TH Auto 08 2018 (srpen) by TH Auto

2018

FERRARI V8 Motor roku 2018 PŘEDSTAVUJEME ■ VW TOUAREG SUV třetí generace ■ HARLEY-DAVIDSON oslavil 115 let v Praze ■ MITSUBISHI L200 kultovní pikap v novém

RENAULT

MÉGANE R.S.

MOTORSPORT ■ PIKES PEAK elektrický rekord

NOVÝ

JEEP

WRANGLER

Kresba a foto General Motors

SLAVNÉ MOTORY Chevrolet Corvette 1997 (C5)

CHEVROLET 5.7 V8 LS1 (2002) Nejrozšířenější zážehový motor světa je Chevrolet Small Block V8, vyráběný od roku 1955, jehož základní koncepce do V/90° s roztečí válců 4,4 palce (111,76 mm) a rozvodem OHV 2V přežila půl století a pokračuje dodnes. Na kresbě celohliníkový LS1 generace III, uvedený v Chevroletu Corvette C5 (1997 – 2004). Objevil se také v Camaru a australském Holdenu Commodore.

Osmiválec do V/90°, rozvod OHV 2V Objem válců 5665 cm3 (ø 99,01 x 92 mm) Výkon 254 kW (345 k)/5600 min‑1 (Corvette C5)

TŘETÍ ROČNÍK číslo 8 (28), srpen 2018 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2018

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2018 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH nebývá příliš často, aby naše země byla středem zájmu v pozitivním slova smyslu. V červenci se to však stalo, když se v Praze uskutečnila globální oslava 115. výročí založení slavné motocyklové značky Harley-Davidson. Přátelská setkání vyznavačů motorového opojení prokázala, že je nás ještě dost, kteří milují vůni benzinu, svobodnou jízdu a nepřejí si zbytečné restrikce. Do Prahy dorazili motocykloví jezdci ze 77 zemí, nejstarším byl třiaosmdesátiletý Ital, který jel na Harley-Davidsonu z Říma, nejdříve se na cestu vydal jezdec z Číny, jenž až do Prahy ujel čtrnáct tisíc kilometrů. Přišlo 110 tisíc lidí, z toho 67 500 přijelo na motocyklech. Neobyčejně příjemné bylo setkání se sourozenci Karen a Billem Davidsonovými, jejichž pradědeček byl jedním ze zakladatelů firmy v Milwaukee. Přílby, podepsané Karen, Billem a jejich tátou Willie G. vládly dražbě pro dobročinné účely. Návrat k všednímu životu znamenal zneprůjezdnění většiny ulic a silnic v celé České republice podle nepochopitelného schématu, jak nejvíce naštvat obyvatele. Vždy však existují jiné alternativy. Odjíždíme tedy, abychom vám přivezli další zajímavé reportáže. Radost z jízdy a příjemné čtení přeje

Mezinárodní motor roku 2018: Potřetí FERRARI V8! �� 2 JEEP Wrangler (JL) �� 6 RENAULT Mégane R.S. 2018 �� 10 VOLKSWAGEN Touareg 2018 �� 12 TRABANT slaví 60 let ve Cvikově �� 16 ŠKODA Karoq 2018 �� 20 CUPRA by SEAT (2018) �� 24 Elektrický rekord na Pikes Peak International Hill Climb 2018 �� 26 MITSUBISHI L200 Double Cab (KJ0T) �� 28 HARLEY-DAVIDSON Motor Cycles (1903 – 2018) �� 32 The Most Historic Grand Prix 2018 �� 36 Morris (Mo) Nunn (1938 – 2018) �� 40 Marlboro GP Meadowlands 1989 �� 42 Mistři světa formule 1 �� 45 JENSEN Motors (1936 – 2018) �� 46 Nadace Elišky Junkové: LIAZ �� 52 WINDHOFF (1924 – 1933) �� 58 The Harrah Collection v Renu �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2018 v ČR

V ČESKÉ REPUBLICE

Předseda poroty AUTO ROKU 2018 v ČR

TH AUTO 9/2018 BUDE POZDĚJI Omlouváme se, vydání TH Auto číslo 9/2018 bude o několik dnů opožděno. Je to z prostého důvodu, že naše prázdninová cesta překrývá proměnu srpna na září, ale zase by měla být zdrojem dalších zajímavých reportáží a zážitků, o něž se chceme s vámi podělit. Krásné léto a na shledanou v září!

8/2018 THauto

► MEZINÁRODNÍ MOTOR ROKU 2018

POTŘETÍ Ferrari 488 GTB s vítězným osmiválcem jsme otestovali ve Fioranu už v roce 2015

Foto Ferrari

FERRARI V8!

Po patnácti letech předloni získal titul mezinárodního Motoru roku znovu osmiválec, nyní Ferrari triumf už podruhé zopakoval... TOM HYAN, člen jury ENGINE OF THE YEAR 2018

1. Ferrari 3.9 Bi-Turbo (488 GTB/Pista) 486 2. Porsche 911 Carrera (3.0 Turbo) 198 3. Ferrari 6.5 V12 (812 Superfast) 158 4. Tesla Electric (Model S, X) 149 5. Volkswagen 1.0 TSI 139 6. BMW 1.5 Hybrid (BMW i8) 138 7. Audi 2.5 I5 (RS3, TT RS) 110 8. PSA Peugeot 1.2 PureTech Turbo 104 9. Porsche 718 Boxster Turbo (2.0) 68

auto 2018/8

Letos v březnu jsme ve Fioranu zkoušeli Ferrari 488 Pista ještě s kamufláží

historii ankety, která začala roku 1999, se sice první dva ročníky v absolutním pořadí chlubily titulem International Engine of the Year pro hybridní jednotky, ale poměrně dlouho vládly BMW, z nichž řadové šesti válce patří ke světové špičce (M 3,2 Litre absolutním vítězem 2001), nemluvě o prvních triumfech osmi válce (2002: 4.4 V8) a desetiválce (2005 i 2006:

5.0 M5). Dlouho však meta nejvyšší nepatřila spe cializovanému výrobci sportovních vozů. Ferrari byl absolutně první až v roce 2016 a od té doby prestižní titul pro osmiválce vozů Ferrari 488 GTB/Spider/ Pista nikdy neztratil... Na rozdíl od evropské ankety Car of the Year se kan didáti Engine of the Year opakují, nominace zahrnuje motory po dobu jejich výroby. Výsledky jsou bohužel

► VÝSLEDKY KATEGORIÍ 1 Montáž vítězného motoru F154 CD (488 Pista) v Maranellu 2, 3 Montáž pístů a ojnic F154 CD 4 Uložení klikového hřídele F154 CD 5 Příprava hlavy válců (488 Pista) 6 Montáž výfukového potrubí na osmiválec F154 CD

1 3

Foto Ferrari

7 Turbodmychadlo IHI TwinScroll na motoru F154 CD

často interpretovány nesprávně, a proto se k princi pům volby vracíme. Samozřejmě, každý výrobce se rád pochlubí motorovým oscarem, ale je třeba roz lišovat, co kdo vlastně vyhrál! Držitelem titulu Inter national Engine of the Year je pouze vítěz absolutní klasifikace, vzešlý z druhého kola, kde porotci při dělují body vítězům jednotlivých tříd! Teprve tato bodová klasifikace rozhodne o titulu Mezinárodní

motor roku, všichni ostatní jsou vítězi příslušné třídy nebo kategorie. Znamená to, že absolutní vítěz má nejméně jeden další triumf ve své objemové třídě, ale může se současně stát i nejlepším z nových motorů, nejekologičtějším či nejvýkonnějším. Zakladatelem a organizátorem volby je britský odbor ný časopis Engine Technology International od UKIP Media & Events z Dorkingu (Surrey). Letos ►►►

počet bodů do 1000 cm3: 1. Volkswagen 1.0 TSI 283 2. Ford 1.0 EcoBoost 267 3. BMW i3 Range Extender 127 4. Honda Civic 1.0 Turbo 95 5. Renault 0.9 TCe 74 6. GM/Opel 1.0 Turbo (I3) 61 1000 až 1400 cm3: 1. PSA Peugeot 1.2T PureTech 295 2. Volkswagen 1.4 TSI ACT 185 3. Volkswagen 1.4 TSI 169 4. Volkswagen 1.4 TSI Hybrid 152 5. Toyota 1.2 Turbo 98 6. Fiat 1.4 MultiAir Turbo 97 1400 až 1800 cm3: 1. BMW 1.5 Hybrid (BMW i8) 223 2. BMW 1.5 Turbo I3 (např. 116i) 150 3. Volkswagen 1.5 TSI Evo 148 4. Volkswagen/Audi 1.8 TFSI 117 5. Honda Civic 1.5 Turbo 105 6. Toyota/Lexus 1.8 Hybrid 88 1800 až 2000 cm3: 1. Porsche 718 Boxster 2.0 Turbo 264 2. Mercedes-Benz 2.0T AMG 220 3. Honda 2.0 Turbo (např. Civic R) 180 4. Volkswagen/Audi 2.0 TFSI 149 5. BMW 2.0 TwinTurbo (např. 125i) 115 6. Volvo 2.0 turbo + kompresor 92 2000 až 2500 cm3: 1. Audi 2.5 I5 Turbo (RS3, TT RS) 470 2. Porsche 718 Boxster 2.5 Turbo 352 3. Ford 2.3 EcoBoost (Focus RS) 174 4. Toyota/Lexus 2.4 Hybrid 106 5. Mercedes-Benz 2.1D (OM651) 87 6. Subaru 2.5 Turbo (WRX STI) 75 2500 až 3000 cm3: 1. Porsche 911 Carrera 3.0T (991 II) 370 2. BMW 3.0 TwinTurbo (M3/M4) 185 3. Alfa Romeo 2.9 V6/90° Bi-Turbo 153 4. Mercedes-Benz 3.0 I6 TT ISG 48 Volt 139 5. BMW 3.0 TwinTurbo I6 107 6. Mercedes-AMG 3.0 V6 Twin-Turbo 74 3000 až 4000 cm3: 1. Ferrari 3.9 Bi-Turbo (488 GTB/Pista) 560 2. Mercedes-AMG 4.0 V8 BiTurbo 244 3. Porsche 4.0 Boxer (911 GT3 RS) 233 4. Porsche 3.8 Boxer (911 Turbo, S) 119 5. McLaren 4.0 V8 TT (720S) 104 6. Audi/Bentley 4.0 V8 TDI 50 nad 4000 cm3: 1. Ferrari 6.5 V12 (812 Superfast) 346 2. Audi R8/Lamborghini 5.2 V10 238 3. BMW M 4.4 TwinTurbo (M5) 176 4. Lamborghini 6.5 V12 (Aventador) 124 5. Ferrari 6.3 V12 (GTC4 Lusso) 80 6. Jaguar Land Rover 5.0 SC 73 elektrický pohon 1. Tesla (Model S, X) 241 2. BMW 1.5 Hybrid (i8) 103 3. BMW i3, i3S 97 4. GM/Chevrolet Bolt EV 97 5. Volvo 2.0 Turbo/SC Hybrid 84 6. Nissan Leaf II 77 Zelený (nejhospodárnější): 1. Tesla Full-Electric (Model S, X) 408 2. BMW i3 Electric 281 3. GM/Chevrolet Bolt EV 238 4. Nissan Leaf II 196 5. Volkswagen e-Golf 150 6. Volvo 2.0 Hybrid (XC/S/V 90) 60 Nejlepší nový motor 2018: 1. Ferrari 6.5 V12 (812 Superfast) 285 2. BMW M 4.4 V8 (M5) 216 3. Mercedes-Benz 3.0 I6 TT ISG 190 4. Porsche 4.0 V8 Hybrid 145 5. Audi 2.9 V6 TFSI (RS4, RS5) 134 6. McLaren 4.0 V8 TT (720S) 126 Nejlepší výkon: 1. Ferrari 3.9 Bi-Turbo (488 GTB/Pista) 476 2. Porsche 4.0 Boxer (911 GT3, 911 R) 159 3. Ferrari 6.5 V12 (812 Superfast) 140 4. Mercedes-AMG 4.0 V8 107 5. Audi R8/Lamborghini 5.2 V10 81 6. BMW M 4.4 V8 (M5) 65

Foto Ferrari

► MEZINÁRODNÍ MOTOR ROKU 2018 třídách (a navíc v čistě elektrické) se ve druhém kole volí absolutní vítěz. Samozřej mě, ne každý má možnost vyzkoušet všechny, jde o celosvětovou soutěž s odliš nými typy pro různé trhy; volí se podle zá sady co neznáš, nevol, ale při větším počtu porotců je objektivita zaručena. Česká re publika má zastoupení téměř od počátku, autor článku je členem poroty od druhého ročníku (2000). Vyzkoušeli jsme téměř všechny finalisty, a to včetně různých verzí. Vítězství Ferrari je znovu symbolem zdra vého rozumu, anketa má být zrcadlem svě tového vývoje, a obrovská práce, kterou dokumentuje další pokrok v přepracované verzi 488 Pista, by samozřejmě měla být oceněna. Absolutní cenu International En gine of the Year pro původní Ferrari F154 CB, pohonnou jednotku typu 488 GTB, převzal už na Engine Expo 2016 ve Stuttgartu osob ně pan Vittorio Dini, šéf vývoje silničních motorů Ferrari. Byl to právě pan Dini, jenž nás na zvláštní akci v neděli 24. května 2015 v Maranellu seznámil s přednostmi nového motoru, jenž jsme následující den vyzkoušeli jak na okruhu ve Fioranu, tak na silnicích v okolí Modeny. Před letošní volbou se tato akce opakovala od čtvrtka 22. března, kdy

1 2

1, 2, 3 Svou kategorii vyhrál a ocenění Nejlepší nový motor roku 2018 získal dvanáctiválec 6,5 l z vozu Ferrari 812 Superfast 4 Polovina dílů oceněného motoru je pro verzi CD nových (vlevo 488 GTB, vpravo 488 Pista)

4 slaví anketa jubilejní dvacátý ročník, a proto byla vyhlášena i soutěž Best of the Best, kdy porotci opět rozdělili své body, tentokrát však mezi devatenáct absolutních vítězů z let 1999 – 2017, aby určili vítěze vítězů! Ferrari opět uspěl s osmiválcem 3.9 V8 z typu 488, následovaly Ford 1.0 EcoBoost, BMW M3 (šestiválec 3.2), Volkswagen 1.4 TSI Twin Charger, Toyota Prius 1.5 Hybrid, BMW i8 Hybrid, Mazda Renesis Rotary (systém Wankel), Toyota 1.0 Three-Cylinder a další. Globální porota 58 odborných novinářů ze 31 zemí včetně České republiky (Tom Hyan nepřetržitě od druhého ročníku 2000) znovu rozhodla mezi desítkami motorů, rozdě

auto 2018/8

lených do kategorií podle objemu válců. Zvláštní trojice motorových oscarů patří ví tězi disciplín Nejlepší nový motor (Ferrari 6.5 V12 z typu 812 Superfast vystřídal Hondu 3.5 V6 Hybrid z Acury NSX), Zelený motor (znovu obhájila elektrická Tesla) a Nejvýkonnější motor, kde potřetí triumfo val Ferrari řady F154, tedy přeplňovaný osmiválec pro kupé 488 GTB a otevřený 488 Spider, ale také v ještě vyspělejší verzi pro kupé 488 Pista. Volba probíhá v objemových třídách a třech zvláštních kategoriích (nejlepší nový, ekolo gický a nejvýkonnější); v každé se rozděluje 25 bodů. Z nejlepších v osmi objemových

nás inženýři Nicola Pini a Gianfranco Ferrari (shoda jmen) seznámili v Maranellu s ino vací F154 CD, přepracovanou a ještě výkon nější verzí motoru, jenž nyní dává 530 kW (720 k)/8000 min‑1 pro kupé Ferrari 488 Pista (podrobněji viz TH Auto 5/2018). Motory Ferrari ve světové anketě 2018 získaly pět prestižních titulů, a to pro přeplňovaný osmi válec 3.9 Bi-Turbo (488) to byly absolutní titul, vítězství do 4,0 l a zvláštná cena Best of the Best; ceny za nový motor a triumf ve třídě nad 4,0 l přidal 6.5 V12 pro kupé 812 Superfast, další vývoj motoru 6.3 V12, jenž bodoval pátým místem ve své třídě coby pohonná jednotka Ferrari GTC4 Lusso. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na pikap JEEP Comanche z roku 1986

8/2018 THauto

► JEEP WRANGLER (JL)

Foto Tom Hyan

Automobily

NEZNÁ PŘEKÁŽKY Sedmá generace klasického Jeepu přichází na evropský trh. V místě konání Camp Jeep 2018 v Rakousku jsme Wranglery prověřili v terénu...

ejnovější Jeep Wrangler kódového ozna čení JL slavil premiéru na autosalonu v Los Angeles 2017 (viz TH Auto 2/2018); od září vstupuje také na evropský trh. Původní kon cepce Jeepu se nemění, na rozdíl od jiných zůstává Wrangler skutečně terénním automobilem, a tak nemá rovnocennou konkurenci. Samo zřejmě, i Jeep využívá zájmu o kategorii SUV dalšími typy, ale Wrangler zůstává. V krátké i dlouhé verzi, s tuhými nápravami, coby Sport, Sahara (Sahara Overland) nebo Rubi con, který je vrcholným modelem, pokud jde o vlastnosti v terénu. Nechybějí mu kom paktní konstrukce, velká světlá výška, solidní ocelový rám ze dvou podélníků a příček, při řaditelný pohon všech (tedy předních) kol, tři závěry diferenciálů, vypínatelný stabilizátor přední nápravy pro větší zdvih kol a další... Největšími změnami jsou posílení komfortu a bezpečnosti, v sériové výbavě nechybějí ABS s elektronickým rozdělením brzdné

auto 2018/8

TOM HYAN, Spielberg (A) Jeep Wrangler projede prostě všude

síly, hydraulický brzdový asistent i elektronický stabili zační program. V nabídce jsou dvoudveřové a čtyř dveřové verze, do konce roku se objeví odvozený pikap Jeep Scrambler (naposledy do roku 1992 Jeep Coman che na základě Cherokee XJ). Pro Evropu jsou určeny pouze čtyřválcové motory vzhledem ke striktním emis ním předpisům; Pentastar 3.6 V6/209 kW (284 k) tedy zůstává v Americe, Rusku a na Středním východě. Zkoušeli jsme hliníkový vznětový čtyřválec FCA 2.2 MultiJet II o vý konu 147 kW (200 k)/3500 min‑1 a točivém momentu 450 N.m/2000 min‑1 ve spojení s osmistupňovou samočinnou převodovkou FCA (licence ZF); další možností je zážeho vý čtyřválec FCA 2.0 Turbo DOHC Mild Hybrid (Global Medium Engine Family) o vý konu 200 kW (272 k)/5250 min‑1 a točivém momentu 400 N.m/3000 min‑1 s obdobným převodným ústrojím. Samočinná osmistup ňová převodovka, navíc s dvoustupňovou redukcí, je pro překonávání těžkého terénu

Foto FCA

Foto Tom Hyan

Střechu a dveře sejmout, sklopit čelní sklo, to stále Wrangler dokáže vhodnější než manuální řazení; řidič se může plně věnovat řízení vozu, v čemž mu vydatně pomáhají jízdní asistenti zejména kontrolou jízdy ze svahu, bočního náklonu a zábraně couvání při řazení re dukce (musí se vyřadit na neutrál). Nová koncepce pohonu všech kol dovoluje změnu z 2H (High; zadní pohon) na 4H (High; 4x4) pákou na středovém tunelu i při rychlosti do 72 km/h. Dodávají se dva systémy pohonu všech kol, a to Command-Trac pro výbavy Sport a Sahara, resp. Rock-Trac pro extrémní Rubicon, oba s dvoustupňo vou redukcí Selec-Trac (převod 2,72; ale 4,0 pro Rubicon). Obě nápravy jsou tuhé Dana (Spicer) vy lepšené konstrukce, pro Rubicon je vše zesíleno. Z minulé generace Rubiconu je známé elektrické rozpojování předního stabilizátoru ASBS (Active Sway Bar System), zlepšující křížení náprav a tedy průchodnost terénem (tlačítko na přístrojové desce). U Rubiconu jsou standardní výbavou tři závěry dife renciálů, nápravových Tru-Lok a mezinápravového Trac-Lok, ovládané elektricky tlačítky na ►►►

Foto Tom Hyan

1 Evropská premiéra Wrangleru v červenci v rakouském Spielbergu 2, 3 Sedmá generace Jeep Wrangler (codename JL) se opět vyrábí ve dvou- i čtyřdveřovém provedení 4, 5 Kokpit s volicí pákou převodovky a pákou druhu pohonu (redukce); v červeném poli tlačítka závěrů diferenciálů, hned vedle vypínání předního stabilizátoru ▼ Prodloužená verze nabízí větší zavazadlový prostor

Chris Piscitelli, Senior Exterior Designer u Jeepu od roku 2013, vysvětluje vývoj Wrangleru od prvního Jeepu Willys

8/2018 THauto

► JEEP WRANGLER (JL)

Foto Tom Hyan

Originální značkové příslušenství Mopar pro nový Wrangler ▼

desce. Hodnoty nájezdových úhlů přes 35° vpředu a přes 30° vzadu, stejně jako přechodového nad 20° (u dvoudveřového nad 25°) patří k nejlepším v segmentu podobně jako brodivost 760 milimetrů! Kromě toho může Wrangler vléci brzděný přívěs do 1500 kg (dvou dveřová verze) nebo do 2500 kg (čtyřdveřová). Testovací trasa v lesích nad Red Bull Ringem v ra kouském Spielbergu zahrnovala prudká stoupání i kle sání, úzké úvozy, kamení, bláto i brody; velká stoupání i boční náklony, a vše Wranglery zvládaly bez problé mů. Jednou jsme dokonce zapomněli zařadit redukci, ale Jeep projel terén i bez ní (osm stupňů a kapalinový měnič jsou dostatečné, redukce už je pro opravdu plazivou rychlost při šplhání přes překážky). Dlouhá čtyřdveřová verze vede lépe stopu na silnici, ale terénní průchodivostí za krátkou nezaostává. K dispozici jsou plátěná střecha Sunrider Soft Top i pevná snímací

► JEEP WRANGLER RUBICON MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec FCA 2.2 MultiJet II, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem VGT, uložený podélně vpředu; elektronické přímé vstřikování common rail (200 MPa); hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (ozubený řemen); Stop/Start; EU6d; 2143 cm3 (ø 83,8 x 99 mm); 15,5:1; 147 kW (200 k)/3500 min‑1 a 450 N.m/2000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka FCA 850RE licence ZF (4,714 – 3,143 – 2,106 – 1,667 – 1,285 – 1,000 – 0,839 – 0,667 – Z 3,295). Pohon zadních nebo všech kol Rock-Trac (volba pákou), rozdělovací dvoustupňová převodovka (1,00 – 4,00). Stálý převod náprav 3,73. Závěry obou nápravových diferenciálů Tru-Lok i mezinápravového Trac-Lok. PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; tuhé nápravy Dana, vedené podélnými rameny a příčně ustavené panhardskou tyčí, pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory, vpředu rozdělený s elektrickou deaktivací; kotoučové brzdy ø 330/342 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/ EBD/HBA, ESC/HDC/HSA; maticové řízení 16,1:1 (4Door: 14,2:1) s oběhem kuliček a elektrohydraulickým posilovačem; kola z hliníkové slitiny, pneumatiky 285/70 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (v závorce 4Door) – rozvor náprav 2459 (3008) mm, rozchod kol 1598/1598 mm; d/š/v 4334 (4882)/1894/1879 (1901) mm se Soft Top; objem zavazadlového prostoru 192/587 (533/1044) l; nájezdové úhly vpředu 36,4 (36,0)° a vzadu 30,8 (31,4)°; přechodový úhel 25,8 (20,8)°; pohotovostní hmotnost od 2086 (2207) kg; užitečná hmotnost 405 (498) kg; přívěs do 1497 (2495) kg; objem palivové nádrže 66 l; AdBlue 18,9 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, 2/4 Door) – největší rychlost 160/160 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,6/10,3 s; brodivost 760 mm při 8 km/h; spotřeba paliva EU město 9,0/10,3 l/100 km, mimo město 6,5/6,5 l/100 km a kombinace 7,4/7,9 l/100 km; emise CO2 195/209 g/km.

auto 2018/8

Freedom Hard Top; zajímavou novinkou je elektricky tlačítkem ovládaná plátěná Sky One-Touch Powertop (otevře se za 20 sekund). Byly posíleny konektivita s konfigurovatelným displejem (5; 7 nebo 8,4 palce UConnect), individualizace (přes 180 dílů příslušen ství Mopar) a kvalita i provedení výbavy (např. hlavní světlomety LED), ale DNA originálů zůstává zacho váno. Například do čtrnácti minut můžete sejmout střechu, odstranit dveře a sklopit čelní sklo... Kromě pohodlí je velkou změnou také hospodárnost, spotřeba paliva klesla až o 15 %, a jak na prezentaci prozradil Jeff Hines, vedoucí Jeepu pro region EMEA, v roce 2020 vyjede Wrangler v provedení Plug-In Hybrid EV. Sergio Marchionne, šéf FCA (Fiat Chrysler Automobiles), který bude nahrazen počátkem roku 2019, ostatně při vyhlášení nové firemní pětiletky 2018 až 2022 v Baloccu oznámil elektrifikaci všech modelo vých řad Jeepu do roku 2022 (čtyři BEV, šest PHEV), přičemž nový Wrangler a ještě na závěr tohoto roku připravený Grand Commander jako jediné z dnešní palety do té doby přežijí v současné generaci. Ceny Wrangleru budou zveřejněny před podzimním vstu pem na český trh (více na www.jeep.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na pikap JEEP Comanche z roku 1987

8/2018 THauto

► Automobily ► RENAULT MÉGANE R.S. 2018

Foto Renault

PŘEKVAPENÍ...

