VAUXHALL Motors (1903 – 2022)�����������

1 2

DOŽIJE SE 120?

Vauxhall patří k nejstarším automobilkám světa, a to přesto, že už působí pouze v jediné zemi a nemá vlastní modely...

Britská značka Vauxhall existuje ještě dnes a má velmi dlouhou historii. V roce 1925 se stala první evropskou akvizicí americké General Motors Corporation, 2017 překvapivě přešla spolu se sesterským Opelem do Groupe PSA a s ním do dnešní korporace Stellantis. Jak prohlásil Carlos Tavares, šéf Stellantisu, každá z více než deseti značek nové skupiny dostane šanci na přežití, ale stejný záměr měli také architekti British Motor Corporation, z jejichž základního portfolia Austin, Morris, MG, Wolseley, Riley a Vanden Plas zbyla pouze MG, ovšem až nyní v čínském područí...

TOM HYAN

1 Vauxhall 30/98 Type OE, nejslavnější sportovní typ ročníku 1924 z doby před převzetím General Motors (vzniklo 580 vozů) 2 Řadový šestiválec typu OE měl zdvihový objem 4224 cm3 (ø 98 x 140 mm) a výkon 82 kW (112 k) při 3300 min‑1, úspěšně závodil nejen na Brooklands Vauxhall XVR Concept vznikl ve třech exemplářích s motorem 1,6 litru (1966)

Vauxhall je nejstarší britskou značkou, která přežila, a vede si velmi dobře. Současná nabídka je kopií Opelu, vozy už nesou stejná modelová jména (dříve před sblížením obou značek měla jiná), součástí dnešního programu jsou i lehké užitkové typy. Za první čtyři měsíce 2022 byl Vauxhall Corsa nejrodávanějším automobilem ve Velké Británii, stejně jako jsou tam elektrické dodávkové vozy Vauxhall leaderem svého segmentu! V roce 2021, kdy Michael Lohscheller zastával vedoucí funkci (CEO) jak u Vauxhallu, tak u Opelu, oznámili důslednou cestu k elektrifikaci uvedením osmi modelů, které se od sesterského Opelu liší jen logem a volantem na druhé

