TH Auto 06 2018 (červen) by TH Auto

2018

NOVINKY Z AUTOSALONŮ v New Yorku a Pekingu PŘEDSTAVUJEME ■ BMW M760Li s dvanáctiválcovým motorem ■ TOYOTA YARIS GRMN sportovec s kompresorem ■ FORD FOCUS RS limitovaná edice na rozloučenou MOTORSPORT ■ FERNANDO ALONSO chce získat Triple Crown!

BRABHAM BT62

MISTŘI GT V MOSTĚ

CHEVROLET 265 V8 (1955) Nejrozšířenější zážehový motor je Chevrolet Small Block V8, uvedený v roce 1955 jako 265 CID (4342 cm3), jehož základní koncepce do V/90° s roztečí válců 4,4 palce (111,76 mm) a rozvodem OHV 2V přežila půl století a vlastně pokračuje dodnes. Celkem vzniklo přes 100 milionů motorů pěti generací a různých objemů. Jejich konstruktérem je Ed Cole (1909 – 1977), který přišel k Chevroletu od Cadillacu. Dvojitý nebo čtyřnásobný karburátor. Osmiválec do V/90°, rozvod OHV 2V Objem válců 4342 cm3 (ø 95,25 x 76,2 mm) Výkon 119 kW (162 k)/4400 min‑1 (Chevrolet Bel Air) Výkon 143 kW (195 k)/5000 min‑1 (Chevrolet Corvette)

Kresba a foto General Motors

SLAVNÉ MOTORY

TŘETÍ ROČNÍK číslo 6 (26), červen 2018 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2018

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2018 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH otevíráte šesté číslo TH Auto, jehož skladbu jsme narychlo upravili, podařilo se nám totiž získat původní materiály z velkých motoristických akcí, které nám poskytli naši spolupracovníci Toni Jalovaara z Finska a také dvakrát Jiří Nezdařil, za tímto stejným jménem se totiž skrývají otec a syn. Mnohokrát jim děkujeme za účinnou spolupráci, Toni nám psal už z Tokijského autosalonu, s Nezdařily spolupracujeme dvacet let od prvního setkání na 24 h Le Mans 1998. Chceme se věnovat i těm akcím, které jiná česká motoristická média opomíjejí. Takže nabízíme reportáže z mezinárodních autosalonů v Pekingu a New Yorku, stejně jako z největších okruhových závodů, nezřídka se statutem mistrovství světa... Okusili jsme opět velmi zajímavé vozy, k nimž patří sportovně laděné Ford Focus RS Edition, Toyota Yaris GRMN a Mercedes-AMG GLA 45 4Matic, ale také luxusní dvanáctiválec BMW M760Li, či naopak ekologický Hyundai Ioniq Plug-In Hybrid s dobíjením ze zásuvky. Náhlou nevraživost evropských úřadů vůči automobilovým vznětovým motorům jsme se snažili vysvětlit poukazem na jiné oblasti, kde produkují stejně vysoké emise jako statisíce automobilů, i připomenout, že tak jako poručit větru a dešti nemůžeme, tak ani nesmyslnými zákazy svět najednou nezměníme. Další už je na vás, stačí obrátit list... Radost z jízdy a příjemné čtení přeje

BRABHAM Automotive BT62 �� 2 New York Auto Show 2018 �� 6 FORD Focus RS Edition 2018 �� 10 BMW M760Li (G12) �� 12 FERRARI SP38 �� 15 HYUNDAI Ioniq PHEV (AE) �� 16 TOYOTA Yaris GRMN (XP13M) a Gazoo Racing �� 18 Auto China Beijing 2018 �� 22 MERCEDES-AMG GLA 45 (X156) �� 30 Rudolf Diesel (1858 – 1913) �� 32 WEC 2018 – 2019 odstartovalo �� 38 ADAC GT Masters 2018 v Mostě �� 40 102. Indianapolis 500 �� 42 Legendy závodních tratí �� 44 Alfa Romeo v Československu �� 46 RENAULT slaví 120 let �� 48 Nadace Elišky Junkové: TATRA 603 (1956 – 1975) �� 52 MAICO Fahrzeugfabrik (1931 – 1987) �� 56 LEYLAND Trucks & Buses �� 58

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2018 v ČR

V ČESKÉ REPUBLICE

Předseda poroty AUTO ROKU 2018 v ČR

► Za volanty nových vozů Abarth 124 Spider, Škoda Karoq 2.0 TDI, Renault Mégane R.S., Mini Cooper S po modernizaci, Audi A7 Quattro, Mercedes-AMG E 63 S, Mitsubishi L200 Pick-Up a dalších ► Elektrické Renaulty i k nám ► Největší závody 24 h Le Mans ► Obojživelné automobily Dutton ► Trambusy Škoda 706 RT ► Jawa ještě žije ► Velká automobilová muzea

6/2018 THauto

Foto Brabham Automotive

► BRABHAM AUTOMOTIVE BT62

PŘEKVAPENÍ

David Brabham dodržel slovo, k 70. výročí účasti svého otce v prvním závodě představil sportovní vůz obnovené značky Brabham...

e formuli 1 dosáhl Jack Brabham tří titulů mistra světa, ale jeden je nejcennější; v roce 1966 totiž zvítězil na voze, nesoucím jeho jméno. O čtyři roky později, ve čtyřia čtyřiceti, překvapil konkurenci triumfem ve Velké ceně Jižní Afriky 1970. Na voze Brabham BT33 Ford vlastně už neměl v úmyslu startovat, jenže když mu po sezoně 1969 odešel Jochen Rindt k Lo tusu, tak jeho týmu nezbyl špičkový jezdec! Brabham jako syn londýnského rodáka, který odešel do Aus trálie, debutoval už v roce 1955 ve formuli 1, celkem absolvoval šestnáct sezon! Nikdy nebyl příliš dravým závodníkem, v Evropě startoval až ve zralém věku (narodil se 2. dubna 1926 v Sydney). Překvapil dvěma tituly mistra světa 1959 a 1960 jako člen týmu Cooper, třetí přidal na Repco-Brabhamu v roce 1966. Jack Brabham jel první závod roku 1948 v Austrálii, kde se vyučil mechanikem, za války pracoval na bom bardovacích letadlech RAAF a pak si stavěl závodní

auto 2018/6

TOM HYAN

David Brabham po odhalení supersportu Brabham BT62 dne 2. května 2018 v Australia House v Londýně

midgety. V Evropě u Coopera přispěl mnoha tech nickými nápady, ale většinou si John Cooper do své práce nenechal příliš mluvit. Proto se Brabham, vítěz sedmi Grand Prix na Cooperu, rozhodl založit vlastní firmu MRD (Motor Racing Developments) a od roku 1961 vyráběl vozy Brabham nižších formulí, než v roce 1962 přidal formuli 1 a překonal svého učitele. Je prvním jezdcem, který dobyl titul mistra světa na vlastním voze, což se Bruce McLarenovi, Danu Gur neyovi nebo Johnu Surteesovi nepodařilo. Jeho vozy nesly označení BT podle Brabhama a Rona Tauranaca, kolegy a šéfkonstruktéra. Brabhamova společnost MRD dodala přes 700 závod ních automobilů do celého světa, ale její zakladatel se po sezoně 1970 vrátil do Austrálie a podíl prodal Taura nacovi, který pak tým přenechal Bernie Ecclestonovi. Jack Brabham jel 126 Velkých cen MS F1, čtrnáctkrát zvítězil, třikrát vyhrál mistrovský titul jako závodník a v letech 1966 – 1967 také Pohár konstruktérů. ►►►

Foto Brabham Automotive

1 3

Foto Brabham Automotive

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový vidlicový osmiválcový motor Brabham 5.4 s válci do V/90°, uložený podélně před zadní nápravou; DOHC 4V; elektronické vstřikování paliva; 5387 cm3 (ø 94 x 97 mm); 10,5:1; 522 kW (710 k)/7400 min‑1 a 667 N.m/6200 min‑1. Mazání se suchou klikovou skříní. Šestistupňová automatizovaná převodovka Holinger s pneumatickým sekvenčním řazením páčkami pod volantem. Pohon zadních kol.

1 Představení nového Brabhamu BT62 se zúčastnily významné osobnosti, nechyběli ani bývalí jezdci týmu Brabham formule 1 2 Nový Brabham BT62 vznikne v limitované sérii 70 vozů na počest 70. výročí prvního startu Jacka Brabhama v automobilových závodech 3 David Brabham při slavnostní premiéře vozu 4 První testování nového vozu proběhlo na australském okruhu Phillip Island (Victoria)

PODVOZEK – kombinovaná konstrukce rámu (tubular metallic architecture); všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech s převodem pohybu táhly pullrod na soustředné jednotky vinutá pružina/tlumič Öhlins TTC, Active Bump Control; nastavitelné tlumiče (4 polohy) a zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy Brembo z uhlíkových kompozitů, P/Z ø 380/355 mm, šestipístové třmeny; nastavitelné Motorsport ABS/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem a multifunkčním volantem; kola P/Z 11J x 18/13J x 18 s centrální maticí, pneumatiky Michelin Competition, vpředu 27/65 R 18, vzadu 31/71 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2695 mm, rozchod kol 1649/1597 mm; d/š/v 4460/1950/1200 mm; objem palivové nádrže 125 l; suchá hmotnost 972 kg; rozložení pohotovostní hmotnosti s jezdcem P/Z 41/59 %.

6/2018 THauto

Foto Brabham

► BRABHAM AUTOMOTIVE BT62

1 3

Foto Brabham Automotive

Vozy Brabham v letech 1962 až 1992 vyhrály 35 ze 394 absolvovaných závodů MS F1, další dva tituly mistra světa dobyl Nelson Piquet, než tým, o který Ecclestone ztratil zájem, v devadesátých letech neslavně zanikl. Jack Brabham ještě založil garáže v britském Worces ter Parku (1961) a Ewellu (1965), které řídil až do po čátku nového tisíciletí, a v roce 1971 s Johnem Juddem založil další firmu Engine Developments, Ltd., která podniká dodnes (známé závodní motory Judd V8/V10). Ve šlépějích otce Jacka vykročili tři Brabhamovi synové, dva se dokonce dostali do formule 1, ovšem v podřad ných týmech, a tak vyhráli nespočet jiných závodů. Dnes již závodí Brabhamovi vnuci. Nejmladší syn David před lety vyhlásil, že značku obnoví. Nebylo to lehké, dostal se do křížku i s těmi, kteří ji užívali neoprávněně. Nevzdal se a večer 2. května 2018 v Australia House v Londýně nový Brabham BT62 slavnostně představil ve společ nosti několika vozů, které tvoří nejdůležitější momenty v historii značky. Supersport za milion liber (bez daně) vznikne v sedmdesátikusové sérii na počest 70 let od prvního startu Jacka Brabhama na australských oválech dirt track. Polovina z nich, tedy 35, bude v odpovídajícím zbarvení coby oslava 35 vítězství vozů Brabham v Grand Prix F1 (první zelený se zlatými pruhy jako BT19 Repco

auto 2018/6

1 Jack Brabham zřejmě zůstane jediným mistrem světa formule 1, který dobyl titul na voze vlastní značky (1966 Repco-Brabham) 2 Jack Brabham s Davidem po vítězství ve Velké ceně Jižní Afriky 1970 (okruh Kyalami) 3 První závodní automobil Jacka Brabhama (1948 Dirt Track Midget)

vítěze Jacka Brabhama z VC Francie 1966). Brabham BT62 se tak zařadí do kategorie speciálů pro track days podobně jako Ferrari FXX-K nebo McLaren Senna GTR. Srdcem dvoumístného vozu je klasický vidlicový osmi válec Brabham 5,4 Litre, motor bez přeplňování a jaké koli elektrické asistence. Výfukové potrubí zvučí až 98 dB(A) při plných otáčkách, takže vůz nesmí na silnice, ale jen na okruhy. Úctyhodný výkon činí 522 kW (710 k) při 7400 min‑1 a největší točivý moment 667 N.m/6200 min‑1. Kombinovanou konstrukci rámu ve stylu GT Racing nazývá David Brabham tubular metallic architecture, povrchové panely karoserie jsou z uhlíko vých kompozitů, velká pozornost byla věnována aero dynamice (vývoj CFD), přítlačná síla může dosáhnout až 11,77 kN, tedy o 20 % více než u konkurenčního McLarenu. Převodovka je šestistupňová závodní s řa zením páčkami pod volantem od firmy Holinger Engi neering z Austrálie, založené Peterem Holingerem, který pracoval pro Brabhama na vítězných motorech Repco V8 formule 1 (mistři světa Jack Brabham 1966 a Denny Hulme 1967). Dvojité lichoběžníkové závěsy kol mají stavitelné odpružení systému pullrod se sou střednými tlumiči Öhlins TTX a vinutými pružinami. Bližší údaje přinášíme v obvyklém přehledu.

Foto Tom Hyan Foto Tom Hyan

6 8

Foto Goodyear

Na závodních okruzích hájil David barvy dynastie Brabhamů až do sezony 2015, pak se plně soustředil na přípravu nového automobilu a založil společnost Brabham Automotive. Jeho starší bratr Geoff (narozen 20. března 1952 v Sydney) absolvoval nespočet závo dů různých formulí včetně 500 mil Indianapolisu, ale největším triumfem je vítězství ve 24 h Le Mans 1993 (Peugeot 905). Prostřední Gary (narozen 29. března 1961 v britském Wimbledonu) zkusil formuli 1 na italském voze Life W12, ale stejně jako jiní se na ex perimentální konstrukci s motorem W12 nikdy nekvali fikoval; jezdil různé formule včetně F3000, Indy Car i závody cestovních a sportovních vozů (vyhrál 12 h Sebringu 1991 s Geoffem na Nissanu NPT90). Nejmladší David (narozen 5. září 1965 ve Wimbledonu) byl především hvězdou závodů sportovních vozů, zo pakoval bratrův triumf ve 24 h Le Mans (2009 na Peu geotu 908 HDi), ale také s vozy Brabham (1990) a Sim tek (1994) startoval ve formuli 1. V roce 1989 vyhrál Geoff americké mistrovství IMSA GTP, David britskou formuli 3 a Gary britskou formuli 3000. Sir Jack Brab ham se vrátil k závodům historických vozů, znovu na vštívil Goodwood, v okruhovém Revivalu 1999 dokonce obsadil páté místo ve věku 73 let na Cooperu T53

4 Jack Brabham za volantem Cooperu F1 (Goodwood 2001) 5 První sportovní vůz Brabham BT5 s motorem Ford 1,6 l, s nímž Australan Frank Gardner vyhrál mnoho závodů (1963) 6 Brabham BT18 s továrním motorem Honda 1,0 l; jeho jezdci Jack Brabham a Denny Hulme vyhráli všechny závody F2 v roce 1966 s výjimkou jediného! 7, 8 Denny Hulme a Jack Brabham si rozdělili mistrovské tituly F1 1966 a 1967 s vozy Repco-Brabham

Foto Goodyear

Foto Tom Hyan

limax formule 1! Revival jel šestkrát, Festivalu se C zúčastnil osmkrát, v roce 2008 naposledy. Na veřejnosti se Jack Brabham objevil i pouhý den před smrtí, samo zřejmě za volantem automobilu Brabham, a to při před vádění na Sunshine Coast (Brabham BT23 formule 2 z roku 1967). Bylo mu tehdy 88 let. Zemřel při snídani 19. května 2014 doma na Gold Coast v Queenslandu, takže se realizace Davidova záměru nedočkal. Jméno Brabham však na dráze žije nejen novým vo zem BT62, ale také aktivní účastí třetí generace Brab hamů v automobilových závodech! Dnes závodí vnuci mistra světa Samuel Brabham (narozen 14. srpna 1994 v britském Sloughu) a Matthew Brabham (narozen 25. února 1994 v Boca Raton na Floridě). První začínal na motokárách, v Anglii se pustil do formule Ford a v mezinárodních závodech debutoval v MRF Chal lenge; je synem Davida a závodnice Lisy Thackwellové (sestra Mikeho, bývalého jezdce F1). Druhý, syn Geoffa, jde od úspěchu k úspěchu v Severní Americe, byl už mistrem formule US F2000 National 2012 a ProMazda 2013, postoupil do Indy Lights a v roce 2016 debutoval v 500 mil Indianapolisu. Pokračují tak v odkazu muže, který v Goodwoodu prohlásil, že miluje automobily a řízení vlastně oddálilo jeho stáří. ■

6/2018 THauto

Foto Toni Jalovaara

► NEW YORK AUTO SHOW 2018

Volkswagen Atlas Tanoak Pick-Up Concept, novinka s výhledem na sériovou výrobu, první pikap na platformě MQB

ÚPADEK SEDANŮ? Autosalon v New Yorku nadále patří k těm, které se pořádají každý rok. A to je dobře...

onferenční středisko The Jacob Javits Con vention Center je domovem autosalonu v New Yorku od doby, kdy bylo v roce 1986 na Manhattanu postaveno podle návrhu ar chitektonické kanceláře I.M.Pei (ano, tvůrce skleněné pyramidy před pařížským Louvrem!), ale sa motná New York Auto Show je mnohem starší. V roce 1900 se konala poprvé, a to je slušný rekord, byť tehdy chyběly ještě neexistující značky Ford, Dodge, Chevro let, Jeep nebo Chrysler, které dnes tvoří základ ame rické automobilové produkce! Před více než 100 lety na Manhattanu v Grand Central Palace vystavovalo 84 vý robců vozy v ceně 375 až 7200 dolarů, zatímco Evropa se blížila první světové válce. V roce 1914 tam patřil k technickým novinkám multifunkční volant, jenž nesl

auto 2018/6

TOM HYAN a TONI JALOVAARA (New York) 1 Cadillac XT4 vychází vstříc velkému zájmu o vozy kategorie SUV, když XT5 uspokojivě na úspěchy bestselleru SRX nenavázal 2 Ford Fusion 2019 (americká verze Mondea) po drobném faceliftu, zřejmě na rozloučenou?

tlačítka elektrického řazení převodovky Vulcan (1, 2, 3, N a R) kromě tlačítek spouštěče a houkačky, montova ný do automobilů Haynes, Pullman a Norwalk! Předsta vily se rovněž zapuštěné hlavní světlomety v blatnících, jež se staly poznávacím znakem automobilů Pierce -Arrow; typický emblém bowtie, známý z vozů Chevro let dodnes (poprvé na sérii H z roku 1914); elektrické zapalovače doutníků (!) a integrální svítilny s pružnou šňůrou, uložené pod kapotou, určené pro řešení nepří jemných situací, jež mohou nastat během noční jízdy... Od roku 2011, kdy jsme poprvé navšívili NYIAS (New York International Auto Show), prošla prosklená stavba Javitsova centra renovací, kromě prosvětlené vstupní haly jsou dokonce nad všemi výstavními plochami zele né střechy, pokryté bujnou vegetací. Pořadatelem auto

salonu je asociace automobilových dealerů GNYADA (Greater New York Automobile Dealers Association), rov něž s více než stoletou tradicí, která v metropolitním New Yorku zaměstnává přes 57 tisíc lidí, sdružuje 400 dea lerů, dosahuje ročního obratu přes 27 miliard dolarů a přispívá městu a státu New York daněmi ve výši téměř dvou miliard, kromě účasti na dobročinných akcích. Au tosalon je vzpomínkou na Světovou výstavu 1964 v New Yorku, kde slavný manažer Lee Iacocca před více než padesáti lety představil legendu Ford Mustang, Chrysler uvedl Turbine Car s pohonem vícepalivovou spalovací turbínou a General Motors v pavilonu Futurama vystavil aerodynamické kupé GM-X Concept s kokpitem ve stylu stíhacího letounu, tříkolový Runabout se zabudovanou dvojicí nákupních vozíků a kupé Firebird IV, vybavené couvací kamerou, televizorem a ledničkou. Jak se časy změnily! Severoamerickou nabídku Ford Motor Company už prý brzy nebudou tvořit normální automobily s výjimkou ikonického Mustangu, vše ostatní budou trucks, tedy velké pikapy a SUV. Nad rozhodnutím zlikvidovat Fiestu, Focus a Fusion v USA zůstává rozum stát, možná by stačilo se více věnovat propagaci, když Honda a Toyota v tomto segmentu americkému trhu vládnou. Jenže Ford vidí větší zisky u F-Series a crossoverů a k sedanům se už dlouho chová macešsky, jeho Taurus dříve dokázal s Accor

3 Maserati Levante Trofeo, osmiválec 3.8 Bi-Turbo/434 kW (590 k) se zrychlením 0 – 100 km/h za 3,9 sekundy a největší rychlostí přes 300 km/h 4 Lincoln Aviator míří do kategorie SUV, je pokusem o oživení na základě platformy primárně s pohonem zadních kol (Ford Mustang) 5 Forester 2019 páté generace na nové globální platformě Subaru 6, 7, 8 Genesis Essentia Concept, elektrické kupé 2+2 s vpřed výklopnými dveřmi

Foto Toni Jalovaara

dem i Camry na trhu bojovat, ale bez nástupce a bez propagace nemohl souboj vyhrát. Nynější Taurus, který nemá s prvními generacemi pranic společného, zmizí v březnu 2019, Fiesta v květnu 2019 a kdy skon čí Fusion (Mondeo) ještě není pevně určeno. Když se to dozvíte, tak si jistě Forda nepoběžíte koupit. A nový Focus čtvrté generace už v USA vůbec ne bude! Zato tam dostanou pseudo-crossovery Focus Active, dovážené z komunistické Číny... Podle představitelů Forda budou do roku 2020 nabídku v USA z 90 % (cituji) tvořit trucks, utilities a commercial vehicles! Nový prezident (CEO) Jim Hackett (nástupce zlikvidovaného Marka Fieldse) prostě vyhlásil, že to po vede k maximalizaci dlouhodobých zisků. Moc nevě říme, to už říkali mnozí, jisté je, že se na Fiestě, Focusu a Fusionu vydělává méně než na F-Series. Ford tak ušetří pět miliard dolarů na investicích 2019 – 2022, jenže když ne, tak může zastavit produkci i dalších typů jako jsou Mustang, Edge nebo Explorer. Není sám, jako slon v porcelánu si počínají i jiní, Fiat Chrysler tiše zahubil Lancii, když úchylný nápad s přeznačenými Chryslery nevyšel, a ani sdílení platforem menších typů Fiat/Chrysler v USA neuspělo (Dodge Dart i Chrysler 200 zrušeny), zatímco na sportovní charakter Alfy Romeo potencionální klienti dávno nepamatují, a jak dlouho vydrží Fiat s Cinquecentem, to je opravdu ►►►

6/2018 THauto

Foto Toni Jalovaara

► NEW YORK AUTO SHOW 2018

1 Genesis G70, nejmenší ze sedanů luxusní značky Hyundai Motor Group 2 Toyota Corolla Hatch 2019 nahrazuje Corollu iM (Scion) a vychází z Aurisu pro Evropu

5 záhadou. Paradoxně normální sedany jiné (nikoli ame rické) značky se v USA úspěšně prodávají (Honda Accord/Civic, Toyota Camry/Corolla, Nissan Altima). Nissan navíc v New Yorku uvedl novou Altimu 2019 (ta dnešní je z roku 2012), Maximu a V-Motion 2.0 Concept, tedy tři sedany! Z letošních novinek, jež představujeme na fotografiích našeho finského spolupracovníka Toniho Jalovaary, vynikly premiéry velkých Volkswagenů, určených pro severoamerický trh. VW Atlas Cross SUV Concept je pětimístnou verzí PHEV (nebo mild hybrid) od sério vého sedmimístného Atlasu z Chattanoogy (výroba od 2017), kde rozšíří produkci na tři typy (první je ame rický Passat). VW Atlas Tanoak Pick-Up Concept je dalším v řadě, protože pikapy loni tvořily 17 % všech nových vozů v USA, a podle Hinricha J. Woebckena,

auto 2018/6

3 Toyota RAV4 po modernizaci jako pátá generace kompaktního SUV 4 Kia K900 druhé generace v rámci emisního downsizingu přišla o osmiválec (nyní 3.3 V6 Bi-Turbo s výkonem 268 kW/365 k) 5 Jaguar F-Pace SVR, další článek stavebnice, nyní s motorem 5.0 V8/404 kW (550 k), zrychlením 0 – 100 km/h za 4,3 sekundy a rychlostí až 283 km/h 6 Buick Envision se do USA dováží z Číny, nyní i jako 2.0 Turbo/185 kW (252 k) s devítistupňovou samočinnou převodovkou

6 od dubna 2016 šéfa VW Group of America, může být vítaným rozšířením výrobního portfolia. Kompaktní Cadillac XT4 je dalším pokusem SUV luxusní značky, která v dubnu po téměř čtyřech letech zlikvidovala svého šéfa Johana De Nysschena, protože nezaváděl SUV dostatečně rychle! Modernizovaný sedan Cadillac CT6 V-Sport má sice osmiválec 4,2 litru Bi-Turbo o vý konu 404 kW (550 k), ale SUV jsou populárnější. Ca dillac dostal systém poloautonomního řízení Super Cruise, údajně nejvyspělejší spolu s Autopilotem od Tesla Motors. Genesis, luxusní značka Hyundai, stále hledá svoji identitu. Výhledem do budoucna je Genesis Essentia Concept, elektrické kupé z letošní show, za tímco loni se představil GV80 SUV s vodíkovými palivo vými články. Subaru, pro něž je USA největším trhem, se pochlubilo pátou generací Foresteru. ■

www.BrnoGP.cz

Výstaviště Brno

23.–24. 6. 2018

Závodní i sportovní automobily a motocykly Historická vozidla • Sraz • Výstava • Burza