Příjemným překvapením je sportovní Mégane R.S., který jako první ve třídě kompaktních hatchbacků používá řízení všech kol 4Control...

TOM HYAN, Most (CZ)

1 Nový Renault Mégane R.S. jsme prohnali po mosteckém okruhu bez jakéhokoli omezení, bohužel verze Cup se samosvorným diferenciálem nebyla k dispozici... 2 Přestože základní Mégane se vyrábí už ve čtvrté generaci, sportovní R.S. teprve od druhé (zatím přes 54 tisíc vozů celkem)

auto 2018/8

roce 2016 uvedená čtvrtá generace Mégane přišla po 6,6 milionech vyrobených vozů, teprve od druhé generace je však v nabídce verze Renault Sport, zvaná R.S., poprvé uvedená na IAA 2003 ve Frankfurtu. Na stejném místě ji loni následovala premiéra současné generace Mégane III R.S. (ta prostřední se objevila 2009), první s řízením všech kol 4Control a hydraulickými dorazy tlumičů, v provedení R.S. Cup vylepšená o samo svorný diferenciál Torsen. Vůz pohání nový zážehový čtyřválec Energy TCe 280 (206 kW/280 k; 390 N.m), vyvinutý ve spolupráci s oddělením Renault Sport ve Viry-Chatillonu; koncem roku se objeví ještě výkon nější verze Trophy (221 kW/300 k; 400 N.m). Nový Mégane R.S. na první pohled odlišují od základ ního hatchbacku mnohé sportovní prvky, k nimž patří snížená výška o 5 mm proti Mégane GT, rozšířené blatníky o 60 mm, nová osmnácti- nebo devatenácti palcová kola z lehkých slitin, široký zadní difuzor

2 s centrální lichoběžníkovou koncovkou výfuku, náraz ník s aerodynamickou lištou inspirovanou přítlačným křídlem vozů formule 1, systém multifunkčních světlo metů R.S.Vision, upravený spoiler nad zadním ok nem a další. V interiéru mají přední anatomická se dadla R.S. integrované opěrky hlavy, červené zdobné prvky podporují dynamický charakter, ale jinak je inte riér v tmavém čalounění (látkové Carbone nebo Al cantara). Vůz s mechanickou převodovkou má klasic kou páku ruční brzdy, s EDC elektrické ovládání. Na vyladění vozu se podílel Nico Hulkenberg, jezdec týmu Renault Sport F1, který jej testoval v Monaku, na Montlhéry i ve Spa-Francorchamps. Vynikající jízdní vlastnosti podporuje řízení všech čtyř kol 4Control, a to buď protisměrným natáčením (viz kresba) do rychlosti 60 km/h, anebo souhlasným nad 60 km/h. V jízdním režimu Race se tato hranice změny smyslu natáčení zvyšuje na 100 km/h. Můžete volit šestistupňovou převodovku manuální, anebo

► RENAULT MÉGANE R.S. MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Renault Energy TCe 280, přeplňovaný turbodmychadlem TwinScroll, uložený napříč vpředu; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, Stop&Start, EU6; 1798 cm3 (ø 79,7 x 90,1 mm); 206 kW (280 k)/6000 min‑1 a 390 N.m/2400 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka; b) dvouspojková automatizovaná šestistupňová EDC; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči s hydraulickými dorazy; kotoučové brzdy ø 355/290 mm, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/ESC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem a řízením zadních kol 4Control; pneumatiky 235/40 R 18 nebo 245/35 R 19.

Dvě rozdílná nastavení řízení 4Control s hranicí změny smyslu natáčení kol při 60 km/h (v režimu Race při 100 km/h)

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2669 mm, rozchod kol 1615/1596 mm; d/š/v 4372/1874/1445 mm; zadní převis 916 mm; světlá výška 101 mm; objem zavazadlového prostoru 384/1247 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost a/b) od 1407/1430 kg, celková hmotnost 1905/1930 kg.

Foto Tom Hyan

Kresba Renault

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 255/250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h oba za 5,8 s; 0 – 400/1000 m oba za 14/25 s; spotřeba paliva EU a) 9,2/6,0/7,2 l/100 km, b) 8,4/6,0/6,9 l/100 km; emise CO2 od 161/155 g/km.

▲ Na centrálním displeji lze volit režimy jízdy (Multi-Sense)

Foto Renault

automatizovanou EDC; dynamika se prakticky ne mění, u druhé však mírně klesne normovaná spotře ba paliva. Kapalinové tlumiče odpružení jsou poprvé vybaveny kapalinovými dorazy, jde tedy vlastně o tlumič ve tlumiči, což dále snižuje rázy. Brzdová soustava se třmeny Brembo byla posílena (průměr předních kotoučů narostl o 15 mm), u R.S. Cup lze volit bi-metalové brzdy (ocelové kotouče s hliníko vým středem a nižší hmotností o 1,8 kg na kolo).

Funkce R.S.Drive umožňuje využití Launch Control. Řidič volí jeden z pěti jízdních režimů Multi-Sense na velkém středovém displeji; na okruhu v Mostě jsme samozřejmě využili Race (závodní s deaktivací ESC); další jsou Comfort, Normal, Sport a Perso(nal), tedy s individuálním nastavením jednotlivých prvků (ode zva motoru, rychlost řazení, funkce řízení a ESC). Mostecký okruh vozu zcela vyhovuje, podvozek by snesl i výkonnější motor, a tak snad jedinou výtkou je absence samosvorného diferenciálu u základních verzí Sport. Svoje výkony můžete zobrazit na dis pleji 8,7“, vyhodnotit a třeba i sdílet prostřednictvím palubního telemetrického systému R.S.Monitor, resp. R.S.Monitor Expert (v tomto případě s kame rou). Všechny obvyklé asistenční systémy jsou také na palubě, nechybí šest airbagů ani audioaparatura Bose. Ceny na českém trhu začínají od 719 900 korun českých, s převodovkou EDC o čtyřicet tisíc výše (podrobněji viz www.renault.cz). ■

8/2018 THauto

► Automobily ► VOLKSWAGEN TOUAREG 2018

Touareg třetí generace sází na komfort, bohatší výbavu a posílenou konektivitu

Foto Tom Hyan

VÍCE LUXUSU

Nový Touareg je jiný, premiéru měl v Číně, dostal bohatší komfortní výbavu, ale pozbyl vybavení do skutečného terénu...

Foto Tom Hyan

TOM HYAN, Hulice (CZ)

rojekt Touareg byl výsledkem spolupráce s Porsche, které na bízí obdobný model Cayenne rovněž ve třetí generaci, jenž je však více kočárem emancipo vaných dam než strojem pro opravdové chlapy. Touareg býval jiný borec, vzhledem nikoli tak zženštilý jako Cayenne, navíc svoje terénní schopnosti a rychlost prokázal jak v Dakaru, tak na Pikes Peaku, bezpilotní verze Stanley vyhrála Grand Challenge v Mojavské poušti, s desetiválcem 5.0 TDI vlekl obří Jumbo Jet (155 tun) na britském letišti a konečně vyjel v chilských Andách až do výšky 6081 metrů! Prototypem Touaregu se stala koncepční studie pikapu ACC (Colorado), představená v Detroitu 2000,

auto 2018/8

Velké a dobře čitelné jsou nové konfigurovatelné displeje digitální přístrojové desky na jaře 2002 se rozběhla produkce v brati slavském závodě VW Group. Po půl milionu vyrobených Touaregů se rozjela druhá ge nerace (premiéra Ženeva 2010), po dalších 500 tisících dnešní třetí (Peking 2018). Výrobce vychází ze zkušenosti, že málokdo vyrazí do skutečného terénu, a tak Touareg přišel o terénní paket, charakterizovaný redukcí a závěry jak mezinápravového, tak i zadního diferenciálu. Poněkud více se sblížil s novou generací Audi Q7, resp. no vinkou Q8, s níž sdílí nejen modulární plat formu MLB evo, ale i řadu komfortních a asistenčních prvků; přesto si však zacho vává drsnější offroadový vzhled. Je opět o trochu větší, na délku přibylo 77 mm, šířka se zvětšila o 44 milimetrů, ale výška klesla

o 7 mm, podle tvůrců v čele s šéfdesig nerem Klausem Bischoffem především pro sportovnější siluetu, jak je ostatně zakódo váno ve zkratce SUV (Sport Utility Vehicle). Navzdory navýšenému využití hliníkových dílů v konstrukci karoserie (48 %) i podvoz ku jde o automobil o hmotnosti dvě tuny; jízdní vlastnosti však vylepšují elektronicky řízené systémy natáčení zadních kol (do 37 km/h v opačném smyslu) a aktivních sta bilizátorů s vlastním elektrickým okruhem 48 V, které zvyšují manévrovací schopnosti (virtuální zkrácení rozvoru) a zmenšují boční naklánění karoserie. Fyzikální zákony však platí v každém případě, větší hmotnost zna mená vyšší odstředivé síly v zatáčce... Řízení všech kol se dodává v kombinaci se

Foto Tom Hyan

Volkswagen Touareg ve třetí generaci doznal největších změn v šestnáctileté historii Poprvé v Touaregu se objevuje systém nočního vidění

Foto Volkswagen

Nejprve byl na trh uveden šestiválec 3.0 TDI o výkonu 210 kW (286 k)

vzduchovým odpružením (základní jsou ocelové pružiny), které dovoluje nastavení světlé výšky podle volby či režimu jízdy v rozsahu 110 mm, až o 70 mm nahoru, anebo o 40 mm dolů. Jde o zvětšení světlé výšky pro jízdu v terénu, či o zlepšení jízd ních vlastností (snížení těžiště a čelního odporu) při rychlém cestování po dálnici, anebo o prozaické snížení výšky nákladové hrany zavazadlového prostoru nad zemí. Hřebenové řízení s proměnným převodem má elektrický posilovač, jenže pocit kon taktu s vozovkou odpovídá velikosti vozu, mohl by být lepší. Vzhled Touaregu pod trhuje volba velikosti kol, od sedmnáctipal cových vhodných i do terénu až pro nízko profilová jedenadvacetipalcová, naprosto

nevhodná do terénu, určená jen pro dobré silnice, jaké u nás většinou nejsou. Všechny verze mají osmistupňovou samočinnou pře vodovku Tiptronic (ZF) bez redukce, k dis pozici je pouze závěr mezinápravového di ferenciálu Torsen v rozdělovací převodovce (vzadu není), která posílá podle potřeby až 80 % točivého momentu na zadní kola, ane bo až 70 % na přední. Vedle obvyklých jízd ních režimů (Eco/Comfort/Normal/Sport/ Individual) můžete mít omezený paket Off Road s elektronickou regulací pohonné jed notky a řízení podle druhu terénu (Snow/ Sand/Gravel/Expert), zvýšenou ochranou spodku vozu a větší palivovou nádrží (90 místo 75 litrů). Také nastavení světlé výšky se provádí otočným ovladačem na středové

konzole (Normal/Comfort/Off Road). Stabili zátory náprav jsou dělené, nastavitelné vzájemným natáčením obou částí vloženým elektromotorem; všechna kola jsou zavě šena na pětiprvkových závěsech. Nejprve přichází na trh vznětový šestiválec 3.0 V6 TDI s výkonem 210 kW (286 k), který jsme vyzkoušeli v provedení R-Line, násle dovaný verzí 170 kW (231 kW); počítá se také se zážehovým šestiválcem 3.0 V6 TSI/250 kW (340 k), vyvrcholením bude zřej mě poslední osmiválec 4.0 V8 TDI Bi-Turbo řady EA898 ve verzi 310 kW (421 k). Přede vším pro největší trh Touaregu v Číně je určen připravovaný Plug-In Hybrid se záže hovým šestiválcem 3.0 V6 TSI a kombinova ným výkonem 270 kW (367 k). Všechny vozy mají pohon všech kol 4Matic, který umožňuje stoupavost až 60 % a vlečení přívěsů do hmotnosti 3,5 tuny. Brodivost podle nastave ní podvozku činí 500 až 580 mm, vzduchové odpružení zvětší nájezdové úhly vpředu/ vzadu až na 31/31 stupňů (Off Road). Přestože Volkswagen Touareg nikdy nebyl namířen proti vozům prémiových značek Audi, Porsche, BMW nebo Mercedes-Benz, nejnovější generace se k nim přiblížila vel kým skokem. Jde totiž o největší změnu, jakou Touareg ve své šestnáctileté kariéře prožívá. Zaměření na luxus je více než zřejmé, digitální displeje a kvalitní ►►►

8/2018 THauto

Foto Volkswagen

► VOLKSWAGEN TOUAREG 2018

Podvozek s pneumatickým odpružením dovoluje změny světlé výšky v rozsahu 110 mm, karoserie je o 106 kilogramů lehčí vzhledem k většímu podílu lehkých slitin

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený vznětový šestiválec 3.0 TDI V6 typu EA897 Evo II s válci do V/90°, uložený podélně vpředu, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva common rail, EU6d; 2967 cm3 (ø 83 x 91,4 mm), 16,0:1, 210 kW (286 k)/3250 – 4250 min‑1 a 600 N.m/2250 – 3250 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka Tiptronic (4,714 – 3,143 – 2,106 – 1,667 – 1,285 – 1,000 – 0,839 – 0,667 – Z 3,317); stálý převod 2,848; pohon všech kol 4Motion se závěrem mezinápravového diferenciálu Torsen. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena na pětiprvkových závěsech, odpružení vinutými ocelovými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; na přání pneumatické s elektronickou regulací; příčné zkrutné stabilizátory, na přání aktivní eAWS s elektromotory 48 V; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC/TCS, Trailer Assist; hřebenové řízení s proměnným převodem a elektrickým posilovačem, na přání řízení všech kol; pneumatiky 235/65 R 18, 255/55 R 19, 285/45 R 20 nebo 285/40 R 21. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2904 mm, rozchod kol 1653/1659 až 1669/1685 mm; d/š/v 4878/1984/1717 mm; přední převis 966 mm; objem zavazadlového prostoru 810/1800 l; nájezdové úhly P/Z 23,3°/17,2° (Off Road až 31°/31°), přechodový úhel 18,5° (25°); objem nádrže paliva 85 l a AdBlue 12 l (Off Road 90 a 24 l); pohotovostní hmotnost DIN od 1995 kg; celková hmotnost 2850 kg; brzděný přívěs do 3500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 235 km/h; zrychlení 0 – 80/100 km/h za 4,3/6,1 s; stoupavost 60 %; boční náklon 35°; brodivost 500 (580) mm; spotřeba paliva EU 7,7/5,9/6,6 l/100 km; emise CO2 173 g/km.

auto 2018/8

materiály dojem podtrhují. A není to jen dojem, pří strojové desce vévodí Innovision Cockpit, složený z dvojice displejů s úhlopříčkou až 12,3 palce před řidičem a 15 palců ve středu pod společným překry tem, a to s ovládáním dotykovým, vybranými gesty, či hlasovými pokyny. Jak se stalo zvykem, mecha nické ovládání bylo většinou eliminováno, hlasitosti audiosystému naštěstí nikoli. Innovision Cockpit zahrnuje konfigurovatelný přístrojový štít stejně jako středový displej Discover Premium/Pro, telefonní rozhraní Business s funkcí indukčního nabíjení a technologií MirrorLink, Apple CarPlay i Android Auto, a to s ovládáním infotainmentu i ze zadních sedadel. Řidič má k dispozici rovněž barevný Head -Up Display, kameru 360° a znovu do módy přichá zející Night Vision, tedy infračervené noční vidění s detekcí živých tvorů (do 300 m), nemluvě o dlouhé řadě jízdních asistentů. Zmínku zaslouží také hlavní světlomety IQ-Light LED Matrix s inteligentním vy krýváním proti oslnění protijedoucích vozidel. Touareg s motorem 3.0 V6 TDI 210 kW začíná na ceně 1 742 900 korun českých, dodávají se nové výbavy Atmosphere, Elegance a R-Line (podrobněji viz www.volkswagen.cz). Kompletní technické údaje se nám nepodařilo zjistit, výrobce dokonce neuvádí ani otáčky největšího výkonu (nemluvě o řadě chyb), ale část údajů je shodných s vozem Audi Q7 druhé generace. Oba se vyrábějí v Bratislavě. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na motocykl HARLEY-DAVIDSON Electra Glide Sport z roku 1992

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► AUGUST HORCH MUSEUM ZWICKAU

ZA TRABANTY DO CVIKOVA!

Ještě do 19. srpna máte možnost vidět jedinečnou výstavu 60 let Trabantu, uspořádanou v německém automobilovém muzeu ve Cvikově...

nes patří také Trabant k automobilovým legendám. Přestože automobilů obdobné koncepce bylo více, žádný jiný se nerozšířil právě tak jako zatracovaný, ale vlastně spo lehlivý a nenáročný východoněmecký lidový vůz. Jistě, přispělo k tomu socialistické hospodářství, neschopné jakékoli evoluce. Konstruktéři ze Cvikova (Zwickau) měli spoustu nápadů jak svůj výrobek vylepšit, ale všechny končily zamítnutím příslušných státních or gánů. Muselo se přece šetřit, a pracujícím tenhle Trabant stačí, rozhodli soudruzi v NDR, když udělali další velkou chybu. Trabant tak zůstal ve výrobě téměř pětatřicet let. Jedinou velkou modernizací byl v roce 1962 přechod na větší objem motoru a poté nový model Trabant 601,

auto 2018/8

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Zwickau (D)

Trabant pro film Go Trabi Go dostal čtyřdobý čtyřválec VW 1,3 litru o výkonu 43 kW (58 k) pro kaskadérské kousky (1989)

jehož výroba přetrvala až do roku 1990, kdy byl na závěr produkce nahrazen stejným vozem, ovšem poháněným čtyřdobým motorem z Volkswagenu Polo. Konstrukce Trabantu vycházela z velkých zkušeností německých konstruktérů s dvoudobými motory, které se v této části země vyráběly už několik desítek let. Protože po druhé světové válce bylo třeba levných vozů, tak bývalé závody Horch a Audi ve městě Zwickau namísto silných prestižních automobilů dostaly za úkol vedle vý roby nákladních vozidel pokračovat v produkci osobních DKW pod novou značkou IFA F8, protože jejich dvou válcové dvoudobé motory vynikaly jednoduchostí a tedy levnou výrobou. Konstruktérům to však nestačilo, a tak se pustili do dalších experimentů, zejména s plastovými

Skříňový Trabant 601 pro pošty Deutsche Post (1981)

Zapomenutá formule Junior/Easter 600 s motory Trabant pro začínající závodníky se v NDR jezdila v letech 1978 až 1987

Prototypy P610 z roku 1979 a P601 WE II (v pozadí, 1982) se také sériově nerealizovaly

Foto Tom Hyan

Vznětový tříválec typu 3VD8/6,75 o objemu 1103 cm3 a výkonu 25 kW (34 k) pod kapotou Trabantu 601 (1983)

Rotační motor KKM 51 (licence NSU Wankel) o objemu 497 cm3 a výkonu 46 kW (63 k)/6000 min‑1 pod kapotou Trabantu 601 (1968)

Foto Helena Hyanová

Trabant RS 800 (771 cm3; 48 kW/65 k) továrního soutěžního týmu pro úspěšnou posádku Heinz Galle/ Wolfgang Kiessling (1988)

Tovární prototyp pikapu Trabant 1.1 se už do sériové výroby nedostal (1989) panely karoserie. Prvním vozem z duroplastu byl čtyřmístný P70 (v provedení P70 Kombi se prodával i u nás), ale už během jeho výroby vznikaly první prototypy levného minivozu P50, který měl postavit na kola poválečnou sovětskou okupační zónu, zná mou jako Německá demokratická republika. Kuriozi tou je, že první prototypy P50 měly ještě ručně zhoto venou karoserii z ocelového plechu... V západní části rozděleného Německa po válce také vyvíjeli levné vozy (např. Goggomobil, Lloyd, Maico či Messerschmitt), a proto státní správa na doporu čení Wilhelma Piecka, prvního prezidenta NDR, urči la jasné cíle – budeme mít lidový automobil! Projekt P50 dostal zelenou, šéfkonstruktérem byl jmenován

vrchní inženýr Wilhelm Orth a 23. října 1956 se první Trabant P50 představil vládním činitelům. Základem konstrukce byly dvoudobý dvouválcový motor 499 cm3 o výkonu 13,2 kW (18 k)/3900 min‑1, který poháněl přední kola prostřednictvím čtyřstupňové převodovky s řazením typickou pákou vedle volantu, a ocelová kostra karoserie s povrchovými panely z plastů. Tato koncepce zůstala zachována až do konce výroby. Pro sériovou výrobu vozu vznikl nový podnik VEB Sachsenring Automobilwerke ve Cvi kově, který spojil bývalé automobilky Audi a Horch. Konečná montáž probíhala v závodě Horch, kde před válkou vznikaly luxusní osmiválce! Rozbíhala se však pomalu, 50 předsériových vozů v roce ►►►

AUGUST HORCH MUSEUM ZWICKAU Audistrasse 7, D-08058 Zwickau, Německo www.horch-museum.de info@horch-museum.de Tel. +49 (0) 375 2717 3812 Otevřeno denně mimo pondělí 9:30 až 17:00 h Každý první čtvrtek v měsíci až do 20 h Základní vstupné 9 eur

8/2018 THauto

Foto Helena Hyanová

► AUGUST HORCH MUSEUM ZWICKAU

1 1 Miliontý Trabant byl vyroben 22. listopadu 1973 (typ 601)

2 První sériový typ Trabant P50 s karoserií z duroplastu (1958)

1957, 1730 o rok později a 20 050 v roce 1959, z toho 226 v karosářském provedení kombi s výklopnou stěnou v zádi. V roce 1962 dvouválcový dvoutakt posílil na koneč nou hodnotu zdvihového objemu 594 cm3 a výkon 17 kW (23 k)/4000 min‑1 v karosář sky shodném typu Trabant 600 (P60), aby se pak od roku 1964 objevil pod kapotou nejslavnějšího typu Trabant 601, jehož výro ba skončila až 25. července 1990 s výko nem zvýšeným na 19 kW (26 k)/4000 min‑1! Dlužno říci, že šestsetjednička dostala úhlednou nadčasovou karoserii, která ne byla nemoderní ani po uplynutí celého čtvrt století. Trabant zaplavil silnice NDR i dal ších států RVHP, do roku 1973 se dokonce exportoval do západní Evropy (v malých počtech), ale především se stal dalším symbolem socialismu. To ovšem nesnižuje velké služby, které pro své majitele vykonal. Motor jste mohli vyměnit na ulici, nový přišel jen na patnáct stokorun...

auto 2018/8

Foto Tom Hyan

3 Prototyp P50, dvouválec 499 cm3, ještě s ocelovou karoserií (1954)

Třímiliontý vůz značky Trabant byl vyroben 21. května 1990, když už od roku 1989 bě žela montáž T601 pod označením Trabant 1.1 se čtyřdobým čtyřválcem VW 1043 cm3 o výkonu 29,4 kW (40 k)/5300 min‑1. Posled ních 444 vozů Trabant 1.1 se však v roce 1991 už nepodařilo prodat, zbylých 351 bylo k mání ještě roku 1996 v jedné německé síti supermarketů. Po pádu komunismu se ovšem Trabant stal kultovním vozem, před mětem zájmu sběratelů a dostal se do nej slavnějších automobilových muzeí (např. do francouzských Mylhúz), ale také do Cleve landu v americkém státě Ohio, kde mají čtyři vozy v místním muzeu rockenrollu. Muzeum Augusta Horcha ve Cvikově bylo nedávno značně rozšířeno o nové výstavní prostory a také restauraci nesoucí rovněž jméno průkopníka automobilové výroby Au gusta Horcha. Novinkou je velká sekce Motorsport se dvěma Stříbrnými šípy Auto Union (originál dvanáctiválce typu D a repli

ka šestnáctiválce typu C) před kulisou boxů Grand Prix konce třicátých let s projekcí do bových dokumentů, ale i s výstavou dalších závodních vozů a motocyklů. Původní sekce je vzpomínkou na německé značky Audi (jediná přežila), DKW, Horch a Wanderer, jejichž spojením vznikl Auto Union. Tradicí se staly tematické výstavy, z nichž největší je právě probíhající 60 let Trabantu s nevída ným soustředěním všech typů včetně nejrůz nějších prototypů a speciálních verzí. Mezi exponáty jsou Trabanty s unikátními motory Wankel a Diesel, přestavby na kabriolety a pikapy, závodní formule Junior 600, sou těžní i závodní typy, filmový Trabant s moto rem 1,3 litru, vozy v kempingové úpravě, v názorném řezu, nástupci bez uvedení do sériové výroby a mnoho dalšího včetně jedi né dochované výrobní linky karosářských panelů z duroplastu a simulátoru, v němž se můžete s Trabantem projet. Výstava probíhá od 26. ledna do 19. srpna 2018. ■

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist Foto Miro orii

Srpen 2018

Ročník XVII I. číslo 196 120 •Kč

Nestranný a nez

Foto Helena Hyanová

ávislý měsíčn

slav Falta

Jediná linka na výrobu panelů z duroplastu se dochovala v Muldestadtu v péči International Trabant-Registeru e.V. (na snímku s vozem P70, předchůdcem Trabantů)

018

1000 mil čsl.

