, vznikly nové studijní obory pro žáky i vzdělávací a rekvalifikační programy pro zaměstnance (včetně Your Management Learning). Začíná se od počátku, pohled na klasické obráběcí stroje mě potěšil (já měl na průmyslové škole strojnické ovšem ještě starší), stejně jako na vybavení nejmodernějšího CNC Centra; viděli jsme výuku 3D tisku (začala už v roce 2016), na-

1 Maren Gräf a Maren Kabowski při podpisu memoranda o podpoře Škoda Academy

2 Škoda Funstar, druhý studentský automobil (2015)

3 Výrobky studentů z 3D tiskárny

4 Školení pro elektromobilitu je zásadní

5 Programování se učí také na robotech

6 Pohled do střediska P124 CNC Centre

programované roboty, ale především elektrické a elektronické laboratoře, protože právě rozvoj elektroniky, konektivity a digitalizace je důvodem nejpřekotnějších změn, na něž je třeba rychle reagovat. Na druhé straně zručnost, schopnost komunikace a managerské schopnosti jsou také velmi žádané. Škola Academy se snaží vše skloubit dohromady, jedním ze zajímavých prostředků je unikátní program stavby učňovského vozu (tzv. azubi car), který již vstupuje do deváté fáze. Studenti nyní pilně pracují na automobilu číslo 9, jímž bude kempingová úprava Enyaqu iV se zvýšenou střechou. Závěrem setkání připojily podpisy pod nové memorandum o spolupráci ve vzdělávání také dámy Maren Gräf, členka představenstva Škoda Auto pro oblast Lidé a kultura, a Maren Kabowski, vedoucí Škoda Academy. A poučili jsme se také my, kromě návratu do školních let jsme se dozvěděli, že o den dříve Škoda Auto vybraným hostům předvedla svoji produktovou budoucnost na modelech nových vozů ve skutečné velikosti. ■

TOM HYAN, Mladá Boleslav (CZ)

Foto

Tom Hyan

Foto Škoda Auto

Foto Tom Hyan

Pro žáky jsou připraveny také klasické obráběcí stroje

Škoda Auto vyrobila 500 000 bateriových systémů

Bateriové systémy jsou využívány ve vozech Škoda, Volkswagen, Audi a SEAT

Baterie pro plug-in hybridní vozy se vyrábějí od roku 2019, zatímco bateriové systémy MEB vstoupily do výroby v roce 2022. Výrobní kapacita bude v tomto roce navýšena na 2 300 kusů denně: 1 500 baterií MEB a 800 baterií PHEV.

Hlavní součásti bateriového systému

Horní kryt baterie

Až 12 modulů s 24 články

Bateriová vana

Základní deska s integrovaným chladicím systémem

Spodní ochranný kryt

Baterie pro platformu MEB v číslech

16 či 24 článků

55–82 kWh celkové kapacity (umožňuje dojezd až 559 km)

52–77 kWh

využitelné kapacity (pro zajištění dlouhé životnosti)

345–493 kg

hmotnost (umístění co nejníže pro snížení těžiště)

2,3/7,2 či 11 kW pro domácí nabíjení (připojení doma, u wallboxů či veřejných bodů)

až 135 kW rychlé nabíjení (nabití z 10 % na 80 % za 29 minut)

Řídicí jednotka bateriových modulů

Vysokonapěťová propojka

Hlavní sestava konektorů

Hlavní řídicí jednotka

Věděli jste, že…?

Škoda Auto plánuje do roku 2030 vyrábět elektrokomponenty či elektromobily ve všech třech závodech v ČR Uvedením 4 nových elektrických vozů a 2 modernizovaných členů rodiny Enyaq plánuje česká automobilka do roku 2026 rozšířit svou nabídku

čistě elektrických vozů na šest modelů.

Značka plánuje navýšit podíl elektromobilů ve svých prodejích v Evropě na více než 70 % do roku 2030

Do roku 2027 investuje česká automobilka do e-mobility 5,6 miliardy eur a do digitalizace 700 milionů eur.

Pro zajištění potřeb plynoucích z e-mobility již došlo ve společnosti ke zvýšení kvalifikace u více než 23 000 zaměstnanců

PŘED LE MANS

Vyvrcholením sezony vytrvalostních závodů bude 100. výročí 24 h Le Mans; před ním se jedou další tři závody...

World Endurance Championship 2023 zahájil tisícimílový závod v Sebringu, který se jel o den dříve než slavná dvanáctihodinovka. Příznivci motorsportu netrpělivě očekávali otevření nové sezony, která přinesla zvýšenou účast továrních týmů LMH (hypercar), jež se pustí do boje s Toyotou, suverénně vládnoucí posledním šampionátům WEC. Překvapení se konalo už v kvalifikaci, kdy se nový Ferrari 499P vyšvihl na první místo zásluhou Antonia Fuoca (zajel pole position 1:45,067) před dvojici vozů Toyota GR010 Hybrid, druhým Ferrari, navrátilcem Cadillac Racing (nyní s typem V­LMDh), dvěma Porsche 963 od Penske Motorsport, dvěma Peugeoty 9X8, americkým Glickenhausem 007 Pipo LMH a kuriozním vozem Vanwall Vandervell 680 Gibson V8 (od Colina Kollese). Následovalo dalších

1 Po startu v Portimau jsou v čele závodu obě Toyoty a obě Ferrari, následované vozy Porsche 963, Peugeot 9X8 a dalšími

2 Na stupních vítězů v Sebringu jezdce Toyoty doplnila nejrychlejší posádka Ferrari

3 Zleva Sebastien Buemi, Ryo Hirakawa a Brendon Hartley, vedoucí posádka WEC 2023

šestadvacet automobilů nižších tříd LMP2 a LM GTE, jimž vévodily týmy United Autosports (Oreca 07 Gibson LMP2) a poprvé v historii dámská posádka (Bovy/ Gatting/Frey z týmu Iron Dames na Porsche 911 RSR).

Po startu bylo záhy všechno jinak, Ferrari ani Cadillac nedokázaly ohrozit vládnoucí Toyoty, které opět obsadily první dvě místa v cíli, a to s náskokem dvou kol na nejúspěšnější soupeře; pátý a šestý hypercar už ztrácely po čtyřech okruzích. Problémy ostatních znamenaly, že se vozy LMP2 seřadily v cíli na sedmé až čtrnácté místo (jiný typ než Oreca 07 nestartoval). Z triumfu se vedle britského závodníka Mike Conwaye a japonského Kamuie Kobayashiho radoval také Argentinec José­María López, jehož loňský závod skončil po přemetu s vozem koly vzhůru. Tentokrát zvítězil hybridní hypercar Toyota se startovním číslem 8, týmová režie ve dru­

TOM HYAN

Foto Toyota

Foto Toyota

Foto Toyota

hé polovině závodu zabránila bratrovražednému boji obou posádek číslo 7 a 8, aby nebylo ohroženo ukončení závodu na pozicích 1­2. Šest nejrychlejších vozů LMH (hypercar) svádělo tuhé souboje na trati, ale Ferrari už po první hodině neměl na Toyoty šanci, stejně jako Cadillac a Porsche, zatímco Peugeot 9X8 nadále bojuje s vlastními problémy. Ani nasazení Ferrari 499P nebylo bez nezdarů, posádka Antonia Fuoca pole position ve vítězství neproměnila. Když Lópeze hned v úvodních kolech napodobil jeho krajan Luís Pérez Companc ve třídě GT (Ferrari 488 GTE Evo), vylétl z trati a rozbořil bariéru z pneumatik (nic se mu nestalo), povolal tým AF Corse oba sportovní prototypy k zastávce v depu, ale ty se za žluté fáze závodu poněkud zdržely v zaplněné pit lane. Rychlejší pak předjížděl ještě před ukončením safety caru a výsledkem byly tresty v podobě penalizace. Druhý Ferrari 499P (Alessandro Pier Guidi za volantem) měl kolizi s vozem GT stejného týmu AF Corse (Francesco Castelacci na Ferrari 488 GTE), vylétl z trati a pak opravoval v boxu (celkově skončil patnáctý).

Zatímco v americké sérii IMSA WeatherTech Sports Car 2023 startují tři vozy Cadillac V­LMDh, do mistrovství světa je pravidelně nasazen pouze vůz Whelen

► 1000 MILES OF SEBRING 2023

1. Mike Conway/Kamui Kobayashi/José-María López

239 kol (8:00:19,877), Toyota GR010

2. Sebastien Buemi/Brendon Hartley/Ryo Hirakawa

o 2,168 s zpět, Toyota GR010 Hybrid

3. Antonio Fuoco/Miguel Molina/Nicklas Nielsen

4. Earl Bamber/Alex Lynn/Richard Westbrook

237 kol, Ferrari 499P

237 kol, Cadillac V-LMDh V8

5. Dane Cameron/Michael Christensen/Frédéric Makowiecki

235 kol, Porsche 963

6. Kevin Estre/André Lotterer/Laurens Vanthoor

► 6 h PORTIMAO

2023

235 kol, Porsche 963

1. Sebastien Buemi/Brendon Hartley/Ryo Hirakawa 222 kol (6:01:26,343), Toyota GR010

2. Antonio Fuoco/Miguel Molina/Nicklas Nielsen

3. Kevin Estre/André Lotterer/Laurens Vanthoor

4. Earl Bamber/Alex Lynn/Richard Westbrook

221 kol, Ferrari 499P

221 kol, Porsche 963

220 kol, Cadillac V-LMDh V8

5. Loic Duval/Gustavo Menezes/Nico Müller

220 kol, Peugeot 9X8

6. Alessandro Pier Guidi/James Calado/Antonio Giovinazzi

219 kol, Ferrari 499P

4 Dvojice nových vozů Ferrari 499P (vpředu posádka Alessandra Pier Giuidiho)

5 Cadillac V-LMDh V8 podává velmi solidní výkony jak v mistrovství WEC, tak IMSA GTP 2023

6 Toyota GR010 Hybrid číslo 7 vyhrála 1000 mil v Sebringu (Conway/Kobayashi/López)

7 Peugeot 9X8 ještě stíhají technické problémy

8 Peugeot 9X8 na trati (Di Resta/Jensen/Vergne)

9 Glickenhaus 007 LMH trojice Romain Dumas/Ryan Briscoe/Olivier Pla na trati v Portimau

Engineering/Cadillac Racing. Novozélanďan Earl Bamber (Cadillac) závěrem závodu vyměnil pneumatiky, ale Antonia Fuoca na Ferrari už nedohonil, v cíli je dělilo 10,1 sekundy. Porsche 963 týmu Penske Motorsport v prvním závodě na nejrychlejší nestačily, ale ve druhém v portugalském Portimau se už posunuly výše na třetí místo před Cadillac. Velkým zklamáním je nadále vystoupení Peugeotu 9X8, který stíhají technické problémy. V Sebringu musel Loic Duval do boxů ještě v zahřívacím kole (porucha převodovky), nakonec oba vozy byly v cíli, ale na nelichotivém 31. a 32. místě! V Portimau se však zlepšily pátým a sedmým místem. Šestihodinovka v Portimau byla druhým závodem WEC 2023, zvítězila Toyota číslo 7 s náskokem jednoho okruhu, když sesterský vůz číslo 8 měnil poloosu a skončil devátý. Ferrari 499P se v Portimau vyšvihl na druhé a Porsche 963 na třetí místo.

Soukromé týmy Glickenhaus a Vanwall Vandervell pracují s nepoměrně nižším rozpočtem, jak si posteskl Jim Glickenhaus, ale nevzdávají se. V Sebringu zradil Glickenhause motor Pipo V8, v Portimau dojel devátý (Dumas/Briscoe/Pla). Členem posádky Vanwallu je slavný Jacques Villeneuve, který doplnil duo Dillmann/Guerrieri, v Sebringu byl Vanwall ještě před Peugeoty, v Portimau nedokončil. Třetím závodem WEC 2023 před Le Mans bude šestihodinovka ve Spa­Francorchamps (po naší uzávěrce). O start v dalších závodech, zatím mimo 24 h Le Mans, se uchází italská Isotta­Fraschini Tipo 6 LMH­C (motor HWA V6 Turbo), která už dokončila první testy ve Vallelunze pod taktovkou Michelotto Engineering (zkušební jezdec Maurizio Mediani, který vedl i vývoj na simulátoru). Šance je však nejdříve na Monze, či v září na šestihodinovce v japonském Fuji. ■

Foto Toyota

Foto

Peugeot Sport

Foto

Peugeot

Sport

Foto

Cadillac

Foto

Ferrari

Foto

Glickenhaus

Druhým závodem amerického mistrovství byl 71. ročník dvanáctihodinovky v Sebringu, kde oba vozy Acura neuspěly (dominovaly opět jen ve 24 h Daytony).

