TH Auto 09 2017 (září) by TH Auto

2017

FIAT 127 Car of the Year 1972 PŘEDSTAVUJEME ■ OPEL INSIGNIA druhá generace míří výše ■ VOLKSWAGEN AMAROK se šestiválcem! ■ DACIA SANDERO zajímavá alternativa

jaguar vozy

TECHNIKA ■ DEVĚT STUPŇŮ VPŘED Mercedes-Benz 9G-Tronic

kia

PICANTO

Kresba Audi Presse

SLAVNÉ MOTORY AUDI 2.5 TFSI (od 2009) Zážehové pětiválce jsou tradicí Audi už od debutu prvního Audi Quattro (1980). V roce 2009 se motor této koncepce vrátil jako 2.5 TFSI pro sportovní vůz TT RS s výkonem 250 kW (340 k). Výroba pokračuje dodnes, v novém TT RS třetí generace vzrostl výkon na 294 kW (400 k)/5850 – 7000 min‑1 a točivý moment na 480 N.m/1700 – 5850 min‑1 rovněž zásluhou kombinace nepřímého (do sacího potrubí) a přímého vstřikování paliva. Turbodmychadlo s chladičem vzduchu Přímé vstřikování paliva (na kresbě) Pětiválec DOHC 4V Dual-VVT; 2480 cm3 (ø 82,5 x 92,8 mm) Výkon 250 kW (340 k)/5400 – 6500 min‑1 (2009 Audi TT RS) Točivý moment 450 N.m/1600 – 5300 min‑1

DRUHÝ ROČNÍK číslo 9 (17), září 2017 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2017

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2017 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH vyrazit na závodní okruh při testování osobních vozů vždy přinese zajímavé poznatky. Vlastně dnes jsou všechny automobily dobré, jejich jízdní vlastnosti neobyčejně vyzrály, pokud ctíme fyzikální zákony, nemůže nás nic překvapit. Není pravda, že vozy SUV jsou bezpečnější než běžné osobní automobily, většinou je tomu naopak, ale svět chce být klamán. Nárůst hmotnosti prodlužuje brzdnou dráhu, posouvá zrychlení a navýší emise; poloha těžiště o něco výše samozřejmě zhoršuje jízdní vlastnosti. Samozřejmě, posaz jako v královském křesle poskytuje mnohým pocit nadvlády a bezpečí, ale jen do té doby, než musí prudce brzdit před překážkou, neřku-li dokonce se jí vyhnout... Na druhé straně testování na okruhu vzhledem k jízdě rychlostí, která nás na silnici podle názoru zákonodárců pošle do role odsouzeníhodných hazardérů, prozradí to, co se v běžném provozu nedozvíme. Navzdory technickému pokroku se objevují sklony k nedotáčivosti či přetáčivosti, velké náklony karoserie, odcházející pneumatiky, či vadnutí brzd. Jenže dostanete se v provozu do takové situace? Mnozí nikdy, někteří jen jednou. A právě proto můžeme doporučit různé školy bezpečné jízdy, či výuku správných návyků v kritických situacích. Zvláště dnes, kdy zmizel přirozený postup a čerství řidiči usedají rovnou do kokpitů silných monster. Krásné září, radost z jízdy a příjemné čtení přeje

Formula 1 Magyar Nagydíj 2017 �� 2 OPEL Insignia Grand Sport 2017 �� 6 KIA Picanto / Morning 2017 (JA) �� 10 JAGUAR XF (X260) �� 14 LOTUS Cars / Group Lotus Plc. �� 18 VOLKSWAGEN Amarok V6 2017 �� 22 DACIA Sandero Stepway 2017 �� 26 BMW M5 (F90) �� 28 FIAT 127 (1971 – 1983) – COTY 1971/72 ��30 MERCEDES-BENZ 9G-Tronic �� 34 SIMONINI Moto (1970 – 1983) �� 36 Formule 1 – Vozy Velkých cen 2017 �� 38 FIA Formula 2 Championship 2017 �� 40 Legendy formule 1 �� 44 Legendy závodních tratí �� 46 MERCEDES-BENZ 230 SL (W113) �� 48 47. Salon International de l’Auto Genève 1977 �� 52 Nadace Elišky Junkové: WALTER z Jinonic (1913 – 2007) �� 54 WALTER Motor Truck Co. (1898 – 1997) ��58 Motor-Sport-Museum Hockenheim �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2017 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2017 v ČR

► Za volanty nových vozů Ford Fiesta, Land Rover Discovery, Volkswagen Golf Variant, Toyota Prius PHEV, Suzuki S-Cross a dalších ► Fiat 128 – Vůz roku 1969 ► Terénní jízdy na Red Bull Ringu ► Galerie Buicku ve Flintu ► Hyundai Motor Company slaví padesátiny ► Americké speciality Duplex a Gradall ► Švýcarský individualista Felber ► A ještě jednou Walter

9/2017 THauto

Foto Ferrari

► FORMULA 1 MAGYAR NAGYDÍJ 2017

PŘICHÁZEJÍ

Ferrari SF70H vládly Hungaroringu; Sebastian Vettel zdraví diváky po průjezdu cílem před Kimi Räikkönenem

TOM HYAN, Hungaroring (H) 1 Sebastian Vettel opouští svůj monopost v parc fermé po vítězství 2 Šťastný Vettel vyhrál na Hungaroringu teprve podruhé (2015 rovněž na Ferrari)

auto 2017/9

aďarský Hungaroring, otevřený první mi závody v srpnu 1986, se stal stálicí mistrovství světa formule 1, jedním z dnešních okruhů, který hostil nejvíce Grand Prix F1 v nepřetržité řadě. Za to vše v Maďarsku vděčí emigrantům z šestapade sátého roku, kteří se rozhodli prosadit Velkou cenu Maďarska ještě v době, kdy tato země ležela za tzv. Železnou oponou. Byl to jeden z organizátorů Velké ceny Brazílie, jenž oslovil Bernie Ecclestona, do loň ska mocného vládce F1, a pozval britského obchod níka do Budapešti. Večeře s vyhlídkou na město, již tehdy působivě osvětlené, přesvědčila Mr. E natolik, že svolil. Brno, Moskva i rodné Srbsko jeho manžel ky měly smůlu. Hungaroring vznikl v rekordně krátké době a formule 1 se tam jezdí dodnes...

Foto Ferrari

Formule 1 se zlepšuje, před Hungaroringem dělil největší soupeře o titul mistra světa jediný bod...

2 Zaujalo mě, že při příjezdu na okruh po odbočení z dálnice M3 zmizelo označení ulice Bernie Eccles tona, asi se nějaký horlivý Maďar snažil zalíbit no vým majitelům šampionátu F1, ale Mr. E tentokrát stejně Budapešť nenavštívil, přestože se jako čestný předseda F1 (chairman emeritus) na vybraných Grand Prix ukázal. Vládu nad FOM (Formula One Management Ltd.) převzali Chase Carey (63 let; CEO), který přišel do paddocku skromně bez policej ního doprovodu, jeho zástupce Greg Maffei (57 let; prezident/CEO Liberty Media), konstruktér Ross Brawn (63 let; ex-Ferrari/Mercedes-AMG; ředitel motorsportu) a Sean Bratches (57 let; obchodní ře ditel). Americká společnost Liberty Media Group loni vstoupila do formule 1 podílem a nakonec stopro centním odkoupením světového šampionátu ►►►

Foto Daimler

ZMĚNY...

► VELKÁ CENA MAĎARSKA 2017

1. Sebastian Vettel Ferrari 2. Kimi Räikkönen Ferrari 3. Valtteri Bottas Mercedes-AMG 4. Lewis Hamilton Mercedes-AMG 5. Max Verstappen Red Bull-TAG 6. Fernando Alonso McLaren-Honda Průměrná rychlost vítěze 184,386 km/h

1:39:46,713 1:39:47,621 1:39:59,175 1:39:59,598 1:39:59,989 1:40:57,936

1. Sebastian Vettel 2. Lewis Hamilton 3. Valtteri Bottas 4. Daniel Ricciardo 4. Kimi Räikkönen 6. Max Verstappen

Foto Tom Hyan

► MS F1 PO VC MAĎARSKA 2017 Ferrari Mercedes-AMG Mercedes-AMG Red Bull Ferrari Red Bull

(počet bodů) 202 188 169 117 116 67

3 Valtteri Bottas byl rychlejší, na snímku vede před týmovým kolegou Hamiltonem 4 Chase Carey, nový šéf formule 1, v sobotu přichází do padddocku

Foto Ferrari

5 Ross Brawn v nové funkci sportovního ředitele celé formule 1 6 Na stupních vítězů zleva Räikkönen, Vettel a Bottas

9/2017 THauto

5 1, 2 Charles Leclerc, člen Ferrari Driver Academy, byl na Ferrari SF70H nejrychlejším jezdcem oficiálních testů v úterý po závodě 3 Sauber bude i v roce 2018 pokračovat s motory Ferrari, jednání o spolupráci s Hondou byla přerušena 4 Esteban Ocon (Force India VJM10) už dosáhl na body 5, 6 Paul Di Resta (Williams FW40) si vedl velmi dobře jako náhradník za nemocného Felippe Massu

auto 2017/9

Foto Tom Hyan

Foto Ferrari

► FORMULA 1 MAGYAR NAGYDÍJ 2017

6 Formula One od Delta Topco, poslední holdingové společnosti s účastí Bernie Ecclestona. Vlastnické vztahy ve formuli 1, které za více než čty řicet let vytvořil Bernie Ecclestone (narozen 28. října 1930 v St. Peteru, Suffolk), jehož zásluhy na dlou holeté stabilitě a rozvoji F1 jsou nesporné, nebyly nikdy jednoduché. Delta Topco se sídlem v daňo vém ráji na ostrově Jersey v průlivu La Manche coby poslední vlastník MS F1 prodala práva Liberty Media, ale její počátky sahají až do roku 1974, kdy vznikla FOCA (Formula One Constructors Associa tion), jejímž šéfem se Mr. E záhy stal, aby v roce 1987 založil FOPA (Formula One Promotions and Adminstration), a ta profesionalizovala televizní práva, jeden z největších zdrojů příjmu. Později se změnila na dnes známou FOM včetně FOA (For mula One Administration); Mr. E však vytvářel další a další obchodní vztahy, oženil se s jihoslovanskou modelkou Slavicou Radić a převedl práva na ni ve formě SLEC Holdings a pak začal prodávat podíly, což však přineslo řadu problémů. Mr. E tehdy vytvořil další Bambino Holding (pro své dcery!), jenže došlo ke střetu jak s akcionáři, tak s bankami, přišly soudní spory a návrhy zbavit Mr. E moci. Bernie však vše překonal, kapitál přeléval do

nových podniků, k nimž patřily Alpha Prema i Delta Topco, předposlední vlastník Formula One, jež na konec získala práva na F1 od FIA na dalších 100 let! Samozřejmě FIA jako mezinárodní automobilová federace v celém procesu odpočátku figuruje. Je ob divuhodné, že přes všechny peripetie a vyhrocené situace MS F1 zůstalo zachováno bez vážnějších problémů. Chase Carey převzal funkci CEO od Ecclestona letos 23. ledna, Bernie (nedávno vstoupil do třetího svazku manželského s Fabianou Flosi z Brazílie, o 47 let mladší) zůstal čestným předsedou Formula One Group. Na Festivalu rychlosti 2017 v Goodwoodu byla centrální skulptura oslavou pěti desetiletí Bernie Ecclestona ve formuli 1, sloupy nesly pět vybraných monopostů F1 z pěti dekád... Zatím se zdá, že výměna vedení přináší pozitivní změny. Bernie se soustředil na obchod, kdy bohaté ropné státy platily velké sumy za pořádání Grand Prix v místech bez diváků, Chase Carey chce na opak vrátit do šampionátu klasické okruhy. Bylo oznámeno, že se v MS 2018 znovu pojednou Velké ceny Francie (Paul Ricard) a Německa (Hocken heim), italská Monza má od loňska další kontrakt na tři roky, Silverstone do 2019 včetně atd. Ross Brawn, nesmírně zkušený konstruktér, pracuje na

7 Lewis Hamilton (Mercedes-AMG W08) tentokrát na Ferrari nestačil, stíhal je marně...

Foto Tom Hyan Foto Tom Hyan

vodník to zvládne bez problémů, jak ukázala neče kaná výměna jezdce v týmu Franka Williamse. Skot Paul Di Resta (narozen 16. dubna 1986) starto val ve formuli 1 naposledy v sezoně 2013, ještě s klasickým osmiválcem, na Hungaroring přijel jako televizní komentátor Sky F1, ale když lékaři zakázali Felipe Massovi start (necítil se dobře), zaskočil na hybridní formuli v letošní široké specifikaci, kterou okusil vůbec poprvé! Nastoupil rovnou do sobotní kvalifikace, za týmovým kolegou Lance Strollem byl jen o zlomek sekundy, v závodě neudělal chybu, jen že po 60 kolech ho zastavila technická závada. Je to obdivuhodný výkon, s hybridní F1 jel Di Resta pouze jednou na starším typu ročníku 2014 při letošní oslavě 40 let Williamsova týmu v Silverstone! Na Hungaro ringu však umí, v červnu tam vyhrál závod DTM, kam přešel po vypršení kontraktu s Force India F1. V úterý a středu po závodě se na Hungaroringu uskutečnily oficiální testy F1 před letní přestávkou. Ferrari opět potvrdily převahu, první den byl nejrych lejší devatenáctiletý Charles Leclerc z Monte Carla, člen Ferrari Driver Academy, druhý den opět vládl Sebastian Vettel. Kromě stálých jezdců F1 se obje vila řada nadějných mladíků, z nichž mnozí dostali vůbec první šanci a příjemně překvapili. ■

Foto Tom Hyan

Foto Daimler

9, 10 Fernando Alonso (McLaren MCL32/05 Honda) překvapil nejrychlejším kolem závodu – uplatnil tak jezdecké umění před výkonem motoru 11 Carlos Sainz jr. na Toro Rosso STR12, jinak syn mistra světa v rally a vítěze Dakaru ▼ Působivé struktury týmového zázemí (zpředu Force India, Ferrari a Red Bull)

Foto Tom Hyan

nových technických předpisech, jež možná přinesou rozumější poháněcí soustavy, než jsou dnešní unifi kované šestiválce 1.6 Turbo s elektrickou podporou. Širší vozy a pneumatiky už letos zlepšily boje na t rati (více o technice na str. 38). Pro diváky vznikly nové Fan-Zones, mj. se simulátory jízdy a soutěží ve vý měně pneumatik F1, vítěz diváckých klání dokonce může získal jízdu v dvoumístné F1. Na stupních vítězů se letos vystřídali jezdci týmů Ferrari, Mercedes-AMG a Red Bull, konkurence se vyrovnává. Na Hungaroringu vládly Ferrari, zvítězil Sebastian Vettel před Kimi Räikkönenem; Mercedesy Valtteriho Bottase a Lewise Hamiltona je stíhaly marně. Tentokrát uspěly McLareny, přestože problé my se spolehlivostí a nedostatečným výkonem mo torů Honda nekončí. Oba jezdci bodovali, Fernando Alonso skončil šestý (nejlepší výkon roku) a koncem závodu zajel na Hungaroringu nejrychlejší kolo! Red Bull byl v Maďarsku příslibem, Daniel Ricciardo vládl prvním tréninkům, v závodě však dojel jen do druhé zatáčky, když ho v první torpédoval týmový druh Max Verstappen a prorazil mu vodní chladič. Přes tože si tak vysloužil desetisekundovou penalizaci, probil se Max na páté místo v cíli! Není lehké řídit hybridní formuli 1 letošní specifikace, ale dobrý zá

Foto Tom Hyan

8 Sebastian Vettel – přišel, viděl, zvítězil a ještě rozdával autogramy

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

Automobily

► OPEL INSIGNIA GRAND SPORT 2017

1 2

POSUN VÝŠE...

Stejný titulek, jaký jsme použili pro jiný německý automobil, platí i pro druhou generaci Insignie, která se představila na jaře... TOM HYAN, Praha-Troja (CZ) 1, 2 Vrcholem nabídky nové Insignie je provedení 2.0 Turbo/191 kW (260 k), standardně s podvozkem FlexRide a pohonem všech kol 3 Nová Insignia s optickou sadou OPC Line (verze OPC, které měly jiné motory, už nebudou, ale přibude sportovní GSi)

auto 2017/9

pel Insignia, evropský Vůz roku 2009, znamenal pro tradiční německou znač ku posun výše, a proto bylo zvoleno nové jméno Insignia namísto předchá zejícího Vectra. Druhá Insignia v tomto trendu pokračuje, ale možná je to poslední auto mobil vlastní konstrukce Opel, neboť současně s jeho uvedením na Ženevském autosalonu 2017 překvapila svět zpráva o prodeji německé automo bilky francouzské skupině PSA Peugeot Citroën. Znamená to sice další využití technologií General Motors podle uzavřených licencí, ale jen do doby, než Opel přejde na platformy PSA. Tato strategie

byla zahájena už koncem roku 2012, kdy naopak General Motors vstoupil do francouzské skupiny, aby nakonec dohodl jen společný vývoj tří různých typů, z nichž dva se letos představují coby Opel Crossland X (B-CUV) a Opel Grandland X (C-CUV), zatímco na malý užitkový automobil ještě dojde... Nová Insignia zůstává tedy ryzím vozem značky Opel, vrcholem modelové nabídky, jejíž výroba stejně jako u předchůdce probíhá v německém Rüsselsheimu. Podle všech indicií se však zdá, že Insignia druhé generace (B) bude posledním ty pem, vyvinutým doma v Rüsselsheimu. Z ekono mických a výrobních důvodů dojde ke sjednocení

Foto Tom Hyan

Foto Opel

► MOTORY PRO OPEL INSIGNIA GRAND SPORT typ motoru převodovka výkon spotřeba EU (čtyřválec) [kW/k/min‑1] [l/100 km] 1.5 T (Ecotec) 6M 103/140/5600 5,9 (5,7) 1.5 T (Ecotec) 6M 121/165/5600 6,0 (5,7) 2.0 T 4x4 8A 191/260/5300 8,6 1.6 CDTI Ecotec 6M 81/110/3500 4,0 1.6 CDTI 6M/6A 100/136/3500 až 4000 4,3/5,1 2.0 CDTI 6M 125/170/3750 5,2 Pozn. všechny motory jsou čtyřválce

4 Česká prezentace automobilů Opel Insignia proběhla v Restaurantu & Vinařství Salabka v pražské Troji 5 Tlačítka systému OnStar na stropě (nechybí nouzové přivolání pomoci SOS) 6 Velmi dobře čitelný Head Up Display a dotykový monitor navigace 7 Přeplňovaný zážehový motor 2.0 Turbo o výkonu 191 kW (260 k) při 5300 min‑1 je výhradně spojen s osmistupňovou samočinnou převodovkou

7 8

Foto Tom Hyan

výrobních programů, v nichž je Insignia přímým konkurentem Peugeotu 508 a Citroënu C5 (ten už skončil). V přechodné fázi Insignia B s novou plat formou GM E2XX, dalším vývojem Epsilonu II (Insignia A) zejména s delším rozvorem, sníženou hmotností a aplikací jízdních asistentů, nadále zůstane základem pro americké sourozence Buick Regal 2018 a přicházející Holden Commodore NG (New Generation), jenž se bude do Austrálie po výběhu klasických typů V8/V6 pouze dovážet (vý roba Holdenu končí v tomto roce, změna znamená přechod na import a platformu s předním po honem). První Insignia A zaznamenala v Evropě prodej přes 930 tisíc vozů. Zúčastnili jsme se prezentace Insignie v pražské Troji, kde jsme vyzkoušeli nové sedany liftback ve verzích s dvoulitrovými zážehovými i vznětovými motory, jež tvoří vrchol nabídky, u prvně jmenované ho včetně pohonu všech kol (pouze pro 2.0 Turbo). Opel dokonce připomíná návrat k luxusním automo bilům, coby jejich tradici jmenuje sérii KAD (Kapitän, Admiral a Diplomat B) z dávných let 1969 až 1977, přičemž Omegu a Senatora taktně přechází. Podle našeho názoru u Insignie jde o solidní vůz střední třídy a dynamického vzhledu, se zajímavými cenami od 569 900 korun českých (více na www.opel.cz), byť skutečně luxusní verze jsou také k mání ►►►

8 Nabídku vznětových motorů završuje 2.0 CDTI/125 kW (170 k), přijde ale také výkonnější verze Bi-Turbo 154 kW (210 k) pro Insignii GSi

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► OPEL INSIGNIA GRAND SPORT 2017

1 3

Foto Opel

1 Opel Insignia s pohonem předních kol, vznětovým motorem 2.0 CRDI a šestistupňovou manuální převodovkou 2, 3 Zejména na zadních sedadlech je nyní více místa díky prodlouženému rozvoru Světlomety IntelliLux LED Matrix se skládají ze 32 modulů na každé straně (u Astry je jich 16) ▼

(bohatá nabídka příplatkové výbavy). Základní karo serie liftback s velkou výklopnou stěnou v zádi patří Insignii Grand Sport, odvozené kombi Sports Tourer (o pětadvacet tisíc korun dražší) přišlo o měsíc poz ději a verze Country Tourer ve stylu Off Road bude doplněním modelového roku 2018. Sportovnímu tvaru padly za oběť mírně snížený objem zavazadlo vého prostoru o 40 na 490 litrů a výška stropu nad zadními sedadly (platí pro Grand Sport s výškou střechy sníženou o 29 mm). Opel uvádí, že inspirací designu se součinitelem odporu vzduchu jen cx = 0,26 byla studie kupé Monza Concept (IAA 2013). Proti předchůdci je Insignia o 175 kg lehčí podle verze, u kombi až o 200 kg, což je návrat ke dříve nepochopitelně opuštěné zásadě nízké hmotnosti (u většiny automobilek). Rozdíl umožňuje nejen širší využití vysokopevnostních ocelí, ale také efficient packaging, tedy účelné uspořádání všech prvků a skupin. Rozvor náprav byl prodloužen o 92 mm,

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový čtyřválcový motor, zážehový nebo vznětový (CDTI), přeplňovaný turbodmychadlem; přímé vstřikování paliva, EU6; a) 1.5 Turbo 165: 1490 cm3 (ø 74 x 81 mm); 10,1:1; 121 kW (165 k)/5600 min‑1 a 250 N.m/2000 až 4500 min‑1; b) 2.0 Turbo 260: 1998 cm3 (ø 86 x 96 mm); 9,5:1; 191 kW (260 k)/5300 min‑1 a 400 N.m/2500 až 4000 min‑1; c) 2.0 CDTI 170: 1956 cm3 (ø 83 x 90 mm); 16,5:1; 125 kW (170 k)/3750 min‑1 a 400 N.m/1750 až 2500 min‑1. Jednokotoučová suchá spojka a šestistupňová manuální převodovka, pohon předních kol; pro c) osmistupňová samočinná a pohon všech kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory, na přání adaptivní tlumiče FlexRide, pro c) sériově; kotoučové brzdy, ABS/EBD/BA, ESC/TCS; hřebenové řízení s posilovačem; kola 16, 17, 18 nebo 20“; celoroční pneumatiky 225/55 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Grand Sport) – rozvor náprav 2829 mm, rozchod kol 1607/1610 mm; d/š/v 4897/1863/1455 mm; objem zavazadlového prostoru 490/1450 l; objem palivové nádrže 62 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) od 1412/1608/1558 kg; celková 2085/2295/2240 kg; brzděný přívěs do 1405/2200/1950 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost 222/250/226 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9/7,3/8,7 s; spotřeba paliva EU kombinace 6,0/8,6/5,2 l/100 km; emise CO2 136/197/136 g/km.

ale převisy redukovány, takže se zvětšil vnitřní pro stor pro cestující, zejména na zadních sedadlech. Větší je i rozchod kol. Podle výrobce jsou u Grand Sportu uložena sedadla o 30 mm níže vpředu a o 23 mm vzadu, na obou řadách sedadel se zvětšil prostor v řádu od několika do tří desítek milimetrů. Opel si zakládá na možnosti volby ergonomických sedadel s certifikátem AGR (Aktion Gesunder Rücken) pro cestující vpředu, poprvé mohou být také krajní sedadla vzadu vyhřívaná. Nová Insignia je delší o 55 mm, širší o 7 mm, ale o 43 mm celkově nižší. Nabídku tvoří jen čtyřválcové motory, nové záže hové 1.5 Turbo o objemu 1490 cm3 (ø 74 x 81 mm) se dodávají s výkony 103 a 121 kW, tedy 140 a 165 k, oba také v ekologické verzi ECOTEC s dále sní ženou normovanou spotřebou paliva. Vznětové čtyřválce 1.6 CDTI o objemu 1598 cm3 (ø 79,7 x 88,7 mm) mají výkon 81 nebo 100 kW (110 a 136 k), známý dvoulitrový CDTI nabízí 125 kW (170 k). K dispozici je šestistupňová manuální převodovka, pro obě výkonnější verze 1.5T/1.6 CDTI alternativně šestistupňová samočinná. Vše jsou automobily s po honem předních kol, jedinou výjimkou je špičkové provedení se zážehovým motorem 2.0 Turbo/191 kW (260 k), které se standardně dodává ve verzi 4x4. Pohon všech kol je dílem britského specialisty GKN, využívá místo konvenčního zadního diferenciálu dvě vícelamelové spojky a zaručuje unikátní torque vectoring, tedy přesměrování točivého momentu ve zlomcích sekund na příslušné kolo podle jízdních podmínek. V tomto voze je také nová osmistupňová samočinná převodovka (Aisin), vyspělá navigace RF900, Head Up Display a adaptivní podvozek FlexRide (pro ostatní za příplatek 25 tisíc korun

► KRÁTCE 4, 5 Kombi Insignia Sports Tourer je postaveno na stejném rozvoru, vůz je ale o 11 mm kratší a 45 mm vyšší než Grand Sport 6, 7 Variabilní zavazadlový prostor s dálkově elektricky ovládaným výklopným víkem, jehož největší objem se proti předchůdci zvětšil o 130 litrů!