Dobytí Brookl

ands

Scott

MJ_2018_08.in

dd 1

4 Prototyp pikapu Trabant 1.1 Caro, vytvořený firmou IVM z Mnichova (1990)

24.07.18 9:30

Právě vyšlo srpnové číslo plné zajímavého čtení

5 Západoněmecká konkurence – vlevo Goggomobil T250 (1964), také dvoudobý dvouválec, ale jen 247 cm3 a 10 kW (13,6 k), vpravo NSU Prinz II (1960), čtyřdobý dvouválec 583 cm3 a 14,7 kW/20 k 6 Vojenský P601A (Arme) Kübelwagen (1989) a obrněný P50/601 s karoserií ve stylu ruského transportéru BTR 152 pro brannou výchovu pionýrů NDR v Halle (1972)

Revival Brno 2

Dobytí Bro

oklands

Hieronimův racer, s nímž V roce 1907 na Semmeringu (10 km, exceloval 20. září 1908 dokončili v převýšení 400 m, Anglii Brookl závodní okruh 69 km/h) a 8. října průměr ands Motor dosáhl na letmém Circuit – první rec byl v zatáčk na světě. Měřil 4430 v Neunkirchen Allee kilometru m, 30 umělý rychlosti 115,385 km ách zvýšen na rychlost /h 9 m nad vnitřní m široký betonový 192 km/h, kobeokraj. Dráhu tehdy prakti Motory tu konstruovali Rychleji, rychleji cky absolu poprvé zahřm Opium rychlosti tní světový jízdu se vydalo ěly 17. června ovládlo v prvních rekord . 20. století téhož roku. 43 automobilů letech s Charlesem všechny Na slavno předních britský Rollsem. Už stní automobilové výrobce.významné evropské 28. června ch výrobců, nání světov S ohledem se zde konal tehdejšíc ého rychlo v čele na stav h vozovek stního první pokus ve speciálu o překo- konaly nejčastěj se rychlostní podniky Napier, když rekordu na 24 hodin. i na krátkých Selwyn Edge nou rychlo úsecích stí 65,91 mil/h zdolal 1581,74 mil (2545, uspěl běžných silnic či v závodech dosavadní 56 km) průmě do vrchu. to divácky rekord o 781,5(106,07 km/h), čímž r- nizačně atraktivní a pro pořadate Bylo pohod konaly pokus km. Od té le orgajednodušší než y o rekord chvíle se zde lně překonal či pravidelně. dokonce několika meziměstské závody kromě závod denní soutěže. ů Vítězství v závodech Premiéra dvou sportovníc a rychlostn h

7 Poslední vyrobený Trabant 1.1 Universal v růžové barvě (1990)

vozů Tatra 605 byly v té době í rekordy přesvědčivými argumenty. Reklamě prodejními slovo ještě neexistov a marketinku (i když to Emil Pěček – vždy alo) rozuměl stylově připraven kdo tak dobře tehdy málojako Václav Klement firma L & K od počátku výroby . Proto se a záhy i automob motocyklů dech. Aby uspěla, ilů prezentovalaV vloňské závo- m musela najít roce se vrátily konstruktéra. erudovan ého Kostky závody do Pro Václava areálu Laurina byla létaly vzduchem stavba automob jako před padesá brněnského výstav dili, o čem ilů, neřkuli závodníc pamětníci ciálů, nad jeho iště. h speti lety. Pořada technické vzdělánírický a krásný areál se zaujetím vypráv telé si potvrpřijali Ing. . Nejprve ěli. Karla Slevogta Nejde veletrh na nové trati. však ničit histoů do nekon který přišel od (1876–19 Veteran Arena Olomouc 51), ečna, tak byla Maxe Cudella představila vzácný letos zkoušk Cách. Tamní z firma na sklonku německých automobil a Invicta 12/100. V současno zkrachovala sti se muzeum rozšiřuje roku 1905 a je pro veřejnost a Slevogt našel uzavřeno. nové uplatněn v Mladé Boleslavi se můžeme těšit na zajímav Proslýchá se, proslýchá, že í . Zkonstruoval ůvodní trať čtyřválce E a ou expozici britských z šedesátých F, jeho mistrovs zde řadové aut let nazvaná rohlík byla divácky kým kouskem byl osmivále podobné c FF zajímavá, ale skončila na tom, nejspíš v tom, ho udělat u nás. Problém se ale se Slevogtem(červenec 1907). Firma že pořadatelé je že tu nejsou po akcionování vovat poničeno nestihli opravina roku 1907) vstřícné a možná jen u (poloúplně vhodné rozloučila. Je ani dočkal změny dlažbu. Letošní ročník se autodromy. Také z čí iniciativy a ta byla k dobrému podobnou akci uspořád . Slevogt odešel těžké soudit, at účastníci si pochvalo někde ve městě, . Všichni ke konkurenčnímu Puchu klad v Hořicích jako aL& vali novou trať. by opět nelétaly , není v dnešních napříNe že rech vybrat nemohla K hledala náhradu. Lépe kostky vzduche úplně jednodu : 17. poměto jen minimál m, ale bylo Ing. Otto Hieronim prosince 1907 nastoupi ché. O to příjemně ně bylo, když v l us (1879–1922). jší vše bez problém a na nedělní jízdy už bylo loňském roce ů na trati. Brněnsk BVV vstřícné bylo vedení viště se k akci k bláznivé é výsta- letošní postavilo velmi Motor Journal 08/2018 rok akci také mu nápadu. Pro vstřícně, a tak umožnilo majitelů významn Jihomoravský m závodních ních vozidel kraj, statutárn ě podpořil a sportovKlub policejní historie absolvov í a Technické provoněný spáleným at zajímavý víkend muzeum v Brně. město Brno pořádek a dobrou Brno udržoval v pavilonu Takže cesty náladu Jezdíme mnoho ricinem. kolem pavilonů pneumatiky 24.07.18 9:31 let po podobný lemovaly v zahraničí, místo balíků a tak jsme dostali ch akcích zaplnilo slámy a depo stany s formulem se nápad něco i, automobily, motocykly a sajdkárami.

Revival Brno

Vůně ricinu

2018

mezi pavilo

Vůz byl jen lehce 24

zakrytován, přepážka

mezi jezdcem a motorem

by zbytečně zvýšila

váhu

MJ_2018_08

.indd 24

Závodní speciály Tatra Motor Journal 08/2018

dělaly a dělají v Brně

mezi pavilony parádu

MJ_2018_08

.indd 37

Automobily seřazené před startem

na Opletalově ulici

1000 mil pro V mnoha směre

ch se

24.07.18 9:32

v Praze

opravdové

sportsmany

Miroslav Krejsa startuje

první vozidlo

obnovil v roce veterá vujeme ve 2007 světě, se postup nské hnutí rozvíjí. poslední úspěšnou a tím začal psát zatím To, co mnohd na 1000 mil tradici vzpomín y obdi- jízdy. Od roku českoslovens ně přenáší i k nám. Vzpom 2010 se do organiza kové kých je toho zářným příklad ínková jízda jil automobilový závodník ce zapoem. Miroslav eden z nejvýzna akce dostala mnějších motorist přívlastek „Soutěž Krejsa, podniků se kých vozidel ických stal historicjezdil v letech pro opravdov Ing. Jaroslav Sice se konal 1933–1935. é sportsmany“ a také začala Hausman s MG pouze časem 8 hodin růst na PB (1936) mem se nezapom třikrát, zato svým význaa Díky profesion významu. rychlostí 90,45 26 minut a průměrnou enutelně ální organiza zapsal rie. Podobný km/h. Jak se našli do histo- Pelák: ci akce ch akcí na světě „Byl to od Hausma vzpomíná Karel Pomohla i významní sponzoři a Pro pořadate moc nebylo. Tvar partneři Alpine.A 110 je podmaniv na úžasný výkon.“ le musel být firma eurovia Stejný ročník jednou z motivací italský závod a ý ve všech směrech jel s Pavlem PPA Národní technick Hubáček Controlla Klimt Fialou . Škodou 430 a zvláště z bočního se při fotografování é muzeum který dál jezdí Mille Miglia (1927–1957), (1930) bez zastávky se svou prostory pohledu, oba hlavní téměř skrytě poskytlo a podpořilo vydání opětzároveň však nechtě svými už jen historici na podlaze, , plyn stále postavami poukázali postavili až za vůz, aby tak co nejméně aktéři, pánové zkrátka vůz pod jménem od roku 1977 unikátní knihy Petra Kožíška nešetřili Mille Miglia na malou výšku slavného to dalo – dosáhli tento pohled rušili o Storica. přišla obnova času 13 hodin a jeli, co i záštita od prezidenhistorii závodu. Přišla sportovního automobil slavného závodu To u nás Tyto výkony a 43 minut. tů obou zemí. u s veterány na dříve, 27. června o sedm let začlenila do Akce se otevřených silnioslav cích nešly bez val Veteran Car 1970, kdy ji zorganizopovšimnutí dělat statné Českoslo 100. výročí vzniku samoClub Praha a tak se poslední stále venské republik Ing. Václava Kafky pod vedením ročník jel v roce dokola, y. Redakce Motor se a značka Ing. 1977. Journalu se Pavla Národy. Pak trochu 1000 mil českoslov se tehdy na čas, tradičně tak zapojila do enských použía tak to byl vlastně Jelo vala plno let Saša Klimt pomoci s organizo oficiální tajný na výlety kolem ním. Díky tomu po ukonče takový závod. Absolutn váPrahy. Třetí jsme ní své do z nahlédli rodu poněkud ukryté aktivní kariér ím vítězem se Václavů Kafků starostí. Miroslav pod pokličku svého otce opět y na motoc po vzoru či stínové v armádní jízdu z Prahy yklech přešel Lenkou půl roku Krejsa se svou partnerk role šéfmec „Dukle“ Vladim ou do Bratislavy nedělali nic jiného, hanika post u jížděli trať, kontrolo íra Hubáčka. svého kolegy že Melkus, poté Převzal tak vali itineráře R 8 proo Lotus , plánoval Gordin péči o monoi i, R 12 a předev a ještě později pak

Vzpomíná

ní na Sašu

– automob

ilistu

ším o prosla

Cesta vede krásnou 32

MJ_2018_08

.indd 32

krajinou Vysočiny

Klimta

Saša navrhnul a i provedl tuto úpravu zadní karoserie Renaultu Alpine, která umožňova partie i rychlou výměnu filtrů vzduchu v sání la snadnou motoru

o soutěžní Renaulty vené kupé (Berlin

voji vynikajíc ettu) Alpine í zručnost, důvtip . vost dokazov i pečli- životě al při přípravě řídil, nebylo obou formulí a a následně pak úpravách „Behelfsliferwage jednostopé, ale byl to Za nimi nejednou u renaultů koneckonců náročnými čině pro pomocnýn“ (typický název v němsedával téměř Původně vyučený vylepšeními. denně, třeba dodávkový každoJawa Minor I, při či přesněji učený obchodn kdy pod dohledemautomobil), jen o trenažér „tělocviku“, když už ani nedošlo í příručí, jak mohl ovládat -rotoped v obývacím svého otce o sobě někdy říkával (po válce tuto malou Na svou dobrou pokoji. „dodávku“ a mu bylo teprve v kondici vždy to nejen obchodní škola roce 1945 byla německá nějakých 12 dbal, a to proto, že až 13 let. Nebyl ještě ani dost v Olomouci vypracoval nejen zrušena), se velký, takže vždyť byl také měl disciplínu „v krvi“, míval sedačku řidiče podložen ve špičkového vojákem z povolání ale i konstruk mechanika, ou dřevěným hodnosti podpluk a dosáhl téra špalíkem, aby lépe viděl přes dovek i podvozk – úpravce motorů, převokapotu. Během kal – tak nějak ovníka (jak však podotýů. nicméně za volantem své kariéry „proti své vůli“), Tento náš univerzá vším kvůli zdraví. ale předea velikostí, počínaje všech možných typů ník, který vynikal lní motocyklový závodNejstarším strojem Když nejrůzně tehdy před sezonou ními vozidly jak v silničníc je poslední dobou níchzávodech, (bezprostředně jšími trofej- žil tento roku 1965 odloh rychlostPraga Mignon z roku 191 vícenáso tak především po válce), přes Bedforda od 6 Pavla Procházky jako soutěžák a dokonce i v UNNRY a s kovaně i Evropy bný „mistr světa“ a opa, osobním motokrosu – mnoha dalšími a také „zaslouž i vozy však první motorov sportu“ svoji Motor Journal é vozidlo, které paradoxně mobilů Volha včetně doprovodných autopřilbu i kombiné ilý mistr 08/2018 kdy ve svém kombi, strávil řil se plně na zu, zaměčasu. Možná automobilní dokonce víc než také mnoho techniku , které se věnoval závodní i rallye jen za řidítky. více než dalších 15 let. 24.07.18 9:31

Renault Alpine při

soutěžní jízdě dokázala

Motor Journal 08/2018

zvířit náležitě veliký

mrak prachu

Soutěžní Renault 8 Gordini 1300 býval škodovek více než rovnocený

m soupeřem továrních

MJ_2018_08

.indd 29

24.07.18 9:31

www.MotorJournal.cz

► Automobily ► ŠKODA KAROQ 2018

Foto Tom Hyan

ČESKÝ IDEÁL...

V minulém roce jsem na cestě do Le Mans vyzkoušel Kodiaq, letos pro změnu Karoq, který s dvoulitrovým TDI potěšil o litr nižší spotřebou...

TOM HYAN, Praha/Le Mans (F)

Škoda Karoq 2.0 TDI 4x4 DSG při zastávce na parkovišti dopravního muzea v Sinsheimu

auto 2018/8

aroqa jsme poznali loni na slavnostní statické premiéře ve švédském Artipe lagu, oficiálně poprvé usedli za volant koncem roku v sicilském Palermu, když pomineme výjimečnou příležitost při dánských Tannistesten. Oficiální světovou premiéru měla Škoda Karoq na autosalonu IAA 2017 ve Frank furtu. Jako obvykle jsme nejprve vyzkoušeli vozy se zážehovým motorem. Tříválec 1.0 TSI/85 kW (115 k) působil větší lehkostí než diesely, výkon je zcela dostatečný, ale velmi dobrým středem je zcela nový

1.5 TSI/110 kW (150 k), který překvapuje hlavně níz kou spotřebou. Pro delší cesty jsme ovšem opět volili diesely, vždyť mají z principu větší účinnost, a tudíž nižší spotřebu paliva, navíc většinou levnějšího než námi jinak vždy preferovaný benzin... Škoda Auto zahájila prodej nového kompaktního SUV Karoq v České republice loni 18. října u všech 184 autorizovaných prodejních partnerů, kde následovaly zkušební jízdy klientů po velice úspěšné předprodejní fázi (přinesla 3500 objednávek). Zároveň byla mož nost vyzkoušet řadu praktických a stylových doplňků

► MOTORY PRO KAROQ 2018 typ převodovka 1.0 TSI 6M/DSG7 1.5 TSI 6M/DSG7 1.6 TDI 6M/DSG7 2.0 TDI 4x4 6M/DSG7 2.0 TDI 4x4 DSG7

výkon [kW/k] 85/115 110/150 85/115 110/150 140/190

spotřeba EU [l/100 km] 5,3/5,2 5,4/5,5 4,6/4,4 5,0/5,2 5,2

Foto Tom Hyan

Na cestě do Le Mans mimo francouzské dálnice je sice větší klid, neplatíte vysoké mýtné, ale pozor na snížení limitu rychlosti na 80 km/h (od 1. července)!

originálního příslušenství Škoda Auto. Výroba Karoqu se rozběhla před rokem v pobočném závodě Škoda Auto v Kvasinách, který loni oslavil sedmdesát let výroby automobilů a zároveň prošel největší moder nizací a rozšířením kapacity ve své historii. V nadchá zejících letech tam výrobní počty dosáhnou 300 tisíc automobilů ročně a protože to stále nestačí, rozšířila se v lednu produkce Karoqu také do základního závodu Škoda Auto v Mladé Boleslavi. Karoq je totiž takový český ideál, je to SUV jak velí módní trend, ale nikoli zbytečně velké! Kompaktní

rozměry spolu s dobře obestavěným vnitřním prosto rem nabízejí jak snadné manévrování, tak dostatek vnitřního prostoru pro všechny běžné účely. Za volan tem Karoqu se ihned cítíte jako doma, vynikající je ergonomie, ovládací prvky i výhled z vozu. Ještě větším překvapením se stalo komfortní naladění pod vozku, odlišné od sourozence Seat Ateca (také se vyrábí v Kvasinách), který je přece jen tvrdším spor tovcem. Nové jméno Karoq zdůrazňuje zcela nový přístup, Karoq totiž není nástupcem Yetiho (výroba přežila v Rusku), ale moderním pětimístným cross overem s podstatně větším zavazadlovým prostorem. V době našeho testu se od uvedení vozu mnoho ne změnilo, nabídka dvou výbav Ambition a Style zůstala shodná pro všechny motorové varianty, jejichž počet se také nezvýšil (viz přehled v tabulce). Na cestě za závody 24 h Le Mans 2018 jsme vyzkou šeli Karoq Style v nenápadné šedé barvě Steel Grey, poháněný vznětovým motorem 2.0 TDI o výkonu 110 kW (150 k) a točivém momentu 340 N.m, stan dardně dodávaným s pohonem všech kol, protože při dnešním nevyzpytatelném počasí bývají parkoviště na trávě v Le Mans často podmáčená a pořadatelé na ně jiné vozy než 4x4 nepouštějí (po letošních zá plavách tam před závodem nepustili žádné, stáli jsme tedy na asfaltu vloženého okruhu Bugatti Le Mans). Silnější TDI měl dvouspojkovou automatickou sedmi stupňovou převodovku bohatěji dimenzovaného typu DQ381 se spojkami v olejové lázni, která je sice o něco těžší, ale samozřejmě robustnější. Vyobra zený vůz jí byl vybaven místo šestistupňové ►►►

3 1 Rozšířená paleta volby jízdních režimů pro vozy s pohonem všech kol 2, 3 Středový displej slouží také řadě různých funkcí infotainmentu

8/2018 THauto

► ŠKODA KAROQ 2018

Foto Tom Hyan

1 V testovaném voze byl čtyřválec 2.0 TDI o výkonu 110 kW (150 k) 2 Proti Yeti se zvětšil objem zavazadlového prostoru

manuální s přímým řazením, celek s DSG7 však překvapil úsporností. Více než tři tisíce kilometrů jsme absolvovali s průměrnou spotřebou 6,5 l/100 km včet ně pojíždění ve francouzských kolonách a rychlé jízdy po německé dálnici. O rok dříve se silnějším Kodia qem 2.0 TDI/140 kW (190 k) DSG jsme nebyli rych lejší, ale měli o litr na stovku kilometrů vyšší spotřebu (celkový rychlostní průměr 86 km/h). Základem Karoqu je stejně jako u jeho sourozenců modulární architektura MQB, která umožňuje příčnou zástavbu maximálně čtyřválcových řadových motorů.

► ŠKODA KAROQ 2.0 TDI 4x4 MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec 2.0 TDI, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem VGT, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva, EU6; 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 16,2:1; 110 kW (150 k)/3500 – 4000 min‑1 a 340 N.m/1750 – 3000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka (3,77 – 1,96 – 1,26 – 0,87 – 0,86 – 0,72 – Z 4,55), stálý převod 3,94 + 3,09; b) na přání automatizovaná dvouspojková sedmistupňová DSG (3,58 – 2,75 – 1,68 – 0,89 – 0,68 – 0,72 – 0,56 – Z 2,90), stálý převod 4,47 + 3,30. Pohon všech kol s mezinápravovou vícelamelovou spojkou Haldex V. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové zavěšení s příčnými a podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 225/60 R 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2630 mm, rozchod kol 1576/1547 mm; d/š/v 4382/1841/1607 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,361; objem zavazadlového prostoru 521/1630 l; objem palivové nádrže 55 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) a/b) 1486/1516 kg; celková 2100/2128 kg; hmotnost brzděného přívěsu 2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 196/195 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,7/9,3 s; spotřeba paliva EU kombinace 5,0/5,2 l/100 km; emise CO2 131/137 g/km.

auto 2018/8

Samozřejmě, typy s pohonem všech kol mají vzadu víceprvkové závěsy místo prostorově úsporné a jed nodušší torzní příčky. Už se stalo běžné, že výrobce vlastně dodává několik automobilů v jednom. Podle verze totiž můžete volit jízdní režim v programu Driving Mode Select přímo na dotykovém displeji ve středu přístrojové desky; k dispozici v našem Karoqu byly možnosti Eco, Comfort, Normal, Sport (naše volba), Individual a Snow (Off Road). Novinkou pro značku Škoda je také ovládání vybraných funkcí gesty ve vrcholné verzi se systémem navigace a info tainmentu Columbus prostřednictvím displeje 9,2“ s rozlišením 1280 x 640 bodů. Vlastně poprvé má Škoda konfigurovatelný přístrojový Digital Instrument Panel, známý z koncernových druhů, pro dnešní digi tální generaci je k mání i řada funkcí online pro vy hledávání informací. Musím se přiznat, že ze všech asistentů mám nejraději samočinné přepínání dálko vých světlometů, které opravdu účinně snižuje nároky na řidiče a tedy jeho únavu. Rozpoznávání doprav ních značek a kontrolu únavy řidiče považuji za zby tečné, dobrým sluhou však může být kontrola mrtvých úhlů, resp. opuštění jízdy v pruhu. Co říci závěrem? Škoda Karoq je příjemnější než Kodiaq, protože je menší, což mnoha klientům bo hatě stačí. U obou vozů jsou jízdní vlastnosti tak komfortní, že pokud mají nastavitelný podvozek, okamžitě po usednutí za volant volím režim Sport pro tužší odpružení. Ceny se pohybují od 529 900 Kč (1.0 TSI Ambition M6), testovaný vůz byl od základní ceny 774 900 Kč (2.0 TDI 150 DSG 4x4 Style). Více a podrobněji na www.skoda-auto.cz. ■

Toto není placená inzerce, ale zdůraznění spolehlivosti nosných raket Delta od firmy McDonnell Douglas (1982)

8/2018 THauto

Foto Helena Hyanová

► Automobily ► CUPRA BY SEAT (2018)

NOVÁ ZNAČKA Foto Cupra

Španělská automobilka Seat oznámila, že vytvoří samostatnou značku Cupra pro sportovně laděné vozy...

