LIAZ podle vzoru

minulé éry...

TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Mnichovo Hradiště (CZ)

Hlavní budova v Mnichově Hradišti ještě stojí, do závodu jsme se po letech zajeli podívat historickým autobusem rodní podnik Liberecké automobilové závody z Jablonce nad Nisou. Separatisté však zřejmě měli navrch, a tak následovala éra s velkým označením LIAZ na mřížce masky chladiče, kdy byla značka Škoda z nákladních vozů zcela vytlačena. Teprve v devadesátých letech se Škoda vrátila, avšak už bylo pozdě...

Vznik Libereckých automobilových závodů (LIAZ), navzdory názvu se sídly v Rýnovicích či Jablonci nad Nisou, je spojen s převedením výroby vozů Škoda 706 R z letňanské Avie do nového závodu tak, jak bylo zvykem v době vlády československých komunistů, kteří prosluli mnoha nekompetentními reorganizacemi, jež se staly pro náš strojírenský průmysl cestou do záhuby (předtím zase přesunuli produkci Š 706 R do letecké továrny Avia). Nová značka LIAZ se objevila na posledních derivátech trambusu, tedy Škody 706 RT/MT v šedesátých letech, naplno se rozjela v sedmdesátých. Od roku 1968 vyráběná 706 MT (modernizovaný trambus) přežila ve speciálních verzích až do náběhu další generace 100/110/150, kterou zahájily oba zmíněné typy 100.05 (valník s užitečnou hmotností 7,7 t a rozvorem náprav 5,0 m) a tahač návěsů 100.45 (souprava 36/38 t podle motoru, rozvor 3,75 m), poháněné vpředu podélně šikmo (proto MŠ) uloženým řadovým šestiválcem MŠ 637 nebo 638. Oba motory měly zdvihový objem 11 940 cm3 (ø 130 x 150 mm) a výkon při 2000 min-1 v prvním případě 200 kW, ve druhém pak 222 kW (270 a 304 k). Převodovka byla Praga 10 P 80, tedy pětistupňová s předřazeným rychloběhem (10 + 2Z); rám klasický žebřinový a nápravy tuhé, odpružené svazky podélných listových per. Výrobce udával spotřebu 29/40 litrů na stovku kilometrů (valník/tahač s návěsem) a největší rychlost podle převodu 72, 80, 86 nebo 92 km/h. Náběh výroby nové řady s moderní třímístnou budkou byl dlouhý, údajně se tak stalo v roce 1974; už na XVII. Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně 1975 byl tahač Škoda 100.45 oceněn zlatou medailí. Sortiment typů se rozšiřoval, modernizovaná řada 110 z roku 1984 vynikala budkou shodných tvarů, ale už sklopnou (1983 se ustoupilo od značky Škoda). Postupně se uplatnily vylepšené motory LIAZ z jablonecké motorárny, finální montáž probíhala v Mnichově Hradišti (v červenci 1968 jsem tam pracoval jako student, ►►►

1 Škoda 706 RS model 1957, se kterou přijel Dušan Peterka na sraz v Mnichově Hradišti ze vzdálenosti 300 kilometrů

2 Zástupce nové řady LIAZ 100.47, tahač návěsů s moderní budkou (model 1982)

3 Škoda 706 RTTN s chladírenským návěsem N-12 Alka (výrobce Orličan, n.p., Choceň)

4 Pěkný valník Škoda 706 RTC pro mezinárodní dopravu TIR (1968)

5 Třínápravové verze byly na silnicích vzácností, na snímku sklápěč LIAZ 29.33 z pozdějších sérií

6 Dvě generace nákladních vozů, vlevo LIAZ 100/110 a vpravo Škoda LIAZ 706 MTSP u staré výrobní haly

7 Kuriozita LIAZ 250.261 UK (unifikovaná kabina s Tatrou), jediný prototyp dochovaný v původním stavu (1988)

1 Těžký valník LIAZ Turbo 18.29 s hydraulickou rukou (model 1997)

2 Škoda 29.33 SD Fox (1996), kterou později nabízel Tedom Truck jako typ Tedom-D 33.45SD 6x4 s motorem Renault DXi11 (450 HP) a převodovkou ZF 16S