Foto Opel

► Motoristický novinář Jens Katemann, bývalý šéfredaktor časopisu Auto Motor und Sport, se stal v dubnu novým vedoucím oddělení komunikace (GK) společnosti Škoda Auto. Jeho předchůdce Peik van Bestenbostel po šesti letech v Mladé Boleslavi odešel k Volkswagenu. Součástí GK je rovněž tovární Škoda Auto Muzeum. ► Celozávodní dovolená je ve Škoda Auto příležitostí k úpravám. Výroba vozů Rapid/Seat Toledo v Mladé Boleslavi se přesunula ze závodu MB I do MB II se zvýšením na 1250 vozů denně, byly modernizovány svařovna i lakovna; také v Kvasinách proběhla příprava na výrobu Karoqu a navýšení kapacity na 1150 vozů denně (Kodiaq, Karoq, Superb). ► Masamichi Kogai a Akio Toyoda, šéfové automobilek Mazda a Toyota, uzavřeli 4. srpna 2017 novou dohodu o spolupráci v oblasti elektromobility, autonomní jízdy a konektivity. Dojde i ke kapitálo vému propojení, Toyota získá 5,05 % Mazdy, zatímco Mazda 0,25 % větší Toyoty. V USA vybudují nákladem 1,6 mld USD novou společnou továrnu s kapacitou 300 tisíc vozů ročně. Mazda už Toyotě v USA dodává sedany (ex-Scion), Toyota bude Mazdě v Japonsku dodávat Two-Box Van. ► Sergio Marchionne (CEO FCA) rozhodl, že ve skupině FCA bude Maserati průkopníkem elektrifikace a chce už od roku 2019 vyrábět vozy s elektrickou asistencí pohonu, nejprve hybridní a později zcela elektrické. Kupé na základě studie Alfieri (2014) bude první, pak přijdou sedany a SUV. Vzhledem k tomu, že Marchionne končí ve funkci šéfa FCA v roce 2019, nebudou plány připravené ke zveřejnění příští rok tak zcela definitivní.

Podvozek FlexRide 4x4 s aktivními tlumiči a zadním diferenciálem s dvojicí vícelamelových spojek (Torque Vectoring) č eských). Kombi Sports Tourer má shodný rozvor, ale zavazadlový prostor se zvětšil na 560/1665 litrů. Odpružení FlexRide nabízí volbu jízdního režimu Tour, Normal nebo Sport, v nichž se mění odezva motoru, rychlost řazení, zásah ESC, tuhost řízení a tlumičů i třeba zvuk motoru! Dvoulitrové Turbo vy užívá ANC (Active Noise Control) pro potlačení či naopak zvýraznění zvuku motoru (spolupráce BOSE). Z technických inovací, známých z nové Astry, se uplatňuje účinné osvětlení IntelliLux LED Matrix s výrazně bílým světlem, samočinně tlume ným a vykrývaným podle potřeby a hustoty provozu; v případě Insignie posílilo ze 16 na 32 světelných modulů na každé straně. Nechybí ani telematický

internetový asistenční a záchranný systém OnStar (v sérii od druhé výbavy Edition), který doplňuje tlačítko nouzového volání SOS na stropě u řidiče; prostředky IntelliLink s integrací tzv. chytrých tele fonů (Apple CarPlay; Android Auto); kamera Opel Eye 360° s rozšířenými funkcemi včetně rozpozná vání dopravních značek; adaptivní tempomat se samočinným nouzovým brzděním; výstraha před kolizí s detekcí chodců; kontrola jízdy v pruhu se samočinnou korekcí řízení; hlídání provozu za zádí při couvání z příčného parkoviště a mnohé další. Výbavy se jmenují Selection, Edition, Dynamic a nej vyšší Innovation; v nabídce je rozšířená individua lizace vozu v programu Exclusive. ■

► V roce 2018 uvede Sergio Marchionne (CEO Ferrari) rovněž pětiletý plán rozvoje Ferrari, který předpokládá zdvojnásobení zisku a překročení limitu roční produkce, už nyní zvýšeného na deset tisíc automobilů. Klíčem k tomu se má stát tolik diskutované Ferrari SUV, protože prý nelze zavírat oči před preferencemi klientů, zejména pak z komunistické Číny. Ferrari Utility Vehicle má vycházet z nástupce GTC4 Lusso (pohon všech kol). ► V roce 2012 byla pod vedením Daniela Maritana obnovena italská značka ATS (Automobili Turismo e Sport) a po padesáti letech chce v Borgomaneru (leží mezi Turínem a Milánem) vyrobit dvanáct kusů supersportu ATS GT na oslavu původních dvanácti kousků ATS 2500 GT. Bude to kompozitové kupé s motorem V8 Bi-Turbo před zadní nápravou a sedmistupňovou dvouspojkovou převodovkou.

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► KIA PICANTO / MORNING 2017 (JA)

DOBRÉ RÁNO...

Dnešní představy o malém voze jsou u většiny zákazníků poněkud zkreslené, malý totiž dávno neznamená miniaturní či nepohodlný... Kia Picanto třetí generace byla představena coby Kia Morning pro korejský trh už v lednu 2017 (globální premiéra na autosalonu v Ženevě) Přístrojová deska v novém provedení Supervision, dodávaném jako součást paketu ADAS se systémem samočinného nouzového brzdění (příplatek 7500 Kč)

TOM HYAN

auto 2017/9

ajímavým příkladem je Kia Picanto. Přestože je to nejmenší globální auto mobil korejské značky, rozhodně není malý. Zkuste porovnat třeba s prvním BMC Mini, anebo s originálem Fiat 500, pak uvidíte, jak se dnes malé automobily zvětšily. Dlužno říci, že rozvor náprav Picanta generaci od generace lehce narůstá, u třetí už činí solidních 2400 mm (+ 15 mm). Kia Picanto je technicky spříz něna se sesterskými vozy Hyundai i10 a kuriozním Kia Ray, určeným jen pro domácí trh (také v plně elektrické verzi Ray EV). Vozů druhé generace Picanto se prodalo přes 1,4 milionu, z toho 300 tisíc v Evropě (loni přes 55 tisíc)...

Kia Picanto se v Koreji nabízí jako Kia Morning, první generace (SA) se představila v roce 2003 a hned uspěla, výroba byla zavedena nejen v nové korejské továrně Donghee Motors v Seosanu (společný podnik Hyundai-Kia a výrobce autodílů Donghee Industrial), ale také v Malajsii, Vietnamu a na Tchaj-wanu. Všude tam pokračovala produkce v roce 2011 uvedené druhé generace (TA), jež přešla na zážehové tříválce řady Kappa, které přebírá i nejnovější třetí generace (JA). Kia Morning 2017 se představila v lednu v Ko reji, globální premiéru měla coby další Kia Picanto na Ženevském autosalonu 2017, a to hned i v nové výba vě GT Line, stylisticky odlišné od základních modelů Active a Comfort (jiné ztvárnění přídě i zádě, o dva

Kia Picanto se dodává jako čtyřmístný nebo pětimístný vůz segmentu A, který s délkou menší než 3,6 metru usnadňuje manévrování i parkování ve městě

Foto Tom Hyan

Základní objem zavazadlového prostoru se zvětšil z 200 na 255 litrů

palce větší kola). Neotřelý design Picanta vznikal pod vedením Petera Schreyera za přispění evropského centra designu Kia Motors nedaleko Frankfurtu. Výrobce uvádí, že třetí generace má novou platformu. Malé vozy nepatří na českém trhu k nej důležitějším, a tak se žádná akce uvedení na náš trh nekonala, vybraní novináři se jen zúčastnili evropského představení v Barce loně. Na českých silnicích jsme vyzkoušeli špičkové provedení Picanto GT Line s nej silnějším motorem (ještě čtyřválcem!) Kappa 1.25 CVVT a pětistupňovou převodovkou, jehož cena se příplatkovou výbavou (včetně

paketu ADAS) vyhoupla přes hranici 300 tisíc Kč. Po prvním usednutí za volant pře kvapí relativně prostorný interiér, vhodný pro cestování na kratší vzdálenosti, či do džungle velkoměsta. Zavazadlový prostor objemu 255 litrů není vzhledem ke tvaru karoserie největší, cestujete-li ve dvou, můžete sklopit opěradla zadních sedadel a dostanete tak objem až 1010 litrů, čímž samozřejmě nové Picanto překonává nejen svého předchůdce, ale i konkurenty. Dru hým překvapením jsou jízdní vlastnosti, zcela na úrovni evropské i japonské konku rence, včetně dynamiky na hranici legálních

limitů rychlosti, velmi slušný výkon zážeho vých motorů a v neposlední řadě jak nízká spotřeba paliva (kombinace EU 3,9 až 4,6 l/100 km podle motoru), tak příznivá cena od 219 980 Kč včetně DPH. Vznětový tříválec 1.1 CRDi z nabídky tiše zmizel... Kia Picanto je od počátku vlastní konstrukcí korejské automobilky, původně nahradila typ Kia Pride, který ještě vycházel ze starší generace Mazdy 121. Představila se v roce 2004 jako vůz segmentu A, koncipovaný především pro prodej na evropském a sa mozřejmě korejském trhu, po faceliftech (2008) a generačních obměnách ►►►

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► KIA PICANTO / MORNING 2017 (JA)

Stejně jako předchůdci se Picanto vyrábí v novém závodě v Seosanu, založeném roku 2003 ve formě joint venture s výrobcem autodílů Donghee Industrial Nové motory Kappa II se liší variabilním časováním ventilů, na snímku 1.25 MPI v provedení Dual-CVVT o výkonu 62 kW (84 k)/6000 min‑1

malý automobil získal dospělejší vzhled. Celkové proporce Picanta se vzhůru výklopným víkem v zádi mu dodávají postoj jakéhosi miniMPV, dvouprosto rová karoserie jen 3595 mm dlouhého vozu nabízí dostatek pohodlí čtveřici cestujících. Samozřejmě, provedení interiéru se liší podle stupně výbavy (pro český trh Active, Comfort a nejvyšší GT Line), nové jsou použité kvalitnější materiály, sedadla a jejich potahy, event. nastavitelná sedadla pro řidiče i spolujezdce vpředu; nové jsou také štít přístrojové desky (na přání lepší Supervision v paketu ADAS, zahrnujícím systém autonomního nouzového brz

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový Kappa II, uložený vpředu napříč; blok a hlava válců z hliníkové slitiny; DOHC 4V CVVT (řetěz); elektronické vícebodové vstřikování paliva, EU6; a) 1.0 MPI: tříválec 998 cm3 (ø 71 x 84 mm); 10,5:1; 49 kW (67 k)/5500 min‑1 a 96 N.m/3500 min‑1; b) 1.25 MPI: 1248 cm3 (ø 71 x 78,8 mm); 10,5:1; 62 kW (84 k)/6000 min‑1 a 122 N.m/4000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená pětistupňová převodovka (a/b: 3,545 – 1,895 – 1,192 – 0,906 – 0,719 – Z 3,636); stálý převod 4,438/4,235; pro b) na přání čtyřstupňová samočinná s kapalinovým měničem (2,919 – 1,551 – 1,000 – 0,713 – Z 2,480); stálý převod 4,587. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a plynovými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; vpředu kotoučové brzdy ø 256 mm, vzadu bubnové ø 203 mm, podtlakový posilovač, ABS/EBD/BAS, VSM/ESC; hřebenové řízení 14,3:1 s elektrickým posilovačem, 2,8 otáčky na plný rejd; pneumatiky 175/65 R14, na přání 185/55 R 15, pro GT Line 195/45 R 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1420/1423 mm; d/š/v 3595/1595/1485 mm; přední převis 675 mm; světlá výška 141 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 255/1010 l; objem palivové nádrže 35 l; pohotovostní hmotnost od 958/976 (A 983) kg; celková hmotnost 1400 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, v pořadí a/b) – největší rychlost 161/173 (A 161) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 14,3/12,0 (A 13,7) s; spotřeba EU město 5,6/5,9 (A 7,0) l/100 km, mimo město 3,7/3,8 (A 4,5) l/100 km a kombinovaná 4,4/4,6 (A 5,4) l/100 km; emise CO2 101/106 (A 124) g/km.

dění), sedmipalcový dotykový displej (navigace 3D), výškově nastavitelný volant (nyní ve všech verzích), středová konzola s autorádiem (od Comfortu sério vě), propojení s chytrými telefony (Android Auto, Apple CarPlay), na přání jejich bezdrátové dobíjení na středové konzole, USB Port či zadní parkovací kamera apod. Vpředu je výška stropu nad sedadly 1005 mm, vzadu 960 mm. Prostor pro nohy je vpředu dlouhý 1085 mm, vzadu 820 mm; šířka ve výšce ramen vpředu/vzadu činí 1300/1280 milimetrů, což jsou hodnoty na vrcholu segmentu. Kia vůz nabízí v čtyřmístné a pětimístné verzi. Nové Picanto dostalo pro Evropu na výběr trojici růz ných motorů řady Kappa, jež se poprvé ve větším rozsahu objevily u předchůdce. Na český trh se nej novější přeplňovaný tříválec 1.0 T-GDI/74 kW (100 k) s přímým vstřikováním zatím nedodává, takže lze volit jen mezi atmosféricky plněnými motory, k nimž patří tříválec 1.0 MPI/49 kW (67 k) a čtyřválec 1.25 MPI/62 kW (84 k). Převodovka je pětistupňová, nyní za nižší příplatek dvacet tisíc korun se dodává pro větší z motorů také čtyřstupňová samočinná s měni čem momentu, možná trochu starší koncepce, nic méně existuje (najít malý vůz se samočinnou převo dovkou pro osoby, které nemohou řadit, není u nás jednoduché). Novinkou je systém Torque Vectoring, využívající brzdové soustavy pro redukci nedotá čivosti, integrovaný do stabilizační soustavy ESC. Základní kola jsou ocelová čtrnáctipalcová, na přání jiná z lehké slitiny (navíc 16“ pro GT Line). Řízení s elektrickým posilovačem má nyní strmější převod 14,3:1 a 2,8 otáčky volantu na plný rejd (dříve 16,5:1 a 3,4 otáčky). Zadní náprava s torzní příčkou dostala zcela nová vlečená ramena. Jízdní vlastnosti zlepšuje tužší karoserie se zvýšeným podílem vyso kopevnostních ocelí AHSS (Advanced High Strength Steel) ze 22 na 44 %, které přispívají k nárůstu torzní tuhosti o 32 %. Sériově se montuje šest airbagů, kolenový pro řidiče je na přání, aktivní prvky bez pečnosti zahrnují vyspělejší VSC (Vehicle Stability Management) s ESC (Electronic Stability Control), doplněným zmíněnou optimalizací trakce v za táčkách Torque Vectoring. Pojíždění v městském provozu usnadňuje AEB (Autonomous Emergency Braking), samozřejmě nechybí monitoring tlaku v pneumatikách. Kia Picanto je rovnocennou alter nativou jiných malých automobilů segmentu A; zá kladní ceny se při uvedení na náš trh pohybovaly od 219 980 Kč za Picanto 1.0 Active do 294 980 Kč za vyobrazený 1.25 GT Line (více na www.kia.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na lidové vozy FIAT 500 a 600 z roku 1967

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► JAGUAR XF (X260)

VELKÝ NÁSTUP

Jaguaru se daří skvěle, loni zvýšil odbyt o sedmasedmdesát procent a má nejširší portfolio typů ve své historii...

polečnost Jaguar Land Rover je nyní největším britským vý‑ robcem automobilů, její odbyt atakuje hranici 600 tisíc ročně a narůstá také proto, že se při‑ způsobila požadavkům klientů a kromě Velké Británie zahájila výrobu v Brazílii, Číně a Indii (CKD). Samozřejmě, také u Jaguaru probíhá rozšíření o kategorii SUV, downsizing a aplikace nejnovějších trendů konektivity a elektrifikace, nadále však vládnou klasické sedany, které jsou navzdory pověsti výrobce sportovních vozů nejžádanější. Základem produkce jsou spřízněné sedany XE a XF, k nimž nyní přibylo kombi XF Sportbrake, sportovní vozy F‑Type, velký sedan XJ a crossovery SUV F-Pace, jejichž portfolio rozšíří čerstvě uvedený E-Pace a příští rok plně elektrický I-Pace. V loňském roce se prodalo 148 730 automobilů Jaguar (+ 77 %), z toho 45 973 horké novinky F-Pace. Spřízněný Land Rover zazna‑ menal odbyt 434 583 vozů.

auto 2017/9

TOM HYAN

Jaguar XF se představil před deseti lety na autosalonu IAA 2007 ve Frankfurtu jako první sedan, navržený týmem Iana Cal luma. Vycházel z konceptu C-XF (Detroit 2007), postupně procházel facelifty (New York 2011) a modernizacemi, motory byly pouze šesti- a osmiválce, než přišel vzně‑ tový čtyřválec 2.2d (2011). Na rozdíl od předchůdce S-Type měl nový XF zcela jiné tvarové řešení, uhlazenější a aerodyna‑ micky účinnější, mechanicky však ještě vycházel z původní platformy, vypůjčené od Forda (DEW98) už pro S-Type! V roce 2012 rozšířilo nabídku první kombi XF Sportbrake na stejném rozvoru, zpočátku nabízené Evropanům jen se vznětovými motory! V roce 2013 v Castle Bromwich oslavili výrobu XF s pořado‑ vým číslem 200 000... „První XF se stal jedním z našich ikonických vozů, a proto jsme se rozhodli pokračovat evolucí designu,“ prohlásil šéfdesigner Ian Callum, který pověřil ztvárně‑ ním exteriéru XF druhé generace Adama Hattona, jenž

► JAGUAR XF model year 2018 typ motor převodovka výkon spotřeba EU (přeplňovaný) [kW/k/min-1] [l/100 km] E-Performance 2.0d I4 T 6M/8A 120/163/4000 4,0/4,1 20d 2.0d I4 T 6M/8A 132/180/4000 4,3/4,3 20d AWD 2.0d I4 T 8A 132/180/4000 4,9 25d (AWD) 2.0d I4 Bi-T 8A 177/240/4000 5,3 (5,5) 30d 3.0d V6 Bi-T 8A 221/300/4000 5,5 20t 2.0 I4 T 8A 147/200/5500 6,8 25t (AWD) 2.0 I4 T 8A 184/250/5500 6,8 (6,9) 30t (AWD) 2.0 I4T 8A 221/300/5500 6,8 (7,2) 35t (AWD) 3.0 V6 SC 8A 250/340/6500 8,3 (8,6) S (AWD) 3.0 V6 SC 8A 280/380/6500 8,3 (8,6)

už pracoval na prvním typu. Zdařilý design se pozná podle toho, že nástupce vypadá stejně dobře na sil nici jako předchůdce a lidé tyto vozy nepřestanou kupovat. Od doby, kdy se představil první XF před deseti lety, se změnilo mnoho. Jaguar uvedl menší sedan XE sportovního charakteru, přičemž velký XJ postoupil výše, investoval do nových technologií včet‑ ně architektury iQ (Al), charakterizované coby Intelligent Aluminium-Intensive Architecture, která je celo hliníková a variabilní, takže se přizpůsobuje provedení karoserie a nikoli naopak, jako tomu bylo u klasických platforem. Vyvinul vlastní řadu zážehových a vzněto‑ vých čtyřválců Ingenium, pro jejichž výrobu postavil zcela novou továrnu v britském Wolverhamptonu, za‑ vedl rozšířenou konektivitu se systémem InControl Touch Pro-Infotainment a zlepšení trakce All Surface Progress Control pro řízené rozjezdy za ztížených podmínek adheze se samočinnou regulací účinku brzd a akcelerátoru (nový XF je prvním vozem s touto funkcí ve svém segmentu). Nová hliníková architek tura pro Jaguar XF druhé generace snižuje hmotnost až o 190 kg a zvyšuje torzní tuhost až o 28 procent.

Foto Jaguar

Foto Tom Hyan

„Mohli jsme mírně změnit pozici XF na trhu, a to vzhledem k tomu, že nyní máme rovněž kompaktní model XE. Nový XF už není základní sedan jako prv‑ ní generace, která ovšem také představovala mana‑ žerský vůz, čtyřdveřové kupé, či luxusní limuzínu,“ zdůrazňuje Adam Hatton. Nový XF je o něco kratší než předchůdce, ale přesto vypadá jako větší auto‑ mobil díky prodloužení rozvoru náprav; kratší příď s typickou maskou podtrhuje sportovní dynamiku. Nový XF je rovněž nižší, ale nad hlavou mají cestu jící o 24 mm více místa, stejná priorita pro přední i zadní sedadla znamená větší prostor pro nohy ces‑ tujících vzadu, který patří k nejlepším v příslušné třídě. Rozvor náprav se zvětšil na 2960 mm, celková délka vozu činí 4954 mm (včetně SPZ 4967 mm). Zá‑ kladní objem zavazadlového prostoru dosahuje 540 litrů, resp. 505 litrů s nouzovým náhradním kolem. V roce 2016 se na autosalonu v Pekingu objevilo provedení XFL s prodlouženým rozvorem o 140 mm, dodávané a vyráběné jen v Číně. Alternativní pohon všech kol, zavedený už koncem výroby první ge nerace, byl u nové XF rozšířen globálně. ►►►

1 Působivá silueta s delším rozvorem proti první generaci vytváří optický dojem delšího vozu, přestože se délka mírně zmenšila 2 Ve druhé generaci XF se zatím nabízejí pouze čtyřválcové a šestiválcové verze, uvidíme, zda přijede nějaká supersportovní s vidlicovým osmiválcem... 3, 4 Vznětový motor Ingenium v typu XF 20d 180 s tlumicím plastovým krytem a po jeho sejmutí 5 Přístrojová deska XF modelového roku 2018 s novými displeji 6 Na přání se dodává zobrazení Dual View centrálního displeje (MY 2018) 7 Prostor vzadu je nyní větší, konstruktéři věnovali stejnou pozornost sedadlům v obou řadách

9/2017 THauto

► JAGUAR XF (X260)

Foto Jaguar

Základem vozu je zcela nová celohliníková variabilní architektura iQ(Al), lehčí a pevnější

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený, přeplňovaný turbodmychadlem (čtyřválce) nebo mechanickým dmychadlem Twin-Vortex Roots (V6), uložený podélně vpředu; hliníkové hlavy a blok válců; DOHC 4V, zážehové Dual VVT; zážehové Ingenium elektrohydraulický proměnný zdvih sacích ventilů; přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6; a) 20d 180: vznětový řadový čtyřválec Ingenium, SCR; 1999 cm3 (ø 83 x 92,4 mm); 15,5:1; 132 kW (180 k)/4000 min‑1 a 430 N.m/1750 – 2500 min‑1; b) 25t: zážehový řadový čtyřválec Ingenium; 1999 cm3 (ø 83 x 92,4 mm); 10,5:1; 184 kW (250 k)/5500 min‑1 a 365 N.m/1200 – 4500 min‑1; c) 30t: viz výše, ale 9,5:1; 221 kW (300 k)/5500 min‑1 a 400 N.m/1500 – 4500 min‑1; d) 3.0 V6 S: V6/60°; 2995 cm3 (ø 84,5 x 89 mm); 10,5:1; 280 kW (380 k)/6500 min‑1 a 450 N.m/4500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – osmistupňová samočinná převodovka ZF 8HP 45 s kapalinovým měničem a možností přímého řazení (4,714 – 3,143 – 2,106 – 1,667 – 1,285 – 1,000 – 0,839 – 0,667 – Z 3,295, pro V6 Z 3,317); stálý převod v pořadí typů 2,73/3,42/3,42/3,23; pro a) alternativně šestistupňová manuální (4,110 – 2,248 – 1,403 – 1,000 – 0,802 – 0,659 – Z 3,727); stálý převod 3,07; pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná hliníková konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy Integral-Link; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD/EBA, DSC/TCS; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; litá kola 17 až 20“; pneumatiky 225/55 R 17, 245/45 R 18, 245/40 R 19 nebo 255/35 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2960 mm, rozchod kol 1597/1605 (1586/1594) mm; d/š/v 4954/1987/1457 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,26; objem zavazadlového prostoru 540 l; objem palivové nádrže 74 (diesel 66) l; pohotovostní hmotnost od 1595 (6M: 1585)/1635/1660/1710 kg, celková povolená 2190/2260/2280/2330 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c/d) – největší rychlost 229 (6M: 230)/244/250/250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,1 (8,0)/6,6/5,9/5,3 s; spotřeba paliva EU 4,3 (4,3)/6,8/6,8/8,3 l/100 km; emise CO2 114/154/153/198 g/km.

