FIAT Tipo Hatchback (Progetto 357)�������

Foto Tom Hyan

1 2

1 Kromě designových změn má nová E-Klasse jiné motory včetně poháněcích soustav Mild-Hybrid a Plug-In Hybrid 2 Vznětový motor v kombinaci s elektromotorem je méně časté řešení 3 Zavazadlový prostor zmenšuje uložení trakčního akumulátoru

3

pečí při vystupování) a parkovací asistent Parktronic s kamerou 360° s rozšířeným snímáním po obou stranách vozu a prvně se samočinným parkováním jak na příčná, tak na podélná parkovací místa, ale rovněž na zvolené vyznačené plochy. Pod hlavičkou Urban Guard uvádí Daimler novou kategorii produktů a výbavy pro všechny modelové řady; zjednodušeně lze říci, že automobil využívá čidel a kamer k ochraně před kolizí, vandaly a odcizením. Pakety Urban Guard a Urban Guard Plus umožňují kompletní monitorování zaparkovaného vozu, zahrnují vizuální i akustické upozornění, které dostanete například do chytrého telefonu. Monitorují poškození kolizí či nenechavci, vniknutí do interiéru a zcizení vozidla. Guard Plus navíc stanoví polohu a pracuje v součinnosti s policií. Na přání dodávaný systém interiérové asistence MBUX nabízí hlasové ovládání vybraných funkcí Linguatronic, ale také gesty; novinkou je kinetika sedadel Energizing, která za jízdy podporuje drobnými pohyby sedáku a opěradla žádoucí změny v držení těla při sezení, ovládání komfortních systémů Energizing doplňují funkce Energizing Coach a PowerNap (u hybridních verzí s možností vnějšího nabíjení). S modernizací E-Klasse došlo k dalšímu posílení elektrifikovaných verzí se systémy Mild-Hybrid 48 V, Plug-In Hybrid a elektrickými plnicími kompresory, pracujícími v součinnosti s výfukovými turbodmychadly pro urychlení odezvy. Vyzkoušeli jsme sedan a kombi v unikátním provedení E 300 de 4Matic s pohonem všech kol, které spojuje dvoulitrový vznětový motor s elektropohonem Plug-In Hybrid (PHEV) EQ Boost, pro nějž se dodávají dva pětimetrové kabely vnějšího nabíjení (jeden pro domácí zásuvky, druhý pro wallboxy a veřejné nabíjecí stanice). Kombinace se vznětovým motorem není obvyklá, Mercedes-Benz ovšem nabízí obě varianty

► TECHNICKÉ ÚDAJE

MOTOR (E 300 de 4Matic) – a) kapalinou chlazený řadový vznětový čtyřválec OM 654, přeplňovaný turbodmychadlem VGT, uložený podélně vpředu; 1950 cm3 (ø 82 x 92,3 mm); 15,5:1; 143 kW (194 k)/3800 min‑1 a 400 N.m/1600 – 2800 min‑1; hliníkový blok a hlava válců; ocelové písty, povrch válců Nanoslide; dva vyvažovací hřídele; DOHC 4V (řetěz); elektronické přímé vstřikování common rail (205 MPa), Stop/Start, DOC/DPF, SCR/AdBlue, EU6d; b) elektrický motor/generátor 90 kW (122 k) a 440 N.m, uložený v převodovce; akumulátor Li‑Ion 13,5 kWh vzadu. Kombinovaný výkon soustavy 225 kW (306 k) a točivý moment 700 N.m. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná devítistupňová převodovka 9G‑Tronic (5,35 – 3,24 – 2,25 – 1,64 – 1,21 – 1,00 – 0,87 – 0,72 – 0,60 – Z 4,80); stálý převod náprav 3,07; trvalý pohon všech kol 4Matic. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, víceprvkové závěsy s příčnými a podélnými rameny (čtyřprvkové vpředu, pětiprvkové vzadu); odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vzadu nesoustřednými), na přání pneumatické; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vpředu kotouče s příčným odvrtáním, ABS/EBD/BA, ESP/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; standardní pneumatiky 245/45 R 18 vpředu a 275/40 R 18 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (sedan) – rozvor náprav 2939 mm, rozchod kol 1596/1575 mm; d/š/v 4935/1852/1481 mm; přední převis 853 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 370 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost 2055 kg, celková povolená hmotnost 2760 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 2100 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 235 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,9 s; spotřeba paliva EU od 1,6 l/100 km a elektrické energie 16,6 kWh/100 km; emise CO2 od 42 g/km; elektrický dojezd (EU) 54 km.