Foto Tom Hyan

Automobily

► FORD FOCUS RS EDITION 2018

NA ROZLOUČENOU Limitovanou sérií se evropský Ford loučí se třetí generací Focusu, nedlouho po autosalonu v Ženevě totiž uvedl generaci čtvrtou... TOM HYAN

atímco Focus čtvrté generace je nový automobil, zjevně nikoli už globální (v USA chce Ford všechny sedany zrušit), v Evropě se ještě těší Focus slušné oblibě, i když výrobce pro jeho propagaci mnoho nepodniká. Focus RS třetí generace se představil v roce 2016, a tak Ford of Europe přikročil k oživení nabídky. Při uvedení posunul tento sportovní hatchback laťku o něco výše, uvedl vedle Drive Mode a Launch Control rovněž trvalý pohon všech kol. Sice překonal VW Golf R a vlastně i Audi RS3, ale další konkurence

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – zážehový řadový čtyřválec 2.3 EcoBoost RS, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V Ti-VCT; elektronické přímé vstřikování paliva Bosch MED G17-14, Stop/ Start; 2261 cm3 (ø 87,6 x 94 mm); 9,4:1; 257 kW (350 k)/6000 min‑1 a 440 (overboost 470) N.m/2000 – 4500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – šestistupňová manuální převodovka (3,231 – 1,952 – 1,321 – 1,029 – 1,129 – 0,943 – Z 4,598), stálý převod 4,063 (I až IV) a 2,935 (V, VI a Z); vpředu diferenciál Quaife s omezenou svorností; trvalý pohon všech kol. PODVOZEK – samonosná ocelová karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu příčná a podélná ramena; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy P/Z ø 350/302 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/EBA, ESC/TCS, HSA; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2 otáčky mezi krajními rejdy; kola 8 x 19 z lehké slitiny; pneumatiky Michelin Pilot Super Sport nebo Sport Cup 2; 235/35 R 19. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2647 mm, rozchod kol 1564/1539 mm; d/š/v 4390/1823/1472 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,35; objem zavazadlového prostoru 260/1045 l; objem palivové nádrže 51 l; pohotovostní (DIN)/celková hmotnost 1485/2025 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 266 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,7 s a 50 – 100 km/h (na IV.) za 5,0 s; spotřeba paliva EU 10,0/6,3/7,7 l/100 km; emise CO2 175 g/km.

na sebe nenechala dlouho čekat, zjevily se například Renault Mégane R.S., Hyundai i30 N a Honda Civic Type-R. Ford tedy kromě drobných stylis tických změn exteriéru a úpravy interiéru předvedl jednu zásadní. Na přední nápravě se objevil mechanický samosvorný diferenciál Quaife. Zejména na suché vozovce poskytuje novinka ještě větší radost z jízdy, než o dva roky dříve představený originál. Výjezdy ze zatáček jsou plynulejší, motor lépe přenáší výkon na přední kola, zadní se připojují podle potřeby, byť tam může putovat až 70 % točivého momentu, a to třeba pouze na jedno kolo (torque vectoring 0 – 100 %), což pocítíme zvláště při volbě sportovních režimů jízdy. Jinak poháněcí soustava zůstává shodná, systém pohonu všech kol je dílem specialisty GKN, navzdory výhradně manuální šestistupňové převodovce se dodává Launch Control, stačí sešlápnout plynový pedál až na podlahu a nezapomenout přeřadit. Výkon přeplňovaného čtyřválce 2.3 EcoBoost, odvozeného ze slabší verze Mustangu, se také nezměnil, dává ovšem 257 kW (350 k) při 6000 min‑1 a točivý moment vrcholí hodnotou 440 N.m, anebo 470 N.m v rozsahu 2000 až 4500 min‑1 při patnáctisekundovém overboostu. Vedle řadicí páky šestistupňové převodovky je tlačítko volby jízdních režimů a vypínání stabilizace i standardního systému Stop/Start. Při běžné jízdě jde 100 procent výkonu na

Foto Tom Hyan

3 řední kola, především pro snížení spotřeby paliva, p v případě potřeby se však zadní bleskurychle připojí. Řidič má kontrolu o zvoleném módu na displeji před volantem, kde se zobrazí název Normal, Sport, Race Track nebo Drift, přičemž u druhých nechybí upozornění na použití jen na závodní dráze; čtvrtý režim Drift je od uvedení vozu zajímavou novinkou pro motoristické labužníky, zavře totiž spojky nahrazující zadní diferenciál a průjezd slalomu, či schopnost driftu se významně navýší. Vůz jede jako motokára, pokud to lze říci při přece jen nezanedbatelné hmotnosti 1485 kilogramů! Pro běžnou jízdu lze změnit nastavení tlumičů Sport na měkčí Normal, které dovolí přijatelnou jízdu po zoufale rozbitých českých silnicích. Zážitky totiž Focus RS Edition nabízí především na hladkém asfaltu. Zadní diferenciál nahrazují dvě elektrohydraulické lamelové spojky Twinster, které pošlou až 100 % na jediné zadní kolo (přesměrování probíhá za pouhých 0,06 sekundy). Systém umožňuje příčné zrychlení až 1 g, eliminuje nedotáčivost a elektronika reaguje na konkrétní situaci stokrát v jedné sekundě! Posílena byla také brzdová soustava s účinnějším chlazením.

Na první pohled modrou RS Edition odlišují také matné černé povrchy rozměrné střechy, spoileru nad zadním oknem a krytů bočních vnějších zpětných zrcátek. Zůstaly tři malé přídavné přístroje uprostřed nad přístrojovou deskou, sdělují tlak turbodmychadla, teplotu a tlak oleje. Před volantem se na displeji 4,2“ zobrazují mj. údaje Drive Mode, anatomická sedadla Recaro jsou základem, ale přece jenom bychom ve voze uvítali poněkud nižší posaz. Jenže stejnou připomínku jsme měli k novému Hyundai i30 N, u zmíněné Hondy Civic Type-R je to přece jen trochu jiné kafe! Edition RS je dražší o 111 tisíc korun českých, takže cena činí necelých 1,07 mi lionu Kč. Tedy činila. Byla totiž vyhlášena rozlučka padesátikusovou sérií Focus RS Heritage v oranžové barvě, na níž se podílí kitem M375 specialista Mountune (ladí Fordy v Essexu už 32 let), tedy zvýšením výkonu na 276 kW (375 k) a točivého momentu na 510 N.m. Bohužel jen s pravostranným řízením, ale kity Mountune (mají i M400) lze aplikovat na jiné Focusy RS. Zda v budoucnu ještě další Focus RS uvidíme, záleží na tom, jak se kapitáni automobilek vypořádají s demagogy z Bruselu. ■

5 1 Ford Focus RS Edition byl vylepšen montáží diferenciálu Quaife s omezenou svorností na přední nápravu 2 Nová série Focus RS Edition zachovala shodný výkon motoru, ale doznala drobných úprav exteriéru 3 Sportovní přední sedadla Recaro jsou standardem 4 Lze volit mezi režimy Normal, Sport, Závodní nebo Drift, nyní v češtině 5 Záď ukončuje střešní spoiler RS v matné černé barvě

6/2018 THauto

► Automobily ► BMW M760Li (G12)

Foto Tom Hyan

DVANÁCTIVÁLEC

Dvanáctiválce v prestižních sedanech už nejsou příliš rozšířené, německé značky se však v jejich konstrukci trumfují...

TOM HYAN

BMW M760Li xDrive, vlajková loď bavorské značky s dvanáctiválcem, navíc jen v provedení M Performance

auto 2018/6

řestože dvanáctiválcové verze BMW řady 7 byly v posledních letech především lahůdkou pro čínské klienty, v nabídce z prestižních důvodů zůstávají. Mercedes-Benz a BMW je prostě mají, Audi se připojila originální verzí W12. Novinkou z Ženev ského autosalonu 2016 je BMW M760Li xDrive nové karbonové generace (viz též TH Auto 2/2018); jak napovídá označení, jde o vůbec první typ M Performance s velkým dvanáctiválcem TwinPower Turbo, i když samotný motor zase tak velkou novinkou není. Je to upravená menší pohonná jednotka 6,6 litru konstrukce BMW pro vozy Rolls-Royce, nyní ovšem

ve středu výkonového spektra, pro řadu 7 v prodloužené verzi (G12) naladěná na 441 kW (600 k)/ 5500 min‑1 a 800 N.m od 1500 min‑1 (tedy coby N74 B66 TÜ = technicky přepracovaná). Jen představa zrychlení 0 – 100 km/h za 3,7 sekundy a největší rychlosti 305 km/h (s příplatkovým paketem M Driver’s Package) je u vozu s pohotovostní hmotností 2,2 tuny přinejmenším zajímavá... Velký sedan BMW M760Li xDrive samozřejmě vy užívá nejvyspělejší prvky poslední řady 7 (G11/12), k nimž patří nastavení jízdních režimů včetně adaptivní funkce, nové pneumatické odpružení Executive Drive Pro s aktivními tlumiči a stabilizátory (Dynamic

Foto Tom Hyan

Drive), řízení zadních kol (Integral Active Steering), pohon všech kol xDrive s důrazem na zadní nápravu, vyztužení skeletu uhlíkovými kompozity Carbon Core, aktivní tempomat s funkcí Stop&Go, samo zřejmě nespočet asistentů bezpečnosti s čidly a kamerami (Night Vision, 3D View, Panorama View), dotykový displej, částečné ovládání gesty, anebo indukční dobíjení chytrého telefonu na středové konzole. Výčet je téměř nekonečný. Kdo nepřesedl z osmiválce do dvanáctiválce, těžko porozumí, protože i osmiválec je vrcholem techniky a málokdo si uvědomuje, že běh motoru může být ještě klidnější s větším zátahem. Kdo však okusil V12 a vrátil se do V8, dobře ví, o čem hovořím. Řadový šestiválec je vzorem vyváženého motoru, a když spojíte dva do vidlice V/60°, pak to nemá chybu. V červnu 1987 přišel na trh první automobilový dvanáctiválec BMW 750iL (E32), vlastně první německý dvanáctiválec po půlce století, postavený ve stylu někdejších leteckých motorů, a tak všechny hlavní systémy (ale i sondy lambda) byly zdvojené. Výrobce vyhlásil, že v případě poruchy může vůz jezdit rychlostí přes 200 km/h, byť jen se šesti válci! V únoru 1987 byly zveřejněny technické údaje, v březnu se první dvanáctiválcová řada 7 představila

6 na Ženevském autosalonu a v létě se vůz objevil na trhu. Zcela nově vyvinutý motor typu M70 B50 měl objem válců 4988 cm3 a výkon přes 221 kW (300 k). Zjevil se také v první generaci legendárního kupé řady 8. V další generaci 7 (E38) se dvanáctiválec coby M73 B54 zvětšil na 5379 cm3 a přešel na čtyřventilový rozvod DOHC (dříve SOHC 2V). S kontroverzním designem čtvrté generace řady 7 od Chrise Bangla, která měla buď jen příznivce či pouze odpůrce, přešel dvanáctiválec BMW 760i/Li (E65/ E66) v roce 2002 do vyšších sfér absolutního luxusu, alternativně s pneumatickým odpružením. Zrodila se nová řada motorů N73, poprvé s přímým vstřikováním paliva, variabilním časováním Double-VANOS a proměnným zdvihem ventilů Valvetronic, která z objemu 5972 cm3 nabídla 327 kW (445 k)/6000 min‑1. BMW Group tehdy získal značku Rolls-Royce, a proto zvětšenou verzi dvanáctiválce N73 (6749 cm3) použil pro znovuzrozeného Phantoma (od 2003). Zpřísněné emisní limity ovšem platí i pro velké automobily, takže u páté generace řady 7 (F01/F02) řešili tento problém prvním nasazením dvojice turbodmychadel i na šestilitrový dvanáctiválec, který se změnil na typ N74 B60, ale vystačil se systémem Double-VANOS bez Valvetronicu. Pro menší typy ►►►

1 Logicky uspořádaná přístrojová deska, naštěstí nadále s dominantními kruhovými přístroji 2 Pro plné pohodlí vůz ve čtyřmístném provedení s koženým čalouněním 3 Také vzadu byla široká centrální konzola, odkud můžete ovládat nastavení sedadel, klimatizace a infotainmentu 4, 5 Vůz lze individuálně nakonfigurovat podle nálady i potřeby 6 Sportovní displeje s údaji o okamžitém výkonu a točivém momentu

6/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► BMW M760Li (G12)

▲ Dvanáctiválec 6,6 litru vznikl zvětšením šestilitrové verze předcházející řady 7 (F01/02), a to původně pro menší Rolls-Royce Ghost/Wraith/Dawn Ukázka průběhu spotřeby paliva až 20 l/100 km (s průměrem 15,8 l/100 km při poklidném plynutí krajinou) ► ▼ Připomínka dílů skeletu z uhlíkových kompozitů Rolls-Royce se vyrábí s objemem 6592 cm3 (N74 B66), a právě tato dále upravená verze (TÜ) se objevila pod kapotou testované řady 7 šesté generace (G12; vyobrazený M760Li). Z dvanáctiválců N73 s atmosférickým plněním se staly N74, přeplňované dvojicí turbodmychadel, samozřejmě i pro nejnovější osmou generaci Phantoma a poněkud zvláštní (neříkejte tomu SUV!) zvýšený luxusní automobil Rolls-

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec BMW TwinPower Turbo (typ N74 B66 TÜ) se dvěma řadami válců do V/60°, přeplňovaný dvěma turbodmychadly Mono-Scroll, uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlavy válců; vysokotlaké přímé vstřikování benzinu HPI (20 MPa), Auto Start/Stop, EU6; DOHC 4V, variabilní časování ventilů Double-VANOS; 6592 cm3 (ø 89 x 88,3 mm); 448 kW (610 k)/5500 min‑1 a 800 N.m/1550 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 2x 180 A, akumulátor 105 A.h v zavazadlovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka ZF s kapalinovým měničem momentu a přímým řazením Steptronic Sport páčkami pod volantem (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,313 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,478), stálý převod 2,813; Launch Control; trvalý pohon všech kol xDrive. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena s hliníkovými rameny, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vzduchovými měchy a aktivními tlumiči DDC; aktivní stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, DSC včetně ABS/EBD, ASC/DTC, CBC a DBC; hřebenové řízení Servotronic s elektrickým posilovačem, převod 14,0:1, řízení zadních kol IAS; pneumatiky R 20, vpředu 245/40 a vzadu 275/35. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3210 mm, rozchod kol 1621/1618 mm; d/š/v 5238/1902/1479 mm; světlá výška 135 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,31; objem zavazadlového prostoru 515 l; objem palivové nádrže 78 l; pohotovostní/celková hmotnost 2180/2840 kg; nebrzděný/brzděný přívěs do 750/2300 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 nebo 305 km/h (M Driver’s Package); zrychlení 0 – 100 km/h za 3,7 s; spotřeba paliva EU 18,4/9,6/12,8 l/100 km; emise CO2 294 g/km.

auto 2018/6

-Royce Cullinan (v těchto případech jde o typ motoru N74 B68 o objemu 6749 cm3). Všechny vozy procházejí průběžnou modenizací, kterou u BMW označují LCI (LifeCycle Impuls). Poslední dvanáctiválec v řadě 7 je také první v provedení M Performance, čemuž odpovídá nejen označení vozu M760Li, ale také vnější i vnitřní doplňky výbavy. Navzdory nárůstu rozměrů se hmotnost dvanáctiválců nezvyšuje, stejně jako u jiných typů nejnovější řady 7 vůz charakterizuje využití nosných dílů z uhlíkových kompozitů, které jako Carbon Core doplňují smíšenou konstrukci skeletu z vysokopevnostních ocelí a hliníkových slitin. Závěsy kol mají hliníková ramena, hliníkové díly snižují neodpružené hmoty i polohu těžiště. Jízdní vlastnosti jsou vzhledem k proporcím vozu obdivuhodné, nyní se dodává výhradně pneumatické odpružení, v základním nastavení snad až příliš komfortní. Samozřejmě, lze volit různé režimy jízdy, a ve sportovním se nám líbí nejvíc! Běh dvanáctiválce mnozí srovnávají s turbínou, nejlepším důkazem je přímá zkušenost jak s jízdou ve V12, tak ve V8. Otázkou zůstává, jak dlouho německé automobilky vydrží souboj s bru selskými úředníky, velkoobjemové motory mají z principu vyšší spotřebu, ale jízdní zážitky jsou nenahraditelné. U skupiny BMW AG je tady jistá výhoda, vyrábějí dvanáctiválce také pro svou značku Rolls-Royce, takže lze předpokládat, že nám motory V12 ještě nějaký čas přežijí. Byť dříve většina těchto britských vozů jezdila s osmiválci a šestiválci, nemluvě o tom, že se Rolls-Royce stal kdysi průkopníkem řadových tříválců. BMW M760Li xDrive je úžasný automobil, stojící na vrcholu dnešní automobilové techniky, a tak hovořit o aplikaci všech dostupných asistentů a prvků konektivity by bylo nošením dříví do lesa. Základní cenu 4,79 milionu Kč není problémem dále navýšit příplatkovou výbavou či individualizací, testovaný vůz na snímcích vyšel téměř na šest milionů korun českých (podrobněji na www.bmw.cz). ■

► Automobily ► FERRARI SP38

Foto Ferrari

ONE-OFF...

romě cenných historických vozů se na břehu Lago di Como prezentují rovněž designerské kreace. Je to o to zajímavější, když se objeví zcela nová. Program Ferrari One-Off, tedy stavba unikátních vozů pro klienty, dále pokračuje. Nový Ferrari SP38 vznikl na základě sériového kupé Ferrari 488 GTB a sdílí s ním mechanické skupiny, tedy osmiválec 3902 cm3 řady F154 s dvojicí malých turbodmychadel, který nabízí 492 kW (670 k)/8000 min‑1, ale už se vyrábí i ve verzi se zvýšeným výkonem o 36,7 kW (50 k) jako 488 Pista. U modelů One-Off, resp. SP (Special Projects) je nejdůležitější odlišný design exteriéru... Zámožný zájemce vždy financuje stavbu unikátní kreace a nezřídka se inspiruje historií. Bylo to tak v případě typu SP12 EC pro hudebníka Erica Clap tona, jenž si na podvozku 458 Italia nechal postavit kupé ve stylu někdejšího 512 BB (Eric tři vozy tohoto typu dříve vlastnil). Na stavbě se podílí především Centro Stile Ferrari a konstruktéři z Maranella, dříve i za asistence karosárny Pininfarina. Clapton údajně

Concorso d’Eleganza ve Villa d’Este vždy přináší zajímavou podívanou, ale i světové premiéry...

do svého vozu investoval tři miliony liber. Další britský klient si předloni nechal postavit kupé 458 MM Spe ciale, ještě na podvozku s nepřeplňovaným osmi válcem 4499 cm3, ale unikátní speciály vznikají i na základech dvanáctiválcových Ferrari s motory vpředu (např. F12 TRS z roku 2014, moderní interpretace legendy 250 Testa Rossa 1957). Zatím poslední je Ferrari SP38, představené ve Villa d’Este 2018, postavené pro jednoho z nejvýznamnějších klientů značky z Maranella. Je zřejmé, že se tvůrci inspirovali ikonickým typem F40, o čemž svědčí pevné křídlo na zádi, nová pětipaprsková kola a tvary čtveřice koncových svítilen kruhového profilu. Kritici upozorňují na jistou podobnost s kupé Lotus Evora, ale zrovna tak by mohli připomínat Lancii Stratos, či různé kreace od Lamborghini. V interiéru byly uplatněny zásady individualizačního programu Tailor Made. Bližší podrobnosti nemáme, vůz se představil 23. května ve Fioranu, kde hned vyjel na zkušební okruh. Následovala veřejná premiéra v sobotu 26. května ve Villa d’Este. -TH-

6/2018 THauto

► Automobily ► HYUNDAI IONIQ PHEV (AE)

Foto Tom Hyan

TŘETÍ V ŘADĚ

Hyundai Ioniq PHEV je třetí variantou vozu, od počátku konstruovaného pro alternativní poháněcí soustavu... TOM HYAN

1 Hyundai Ioniq ve třetím provedení Plug-In Hybrid 2 Palubní nabíječkou 3,3 kW se dobíjí za 2:15 hodiny 3 Poháněcí soustava PHEV je uložena vpředu napříč

externím dobíjením ze zásuvky Plug-In Hybrid (PHEV) vyjel poslední z Ioniqů, předcházel mu klasický hybrid a také čistě elektrické akumulátorové vozidlo. Klienti tak mohou volit ze tří druhů alternativních pohonů podle vkusu a předpokládaného provozu. Nejlevnější od 699 900 korun českých je hybrid HEV s elektrickým dojezdem kolem dvou kilometrů, následuje PHEV s lokálně bez emisním provozem až 63 km (cena od 879 900 Kč) a nakonec čistě elektrický EV s dojezdem až 280 km na jedno nabití, jehož cena je o dalších deset tisíc korun vyšší. Jde o základní výbavu Future, lépe vybavené Ultimate jsou dražší (od 859 900 do 1 009 990 Kč za elektriku; podrobněji viz www.hyundai.cz). Budoucnost se třemi způsoby alternativních po honů není obvyklá. Kromě Ioniqu ji vyznává Honda Clarity, která zvolila odlišnou skladbu modelů, kde není konvenční hybrid, ale místo něho vyšší forma

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kombinovaný výkon 104 kW (141 k) a točivý moment 265 N.m; a) kapalinou chlazený zážehový čtyřválec Kappa 1.6 GDI HEV, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; 1580 cm3 (ø 72 x 97 mm); 13,0:1; 77 kW (105 k)/5700 min‑1 a 147 N.m/4000 min‑1; elektronické přímé vstřikování, EU6; HSG 9,9 kW s převodem klínovým řemenem; b) rozdělovací jednokotoučová suchá spojka mezi motory; c) střídavý třífázový synchronní elektromotor, 45 kW (61 k) a 170 N.m; d) šestistupňová dvouspojková převodovka (3,867 – 2,217 – 1,371 – 0,930 – 0,956 – 0,767 – Z 5,351), stálý převod 4,188 + 3,045; pohon předních kol; e) akumulátory Li-Ion-Polymer, 360 V a 8,9 kWh. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu Multi-Link; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení 13,9:1 s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy ø 284/262 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC/TCS; pneumatiky 205/55 R 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1555/1569 mm; d/š/v 4470/1820/1450 mm; objem zavazadlového prostoru 341/1401 l; objem palivové nádrže 45 l; pohotovostní/celková hmotnost (DIN) 1505/1970 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 178 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,6 s; dojezd EV 63 km; spotřeba paliva EU 1,1 l/100 km (9,4 kWh/100 km); emise CO2 26 g/km.

auto 2018/6

Fuel Cell s vodíkovými palivovými články (FC na bízí Hyundai jen v crossoverech SUV). Na rozdíl od Ioniqu není Clarity automobilem globálním, k dispozici je pouze na vybraných trzích, a to obě vyšší verze (EV, FC) výhradně na leasing. U Hyundai můžete kterýkoli z Ioniqů koupit, přičemž nechybějí pětiletá záruka bez omezení proběhu, osmiletá záruka (nebo 200 000 kilometrů) na akumulátory a osm let asistenční služby s celoevropskou platností. Premiéra Ioniqu se odehrála v lednu 2016 v Koreji, prodej hybridu začal v únoru a elektro mobilu v červnu, do USA a Evropy přišly vozy loni. Během prvního roku přesáhl odbyt 31 tisíc vozů, z toho sedm tisíc elektromobilů. Výroba Ioniqu probíhá v korejském Ulsanu. Podobně jako Toyota Prius se nový Ioniq (Ion + Unique; codename AE) rodil od počátku pro alternativní pohon, staví na konstrukci spřízněné s cross overem Kia Niro (codename DE) z Hwaseongu, jenž nedávno dostal verzi PHEV (kromě HEV). Kon struktéři zvolili obdobný postup jako japonští tvůrci Priusu IV, jde o pětidveřový liftback s aerodynamicky optimalizovanou karoserií, který míří dále aplikací akumulátorů Li-Ion-Polymer ve všech verzích a mírně vyššími výkony jak motorů, tak zdrojů energie. Oba hybridní typy Ioniq pohání čtyřválec 1.6 GDI o výkonu 77 kW (105 k) s upravenou charakteristikou a řadou změn včetně Atkinsonova pracovního cyklu, ale tím podobnost končí. Verze PHEV má větší akumulátory s kapacitou 8,9 proti 1,56 kWh, výkonem 59 versus 42 kW a provozním napětím 360 V místo 240 V. Posílil synchronní elektromotor s permanentními magnety, jenž spolupracuje se zážehovým čtyřválcem, a to na 45 ze 32 kW, přičemž vrchol točivého momentu 170 N.m zůstává shodný (od rozběhu). Vzhledem k těžším