TOM HYAN, Ženeva (CH) 1

▲ Petr Fulín přešel v rámci firemní strategie ze Seatu na Cupru, nyní vítězí s automobilem Cupra TCR (dříve Seat León) 1 Vyslanci Cupry před testováním na okruhu Castelloli u Barcelony (zleva Jordi Gene, Pepe Oriola, Jorge Lorenzo a Andrea Dovizioso)

auto 2018/8

upra Ateca bude první model, který jsme si sice už prohlédli na Ženevském auto salonu 2018, ale do prodeje přijde až zá věrem letošního roku. Bylo to zajímavé, nejprve se hovořilo o samostatném stánku Cupra, ale obě španělské značky se na společné výstavní ploše prolínaly. Jako CUPRA byly vystaveny elekt rický závodní hatchback e-Racer, připravený pro mezinárodní mistrovství v závodech cestovních au tomobilů FIA E-TCR 2019, a nejvýkonnější verze crossoveru SUV Cupra Ateca, zatímco pod značkou SEAT slavila premiéru nejvýkonnější verze León Cupra R. Byli jsme však ujištěni, že do budoucna se obě španělské značky nebudou překrývat a portfolio té nové se podstatně rozšíří. Dále tedy přinášíme veškeré informace, jaké se nám podařilo zjistit... Na zvláštní akci, uspořádané na vyspraveném oválu někdejšího závodního okruhu Terramar v Sitges (cca 60 kilometrů západně od Barcelony) dne 22. února 2018 uvedl Luca De Meo, generální ředitel SEAT, S.A., novou značku CUPRA, zaměřenou na sportovně laděné silniční vozy. Současně měla pre miéru Cupra Ateca 2.0 TSI, špičková verze cross overu Seat, na němž již označení Seat chybí.

Na první pohled zaujme agresivnější vzhled s vět šími hliníkovými koly 19“, novou výraznější mřížkou přídě, třemi velkými vstupy vzduchu v nárazníku, čtyřmi chromovanými koncovkami výfuku, větším spoilerem nad zadním oknem a mohutným difuzo rem pod zadním nárazníkem. Interiér s tříramenným sportovním volantem a anatomickými předními se dadly doplňuje čalounění Alcantara, zatímco konfi gurovatelný dotykový displej 8“ uprostřed desky přináší i sportovní informace na kruhových stup nicích (např. zleva teplotu chladicí kapaliny, příčné i podélné zrychlení g a teplotu oleje). Rozměry inte riéru a objem zavazadlového prostoru 510 l se ne měnily, Cupra Ateca zůstává pětimístným rodinným vozem, ovšem s podstatně větší dynamikou. Záže hový motor 2.0 TSI o zdvihovém objemu 1984 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm), nově s čističem pevných částic, disponuje výkonem 221 kW (300 k) ve spojení se sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou DSG, standardně se dodává s pohonem všech kol a umož ňuje vozu zrychlení 0 – 100 km/h za 5,4 sekundy. Cupra Ateca má adaptivní tlumiče odpružení a posí lenou brzdovou soustavu Brembo. Předpokládá se, že další Cupra vznikne i na základě sedmimístného

Foto Cupra

4 Seatu Tarraco, španělské varianty Škody Kodiaq a Volkswagenu Tiguan, jehož premiéra je napláno vána na 18. září 2018 v Tarragoně (Tarraco je latin ský přepis jména tohoto města). Cupra se stala stoprocentně vlastněnou dceřinou společností Seatu, stejně jako vývojová digitální la boratoř Seat Metropolis:Lab, či Xmoba (= X mobility + Barcelona), zaměřená na služby mobility. Luca De Meo při jejich prezentaci vyhlásil, že se takto Seat mění na technologickou společnost, která rov něž vyrábí automobily. Další cestou do budoucnosti je Cupra e-Racer na základě Leónu Cup Racer, podle výrobce první zcela elektrický cestovní zá vodní vůz (my známe ale i jiné). V červenci pro běhlo jeho první testování na okruhu v Záhřebu (letiště?), pravděpodobně jde o spolupráci s výrob cem akumulátorů a elektrických trakčních systémů Rimac. Závodní vůz má trvalý/největší výkon 300/500 kW, jednostupňový převod a pohon zadní nápravy se systémem Torque Vectoring. Zrychlení 0 – 100/200 km/h je za 3,2/8,2 sekundy a největší rychlost 270 km/h. V roce 2019 by měl e-Racer startovat v okruhovém šampionátu FIA E-TCR. Společnost Cupra převzala oddělení Seat Sport,

Foto Cupra

k teré pokračuje pod taktovkou Jaime Puiga s novou značkou, ostatně Petr Fulín letos v Mostě zvítězil s vozem Cupra TCR. Dvoulitrový motor je naladěn na 257 kW (350 k) a uváděné zrychlení na sto činí 4,9 až 5,2 sekundy. Na klubovním okruhu Castelloli (asi 60 kilometrů severně od Barcelony) závodní Cupru TCR okusili také motocykloví jezdci Jorge Lorenzo a Andrea Dovizioso z týmu Ducati Corse, kteří se stali vyslanci Cupry, jež podporuje nejen jejich tým v MotoGP, ale rovněž celé další moto cyklové mistrovství světa Superbike 2018. K repre zentantům značky náleží také veterán Jordi Gene, úspěšný závodník s cestovními automobily Pepe Oriola a motocyklová jezdkyně Laia Sanzová, osmi násobná účastnice Dakaru. Cupra hodlá nabídnout originální doplňky a příslušenství v rámci strategie Garage, Racing, Lifestyle a Experiences, a proto spolupracuje s různými partnery na tvorbě exklu zivních produktů v limitovaných sériích. Patří k nim městské sportovní jízdní kolo Fabike Cupra s kom pozitovým rámem, vytvořené ve spolupráci s italským výrobcem velocipedů, který založil Fabio Putzolu. Budeme se těšit na další rozvoj nové značky Cupra, hlavně však na její automobily. ■

2, 3 Čistě elektrický e-Racer při testování na plochém okruhu v Záhřebu (Chorvatsko) 4, 5 Cupra Ateca s motorem 2.0 TSI/221 kW (300 k) se začne prodávat závěrem roku

8/2018 THauto

► Automobily ► PIKES PEAK INTERNATIONAL HILL CLIMB 2018

Foto Volkswagen

ELEKTRICKÝ

REKORD

Foto Volkswagen

Naplánované vítězství Romaina Dumase (Volkswagen I.D. R Pikes Peak) mohla zhatit jen chyba, tu ale francouzský závodník neudělal

aplánované vítězství s elektrickým supersportem Volkswagen I.D. R Pikes Peak nemohlo nevyjít, o to větší uznání zaslouží soukromníci Simone Faggioli a Fabien Bouduban při prvním startu, kteří si na klasických spiderech Norma dojeli pro druhé a čtvrté místo. Závod do vrchu Pikes Peak se jezdí od roku 1916, patří tedy k nejstarším sportovním podnikům nejen v Americe, ale i na celém světě. Volkswagen letos nastoupil s čistě elektrickým prototypem a Romain Dumas v cíli řekl, že mohl být ještě rychlejší, ale v jedné části tratě ho oslnilo slunce, v jiné prolétl mlhou. Výsledný čas 7:57,148 min s průměrnou rychlostí 145,676 km/h je prvním pokořením osmiminutové hranice a nejen vymazáním minulého rekordu elektromobilu, ale také zdoláním absolutního rekordu Sébastiena Loeba, který vyhrál roku 2013 časem 8:13,878 min na továrním speciálu Peugeot 208 T 16 Pikes Peak se zážehovým motorem! Milionovým investicím velkých automobilek nemohou soukromí jezdci konkurovat, přesto nadále zůstávají kořením legendárního závodu a podávají obdivuhodné výkony s nesrovnatelně nižším finančním rozpočtem.

TOM HYAN

Podle očekávání zdolal Romain Dumas absolutní rekord závodu do vrchu Pikes Peak v Coloradu...

1. Romain Dumas (F) 2. Simone Faggioli (I) 3. Peter Cunningham (USA) 4. Fabien Bouduban (CH) 5. Paul Dallenbach (USA) 6. David Donohue (USA)

Volkswagen I.D. R Pikes Peak Norma M20 SF PKP Nissan V6 Acura TLX GT Norma M20 SF PKP Nissan V6 PVA Dallenbach Special 2006 Porsche 911 GT3 R

auto 2018/8

7:57,148 8:37,230 9:27,352 9:28,254 9:37,135 9:37,152

To byly časy, kdy na vrchol vedla pouze šotolinová cesta (Larry Ragland na Chevroletu S10 v ročníku 1998)

Foto Tom Hyan

► PIKES PEAK 2018

Dumasův elektromobil měl výkon 500 kW (680 k), hmotnost 1100 kg včetně jezdce, zrychlení 0 – 100 km/h za 2,25 sekundy a největší rychlost 240 km/h. Výzvu přijal také Simone Faggioli, který desetkrát dobyl titul evropského mistra v závodech do vrchu, a hned po Ecce Homo odletěl do Colorada, kam dorazily dva speciály jeho týmu. Simone startoval na Pikes Peaku poprvé, čas 8:37,230 min stačil nejen na druhé místo, ale i na absolutní třetí příčku celé historie! Rychlejší než Simone byli pouze Romain Dumas, vítěz 2018, a Sébastien Loeb, vítěz 2013. Ti dva reprezentovali supermoderní technologie VW Group a Groupe PSA, zatímco ostřílený Ital jel za svůj Simone Faggioli Racing na sportovním prototypu Norma, takže je vůbec nejrychlejším jezdcem na klasickém voze, s pohonem dvou kol i ze soukromých týmů. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil DODGE Power Wagon 4x4 z roku 1977

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► MITSUBISHI L200 DOUBLE CAB (KJ0T)

PÁTÁ GENERACE

Čtyři desetiletí se vyrábějí legendární pikapy Mitsubishi L200, tradice však sahá ještě dále. Poslední je pátou generací...

TOM HYAN

auto 2018/8

elké pikapy se těší stále větší oblibě také v České republice, přestože v minulém desetiletí byl tento trh prakticky nulový. Moderní pikapy si v ničem nezadají s běžnými osobními vozy, jejich jízdní vlastnosti se podstatně zlepšily, ale přitom i nadále nabízejí zvýšenou průchodivost terénem. Přibylo komfortu a užitečné výbavy, dostanete prostornou čtyřdveřovou kabinu jako u osobního vozu, ale navíc velkou ložnou plochu a pohon všech čtyř kol... Společnost Mitsubishi Motors vyrábí pikapy řady L200 od roku 1978, kdy je ve spolupráci s Chryslerem nabízela i na americkém trhu (Dodge RAM 50, Plymouth Arrow Pick-Up a Chrysler D-50); pak v le-

tech 1986, 1995, 2005 a 2014 postupně přicházely nové generace. Tradice je ovšem mnohem delší, už v roce 1946 vznikla první lehká užitková tříkolka Mizushima motocyklového typu, v roce 1959 dopl něná verzí Leo s normální uzavřenou budkou; se čtyřmi koly poprvé vyjely pikapy Mitsubishi od roku 1961 (typ 360) a 1963 (varianta slavného Coltu). Klienti ovšem požadovali robustnější typy s větší užitečnou hmotností, a tak typy odvozené z osobních automobilů přestaly stačit. První L200 (Forte) se zrodila v roce 1978, tedy před čtyřiceti lety, a dnes se vyrábí modernizovaná generace pátá, na mimo evropských trzích tradičně značená Triton. Konstrukce poslední L200 (KJ0T) je výhradně vý-

Foto Tom Hyan

3 sledkem vlastního vývoje Mitsubishi Motors, který trval přes osmadvacet měsíců se zaměřením na zvýšení komfortu, snížení spotřeby a provozních nákladů, zlepšení užitných vlastností i zvýšení životnosti a bezpečnosti. Vyzkoušeli jsme špičkové provedení L200 Double Cab v nejvyšší výbavě Instyle s pětistupňovou samočinnou převodovkou a pohonem všech kol, vybavené vznětovým čtyřválcem 2.4 DI-D se zvýšeným výkonem na 133 kW (181 k) a uzamykatelnou krytou ložnou plochou. Samozřejmě, vůz nebyl při testu vytížen, ale i tak byly jízdní vlastnosti velmi dobré a odskakování zadní nápravy minimální. Za chvíli se s automobilem sžijete, a pokud bydlíte v horských oblastech, stane se logickou volbou pro provoz v obtížnějších podmínkách. Čtyři boční dveře a pětisedadlové uspořádání odpovídají běžnému osobnímu vozu, za kabinou však máte ještě ložnou plochu délky 1,52 metru a šířky 1,47 metru pro přepravu jakéhokoli nákladu do celkové hmotnosti 1035

kilogramů včetně posádky. Ložná plocha s bočnicemi výšky 475 mm může být zakryta shrnovací roletou či nástavbou, anebo zůstat otevřená, eventuálně podle potřeby s vloženou uzamykatelnou schránkou. Výrobce předpokládá větší využití automobilu pro aktivní životní styl, a proto spojil typické vlastnosti pikapu 4x4 s výbavou a pohodlím, po nichž dnešní uživatelé touží. Základním typem pro Evropu je z toho důvodu čtyřdveřový Double Cab s kratší ložnou plochou, ale můžete mít také dvoudveřový Club Cab (sedadla 2+2) s ložnou plochou délky 1,85 metru, ovšem jen se slabší verzí shodného motoru o výkonu 113 kW (154 k). Třetí varianta Single Cab (dvoumístná), typický pikap workhorse, zůstává vyhrazena mimoevropským trhům. Dodává se jen v základní výbavě Invite, vyšší se jmenují Intense a Instyle, ta poslední nás překvapila koženým čalouněním i možností přímého řazení samočinné převodovky páčkami pod volantem. ►►►

5 1, 2 Při testu na místě zbořeného původního závodu Jawa v Týnci nad Sázavou 3 Mitsubishi L200 (Triton) patří k nejrozšířenějším jednotunovým pikapům světa 4, 5 Mitsubishi L200 má nejprostornější kabinu ve své třídě

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► MITSUBISHI L200 DOUBLE CAB (KJ0T)

2 1 Sklopné zadní víko snese zatížení až 380 kg! 2, 3 Otočným ovladačem se elektricky volí způsob pohonu kol včetně redukce a závěru mezinápravového diferenciálu 4 Motor 2.4 DI-D ve výkonnější verzi MIVEC (133 kW/181 k)

Pro zlepšení komfortu má L200 nová sedadla, volant nastavitelný výškově i podélně, lepší výhled z vozu i nižší úroveň hluku a vibrací s řadou tlumicích výplní v kabině. Double Cab má nejdelší interiér 1745 mm ve své třídě, vnitřní šířka se ve výši hlavy zvětšila až o 83 mm, řízení má strmější převod (3,8 místo 4,3 otáčky na plný rejd) apod. Nový motor 2.4 DI-D je nejen úspornější, ale také zásluhou hliníkového bloku lehčí o 30 kilogramů (dříve litinový 2,5 l). Silnější verze 133 kW (181 k) využívá proměnný zdvih a časování sacích ventilů MIVEC (Mitsubishi Inno

► MITSUBISHI L200 MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec Mitsubishi 2.4 DI-D typ 4N15, přeplňovaný turbo dmychadlem VGT (MHI) s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; DOHC 4V (řetěz) s proměnným časováním a zdvihem sacích ventilů MIVEC; dva vyvažovací hřídele (pohon ozubenými koly 1:2); přímé vstřikování common rail, AutoStop&Go, KAT + DPF, EU6; 2442 cm3 (ø 86 x 105,1 mm); 15,5:1; 133 kW (181 k)/3500 min‑1 a 430 N.m/2500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka ø 273 mm a šestistupňová převodovka s přímým řazením (4,280 – 2,298 – 1,437 – 1,000 – 0,776 – 0,651 – Z 3,959) nebo b) pětistupňová samočinná Aisin AW s kapalinovým měničem (3,520 – 2,042 – 1,400 – 1,000 – 0,716 – Z 3,224); pro obě redukční převodovka (2,566 – 1,000); stálý převod a/b) 3,692/3,917; pohon Super Select II zadních kol (2H) s přiřaditelným pohonem kol předních (4H, 4L), závěr mezinápravového diferenciálu Torsen, na přání závěr zadního diferenciálu. PODVOZEK – ocelový rám ze dvou podélníků a příček; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava; pérování vpředu vinutými pružinami a vzadu podélnými listovými pery; teleskopické tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, vzadu bubnové, ABS/EBD/EBA, ASTC/TSA; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; ocelová kola 16“ nebo z lehké slitiny 17“; pneumatiky 205 R 16 nebo 245/65 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Double Cab) – rozvor náprav 3000 mm, rozchod kol 1520/1515 mm; d/š/v 5205/1785/1770 mm, Intense 5285/1815/1775 mm; ložná plocha d/š/v 1520/1470/475 mm; světlá výška 235 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,40; nájezdové úhly P/Z 30°/25° (Intense 22°); přechodový úhel 24°; pohotovostní hmotnost (DIN) a/b) od 1875/1875 kg, celková 2905/2910 kg, hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu do 3100/750 kg; objem palivové nádrže 75 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 179/177 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,4 s; brodivost 600 mm; boční náklon 45°; spotřeba paliva EU 8,8/6,1/7,1 l/100 km, pro b) 9,1/6,6/7,5 l/100 km; emise CO2 186/196 g/km.

auto 2018/8

vative Valve timing Electronic Control), které při spívá ke snížení spotřeby paliva (jezdili jsme za osm litrů na stovku kilometrů). Zcela nové jsou převo dovky, pětistupňová samočinná z Pajera od Aisinu AW, či šestistupňová manuální vlastní konstrukce (místo pětistupňové), obě s dvoustupňovou terénní redukcí (aktivuje se při stojícím voze otočným ovladačem), z pohonu zadních na všechna kola lze přepínat za jízdy do rychlosti 100 km/h. Jednodušší verze L200 mají pohon všech kol Easy Select bez mezinápravového diferenciálu (50:50 %) se závěrem zadního; vyspělejší Super Select II (40:60 %) s mezinápravovým šnekovým diferen ciálem Torsen se závěrem, případně i se závěrem zadního nápravového. I v páté generaci si pikap zachovává obdélníkový žebřinový rám se zvýšenou pevností v krutu o 7 %, karoserie je uložena na rámu v šesti pružných lůžkách, obsahuje zvýšený podíl vysokopevnostní oceli 440 až 980 MPa na 21 % dílů, přičemž nejpevnější materiál tvoří prahy čtyřdveřové kabiny. Čtyři hvězdičky EuroNCAP podle nové zpřísněné metodiky jsou u pikapu velmi dobrým výsledkem, příď byla prodloužena pro zvýšenou ochranu chodců. Nápravy jsou klasické, vpředu dělená s vinutými pružinami, vzadu tuhá s podélnými polo eliptickými listovými pery. Hřebenové řízení má menší převod a elektrický posilovač. Systém elektronické stabilizace lze vypnout. Sedm airbagů (včetně kolenního) je standardní výbavou. Mitsubishi L200 alias Triton je legendou a stálicí pikapové scény z výrobního závodu v Thajsku, kam u Mitsubishi od roku 1996 veškerou produkci jednotunových pikapů převedli. Pátá generace se u nás prodává za akční ceny od 677 350 Kč (Club Cab), resp. 714 250 Kč včetně DPH (Double Cab). Více a aktuálně najdete na www.mitsubishi-motors.cz. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na pikap MITSUBISHI z roku 1987

8/2018 THauto

Motocykly

► HARLEY-DAVIDSON MOTOR CYCLES (1903 – 2018)

Foto Tom Hyan

Praha patřila Harleyům, centrum bylo na Výstavišti Holešovice

SVĚT V PRAZE

Neuvěřitelné se stalo skutkem, americká legenda Harley-Davidson oslavila 115. výročí v Praze a ve Středočeském kraji...

álokterá obchodní značka má takový věhlas jako americká Harley-Davidson. Výrobce těchto velkoobjemových motocyklů slavného jména slaví 115 let od svého založení (stejně jako automobilky Ford a Buick). Velkolepé oslavy se při různých výročích konají na vybraných místech světa, ale volba globální oslavy 115. výročí padla na Prahu! Nebylo snadné prosadit český projekt v centrále Harley-Davidsonu v Milwaukee (Wisconsin), ale podařilo se získat posvěcení i podporu jedné z nejslavnějších motocyklových značek světa... Záměr byl poprvé oznámen na tiskové konferenci v červnu 2017 v Praze za přítomnosti představitelů naší vlády, velvyslanectví USA, hlavního města Prahy, Středočeského kraje a samozřejmě zástupců Harley-Davidson, mezi něž patřili Jaroslav Vavřina, ředitel Harley-Davidson Praha; Martin Heřmanský, nejvýše postavený český činitel Harley-Davidson pro region EMEA; Trevor Barton z evropské dceřiné společnosti Harley-Davidson Europe Ltd. z britského Oxfordu; a také Martin Novák, prezident českého

auto 2018/8

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Praha (CZ)

Nejstarší Harley-Davidson Klub na světě je ten v Praze!

Harley-Davidson Klubu. K pravidlům výběru lokality patří snadná dostupnost pozemní i leteckou cestou, pověst ikonického místa, zastoupení Harley-Davidsonu, potřebná infrastruktura i atraktivita, ale také něco navíc! Právě to navíc je v případě Prahy unikátní. V bývalém Československu totiž vznikl Harley-Davidson Klub už v roce 1928 a dnes je nejstarším klubem značky na světě s nepřerušenou tradicí! Nezničila jej ani zvůle tvůrců totalitního režimu, Harleyáři pořádali srazy i před rokem 1989 (zúčastnil jsem se, pozn. TH), první dealer v ČSR vznikl v roce 1924 a ve dvacátých letech patřilo Československo ke druhému až třetímu nejdůležitějšímu trhu Harley-Davidson na světě, často i druhému hned za USA! Tato tradice, kterou dnes podtrhuje jeden milion registrovaných motocyklů na deset milionů obyvatel ČR, je prostě výrazem lásky k motorové jedné stopě! Navíc 115 let Harley-David sonu a 100 let od založení Česko slovenska navýšilo význam oslav! Přestože značku Harley-Davidson nejvíce proslavily motocykly poháněné vzduchem chlazenými vidlicovými dvouválci, je v historii společ-

Foto Helena Hyanová

5 nosti dlouhá řada i jiných konstrukcí. Patří k nim mopedy ze spolupráce s italskou Aermacchi, jízdní kola, skútry, sidecary, nákladní tříkolky, obytné automobily Holiday Ramblers, dodávkové vozy Utilimaster, letecké a lodní motory, rakety, motorové saně, výsadkový automobil 4x4 atd. Později se skupina Harley-Davidson, Inc., soustředila opět na výrobu motocyklů ve svých dceřiných společnostech Harley-Davidson Motor Co. a krátce Buell Motorcycle Co. (podíl od 1993, převzali 1998, ale bohužel o jedenáct let později zrušili) a doprovodné služby u Harley-Davidson Financial Services, což jí přineslo nejen tak velké obchodní úspěchy, že se stala jednou z nejlépe prosperujících společností světa, ale i dvojnásobný nárůst roční produkce.