4 5

4 Provedení kombi (T-Modell) se nabízí se stejnou pohonnou jednotkou, ale objem zavazadlového prostoru je větší než u sedanu 5 Verze Plug-In Hybrid nevyužívají rychlonabíjení (pouze AC)

Foto Tom Hyan

PHEV, a to jak se zážehovým (E 300 e), tak se vznětovým motorem (E 300 de). Oba jsou dvoulitrové čtyřválce, zážehový M 254 má z objemu 1991 cm3 výkon 155 kW (211 k)/5500 min-1 a točivý moment 350 N.m/ 1600 – 4000 min-1, ale vznětový OM 654 z objemu 1950 cm3 nabízí 143 kW (194 k)/ 3800 min-1 a 400 N.m/1600 – 2800 min-1 . Motor je vždy spojen s elektromotorem/ generátorem 90 kW (122 k), 440 N.m, uloženým v samočinné devítistupňové převodovce 9G-Tronic, podle typu pohání buď zadní, anebo všechna kola (ve verzi 4Matic). Uváděné teoretické spotřeby paliva lze dosáhnout jen při důsledném dobíjení akumulátoru Li-Ion, zásoba na čistě elektrický dojezd 54 až 59 km (WLTP), resp. 46 až 53 km (EU) podle typu rychle mizí, a pak přichází ke slovu jen spalovací motor. Přepínání se děje samočinně, elektropohon je vhodný pro jízdu ve městě na kratší vzdálenosti a následné dobíjení, nikoli na dlouhé cesty, kde většinou po 50 km už jedete pouze na benzin či naftu. U testovaného sedanu E 300 de 4Matic (diesel s pohonem všech kol) došla podle kontrolního přístroje kapacita akumulátoru po 43 ujetých kilometrech v městském provozu, ale i pak zůstala pro pomalou jízdu (manévrování a couvání) ještě elektrická energie v zásobě. Dosáhli jsme spotřeby 5,4 l/100 km po ujetí 213 km, ovšem spotřeba elektrické energie se tak snížila na 2,8 kWh/100 km (výrobce uvádí 1,6 litru a 16,6 kWh na prvních 100 km se zcela nabitou baterií). Plug-In Hybrid má tedy smysl jen tehdy, pokud pravidelně dobíjíte. Využitím rekuperace (brzdění, jízda ze svahu) jsme doplnili energii nejvíce na 6 km jízdy, ta však velmi rychle opět zmizela (EQ Boost pomáhá při rozjezdech). Akumulátor Li-Ion zmenšuje objem zavazadlového prostoru, přesto však 370 l (VDA) bohatě vystačí pro všechny běžné účely. Pokud jde o jízdní komfort, hybridní E-Klasse odpovídá klasickým modelům, stejně jako bohatou nabídkou výbavy. Vždy nás potěší dva opticky spojené digitální displeje 2x 10,25“ na přístrojové desce, na přání v ještě působivějším provedení 2x 12,3“, hledání v rozsáhlém menu je však časově náročné. Nabídku poháněcích soustav E-Klasse opět přinášíme v přehledné tabulce. Základní cena testovaného sedanu E 300 de 4Matic byla v době uvedení na trh 1 709 730 korun českých (verze jen s pohonem zadních kol od 1 637 130 Kč), kombi je zhruba o 61 tisíc korun dražší (více a aktuálně na www.mercedes-benz.cz). ■

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

Nestranný a nezávislý měsíčník všech automobilistů a motocyklistů orientovan ý na historii motorismu S Jakubem Stauchem