Závod byl velkým soubojem favoritů, který ukončila havárie pouhých osmnáct minut před cílem, kdy byly vyřazeny tři vedoucí vozy nejvyšší třídy GTP a několik dalších GT. Mathieu Jaminet (Porsche 963) vedl před Filipem Albuquerquem (Acura ARX-06), při předjíždění pomalejších GT se neshodli a šli ven z trati, přičemž Albuquerque trefil ještě Felipe Nasra (Porsche 963). Brazilec Nasr se tak střetl nejen s Acurou, ale i druhým Porsche 963. Klesli na celkově deváté až jedenácté

► IMSA 12 h SEBRING 2023

1. Pipo Derani/Alex Sims/Jack Aitken

322 kol (12:00:53,382), Cadillac V-LMDh V8

2. Nick Yelloly/Connor De Phillippi/Sheldon van der Linde o 2,940 s zpět, BMW M Hybrid V8

3. Kyffin Simpson/Steve McLaughlin/John Farano 318 kol, Oreca 07 Gibson (1. LMP2)

4. Steven Thomas/Mikkel Jensen/Scott Huffaker

318 kol, Oreca 07 Gibson

5. Dwight Merriman/Ryan Dalziel/Christian Rasmussen

318 kol, Oreca 07 Gibson

6. Ben Keating/Paul-Loup Chatin/Alex Quinn

318 kol, Oreca 07 Gibson

1 Porsche 963 týmu Penske (Cameron/Jaminet/Tandy)

v čele závodu v Sebringu

2 Také druhý vůz Porsche 963 (Campbell/ Nasr/Christensen) doplatil na kolizi v poslední hodině závodu

3 Patrick Pilet (Pfaff Motorsports Porsche)

4 Ve třídě GTD je převaha vozů Porsche 911 GT3 R (na snímku posádka Hardwick/Heylen/Robichon týmu Wright Motorsports)

5 Po odpadnutí favoritů se dočkala triumfu posádka Whelen/Cadillac Racing

místo v cíli v pořadí Jaminet, Albuquerque a Nasr. Jack Aitken se mezi nimi protáhl a zajistil tak Cadillacu V-LMDh V8 první vítězství. Na druhé místo se překvapivě vyšvihl BMW M Hybrid V8, jehož posádka rovněž využila situace, zatímco pozice tři až osm obsadili jezdci s vozy Oreca 07 Gibson V8 nižší kategorie LMP2 se ztrátou čtyř až pěti nedojetých okruhů. Ve velké konkurenci mezi vozy GT se nejlépe dařilo posádce Patrick Pilet, Klaus Bachler a Laurens Vanthoor na Porsche 911 GT3 R (celkově sedmnáctí), když na druhé místo odsunula Lexus RC F GT3 týmu Vasser Sullivan Racing, založeného Jimmy Vasserem, bývalým jezdcem Indy Cars, a Jamesem Sullivanem, podnikatelem z Dallasu. Třetí závod IMSA GTP se jel o stejném víkendu s Acura Grand Prix (Indy Cars) v Long Beach a přinesl hned několik premiér. Mladý Kyle Kirkwood, mistr nižších formulí, konečně vyhrál svůj první závod Indy Cars (po přestupu do týmu Michaela Andrettiho), zatímco IMSA GTP viděla první triumf nového sportovního prototypu Porsche 963! Jezdci Porsche Penske Motorsport tentokrát podali bezchybný výkon, Mathieu Jaminet s Nickem Tandym zvítězili, s druhým vozem byli Matt Campbell a Felipe Nasr třetí. BMW M Team RLL, vedený Bobby Rahalem, s dvojicí De Phillippi/Yelloly zopakoval druhé místo a přidal čtvrté s posádkou Philipp Eng/Augusto Farfus. Vozy Acura a Cadillac tentokrát neuspěly. ■

TOM HYAN

Foto Porsche Foto Porsche

Foto Porsche

Foto Porsche

Foto Porsche

Foto Porsche

Foto Cadillac

Mathieu Jaminet (Porsche Penske)

Nick Tandy (Porsche Penske)

Toto není placená inzerce, ale vzpomínka na triumf vozů TOYOTA EAGLE Mk.III v mistrovství IMSA GTP 1992

NINO VACCARELLA (I)

Sicilský závodník prožil život v Palermu, kde se 4. května 1933 narodil a 23. září 2021 zemřel. Za osmnáct let jel přes 120 závodů, nezúčastňoval se všech, po otcově předčasné smrti převzal vedení soukromého gymnázia. Domácí Targa Florio v době aktivní kariéry nikdy nevynechal, byl nejrychlejší (vyhrál 1965, 1971 a 1975).

Létající ředitel také absolvoval čtyři GP F1 (De Tomaso, Lotus, Porsche, Ferrari) a pět závodů F1 mimo šampionát; nejlépe byl

(1973)

třetí v Coppa Italia ve Vallelunze 1961 (Cooper-Maserati). Začal jezdit místní závody do vrchu, stal se specialistou na sportovní prototypy, vyhrál 24 h Le Mans 1964 (Ferrari 275P s Jeanem Guichetem) a 12 h Sebringu 1970 (Ferrari 512 S). Největší úspěchy dobyl se sportovními prototypy přelomu šedesátých a sedmdesátých let, kdy byl továrním jezdcem Ferrari, NART/Ferrari, Matra-Simca a Alfa Romeo/Autodelta, ale roku 1967 také zvítězil ve své třídě ve 12 h Sebringu na Fordu GT40. Se závody končil po sezoně 1975, ale jezdil na veteránské akce.

Proslavil se jako jezdec, který měl nejkratší debut ve formuli 1. Eddie Jordan ho pozval do týmu pro Velkou cenu Itálie 1993 na Monze, Marco si vůz vyzkoušel v Imole, ale při své jediné Grand Prix skončil v hromadné kolizi po 800 metrech. Vrátil se do japonské F3000, kde jezdil v letech 1992 – 1997, a v sezoně 1994 získal titul mistra (Dome F104 Mugen). Pro japonský Dome testoval typ F105 Mugen V10 formule 1 (1995) spolu se Shinji Nakanem a Katsumi Yamamotem,

Jordan 193 Hart V10 (Monza 1993)

ale tým nikdy do Grand Prix nenastoupil. Narodil se 7. října 1965 (Bologna), postupoval od motokár přes F3 až do F3000, v roce 1987 poprvé zkusil Minardi F1 a 1990 Lambo F1, ale nepostoupil, a tak odešel do Japonska. Od konce devadesátých let se soustředil na sportovní prototypy, 1999 jel v Brně a několikrát jsme ho viděli na 24 h Le Mans (pro SARD-Toyota dojel čtrnáctý v roce 1995, jinak odpadl).

Když po 2009 končil, pokračoval coby závodní instruktor a nakonec pracoval jako manažer prodeje pro výrobce přileb Stilo.

(Most 1985)

Paolo je členem čtvrté generace zakladatelů největšího světového výrobce těstovin, založeného v roce 1877 v italské Parmě, který vlastní spolu se sourozenci Lucou, Guidem a Emanuellou. Přestože zastává vysokou funkci v Barilla Holding SpA, tak jako bývalý jezdec F1 na motorsport nezanevřel, má Ferrari 312B (1970) a jezdí historické F1. V letech 1989 – 1990 jel devět Grand Prix na Minardi (nebodoval), ale úspěchy sbíral se sportovními prototypy. V nejlepší sezoně 1985

na Porsche 956 pro Joest Racing vyhrál 24 h Le Mans, Supersprint Nürburgring a Interserii u nás v Mostě. Narodil se 20. dubna 1961 v Miláně, začínal na motokárách (1976 mistr Itálie 100 cm3), vítězil ve formuli 3, pro Minardiho jel nejprve formuli 2, byl továrním jezdcem Lancie LC2 ve sportovních prototypech, pokračoval ve F3000 a vítězil s Toyotou 89C v Japonsku, zkusil Alfu Romeo v závodech cestovních vozů. V roce 1997 končil a stal se viceprezidentem rodinné firmy. Třikrát jel Dakar s kamionem Mercedes-Benz.

PAOLO BARILLA (I)

Ferrari 158 (Monza 1965)

Minardi M190 Ford DFR (Hungaroring 1990)

MARCO APICELLA (I)

(Brno 1999)

Foto Autodelta a Ferrari

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan a Jordan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na americké motorové oleje CAM2 (1976)

KEN WHARTON (GB)

Všestranný závodník, účastník 15 Grand Prix MS F1 (1952 – 1955), trojnásobný britský mistr v trialu 1948 – 1950 (Ford Special), čtyřnásobný britský mistr v závodech do vrchu 1951

1954 (Cooper-JAP 1100), trojnásobný vítěz Tulip Rally 1949, 1950 a 1952 (Ford), trojnásobný vítěz Brighton Speed Trials 1954 – 1956 (ERA R4D po Flockhartovi), vítěz 12 h Remeše 1954 (tovární Jaguar D-Type s Peterem Whiteheadem) atd. Narodil se 21. března 1916 ve Smethwicku

(West Midlands), byl inženýrem a dealerem Forda na předměstí Birminghamu, 1936 začal závodit na kompresorovém Austinu Seven, po válce to vzal vážně a vyhrál snad v každé kategorii. V MS F1 získal body za čtvrté místo v Bernu 1952 (Frazer-Nash), ale na Cooperu, Maserati 250F a Vanwallu už nebodoval. Dobyl osm vítězství mimo MS na šestnáctiválci BRM P15 (1953 – 1954). Osudným byl závod 12. ledna 1957 v Ardmore na Novém Zélandu, na Ferrari 750 havaroval, byl vymrštěn z vozu a zahynul. Na pohřeb přišlo 1100 lidí.

Crook byl rychlý jezdec, který porazil i Stirlinga Mosse, ale startoval hlavně v Británii, vzhledem k obchodním aktivitám. Proslavil se jako majitel firmy Bristol Cars, kterou oddělili od letecké továrny, zachránil ji a čtyřicet let vedl coby spolumajitel, majitel (1973 – 1997), znovu spolumajitel (do 2002) a generální ředitel (do 2007, pak důchod). Bohatý syn majitelů uhelných dolů se narodil 16. února 1920 v Manchesteru, závodil na kompresorovém MG PA, za války byl pilotem RAF,

ale to už si koupil Alfu Romeo 8C-2900, kterou měl do konce života. Vyhrál první britský poválečný závod na BMW 328, přešel na Frazer-Nash a Cooper-Bristol, jel britskou Grand Prix 1952 – 1953 (nebodoval), ale v roce 1955 se rozhodl skončit ještě dříve než vážně havaroval v 9 h Goodwoodu. Odstoupil a přestěhoval své dealerství do větších prostor v Hershamu, 1960 získal 40 % Bristol Cars, vyměnil šestiválce BMW za Chrysler V8 a z Kensingtonu létal vlastním letadlem do Filtonu, aby dohlížel na výrobu. Zemřel 21. ledna 2014.