Foto Tom Hyan

6 Po pokusech s kopií jednoválce De Dion 175 cm3 v rámu jízdního kola postavili William Harley a Arthur Davidson první tři sériové motocykly v dřevěné dílně v Milwaukee už v roce 1903. Brzy se k nim přidali Davidsonovi bratři William a Walter; jednoválec 3 HP F-Head měl zdvihový objem 405 cm3 (ø 76,2 x 88,9 mm). Motocykly s výkony 3, 4 a 5 HP záhy dobyly popularitu, legendární dvouválec se zrodil už v roce 1909. První typ 5D měl objem 810 cm3 a vznikl spojením dvou jednoválců v úhlu 45°. Outsiderem byl plochý dvouválec W Sport Twin (ve stylu úspěšného britského Douglasu), vyráběl se jen čtyři roky (do 1923). Za první světové války firma dodala patnáct tisíc motocyklů U.S. Army a v roce 1922 překonala ve výrobních počtech Indian. ►►►

1, 2 Představena byla samozřejmě řada nových motocyklů Harley-Davidson pro modelový rok 2018 včetně edice 115th Anniversary 3 Nový levnější typ Harley-Davidson 750 Street Rod (XG750A) s motorem Revolution X V-Twin 46 CI 4 Klasika z českých silnic nikdy nezmizela... 5 Harley-Davidson model 1914 6 Karen a Bill Davidsonovi, pravnuci jednoho ze zakladatelů, při přátelském setkání s motoristickými novináři

8/2018 THauto

► HARLEY-DAVIDSON MOTOR CYCLES (1903 – 2018)

Foto Tom Hyan

Foto Helena Hyanová

Z galerie custom bikes (By Bob Element s dvoulitrovým motorem S&S)

3 1 Harley-Davidson Trike Servi-Car model 1968 2 Harley-Davidson Trike Freewheeler FLRT model 2018 (motor Milwaukee-Eight 107) 3 Harley-Davidson, Praha a umění – David Uhl z Colorada ▼ Přílba Willie G. Davidsona v pražské aukci...

auto 2018/8

Po tisícovce 61 CI přišel Big Twin 74 CI (1200 cm3) a v typu J (1921) založil věhlas velkoobjemových motocyklů Harley-Davidson. Jejich základní kon cepce se po léta neměnila. Fenomenální úspěch zaznamenala série WLA/WLC, sedmsetpadesátky Flathead s rozvodem SV, legendární vojenské motocykly II. světové války, z nichž mnohé jezdily na našich silnicích v běžném provozu do sedmdesátých let. Doba si vyžádala přechod na ventily v hlavě válce, a tak nové vzduchem chlazené dvouválce sice stále do V/45°, ale s rozvody OHV, nesly označení Knucklehead v objemových třídách 61/74 kubických palců (od roku 1936), Panhead 61/74 CI (od 1948 s vylepšeným mazáním a hydraulickými zdvihátky), Shovelhead (od 1966 s novými hlavami válců), Evolution 54/74/82 CI (až 1340 cm3, od 1984 zcela nová konstrukce, od 1995 se vstřikováním paliva) a konečně Twin Cam 88/95/96/103 CI (od roku 1988; až 1688 cm3, u verze 88B vyvažovací hřídele). Další možnosti naznačila závodní superbike VR1000 s kapalinou chlazeným motorem 2V/60° o výkonu až 110 kW (150 k) se vstřikováním Marelli. Po ní se

v roce 2001 objevil revoluční V-Rod, jehož vidlicový dvouválec Revolution dostal také rozevření válců do šedesáti stupňů, kapalinové chlazení a čtyřventilový rozvod DOHC, aby otevřel vstup značky do třetího tisíciletí. Twin Cam 103 se vyrábí dosud, nabídku od modelového roku 2017 rozšířil nový dvouválec Milwaukee-Eight, nyní s objemem 107, 114 a 117 CI (1753/1868/1917 cm3). V roce 2014 také přišly levnější Street 750 a 500, s nimiž se výroba z USA rozšířila do Indie (Bawal) a Brazílie (Manaus). Do Prahy na oslavu přicestovali také sourozenci Karen a Bill Davidsonovi, dnešní představitelé značky, jejichž otec Willie G. Davidson (významný designer a vnuk jednoho ze zakladatelů Williama A. Davidsona) od roku 1981 stál za novou prosperitou, když podnik se skupinou investorů vykoupil od AMF (American Machine and Foundry). Dcera Karen je od roku 1989 designerkou originálních doplňků a koženého oblečení Harley-Davidson MotorClothes, na motocyklu jezdí od devíti a do Prahy přijela potřetí. Syn Bill Jr. má na starosti muzeum značky a tovární exkurze, na motocyklu jezdí od sedmi let. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na automobil OLDSMOBILE Cutlass z roku 1975

8/2018 THauto

Motorsport

► THE MOST HISTORIC GRAND PRIX 2018

Foto Tom Hyan

KLASIKA...

Zvuk klasických formulí 1 vychutnávali za neobvykle mrazivého počasí návštěvníci historické Grand Prix v Mostě...

ávody klasických historických automobilů byly obnoveny v Mostě loňský rok, letos se největším lákadlem stal třetí podnik mistrovství FIA Masters Historic Formula One Championship 2018, založeného Ronem Maydenem v sezoně 2004 pro monoposty F1 z let 1966 až 1985, vesměs poháněné slavným osmiválcem Ford-Cosworth DFV s limitem otáček do 10 000 min‑1. Zřejmě nejsou jiné motory vyloučeny, ale stroje typu DFV debutovaly až vítězstvím Jima Clarka (Lotus 49) na Velké ceně Nizozemska 1967. V Mostě měly všechny formule 1 osvědčené osmiválce DFV. V letošním roce se bohatí amatéři se svými monoposty vypraví na okruhy Brands Hatch, Imola, Most, Silver stone, Nürburgring, Zandvoort, Spa-Francorchamps a Dijon. Jednotlivé třídy monopostů nesou jména legend z mistrovství světa F1. Třída Jackie Stewart je vypsána pro vozy vyrobené a užívané do 31. prosince

auto 2018/8

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Most (CZ)

Max Smith-Hilliard s vozem po Emersonu Fittipaldim (Fittipaldi F5A/2)

1972, třída Emerson Fittipaldi pro monoposty po roce 1972 bez přítlačného efektu, třída Patrick Head pro vozy s aerodynamickým přítlačným efektem (tunely v karoserii) a třída Niki Lauda pro vozy ze stejného období, ale s plochým spodkem trupu (tedy pro všechny tři rozpětí 1973 – 1985). Jsou předepsány tlumiče odpružení Koni a jednotné pneumatiky Avon A11 (slicks) nebo A15 (do mokra), pro Stewart Class alternativně také Dunlop Post-Historic CR82 se vzorkem. Závody začínají letmým startem a pořadí se boduje klasickou metodou F1 9 až 1 bod za první až šesté místo v cíli (podmínkou jsou nejméně tři vozy na startu). Pro druhý závod se mění rošt podle pořadí prvního, osm nej úspěšnějších startuje v opačném gardu. Přestože v minulosti jsme už historické formule 1 na okruzích v Mostě a Brně viděli, jejich návrat po delší přestávce byl příjemným překvapením. Startovní pole čítalo dvanáct strojů, ale všechny do dvou závodů ne-

2 Steve Hartley úspěšně řídí Arrows A4/4 (ex-Mauro Baldi, 1982)

S vozem Shadow DN5/5A původně jezdil Tom Pryce z Walesu (1976)

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

Slavná Lola T70 Mk.III Chevrolet V8 z roku 1969, s níž startuje Mike Donovan odstartovaly. Nejvíce nás mrzela porucha řazení vozu Lola T370 H.U.1, s nímž závěrem své hvězdné kariéry startoval v sezoně 1974 dvojnásobný mistr světa Graham Hill, ale také jeho jezdci Guy Edwards a Rolf Stommelen (při testu i Peter Gethin). Nepříliš obvyklým zjevem je žlutý monopost Copersucar Fittipaldi F5A/2, který představil loňský mistr FIA Masters třídy Fittipaldi Max Smith-Hilliard, jenž přivezl rovněž vítězný Williams FW07C a jeden ze dvou vozů Shadow (typ DN5). Emerson Fittipaldi kdysi opustil McLaren, aby podpořil svého bratra Wilsona v projektu brazilského národního vozu Copersucar. Jeho další evoluce F5A/2 pro Emersona Fittipaldiho v sezoně 1978 získala druhé místo v International Trophy Silverstone a deváté v Monaku, pak jedenácté ve Velké ceně Brazílie 1979, než vůz převzal Belgičan Bernard De Dryver pro více než desítku startů v britském mistrovství Aurora AFX F1 (nejlépe druhý v létě 1979 v Oulton Parku a francouzském

1 Nick Padmore (Williams FW07C) vyhrál oba závody jak v Mostě, tak v Silverstone 2 March 811/RM06, s nímž závodil Derek Daly v sezoně 1981 a o rok později Arnold Glass a Walter Lechner v mistrovství CanAm 3 Matteo Ferrer-Aza (Ligier JS11 Cosworth DFV) byl dvakrát druhý 4 Japonec Katsuaki Kubota (JPS Lotus 91/7) startuje za Classic Team Lotus, který vede Clive Chapman

ogaru). Dalším uživatelem monopostu F5A/2 byl britN ský kaskadér Val Musetti, jemuž se v létě 1980 podařilo vyhrát závod Donington Open. Každý z účinkujících vozů formule 1 má zajímavou his torii, rozsah článku nedovoluje vše popsat. Italský nováček šampionátu Matteo Ferrer-Aza si opatřil Ligier JS11/01, jehož jezdci v sezoně 1979 byli Jacques Laffite, Patrick Depailler a Jacky Ickx, a v mosteckých závodech dojel dvakrát na druhém místě za Nickem Padmorem (Williams FW07C/14). Vítězný Brit na záložním voze týmu Franka Williamse ze sezon 1981 – 1982 při sobotním závodě vedl start-cíl, v neděli po obrácení startov ního roštu se bez problémů probil z osmého na první místo. Napoprvé dosáhl průměrné rychlosti 168,545 km/h, napodruhé stačilo 150,066 km/h. Jeho FW07C s číslem chassis 14 sloužil jako záložní automobil jak pro Alana Jonese, tak Carlose Reutemanna (v jediném závodě v Rakousku 1981 dojel Carlos pátý). Dva Lotusy v barvách John Player Special byly rozdílných typů, na novějším 91/7 startoval pozdější mistr světa Nigel Mansell (nejlépe třetí v Brazílii 1982), na starším 77/1 (JPS11) se v sezoně 1976 střídali Gunnar Nilsson a Mario Andretti (vyhrál za deště v Japonsku 1976, kde James Hunt a Niki Lauda bojovali o mistrovský titul). Úspěšnější vůz si v roce 1978 pronajal bohatý David Render pro britské sprinty (stejně jako dříve typ 76, s nímž vyhrál Brighton Speed Trial 1976), ale monopost zůstal v majetku rodiny Colina Chapmana (zakladatele Lotusu) a dnes startuje pod hlavičkou Classic Team Lotus (šéfem je ►►►

8/2018 THauto

► THE MOST HISTORIC GRAND PRIX 2018

Souboj vedoucí trojice, na osmiválce Ford Falcon a Mustang dotírá Steve Soper s Cortinou Lotus

Foto Helena Hyanová

Z Mustangu Nicolase Ruddella šlehají plameny, ale i tak dojel šestý...

2 4

Foto Tom Hyan

Clive Chapman, syn Colina). Vznikly jen tři podvozky Lotus 77/1 až 3 (JPS11, 12 a 14). Vedle formule 1 sdružuje Masters Championship také další série závodů historických vozů, k nimž patří především Historic Sports Car, Pre-66 Touring Cars a Endurance Legends. Série expandovala dokonce i na jiné kontinenty, pojede se rovněž v USA (Portland, Laguna Seca, Sonoma) a v Japonsku (Suzuka). Největší bitvou v Mostě byl nedělní závod cestovních vozů do roku vý roby 1966, kdy Ford Falcon bojoval s Mustangem o vedení, zatímco hned za nimi se držel známý závodník Steve Soper na slabším voze Ford Cortina Lotus. Bitva trvala přes polovinu závodu, než se oba osmiválce za šikanou srazily a Steve už neměl kam uhnout. Mustang však stejně nevyhrál, dvojice Mike Gardiner/Andy Wolfe (ten jel v Mostě i na Shadowu DN5 formule 1) první místo uhájila, následovaly dvě Cortiny Lotus s Norem Martinem Strommenem a dvojicí Steve Soper/Mark Martin na voze s lehce pochroumanou přídí! Vítězové jeli průměrnou rychlostí 121,868 km/h. Potěšily divoké souboje BMC Mini (Ron Maydon celkově pátý)! Pastvou pro oči byly také sportovní prototypy, ale v závodě jelo jen osm vozů. Suverénně vyhrál Michael Gans (průměr

auto 2018/8

1 Martin Strommen (Ford Cortina Lotus) vyhrál svou třídu cestovních vozů a celkově byl druhý za osmiválcovým Falconem 2 Ron Maydon před Liamem Sullivanem, nejrychlejší z vozů Austin/Morris Mini 3 Steve Soper neměl kam uhnout, když se oba osmiválce před ním srazili... 4 Steve Soperman Soper už vyhrál čtyřiadvacetihodinovky na Nürburgringu (1987 Ford Sierra Cosworth) a ve Spa-Francorchamps (1992 BMW M3 Evo)

140,976 km/h) s otevřenou Lolou T290 Ford 2.0 I4, další místa obsadila dvojice kupé Lola T70 Mk.III Chevrolet V8 před dvojicí Cooper Monaco. K nám se zřejmě ještě mnoha závodníkům příliš nechce, v Imole jelo pětadvacet F1 a na předzávod Velké ceny Británie v Silverstone jich přijelo devětadvacet! Navzdory převrácenému startovnímu roštu opět dominoval Nick Padmore v obou závodech a získal tak letos už páté vítězství na Williamsu FW07C. Kuriozitou tam byl návrat závodníka Tommyho Byrneho, který se v šedesáti znovu posadil do formule 1 po šestatřicetileté pauze! Na Ensignu N177 dojel šestnáctý (dostal časovou penalizaci) a ve druhém závodě odpadl. V roce 1989 dojel druhý v Meadowlands GP (viz dále na str. 42), byl dvakrát druhý v mistrovství Indy Lights 1988 až 1989, ale do Indy Cars nikdy nepostoupil. Závody v Mostě byly skutečným okruhovým svátkem. Víkend doplnily formule Easter i cestovní vozy šam pionátu HAIGO ADAC Historic Cup a také Pohár AFR Remus Formel, jehož dvěma závodům vládl Sandro Zeller (Dallara F306 Volkswagen), sedmadvacetiletý syn dvanáctinásobného švýcarského mistra formule 3 a zakladatele týmu Jo Zeller Racing. ■

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

Imola 2000

Sauber C16 Petronas (Spielberg 1997)

JOHNNY HERBERT (GB)

Patřil k největším britským nadějím F1, dvakrát vyhrál mistrovství motokár, triumfoval ve Festivalu F-Ford 1985 a dobyl titul mistra F3 1987, než jeho kariéru zpomalila těžká nehoda ve F3000 na okruhu Brands Hatch 1988 (zlomené nohy). Vrátil se přímo do formule 1, od sezony 1989 vystřídal Benetton, Tyrrell, Lotus (1990 – 1994), Ligier a znovu Benetton, kde konečně v roce 1995 vyhrál prestižní britskou a italskou Grand Prix (čtvrtý v MS). Ani další sezony

se mu nedařilo na Sauberu (1996 – 1998), po přechodu na Stewart-Ford vyhrál VC Evropy 1999 na Nürburgringu, ale v posledním roce 2000 se Stewart proměnil na Jaguar (Johnny až sedmnáctý). Během let účinkoval v japonské F3000 a se sportovními vozy, vyhrál 24 h Le Mans 1991 (Mazda 787B) a 12 h Sebringu 2002 (Audi R8). Syn elektrikáře (nar. 25. června 1964 v Romfordu) neměl cestu lehkou, strýc Pete vedl motokárovou dráhu, a tam to začalo. Skončilo to sportovními manažerskými funkcemi u Midlandu a Caterhamu F1.

Williams FW18 Renault (Imola 1996)

DAMON HILL (GB)

První syn, který ve F1 zopakoval úspěch otce! Damon Hill dobyl titul mistra světa 1996 (Williams-Renault V10), Graham Hill v letech 1962 (BRM) a 1968 (Lotus). Oba začínali poměrně pozdě, Damon se narodil 17. září 1960 v Londýně, od dvaceti jezdil motocykly na okruhu Brands Hatch, kde vyhrál přes 40 závodů (Yamaha TZ 350). V sezoně 1984 je už střídal s formulí Ford, 1986 okusil F3 a vyhrál televizní Rallysprint, 1988 se objevil ve F3000

Foto Tom Hyan

Imola 1997

a jen díky Franku Williamsovi se dostal do F1, byť už v roce 1988 testoval Benetton. Debut na Brabhamu se nevydařil (1992), ale o rok později na Williamsu byl třetí v MS, 1994 – 1995 vždy druhý a 1996 překvapivě mistrem světa! Další sezony na Arrowsu (druhý v Maďarsku 1997) a Jordanu (1998 vítěz ve Spa, celkově šestý; 1999 dvanáctý) předznamenaly konec se závody. Otec tří dětí se vrátil ke své kytaře, v letech 2006 – 2011 byl prezidentem BRDC, pro charitu jednou jel Scirocco Cup 2012 a dodnes komentuje na Sky Sports F1.

Arrows A18 Yamaha (Spielberg 1997)

Foto Tom Hyan

Imola 1997

PEDRO PAULO DINIZ (BR) Ligier, Arrows a Sauber, ale vyjel pouhých deset bodů (nejlépe pátý).

Syn bohatého majitele brazilských supermarketů začínal v sedmnácti na motokárách. Narodil se 22. května 1970 v São Paulo, kdy jeho otec Abilio a strýc Alcides Diniz vyhráli místních 1000 mil brazilských (Alfa Romeo GTA 2000). Potomek portugalských emigrantů přes F-Ford a F3 (doma i v Anglii) postoupil do F3000 v týmu Forti Corse, který ho také v roce 1995 posadil do svého prvního (a neúspěšného) vozu F1. V letech 1996 – 2000 pak vystřídal

Krátce byl spolumajitelem týmu Prost GP 2001, v němž debutoval Tomáš Enge, zařídil motory Ferrari (Acer), ale sám už nejel a tým Alaina Prosta záhy zkrachoval. V letech 2002 – 2006 organizoval brazilské mistrovství formule Renault 2.0, ale pak se naplno zaměřil na rodinnou firmu, kterou založil jeho dědeček Valentim Diniz už v roce 1948, rozvinul otec Abilio a spolu s Pedrem přidal výrobu bio-potravin. Zesnulý strýc Alcides měl sbírku závodních vozů a supersportů.

8/2018 THauto

► Motorsport ► MORRIS (MO) NUNN (1938 – 2018)

Chris Amon (Ensign N176 MN05) dojel v Monaku 1976 až třináctý

VE ZNAMENÍ N

Foto Tom Hyan

V Arizoně zemřel Mo Nunn, britský závodník, konstruktér a zakladatel týmu Ensign ve formuli 1 a také šéfinženýr Indy Cars...

orris Nunn, zvaný Mo, byl velikánem, jací se už nerodí. Nejprve sám závodil na vysoké úrovni ve formuli 3, stal se dokonce továrním jezdcem Teamu Lotus. V roce 1970 začal vyrábět formule 3 a z této firmy vytvořil vlastní tým Ensign (tedy ve znamení N) ve formuli 1. Když už v Grand Prix nemohl pokračovat pro vzrůstající finanční nároky, stal se technickým vedoucím největších amerických týmů Indy Cars. K mistrovskému titulu tam dovedl Emersona Fittipaldiho (1989), Jima Vassera (1996), Alexe Zanardiho (1997 – 1998) a Juan-Pabla Montoyu (1999). V letech 2000 – 2005 řídil své vlastní týmy pro oba šampionáty Indy Cars, a to CART (Championship Auto Racing Teams) a IRL (Indy Racing League).

auto 2018/8

2 TOM HYAN

1 Eliseo Salazar (Ensign N180B MN15) na Velké ceně Francie 1981 závod nedokončil 2 Morris Nunn na Velké ceně Itálie 1977 v Monze 3 Mo Nunn (vlevo) hovoří s Eliseo Salazarem v Dijonu 1981

3 Narodil se 27. září 1938 ve Walsallu (West Midlands) v Anglii v rodině automobilových dealerů. K závodění přišel náhodou, až do čtyřiadvaceti žádné závody neviděl, ale zalíbil se mu Cooper-Climax 1,5 l ve show roomu, a tak si ten závodní vůz koupil! Coopera střídal se sportovním Lotusem, než na soukromém Lotusu 41 formule 3 poprvé vyhrál v Mallory Parku (1966), a pak porazil i pozdější elitu formule 1 v Silverstone (1967). Colin Chapman ho přijal do továrního týmu Gold Leaf Team Lotus F3, kde jezdil s Bev Bondem, ale pro jeho konstruktérské vlohy neměl sympatie. Nunnův mecenáš Bernard Lewis ho podpořil nejen v závodech, ale také při vstupu mezi výrobce závodních vozů, když se záměr vstoupit do formule 5000 naplno nezdařil.