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto Richard orii

Červen 2018

BRNO RE

Ročník XVII I. číslo 194 120 •Kč

Foto Tom Hyan

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

Hryciow

festival rychlosti mezVIVAL i pavilony

akumulátorům větší kapacity se zvětšila pohotovostní hmotnost o 135 kg, což se mírně projevilo na dynamice. PHEV zrychluje na sto za 10,6 sekundy (− 0,2 s), ale má největší rychlost 178 km/h (proti 185 km/h). Výrazně se snížila spotřeba EU ze 2,4/3,9 l (podle velikosti kol) na pouhých 1,1 l/100 km. Záleží na stylu jízdy, ale inteligentní systém kombinuje brzdění motorem s rekuperací elektrické energie a účinkem kolových brzd. Oba hybridy mají podvozek se zavěšením Multi-Link vzadu. Zkušební jízda ukázala, že také Ioniq PHEV vykazuje velmi dobré jízdní vlastnosti. Vzhledem k elektrické asistenci má působivé roz jezdy a pokud vám nikdo neřekne, s kým máte tu čest, ani hybridní soustavu nepocítíte. Můžete si ovšem zobrazit průběh toků energie na displeji a cvičit se v jízdě na spotřebu paliva (my jsme 1,1 litru nedosáhli, ale akumulátory nebyly od startu plné, do 3,5 l/100 km jezdíte lehce). Dobrý pocit zvyšuje přenos síly na kola přes šestistupňovou dvouspojkovou převodovku, Ioniq rozhodně nemá nectnosti vozů s plynulou změnou převodu CVT (e-CVT)! Tak snad jedinou překážkou je ta vyšší cena, ovšem za pokrok se musí platit. Vývoj pokračuje. Sportovní verze HyperEconiq Ioniq se představila na SEMA Show 2017 v Las Vegas, ve spolupráci s Bisimoto Engineering dostala velká paprsková kola z uhlíkových kompozitů, spoilery a zakrytá zadní kola ve stylu aerodynamické Tatry 87! Jiný Ioniq HEV už v listopadu 2016 zajel rychlostní rekord hybridů 253,940 km/h na solné pláni v Bonneville. A to nemluvíme o autonomní jízdě, kterou testují na elektrickém Ioniqu. ■

Salmson Gra

nd Sport

Hračky

Show ve Staffo

rdu

MJ_2018_06.in

dd 1

Concours dÉleg ance 22.05.18 13:50

Právě vyšlo červnové číslo plné zajímavého čtení

Příprava stroje 1960,

vosk, tempera, papír

Malíř, který

80 × 133 cm

měl blízko k technice a k motocy klům

Miroslav Štolfa se narod Předměstí, S oblíbenými motocykly v němž prolínail 11. srpna 1930 v 1987 Brně-Malomě městem, silně l venkov s Foto J. Tichý řicích. rozpín předznamena v cyklech obrazů lo jeho pozdě ajícím se průmyslovým měl na Svitavské m nábřeží s výhledem jší tvorbu. opršená okna do silné genera z první poloviny Zvlášť zřeteln přes dolů přes řeku šedesátých ě chátrajíc na dávno let, kdy dal tvůrce s nosnýmce brněnských výtvar í areál, kdysi znát, níků přibyl slávu průmysl již námětem. ového výrazný, osobitže Brna. Řadu let zde vítal přátele a pracoval ý tu téměř do poslední alířem chtěl

být od dětství. ch dní zejména kých plátnech „učitelem“ Prvním narodil,“ na vel. byl mladý říkal později. žil v domě, muž, jenž Snad až stěžejní „Všude kolem kde bydleli i měli stále spoustu místo ze světa jsme niky Štolfovi. Mladík po návratu zaujímaly v techze směny kreslil stavební mechani techniky: bagry, různé srdci malíře letadla a podle lokomotivy, jistě symbol motocykly, fotek slečny, řidičem tramvaje smy – a fabriky. Otec byl dynamiky doby do kterých se zrovna zamilova , Motorky v čase l. val oběd. Uprostředo vozovny jsem mu nosíjeho mladých i mládí. lokomotivy, která Pracoval jako řidič malé nání s dneškem let v porovd techniky jsem vyrostl.“ přepravovala představovaly vlastně i jiného. zeminou při vagonky se něco trochu úpravě terénu Auto Později, když vlastnil málokdo pro nové seřazovací nádraží. studoval v Brně, toužil mít každý , Motocykl motorku Budoucí malíř The Dreadnought, profesor Eduard si normální kluk, ho při malován pozorně sledoval tj. Neohrožený, si Milén, významn všiml měl s jawou nebo tehdy u dívek í jeho zájmu nových postavil roku 1904 a doma pancéřovaných ý malíř, Byla čízou hned body se snažil o techniku, jako on. Fascinov pan Harold Karlslake. DeDion to doba, kdy navrch. civilizaci a o objemu 402 cm³ válečných lodí Jejího Veličenstva. al ho také komín kreslit Zadal mu diplomo domácí značky řické cementá Pohání ho vzduchem Jméno si vybral podle usazený malomě- na vou práci cyklu město. čas slávy, každý mnoha zažívaly rny, jako malý soutěží chlazený jednoválec téma spolehlivosti ještě v rámu pravděpodobně značky Quadrant. majitel obrazů Město kluk ho kreslil mnohokrát. mašiny daroval ve čtyřech ročních tu svou nějak v letech těsně před se snažil Jeho majitel se „Vlastně jsem Vintage Tato orientac vylepšit, dost druhou světovou se skoro pod e provázela Štolfu dobách. úpravách času trávil při Motor Cycle Clubu válkou. V roce 1962 s ním účastnil ním tem. . Silnice celým živopan Karlslake stroj Je příznačné motorkáři zažívali byly pohádkově volné, až osudové, že ateliér pocit svobody omezení. téměř bez

Rex z roku 1913 pohání Dvourychlostní stroj dvouválec o objemu 900 cm³. na osu zadního kola. se startuje klikou nasazovanou je za 27 400 liber Dochovalo se asi 10 kusů, tento

Británie i na Manx Trophy startoval Grand Prix. Na Tourist Tuxworth během riéry celkem své kav 71 závodech . V prozradil, že největším zážitkemrozhovoru bylo, když se pro něj zde v na stupně vítězů roce 1973 poprvé postavil v a získal tak body Ultralightweight kategorii do jako vítěz závodu mistrovství světa. Stejně Tommy Robb na yamaze. V tehdy jel mistrovství světa Mezinárodn připsal body si Tuxworth í Classic Motor ze závodů v Anglii, téměř čtyři cycle a Finsku. Nevynec Rakousku Show na výstav desítky let hal však ani láká išti ve Staffo Letos na 21. v motokrosu závody a dokonce i rdu již a 22. dubna motocyklové nadšen na ledové dráze. V pozdějšíc viště jako ce z celého vyšlo nádhe vždy h letech stál Neil ploché světa. za rné úspěchy jezdců, Tuxworth ročně se opaku proudily zástupy návště počasí a branami jako byli Joey výsta- John jících atrakc vníků v očeká Dunlop, Kocinski nebo í. vání každo Colin Edwards a programu - světa superbiků , mistr tak byly jako roku 2002. vždy ukázky níky show ve trialové jízdy, Pro návštěvStaffordu však Speciálním startování závodníc motocyklů na hostem letošní byl především znalcem TT h všestrann ploše ohraniče a většina otázek výstavy byl ý závodník né balíky slámy a nazvané Grad tak směřoval do zákulisí tohoto a donedávna Prix Paddock a žer týmu Honda slavného mana, ukázka několika vybranýc závodu. Kromě Racing pan Neil spousty pohárů něko h motocyklů který několikr dělala Tuxworth Tuxworth, v jízdě zeném výběhu át společnost dosud ovi na pódiu pro koně, aukce na ohra- hale a odpovídavystoupil na pódiu v hlavní nejetá závodní Bonhams, díky společnosti 125R z roku l na otázky Honda MT velkému rozsahu Poprvé 1977, návštěvníků. letos opět dvouden nabízela za 7499 kterou firma Earnshaw nabídky 1969 se na závodní trati objevil ní, a povídání liber. s motocyklem v roce závodníkem. Příprava strojů 1962, se slavným „Jarní Stafford na okruhu Cadwell BSA Bantam. Bylo to vosk, tempera, sololit “ startuje sezónu jem si velmi 130 × 100 cm navzáPokračoval mnoha Park a dojel jako druhý. podobných motorkářských akcí, které v Británii vítězstvími v mistrovství a říjnovou výstavou pořádá firma Mortons Motor Journal 06/2018 , zde tuto sezónu také

Show ve Sta ffordu

Deštivý den 1957, 26

olej, plátno 45 × 60 cm

MJ_2018_06

.indd 26

22.05.18 13:51

Nová nejetá Honda MT vystoupil závodník 125 R z roku 1977 zdobila pódium, a bývalý manažer na prodej za 7499 lib týmu Honda Racing na kterém několikrát pan Neil Tuxworth. er Byla

Motor Journal 06/2018

Povedeně lakované Tyrrelly: Typ Mk010 kterým zde roku 1979 v Alboretově monackém zlobil smetánku F1 Didier Pironi. Současnýpomalování z roku 1981, za ním typ Mk009, se majitel dokonce nastoupil v přilbě Pironiho barev

Lotus, Will iams a McL aren slavili 3 zlaté dekády Form Je zajímavé, ule 1 že Monac

MJ_2018_06

Moderátorem diskuse s Neilem Tuxworthe Plater. Dotazy se ponejvíce m byl točily kolem zákulisí známý anglický závodník Steve Tourist Trophy

.indd 29

Nešťastný Lec CRP1 geniálního Davida v Monaku předvedl Purleye se poprvé Veteránsalon tým de facto Motor Journa přišel. Dvojnáso lu 6/2018 světa Mika bný mistr Hakkine

22.05.18 13:52

n samozřejmě poval značku o Historique žitostí, při zastu zastuMcLaren a to které se účast byla předev v typu M14A z roku 1970, hranicích. ším britsko domácích ve kterém zakladat Dobrá polovi u záleFrancouzů el značky na o převaze držela v úzkých Bruce přišel o život. v Anglii vyrob jezdců přicestovala Zatímco byl vůz ještě tento z britských Také sponzo ených monop ostrovů, žové“ barvělakován v „McLarenově oranři ostů na trati (letos se k ní nemluvili francoa výrobci, zapojení tým s novozéla do rámcových ani nemluvě. skými kořeny vrátil), uzsky. ndkrotil akcí, většino u novější M19C z roku 1972, Mark Blundell

kdy již Formule Hlavní přestávku 1 zdobily barvy zpestřila fandům strační jízda V Clarkově Lotus komerčních sponzorů demon- Rob německých . Walker pro Sira 25 se předtavi vozů Porsche. Přípravu vozů násobný vítěz a Irvine sám nemohl Stirlinga Mosse, Eddie Le Mans Emanue l několika(Jacky a Vanina jejich hvězdné obsazení čemž mu poslední le Pirro, přivěřit skutečno při Monte Carlem tipy na cestu Elford) zaplatila Icxkovi, Derek Bell, Vic projede v McLarensti, že se dární mechani dal legenšvýcarská firma Jamese Hunta, k Bob u M23 této Opravdovou Chopard. kterému jako nezapomenutelné Dance. Zúčastnit se a v Monaku poprvé fandil malý kluk akce se ovšem senzací byla společná i dva mladší viděnou Boutsenroku 1977 v Silverstone směli jezdci: bývalém a Thierry jel v témeř Wiliams a McLaren akce značek F1 Lotus, u pilotovi Karunov již zapomen Williamsu FW04, , při které tyto utém že směl i Chandhokovi „bylo velkou F1 špičkové týmy kdysi Williams který vyzkoušet Williams ctí“, vzpoměli klasickýc nasazoval roku mladý Frank rým zde 60ých, 70ých FW08, se kteh období 1975 roku kte a bankrotu pro senzačních vozů 80ých let. V kokpitech téměř každého na pokraji armádu vozů 1983 Keke Rosberg porazil , kdo si mohl jeho kokpit zaplatit. jako Lotus 18, turbo a Josh FW04 nebo Hill nastoupi do Lotusu 49B, Williams Také Riccardo McLaren M26 si mohl oživit l se kterým v Monaku Patrese před jezdci, kteří se předvedli své vzpomín 50 lety vyhrál přesně (zčásti) nejsou ky na spolupráci s Williams pevnině příliš na evrospké em (vozy do Pastva pro oči, jeho děda Graham! často vezl Frankův Monaka přivlasý John Watson vidět: již téměř bělosyn Jonathan Renaultů, Ligierůuši a duši – i když by pár ), do Williams usedl do Lotusu nebo vozů Matra -Wolfu-Heskethu když usedl hvězdný který roku 1961 18, vomodré s jejich mi krotitely za v knížectví vítězně FW05, tmaho vozu komplik volanty také na škodu... nasadil z nebylo ovaného roku 1976, ve kterém Williams původu o svůj Texta foto: Roman Klemm

Salmson GS

, ročník 19

Monaco Historique, to Lyons) s typem M23 jsou ostré závody: Zde se honí McLaren (Stuart Hall), Ensignem M26 (Michael (Marco Werner) v nedělním N176 (Alex Caffi) a Ferrarim 312B dešti

Motor Journal 06/2018 MJ_2018_06

.indd 37

S Milanem na MG, druhá Vaníčkem byla posádka jsem se seznám byl předst Kedršt–Šilha na Bugatti 37 artovn il na náplav s motorem Škoda závodu) „1000 í sraz účastníků ce u Mánes Salmson s Vaníčkem a třetí byl závod u, kde nou paní Vaníčko za volantem a hrdinPraha v červnu mil československých“ u (tenkráte skuteč vou jako spolujez ného 1971. Jeho pořádaných poprvé a dcem. sportovní klubem VCC Ostatní byli daleko vzadu. samoz vozidlo jsem viděl salmson Kdo někdy neustále hlouče řejmě mě fascino spatřil tenkrá a zblízka, tak valo. Zatímc dobře ví, že o u jeho stroje te titul hrdinná je zcela na nikdo ze zájem k závodníků i přícho místě. Další zích, lutní byl ců. pořadí u Mika Häkkinen v kokpitu absomojí Škody 430 nebyl dojela bez si nepamatuji, moje škodovk McLarenu M14A, se kterým roku 1970 problémů. Přestože a jezdilepomoh spolujezdcem Denny Hulme jsme se se lo mi ani to, Pavlem

byl krátce členem že jsem v té době Ale bylo VCC Praha, jsem ovšem 37 jezdil To jen na mne hodné a všude mě na schůze tak dovezlo. předesílám. jednou ročně a nebyl takřka znám. Moje jsem byl v pozdější Byla to jediná věc, kdy úplně obyčejné vozidlo bylo době lepší než a technicky nijak Tyhle „Míle“ dopadly nádhern Salmson. zajímavé. 22.05.18 13:53 lutním pořadí ě. V absozvítězil Ing. Hausman

Fialou poctivě dali za volantem střízávod pod plným a oba shodně jeli celý plynem, kde stačilo to jen to jen šlo, na 4. místo v kategorii. Jenže tenkrát to pro mne protože po bezprob i tak bylo vítězství , lémovém dojezdu do Plzně činila zpět ujetá vzdáleno víkend 1000 st za letní km.

Na náplavce u Mánesu 44

1000 mil českoslove

nských 1972

MJ_2018_06

.indd 44

Motor Journal 06/2018

22.05.18 13:53

www.MotorJournal.cz

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA YARIS GRMN (XP13M)

MALÝ SPORTOVEC Poprvé se objevila sportovní verze Toyoty s označením GRMN, která byla vyvinuta v Evropě, kde se také vyrábí a prodává... TOM HYAN

továrny Toyota Motor Manufacturing France (TMMF) ve francouzském Valen ciennes už vyjelo od ledna 2001 více než tři miliony osobních vozů Yaris (třímiliontý roku 2016). Jsou mezi nimi také první auto mobily série GRMN vyvinuté, vyráběné a prodávané v Evropě, konkrétně čtyřsetkusová série Yaris GRMN, odvozená ze třetí modernizované generace Yarisu

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – typ 2ZR-FE, zážehový řadový čtyřválec, přeplňovaný mechanickým kompresorem Magnuson R900 (Eaton), uložený vpředu napříč; DOHC 4V s proměnným časováním ventilů Dual VVT-i; elektronické vstřikování paliva, EU6; 1798 cm3 (ø 80,5 x 88,3 mm); 10,0:1; 156 kW (212 k DIN)/6800 min‑1 a 249 N.m/5000 min‑1; max. 7000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová mechanická převodovka s přímým řazením pákou na podlaze (3,538 – 1,913 – 1,310 – 0,971 – 0,714 – 0,619 – Z 3,333), stálý převod 4,214; šnekový diferenciál Torsen, pohon předních kol. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči Sachs; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; provozní brzdy kapalinové kotoučové, vpředu ø 275 x 25 mm s vnitřním chlazením, vzadu ø 278 x 9 mm, P/Z čtyřpístové/jednopístové třmeny, ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS, 2,28 otáčky na plný rejd; pneumatiky Bridgestone Potenza RE050A, 205/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2510 mm, rozchod kol 1465/1455 mm; d/š/v 3945/1695/1510 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,321; objem zavazadlového prostoru 286 l; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní/celková hmotnost 1135/1545 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost omezena na 230 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,4 s; trať 0 – 400 m s pevným startem za 14,2 s; spotřeba paliva EU 10,6/5,7/7,5 l/100 km; emise CO2 170 g/km.

auto 2018/6

(model 2017). Označení GRMN nyní Toyota Motor Europe vysvětluje jako složení Gazoo Racing (jméno závodního týmu Toyota) a Meister of Nürburgring (Mistr Nürburgringu) jako připomínku vývoje na slav ném německém přírodním okruhu. Skutečnost je ale poněkud složitější, původně druhá dvojice písmen znamenala Morizo a Naruse, tedy jména dvou mužů, kteří zasvětili svůj život rychlým automobilům... Toyota Yaris GRMN už není k mání, všech 400 au tomobilů bylo prodáno. Měli jsme vzácnou příležitost vyzkoušet jeden z nich, v pořadí 259. vyrobený, jak prozrazuje sdělení Limited Edition 259/400 na mo toru pod kapotou! Vývoj začal už v roce 2015, první postavený prototyp záhy putoval na Nürburgring, kde skupina evropských a japonských specialistů Toyota Motorsport pokračovala ve vývoji sériové sportovní verze poté, co dostala zelenou z japonské centrály. Premiéra byla připravena na Ženevský autosalon 2017 u příležitosti návratu Toyoty do mist rovství světa v automobilových soutěžích. Samozřej mě, Yaris WRC, připravený na sezonu 2017 týmem Tommiho Mäkinena, je odlišný automobil než Yaris GRMN, ale automobilka potřebovala podpořit spor tovní image značky i v běžném silničním provozu. Znamená to, že Yaris GRMN není homologován pro automobilový sport, ale je to sportovní hatchback, určený pro radost z jízdy na kvalitním asfaltu. Jeho poháněcí soustava se od Yarisu WRC značně liší.

Foto Tom Hyan

4 Ostrý soutěžní stroj se představil pro sezonu 2017 s pohonem všech kol (aktivní mezinápravový a me chanické nápravové diferenciály), šestistupňovou převodovkou (hydraulická asistence řazení) a pře plňovaným čtyřválcem Turbo 1600 cm3 (ø 83,8 x 72,5 mm), jehož výkon přesahuje 280 kW (380 k). Nový Yaris GRMN je poněkud skromnější, ale jeho čtyřválec 1798 cm3 (ø 80,5 x 88,3 mm) je také přepl ňovaný, ovšem nikoli výfukovým turbodmychadlem, ale mechanickým rotačním kompresorem! Tato vol ba zaručuje lineární nárůst výkonu a spontánní reak ci na sešlápnutí plynového pedálu, sériový výkon 156 kW (212 k) také není na ostrý hatchback s hmot ností 1135 kilogramů vůbec špatný! V podstatě jde o motor, jaký používá sportovní Lotus Elise, tedy Toyotu v úpravě Lotus, patřičně upravenou pro zá stavbu pod přední kapotu, což kladlo nemalé nároky na umístění příslušenství. Silniční vůz zůstává u předního pohonu, jenž optimalizuje samosvorný

diferenciál Torsen (Torque Sensing). Převodovka je rovněž šestistupňová, ale klasická s manuálním řazením pákou na podlaze. Čtyřválec pro Yaris GRMN vyrábí britská továrna Toyota Manufacturing UK (TMUK) v Deeside v Se verním Walesu (loni vyrobila celkem 337 516 kom pletních motorů pro různé Toyoty). Verze GRMN a Lotus, jež používají mechanické kompresory od americké firmy Magnuson Products LLC z Ventury (CA) výhradně se dvěma rotory Eaton, mají vyhra zeno oddělené pracoviště s extrémním důrazem na kvalitu montáže. Motory typu 2ZR-FE vynikají plnicí jednotkou Magnuson R900, která spojuje kompre sor, chladič stlačovaného vzduchu a sací potrubí do jediného celku s redukovanými rozměry i hmotností. Byla to podmínka pro novou zástavbu do Yarisu GRMN, který používá také chladič oleje a laděné výfukové potrubí. Motor točí až 7000 min‑1 a má opravdu sportovní zvuk. Zrychlení na sto ►►►

1 Vlk v rouše beránčím, to je Toyota Yaris GRMN, se čtyřválcem přeplňovaným mechanickým kompresorem! 2 Krátce jsme okusili jeden z vozů limitované série, který dorazil do České republiky 3 Sportovní kokpit s upraveným volantem z kupé GT86 4 Na motoru je jasně vyznačeno pořadové číslo 259/400 z limitované série

6/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► TOYOTA GAZOO RACING

4 1 Toyota C-HR (Gazoo Racing), s níž Masahiko Kageyama, Tomoyuki Katayama a Herwig Daenens dojeli třetí ve třídě na 24 h Nürburgringu 2016 2 Toyota Yaris WRC (Gazoo Racing) vyhrála hned při druhém startu v rally po návratu do mistrovství světa (2017) 3 Toyota TS050 Hybrid už několik let bojuje o triumf ve 24 h Le Mans; podaří se vyhrát letos? 4, 5 Toyota GR Supra Racing Concept naznačuje další možnosti (premiéra v Ženevě 2018)

auto 2018/6

za 6,4 sekundy a největší rychlost 230 km/h jistě pře kvapí, na první pohled ale dává Yaris GRMN svůj potenciál najevo bojovým zbarvením, aerodynamic kými doplňky a sníženým podvozkem o 24 mm zá sluhou kratších pružin a tužšího nastavení speciál ních tlumičů Sachs. Při krátkém testu jsme dosáhli spotřeby 9,5 l/100 km, což vzhledem k dynamice vozu považujeme za velmi slušné (EU 7,5 l/100 km). Stejně jako Yaris WRC je také GRMN odvozen z třídveřového skeletu s rozvorem náprav 2,5 metru; silniční verze v základní bílé barvě dostala červené a černé výseče na bocích i kapotě, červené linky, novou čelní mřížku chladiče, hlavní světlomety LED, černý spoiler na odtokové hraně karoserie, centrální koncovku výfuku a difuzor pod zadním nárazníkem. Interiéru dominují kožený volant upravený z GT86, barevný displej TFT 4.2“ mezi dvojicí kruhových přístrojů (vlevo otáčkoměr), dotykový displej 7“ upro střed desky, automatická klimatizace, přední anato mická sedadla Toyota Boshoku a hliníkové sportovní pedály. Nechybí zadní kamera a sedm airbagů. Ří zení může být i pravostranné (osmdesát vozů jde do Velké Británie). Vpředu je tužší stabilizátor ø 26 mm,

řízení má strmější převod, posílená brzdová sou stava dostala vpředu drážkované duté kotouče a čtyřpístové třmeny, černá kovaná kola BBS jsou sedmnáctipalcová a nechybí výztuha mezi horním ukotvením pružicích vzpěr McPherson. Na zadní ná pravě ovšem zůstává torzní příčka. I tak jsou jízdní vlastnosti působivé. Jde o to odlišit se, byť je to za cenu 850 000 korun českých! A jak to bylo původně s GRMN? Akio Toyoda (ročník 1956) v dubnu 1998 založil Gazoo.com jako sou kromou internetovou aktivitu v době, kdy se e-com merce teprve rozbíhala, a to podle svých slov pro nové vztahy mezi lidmi a automobily v nové éře. Pra vnuk zakladatele a dnešní prezident TMC chtěl jezdit závody, a tak vznikl tým Gazoo Racing, sám usedal za volant pod pseudonymem Morizo. Jeho učitelem, kolegou a přítelem byl Hiromu Naruse (1942 – 2010), vynikající testovací jezdec, známý jako Toyota Meister a velký znalec Nürburgringu, kde testoval nespočet vozů. Kromě závodů vytvořili řadu tunin gových speciálů, jež označili GRMN (Gazoo Racing Morizo Naruse). Tradice nyní pokračuje. Budou další typy Toyota GRMN také pro Evropu. ■

Foto Tom Hyan

Více než čtvrtstoletí je ŠKODA AUTO oficiálním hlavním sponzorem mistrovství světa v ledním hokeji! V loňském roce prodloužila smlouvu s Mezinárodní hokejovou federací IIHF na další čtyři ročníky šampionátu! V letošním v dánské Kodani se podílel na předávání cen nejlepším také Bernhard Maier, předseda představenstva společnosti Škoda Auto (mj. dekoroval nejlepšího hráče mistrovství Patricka Kane z týmu USA). Od roku 1993 je Škoda Auto hlavním sponzorem. Letos bohužel naše reprezentace neuspěla, o mistrovský titul svedly tuhý boj týmy Švédska a Švýcarska. Obhájili Švédové, ale Švýcaři udatně bojovali. Nerozhodlo ani prodloužení, ale až nájezdy na branku.

