VOZY VELKÝCH CEN

nepatřilo). Všichni ovšem vzhlížejí k sezoně 2026, která by měla přinést zásadní změny a nové motory. Technické předpisy se pro sezonu 2023 prakticky nezměnily. Loňské problémy se svislým kmitáním vozů (porpoising), jež zvýšilo nároky na odolnost jezdců, vedly k nárůstu minimální světlé výšky o 15 mm včetně úpravy difuzoru. V současné době se uvádí také snížení minimální hmotnosti vozu o dva kilogramy z loňských 798 na 796 kg a také ochranné oblouky byly zesíleny po dramatické havárii Guanyu Zhoua na Silverstone. Pro lepší výhled vzad byla zvětšena šířka zpětných zrcátek ze 150 na 200 mm (a výška z 50 na 60 mm). Zpřísněny byly možnosti úprav poháněcí soustavy během sezony, detailní změny jsou i pro využití různých pneumatik (povinnost nasazení dvou směsí, ať je to pro jezdce výhodné či nikoli, nadále zůstává). Technické předpisy F1 2023 vydala FIA dne 7. prosince 2022 v bulletinu na 183 stranách. Žádné změny nepřinášejí konstrukce poháněcích soustav. Připomeňme, že je tvoří šest prvků, a to ICE (spalovací motor 1.6 V6 Turbo), MGU-K (elektromotor/generátor na motoru – Kinetic), MGU-H (dtto, ale na výfukovém turbodmychadle –Heat), TC (turbodmychadlo), ES (akumulátory) a CE (řídicí elektronika). Je předepsán limit na tři součásti systému pohonné jednotky za sezonu, omezení na dvě zůstává u ES a CE. Motory dodávají Merce-

McLaren MCL60 motor

Mercedes-Benz M14

E Performance šéf týmu

Zak Brown (USA) a Andrea Stella (I) jezdci

# 4 Lando Norris (GB)

# 81 Oscar Piastri (AUS)

Haas VF-23 motor Ferrari 066/10 šéf týmu

Günther Steiner (I) jezdci # 20 Kevin Magnussen (DK) # 27 Nico

Hulkenberg (D)

AlphaTauri AT04 motor

Honda RBPT 001 šéf týmu

Franz Tost (A) jezdci # 22 Yuki

Tsunoda (JPN) # 21 Nyck

De Vries (NL)

Aston Martin AMR23 motor

Mercedes-Benz M14

E Performance šéf týmu

Mike Krack (LUX) jezdci

# 14 Fernando Alonso (E)

# 18 Lance Stroll (CDN)

Red Bull RB19 motor

Honda RBPT 001 šéf týmu

Christian Horner (GB) jezdci

# 1 Max

Verstappen (NL)

# 11 Sergio Pérez (MEX) des-Benz pro vlastní tým, McLaren, Williams a Aston Martin; Ferrari pro vlastní tým, Alfu Romeo a Haas; Renault jen pro Alpine a Red Bull/ Honda pro vlastní tým a AlphaTauri. Změnu by měla přinést sezona 2026, zatím se hovoří pouze o Audi (v lednu koupili 25 % Sauberu, podíl chtějí zvětšit až na 75 % a vstoupit do F1 coby Audi s vlastním motorem). Změnil se formát víkendu, pokud se jede stokilometrový sprint. V pátek je pouze první trénink (takže noví adepti F1 mají smůlu) a kvalifikace na nedělní závod. V sobotu se jede Sprint Shootout (kvalifikace na sprint) a vlastní sprint. O víkendech bez sprintu zůstávají tři tréninky a kvalifikace jako bylo dosud obvyklé. Samozřejmě se tak těžko plní požadavek na výchovu nových jezdců, kteří mohou trénovat jen v prvním tréninku (FP1), letos k tomu zatím bohužel nedošlo (do Red Bull Ringu včetně). Pouze v Bahrainu byl pro FP1 připraven Felipe Drugovich