7Červenec 2021

Ročník XXI. číslo 231 120•Kč

Foto: Marian Bazala

Norton ES 400 Electra

MJ_2021_07.indd 1

Luigi Chinetti Opět začaly akce

22.06.21 0:14

Právě vyšlo červencové číslo plné zajímavého čtení

Luigi Chinetti a Enzo Ferrari

Ing. Petr Mucha byl konstruktérem Česko-moravské strojírny, konkrétně automo-bilního oddělení firmy Praga. V rámci své náplně práce v pražské Pragovce, kde se zabýval konstrukcí motorů, tak neměl daleko k návrhům úprav motorů použitelných pro závodní speciály. Bohužel od vedení automobilky Praga neměl plnou podporu, neboť v Pragovce měli názor stavět vozy kvalitní, solidní konstrukce a dlouhodobé výdrže. Ing. Petr Mucha tedy vzal věci do svých rukou a počal s přípra-vami závodního speciálu za svoji osobu. Zakoupil od svého zaměstnavatele ojetý šestiválcový vůz Praga Alfa, s motorem

o obsahu 1795 cm³ a výkonu 38 koňských sil. Z tohoto základu následně vznikl spe-ciál, s nímž se v roce 1933 se svým spolu-jezdcem Urbanem zúčastnil 1000 mil československých. Závod vyhráli ve své kategorii vozů do 2000 cm³ a díky rych-lostnímu průměru 83,76 km/hod. se stali i jeho absolutními vítězi. Po tomto úspěchu s automobilem Praga již vedení automobilky nebylo zas až tak odmítavé k účasti svých kmenových zaměst-nanců v takovýchto soutěžích. Pro rok 1934 tedy připravilo soutěžní tým sestávající ze tří vozů typu Praga Super Piccolo s aerodynamickou odlehčenou karoserií.

40 Luigi Chinetti se narodil v Jerago con Oragu severně od Milána 17. července 1901. Vyučil se soustružníkem v dílně svého otce a roku 1917 nastoupil jako mechanik do dílen Alfa Romeo. Nedlouho potom přešel do závodního oddělení auto-mobilky, kde se potkal s Enzem Ferra-rim. Roku 1925 jel jako jeden z mecha-niků Antonia Ascariho do Francie. Pro tovární tým Alfy Romeo skončila tato výprava tragicky. Ascari se zabil na dráze v Montlhéry. Celková atmosféra ve Fran-cii však byla natolik rozdílná od Itálie, kde v druhé polovině dvacátých let vzrůstala moc fašistů, že svobodomilovný Chinetti využil možnosti a přestěhoval se do Paříže. Čtyřválcové Super Piccoly měly standardně obsah 1661 cm³ a výkon 35 koňských sil, ale stejně jako u šestiválcové Alfy, tak i u Super Piccol došlo k úpravě motorů, aby splňovaly předepsané limity, ovšem také aby dávaly co největší výkon z jednoho litru obsahu. Součástí pragováckého týmu byl i již zmiňovaný Ing. Petr Mucha. Při provádění jízdních zkoušek (tré-ninků) na druhý ročník 1000 mil českoslo-venských v roce 1934 na silničním mostku u obce Horky na státní silnici mezi Čáslaví a Golčovým Jeníkovem s vozem Praga Super Piccolo Petra Muchy havaroval jeho spolujezdec František Pacher. Stalo se to 6. června 1934. Mucha byl s roztříště-ným kloubem v nártu a frakturou spodiny lebeční převezen do nemocnice v Čáslavi, kde 24. června zemřel. Paradoxem je, že celý závod 1000 mil (9.–10. června 1934), na který trénoval, probíhal pod okny jeho nemocničního pokoje, ve kterém se léčil. K uctění památky Ing. Muchy, tohoto významného konstruktéra a závodníka Jubilejní 50. ročník Memoriálu Ing. Petra Muchy 2021Po dlouhé době omezení společenského života se v termínu 4. až 6. 6. 2021 uskutečnil jubilejní již 50. ročník setkání historických vozidel do roku 1950 k uctění památky Ing. Petra Muchy. 1000 mil československých 1933 – Ing. Petr Mucha ve svém vítězném voze Praga Alfa Charron (1912) Motor Journal 7/2021