Foto Tom Hyan

Foto Škoda Auto

Bernhard Maier a Patrick Kane

Foto Toni Jalovaara

► AUTO CHINA BEIJING 2018

NEPŘEHLEDNÁ VŠEHOCHUŤ

Čínské autosalony v Pekingu a Šanghaji se pravidelně střídají. Letošní se opět konal v Pekingu jako každý sudý rok... 2

3 TOM HYAN a TONI JALOVAARA (Peking)

ení pochyb o tom, že v tak obrovské zemi je o automobily enormní zájem. Číňané však většinou netouží po vozech s velkým objemem motoru, běžné jsou čtyřválce do 1,5 litru, či 2,0 litru u větších typů, zejména SUV. Přestože trh ovládají velké globální značky, alter nativní nabídka nepřeberného množství čínských zna ček je velká, ale na ulicích tyto vozy téměř nevidíte. Jejich původ je většinou zahalen tajemstvím. Firmy

auto 2018/6

1 Hongqi E-GT Coupé od první automobilky FAW, zjevně inspirované obdobnými koncepty Mercedes-Maybach 2, 3 Studie elektrického vozu BYD E-Seed od údajně největšího čínského výrobce elektromobilů a elektrobusů

vznikají a zanikají, po některých na dalším autosalonu už není ani památky. Módní vlna elektromobility zasáh la také Čínu, vznikají nové značky, které se chlubí, že patří výhradně elektromobilům... Dostat se na čínský autosalon není opravdu lehké, a tak jsme rádi využili nabídky našeho spolupracovníka Toniho Jalovaary z Finska, abychom alespoň jednou za rok napsali o čínských novinkách, protože ať chceme, či nikoli, už také patří do globální současnosti i historie

Foto Toni Jalovaara

4 7

5 automobilové produkce. Pídit se po podrobnostech je ale většinou zbytečné, buď jde o konvenční auto mobily podobné si jako vejce vejci, anebo koncepty plné superlativů, jež však mají většinou jepičí život. K stálicím patří jen několik čínských značek, jiné rychle vznikají a zase zanikají, nemluvě o jejich růz ném přepisu a výkladu. Začněme těmi velkými... K největším patří FAW (First Automobile Works) z Changchunu, jež se zrodila položením základního kamene 15. července 1953, aby 15. října 1956 vyro bila první nákladní vůz CA10 Jiefang, ale od roku 1958 se proslavila osmiválcovými limuzínami Hongqi (tedy Rudá vlajka), vlastně prvními čínskými sériově vyráběnými osobními automobily. Jméno Hongqi se používá dodnes pro luxusní typy. Světovou premiéru na autosalonu slavila studie prestižního kupé Hongqi E-GT na dvaadvacetipalcových kolech, poněkud připomínající nedávné koncepty Mercedes-Maybach, a úhledný elektrický crossover Hongqi E-HS3, údajně předobraz sériové elektrické verze typu HS5. FAW spolupracuje s největšími globálními výrobci, 15. květ na oslavil třicáté výročí podpisu smlouvy s Volks wagen Group. Se značkou FAW zářil T77 (T-Con cept), úhledný crossover SUV. Čínskou specialitou je vytváření sub-brandů, tedy

podřízených značek, určených k zaměření na vy brané skupiny klientů. K posledním počinům FAW, předvedeným na autosalonu, patří tři nové kon cernové značky. Prvním vozem značky Sitech je opravdu malý městský elektromobil DEV1, Senia je novou značkou pro SUV (předvedla sedmimístný R9) a Jumpai dalším SUV (typ D80). Podobně si počínají i další výrobci, takže nezasvěcení se v nabídce už vůbec nevyznají. Nezřídka jde jen o badge engineering, který záhy skončí, aby jej nahradil jiný. Poměr ně známou značkou je BYD (Build Your Dreams) ze Shenzenu, do které vložil své peníze americký pod nikatel Warren Buffett v roce 2009, kdy automobilky v Detroitu procházely krizovým obdobím a vyhlásily bankrot. Údajně investoval 230 milionů dolarů za 9,9 % akcií, BYD se z výrobce baterií pro telefony stal největším čínským producentem elektromobilů, ale pokus o vstup do Evropy byl neúspěšný, uplatnil tady jen elektrické autobusy (například na letišti v Amsterdamu). Nyní má BYD další eso, získal šéf designera Wolfganga Eggera, který už uplatnil svůj rukopis na sériových novinkách BYD Qin Pro (hyb ridní sedan s kombinovaným výkonem 224 kW) a BYD Tang (hybridní SUV druhé generace). Němec ►►► Egger (ročník 1963) se nyní snaží v Číně

4 BYD Qin Pro, hybridní sedan s úhledným designem podle návrhu nového šéfdesignera Wolfganga Eggera 5 Beijing Auto Offspace Suit, studie vyjadřující nový designový jazyk (BAIC) 6 Aiways RG Nathalie, elektrické kupé s vodíkovými palivovými články, výsledek spolupráce s Rolandem Gumpertem 7 Elektrické SUV Aiways U5 Ion s dojezdem až 560 km, pokud jsou podpodlažní akumulátory také vzadu za nápravou 8 Nová generace BYD Tang s dvoulitrovým čtyřválcem 151 kW, v hybridní verzi doplněným dvojicí elektromotorů po 110 kW 9 Beijing Auto EX3, zajímavý koncept malého elektromobilu (BAIC)

6/2018 THauto

► AUTO CHINA BEIJING 2018

1 2

Foto Toni Jalovaara

5 6

1 First Automobile Works sdružuje několik značek, ale coby FAW T-Concept T77 představil vlastní studii

2 Venucia The X, prototyp velkého SUV nové značky skupiny Dongfeng-Nissan 3 Weltmeister Isdera Commendatore, čínsko-německá reinkarnace sportovního vozu, nyní elektrického! 4, 5 Dongfeng Aeolus e-Pí, prototyp kupé PHEV s dojezdem tisíc kilometrů 6, 7 COS Oshan, futuristická studie cestovního vozu s autonomní funkcí

auto 2018/6

uplatnit zkušenosti, které získal jako šéf designu Alfy Romeo, Lancie, Seatu a Audi. BYD představil také studii elektrického crossoveru E-Seed, která s po honem všech kol zrychluje na sto za 3,9 sekundy a ujede až 600 kilometrů na jedno nabití akumulá torů. BYD ovšem nadále vyrábí vozy jak se spalo vacím motorem, tak elektrické. Beijing Auto, známý i jako BAIC (Beijing Automotive Industry Corp.), také slaví šedesát let výroby osob ních automobilů, podobně jako FAW. K jeho největ ším partnerům patří Daimler a Hyundai, jejichž vozy vyrábí ve společných podnicích, ale sdružuje také značky BAIC, BAW, BJEV (elektromobily), Huansu, Senova, Weiwang, Foton atd. Konzultantem designu

BAIC je známý Leonardo Fioravanti (ex-Pininfarina), v některých vozech se používají převzaté platformy a motory po švédském Saabu (mj. i v kopii Merce desu G-Klasse 6x6). Zajímavý design předvedl malý vůz Beijing Auto EX3, ale také další elektrický BAIC EU5, připomínající tvary Toyotu Prius s mírně zvět šenými rozměry. Vrcholem designu značky se stala studie crossoveru BAIC Offspace Suit, samozřejmě bez bližších údajů. Společné podniky jsou pro renomované automobilky jedinou možností, jak proniknout na čínský trh, a to i za cenu, že tamější partneři pilně kopírují technická řešení pro svou přidruženou výrobu vlastních typů. VW Group nespolupracuje pouze s FAW, ale také se

Foto Toni Jalovaara

9 12

SAIC (Shanghai Automotive Industry Corp.) prostřed nictvím Shanghai Volkswagen Automobile (SVW; zal. 1985), druhého výrobce automobilů VW a Škoda v Číně. Portfolio společnosti SAIC mimo jiné zahrnuje Shanghai GM (výroba Buick, Chevrolet a Cadillac); po koupi vybraných typů Rover musí používat novou značku Roewe pro nástupce britských vozů (práva nadále vlastní BMW), zatímco rozvíjí tradiční MG s vývojem i částečnou výrobou v Birminghamu. Pře kvapením byla studie SUV MG X-Motion, která sdílí platformu s konceptem Maxus Tarantula (SAIC pře vzal i britský LDV Maxus) a Roewe RX8. Z čínské produkce General Motors zaujaly Buick Enspire Concept, předobraz globálního crossoveru, hybridní

Buick Velite 6 pro Čínu (světová premiéra), který ná sleduje již v Šanghaji vyráběný Velite 5 (Chevrolet Volt) a předchází elektrické verzi Velite 6 EV. Státním úkolem roku 1969 bylo založení druhé auto mobilky s přispěním FAW, dnes jsou Second Auto mobile Works státním podnikem Dongfeng, který má rozsáhlý program od osobních vozů vlastních (Fengshen, Fengguang, Fengxing, Venucia) i z joint ventures (Nissan, Peugeot, Citroën, Honda, Kia, Luxgen) až po nákladní a autobusy; nechybějí ani věrné kopie amerických terénních automobilů Hum mer H1, z nichž jeden byl vystaven jako vojenský Armored People Carrier. Zaujalo atraktivní hybridní kupé Dongfeng Aeolus e-Pí (podle toho řeckého písmenka, jež se Číňanům zalíbilo, a tak označovalo i jiné vozy), údajně má dojezd tisíc kilometrů a jeho křídlové dveře se vyklápějí vpřed ve stylu Lam borghini. JAC (Jianghuai Automobile Co.), založený už v roce 1964, překvapil razantním vstupem do světa elektromobilů, včetně nové spolupráce s VW Group. Zrodil se tak levnější elektromobil JAC -Volkswagen pod značkou SOL E20X (původně to měl být čínský Seat, ale návrh vládní orgány za mítly), který vychází z designových prvků Seatu, přestože základem je JAC iEV7S (Číňané si nedělají hlavu s typovým označením), takže na zádi vozu se snoubí loga SOL, JAC a VW. S elektromotorem 85 kW ujede až 300 km na jedno nabití. ►►►

8 Studie elektrického crossoveru WEY-X od koncernu Great Wall Motor 9 COS 1, působivé SUV nové značky skupiny Changan Auto 10 Brilliance V7, sedmimístné SUV čínské značky, která spolupracuje s BMW (a před lety neúspěšně zaútočila na Evropu) 11 Hongqi E-HS3, předobraz elektrické verze sériového SUV HS5 12 Qoros Mile 1, koncepční elektromobil čínsko-izraelské značky ze skupiny Chery, jejíž sny o vstup na evropský trh se nevyplnily

6/2018 THauto

► AUTO CHINA BEIJING 2018

Foto Toni Jalovaara

Vision Mercedes-Maybach Ultimate Luxury, studie luxusního crossoveru SUV/sedan s nostalgicky děleným zadním oknem

4 1 Jetour X, elektrická studie SUV nové značky od Chery Commercial Vehicle 2 Qiantu K20 Concept, rovněž pro mladé, návrh sportovního vozu s příznivou cenou 3 SWM G01, výrobek Brilliance Shineray pod slavnou italskou motocyklovou značkou 4 Hybrid Kinetic K350 je jedním ze šesti vozů ze spolupráce s Pininfarinou (výroba značky z Hongkongu od 2020 začne v Číně)

auto 2018/6

Pozoruhodné jsou sebevědomé start-upy, třeba v roce 2017 založený Aiways (tedy AI on the Way, AI = Artificial Intelligence), jenž podobně jako Byton vychází z čínsko-německé spolupráce. Superspor tovním elektromobilem s vodíkovými palivovými články je Aiways RG Nathalie se zrychlením z 0 na 100 km/h za 2,9 s, další dílo Rolanda Gumperta (ex -Apollo, ex-Audi). Příští rok má začít sériová výroba elektrického SUV Aiways U5 Ion s dojezdem 460 nebo 560 kilometrů podle počtu akumulátorů v pod laze, elektromotor pohání přední kola. Na sloupku je čtečka, k níž stačí přiložit dlaň, a vůz se otevře. Další je Qiantu, tvůrce moderních elektromobilů, z nichž Concept 1 připomíná Teslu Model S, stejné elektromotory má kupé Qiantu K50 s největší rych

Luxgen AI (Artificial Intelligence), prototyp z Tchaj-wanu s autonomní funkcí lostí 200 km/h a dojezdem 365 kilometrů (dva po 157 kW a 290 N.m). Neobvyklý byl malý (a levný) sportovní automobil Qiantu K20 pro širší klientelu, bez bližších údajů, ale se zrychlením na sto za šest sekund a největší rychlostí 190 km/h. Freeman Shen (ex-Geely) založil WM Motors s ku riozní značkou Weltmeister (německy mistr světa), jež uvedla elektrické SUV s motorem 160 kW, před ním pohonem a dojezdem 300, 400 nebo 460 kilo metrů podle velikosti akumulátorů. Továrna ve Shu zou má kapacitu padesát tisíc ročně a bude prodávat vozy přímo (nemá dealery). Weltmeister ve spolu práci s tajemnou německou firmou Isdera GmbH zhotoví dva kusy elektrického supersportu Welt meister Isdera Commendatore na oslavu někdejšího

Foto Toni Jalovaara

6 originálu. Budou mít výkon 800 koní (588 kW) a do jezd 500 kilometrů. Qoros, který chtěl dobýt Evropu, jen tápe a představil elektrický supersport Mile 1 s indukčním dobíjením a dojezdem 700 km. Plány izraelsko-čínského projektu jaksi nevyšly, první ev ropský dealer byl sice v Bratislavě, ale pak se seda ny Qoros, vyvinuté s německou pomocí, z našeho kontinentu vytratily. Chery Auto, majitel značky Qoros, má jiné plány. A víceznačková strategie se mu již jednou nevyplatila, nakonec sub-brandy Riich, Rely a Karry utlumil, ovšem divize užitkových vozů Chery Commercial Vehicle uvedla v Pekingu novou značku Jetour, jak pro sériové SUV, tak pro zajímavý elek trický koncept ve stylu Range Rover Evoque. Zákla dem je elektrická platforma iPeL (Intelligent Platform/

new Energy/Lightweight). Designově výrazný byl crossover Chery Exeed LX Concept, náznak vstupu do vyšších tříd. Sedany Chery Arrizo a SUV Tiggo nevybočují ze šedivého průměru. S evropskými akvizicemi zřejmě došel dech Geely Holding, hybridní sedan Borui GF měl sice poháněcí ústrojí Volvo XC40 PHEV, ale starou platformu Geely. Více zaujal crossover SUV Geely Icon Concept, za tímco Polestar a Lynk&Co také neměly nic nového. Great Wall zavádí další značky, po Havalu a WEY přibyla ORA pouze pro elektromobily, určené mladé generaci. Větší typy nesou označení ORA iQ, první menší ORA R-Line se představily coby futuristický minicar R2 s délkou 3,5 m a dojezdem 350 km, resp. R1 ve stylu Smart ForFour s délkou 3,4 metru ►►►

5 NIO Eve Concept, předobraz dopravního prostředku s autonomním řízením 6 MG X-Motion není svatokrádež, Britové svoji značku dobrovolně Číňanům prodali... 7 ORA R2, elektromobil pro mladé, výrobek nové elektrické značky od Great Wall 8 Maxus Tarantula, studie SUV (SAIC převzal také britskou LDV Maxus)

6/2018 THauto

► AUTO CHINA BEIJING 2018

Foto Toni Jalovaara

1, 2 Geely Icon Concept, studie SUV s dveřmi bez středového sloupku 3 Haima S5 bojuje o místo na slunci s vlastními vozy, když začínala spoluprací s Mazdou 4 Singulato iS6, elektrické SUV s bočními dveřmi otevíranými proti sobě 5 Changan Eado XT, sedan s vřetenovitou maskou přídě ve stylu Lexusu 6 Great Wall Haval F5 (odvozen z WEY W5), jeden z mnoha SUV tohoto seskupení, jež neuspělo s montáží vozů v Bulharsku

auto 2018/6

a dojezdem 300 kilometrů, oba s omezenou rychlostí na 100 km/h. Kuriozitou je, že centrum designu ORA bylo zřízeno v japonské Yokohamě. WEY vystavoval svoje SUV stejně jako loni ve Frankfurtu, na stánku zářila elektrická studie WEY-X s křídlovými dveřmi. Není bez zajímavosti, že Great Wall uvedl nejprve Haval, pak WEY a nyní tyto typy představuje i ve verzích Haval. Výroba pikapů a SUV Great Wall byla v roce 2012 zavedena v bulharské Loveči, ale po nových volbách přišel tamější partner Litex Motors o státní zakázky a loni musel vyhlásit bankrot. Do Velké čtyřky spolu s FAW, Dongfeng a SAIC patří také Changan Auto, jenž staví na 156 let dlouhé tra dici strojírenské a zbrojní výroby, založené Britem Macartneyem coby Shanghai Bureau of Marine Artil lery (Shanghai Foreign-gun Bureau). Pod značkou Changan vystavoval především faceliftované seda ny a SUV, na designu se už deset let podílí Stefano Carminati, jenž vede evropské centrum designu Changan v italském Turínu (u jeho zrodu stál i Lu ciano D’Ambrosio, který nyní pomáhá návratu Stile Bertone). Changan vytvořil novou značku COS, urče nou pro dostupné prémiové vozy (affordable premium brand), vystavil futuristickou automní studii COS

Oshan a vcelku obvyklé SUV COS 1, poháněné pře plňovaným čtyřválcem 1.5 Turbo/131 kW se šesti stupňovou samočinnou převodovkou. Brilliance pro dloužila smlouvu o spolupráci s BMW, mezi vlastními kreacemi je novinkou sedmimístné SUV Brilliance V7, ovšem jen se čtyřválcem 1.6 Turbo/150 kW. Další kuriozitou je SWM G01, resp. G01 Sport s de signovým kitem, na jehož zádi září typická písmena SWM, známá z nádrží italských motocyklů. Společ nost Shineray Motorcycle z Chongqingu totiž ital skou motocyklovou továrnu v roce 2014 koupila a používá značku nejen pro motocykly, ale i auto mobily! V joint venture Brilliance Shineray vyrábí SWM G01, pětidveřové SUV celkových rozměrů 4610 x 1855 x 1725 mm s rozvorem náprav 2750 mm, poháněné čtyřválcem 1.5 Turbo! A svět je malý, Shi neray kromě motocyklů SWM dodává také poslední model Jawa 350 OHC pro slavnou českou značku! Kromě Changanu a jemu podřízenému Changhe existují automobilky podobných názvů. Changfeng Motors je součástí impéria GAC (Guangzhou Automobile) a vystavoval různé SUV nazývané Leopaard či Liebao včetně elektrické verze Leopaard CS3 BEV; jinak vyrábí Mitsubishi Pajero pro Čínu. GAC stejně

Foto Toni Jalovaara

8 jako v Detroitu vystavoval elektrický crossover En verge Concept (nyní s bočními okny) a sériové typy s problematickou značkou Trumpchi. Před dvěma roky zrozený Changjiang z Hangzhou, výrobce elek tromobilů podřízený FDG Electric Vehicles z Hong kongu, překvapil jinak bezejmennou studií cestov ního elektromobilu s okny zasahujícími hluboko do bočních dveří a přídí vytvořenou velkou obrazovkou, údajně s dojezdem tisíc kilometrů; poněkud střízli vější bylo SUV Changjiang Vincent. Hybrid Kinetic Group, také z Hongkongu, staví továrnu v Číně pro sérii od roku 2020 a spolupracuje s Pininfarinou, který mu navrhl už šest hybridních vozů Hybrid Kinetic. Premiéru v Pekingu slavily sedan H500 a SUV K350. Podobné záměry má NIO, původně známý jako NextEV (z elektrické formule FIA), ale s čistými elek tromobily. Slíbil sérii deseti čtyřmotorových elektric kých supersportů NIO EP9 (zajely rekordy na něko lika závodních tratích včetně Nürburgringu). Vystavil také luxusní SUV NIO ES8 (výrobu pro ně zajistí JAC), disponující výkonem 650 koní (478 kW), a NIO Eve Concept jako vizi autonomní jízdy. Kontroverzní Lifan Auto vylepšil svoji kopii Mini, nyní ji opatřil přídí ve stylu Fiat 500 a elektropohonem,

evropskou inspiraci nezapře ani tovární program Pand-Auto EV pro sdílení elektromobilů. Tchaj-wan ský Luxgen také míří do světa autonomních vozidel studií AI Concept, je nástupcem někdejší automobil ky YLN (Yue Loong Motor), která začínala licenční výrobou Nissanů. Haima Automobile je zase někdejší Hainan-Mazda, nyní s výrobou vlastních sedanů a SUV, ale rovněž s prototypem VFOO Concept (vel ké MPV). Nová značka Singulato ukázala elektrické SUV typu iS6, jehož zvláštností jsou boční dveře otevírané proti sobě bez středového sloupku (zadní tzv. suicide doors, otevírané proti směru jízdy). Zotye Auto je úspěšný plagiátor, v tomto trendu pokračuje sesterský Hanteng, když neoprávněně využívá stylis tických prvků SUV Jaguar, zatímco Zotye se pro slavila kopií Porsche Macan. Na čínském autosalonu vystavovaly rovněž globální značky, evropské, americké i japonské, které se snad až příliš zaměřují na čínský trh, jehož budouc nost není tak zcela jistá. Jak nám před lety v Pekingu sdělil Dr. Winfried Vahland, tehdy předseda předsta venstva Škoda Auto (nyní Geely Proton), musí vy užít všech možností, i kdyby to bylo jen na pět let dopředu, přestože mají desetileté plánování. ■

7 Changjiang EV Concept; povšimněte si masky přídě, tvořené velkou obrazovkou... 8 Chery Exeed LX Concept, předobraz vstupu značky do vyšších sfér 9 Changfeng Leopaard Mattu, nový vrchol řady SUV Leopaard s motorem 1.6 Turbo/150 kW (204 k) 10 Roewe Marvel X; co tomu asi říkají milovníci klasických britských Roverů?

6/2018 THauto

► Automobily ► MERCEDES-AMG GLA 45 (X156)

Foto Tom Hyan

JEŠTĚ VÍCE

Modernizovaný špičkový typ 45 z konstrukční kuchyně AMG je nyní k dispozici pro několik modelů kompaktní řady... TOM HYAN

1 Nový Mercedes-AMG GLA 45 4Matic jsme vyzkoušeli na silnicích Středočeského kraje 2 Přeplňovaný dvoulitrový čtyřválec AMG má rekordní měrný výkon 140 kW na litr objemu

ejprve jsme vyzkoušeli špičkové provedení třídy A třetí generace (W176), známé jako Mercedes-AMG A 45 4Matic, na závodním okruhu Lausitzring u Drážďan, a to ještě dříve, než byla oznámena jeho přeměna na DEKRA Technology Center. Nový majitel však nakonec pod vedením Volkera Noeska rozhodl o pokračujícím využití i pro veřejnost, a tak kromě zkoušek auto matizovaných systémů řízení a dalšího programu DEKRA zůstává trať nadále otevřena nejen závodům (letos DTM, německý rallykros DRX a ADMV Classic Cup), ale i tréninkovým jízdám a motoristickým slavnostem (Fast Car Festival). Testovací jízdy tedy mohou pokračovat. Za volantem AMG A 45 jsme se přesvědčili v extrémních podmínkách, že jízdní vlastnosti vlka v rouše

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – typ M133, kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll s chladičem vzduchu, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování, EU6; 1991 cm3 (ø 83 x 92 mm); 8,6:1; 280 kW (381 k)/6000 min‑1 a 475 N.m/2250 – 5000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – automatizovaná dvouspojková sedmistupňová převodovka AMG Speedshift DCT 7 s manuálním řazením páčkami pod volantem (3,86 – 2,90 – 2,43 – 1,19 – 1,16 – 0,94 – 0,87 – Z 3,10); stálý převod 2,49, trvalý pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson a příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 235/45 ZR 19 (zimní 215/55 R 18). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2699 mm, rozchod kol 1569/1560 mm; d/š/v 4424/1804/1494 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; objem zavazadlového prostoru 421/1235 l; objem palivové nádrže 56 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1510 kg, celková povolená 2105 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 4,4 s; spotřeba paliva EU 9,6/6,1/7,4 l/100 km; emise CO2 172 g/km.

auto 2018/6

eránčím jsou opravu obdivuhodné, zejména vzhleb dem k výchozímu typu s předním pohonem; nedotáčivost účinně eliminuje nový mechanický samosvorný diferenciál na přední nápravě (s příplatkovou AMG Dynamic Plus Package); točivý moment na přední a zadní kola rozděluje podle potřeby mezinápravová vícelamelová spojka ve skříni zadního diferenciálu. Výsledek je úžasný, vůz je zcela neutrální, ochotně sleduje pokyny od volantu, a to jsme zdaleka nedosáhli umění Bernda Schneidera a Jana Seyffartha, dvou instruktorů AMG Driving Academy s bohatými závodnickými zkušenostmi! Přesto byla jízda pro silničním okruhu uprostřed oválu Lausitzringu velkým zážitkem; navzdory vysokému výkonu je vůz vhodný i pro běžnou jízdu po normálních silnicích, což jsme vyzkoušeli v okolí Drážďan. Proti o dva roky starší původní verzi jde o výrazný krok vpřed...