Williams FW45 motor

Mercedes-Benz M14

E Performance šéf týmu

James Vowles (GB) jezdci

# 23 Alexander Albon (TH/GB)

# 2 Logan

Sargeant (USA)

Alfa Romeo C43 (Sauber) motor Ferrari 066/10 šéf týmu

Alessandro

Alunni Bravi (I) jezdci

# 77 Valtteri

Bottas (SF)

# 24 Guanyu Zhou (CHN)

Alpine A523 motor Renault E-Tech RE23 šéf týmu

Otmar

Szafnauer (USA) jezdci

# 10 Pierre

Gasly (F)

# 31 Esteban

Ocon (F) jako náhradník za zraněného Lance Strolla u Aston Martinu, ale ten nakonec nastoupil hned od prvního tréninku. Pokud se jede sprint, tak má závodník pouze jeden trénink a hned následuje kvalifikace, takže ve FP1 místo nováčkovi nepřepustí. První polovinu sezony 2023 ovládli jezdci Red Bull Racing, pouze Fernando Alonso (Aston Martin) přišel o šanci v Monaku chybou vlastního týmu při nesprávné výměně pneumatik, kterou si v závěru musel zopakovat. Jezdci Ferrari nikdy prvenství neudrželi, Mercedes-AMG klesl až za Aston Martin, a tak Max Verstappen opět vede s velkým náskokem. Sezona byla zkrácena o Velkou cenu Číny (znovu bez náhrady zrušena pro covidové restrikce), ale také o Velkou cenu Emilia Romagna v Imole, protože Itálie byla v květnu postižena rozsáhlými povodněmi. Hovoří se také o tom, že Scuderia AlphaTauri převede většinu aktivit z italské Faenzy do britského Bicesteru, kde má aerodynamický tunel. Potvrzeny byly zprávy, že od roku 2024 tým ponese nové jméno, v pořadí už páté (Scuderia Everest, Minardi, Toro Rosso a AlphaTauri), jako součást restrukturalizace vlastníka Red Bull. Šéf týmu Franz Tost také končí, od 2024 ho nahradí Francouz Laurent Mekies od Ferrari, který už pro Minardi/Toro Rosso pracoval v letech 2002 až 2014. Přihlášky jiných týmů do sezony 2026 s výjimkou Audi a Andretti Global/Cadillac jsou zřejmě jen zbožným přáním. ■

ALESSANDRO PIER GUIDI (I)

Vítěz Le Mans 2023 při osmém startu ve slavné čtyřiadvacetihodinovce, když přešel ze třídy GT (od 2016 Ferrari 488 GTE) do Hypercars (Ferrari 499P Hybrid). Dlouholetý jezdec týmu AF Corse se narodil 18. prosince 1983 v Tortoně. Jako většina začínal na motokárách, ale sen o vstupu do formule 1 se mu nesplnil. Okusil F-Renault 2.0 (2002 Birel Formula), F3000 (2006 pro ADM Motorsport), A1 Grand Prix (2006/2007 pro A1 Team Italy) a F-Superleague (2008 pro

Galatasaray SK), než definitivně přešel do světa sportovních vozů, nejprve na Maserati a poté na Ferrari (FIA GT, ELMS, IMSA, WEC a další). Ve 24 h Le Mans vyhrál třídu GTE Pro v letech 2019 a 2021 na Ferrari 488 GTE Evo, 2023 debutoval v LMH na Ferrari 499P Hybrid (v Sebringu neuspěl, v 6 h Portimao byl šestý, v 6 h Spa-Francorchamps třetí a ve 24 h Le Mans spolu s Jamesem Caladem a Antonio Giovinazzim zvítězili). Od roku 2017 má statut továrního jezdce Ferrari (AF Corse je oficiálním týmem Ferrari, zastupuje značku v GTE a LMH).