Úspěšný závodník se sportovními vozy jel jedinou GP F1 MS; jako manažer Equipe Gordini zaskočil za indisponovaného Roberta Manzona na Monze 1955 (na osmiválci Gordini T32 odpadl). Narodil se 25. dubna 1917 v Le Mans, čtyřiadvacetihodinovku tam jel osmkrát (třetí 1957 na Jaguaru D-Type), s Luigi Chinettim (Ferrari) vyhráli 24 h Spa 1949, 12 h Paris 1950 a byli třetí na Carrera Panamericana 1952, s marockým výrobcem sardinek André Guelfim startoval

na marockých okruzích, vedl tým Gordini a Monomill, s novinářem Gérardem Crombacem (1929 – 2005) manažerovali Schlessera a Schella; později založili časopis Sport Auto (1962). Jezdil také soutěže, na Ferrari 212 vyhrál Rally Maroc 1951, účinkoval i ve formuli 2 (Cooper), než ho zastavila nehoda na Velké ceně Maroka 1957 (Maserati 250F), a tak se závody skončil. V roce 1976 opustil Sport Auto, ale založil nový měsíčník Chevaux et Cavaliers a zaměřil se na dostihy. V jeho Bar de l’Action se scházeli závodníci. Zemřel 27. září 2003 v St. Martin-de-Ré.

JEAN LUCAS (F)

BRM P15 Mk.I (vítězství v Goodwoodu 1954)

Gordini T32 (Monza 1955)

TONY CROOK (GB)

(1954)

Foto BRM

Foto TH Motormedia

Foto Frazer-Nash

Frazer-Nash Le Mans Replica (1954)

Sébastien Loeb

na Azorských ostrovech jel poprvé, stejně jako debutoval s vozem Fabia RS Rally2, ale přesto vyhrál

Devítinásobný mistr světa Sébastien Loeb přidal další triumf, ovšem první pro značku Škoda!

Při prvním startu na voze Škoda Fabia RS Rally2 suverénně zvítězil na 57. ročníku Rally Azory (Azores Rallye ERS na portugalském ostrově São Miguel), když vyhrál pět ze dvanácti RZ po souboji s týmovým kolegou Andreasem Mikkelsenem (Škoda/Toksport WRT), který dojel druhý se ztrátou 19,2 sekundy. Vozy Škoda Fabia soutěži dominovaly; třetí skončil Nils Solans (E), čtvrtý Ole Christian Veiby (N), pátý Ricardo Moura (P) a šestý Erik Cais (CZ). Mezi nové vozy Fabia RS Rally2 se vklínili jen Solans a Moura (oba Fabia Rally2 evo). Zbývající RZ vyhrál Mikkelsen (šest) a Cais (jednu).

▲ Sébastien Loeb a spolujezdkyně Laurène Godey jako vítězové Rally Azory 2023

▼ Posádka Andreas Mikkelsen/Torstein Eriksen dojela na Azorských ostrovech druhá

Foto Hyundai

Posledním úspěchem Craiga Breena je druhé místo na Švédské rally 2023 (Hyundai i20 N Rally1)

Ze tří mušketýrů, kteří vyhráli Rally Monte Carlo s vozy Mini, zůstal jen Rauno Aaltonen, vítěz 1967 (a nespravedlivě diskvalifikovaný vítěz 1966). Paddy Hopkirk, první vítěz 1964, tiše opustil tento svět loni 24. července v nemocnici Stoke Mandeville Hospital v Buckinghamshire. Narodil se 14. dubna 1933 v Belfastu, začal jezdit na motocyklu, debutoval na starém Austinu Seven, první vítězství dobyl v závodě do vrchu Cairncastle 1953 na Brouku VW z irské montovny, po úspěších na Triumphu TR2 se stal továrním jezdcem Standard-Triumph, Rootes a BMC. Pětkrát vyhrál Circuit of Ireland a mnoho dalších soutěží, ještě v roce 1994 byl šedesátý v Rally Monte Carlo na Roveru Mini Cooper, třicet let po triumfu s originálním Morris Mini. Jezdil také okruhy a byl hvězdou mezikontinentálních maratonů. Timo Mäkinen, vítěz 1965, zemřel 4. května 2017.

Nešťastná souhra náhod se mu stala osudnou! Craig Breen, tovární jezdec Hyundai Motorsport, vyjel 13. dubna z trati u Loboru při tréninku na Chorvatskou rally, tyč ze zábradlí u silnice vnikla do vozu a na místě zahynul (podobná smůla jako u Roberta Kubicy, který však v únoru 2011 střet se svodidlem odnesl jen poraněnou rukou). Breen se narodil 2. února 1990 v irském Waterfordu, začal na motokárách, které ještě v sezoně 2008 střídal se soutěžními vozy, aby se později stal továrním jezdcem Fordu (M-Sport), Peugeotu, Citroënu a Hyundai. Byl mistrem WRC Academy Cup 2011 a WRC S2000 2012, vítězem Acropolis 2014, Circuit of Ireland 2015 a 2016 atd. Letos přešel z Fordu Puma R1 na Hyundai i20N R1, ve WRC jel 82 soutěží (nejlépe druhý). Těžkou nehodu měl už na Targa Florio Rally 2012, kdy zahynul jeho spolujezdec Gareth Roberts.

Paddy Hopkirk a Henry Liddon, vítězové Rally Monte Carlo 1964 (Morris Mini Cooper S)

Foto BMW Presse

KARL OPPITZHAUSER (A)

Častý účastník závodů v bývalém Československu. Narodil se 4. října 1941 v Bruck an der Leitha, kde dodnes vlastní Autohaus Oppitzhauser (nyní dealer Chrysler/Jeep/Dodge a Hyundai). V roce 1960 už jel formuli V, na závodních tratích okusil Lotus Europa, Ferrari Dino a Lamborghini Miura (!), než zakotvil v Alfasud Cupu. Pro VC Rakouska 1976 vytvořil ÖASC Racing Team s Vídeňákem Otto Stuppacherem (Tyrrell 007), ale jejich přihlášky byly odmítnuty, tak s vozem March 761 DFV odjel

do Brands Hatch na formuli 5000 (nekvalifikoval se); 1976 dojel jedenáctý v 1000 km Zeltwegu (MS) na Porsche 934 pro tým Egon Evertz KG. Vrátil se k cestovním vozům, hlavně na BMW 635 CSi a BMW 320 Turbo, než v osmdesátých letech přešel na klusácké dostihy (jezdec sedí ve vozíku zapřaženém za koněm), 1982 – 1992 znovu cestovní vozy, pak Ferrari Challenge 1997

2017 s různými typy vozů včetně startů pro Scuderia Praha. V sezoně 2001 vyhrál Ferrari Challenge Gr. 2 na Ferrari 360 Modena. Žije v Brucku.

Pravidelný účastník závodů v bývalém Československu (sedmkrát zvítězil v Havířově 1974 – 1988). Narodil se 23. listopadu 1937 v Badenu u Vídně, vyučil se mechanikem u Aigner & Hauke v Pfaffstättenu (specialista Opel), kde byl šéfem slavný plochodrážník Franzl Aigner, ale Sepp se oženil s o tři roky mladší Erikou, dcerou druhého majitele, který měl i dílnu v Amstettenu. Tam začal podnikat a závodit. Nejprve na Goggomobilu, NSU a Volvu (a Erika na Mini), než se specializoval

na BMW. Z domácích přešel na mezinárodní závody, od 1973 vsadil na BMW Schnitzer, 1975 vyhrál 12 h Zeltweg s Questerem na BMW 3.5 CSL, byl mistrem Rakouska s cestovními vozy 1973, 1976, 1977 a 1984 (a druhý 1972, 1974 a 1975), jel PROCAR BMW M1 1979 – 1980 proti jezdcům F1, příležitostně také Alfasud Cup, Escort Cup a Kaimann formule V. Po 1990 končil, ale 1994 – 1997 se vrátil (vrchy na spideru Abarth Osella). Ještě 2019 jel Bergrennenrevival Bad Mühlacken. S Erikou žijí v Amstettenu nedaleko svých dětí a vnuků.

ZDENĚK HALADA (CS/CZ)

Jedna z legend československého motoristického sportu! Zdeněk se narodil 17. května 1937 v Nučicích, byl učitelem v autoškole, v roce 1964 začal závodit, ale musel se hodně snažit, aby skloubil starty s péčí o rodinu, v roce 1970 bylo jeho synům deset, šest a pět let! Začal na Octavii TS, kterou si postavil z technicky spřízněného Spartaka, ale vždy ho zajímaly vozy zahraničních značek. Vystřídal Fiat 1300, dvoutakt Saab 96 (1967), Renault 8 Gordini (1968 GP Brno,

1968 – 1969 rally), ale pak získal slavný BMW Alpina 2002 ti, s nímž jezdil soutěže (mistr ČSR 1971 a 1972), vrchy (mistr 1971) a okruhy do sezony 1982 (nejvíce si cení pátého místa v ME divize II v Brně 1972, kdy před ním dojeli jen Brindl, Manhalter, Pankl a vítězný Gerry Birrell). S Karlem Kozákem dvakrát vyhráli Rally Praha (1971 a 1972), zvítězil na okruhu v Mostě 1972, poslední titul dobyl 1978 (vrchy).

Později měl autoservis, ale věnoval se také problematice přechodu autobusů na plynná paliva CNG. Zemřel 29. prosince 2020 v Praze.

BMW 320 Schnitzer Gr.5 (Ecce Homo 1983)

BMW Alpina 2002 ti (Brno 1975)

SEPP MANHALTER (A)

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

Foto Tom Hyan

BMW M1 (Havířov 1981)

Kyle Kirkwood, největší naděje automobilového sportu v USA, v jediném roce 2018 vyhrál dva americké šampionáty (na snímku s vozem Tatuus USF-17 Mazda F2000 v Portlandu)

Nováček Sting Ray Robb také sbírá zkušenosti ve své první sezoně Indy Cars. Při debutu v St. Petersburgu 2023 dojel šestnáctý (Dallara-Honda týmu Dale Coyne with Rick Ware Racing). Jeho jméno Sting připomíná skotské Stirlingshire, kde žili předci, a Ray zdědil po dědovi. Narodil se 3. září 2001 v Payette (ID) a jeho kariéru podpořil producent brambor Big Idaho Potato už v nižších formulích. Začínal v osmi na motokárách, 2015 byl druhý ve Skip Barber Winter Series (Karts to Cars Shootout), reprezentoval USA na mistrovství světa motokár a dobyl Triple Crown motokár (mistr COTA, FWT a Can-Am). Debutoval v ProFormula Mazda 2016, o rok později byl celkově šestý a 2018 sedmý. Postoupil do IndyPro 2000 s Juncos Racing, 2019 byl čtvrtý a 2020 mistrem (7 vítězství ze 17 závodů)! Následovaly dvě sezony Indy Lights s osmým (Juncos) a druhým místem (pro Andrettiho).

Velkou nadějí amerického automobilového sportu je Kyle Kirkwood z Floridy, který dobyl nespočet úspěchů v nižších formulích, než přidal první vítězství Indy Cars v dubnu 2023 v Long Beach. Narodil se 19. října 1998 v Jupiteru (FL), od pěti let jezdil na motokáře, začal sbírat mistrovské tituly, zkusil závody Mazdaspeed MX-5 už ve čtrnácti a pak dominoval různým formulovým šampionátům. Vyhrál při prvním startu ve F1600 (Road Atlanta 2015), 2016 byl třetí v US F4, 2017 vyhrál US F4 (devět vítězství), 2018 vyhrál US F2000 (12 vítězství ze 14 závodů) a US F3 (15 vítězství ze 17 závodů), 2019 vyhrál IndyPro 2000, 2020 se Indy Lights nejela (zaskočil v IMSA), ale 2021 už byl mistrem Indy Lights (10 vítězství z 20 závodů)! Pro 2022 postoupil do Indy Cars, jenže vozy týmu A.J.Foyt Racing na konkurenci nestačily, a tak až letos po přestupu k Andrettimu vyhrál při třetím startu.

Sting Ray Robb, jezdec Indy Cars z Idaha, si vedl dobře i v nižších formulích (na snímku s vozem Tatuus PM-18 MazdaPro týmu Pelfrey)

Ze zámoří přišla smutná zpráva. Zemřel Ferdinand Hroch mladší, syn motocyklového závodníka ze Zábřehu na Moravě, který po emigraci do USA také jezdil motocyklové soutěže, ale především se proslavil jako vynikající mechanik závodních a exkluzivních automobilů, zejména pak značky Ferrari, když pracoval také pro Ferrari of Houston a Giuseppe Risiho. Ferda Hroch rovněž připravoval vozy pro závody i track days po celých USA. Narodil se 25. října 1943 v Zábřehu, zemřel 22. dubna 2023 po krátké nemoci v Texasu, ale pohřben bude v rodné zemi.