4 Clay Regazzoni (Ensign N177 MN07) byl pátý ve Velké ceně Itálie 1977 5 Mo Nunn, Carl Haas a Michael Andretti (zleva v Mid Ohiu 1996) 6 Rikky von Opel na prvním Nunnově voze formule 1 (Ensign N173 MN01)

Foto Tom Hyan

Foto Jiří Maršíček

7 Brian Herta (Reynard Ford) při závodě Indy Cars 1995 v Mid Ohiu (v Ganassiho týmu byl Mo Nunn šéfinženýrem)

První Ensign LNF1 (Lewis-Nunn Formula) byl okamžitě úspěšný. Britský závodník Bev Bond při debutu v březnu 1971 v Brands Hatch dojel druhý a pak jezdci Ensignu dobyli řadu vítězství, ale i mistrovských titulů. K nejlepším patřili Bev Bond, Steve Thompson, Dave Purley, Mike Walker, Colin Vandervell a Rikky von Opel, potomek německé dynastie automobilových výrobců, který Nunna požádal, aby mu postavil formuli 1. Mo se pustil do práce a na Velké ceně Francie 1973 představil první Ensign N173 (MN01) pro formuli 1. Známý manažer Huschke von Hanstein (Porsche) se vsadil o 500 marek, že se Rikky von Opel nikdy ne kvalifikuje do Velké ceny. Přišel o ně hned po prvním závodě, Rikky při debutu dojel patnáctý. Výroba vozů Ensign F3 pokračovala u Nunna až do roku 1973 (pak ji zajistili jiní), přidal formuli 2 a F-Atlantic, ale pro sezonu 1974 se soustředil na formuli 1, přestože von Opel přešel ke slavnějšímu Brabhamu. Nunnovi se ale formule 1 zalíbila, získal podporu Teddy Yipa z Hongkongu (Theodore Racing), HB Bewaking i dalších partnerů. Nakonec vozy Ensign absolvovaly 99 Grand Prix do konce roku 1982 (celkem 19 mistrovských bodů) a za jejich volanty se objevily i největší hvězdy Chris Amon, Jacky Ickx, Derek Daly, Roberto Guerrero, Nelson Piquet a Clay Regazzoni. Novozélanďan Chris Amon se blýskl třetím časem v kvalifikaci 1976 ve Švédsku, ale odpadl pro poruchu zavěšení kol. Nejlepším výsledkem bylo čtvrté místo a nejrychlejší kolo Švýcara Marca Surera v Brazílii 1981 na typu N180B (MN15). První body dobyl Nizozemec Gijs van

Mo Nunn v přestávce mezi tréninky Indy Cars (Mid Ohio 1996)

Lennep za šesté místo na Nürburgringu 1975 (N175 MN04). Podobně jako Lotus měl Ensign pověst křeh kého vozu, zlomený pedál brzdy se stal osudným Clay Regazzonimu, Švýcar havaroval v Long Beach 1980 (na typu N180 MN11) a na následky zranění byl paralyzován. Poslední Ensign N181 se proměnil na Theodore N183, když Teddy Yip tým převzal a spojil se Shadowem, ale obě značky stejně zanikly. Automobily Ensign F1 ovšem úspěšně startovaly v britském šampionátu Aurora F1 AFX, Skot Jim Crawford dobyl mistrovský titul 1982 na typu N180B MN15 (tři vítězství), aby s ním pak ještě účinkoval v CanAm. Druhá kariéra se pro Mo Nunna otevřela v zámoří. Začal pracovat pro největší týmy Indy Cars a jako šéf inženýr Emersona Fittipaldiho u Marlboro Patrick Racing dovedl slavného brazilského závodníka nejen k vítězství v 500 mil Indianapolisu, ale i v celém šam pionátu CART 1989. Už v roce 1984 obsadil Roberto Guerrero z Kolumbie (March 84C Cosworth DFX) druhé místo v 500 mil Indianapolisu, když o jeho vůz pečoval Mo Nunn v týmu Bignotti-Cotter Racing. Nej úspěšnější ale byla práce pro Team Target Chipa Ganassiho, korunovaná čtyřmi mistrovskými tituly 1996 až 1999 (Jimmy Vasser, dvakrát Alex Zanardi a Juan-Pablo Montoya). V následujících letech vznikl Mo Nunn Racing a Alex Barron vyhrál na oválu v Michi ganu 2003. Po sezoně 2005 odešel Mo Nunn na od počinek. V nedožitých osmdesáti letech prohrál boj s Parkinsonovou nemocí. Zemřel ve svém domě v arizonském Tucsonu ráno ve středu 18. července. ■

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► MARLBORO GRAND PRIX MEADOWLANDS 1989

PROSTĚ POPRVÉ... Závody nejrychlejší americké formule jsem vždy obdivoval, hned při první cestě do USA jsem se akreditoval v Meadowlands a v Torontu... 3

Foto Tom Hyan

TOM HYAN, Meadowlands, NJ (1989) 1 Anthony-Joseph Foyt (Lola T8900 Cosworth) vyhrál rekordních 67 závodů Indy Car 2, 3 Bobby Rahal (Lola T8900 Cosworth) v Meadowlands zvítězil dokonce třikrát! 4 Scott Pruett (Lola T8900 Judd) překvapil třetím místem

auto 2018/8

yl to úžasný zážitek, i když jsem už před tím měl zkušenosti z formule 1, kde jsem absolvoval jako akreditovaný novinář čtyři závody, tři na Hungaroringu (od prv ního 1986) a jeden ve francouzském Dijonu (1981), i jeden závod mistrovství světa spor tovních prototypů (Brno 1988). Formule Indy Car však byla jiná, rychlejší s nesrovnatelně vyrovna nější konkurencí. Nejprve jsem volil závody na okru zích, ovály jsem okusil až při dalších návštěvách USA. Chtěl jsem legendy amerických závodů vidět na vlastní oči. Nejprve jsem tedy vyjel do Mea dowlands u East Rutherfordu v New Jersey, kde byl vždy jednou za rok vytyčen okruh kolem stadionů Meadowlands Sports Complex pro závody Indy Car Series, podobně jako tomu je pro Velkou cenu F1 v Monaku. Jezdilo se tam v letech 1984 – 1991, byl to

největší závod v oblasti New Yorku od Vanderbiltova poháru 1937 na Long Islandu, který vyhrál Bernd Rosemeyer na Auto Unionu GP. Zajímavé je, že závodu Indy Car v Meadowlands předcházelo v roce 1982 první vyhlášení o uspořá dání Velké ceny New Yorku formule 1 ve Flushing Meadows (Queens), dějišti dvou Světových výstav (New York World’s Fair) a také ve sportovním kom plexu, jenže plán se tehdy stejně jako nyní nerealizo val. Zatímco v roce 1984 místo formule 1 jely v New Jersey formule Indy Car, v novém tisíciletí nastoupily v Brooklynu nudné elektrické, vyžadující výměnu vozu během závodu, protože akumulátory na celý nevystačí! První závod Indy Car 1984 se v Mea dowlands jel na trati 1,682 míle (2,71 km) s devíti zatáčkami, na organizaci se podílel Chris Pook, promotér okruhu Long Beach, kde se jezdí také Indy

7 8

Foto Tom Hyan

Emerson Fittipaldi (Penske PC-18 Chevrolet) dobyl mistrovský titul 1989

9 10

Foto Tom Hyan

Car, ale dříve i formule 1. Legendární Mario Andretti (Lola T800 Cosworth) vedl plných 100 kol a zvítězil v dešti průměrnou rychlostí 129,91 km/h před Dany Sullivanem a Geoffem Brabhamem. Ve druhém roč níku se objevili také Jacques Villeneuve, Bruno Gia comelli (pátý), či třeba Dale Coyne, dnes šéf úspěš ného týmu Indy Car. Proti záplavě nových vozů March 85C opět uspěla Lola, dominoval Al Unser Jr průměrnou rychlostí 145,08 km/h na typu T900 Cosworth. Pro rok 1988 byl okruh pozměněn na silniční semi-oval o délce jen 1,217 míle (1,96 km) se šesti zatáčkami a tato konfigurace zůstala zacho vána až do poslední Meadowlands Grand Prix... V ročníku 1989 se přihlásilo 29 závodníků. Tehdy jezdili Indy Car opravdu borci, které jsem obdivoval. Mario Andretti a jeho syn Michael, Anthony-Joseph Foyt, Emerson Fittipaldi, Rick Mears, Al Unser Jr,

Tom Sneva, Arie Luyendyk, Bobby Rahal, Scott ruett, Danny Sullivan, Kevin Cogan, Pancho Carter P a mnozí další, prostě senzace! V sobotu bylo nád herně, fotografoval jsem v depu i na trati. Paleta vozů byla pestřejší než dnes, různé podvozky Lola, March a Penske; různé motory Ford-Cosworth, Chevrolet, Buick a Judd V8, ale také tovární Porsche (Teo Fabi na Marchu) a tovární Alfa Romeo (Roberto Guerrero na Marchu). Výkony nejlepších přeplňovaných osmi válců DOHC 2,65 l Turbo dosahovaly 551 kW (750 k), šestiválce OHV mohly mít větší objem 3,4 l (pouze Buick). Kvalifikaci vládl Emerson Fittipaldi, dvoj násobný mistr světa F1 ze São Paula, jenž se v ame rické formuli vrátil k závodění, a dosáhl času 37,919 sekundy (průměrná rychlost 185,905 km/h). Následo vali Mario Andretti, Al Unser Jr, Michael Andretti, Rick Mears, Bobby Rahal, Scott Pruett, Teo Fabi, ►►►

5 Michael Andretti (Lola T8900 Cosworth) odpadl, ale vyhrál následující závod v Torontu 6 Rick Mears (Penske PC-18 Chevrolet) byl v Meadowlands čtvrtý 7 Italský závodník Teo Fabi (March 89P) jako jediný hájil barvy Porsche 8 Tom Sneva (Lola T8800) jako jediný startoval s motorem Buick 3300 Turbo, rovněž jediným šestiválcem v závodním poli 9 Okruh Meadowlands ve finální podobě (1988 – 1991) 10 Létající Holanďan Arie Luyendyk měl největší úspěchy ještě před sebou

8/2018 THauto

► MARLBORO GRAND PRIX MEADOWLANDS 1989

1 Motor Cosworth DFX (palivo 100 % metanol), odvozený ze slavného osmiválce Ford-Cosworth DFV, nejúspěšnějšího motoru ve formuli 1

Foto Tom Hyan

2 Překvapením byly výkony britských motorů Judd V8 (další vývoj japonských Honda F3000 coby Honda-Brabham a nakonec Judd 2,65 l)

1 2

3 Alfa Romeo se krátce ucházela o úspěch v USA, vlastní osmiválec 2648 cm3 (ø 89 x 53,20 mm) vyvinula v rekordně krátké době

3 4

4 Porsche postavil osmiválec 2649 cm3 (ø 88,2 x 54,2 mm) pro nasazení v USA, ale vlastní chassis typu 2708 záhy vyměnil za britský March 89P 5 Penske vsadil na Chevrolety Indy 2647 cm3 o výkonu přes 530 kW (720 k)/11 500 min‑1 s jedním turbodmychadlem Holset

► MARLBORO GRAND PRIX MEADOWLANDS 1989 Jezdec 1. Bobby Rahal (Dublin, OH) 2. Emerson Fittipaldi (São Paulo, BR) 3. Scott Pruett (Roseville, CA) 4. Rick Mears (Bakersfield, CA) 5. Al Unser Jr (Albuquerque, NM) 6. Raúl Boesel (Curitiba, BR) 7. Arie Luyendyk (Rosmalen, NL) 8. Danny Sullivan (Louisville, KY) 9. Teo Fabi (Milano, I) 10. Scott Brayton (Coldwater, MI)

Indy Car Kraco/Lola T8900 Cosworth Marlboro/Penske PC-18 Chevy Truesports/Lola T8900 Judd Pennzoil/Penske PC-18 Chevy Valvoline/Lola T8900 Chevy Domino’s Pizza/Lola T8900 Judd Provimi Veal/Lola T8900 Cosworth Miller/Penske PC-18 Chevy Quaker State/March 89P Porsche Amway/Lola T8900 Cosworth

Danny Sullivan, Derek Daly a další. Smůlu měl jen Ital Guido Dacco, jehož starší Lola tréninky nepřežila. Samozřejmě, když jste na nějakých velkých závodech poprvé, tak začne nikoli pršet, ale doslova lejt. V neděli za deště Emerson Fittipaldi výjimečně nevyhrál, dojel druhý 3,22 sekundy za Bobby Rahalem, ale před Scottem Pruettem, Rickem Mearsem, Al Unserem Jr, Raúl Boeselem, atd. Fabi s Porsche byl devátý, Guerrero s Alfou odpadl pro poruchu zavěšení kol, stejně jako Mario i Michael Andrettiové, zatímco A.J. Foyta zradila spojka. Obrýlený Rahal, kterému pro krátkozrakost zakázali aspi rovat na pilota stíhačky, odpověděl řadou vítězství. V roce 1989 vyhrál Meadowlands průměrnou rychlostí 131,786 km/h (pršelo), ale celkově je nejlepším jezdcem na této dráze. Byl první v roce 1987 na staré va riantě okruhu, 1989 a 1991 na nové. Dvě vítězství má Al Unser Jr (1985 a 1988), po jednom Mario Andretti (1984), Danny

auto 2018/8

Počet kol 145 145 143 143 142 141 140 140 140 136

Sullivan (1986) a Michael Andretti (1990). Celkem se jelo osm ročníků. Jsem nesmír ně rád, že jsem tento unikátní závod viděl. Emerson Fittipaldi se stal mistrem PPG Indy Car World Series 1989, když pro tým Marlbo ro Patrick na voze Penske PC-18 Chevrolet V8 vyhrál pět závodů včetně 500 mil Indiana polisu. V Meadowlands se mu nikdy vyhrát nepodařilo, několikrát byl druhý. Výhodou polohy za vodou v New Jersey byla blízkost New Yorku (pouhých 12,8 kilometru), a proto se závody těšily velké popularitě, než přišly problémy organizátorů. Štědrým sponzorem bylo sice Marlboro, ale starosta New Yorku (demokrat a jediný Afro-Američan v této funkci) David Dinkins tvrdě zabojoval proti tabákové reklamě! Meadowlands Sports Complex, původně otevřený v roce 1976 pro National Football League (NFL), prošel dra matickými změnami, demolicemi, přestav bami a rekonstrukcemi. V roce 2011 se proměnil na MetLife Stadium coby sídlo New York Giants a New York Jets z NFL. Plány

z přelomu tisíciletí na návrat automobilových závodů v podobě permanentního oválu pro NASCAR stock cars se nerealizovaly. V roce 2008 byl v tomto americkém státě otevřen New Jersey Motorsports Park v Millville (Cumberland County), dnes slože ný ze dvou nezávislých okruhů Thunderbolt a Lightning Raceway, ale také motokárové dráhy Tempest Raceway. V letech 2008 až 2012 hostil na Thunderbolt Raceway závody sportovních prototypů GrandAm Rolex Sports Car Series a později i upravených cestovních vozů SCCA TransAm, nyní však slouží většinou místním automobilovým a motocyklovým závodům. Podobný osud stihl v červenci 1965 otevřenou závodní dráhu v Englishtownu (NJ), jejíž majitelé The Napp Family (vlastní dráhu od počátku, nyní ve třetí generaci od zakladatelů Vincenta a Louise Nappa) v lednu 2018 oznámili, že končí se závody dragsterů NHRA, které trať nejvíce proslavily. Zůstávají jen místní závody a motoristické show. ■

► MISTŘI SVĚTA FORMULE 1

Ferrari F310B (Spielberg 1997)

Foto Tom Hyan

Imola 2003

MICHAEL SCHUMACHER (D) v týmu Mercedes-AMG, ale už nevyhrál. Osudnou se mu stala

Držitel rekordů formule 1! Sedminásobný mistr světa z let 1994 – 1995 (Benetton s motorem Ford V8/Renault V10) a 2000 – 2004 (Ferrari V10) při 307 startech vyhrál 91 Velkých cen, získal 43 druhých a 21 třetích míst; dobyl 68 pole position a 77 nejrychlejších kol. První závod jel na Jordanu 191 v Belgii 1991 jako náhradník (odpadl s poruchou spojky), přestoupil k Benettonu a od sezony 1996 startoval na Ferrari (V10, od 2006 V8). Ještě se vrátil 2010 – 2012

lyžařská vášeň, 29. prosince 2013 se zranil po pádu, byl hospitalizován v Grenoble, záhy převezen na kliniku do Lausanne a v září 2013 domů do švýcarského Glandu, kde manželka Corinna vytvořila ideální podmínky pro rehabilitaci. Zprávy o jeho zdravotním stavu chybí, což nevěští nic dobrého. Narodil se 3. ledna 1969 v Hürthu u Kolína nad Rýnem. Syn Mick (1999) jezdí druhý rok formuli 3 v týmu Prema a předvedl otcův Benetton B194 na VC Belgie 2017.

BAR 005 Honda (Imola 2003)

Foto Tom Hyan

Imola 2001

JENSON BUTTON (GB) zaskočil ještě v Monaku, když jel Alonso v Indianapolisu.

Syn známého britského jezdce rallykrosu Johna Buttona (1943 – 2014), který ho doprovázel na všechny Velké ceny (vynechal jen Brazílii 2001 pro nemoc), za deště na Hungaroringu 2006 dobyl Hondě první novodobé vítězství! Když Honda odstoupila, přestavěl Ross Brawn její vozy na motory Mercedes-Benz, nazval Brawn BGP001 a tým v jediné sezoně dominoval, Button se stal mistrem světa 2009! V letech 2010 – 2016 působil u McLarenu, v sezoně 2017

Vyhrál 15 Grand Prix, zajel osm pole position a osm nejrychlejších kol. V letošním roce debutoval ve 24 h Le Mans (BR Engineering) a pokračuje v japonském mistrovství GT s vozy Honda NSX (2017 Team Mugen, 2018 Team Kunimitsu). Narodil se 19. ledna 1980 ve Frome, začal na motokárách v osmi letech, postoupil přes F-Ford a F3 do Williamsu F1 (1980). S japonskou modelkou Jessicou Michibatou se po roce od svatby rozvedl. Žije v Los Angeles.

Williams FW19 Renault (Spielberg 1997)

Foto Tom Hyan

Imola 2003

JACQUES VILLENEUVE (CDN) nevyhrál a v sezoně 2006 ho u Sauberu vystřídal Robert Kubica.

Dnes sedmačtyřicetiletý závodník (narodil se 9. dubna 1971 v Quebecu), jehož otec Gilles se zabil na Velké ceně Belgie 1972 v Zolderu, měl neuvěřitelnou kariéru! Vyhrál Indy 500 v sezoně 1995 (a mistrovský titul Indy Car), o rok později přešel do formule 1 k Williamsu (celkově druhý) a v roce 1997 pečetil titul mistra světa! Zvítězil v 11 Grand Prix ze 163 startů, zajel 13 pole position a 9 nejrychlejších kol. Od roku 1997 však ve formuli 1

Nynější komentátor F1 se však po devatenácti letech přihlásil do 500 mil Indianapolisu 2014 a dojel na čtrnáctém místě pro tým Sama Schmidta (motor Honda) s plným počtem 200 kol, když se kvalifikoval hned první den průměrnou rychlostí 367,127 km/h!!! Pro zábavu zkoušel kdeco včetně NASCAR, Andros Trophy (Škoda Fabia), Brazil Stock Cars, V8 Supercars, 24 h Le Mans (2008 druhý na Peugeotu), elektrické formule, rallykrosu a nahrává vlastní hudební nosiče.

8/2018 THauto

► JENSEN MOTORS (1936 – 1976)

Foto Jensen Motors

Historie

BRITSKÁ PÝCHA Sportovní automobily Jensen měly nejen působivý design, ale také náskok díky technice, už v roce 1966 nabídly pohon všech kol...

ůvod značky Jensen sahá do dvacátých let minulého století, kdy společnost bratří Ri charda a Alana Jensenů působila jako ka rosárna. V roce 1931 změnila své jméno na Jensen Motors, usadila se ve West Brom wichu a působila tam až do zániku produkce v roce 1976. Mezi automobilové výrobce přešla v roce 1936, kdy navázala spolupráci s Edselem Fordem a výsled kem byly první dva prototypy sportovních automobilů Jensen Special. Později vyměnila vidlicové osmiválce Ford za řadové osmiválce Nash (typ 4 ½ Litre z roku 1938). Ještě po válce karosovala vozy jiných značek (Austin, Austin-Healey, Invicta, Lea-Francis), ale pro nový typ PW (tentokrát luxusní sedan) nechala vyvinout nový řadový osmiválec 3,9 l u britské firmy Meadows, i když část vozů kompletovala šestiválci Austin a před válečnými osmiválci Hudson, protože šlo vlastně o indi viduální kusovou výrobu (vzniklo jen 17 vozů).

auto 2018/8

TOM HYAN

Jensen Interceptor se představil s elegantní karoserií podle italského návrhu (1966)

Větší série se rozběhly v padesátých letech. Pokud nepočítáme první Interceptor na základě velkého Aus tinu A70, pak za první moderní sportovní automobil Jensen lze považovat typ 541, jenž sice převzal pohá něcí ústrojí Interceptoru, ale dostal laminátovou karo serii čtyřmístného kupé, která v roce 1954 oslovila sku tečně futuristickým designem. Navíc už v roce 1956 vůz přešel na kotoučové brzdy Dunlop (dříve než Jaguar XK150), od roku 1957 přibyl 541R s hřebenovým řízením (R = Rack-and-pinion Steering) a od roku 1960 vylepšený 541S s prostornější kabinou, u něhož se alternativně poprvé objevila samočinná převodovka Rolls-Royce (licence GM Hydramatic). Výkon šestiválce Austin 3993 cm3 postupně vzrůstal na více než 103 kW (140 k). Celkem vzniklo 546 automobilů řady 541. Stylisticky spřízněný Jensen C-V8 představoval druhou generaci poválečných sportovních automobilů této brit ské značky, aby však mohl soupeřit např. s Bristolem,

► JENSEN INTERCEPTOR (1966 – 1971) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Chrysler 383 V8 do V/90°, uložený podélně vpředu; OHV 2V, čtyřhrdlový karburátor Carter AFB; 6276 cm3 (ø 108 x 86 mm); 10,0:1; 325 k SAE (239 kW)/4600 min‑1 a 576 N.m/2800 min‑1; třístupňová samočinná převodovka Torqueflite (2,45 – 1,45 – 1,00 – Z 2,20) nebo čtyřstupňová manuální (2,66 – 1,91 – 1,39 – 1,00 – Z 2,58); obě stálý převod 3,07, samosvorný diferenciál, pohon zadních kol. PODVOZEK – ocelová karoserie kupé na trubkovém rámu; přední kola nezávisle zavěšena na příčných ramenech, vzadu tuhá náprava De Dion; pérování vpředu vinutými pružinami a vzadu poloeliptickými listovými pery, teleskopické tlumiče, vpředu stabilizátor, vzadu panhardská tyč; kapalinové kotoučové brzdy Dunlop s podtlakovým posilovačem; hřebenové řízení 17,2:1 (3,3 otáčky na plný rejd), na přání s posilovačem; pneumatiky 6,70 x 15.

Foto Tom Hyan

Kresba Jensen Motors

1 2

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2670 mm, rozchod kol 1420/1440 mm; d/š/v 4770/1750/1340 mm; objem palivové nádrže 72 l; pohotovostní hmotnost 1590 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 225 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0 s; spotřeba paliva 16 – 20 l/100 km. Původní cena 3743 liber v roce 1966 (od 1969 jen samočinná převodovka; od 1971 motor 7,2 l; konec výroby 1976).