Foto Tom Hyan

3 Podobné vlastnosti má spřízněný crossover AMG GLA 45 4Matic, jenž jsme krátce okusili na domácích silnicích. Konstrukčně je téměř shodný, a pokud nejste Bernd Schneider, tak mírně vyšší polohu těžiště nepocítíte, největší změnou A-Klasse proti GLA-Klasse je totiž vnější výška narostlá o 61 milimetrů, z čehož těží zejména cestující na zadních sedadlech (výška stropu P/Z 1017/952 proti 1015/ 971 mm). Délka byla prodloužena jen vzadu, rozvor 2699 mm i přední převis 913 mm zůstávají shodné; zadní převis narostl ze 687 na 812 milimetrů, takže se zvětšil objem zavazadlového prostoru. V pří padě AMG však o to vůbec nejde, rozhodující jsou výkon a jízdní vlastnosti. Vůz má upravenou aerodynamiku se spoilery a difuzory, příslušně je naladěn podvozek, jenž může být vylepšen paketem Dynamic Plus a doplňky AMG Ride Control (voli telná tuhost odpružení s aktivními tlumiči). AMG Dynamic Select, známý ze špičkových typů AMG GT a C 63 AMG, umožňuje volbu čtyř programů jízdy; s Dynamic Plus dostanete nejen zmíněný samosvorný diferenciál vpředu, ale také pátý režim Race. Při jeho zapnutí pracuje motor a samočinná převodovka (s možností manuálního řazení páč kami pod volantem) ještě rychleji než v programu Sport Plus, přičemž stabilizace ESP přejde do Sports Handling Mode, jenž dovoluje driftování se značným vybočením zádě. Samozřejmě, funkce ECO Stop/Start a sailing (jízda setrvačností s odpojením motoru) se v tomto programu neaktivují. Další z pěti programů jsou Comfort (s aktivací zmíněných šetřících funkcí), Sport, ostřejší Sport Plus a rovněž Individual, v němž můžete jednotlivé části systému nastavit podle nálady a potřeby. Soustava

pohonu všech kol 4Matic plynule rozděluje točivý moment P/Z od 100/0 do 50/50 %; stabilizace ESP je třístupňová se zásahem dle zvoleného programu jízdy. Standardní jsou litá kola 19“ (pneumatiky 235/35 ZR 19). Samostatnou kapitolou je čtyřválec 2.0 Turbo, ručně vyrobený podle filozofie AMG One Man – One Engine (jeho tvůrce prozrazuje štítek na motoru), nejvýkonnější ve třídě 1,8 – 2,0 litru, v níž třikrát získal ocenění World Engine of the Year 2014 až 2016, a to zejména za rekordní hodnotu měrného výkonu 133 kW/l (180 k/l), v modernizovaném provedení dokonce dále zvýšenou na 140 kW/l (190 k/l)! Vychází ze sériového čtyřválce M270 s přímým vstřikováním BlueDirect, upraveného u AMG-Motorenbau jako typ M133 na téměř dvojnásobný výkon! Motor má jiné časování ventilů, upravené přeplňování a další zlepšení, které po dvou letech od uvedení zvýšily výkon ze 265 na 280 kW (ze 360 na 381 k) při shodných otáčkách 6000 min‑1 a točivý moment ze 450 na 475 N.m při identickém rozsahu otáček 2250 až 5000 min‑1. Hodnota zrychlení na sto činí jen 4,4 sekundy, spotřeba paliva EU 7,4 l/100 km a největší rychlost 250 km/h. Pozoruhodné je, že motor vyhovuje bez jakýchkoli problémů jak běžnému pojíždění po městě, tak ostré jízdě na okruhu, zmíněné programy AMG Dynamic Select optimalizují funkci i pro tak odlišné podmínky. Cena odpovídá kvalitě, nicméně za 1,5 milionu (A 45 za 1,3 milionu Kč) je to v jistém pohledu value for money, protože podobné jízdní zážitky nabízejí jen vozy o hodně dražší. S novou třídou A čtvrté generace (W177) přijde nejen ještě silnější A 45 (S), ale také přístupnější A 35 se 225 kW (306 k). ■

3 Mercedes-AMG GLA 45 4Matic se od A 45 prakticky liší jen o 61 mm větší výškou a prodlouženým zadním převisem o 125 mm 4 Ovladač pěti jízdních režimů (včetně Race) za volicí pákou dvoustupňové automatizované převodovky

6/2018 THauto

Ukázka konstrukce velkého vznětového dvoudobého lodního motoru se šesti až dvanácti válci (výkon 1630 kW na válec)

auto 2018/6

Technika

► RUDOLF DIESEL (1858 – 1913)

Rudolf Diesel (1858 – 1913), vynálezce vznětového motoru

Foto Daimler

Nejnovější typ OM654 pro osobní automobily Mercedes-Benz (1950 cm3 a 110/143 kW pro E-Klasse) ► Uložení katalyzátorů DOC/SCR a čističe pevných částic DPF dříve (vlevo OM651) a nyní (vpravo OM654) u čtyřválců Mercedes-Benz ▼

DOC SDPF = DPF + SCR Kresba Daimler

DOC DPF SCR

DIESELY

NAHRADÍŠ?

Představa bruselských úředníků o vymazání vznětových motorů ze světa je scestná, vývoj musí být postupný, zákazy nic neřeší...

udolf Diesel (1858 – 1913) se musí obracet v hrobě, který vlastně ani nemá. Více než 120 let se používají vznětové motory, ne ustále vylepšované a zdokonalované, jež slouží v nesčetném množství oborů lidské činnosti, a pak přijde úředník EU, většinou bez odbor ného vzdělání, který sám nic nevymyslel, a hned začne uplatňovat scestné názory. Ano, emise je třeba snižovat, ostatně se tak po desetiletí děje i bez přispění nevzděla ných mudrců, málokdo také dokázal o tolik snížit negativ ní vliv na čistotu životního prostředí právě tak, jako tvůrci spalovacích motorů. V roce 160. výročí narození Rudolfa

TOM HYAN

Diesela německým rodičům (18. března 1858 v Paříži) však boj proti vznětovým motorům nabral na intenzitě... Automobilová doprava je poměrně snadným cílem. Všichni víme, o kolik se emise snížily, bruselský úřed ník však chce více. Nedokáže si spočítat, že elektromo bily s výfukem v nejbližší tepelné elektrárně znečišťují ovzduší mnohem více než moderní diesely, netuší, jaký je skutečný podíl automobilů na škodlivých emisích, ne porovnává s jinými zdroji, pouze demagogicky vykřikuje a zavádí nesmyslná omezení. Vývoj strojů trvá nějaký čas, ať jsou to automobily, traktory, lokomotivy, lodě nebo letadla, podmínky snižování emisí musí ►►►

6/2018 THauto

► RUDOLF DIESEL (1858 – 1913) 1 Prototyp Dieselova motoru z roku 1893, výrobek Maschinenfabrik Augsburg (později MAN po spojení se strojírnou z Norimberka) 2, 3 Na Berlínském autosalonu 1936 se představily první osobní vozy se vznětovým motorem, Mercedes-Benz 260 D dostal čtyřválec OM138 (2545 cm3; vstřik do předkomůrky; 33 kW/3000 min‑1)

Kresba Volkswagen

Foto MAN

K nejlepším vznětovým čtyřválcům pro osobní vozy patří Volkswagen 1.9 TDI, známý i z vozu Škoda Octavia (81 kW/4150 min‑1 a 225 N.m/1700 – 3000 min‑1)

► VÝVOJ EMISNÍCH LIMITŮ EU (g/km) PRO OSOBNÍ VOZY norma od roku EU3 2000 EU4 2005 EU5 2011 EU6 2015

CO NOx HC+NOx 0,64 0,50 0,56 0,50 0,25 0,30 0,50 0,18 0,23 0,50 0,08 0,17

► VÝVOJ EMISNÍCH LIMITŮ CO2 (g/km) PRO OSOBNÍ VOZY PČ 0,050 0,025 0,005 0,005

(flotilový průměr) 2014 – 2019 2020 – 2021 od 2025 od 2030

Foto Daimler

auto 2018/6

130 95 -15 % -30 %

Kresba Daimler

Foto Sabb Motor

být splnitelné, protože jinak budou mít ekonomické důsledky fatální dopad na evropské hospodářství. A to samozřejmě tiše pomíjíme znečištění z dalších zdrojů... Na řadě je také lodní doprava, kde jedna obří loď vypro dukuje emise jako tisíce automobilů. I v tomto případě už vznikají emisní normy, které však mají lokální plat nost, a proto se v plavidlech objevují zdvojené nádrže pro paliva rozdílné kvality. To, co platí v Evropě, neplatí totiž jinde na světě. Sebevražedný útok na automobi lové výrobce od Evropanů v Evropě může mít vážné hospodářské důsledky. Zákonodárci by měli naslouchat konstruktérům a tvořit nová pravidla ve vzájemné spolupráci. To však zřejmě nehrozí. Ano, někomu tato situace vyhovuje, protože ji využívá k vlastnímu pro spěchu. Typickým příkladem jsou právníci, kteří vidí svoji šanci na obohacení. A k tomu tací lidé, jako čeští chytráci, když náhle objevili, jak jim ty motory TDI vlast ně škodí, přestože je používají dvě desetiletí. Šokem pro mě byla publikace Diesel zabiják, kterou šířila Toyota v České republice, přestože Toyota Motor Corporation

4 Vznětový čtyřválec 1697 cm3 o výkonu 28 kW/3200 min‑1 pro poválečný Mercedes-Benz 170 D (vstřik do předkomůrky; vyrobeno 33 823 vozů v letech 1949 – 1953) 5 Norská firma Sabb Motor z Bergenu vyráběla námořní verze čtyřválců Mitsubishi 2084 cm3 (ø 84 x 94 mm) o výkonu 37 kW (typ M4.210 GR)

navzdory výrobě hybridů patří i k největším produ centům automobilových vznětových motorů a prodává je také v České republice... Všechno je to podobná demagogie jako zákazy kouření (na vysvětlenou, jsem a vždy jsem byl absolutní neku řák), kdy státní instituce na jedné straně kouření zaka zují a na druhé straně si libují nad nemalým ziskem z prodeje tabákových výrobků. Mimo Evropu se vzně tové motory v osobních automobilech nikdy příliš ne rozšířily, jejich největšími propagátory jsou Francouzi spolu s Němci, a proto výkřiky o zákazu vjezdu dieselů do Paříže či Stuttgartu vypadají jako dobrý vtip. Jenže vtip to není. Osobně jsem nikdy nebyl příznivcem vzně tových motorů v osobních vozech, ale pokrok jakého dosáhly, je obdivuhodný. Dynamika nejlepších typů je srovnatelná se zážehovými stroji, a to vše při větší účin nosti a tedy nižší spotřebě paliva. Cesta ke vznětovému motoru nebyla jednoduchá, prav děpodobně stála Rudolfa Diesela i život. Když v roce 1892 hledal partnera pro vývoj svého motoru, navázal spolupráci s firmou Maschinenfabrik Augsburg (později MAN), která přispěla pod vedením Heinricha von Buze k úspěchu historického vynálezu a v roce 1898 prodala první motory klientům. Koncem toho roku už drželo licenci na motory systému Diesel třiadvacet společností z Německa, Belgie, Dánska, Francie, Velké Británie, Švédska, Švýcarska, Ruska a USA, kde Diesel Motor Company of America založil Adolphus Busch, majitel pivovaru Anhaeuser Busch (Budweiser). Rudolf Diesel už další vývoj sledoval z povzdálí, když založil jen nové firmy pro správu patentů. Jeho patenty byly často napa deny, přivlastňovali si je jiní, Rudolfova Dieselmotoren -Fabrik zkrachovala a sám vynálezce trpěl depresemi. Záhadně zmizel v noci z 29. na 30. září 1913 z paluby lodi při plavbě z Antverp do britského Harwichu. Společ nosti MAN, Deutz, Krupp, Burmeister & Wain (nyní sou část MANu), Mirrless, Sulzer a další pokračovaly v úspěšném rozvoji Dieselova motoru, jenž byl poprvé zabudován do nákladního automobilu MAN v roce 1924. Překotný rozvoj vznětových motorů pokračoval pro mno ho oborů lidské činnosti, nikoli jen pro dopravu, ale také pro průmyslové užití, elektrárny, zemědělství ►►►

6/2018 THauto

► RUDOLF DIESEL (1858 – 1913)

1 Emise velkých lodních motorů mnohonásobně převyšují automobily, na snímku moderní Wärtsilä nové generace X (4 až 12 válců v řadě, vrtání 350 – 920 mm, zdvih 1550 – 3468 mm, výkon 870 – 6139 kW/válec)

3 Výroba řadových vznětových šestiválců MAN v Norimberku pro automobily, autobusy, plavidla a průmyslové použití

Foto Wärtsilä

2 Společnost MAN jako první postavila nákladní vůz/autobus se vznětovým motorem (1924/1925); byl to čtyřválec 7472 cm3 (ø 115 x 180 mm) o výkonu 29 kW (40 k)

1 3

Foto MAN

a mnoho dalšího. Přibývaly podniky, jež se pouštěly do stavby těchto motorů, mnohé dosáhly světové proslulosti a přidaly nová řešení v podobě pracovních cyklů (dvou dobé i čtyřdobé), ventilových rozvodů a vy plachování, počtu i uspořádání válců, růz ných spalovacích prostorů, přeplňování, přímého i nepřímého vstřikování a nakonec prostředků pro očistu výfukových splodin. První vznětové motory pro osobní vozy nelze s těmi dnešními vůbec srovnávat, z jedno duchých strojů připomínajících motor pro traktor se staly sofistikované pohonné jed notky s oxidačními katalyzátory, zásobníko vými katalyzátory NOx, katalytickou redukcí SCR s činidlem AdBlue a filtry pevných čás tic. Konstruktéři tak úspěšně bojují se sníže ním emisí oxidů dusíku (NOx), které jsou u vznětových motorů jedinou vyšší složkou ve srovnání s motory zážehovými. Motory dvoudobé se u automobilů už nepo

auto 2018/6

užívají, ale pro jiné obory nadále konstruují a vyrábějí. K nejnovějším patří série nové generace X od finské společnosti Wärtsilä (převzala švýcarského průkopníka Sulzer), kterou od roku 2014 reprezentují řadové lodní motory stavebnicové koncepce, z nichž největší série X92 má vrtání válce 920 mm a zdvih pístu 3468 mm, přičemž válců může být od šesti do dvanácti. Tato pohonná jednotka je určena od středně vel kých plavidel po největší lodi, nabízí výkon 6130 kW na jeden válec a je připravena pro emisní normu Tier III, jež u motorů s otáč kami do 130 min‑1 sice snížila emise NOx ze 14,4 na 3,4 g/kWh proti Tier II, ale i tak si lehce můžete představit, jaká je to úroveň emisí ve srovnání se vznětovým motorem osobního nebo nákladního automobilu! Na víc v provozu jsou lodní motory mnohem starší a emisní normy platí jen ve vybraných oblastech. Ano, někde se ale začít musí...

Posledním podivným návrhem EU z května 2018 je první emisní norma CO2 pro nákladní automobily v Evropě, která požaduje sní žení o 15 % do roku 2025 a celkem o 30 % do roku 2030. Nákladní vozy ovšem podle organizace ACEA (European Automobile Manufacturers Association) tvoří jen 20 % těchto emisí v evropské dopravě, jenže pře pravují přes 70 % zboží. Erik Jonnaert, generální sekretář ACEA, upozorňuje na skutečnost, že nelze používat stejná kritéria na nákladní vozy jako na osobní (!), neboť provedení nákladních i stejného typu se může významně lišit (nástavby, výška, po čet náprav a další). Nereálný je rovněž termín, protože nákladní automobily pro rok 2025 jsou už ve vývoji a na další drastické omezení o 30 % je opravdu potřeba delšího vývoje. Hromadný přechod na nákladní elektromobily, jak básní tvůrci projektů Nikola a Tesla, je zatím utopií. ■

Ukázka konstrukce vznětového čtyřdobého lodního a průmyslového motoru s deseti až šestnácti válci do V (ø 260 x 400 mm)

6/2018 THauto

Foto Jiří Nezdařil

Motorsport

► WORLD ENDURANCE CHAMPIONSHIP 2018 – 2019

Toyota 050 Hybrid vyjela první vítězství nové sezony (Buemi/Nakajima/Alonso) Rebellion R13 Gibson obsadil třetí místo (Jani/Lotterer/Senna); povšimněte si sponzoringu od britské značky sportovních vozů TVR

ODSTARTOVÁNO!

Toyota touží po vítězství ve 24 h Le Mans. Dvacetkrát se to nepodařilo, vyjde to konečně letos?

ový formát mistrovství světa FIA WEC ve vytrvalostních závodech sportovních prototypů a automobilů Gran Turismo zahájí revoluci. Byla vyhlášena supersezona 2018 – 2019, která seskupila nejvýznamnější závody, a to včetně dvou ročníků 24 h Le Mans! Druhým závodem šampionátu je Le Mans 2018, závěrečným Le Mans 2019. Už je odstartováno, prvnímu závodu 6 h Spa-Francorchamps v květnu dominovala Toyota TS050 Hybrid. Fernando Alonso v posádce se Sébastienem Buemim a Kazuki Nakajimou vyhrál hned při premiéře! Netají se záměrem dobýt Triple

auto 2018/6

TOM HYAN a JIŘÍ NEZDAŘIL, Spa-Francorchamps (B)

1 Fernando Alonso (vlevo) vyhrál hned při prvním startu, na stupně vítězů vystoupil s Nakajimou a Buemim

Crown, tedy titul mistra světa F1 (už má dva), 24 h Le Mans (to zkusí poprvé letos) a 500 mil Indianapolis (po velkém výkonu loni odpadl pro poruchu motoru). Nové uspořádání závodů je příspěvkem ke zvýšení jejich atraktivity pro soukromé týmy, když neustále klesá účast těch továrních. Předloni skončila éra vznětových hybridů Audi TDI, loni jely naposledy hybridní Porsche 919. Zbyla jen Toyota s továrním prototypem LMP1H (povinně hybridním), zatímco soukromé týmy LMP1 mohou startovat bez hybridní pohonné jednotky. Není jich ale mnoho, třebaže startovní pole rozšířily Rebellion

2 BR Engineering BR1 R13 Gibson (chassis Oreca), Ginetta G60 Mécachrome je nový vůz třídy LMP1, (ve Spa ještě nejela) a BR Engineering BR1 AER, postavený ve spolupráci zatímco nadále přežívá rakouský ByKolles Racing se s Dallarou speciálem Enso CLM P1/01 Nismo. V nižší třídě LMP2, omezené povinným použitím osmiválce Gibson, využí3 Toyota číslo 7 vají soukromé týmy podvozky Dallara, Ligier a Oreca (Conway/Kobayashi/Lopez) (také pro Alpine). Druhou polovinu startovního pole navzdory penalizaci skončila druhá tvoří vozy GT, v profesionální kategorii LM GTE Pro jezdí s tovární podporou pět značek (Porsche, Ford, 4 Ferrari 488 GTE Evo BMW, Ferrari a Aston Martin). Se staršími typy účinkují dvojice Alex Pier Guidi/ posádky v nižší třídě LM GTE Am (amateurs). James Calado (AF Corse) Podle předpokladů hned při premiéře šampionátu WEC 5 Novinkou je závodní 2018/2019 na rychlé trati v belgickém Spa-FrancorBMW M8 GTE champs neměla Toyota soupeře. Její jen lehce vylep (Tom Blomqvist/Antonio šené vozy typu TS050 Hybrid vládly tréninkům i kvali Felix Da Costa) fikaci, ale stejně nestartovaly z první řady. Trojice 6 Porsche sice zrušilo Conway/Kobayashi/Lopez sice zajela pole position, ale za prohřešky při deklaraci funkce povinného průtoko- prototypy LMP1, ale posílilo účast ve třídě LM GTE Pro měru paliva byla potrestána startem z boxové uličky, a to až za posledním vozem, který absolvoval první 7 Nejrychlejší ve třídě kolo. Na první místo se tak posunula trojice Buemi/ LM GTE Pro Nakajima/Alonso a převzala vedoucí úlohu před týmobyl nový Ford GT (Mücke/Pla/Johnson) vými kolegy, kteří nakonec všechny ostatní předjeli

Foto Jiří Nezdařil

a obsadili druhé místo. Jezdci Rebellion Racing sice vystrkovali drápy, ale na lepší než třetí a čtvrté místo to nestačilo. Kupodivu Kollesův stroj po všech přestavbách vydržel až do cíle a patřilo mu páté místo. Nové vozy LMP1 postavila firma BR Engineering ve spolupráci s Dallarou, a to nejen pro ruský tým SMP Racing s motory AER P60 Twin Turbo V6 (iniciátorem značky BR je Boris Rotenberg), ale také pro klientský Dragonspeed z USA (atmosféricky plněný osmiválec Gibson). Bohužel draci měli smůlu, mladý Pietro Fittipaldi (Emersonův vnuk) vážně havaroval, rozbil vůz a zlomil si obě nohy, a tak přišel i o možnost prvního startu v 500 mil Indianapolis (loni byl mistrem formule V8 v českém týmu Charouz/Lotus). Ruská dvojice Alješin/Petrov dojela celkově šestá, trojice Sarrazin/Orudžev/Isaakyan závod nedokončila. Přihlášené vozy Ginetta G60-LT-P1 Mécachrome Twin Turbo V6 nebyly včas dokončeny. Třídě LMP2 zatím dominují podvozky Oreca (prvních šest míst), když trojice Rusinov/Vergne/Pizzitola se vyhoupla na celkově šesté místo. Ve třídě GT se radovali z vítězství u Forda, posádka Mücke/Pla/Johnson byla čtrnáctá absolutně. Samozřejmě, ke všem vozům se vrátíme podrobněji po závodě 24 h Le Mans 2018. ■

6/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► ADAC GT MASTERS 2018

Poprvé na okruh v Mostě zavítal vyrovnaný šampionát vozů Gran Turismo...

Foto Helena Hyanová

MISTŘI V MOSTĚ 3 4 2 TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Most (CZ) 1 Ferrari 488 GT3 (Schwager/Ludwig čtvrtí ve druhém závodě) před Audi R8 LMS českého týmu ISR (Salaquarda/Stippler pátí) 2 Audi R8 LMS českého týmu ISR před jedním z vozů BWT Mücke Motorsport (Christopher Hasse/Ricardo Feller) 3 Druhý závod vyhrál Mercedes-AMG GT3 německé posádky Götz/Pommer 4 Posádka Stefan Mücke/ Jeffrey Schmidt (Audi R8 LMS) vyhrála první mostecký závod

auto 2018/6

e dvanácté sezoně ADAC GT Masters značně posílilo startovní pole a závody jsou neobyčejně vyrovnané, nezřídka se jich zúčastňují opravdoví mistři volantu, i když jde o mezinárodní německý šampionát. Jezdci bojují nejen o absolutní titul jednotlivce, ale také o vítězství týmu, nejlepšího juniora (Pirelli-Junior) a amatérského jezdce (Pirelli-Trophy, dříve Gentlemen-Wertung, které však v sezoně 2013 kuriozně vyhrála Christina Nielsenová). Mostecký víkend byl druhým podnikem šampionátu, poprvé se bojovalo v dubnu v německém Oscherslebenu. Startují produkční vozy specifikace GT3, tedy s motory o výkonu 368 – 478 kW (500 – 650 k) a nejnižší hmotností od 1225 do 1290 kilogramů, uplatňuje se BoP (Balance of Performance) pro srovnání výkonů za účelem větší konkurenceschopnosti jednotlivých týmů. Využívá se také systém závaží po úspěchu v předcházejícím závodě a znevýhodnění profesionálů zátěží 30 kg, pokud vytvoří společnou posádku.

O tom, že to funguje, svědčí rozdílní vítězové. První závod v Oscherslebenu ovládly Audi R8 LMS, vy hrála dvojice Philip Ellis/Max Hofer (GB/A) před bratry Sheldonem a Kelvinem van der Linde z Jižní Afriky, zatímco druhému vládly Lamborghini Huracán GT3 týmu Grasser Racing. První dojeli Mirko Bortolotti/Andrea Caldarelli (I/I), druzí Rolf Ineichen/ Christian Engelhardt (CH/D). V šampionátu startuje také český tým Igora Salaquardy, který přešel do třídy Gran Turismo po velmi dlouhém působení v závodech formulových vozů, kde za ISR jezdily i největší hvězdy včetně pozdějších závodníků formule 1 a vítězů Indy 500! Připo-

► KRÁTCE ► První vítězství v novodobé F2 (dříve GP2 Series) pro český tým přišlo ve druhém závodě v Monaku! Ital Antonio Fuoco vyhrál nedělní sprint průměrem 123,238 km/h pro Charouz Racing System, týmový kolega Louis Délétraz udržel třetí místo před útočícím Artemem Markelovem, vítězem prvního závodu. Druhý dojel Lando Norris. Na stupně vítězů za český tým vystoupil Bob Vavřík, přihlíželi Antonín Charouz, Jean-Denis Délétraz (otec Louise, bývalý jezdec F1) a Romain Grosjean.