auto 2017/9

A konečně na oslavu desetiletí XF vyjela také druhá generace pětidveřového kombi XF Sportbrake, přes‑ tože se hovořilo o jejím vypuštění z programu vzhle‑ dem k nástupu crossoverů SUV F-Pace! Sportovní shooting brake vychází ze shodného rozvoru 2960 mm, je dlouhý 4955 mm a nabízí 565/1700 litrů objemu zavazadlového prostoru, jakož i možnost vlečení brzděného přívěsu až do 2000 kilogramů. Mechanické skupiny jsou shodné. Jaguar XF Sport‑ brake se vyrábí stejně jako XF, XE (dříve krátce v Solihullu), XJ a F-Type v závodě Castle Bromwich u Birminghamu, který byl uveden do provozu roku 1998 se znovuzrozeným S-Type (X200). Jízdní vlastnosti automobilu jsou vynikající, zejména u vrcholného modelu XF S, poháněného kompre sorem přeplňovaným motorem 3.0 SC V6/280 kW (380 k), známým ze sportovního F-Type. Tato verze, vybavená osmistupňovou samočinnou převodovkou ZF 8HP 45 s možností přímého řazení paddle shift, dosahuje největší rychlosti 250 km/h, zrychluje na sto za 5,3 sekundy a má normovanou spotřebu EU jen 8,3 l/100 km a emise CO2 198 g/km (RWD; u AWD s pohonem všech kol tyto hodnoty činí 8,6 l/100 km a 204 g/km). Mezi čtyřválci se představil

motorismu

Foto Tom Hyan

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

▲ Vcelku netradičně jsme jako první nový Jaguar XF vyzkoušeli verzi 20d se vznětovým čtyřválcem Ingenium o výkonu 132 kW (180 k) a pohonem zadních kol

120 •Kč

ávislý měsíčn

◄ Pro porovnání: vpředu Jaguar XF, za ním XE

Září 2017

Ročník XVII . číslo 185

Nestranný a nez

▼ Nabídku letos rozšířilo sportovní kombi Jaguar XF Sportbrake (také druhé generace)

Malou dohod

ou 1937

BMW R75 Afr

ika

Paul Jaray

Šestidenní 194 7 Zlín

MJ_2017_09.in

dd 1

21.08.17 20:21

Foto Jaguar

Právě vyšlo zářijové číslo plné zajímavého čtení

Vozy Škoda Popular

Monte Carlo na startu

soutěže Malou dohodou

1937

Odtud soutěž pokračovala do Bukureš přes Kluž ti a do Bělehradu. poté přes Turn Severin Hlavním organizá Republiky českoslov torem byl Autoklub enské (AKRČs. spolupracovaly Královský rumunsk), s nímž klub (ACRR) ý autoa Automobilní klub Královst Jugoslávie (AKKJ). ví Záštitu nad vzali českoslo venský preziden soutěží přeBeneš, rumunsk t dr. Edvard ý král Carol II. a jugosláv ský princ-reg ent Pavel, který vládl za nezletilého krále Petra vznikla v roce II. pod patronát Nešlo jen o sportovn 1922 a dalších em Francie disciplínách. í podnik, jízda necký svazek jako také propago V létě 1936 měla sdružující Českoslo spoje- dila myšlenk vat přátelský se zro- států republiku a a motoristické svazek všech venskou trať a manifestovat dvě královstv tří soutěže, jejíž by propojila připravenost í, a Jugoslávii. lečné zájmy hlavní města hájit spoVe třicátých letech Rumunsko kých zemí. před hrozbam tří spojenec jiné za úkol - z hitlerovs i přicháze Jedenjícími odolávat politický měla mimo z prvních Jarayových kého Německ a. Nemalou gandistickým dřevěných modelů svěřili organizá úlohu tlakům Německ m a propa- Praha–Buku pro měření v aerodynam toři soutěže a Itálie. a, Maďarska motoristům malodoh ickém tunelu armádním Termín soutěže rešť–Bělehrad odových států. Rumpler Tropfenwa Jednou z forem byla vypsána Malou dohodou Soutěž gen stanoven na spolupráce byl a automob pro sólové motocykly, sajdkáry stranné sportovn 12. byly ily sériové výroby. í podniky organizo tří- 2400 km dlouhá až 19. září 1937, přes většinou armádam Jen vozidla oficiálně přihlášen trať vedla z vané Bratislav Prahy přes i. Soutěžilo á vojenskou správou u a Košice tice, plavání, sela podmínk na Podkarp nemujezdectví, šermu, se v atle- Rus, do nejvýcho u sériovosti atskou soutěže plnit. Účastník střelectví mohli být y Československa, dnějšího cípu tehdejšího na hranici s Československa, pouze státní příslušníci Rumunskem. Rumunska a osoby civilní Jugoslávie, i vojenské Všichni účastníc . i soutěže do Prahy tak, se sjeli aby v pátek 10. byli přítomni na úvodní rozpravě září večer jícím oficiální a následum zahájení v sídle Rčs. V sobotu 11. září probíhal Autoklubu ulici před pražským y v uzavřené jímky, jimiž prošlo sídlem autoklubu přeněji 49 motocyk celkem 131 vozidel, přeslů, Ley T6, první realizovaný bilů. Čtyři pětiny 9 sajdkárů a 73 automoJarayův proudnicov soutěžního pole ý automobil z roku 105 vozidel tvořilo 1922. Z obrázku jsou československých patrné jeho značné rumunských rozměry bylo 15 a jugoslávs účastníků, Československé kých 11. ministerstvo obrany vyslalo Ley národní T6 na titulním listu na Berliner Illustrierte armádních družstev start osm tříčlenný 3. červnach Zeitung ze 1923 . Vedle motocyk týmů na strojích lových ČZ 175 a Ogar trojice sajdkárů 250 výpočet to bylavzducho Jawa 500 a lodi Trasa soutěže vedla LZ s pět tehdejšíc vojenskými automob 38. Konstru družstevh vzducho z Prahy přes Bratislavu kce ily Jawa 615 lodí byla podle do Bukurešti a Bělehradu premiérová naprosto (před- nevhodn 30 Jawa Minor), á. Jejich těleso Jaraye Škoda liš Aero 30, Tatra Popular, dlouhé a tenké bylo pří pří57 A, ale také – jako tužka nápravovými s na obou zahrocená tří-koncích. vozy Praga AV. velkými První vzducho ženou podle navr MJ_2017_09 Jarayem definova lodí, navr.indd 30 byla LZ 62. Jaray ných tvarů, Motor Journal Závodní vůz Ley, 1922–23 v té době 9/2017 dování aerodynamického usiloval o vybutunelu, v němž mohl testovat by v roce 1916 nejvhodn získal Jaray malý firmy s jeho pořízení ější tvary, ale vedení aerodyna tunel poháněn m neustále váhalo. 62 a další ý leteckým motorem mický a Paulem Schoene 21.08.17 20:22 LZ koních, vzducholodě feldem mnohem o 218 lejší byly který dokázal kem čistě tunel s průměre dokonav měřicím prostoru matematických proto výsled- vyvinout m tři metry, rychlost až 200 výpočtů. Až stavbě došlo ale k jeho km/h. O rok ději navrhl se až v roce 1921. poz- uskutečň svými kolegy oval svoje pokusy V něm potom Maxem Munkem s aerodynamickými karoseri emi.

Soutě Malou doho ž dou 1937

Před osmde sáti a motocyklová lety, v září 1937, se uskutečnila uspořádaný soutěž Malou dohod automobilov ou, největší tehdejším á motoristický Autoklubem podnik Republiky českoslovens ké. alá dohoda

nejprve nový turbodiesel Ingenium 20d, na‑ bízený ve dvojím naladění na 120 nebo 132 kW (163 a 180 k), alternativně dodávaný s novou šestistupňovou manuální převo‑ dovkou (uvedena na XE, první ručně řazená u Jaguaru od 2009). Letošní novinkou je Ingenium 25d, který rovněž z dvoulitrového objemu coby Bi-Turbo nabízí ještě větší vý‑ kon 177 kW (240 k). Ostatní typy včetně 20d AWD a 25d RWD/AWD, jakož i všechny zá‑ žehové, se dodávají výhradně se samočin‑ nou převodovkou ZF 8HP s kapalinovým měničem momentu, samozřejmě s originál‑ ním kruhovým voličem funkce, vysouvaným ze středové konzole, jaký uvedl první XF. Stříbrný automobil na našich snímcích je poháněn vznětovým čtyřválcem Ingenium 20d o výkonu 132 kW (180 k), pouze nejlev‑ nější E-Performance má snížený na 120 kW (163 k). Modelový rok 2018 znamená rov‑ něž nástup zážehových čtyřválců Ingenium s elektrohydraulicky proměnným zdvihem sacích ventilů ve všech třech verzích 147, 184 a 221 kW (200, 250 a 300 k).

Pokud jde o vidlicové šestiválce, Jaguar na ně nezanevřel. Můžete mít vznětový 3.0 V6 Bi-Turbo (30d) s výkonem 221 kW (300 k) a pohonem všech kol, anebo čtyři zážehové verze 3.0 SC V6 s kompresorem, naladěné na 250 kW (340 k) pro XF 35t, anebo na špič‑ kových 280 kW (380 k) pro XF S (u obou al‑ ternativně s pohonem zadních nebo všech kol). Změny pro modelový rok 2018 jsou také v interiéru, výsledek nekončící průběžné mo‑ dernizace. Dotykový InControl nyní nabízí Dual View na centrálním desetipalcovém dis‑ pleji, takže řidič a spolujezdec mohou sou‑ časně sledovat odlišný obsah multimediál ního systému. Virtuální přístrojový štít TFT 12,3“ dovoluje zobrazení navigace 3D na ce‑ lou obrazovku před řidiče. Nechybějí posíle‑ né systémy bezpečnostních asistentů (např. Forward Traffic Detection). Nový XF získal pětihvězdičkové ocenění EuroNCAP. Ceny na českém trhu začínají od 1 148 169 Kč včetně DPH; výbavy jsou označeny Pure (základní), Prestige, Portfolio, R-Sport a S (podrobněji na www.jaguar.cz). ■

Jarayův návrh proudnicov é karoserie pro Tatru

Motor Journal 9/2017

Automobily , nábytek, Jak

architektura sedadla autom obilů Tatra návrh křesl inspirovala a kultovního modernisty Na konci dvacát

ých let symbo moderního lizovaly ocelov nábytku svou é trubky v ností, byly dobu. Lehkos konstrukci funkčním výraze tí, čistotou, jírenství a odolností, m nových myšlen zároveň byly přesek, techno vhodné pro logií ve strohromadnou ejich použití výrobu. je dobře zdokum

57 Dřevěný model Jarayem

MJ_2017_09

navrhované karoserie pro Tatru

.indd 51

Veteránsalon Konzolová židle Marta Motor Journa lu 9/2017 Podle návrhu z roku Stama z instalačních trubek. 1926 vyrobeno roku 1985

BMW R75

21.08.17 20:23

Afrika gesp

der Rohe a otevřena roku 1927. z pozvaných šestnácti architek Někteří kromě návrhu tů přinesli domů nábytku, protože i návrhy Pro origináln sběrat ího ele němec kromě výrobků kých vojens v mnoha dostupn entováno Thonet nebylo proved firmy ení BMW R75 kých motoc v hotelu na trhu nic ých pracích riků architek yklů je speciá vhodnéh jedním jejich moderní histo- listopadu Marquardt ve Stuttgar jich bylo o projen tury lní africké interiéry. tu 22. několik desítek z nejexkluzivnějších 1926. Giediona, Tima a designu – Siegfrieda O designu křesla takový terén kousk dva jsou zcela Bentona, Johna setkání pořadate Bylo to během jednoho a známých Otakara Máčela je deset kusů, ů. Vyrobeno měly poháněnzvládaly motocykly FN, které kompletní. Hesketta, že byl inspirová Marcela Breuera lů výstavy Die se říká, známý a architektů a dalších. Jejich Jeden Wohnung n z toho pouze é i moravský se soustředil seskupených na kterém jezdil řídítky jeho kola Adler, BMW i Zündapp kolo sidecaru. Továrny sběratel Ladisla z nich je v Itálii a na návrhy Marcela výzkum Bauen, kteří v hnutí Neues vyučovat dostavil na letošní druhý vlastn dostaly za úkol a jeho křeslo v Novák. Nedáv pro tuto výstavu a stejně tak Thoneto Bauhausu 1, jarní Classic í nápad rozpracovat B3 (později nazývan Breuera soubor obytných tento navrhova no svůj stroj vou židlí z ohýbané Show v Brně. 1925) a konzolov é Wassily, domů ve Weissenh li dřeva (známou před- lem R75, zatímco a BMW přišlo s modeho ve Stuttgartu. ou židli Marta židlí č. ofu „Červen Zündapp s kterou navrhl ředchůdcem KS 750. Mnohé modelem o-modrou“ židlí 14) a dřevěnou pro svou těhotnou Stama, Výstava modelu R75 díly, jako napříkla Die Wohnun Gerrita Rietveld a poprvé naskicov manželku z roku 1918. byl model R12 vyráběný diferenciál, brzdy g byla připravo a Německ al modrou tužkou motocykl, od roku vána o průměru Původně Breuer použil a nakonec i celý d kola, stranu svatební konstruk na zadní Werkbuným dílenským svazem tak měly obě trubky ce byla pokračov 1935. Jeho s hydrauli přední teleskopickou sidecar, ho oznámen 20 (Deutsch mm, značky které d) od roku 1925 vidlicí í během večeře er za silnější později ckými áním úspěšné řady vyměnil motocyklů Motor nového „povinně“ společné. pod vedením dejšího viceprez ských motocyk tlumiči. Většina vojens lisovaným teh- Prototyp a odolnější o průměru BMW byl rámem, identa Ludwiga lů ocelovým na základě 25 mm. kardanem a postaven Stamovy židle carem a patřičně R12 byla vybavena sidemodelu R71, Mies van širokými byl sestaven avšak z instalačních trubek ale dostal rozvod OHV, kompres upravenými model R12 zaujal stupačkami, poměry. převodovými o průměru také teprve ní poměr V květnu 20 mm. ve větší míře práce nebyly na 5,8 : 1, armádu. Tyto Na rozdíl historicky prvními tém terénu Vlámska1940 se však v bahnimotocykl tak byl upraven od modelů předcho na trubkový nabízel 26 koní vynikal, jako zích kterými ukázalo, že nábytek, protože návrhy první sériově 18 koní, ticího při 4000 ot/min a dostatek výkon motocykl vládl, Stüttgen z Kunstge vyráběný Gerhard momentu. krouje na soupravu se sidecarem werbeschule představil svůj málo. Naopak dodávaly karburát Palivovou směs motoru návrh na konzolovv Kolíně velmi dobře na školní výstavě společný vzducho ory Graetzin využívající ou židli již v roce 1924. vý filtr. První ale zapomen měly filtr nad Brzy byl motocykly ut a existuje převodovkou, pouze pozdější skica. ale přemístěn na palivovou nádrž. později byl Ferdinand lehlivě pracoval Motor spoKramer, německý i tekt a designér zinu a nepřehř s nejhorším typem benarchi archi, íval se ani při Stamem na schůzkupopsal svou cestu se pomalé jízdě, když napříkla d do motocyk hotelu v roce 1926. ly pochodující Kramer pracoval Marquardt jednotku. Výfuky doprovázely několika domů na byly svedeny z obou válců navržených pro interiéru do válcového Miesem van tlumiče umístěného před klikovou der Rohe a Stam Weissenhof skříní. Z něj aby pro toto byl požádán, motocyklem běžela pod sídliště navrhl po pravé straně domy včetně příslušen trubka nímu kolu, kde ství. Podle toho, č. 28-30 se otočila nahoru k zadpozději řekl tila doprostř a zaúsJohnu Hesketto co Kramer ed vysoko umístěn vi, přijeli společně ve voze s perforovaným ého spo Hanomag, a ochranným krytem.tlumiče jak Stam nasedal na zadní sedadlo, Zajímavá byla zaujalo ho přední čtyřstupňová pěcí sedadlo se zpátečkou, převodovka sklá skláz ohýbané trubky. která nabízela vodových stupňů dvě sady přeProhlásil pro jízdu buď Tatra T12 z roku 1926 nici, anebo po sils konzolovým sedadlem v terénu. Jednotliv z niklovaných ocelových se řadily pedálem é převody trubek a sklápěcím levé nohy nebo (Tatra Archiv) opěradlem pákou na pravé ruční straně nádrže. na nádrži se Další pak řadily rychlé pákou 40 nebo pomalé Motor Journal 9/2017 (Gelände) převody. (Strasse) dovky vedl kardano Z převový hřídel ke značně žitému náboji slozadního kola. Kromě obvyklého úhlového převodu zde byla další sada ozubených kol, 21.08.17 20:23 která tvořila diferenciál rozdělující výkon nestejnoměrně 2 : 1) mezi zadní kolo motocyk(v poměru sidecaru. V obtížných terénníc lu a kolo kách mohl být h diferenciál uzavřenpodmínpod sedadlem pákou jezdce. Jízdními tak BMW R75 vlastnostmi dodnes překoná terénních automob vá řadu Kolébkový rám ilů. sešroubovaných je zhotoven ze vzájemně trubek a lisovanýc což v polních h dílů, podmínkách výměnu poškozen usnadňovalo ých dílů. Zadní neodpružené, kolo je avšak přední Jedny z mála továrních je v mohutné teleskopické vidlici, která záběrů na africké provedení BMW R75 byla šenostech na 44 prašných cestách po zkugumovými manžeta opatřena mi. Přední i chránily velké blatníky, jejichž zadní kolo silné držáky MJ_2017_09

ann

MJ_2017_09

.indd

.indd 44

Motor Journal 9/2017

21.08.17 20:23

www.MotorJournal.cz

Foto Lotus Cars

► Automobily ► LOTUS CARS

GROUP LOTUS PLC.

1 2

RENESANCE

Britské sportovní automobily Lotus mají více než šedesátiletou tradici, jejich výroba se nedávno znovu rozběhla naplno...

roslulé značce se po předčasné smrti geniál ního zakladatele Colina Chapmana už dobře nedařilo, byl zkrátka nenahraditelný, a tak Lotus odstoupil nejen z formule 1 po sezoně 1994, ale i několikrát změnil majitele. Zá vodní monoposty Lotus, známé lehkou až křehkou konstrukcí, dodnes patří v celkových výsledcích MS F1 k nejúspěšnějším. Lotusy při 491 startech vyhrály 79 závodů, získaly 107 pole position a 71 nejrychlejších kol; sedmkrát dobyly Pohár konstruktérů a šestkrát titul mistra světa jednotlivců (1963 a 1965 Jim Clark, 1968

auto 2017/9

TOM HYAN 1 Lotus Evora 400, za ní Exige S Roadster a Elise Cup 220, tři typické sportovní vozy z britského Norfolku, kde oslavili 50 let jejich výroby 2 Nejnovější model Lotus Evora GT430 s největší rychlostí 305 km/h

Graham Hill, 1970 Jochen Rindt, 1972 Emerson Fitti paldi a 1978 Mario Andretti). Poslední dvě vítězství formule 1 pro originální Lotus vybojoval legendární brazilský závodník Ayrton Senna v sezoně 1987 (Velká cena Monaka a Detroitu) na typu 99T s přeplňovaným motorem Honda 1.5 V6 Biturbo. Ve výrobě silničních automobilů Lotus pokračuje reor ganizovaná společnost Lotus Cars v britském Hethelu (Norfolk), součást Group Lotus Plc. spolu s Lotus Engi neering (vývoj i pro externí partnery) a Lotus Motorsport (závodní vozy na základě sériových typů). Od roku

3 5

Foto Lotus Cars

1986 byla krátce součástí General Motors, navzdory dřívější dlouholeté spolupráci s Ford Motor Co., pak patřila italským finančníkům spolu se znovuzrozenou Bugatti z Modeny (Artioli/Benetton) a od roku 1996 je majetkem malajsijských průmyslníků, nejprve auto mobilky Proton a spolu s ní od ledna 2012 koncernu DRB-Hicom. Zmíněný konglomerát, vzniklý fúzí DRB (Diversified Resources Barhad) a Hicom (Heavy Industries Corporation of Malaysia Berhad), převzal podnik (v lednu 2012 měl 42,7 %, v dubnu téhož roku již 90,02 procenta), ustavil nové vedení s Aslamem Farikullahem (COO) a zahájil reorganizaci. Dany Bahar britskou firmu vedl opravdu velkoryse od 1. října 2009 (nahradil známého Mika Kimberleye) až do června 2012, než byl představiteli DRB-Hicom ze společnosti vykázán. Bahar v nerealistických vizích slí bil pět nových sportovních vozů včetně hybridních (typy Elan, Elise, Elite, Eterne a Esprit); na večírku v Paříži 2010 za účasti hvězd showbusinessu i vysloužilých su permanažerů automobilového průmyslu dokonce před stavil prototypy, ale tím skončil. Dluhy dosáhly výše 200 milionů liber, když DRB-Hicom prostřednictvím Proton

3 Další novinkou je Exige Sport 380 (číslo značí zaokrouhlený výkon 375 k/276 kW) 4 Lotus Elise Sprint vyniká hmotností jen 798 kg (základní motor 1.6/98 kW/134 k) 5 Lotus Elise S před designovou kavárnou East Beach Cafe na nábřeží v Littlehamptonu 6 Lotus Exige Cup 380 vznikne v šedesátikusové sérii pro milovníky značky 7 Lotus Evora Sport 410 se zrodil na podzim 2016 po verzi 400 a před ještě výkonnější Evorou GT430

Holdings převzal také Group Lotus Plc. Bahar se snažil vydělat kupčením se slavnou značkou, prodal ji několi krát do formule 1, ale i do dalších závodů jako jsou 24 h Le Mans, Indy Car, rally a menší formule včetně německé F3 (dodnes jede Lotus CZ ve formuli V8, tedy bývalé Renault 3.5). Dlouhodobě to nešlo, nemluvě o znehodnocení brandu. Dospělo to tak daleko, že se v Číně prodávaly obyčejné Protony se značkou Lotus... Nový majitel poslal do Hethelu Aslama Farikullaha, tehdy jedenapadesátiletého absolventa univerzity v Bathu, in ženýra s osmnáctiletými zkušenostmi z Velké Británie, který u Hicomu řídil automobilové oddělení; připravil nový obchodní plán s investicí 100 milionů liber, zrušil pět avizovaných vozů od Bahara a rozběhl přerušenou produkci klasických typů Elise, Exige a Evora. Dne 1. května 2014 byl jmenován nový generální ředitel (CEO) skupiny Lotus, kterým je Jean-Marc Gales z Lu cemburska s bohatými zkušenostmi z automobilového průmyslu (Daimler, VW, GM, PSA, CLEPA). Přestože je Gales strojní inženýr, má také obchodní vzdělání z Impe rial College v Londýně; od počátku mu bylo jasné, že nepotřebují 1250 zaměstnanců na roční produkci 1296

9/2017 THauto

Foto Lotus Cars

► LOTUS CARS / GROUP LOTUS PLC.