Možná v tom byla i nějaká slečna. Zůstal zde věrný značce Alfa Romeo. Italské automobily prodával, otevřel vlastní garáž a zaměřil se na servis závodních vozů. Mimo jiné také navázal kontakt se slav-nou karosárnou Figoni & Falaschi, která se stala příležitostným dodavatelem milán-ské firmy. Při svém prvním z dvanácti startů na 24 hodinách Le Mans roku 1932 se v řízení vozu Alfa Romeo 8C 2300 střídal s Raymondem Sommerem a přineslo mu to první vítězství. Další rok dojel s Phili-ppem de Gunzbourgem v Le Mans druhý a s Louisem Chironem vyhráli závod 24 hodin ve Spa. Roku 1934 startoval

ve 24 hodinách Le Mans opět s vozem Alfa Romeo 8C 2300, tentokrát s Philippem Étancelinem, a bylo z toho další první místo. Vyhráli o třináct kol před francouz-skou dvojicí Jean Sébilleau – Georges Dela-roche na 1,5litrovém voze Riley. Étancelin navíc zajel nejrychlejší kolo závodu. Další rok startoval Chinetti s Jacquesem Gastau-dem, ale v polovině závodu odstoupili. V roce 1936 zkusil Chinetti něco jiného, když na počátku roku s Jacquesem Gas-taudem startovali z Tallinnu na voze Ford v Rallye Monte Carlo. V celkovém pořadí dojeli na 22. místě a podle všeho to více-krát nezkoušeli. V červnu pak Chine-tti usedl do závodního Talbotu T150C na Velké ceně Francie, která se jela na dráze Montlhéry. Závod se jel podle pra-videl podobných 24 hodinám v Le Mans, a mnozí jej proto považovali za náhradu zrušeného závodu v Le Mans. Chinettiho spolujezdcem byl André Morel. V cíli byli desátí, pět kol za vítěznou dvojicí Luigi ChinettiMechanik, závodník a první dovozce vozů Ferrari do Severní ameriky. Luigi Chinetti byl zásadní postavou úspěchu italské značky na americkém trhu. díky jeho objednávkám mohl Enzo Ferrari začít budovat slavnou automobilku. Start závodu 24 hodin Le Mans v roce 1932 Luigi Chinetti při JCC International Trophy Race na Brooklands 1934 Autodrom v Linas-Montlhéry 5. 7. 1925 při Grand Prix francouzského autoklubu, za volantem Alfy-Romeo je Albert Ascari (další den se zabil). Zda ve skupině stojí i Luigi Chinetti, se nám nepodařilo zjistit MJ_2021_07.indd 40 22.06.21 0:18

32 Praga Alfa faethon (1913) Cestovní Jawa 250 typ 593 vycházela z konstrukce posledních soutěžních speciálů značky Jawa. Zde jeden z posledních vyrobených kusů pro Šestidenní 1989

MJ_2021_07.indd 32 Jedním z nejnadějnějších vývojových projektů značky Jawa byly motocykly typu 593. Po roce 1989 vzdala značka Jawa svou účast na motocyklových soutěžích, přitom až do této doby si soutěžní speciály Jawa podržely prvotřídní kvalitu a stále se mohly rovnat se světovou špičkou. Tvůrčí potenciál vývojových pracovníků ze závod-ního oddělení byl přesměrován na přípravu nového cestovního motocyklu Jawa, který přebíral řadu konstrukčních řešení z posledních soutěžních speciálů této značky. Nový cestovní stroj Jawa pro deva-desátá léta 20. století – typ 593 – tak dostal dvoudobý jednoválcový motor s vodním chlazením se sáním řízeným jazýčkovým ventilem a vyvažovacím hřídelem. Počítalo se s tím, že motor může být vybaven výfukovou přívěrou, nebo elektrickým startérem. Rovněž podvozek stroje byl na výši doby a měl například zadní kyvnou vidlici s cent-rální pružicí a tlumicí jednotkou. První čtyři prototypy vznikly v roce 1991, jeden z nich je kus vystavený do polo-viny srpna 2021 v Národním technickém muzeu. Jde o motocykl přezdívaný dle tvůrce podvozku „Tůma“, někteří bývalí pracovníci vývojového závodu Jawa mu také Motocykly Jawa typové řady 593 Výstava Fenomén Jawa v Národním technickém muzeu pomalu končí. Oproti původně plánovanému termínu byla několikrát prodlu‑ žována, ale v neděli 15. 8. 2021 v 18.00 se již definitivně zavřou dveře. V minulosti jsme vám přinesli několik článků z výstavního katalogu mapujících méně známá témata z historie značky Jawa. Nyní, na rozloučenou s výstavou přinášíme text o relativně nedáv‑ném vývojovém projektu 593. Jde o historii ne příliš vzdálenou, ale ono je to již 30 let od doby, kdy Jawa postavila vskutku moderní motocykl, dotáhla ho do sériové výroby, propadla s ním na trhu a následně zbankrotovala… Jeden ze čtyř prvních prototypů motocyklu Jawa 250 typ 593 z roku 1991, jinak též „Jezevčík“, případně „Tůma“

