MERCURY (1938 – 2011)������������������������

Mercury Messenger, studie dvoumístného kupé s podvozkovými díly Mustangu V8 4,6 litru/298 kW (405 k) a šestistupňovou sekvenční převodovkou

Foto Tom Hyan 1 Foto Mercury 2 NĚCO NAVÍC?

Když Ford založil značku Mercury, mířil výše proti Buicku a Oldsmobile, pro jejichž klienty byly Fordy příliš levné...

Mercury se zařadila mezi Forda a Lincolna, dlouhá léta tvořila LincolnMercury Division (od října 1945) a v portfoliu Ford Motor Company představovala střední třídu mezi lidovějšími Fordy a luxusními Lincolny. Na trhu soupeřila především se zmíněnými Buicky a Oldsmobile od General Motors, ale také proti De Soto od Chrysleru a samostatným značkám Hudson a Studebaker. Přežila opravdu dlouho, poslední sedan Mercury Grand Marquis čtvrté generace opustil výrobní linku až 5. ledna 2011 v kanadském Ontariu (St. Thomas Assembly Plant). Nástup evropských a především japonských automobilů na severoamerickém trhu zcela změnil prodejní podíly a strukturu značek, mnohé americké dobrovolně opus

TOM HYAN

1 Na autosalonu v Detroitu 2003 vzbudil Messenger velkou pozornost, ale tím to skončilo 2 Mercury Park Lane v provedení Breezeway s negativním sklonem zadního otevíracího okna (1965) tily trh. Ford rozhodl o zrušení Mercury v roce 2010, tedy v době, kdy se zbavil rovněž zahraničních účastí a soustředil své úsilí na Ford a Lincoln. Přestože po celou historii vycházely Mercury ze základu Ford, odlišovaly se designem, ale především jinou kombinací motorů a bohatších výbav. Vždy přinášely něco navíc. U jejich zrodu stál Edsel Ford, syn zakladatele Henryho Forda. První typ modelového roku 1939 byl upravený Ford V8 91, ovšem s větším motorem 3,9 litru, působivějším designem a cenou vyšší o 230 dolarů než Ford, ale o 40 dolarů nižší než nejlevnější Buick. Od počátku byly v nabídce sedany 2door a 4door, Coupé a Convertible (kabriolet), pak i Station Wagon. Do roku 1940 vzniklo 150 tisíc vozů (1939 ještě značeny FordMercury, pak jen Mercury) a 1942 pouhých 4430, neboť

Mercury Marauder druhé generace (1969), velké kupé s motorem V8 6,4 nebo 7,0 litru

3

4

5

Ford přešel na zbrojní výrobu. Mercury se vrátily v roce 1945 (pro MY 1946), nadále s osmiválcem flathead (SV) 3,9 litru o výkonu 73kW (100k). Zcela nový typ s pontonovou karoserií a motorem SV 4,2 litru vyjel v roce 1949, o rok později následoval jubilejní miliontý vůz. Druhá generace se stala oblíbeným základem pro ladiče (customs, hot rods); později kultovní status nové Mercury zajistil herec James Dean ve filmu Rebel Without a Cause (1955 Rebel bez příčiny). V roce 1954 přišly nové motory V8 s rozvodem OHV. V letech 1957–1960 měly Mercury odlišnou karoserii, kterou nesdílely s žádným jiným vozem Ford, ale od roku 1961 se k této racionalizaci vrátily a držely ji až do konce značky. Například v modelovém roce 1964 k oficiálnímu 25. výročí značky byly v nabídce dvě základní řady, velké typy a kompaktní Comet. První už od roku 1963 zahrnovala dva typy základní karoserie, vozy měly buď splývající zadní okno (Marauder), anebo okno Breezeway Design s negativním sklonem (jako u britského Fordu Anglia 105E), ovšem s možností otevírání velké střední části. Kromě toho nechyběly kabriolety Park Lane/ Monterey a kombi (Station Wagon) Colony Park/Commuter. Velkou modelovou řadu tvořily proslulé typy Park Lane, Montclair a Monterey. Jednotný rozvor náprav činil 3048 mm, délka vozu až 5437 milimetrů. Vedle samočinné převodovky MercOMatic (Ford CruiseOMatic) se dodávaly tří nebo čtyřstupňové mechanické, motory V8 6,4/7,0 litru nabízely výkon 184 až 313 kW (250 až 425 k), bylo to dávno před ropnou krizí a přechodem na bezolovnatý benzin...

3 Mercury Cougar 1967, první a stylisticky nejzdařilejší na základě úspěšného vozu Ford Mustang (motor V8 4,7 nebo 6,4 litru) 4 Mercury Monarch 1978 s prestižní výbavou Ghia, šestiválec 4,1 litru nebo osmiválec 5,0 litru (302 CID) 5 Mercury Park Lane 4-door Hardtop klasické koncepce v modelovém roce 1965 (motor V8 6,4 nebo 7,0 litru)