Vzpomínka na motocyklového závodníka Ferdinanda Hrocha (1914 – 1945), uveřejněná v časopise Auto v září 1945

Kyle Kirkwood

Sting Ray Robb

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

SPORT A ZÁBAVA...

Dvanáctý ročník pražského Rallye Revivalu se konal v tradičním dubnovém termínu. Sjelo se 160 posádek...

1 Francouzský jezdec

Michel Grimaldier a jeho Betty, alias Triumph 2.5 PI

2 Porsche 911 posádky Josef Panožka/ Miroslav Černý Jr. (Josef je bývalý jezdec F-Easter)

3 Opravená Škoda 120 S německých účastníků

Torsten Riedel/ Alexander Silkeit

Přestože tentokrát na startu někteří z tradičních zahraničních účastníků pro nejrůznější problémy chyběli, Rallye Praha Revival byla opět úžasnou sportovní a společenskou akcí, která je především setkáním legend závodních tratí. To ovšem neznamená, že by nestartovali mladí jezdci! Někteří jeli dokonce poprvé, jako Lukáš Krupička, který za volantem Audi Quattro Sport nahradil svého dědu Josefa Kukelku, jemuž zdravotní důvody účast zhatily. Ve startovním poli jsou ovšem i opravdoví specialisté na tuto soutěž, jak svědčí pohled do výsledkové listiny, kde Ladislav Hubálek (BMW 323i) opět zvítězil a Vladimír Fišera (Volkswagen Golf GTI) opět nechyběl v první trojici. Tentokrát se mezi ně ale vklínil ambiciozní Filip Silovský s neobvyklým Triumphem TR7, který se podělil o triumf se shodným počtem bodů jako Ladislav Hubálek.

V roli předjezdce se představil autentický LIAZ 100.55 D 4x4 startovního čísla 627 s Tomášem

Pourem a Jiřím Poršem, s nímž v dávném roce 1985 zahájila československou účast na Paříž–Dakar posádka Jiří Moskal/Radek Fencl/Jaroslav Joklík (tehdy třináctá v kategorii Camions). Tentokrát se startovalo v Praze z Palachova náměstí od Rudolfina, startovní číslo 1 měl jako obvykle Jozef (Dodo) Studenič s originálem Škoda 1000 MB. Jen pro ilustraci, v první desítce byly podle startovních čísel posádky Lukáš Krupička/Pavel Ryšánek (č. 2, Audi Quattro Sport), Svein Lund/Oddvar Moland (č. 3, Datsun 240 Z), Bruno Sacré/Anne France Latinne

► XII. RALLYE PRAHA REVIVAL

2023

1. Ladislav Hubálek/Ondřej Hašek, BMW 323i (E23) 1783 bodů

1. Filip Silovský/Martin Bozděch, Triumph TR7 1783 bodů

3. Vladimír Fišera/Jana Fišerová, VW Golf II GTI 16V 1824 bodů

4. Wojciech Bialowas/Michal Syroka, VW Golf I GTI 1829 bodů

5. David Patera/Michal Šmíd, Peugeot 309 GTI 1852 bodů

6. Jiří Vávrovec Jr./Martin Čítek, Ford Cortina 1867 bodů

TOM HYAN, Praha/Sedlčany (CZ)

Foto

Tom Hyan

Beta Montecarlo

5 Rychlý Trabant 601 dvojice Ivan Rejmon/Jiří Polák

6 Ukrajinská posádka Bombandorov/ Medvedčenko s Ladou 1500 S, která letos jela i Monte Carlo Historique

7 Lubomír Plaček/Rostislav Fiala (Porsche 911), první je bývalý jezdec F-Easter

8 Šestiválcová Alfa Romeo Alfetta GTV6 (Vladimír Liška/Jan Hlista)

► KRÁTCE

► O stejném víkendu jako pražský Revival se jela také Rally Šumava a historická Rally Vltava s centrem v Klatovech. Na Šumavě domácí Václav Pech (Ford Focus RS WRC 06) nadělil druhému Janu Kopeckému (Škoda Fabia RS Rally2) celkem 3,5 sekundy; třetí místo obsadil Dominik Stříteský před Adamem Březíkem (oba Fabia R5), když Filip Mareš (Fabia Rally2 evo) a Aleš Jirásek (Fabia R5) vzdali pro následky havárií. Podle předpisů ale Pech opět nemůže být mistrem ČR, protože vozy WRC se do hodnocení nezapočítávají!

► Soutěž se slavným jménem Rally Vltava, nyní vypsaná pro historické vozy, viděla maďarský triumf v podání dvojice Tibor Érdi Jr./István Kerék (Ford Sierra RS Cosworth 4x4), když druhé místo obsadila známá italská posádka „Lucky“/Fabrizia Pons (Lancia Delta Integrale 16V). „Lucky“ z Vicenzy, vlastním jménem Luigi Battistolli, je důkazem, že muži v rally nestárnou, má za sebou mnoho mezinárodních úspěchů a nyní mu je třiasedmdesát let (narodil se 7. července 1949).

► Český jezdec Martin Kolomý, mnohonásobný účastník Dakaru, se v únoru zúčastnil závodů Kamaz Master Ice Race International na zamrzlé hladině jezera v Naběrežnych Čelnych, uspořádaných na počest 35. výročí založení týmu Kamaz. Každý jezdec absolvoval tři okruhy se třemi různými soutěžními Kamazy 435901 (nová řada K5, vítěz Dakaru 2022), 43509 a kapotovým 435092, přičemž se počítal vždy nejlepší čas. Martin skončil šestý a poslední se ztrátou 1 min 08,4 s na vítězného Dmitrije Sotnikova.

(č. 4, Toyota Celica ST 165), Grzegorz Baran/Slawomir Wojcik (č. 5, Mercedes­Benz 280 CE), Monika Petzold/Nicole Djavanbakht (č. 6, Lada Samara), Jiří Moskal/Pavel Záleský (č. 7, BMW 318iS), Michel Grimaldier/Basile Lazareff (č. 8, Triumph 2.5 PI), Jurij Bombandorov/Alexander Medvedčenko (č. 9, Lada 1500 S) a Antonín Muzikant/Karel Mottl (č. 10, Peugeot 205 GTI).

Třídenní soutěž pokračovala z centra v Radotíně přes průjezdní kontrolu v Mnichovicích na první Show Section do vrchu Komořany–Točná a pak až do cíle na Staré Živohošti. Sobota byla nejnáročnější, několikrát se jely Show Section na výstavišti v Českých Budějovicích, na letišti v Bechyni a rallykrosové trati v Sedlčanech, kde se k večeru už notně prášilo. Sedlčany vlastně soutěž zachránily po zrušení jiné domluvené trati Show Section, jely se i v neděli a cíl byl jako obvykle v Radotíně. Rozdávaly se poháry v deseti vypsaných třídách, ale i pro české a zahraniční legendy motorsportu. V absolutní

klasifikaci došlo k neuvěřitelné situaci, zvítězily ex­aequo dvě posádky s naprosto shodným počtem 1783 bodů po třech dnech jízdy! Ze zdravotních důvodů se letos nezúčastnili Andrzej Jaroszewicz, Milan Zapadlo a John Haugland. Mezi legendami došlo také k zajímavým setkáním. Alexander Medvedčenko z Kyjeva (po ukrajinsku Oleksander) patřil k velkým soupeřům Jiřího Moskala v Poháru míru a přátelství formule Easter, je několikanásobným mistrem SSSR na okruzích podobně jako jeho kolega Bombandorov. Jeli se stejným vozem Lada 1500 S (VAZ 2103), s nímž letos absolvovali Rallye Monte Carlo Historique 2023. Rallye Praha Revival, připravený neúnavným promotérem Edou Paterou a jeho týmem, se opět vydařil bez mimořádných událostí, všechny stížnosti českých udavačů na nepovolený závod byly vždy vyřešeny. Zájem o soutěže podobného typu je obrovský, a proto mají pořadatelé už dnes zaplněnou startovní listinu na podzimní XIII. ročník Rallye Berounka Revival. ■

► Závodu na ledě se zúčastnil Nikita Mazepin, bývalý jezdec F1, který na rozdíl od Romana Rusinova (G-Drive) chtěl podepsat FIA, že bude v roce 2022 startovat jako nezávislý bez ruské státní příslušnosti, ale Haas ho propustil a sponzora Uralkali odmítl. V Naberežnych Čelnych skončil Mazepin čtvrtý, za ním byl jen Číňan Hou Hongning a náš Kolomý. Zvítězil Dmitrij Sotnikov před Arkadijem Caregradcevem a Vladimírem Vasiljevem. Kamaz vyhrál kamiony v Dakaru devatenáctkrát (naposledy Sotnikov 2022).

► Ukrajinec Alexander Medvedčenko, účastník pražského Revivalu, jel koncem sedmdesátých let PMP F-Easter v Mostě, kde nám v rozhovoru sdělil, že se přimlouvá za zavedení formule 3, protože pak by závody byly srovnatelné s těmi v západních zemích.

To se ale nestalo, dobyl titul mistra SSSR 1979 na Estonii FE.

Pokračoval ještě mnoho let než přešel na historické rally. Narodil se 23. července 1950 v Kyjevě, kde pracoval jako řidič autobusu!

4 Z Polska přijel Andrzej Banaś s atraktivním vozem Lancia

V Sedlčanech se trochu prášilo (Lada 1600 litevské posádky Petrovas/Šošas)

Dakarská dvojice Jiří Moskal/Pavel Záleský opět na BMW 318 iS (E30)

Foto Tom Hyan

OSMIVÁLEC

BMW 503 se stal v padesátých letech spolu se sportovněji laděným 507 základem řady velkých kupé a kabrioletů z Mnichova...

První poválečné automobily BMW 501/502 byly základem mnoha karosářských variant, začínajících kabrioletem odvozeným od sedanu a vrcholících sportovními typy BMW 503, 507 a 3200 CS, z nichž poslední vyběhl z výroby až v polovině šedesátých let. Kabriolety a kupé BMW 503 a 507 vycházejí z návrhů německého designera Albrechta von Goertze (1914 – 2006), který sice nenavrhl mnoho automobilů, ale jeho díla dnes patří k nejobdivovanějším pro vyvážené tvary a silný estetický dojem; jejich společným jmenovatelem byla extrémně dlouhá příď. Pohonnou jednotkou obou typů se stal vidlicový osmiválec 3,2 litru s centrálním vačkovým hřídelem rozvodu OHV, poháněným dvojitým řetězem; tedy stejný motor, jaký ve verzi 2,6 litru byl prvním sériově vyráběným poválečným německým osmiválcem, prvním osmiválcem značky BMW a také prvním velkosériovým V8 s blokem válců z hliníkové slitiny.