Veteránsalon Motor Journalu 7/2021

Praga Mignon roadster (1916), Praga Piccolo roadster (1924)

Motor Journal 7/2021

Motor Journal 7/2021 Tovární fotografie prototypového motoru Jawa 250 typ 593. Motory vyrobené ve vývojovém oddělení Jawy měly bloky lité do pískových forem. Sériové kusy z Technometry dostaly válce s pracovní plochou ošetřenou metodou nikasil Jawa Athena ze sbírek Národního technického muzea, jedna z řady nenaplněných nadějí po roce 1989 MJ_2021_07.indd 49 49 52 22.06.21 0:19 program i podobu nových typů a použité komponenty již určovala strategie mateřské AMC. Koexistence to byla nelehká a někdy se spornými výsledky. Ostatně i projekt středních dvouválců Norton dopadl rozpačitě a neslavně právě z důvodu intervencí AMC. Modulární paralelní dvouválce byly při-pravovány od poloviny 50. let 20. století v naději, že osloví masy mladých mo-tocyklistů a jezdce, kteří hledají moderní jednostopý dopravní prostředek. Iniciátorem vzniku nových nortonů byl Herbert Hopwood (1908–1996). Tento konstruktér o desetiletí dříve navrhl první dvouválec značky, úspěšný model M 7. Pro firmu to byl převratný stroj, z nějž vycházely všechny následující velké paralelní twiny, mimo Motor Journal 7/2021

jiné M 88, M 77, M 99 (viz Motor Journal 7/2017), 650 SS, Atlas, Mercury i Commando (viz Motor Journal 3/2016). Krátce po uvedení M 7 na trh (1948) přešel ovšem Hopwood ke konkurenční Birmingham Small Arms, výrobci motocyklů BSA, Ariel a Sunbeam. Do Norton Motors se vrátil po sedmi letech v dubnu 1955, když přijal funkci technického ředitele. Podle pamět-níků po seznámení s výrobním programem Norton Motors Ltd. konstatoval, že je modelová nabídka nedostatečná. Astonská továrna sice týdně vyráběla 180 až 200 vel-kých dvouválců a jednoválců, ovšem ztrácela Také nejslavnější britská motocyklová značka, birminghamský Norton, byla po druhé světové válce sužována těžkými ekonomickými zkouškami a v roce 1952 v důsledku podkapitalizování ztratila samostatnost. Zakoupil ji londýnský výrobce motocyklů Associated Motor Cycles (AMC), což byla firma založená už na konci 30. let 20. století bratry Collierovými. Sdružo-vala značky Matchless, AJS a později také Francis-Barnett nebo James. Začlenění Norton Motors Ltd. do AMC se neobe-šlo bez problémů, neboť Matchlessy i AJS byly dosud velkými konkurenty motocyklů z Astonu. S ohledem na zákazníky Norton Motorcycles Ltd. sice nadále navenek vystupovala jako svébytný subjekt, ovšem výrobní Největší z malých dvouválců Norton ES 400 ElectraKrize britského motocyklového průmyslu 50. let minulého století postihla Norton Motors Ltd. v podobné intenzitě jako jiné ostrovní producenty. Firma se přesto věnovala vývoji a následně i výrobě nových modelů. Ty cílila na zákazníky, jimž do té doby značka Norton neměla co nabídnout. Od konce 50. do poloviny 60. let 20. století tak byly vedle klasických jednoválců a dvouválců OHV a malého počtu OHC strojů prodávány též modulární twiny střední kategorie. Největším z nich byl Norton ES 400 Electra vyráběný v letech 1963 až 1965. Model ES 400 Electra byl vrcholem řady modulárních dvouválců Herberta Hopwooda Herbert Hopwood (1908–1996) MJ_2021_07.indd 52

PO MODERNIZACI

Fiat Tipo je vlastně jediným osobním vozem italské značky, který nepatří do stylové rodiny 500, nyní přichází v atraktivnějším provedení...