Lotus Exige S Coupé, nyní vyráběný výhradně se šestiválcovým motorem 3.5 V6, který stejně jako čtyřválcové verze vychází z osvědčených konstrukcí japonské Toyoty

► LOTUS EXIGE S MOTOR – kapalinou chlazený šestiválec Toyota 2GR-FE s válci do V/60°, přeplňovaný kompresorem Eaton, uložený napříč před zadní nápravou; 3456 cm3 (ø 94 x 83 mm); 10,0:1; 258 kW (351 k)/7000 min‑1 a 400 N.m/4500 min‑1; hliníkový blok a hlavy válců; DOHC 4V Dual-VVT (ozubený řemen); elektronické vstřikování paliva; Lotus Dynamic Performance Management. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – přímo řazená šestistupňová převodovka Aisin EA60 (3,538 – 1,913 – 1,407 – 1,091 – 0,967 – 0,861 – Z 3,831); stálý převod 3,777 (I až IV) a 3,238 (V, VI a Z); pohon zadních kol se samosvorným diferenciálem EDL. PODVOZEK – hliníkový lepený rám s pomocným ocelovým rámem vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a plynovými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 350/332 mm s vnitřním chlazením a čtyřpístkovými třmeny AP Racing, ABS/EBD/HBA, vypínatelné ESC/TCS/CBC; hřebenové řízení, 2,8 otáčky na plný rejd; kola z hliníkové slitiny, pneumatiky Pirelli P Zero Corsa, vpředu 205/45 R 17, vzadu 265/35 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (kupé) – rozvor náprav 2370 mm, rozchod kol 1453/1499 mm; d/š/v 4084/1802/1129 mm; světlá výška 130 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,43; pohotovostní hmotnost 1176 kg; objem zavazadlového prostoru 115 l; objem palivové nádrže 40 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 274 km/h; zrychlení 0 – 100/160 km/h za 4,0/8,5 s; spotřeba paliva EU 14,5/7,6/10,1 l/100 km, emise CO2 236 g/km.

vozů (výsledek FY 2013/2014). Snížil jejich počet o čtvrtinu, ale navýšil výrobu na 2015 automobilů už ve finančním roce 2014/2015. Ztráty za poslední tři finanční roky přesáhly 400 milionů liber, ale FY 2016/2017 znamenal konečně návrat do černých čísel. Tehdy bylo nenápadně oznámeno, že do sku piny DRB-Hicom vstoupil jako hlavní akcionář čínský Zhejiang Geely Holding Group Co., Ltd., který tak získal významný podíl nejen na Protonu, ale rovněž Lotus Cars a Lotus Engineering. Skupina Lotus nyní zaměstnává 850 lidí. Průběžně vylepšované vozy Elise, Exige a Evora s lepeným hliníkovým rámem a otevřenou či uzavře nou karoserií, poháněné upravenými motory Toyota, pokračují ve výrobě; čtvrtým typem se stal od debutu v Goodwoodu 2015 otevřený Lotus 3-Eleven, nej

1 1 Lotus Elise Cup 250, nejrychlejší čtyřválec značky (uveden v květnu 2017)

2 3

Foto Lotus Cars

2 Závodní provedení Lotus Evora GT4 pro soukromé jezdce (2013) 3 Lotus Evora GT430 je současným vrcholem nabídky (od července 2017) 4 Lotus 3-Eleven pro jízdu na okruhu (výroba od 2015)

rychlejší produkční Lotus v historii, určený pro jízdy na okruhu. Na rozdíl od předchůdce má kompresorový šestiválec 3.0 V6 o výkonu 336 kW (456 k)/7000 min‑1, který vozu s hmotností do 900 kilogramů uděluje zrych lení na sto do tří sekund a největší rychlost 290 km/h. Vůz je typickým zhmotněním původní koncepce Colina Chapmana, tedy snížit hmotnost pro zvýšení rychlosti. Ostatně i další typy vynikají lehkou stavbou, jejímž základem je hliníkový rám se vzadu napříč uloženým motorem a pohonem kol zadní nápravy. Před dvaceti lety uvedl Lotus lehký sportovní roadster Elise, po průběžných modernizacích jej vyrábí dodnes. Počátkem 2001 byl nahrazen Elise Series 2, splňující nové nárazové testy EU; finančně přispěl General Motors, který odvodil vlastní verzi Opel Speedster, resp. Vauxhall VX220. Později se Lotus Elise S2 stal zákla dem speciálu 2-Eleven, elektromobilu Tesla Roadster, prototypu Dodge Circuit EV a supersportu Hennessey Venom GT. V roce 2000 začala výroba kupé Exige, rov něž během let modernizovaného. Čtyřválce Rover K-Se ries byly nahrazeny čtyválci Toyota 1.6/1.8; později i šestiválcem 3.5 V6, rovněž ve verzích přeplňovaných mechanickým dmychadlem. Technické údaje vozů jsou obdobné, odvislé od použitého motoru. V obvyklém pře hledu uvádíme Exige S Coupé s motorem 3.5 V6, vyrábí se také Exige S Roadster, který je o 17 mm kratší a má elektronicky omezenou rychlost ze 274 na 233 km/h, jinak jsou dynamické parametry shodné. Dále vznikají nové série, výkon 276 kW (375 k) už mají Exige Sport 380 a Exige Cup 380. Posledně jmenovaný bude v sérii jen 60 kusů. S hmotností 1057 kg dosahuje zrychlení 0 – 100 km/h za 3,6 sekundy a největší rychlosti 282 km/h. Nejnovějším typem se stala Evora na prodlouženém hliníkovém chassis s rozvorem náprav 2575 mm (o hmot nosti jen 203 kg, celý vůz od 1382 kg), poháněná šesti válcem Toyota 3.5 V6 se šestistupňovou převodovkou (MT nebo též AT typu Aisin U660E). Evora se předsta vila na autosalonu v Birminghamu 2008 (Project Eagle s první novou platformou od dob Elise/Exige/Europa), v roce 2010 dostala kompresorovou verzi Evora S a výkonnější Evora 400 slavila premiéru 3. března 2015 na salonu v Ženevě. Byla i základem elektromobilu Evora 414E s prodlužovačem dojezdu (tříválec 1,2 litru), na jehož podvozku vznikl také koncept Infiniti Emerg-E (2012). Evora se dodává s motory 3.5 V6 o výkonu 206 kW (280 k bez přeplňování), 258 kW (351 k) coby Evora S (s kompresorem) a 298 kW (400 k) ve verzi Evora 400, která zrychluje na sto za 4,2 sekundy, dosa huje 300 km/h. Ani to však nebylo poslední slovo. Vyjela závodní Evora GT4 (2013), šestiválcové verze dále sílily. V říjnu 2016 následovala Evora Sport 410, jež byla základem akčních verzí Lotus Exclusive na oslavu účin kování Espritu S1 ve filmu s Jamesem Bondem (1977 The Spy who Loved Me) a GP Edition v barvách inspi rovaných JPS Lotusy F1. Vyvrcholením je zatím Evora GT430 s výkonem zvýšeným na 317 kW (430 k), která při hmotnosti 1258 kilogramů dosahuje největší rych losti 305 km/h a zrychlení na sto za 3,8 sekundy. V dubnu 2015 vyrobil Lotus vůz na malé platformě Elise/Exige s pořadovým číslem 40 000 (z toho 80 % Elise), v tomto případě byl průkopníkem protlačo vaných hliníkových profilů a hliníkových podvozků, le pených epoxidy. Jubilantem se stala Elise S 20th Anni versary, oslavující zahájení produkce od roku 1995. Výroční modely pohání čtyřválec 1.8/162 kW (220 k) s kompresorem, mají sníženou hmotnost o deset na 914 kilogramů a speciální výběr barev i příslušenství. Další jsou Elise Cup 250 s hmotností jen 860 kg, u nichž vzrostl výkon čtyřválce 1.8 DOHC na 181 kW (246 k). U tohoto vozu činí zrychlení 0 – 100 km/h jen 4,3 sekundy a největší rychlost 248 km/h. Dvoumístný automobil, nástupce Elise Cup 220, byl označen za nejlepší Elise všech dob. ■

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN AMAROK V6 2017

VLK SÍLÍ

Volkswagen Amarok znamenal pro německou automobilku globální vstup do nového segmentu, loni přijel v modernizovaném provedení... TOM HYAN

1 Nový Volkswagen Amarok se liší především šestiválcovým motorem a osmistupňovou samočinnou převodovkou 2 Pod kapotou se objevil větší motor 3.0 TDI, tedy vznětový šestiválec místo čtyřválce!

auto 2017/9

ení to samozřejmě první pikap značky Volkswagen, jak se mnozí domnívají. Když pomineme coby Pick-Up označené verze Transporterů s motory vzadu a individuální přestavby Brouka, mu síme zmínit dvě generace Caddy (první varianta Golfu I, druhá Škody Pick-Up), ojedinělé Taro ja ponského původu (přejmenovaná Toyota Hilux z Hannoveru), brazilský Saveiro několika generací a studii AAC (Advanced Activity Vehicle) z auto salonu NAIAS 2000 v Detroitu, která předcházela velkému SUV Volkswagen Touareg. Společnost Volkswagen Nutzfahrzeuge (= užitkové vozy) svůj vstup do segmentu B (pikapy s užitečnou hmotností jedné metrické tuny), jenž zejména mimo Evropu tvoří stále větší počty univerzálních automo

bilů, pečlivě připravila. Projekt RPU (Robust Pick-Up) se rodil od roku 2005 s tím, že důraz bude položen na verzi se čtyřdveřovou pětimístnou Double Cab, která umožňuje využívat pikapy místo běžných vozů, navíc s přednostmi ložné plochy a podvozku, uzpůsobeného pro provoz v terénu. Pohon 4Motion je základem i pro Amarok, jehož nezvyklé jméno už neznačí žádný vítr, ale vlka v jazyku indiánského kmene Inuitů, obývajícího sever Kanady a část Grónska. Klasický Single Cab se do Evropy nedováží. Amarok je čtvrtou evropskou typovou řadou VW Nutzfahrzeuge (po Transporteru T6, Caddy a Craf teru). Pikapy se těší stále větší popularitě, koncepci Amaroku naznačila studie SAR (Search and Rescue), představená na IAA 2008 v Hannoveru. Základem je klasický žebřinový rám s nezávisle

K dispozici jsou oceněná přední sedadla ergoComfort AGR ▼

Foto Volkswagen

Foto Tom Hyan

z avěšenými předními koly a tuhou zadní nápravou s listovými pery (2+1 listů standard, 3+2 verze Heavy Duty). Výroba započala v továrně VW Pacheco Plant u Buenos Aires, a právě v Argentině jsme před sedmi lety okusili první typy, ještě s motorem 2.0 TDI Bi-Turbo/120 kW (163 k) a šestistupňovou manuální převodovkou s dvoustupňovou redukcí. Schopnost překonávat překážky za značného křížení náprav a až půl metru hluboké brody je skutečně obdivuhodná, jak jsme se přesvědčili na terénní trati poblíž San Carlos de Bariloche v Patagonii. Také na silnici jsou jízdní vlastnosti vozu (byl částečně vytížen) vynika jící, a to nejen na asfaltu, ale i na šotolinových cestách, absolvovaných dakarským tempem v okolí argentinských jezer Espejo, Traful a Nahuel Huapi. Modernizovaný Amarok jsme poprvé viděli při pre miéře na IAA 2016 v Hannoveru, se starším čtyř válcem 2.0 TDI Amarok Canyon/132 kW (180 k) a šestistupňovou manuální převodovkou jsme se rozloučili loňskou cestou na Velkou cenu F1 do Budapešti (1209 kilometrů) a zanedlouho okusili nový typ, který vyznává upsizing pohonné jednotky na tří litrový šestiválec TDI, zvýšení komfortu s osmistup-

ňovou samočinnou převodovkou, nástup konektivity a posílení bezpečnosti s řadou inovativních asis tentů (také ESC s multikolizní brzdou). Samozřejmě tyto inovace a posílení image směrem k vozům kategorie SUV znamenaly navýšení prodejní ceny většinou přes jeden milion korun českých; od 980 009 Kč při uvedení Amaroku Comfortline, ale testovaný vůz s výbavou Highline se vyšplhal k téměř 1,3 milionu korun českých (podrobněji na www.vw-uzitkove.cz). Vyvrcholením je Amarok Aventura s ochranným rámem, uzamykatelným roletovým krytem ložné plochy a dvacetipalcovými koly z lehké slitiny. Dlužno říci, že Volkswagen Amarok V6 je skutečným rolls-roycem mezi pikapy, navíc nabídka šestiválce se na starém kontinentu stává ojedinělou. Výroba čtyřválců pokračuje v Argentině, k nám přicházejí Amaroky jako šestiválce 3.0 TDI ve dvou výko nových verzích s osmistupňovou samočinnou pře vodovkou, a to z německé produkce v Hannoveru. Slabší má výkon 150 kW (204 k), silnější 165 kW (224 k), který lze krátkodobě zvýšit overboostem na 180 kW (245 k). Tato funkce je k dispozici za jízdy při rychlosti 50 až 120/140 km/h po dobu ►►►

3 Amarok nabízí jednu z nejširších ložných ploch v příslušném segmentu 4 Amarok se dodává rovněž jako podvozek s kabinou pro účelové nástavby 5 Nová přístrojová deska šestiválcového Amaroku

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► VOLKSWAGEN AMAROK V6 2017

6 6 Nový Amarok má odlišnou příď s logem V6 i jiný přední nárazník

7 Pro porovnání – loňský Amarok Canyon, ještě s motorem 2.0 TDI 8 Prostorná kabina vždy poskytovala dostatek místa i cestujícím ve druhé řadě sedadel 9 Šestistupňová manuální převodovka s redukcí se vrátí se slabšími verzemi V6 a přiřaditelným pohonem předních kol

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený vznětový šestiválec 3.0 TDI BlueMotion Technology s válci do V/90°, přeplňovaný výfukovým turbodmychadlem, uložený podélně vpředu; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva common rail, SCR/AdBlue, Stop/Start, EU6; 2967 cm3 (ø 83 x 91,4 mm); 16,0:1; a) 150 kW (204 k)/3000 – 4500 min‑1 a 500 N.m/1250 – 2750 min‑1; b) 165 kW (224 k)/3000 – 4500 min‑1 a 550 N.m/1400 – 2750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka Tiptronic s kapalinovým měničem momentu, možností přímého řazení páčkami pod volantem (podle verze) a mezinápravovým diferenciálem Torsen P/Z 40/60 %; trvalý pohon všech kol 4Motion. Na přání závěr zadního diferenciálu. PODVOZEK – tuhý žebřinový rám ze dvou podélníků a příček; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech s vinutými pružinami, vzadu tuhá náprava a podélná listová pera; teleskopické tlumiče; provozní brzdy kapalinové kotoučové, ABS/ABS Off-Road, ESC/ASR; hřebenové řízení s posilovačem Servotronic; pneumatiky 245/65 R 17 (Comfortline), 255/60 R 18 (Highline), 255/55 R 19 nebo 255/50 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Double Cab) – rozvor náprav 3097 mm, rozchod kol 1654/1658 mm; d/š/v 5321/1954/1834 mm; zadní převis 1259 mm; světlá výška 192 mm; ložná plocha d/š/v 1555/1620/598 mm, výška ložné plochy nad zemí 780 mm; objem palivové nádrže 80 l; pohotovostní hmotnost od 2128/2078 kg, užitečná 792/842 kg, celková 2920/2920 kg, s přívěsem do 6000 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 3500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 186/193 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 9,0/7,9 s; stoupavost 100 %; boční náklon L/P 49,7°/50,8°; brodivost 500 mm; spotřeba paliva EU město 8,3/8,6 l/100 km, mimo město 7,1/7,3 l/100 km a kombinace 7,5/7,8 l/100 km; emise CO2 196/203 g/km.

auto 2017/9

eseti sekund, znovu ji lze využít po pěti sekundách, d neaktivuje se však s přívěsem nebo při teplotách přes 55 °C. Motor má dva chladicí okruhy, samostatný pro hlavy válců, a kapalinou chlazené turbodmychadlo. Jde o vznětový šestiválec třetí generace, jaký pohání také Audi Q7 nebo VW Touareg. Nejslabší 120 kW (163 k) se do České republiky nedováží. Dodávají se dvě verze pohonu všech kol 4Motion. Trvalý s převodovkou 8AT (bez redukce) a diferenciálem Torsen, kde je základní rozdělení P/Z 40/60 %, anebo elektricky přiřaditelný s mezinápravovým diferenciálem, redukcí a šestistupňovou manuální převodovkou (později pro verze 120 a 150 kW). Volkswagen Amarok má nyní výraznější design s novým předním nárazníkem, větším nájezdovým úhlem o 1,5° a výraznými mlhovkami, novou mřížku masky, větší nová kola 19/20“ z lehké slitiny, nové barvy karoserie (dvě matné), upravenou přístrojovou desku s odkládací přihrádkou formátu DIN A4 a poprvé možnost výbavy předními sedadly ergoComfort AGR (elektricky stavitelnými s 12 parametry) atd. Nové jsou audiosystémy s příplatkovou navigací Discover Media, připojení chytrého telefonu, mobilní služby on line Car-Net Guide & Inform a další. Zadní výklopná stěna pikapu snese zatížení hmotností až 200 kg, Amarok Highline dostal chromovaný zadní nárazník s integrovaným nástupním schůdkem. Ložná plocha činí 2,52 m2, šířka mezi podběhy 1222 mili metrů patří k největším (celková 1622 mm). Další technické údaje najdete v obvyklém přehledu, platí pro Double Cab s odpružením 2+1 vzadu. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy z roku 1980 na VOLKSWAGEN Pick-Up (odvozený z Golfu první generace)

9/2017 THauto

► Automobily ► DACIA SANDERO STEPWAY 2017

Foto Tom Hyan

FÁZE 2...

Dacia Sandero se nenápadně vypracovala na jeden z nejúspěšnějších vozů rumunské značky, coby Renault slaví úspěchy až v Brazílii...

rancouzi od Renaultu označují facelifty a mo dernizace jako Phase 2, tedy druhá fáze a vcel ku pravidelně tak vylepšují automobily v polo vině výrobního cyklu. Pro modelový rok 2017 současně vylepšili klasické typy druhé generace Logan (sedan), Logan MCV (kombi) a Sandero (hatchback), které jsou v nabídce od podzimu 2012. Některá zlep šení samozřejmě jsou úsměvná, protože ovládací prvky patří tam, kde něco ovládáme, takže tlačítka elektric kého spouštění oken opravdu mají být ve dveřích, nikoli

1 Dacia Sandero druhé generace se představila na autosalonu v Paříži 2012; fáze 2 slavila premiéru tamtéž o čtyři roky později... 2 Stepway Outdoor má mřížku přídě spřízněnou s Dusterem

► DACIA SANDERO STEPWAY POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválec TCe 90 (typ H4B), přeplňovaný turbodmychadlem, uložený napříč vpředu; DOHC 4V; elektronické vícebodové vstřikování paliva, Start/Stop, EU6; 898 cm3 (ø 72 x 73,1 mm); 9,5:1; 66 kW (90 k)/5000 min‑1 a 140 N.m/2250 min‑1. Jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová manuální převodovka (3,73 – 1,96 – 1,23 – 0,90 – 0,66 – Z 3,55); stálý převod 4,50, pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 259 mm, vzadu bubnové ø 203 mm; ABS/EBD, ESC/ASR; hřebenové řízení s kapalinovým posilovačem; pneumatiky 205/55 R 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2590 mm; d/š/v 4081/1733/1618 mm; světlá výška 193 mm; objem zavazadlového prostoru 320 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 1040 kg, celková hmotnost 1550 kg; brzděný přívěs do 1090 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 168 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,1 s; spotřeba paliva EU 5,8/4,7/5,1 l/100 km; emise CO2 115 g/km.

auto 2017/9

uprostřed na středové konzole (zase mě tím nazlobil nový Peugeot 301, ale pamatuji se, že se tohoto pro hřešku dopouštěli také u BMW). O tom, že klakson, anebo česky houkačka, patří doprostřed nového volan tu také snad nikdo nepochybuje. Není třeba se lišit jen z principu abychom byli jiní... Fáze 2 přináší atraktivnější a modernější vzhled zmí něné trojice Dacia, ještě působivější je o stovku milimetrů zvýšené provedení Sandero Stepway Outdoor, které představujeme na snímcích. Všechny mají novou mas ku, nové světlomety s denním svícením LED, nové koncové svítilny (pouze u MCV zůstávají původní), jiný čtyřramenný volant s houkačkou uprostřed, ovládání elektrického spouštění oken ve dveřích (jen vpředu, pokud je i vzadu, tam zůstávají tlačítka uprostřed), nový klíček (naštěstí se ještě zasouvá do spínací skříňky, takže víte, kde je), držák na kelímek pro nápoje i vzadu

► DACIA SANDERO PHASE 2

3 4

3 Sandero Stepway Outdoor se zvýšeným podvozkem je vrcholnou verzí nové řady (výbavy Access, Open, Arctica a vyobrazená Stepway Outdoor) 4 Nejlepší z nabídky je přeplňovaný zážehový tříválec 0.9 TCe o výkonu 66 kW (90 k)

apod. Za příplatek může být dokonce couvací kamera, změnila se paleta kol, Stepway má standardně větší šestnáctipalcová místo patnáctipalcových. Pravděpo dobně není nejkratší Sandero z trojčat nejpraktičtější, ale rozhodně je nejhezčí. Byl jsem až překvapen, kolik jich jezdí třeba ve Francii, kde se rovněž prodávají pod znač kou Dacia, protože všichni už vědí, že jde o technologie Renault, byť nikoli zrovna nejnovější. Například řízení má nadále kapalinový posilovač. Zlepšila se i bezpečnost, ocenění EuroNCAP už je čtyřhvězdičkové... Vyzkoušeli jsme Sandero Stepway Outdoor s přeplňo vaným tříválcem 0.9 TCe/66 kW (90 k) a pětistupňovou

Foto Dacia

Foto Tom Hyan

motor převodovka výkon spotřeba EU [kW/k/min-1] [l/100 km] 0.9 TCe 90 5M 66/90/5000 4,9 (Stepway 5,1) 0.9 TCe 90 Easy-R 5MAT 66/90/5000 4,9 (Stepway 5,1) 0.9 TCe LPG 5M 55/75/5500 4,9 (6,2) 1.0 SCe (I3) 5M 54/73/6300 5,2 1.2 16V (I4) 5M 54/73/5500 5,8 1.5 dCi 90 5M 66/90/4000 3,5 (Stepway 3,8)

převodovkou (alternativou je pouze automatizovaná, šestistupňová se nedodává). Byli jsme příjemně pře kvapeni nezáludnými jízdními vlastnostmi, které na prosto vyhovují běžnému použití, přečemž větší světlá výška umožňuje i provoz po nezpevněných cestách. Interiér je relativně prostorný, samozřejmě proti Loganu je objem zavazadlového prostoru menší. Tradičně lze volit osvědčený vznětový čtyřválec 1.5 dCi/66 kW (90 k), ale nový nepřeplňovaný zážehový tříválec 1.0 SCe/ 54 kW (73 k) byl zjevně zaveden jen pro realizaci nej levnější verze (od 174 900 Kč). Pokud můžeme radit, připlaťte si za jiný motor a budete spokojeni. Úspěch Dacie spočívá v tom, že mnozí lidé nechtějí utrá cet za zbytečnosti, ale potřebují spolehlivý dopravní pro středek za příznivou cenu (přehled na www.dacia.cz). Ostatně Dacia se stává globálním vozem, už původní platforma B0 (první generace Logan/Sandero/Duster) posloužila také vozům Nissan, Renault a Lada, nemluvě o výrobě typů Dacia (i pod značkou Renault) v mnoha zemích světa. Vylepšená platforma M0 s prodlouženým rozvorem se představila na Lodgy (a Dokkeru), pak po sloužila druhé generaci Logan/Sandero. Od roku 2007 vzniklo přes milion vozů Sandero první generace, pro dukce druhé překročila stejnou metu mnohem dříve (1 165 086 vozů do konce 2016 s oběma značkami Dacia a Renault). Sandero II se vyrábí v rumunské Pitešti, ale také v Brazílii, Argentině, Kolumbii, Íránu, Maroku, Rusku (Togliatti) a Alžírsku. Je to globální automobil. -TH-

9/2017 THauto

Foto BMW Presse

► Automobily ► BMW M5 (F90)

SUPERSEDAN

emusíte zoufat, stačí přepnou do jízdního režimu 2WD, a vrátíte se ke kořenům, i nová BMW M5 (co dename F90) přejde na pohon pouze zadních kol (ESC lze vypnout)! Je otázkou, proč se bavorští konstruktéři rozhodli pro vývoj nového systému M xDrive, zda jde o módu, či o zjištění, že stejně většina uživatelů už ne umí silné vozy s pohonem zadní nápravy řídit? S tím souvisí i výměna dvouspojkové převodovky DCT7 za novou samočinnou 8AT (M Steptronic Drivelogic) s ka palinovým měničem a možností manuálního řazení. Motor vychází z úspěšného předchůdce, je to tedy znovu osmiválec 4395 cm3 přeplňovaný dvojicí turbodmycha del, nyní s výkonem na hranici 600 k (441 kW) v roz sahu 5600 až 6700 min‑1, také díky přímému vstřikování benzinu tlakem 35 MPa. Hmotnost vozu se lehce snížila o 15 kg (navzdory pohonu všech kol!), ale pohotovostní 1855 kg stále není nejnižší. Stalo se tak zásluhou no

TOM HYAN

Šestá generace M5 přijíždí poprvé s pohonem všech kol... Výkon motoru 4.4 V8 TwinPower Turbo vzrostl na 600 koní (441 kW)

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec do V/90°, přeplňovaný dvojicí turbodmychadel, uložený podélně vpředu; přímé vstřikování HPI (35 MPa), EU6; DOHC 4V, Valvetronic a Double-VANOS; 4395 cm3 (ø 88,3 x 89 mm); 10,0:1; 441 kW (600 k)/5600 – 6700 min‑1 a 750 N.m/1800 – 5600 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná osmistupňová převodovka M Steptronic s možností manuálního řazení (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,313 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 4,172); stálý převod 3,150, Active M Differential; pohon všech kol M xDrive. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a aktivními tlumiči VDC; kotoučové kompoudní brzdy s vnitřním chlazením; DSC/M Dynamic Mode; hřebenové řízení M Servotronic s elektrickým posilovačem, převod 14,3:1; pneu 275/40 ZR 19 vpředu a 285/40 R 19 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2982 mm, rozchod kol 1626/1595 mm; d/š/v 4965/1903/1473 mm; objem zavazadlového prostoru 530 l; objem palivové nádrže 68 l; pohotovostní/celková hmotnost 1855/2440 kg; hmotnost přívěsu do 2000 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 (305) km/h; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,4/11,1 s; spotřeba paliva EU 14,5/8,2/10,5 l/100 km; emise CO2 241 g/km.

auto 2017/9

vých dílů z uhlíkových kompozitů, k nimž patří střecha CFRP (Carbon Fibre-Reinforced Plastic), ale třeba i dalších opatření (optimalizované výfukové potrubí). Největší rychlost lze v paketu M Driver’s Package od blokovat z limitu 250 km/h na úctyhodných 305 km/h jako u předchůdce; sprint z 0 na 100 km/h se vylepšil o plnou sekundu na 3,4 s (0 – 200 km/h za 11,1 s, tedy o 1,9 s dříve). Normovaná spotřeba paliva EU zůstala zhruba shodná. Stejně jako všechny ostatní modely M byla i nová pětka naladěna na Severní smyčce legen dárního Nürburgringu. Odpružení novinky využívá spe cifických prvků M, jež se značně liší od sériové řady 5. Velmi účinné kompoundní brzdy lze nahradit keramic kými, jež dále sníží hmotnost o 23 kg. Na přání jsou dvacetipalcová kola, multifunkční sedadla M a všechny asistenty, jež nabízí nová řada 5 (G30). Prodej od jara 2018 se základní cenou 117 900 eur. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na FIAT 850 ve verzi se samočinnou spojkou (1967)