Návaznost na základní sedan BMW 501 (řadový šestiválec) a 502 (vidlicový osmiválec) ještě u prvních BMW 503 prozrazovala oddělená převodovka, uložená pod předními sedadly a spojená se spojkou a motorem krátkým kloubovým hřídelem, která se teprve u poslední série od září 1957 přestěhovala na obvyklé místo u motoru. Typ 503 byl postaven na delším rozvoru 2835 milimetrů (BMW 507 má rozvor 2480 mm), pouze poslední vozy dostaly stejně jako BMW 507 čtyřstupňovou převodovku uloženou přímo u motoru, jak je nyní běžné. Luxusní charakter typu 503 podtrhovaly nejen elektricky spouštěná boční skla oken, ale i řadicí páka pod volantem; teprve u poslední série se přestěhovala na

TOM HYAN

1 BMW 503 Cabriolet, sportovní alternativa řady 501/502 přímo od mnichovského výrobce

2, 3 BMW 503 Cabriolet, první německý s elektricky ovládanou plátěnou střechou (1955)

Albrecht Graf Goertz (1914 – 2006), designer vozů BMW 503 a 507

středový tunel (v souvislosti s posunutím čtyřstupňové převodovky vpřed na přírubu spojkové skříně). Oba sportovní osmiválce BMW se představily na Frankfurtském autosalonu IAA 1955, byly zavedeny do výroby v roce 1956 a zůstaly v nabídce do konce roku 1960. První se dodával jako luxusní kupé nebo kab­

Foto BMW Presse

Výrobní program BMW z poloviny padesátých let se sedany 501 a 502, kupé a kabrioletem 503 a roadsterem 507

Setkání generací – BMW 503 a nový BMW 645 Ci (2003)

BMW 503 Cabriolet na dobovém reklamním snímku

BMW 503 Cabriolet s uspořádáním sedadel 2+2 (kresba z prospektu)

Foto

BMW Presse

riolet s uspořádáním sedadel 2+2, druhý byl dvoumístný otevřený roadster, ovšem s možností nasazení pevné střechy hardtop. Automobilů BMW 503 vzniklo celkem 412 kusů (z toho 139 kabrioletů), sportovněji laděných BMW 507 jen 252 kusů. BMW 503 se sériově vyráběl od května 1956 do března 1959, poslední vozy se doprodávaly ještě o rok později. Ve srovnání s typem 507 měla pětsettrojka snížený výkon ze 110 na 103 kW (ze 150 na 140 k), otáčky motoru klesly z 5000 na 4800 min­1, a změnil se rovněž kompresní poměr ze 7,8 na 7,3:1. Mohutnější proporce vozu podtrhovala plynulá linie bočního pontonu; BMW 503 byl proti typu 507 delší o 370 mm, širší o 60 mm a podle provedení vyšší nejméně o 100 mm. Měl užší rozchod kol, zejména vpředu (o 45 mm). Vzrostla i hmotnost o 255 až 280 kg podle karoserie; největší rychlost udávaná výrobcem činila 190 km/h, což však rozhodně nebylo málo na zvyklosti konce padesátých let. Automobily BMW 503 z poslední série dostaly kotoučové brzdy na přední nápravu, některé i výkonnější motor 110 kW (150 k) z typu 507. U kupé chyběly sloupky B, po spuštění bočních okenních skel se otevřel

1 BMW 503 Coupé na reklamní studiové fotografii (1956)

2 Interiér BMW 503, už s řazením na podlaze (1957)

3 Jeden z dochovaných automobilů BMW 503 Coupé

celý bok nad pontonem karoserie jako u amerických hardtopů. Kabriolet zase dostal jako první německý vůz elektricky ovládanou plátěnou střechu, kterou otevíraly či zavíraly malé elektromotory. Bohužel na tehdejší dobu vysoká cena 29,5 tisíce marek, stejná pro 503 Coupé i 503 Cabriolet, byla důvodem malých prodejů, jež nenaplnily očekávání výrobce. Vzniklo pouze 139 kabrioletů v letech 1955 až 1960 a 273 kupé v letech 1956 až 1960. Na jejich produkci navázala velká kupé BMW 3200 CS a v novodobé historii značky pak vozy prvních řad 6, 8 a Z8, na jejichž úspěchy po delší přestávce navázala znovuzrozená řada 6, vystřídaná nyní řadou 8. Sportovní varianty se ovšem objevovaly už u základní řady BMW 501/502, sedanu barokních tvarů, s nímž se bavorská automo­

bilka po válce vrátila jako s prvním novým typem k výrobě osobních automobilů, když se musela přesunout ze sovětské okupační zóny v Eisenachu, kde do té doby automobily BMW vznikaly (v Mnichově se vyráběly jen motocykly a letecké motory). Karosárna Autenrieth z Darmstadtu stavěla na základě BMW 501/502 kabriolety s pozměněnou přídí, ale také už v roce 1952 vyrobila první kupé této řady. Naopak karosárna Baur pro svoje kabriolety a kupé 501/502 zachovala typické řešení přídě, pro něž vůz dostal přezdívku Barockengel. Zcela odlišné tvary s pontonovou karoserií mělo čtyřmístné kupé od firmy Gebr. Beutler ze švýcarského Thunu. Byly to však jen ojedinělé pokusy, teprve když automobilka BMW vzala stavbu sportovních verzí do vlastních rukou, dosáhla většího odbytu, byť jen v řádech několika stovek vozů. Ostatně ani nástupce BMW 3200 CS s karoserií kupé podle návrhu Bertone se příliš nerozšířil. V šedesátých letech vzniklo jen 603 vozů se základní cenou 29 850 marek, což v roce 1962 odpovídalo pořízení sedmi vozů Volkswagen 1200 Typ 1. Osmiválce BMW byly opravdu luxusním zbožím pro bohaté. ■

Foto BMW Presse

Podélný řez motorem BMW M503 se spojkou pro oddělenou převodovku

► BMW 503 (1955 – 1960)

MOTOR – vpředu podélně uložený zážehový osmiválec M503 s válci do V/90°; 3168 cm3 (ø 82 x 75 mm); 7,3:1; 103 kW (140 k)/4800 min‑1 a 216 N.m/3800 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců; OHV 2V (centrální vačkový hřídel, řetěz Duplex); dva spádové karburátory Zenith 32 NDIX; elektrická výzbroj 12 V, akumulátor 56 A.h, dynamo (generátor) 200 W a zapalovací svíčky Bosch W225 RT1 nebo Beru E225/14 (verze s autorádiem).

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednoko toučová suchá spojka, čtyřstupňová synchronizovaná převodovka ZF s řazením pákou pod volantem a od září 1957 na středovém tunelu (Standard 3,776 – 2,353 – 1,490 – 1,000 – Z 5,377 nebo Sport 3,540 – 2,202 – 1,395 – 1,000 – Z 5,030); stálý převod nápravy 3,89; na přání 3,42. Pohon zadních kol.

PODVOZEK – ocelový příhradový rám s trubkovými výztuhami; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava ustavená panhardskou tyčí, pérování dlouhými podélnými torzními tyčemi a teleskopickými tlumiči; hřebenové řízení 16,5:1; kapalinové bubnové brzdy ø 284 mm s posilovačem, poslední série vpředu kotoučové; pneu 6,00 – 16.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI –rozvor náprav 2835 mm, rozchod kol 1400/1420 mm; d/š/v 4750/1710/1400 (Cabrio 1440) mm; objem palivové nádrže 75 l, uložené vzadu; pohotovostní hmotnost 1475 (Cabrio 1500) kg, celková 1800 kg.

PROVOZNÍ VLASTNOSTI –největší rychlost 190 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,5 s; spotřeba paliva 16 l/100 km.

4 Motor M503 nebyl v bloku s převodovkou, s tou jej spojoval krátký hřídel

5 Uspořádání s oddělenou převodovkou převzal typ 503 ze sedanů 501/502

6 BMW 502 Cabriolet (V8) se zakázkovou karoserií od firmy Baur z roku 1955

ROZŠÍŘENÍ

Národní technické muzeum rozšiřuje své depozitární prostory v Záluží u Čelákovic...

Vdubnu 2023 byla slavnostě otevřena další nová speciálně navržená hala CD04 v Centrálním depozitárním areálu, který využívá pražské Národní technické muzeum (NTM) už 55 let. V roce 1968 totiž byla na pozemcích bývalého hliniště cihelny v Záluží u Čelákovic, jež NTM Praha převzalo od podniku ČKD Praha, zahájena stavba prvních lehkých hal z vlnitého hliníkového plechu s ocelovou nosnou konstrukcí, které se staly úložištěm rozměrných sbírkových předmětů.

„Výstavba moderních depozitárních hal se ukázala jako nejvýhodnější řešení pro uložení sbírkových předmětů. Národní technické muzeum od doby svého vzniku v roce 1908 uchovává množství pokladů, které dokumentují vývoj průmyslu, technických oborů a přírodních věd na našem území. Proto jsem rád, že má k dispozici tyto moderní prostory,“ uvedl Martin Baxa (ODS), ministr kultury České republiky, při slavnostním zahájení provozu haly CD04 na pozemku v Záluží. Hala CD04

1 Sanitní vozy od Lady Niva po Mercedes-Benz G-Klasse od Pražské záchranné služby

2 V depozitářích je mnoho leteckých motorů (na snímku trofejní Jumo 205 D3)

3 Mercedes-Benz S-Klasse (W140), který posloužil prezidentu Václavu Havlovi i na jeho svatbě

4 Ruský ZiL 115 někdejšího prezidenta Gustáva Husáka (1984)

konstrukčně a dispozičně navazuje na haly CD01 až 03 s obdobnou monolitickou železobetonovou konstrukcí a zejména se sendvičovým opláštěním pro eliminaci vlhkosti a velkého kolísání teplot.

„Existence nové haly CD04 také nepřímo umožní realizaci projektu vybudování Muzea železnice a elektrotechniky na Masarykově nádraží v Praze, kde byly uloženy předměty přenesené z povodní zatopené karlínské Invalidovny. V hale CD04 najdou místo sbírkové předměty zejména z podsbírky Věda, technika a průmyslová výroba, které nyní prošly očištěním a konzervací. Tímto končí anabáze, započatá násilným vystěhováním muzea z Hradčan do Invalidovny v roce 1941,“ řekl Karel Ksandr, generální ředitel NTM. V Čelákovicích dnes stojí depozitární komplex se dvanácti objekty, přičemž výměra pozemku dovoluje stavbu dalších budov, jak vyplývá z plánu rozvoje areálu do roku 2050. ■

TOM HYAN, Záluží (CZ)

Martin Baxa, ministr kultury ČR, při slavnostním zahájení provozu CD04

Nová hala CD04

Pohled do depozitáře v přízemí haly CD02

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz Laurin & Klement typ A, uvedený roku 1906

POPRVÉ V JAPONSKU

V době, kdy se akce pro novináře u nás teprve rozbíhaly, připravila společnost Auto Palace Praha jedinečnou první cestu do Japonska...

Stalo se tak z iniciativy Ing. Jindřicha Nevrly, generálního ředitele Auto Palace Praha, tedy společnosti, která se v roce 1991 stala prvním oficiálním importérem automobilů Mazda do Československa. Ještě teď si vzpomínám, jak velká očekávání vzbudila pozvánka na první cestu do Japonska! Program byl velkolepý, od středy 20. října do středy 27. října 1993 nás čekala spousta atrakcí v zemi, o níž jsme si předtím jen četli v knihách a časopisech. Kromě návštěvy Tokyo Motor Show 1993 jsme se svezli shinkanzenem, legendárním rychlovlakem s třísetkilometrovou rychlostí, a prohlédli továrny Mazda v Hirošimě a Hofu, testovali na polygonu Miyoshi, zrekreovali se v Mazda Guest House po exkurzi na bájný ostrov Miyajima, prošli se po Tokiu, Kjótu i Hirošimě, a seznámili se s prací výzkumného a vývojového střediska Mazda v Jokohamě, které stojí na místě někdejší japonské továrny Ford, jež kdysi vyráběla Model T pro místní trh…

TOM HYAN

1 Památník

A-Bomb Dome v Hirošimě, původní dílo českého architekta Jana Letzela

2 Proslulá dřevěná brána na ostrově Miyajima při západu slunce

Foto Tom Hyan

Hned po příletu na tokijské letiště Narita linkou SAS přes Kodaň jsme zamířili do sauny, což nás po nočním letu postavilo na nohy. Při obědě došlo k úsměvné situaci, pro patnáctičlennou skupinu bylo totiž objednáno pivo, a když na stole přistálo patnáct lahví, jeden z účastníků řekl, že pivo nepije. Pro japonské hostitele to byl docela těžký oříšek, jak pivo nahradit limonádou, prostě nabourání programu! Pak jsme odjeli na první tiskový den jubilejního třicátého autosalonu v Tokiu. Vše fungovalo perfektně, autosalon v Makuhari byl neobyčejně přehledný, novinářům k dispozici spousta tiskového materiálu (byť něco jen japonsky) i uzamykatelné skříňky. Tehdy se ještě vystavovaly společně nejen automobily a motocykly, ale rovněž autobusy a nákladní vozy, mnohé exotické konstrukce, prostě pastva pro oči. Po odjezdu do hotelu New Takanawa Prince Hotel jsme v Tokiu zažili první opravdovou japonskou večeři…