3 Nechyběly ani krásné autobusy Škoda 706 RTO LUX, stavěné na podvozcích z Mnichova Hradiště vysokomýtskou Karosou ovšem ještě na 706 RT/MT; pozn. autora). Označení typů se průběžně měnilo, místo dvojciferného za tečkou na tříciferné (např. 110.551), vznikla nepřehledná řada modifikací. Šestiválec MŠ 640, rovněž 11 940 cm3, byl naladěn na 235 kW (320 k); následoval M2 650 (stojatý) s větším objemem 13 740 cm3 (ø 135 x 160 mm) a výkonem 294 kW (400 k); turbodmychadla vyráběly ČZ Strakonice v licenci KKK. Některé typy nesly označení 122 (třínápravový), 150 (sklápěče) a poslední číslice 1 v prvním trojčíslí (např. 151, 111, 101) značila pohon 4x4. K 1. lednu 1986 získal oborový podnik LIAZ při další reorganizaci také Karosu, Orličan a Škodu Ostrov nad Ohří (trolejbusy).

V devadesátých letech řadu 110/150 krátce nahradila lehce modernizovaná 200 s motorem M 636/640 (všechny dále s objemem válců 11 940 cm3), protože už byla připravena větší modernizace coby 300, byť s budkou stále ve stejném stylu. Tehdy proběhlo přeznačení typů, zjevně podle německého vzoru, jež se začalo používat bez ohledu na řadu 300. Například typ 18.33 = 18 tun a 330 k (243 kW); šestiválce LIAZ byly sjednoceny na nové M 640 (M1.2C), stojaté nikoli šikmé, o výkonu až 275 kW (375 k) s převodovkami Praga (také 14 PS 150), ale už v řadě 200 se alterna- tivně objevily motory jiných značek (nejprve šestiválec Detroit Diesel 272 kW s převodovkou ZF 16 S 190). Vedení podniku se snažilo nabídku modernizovat, ale chyběly finanční prostředky. V roce 1994 vystavovali na autosalonu v Hannoveru, 1997 na AMI v Lipsku, spolu s Tatrou je zastupoval Semex. Po roce 1989 však podnik ztratil tradiční trhy, slovenské pobočné závody se oddělily, proběhla privatizace a v roce 1995 do LIAZu vstoupila Škoda Plzeň a nastal turbulentní vývoj, dnes už těžko rozšifrovatelný. Nejprve plzeňský vlastník změnil název na ŠKODA LIAZ a.s. (1996); restrukturalizace pod taktovkou Škody (Lubomíra Soudka) vytvořila Truck International (1997), jenž ji měl spojit s kopřivnickou Tatrou, ale bankrot byl vyhlášen o rok později a záhy odvolán, pak se objevil slovenský Sipox Holding (později Liaz Sipox), ale nezaplatil a v roce 2002 to už byl definitivní konec...

V roce 1984 vyrobil LIAZ celkem 18 732 automobilů, export měla zvýšit úspěšná účast na soutěži Paříž –Dakar, jenže nezvýšila. Pro úplnost zmiňme pokusy, zdůrazněné ve výrobním programu LIAZ a.s. pro rok 1995, a to střední řadu S (9 – 13 t, budka Steyr a motor Steyr WD 612 o výkonu 132 kW) a středně těžkou FZ (LIAZ Furman 13 t, budka LIAZ, motor WD 612 a pře-

4 Bylo až překvapivé, kolik automobilů Škoda Xena 19.47 se do Mnichova Hradiště nakonec sjelo

5 Škoda Xena 19.47 se zdůrazněním použití vznětového motoru Detroit Diesel Series 60

6 LIAZ 18.29 TSL1, letištní tahač se zesíleným rámem pro ČSA s tažnou/tlačnou hmotností 140/110 tun (zrodil se i snížený typ TSL2 pro 180/180 tun)

7 Autobus Karosa ŠL 11 Turist s přívěsným vozíkem SVA Holýšov na zavazadla (odvozen z hasičského) vodovka ZF S6 – 36), které měly doplnit tradiční LIAZ 300, resp. M300 (s budkou Maxi), přičemž v nabídce před pětadvaceti lety nadále zůstávaly vybrané typy 110/150/200 pro méně náročné trhy. Těžké kolové tahače ŠT 180 a LT 230 (traktory s motory LIAZ) už patřily historii. Plány vývoje nových typů 400 Xena (tahač) a 300/400 Fox (nákladní, hlavně sklápěče a komunální aplikace), nabízených opět jako Škoda, už dosáhly jen zanedbatelných počtů před úpadkem podniku (1999: 138 vozů).