5 6

5 Novinkou sezony je Honda NSX GT3 týmu Schubert Motorsport

6 Filip Salaquarda je jediným pravidelným účastníkem ADAC GT Masters z České republiky Foto Helena Hyanová

7 Dominik Schwager a Luca Ludwig (syn Klause) při mostecké autogramiádě 8 S tímto vozem Lamborghini Huracán jedou Mirko Bortolotti a Andrea Caldarelli 9 V mosteckém depu se objevil Charly Lamm a jeho vozy BMW Schnitzer M6 GT3

Foto Tom Hyan

meňme jen Daniela Ricciarda, Alexandera Rossiho, Sergeje Sirotkina, Sama Birda, Estebana Guerrieriho, Nathanaëla Berthona, Lewise Williamsona, Nicka De Bruina, Maximiliana Götze, Jazemana Jaafara a Jake Rosenzweiga! Situace se opakuje i ve třídě Gran Turismo, syn šéfa týmu Filip Salaquarda letos absolvuje ADAC GT Masters s Frankem Stipplerem, který patří k jezdcům českého týmu také ve 24 h Spa-Francorchamps, kde kromě Salaquardy za ISR jeli Nicolas Lapierre, Franck Perera, Edoardo Mortara, Marc Basseng, Marlon Stockinger a další! Na německém Oscherslebenu dojeli Salaqvarda/Stippler sedmí, ve druhém závodě však po kolizi odpadli. Situace se opakovala v Mostě, tentokrát z trati vyrazil Salaquardu neopatrný soupeř krátce po startu prv ního závodu, ale ve druhém dvojice Salaquarda/ Stippler obsadila pěkné páté místo ze čtyřiatřiceti konkurentů! Každý ze závodů měl jiného vítěze, tentokrát se na stupni nejvyšším vystřídaly Audi R8 LMS a Mercedes-AMG GT3. V prvním závodě Stefan

Mücke, syn berlínského šéfa týmu Petera Mückeho (BWT Mücke Motorsport), spolu se Švýcarem Jeffrey Schmidtem dosáhl průměrné rychlosti 150,7 km/h, zatímco ve druhém pečetili úspěch pro HTP Motorsport další němečtí závodníci Maximilian Götz a Markus Pommer, když dosáhli 150,4 km/h. V obou závodech patřilo druhé místo vozu Chevrolet Corvette C7 týmu Callaway Competition, řízenému německou posádkou Marvin Kirchhöfer a Daniel Keilwitz. Ve star tovním poli byly rovněž automobily BMW M6 GT3, Ferrari 488 GT3 a Porsche 911 GT3 R. Podívaná to byla opravdu pěkná, vozy Gran Turismo patří k tomu nejlepšímu, co běžně jezdí po veřejných komunikacích. Uvidíme, zda se v budoucnu podaří rozšířit startovní pole o další značky, jak plánují pořadatelé. Mistrovství ADAC GT Masters 2018 po Mostu pokračuje dvojzávody na Red Bull Ringu, novém Nürburgringu, nizozemském Zandvoortu a znovu na německých okruzích, nyní Sachsenringu a Hockenheimringu. ■

► Miami City Comission schválila plány na další Grand Prix formule 1 v USA, na návrhu trati se budou podle Jeana Todta, prezidenta FIA, podílet aktivní jezdci formule 1. Liberty Media, majitel šampionátu, chce rozšířit F1 na americkém území, první závod Formula 1 Miami Grand Prix by se měl jet už v říjnu 2019, tedy podobně jako Velká cena USA v Austinu (TX). Závod prosazuje podnikatel Stephen Ross (78), majitel fotbalového týmu Dolphins a sponzor University of Michigan, kterou vystudoval (pochází z Detroitu). ► Michael Latifi se stal prvním novým akcionářem McLaren Group od odchodu Rona Dennise. Investici 203,8 milionu liber za 888 135 akcií zaplatí prostřednictvím své firmy Nidala (BVI) Ltd. z Britských Panenských ostrovů do jednoho roku od dohody z 21. května. Latifi odjel z Íránu s rodiči do Kanady jako teenager, vystudoval elektrotechniku (MBA) a patří mu třetí největší kanadská potravinářská firma Sofina Foods Inc. Jeho syn Nicholas Latifi startuje ve F2 a je testovacím jezdcem Force India F1. ► Američan Hershell McGriff loni 14. prosince oslavil devadesátiny, závodil sedmdesát let, ale když mu Bill McAnally Racing nabídl Toyotu Camry pro závod šampionátu NASCAR K&N ProSeries West 2018 v Tucson Speedway (AZ), po šesti letech od ukončení kariéry stock cars neváhal ani chvíli. Naposledy jel v Sonomě 2012, naposledy vyhrál v jedenašedesáti. Ve zmíněné sérii jezdil od založení (1954), má 35 vítězství z 266 závodů. Startoval i dvakrát ve 24 h Le Mans (1976 a 1982). ► Vývoj automobilů Porsche je obdivuhodný. Tovární jezdec Kevin Estre zajel v dubnu na Nürburgringu čas 6:56,4 min na novém typu 911 GT3 RS, čímž překonal nejen předchůdce stejného označení o 24 sekund (jeho motor měl jen o 15 kW méně), ale také hybridní typ 918 Spyder. Je to třetí nejlepší čas produkčních vozů po Lamborghini Huracán Perfor mante a Porsche 911 GT2.

6/2018 THauto

Foto Chevrolet

► Motorsport ► 102. INDIANAPOLIS 500

NEJVĚTŠÍ ZÁVOD

V jednom víkendu se jely dva ze tří nejprestižnějších závodů světa. Nejprve formule 1 v Monaku, pak 500 mil v Indianapolisu... 2

atímco formule 1 mnoho vzruchu nepřinesla, snad jen další zbytečnou havárii Maxe Ver stappena, která ho připravila o účast v kvalifikaci a šanci na vítězství, v Indianapolisu se opravdu bojovalo. V Monaku marně Sebastian Vettel (Ferrari) útočil na Daniela Ricciarda (Red Bull), tomu stačil dobrý start a přes ztrátu výkonu a poruchu převodovky (nejvíce šestý stupeň z osmi) vedení nepustil z ruky. Za mořem v Indianapolisu se čelo závodu, který se jede dvakrát větší průměrnou rychlostí, proměnilo jedenatřicetkrát... Nejrychlejší kategorií automobilových závodů je už dlouho americká Indy Car Series, zejména pak na dlou hých Superspeedways s vyvrcholením poslední květ novou neděli v Indianapolisu! Letos došlo ke změně aerodynamiky, všechny vozy mají univerzální Body Kit a snížený přítlak, což mnohdy jezdce překvapilo. Od sezony 2012 používají shodné vozy Dallara IR12 (DW12) s přeplňovaným šestiválcem 2.2 V6 Turbo (Chevrolet nebo Honda). Přestože v Indianapolisu jede největší počet závodníků, jejich počet je omezen na 33, a tak po delší době opět došlo k vyřazování, nepostou pila druhá žena závodu Pippa Mannová, ale překvapivě i populární Kanaďan James Hinchcliffe.

auto 2018/6

TOM HYAN 1 Will Power vede před týmovými kolegy Pagenaudem a Castronevesem (Team Penske) 2 Will Power (Penske/Chevrolet) právě předjel Eda Carpentera 3 Will Power s vítězným týmem (vpravo Roger Penske) 4 Vítěz přejíždí pruh z cihel, připomínku původního povrchu klopené dráhy

Mezi závodníky byli vždy specialisté na ovály nebo sil niční okruhy, nyní není rozdělení tak jednoznačné, ale typickým příkladem je Ed Carpenter, šéf vlastního týmu, který na okruzích tým řídí z boxové zídky, ale na oválech sám usedá za volant. V Indianapolisu se mu vcelku daří, a tak v závěrečné kvalifikaci už potřetí zajel pole position, což se za celou historii závodu podařilo jen deseti jezd cům. Sedmatřicetiletý Carpenter obdivuje čtyřnásob ného vítěze Indy 500 A. J. Foyta, který byl i letos na trati jako majitel svého týmu, a po jeho vzoru šel k cíli typicky americkou cestou, tedy z hliněných oválů za volanty midgetů a sprint cars. V roce 2003 vyhrál první závod Indy Lights v Indianapolisu, v roce 2011 první Indy Cars (v Kentucky pro tým Sarah Fisherové) a o rok později založil vlastní tým Ed Carpenter Racing s dnes již tra diční podporou Fuzzy’s Ultra Premium Vodka... Zvláštností Indy Cars na oválech je skutečnost, že pole position se nejede jako rychlostní průměr jednoho kola, ale čtyř kol následujících! Carpenter byl v květnu prostě nejlepší, když dosáhl průměru 369,455 km/h! Ještě čty řiatřicátá Angličanka Pippa Mannová jela 360,995 km/h, ale to už na postup do závodu nestačilo (Hinchcliffe měl technické problémy a nezajel žádný čas). Za Carpentera

6 8

se seřadili tři jezdci Teamu Penske v pořadí Simon Pagenaud, Will Power a Josef Newgarden (loňský mistr Indy Cars), populární Francouz Sébastien Bourdais (loni po havárii v tréninku musel závod vynechat) a týmoví kolegové Spencer Pigot (jezdí za Carpentera na okru zích) a Danica Patricková, která se přijela rozloučit posledním startem. Vedla si však skvěle, po sedmileté absenci (jezdila stock cars) zajela výborný sedmý čas! V poli třiatřiceti jezdců bylo i několik nováčků, kteří však příjemně překvapili. Robert Wickens z Kanady už v této sezoně několikrát sahal po vítězství a v Indy 500 dojel devátý, Brazilec Matheus Leist pro A. J.Foyta zajel tři nácté místo, Kanaďan Zachary Claman De Melo nahradil zraněného Pietra Fittipaldiho a dojel devatenáctý jako prv ní s jedním kolem ztráty a Američana Kyle Kaisera, loň ského mistra Indy Lights, po 110 kolech zastavila mecha nická závada. Zkušený Carpenter proměnil letmý start ve vedení závodu, které držel plných 30 kol a několikrát se na první pozici vrátil (celkem v čele 65 z 200 kol). Nebylo mu však přáno, mohutným nástupem ho překonal Austra lan Will Power, kterému triumf v Indy 500 také chyběl, a prolétl cílem s nákokem 3,1589 sekundy! Prvních šest míst obsadili zkušení mazáci Power, Carpenter, Dixon,

Foto Chevrolet

5 Ed Carpenter (ECR/Chevrolet) vedl nejvíce kol závodu, ale dojel druhý 6 Ed Carpenter zajel už třetí pole position v Indy 500 7 Danica Patricková (ECR/Chevrolet) se rozloučila se závody 8 Helio Castroneves dostal od Penskeho poslední šanci 9 Josef Newgarden (Team Penske/Chevrolet) se musel spokojit s osmým místem

Rossi, Hunter-Reay a Pagenaud, ale někteří další skon čili po smyku ve hrazení. Bohužel k nim patřila i Danica Patricková, která se neslavně rozloučila se závody, ale zůstává jedinou ženou, jíž se podařilo vyhrát závod Indy Car (v dubnu 2008 na Twin Ring Motegi v Japonsku). Will Power do závodu odstartoval ze třetího místa, po sledního v první řadě. Zapsal se do historie jako první jezdec, který vyhrál jak silniční Indianapolis Grand Prix, tak Indy 500 na celém oválu. Jeho triumf na silniční ver zi okruhu o patnáct dní dříve se stal jubilejním 200. ví tězstvím Indy Cars pro Team Penske (během padesáti let), takže další už zahájil třetí stovku (sám Will Power má 29 vítězství Indy Cars, první dobyl v roce 2008 v Long Beach). Titul mistra mu dlouho unikal, podařilo se to až v sezoně 2014. Nyní tedy přidal svoje největší vítězství. Team Penske vyhrál Indy 500 už posedmnác té (prvně Mark Donohue na McLarenu v sezoně 1972). Roger Penske, který už oslavil jedenaosmdesáté naro zeniny, nejen řídil svůj tým přímo v depu i letos, ale ob jevil se také ve Victory Lane. Sám bývalý závodník (jel i ve formuli 1) je neobyčejně úspěšným podnikatelem. Podobně jako Roger Penske řídí svůj tým na místě rov něž Anthony-Joseph Foyt, čtyřnásobný vítěz Indy 500, jehož nová brazilská sestava měla letos střídavé úspě chy, nováček Leist ujel plný počet kol, ale veterán Tony Kanaan (vedl 19 kol závodu) nakonec skončil ve zdi stej ně jako Sébastien Bourdais, Takuma Sato a Helio Cast roneves. Ze šesti jezdců Andretti Autosport (motory Hon da) byl nejlepší Alexander Rossi na čtvrtém a Ryan Hunter-Reay na pátém místě. Vítězný Will Power (Chev rolet) dosáhl průměrné rychlosti 268,598 km/h, když bylo pole jezdců sedmkrát zpomaleno žlutými fázemi po ha váriích. Celkový čas závodu se těsně přiblížil třem hodi nám (přesně 2:59:42,64), nejrychlejší kolo zajel Brazilec Helio Castroneves průměrem 360,638 km/h zřejmě při posledním startu, když nyní tvoří Team Penske v závo dech sportovních prototypů. ■

6/2018 THauto

► Motorsport ► LEGENDY ZÁVODNÍCH TRATÍ

Simtek S941 Ford (Barcelona 1994)

Foto Tom Hyan

Imola 1994

DAVID BRABHAM (AUS) bratra Geoffa ve 24 h Le Mans (2009 na Peugeotu 908 HDi).

Nejmladší syn trojnásobného mistra světa Jacka Brabhama to také dotáhl až do formule 1, ale s pomalými vozy Brabham BT59 Judd v sezoně 1990 (jen šest startů) a Simtek S941 Ford o čtyři roky později nikdy nedosáhl na body. Narodil se 5. září 1965 ve Wimbledonu, začínal v Austrálii na motokárách, ve F-Ford a s cestovními vozy, po cestě do Evropy se stal hvězdou závodů sportovních prototypů, když zopakoval triumf

K jeho triumfům patří American Le Mans Series, 24 h Spa-Francorchamps, 24 h Daytona, 12 h Sebring, Petit Le Mans, Bathurst 1000, Bahrain GT Festival a další závody, startoval až do roku 2015 (HPD Acura ARX01c), ale pak se soustředil na konstrukci supersportovního vozu Brabham BT62, který představil veřejnosti v květnu 2018. Rád by nasadil automobily Brabham do některého z mistrovství GT a do 24 h Le Mans.

Foto Tom Hyan a Ford

Goodwood 2001

Brabham BT26A Ford (Silverstone 1969)

JACK BRABHAM (AUS) v padesátých letech, tak proti revolučnímu Lotusu 72 v roce 1970.

(1967)

Foto Brabham

Trojnásobný mistr světa F1, nejprve na Cooperu (1959 a 1960), pak jako jediný na voze vlastní konstrukce (1966 Repco-Brabham). Nazývali ho starým mužem, ale zanechal závodění ve čtyřiačtyřiceti na vrcholu sil, nebýt odpadnutí pro technické poruchy, tak se stal v roce 1970 počtvrté mistrem světa. Australan, narozený 2. dubna 1926 v Sydney, byl jediným závodníkem, který bojoval jak proti továrnímu týmu Mercedes-Benz

Vyučený mechanik začal jezdit dirt track v Austrálii na midgetech vlastní konstrukce (1948), ve F1 debutoval v Anglii na Cooperu (1955), o rok později jel v Silverstone na Maserati 250F, v letech 1957 – 1970 už byl pravidelným účastníkem Grand Prix (Cooper, Lotus a Brabham). Vyhrál 14 Grand Prix, naposledy 1970 v Jižní Africe (v poslední sezoně pátý v MS). Zemřel 19. května 2014 doma v Austrálii.

Brabham BT24 Repco (Nürburgring 1967)

DENNY HULME (NZ) Driver to Europe, od roku 1961 pracoval u Brabhama v Anglii,

Mistr světa F1 z roku 1967 porazil svého šéfa Jacka Brabhama, který sportovně ponechal závěru šampionátu volný průběh! Narodil se 18. června 1936 v Nelsonu na Jižním ostrově Nového Zélandu, jeho otec byl oceněn jako válečný hrdina bitvy o Krétu 1941 a po válce se přestěhovali do Te Puke na Severní ostrov, kde Denny začal závodit se sportovním MG TF (1956) a později Cooperem. Vyhrál cenu New Zealand

auto 2018/6

v letech 1963 – 1967 byl továrním jezdcem Brabhamu od F-Junior po formuli 1. První Grand Prix vyhrál až v sezoně 1967, kdy dobyl titul mistra světa, pak přešel k McLarenu. Jel 112 GP v letech 1965 – 1973, osmkrát zvítězil, na McLarenu byl v MS F1 nejlépe třetí (1968 a 1972). Nikdy nepřestal se závody, 1986 dojel pátý v Brně na Roveru 3500 a zemřel na infarkt 4. října 1992 při závodě v Bathurstu (na BMW M3 ještě stačil zastavit).

► LEGENDY ZÁVODNÍCH TRATÍ

Foto Tom Hyan

(1990)

Lola T90/50 Cosworth (Le Mans 1990)

GARY BRABHAM (AUS) včetně 12 h Sebringu 1991 (na Nissanu NPT90 s bratrem Geoffem).

Prostřední syn mistra světa Jacka Brabhama se také objevil ve F1, ale při pokusech na italském Life W12 se v roce 1990 nekvalifikoval, a tak pokračoval ve formuli 3000. Narodil se 29. března 1961 v britském Wimbledonu, nyní žije v Brisbane a podle dostupných informací jeho synové Lachlan a William nezávodí. Dvakrát jel Indy Car v Surfers Paradise (čtrnáctý 1993, odpadl 1994); také vyhrál se sportovními vozy

Začal F-Ford v Austrálii (1982 Birrana), o rok později už jezdil v Anglii, z F-Ford přešel do F3, dokonce v otcově týmu Jack Brabham Racing (1986). V roce 1988 byl britským vicemistrem F3 (Bowman Racing), 1989 britským mistrem F3000 (Bromley Motorsport). Odstoupil ze závodů neslavně v roce 1995, ale o pět let později byl na historickém Brabhamu BT23 třetí v Race of Legends při Adelaide V8 Supercar.

Peugeot 905C (Le Mans 1993)

Foto Tom Hyan

(1993)

GEOFF BRABHAM (AUS) sportovních prototypů IMSA (1988 – 1991 pětadvacet vítězství

Nejstarší syn mistra světa Jacka Brabhama se narodil 20. března 1952 v Sydney a absolvoval nespočet závodů různých formulí. Spolu s Matthewem jsou jedinou australskou dvojicí otce a syna, která absolvovala 500 mil Indianapolisu (Geoff desetkrát, Matthew zatím jednou). Geoff také testoval Brabham Ford F1 spolu s Willy Ribbsem pro Bernieho Ecclestona, ale do Grand Prix nepostoupil. Je čtyřnásobným mistrem

na Nissanu, dvakrát ve 12 h Sebringu) a vítězem 24 h Le Mans 1993 (Peugeot 905C). Začínal s formulovými vozy, byl mistrem Austrálie F2 roku 1975 (Birrana), čtvrtý v britském mistrovství F3 (1977 Ralt) a americkým mistrem Super V (1979 Ralt). Ve dvou sezonách CanAm byl třetí a pak mistrem (1980 – 1981 VDS Lola). V březnu 2018 byli také Geoff a David Brabham uvedeni do australské Motorsport Hall of Fame. (1998)

Foto Tom Hyan

Brabham BT24 Repco (Goodwood 1998)

SAM TINGLE (SA) když se šéf týmu Gary Hocking zabil krátce před VC Jižní Afriky,

Druhý nejúspěšnější jezdec Rhodésie, který pronikl do F1. Narodil se 24. srpna 1921 v Chorltonu (Manchester), záhy odjel z Anglie do Rhodésie, kde jeho otec (obchodník s oděvy) hledal nové možnosti. Závodil od roku 1947 na Bentley 4½ Litre, patřil k průkopníkům, 1960 byl mistrem na Connaughtu A, v roce 1961 koupil LDS-Alfa Romeo, dílo Douga Serruriera, a jezdil jihoafrický šampionát F1. Debut v MS 1962 se nezdařil,

ale tu pak jel Sam pětkrát. Při posledním startu 1969 byl osmý na Brabhamu BT24 (chassis 02, s nímž se stal Hulme mistrem světa). Pak budoval okruh Donnybrook u Harare (od 1972), který však marně aspiroval na závod mistrovství světa F1. Sam se překvapivě objevil na BT24/02 v Goodwoodu 1998, za volantem se střídal s Jackem Brabhamem. Zemřel 19. prosince 2008 u Kapského Města, kam přesídlil.

6/2018 THauto

► Motorsport ► ALFA ROMEO V ČESKOSLOVENSKU

Foto Alfa Romeo

Foto ČTK

Alfa Romeo neměla v mistrovství Evropy cestovních vozů 1971 v divizi I do 1300 cm3 žádnou velkou konkurenci, a tak její jezdci bojovali hlavně mezi sebou. Na snímku ze startu dvouhodinovky Grand Prix Brno v květnu 1971 bojují o prvenství Gianluigi Picchi (vlevo, č. 52) a Sandro Uberti (č. 51), kteří sevřeli do sendviče třetí tovární vůz Massima Lariniho! Vyhrál Gianluigi Picchi (narozen 28. října 1946 v Tivoli), který začínal na motokárách a v malých formulích (vozy Tecno K250, De Sanctis F850, De Sanctis F3 a Tecno F3). Změnu kariéry přineslo pozvání na testy Alfa Romeo, z pěta dvaceti adeptů byl nejrychlejší, a tak se stal továrním jezdcem. Vyhrál první divizi ME 1971 (šest vítězství z devíti startů), ale zkusil i formuli 2, v roce 1972 přispěl k titulu Alfy Romeo pro značky. Testoval sportovní prototypy Alfa Romeo 33 TT 3, ale Autodelta pro rok 1973 z vytrvalostních závodů odstoupila. Otec tří dětí se proto vzdal profesionálních závodů, ale od roku 1988 jezdí s historickými vozy.

1 2

▲ Gianluigi Picchi s manželkou Francou doma v Tivoli (1971) 1 Po startu v Brně 1971 bojují tovární jezdci Alfy Romeo o vedení (zleva pozdější vítěz Picchi, Larini a Uberti); šestici uzavírá Jochen Mass na bílém Fordu Escort, vlevo jede nejrychlejší Fiat 128 (Walter Donà dojel osmý) 2 Dvojice Gianluigi Picchi/Guy Chasseuil (Alfa Romeo GTAj 1300) vyhrála také 24 h Le Castellet; v sezoně 1971 byl Picchi první v šesti z devíti absolvovaných závodů

Foto Tom Hyan

Marián Rajnoha na startu Ecce Homo ve dvoulitrové třídě (1981)

auto 2018/6

V komunistickém Českosloven sku nebylo lehké sehnat jiný závodní vůz než Škodu nebo Ladu, a proto všichni, kteří se lišili, budili pozornost. Byl mezi nimi Marián Rajnoha, když jezdil okruhy a vrchy s kupé Alfa Romeo GTAj 1300/2000 (1973 – 1981) a patřil k největším soupeřům továrního týmu AZNP Škoda (tři Alfy v roce 1969 do Česko slovenska dovezl brněnský Zetor Racing Team). Marián se narodil 14. května 1943 v Topolčanech, první titul mistra Slovenska dobyl roku 1969, má jich čtyřiadvacet, k tomu čtyři tituly mistra Česko slovenska 1976, 1979, 1980 a 1981. Po velmi krátké účasti Zetor Racing Teamu v mistrov ství Evropy (Ing. Jiří Rosický, Dušan Velimský a Stanislav Plíhal) se za volanty vozů GTAj 1300, později ve verzi s dvoulitrovým motorem, objevili další jezdci klubovních týmů. Marián Rajnoha z nich závodil nejdéle.

Foto Tom Hyan

Marián Rajnoha patří ke slovenským (a československým) závodnickým legendám. Kromě úspěchů v barvách Alfa Romeo je čtyřnásobným vítězem slovenského Nissan Cupu do vrchu (1994 – 1996 a 1999), začínal s vozem Škoda 1000 MB, jezdil formuli Easter (MTX 1-06) a v posledních letech Nissan Sunny GTi, Ford Escort Cosworth a Hondu Civic Type-R. V sobotu 18. srpna 2012 měl největší havárii, když jeden ze soupeřů na Slovakiaringu vylétl z trati do štěrku, ale vrátil se na trať tak, že poslal Rajnohu s jeho Hondou do několi ka přemetů. Vůz byl zničen a Marián převezen vrtulníkem do nemocnice. Po roce už znovu závodil (v sedmdesáti) a závodí dodnes! Je majitelem autobazaru Autošport-Rajnoha s.r.o. v Brastislavě.

▲ Marián Rajnoha zkusil také formuli Easter (MTX 1-06); v květnu 1985 v Mostě dojel desátý (převzato 41 jezdců, 25 se kvalifikovalo a 21 dojelo)! ◄ Marián Rajnoha před startem v Mostě (srpen 1976)

Dalším úspěšným jezdcem sedmdesá tých let byl Antonín Tvrdý-Galliani z Prahy 6, který od roku 1972 sedlal Alfu Romeo GTAj 1300 v domácím okruhovém šampionátu, kde několikrát vyhrál a tým Škoda porazil. Také jeho vůz pocházel ze Zetor Racing Teamu, Antonín však startoval za ASK Stavby Praha a pak za AMK Kolín. V roce 1974 mu patřila první místa v Mostě a Havířově, následující dva roky triumfy v Mostě zopakoval. Narodil se 20. dubna 1941 v Praze, italské jméno získal po manželce. Italské vozy má rád, začínal v roce 1965 na Fiatu. Nedávno jsme ho potkali na výročním setkání Svazu závodníků veteránů v Praze.

Antonín Tvrdý-Galliani (vlevo) v rozhovoru s Miroslavem Adámkem na Velké ceně Brna 1976

Foto Tom Hyan

Po padesáti letech se v Imole setkal Teodoro Zeccoli s vozem Alfa Romeo 33/2, s nímž v roce 1967 vyhrál při prvním startu! Tehdy to byl závod do vrchu v belgickém Fléronu a Teo dostal šanci jako zkušební jezdec. Narodil se 15. října 1929 v Lugo u Imoly a závodit začal poměrně pozdě, krátce byl továrním jezdcem Abarthu, ale pak ho Ing. Carlo Chiti povolal nejen do Alfy Romeo (Autodelta), ale i na testy svého monopostu ATS formule 1 (1963). Zeccoli pracoval na polygonu Alfy v Baloccu, a když jezdil málo, tak to bylo 500 km denně! Alfa Romeo ho nasadila i do závodů, na typu GTA 1600 vyhrál divizi II v Brně 1968 (s Ignazio Giuntim), jako šéf zkušebních jezdců startoval se všemi typy Alfa Romeo včetně sportovních prototypů až do roku 1981, kdy odešel do důchodu. Ve 24 h Le Mans nastoupil také s vozy Ferrari a Alpine-Renault. Později měl dealerství BMW se synem Andreou v Imole, kde zemřel 6. března 2018.