9/2017 THauto

► Automobily ► FIAT 127 (1971 – 1983)

BESTSELLER

Foto Fiat

Fiat 127 se představil v této modré barvě v dubnu 1971 a koncem roku byl vyhlášen evropským Vozem roku 1971/1972

Devátým držitelem titulu Car of the Year 1971/1972 se stal oblíbený Fiat 127, ve své době nejprodávanější evropský automobil... TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

auto 2017/9

IE: OR

1971/19

▲ Zavazadlový prostor dvoudveřové verze, přístupný výklopným víkem ve splývající zádi

Z HI

yla to doba obrovských úspěchů, na které mohou Italové jen vzpomínat. Tehdy vládli výrobě malých automobilů a Volkswagen se je snažil napodobit. Giorgetto Giugiaro ještě dnes vzpomíná, jak přijel do Wolfsburgu pro kontrakt na design Golfu a v dílnách právě zkoumali Fiat 128, evropský Vůz roku 1969, s tím, že se chtějí italskému vzoru vyrovnat! V prvních devíti letech ankety Car of the Year zvítězil Fiat třikrát, stal se prvním dvoj násobným i trojnásobným držitelem titulu. Nejprve s Fiatem 124 (1966), pak se 128 (1969) a devátý rok 1971 s typem 127, který představujeme. Fiat 127 (pro jekt X1/4) byl také nejprodávanějším osobním vozem ze západní Evropy v bývalém Československu, před čtyřiceti lety jich u nás jezdilo více než deset tisíc... Později bylo ocenění posunuto na následující rok, takže z Vozu roku 1971 se stal Car of the Year 1972, bylo to logické, aby si novinka užila rok slávy! Fiat 127 se před stavil v dubnu 1971 jako nástupce typu 850, stal se nejvýraznějším reprezentantem kompaktních vozů, jež v té době dosáhly velkého rozšíření, k dalším patřily Renault 5, VW Polo, Ford Fiesta a Austin Metro. Kon

1. Fiat 127 239 bodů 2. Renault 15/17 107 bodů 3. Mercedes-Benz 350 SL 96 bodů

strukce s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol, přičemž mechanické skupiny zabíraly jen 20 pro cent vozu, byla zcela nová, tvůrci převzali jen osvěd čený čtyřválec z Fiatu 850 Sport. Koncepce byla od zkoušena od roku 1964 na různých typech Autobianchi Primula a A112, rovněž z koncernu Fiat, aby se roz šířila na větším Fiatu 128, který vyjel do světa v březnu 1969 coby nástupce Millecenta (tedy typů 1100 D a R). Už v listopadu 1974 byl vyroben miliontý Fiat 127. Ve svojí době byl Fiat 127 neobyčejně živý automobil (viz přehled technických údajů), byl to druhý vůz mých rodičů (po Fiatu 850) a vystřídaly se u nás doma celkem tři od první po třetí sérii. Stylisticky nejzdařilejší byla první od roku 1971 s originálním řešením přídě, tvořené obdélníkovou maskou, ladící s hlavními světlomety a ukazateli směru rovněž v obdélníkovém provedení. Design byl dílem vlastního Centro Stile Fiat z Turína, stejně jako u Fiatu 128. Šéfdesigner Pio Manzù (vlast ním příjmením Manzoni) dokončil definitivní maketu, ale svoje sériové dílo nikdy neviděl, zahynul v květnu 1969 při dopravní nehodě. Velmi dobře obestavěný interiér nabízí relativně velký vnitřní prostor při ►►►

Foto Fiat

Na jaře 1972 se na Ženevském autosalonu představila třídveřová verze s výklopnou stěnou zádě

1, 2 Přístrojová deska a sedadla prvního typu z počátku sedmdesátých let 3 Fiat 127 jako Car of the Year 1971 na dobovém prospektu od německého dovozce Deutsche Fiat AG z Heilbronnu 4 Porovnání třídveřového a dvoudveřového provedení (červený vpravo, má užší zadní okno nad víkem zavazadlového prostoru)

9/2017 THauto

Kompaktní poháněcí soustava 127 byla ve voze uložena vpředu napříč stejně jako u většího sourozence Fiat 128

Foto Fiat

Kresba Fiat

► FIAT 127 (1971 – 1983)

Fiat 127 druhé série od května 1977 s novou maskou (přibyl také motor 1049 cm3 OHC z brazilské produkce) 1 Přední náprava McPherson a uložení poháněcí soustavy napříč s převodovkou vlevo 2 Zadní náprava s krátkými příčnými rameny, příčným listovým perem a tlumičovými vzpěrami; nádrž vzadu má objem 30 litrů

délce vozu necelých 3,6 metru; cestovali jsme v pěti i na delší vzdálenosti (např. z Prahy do Drážďan). Také zavazadlový prostor dvoudveřového vozu, přístupný výklopným víkem splývající zádě, patřil k největším ve třídě. Fiat uvádí objem 275 litrů podle měření nezávislých členů poroty Car of the Year, vedených Švédem Janem Ullénem, kteří u konku rence naměřili 240 litrů (VW 1302), 215 l (Renault 6) a 220 litrů (Saab 96). Náhradní kolo bylo uloženo v motorovém prostoru.

► FIAT 127 (1971) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Fiat typu 100GL.000, uložený napříč vpředu, skloněn mírně vpřed; 903 cm3 (ø 65 x 68 mm); 9,0:1; 34 kW (47 k) DIN/6300 min‑1 a 62 N.m/3600 min‑1; litinový blok a hliníková hlava válců, třikrát uložený klikový hřídel; OHV 2V (řetěz); karburátor Weber 32 IBA 20; náplň chladicí soustavy 5,0 l; náplň oleje 3,35 l. Elektrická výzbroj 12 V, dynamo 230 W, akumulátor 34 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka s řazením na podlaze (3,636 – 2,055 – 1,348 – 0,963 – Z 3,615), stálý převod 4,692; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu krátká příčná ramena a příčné listové pero se stabilizačním účinkem; pérování vpředu vinutými pružinami; kapalinové tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové ø 227 x 10 mm, vzadu bubnové ø 185 mm; hřebenové řízení, 3,5 otáčky na plný rejd; pneumatiky 135 – 13. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2225 mm, rozchod kol 1270/1295 mm; d/š/v 3595/1525/1360 mm; pohotovostní/celková hmotnost 705/1105 kg; objem zavazadlového prostoru 275 l; objem palivové nádrže 30 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 40 – 70 – 105 – 140 km/h; zrychlení 0 – 50/100 km/h za 5,0/18,5 s; průměrná spotřeba paliva 6,9 l/100 km; obrysový/stopový průměr otáčení 10,50/9,80 m. Cena při uvedení na trh 970 000 Lit.

Fiat 127 je kratší o 261 mm než jeho vzor Fiat 128, jenž se vyznačuje obdobnou koncepcí poháněcí soustavy, ale i podvozku; má vpředu vzpěry McPher son, ale vzadu krátká příčná trojúhelníková ramena spolu s příčným dvoulistovým perem, uloženým ve dvou pryžových pouzdrech se stabilizačním účin kem. Hřebenové řízení dostalo bezpečnostní třídílný kloubový hřídel. Na autosalonu v Ženevě 1972 se představila třídveřová verze s výklopnou stěnou v zádi o rozměrech 1040 x 890 milimetrů, která zlepšila využití vozu a vyráběla se paralelně s dvou dveřovou. Od roku 1976 se prodával čtyřdveřový Fiat 127, vyráběný španělským Seatem. Čtyřválec OHV 903 cm3, uložený podélně vzadu v typu Fiat 850 Sport, se u Fiatu 127 přestěhoval dopředu napříč s novou čtyřstupňovou převodovkou, umístěnou vlevo od motoru. První verze nabídla 34 kW (47 k) DIN, což při hmotnosti vozu 705 kilo gramů postačilo nejen na svižné zrychlení, ale i největší rychlost 140 km/h. V roce 1974 uvedený 127 Special měl výkon 33 kW (45 k) vzhledem ke snížení emisí. V květnu 1977 prošly Fiaty 127 face liftem a modernizací (tzv. série 2), dostaly novou úzkou masku, která vůz opticky rozšířila, větší druhé boční okno a alternativně motor OHC 1049 cm3

Foto Fiat

Fiat 127 Sport se zvýšeným výkonem motoru 1050 na 70 koní (52 kW) z roku 1978

4 Kombi Fiat 127 Panorama přišlo do Evropy v listopadu 1980 z Brazílie

7 3 Španělská paleta o výkonu 37 kW (50 k). Do zimy 1979 výroba překročila různých typů Seat 127 čtyři miliony vozů Fiat 127, jež se staly nejprodávaněj po faceliftu (1977) šími automobily v mnoha evropských zemích. Vznikla dlouhá řada odvozených typů, 127 Sport (1978 4 Fiat 127 Super třetí série až 1981) měl zvýšený výkon motoru 1050 na 52 kW s plastovým lemováním (70 k) a dosahoval 160 km/h, v Brazílii se začal vyrábět a velkou maskou přídě (1982) roku 1977 modifikovaný Fiat 147 (později Spazio a se dan Oggi), špičkovou verzí byl 127 Top (1979 – 1981) 5 Předchůdce dnešních vozů ve stylu Off Road, model 127 s motorem 37 kW (50 k), módu vozů ve stylu Off Road Rustica z let 1979 – 1981 předběhl Fiat 127 Rustica ze stejných let, čtyřdveřovou 6 Pětidveřová verze verzi doplnila pětidveřová 127 5 Porte (od 1980), z bra se objevila v dubnu 1980, zilské spolupráce vznikly kombi 127 Panorama 1050 navázala na čtyřdveřovou, (od 1980) a také první diesel 1301 cm3 o výkonu 33 kW (45 k) v únoru 1981. Podle údajů Fiatu se vyrobilo vyráběnou Seatem i pro Fiat od roku 1976 3 037 850 vozů do konce února 1981 v Itálii, 1 226 306 ve 7 Moretti Midimaxi 127, Španělsku a 492 600 v Brazílii. V roce 1981 nové výbavy otevřená verze s plátěnou Special, Super a Sport nahradily od května 1977 užívané střechou na základě L, C a CL. Terza serie (třetí) s mohutnou novou přídí prvního typu a plastovým lemováním uzavřela italskou výrobu (1981 – 1983). Vyběhla s motory 903, 1049 a zážehovým 8 Polski Fiat 127p, OHC 1301 cm3, objevila se i pětistupňová převodovka. nabízený varšavským podnikem zahraničního Panorama a Diesel 1301 cm3 se nezměnily, dále vy obchodu Pol-Mot cházely z brazilského Fiatu 147. Italský údaj o celkové i na export (1973) produkci uvádí 5 124 289 automobilů Fiat 127 do roku 1983, brazilská výroba dosáhla 1 169 312 do konce

1986, argentinská 232 807 až do roku 1996 (!). Vozy se montovaly také v Kolumbii, Egyptě a Polsku. Téměř současně se Fiat 127 vyráběl ve Španělsku v téměř nezměněné podobě jako Seat 127, vzniklo jich 1 253 604 kusů (1972 – 1983). Po rozchodu s Fiatem se vyráběl modernizovaný Seat Fura ve stylu třetí série 127, do roku 1985 jich bylo 84 973 vozů, ale to už nastoupila první Ibiza (od 1984). Do roku 1987 se pro dávaly Fiaty 127 v Itálii ze série unificata (Evropa a Jižní Amerika). Mechanické skupiny 127 posloužily řadě karosářských verzí od firem Moretti, Lombardi, Fissore (i řecký 127 Amico), Zastava (základ Yugo 45), Giannini, Coriasco, Scioneri a dalších. ■

9/2017 THauto

► MERCEDES-BENZ 9G-TRONIC

Foto Tom Hyan

Technika

DEVĚT STAČÍ?

Samočinné převodovky nabírají větší počet stupňů, záhy snad nebude stačit ani devět, už se vyrábějí desetistupňové... 2

ercedes-Benz patří k průkopníkům. Když v roce 2013 začal nabízet devítistupňovou 9G-Tronic, byl samozřejmě nejlepší, stejně jako o deset let dříve, kdy se samočinná 7G‑Tronic stala první elektronicky řízenou sedmistup ňovou převodovkou s měničem momentu pro osobní automobily. Sedmistupňové nahradily postupně pětistupňové, které od devadesátých let vystřídaly čtyřstupňové, nyní devítistupňové nahrazují sedmistupňové. Nové typové řady osobních vozů Mercedes-Benz míří k provedení 9G-Tronic (NAG3), posledním příkladem je modernizovaná S-Klasse z letošního roku... První kontakt s devítistupňovou samočinnou převodovkou 9G-Tronic jsem měl na cestě do Le Mans v roce 2014, tam jsem při průměrné rychlosti 90 km/h dosáhl reálné spotřeby 8,2 l/100 km, při jízdě zpátky 8,1 l/100 km při 80 km/h, což je na kombi E 350 Bluetec (W212)

auto 2017/9

TOM HYAN

1, 2 Náš první testovaný automobil s převodovkou 9G-Tronic bylo kombi E 350 Bluetec (W212) 3 Na devátý převodový stupeň při rychlosti 130 km/h stačí zhruba 1400 min‑1 (Mercedes-Benz E 350 Bluetec při cestě do Le Mans)

s přeplňovaným třílitrovým vznětovým šestiválcem velmi zajímavá hodnota (výkon 185 kW/252 k). Mercedes-Benz E 350 v provedení sedan i kombi se stal od září 2013 prvním automobilem s převodovkou 9G-Tronic, a to bez navýšení prodejní ceny! Postupně se přestěhovala do dalších typů, nových i modernizovaných. Větší rozsah převodových poměrů 9,15 mezi prvním a devátým znamená účinnější využití optimálních otáček; dosáhl jsem rychlosti cca 130 km/h na 1400 min‑1 motoru. Celkové snížení úrovně otáček přineslo i větší akustický komfort v kabině, ale snížila se o 4 dB(A) také vnější hlučnost. Menší spotřeba a emise jsou rovněž zřejmé, přestože jsme nedosáhli teoretických hodnot kombinace EU 5,3 (kombi 5,5) l/100 km a emisí CO2 138 (144) g/km vzhledem k rychlé jízdě po německé dálnici. Navzdory dvěma převodovým stupňům navíc zabírá kompaktní převodovka stejný prostor jako předchůdce

hnací hřídel

kapalinový měnič momentu

patentovaná soustava 4 planetových soukolí a 6 řadicích členů

parkovací zámek

výstupní hřídel

spojka přemostění měniče

aktivace parkovacího zámku vstup točivého momentu motoru

Samočinná devítistupňová převodovka 9G-Tronic se vyrábí ve Stuttgartu od září 2013

mechatronický modul a elektrohydraulicky systém

Foto Tom Hyan

vysoce účinné olejové čerpadlo s vyoseným rotorem

Kresba Daimler

pomocné elektrické olejové čerpadlo

▲ Setkání druhů za Chartres, stříbrný sedan E 300 Turbodiesel (W210) v automatickém provedení ještě vystačil se čtyřmi stupni pro jízdu vpřed...

Kresba Daimler

▼ Čtyřstupňová samočinná převodovka typu W4A 040 z počátku devadesátých let

7G-Tronic a kupodivu je lehčí, dvoudílné řešení skříně zůstalo zachováno. Pouzdro kapalinového měniče je z hliníkové slitiny, skříň převodovky je z ještě lehčí slitiny hořčíku, doplněné plastovým spodním víkem. Na základě intenzivní počítačové simulace při konstrukci byl úkol devíti dopředných

stupňů splněn jen s využitím čtyř jedno duchých planetových soukolí a šesti řadicích členů. Tři snímače otáček dodávají údaje elektronické řídicí jednotce pro účinné řazení, lze přeskakovat i několik stupňů při zrychlování a zpomalování. Řazení je nyní rychlejší s kratší reakční dobou. Ma

zání převodovky syntetickým olejem nízké viskozity zajišťují čtyři čerpadla. Využívá se systém Start/Stop. Převodovka 9G-Tronic podélného uspořádání je určena pro pohon zadních i všech kol, včetně hybridních pohonů obou verzí (HEV, PHEV). Je vyvrcholením bohatých zkušeností z více než padesátileté tradice výroby samočinných skříní Mercedes-Benz, závod Stuttgart-Hedelfingen (ne daleko koncernové centrály v Untertürk heimu) do zavedení 9G-Tronic vyrobil 22 milionů samočinných převodovek pro osobní automobily. DaimlerChrysler v roce 2001 založil rumunskou společnost Star Transmission, která zahájila výrobou ozubených kol, hřídelů a dílů motorů v Cugiru a Sebesu. Protože ve Stuttgartu už nelze více zvyšovat produkci, položil Daimler v dubnu 2014 základní kámen nového závodu v rumunském Sebesu, který od roku 2016 rovněž vyrábí převodovky 9G-Tronic. Zkušenosti tam sbírali montáží klasických pětistupňových NAG1 od roku 2013 a dvouspojkových 7G-DCT pro pohon předních kol od roku 2014. Globální produkce vozů, motorů i dílů přispěje k plánu zdvojnásobení odbytu osobních automo bilů Mercedes-Benz do roku 2020. ■

9/2017 THauto

Motocykly

► SIMONINI MOTO (1970 – 1983)

Foto Simonini

Simonini Long Range 125 S Sette (tedy se sedmistupňovou převodovkou), terénní motocykl s jednoválcem Sachs 125/7A o objemu 123 cm3 (ø 54 x 54 mm)

ENZO DRUHÝ... Enzo Simonini nebyl tak slavný jako Ferrari, ale svoje motocykly vyráběl rovněž v Maranellu...

polečnost Simonini Ra cing S.r.l. se sídlem v San Dalmazio di Serramazzoni u Maranella dodnes exis tuje, ale vrátila se ke kořenům. Enzo Simonini totiž začínal s úpra vami dvoudobých jednoválců pro větší výkony a rychlosti, a po roz chodu s partnery, kdy opustil pod nik I.M.E.A. (Industria Motocicli e Accessori S.p.A.), tedy výrobce motocyklů Simonini, se k tomuto programu vrátil. Pro skútry a mo pedy Piaggio (Vespa, Ciao, Bravo, Boxer) nabízí řadu příslušenství včetně různých odla děných výfukových potrubí, tlumičů výfuku (i z uhlíkových kompozitů), válců a hlav válců, přestaveb motorů na 70 cm3, ale dokonce i nový větší ležatý jednoválec Simo nini 82 cm3 (ø 47,6 x 46 mm) o výkonu 11,8 kW (16 k) při 13 000 min‑1, který už opravdu mládeži na mopedech za jistí zajímavé možnosti! V nabídce jsou úpravy nejen pro Piaggio, ale i stroje Gilera, Aprilia, Rieju, Beta, Malaguti, MBK, Honda, Suzuki, Italjet, Peugeot a další (70, 80 a 90 cm3). Druhou dnešní aktivitou je divize Simonini Flying, výroba dvoudobých leteckých motorů pro ultra lehká letadla a motorový paragliding. „Umělci z Modeny nejsou velcí podnikatelé, vyděláváme

auto 2017/9

PETR RUTEK Simonini U. Masetti 125 SS, silniční motocykl na počest Umberta Masettiho, italského mistra světa třídy 500 cm3 z let 1950 a 1952 na strojích Gilera

sice málo, ale nikdy nepřestává me tvořit. Pracujeme bez odde chu, naše malé série umožňují okamžitě realizovat zlepšení. Po dívejte se na letecké motory pro ultralighty, většinou byly odvozeny z průmyslových nebo automobilo vých, ale my vyrábíme originály. Vše co vyděláme, investujeme do firmy a dalšího vývoje,“ říká Enzo Simonini i po letech, kdy opustil svoji firmu, která nějaký čas držela práva na značku Simonini, než výroba motocyklů roku 1983 pro velkou konkurenci definitivně skončila. Enzo Simonini jako syn pekaře z Bomporta u Modeny rozvážel chléb na mopedu, a tak záhy začal ladit motor na vyšší výkon. Potřeboval však na živobytí, a proto nastoupil do továrny na traktory Fiat v Modeně, jenže dlouho nevydržel být zaměstnancem. Jeho moped budil pozornost a mladí zájemci chtěli také jezdit rychleji, začal tedy vyrábět motorové kity pro úpravy, pustil se i do převodovek a vylehčování strojů díly z lehkých slitin. Klientem se nakonec stala také italská pošta, která po třebovala urychlit doručování, zájem ovšem probudil i u policie, která stíhala mladíky, kteří za velkého rámusu soupeřili na běžných komunikacích...

2 3

Přestože Simonini vyvíjel i vlastní dvoudobé motory, vý robu motocyklů zahájil v Torre Maina (část Maranella) s nakupovanými německými jednoválci Sachs, které upra voval. Rámy navrhl coby vlastní konstrukce. Simonini Moto byly od roku 1970 okamžitě úspěšné, objevily se v soutěžích i motokrosu, věrní jezdci Tommaso Lolli, Giu seppe Fazioli a Oliviero Incerti dobyli mnohá vítězství. Simonini dále nabízel kity i pro upgrade svých motocyků, pomáhal soukromým jezdcům. V roce 1974 uvedl nejen novou řadu typů s motory Kreidler 50 a Sachs 125, ale také vlastní motory pro třídy 125/250 cm3, na jejichž kon strukci spolupracoval slavný Jan Witteven z Nizozemska. Enzo Simonini byl více konstruktérem než obchodníkem, takže se spojil s Franco Fornettim, majitelem Fornetti Impianti, výrobcem hydraulických systémů. Zůstal tech nickým ředitelem, členové rodiny Fornetti se starali o fi nance. Nevydrželo to však dlouho, po prezentaci Sha dowu 250 s osvědčeným motorem Sachs a problematickou sedmistupňovou převodovkou došlo k roztržce a Simonini firmu koncem roku 1975 opustil (vývoj jeho vlastních mo torů 125/250 cm3 neprošel). Jan Witteven nastoupil na plný úvazek, Giuseppe Fazioli a Giuseppe Andreani se stali testovacími jezdci, vyjely nové typy Mustang 125/250 (Sachs), jen vlastní motor Simonini 125 cm3 přišel až v roce 1977, kdy už japonská konkurence značně zesílila. Zajímavostí byl kapotovaný silniční typ U. Masetti 125 SS se šestistupňovou převodovkou, pojmenovaný na počest

Foto Simonini

4 1 Simonini 50 SF1 s motorem Sachs 50/6A/GS, který z objemu 49 cm3 (ø 40 x 39 mm) dává výkon 9,2 kW (12 k) s karburátorem Dell’Orto 18 mm, resp. 11,3 kW (15 k) s větším 32 mm 2 Simonini 50 Speedy Quattro s jednoválcem Sachs 50/50 o zdvihovém objemu 49 cm3 (ø 38 x 44 mm) a nastavením výkonu podle příslušného trhu 3 Dvoudobý jednoválec Simonini 50 Cross se suchou lamelovou spojkou (1967) 4 Letecký dvouválec Simonini Vector 2 o objemu 688 cm3 (ø 78 x 72,2 mm) a výkonu 68 kW (92 k)/6200 min‑1 s dvojitým zapalováním (později zvětšený až na 802 cm3) 5 Simonini 50 Speedy Due, druhá verze soutěžního stroje, která oslavuje motokrosové úspěchy Giuseppa Andreaniho, nyní šéfa Andreani Group (odpružení motocyklů)

motocyklového mistra světa Umberta Masettiho (1926 až 2006), který žil ve stejné části Maranella. Motocykl měl premiéru na Motor Show Bologna 1978. Naše barevné snímky na této dvoustraně představují mo tocykly Simonini 50 a 125 ze sedmdesátých let, vesměs poháněné vzduchem chlazenými dvoudobými jednoválci Sachs s vícelamelovou spojkou v olejové lázni, pětistup ňovou (pro 125 sedmistupňovou) převodovkou a italským karburátorem Dell’Orto pro 50 cm3, resp. německým Bing pro 125 cm3. Zatímco Simonini 50 SF1 dosahuje výkonu 9,2 nebo 11,3 kW (12, resp. 15 k) podle difuzoru, typy 50 Speedy (Quattro a Due) mají výkon nižší podle přísluš ných národních předpisů. Simonini Long Range 125 S Sette nabízí výkon 16,2 kW (22 k) při 9000 min‑1. Všechny mají dvojitý rám z chrom-molybdenových trubek, přední teleskopická vidlice je osvědčená Marzocchi, bubnové brzdy Grimeca. V Itálii byl před devíti lety spuštěn his torický registr dochovaných motocyklů Simonini, jehož prezidentem je zakladatel Enzo. Záhy po odchodu z podniku se Enzo Simonini vrátil do pů vodní dílny a pustil se do nových kitů pro malé motocykly a konstrukce lehkých leteckých motorů, které nyní nabízí pro 450 letových hodin bez jakéhokoli zásahu. Opět jde o maloobjemové dvoudobé stroje 138 až 802 cm3, jednovál ce a řadové dvouválce, s rozsahem výkonů 15 až 153 kW (20 až 208 k). Ultralehký sportovní dolnoplošník Pulsar XP s motorem Simonini Victor 2 o výkonu 81 kW (110 k) do sahuje cestovní/maximální rychlosti 240/280 km/h. Řada Victor má chlazení kapalinou, menší typy vzduchem. Za tímco produkce motocyklových kitů je určena hlavně pro Itálii, letecké motory se vyvážejí do celého světa. ■