3

4 5 6

straně. Takže pod značkou Vauxhall už máme typy Corsa-e, Astra-e, Astra PHEV, Grandland PHEV, Combo-e, Mokka-e, Vivaro-e a Movano-e. V květnu 2022 se klienti Vauxhallu dozvěděli, že už nemohou objednávat Insignii, která je pro Opel/Vauxhall posledním automobilem na platformě General Motors. Britové ji zrušili nedlouho po faceliftu 2021 s tím, že splní objednávky, ale na rozdíl od Opelu v Evropě už nedali Insignii žádný čas. Je to jistě překvapivé, když na rok 2022 popáté v nepřetržité řadě dobyl Vauxhall Insignia ocenění Upper Medium Car of the Year v soutěži Company Car Today CCT100 Awards. Jde ovšem o urychlenou cestu k elektrifikaci. Také Vauxhall/Opel chce mít do roku 2024 všechny vozy s elektrickou verzí a do 2028 zcela elektrické portfolio. Ve spolupráci Stellantis, Total/Saft a Daimler zahájí v roce 2025 výrobu akumulátorů gigatovárna (32 GWh) v německém Kaiserslauternu coby joint-venture ACC (Automotive Cells Company). Vraťme se však raději k historii. General Motors Corporation se ve dvacátých letech poohlížela po evropské automobilce, kterou by zakoupila, a tak pronikla hlouběji na automobilový trh starého kontinentu. Alfred P. Sloan Jr., tehdejší šéf General Motors (dále GM), chtěl získat britského Austina, ale neuspěl; vyjednával tedy s Citroënem, ale ten považoval za málo progresivní se zastaralými výrobními závody, a tak nakonec v roce 1925 překvapivě koupil Vauxhall Motors, výrobce povětšinou luxusních automobilů sportovního charakteru, jež pro britskou firmu konstruoval geniální Laurence H. Pomeroy (1883 – 1941). Pod taktovkou GM se produkce Vauxhallu zcela změnila, stejně jako výrobní program německého Opelu, který GM pohltil o čtyři roky později. V roce 1931 výrobní program Vauxhallu rozšířily autobusy a nákladní vozy Bedford (GM tuto značku zrušil až v roce 1986 navzdory exportu do celého světa, považoval ji totiž za malou v nových podmínkách, ale britská vláda spojení s Leyland Group zamítla). Za druhé světové války společnost vyrobila 5460 tanků Churchill, pro něž zkonstruovala zážehový plochý dvanáctiválec o objemu 21,0 litru (Bedford Twin-Six). Historie Vauxhallu je neobyčejně dlouhá, jméno vzniklo zkomoleninou Fulks Hall podle rezidence významného vojevůdce Fulka le Breanta v Londýně, jež se měnila na Fawke’s Hall, Fox Hall a nakonec Vauxhall Pleasure Gardens, když byla v roce 1661 otevřena jako soukromý park. Alexander Wilson zahájil výrobu parních motorů (hlavně pro lodě) v železárnách Vauxhall v Londýně už v roce 1857 (zahrady byly zrušeny 1859), ale když zkrachoval, tak nová Vauxhall Ironworks Co., Ltd., pokračovala se 150 zaměstnanci. Jeden z nich, námořní inženýr F. W. Hodges, si koupil první automobil (asi německý Daimler) pro studijní účely, s J. H. Chambersem postavili dva prototypy a v roce 1903 představili první Vauxhall, jednoválec 5 HP o objemu 989 cm3, s největší rychlostí 40 km/h. Třetí typ už byl tříválec 9 HP (2,4 l); ředitel Percy C. Kidner pak rozhodl o přestěhování produkce do větší továrny v Lutonu (Bedfordshire), kde v roce 1907 vznikla samostatná společnost Vauxhall Motors Ltd., když Kidner a Leslie Walton koupili automobilní oddělení za 17 tisíc liber od Vauxhall & West Hydraulic (jméno po fúzi

3 Legendární litrové jednoválce Vauxhall 5 HP z roku 1903 (druhý nejstarší dochovaný; vlevo) a o rok mladší 6 HP (z původní továrny v jižním Londýně) 4 Vauxhall typ H 10/4 byl první britský automobil se samonosnou karoserií a synchronizovanou převodovkou ve velkosériové produkci (1937) 5, 6 Šestiválec Vauxhall Velox/Cresta typu PA ve stylu amerického Chevroletu Bel Air (výroba 1957 – 1962) Prestižní Vauxhall Cresta PB s řadovým šestiválcem 3,3 litru o výkonu 85 kW (115 k) v provedení před faceliftem (výroba od 1962)