5 V závodě MR ČSSR v srpnu 1975 v Mostě dojel Rajnoha pátý za továrními vozy Škoda 130 RS (Brunclík, Žid, Horsák) a Miroslavem Adámkem (NSU TT) 6 Ještě v roce 1976 byla Rajnohova Alfa Romeo GTAj 1300 na našich okruzích výjimečným zjevem (Team Drudop Bratislava)

5 6

7 Marián Rajnoha na trati závodu do vrchu v Záskalí u Liberce (1976)

Foto Tom Hyan

4 Při prvním startu Alfy Romeo 33/2 zvítězil Teo Zeccoli v závodě do vrchu Fléron (1967)

Foto Alfa Romeo

3 Teodoro Zeccoli (1929 – 2018)

6/2018 THauto

Historie

► RENAULT 1898 – 2018

Foto Tom Hyan

Slavný Renault 16, Car of the Year 1966, a jeden z prototypů Renault 900, který má v zádi osmiválec, vzniklý spojením dvou čtyřválců Dauphine (1960)

TOVÁRNÍ SBÍRKA

Renault v letošním roce slaví 120 let výroby automobilů. Ve Flinsu jsme navštívili výstavu vybraných vozů z tovární sbírky...

ejvětší francouzská automobilka má obrov skou sbírku historických automobilů, která čítá téměř osm stovek různých vozidel. Na počest 120. výročí nám jich ukázala přesně 120, z nichž téměř stovka byla vystavena v utajené hale závodu ve Flinsu, nemluvě o jiných v různém stádiu příprav v dílnách Renault Classic Workshop. V závodě ve Flinsu od roku 1952 vzniklo přes osmnáct milionů vozů a současný program tvoří Clio čtvrté generace, elektrický ZOE a alianční Nissan Micra páté generace. Závod nyní sou střeďuje historické sbírky Renaultu, dříve rozmístěné v různých lokalitách. Louis Renault v roce 1897 zakoupil tříkolku De Dion-Bouton a na jejím základě o rok později postavil první prototyp čtyřkolového vozíku s jednoválcem zmíněné značky, který použil i pro první sériový typ A, ovšem zvětšený ze 198 na 270 cm3, přičemž v ýkon se zvýšil na více než dvojnásobných 1,75 k (1,3 kW). Typ B už bylo vysoké dvoumístné kupé, stejně jako otevřený typ C poháněné motorem De Dion-Bouton 450 cm3. Renaul

auto 2018/6

TOM HYAN, Flins (F) Louis, Marcel a Fernand Renaultové, zakladatelé značky

tovy závody v Billancourtu koncem roku 1900 zaměst návaly už 110 lidí! Cesta vzhůru započala nejen navy šováním výroby, ale i přechodem na vlastní motory (od 1902 dvouválce a čtyřválce Renault), účastí ve vel kých závodech a vstupem do kategorie velkých luxus ních automobilů. Civilní rozvoj přerušila první světová válka. Renault vyvinul první úspěšný francouzský tank typu FT17, vyráběl jich tři stovky měsíčně, licenční produkci převzali Berliet, Somua a Delaunay-Belleville. V letech 1916 – 1917 dodával Renault také letadla, průzkumné dvouplošníky typu AR vlastní konstrukce včetně řadových motorů 160/190 HP. Přechod na luxusní typy přišel po válce, dvouválce zmizely z výrobního programu, v roce 1920 byl nejmenší čtyřválec 2120 cm3 pro typ GS (10 CV) a největší šestiválec 7540 cm3 pro typ HD (40 CV), o rok později následoval dokonce HF (40 CV) se šestiválcem 9120 cm3 (ø 110 x 160 mm). Klientů však pro velké vozy neby lo mnoho, Citroën a Peugeot slavily úspě chy s lidovými typy, a tak se i Renault roz hodl pro demokratizaci automobilu. ►►►

1 2

5 1 První Renault typu A pohání jednoválec De Dion-Bouton 273 cm3 o výkonu 1 ¾ HP; dvoumístný vozík o hmotnosti 280 kg jezdil rychlostí až 45 km/h (1898)

3 Renault Reinastella (RM2), luxusní osmiválec 7125 cm3 (ø 90 x 140 mm) s délkou 5,4 metru a hmotností 2,7 tuny (1932)

Foto Tom Hyan

2 Renault MH 6x4 s dvojmontáží pneumatik a třístupňovou převodovkou s redukcí přejel napříč Afriku z Alžírska do Kapského Města (1924 – 1925)

4 Renault 4 CV, legendární Želvička, počátek poválečného úspěchu (1,1 milionu vozů do roku 1961 se čtyřválci 760 a 747 cm3)

3 4

5 Renault KJ byl cestou k lidovému automobilu, dostal čtyřválec 950 cm3 a třístupňovou převodovku (premiéra na Pařížském autosalonu 1922) 6 Malý předválečný typ Juvaquatre (1939), čtyřválec 1003 cm3 (ø 58 x 95 mm), se stal základem poválečné výroby (jako kombi až do roku 1960)

7 8

7 Renault Primaquatre (KZ8), populární čtyřválec 2120 cm3 (ø 75 x 120 mm) o výkonu 26 kW (35 k), v roce 1932 modernizovaný 8 Kupé Viva Grand Sport (BDV1), šestiválec 4085 cm3 (ø 85 x 120 mm) o výkonu 70 kW (95 k)/3000 min‑1, dosahoval rychlosti 135 km/h (1939)

6/2018 THauto

► RENAULT 1898 – 2018

Foto Tom Hyan

3 Na Pařížském autosalonu 1922 představil malý čtyř válec 950 cm3 (ø 58 x 90 mm) s vlastní hmotností 860 kilogramů a největší rychlostí 60 km/h. Nový typ KJ byl čtyřikrát levnější než velký HF, prodával se od 11 800 franků s otevřenou karoserií torpedo. Kromě osobních vozů se vyráběly také nákladní, autobusy a traktory, tato produkce se však nedožila dnešních dnů, pouze nákladní Renaulty se dále vyrábějí pod taktovkou Volvo Group, ale autobusy byly v novém století začleněny pod IVECO a traktory prodány německé firmě Claas. Koncem dvacátých let začaly osobní Renaulty dostávat jména. Před devadesáti lety vznikly první modely Mona six a Vivasix, jejichž označení prozrazovalo nejroz šířenější šestiválce, tehdy byly čtyřválce (a osmiválce) u Renaultu v menšině. V roce 1931 ovšem začala ofen zíva menších čtyřválcových typů, jež se nakonec staly páteří produkce. Typy Primaquatre, Monaquatre, Viva quatre, Celtaquatre a Juvaquatre se uplatnily i v před válečném Československu, ještě v šedesátých letech jezdily na našich silnicích. Výrobní program 1939 tvořily čtyřválce Juvaquatre 1003 cm3 a větší 2383 cm3 coby Novaquatre, Primaquatre a Vivaquatre; šestiválce 4085 cm3 pojmenované Viva Grand Sport a Vivastella a nejnovější osmiválce Suprastella 5448 cm3. Druhá svě tová válka pak byla pro automobilku Renault katastrofou. Francie neschopná účinného odporu vůči německé okupaci padla během několika dnů, závody Renault byly obsazeny 1. září 1940, kontrolu nad Renaultem převzal koncern Daimler-Benz. Produkce osobních vozů skončila, v roce 1941 vyrobil Renault jen 12 223 užitkových, ale v roce 1942 tajně zahájil vývoj malého vozu s motorem vzadu (Project 106, budoucí 4 CV). Produkce klesla na 5267 užitkových vozů v roce 1943, když Spojenci US Air Force a Royal Air Force závody v Billancourtu a Le Mans vybombardovali. Francouzské úřady po osvobození země Spojenci zahájili hon na domácí průmyslníky, které obvinily z kolaboranství a většinu z nich uvěznily. Patřil k nim Marius Berliet se

auto 2018/6

1 Alpine-Renault A443, s nímž posádka Jabouille/Depailler vedla 24 h Le Mans 1983, ale po poruše motoru vyhrál starší typ A442B (Jaussaud/Pironi) 2 První kompozitový Renault F1; na typu RE40 sice Alain Prost vyhrál čtyři Grand Prix 1983, ale poruchy motoru 1.5 V6 Turbo ho připravily o titul mistra světa 3 Okruhový Renault 21 Superproduction pro Jeana Ragnottiho, dvoulitrové turbo 316 kW (430 k) s pohonem všech kol (sezona 1988) 4 Speciální Renault 20 s pohonem všech kol a čtyřválcem 1.6 Turbo/81 kW (110 k) stačil na vítězství v maratonu Paříž – Dakar 1982 (bratři Claude a Bernard Marreau) 5 Renault 8 Gordini, sen mladého muže šedesátých let, sportovní verze se čtyřválcem 1255 cm3 a zvýšeným výkonem na 76 kW (103 k) podle SAE (model 1968)

5 synem Paulem, ale také Louis Renault. První měli více štěstí, Marius s podlomeným zdravím přežil a Paul byl zproštěn viny a do továrny v Lyonu se vrátil, Louis Renault po měsíci věznění zemřel 24. října 1944. Na těchto akcích se podíleli především francouzští komu nisté. Rodina Berlietů právo na svoji firmu uhájila, rodina Renaultů nikoli. Největší francouzská automobilka se tak 16. ledna 1945 změnila na RNUR (Régie Nationale des Usines Renault), tedy znárodněný státní podnik. Fran couzskému státu propadly i další majetky rodiny Re naultů jako údajných kolaborantů. Od roku 1996 je Renault opět akciovou společností, když vláda prodala 80 procent akcií. Rodina Renaultů dostala malé odškod né a německý Daimler se nedávno znovu stal partnerem Renaultu, který už dříve vytvořil alianci s Nissanem... Komunistický ministr průmyslu Marcel Paul povolal válečného vězně Ferdinanda Porscheho, aby posoudil konstrukci Renaultu 4 CV (od května 1946 do ledna 1947 působil u Renaultu), ale nakonec zůstalo u původního návrhu, který prosadil Pierre Lefaucheux, šéf znárod něné automobilky. V lednu 1947 se rozběhla výroba

6 Renault RS01, průkopník motorů 1.5 Turbo ve formuli 1, s nímž Jean-Pierre Jabouille poprvé vyjel ve Velké ceně Británie (1977) 7 Turbínový Renault L’Étoile Filante (Turboméca 270 HP) ustavil na Bonneville 1956 rekord své kategorie průměrnou rychlostí 308,9 km/h (1956 Jean Hébert) 8 Estafette je prvním Renaultem, který dostal pohon předních kol (od roku 1959, nejprve s motorem 845 cm3, na snímku verze 1108 cm3 z roku 1963)

Foto Tom Hyan

9 typu 4 CV, který dostal přednost před projektem velkého vozu 11 CV. Nový Renault 4 CV, čtyřdveřový sedan s motorem vzadu, byl revolučním převratem, kromě této pokrokové konstrukce vyjížděly z továrny v Billancourtu předválečné modely Juvaquatre. Nové typy začaly přibý vat. Předchůdcem SUV se už v roce 1950 stalo zvýšené kombi Colorale, později i s pohonem všech kol, násle doval velký sedan Frégate klasické koncepce (1951). Další nový vůz se objevil až v roce 1956, Dauphine s pontonovou karoserií a motorem 845 cm3 v zádi, který později inspiroval i tvůrce Škody 1000 MB (1964). Dvě velké novinky přinesl rok 1959, dodávková Estafette se stala prvním vozem Renault s pohonem předních kol, Floride/Caravelle sportovní verzí Dauphine. Poslední

9 Kupé Nervasport s osmiválcem 4825 cm3 o výkonu 79 kW (108 k) zajelo řadu rekordů na Montlhéry 1934; například na 48 hodin průměrnou rychlostí 167,4 km/h

Juvaquatre jako třídveřové kombi Dauphinoise (motor 845 cm3 vpředu) vyjela z linky v roce 1960. Novou éru Renaultu zahájily automobily s číselným označením. Známé mini-kombi R4 (a jeho spartánská verze R3) bylo prvním osobním typem s pohonem před ních kol (1961), koncepci vše vzadu držely sedany R8 a R10, poslední klasiku po výběhu Frégate (1960) za stoupil licenční Rambler Renault od American Motors. V roce 1965 uvedený Renault 16, první pětidveřový hatchback velkosériové produkce, je doslova ikonou francouzské automobilové produkce, hned získal ev ropský titul Car of the Year 1966. Další vývoj směřoval k automobilům koncepce vše vpředu, který trvá vlastně dodnes. Zajímavostí byl Renault 21 (přes dva miliony vozů od 1986), současně vyráběný ve verzích s moto rem vpředu napříč nebo podélně! Automobily Renault 4 CV, Dauphine, R4 a R16 jako první překročily milio novou hranici, několikanásobnými milionáři v počtu vyrobených kusů jsou další typy, zejména R5, R9/R11, R12 a Clio, návrat k automobilům označeným jmény (Twingo, Laguna, Mégane a jiné). Espace se stal průkopníkem velkoprostorových vozů. Renault často zasáhl do motoristického sportu. For muli 1, rallye a tzv. pohárové závody shodných vozů (byl průkopníkem) podporuje dodnes. V roce 1906 vy hrál první Velkou cenu ACF (Francie), letos jeho barvy ve formuli 1 hájí Nico Hülkenberg a Carlos Sainz. V roce 1977 byl Renault RS01 prvním automobilem F1 s motorem přeplňovaným turbodmychadlem, o rok poz ději přišel triumf ve 24 h Le Mans (Alpine-Renault A442B). Světové rekordy ustavily Renaulty nejen na Montlhéry u Paříže, ale i na dně vyschlého solného jezera Bonneville v Utahu. Pohárové závody zahájily vozy Renault 8 v Coupe Gordini 1966, pořádají se do dnes s jejich nástupci (Clio a Mégane Cup), ale také s formulovými vozy (od F-France po F-Renault). Také vítězství Renaultu a Alpine v automobilových soutěžích jsou nespočetná. Vše ovšem zahájili Renault Frères v Billancourtu před 120 lety, ale osud bratrů byl tragický. Louis přežil nejdéle (1877 – 1944), Marcel (1872 – 1903) zahynul u Couhé-Vérac (nedaleko Poitiers) v etapovém závodě Paříž – Madrid, a pak ho krátce v automobilce nahradil Fernand (1864 – 1909), který zemřel po nemoci v pouhých čtyřiačtyřiceti letech. ■

6/2018 THauto

auto 2018/6

Foto Tom Hyan

Foto Tatra

► TATRA 603 (1956 – 1975)

TOM HYAN

Jaroslav Pavelka při premiéře Tatry 603 na Alpské soutěži v Rakousku (1959)

NA ZÁVODECH

Legendární Tatra 603 se zúčastňovala automobilových závodů, nejlépe si vedla na Nürburgringu... 2

roce 1956 se zrodil nejslavnější českoslo venský poválečný automobil, legendární Tatra 603. Jeho vznik provázely dnes už nepochopitelné problémy, vládnoucí ko munisté totiž rozhodli, že Tatra v Kopřiv nici bude vyrábět jen těžké nákladní vozy. Po naří zeném konci Tatraplanu, jehož výroba krátce pokračovala u konkurence v Mladé Boleslavi, to byly především silné individuality, jež potají pokračovaly v tradici osobních automobilů Tatra. Nakonec ►►►

1 Trojice Mark/Veřmiřovský/Hajdušek, celkově čtvrtá při posledním startu na Nürburgringu (1967) 2 Závodní automobily se zpočátku příliš od sériové verze neodlišovaly

6/2018 THauto

Foto Tatra

► TATRA 603 (1956 – 1975)

► VÝSLEDKY MARATHON DE LA ROUTE 1965 (82 h) 1. Henri Greder/Johnny Rives, F, Ford Mustang 289 V8, 310 kol 2. Gilbert Stapelaere/Jacky Ickx, B, Ford Mustang 289 V8, 310 kol 3. Rainer Ising/Bernd Degner, D, Porsche 904 GTS, 309, vítěz GT 9. Adolf Veřmiřovský/Stanislav Hajdušek, CS, Tatra 2-603 GT, 307 (3. v GT) 12. Alois Mark/Zdeněk Čechmánek, CS, Tatra 2-603 GT, 304 (4. v GT) Odpadli Josef Chovanec/Bohuslav Stiborek, CS, Tatra 2-603 GT 1966 (84 h) 1. Julien Vernaeve/Andrew Hedges, B/GB, MGB 1800 Mk.II, 318 kol 2. Jacky Ickx/Gilbert Stapelaere, B, Ford Lotus Cortina, 315 kol 3. Nicolas Koob/Dino Pizzinato, LUX, BMW 1800 TISA, 308 kol 4. Alois Mark/Bohuslav Stiborek, CS, Tatra 2-603 B5, 298 (1. B5 přes 2,0 l) 5. Zdeněk Čechmánek/Josef Chovanec, CS, Tatra 2-603 B5 (2. B5 přes 2,0 l) 6. Adolf Veřmiřovský/Stanislav Hajdušek, CS, Tatra 2-603 B5 (3. B5 přes 2,0 l) 1967 (84 h) 1. Hans Herrmann/Jochen Neerpasch/Vic Elford, D/D/GB, Porsche 911 R Sportomatic, 323 kol 2. Julien Vernaeve/Tony Fall/Andrew Hedges, B/GB/GB, Mini Cooper S 970, 311 kol 3. Hans Wängstre/Evert Christofferson, S, Volvo 122 S 1.8, 311 kol 4. Alois Mark/Adolf Veřmiřovský/Stanislav Hajdušek, CS, Tatra 2-603 B5, 268 kol 5. Zdeněk Čechmánek/Josef Chovanec/Jiří Pělucha, CS, Tatra 2-603 B5, 268 kol Odpadli Bohuslav Stiborek/Jindřich Kysučan/Julius Randýsek, CS, Tatra 2-603 B5

auto 2018/6

1 Trojice pro Rallye Monte Carlo 1960, kam však kopřivnický tým nesměl odjet 2 Posádka Alois Mark/Lubomír Rek na soutěži Liège–Sofia–Liège 1963 3 Jeden z krásných automobilů pro Rallye Monte Carlo 1960 4 Vozy pro šestihodinový závod v brněnském depu 1966 (75 = Veřmiřovský/ Hajdušek, 76 = Čechmánek/ Chovanec a 77 = Mark/Stiborek) 5 Tatra 2-603 GT z Marathonu 1965 v Brně (21 = Mark/Čechmánek) 6 Úspěšné vozy z Nürburgringu připravené pro brněnskou šestihodinovku (1966)

byli konstruktéři vzati na milost a českoslovenští soudruzi se pak rádi pochlubili tak neobvyklým automobilem, jakým Tatra 603 bezesporu byla... Vzduchem chlazený vidlicový osmiválec typu 603 se zkou šel v závodním Monopostu T 607, pak se po dvacet let uplatnil v Tatře 603 (viz TH Auto 3/2016). Když Monoposty doma vyhrály co se dalo a jinam s nimi závodníci nesměli vycestovat, vývoj v roce 1958 skončil (viz TH Auto 5/2018). V té době ale byl motoristický sport přirozenou součástí automobilové výroby a vývoje, a tak se záhy T 603 objevila v automobilových soutěžích (premiéra 1957 v Jihlavě). Kro mě Rallye Vltava a dalších domácích soutěží se podařilo vyjet na Österreichische Alpenrally 1959, kde T 603 v první verzi se třemi hlavními světlomety vybojovaly zlatou plaketu (posádky Alois Mark/Lubomír Rek a Jaroslav Pavelka/Anto nín Homola). Pro Rallye Monte Carlo 1960 byly připraveny tři krásné červené Tatry 603 s bílou střechou pro posádky Mark/Rek, Pavelka/Homola a Havel/Fac, ale z účasti sešlo, neboť komunisté z ÚV Svazarmu sdělili Kopřivnickým, že účast Tatry i Škody je zrušena. Pak nějakou záhadou na soutěž odjeli jen Mladoboleslavští... Tatry 603 startovaly v mnoha rallye, ale většinou jen v ze mích tzv. socialistického tábora. Výjezdy do Rakouska, či na západoněmeckou Rallye Wiesbaden (Alois Mark v roč níku 1959 třetí za domácími), byly výjimkou. Jezdila se však náročná Rallye za mír a přátelství (1960 start z Moskvy), ale to byla vlastně soutěž národních týmů se zkouškami pravi delnosti a zručnosti. Osmiválce Tatra samozřejmě patřily k nejrychlejším, i když z různých důvodů nevyhrály. Syno nymem pro sportovní úspěchy Tatry 603 se stal Marathon de la Route na Nürburgringu, jenž se zrodil ze soutěže Liège–Sofia–Liège. Tatry 603 tam účinkovaly pětkrát v le

Foto Tatra

9 tech 1963 – 1967. Při debutu v ročníku 1963 dvojice Alois Mark/Lubomír Rek havarovala po defektu pneumatiky v Jugoslávii a vzdala. V srpnu 1964 se jelo znovu do Sofie, ze tří žlutých vozů T603 zpátky do Belgie dojel jediný, Mark/ Čechmánek vyhráli svou třídu (celkově patnáctí), Veřmi řovský/Hajdušek měli utržený tlumič a nedojeli včas do ČK, podobně jako dříve Pavelka/Pělucha (zabloudili). Tím se historie soutěže uzavřela, v těžké konkurenci vládli tehdy nejlepší Rauno Aaltonen (Austin-Healey 3000) před Erikem Carlssonem (Saab 96). Startovala skutečná elita, jenže Vic Elford, Henry Taylor, Bo Ljungfeldt, Sydney Allard, Roger Clark, Timo Makinen a další končili po haváriích. Rychlosti vzrostly natolik, že pro rok 1965 Jugoslávie nepovolila průjezd soutěžním vozům. Zrodil se tedy Marathon de la Route s novým formátem, kdy účastníci přejeli z Belgie na Severní smyčku Nür burgringu, a tam v roce 1965 debutovaly silnější vozy T2‑603 GT s motorem 2472 cm3, upraveným na 103 kW (140 k) se čtyřmi karburátory a tranzistorovým zapalo váním. Na sériových pneumatikách si vedly neobyčejně dobře, obsadily třetí a čtvrté místo v kategorii GT (viz ta bulka výsledků), nejlepší byla dvojice Veřmiřovský/Hajdu šek se ztrátou pouhých tří okruhů za absolutním vítězem! A podmínky byly nelehké, vítěz po 82 hodinách ujel přes osm tisíc kilometrů! V srpnu 1966 na tomto závodě slavily Tatry největší úspěch, přešly do kategorie upravených cestovních vozů B5, všechny tři dojely po 84 hodinách na čtvrtém až šestém místě absolutní klasifikace, vyhrály třídu i hodnocení týmů (v kategorii GT tentokrát startovaly jen čtyři vozy, tři MGB 1800 a Ferrari 275 GTB, jehož posádka Lucien Bianchi/Eric De Keyn odpadla po jezdec ké chybě). Označení T2-603 GT tedy není v ročníku 1966

11 7 Tovární tým Tatra 603 před závodem Marathon de la Route 1966 8 Adolf Veřmiřovský (vlevo) a Stanislav Hajdušek (1966) 9 Bohuslav Stiborek (vlevo) a Alois Mark (1966) 10 Josef Chovanec (vlevo) a Zdeněk Čechmánek (1966) 11 Adolf Veřmiřovský na trati IX. ročníku závodu ve Štramberku roku 1967, kde startovaly i vozy T2-603 B6 v provedení s ejektorovým chlazením a zvýšeným výkonem motoru až na 125 kW (170 k)/6000 min‑1

už správné! Úspěch Tatry vyprovokoval účast továrních týmů včetně Porsche, v roce 1967 vyhrál tovární vůz s polosamočinnou převodovkou Sportomatic (!), ale Tatry uhájily čtvrté a páté místo v absolutní klasifikaci. Přestože se závody jely jako zkouška pravidelnosti s předepsanou minimální rychlostí (ve dne 105,8 km/h, v noci o něco nižší), nebylo lehké pro mlhu limit udržet, a tak jedna z T2-603 odpadla, když ji zpomalil propálený píst. Jízda na 84 hodin znamenala značné nároky na jezdce, zahynul populární Belgičan Georges (Jo) Berger (49), trojnásobný vítěz Tour de France Auto, když na Porsche 911 vylétl z trati. Kromě Tatry si vedl skvěle nizozemský tým DAF (nejlepší šestý), když dojelo jen čtrnáct vozů. Tatry 603 v roce 1967 startovaly naposledy. Domácímu publiku se předváděly hlavně na trati Závodu pod Štram berskou Trúbou, kde se objevily i s ejektorovým chlazením (popsáno v minulém čísle u Tatry 607), ale rovněž na šesti hodinovce v Brně, tam však na absolutní prvenství nedo sáhly. V roce 1966 je porazila rakouská dvojice Wolfgang Stumpf/Siegfried Pust (Lotus Cortina), teprve za ní dojeli Mark/Stiborek, Veřmiřovský/Hajdušek a Čechmánek/ Chovanec. O rok později přijely Porsche také do Brna, na typ 906 neměl nikdo šanci a Švýcaři Rico Steinemann/ Dieter Spoerry vyhráli před typem 911 (Schwarz/Dorner); až třetí byli Veřmiřovský/Hajdušek a čtvrtí Chovanec/Pělu cha. V srpnu 1968 nejrychlejší sestava z Kopřivnice, Alois Mark s Adolfem Veřmiřovským, obsadila v Brně druhé místo při Evropském poháru cestovních vozů divize II, ale na zapůjčeném továrním voze Alfa Romeo GTA 1600 za italskými kolegy. Milánská automobilka se tehdy o spolu práci s kopřivnickou vážně ucházela. O pár dnů později přijely ruské tanky a bylo všechno jinak. ■

6/2018 THauto

► Historie ► MAICO FAHRZEUGFABRIK (1931 – 1987)

Foto Helena Hyanová

Velké úspěchy dobylo Maico v soutěžích Enduro (Šestidenní) a v MS motokrosu 250 a 500 cm3 počátkem sedmdesátých let (zejména Ake Jonsson, Adolf Weil, Neil Hudson a další)

SPORTOVNÍ...