9/2017 THauto

Motorsport Ferrari SF70H (progetto 668),

TOM HYAN, Hungaroring (H)

motor

Ferrari 062/2 šéf týmu

Maurizio Arrivabene (I) jezdci

# 5 Sebastian

Vettel (D) # 7 Kimi Räikkönen (SF)

McLaren MCL32 motor

Honda RA616H šéf týmu

Eric Boullier (F) jezdci

# 14 Fernando

Alonso (E)

Foto Tom Hyan

sezoně 2017 se počet startujících týmů v mistrovství světa formule 1 znovu snížil na deset, když loni přibyl americký Haas, ale po sezoně 2016 definitivně zmizel Manor (ex-Marussia, ex-Virgin). Rozšíření startovního pole je v nedohlednu, a to nejen pro obrovské finanční nároky, ale také pro problémy s pohonnými jednotkami, které jsou pro další týmy nedostupné. Vyhlášení britského Cosworthu, že by se rád vrátil jako dodavatel pohonných jednotek, se těžko naplní... Připomeňme, že poháněcí soustavu monopostů formule 1 nadále tvoří šest základních prvků, k nimž patří ICE (spalovací motor

# 22 Jenson

Button (GB) # 2 Stoffel Vandoorne (B)

VOZY VELKÝCH CEN

1.6 V6 Turbo), MGU-K (elektromotor/generátor na motoru – Kinetic), MGU-H (dtto, ale na výfukovém turbodmychadle – Heat), TC (vlastní plnicí turbodmychadlo motoru), ES (kompaktní akumulátory Li-Ion) a CE (řídicí elektronika). Všechny díly mají vykazovat stejnou spolehlivost, ale to je spíše výjimkou. Při výměně nad povolený limit počtu dílů (stejně jako při výměně převodovky) je okamžitě jezdec potrestán posunutím o pět míst dozadu na startovním roštu a tyto penalizace se sčítají. Před Velkou cenou Maďarska 2017 na Hungaroringu, tedy posledním závodě před letní přestávkou, bohužel v nespolehli vosti vedl tým McLaren Honda; nešťastný Fernando Alonso musel vyměnit ICE šestkrát (!), turbodmychadlo s MGU-H osmkrát, MGU-K šestkrát, akumulátory pětkrát a řídicí jednotku čtyřikrát! Jeho nový týmový kolega Belgičan Stoffel Vandoorne na tom nebyl o mnoho lépe (pořadové číslo jednotlivých skupin bylo 4, 7, 7, 4, 5 a 5)! Největší spolehlivost vykázaly pohonné jednotky Mercedes-Benz u klientských týmů Williams a Force India (u indic kého měli oba jezdci všechny díly jen podruhé). Limitem jsou nyní čtyři každé díly (loni pět), nejrychlejší Mercedes-AMG a Ferrari se držely průměrně u třetích dílů. Pro úpravy pohonných jednotek byl

auto 2017/9

Red Bull RB13 motor

TAG Heuer (Renault RE17) šéf týmu

Christian Horner (GB) jezdci

# 3 Daniel

Ricciardo (AUS) # 33 Max Verstappen (NL)

Mercedes-AMG W08 Hybrid motor

Mercedes-Benz PU106C šéf týmu

Toto Wolff (A) jezdci

# 44 Lewis Hamilton (GB) # 77 Valtteri Bottas (SF)

Renault RS17 motor

Renault RE17 šéf týmu

Cyril Abiteboul (F) jezdci

# 27 Nico

Hülkenberg (D) # 30 Jolyon Palmer (GB)

► FORMULE 1 2017 Williams FW40 motor

Mercedes-Benz PU106C šéf týmu

Sir Frank Williams (GB) jezdci

# 19 Felipe Massa (BR) # 18 Lance

Stroll (CDN)

# 40 Paul Di Resta (GB)

Force India VJM10 motor

Mercedes-Benz PU106C šéf týmu

Vijay Mallya (IND) Foto Tom Hyan

jezdci

# 11 Sergio

Pérez (MEX)

# 31 Esteban

Ocon (F)

opuštěn systém tzv. tokenů (limit pro nové díly), výrobci je nyní smějí vyvíjet průběžně, ale měnit jen čtyřikrát do roka společně s výše zmíněnou náhradou jednotlivých skupin. Konstruktéři to tedy nemají jed noduché, vytratila se technická pestrost, pohonné jednotky jsou díky předpisům koncepčně shodné, předepsán je také úhel ro zevření válců 90° (proč?) a při největším vrtání válce 80 mm vychází zdvih pístu u šestnácti stovky na 53 mm! Od roku 2014 jsou převodovky osmistupňové (dříve sedmistupňové), musí se použít při šesti následujících jízdách (soboty a neděle; v pátek se může zkoušet jiná), převodové poměry jsou pevně stanoveny (tým je volí počátkem sezony, může změnit jen jednou) a za výměnu nad limit je také penalizace. Řidič musí řadit, speciality jako

Sezona 2017 je čtvrtou s unikátními motory 1.6 V6 Turbo, doplněnými systémem elektromotorů s rekuperací... Toro Rosso STR12 motor

Renault RE17 šéf týmu

Franz Tost (A) jezdci

# 55 Carlos Sainz jr. (E) # 26 Daniil Kvyat (RUS)

Sauber C36 motor

Ferrari 059/5 šéf týmu

Frédéric Vasseur (F) jezdci

# 9 Marcus

Ericsson (S) # 94 Pascal Wehrlein (D) # 50 Antonio Giovinazzi (I)

Haas VF-17 motor

Ferrari 059/5 šéf týmu

Günther Steiner (I) jezdci

# 8 Romain

Grosjean (F/CH),

# 20 Kevin

Magnussen (DK)

plynulé převodovky CVT (kdysi zkoušel Williams) jsou zakázány. V letošním roce se změnily pře devším pneumatiky, vpředu jsou rozšířeny ze 245 na 305 milimetrů, vzadu ze 325 na 405 mm, jinak zůstávají třináctipalcové (průměr) a povinná volba dvou různých směsí dělá ze závodů ruskou ruletu. Jediným dodavatelem zůstává firma Pirelli (nová smlouva 2017 – 2019). Ke změně obutí se připojila sada aerodynamických úprav, přední křídlo je široké až 1800 mm (loni 1650 mm), bočnice mohou být rozšířeny o 200 na 1600 mm, zadní křídlo se rozšířilo ze 750 na 950 mm, difuzor pod zádí začíná o 170 mm dříve a je o 50 mm vyšší. Zvýšil se tak významně přítlak, pro usnadnění předjíždění zůstává štěrbina DRS v zadním křídle (při otevření vy soká 50 mm), která krátkodobě sníží aerodynamický odpor. Aktivuje se tlačítkem na volantu, je-li jezdec do sekundy za jiným vozem. Monopost je nyní široký dva metry (loni 1800 mm). Nové vedení formule 1 pracuje na přípravě atraktivnějších předpisů, zejména pokud jde o poháněcí soustavu monopostů, ale stáva jící předpisy budou platit nejméně do roku 2020. Příští rok by se ale podle rozhodnutí FIA měl objevit ochranný oblouk systému HALO nad kokpitem jezdce pro jeho účinnější ochranu při střetu s odletujícími díly závodních vozů. ■

9/2017 THauto

► Motorsport ► FIA FORMULA 2 CHAMPIONSHIP 2017

Antonio Fuoco (Prema Racing) před Nyckem De Vriesem (Rapax) a Nobuharu Matsushitou (ART Grand Prix)

Foto Tom Hyan

OSMIVÁLCE NAPOSLEDY!

Zřejmě předposlední formule s osmiválci, příští rok se vše změní a někdejší GP2 Series přejde na přeplňované šestiválce...

adále přežívá trend nástupu přeplňova ných motorů s menším počtem válců, ale je jistě hloupé, aby předzávod formule 1 disponoval většími motory než královská disciplína, byť méně výkonnými. Jejich zvuk příliš připomínal zlaté časy formule 1, která končila s motory 2.4 V8 po sezoně 2013. Doplň ková GP2 Series, uvedená v roce 2005 se čtyřlitrovým at mosféricky plněným osmivál cem, přežila do letoška. Rok 2017 je posledním s vozy Dal lara GP2/11, nasazenými od 2011, protože tříletý cyklus ob měny monopostů byl z finanč ních důvodů prodloužen. V se zoně 2018 nastoupí Dallara F2/18, sice odlišného vzhledu ve stylu novodobé F1, ale s převzatými díly podvozku (z důvodů úspor) a novým menším motorem 3.4 V6 Single-Turbo, rovněž od firmy Mécachrome. Podle uvedeného objemu motoru 3.4 se zdá, že půjde o shodné šestiválce jako v nižší GP3 Series (premiéra 2016), ale doplněné jedním výfukovým turbodmychadlem. Hybridní jednotky ve stylu F1 byly zavrženy pro větší finanční nároky. Logickou změnou je znovu od letošní sezony označení F2

auto 2017/9

TOM HYAN, Hungaroring (H)

Atmosférické osmiválce Mécachrome V8 jedou poslední sezonu

místo GP2 Series, přestože po slední rok zůstává technika shodná. Poslední formule 2 byla velmi populární až do roku 1984 (od 1972 dvoulitrové motory se čtyřmi nebo šesti válci, odvo zené ze sériové produkce), než ji nahradila F3000 (od 1985 tří litrové osmiválce), která se roku 2005 přeměnila na GP2 Series se čtyřlitrovými osmiválci (všech ny nepřeplňované). Jen pro úpl nost dodejme, že v letech 2009 až 2012 vypsal Jonathan Palmer (MotorSport Vision) také F2 Championship, ale se shodnými monoposty Williams, poháně nými čtyřválci Audi 1.8 Turbo (tato série zanikla). Současný žebříček podle pro gramu FIA Global Pathway za hrnuje F1, F2, F3 (nezaměňo vat s odlišnou GP3 Series) a novou F4, samozřejmě by měl sloužit výchově nových závodníků. Posledním stupínkem před Grand Prix je formule 2, ale v po sledních letech se vždy nedařilo vítězům GP2 Series postoupit do formule 1. Posledním je Stoffel Van doorne, mistr 2015, který po roce v japonské Super formuli dostal místo u McLarenu 2017. Pierre Gasly, mistr 2016, také nyní účinkuje v Japonsku, ale zda se mu podaří pro 2018 získat angažmá ve formuli 1 není

► DALLARA GP2/11

5 6

jasné. Romain Grosjean a Jolyon Palmer, mistři GP2 Series 2011 a 2014, nalezli uplatnění ve formuli 1, ale Davide Valsecchi (nejlepší 2012) a Fabio Leimer (2013) vlastně mistrovským titulem druhé ligy dosáhli vrcholu (chyběli sponzoři). První dva roky GP2 Series byly nejúspěšnější, Nico Rosberg a Lewis Hamilton dobyli titul i v nejvyšší lize. A jaká je situace letos? Mladičký Charles Leclerc (na rozen 16. října 1997 v Monte Carlu), člen Ferrari Driver Academy, v sedmi podnicích zajel pole position, ale na Hungaroringu o ni přišel, protože podložky v dife renciálu nebyly z předepsaného materiálu! Po startu z poslední pozice dojel čtvrtý a ve druhém závodě tento výsledek zopakoval! Hungaroring byl sedmým podnikem šampionátu, který se jede společně s for mulí 1. V sobotu je delší hlavní závod (Feature Race) s povinnou zastávkou v depu, v neděli kratší Sprint Race bez zastávky, ale s menším přídělem bodů. Pořadí na startu druhého závodu vychází z výsledků

Foto Tom Hyan

Samonosná kompozitová konstrukce; dvojitá ocelová příčná ramena závěsů kol, odpružení pushrod s torzními tyčemi vpředu a vinutými pružinami vzadu, nastavitelné tlumiče Koni a stabilizátory; zážehový motor Mécachrome V8/90°, 3998 cm3; 450 kW (612 k)/10 000 min‑1 a 500 N.m/8000 min‑1; externí spouštěč; kompozitová spojka AP Racing, šestistupňová převodovka Hewland s řazením páčkami pod volantem; kompozitové kotoučové brzdy Carbon Industries, šestipístové třmeny Brembo; kola O.Z. Racing, vpředu 13 x 12“, vzadu 13 x 13,7“, pneumatiky Pirelli; objem palivové nádrže 125 l; rozvor náprav 3120 mm; d/š/v 5065/1800/1072 mm; pohotovostní hmotnost 688 kg s řidičem; zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,90/6,60 s; největší rychlost 330 km/h.

1 Robert Visoiu (Campos Racing) hájí barvy Rumunska 2, 3 Charles Leclerc (Prema Racing), vedoucí jezdec šampionátu 4 Louis Délétraz, švýcarský jezdec druhé generace (otec Jean-Denis se objevil ve formuli 1) 5 V závodech F2 vítězí také pětadvacetiletý Francouz Norman Nato 6 Oliver Rowland (DAMS) se drží celkově na druhém místě

prvního, pro větší atraktivitu prvních osm závodníků startuje v obráceném pořadí. Ze čtrnácti odjetých závodů před posledním srpnovým víkendem ve Spa-Francorchamps vystoupili na stupně vítězů Charles Leclerc (pětkrát), Brit Oliver Rowland (dvakrát), Rus Artem Markelov (dvakrát), Japonec Nobuharu Matsushita (dvakrát) a po jednom triumfu mají Nizozemec Nyck De Vries, Francouz Norman Nato a Kanaďan Nicholas Latifi. Někteří z nich zůstali po maďarských závodech na Hungaroringu (vyhráli Rowland a Matsushita), aby absolvovali testy ve for muli 1. Blýskl se Charles Leclerc, když první den zajel nejlepší čas na Ferrari SF70H. Pro Haase testoval Santino Ferrucci (USA), už loni jmenovaný vývojovým jezdcem týmu; z dalších jezdců F2 tam zkoušeli ef-jedničky Nobuharu Matsushita (Sauber), Nicholas Latifi (Renault), Sean Gelael (Toro Rosso), Gustav Malja (Sauber), Pierre Gasly (Red Bull) a Luca Ghiotto (Wil liams). O mnohých z nich ještě uslyšíme! Technické údaje posledního osmiválce F2 (GP2 Series) přinášíme v obvyklém přehledu, výkon dosahuje 450 kW (612 k), s budoucími turbomotory se předpokládá nárůst na 478 kW (650 k). Zajímavá je historie původních mo torů, zrodily se jako BMW P62 pro závody sportovních prototypů, upravoval je Švýcar Heini Mader a nakonec byly převzaty pro GP2 Series pod značkou Renault. Po odstoupení Renaultu pokračovaly coby Mécachrome V8, tedy pod jménem francouzské firmy, která je připravuje. Mistrovství F2 vede Charles Leclerc (208 bodů) před Oli verem Rowlandem (158) a Artemem Markelovem (123). Finále se jede 26. listopadu v Abu Dhabi. ■

9/2017 THauto

Foto Daimler

► Motorsport ► ZE SVĚTA

Při prvním testu F1 na Hungaroringu zajel George Russell čtvrtý a osmý čas z dvanácti jezdců, poprvé byl jen o 0,499 sekundy za třetím Valtteri Bottasem (oba Mercedes-AMG W08 Hybrid). Oběma dnům dominovali závodníci na Ferrari SF70H (Charles Leclerc z formule 2, pak Sebastian Vettel). George Russell se narodil 15. února 1998 v King’s Lynnu, po titulu v britské F4 2014 získal jako nejmladší jezdec McLaren Autosport Award. Vyhrál svůj první závod F3 (2015 v Silverstone), v britské F3 byl celkově šestý a čtvrtý. Letos postoupil do GP3 Series a po Hungaroringu vede šampionát před Jackem Aitkenem, Anthoine Hubertem, Nirei Fukuzumim a Giulianem Alesim.

Angel Nieto (1980 Minarelli 125)

Španělský motocyklový závodník Angel Nieto podlehl 3. srpna zraněním, která utrpěl 26. července na Ibize, když do jeho čtyřkolky narazil automobil. Legendární jezdec Grand Prix v nižších kubaturách, vítěz 90 závodů GP třídy 50, 80 a 125 cm3, vystoupil celkem 139krát na pódium mezi nejlepší trojici. Zařadil se tak do absolutní špičky dějin mistrovství světa spolu s Giacomo Agostinim, Mike Hailwoodem a Valentinem Rossim. Vyhrál nejvíce titulů mistra světa s různými stroji Derbi, Bultaco, Garelli, Minarelli a Kreidler; celkem 13 (uváděl 12 + 1); ve Španělsku mu ale patřily i národní tituly od padesátek až po velké 750 cm3 (ale i 125, 250 a 500 cm3). V roce 1986 skončil se závody. Jako manažer dovedl k titulu mistra světa 125 cm3 Emilia Alzamoru (1999). Narodil se 25. ledna 1947 v Zamoře, poslední léta žil na Ibize. Jeho synové Angel jr. (narozen 1976) a Pablo (1980), stejně jako synovec Alfonso řečený Fonsi Nieto (1978), také startovali ve Velkých cenách. Angel Nieto Museum v Madridu je připomínkou jeho úspěchů.

auto 2017/9

Foto Daimler Foto Tom Hyan

Angel Nieto (1982 Garelli 125)

Foto Tom Hyan

Mezinárodní automobilová federace FIA od sezony 2018 schválila povinné užití ochranných rámů systému HALO (na snímku) pro ochranu hlavy jezdce. Zkoušky probíhají od loňského roku, rám dostal přednost před zvýšeným polykarbonátovým štítem (Shield-Concept) od italské firmy Isoclima, jenž byl druhou možností stejně jako podobné řešení Aeroscreen (Red Bull). Někteří jezdci pochválili zvýšenou bezpečnost, většina však hovoří o zbytečné komplikaci. Podle Lewise Hamiltona je to první krok k uzavřeným kokpitům.

Angel Nieto v brněnském depu 1980 (Minarelli 125)

► KRÁTCE ► Překvapením testů F1 na Hun garoringu po Velké ceně Maďarska byl sedmnáctiletý mladík, který při debutu na McLarenu MCL32 Honda zajel druhý čas za Sebastianem Vettelem! Brit Lando Norris se narodil 13. listopadu 1999 v Bristolu, od sedmi závodí na motokárách, 2015 byl vítězem MSA Formula (GB) a TRS Formula (NZ), koncem 2016 debutoval ve F3 (2017 jede pro Carlin) a od února je členem programu McLaren Young Driver.

Foto Daimler

► Při stejném testování se vrátil Polák Robert Kubica (narozen 7. prosince 1984 v Krakově) za volant soudobého vozu F1, na Renaultu RS17 zajel čtvrtý čas za Räikkönenem, Norrisem a Vettelem! Na jaře už zkoušel starší Renault E20. Vítěz Velké ceny Kanady 2008 (BMW Sauber) se zranil při havárii v italské Rally Ronde di Andora (Škoda Fabia S2000) v únoru 2011 a tím se vyřadil z formule 1 (od 2006 Sauber, od 2010 Renault).

Novou zbraní amatérských závodníků na příští sezonu je Mercedes-AMG GT4, včetně motoru 4.0 V8 Bi-Turbo odvozený ze silničního AMG GT R. Přesto, že jde o závodní automobil, tak je výkon proti sérii snížen na 375 kW (510 k) a točivý moment zhruba na 600 N.m s povinnými restriktory. Převodovka je šestistupňová sekvenční transaxle jako u AMG GT3. Na vývoji se podíleli Bernd Schneider (ex-F1 a DTM) a Thomas Jäger (na snímku vpravo). Zákaznický Customer Racing Programme byl zahájen v roce 2010 (SLS AMG GT3, AMG GT3 a nyní GT4). Automobil o hmotnosti 1390 kilogramů na kolech 18“ zrychluje 0 – 100 km/h za necelé 4 sekundy. Cena vozu 198 850 eur včetně DPH!

► Nejstarším řidičem formule 1 je Rosemary Smithová z Dublinu (narozena 7. srpna 1937), která letos před 80. narozeninami okusila Renault E20 (2012) na okruhu Paul Ricard. Majitelka módního salonu mimo jiné v roce 1965 vyhrála mistrovství Irska na motokárách a Tulipánovou rally (Hillman Imp), 1968 odpadla v Londýn – Sydney (Citroën CX) a 1970 dojela desátá ve World Cup Rally z Londýna do Mexika (Austin Maxi). ► Velké Motor & Technology Centre of Excellence, mimo jiné pro závody MS motocyklů a formule 1 (!), chce ve farmářské oblasti v San Juan Bautista u Hollisteru, na půl cesty mezi San Diego a Mazda Raceway Laguna Seca, postavit William F. Yao ze společnosti WY2M, Inc. Rád by uvedl Silicon Valley F1 GP, pro stavbu okruhu údajně najal Hermanna Tilkeho a Tavo Hellmunda (připravoval GP USA v Austinu).

Foto Tom Hyan

► Bývalý jezdec F1 Derek Warwick, nyní prezident BRDC (British Racing Drivers Club), jenž působil v roli sportovního komisaře na VC Maďarska 2017, projevil obavy o budoucnost formule 1 na okruhu Silverstone, který BRDC vlastní. Smlouva vyprší po závodě 2019 a GP nevydělává. Zak Brown, šéf McLarenu, spekuluje o vstupu Liberty Media do okruhu. Indy Car vlastní Speedway v Indianapolisu, NASCAR má 12 tratí, proč by tedy nový majitel formule 1 nemohl koupit slavný okruh?

Paul Stoddart, někdejší šéf týmu European Minardi, provozuje dvoumístné formule 1 už přes patnáct let. Podle dohody s Liberty Media, novým vlastníkem MS F1, zajišťuje od letošní sezony jízdy vyvolených pasažérů coby F1 Experiences na závodech Grand Prix. Vozy řídí bývalí jezdci Minardi F1 Maďar Zsolt Baumgartner (na snímku, získal body za osmé místo na VC USA 2004) a Patrick Friesacher, šestatřicetiletý Rakušan. Na Hungaroringu dali divákům zavzpomínat na správný zvuk atmosféricky plněných desetiválců!

► V Rusku zemřel Gennadij Mojsejev (3. února 1948 – 23. července 2017), trojnásobný mistr světa v motokrosu na KTM 250 (1974, 1977 a 1978), jenž první z titulů získal u zeleného stolu po účelové penalizaci vítězného Jaroslava Falty (ČZ 250).

9/2017 THauto

Foto Jiří Maršíček (Monza)

► Motorsport ► LEGENDY FORMULE 1

(1972)

Ferrari 312 T2 (Monza 1977)

CARLOS REUTEMANN (RA) zvítězil v Kyalami 1974. V letech 1977 – 1978 jel na Ferrari (pět

Málokterý jezdec byl kandidátem na prezidenta! Carlos Lole Reutemann se stal po ukončení závodnické kariéry dvakrát guvernérem argentinské provincie Santa Fé (narodil se 12. dubna 1942 v Santa Fé) a třikrát senátorem (Senador de la Nación). Ve F1 působil v letech 1972 – 1982, v poslední sezoně jel pouze v Kyalami (druhý) a Rio de Janeiro (havárie). Vyhrál dvanáct Grand Prix ze 146 startů, při debutu zajel pole position v Buenos Aires (Brabham), ale prvně

vítězství), poslední tři Grand Prix vyhrál na Williamsu (1980 – 1981). Začínal s cestovními vozy Turismo Mejorado na Fiatu 1500, postoupil do F2, 1971 odjel do Evropy (druhý v ME F2) a vyhrál globální Two-World Trophy F2 (Brabham BT30). Mimo MS jel VC Argentiny 1971 (třetí na McLarenu M7C). Byl první (před Kimi Räikkönenem), kdo bodoval v MS F1 i MS Rally, doma na Rally Codasur dojel dvakrát třetí (1980 Fiat 131 Abarth a 1985 Peugeot 205 T16).

Brabham BT45B Alfa Romeo (Monza 1977)

Foto Jiří Maršíček (Monza)

(1972)

JOHN WATSON (UK) (a už si vousy nikdy nenechal narůst). Po úspěších ve formuli 2 začínal

Vicemistr světa F1 v sezoně 1982 na McLarenu, kdy jeho největší soupeři Gilles Villeneuve a Didier Pironi z týmu Ferrari byli vyřazeni tragickými nehodami. Přestože tehdy získal dvě Grand Prix, bodově podlehl Keke Rosbergovi, který měl jediné vítězství. Celkem vyhrál pět Grand Prix ze 152 startů, první roku 1976 v Rakousku, a po vítězství na voze Penske PC4 Ford DFV si tam oholil plnovous pro sázku s šéfem týmu Rogerem Penskem

v nejvyšší kategorii se soukromými vozy Hexagon Racing (March a Brabham), vystřídal Surtees, Lotus a Penske, než se stal továrním jezdcem Brabhamu a McLarenu (do 1983, ještě jednou zaskočil v sezoně 1985). Po kariéře ve formuli 1 pokračoval se sportovními prototypy (mj. Porsche 956, Toyota 89C-V nebo TWR Jaguar XJR-8). Rodák ze severoirského Belfastu (narodil se 4. května 1946) pak působil jako instruktor závodní školy v Silverstone a televizní komentátor.