Foto Vauxhall

1

2 3

1905 se sousedící West Hydraulic Engineering v Londýně). První čtyřválec vyjel v roce 1905… Následovala slavná léta, Vauxhall pod vedením Kidnera (osobně se účastnil dálkových jízd a závodů, mj. z Petrohradu do Sevastopolu roku 1911) uvedl velké čtyřválce konstruktéra Pomeroye, z nichž největší proslulosti dosáhly typy Prince Henry s charakteristickou zašpičatělou přídí, pojmenované podle Jízdy prince Jindřicha v Německu, kde úspěšně startovaly (objem motoru se zvyšoval podle typu ze 3,1 až na 4,5 litru); dalším krokem byl jednomístný závodní automobil typu KN s náznakem úzké aerodynamické karoserie (A. J. Hancock zajel průměr 160,43 km/h na Brooklandsu 1910), a konečně proslulý Vauxhall 30/98, jehož prototyp zlomil v roce 1913 rekord závodu do vrchu Shelsley Walsh (Joseph Higginson) a vyráběl se plných čtrnáct let (cca 600 vozů, z toho 270 E-Type 4,5 l/90 k a zbývající OE-Type 4,2 l/112 nebo 120 k). Automobilku tehdy vedlo vzácné uskupení skutečných nadšenců motorismu, stoupenců silných motorů a velkých závodů, takže Laurence Pomeroy dokonce zkonstruoval závodní automobily Grand Prix! Ve Velké ceně Francie 1914 s nimi startovali Ralph de Palma, Alfred John Hancock a Willie Watson, ale neuspěli (čtyřválce DOHC 4,5 l/96 kW/130 k); na Tourist Trophy 1914 se Hancock převrátil a Watsona i Higginsona zradily motory. Kuriozitou zůstává, že sériové typy byly mnohem úspěšnější, i když vozy Grand Prix 1914 ještě po válce vítězily na Brooklandsu (Ernest Swain, Matt Park). V roce 1922 se představily nové závodní vozy Vauxhall, jejichž čtyřválcové motory DOHC 3,0 l zkonstruoval slavný Harry R. Ricardo (britská vývojová společnost, nesoucí jeho jméno, se stále zaměřuje na vývoj pohonných jednotek). První šestiválce Vauxhall vyjely v roce 1910, se značkou Vauxhall vznikl i prototyp motocyklu. Po převzetí GM se však společnost soustředila na běžné osobní automobily. V roce 1937 vzbudil pozornost typ H (10/4), první britský vůz se samonosnou karoserií a první britský velkosériový se synchronizovanou převodovkou, navíc s kapalinovými brzdami a nezávislým zavěšením předních kol. Do roku 1940 vzniklo přes 42 tisíc kusů. Po válce byl v roce 1946 u počátků obnovení výroby coby 10/12 HP s původním čtyřválcem 1203 cm3, resp. s větším 1442 cm3. Nové

1 Vauxhall Victor 101 třetí generace FC se dodával jako sedan nebo kombi (1964 – 1967) 2 Vauxhall Velox PB s menším šestiválcem 2,7 litru (od 1962, typ před faceliftem) 3 Vauxhall Viscount, luxusní verze Cresty PC, šestiválec 3,3 litru se samočinnou převodovkou Powerglide (1966 – 1972)

Vauxhall Victor druhé generace FB jako Estate Car (motory 1,5/1,6 litru; 1961 – 1964)