ANTONIO FUOCO (I)

Antonio Fuoco překvapil zajetím pole position při debutu Ferrari 499P Hybrid na 1000 mil Sebringu 2023, což zopakoval ve 24 h Le Mans, kde však vedení pro problémy s vozem neudržel a spolu s Miguelem Molinou a Nicklasem Nielsenem byli pátí. V Sebringu dojeli třetí, v Portimau druzí a ve Spa-Francorchamps odpadli. Fuoco startoval v Le Mans potřetí, na Ferrari 488 GTE Evo v ročníku 2021 odpadl a 2022 byl třetí v GTE Pro (vždy AF Corse). Narodil se 20. května 1996 v Cariati, od malička jezdil motokáry (debutoval ve čtyřech letech!), 2012 byl třetí ve WSK Euro Series a čtvrtý v evropském mistrovství CIK-FIA KF2. V roce 2013 vyhrál čtyři závody F-Renault 2.0 pro tým Prema Junior, 2014 byl dvakrát první ve F3 (Spielberg a Silverstone), pokračoval v GP3 Series, 2017 debutoval ve formuli 2 (2017 celkově osmý pro Prema Racing, 2018 sedmý pro český Charouz Racing System).

Jako testovací jezdec Ferrari mnohokrát vyzkoušel formuli 1 (2015 až 2021). Je továrním jezdcem Ferrari pro GTE a LMH (AF Corse).

Vítěz Le Mans 2023 při devátém startu ve slavné čtyřiadvacetihodinovce, když přešel ze třídy GT (od 2014 Ferrari 458 Italia a 488 GTE) do Hypercars (Ferrari 499P Hybrid). Premiéra v Le Mans 2014 se nevydařila, po havárii v kvalifikaci do závodu nenastoupil. V sezoně 2023 sdílí cockpit Ferrari 499P Hybrid spolu s Alessandro Pier Guidim a bývalým jezdcem F1 Antonio Giovinazzim. Narodil se 13. června 1989 v Cropthorne (Worcestershire), byl úspěšný v motokárách,

2008 přešel do F-Renault UK a NEC 2.0, hned vyhrál zimní série ve Velké Británii a Portugalsku. Postupoval přes prestižní British F3 (2010 druhý pro Carlin), GP3 Series (2011 druhý pro Lotus ART) a GP2 Series (2012 pátý pro Lotus GP, 2013 třetí pro ART GP) až ke kontraktu testovacího jezdce Force India F1(2013), ale tím jeho formulová kariéra skončila. Přešel do závodů sportovních prototypů a vozů GT, hlavně pro AF Corse (458 Italia, 488 GTE Evo a 499P Hybrid). Jel elektrickou formuli 2019/2020 pro Panasonic Jaguar Racing. Žije ve Walesu.

JIŘÍ MOSKAL (CS/CZ)

Legenda československého automobilového sportu, strůjce naší účasti v maratonu Paříž-Dakar (LIAZ 1985), oslavil pětasedmdesátiny! S Františkem Vojtíškem byl průkopníkem závodů tahačů na okruzích (1987 LIAZ) a proslul coby úspěšný jezdec F-Easter, vítěz Poháru míru a přátelství 1981 (MTX 1-03 Lada 1300). Narodil se 3. května 1948 v Jablonci nad Nisou, po maturitě nastoupil v červnu 1968 jako technik u výrobce nákladních vozů LIAZ a setrval tam do konce roku 1990!

S automobilovým sportem začal až po základní vojenské službě, v rally a závodech do vrchu (Renault 8, Škoda Octavia a 1000 MB). Největší úspěchy získal ve formuli Easter, kde reprezentoval Československo v Poháru míru a přátelství (1979 třetí, 1980 druhý, 1981 mistr, 1982 a 1983 třetí). Po několikanásobné účasti v Dakaru a závodech tahačů v týmu LIAZ motoristický sport neopustil, působil dále jako manažer a založil dealerství Mercedes-Benz Trucks. Dodnes se zúčastňuje soutěží (naposledy Rally Praha Revival 2023 na BMW 318iS).