Foto Jiří Maršíček (Monza)

(1970)

Ensign N177 Ford DFV (Monza 1977)

CLAY REGAZZONI (CH) ve VC Nizozemska 1970, téhož roku vyhrál na Monze, přidal další tři

Gianclaudio Regazzoni z italsky mluvící části Švýcarska (narozen 5. září 1939 v Luganu) byl úspěšným závodníkem F1, než jeho kariéru přerušila těžká nehoda v Long Beach 1980 (zůstal na vozíku). To ho neodradilo, s ručním řízením jel několikrát Paříž – Dakar (mj. s kamionem Tatra 815) a závody sportovních vozů (12 h Sebring), v roce 1994 se vrátil do Long Beach v Toyota Pro-Celebrity Race. Debutoval čtvrtým místem na Ferrari 312B

auto 2017/9

triumfy na Ferrari, 1977 musel k Ensignu, 1978 jel Shadow, ale 1979 vyjel první vítězství Williamsu (Silverstone). Přesto byl propuštěn a vrátil se k Ensignu, kde po zlomení pedálu brzdy při čtvrtém startu narazil do betonového hrazení. V roce 1977 zkusil Indy 500 (McLaren M16C/D Offy). V rozhovorech uváděl, že nemá rád jezdce levých pruhů na autostrádě, ale ta se mu stala osudnou. Zemřel 15. prosince 2006 při havárii za volantem Chrysleru Voyager na dálnici A1 u italské Parmy.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz AMC PACER z února roku 1976

9/2017 THauto

ERA R12B Hanuman II (vítěz Donington 1939)

Foto English Racing Automobiles

► Motorsport ► LEGENDY ZÁVODNÍCH TRATÍ

PRINC B. BIRA (SIAM) Do roku 1954 dobyl 27 velkých vítězství (i na Simca-Gordini

Foto Daimler

H.H. Prince Birabongse of Siam patřil k aristokratům, kteří vstoupili na závodní dráhu. Vnuk krále Mongkuta ze Siamu (Thajska) se narodil 15. července 1914 v Bangkoku, ve třinácti odešel studovat do Anglie, po smrti rodičů mu byl poručníkem bratranec princ Chula, který se stal manažerem a šéfem závodního týmu. Princ Bira byl nesmírně populární, s britským vozem ERA vyhrál řadu závodů do 1500 cm3 (např. Monako 1936; v Brně 1937 čtvrtý).

a Maserati). Se 17 starty se stal prvním asijským jezdcem MS F1. Pak čtyřikrát startoval s plachetnicí na olympiádě, v roce 1952 přeletěl na dvoumotorovém Milesu Gemini z Londýna do Bangkoku. Jeho první a poslední (šestou) manželkou byla Ceril Heycocková, která napsala knihu Princ a já (1992). Birův osud se naplnil 23. prosince 1985 po selhání srdce v metru na Baron Courts Station v Londýně. Identifikoval ho Scotland Yard podle dopisu v thajštině, který měl v kapse.

Mercedes-Benz W125 (Brno 1937)

RICHARD SEAMAN (GB) (vítěz do 1500 cm3 průměrnou rychlostí 114,7 km/h). S modernizovaným

Mercedes-Benz W125 (Brno 1937)

osmiválcem Delage GP 1,5 litru s kompresorem (1927) vítězil ještě po deseti letech a probudil tak zájem legendárního manažera Alfreda Neubauera (Mercedes-Benz). Usadil se v Německu, kde se oženil s Erikou Poppovou (dcerou jednoho z ředitelů BMW). Od sezony 1937 zářil na stuttgartských vozech (v Brně čtvrtý). Osudnou se mu stala Velká cena Belgie 1939 ve Spa-Francorchamps, vedl závod, ve 22. kole na mokru narazil do stromu a vůz vzplanul (zemřel 25. června).

Foto Daimler

Richard Seaman byl nejen synem bohatých rodičů (narodil se 4. února 1913 u Chichesteru), ale také nejlepším britským závodníkem Grand Prix třicátých let, který se dostal do týmu Mercedes-Benz a triumfoval ve Velké ceně Německa 1938 na Nürburgringu! Začínal ve třídě do 1500 cm3 na MG Magnette (1934 pátý v Brně), pak jezdil na ERA (English Racing Automobiles) a na Masarykově okruhu 1935 ovládl závod své třídy

MANFRED von BRAUCHITSCH (D) Po škole šel rovnou do armády (narodil se 5. srpna 1905 v Hamburku),

Člen aristokratické rodiny, národní socialista (Sturmführer), rychlý jezdec a pak sportovní funkcionář v NDR, který na GP Francie 1974 v Dijonu pro časopis Competition Car doslova prohlásil: Nyní jsem zcela přesvědčen, že budoucnost náleží socialismu a komunismu. Náš den přijde. Nevyrovnaný člověk, který opustil SRN roku 1954 s dluhy (zanechal tam manželku, vzala si život), aby se v NDR stal předsedou Olympijského výboru.

auto 2017/9

motocyklová havárie (1928) kariéru ukončila, tak začal závodit. Dotáhl to do týmu Mercedes-Benz, vyhrál Eifelrennen 1934, Monako 1937 a GP Francie 1938. V roce 1949 se objevil v Argentině, ale na starém Maserati odmítl jet. Po návratu do Německa zkusil vůz s dvoulitrovým motorem BMW 328. Jako prezident Olympijského výboru NDR měl Tatru 603 s řidičem, sám rád přebíral řízení. Po roce 1989 se zúčastňoval akcí Mercedes-Benz. Zemřel 5. února 2003 v Gräfenwarthu (Schleiz).

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz AMC PACER z února roku 1976

9/2017 THauto

► MERCEDES-BENZ 230 SL (W113)

Foto Mercedes-Benz

Historie

POČÁTEK ÚSPĚCHU 2

Mercedes-Benz 230 SL před více než padesáti lety zcela změnil náhled na stuttgartskou značku...

řestože měl Mercedes-Benz za sebou velké sportovní úspěchy a řadu skvělých dvou sedadlových typů 190 SL i slavnou 300 SL, teprve 230 SL přinesla mladistvý design ve stylu italských kreací. Dvěstětřicítka totiž skutečně položila základy dosud nepřerušené tradice sportovních kupé a kabrioletů třídy SL, jež nebyly přímo odvozeny ze sériových sedanů Mercedes-Benz, byť s nimi sdílely poháněcí soustavu. Typ 230 SL byl uveden v březnu 1963, do ledna 1967 dosáhla produkce 19 831 vozů, jež pak prošly modernizací jako 250 SL (1966) a nakonec nejúspěšnější 280 SL (1967), takže celková produkce řady s kódovým označením W113 zaznamenala 48 912 automobilů. Design střechy se zvýrazněnými bočními výztuhami vynesl tomuto vozu přezdívku pagoda; otevřený Mer-

auto 2017/9

TOM HYAN

1 Mercedes-Benz 230 SL v šedesátých letech položil základy novodobého typu SL, který se dnes vyrábí v šesté generaci 2 Základním provedením byl kabriolet 230 SL se sedadly v uspořádání 2+2

cedes-Benz 230 SL byl oficiálně uveden jako nástupce roadsterů 190 SL (W121) a exkluzivních 300 SL (W198 II), typové označení tehdy prozrazovalo objem motoru 2,3 l. Výrobce vsadil na řadový šestiválec menšího objemu než byl třílitrový 300 SL, ale většího než 1,9 l čtyřválce 190 SL. Celoocelová karoserie byla označena za první safety body u sportovního vozu, tedy konstruovanou s přihlédnutím ke zvýšené ochraně cestujících při případné nehodě (podle patentů Dr. Bély Barényiho), samonosnou konstrukci tvořila tuhá plošinová podlaha vcelku s horní otevřenou částí. Měla deformovatelné zóny přídě i zádě, dokonce (jak dokazují dobové snímky) se už testovala ochrana zasažených chodců, aby jejich zranění bylo po střetu co nejmenší. V roce 1963 také všechny osobní typy Mercedes-Benz dostaly dvouokruhové kapalinové

Foto Mercedes-Benz

▼ Řadový šestiválec typu 230 SL o objemu 2,3 litru se postupně zvětšil na 2,5/2,8 litru (pro 250/280 SL)

► MERCEDES-BENZ SL (1954 – 1971)

typ rok výroby 300 SL (W198 Coupé) 1954 – 1957 300 SL (W198 II Roadster) 1957 – 1963 190 SL (W121) 1955 – 1963 230 SL (W113) 1963 – 1967 250 SL (W113) 1966 – 1968 280 SL (W113) 1967 – 1971

počet 1 400 1 858 25 881 19 831 5 196 23 885

3 Eugen Böhringer vyhrál na 230 SL při prvním startu (Liège – Sofia – Liège Rally 1963) 4 Dr. Béla Barényi, průkopník automobilové bezpečnosti, s typem 280 SL

▲ Mercedes-Benz 230 SL s pevnou střechou hardtop

rzdy, pokud je ještě neměly; kotoučové brzdy ve b Stuttgartu uvedli do série v roce 1961. Základem 230 SL bylo provedení kabriolet 2+2 s plátěnou střechou, elegantní kupé vzniklo nasazením pevné střechy hardtop (nárůst hmotnosti 80 kg). Vpředu ulo žený motor poháněl samozřejmě zadní kola, a to prostřednictvím čtyřstupňové mechanické, či na přání samočinné převodovky Daimler-Benz. Od počátku byl vybaven mechanickým vstřikováním paliva Bosch do sacího kanálu před ventil, zážeh obstarávaly ze strany šikmo uložené zapalovací svíčky. Čistý výkon (podle normy DIN) činil v té době velmi pěkných 110 kW (150 k) při 5500 min‑1, podle americké SAE (bez příslušenství) dokonce 125 kW (170 k) při 5600 min‑1, největší otáčky činily 6500 min‑1. Motor uděloval automobilu o hmotnosti 1295 kg zrychlení na sto za jedenáct sekund, největší rychlost dosahovala 200 km/h (s automatem o pět km/h méně), výrobce uváděl spotřebu 10,2 l/100 km, ve skutečnosti se však pohybovala mezi 15 – 16 l/100 km. Během výroby byly mírně upraveny převodové poměry, na dynamických parametrech se to však neprojevilo. ►►►

9/2017 THauto

► MERCEDES-BENZ 230 SL (W113)

▲ Mercedes-Benz v šedesátých letech často zdůrazňoval velikost zavazadlového prostoru ▼ Druhý typ 250 SL se sadou speciálních zavazadel místo zadních sedadel (v roce 1966 na silnici u Esslingenu) ▲ Šestiválec 2,3 l má nepřímé vstřikování do sacího potrubí a rozvod OHC

Foto Mercedes-Benz

▼ Samonosná konstrukce s integrální podlahovou plošinou a deformačními zónami

► MERCEDES-BENZ 230 SL (W113) MOTOR – typ M127 II, zážehový řadový šestiválec, uložený podélně vpředu; OHC 2V (řetěz Duplex); 2281 cm3 (ø 82 x 72,8 mm); 9,3:1; 110 kW (150 k) DIN/5500 min‑1 a 196 N.m/4200 min‑1; max. 6500 min‑1; nepřímé mechanické vstřikování paliva s šestipístovým čerpadlem Bosch; chlazení kapalinou, náplň 10,8 l; tlakové oběžné mazání, náplň 5,5 l; akumulátor 12 V 55 A.h, alternátor 490 W. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka, čtyřstupňová převodovka s řazením na středovém tunelu (4,42 – 2,28 – 1,53 – 1,00; od 1965: 4,05 – 2,23 – 1,42 – 1,00); stálý převod 3,75 (od 1965: 3,92 nebo 3,69); na přání čtyřstupňová samočinná planetová DB (3,98 – 2,52 – 1,58 – 1,00) s hydraulickou spojkou; pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce s integrálním plošinovým rámem; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu vlečená ramena a kyvné polonápravy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; kapalinové dvouokruhové brzdy s posilovačem, vpředu kotoučové ø 253 mm, vzadu bubnové ø 230 mm; maticové řízení 22,7:1 s oběhem kuliček, na přání 17,3:1 s posilovačem; pneumatiky 185 HR 14. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1474/1487 mm, d/š/v 4285/1760/1305 (se střechou 1320) mm; pohotovostní hmotnost 1295 (Coupé 1375) kg, celková 1650 kg; objem zavazadlového prostoru 340 l; objem palivové nádrže 56 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; MT) – největší rychlost 200 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11 s; spotřeba benzinu Super 10,2 l/100 km podle DIN 70030. Cena od 22 200 DM při uvedení v roce 1963.

Řadový šestiválec vycházel ze sedanu 220 SE, průkopníka vstřikování proti karburátorům (E = Einspritzung, tedy vstřikování paliva), byl však převrtán z 80 na 82 mm, dostal šestipístové místo dvoupístového čer padla a s ním i příjemně zvýšené parametry výkonu a točivého momentu. V roce 1966 však vyjelo prvních sedmnáct automobilů nového typu 250 SL, které v nezměněné karoserii ukrývaly větší motor 2496 cm3 stejného vrtání, ale zdvihu 78,8 mm (+ 6 mm); výkon zůstal nezměněn, jen narostl točivý moment ze 196 na 216 N.m/4200 min‑1. Dvěstěpadesátka měla kotoučové brzdy na všech kolech, větší nádrž na 82 litrů paliva a klikový hřídel uložen v sedmi místo čtyřech ložiskách. V roce 1968 před chůdce nahradila verze 280 SL s motorem 2778 cm3 (ø 86,5 x 78,8 mm), která nabízela zvýšený výkon na 125 kW (170 k)/5750 min‑1 a točivý moment 240 N.m/ 4500 min‑1. Byla vůbec nejúspěšnější a z výroby vyběhla až v březnu 1971, kdy se představil zcela nový nástupce 350 SL (R107), nejprve s osmiválcem 3,5 l/147 kW (200 k). V první generaci SL se sice také osmiválec zkoušel (z limuzíny Mercedes-Benz 600 o objemu 6,3 l), sériová výroba se však tehdy nerozběhla. Málokdo ví, že Mercedes-Benz 230 SL uspěl v motorsportu a vyhrál silniční Marathon de la Route 1963, tehdy ještě slavnou Rallye Liège – Sofia – Liège, která se jela z Belgie do Bulharska na trase 5500 km za čtyři

1 2

1 V letech 1966 – 1968 se vyráběl typ 250 SL s větším objemem motoru

2 Přední dělená náprava a řadový šestiválec 3 Zavěšení zadních kol s kyvnými polonápravami 4 Zadní sedadla byla opravdu nouzová... 5 Přístrojová deska vycházela z tehdejších sedanů Mercedes-Benz

Foto Mercedes-Benz

dny a čtyři noci po běžných silnicích! Eugen Böhringer (1922 – 2013), hvězda tehdejších rallye, jinak vinař a hoteliér, tuto soutěž vyhrál už o rok dříve s Hermannem Egerem na sedanu Mercedes-Benz 220 SE (jako mistr Evropy 1962), nyní vyjel na upraveném předsériovém 230 SL s pevně připevněným hardtopem, vylepšeným odpružením a zvětšeným motorem na 2,6 l (výkon vzrostl na 125 kW/170 k). Nedal nikomu šanci, se spolujezdcem Klausem Kaiserem byli prostě nejrychlejší, poradili si i s Létajícím Finem Rauno Aaltonenem (Austin-Healey 3000) a slavně zvítězili, přestože ztratili dvě minuty při drobné kolizi v Dubrovníku! Automobil, připravený týmem Ericha Waxenbergera v závodním oddělení Daimler-Benz, tak prokázal své kvality pro start sériové produkce. Na německé premiéře 230 SL při autosalonu IAA 1963 ve Frankfurtu byl soutěžní vůz vystaven tak, jak projel v Liège cílem (část rallye k zhlédnutí na YouTube). Dodejme ještě, že ze 129 automobilů dojelo do cíle pouhých dvacet... Úspěch byl o to větší, že šlo o první start zcela nového vozu, navíc jiného typu; pro

tehdejší soutěže totiž používal Mercedes-Benz robustní sedany 220 SE a 300 SE. O rok později posádka Eugen Böhringer/ Klaus Kaiser podlehla nejen Rauno Aalto nenovi, ale i Eriku Carlssonovi, na třetí místo v cíli však klesla jen proto, že pětadvacet minut opravovala defekt elektrického kabelu! V roce 2012 se na oslavu devadesátin Eugena Böhringera sešli jeho přátelé a někdejší kolegové, mezi nimiž nechyběli spolujezdec Klaus Kaiser a další závodníci týmu Mer cedes-Benz jako baronka Ewy von Korff-Rosqvist, Hans Herrmann, Herbert Linge, Dieter Glemser, Eberhard Mahle, Rolf Knoll, Rolf Moll a Peter Lang, legendy německého motoristického sportu. Při té příležitosti byl v továrním muzeu vystaven červený sou těžní vůz se startovním číslem 39, s nímž se ostatně o deset let dříve při oslavě osmde sátin pan Böhringer ještě projel... Samozřejmě, tento sportovní úspěch typu 230 SL zůstal ojedinělý, záměrem automobilky bylo nasazovat do závodů a soutěží jiné typy. Vedla si však neobyčejně dobře, ostatně také další generace SL/SLC se do závodů a soutěží vrátily. Hned druhá

enerace SL (R107) zahrnovala rovněž g prodlouženou verzi kupé SLC (C107), při sporadickém nasazení závodního kupé Mercedes-Benz AMG 450 SLC obsadila posádka Clemens Schickentanz/Jörg Denzel druhé místo na Monze a vyhrála čtyřhodinovku na Nürburgringu průměrnou rychlostí 148,427 km/h; v Brně jsme na ni bohužel čekali marně. V témže roce 1980 vyjely silné 450 SLC továrního týmu také do rallye, Björn Waldegaard obsadil čtvrté místo v Portu galské, Vic Preston třetí a Andrew Cowan šesté ve východoafrické Safari a Hannu Mikkola třetí v Motorgard Rally, abychom přiblížili jen některé starty. Druhá generace SL (R/C107) za devatenáct let výroby do roku 1989 překonala výrobní počty první a vytvořila rekord odbytu 300 175 automobilů v osmi modelech roadster (280 až 560 SL) a pěti kupé (280 až 500 SLC). Třída SL má od té doby ve výrobním programu Mercedes-Benz nezastupitelné prestižní místo, ny nější šestá generace nese interní označení R231 a po nedávném faceliftu zahrnuje typy SL 400, SL 500, AMG S 63 a AMG S 65 (ceny 2,59 až 6,26 milionu Kč). ■

9/2017 THauto

Foto TH Motormedia

► Historie ► 47. SALON INTERNATIONAL DE L’AUTO GENÈVE 1977

STYL VOLNÝ...

Ženevský autosalon zůstal nejvýznamnější evropskou přehlídkou automobilů. Jak na tom ale byl před čtyřiceti lety? 2

TOM HYAN

1 Ferrari 308 GT Rainbow od Bertoneho (Marcello Gandini), roadster/coupé targa na podvozku Dino s motorem 3.0 V8/176 kW (240 k), uloženým uprostřed napříč 2, 3 Spojení kombi a kupé, Pontiac TransAm Idea-Car Type K od designera Jerry Brocksteina na základě sportovního osmiválce Firebird, který měl premiéru o rok dříve (Type K postavil Pininfarina pro General Motors) 4 Felber FF Excellence, ve Švýcarsku upravený Pontiac Firebird 6.6 V8 o výkonu 164 kW (223 k)/4000 min‑1 se třístupňovou samočinnou převodovkou (0 – 100 km/h za 9,4 sekundy)

auto 2017/9

5 Jaguar XJS Ascot od Bertoneho (Marcello Gandini), kupé klasické koncepce na zkráceném podvozku dvanáctiválce XJ-S 5.3/210 kW (285 k), plně čtyřmístné 6 Minimalistický koncept dvoumístného sportovního vozu Peugette od Pininfariny (Diego Ottina) na podvozku Peugeot 104 ZS se čtyřválcem 1.1/49 kW (66 k), představený už v Turíně 1976 7 Kupé Zagato Zeta 80 je výhledem, jak měly vypadat sportovní automobily osmdesátých let (dvoulitrový motor, rozměry 4216 x 1726 x 1215 mm a hmotnost jen 900 kg)

5 7

Foto TH Motormedia

lastně stejně, zdůraznil Ing. Otakar Gregora ve své reportáži z ročníku 1977! Ačkoli Ženevský autosalon nebyl první specializovanou výstavou osobních automobilů a karosářských kreací 1977, byl opět skutečným vstupem do automobilového roku. Tehdy bylo více automobilových výrobců i seriozních tvůrců, k nejvýznamnějším premiérám sériových typů patřily v Ženevě také Volkwagen Derby, Mazda 323, Porsche 928 (později evropský Vůz roku 1978 ), Mercedes-Benz kupé C123 (230 C a 280 C/CE), Hyundai Pony, Toyota Cressida, Fiat 132 2000, Alfa Romeo Alfetta 2000, Rolls-Royce Silver Shadow II, Matra-Simca Rancho, řecký DIM (varianta Fiatu 126), Volvo 262 C a mnohé další. Ještě zajímavější byla přehlídka nejrůznějších konceptů a prototypů. Pamatuji se, jak jsem tiše záviděl těm, kteří směli na autosalon vycestovat. V roce 1977, tedy pro mě na začátku období, v němž je člověk pracovně nejaktivnější, jsem totiž prožíval dobu, kdy mi komu-

nisté ukradli dvacet let produktivního života. Jeden známý tehdy do Ženevy vyjel, a když se vrátil, ochotně mi zapůjčil negativy filmů, z nichž jsem si vyrobil fotografie ženevských novinek. Autor zůstane v anonymitě, ale moc mu touto formou děkuji za přízeň a pochopení. Čtyřicet let ležely fotografie v archivu, nyní některé z nich vidíte na této dvoustraně. Jsou kronikou toho, co bylo módní v polovině sedmde sátých let, i kam tehdejší tvůrci osobních automobilů směřovali... Ženeva leží ve Švýcarsku, a proto je i dnes pro domácí značky Sbarro a Rinspeed nadále jediným autosalonem; v ročníku 1977 však vystavovali nejen Franco Sbarro, ale i Peter Monteverdi a Willy Felber. Samostatné expozice měly vedle nejslavnějších italských karosáren Pininfarina a Bertone i mnohé další, k nimž patřil Zagato či Michelotti. Některé z tehdejších kreací představujeme, sami si můžete udělat obrázek o tom, jak byly pokrokové, či naopak zanikly bez pokračovatelů. ■

8 Městský elektromobil Sbarro Pilcar (dlouhý 3060 mm) s elektromotorem 16 kW dosahuje největší rychlosti 90 km/h a dojezdu 120 km při cestovní rychlosti 60 až 70 km/h! 9 Široká stavba kupé Triplex TTS Ten Twenty Special od tehdy jedenatřicetiletého Chrise Humberstona, zakladatele Scorpion Car Co., prozrazuje šestimístné uspořádání, sedadla jsou v jakémsi osmiúhelníku, dvě a dvě symetricky za sebou, po dalším na bocích interiéru v příčné ose mezery pro nohy zadní dvojice cestujících (podvozkové skupiny Alfasud)

9/2017 THauto

Foto Walter

► WALTER Z JINONIC (1913 – 2007)

1 2

ZRUŠENÁ

TRADICE

Československá značka Walter zmizela ze světa po převzetí produkce turbovrtulových motorů americkým koncernem General Electric... TOM HYAN 1 Walter Junior tvořil 75 procent automobilové výroby v Jinonicích v letech 1933 – 1937 2 Walter Junior (licence Fiat 508 Balilla), lidový čtyřválec 995 cm3 o výkonu 22 k (16 kW) se v Jinonicích vyráběl od konce roku 1932 3 Walter Junior, speciální kupé pro paní Kumperovou (model 1934)

auto 2017/9

rodej osobních automobilů Walter z praž ských Jinonic skončil už před válkou, ná kladních vozů těsně po ní, 1. června 1946 byl podnik znárodněn coby Letecké zá vody, n. p., od roku 1949 nesl známý ná zev Motorlet, n. p., Praha-Jinonice. Slavné letecké pístové motory se ještě nějaký čas i po válce prodá valy se značkou Walter, než se podnik soustředil na proudové a turbovrtulové jednotky (výrobu pístových převzala Avia, pak jejich produkce pokračovala v Leteckých opravnách Malešice). Teprve v roce 1995 se privatizovaný Motorlet, a. s., vrátil k názvu Walter, a. s., který nesly i poslední verze úspěšného turbovrtulového motoru M601. V roce 1983 zavedená výroba pro zdravotnictví se oddělila od produkce le

teckých motorů, kterou v srpnu 2007 koupil General Electric a dočasně změnil na Walter Aircraft Engines (nyní GE Aviation Czech, s. r. o.)... Ke zdravotnickým výrobkům patřily umělé titanové klouby Walter Titan a Universal; motory Walter Aircraft Engines reprezentoval legendární M601, vyráběný dodnes po rekonstrukci General Electric jako řada H (např. H80) v bývalém areálu Letovu v Letňanech. Původní továrna Walter v Jinonicích byla definitivně zbořena, stejně jako dříve vila to várníka Kumpery, na pozemcích vystavěla spo lečnost Penta Investments kancelářský komplex a luxusní byty, jako Waltrovka se alespoň jménem hlásící ke slavné československé tradici. Dlužno říci, že díky Walteru/Motorletu se Českoslo ►►►

► WALTER ROYAL (1931)

Nádherný Walter Regent Air Speed s aerodynamickou šestimístnou karoserií od Sodomky (1935)

Walter Royal, vrchol nabídky jinonických automobilů, dvanáctiválcový sedan s největší rychlostí 140 km/h

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený dvanáctiválec Walter s válci do V/60°, uložený podélně vpředu, OHV 2V (pohon vačkového hřídele zakrytým čelním soukolím s šikmým ozubením), sedmkrát uložený klikový hřídel; dva vertikální karburátory Stromberg (Zenith; Solex 40 UAIP); 5879 cm3 (ø 76 x 108 mm); 5,0:1; 120 k (88 kW)/3000 min‑1; zapalování Scintilla Vertex (pořadí zážehu válců 1-12-5-8-3-10-6-7-2-11-4-9), elektromagnetické čerpadlo paliva Autopuls; dvoukotoučová suchá spojka Long (USA), čtyřstupňová převodovka ZF Aphon (třetí stupeň přímý, čtvrtý rychloběh) nebo třístupňová Maybach s pneumatickou předvolbou; pohon zadních kol kloubovým hřídelem, rozvodovka s ozubením Gleason. Elektrická výzbroj 12 V. PODVOZEK – žebřinový ocelový rám s výztuhou tvaru X; tuhé nápravy, odpružené podélnými listovými pery; kapalinové tlumiče; kapalinové dvouokruhové bubnové brzdy ATE Lockheed s podtlakovým posilovačem Dewandre-Bosch; řízení šnekem a kladkou; pneumatiky 700 x 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3600/3700 mm; rozchod kol 1455/1455 mm; d/š/v 5015/1760/1750 mm; hmotnost podvozku 1600 kg; pohotovostní hmotnost 1880 až 2050 kg podle karoserie; objem palivové nádrže 90 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 140 km/h; spotřeba paliva 25 – 30 l/100 km a oleje 0,4 – 0,6 l/100 km.