4 5

modely od 1948 zavedly tradici známých jmen. Vyjely typy Wyvern/Velox, Cresta/Velox, Victor (a jeho sportovní verze VX4/90), Viva, Ventora, Firenza, Chevette, Cavalier, Carlton, Astra a další, které vznikly v mnoha generacích. V jejich designu byl zřejmý vliv amerického stylu GM. Nejprve to byly sedany Wyvern a Velox v první generaci (L-type) se čtyřválcem 1442 cm3 (Wyvern), resp. šestiválcem 2275 cm3 (Velox), které se také znovu začaly vyvážet. Oba motory převzala druhá generace (E-type) v roce 1951, která však dostala pontonovou čtyřdveřovou karoserii a od roku 1954 nabídla první luxusní model Cresta (v šestiválcové verzi). K nejznámějším typům patřil Victor, od roku 1957 uvedený postupně v pěti generacích, které od 1958 zahrnovaly také modely kombi (dříve jen přestavby u karosárny Martin Walter). Solidní vůz klasické koncepce se čtyřválcem 1,5 až 2,3 litru patřil k nejoblíbenějším, ovšem v osmdesátých letech po sblížení evropských konstrukcí General Motors už byl poslední Victor (FE) jen variantou sesterského vozu Opel Rekord. Britští konstruktéři si ovšem nadále chtěli zachovat nezávislost, a tak vedle sportovních sedanů VX4/90 (nejprve 1,6 l, pak 2,0 l) nabídli šestiválcové verze označené Ventora (FD od 1968) s velkým motorem 3,3 litru. Největším typem zůstaly sedany Cresta (od 1957 postupně PA, PB a PC), nadále nabízené i v levnější verzi Velox, ovšem už pouze se šestiválci 2262, 2651 nebo 3294 cm3. Jejich produkce končila posledním modelem PC v roce 1972 s pontonovou karoserií ve stylu Chevrolet Impala, a to včetně samostatného nejluxusnějšího modelu Viscount (1966 – 1972). Na druhém konci spektra byla lidová Viva, představená v roce 1963 pro výrobu v Ellesmere Portu, ovšem už konstrukčně spřízněná s Opelem Kadett (A), byť s jiným svébytným designem. Kompaktní sedan klasické koncepce dostal podčtvercový čtyřválec OHV 1057 cm3 (ø 74,3 x 60,96 mm) o výkonu 32 kW (44 k)/5000 min-1 a byl přímo namířen proti konkurenci Ford Anglia. I když nedosáhl tak velkého odbytu jako Anglia, bylo 309 538 vozů první generace (HA) slušným výsledkem, celková produkce tří generací do roku 1979 převýšila 1,5 milionu. Další dva typy měly líbivější design, přibylo kombi a odvozené kupé Firenza. Zatímco Ford vsadil na spolupráci s Lotusem (Cortina Lotus), Vauxhall volil Jacka Brabhama a pod taktovkou trojnásobného mistra světa formule 1 vznikly sportovní modely Brabham Viva (1967 – 1968 ve druhé generaci HB). Není bez zajímavosti, že se jméno Vauxhall Viva nedávno vrátilo na britské verzi Opel Karl od GM Daewoo (2015 – 2019). Další vývoj pod taktovkou GM přinesl i mnohé jiné zajímavé vozy. Kompaktní Vauxhall Chevette (1975 – 1984) vycházel z globálního projektu GM T-Car, dostal sice platformu Opel Kadett C, ale čtyřválec Vauxhall 1256 cm3 a osobitý design. Součástí řady se staly silnější Chevette HS a HSR s větším čtyřválcem DOHC 2279 cm3, které úspěšně vstoupily do světa automobilových soutěží. Podobně Firenza dala základ okruhovým speciálům, mezi nimiž vyniká Baby Bertha úspěšného závodníka Gerry Marshalla. V roce 1972 představovala typová řada Vauxhall základní typy Viva (2-door a 4-door), Viva Estate (kombi), Firenza, Victor, Victor Estate, VX4/90, Ventora II, Cresta, Cresta De

7

4 Vauxhall Victor první generace (FA) se od roku 1958 dodával také jako první kombi této značky 5 Vauxhall Viva Estate Car třetí generace (HC) se čtyřválcem 1,2 nebo 1,6 litru (model 1972) 6 Vauxhall Firenza Droopsnoot s aerodynamickou přídí (čtyřválec 2,3 litru; 1973 – 1975) 7 Vauxhall Viva (HA), první z nové generace malých vozů klasické koncepce, spřízněných s typem Opel Kadett, ale s větším čtyřválcem 1057 cm3 (výroba 1963 – 1966)

6

Foto Vauxhall Historie stará přes 119 let, elektrická Mokka‑e a dochovaný model 5 HP z roku 1903 (celkově pětačtyřicátý vyrobený vůz značky Vauxhall)

Vauxhall Insignia GSi po faceliftu v roce 2021, poslední Vauxhall na základě platformy General Motors

Vauxhall Vivaro‑e, nová cesta k elektromobilitě, britský výrobek z Lutonu (2021)

Průkopnická samonosná konstrukce, první pro sériový britský vůz (typ H Ten Four z roku 1937)