4 5

1, 2 Jensen FF s pohonem všech kol, odvozený z Interceptoru (1966) 3 Jensen Interceptor III Convertible (model 1974) 4, 5 První Jensen FF na základě C-V8 a jeho uspořádání pohonu všech kol (1965) 6 Jensen C-V8 znamenal od roku 1962 přechod na osmiválcové motory Chrysler 7 Jensen C-V8 Mark III, poslední typ druhé řady (1966)

Foto Jensen Motors

Foto Tom Hyan

dostal také osmiválec Chrysler, většinou se samočin nou převodovkou Chrysler Torqueflite. Nejprve 5,9 l/ 224 kW (305 k), od dubna 1964 dokonce 6,3 l/243 kW (330 k), a stal se tak zejména v poslední verzi C-V8 Mark III jedním z vůbec nejrychlejších britských auto mobilů. Na stovku zrychloval do sedmi sekund, nej větší rychlost překročila 210 km/h. V letech 1961 až

1966 bylo ve West Bromwichu vyrobeno přesně 499 vozů tohoto typu. Od druhé série se objevily nastavi telné tlumiče Armstrong Selectaride (poprvé na brit ském voze) a C-V8 pak vynikal také skvělými jízdními vlastnostmi na vůz o hmotnosti přes 1500 kg. Trvalý pohon všech kol vyvinul Jensen ve spolu práci se společností Ferguson Formula (FF) ►►►

8/2018 THauto

► JENSEN MOTORS (1936 – 1976)

Foto Tom Hyan

4 z Coventry a nejprve zabudoval do upraveného C-V8 Mk III v roce 1965. Byly už vytištěny prospekty (jeden mám doma), ale sériová produkce se realizovala až v revolučním modelu Interceptor, rovněž označeném Jensen FF. Nový Interceptor v roce 1966 znamenal návrat k ocelové karoserii, jež vynikala působivým de signem ze spolupráce italských mistrů (Touring Super leggera a Vignale, který navrhl také naši Tatru 613). Pod vozek z ocelových trubek se shodným rozvorem 2,67 m vycházel ze C-V8 Mk III, pouze první vozy měly čtyřstup ňovou manuální převodovku, od roku 1969 se montovala výhradně třístupňová Torqueflite. Během desetiletého výrobního cyklu byly průběžně modernizovány, v roce 1974 přibyl kabriolet v sérii Mk III, objem motoru Chrysler 6,3 l vzrostl až na 7,2 l (výkon 283 kW/385 k). Největší rychlost vozu přesáhla 230 km/h. Ze 6959 automobilů Jensen Interceptor, vyrobených v letech 1966 – 1976, bylo 320 typu FF s trvalým poho nem všech kol, které vznikly do roku 1971, kdy byla produkce této verze s motorem 6,3 l a samočinnou převodovkou Torqueflite ukončena. Rozvor byl pro dloužen o čtyři palce (101,6 mm), aby se do vozu vešla rozdělovací převodovka pro přední pohon, a další inovací se stala sériová montáž protiblokovacího zařízení brzd Dunlop Maxaret (vyvinuto pro letadla), předchůdce dnešních ABS. Samozřejmě, výroba byla drahá, a Interceptory nyní s ocelovou karoserií trpěly korozí. Nepomohlo ani rozšíření výrobního programu o levnější typ Jensen-Healey, a tak se produkce ve West Bromwichu zastavila. Finanční bilanci si Jensen zlepšoval stavbou automobi lů pro jiné klienty, a tak se nejprve podílel na roadsteru Austin A40 Sports (4011 vozů v letech 1950 – 1953),

auto 2018/8

Foto Jensen Motors

5 1 Jensen 541 Convertible, odvozený ze šestiválcového kupé s laminátovou karoserií (řada 541 ve výrobě 1954 – 1963) 2 Jensen-Healey, návrat k levnějšímu dvoumístnému roadsteru (1972 – 1976) 3 Jensen GT, odvozený od Jensen-Healey, ale s karoserií sportovního kombi (1975 – 1976) 4 Jensen Interceptor S, reinkarnace s motorem z Corvetty (2010) 5 Jensen FF s výklopným zadním oknem a pohonem všech kol (1966)

pak na slavném Austin-Healey 100 (později typ 3000), Sunbeamu Tiger a dokonce vyrobil první sérii kupé Volvo P1800. Přesto strádal, a tak se od roku 1959 stal členem Norcros Group, kterou vystřídal William Brandt (1968) a konečně Kjell Qvale z Kalifornie, importér různých britských vozů do USA. Jeho plánem bylo roz šíření nabídky o dostupný roadster Jensen-Healey, s nímž měl velké ambice v zámoří, ale nakonec roz hodla první ropná krize 1973/1974. Jensen vyhlásil bankrot v září 1975, sériová produkce přežila do roku 1976 (Interceptor, Jensen-Healey a Jensen GT). Jensen-Healey se rodil ve spolupráci s Donaldem Hea leyem, kterému skončila smlouva s Austinem, jehož pohltil British Leyland. Záměrem byl levný sportovní roadster ve stylu Austin-Healey Sprite, jenž dostal ocelo vou samonosnou karoserii, vyráběnou ve West Brom wichu u Jensen Motors, ale jinak to byl bitsa, tedy bits of this and bits of that, skládačka různých dílů. Čtyřválcový motor Lotus 2.0/106 kW (144 k) se objevil ve voze dříve než v Lotusech, převodovku ze Sunbeamu Rapier H120 dodával Chrysler UK (později pětistupňová Getrag) a díly podvozku pocházely z Vauxhallů Viva a Victor. Vůz dosahoval 191 km/h, zrychloval 0 – 96 km/h za 7,8 sekundy a nakonec vzniklo 10 504 kusů (1972 – 1976). V posledních dvou letech přibyla verze sportovního kombi, označená pouze Jensen GT (507 vozů). Několik pokusů o obnovení značky novou sérií Intercep torů nebylo úspěšných (např. 1983 vystaven na London Motor Show), stejně jako předvedení nového typu Jensen S-V8, roadsteru s osmiválcem Ford 4,6 l, na Birminghamském autosalonu 1998. V nové továrně ve Speke u Liverpoolu vzniklo 23 vozů, po devátém kousku se přešlo z hliníku na levnější ocelovou karoserii, po

Foto Jensen Motors

6 7

8 6, 7 Jensen Interceptor R ankrotu v říjnu 2002 deset vozů dokončila ladičská b Supercharged, firma Oselli Engineering v Oxfordshire; v roce 2006 spo znovuzrozený model lečnost SV Automobile z Cirencesteru vyrobila dva další z roku 2014, vystavovaný S-V8 v licenci Jensen Motors. To se však už rodila nová na Festivalu rychlosti série padesáti Interceptorů S, vytvořená na základě star v Goodwoodu ších vozů (zachováno VIN, vyrobeny do 1972) u firmy V Eight v Cropredy Bridge u Banbury, které přešly na 8 První poválečný typ PW, osmiválce Chevrolet Corvette 6.0 LS2/304 kW (414 k) dodávaný s různými řadovými šesti- nebo osmiválci s pětistupňovou samočinnou převodovkou Hydramatic (1946 – 1951) a nezávislým zavěšením zadních kol. Příznivci Intercep toru se však nevzdávají. Na Festivalu rychlosti 2014 9 Jensen 541 model 1956, v Goodwoodu zářil Interceptor R Supercharged s ještě laminátové kupé na ocelovém silnějším motorem 6.2 LSA V8 s kompresorem, nabízejí podvozku, poháněné řadovým cím výkon 415 kW (564 k)/6100 min‑1 ve spojení se šesti šestiválcem Austin D-Series stupňovou samočinnou převodovkou. ■ 4,0 l/92 kW (125 k)

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Historie ► JENSEN MOTORS (1936 – 2018)

Osudy automobilových výrobců jsou mnohdy velmi propletené, zamlžené a nepřehledné...

DALŠÍ POKUSY Foto Jensen

TOM HYAN

1 Jensen S-V8 při premiéře na Birminghamském autosalonu 1998 2 Jensen S-V8 existoval také ve verzi kupé se splývající zádí

auto 2018/8

nešní svět běží tak rychle, že změny po léta ani nepostřehneme, a pak se ptáme, co se vlastně stalo s tím, či jiným podnikem. Vezměme třeba britský Jensen, který na autosalonu v Birminghamu 1998 představil nový sportovní automobil Jensen S-V8, dvousedadlový roadster klasické koncepce s osmiválcem Ford 4.6 DOHC 4V o výkonu 239 kW (325 k)/6000 min‑1. Nová továrna ve Speke nedaleko letiště v Liverpoolu měla zahájit výrobu, po delší přípravě získal šéf Mike Gibbs v roce 2001 jedenáct dealerů a 300 objed návek. Proti prvnímu laminátovému prototypu S-V8 měl sériový model hliníkovou karoserii na ocelovém rámu. Ti, kteří vůz řídili, jej označili za best Jensen ever, tedy vůbec nejlepší výrobek značky. Produkce se ovšem nikdy plně nerozběhla, chyběly finance. Do zavření továrny ve Speke vzniklo 23 automobilů, od devátého kousku se přešlo na ocelovou karoserii (problémy s výrobou, jen dveře byly vždy hliníkové) a v říjnu 2002 vyhlásila nová Jensen Cars bankrot. Zbylých deset vozů převzal tuningový specialista Oselli Engineering, aby je dokončil a prodal. Později se objevila firma SV Automotive z Cirencesteru, která do roku 2006 postavila dva kusy v licenci Jensen Motors a nabízela díly, opravy a upgrading.

Originální Jensen Interceptor, krásné kupé z West Bromwichu s designem z italské spolupráce Touring Superleggera a Vignale, však nikdy nezanikl. V letech 1966 – 1976 vyjelo 6959 vozů, z toho 320 typu FF s trvalým pohonem všech kol (Ferguson Formula), které se pyšnily rovněž jedním z prvních ABS (Dunlop Maxaret); pod kapotou pracovaly velkoobjemové osmiválce Chrysler 6,3 nebo 7,2 l. Pokusů o vzkříšení bylo mnoho, v roce 1983 jeden Interceptor vystavovali na London Motor Show, od původního zaniklého výrobce se oddělila firma Jensen Parts & Service Company, která převzala práva, servis a zásobování díly, aby se později proměnila na Cropredy Bridge Garage (a dealera Subaru), přesto však v roce 1983 představila Interceptor S4 (jen 15 vozů do roku 1993). Dalším krokem bylo převzetí Interceptoru novou firmou V Eight Ltd ve spolupráci s Cropredy Bridge z Banbury, jež ohlásila limitovanou sérii 5 (50 vozů), ovšem rekonstruovaných na osmiválce Chevrolet Corvette LS2. Nový Jensen Interceptor S zářil na Classic Car Show 2010 v Birminghamu, ale opět došly peníze. Následovala reinkarnace firmy na Jensen International Automotive (JIA) a představení Inter ceptoru pro rok 2011. Osmiválec LSA z Corvetty má objem 6162 cm3 a výkon 315 kW (429 k)/5900 min‑1;

► JENSEN S-V8 (1998 – 2002) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Ford SVT s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; DOHC 4V, elektronické vstřikování benzinu; 4601 cm3 (ø 90,2 x 90 mm); 9,85:1; 330 k (243 kW)/ 5800 min‑1 a 407 N.m/4800 min‑1; pětistupňová převodovka Tremec T34, na přání samosvorný diferenciál Hydratrak, pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie, ocelový skelet s hliníkovými povrchovými panely; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; vinuté pružiny, teleskopické tlumiče a stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy ø 330/305 mm s vnitřním chlazením, ale bez ABS; hřebenové řízení s posilovačem, pneumatiky ZR 17, vpředu 225/45, vzadu 245/45.

Další z necelé třicítky vyrobených automobilů Jensen S-V8 (motor Ford SVT 4,6 l V8)

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1500/1500 mm; d/š/v 4160/1760/1280 mm; objem palivové nádrže 75 l; pohotovostní hmotnost 1320 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,0 s; spotřeba paliva 9 – 15 l/100 km. Původní cena 39 650 liber v roce 2001.

Foto Jensen

Jensen Interceptor P66 s hliníkovou karoserií (design Eric Neale) na podvozku C-V8 zůstal jen ve dvou prototypech (1965)

Jensen JNSN Lightweight Diesel se vznětovým šestiválcem Perkins P6 o výkonu 52 kW (70 k) a užitečnou hmotností do 6 tun (výroba tohoto typu do 1956)

uděluje vozu o hmotnosti 1530 kg zrychlení na sto do pěti sekund a největší rychlost 257 km/h. Byla vyhlášena cena 107 tisíc liber. Na Festivalu rychlosti 2014 v Goodwoodu stejná firma JIA z Cotefield Industrial Parku v Banbury (Oxon) prezentovala verzi o výkonu 415 kW (564 k), tentokrát s přeplňováním kompre sorem. CPP Global Holdings pak zveřejnila obrázky modernizovaného Interceptoru S (nové hliníkové chassis), ale tím to zatím skončilo, stejně jako odlišné plány nové Jensen Group, vyhlášené nedávno... Původní automobilka Jensen Motors vyrobila asi deset tisíc osobních automobilů za čtyřicet let (byla založena bratry Richardem a Alanem Jenseny v roce 1936), vždy však nakupovala motory od jiných vý robců. Málo známou kuriozitou je skutečnost, že se pustila i do užitkových vozů a do roku 1959 stavěla pokroková vozidla, včetně lehkých nákladních typů JNSN Lightweight Diesel se vznětovým šestiválcem Perkins P6 (70 HP) a extrémním využitím hliníkových slitin Reynolds, ale i rozvážkových tahačů Jen-Tug (pohon malým čtyřválcem Austin A40 Somerset nebo Ford 1200), mezi nimiž se objevily také čistě elek trické verze. Do roku 1962 pak Jensen vyráběl do dávkové automobily podle německé licence Tempo (čtyřválec Austin A50 a pohon předních kol). ■

8/2018 THauto

Sklápěč LIAZ 151.261 s motorem MŠ 640 (M1.2A) o výkonu 224 kW (model 1988)

auto 2018/8

► LIAZ (LIBERECKÉ AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY)

TOM HYAN

1 Třínápravový sklápěč LIAZ 29.33 SD/S3 (řada 300) z exportní nabídky 1997 2 Sklápěč LIAZ 18.29 SB (řada 300), alternativě s motory LIAZ 170 až 300 kW (1997) 3 Valník LIAZ 24.33 PZV (řada M300) s užitečnou/celkovou hmotností 12,4/22,0 tuny 4 Tahač návěsů LIAZ 19.33 TBV (řada M300) s výkonem 242 kW, alternativně 300 kW

BYL JEDNOU... 3

Foto LIAZ

Uměle vytvořená značka LIAZ byla pokračovatelem nákladních vozů Škoda z Mladé Boleslavi...

ákladní automobily LIAZ v době tzv. komunistické normalizace nahradily značku Škoda, a to přesto, že byla světoznámá. Někteří soudruzi si to možná uvědomovali, a tak se občas na vozech objevovalo dvojí označení LIAZ-Škoda, či Škoda-LIAZ. V prospektu k uvedení nové řady 100 (coby valník 100.05 a tahač návěsů 100.45) byly tyto vozy i jejich motory (MŠ 637 a 638) označeny Škoda, na budce se však skvěl malý nápis LIAZ a slavný emblém Škoda, výrobcem byl uváděn n. p.

Liberecké automobilové závody z Jablonce nad Nisou (!). Separatisté však zřejmě měli navrch, a tak následovala éra s velkým označením LIAZ na mřížce masky chladiče. V devadesátých letech se jméno Škoda vrátilo, avšak už bylo zjevně pozdě... Vznik Libereckých automobilových závodů (LIAZ), navzdory názvu se sídly v Rýnovicích či Jablonci nad Nisou, je spojen s převedením výroby vozů Škoda 706 R z letňanské Avie do nového závodu tak, jak bylo zvykem v době vlády československých komunistů, kteří prosluli mnoha ne- ►►►

8/2018 THauto

► LIAZ (LIBERECKÉ AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY)

Foto LIAZ

4 1 Sklápěč LIAZ 151.261 s pohonem všech kol (motor MŠ 640; 224 kW)

2 Sklápěč LIAZ 18.33 SB (řada 300) z exportní nabídky 1997 3 Valník LIAZ 9.18 až 13.18 PB ze spolupráce Steyr (motor/budka; 1995) 4 LIAZ Furman 13.18 PB (motor Steyr WD 621) z nabídky LIAZ Zvolen s. r. o. (1995)

Foto Škoda

5 Škoda 400 Xena, poslední pokus coby tahač návěsů (1996)

auto 2018/8

Foto LIAZ

6 7

Tahač Škoda LIAZ 100.45, základ nové řady, nahrazující Škodu 706 RT/MT (od 1974)

kompetentními reorganizacemi, jež se staly pro náš strojírenský průmysl cestou do záhuby (předtím zase přesunuli produkci Š 706 R do letecké továrny Avia). Nová značka LIAZ se objevila na posledních derivátech trambusu, tedy Škody 706 RT/MT v šedesátých letech (viz TH Auto 7/2018), naplno se rozjela v sedmdesátých. Od roku 1968 vyráběná 706 MT (modernizovaný trambus) přežila ve speciálních verzích až do náběhu další generace Škoda LIAZ 100/110/150, kterou zahájily oba zmíněné typy 100.05 (valník s užitečnou hmotností 7,7 t a rozvorem náprav 5,0 m) a tahač návěsů 100.45 (souprava 36/38 tun podle motoru, rozvor 3,75 m), poháněné vpředu podélně šikmo (proto MŠ) uloženým řadovým šestiválcem MŠ 637 nebo 638. Oba měly zdvihový objem 11 940 cm3 (ø 130 x 150 mm) a výkon při 2000 min‑1 v prvním případě 200 kW, ve druhém 222 kW (270 a 304 k). Točivý moment vrcholil hod notou 1055 nebo 1200 N.m, vždy při 1400 min‑1. Převodovka byla Praga 10 P 80, tedy pětistupňová s předřazeným rychloběhem (10 + 2Z); rám klasický žebřinový a nápravy tuhé, odpružené svazky po délných listových per. Výrobce udával spotřebu 29/40 l/100 km (valník/tahač s návěsem) a největší rychlost podle převodu 72, 80, 86 nebo 92 km/h.

Náběh výroby nové řady s moderní třímístnou budkou byl dlouhý, údajně se tak stalo v roce 1974; už na XVII. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně 1975 byl tahač Škoda 100.45 oceněn zlatou medailí. Sortiment typů se rozšiřoval, modernizovaná řada 110 z roku 1984 vynikala budkou shodných tvarů, ale už sklopnou (1983 se ustoupilo od značky Škoda). Postupně se uplatnily vylepšené motory LIAZ z jablonecké motorárny, finální montáž probíhala v Mnichově Hradišti (v červenci 1968 jsem tam pracoval jako student, ovšem ještě na 706 RT/MT; pozn. autora). Označení typů se průběžně měnilo, místo dvojciferného za tečkou na tříciferné (např. 110.551), vznikla nepřehledná řada modifikací. Šesti válec MŠ 640, rovněž 11 940 cm3, byl naladěn na 235 kW (320 k)/2000 min‑1; následoval M2 650 (sto jatý) s větším objemem 13 740 cm3 (ø 135 x 160 mm) a výkonem 294 kW (400 k)/2000 min‑1; plnicí turbo dmychadla vyráběly ČZ Strakonice v německé licenci KKK. Některé typy nesly označení 122 (třínápra vový), 150 (sklápěče) a poslední číslice 1 v prvním trojčíslí (např. 151, 111, 101) značila pohon 4x4. K 1. lednu 1986 získal oborový podnik LIAZ pod svoje křídla také Karosu, Orličan a Škodu Ostrov nad Ohří (trolejbusy). ►►►

6 LIAZ 111.800 s přívěsem pro svoz dřeva (motor MŠ 638 M1.2A; 213 kW) 7 LIAZ 100.55D Turbo při prvním úspěšném startu v Paříž – Dakar 1985 (posádka Jiří Moskal/Radek Fencl/ Jaroslav Joklík) 8 Jiří Moskal za volantem LIAZu 100.55D, s nímž jeho posádka dojela třináctá mezi kamiony při prvním startu (Paříž – Dakar 1985)

8/2018 THauto

► LIAZ (LIBERECKÉ AUTOMOBILOVÉ ZÁVODY)

1 Málo známé jsou první třínápravové verze tahačů LIAZ 122.48 s motorem MŠ 640 (224 kW) a znakem náprav 6x2 (třetí vlečená zdvihací) 2 Tahač LIAZ 110.581 před továrnou v Mnichově Hradišti

1 2

3 Základní valník LIAZ 100.02, vybavený hydraulickou rukou HR 3001 z Bratislavských automobilových závodů

Foto Macík Offroad Team

4 LIAZ 111.154 z roku 1989, obnovený týmem Martina Macíka pro Paříž – Dakar 2003 (Macík/Ladislav Fajtl/Jiří Žák dvanáctí mezi kamiony) 5 Upravený LIAZ 111.154 pro Paříž – Dakar 2004 (Macík Offroad Team) V devadesátých letech řadu 110/150 krátce nahradila lehce modernizovaná 200 s motorem M 636/640 (všechny 11 940 cm3), protože už byla připravena větší modernizace coby řada 300, byť s budkou stále ve stejném stylu. Tehdy proběhlo také přeznačení typů, zjevně podle německého vzoru, jež se začalo používat bez ohledu na řadu 300. Například typ 18.33 = 18 tun a 330 k (243 kW); šestiválce LIAZ byly sjednoceny na nové M 640 (M1.2C), stojaté nikoli šikmé, o výkonu až 275 kW (375 k) s převodovkami Praga (také 14 PS 150), ale už v řadě 200 se alternativně objevily motory jiných značek (nejprve šestiválec Detroit Diesel 272 kW s převodovkou ZF 16 S 190). Vedení podniku se snažilo nabídku modernizovat, ale chyběly finanční prostředky. V roce 1994 vystavovali na autosalonu v Hanno veru, 1997 na AMI v Lipsku, spolu s Tatrou je zastupoval Semex. Po roce 1989 však podnik ztratil tradiční trhy, slovenské pobočné závody se oddělily, proběhla privatizace a v roce 1995 do LIAZu vstoupila Škoda Plzeň a nastal turbulentní vývoj změny majitelů i názvů podniku, dnes už těžko roz

auto 2018/8

šifrovatelný. Nejprve plzeňský vlastník změnil název na ŠKODA LIAZ a. s. (1996); vyhlásil ...a LIAZ jede dál; restrukturalizace pod taktovkou Škody (Lubomíra Soudka) vytvořila Truck International (1997), jenž ji měl spojit s kopřivnickou Tatrou, ale bankrot byl vyhlášen o rok později a záhy odvolán, pak se objevil slovenský Sipox Holding (nyní Liaz Sipox), ale nezaplatil, a v roce 2002 to už byl definitivní konec... V roce 1984 vyrobil LIAZ celkem 18 732 automobilů, export měla zvýšit úspěšná účast na soutěži Paříž – Dakar, jenže nezvýšila. Pro úplnost zmiňme pokusy, zdůraz něné ve výrobním programu LIAZ a. s. pro rok 1995, a to střední řadu S (9 – 13 t, budka Steyr a motor Steyr WD 612 o výkonu 132 kW) a středně těžkou FZ (LIAZ Furman 13 t, budka LIAZ, motor WD 612 a pře vodovka ZF S6 – 36), které měly doplnit tradiční LIAZ 300, resp. M300 (s budkou Maxi), přičemž v nabídce před dvaceti lety nadále zůstávaly vybrané typy 110/150/200 pro méně náročné trhy. Těžké kolové tahače ŠT 180 a LT 230 (traktory s motory LIAZ) už patřily historii. Plány vývoje nových typů

400 Xena (tahač) a 300 Fox (nákladní, hlavně sklápěče a komunální aplikace), nabí zených opět jako Škoda, už dosáhly jen zanedbatelných počtů před úpadkem podniku (1999: 138 vozů). Poslední LIAZ 111.154, doprovodný vůz pro Dakarskou soutěž, nechal vyrobit Martin Macík z dodaných dílů k 1. září 2003. Tím se historie výroby v Mnichově Hradišti uzavřela. Byly zachráněny provozy v Rýnovicích jako JAMOT (Jablonecká motorárna), pak podnik koupil TEDOM (Teplo domova), výrobce kogeneračních jednotek, jenž se pokusil využít motory LIAZ i pro další účely. Krátce vyráběl vlastní autobusy Tedom a v letech 2006 až 2009 nabízel Tedom-D (Diesel) a Tedom-G (plynový) pod hlavičkou Tedom Trucks (pokračování Foxe). Vzniklo několik kusů, dvoua třínápravových, ale i s jinými motory (Deutz). Dnes továrna v Mnichově Hradišti chátrá, v objektu jsou skladiště, a značka LIAZ už patří minulosti, jen Martin Macík mladší ji dále reprezentuje na novodobém Dakaru. LIAZ vyrobil přes 440 tisíc nákladních vozů, 600 tisíc motorů a deset tisíc těžkých kolových traktorů. ■

LIAZ 110.073, valník TIR s motorem MŠ 640 (235 kW), při propagační jízdě (1988)

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

► Historie ► WINDHOFF (1924 – 1933)

PRVNÍ

SUPERBIKE?