V roce 1961 porušila Mercury tradici a poprvé nabídla šestiválce vedle dosavadních motorů V8, ovšem uvedla také první kompaktní Comet (spřízněný s Fordem Falcon). V modelovém roce 1964 tvořily portfolio základní typy Comet 202 a 404, luxusní Comet Caliente a sportovní Comet Cyclone. Řadové šestiválce měly objem 2,8 a 3,3 litru, osmiválce 4,3 a 4,7 litru. Vedle samočinné převodovky MercOMatic (tří i dvoustupňové!) se dodávaly mechanické, třístupňová s řazením pod volantem a sportovní čtyřstupňová s řazením na podlaze. Comet Cyclone Super 289 V8 měl největší výkon 154 kW (210 k) se čtyřhrdlovým karburátorem, dodával se výhradně s karoserií 2door Hardtop. Sortiment zahrnoval hardtopy (coupé), sedany, kabriolety a kombi (včetně verze Woody Station Wagon zvané Villager). Později se paleta typů Mercury zvětšila. V roce 1967 vzbudilo senzaci sportovní kupé Mercury Cougar, spřízněné s legendou Ford Mustang. První generace 1967 až 1970 měla působivý design v italském stylu, další se však tvary přiblížily americkému vkusu. Cougar se přesto stal nejúspěšnějším vozem značky Mercury s produkcí téměř tři miliony exemplářů. V sedmdesátých letech se sortiment Mercury zcela přiblížil sesterským modelům Ford, i když například Cougar se změnil z pony cars ve stylu Mustangu na další luxusní kupé, bližší Thunderbirdu. V roce 1971 vyjel druhý Comet coby značková verze Fordu Maverick. Například v modelovém roce 1976 velké modely fullsize zahrnovaly Grand Marquis, Marquis, Cougar XR7 a Montego, motory posílily na 351 CID (5,8 litru) a 400 CID (6,6 litru), vozy řady Marquis měly rozvor náprav 3150mm a délku 5816mm. Byly to skutečné křižníky silnic, typické velké americké vozy, než po ropné krizi přišla vlna zmenšování. Malý Bobcat se stal klonem Fordu Pinto, Monarch variantou Granady a Zephyr dvoj

1

1 Modely 1976, vpředu luxusní Grand Marquis 4-door Pillared Hardtop 6,6 litru V8, za ním Cougar XR-7, proti originálu 1967 poněkud mohutnější 2 Mercury Comet Villager 1965, atraktivní Station Wagon Woody na základě Cometu Caliente nebo vrcholného Cometu Cyclone (165 kW/225 k) 3 Mercury Comet Caliente 1965, kompaktní sedan se šestiválcem 3,3 litru nebo osmiválcem 4,7 litru, výkon až 165 kW (225 k)

2

3

Mercury 4-door Sedan model 1939, alternativně s polosamočinnou převodovkou Liquamatic, první typ z River Rouge (Dearborn)

Mercury Sportsman Convertible, poválečný model 1946 s osmiválcem 3,9 litru a třístupňovou mechanickou převodovkou

Mercury Club Coupé z první nové poválečné řady (premiéra 1949 s větším motorem 4,2 litru V8)

4

5

Mercury Monterey Convertible s pontonovou karoserií a motorem SV 4,2 litru (druhá generace Mercury 1949 – 1951)

6

četem Fairmonta, pro některé výbavy posloužilo jméno italské karosárny Ghia, kterou Ford v Turíně převzal. Pozoruhodná je také historie Mercury Capri, nejprve se dovážely německé originály Capri II, pak se jméno objevilo na verzi Mustangu III a nakonec na australském kabrioletu od Forda, postaveném na základě Mazdy 323. Nelze vyjmenovat všechny variace a modely, připomeňme ještě, že Mercury Lynx na základě Escorta byl prvním vozem Mercury s pohonem předních kol a také alternativně se vznětovým motorem! Další zoufalá cesta vedla k vozům MPV (spolupráce s Nissanem) a SUV (Ford/Mazda) v devadesátých letech, ale po ztrátě identity odbyt vozů Mercury začal rychle klesat. Tracer byl novou značkovou verzí Escortu. V roce 1986 nabídku tvořily Lynx (Ford Escort), Capri (Mustang III), Topaz (Tempo), Sable (Taurus), Cougar, Marquis a Grand Marquis. Do světa MPV vstoupila Mercury novým typem Villager, výsledkem spolupráce s Nissanem (Quest), vyráběným však v USA (od MY 1993); nový sedan Mystique (Ford Mondeo první generace) neuspěl za mořem pro relativně malý interiér

4 Mercury Mariner modelového roku 2005 na Detroitském autosalonu 2004 5 Mercury Sable 2003 na základě čtvrté generace sedanu Ford Taurus 6 Mercury Grand Marquis 2003, model poslední čtvrté generace, s nímž skončila výroba Mercury v lednu 2011 a mezi SUV zamířil jako první Mercury Mountaineer (1997 Ford Explorer), jehož následoval Mariner (2005 Escape/Mazda Tribute). Cougar se vrátil coby kompaktní kupé s předním pohonem (1999), známé i v Evropě (Ford Cougar). V novém tisíciletí naznačila značka Mercury několika studiemi svůj potenciál, ale už bylo zřejmě pozdě. Překvapením Detroitského autosalonu NAIAS 2003 byl Mercury Messenger, studie dvoumístného kupé na základě nového Mustangu, ale zůstalo jen u prototypu. Tehdy výrobní program tvořily Mercury Sable (dvojník Taurusu), SUV Mountaineer, velký sedan Grand Marquis (Ford Crown Victoria) a jeho sportovní verze Marauder. Zbývalo jen sedm let. Posledními novinkami byly Monterey (2004 MPV Ford Freestar), Montego (2005 sedan Five Hundred) a Milan (2006 sedan Fusion I). Ford oznámil 2. června 2010 konec značky Mercury. Odbyt klesl pod sto tisíc ročně. V současné době trápí Forda obdobné problémy s luxusní značkou Lincoln, která loni v USA prodala 105 410 vozů, z toho pouhých 17 780 sedanů, když zbytek jsou SUV a crossovery. Budou její dny také sečteny? ■