Časy, kdy automobily Fiat patřily k nejrozšířenějším vozům na evropských silnicích včetně Československa a České republiky jsou bohužel už minulostí, Fiat z nepochopitelných důvodů nepokračoval ve vývoji populárních automobilů Punto a Bravo, takže z povědomí evropských klientů pomalu zmizel. Nové vedení se to snažilo napravit adaptací tureckého modelu Fiat Aegea (Progetto 356) pro celoevropský prodej, ale dlouholetá absence značky zanechala značné škody. A to je velká škoda, protože už při premiéře znovuzrozeného Tipa (Progetto 357) na českém trhu v roce

TOM HYAN

Fiat Tipo prošel pro modelový rok 2021 výraznou modernizací, která mu vtiskla nejen elegantní vzhled, ale také větší hospodárnost s novým tříválcem 2016 jsme se přesvědčili, že jde o velmi dobrý automobil s příznivou cenou a užitečnými vlastnostmi, jaké z trhu v poslední době bohužel mizí. V únoru 2019 byl v turecké Burse vyroben půlmiliontý Fiat Tipo novodobé generace (ještě před faceliftem). Fiat Tipo je totiž návratem k normálním automobilům, které uspokojí většinu běžných uživatelů hospodárnými motory, příjemnými jízdními vlastnostmi a prostorným interiérem na základě shodného rozvoru 2638 milimetrů pro všechny tři karosářské verze. Největší odlišností kromě tvaru zádi je základní objem zavazadlového prostoru, u hatchbacku nabízí 440 litrů, u sedanu

motor výkon převodovka spotřeba WLTP (turbo) [kW/k/min-1] [od l/100 km] 1.0 FireFly Turbo 74/100/5000 5M 5,7 1.3 MultiJet 70/95/3750 5M 4,3 1.6 MultiJet 96/130/3750 6M 4,6

3

1

4 5

520 a u kombi 550 litrů, což jsou hodnoty na vrcholu příslušného segmentu. Interiér vozu je vždy dostatečně prostorný a splňuje všechny běžné nároky. Poněkud nevýrazný vzhled vozu vylepšil facelift, spolu s modernizací (především nové motory) představený koncem října 2020. Na přídi Nuova Tipo s působivou ozdobnou mřížkou zaujme hlavně nově stylizované logo s velkými písmeny FIAT, které nenechá nikoho na pochybách, s kým má tu čest. Úprava vzhledu novému vozu jen prospěla, nyní působí modernějším a dynamičtějším dojmem. Podle rozšířených stupňů výbav, vedle základní Tipo u pětidveřového hatchbacku nově značených City Life, Life, City Cross, Cross a City Sport, se liší standardní nabídka různých prvků, která ovšem byla při modernizaci značně posílena. Základním motorem je zážehový litrový tříválec nové generace FireFly, pro Tipo v přeplňované verzi Turbo, ale se sníženým výkonem na 74 kW (100 k), která je přímo odvozena z varianty 88 kW (120 k) se systémem MultiAir III, známé například z Fiatu 500X nebo Jeepu Renegade. Nahradila všechny dříve nabízené čtyřválce 1.4 Fire a 1.4 TJet, ale i letitý 1.6 EtorQ. Bohatší je paleta vznětových motorů 1.3 a 1.6 MultiJet II, s větším objemem válců nyní se zvýšeným výkonem z 88 na 96 kW (ze 120 na 130 k). Poslední motor prosazuje Fiat pro fleetové klienty jako ideální pohonnou jednotku automobilů segmentu C. Převodovky jsou nyní manuální, pětistupňové, pouze pro šestnáctistovku šestistupňová. Obvyklá konstrukce podvozku (McPherson vpředu; torzní příčka vzadu) zaručuje příjemné jízdní vlastnosti. Vpředu jsou kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu alternativně bubnové anebo plné kotouče. Vyzkoušeli jsme nový tříválec, který při výkonu jen o 4 kW (cca 5 k) větším než původní čtrnáctistovka uděluje vozu lepší dynamiku, což se projevuje zejména kratšími časy zrychlení při jízdě na čtvrtý převodový stupeň mezi 60 – 100 km/h, tříválec totiž reaguje rychle a spontánně, málokdo pozná, že mu jeden válec chybí. Základní obutí je šestnáctipalcové (pneumatiky 205/55 R 16), ovšem ve výbavě City Sport dostanete kola z lehkých slitin a pneumatiky 225/40 R 18. Nové je atraktivní provedení Cross v offroadovém stylu se zvýšenou světlou výškou o 37 mm, navíc vybavené střešními ližinami a sedmnáctipalcovými koly z lehkých slitin (pneumatiky 225/45 R 17). Do standardní výbavy patří šest airbagů (čelní, boční vpředu a okenní), asistent sledování jízdních ►►►