8 Tedom-G 19.29 (Fox), jeden z posledních s originálním motorem, vyrobený pro Míchárnu Ubušínek, s.r.o.

Historie výroby v Mnichově Hradišti se uzavřela. Zůstaly provozy v Rýnovicích jako JAMOT (Jablonecká motorárna), pak tento podnik koupil TEDOM (Teplo domova), výrobce kogeneračních jednotek, jenž se pokusil využít motory LIAZ i pro další účely. Krátce vyráběl vlastní autobusy Tedom a v letech 2006 – 2009 nabízel Tedom-D (Diesel) a Tedom-G (plynový) pod hlavičkou Tedom Truck, s.r.o, Jablonec nad Nisou, coby pokračování Foxe. Vzniklo několik kusů, dvou- a třínápravových, ale i s jinými motory (Deutz, Renault). Dnes továrna v Mnichově Hradišti chátrá, loni byl stržen známý tovární komín, symbol podniku, a v areálu jsou skladiště. LIAZ vyrobil celkem 440 tisíc nákladních vozů, 600 tisíc motorů a 10 tisíc těžkých traktorů. ■

► Tatra Trucks rozvinula program alternativních pohonů, nejdále je projekt těžkého nákladního vozu nové generace Force 8x8 s vodíkovými palivovými články, určený pro důlní provoz. Šest podélně situovaných kompozitových nádrží vodíku (30 kilogramů celkem s tlakem 350 barů) a blok palivových článků FC (Fuel Cell) jsou uloženy hned za budkou. Dokončen má být ještě letos. Na vývoji Tatra Trucks spolupracuje s ÚJV Řež a.s., Centrum výzkumu Řež, DEVINN Mladá Boleslav a VŠCHT Praha. Celková hmotnost 45 t (nápravy 9/13/13/10 t), rychlost do 85 km/h (při 32 t) a dojezd nejméně 400 kilometrů. ► Nová TDV (Tatra Defence Vehicle) vyrábí v Kopřivnici speciální vojenská vozidla ve spolupráci s Tatra Trucks a dalšími partnery. Patří k nim Titus v kategorii MRAV (Multi-Role Armoured Vehicle) na podvozku

Tatra 6x6 ze spolupráce s francouzskou Nexter Systems, dodávaný jako MKKP (Místo koordinace palebné podpory), KOVS (Kolové obrněné vozidlo spojovací) a KOVVŠ (Kolové obrněné vozidlo velitelsko-štábní). Podvozek tvoří tatrovácká koncepce s nosnou rourou, vzduchové odpružení a výkyvné polonápravy; výkon motoru je 368 kW (500 k) s převodovkou 6A. Vozidlo o hmotnosti od 17 tun dosahuje rychlosti 110 km/h. ► Tatra Defence Systems vychází z tradice Tatra Trucks, od roku 2015 působí na českém trhu jako významný podnik českého obranného průmyslu. Spolu s Tatra Trucks patří do holdingu Czechoslovak Group. Vyrábí obrněná vozidla Titus 6x6, ale také Pandur II 8x8 (podle licence GDELS = General Dynamics European Land Systems) i pro zahraniční odběratele, lehká Gepard 4x4 na základě Toyoty Land Cruiser 70 (V8, 189 kW, MT/AT; na přání bezestupňová převodovka VDS) ve spolupráci s Dajbychem z Plzně, speciální nástavby a pancéřované budky (např. T815-7 Force, T-810 Tactic, DAF CF). ► Excalibur Army ze Šternberka je další součástí holdingu Czechoslovak Group (CSG) už od roku 2014, firma vznikla z Vojenského opravárenského podniku (VOP), který se chlubí více než šedesátiletou tradicí v opravách a výrobě vojenské techniky a náhradních dílů. Na podvozku Tatra Force (motor T3C-928, na přání Cummins) staví obrněné vozy Patriot 4x4 a záchranářské Triton 4x4, podílí se na Panduru II, opravách a modernizacích dalších vozidel včetně OT-64, BRDM-2 a pásových BVP i tanků T-72 a T-55. Společnost rozšiřuje působnost a staví novou halu za půl miliardy korun českých.