Pozoruhodný olejem chlazený čtyřválec představil Hans Windhoff před devadesáti lety...

té době měly největší motocykly dvouválcové motory, řadové čtyřválce byly absolutní vý jimkou, pokud nepočítáme americké kon strukce, z nichž nejdůležitější jsou Indian Four, Ace a Henderson. Německý konstruktér Hans Windhoff vyráběl motocykly jen krátce, ale v roce 1927 vzbudil jeho čtyřválec 746 cm3 neobyčejnou pozornost nejen pro olejem chlazený řadový motor s rozvodem OHC, ale také pro absenci rámu, nahrazeného nosnou funkcí pohonné jednotky, složené ze čtyřválce a třístupňové převodovky (10,1 – 6,0 – 4,3), na níž byly upevněny čtyři paralelní ocelové trubky, nesoucí zadní kolo. V roce 1928 se prodával za 1750 říšských marek, ale konkurenční dvouválcový boxer BMW 750 OHV přišel na 1600 marek... Granville Bradhaw ve Velké Británii sice stavěl moto cyklové motory chlazené olejem, ale jen jednoválce 350 cm3 (DOT-Bradshaw, OK-Supreme a další) a dvou válcové boxery 500 cm3 (Zenith-Bradshaw), zatímco Windhoffova čtyřka představovala úplně jinou dimenzi! Samotný motor působil dojmem monobloku, protože

auto 2018/8

PETR RUTEK Impozantní Windhoff 4 se objevil na trhu před devadesáti lety, ale originální konstrukce byla drahá, a proto neuspěla; dochovaný motocykl z roku 1928 je dnes k vidění v německé sbírce Deutsches Zweirad- und NSU-Museum v Neckarsulmu. Tento stroj nemá zvětšené stupačky ve tvaru plochých schránek pro umístění nářadí

jeho hliníková skříň včetně olejové vany byla dělena svisle, olejová náplň 6,5 litru rovnoměrně chladila nejen blok, ale i hlavy válců, chlazení bloku podporovalo jeho horizontální žebrování. Čtyři vložky válců o objemu 764 cm3 (ø 63 x 60 mm) byly vyměnitelné, třikrát ulo žený nedělený klikový hřídel poháněl čelním ozubeným soukolím vpředu vačkový hřídel rozvodu OHC 2V v jed nodílné hlavě válců, ale i mechanické zubové čerpadlo, uložené na spodku klikové skříně. Ozubené soukolí ventilového rozvodu využívalo částečně kol s povr chem Novotext pro tlumení hluku a pružný záběr. Všechny rotující součásti byly uloženy ve válečkových ložiskách, a to včetně ojnic. Uváděný výkon motoru je realistických 22 k (16,2 kW), ale někdy také 28 k (20,6 kW), vždy při 4000 min‑1. Magneto zapalování Bosch je poháněno ze zadního konce vačkového hří dele. Spouštěcí páka je zakryta; spojka vícelamelová suchá. Pružný motor umožňoval na trojku i jízdu tem pem 10 km/h, ale také maximální rychlost 130 km/h. Vpředu na motoru je přišroubována hlava řízení s přední vlečenou vidlicí, odpruženou dvěma listovými pery

Foto Windhoff

Foto Helena Hyanová

➁ ➀

Čtyřválec měl svisle dělený hliníkový blok v celku s vanou klikové skříně ➀ Pohon ➁ Vložky válců ➂ Čistič oleje ➃ Mechanické čerpadlo oleje

➂

Foto Tom Hyan

➃

3 a opatřenou bubnovou brzdou ø 200 x 50 mm. Zadní kolo není odpruženo, pouze poháněno kloubovým hřídelem, na nějž působí nožní brzda. Nahoře na motoru je uložena palivová nádrž o objemu 14 litrů, spotřebu benzinu bylo možné při hospodárné jízdě udržet na 4,0 l/100 km, udávaná spotřeba oleje činila 0,25 kg/100 km. Sedlo ve stylu amerických vzorů se nacházelo jen 700 mm vysoko. Hmotnost motocyklu se držela na příznivých 175 kg. Kuriozitou bylo uložení nářadí ve zvětšených stupačkách. Údajně vzniklo 250 čtyřválců do roku 1931, zvětšený typ 996 cm3 OHC zůstal v prototypu, když se Hans Windhoff rozhodl pro obvyklý dvouválcový boxer 996 cm3 SV, aby mohl lépe konkurovat BMW. Také v tomto případě tvořil motor s převodovkou nosnou část, zadní konstrukce byla prakticky shodná, ale stroj dostal novou přední vidlici, upravené brzdy a více rámových trubek vzhledem k proporcím boxeru. Cena však byla i tak příliš vyso kých 1850 RM, ale méně než 2050 RM, na něž se v posledním roce výroby dostala popsaná čtyřka. Hans Windhoff začínal s bratrem Fritzem v roce 1902

1 Zapomenutý Windhoff 4 byl ve své době neobvyklý superbike, nejen pro unikátní motor, ale i pro absenci rámu, nahrazeného nosnou funkcí motoru 2 Pohled na kompaktní čtyřválec s vodorovnými chladicími žebry bloku, sejmutým krytem rozvodu OHC, vertikálním karburátorem a třístupňovou převodovkou 3 Výkon krátkozdvihového čtyřválce 746 cm3 byl při 4000 min‑1 uváděn 22 HP, ale také 28 HP (v knize Kraftfahrzeug Technik od Friedricha Junga; 1930)

Foto Windhoff

vačkového hřídele ozubenými koly

výrobou strojních součástí v Rheine, pak se speciali zoval na chladiče a nádrže v Berlíně, kde vznikla nová Windhoff Motorenbau GmbH, která zahájila výrobu motocyklů v roce 1924. Nejprve dvoudobých; kapalinou chlazené 125 cm3 obsadily první dvě místa na Avusu v květnu 1925 (Walter Ebstein před Maxem Huckem), v září tam už startovaly úspěšně Windhoffy ve čtyřech třídách 125, 175, 500 a 750 cm3 (s motorem 517 cm3). Po obchodním neúspěchu velkých čtyřtaktů se Wind hoff vrátil k malým motocyklům 198 cm3 (ø 63 x 64 mm) a 298 cm3 (ø 77 x 64 mm) v roce 1930, ale to už byla labutí píseň značky. Dvoudobé jednoválce odvozené z britské licence Villiers (podobně jako později Jawa 175) dávaly výkon 6,2 a 9,3 k (4,6 a 6,8 kW). V roce 1933 výroba motorů a motocyklů k nelibosti příznivců Windhoffu definitivně skončila. Původní společnost Hans Windhoff Apparate & Maschi nenfabrik AG v Berlíně přežila do sedmdesátých let jako výrobce chladicích zařízení a výměníků tepla. A řadové čtyřválce zažily nový rozvoj až koncem šede sátých let s představením Hondy CB 750. ■

8/2018 THauto

Foto Tom Hyan

eXtra

► NATIONAL AUTOMOBILE MUSEUM (HARRAH COLLECTION)

Franklin Special Speed Car pro S. G. Averella, který v Long Island Economy Run ujel 83,5 míle (134,4 km) na galon, tedy za 2,8 l/100 km (světový rekord 1911)

NÁRODNÍ SBÍRKA

Bill Harrah se sice na nás dívá z onoho světa, ale jeho velká sbírka dále žije jako Národní automobilové muzeum v Renu...

minulém roce uplynulo pětapadesát let od chvíle, kdy bohatý podnikatel William (Bill) Fisk Harrah otevřel veřejnosti svou první sbírku vzácných automobilů, která ke 14. únoru 1962 ve velké hale ve Sparksu v Nevadě čítala 325 vozů. Sbíral především ty automo bily, jež byly buď unikáty už od vzniku, či se dochoval jen jediný, anebo také první a poslední kousky výrob ních sérií, či vozy výjimečné pro svou konstrukci, historii a slavné uživatele. Jeho kolekce byla od počátku největší na světě, byť začala velmi skromně v roce 1948 zakoupením automobilu Maxwell (1907; pak zjištěno, že vznikl o čtyři roky později) a legendární Plechové Lízy Ford Model T (opravdu 1911). Harrahova sbírka se neustále rozrůstala a počet vozidel se přiblížil 1500; více než 750 jich bylo vystaveno v showroomech na předměstí Rena, kam se kolekce pře stěhovala ze Sparksu; mezi exponáty byly také motocykly, letadla, parní loko motivy, kočáry a motorové čluny. Vybra né kousky zářily v pasážích Harrahova

auto 2018/8

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Reno (NV), USA

Katalog z roku 1967

impéria, tedy v jeho hernách a hotelech; z Harrah’s Reno vyjížděly zdarma autobusy, přepravující návštěv níky do muzea, kde vybírali vstupné 1,50 dolaru pro dospělé a 75 centů pro děti v doprovodu dospělých. Psal se rok 1967 a oficiální katalog uváděl 1336 auto mobilů a dalších 31 získaných později, takže ještě neza řazených; 34 motocyklů, 12 člunů a lodí i 9 letadel. Pod pořadovým číslem 1244 byla Tatra 87 ročníku 1947; obě slavné Bugatti 41 Royale z roku 1931 nesly čísla 95 (Berline de Voyage s to vární karoserií) a 96 (Coupe de Ville od Bindera). Součástí Harrah’s Automobile Collection na Dermody Way v Renu byly rovněž restaurátorské dílny a obsáhlá knihovna, v Showroomu No.1 jste mohli na figurínách obdivovat róby a šperky z počátku dvacátého století... Pak uplynulo dalších pětačtyřicet let. Bill Harrah, který řídil poprvé jako osmiletý Hudsona ročníku 1911 a v šestnácti dostal od otce Chevroleta modelu 1926 (narodil se 2. září 1911 v Pasadeně), začal podnikat v rodné Kalifornii, ale už roku 1937 se přestěhoval do nevad

Foto Helena Hyanová

▲ Parní dvouválec White Model O Touring 20 HP z Clevelandu (OH), jeden z posledních parních typů (1909)

Foto Tom Hyan

4 ského Rena, vytvořil největší komplex hotelů a he ren na světě a stihl se sedmkrát oženit (jednu ze svých žen si ale vzal dvakrát!), aby nakonec zemřel 30. června 1978 po dvou neúspěšných operacích v St. Mary’s Hospital v Rochesteru v Minnesotě. Na vlastní přání byl pohřben v Hailey v Idahu, na hřbitově vyhlášeném pořádkem a čistotou! Jeho obrovský majetek se stal předmětem zájmu mno hých, v roce 1980 hotelová síť Holiday Inns koupila firmu Harrah’s Hotel & Casinos včetně automobi lové sbírky, kterou nabídla k prodeji. Zdvihla se velká vlna odporu a na nátlak veřejnosti Holiday Inns věnovaly 175 automobilů a obsáhlou knihovnu neziskové organizaci pod záštitou City of Reno. Ostatní automobily, včetně Tatry 87 i obou Bu gatti 41, byly rozprodány v aukcích. Nevadské město heren Reno, známé jako The Big gest Little City in the World, tedy největší malé město

světa, poskytlo za symbolický dolar nájmu ročně ozemek u řeky Truckee na nároží ulic Lake a Mill, p nedaleko největšího Harrahova hotelu. V září 1988 začaly zemní práce, 5. listopadu 1989 byla slavnost ně otevřena nová budova automobilového muzea, které dostalo název National Automobile Museum (The Harrah Collection). Nebylo to tak jednoduché, všechny půjčky však byly splaceny a automobilové muzeum vděčí za svou existenci především městu Reno a státu Nevada. Automobily jsou vystaveny ve čtyřech velkých halách (Gallery 1 až 4), spojených chodbami, které jsou vyzdobeny jako ulice dob dáv no minulých; nechybí zvláštní místnost věnovaná Billu Harrahovi a nahlédnutí do restaurátorské dílny. V první galerii jsou ty opravdu nejstarší automobily od parních povozů přes vozy s neobvyklými pohonnými jednotkami až po elektromobily; druhá galerie je za měřena na třicátá léta a ve třetí jsou vrcholné ►►►

1 Jeden z prvních koncepčních vozů Phantom Corsair je na podvozku Cord s karoserií Bohman & Schwartz podle návrhu Rusta Heinze (140 kW/190 k; přední pohon; 1938) 2 Pope-Hartford model W 7-Passenger Touring, čtyřválec 6,4 l/37 kW (50 k) od bývalého výrobce bicyklů z Connecticutu (1911) 3 Cord 810 Westchester Sedan, průkopník pohonu předních kol (1936) 4 Chrysler Newport Dual-Cowl Phaeton, jeden ze šesti vyrobených koncepčních vozů (1941) 5 Franklin 145 Series s řadovým šestiválcem, tradičně chlazeným vzduchem (1930)

8/2018 THauto

Foto Helena Hyanová

► NATIONAL AUTOMOBILE MUSEUM (HARRAH COLLECTION)

Foto Tom Hyan

2 1 Buick 100 Skylark Sports V8 o výkonu 147 kW (200 k) při opravě v dobové dílně (1954) 2 Tříkolka Duryea 3-Wheeled Phaeton s ležatým tříválcem 3,5 l a řízením jedinou tyčí (řízení, řazení, akcelerátor) z roku 1903 3 Allstate A230, verze Kaiseru Henry J pro prodej v síti obchodních domů Sears, Roebuck & Co. (v katalogu 1952 – 1953)

auto 2018/8

kousky padesátých až šedesátých let. Čtvrtá hala je věnována sportovním speciálům a uvádí je jeden z nejslavnějších maratonských typů, automobil Thomas Flyer 35, čtyřválec 9362 cm3 o výkonu 60 k (44 kW), slavný vítěz závodu New York – Paříž 1908. Éru páry ovšem nereprezentují jen stroje z počátku minulého století, ale také moderní Barber-Nichols Steamin’s Demon, který v srpnu 1985 dosáhl rychlosti 237,5 km/h a zajel tak nový americký rekord (světový 205,4 km/h z roku 1906 pro nedodržení podmínek zůstal nepřekonán, to se podařilo nedávno Britům s rychlostí 225,01, resp. 238,6 km/h). Ještě větší ambice měl speciál Flying Caduceus (1960), s nímž se Dr. Nathan Ostich pokusil překonat absolutní re kord, ale dosáhl jen 578,8 km/h, takže Craiga Breed lova nepokořil. Jeho stroj však byl prvním rekordním monstrem, poháněným proudovým motorem (Gene ral Electric J47 z bombardéru Convair B-36). Superkuriozitou sbírky je Jerrari (1977), vlastně Jeep Wagoneer s motorem Ferrari 365 GTC/4, postavený pro zimní cesty Billa Harraha z Rena k jezeru Tahoe. Nechybí jediný originální Dymaxion (1934), aerodynamický tříkolový vůz s motorem

Ford 3.6 V8/75 k (55 kW) a rychlostí přes 190 km/h; bájný Tucker (1948) ve stylu Tatry 87, ale s plo chým šestiválcem v zádi a manuální automatizova nou převodovkou; experimentální kupé Phantom Corsair (1938), postavené příslušníkem známé kečupové rodiny H. J. Heinze; kupé Ghia L6.4 (1961) s motorem Chrysler 6.3 V8 pro Franka Sinatru; hliníkový Julian Sport Coupé (prototyp 1925) se vzduchem chlazeným dvouřadovým hvězdicovým šestiválcem v zádi; mohutný Fiat 50 HP Seven Passenger Touring (1914) z americké produkce italské značky v Poughkeepsie (New York); jeden ze dvou kousků pozlacených vozů De Lorean DMC-12 (1981); Mercury (1949), s nímž hrál James Dean ve filmu Rebel Without a Cause; atd. Na pro hlídku sbírky potřebujete celý den, proto jsme při jeli do Rena o den dříve (hotely jsou relativně levné, předpokládá se, že více prohrajete v casinu), vstup né už je dvanáct dolarů, ale v muzeu jsme strávili pět a půl hodiny a před smrtí hladem nás zachránily až hamburgery v nedalekém baru Men Wielding Fire na První ulici (1st Street). The Harrah Collection je totiž téměř ve středu města. ■

Foto Helena Hyanová

5 6

4 Thomas Flyer 35, slavný vítěz legendárního závodu New York – Paříž 1908 (originál z roku 1907) 5 Mercer J Raceabout type 35, dvoumístný sportovní se čtyřválcem 4,9 l/43 kW (58 k) z New Jersey (model 1913) 6 Flying Caduceus s proudovým motorem dosáhl 578,8 km/h na dně vyschlého solného jezera Bonneville (1963) 7 Continental Mk II, upravený pro Billa Harraha s motorem Chrysler Hemi 7,2 l/400 k (295 kW) místo sériového Forda V8 (1956) 8 Jerrari pro Billa Harraha, kombinace Jeepu Wagoneer a motoru Ferrari V12 s pohonem všech kol (1977)

Foto Tom Hyan

9 Selden 47R Roadster Fire Chief pro velitele hasičů, čtyřválec 5,8 l/29 kW (40 k) z roku 1912 10 Originální rotační pětiválec z roku 1906 (válce rotovaly kolem pevné klikové hřídele) pro automobil Adams-Farwell z Dubuque (Iowa)

11 Rambler Cross-Country 73-4CC, čtyřválec 4,7 l/28 kW (38 k) z Wisconsinu (1912)

7 8

NATIONAL AUTOMOBILE MUSEUM THE HARRAH COLLECTION 11

10 South Lake Street, Reno, NV 89501-1558, USA www.nationalautomobilemuseum.org Tel. 001 775 333 9300 Otevřeno denně 9:30 – 17:30 h, neděle 10:00 – 16:00 h Základní vstupné 12 USD; fotografování povoleno; parkování zdarma

8/2018 THauto

► V rámci vedoucí úlohy ve Volkswagen Group při rozšíření aktivit v Africe zahájil Seat montáž Arony a Leónu kromě Martorellu také ve městě Relizane. Počet montovaných typů Seat v Alžírsku se tak zvýšil na tři, protože Ibiza se tam vyrábí už od loňského otevření továrny. V prvním pololetí 2018 vzrostl odbyt Seatu v této zemi na 11 400 vozů, celosvětový na rekordních 289 900 vozů. Montážní závod v Relizane je společným podnikem VW Group a dovozce SOVAC (montuje rovněž naše Octavie). ► Čínská joint-venture JAC Volkswagen Automotive společností VW Group China a Anhui Jianghuai Automobile Group (JAC) bude rozšířena o partnerství se španělskou automobilkou Seat, která se podle smlouvy z 9. čer vence stane vedoucí značkou projektu. Seat se podílí na vytvo ření vývojového a výzkumného centra v Číně, zaměřeného na elektromobily, konektivitu a autonomní jízdu. Značka Seat bude znovu uvedena v letech 2020 – 2021 na čínský trh.

► Krátce ► ZE SVĚTA Sergio Marchionne při představení prvního Maserati SUV v Detroitu 2012

Foto Tom Hyan

► Britský výrobce sportovních vozů Aston Martin dokončil druhou fázi výstavby nového závodu v St. Athan v jižním Walesu, který má koncem příštího roku zahájit výrobu prvního SUV této značky! Už bylo přijato 150 lidí, ve finále bude mít továrna 750 zaměstnanců. St. Athan doplní hlavní závod v Gaydonu a původní v Newport Pagnellu (klasické vozy, renovace). Aston Martin je majetkem fondů Investindustrial, Adeem a Tejara; německý Daimler vlastní 4,9 % akcií a dodává motory 4.0 V8 Bi-Turbo.

SERGIO MARCHIONNE (1952 – 2018) Společnost Fiat Chrysler Automobiles (FCA) jmenovala novým generálním ředitelem čtyřiapadesátiletého Brita Mike Manleye, od června 2009 šéfa Jeepu a od října 2015 Ramu (pikapy). Ke změně došlo nečekaně v sobotu 21. července, kdy vedení koncernu FCA oznámilo, že Sergio se nevrátí do práce pro vážné zdravotní kompli kace, které nastaly 5. července po běžné operaci ramena. Sergio Marchionne se neukázal na veřejnosti od 26. června, kdy předal nový Jeep Wrangler policejní jednotce Arma di Carabinieri pro službu u římských pláží... John Elkann, dědic rodiny Agnelliů, předseda představenstva FCA a kontrolní akcionář Ferrari, FCA a CNH Industrial, po sobotní výjimečné schůzi představenstva sdělil, že oznámit nástupce bylo nejtěžším rozhodnutím jeho života. Marchionne se stal generálním ředitelem (CEO) Fiatu v roce 2004, zachránil Chryslera a přivedl skupinu opět k zisku. Předpokládalo se, že odstoupí v dubnu 2019 po vyhlášení finančních výsledků FCA za rok 2018. Na prezentaci pětiletého plánu FCA, jehož součástí nebyly žádné informace o značkách Fiat, Chrysler a Dodge, ale jen Alfa Romeo, Maserati, Jeep a Ram, prohlásil Marchionne, že jeho nástupce sedí

v sále. Mike Manley, rodák z britského Edenbridge, dostal přednost před Richardem Palmerem (CFO) a Alfredem Altavillou (COO FCA pro EMEA Region). Nastoupil u DaimlerChrysler roku 2000, zůstal u Chrys leru po rozchodu s Daimlerem a pod jeho vedením zvýšil Jeep objem prodejů na čtyřnásobek. Není bez zajíma vosti, že Manley na popud motoristických novinářů z Autocaru dovezl do USA automobil Škoda Yeti, aby prozkoumal konkurenci Jeepu Compass/Patriot. Sergio Marchionne se narodil 17. června 1952 v italském Chieti, ale v roce 1966 s rodiči přesídlil do Kanady, kde vystudoval a získal občanství. Profesní kariéru zahájil ve finanční sféře v Ontariu, později za zaměstnáním odešel do Švýcarska, kde byl od roku 2002 ředitelem SGS (Société Générale de Surveillance) a o rok později byl jmenován členem představenstva koncernu Fiat. Po smrti Umberta Agnelliho se 1. června 2004 stal generálním ředitelem Fiatu (FGA; FCA) a dalších součástí skupiny (CNH Industrial; od října 2014 prezidentem Ferrari). Je otcem dvou synů. Ze zdravotních důvodů se musel vzdát své milované práce; zemřel 25. července na klinice Universitäts Spital v Curychu.

auto 2018/8

Mike Manley přichází do čela FCA z Jeepu

Sergio Marchionne předává 26. června nový Wrangler pro Arma di Carabinieri v Římě

Foto Tom Hyan

► Volkswagen Truck & Bus mění svůj název! Ke 26. červnu 2018 přešel ze s.r.o. (GmbH) na akciovou společnost (AG), další fází bude proměna na TRATON AG, což je zkratkou Transport & Tonnage! Zůstane sdružením výrobců užitkových vozů Scania, MAN a Volkswagen Caminhões e Ônibus (brazilský), ale i nové globální značky RIO pro služby, řízení provozu a digitalizaci. Podílí se na americkém Navistar International (16,6 procenta) a od dubna má smlouvu o spolupráci s Hino Motors.

Foto FCA

► Elektrická Kia Niro EV se začala prodávat v Koreji, evropská premiéra bude na autosalonu v Paříži. Od roku 2016 se prodalo 200 tisíc vozů Kia Niro (65 tisíc v Evropě), přičemž dosud se tento crossover/SUV vyráběl pouze v hybridní verzi. Dojezd novinky s elektrickou jednotkou Kia Motors čtvrté generace je údajně 320 nebo 450 km podle akumulátorů Li-Ion 39,2 nebo 64 kWh. Trakční elektromotor 150 kW pohání přední kola.

Znovuzrozený Fiat 500 dobyl evropský titul Car of the Year 2008

Maserati Levante (původně Kubang) v Detroitu 2012

CHEVROLET 5.3 V8 LH6 (2005) Nejrozšířenější zážehový motor světa je Chevrolet Small Block V8, vyráběný od roku 1955, jehož základní koncepce do V/90° s roztečí válců 4,4 palce (111,76 mm) a rozvodem OHV 2V přežila půl století a pokračuje dodnes. Vyobrazen hliníkový typ LH6 (Vortec 5300), první z generace IV, uvedený v pikapech a vozech SUV General Motors (např. Chevrolet TrailBlazer/GMC Envoy). Osmiválec do V/90°, rozvod OHV 2V Objem válců 5327 cm3 (ø 96,01 x 92 mm) Výkon 224 kW (305 k)/5200 min‑1 (Chevrolet TrailBlazer)

Kresba a foto General Motors

SLAVNÉ MOTORY

Kresba a foto General Motors

SLAVNÉ MOTORY Chevrolet Corvette 2005 (C6)

CHEVROLET 6.0 V8 LS2 (2005) Nejrozšířenější zážehový motor světa je Chevrolet Small Block V8, vyráběný od roku 1955, jehož základní koncepce do V/90° s roztečí válců 4,4 palce (111,76 mm) a rozvodem OHV 2V přežila půl století a pokračuje dodnes. Na kresbě hliníkový typ LS2 generace IV. Celkem vzniklo přes 100 milionů motorů pěti generací a různých objemů. Jejich konstruktérem je Ed Cole (1909 – 1977), který přišel k Chevroletu od Cadillacu.

Osmiválec do V/90°, rozvod OHV 2V Objem válců 5967 cm3 (ø 101,6 x 92 mm) Výkon 298 kW (405 k)/6000 min‑1 (Corvette C6)