Ji

Úspěšný československý reprezentant ve formuli Easter oslavil osmdesátiny! Narodil se 11. června 1943 v Mnichově Hradišti, v patnácti začal na Pionýru, zkusil motocyklové soutěže a postavil si motokáru. Dlouhá léta pracoval coby automechanik v družstvu Drupol Mladá Boleslav, v roce 1967 debutoval jako spolujezdec Jaroslava Kováře. Učedník však brzy přerostl mistra, Červa získal šest domácích titulů, ale jako jediný jezdec v rally (Škoda), autokrosu (na buggy Škoda vlastní konstrukce 1972) i na okruzích (1976 a 1983 F-Easter). Po roce 1972 přešel z rally a autokrosu na okruhy do F-Škoda (MTX 1-01) a později do F-Easter (MTX 1-02 a 1-03). Nejvíce proslul v Poháru míru a přátelství ve F-Easter (motor Lada 1300), kde byl druhý 1975, mistr 1976, třetí 1977, jedenáctý 1978, druhý 1979, šestý 1980, druhý 1981, čtvrtý 1982, šestý 1983, třetí 1984 a znovu třetí 1985 (už na novém MTX 1-06). Po sezoně 1985 odstoupil ze závodů, ale na okruzích se dále objevoval a připravoval závodní stroje ve své dílně.

VÁCLAV LÍM (CS/CZ)

Dobyl devět domácích mistrovských titulů a v letech 1979 a 1986 dominoval Poháru míru a přátelství ve formuli Easter. Nejprve byl automobilovým modelářem, motocyklovým soutěžním jezdcem (od 1958) a prvním českým mistrem motokár (1966). Pracoval v letňanské Avii a coby člen tamního autoklubu postavil Avii F3 s motorem Ford 1,0 litru, s níž vyjel na jaře 1968. Změna na F-Easter 1300 cm3 si vyžádala nové Avie (postupně AE1 až AE3), mistrem ČSSR se stal poprvé v roce 1977. Úspěchů přibývalo, jeho Avia drtila konkurenci sériových MTX! V roce 1978 přesedlal na AE2, jen v roce 1979 zaznamenal 13 vítězství v řadě, celkem ze 63 závodů 31 vyhrál! S novou Avií AE3 pokračoval ve sbírání úspěchů (1982 – 1992). Kariéru ukončil po 1994 s kevlarovým monopostem Eufra-Opel F3 a na závodních tratích podpořil syna Hanuše; ještě účinkoval v závodech historických formulí na modernizované Avii AE3-M (Lada 1600) pro formuli Mondial. Letos oslavil 83 let (narodil se 11. února 1940).

4 Sébastien Ogier (Toyota) uhájil prvenství před Rovanperou

5 Ogier zvítězil na Safari podruhé (také 2021), nyní s novým spolujezdcem

Landaisem

6 Ott Tänak na tiskové konferenci v Nairobi

Polák Kajetan Kajetanowicz, čtyřiačtyřicetiletý rodák z Cieszyna, zopakoval loňské vítězství WRC2 s vozem Škoda Fabia ve východoafrické Safari Rally, když v celkovém pořadí letos dojel osmý (po diskvalifikaci Neuvilla). V průběžném pořadí WRC2, jemuž vládnou české vozy, se tak vyhoupl na první místo před Nikolaje Grjazina a Marca Bulaciu. Pozoruhodná je čtvrtá pozice v cíli pro domácího jezdce Carla Tundo na další Fabii, když už Safari pětkrát vyhrál s věrným spolujezdcem Timem Jessopem v letech 2004 (Subaru Impreza), 2009, 2011 a 2012 na Mitsubishi Lancer EVO IX a znovu 2018 na EVO X. Devětačtyřicetiletý Tundo, rodák z Nairobi (otec Frank také jezdil rally), po dlouhé kariéře přesedlal na Fabii a v rally historických vozů jezdí Triumph TR7 V8.