Druhý den patřil opět autosalonu. Expozice byly velkolepé, v trojici propojených hlavních hal jako obvykle

3 Jízda s třírotorovým Wankelem ve voze Eunos Cosmo byla neobyčejným zážitkem

4 Tom Hyan testuje roadster Mazda MX-5 na polygonu v Miyoshi

5 Na prohlídce v designerském centru Mazdy v Jokohamě

6 Vítejte na Miyoshi, vyzkoušeli jsme klopený ovál i silniční okruh!

7 Mazda Eunos 800 (Xedos 9) na výrobní lince v Hofu

8 Nissan Figaro v ulicích Tokia ►►►

stánky s osobními vozy, v oddělené hale motocykly a užitkové vozy, opět s dalším stánkem Mazdy, kde kromě dodávkových vozů a nákladního Titanu byly k vidění zajímavé velké SUV, výsledek spolupráce s Fordem. Výstava v menší The Theme Hall byla věnována historii. Nechyběly legendy Toyota 2000 GT, Mazda 110 Cosmo Sport, Subaru 360, Isuzu 117 Coupé, Hino Contessa, Nissan Bluebird a další. Po návratu jsme se prošli po rušné Ginze a v pátek ráno vyrazili autobusem do Jokohamy. Bylo nádherné počasí, sjeli jsme z dálnice mezi malé domky a kanály, na nichž kotvily pestrobarevné čluny, a už jsme stáli před bránou do Mazda Research & Development Center. Uvítal nás Bob Inamoto, prohlédli jsme si obrovský jízdní simulátor, uzavřenou kouli na pohyblivých závěsech, svezli se (poprvé v životě) vozidlem s vodíkovými palivovými články (byla to jakási dvoumístná motokára) a hodně času strávili v designerském centru nad maketami vozů budoucnosti. Akira Uchida, zástupce ředitele Mazda Design Division,

Foto

Tom Hyan

zdůraznil, že počítač je jen nástroj, automobily budou vždy navrhovat lidé. Aerodynamický tunel pro modely 1:5 nám neukázali, řekli, že v Miyoshi Proving Ground uvidíme pořádný pro vozy ve skutečné velikosti...

V sobotu 23. října byl den cestování. Na tokijském nádraží na nás čekal bullet train jménem Nozomi 7, ten rychlý zázrak, o němž jsem si četl jako školák v časopise Věda a technika mládeži v roce 1964, kdy byl uveden do provozu; nikdy jsem nevěřil, že se v té věci svezu!

Po zastávce v Kjótu následovalo trochu kultury, návštěva chrámu Kiyomizudera (založen roku 780!) a dalších památek byla působivá, stejně jako pohled z dřevěné plošiny chrámu na slavné město. Po obědě znovu na nádraží a shinkanzenem přímo do Hirošimy. V hotelu ANA Hiroshima jsme dostali volno a poukaz na večeři. Všichni (tedy téměř všichni) se vrhli do steakhouse, ale když jsem přece v Japonsku, tak jím věci japonské! Jeden kolega tomu rozumněl, a tak jsme v hotelu navštívili japonskou restauraci. Byla to legrace, všichni mluvili pouze japonsky, snědli jsme čtrnáct chodů, jen o jednom naznačili, že nám jej raději nedají, asi byl moc speciální. Jinak to bylo fajn, sushi i sashimi miluji…

2 Přídě japonského rychlovlaku, poprvé uvedeného do provozu roku 1964

3 Retrospektivní Midget II na stánku Daihatsu

4 Toyota 2000 GT, dvoulitrový šestiválec inspirovaný E-Type, je japonskou legendou

5 Lancer Evolution Turbo na stánku Mitsubishi (1993)

6 Dvoulitrový šestiválec Lantis C2 (Mazda 323F) pro japonské okruhové mistrovství

V neděli jsme se konečně dostali za volant. Roadster Mazda MX­5, velkoprostorový MPV a luxusní sedany Xedos 6 i 9 na silniční trati, další vozy na vysokorychlostním oválu Miyoshi, zkrátka paráda. Řídil jsem také velké kupé Eunos Cosmo s třírotorovým rotačním motorem Wankel, ale omezovač rychlosti na 180 km/h způsoboval, že jsem se neustále sunul dolů z nejvyššího segmentu klopené dráhy! Nový Xedos 9 (v Japonsku zvaný Eunos 800) jsme vyzkoušeli s revolučním motorem Miller Cycle 2,3 l/162 kW (220 k), pak jsme si prohlédli aerodynamický tunel s vrtulí ventilátoru o průměru osm metrů a odjeli do Hirošimy.

Památník druhé světové války je působivý, přiznám se, že při dalších návštěvách Hirošimy jsem dovnitř už nikdy nešel. Z celého města po explozi atomové pumy totiž zbylo jen šest domů, mezi nimi Hiroshima Prefectural Industrial Promotion Hall, postavená v dubnu 1915 podle návrhu českého architekta Jana Letzela. Jako A­Bomb Dome je od roku 1967 národní historickou památkou… V pondělí jsme zavítali do hlavního závodu Ujina v Hirošimě, viděli unikátní výrobní linku s produkcí několika zcela odlišných typů (od malé Mazdy 121 přes sportovní

1 Jubilejní XXX. Tokyo Motor Show 1993

Foto Tom Hyan

MX­5 a RX­7 až po velkoprostorové MPV) a také tovární automobilové muzeum, které je součástí závodu. Mrzelo mě, že nebylo příliš času na důkladnou prohlídku exponátů, ale i tak to stálo za to. Mají tam vše, od první nákladní tříkolky Mazda TCS s užitečnou hmotností 400 kg až po závodní Mazdu 787B se čtyřrotorovým motorem Wankel, která vyhrála 24 h Le Mans 1991 (byl jsem také u toho)! Kulturní vložkou pak byl výlet lodí na ostrov Miyajima s typickou dřevěnou bránou v oranžové barvě, následovala sauna a rozpustilé karaoke v rekreačním zařízení automobilky. V úterý jsme vyjeli do Hofu, kde stojí druhý výrobní závod Mazdy, podstatně modernější než původní v Hirošimě. Tehdy vyráběl sedany Mazda 626 a luxusní verze Xedos 6 a 9, od února 1992 byl rozšířen o provoz Hofu 2, jenž manažer Toshio Ota označil za nejmodernější automobilku na světě.

Po návratu do Hirošimy jsme se ještě prošli po městě, se třemi kolegy navštívili rodinu Tetsua Nagaseho, tehdejšího šéfa mezinárodního oddělení Mazda Public Relations, abychom poznali život u Japonců doma (byl to panelák s pavlačí a maličkými místnostmi, ale pan Nagase pustil Mou vlast a vytáhl Becherovku); ráno jsme

7 Rybářský přístav v těsné blízkosti vývojového střediska v Jokohamě

8 Z továrního muzea Mazdy v Hirošimě –rekordní verze RX-7 závodníka

Dona Shermana (1986)

9 Vozem Subaru 360 začala šedesátiletá historie populární japonské značky

odletěli z letiště Ube na Hanedu v Tokiu, naposledy přespali (Haneda Tokyu Hotel na letišti) a ráno hurá zpátky přes Kodaň do Prahy. Z dnešního pohledu to byla neuvěřitelná, přímo pohádková cesta. Společnost Auto Palace Praha ji v roce 1995 zopakovala, tentokrát pro dealery Mazdy, ale v roce 1997 jsme zase jeli společně do Tokia, ovšem se zastávkou u korejského SsangYongu v Soulu. S Mazdou jsem cestoval naposledy na autosalon v Tokiu roku 1999, kdy pro rozdělení nákladů přizvala ke spolupráci české dovozce Hondy, Nissanu a Toyoty. Přestože jednotlivé večery nás měly na starosti tyto další firmy, pánové Ing. Jindřich Nevrla a Ing. Richard Kopečný z Auto Palace Praha nás každý večer čekali v baru, kde jsme situaci vyhodnotili. Užili jsme si hodně legrace. No a pak začaly automobilky šetřit; naštěstí od roku 2001 jsem se jako člen evropské poroty Car of the Year do Tokia ještě několikrát dostal. Kromě Mazdy za to mohu poděkovat jen dvěma dalším značkám, a to jsou Toyota a Honda. Vedle japonského autosalonu jsem viděl nejen výrobní závody, svezl se v prototypech a vyzkoušel moderní technologie, ale také prozkoumal jejich úžasná automobilová muzea. ■

Foto Tom Hyan

UNIFIKACE

Před

1 Škoda 6R z roku 1929 s částečnou renovací karoserie smíšené stavby (dřevěná kostra a panely z ocelového plechu) na karosářské výstavě ve Škoda Auto Muzeum

2, 3 Řadový třílitrový šestiválec s rozvodem SV a dvojicí karburátorů Zenith, který prochází renovací ve Škoda Auto

Byly to vlastně první osobní automobily vlastní konstrukce Škoda, vyvinuté po převzetí automobilky Laurin & Klement plzeňskou Akciovou společností, dříve Škodovy závody. Hledání nové konstrukce nebylo snadné, do roku 1928 se vyráběly původní vozy L&K, na jejichž přídi se objevila také značka Škoda. Po první světové válce se automobilka Laurin & Klement dostala do svízelné situace. Rozpadlo se Rakousko-Uhersko, bolševická revoluce zničila největší trh (až čtvrtina produkce Laurin & Klement šla do Ruska), evropské státy zavedly cla, byla zkrácena pracovní doba na osm hodin a v novém Československu neměly automobily zrovna zelenou, protože vládnoucí agrárníci se starali hlavně o cukr a brambory, zatímco socialisté motorizaci nepřáli (už tehdy), a tak se pro automobily zrodila luxusní daň.

Za těchto podmínek se Václav Laurin s Václavem Klementem dohodli v roce 1925 o prodeji závodu plzeňským Škodovým závodům, takže automobilka získala podobné zázemí, jaké poskytoval Ringhoffer kopřivnické Tatře a Českomorovská-Kolben-Daněk pražské automobilce Praga. Plzeňští zahájili stavbu nového supermoderního závodu v Mladé Boleslavi, přičemž vedením projektu pověřili Ing. Karla Hrdličku. Velmi se osvědčil a zasloužil se o nový úspěšný start automobilky.

TOM HYAN

pětadevadesáti lety se Škoda rozhodla pro unifikaci v dnešním stylu, sesterské vozy 4R a 6R však klientelu neoslovily...

Foto Tom Hyan

Na podzimním Pražském autosalonu 1928 se představily nové vozy už pouze se značkou Škoda, unifikované typy 4R a 6R, tak jak je běžné v dnešní době při sdílení platforem, pohonných jednotek a dalších důležitých částí. Ukázalo se však, že navzdory logické koncepci shodných rozměrů válců pro unifikované čtyřválce 4R i šestiválce 6R a sdílení řady dalších dílů (převodovka, nápravy, brzdy a jiné) šlo o vozy velmi konzervativní koncepce, navíc ve vyšší střední (4R) a luxusní třídě (6R), tedy nikoli zrovna lidové. Projevilo se to na odbytu, který zklamal očekávání výrobce, a tak už v roce 1930 jejich výroba skončila. Tato epizoda není ani v literatuře příliš zdokumentována, o vozech

4 Škoda 4R se zakázkovou karoserií Coupé od plzeňské firmy Brožík

5 Škoda 4R v otevřeném provedení Phaeton

6 Škoda 4R v základním uzavřeném provedení Limousine

7 Škoda 6R v základním uzavřeném provedení Limousine

řady 4R/6R se toho příliš neví, když jejich krátkou produkci nahradila nová série 422, 430, 645 a 860, kde typové číslo udávalo počet válců a výkon v koňských silách. Tyto automobily, rovněž klasické koncepce, se naopak velmi rozšířily, a například Škody 422 a 430 sloužily ještě dlouho po druhé světové válce (mj. u pražské taxislužby).