OPRAVA: 72. TRENTO-BONDONE 2023

Omlouváme se čtenářům za mylnou informaci, že čtyři nejrychlejší jezdci slavného závodu do vrchu Trento-Bondone v ročníku 2023 jeli s třílitrovými vozy! Startovali sice v kategorii E2-SC (kromě Diega Degasperriho, který jel v E2-SS), ale Achille Lombardi stejně jako výjimečně Christian Merli na dvoulitrové Oselle PA21 4C. Za upozornění děkujeme Janu Ulmanovi. Závod na nejdelší italské trati Trento-Bondone (17,3 km) je zároveň nejstarším pořádaným v Itálii, první ročník v červenci 1925 vyhrál Ruggero Menestrino na Fiatu 501. Přerušovaná tradice byla obnovena v roce 1950, v některých letech jeli i motocyklisté, v roce 1958 se stal závod poprvé součástí mistrovství Evropy. Simone Faggioli tam vyhrál letos potřinácté.

TATRA TRUCKS JEDE!

Tatra Trucks v roce 2022 vyrobila více vozů než předloni a dosáhla vyšších než plánovaných tržeb 7,12 miliardy Kč (o 10 % nad plán). Z kopřivnického závodu vyjelo 1326 nových automobilů Tatra, z nichž většina zůstala v České republice (přes 200 pro Armádu ČR), ale rozšiřují se také exportní trhy. V loňském roce vyjel 10 000. vůz Tatra od převzetí společnosti současnými českými vlastníky Czechoslovak Group a Promet v roce 2013, byly zahájeny dodávky téměř 900 logistických vozidel pro armádu Belgie (spolupráce DAF Trucks a Tatra Defence Vehicle) a téměř 300 přepravních vozů pro Armádu ČR. Necelou polovinu produkce tvoří vozy pro civilní sektor, zejména stavebnictví, těžební průmysl, zemědělství, komunální služby, hasičské a záchranné složky. Vývoj se nezastavil, na veletrhu PYROS se představila nová generace Tatra Force pro hasičské nástavby s prodlouženou (4x4) i krátkou budkou (6x6), přičemž hasičské nástavby dodává THT Polička; do Austrálie putoval speciální Phoenix 10x10 pro důlní provoz s celkovou hmotností 62 tun (motor MX13 o výkonu 390 kW se samočinnou převodovkou Allison 4700) a Tatra Trucks pracuje na vývoji alternativních pohonů. Patří k nim hybridní vůz, elektrický s ICE v roli prodlužovače dojezdu, s vodíkovými palivovými články a vodíkovým spalovacím motorem.

1 Tatra Phoenix 10x10 pro Austrálii

2 Nová Tatra Force na veletrhu hasičské techniky

3, 4 Tatra Force s vodíkovými palivovými články

►

72. T RENTO-BONDONE 9. – 11. 6.

2023

1. Simone Faggioli Norma M20 FC (E2-SC 3000) 9:17,69

2. Diego Degasperri Osella FA30 (E2-SS 3000) 9:33,99

3. Achille Lombardi Osella PA21 4C (E2-SC 2000) 9:34,58

4. Christian Merli Osella PA21 4C (E2-SC 2000) 9:55,29

5. Thomas Pedrini Osella PA30 (E2-SC 2000) 9:57,22

6. Mirko Venturato Nova NP03 (E2-SC 1600) 10:00,35

Simone Faggioli (Norma M20 FC Zytek V8) na trati