►

Safari Rally 2023

1. Sébastien Ogier/Vincent Landais 3:30:42,5 Toyota GR Yaris Rally1

2. Kalle Rovanperä/Jonne Halttunen + 6,7 s Toyota GR Yaris Rally1

3. Elfyn Evans/Scott Martin + 2:58,5 Toyota GR Yaris Rally1

4. Takamoto Katsuta/Aaron Johnson + 3:23,8 Toyota GR Yaris Rally1

5. Dani Sordo/Cándido Carrera + 5:05,4 Hyundai i20 N Rally1

6. Ott Tänak/Martin Järveoja + 9:14,4 Ford Puma Rally1

7. Pierre-Louis Loubet/Nicolas Gilsoul + 16:15,7 Ford Puma Rally1

8. Kajetan Kajetanowicz/Maciej Szczepaniak + 26:33,4 Škoda Fabia Rally2 evo (1. WRC2)

9. Oliver Solberg/Elliott Edmondson + 29:04,0 Škoda Fabia Rally2 evo (2. WRC2)

10. Martin Prokop/Zdeněk Jůrka + 38:01,1 Ford Fiesta Rally2 (3. WRC2)

11. Carl Tundo/Tim Jessop + 40:56,1 Škoda Fabia Rally2 (4. WRC2)

12. Esapekka Lappi/Janne Ferm + 42:14,9 Hyundai i20 N Rally1 (Pozn. Z osmého místa vyloučen Thierry Neuville/Martijn Wydaeghe, Hyundai i20 N Rally1)

Pánové Akio Toyoda (prezident týmu) a Jari-Matti Latvalla (šéf týmu Toyota Gazoo Racing WRT) byli velmi spokojeni, když vozy Toyota potřetí v řadě vyhrály nesmírně náročnou východoafrickou Safari Rally (a podruhé obsadily první čtyři místa)! Loni bylo pořadí Rovanperä, Elfyn, Takamoto a Ogier, letos se na pozicích vystřídali! Přítomen byl také Juha Kankkunen, který své první vítězství WRC získal právě na Safari (1985 Celica Twin Cam Turbo, ale Juha zvítězil při svém prvním startu) a letos pomáhal týmu za volantem konceptu Hilux MHEV (loni tam okusil GR Yaris se spalovacím motorem na vodík). Toyota zkrátka nenašla konkurenci, nejlepší Hyundai i20 N byl pátý (Dani Sordo) a nejlepší Ford Puma (Ott Tänak) šestý. Vozy Škoda Fabia ovládly skupinu WRC2, na třetí místo se vklínil Martin Prokop (Ford Fiesta) před Carlo Tundem a navrátilcem Arminem Kremerem (oba Fabia).

Postavili jsme šest sportovních prototypů skupiny C2 a tři z nich opět patří nám, raduje se Fritz Gebhardt...

ROMAN KLEMM

1 Michael Lyons vyjíždí z boxu před Fritzovými zraky (JC843)

2 Adámkova premiéra na Hockenheimu (1985)

3 Fritz Gebhardt vzpomíná

4 Gebhardt C88 Audi Turbo nyní řídí Marco Werner

Obchodním modelem byl prodej speciálů C2, ale nefungovalo to v potřebném objemu, vysvětluje Fritz Gebhardt, a proto ze závodů ve druhé polovině osmdesátých let odstoupili. Nedávno si ale vzpomněl na bohatou historii, svoje bývalé vozy odkoupil od jejich nových majitelů, restauroval a v šampionátu Gruppe C Supercup nasadil na Hockenheimu a Red Bull Ringu se špičkovými jezdci.