Písmeno R v označení unifikované řady patřilo zdůraznění spalovacího prostoru podle britského patentu Ricardo s vířivým plněním, které u ventilového rozvodu SV nahradilo původní plochou hlavu válců. Oba motory, čtyřválec 4R a šestiválec 6R, měly stejné rozměry válců ø 75 x 110 mm, takže využívaly shodné písty, ojnice, ventily a jiné díly, menší měl třikrát a větší čtyřikrát uložený klikový hřídel, horizontální karburátor Zenith 30 DT byl buď jeden pro dvoulitrový motor, či dva pro třílitrový motor. Zapalování s magnetkou Scintilla už pracovalo s napětím 12 Voltů. Menší motor 1944 cm3 dával výkon 23,5 kW (32 k) při 2800 min-1, větší

Foto Škoda Auto

1, 2 Škoda 6R jako šestimístný Phaeton (má dvě nouzová výklopná sedadla za první řadou)

3 Zástavba motoru 4R na továrním snímku

4 Podvozek Škoda 4R na dobovém výkresu ze srpna 1928

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový, uložený podélně vpředu; blok a hlava válců ze šedé litiny, SV 2V se spalovacím prostorem Ricardo; třikrát (6R: čtyřikrát) uložený klikový hřídel; tlakové oběžné mazání;

a) 4R: čtyřválec 1944 cm3 (ø 75 x 110 mm); 23,5 kW (32 k)/2800 min‑1; b) 6R: šestiválec 2916 cm3 (ø 75 x 110 mm); 37 kW (50 k)/3000 min‑1. Chlazení samooběžné s ventilátorem; karburátor Zenith 30 DT (pro 6R dva stejného typu). Elektrická výzbroj 12 V; zapalování magnetoelektrické, magdynamo Scintilla 80 W.

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – suchá vícelamelová spojka; čtyřstupňová převodovka hned za motorem (3,57 – 2,31 – 1,53 – 1,00 –Z 2,78), řazení pákou na podlaze. Kloubový hřídel, stálý převod a/b) 5,00/4,60; pohon zadních kol.

PODVOZEK – žebřinový nýtovaný ocelový rám ze dvou podélníků a příček, nesoucí karoserii smíšené konstrukce s dřevěnou kostrou; tuhé nápravy vedené podélnými poloeliptickými listovými pery; řízení šroubem a maticí; mechanické bubnové brzdy na čtyři kola, ruční brzda působí na zadní kola. Kola s drátovým výpletem Rudge Whitworth, pneu a) 30 x 5,25“ SS, b) 32 x 6,00“ SS.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI (a/b) –rozvor náprav 2950/3460 mm; rozchod kol vpředu i vzadu 1380 mm; délka 4690/5150 mm, šířka 1680 mm, výška 1800/1840 mm (Phaeton); hmotnost podvozku 950/1100 kg; pohotovostní hmotnost 1300/1500 kg (Phaeton).

Škoda 6R jako sanitní vůz od karosárny Uhlík pro sanatorium v pražském Podolí

Kresba Škoda Auto

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 90/100 km/h; spotřeba paliva 14

18/16

20 l/100 km.

2916 cm3 nabízel 37 kW (50 k) při 3000 min-1. Čtyřstupňová převodovka měla shodné odstupňování, lišil se pouze stálý převod nápravy. Při hmotnosti otevřeného vozu (Phaeton) jen 1300/1500 kilogramů byla největší rychlost 90/100 km/h. Konstrukce automobilů 4R a 6R byla velmi konzervativní, tuhý žebřinový rám ze dvou podélníků a příček nesl klasické tuhé nápravy vedené podélnými listovými pery, z nichž zadní byla poháněná. Bubnové brzdy byly mechanické, ale už na všech čtyřech kolech. Karoserie smíšené konstrukce dostaly kostru z tvrdého dřeva a povrchové panely z ocelového plechu, na jejich stavbě se podílely i mnohé karosárny (např. Uhlík, Brožík, Sodomka, Aero), kterým Škoda dodávala vybavené podvozky. V dobovém katalogu např. pro model 4R s kratším rozvorem náprav 2950 mm jsou vyobrazeny tovární čtyřdveřové

Limousine, Phaeton a Phaeton Sport, dvoudveřové Roadster a Roadster-Coupé atd. Škoda 6R s větším rozvorem 3460 mm se vyráběla hlavně jako čtyřdveřové šestimístné Limousine a Phaeton, stala se však základem zajímavých karosářských kreací sportovního Phaetonu (pravděpodobně karoserie Aero), polokabrioletu Aerobelle od Uhlíka pro Škodovy závody, sanitního vozu pro sanatorium v pražském Podolí (rovněž od Uhlíka), či velkého pohřebního vozu od Sodomky pro pardubické krematorum. Zapomenutou historii 4R/6R připomněli v Mladé Boleslavi částečně renovovaným vozem Škoda 6R z roku 1929, který je ve sbírkách Škoda Muzea od roku 1968, a nyní byl vystaven s odhalenou dřevěnou kostrou karoserie na poslední výstavě Historický vývoj karoserií vozů L&K/Škoda přímo v mladoboleslavském muzeu. ■

POKLADY V TOVÁRNĚ

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Zschopau (D)

1 Pohled do hlavní haly v Zschopau, plné motocyklů v několika podlažích

2 Stroje MZ hrají v muzeu prim, na snímku prototyp MZ ETSG 250 z roku 1966, poháněný dvoudobým jednoválcem o výkonu 19 kW (26 k)

Dlouhá léta jezdíme kolem utichlé továrny v údolí nedaleko Zschopau, kde se vyráběly motocykly už před sto lety. Nejprve nesly značku DKW a po znárodnění východoněmeckého průmyslu novou MZ (Motorradwerk Zschopau), zatímco původní DKW byla po válce obnovena v západní části Německa po znovuzrození firmy Auto Union. Kupodivu východoněmecké stroje MZ reinkarnaci DKW dokonce přežily,

3 Jawa 402 (typ 654/02) týmu Neckermann, se stejným typem (rám zvaný banán) vyhrál Erwin Schmider třídu 500 cm3 v mistrovství Evropy 1968

vyrobilo se jich víc, existovaly déle a dobyly více sportovních úspěchů na silnici i v terénu. Jejich osud však byl stejně nevyhnutelný, před více než deseti lety ve Zschopau smontovali poslední. Můžete jej vidět spolu s dalšími zajímavými motocykly různých značek a typů v novém muzeu, které se zrodilo z nadšení sběratelů. Bylo pod hlavičkou Deutsches Enduro Museum po téměř roční přípravě otevřeno v květnu 2022 v části opuštěné fabriky. Na ploše šestnáct set

Výroba motocyklů MZ skončila, ale tovární haly znovu ožily. Proměnily se v muzeum, zaměřené na soutěžní motocykly...

Foto Helena Hyanová

Ve východní části Německa stejně jako v poválečném Československu byla až do počátku sedmdesátých let silně rozvinutá výroba motocyklů. Účast nejlepších domácích jezdců jak v silničních, tak terénních závodech se těšila obrovskému zájmu veřejnosti, podobně jako fotbal či hokej. Bylo to především proto, že tehdejší sportovci za řídítky strojů Jawa, MZ, ČZ, ESO nebo Simson byli důstojnými soupeři všem ostatním, směle se poměřovali se světovou špičkou a nezřídka vítězili. Sbírali vítězství a tituly nejen na okruzích, ale především v terénních soutěžích, později přejmenovaných na enduro. K největším podnikům patřila Šestidenní soutěž, vlastně jakési mistrovství světa družstev ►►►

4 Steve McQueen (Triumph 650) na Šestidenní ve východoněmeckém Erfurtu (1964)

5 Terénní originál McEvoy 175 z roku 1926 pro Šestidenní soutěž, jehož majitelem byl George Patchett, šéfkonstruktér McEvoy a pak naší Jawy

6 Tovární Jawa 250 typu 683, kapalinou chlazený dvoudobý jednoválec, pro jezdce Jana Hrehora z československého týmu 6D (1987)

7 Zündapp GS 125, úspěšný malosériově vyráběný soutěžní motocykl, dvoudobý jednoválec o výkonu 18 kW (25 k) z roku 1974

8 Triumph 650 Trophy stejného typu, s jakým jel McQueen v Šestidenní 1964

9 Adler MB 250S, dvoudobý dvouválec o výkonu 13,2 kW (18 k) v nerestaurovaném stavu z roku 1955

10 Dvoupístový jednoválec DKW NZ 350 startoval na Šestidenní 1939 v Rakousku (jezdci Köhler a Keitel)

čtverečních metrů je vystaveno 110 strojů, které dodalo třicet členů zájmového sdružení...

Foto

Tom Hyan

Foto

Helena Hyanová

1 Za příplatek můžete nahlédnout do výrobní haly, kde se dlouhá léta vyráběly motocykly MZ a DKW

2 Tovární MZ GT 500, dvoudobý jednoválec o výkonu 34 kW (46 k), s nímž Jens Scheffler vyhrál mistrovství Evropy 1981 v enduru do 500 cm3

3 Upravené Maico 760, dvoudobý jednoválec, s nímž jeho tvůrce Egbert Haas vyhrál mistrovství Evropy 1979 v enduru přes 750 cm3

v terénní jízdě na motocyklech, a v ní patřili českoslovenští i východoněmečtí jezdci k absolutní špičce. Hlavní klasifikací v Šestidenní jsou soutěže o Mezinárodní (nyní Světovou) trofej, v níž do roku 1970 startovaly reprezentační týmy na motocyklech domácí výroby (později i na jiných strojích), a o Stříbrnou vázu, kde jely i týmy ze zemí bez vlastní výroby motocyklů (nyní Světová trofej juniorů). Jednotlivci získávají zlaté, stříbrné a bronzové medaile podle umístění. První ročník se jel v roce 1913 v britském Carlisle, zatím poslední loni ve francouzském Le­Puy­en­Velay, kde první kategorii ovládli Britové a druhou Italové... Šestidenní se jezdila také u nás, v ročníku 1982 v Povážské Bystrici dominovali matadoři z Východu, když Československo vyhrálo Světovou trofej a východní Německo (tedy NDR) dobylo Stříbrnou vázu. Zatímco pro naše barvy a Jawu to byl triumf poslední, východoněmečtí jezdci triumfovali na Šestidenní ještě několikrát, například v roce 1987 vyhráli obě trofeje, přičemž v týmu NDR pro Světovou trofej jeli také Harald Sturm a Uwe Weber, kteří se loni v květnu zúčastnili slavnostního otevření muzea. V roce 1987 to pro ně bylo samozřejmě jejich poslední vítězství, a to nejen z důvodu, že se Německá demokratická republika o tři roky později rozpadla! V aná­

lech FIM však zůstanou jezdci NDR i Československa navždy zapsáni nejen jako vítězové několika ročníků Šestidenní, ale také coby držitelé řady titulů mistra Evropy v seriálech kratších dvoudenních soutěží, z nichž jedna se jezdí ve Zschopau dodnes...

Mnozí závodníci sice zestárli, ale měli své stroje nadále doma. Slovo dalo slovo, připojili se nadšenci a sběratelé, a tak byla shromážděna více než stovka motocyklů, umístěná v působivém prostoru průmyslové architektury staré motocyklové továrny. Někteří příznivci endura také kupují vzácné stroje, a proto se stalo, že v muzeu můžete vidět těžký Triumph TR 6 SC Trophy, dvouválcovou šestsetpadesátku z roku 1964, která se ve stejném roce zúčastnila prvně vypsané třídy do 750 cm3 v Šestidenní, ten rok konané ve východoněmeckém Erfurtu. Majitel dovezl motocykl z texaského Austinu. A proč je stroj tak pozoruhodný? Jde totiž o stejný typ, na němž soutěž absolvoval slavný herec a amatérský závodník Steve McQueen! Legenda praví, že když americký kaskadér Bud Ekins za McQueena zaskočil při filmování jízdy na motocyklu, ujíždějícím z koncentračního tábora ve filmu Velký útěk, cítil se Steve poněkud zahanben. Šel tedy k Ekinsovi do učení a pak absolvovali Šestidenní, a to každý na svém stroji. Velká fotografie Steve McQueena za

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

řídítky Triumphu v Šestidenní 1964 je ozdobou na stěně hlavní haly. V Bullittově případu pak už zase z motocyklu úmyslně padal Bud Ekins, když Steve v Mustangu stíhal zločince...