1 2 3

Luxe a Viscount s motory o objemu 1256, 1599 nebo 1975 cm3 (čtyřválce) a 3294 cm3 (šestiválec). V roce 1975 zahájili v Lutonu výrobu sedanů a kupé Cavalier, které navzdory odlišnému designu vycházely z vozů Opel Ascona. Vauxhall Carlton vyjel coby upravený Opel Rekord (1978 – 1986), šestiválcové Royale Saloon a Coupé už byly výsledkem systému badge engineering, dovážely se z Německa, kde nesly jména Opel Senator a Monza. Integrace Vauxhall/Opel tak byla završena, když se představil Vauxhall Astra (Opel Kadett D), první Vauxhall s pohonem předních kol. V roce 1991 při sjednocení jmen byl u Opelu zrušen Kadett a nový vůz dostal britské jméno Astra, zatímco v ostatních případech tomu bylo naopak. Užitkové verze nesly značku Bedford, např. Bedford Astra, podle slavných nákladních vozů z produkce Vauxhall Motors. Vedle základního závodu v Lutonu otevřela společnost Vauxhall Motors novou továrnu v Ellesmere Port právě před šedesáti lety, zprvu pro dodávky motorů a jiných dílů do Lutonu (Vauxhall) a Dunstable (Bedford). Dne 1. června 1964 tam byla vyrobena první Viva (HA) a 1975 přibyla Chevette, které začal podnik od 1980 vyvážet do Evropy. V roce 1981 Astra nahradila Chevette, produkce osobních vozů Vauxhall byla soustředěna do Ellesmere Port (první Astra tam vyjela

1 Lehký cyclecar Vauxhall 5 HP, kapalinou chlazený jednoválec 989 cm3 , z roku 1903 2 Třídveřový hatchback Vauxhall Chevette, čtyřválec 1256 cm3 , vyráběný v letech 1975 – 1984 v závodě Ellesmere Port 3 Závodní speciál Vauxhall Firenza Baby Bertha (Gerry Marshall na okruhu v Silverstone 1975) 4 Za války přešel Vauxhall na zbrojní výrobu, v rekordní době vyvinul tank A22, později zvaný Churchill, poháněný plochým dvanáctiválcem o výkonu 257 kW (350 k)

4

16. listopadu 1981), zatímco v Lutonu výroba skončila 2002 (Vectra B; když nová C přešla do Ellesmere). V Lutonu ovšem pod hlavičkou IBC Vehicles Ltd. pokračuje výroba lehkých užitkových typů (Vauxhall Vivaro/ Citroën Jumpy/Peugeot Expert), přičemž oba závody patří konsorciu Stellantis N.V. K motoristickému sportu se Vauxhall vrátil až dlouho po druhé světové válce v rallye a závodech cestovních automobilů (britským mistrem 2007 a 2008 je Ital Fabrizio Giovanardi s vozem Vauxhall Vectra týmu VX Racing). Vauxhall Insignia, evropský Vůz roku 2009 coby Opel Insignia, dostal nově ztvárněný znak Griffin, bájného zvířete, jakési kombinace orla, lva a draka, jenž zdobí všechny automobily Vauxhall jako dědictví heraldického emblému Fulka le Breanta. Přes šedesát historických Vauxhallů najdete v tovární sbírce The Heritage Centre, která se jednou v roce otevírá veřejnosti, a byla na Park Street poblíž ústředí Vauxhall Griffin House v Lutonu (nyní se připravuje její zpřístupnění v nové lokalitě). Součástí bohaté historie Vauxhallu jsou také koncepční automobily, které budily senzaci na světových autosalonech. Patří k nim kupé XVR (Xperimental Vauxhall Research 1966) a SRV (Styling Research Vehicle 1970), jež vznikly pod taktovkou Wayne Cherryho, pátého viceprezidenta designu General Motors. Britský Vauxhall Motors ještě v roce 2018 vyrobil 206 tisíc automobilů v závodech Luton (Vivaro) a Ellesmere Port (postaveno v Cheshire pro typ Viva, nyní dobíhá předposlední generace Astry ještě od GM); přes polovinu se nakonec vyváželo coby Opel, protože značka Vauxhall se už nepoužívá ani v sousedním Irsku, ale pouze ve Velké Británii. Současná produkce přešla výhradně na francouzské platformy Groupe PSA, zbyla jen slavná značka. Otázkou zůstává, jak ještě dlouho. ■