Na trať se vrátil rovněž Gebhardt JC843 (motor Ford DFV), s nímž startoval i náš Miroslav Adámek, a se kterým Gebhardt Motorsport obsadil šesté místo v mistrovství světa 1984 ve třídě C2. Nejlepším výsledkem bylo vítězství C2 (šesté místo celkově) v závodě 1000 km Selangoru v Malajsii (posádka Richard Piper/Evan Clements/Ian Harrower). V historickém poháru jej nyní řídí Michael Lyons, několikanásobný vítěz Monaco F1 Historique. Vylepšený JC853 se silnějším Fordem 3,3 litru si svého času coby nejlepší výsledek zapsal také šesté místo. V tragickém Mosportu 1985, kde zahynul Manfred Winkelhock na Kremerově Porsche 962, dojela šestá posádka Frank Jelinski/John Graham. O rok později s ním Jelinski/Dickens vyhráli třídu v Monze a Gebhardt Motorsport zakončil MS C2 na páté pozici. A právě Švéd Stanley Dickens, vítěz 24 h Le Mans 1989, se do kopitu vrátil. Nejnovější Gebhardt C88 (motor Audi Turbo 2,1 litru) byl nasazován do různých šampionátů na přelomu osmdesátých a devadesátých let. Nyní jej vodí Němec Marco Werner, trojnásobný vítěz 24 h Le Mans (2005 na Audi R8, 2006 a 2007 na Audi R10 TDI). Objevil jsem starou lásku, říká Fritz Gebhardt, když koupil také Porsche 962 a March formule 2, s nímž závodil jeho bratr Günther.

V minulé éře do roku 1989 se nestávalo často, aby okruhoví automobiloví závodníci někdejší ČSSR vyjeli za západní hranice a už vůbec ne, aby tam startovali v mistrovství světa. Politické a finanční okolnosti to prostě neumožňovaly. Až na jedinou výjimku. V neuvěřitelně horkém červenci roku 1985 se na start podniku vytrvalostního MS v Hockenheimu postavil Miroslav Adámek z Prahy! Tehdy šestačtyřicetiletému národnímu mistru se podařilo zajistit sponzorský balíček hlavně od exportních firem, který stačil k tomu, aby si koupil místo v týmu bratří Günthera a Fritze Gebhardtů. Byla to příležitost, zapsat se do dějin československého motoristického sportu. Bílý Gebhardt JC843 skupiny C2, polepený nálepkami sponzorů Merkuria, Pilsner Urquell a Budweiser/Budvar, měli vedle Adámka pilotovat Rakušan Walter Lechner a sám majitel Günther Gebhardt, novější JC853 v modrém hávu kanadského pivovaru Labatt’s byl svěřen mladým Němcům Frankovi Jelinskému a Manuelu Reuterovi společně

► KRÁTCE

► Britský Hitech se uchází o start ve formuli 1 od sezony 2026! Současně přišlo podivné oznámení, že 25 % podílu koupil kazašský podnikatel Vladimir Kim od mateřské společnost Hitech Global Holdings Ltd. Vladimir Kim podniká v těžbě nerostů, bankovnictví a letectví, jeho společnosti Kazakhmys a KAZ Mineral v minulosti podpořily atlety z Kazachstánu, ale toto je první aktivita v oblasti motoristického sportu. Hitech nasazuje vozy F2, F3 a F4; Kim je prý velkým příznivcem motorsportu, jak prozradil Oliver Oakes, šéf týmu.