2 6

1 Příď nového Tipa nyní zdobí výraznější logo FIAT, aby každý věděl, s kým má tu čest 2 Nuova Tipo opět vyjíždí z turecké továrny TOFAS v Burse, která letos slaví padesáté výročí od zahájení produkce vozů Fiat (první byl typ 124 v roce 1971) 3 Nová přístrojová deska s digitálním štítem a dotykovým infotainmentem UConnect 4, 5 Interiér vozu je dostatečně prostorný, příjemné je i čalounění sedadel 6 Základní objem zavazadlového prostoru činí 440 litrů

1 2

Paleta vozů Nuova Tipo, zleva nová verze Cross, kombi SW a hatchback (na snímku chybí ještě sedan, vhodný pro fleetové uživatele)

1, 2 Vyzkoušeli jsme nový hatchback, poháněný zážehovým motorem, kterým je nyní výhradně litrový tříválec FireFly Turbo o výkonu 74 kW (100 k) pruhů LAS a kontrola pozornosti řidiče, další lze získat za příplatek v nabízených paketech, např. autonomní nouzové brzdění, rozeznávání dopravních značek, adaptivní tempomat, sledování mrtvých úhlů, automatické přepínání světlometů, displej infotainmentu 10,25“ UConnect, bezdrátové nabíjení telefonu, světlomety FullLED, koncové svítilny LED, parkovací čidla a zadní kameru, stírače s čidlem deště a mnoho jiného. Nový Fiat Tipo se vyrábí stejně jako jeho předchůdci v turecké Burse, kde v roce 1968 založil Vehbi Koc (1901 – 1996) novou automobilku jako společný podnik s tehdy italským Fiatem, nyní TOFAS (Türk Otomobil Fabrikasi Anonim Sirketi) pokračuje coby společný podnik Koc Holding a Stellantisu (FCA), v němž má každý z obou partnerů podíl 37,8 % zatímco zbytek patří drobným akcionářům. Nové Tipo/ Aegea je vlastně pokračováním dlouhé výroby kompaktních sedanů v Burse, která začala světovým vozem Fiat 124 (Murat 124) v roce 1971 a pokračovala typy Fiat 131, Tempra, Marea, Brava, Albea a Linea. Jak jsme už zmínili výše, nové Tipo je elegantní automobil pro běžné uživatele, kteří chtějí spolehlivý, úsporný a prostorný dopravní prostředek pro všechny běžné účely. Je také alternativou jiným zavedeným značkám a součástí návratu Fiatu na český i slovenský trh. Ceny hatchbacku Nuova Tipo u nás začínají od 345 900 korun českých včetně DPH (více na www.fiat.cz). ■

► DOSTUPNÉ TECHNICKÉ ÚDAJE

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec Fiat FireFly Turbo 1.0 12v, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; 999 cm3 (ø 70 x 86,5 mm); 10,5:1; 74 kW (100 k)/5000 min‑1 a 190 N.m/1500 min‑1; hliníkový blok a hlava válců, elektrohydraulický ventilový rozvod MultiAir III/OHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d. Elektrická výzbroj 12 V. Jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová převodovka s přímým řazením; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; nezávislé zavěšení všech kol, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 281 x 26 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 228 x 40 mm nebo kotoučové ø 251 x 10 mm, ABS/EBD/HBA, ESC/ASR/MSR, Hill Holder; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPS; standardní pneumatiky 195/65 R 15 (ocelová kola), resp. 205/55 R 16 (alternativně kola z lehké slitiny). ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2638 mm; rozchod kol 1542/1543 mm; d/š/v 4386/1792/1495 mm; objem zavazadlového prostoru 440 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1240 kg, celková 1740 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 1500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 192 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,8 s; spotřeba paliva WLTP od 5,7 l/100 km; emise CO2 od 130 g/km.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na malé automobily FIAT 500 a 600 v modelovém roce 1967