Přestože Deutsches Enduro Museum sídlí v továrně MZ, najdete v expozici nejen stroje MZ a DKW, ale také všechny ostatní, které hrály v historii motocyklových soutěží významnou roli. Československou stopou je nejen tovární Jawa 250 Enduro typu 683, s níž Jan Hrehor absolvoval Šestidenní 1987 v Polsku, ale třeba také ČZ 250, která bezmála vyhrála mistrovství světa v motokrosu, či amatérská stavba východoněmeckého jezdce s čtyřdobým motorem ESO. Německou produkci vedle DKW, MZ a Simsonu reprezentují především Hercules, Maico, Zündapp, BMW, Adler a další; překvapením jsou italské SWM, Gilera a Laverdy; nemůže chybět Harley­Davidson, švédská Husqvarna, vedle Triumphu ještě britský Greeves; plejáda japonských strojů od Hondy po Kawasaki; rakouská KTM a další. Působivá je hlavní hala, kde jsou motocykly vystaveny ve dvou podlažích a na nosných trámech tovární konstrukce. Jde nejen o oficiální tovární stroje, ale také o speciály, jaké si jezdci sami připravovali pro motocyklové soutěže. Expozici doplňují poháry, plakety, vlajky a další memorabilia. A poslední motocykl značky MZ?

To je čtyřdobá terénní stopětadvacítka, vyrobená v roce 2011 a vystavená hned u vchodu. Muzeum je otevřeno pouze v pátek, sobotu a neděli, případně ve svátek, vždy od 10 do 18 hodin. Základní vstupné činí 10 eur (cca 240 Kč), za příplatek pět eur však můžete nahlédnout do jedné z továrních hal, kde oslavují přes 100 let výroby motocyklů. Je vystavena první DKW Reichsfahrtmodell s dvoudobým jednoválcem o objemu 150 cm3, která vyjela už v roce 1922. Následuje dlouhá řada typů DKW, po válce proměněných na emzety, jejichž historii završují poslední typy Saxon Sportstar s dvoudobým motorem, pětistovky se čtyřdobým jednoválcem Rotax 500 a také superbike MZ 1000 S (čtyřdobý dvouválec 86 kW/117 k), vyrobená v letech 2003 – 2008 v počtu 1180 kusů. Všechny motocykly jsou vystaveny ve společnosti dobového výrobního zařízení. Závěrem ještě jeden dobrý tip, za 25 eur dostanete zvýhodněnou vstupenku, s níž můžete navštívit nejen Deutsches Enduro Museum, ale i další tři muzea v průběhu jednoho roku! Jsou to dvě motocyklová muzea na nedalekých zámcích Augustusburg a Wildeck, ovšem také Muzeum saských vozidel v Chemnitzu, kde jsou v historické budově patrových garáží vystaveny rovněž zajímavé automobily včetně prototypu turbínového Wartburgu 353. ■

4 Poslední tovární prototyp MZ RT 125 GS z roku 2011, čtyřdobý jednoválec jezdce Kai Fröhnera

5 BMW R80 GS Rallye HPN (boxer 1040 cm3), s nímž se Eddy Hau úspěšně zúčastnil maratonu Paříž–Dakar 1988

6 Kawasaki GS 510 německého jezdce Rolfa Witthöfta, čtyřdobý dvouválec 512 cm3 o výkonu 29 kW (40 k), upravená KLX se zvětšeným objemem válců (1981)

7 Upravené ESO 500/600 konstruktéra Reinera Prasse (1979), kombinace rámu MZ GT z roku 1977 a československého plochodrážního motoru ESO ze šedesátých let

8 Motokrosový motocykl ČZ 380 typ 998 s dvoudobým jednoválcem o výkonu 31 kW (42 k) z let 1978 – 1979

Neue Marienberger Strasse 189 b, 09405 Zschopau, Německo www.deutschesenduromuseum.de; info@ deutschesenduromuseum.de

+ 49 (0) 3725 344 9063 Otevřeno Pá – Ne 10 – 18 h Základní vstupné 10 eur (+ 5 eur výstava 101 let motocyklové výroby)

Malé motocykly Hercules GS50, 125 a 175 s motory Sachs, v popředí stroj Gina Perega, mistra Evropy 1978 v nejnižší třídě 50 cm3

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

► Společnost Škoda Auto koncem dubna na akci LetsExplore u Mladé Boleslavi představila vybraným hostům navýšený výrobní program na šest nových elektromobilů, jež budou uvedeny do sériové výroby do roku 2026. Mají to být facelift Enyaq iV včetně verze Coupé v novém designovém jazyku Modern Solid (2025), tři další SUV Small (cena kolem 25 000 eur, verze už předvedeného VW ID.2all s předním pohonem; 2025), Compact (Škoda Elroq ve velikosti Karoqu; 2024) a Space (sedmimístný na základě Vision 7S; 2026), ale také elektrické Combi pod heslem Bestseller Reinvented.

► Nová Škoda Superb čtvrté generace jako sedan (liftback) a kombi se bude vyrábět u Volkswagenu v Bratislavě společně s klonem Volkswagen Passat (pouze kombi), zatímco druhá

generace Kodiaq bude nadále z Kvasin. Obě řady mají verzi Plug-In Hybrid. Podle Klause Zellmera, generálního ředitele (CEO) Škoda

Auto, se počítá ještě s modernizací typů Octavia, Kamiq a Scala. K 27. dubnu 2023 vyrobila Škoda

Auto půlmiliontý bateriový systém pro koncernové značky Škoda, Audi, Seat a Volkswagen.

► Neuvěřitelné, Chevrolet se ještě na autosalonu v New Yorku pochválil za rekordní tříměsíční prodej 19 700 malých a dostupných (do 30 tisíc USD) elektromobilů

Bolt EV/EUV, načež General Motors CEO Mary Barra dne 25. dubna na setkání s investory oznámila konec jejich výroby do konce roku!

Důvodem je přechod na modernější platformu Ultium, ale ta nese jen drahé vozy. Závod v Orion Township (MI) bude přestavěn na produkci velkých elektrických pick-upů Chevrolet Silverado EV, resp. GMC Sierra EV.

► Po 49 letech končí Jeep Cherokee! Výroba poslední generace byla zastavena, náhradou zřejmě je Dodge Hornet (Alfa Romeo Tonale). Nejúspěšnější byl Cherokee XJ, první se samonosnou karoserií z let 1984 – 2001, který se v Číně vyráběl až do roku 2014!

Pokračuje pouze Jeep Grand Cherokee (po modernizaci 2022).

Podobný osud čeká Chevrolet Camaro šesté generace, bylo oznámeno, že poslední vozy vyjedou ze závodu Lansing

Grand River Assembly (Michigan) v lednu 2024.

► Obnovený Moskvič se netěší velké oblibě, bývalý moskevský

závod Renault Avtoframos od listopadu 2022 s podporou Kamazu smontoval několik tisíc čínských crossoverů/hatchbacků JAC JS4 (Sehol X4) pod značkou Moskvič 3, ale jejich prodej vázne.

Původní plán zahrnoval čtyři různé modely (1 až 4) včetně elektrických variant.

INSIDE TESLA 2022 – 2023

Nedávno přestavěné Petersenovo automobilové muzeum

v Los Angeles hostí až do 22. října v hale The Mullin Family Grand Salon zajímavou výstavu Inside Tesla: Supercharging the Electric Revolution, kde můžete vidět dosud největší společnou exhibici elektromobilů Tesla. Společnost Tesla Motors (nyní Tesla, Inc.) se ze startupu proměnila na skutečnou automobilku s produkcí přes milion BEV ročně. Po prvním Roadsteru, který nebyl ničím jiným než elektrifikovaným Lotusem Elise, v roce 2009 představila Model S, dodnes nejzdařilejší produkt značky, na nějž navázaly Modely X, 3 a Y.

1 Nová fasáda muzea po přestavbě v roce 2015

2 Tesla Cybertruck Prototype (2019)

3 Tesla Roadster

2.0 Deck Model (2017)

4 Tesla Model S Plaid Nurburgring (2021)

V muzeu jsou také prototypy, na jejichž komercializaci se nadále čeká. Patří k nim kontroverzní pick-up Cybertruck ostrých hran z nerezavějící oceli, jehož slibovaná výroba se ani po čtyřech letech nerozběhla. Vyobrazený kus z roku 2019 je první Cybertruck, představený veřejnosti, dosahuje zrychlení 0 – 96 km/h za 2,9 sekundy a dojezdu 800 km. Ještě déle se čeká na Roadster druhé generace, předvedený Roadster 2.0 Deck Model je z roku 2017, ale stále se nevyrábí (0 – 96 km/h za 1,9 s; rychlost až 402 km/h a dojezd 1000 km). Jde o první vůz s třímotorovou soustavou Plaid.

► Krátce ► PETERSEN AUTOMOTIVE MUSEUM

Foto Robert Hyan

Foto Robert Hyan

Foto Robert Hyan

Foto Robert Hyan

SLAVNÉ MOTORY

OPEL KADETT B 1100 (1965)

Vzpomínka na dobu, kdy Opel ještě vyráběl vlastní malé motory (nyní používá jen konstrukce Peugeot). V roce 1962 znovuzrozený Kadett (první generace A) vyjel s novým čtyřválcem OHV 993 cm3 (ø 72 x 61 mm), prvním motorem Opel vyvinutým po II. světové válce, ale pro druhou generaci Kadett B rozšířenou paletu motorů zahajovaly odvozené typy OHV 1078 cm3 (převrtaný na 75 mm) a 1196 cm3 (na 79 mm).

Podle výkonu 29 až 44 kW (40 až 60 k) nesly označení 10N/S, 11L/N/S a 12S. V letech 1965 – 1973 vzniklo 2 610 650 vozů Kadett B, a to včetně typů s motory Opel CIH (rozvod OHC; verze 15S, 17S, 19S/H/HL).

Čtyřválec 1078 cm3 (ø 75 x 61 mm) Litinový blok a hlava válců, OHV 2V Kompresní poměr 7,8/8,8:1; karburátor Solex 35 PDSI

Výkon 33/40 kW (45/55 k) při 5000/5400 min‑1

Točivý moment 74,6/81,4 N.m při 2800/3000 min‑1

Údaje platí pro 11N a S (11L pro export má 29 kW/40 k)

Opel Kadett druhé generace (B)

DAIMLER 2½ Litre V8 (1959 – 1969)

Dílo Edwarda Turnera (1901 – 1973), tvůrce legendárních motocyklových motorů Ariel Square Four a Triumph Speed Twin. Svůj první automobilový motor vytvořil s Cyrilem Simpsonem, šéfinženýrem britského Daimleru, inspirací byl právě Speed Twin, ale V8 dostal jiný poměr vrtání a zdvihu, čtyřikrát více válců a kapalinové chlazení. Premiéra v roadsteru SP250 (1959, 2650 vozů do 1964), pak v letech 1962 – 1969 v karoserii sedanu Jaguar Mk.II coby Daimler 2½ Litre (od 1962), resp. později zvaném V8 250 (celkem 17 620 vozů). Peter Westbury s motorem V8 britským mistrem v závodech do vrchu 1963 (Felday Cooper). Poslední motor Daimler se objevil také ve verzi 4½ Litre pro sedany Majestic Major (1960 – 1968).

SLAVNÉ MOTORY

Osmiválec do V/90°; OHV 2V

Litinový blok, hliníkové hlavy Hemi

Centrální vačkový hřídel (pohon řetězem)

Objem válců 2548 cm3 (ø 76,2 x 69,85 mm)

Kompresní poměr 8,2:1

Dva karburátory S.U. HD6

Výkon 103 kW (140 k)/5800 min‑1

Točivý moment 210 N.m/3600 min‑1

Foto Tom Hyan

Kresby Daimler (UK)

Daimler SP250