1985

7 Ve tvářích Günthera Gebhardta a Miroslava Adámka se zračí napětí (Most 1985)

8 Další zrenovovaný Gebhardt JC853 v barvách Labatt’s Foto s Kanaďanem Johnem Grahamem. Oba vozy závod sice nedokončily, ale zůstaly ušetřeny osudu dvou Porsche 962C, jež zle poničily dva nezávislé požáry při tankování v boxech. Jedním ze zraněných tehdy byl i konstruktér těchto výborných prototypů, chebský rodák Norbert Singer. Jedno ovšem Adámkovi nikdo už nevezme, stal se prvním a jediným československým účastníkem tehdy vzkvétajícího šampionátu, kde o titul bojovaly Porsche, Lancia a Jaguar. Mezi 37 přihlášenými vozy na 1000 km Hockenheimu 1985 se prosadil tovární prototyp Rothmans/ Porsche 962, s nímž Hans­Joachim Stuck/Derek Bell zvítězili, nejlepší Lancia LC2­85 (Mauro Baldi/ Bob Wollek) byla čtvrtá za dvěma soukromými Porsche 956 Brunova a Joestova týmu (druzí Sigala/ Larrauri, třetí Barilla/Ludwig). Miroslav Adámek na Gebhardtu několikrát startoval také v Intersérii (viděli jsme ho 1985 na autodromu v Mostě), než přesedl na upravený Williams formule 1 ve stylu CanAm pro Lechnerův tým.

„Miroslav Adámek sice nebyl úplně nejrychlejší, ale byl to spolehlivý jezdec, který zacházel šetrně s materiálem. Musel mít velmi dobré spojení za tehdejšími kulisami a tuhle jedinečnou šanci v mistrovství světa si zasloužil. Jen ohledně příspěvků jeho sponzorů to byly před každým závodem velké nervy. Tyto dotace totiž neplynuly z Čech, ale od firem v Německu, jež výrobky jeho mecenášů jako pivo a zbraně dovážely. Pak si to mezi sebou nějak vyrovnávali,“ vzpomíná Fritz Gebhardt. Nedlouho poté však značka Gebhardt ze závodních tratí zmizela. ■

► Přihlášky Andretti Global/ Cadillac (All-American Team) a kuriozní Formula Equal, kde budou zaměstnanci 50:50 % muži a ženy, byly rovněž pro F1 potvrzeny! Druhý nápad je dílem jistého Craiga Pollocka, který je zapomenutým šéfem týmu BAR Honda a manažerem Jacquesa Villeneuva. Formula Equal bude působit z blíže neurčené země v oblasti Perského zálivu, pravděpodobně Saúdské Arábie. Pollock už dříve neuspěl s projektem motoru PURE Turbo 1.6 V6, který konstruoval Gilles Simon (ex-Ferrari) pro vozy F1 (bankrot ještě před sezonou 2014). Dalším uchazečem má být Panthera Team Asia ve francouzském vlastnictví, ale to je také velká neznámá.

► Nizozemec Dilano van’t Hoff zahynul v předzávodě FRECA při 24 h Spa-Francorchamps v sobotu 1. července, a to 25 dnů před devatenáctými narozeninami. Bývalý motokárista byl v roce 2021 mistrem Španělska F4 a druhý v UAE F4 za Enzo Trullim, 2022 postoupil do šampionátu FRECA, který nahradil dvoulitrovou F3 a F-Renault Eurocup (shodné vozy Tatuus-Alpine 2.0). Dilano skončil za deště, po nárazu do svodidel byl odmrštěn do dráhy Adamu Fitzgeraldovi, který narazil do boku jeho formule. Účastníky kolize byli též Emerson Fittipaldi Jr. a Švýcar Joshua Dufek. Sobotní závod vyhrál Ital Andrea Antonelli (Prema Racing) před Němcem Timem Tramnitzem (R-ACE GP).

► V srpnu 2019 ve Spa při podobné nehodě ve formuli 2 zahynul Anthoine Hubert a Juan-Manuel Correa z Charouzova týmu utrpěl těžká zranění nohou (vrátil se do F3 až v dubnu 2021, nyní jede znovu F2, ale pro Van Amersfoort Racing). Mistrovství FRECA (Formula Regional European Championship by Alpine) se koná třetí sezonu, závod ve Spa byl čtvrtým podnikem 2023. První páteční závod vyhrál Brazilec Rafael Camara (Prema Racing) před Tramnitzem a Norem Martinem Stenshornem (R-ACE GP), který vede klasifikaci.