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let patřilo Maico k nejlepším motocyklům v řadě disciplín...

yla to jedna z nejznámějších německých motocyklových značek, která začala už před válkou. V roce 1926 založil Ulrich Maisch v Poltringenu (Tübingen) dílnu na výrobu jízdních kol a obchod s motocyklovými díly, o pět let později je předal synům Wilhelmovi a Ottovi, kteří zahájili výrobu motocyklů Maico (= Maisch & Co.), když kupovali motory Sachs 98 cm3 a ILO 60, 120 a 150 cm3. V roce 1939 se přestěhovali do továrny v Pfäffingenu u Tübingenu, po válce skončili na demarkační linii, výrobce motorů ILO-Süd zůstal ve francouzské zóně, výroba motocyklů v americké, kde byly ale lepší podmínky podnikání. Proto Maischové zavedli výrobu vlastních motorů v Herrenbergu... První skutečné Maico se zrodilo v roce 1948. Dvoudobý jednoválec 125 cm3 (ø 52 x 58 mm) poháněl typ M125, větší verze 150 cm3 (ø 57 x 58 mm) se objevila v M150, s třístupňovou převodovkou dosahovaly rychlosti až 84 km/h. Pová lečný hlad po motorových vozidlech vedl k vývoji skútru Maico-Mobil s velkou kapotáží, nejprve 150 cm3, později 175 cm3.

auto 2018/6

PETR RUTEK Malý Champion 400, který se po roce 1955 změnil na Maico 400, resp. Maico 500 (těch vzniklo 6301, a tak se objevily i v Československu)

Ve stejné době se mnozí pokoušeli o výrobu minivozů, jedním z nich byl Champion s celokovovou karoserií, jehož výrobu společnost Maico v polovině roku 1955 převzala. Výroba vozíků s dvouválcovými dvoudobými motory Heinkel 15/18 PS pokračovala do října 1958, nejprve coby Maico 400, pak Maico 500. Pamětníci vzpomínají na červené Maico, které jezdilo v šedesátých letech ve Voznici u Dobříše. Celkem vzniklo téměř 7100 automobilů Maico. Společnost nestačila vyhovět zájmu o motocykly, a tak od automobilů upustila. V roce 1952 vyjelo Maico 175, pak 200 a v roce 1954 velké Maico 250 Blizzard, ale to už jezdci německých strojů sbírali zlaté medaile na Šestidenní soutěži. Následovaly mopedy Maico Wiesel (motor Sachs), klasické skútry Maicoletta a motocykly Taifun 350/400 s novým dvouválcem, který mezi tradičními dvoudobými jednoválci celé produkce Maico tvořil zajímavou výjimku (1954 – 1958). Soutěžní úspěchy znamenaly série GS (Gelände sport), v šedesátých letech začal export terénních strojů do USA (Maico Motor Co.

1 Maico MC400, motokrosový speciál s dvoudobým jednoválcem 386 cm3 (ø 77 x 83 mm) o výkonu 30 kW (41 k) při 6500 min‑1 (model 1970)

Foto Maico

z Detroitu). Zrodily se silniční typy MD50/125/250, okruhové závodní RS125/250, motokrosové MC125/250/ 400/490/501 a soutěžní GS125/250/400/440. V roce 1976 byla kapacita 7200 motocyklů ročně. Odvozený M250/M-Military se objevil v německé armádě. Sportovní úspěchy Maico byly nespočetné. V moto krosu dosáhli tovární jezdci několikrát až na druhé místo v mistrovství světa, zejména Němec Adolf Weil (1938 – 2011), v roce 1973 druhý ve 250 cm3 a 1974 třetí v 500 cm3, či Švéd Ake Jonsson (nar. 1942), kromě dalších velkých úspěchů Willyho Bauera, Neila Hud sona, Grahama Noyceho, Herberta Schmitze, Gerrita Wolsinka, Hanse Maische atd. Mezi vítěze Velké ceny Československa v Brně se v roce 1972 zapsal Börje Jansson (narozen 1942 v Örebro), když o rok dříve dojel druhý a 1970 pátý (vždy Maico 125). Celkově na Maicu 125 získal dvě třetí místa v MS 1971 – 1972; za řídítky se objevil i známý Dieter Braun. Vůbec první triumf Maico v Grand Prix patřil Börje Janssonovi na Sachsenringu 1972 (třída 125 cm3). Přes všechny úspěchy se společnost dostala několikrát do finančních problémů, vyčerpala se i vývojem kapalinou chlazeného MD250 WK (Wasserkühlung), aby mohla čelit japonské konkurenci, ale motocykl se

3 Maico MD50 s dvoudobým jednoválcem 49 cm3 (ø 38 x 44 mm) s rozvodem rotačním šoupátkem a pětistupňovou převodovkou, výkon 4,1 kW (5,6 k)/8500 min‑1 4 Závodní Maico RS125 pro tovární i soukromé jezdce, dvoudobý jednoválec 124 cm3 (ø 54 x 54 mm) o standardním výkonu 18,4 kW (25 k)/11 000 min‑1 5 Maico GS250 (GS400) pro motocyklové soutěže získalo velké úspěchy na Šestidenní (např. čtyři zlaté medaile v ročníku 1975) 6 Kapalinou chlazené Maico MD250 s novým dvoudobým jednoválcem 245 cm3 (ø 76 x 54 mm) o výkonu 20 kW (27 k)/7000 min‑1, vyráběné v letech 1978 – 1983

Foto Tom Hyan

2 Maico MD125 Supersport s dvoudobým jednoválcem 124 cm3 (ø 54 x 54 mm) o výkonu 10,7 kW (14,5 k) při 7200 min‑1 a pětistupňovou převodovkou

vyráběl jen v období 1978 – 1983. Maico-Fahrzeug fabrik GmbH v Pfäffingenu se v květnu 1983 proměnila na Gebr. Maisch Zweiradhandel- und Produktions-GmbH, když podnik reorganizovali vnuci zakladatele Wilhelm jr., Peter a Hans (úspěšný motokrosař), sy nové Wilhelma Maische sr. Obnovili produkci motokrosovými stroji Maico GM500 (Gebr. Maisch) a GME500 (Enduro), u nichž se objevilo vodní chlazení a přední kotoučová brzda. Navzdory uvedení levnějších produktů (Mofa 25) na Silvestra 1986 vyhlásili bankrot, a tak rodinný podnik přešel do cizích rukou. Nejprve to byl Lorenz Merkle (Maico Vertriebs GmbH), pak Nizozemci, od 1995 BRM Sport a na jaře 2001 obnovila výrobu firma Köstler GmbH z Leverkusenu. Köstler nabízí Maico 500/620/685 Cross i pro modelový rok 2018. Základní kapalinou chlazený jednoválec Maico 499 cm3 (ø 86,5 x 85 mm) dává výkon 49 kW (67 k), silnější verze 616 cm3 (ø 95 x 87 mm) dosahuje 56 kW (76 k) a největší 685 cm3 (ø 100 x 87 mm) má 60 kW (82 k). Existují odvozené typy Enduro a Supermoto Racing. Hmotnost motocyklů je kolem 100 kg. Dodávají se také náhradní díly včetně vylepšených kompletních motorů 250 a 320 cm3. Maico žije s produkcí padesáti motocyklů ročně (více na www.maico-bikeworld.de). ■

6/2018 THauto

Těžká řada Freightline s budkou Ergomatic (katalog z dubna 1966 zahrnuje typy od Badgeru po Octopus)

auto 2018/6

► Historie ► LEYLAND TRUCKS & BUSES

Foto Leyland

SLÁVA A PÁD

Leyland byl jedním z největších pojmů mezi nákladními automobily a autobusy; společnost sice nikdy nezanikla, ale nyní vyrábí vozy pro své nástupce... FRANTIŠEK TVRDÝ

▲ Leyland Landmaster 9-12, exportní model pro stavebnictví z osmdesátých let 1 Leyland Roadrunner s typickým prosklením budky dole pro snazší zajíždění ke kraji vozovky (1984) 2 Leyland Roadtrain 16-28, poslední nový typ pro dálkovou dopravu (1980)

ůvod značky sahá do malé ves nické kovárny v Leylandu v brit ském hrabství Lancashire, kde před koncem devatenáctého sto letí experimentoval mladý James Sumner s parními stroji, jež využil k pohonu tříkolky, sekačky trávy a nakonec kočáru bez koní. V roce 1896 se spojil s Henrym Spur rierem a založili Lancashire Steam Motor

Company, která záhy po přestěhování do nových North Works v Leylandu a spojením se strojírenskou firmou Coulthards z Pre stonu změnila jméno na Leyland Motors Ltd. Zájem byl velký, jen za prvních šest let vyro bili 72 parních nákladních automobilů... Značka Leyland je nyní více známá v sou vislosti s neblahým spojováním britských výrobců do gigantické British Leyland Motor

Corporation (BLMC), později se však znovu oddělila a nyní tvoří součást amerického koncernu PACCAR, pro který vyrábí vozy nizozemské značky DAF (je to paradox, v padesátých letech poskytla DAFu licenci na svoje vynikající diesely). Ve zlatých lé tech šedesátých tvořily skupinu Leyland Motors výrobce osobních vozů Standard -Triumph (od 1961) a nákladních ►►►

6/2018 THauto

► LEYLAND TRUCKS & BUSES

Foto Leyland

Leyland Super Hippo v exportní verzi s motorem O.600/680 o výkonu 92/110 kW (125/150 k) při 1800/2000 min‑1 (model 1959)

▲ Osmikolové typy nesly tradičně označení Octopus (model 1963 s celkovou hmotností do 24 t, s přívěsem do 33 t)

1 2

1, 2, 3 Leyland Retriever, druhý člen řady se sníženou hmotností, poháněný šestiválcem O.600 Diesel o výkonu 103 kW (140 k) při 2200 min‑1 (model 1963) 4, 5 Nákladní vozy Leyland Super Beaver byly dvounápravovou verzí Super Hippo, také především pro africké a asijské země (1959)

auto 2018/6

4 5

6 Leyland Hippo, třínápravová verze těžké řady (dvounápravový Beaver, čtyřnápravový Octopus) ze šedesátých let 7 Tahač Leyland Badger řady Low Weight Heavy Duty (zahrnuje ještě Retriever a Octobus Low Weight) ze šedesátých let

Tahač Super Hippo (typ 30EH.4B) pro jihoafrické sklárny Pilkington Brothers (1959) Leyland, Albion (od 1951) a Scammell (od 1955), přičemž Leyland byl též význam ným hráčem na poli autobusů. Jeden z nej úspěšnějších britských podniků, který vy vážel svoje produkty do celého světa, však na státní politiku slučování těžce doplatil. Začátek konce přišel v roce 1987, kdy vláda rozhodla o prodeji Leyland Trucks nizozem ské konkurenci DAF Trucks (autobusová divize zanedlouho putovala do Volvo Group). Nějaký čas se na britském trhu prodávaly vozy jako Leyland-DAF, ale pak oba noví majitelé značku Leyland zrušili. Zbyla společnost Leyland Motors, která v Leylandu vyrábí automobily značky DAF, jež za svůj rozvoj v padesátých letech vděčí poskytnutí licence Leylandem... Přestože Leyland pokračoval ve výrobě parních vozů až do roku 1926 v továrně Chorley Works, v Leylandu se už od roku 1904 vyráběly typy se zážehovými motory (první 12 HP, pak větší 3, 4 a 5 tun s mo tory 24 HP). Současně přibyly autobusy, za

rvní světové války byl Leyland vybrán jako p dodavatel nákladních vozů pro armádu (přes šest tisíc kusů, většinou slavného typu R.A.F. pro Royal Air Force), založil vlastní ocelárny ve Faringtonu, po válce přestavěl tři tisíce válečných trucks v další nové továrně v Kingston-on-Thames a pro dával je s dvouletou zárukou! V roce 1919 založil pobočky v Austrálii a na Novém Zélandu, následovaly Kanada a Jižní Afrika. Leylandy vyjely do celého světa; nabídku tvořily nákladní 2 až 8 t, ale také autobusy pro 28 až 48 cestujících. Krátké intermezzo znamenaly osobní vozy, luxusní osmiválce Leyland Eight a lidové Trojany. Leyland se stal významným výrobcem autobusů. V letech 1925 – 1928 prodal přes 2500 kusů typů Lion, Lioness a Le viathan, čímž začala záliba v pojmeno vávání automobilů jmény ze světa zvířat. Také u nákladních vozů se objevila Zoo Range, vyjely Beaver, Bison, Buffalo, Bull, Rhino, Hippo a další; Octopus (22 tun) se

stal průkopníkem osmikolových podvozků. V roce 1933 už byl Leyland spokojen s vý vojem vlastního vznětového motoru a uvedl tyto diesely na trh (zprvu 8,6 litru). Za dru hé světové války vyrobil přes devět tisíc kolových vozidel (z toho tisíc desetitun Hippo Mk II), tři tisíce tanků, deset tisíc tankových motorů, přes deset tisíc tun hli níkových odlitků pro letecké motory, přes jedenáct milionů zápalných pum atd. V zá vodě Spurrier Works ve Faringtonu po kračovala výroba pásových obrněnců pro britskou armádu i po válce. Prvním poválečným typem byl kapotový Comet (1947), bezkapotová verze násle dovala o čtyři roky později. Na přelomu padesátých a šedesátých let přešla většina typů na novou bezkapotovou budku Vista -Vue, známou též jako LAD (Leyland-Albion -Dodge UK), tedy společnou pro tři zmí něné značky. Tyto typické automobily Leyland šedesátých let představujeme na většině snímků. V pořadí velikosti ►►►

6/2018 THauto

Foto Leyland

▲ Leyland Octopus s budkou Vista-Vue a vznětovým šestiválcem O.600/680 (9,8 nebo 11,1 litru, 103 – 147 kW/140 – 200 k)

► LEYLAND TRUCKS & BUSES

Foto Leyland

2 1 Leyland Super Comet 16 Ton s budkou Ergomatic se vyráběl do sedmdesátých let 2 Leyland Comet, první z pěti generací vyráběných od roku 1947 (na snímku Comet 90 model 1954), první a poslední s kapotovou budkou 3 Legendární dvoupodlažní autobus Leyland Atlantean s motorem uloženým zcela vzadu napříč (šestiválec O.600 nebo O.680); vzniklo přes šest tisíc kusů 4 Lehký typ Leyland 90 se čtyřválcem 2,6 litru vyjel v roce 1962 jako výsledek spolupráce s Triumphem 5 Leyland vyráběl také rozsáhlou řadu autobusů, za dvoupodlažním je luxusní Royal Tiger s karoserií Plaxtons

auto 2018/6

to byly Comet, Super Comet, Badger, Beaver, Retrie ver, Hippo a Octopus; poháněné řadovými šesti válci 6,1/6,5/9,8/11,1 litru o výkonu až 147 kW (tedy 200 k; největší typ O.680). Zejména pro export se ještě vyráběly kapotové Super Hippo a Super Bea ver, rovněž s motory do 147 kW (200 k). V roce 1964 přešla typová řada bezkapotových vozů na novou budku Ergomatic (design Michelotti) jako Freightline Series; v roce 1968 se představil expe rimentální turbínový tahač (zkušenosti od kon cernové části Rover Gas Turbine); v osmdesátých letech vyjely poslední typy T45 (Roadtrain/Freigh ter) s budkou podle návrhu Ogle Design a novými motory, ale jejich produkce po převzetí nizozem ským DAFem skončila. Ještě v sedmdesátých letech se Leylandy montovaly v řadě zemí. Leyland Comet patřil k nejrozšířenějším typům, první vyjel v roce 1947 a v pěti generacích se vyráběl až do třetího tisíciletí. Od roku 1950 se montoval slavný motor O.350 o objemu 5,8 litru a výkonu 66 kW (90 k), v roce 1952 přišla první verze s bezkapotovou budkou, 1958 třetí generace se známou budkou Vista-Vue, společnou pro Albiony, Leylandy a brit ské Dodge. V roce 1954 ji vystřídala originální Ergo matic, navržená Giovannim Michelottim, podobně

Foto Tom Hyan

5 jako většina osobních automobilů Triumph, jež se staly součástí impéria Leyland Motors. Znovuzro zení Cometu pátou generací pro rozvojové trhy (1986), stejně jako kapotový Landmaster, byly už jen labutí písní kdysi nejslavnějšího britského výrobce nákladních vozů a autobusů. Také skotské Albiony se proměnily na Leylandy. Originální vznětové motory odebírala řada dalších výrobců, a to nejen automobilových, ale i producentů stavebních strojů, průmyslových zařízení, železnič ních vozidel, plavidel atd. Vedle automobilky DAF posloužily motorové licence i Scanii a Polákům (WSK Mielec od 1967). Zvláštní kapitolou jsou pře jmenované vozy Leyland, vzniklé v rámci britských fúzí na základě BMC (Austin/Morris), AEC a Scam mell. Slavná značka dnes žije na indických vozech Ashok Leyland (nechybí Comet), jejichž výrobce naopak po velkých plánech v roce 2013 zrušil českou produkci v letňanské Avii. Samostatnou historií je produkce autobusů, klasických i dvou podlažních, městských, meziměstských a luxusních dálkových, ale rovněž spolupráce na výrobě trolej busů. K posledním typům patřily Tiger, Royal Tiger Worldmaster, Olympic, Titan, Lowlander, Atlantean, National, Olympian, Panther a Leopard. ■

Leyland Lynx vyjel s novým vznětovým motorem, který dostal pevnou hlavu válců (1969)

6/2018 THauto

► První vítězství s vozem Acura ARX-05 DPi dobyl Team Penske v závodě IMSA WeatherTech v Mid Ohiu, vítězný vůz řídili Helio Castroneves a Ricky Taylor (jeho bratr Jordan pokračuje u Cadillacu). S druhým vozem Penske Acura dojeli Dane Cameron/ Juan-Pablo Montoya druzí. Team Joest nasazuje prototypy Mazda RT24-P (v Mid Ohiu třetí Oliver Jarvis/Tristan Nunez, odpadli Jonathan Bomarito/Spencer Pigot). Nejlepší Cadillac DPi-V.R dojel čtvrtý (Filipe Albuquerque/ João Barbosa). ► Soutěžní jezdec Kris Meeke ze Severního Irska byl po Portugalské rallye propuštěn z továrního týmu Citroën WRC za příliš časté havárie! Toto rozhodnutí vyvolalo kritiku v řadách soupeřů, podle nichž je Meeke sice poněkud nevyrovnaný, ale velmi rychlý a schopný vyhrávat největší rallye. S Citroënem se tedy rozloučil šestým místem v Argentině, po Portugalsku je v MS osmý. Zájem o něho projevily týmy Toyota i Hyundai. ► Pětinásobný mistr světa Sébastien Ogier (Ford Fiesta WRC) vyhrál tři z prvních sedmi rallye MS (Monte Carlo, Mexickou a Francouzskou), ale po triumfu v Portugalsku se vedení MS ujal Thierry Neuville (Hyundai i20 Coupé WRC), rovněž vítěz Švédské rally. Čtvrtým letošním vítězem je Estonec Ott Tänak (Toyota Yaris WRC), první v Argentině.

auto 2018/6

Foto Tom Hyan

Foto Jiří Nezdařil

Ve druhém závodě se však hned na startu prodral vpřed a záhy byl v čele. Vedení udržel až do konce, průměrnou rychlostí 136,5 km/h vyjel první vítězství nově vytvořené značce Cupra. Kupodivu na podnik FIA WTCR Race of Germany na Nürburgringu ani po tomto úspěchu nedostal povolení startu (tzv. divokou kartu), a to je Petr Fulín trojnásobným mistrem FIA ETCC!

OCTAVIA CUP PO ROCE JEDE! Nepochopitelnou roční přestávku pro neschopnost vyřešit technické problémy řídicí jednotky nyní obnovený Octavia Cup překonal! Nový sedmidílný seriál 2018 byl odstartován na okruhu v Mostě, kde oba závody shodných vozů vyhrál Tomáš Pekař před Michalem Matějovským a ujal se vedení šampionátu. Při druhém podniku na Red Bull Ringu v Rakousku předjel Petr Fulín junior v předposledním kole Michala Matějovského a poprvé zvítězil! Ve druhém závodě se vrátil na stupeň nejvyšší Tomáš Pekař a navýšil své vedení. Všechny vozy mají motor 2.0 TFSI/200 kW (270 k), převodovku DSG Seat León Mk II a mechanický samosvorný diferenciál. Hmotnost včetně jezdce činí nejméně 1215 kg.

Foto Helena Hyanová

► Britský závodník Chris Goodwin opustil roli vedoucího testovacího jezdce McLaren Automotive, aby ji vyměnil za funkci expert high performance test driver u Aston Martinu, kde uplatní své mnohaleté zkušenosti z vývoje všech silničních McLarenů, a to především při přípravě hypercaru Aston Martin Valkyrie. Nahradil ho Kenny Brack, mistr IRL (Indy Car) 1998 a vítěz 500 mil Indianapolis 1999.

PETR FULÍN VÍTĚZÍ V závodech ADAC TCR Germany nastoupil Petr Fulín s novým vozem Cupra León TCR (dříve Seat) již do německého Oscherslebenu, ale tam dosáhl jen na sedmé a druhé místo (vyhráli Harald Proczyk, Opel Astra, a Mike Halder, Honda Civic). Nedařilo se mu ani v prvním závodě v Mostě, musel se spokojit s pátým místem (zvítězil Fin Antti Buri na Audi RS3 LMS).

ŠTAJF DRUHÝ V JORDÁNSKU

Foto Racing 21

► Bývalý závodník Kenny Brack se stal vedoucím testovacím jezdcem McLaren Automotive pro dynamický vývoj vozů. Je podřízen šéfovi vývoje Dr. Jensu Ludmannovi. Už dříve se podílel jako konzultant na vývoji typů 720S a Senna. Narodil se 21. března 1966 ve švédské Arvice, ale když se po titulu vicemistra F3000 z roku 1996 nedostal do formule 1, odešel do nejvyšší ligy amerických formulových závodů.

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

Foto Racing 21

► První červnový víkend tradičně pokračuje mistrovství Evropy v závodech do vrchu na Ecce Homo ve Šternberku! Po čtyřech závodech vede Andrea Bormolini (Osella PA20/S) před Simone Faggiolim, Sébastienem Petitem (oba Norma M20 FC), Christianem Merlim (Osella FA30), Marco Capuccim (Osella PA20/S) a Vladimírem Vitverem (Audi TT-R V8).

Hledám nové výzvy, říká Vojtěch Štajf z týmu Racing 21 – Klokočka Škoda, a tak se letos pustil do soutěží FIA Middle East Rallye Championship! V konkurenci vozů Ford, Subaru, Mitsubishi a Renault jeho Škoda Fabia R5 opravdu vynikala, což potvrdil druhým místem v úvodní Jordánské rallye, navigován Markétou Skácelovou. Vítězem se stal neobyčejně zkušený závodník a olympionik Nasser Al-Attiyah z Kataru na Fordu Fiesta R5 s francouzským spolujezdcem Matthieu Baumelem. Druhé místo uhájil Vojtěch Štajf před posádkou Al-Therifi/ Al-Kuwari (Kuvajt/Katar), která jela na Mitsubishi Evo X. Libanonec Henry Kahy (Škoda Fabia) obsadil sedmé místo. Středovýchodní šampionát FIA tvoří další soutěže na Kypru, v Libanonu, Íránu, Kuvajtu a Kataru.

Kresby a foto AZNP (Škoda)

SLAVNÉ MOTORY ŠKODA 742.135 (1988) Na mezinárodním strojírenském veletrhu MSVB v září 1987 v Brně se představil inovovaný hliníkový tříložiskový čtyřválec Škoda 1289 cm3 (ø 75,5 x 72 mm) se stupněm komprese 8,8 a osmikanálovou hlavou válců, upravený na spalování bezolovnatého benzinu. V podstatě šlo o kombinaci nového motoru pro Favorita (Š 781.135) a staršího typu vozu Š 742 s uložením unifikovaného motoru vzadu. Nové vozy Škoda 135 L a 135 GL byly označeny coby typ Š 746 a vyráběly se do roku 1990 (podobně jako kupé 135 Rapid typ 747).

Kresby a foto AZNP (Škoda)

SLAVNÉ MOTORY

ŠKODA 742.135 (1988) Zážehový čtyřválec s třikrát uloženým klikovým hřídelem, dvouventilovým rozvodem OHV a přípravou směsi v karburátoru Jikov 32 SEDR. Chlazení kapalinou, motor uložen za zadní nápravou vozu Škoda 135 L, 135 GL nebo 135 Rapid, chladič zcela vpředu s elektrickým ventilátorem. Objem válců 1289 cm3 (ø 75,5 x 72 mm) Výkon 43 kW (58 k)/5000 min‑1 Točivý moment 94 N.m/3250 min‑1