4 Walter Royal, kabriolet s karoserií Petera pro generálního ředitele Tenyho Kumperu (1931) 5, 6 Dva pohledy na dvanáctiválcový motor Royal, určený pro luxusní osobní automobily stejného jména (1931) ◄ Aerodynamická karoserie Sodomka na krátkém podvozku Walter 4B (1935)

9/2017 THauto

► WALTER Z JINONIC (1913 – 2007) Walter D-Bus až pro 28 cestujících na Karlově mostě v Praze

Hasičský automobil Walter 12V se zvětšeným objemem motoru na 7,4 l a výkonem 160 k (118 kW)/3200 min‑1 (rok 1933)

Dvanáctiválce se montovaly také do podvozků D-Bus pro rychlé autobusy

Walter Bijou (licence Fiat 514) s jedenapůllitrovým čtyřválcem (model 1935)

▲ Walter M-922, vidlicový podélný dvouválec 750 cm3 (ø 75 x 88 mm) o výkonu 16 k (12 kW), poslední z motocyklů (1923) vensko zařadilo mezi hrstku zemí, které vyrábějí proudové a turbovrtulové letecké motory vlastní konstrukce... Vraťme se však k Walteru a jeho motoro vým vozidlům. Josef Walter už jako pěta dvacetiletý zahájil v Praze na Smíchově výrobu jízdních kol (1898), pro svou snou benku a její dvě sestry vyrobil zdarma jízdní kola, než dal otec Balling souhlas ke svat bě. Nevěsta přinesla Walterovi slušné věno, takže mohl investovat do výroby. Od roku 1900 vyvíjel první motocykl, roku 1902 tento čtyřtakt 3 HP vyjel do smíchovských ulic. Výroba motorových vozidel Walter zapo čala. Po jednoválcích následovaly dvou válce a obnovená výroba motocyklů Walter vyvrcholila ve dvacátých letech typem M-992, supermotocyklem 750 cm3 s vidli

auto 2017/9

covým dvouválcem, uloženým podélně v rámu (jako dnešní Moto Guzzi). Po první světové válce prodal Walter výrobu moto cyklů Josefu Janatkovi (pokračovala coby ITAR do poloviny třicátých let). V té době už měl Walter za sebou úspěšnou fázi výroby motocyklových tříkolek (vpředu jedno řízené kolo, vzadu dvě hnací), od roku 1910 dodával dvoumístné, čtyřmístné i ná kladní typy, ale když přešel na skutečné au tomobily, prodal licenci Jaroslavu Šibravovi, svému bývalému zaměstnanci (tříkolky Šib rava Trimobil). První automobily Walter W-I, W-II a W-III vyjely už roku 1913 coby čtyřvál ce SV 2,6/1,8/1,2 litru, výroba byla spuštěna v nové továrně v Praze-Jinonicích (loni ukon čena demolice s výjimkou jediné přestavěné budovy). Po válce vývoj pokračoval, Walter přešel na čtyřválce OHV. Poněkud nepře hledná typová politika se ustálila až koncem dvacátých let, kdy vyjely spřízněné osobní vozy 4B a 6B, resp. Standart 6 a Super 6

(čísla značí počet válců). Od roku 1923 vyrá běl Walter letecké motory, které firmu na roz díl od automobilů proslavily na celém světě. Josef Walter (1873 – 1950) však rychlému růstu jinonického podniku přestal stačit. Nejdůležitější místa v závodě už byla obsa zena novými lidmi, a tak správní rada v led nu 1922 uzavřela se zakladatelem dohodu o jeho odstoupení z funkce ředitele firmy Walter & spol. a zakrátko přijala i jeho rezig naci ze správní rady. Za vyplacené odstup né si Josef Walter pořídil menší podnik Wal ter & synové v Praze-Košířích, kde vyráběl na přesných obráběcích strojích hlavně ozubená kola, ale znovu i motory, moto cykly a zhotovil i několik automobilů. Praco vali tam s ním jeho synové Jaroslav a Jan (ing.), než byl podnik roku 1948 znárodněn. Vítězslav Kumpera st. (1876 – 1952) byl jed ním ze společníků Josefa Waltera už v po čátcích přeměny podniku na s. r. o. (1911) a později akc. spol. (1919). Kumperova rodi

1 Walter Lord (licence Fiat 522) s dvaapůllitrovým šestiválcem (model 1933) 2 Walter 6B model 1929, šestiválec 2860 cm3 o výkonu 65 k (48 kW) 3 Walter Princ (licence Fiat 524L) s dvaapůllitrovým šestiválcem (od 1932) 4 Walter Regent v modernizované verzi oblých linií z roku 1934 (karoserie Sodomka)

1 2

Podvozek typu 4B, čtyřválec 1908 cm3, odvozený ze šestiválce 6B (oba od 1928)

na ve dvacátých letech společnost ovládla, syn Teny (Antonín, strojní ing.) se stal gene rálním a syn Vítězslav ml. (právník) obchod ním ředitelem. Zasloužili se o úspěšný roz květ podniku, který v leteckých motorech dosáhl na absolutní světovou špičku a vy vážel je do celého světa. Automobilovou produkci lze rozdělit na dvě části, větší vozy vlastní konstrukce a menší automobily, vy ráběné v licenci Fiat. Na přání Tenyho Kum

pery (1901 – 1990), který po válce žil v Bra zílii a pak ve Švýcarsku, byl postaven luxusní dvanáctiválec Walter Royal, jenž představo val vrchol československé konstrukční školy (viz uvedená technická data). Pravděpodob ně vznikly jen tři kusy osobních automobilů Walter Royal, ale motory V12 se vyráběly i pro hasičské vozy a autobusy D-Bus s ob jemem válců zvětšeným ze 5879 až na 7354 cm3 (válce převrtány ze 76 na 85 mm),

5 Walter Princ coby úhledný čtyřmístný kabriolet, karosovaný Sodomkou (1935)

přičemž výkon vzrostl ze 120 k (88 kW) až na 160 k (118 kW). Tři Royaly zářily na Praž ském autosalonu 1931, s jedním z vozů dojel tovární jezdec Jindřich Knapp za osmnáct hodin na Pařížský autosalon 1931 (vůz v pohodě dosahoval 140 km/h). Kromě dva náctiválce Royal se výroba vlastních typů soustředila na řadové šestiválce OHV, nej vyspělejší byl Walter Regent s motorem 3257 cm3 (ø 80 x 108 mm) o výkonu až 59 kW (80 k)/3000 min‑1, známý nádhernými zakáz kovými karoseriemi od Sodomky z Vyso kého Mýta nebo od Petery z Vrchlabí. Výroba leteckých motorů přinášela společ nosti podstatně větší zisky, a proto byla kon cem třicátých let upřednostněna před auto mobilovou. Celková produkce od roku 1913 dosáhla zhruba sedmi tisíc motorových vozi del, z toho asi 5500 automobilů. Po válce se ještě rozběhla produkce nákladních vozů Walter typu PN, předválečné konstrukce s modernizovanou přídí, i automobilová vý roba pro další značky jako motory typu RN pro Pragu (továrna zničena bombardováním 1945) a podvozky Aero Minor pro finální montáž těchto vozů v Rudém Letovu v Let ňanech. K jednotlivým typům osobních vozů Walter se ještě vrátíme. ■

9/2017 THauto

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na hasičská vozidla Walter Rapid 1 z roku 1978

auto 2017/9

► Historie ► WALTER MOTOR TRUCK CO. (1898 – 1997)

1 2

Z NEW YORKU

Waltery se nevyráběly pouze v Jinonicích, ale také ve státě New York pod vedením švýcarského emigranta Williama Waltera... 3

altery z Ameriky byly převážně speciální nákladní vozy. Historie jejich vzniku je poněkud složitější, Švýcar William Walter se usadil roku 1883 v New Yorku, byl prvním majitelem automobilu na Staten Islandu (od 1898), ale pak se rozhodl postavit vlastní. V roce 1902 uvedl dvouválec Waltomobile, 1903 čtyřválec Walter, ale stále je vyráběl u American Chocolate Machinery Co., kterou na Manhattanu založil pro vý robu potravinářských strojů! Soustředil se na luxusní vozy, převedl produkci do Trentonu (NJ), jenže záhy skončil, když po finančních problémech podnik převzali jeho partneři. Vrátil se k výrobě strojů na čokoládu, ale už v roce 1909 představil první Walter Motor Truck... Další Waltery byly kopií francouzského Latilu, s chla dičem až za motorem a kapotou ve stylu tehdejšího Renaultu, samozřejmě s pohonem všech kol. Sloužily nejen v terénu, ale také jako autovlaky s několika pří věsy. Novější s motorem před přední nápravou pro lepší rozložení hmotnosti (jako FWD nebo Oshkosh) vykazovaly neobyčejně dobré vlastnosti v terénu, ale i coby sněžné pluhy (slavný Snow Fighter). Walter vyrá běl vlastní čtyřválce do dvacátých let, pak nakupoval motory Waukesha, Hercules nebo Cummins a nějaký čas dokonce zaměstnával své krajany, bratry Chevro lety. V roce 1921 byl v katalogu kapotový nákladní vůz Five-Ton Truck (viz foto), poháněný čtyřválcem 32,4 HP (23,8 kW) se čtyřstupňovou převodovkou, s plnými ob ručemi a užitečnou hmotností 4536 kg (deset tisíc liber). Koncem třicátých let bylo ve výrobě šest typů s poho

Foto Walter

FRANTIŠEK TVRDÝ

1 Walter Motor Truck 4x4 na základě francouzského Latilu (1914) 2 Walter Five-Ton Truck model 1921 3 Komunální vozidlo Walter 4x4 Road Maintenance Truck (zážehový motor Ford nebo vznětový Detroit Diesel) z roku 1975 4 Letištní hasičský automobil Walter Type B, dodaný do Severní Karolíny (1976)

nem všech kol a užitečnou hmotností 3 až 12 tun. Wal ter za války dodával dělostřelecké tahače a sněžné pluhy armádám USA a Kanady, z těchto zkušeností vznikly poválečné typy hasičských automobilů pro le tiště, a to také s dvojicí motorů. Z New York City byla v roce 1957 výroba převedena na sever do Voorhees ville nedaleko Albany, hlavního města státu New York. Specializace na letištní hasičské vozy se prohloubila, na evropském trhu je v sedmdesátých letech nabízel dovozce Jahn AG ze švýcarského Zollikonu s vodními nádržemi na 13 200 litrů (dvoumotorový Twin 3500), 6240 litrů (Serie 1500) a 3800 litrů (Serie Z). Značka Walter skončila v roce 1997, kdy podnik koupila firma Kovatch Organisation z Pensylvánie, která pokra čuje ve výrobě požárních vozidel pod značkou KME Kovatch (Kovatch Mobile Equipment Corporation). V dubnu 2016 po sedmdesáti letech prodala Kova tchova rodina svou firmu holdingu REV Group, Inc., z Milwaukee (WI), který sdružuje devětadvacet různých značek speciálních vozidel, ambulancí a autobusů. Ústředí firmy zůstane v Nesquehoningu (PA) a výroba KME bude pokračovat s 800 zaměstnanci (hasičské a cisternové vozy, hasičské žebříky). ■

9/2017 THauto

Foto Tom Hyan

eXtra

► MOTOR-SPORT-MUSEUM HOCKENHEIMRING

1 TOM HYAN, Hockenheim (D)

OD FORMULE 1

Muzeum na závodním okruhu Hockenheim představuje několik vozů formule 1, ale především jedinečnou sbírku závodních i silničních motocyklů...

1 ATS D7 BMW Turbo 1.5 I4, velmi rychlý automobil F1, s nímž startovali Manfred Winkelhock a Gerhard Berger (1984) 2 Reynard 903/001 Spiess Opel formule 3, druhý závodní automobil Michaela Schumachera (1990) 3 Maurer MM81 BMW, na který přesedlal Manfred Winkelhock ze svého Raltu formule 2 v polovině sezony 1981 4 Benetton B189 Ford HB 3.5 V8, vítěz Velké ceny Japonska 1989 (Alessandro Nannini)

auto 2017/9

ojedete-li do Německa po dálnici A6 směrem na Mannheim, tak uvidíte dva bílé nadzvukové dopravní letouny, jež patří k dopravnímu muzeu v Sinsheimu! My ale tentokrát pojedeme dále, na křižovatce Waldorf zamíříme ke slavnému závodnímu okruhu Hockenheim. V místě dálničního odpočívadla Hockenheim leží Motor-Sport-Museum, jedna velká hala také dobře viditelná z dálnice, ale můžete odbočit až do města Hockenheim a k muzeu se vrátit. Je situováno v areálu závodní trati, hned mezi dálnicí A6 a Südtribüne (Jižní tribunou), tyčící se do třicetimetrové výšky nad startovní a cílovou rovinkou. Závodní okruh Hockenheim, dějiště Velkých cen Německa formule 1 (v roce 2018 se na trať vrátí), slaví v letošním roce 85. výročí existence, první motocyk-

4 lový závod se tam konal 29. května 1932 ještě na nezpevněné dvanáctikilometrové trati, lemované diváky. První závody vyhráli Arthur Geiss (DKW 250) a Tom Bullus (NSU 500), v říjnu 1938 dostal Hockenheim svou známou oválnou formu místo trojúhelníkové (nejprve 7725 m), při poválečné rekonstrukci coby Kupfalzring znovu upravenou. V roce 1947 vznikla společnost Hockenheim-Ring GmbH, první závody uspořádala 11. května téhož roku a přišlo 200 tisíc diváků! Úspěšný motocyklový závodník Wilhelm Herz, tovární jezdec NSU, se stal ředitelem Hockenheimringu v letech 1954 – 1992 a dobyl okruhu u dvacetitisícového města celosvětovou proslulost! První Velká cena Německa silničních motocyklů se jela v sezoně 1957, o třináct let později zaburá cely na Hockenheimu poprvé motory formule 1...

6 5 Zakspeed 891 Yamaha 3.5 V8, poslední automobil F1 této německé značky (1989) 6 Kapotovaný Norton 500, vítěz Tourist Trophy (1954 Ray Amm z Rhodésie) 7 V popředí čtyřválec URS-Fath 500, který v roce 1968 napoprvé přerušil dvacetiletou vládu dvouválců BMW 500 v mistrovství světa sidecarů (1954 – 1974)

PO MOTOCYKLY...

8 Poloha autodromu mezi dálničními křižovatkami však při jejich výstavbě vedla k dalším úpravám, z důvodů bezpečnosti se zkrátily i obě největší novinky, nakonec se délka okruhu v roce 2002 dras ticky zmenšila ze sedmi kilometrů (přesně 6802 m) na dnešních 4574 metrů. Bohatou historii závodů na Hockenheimu dokumentuje Motor-Sport-Museum přímo na okruhu, postavené podle plánů místního architekta Volkera Greina, a to na základech sbírky Waltera Brandstettera, čítající především slavné závodní motocykly NSU a Norton. Během let byly sbírky rozšířeny až na dnešní tři stovky exponátů, přibyly další motocykly, automobily i jiná memorabilia. Příznivci automobilů Grand Prix si mohou prohlédnout několik zajímavých monopostů F1, k nimž patří Williams, BMW-Sauber, Benetton, Jordan, ale i zapo-

menuté německé ATS a Zakspeed. První z nich vznikl z iniciativy Güntera Schmidta, výrobce kol ATS z lehké slitiny z Bad Dürkheimu, jenž vstoupil do F1 s upravenými podvozky Penske PC4 a později získal know how March F1, aby připravil vlastní konstrukce. Poslední ATS D7 s přeplňovaným motorem BMW 1.5 I4 Turbo o výkonu cca 590 kW (800 k), který řídil německý závodník Manfred Winkelhock v sezoně 1984, je hvězdou muzea. Bohužel navzdory slibným výkonům neuspěl, BMW zrušil dodávky pohonných jednotek a tým po roce 1984 skončil (neměl nic společného s italským ATS, účastníkem MS F1 1963). Krátké bylo i vystoupení Zakspeedu Ericha Zakowského, nejprve s vlastními přeplňovanými čtyřválci 1.5T (1985 – 1988), pak s atmosféricky plněnými osmiválci Yamaha OX88; jeden z těchto vozů Zakspeed 891 ►►►

8 Unikátní čtyřválec Ron Phillips 250 Four, jenž stejnojmenný britský inženýr postavil v East Yorkshire v roce 1967 9 Motocykl budoucnosti, celohliníkový kapotovaný Mercury s dvouválcem Scott 600 Power Plus, postavený ve čtyřech exemplářích (1937)

9/2017 THauto

► MOTOR-SPORT-MUSEUM HOCKENHEIMRING

1 NSU Rennfox 125, jeden z nejúspěšnějších závodních motocyklů první poloviny padesátých let 2 Tovární Kawasaki KR350, kterou od roku 1979 vodili Kork Ballington, Toni Mang, Jean-François Baldé (1982, na snímku) a Graeme McGregor 3 Clymer-Munch Mammoth IV, německý supermotocykl s automobilovým čtyřválcem NSU, v provedení pro americký trh (1968 uvedl Floyd Clymer) 4 FKS 350, dílo nadšeného amatéra Franze Klägera z Freiburgu, dvoudobý tříválec 349 cm3 o výkonu 48 kW (65 k)/10 500 min‑1, zhotovený roku 1970

3 amaha 3.5 V8 ročníku 1989 je vystaven Y (jezdci Bernd Schneider a Aguri Suzuki). K jiným automobilům v muzeu patří monoposty nižších formulí a cestovní vozy, včetně Superturisma (Nissan Primera) a DTM (Opel Calibra V6 Teamu Rosberg). Vystaven je druhý závodní stroj Michaela Schumachera, formule 3 typu Reynard 903 výrobního čísla 001, poháněná motorem Spiess Opel, s nímž úspěšně absolvoval sezonu 1990 v týmu WTS Racing (mj. vyhrál na Avusu a v Le Mans). Kuriozitou je argentinská F4, dílo místního závodníka Curta Delfosse německého původu, pohá-

auto 2017/9

4 něná dvouválcem 700 cm3, odvozeným z malého vozu NSU Prinz. V roce 1960 při výkonu 40 kW (55 k) uháněla rychlostí přes 190 km/h, v Buenos Aires ji testoval pěti násobný mistr světa F1 Juan-Manuel Fangio a sedm vozů posloužilo výchově nových jihoamerických závodníků. Vedle stojící Maurer MM81 BMW je formule 2, s níž dojel Manfred Winkelhock pátý ve Spa-Francorchamps 1981, ale Roberto Guerrero na Maureru ten rok vyhrál závod v britském Thruxtonu a Eje Elgh v italské Vallelunze (ME F2). Willi Maurer vstoupil do F2 s vlastními vozy, když převzal některé tech-

niky od zaniklého Chevronu včetně továrny v britském Boltonu. Mezi motocykly jsou skutečné unikáty. Ron Phillips, britský inženýr z East Yorkshire, se inspiroval Hondou a postavil čtyři závodní čtyřválce! Vystavený 249 cm3 (ø 44 x 41 mm) je jedním ze dvou, další byly 125 a 350 cm3. Má samostatné válce i jejich hlavy, rozvod DOHC 2V, čtyři karburátory Amal, čtyřstupňovou převodovku Villiers a rám ve stylu Nortonu Featherbed, který Ron také sám vyrobil. Motocykl debutoval na okruhu Cadwell Park (1968). Helmut Fath (1929 až 1993) byl dvojnásobný mistr světa v závodech side

5 Williams FW12 Renault 3.5 V10, s nímž startoval Riccardo Patrese (1989) 6 Walter 250 OHC, konstrukce Jaroslava Waltera, s hrdým nápisem Made in Czechoslovakia na nádrži (1948) 7 Delfosse-NSU F4, argentinský závodní automobil se čtyřdobým dvouválcem NSU 700 cm3 (1960) 8 König 500 s kapalinou chlazeným dvoudobým čtyřválcem boxer a převodovkou Norton, na němž se Kim Newcombe stal vicemistrem světa (1973) 9 Kapotované motocykly Peraves, vpředu TurboMono 1200 ročníku 2002, vzadu Oekomobil W18 M3, tisícovka z roku 1982

8 carů, ale druhý titul 1968 získal na řadovém čtyřválci URS (Ursenbacher) vlastní konstrukce hned v první sezoně! Rodák z Ursenbachu tak narušil hegemonii BMW, která s jedinou výjimkou vládla mistrovství světa v letech 1954 – 1974. Dieter König vyráběl dvoudobé čtyřválcové boxery pro závody motorových člunů, po zamontování do sidecaru Rolf Steinhausen zastavil vládu BMW (mistr světa 1975, 1976). Ve třídě sólo 500 cm3 se stal Novozélanďan Kim Newcombe vicemistrem světa 1973 in memoriam (zahynul v Silverstone). Žil v Berlíně, šest let tam pro Königa pracoval, aby dostal jeho motor. Film Love, Speed and Loss (2006) vypráví o jeho tragickém osudu... Mezi silničními motocykly zaujme Van Veen OCR

9 1000, supermotocykl s dvourotorovým motorem Wankel z Nizozemska (1975), americká verze Münch Mammut od Floyda Clymera (1968; automobilový čtyřválec NSU 1000/1200), dálníky (kapotované motocykly) Peraves Oekomobil, japonský Marusho Lilac LS18 (1960), vlastně kopie německého vidlicového dvouválce Victoria 250, či celohliníkové britské motocykly budoucnosti od společnosti Mercury Motors z Croydonu (vznikly čtyři kusy 1937 a jeden prototyp 1933, jsou v Hockenheimu, dva vystaveny). Nelze vyjmenovat všechny zajímavé exponáty, je jich opravdu mnoho, to muzeum musíte vidět. Také já jsem jezdil dlouho kolem, ale letos cestou ze závodu 24 h Le Mans jsem se konečně na Hockenheimu zastavil. ■

MOTOR-SPORT-MUSEUM HOCKENHEIMRING Am Motodrom des Hockenheimrings, D-68766 Hockenheim, Německo museum@hockenheimring.de; www.hockenheimring.de Telefon +49 (0) 6205 950 171; 950 212 Otevřeno denně 10 – 17 h od dubna do prosince Základní vstupné 6 eur (3 eura děti do 16 let)

9/2017 THauto

► Krátce ► Z DOMOVA & ZE SVĚTA

► Před třiceti lety se 16. září při zahájení XIX. Mezinárodního strojírenského veletrhu 1987 v Brně představil nový automobil Škoda Favorit (typ 781), s nímž mladoboleslavská automobilka přešla na motor uložený vpředu napříč a pohon předních kol. Sériová výroba však měla jeden rok zpoždění, nejprve začala v Kvasinách, velkosériová se pak rozběhla v Mladé Boleslavi.

MERCEDES-BENZ S-KLASSE 2018

► Společnost Ford Romania, S.A., vzniklá na základech Oltcit/Daewoo v Craiově, ukončí v září výrobu technicky nápaditého, ale obchodně neúspěšného vozu Ford B-Max. Na výrobních linkách v Craiově jej nahradí Ford EcoSport, dosud do Evropy dodávaný z Indie. Ford přijme v Rumunsku téměř tisíc nových zaměstnanců a investuje 200 milionů eur. Výroba motorů 1.0/1.5 EcoBoost pokračuje.

auto 2017/9

HYUNDAI i30 FASTBACK

Foto Hyundai

Třetí karosářskou verzí nošovického Hyundai i30 je pětidveřový sportovní sedan Fastback, který zachovává výklopnou stěnu v zádi, ale nabízí originální vzhled. Má jinou příď, kola až 18“, o 15 % tužší odpružení a o 5 mm menší světlou výšku. Paletu motorů tvoří zážehové 1.0/1.4 T-GDI 120/140 (tedy 88 a 103 kW), resp. vznětové 1.6 CRDi 110/136 (81 a 100 kW). Převodovky 6M, mimo 1.0 T-GDI alternativně DCT7.

WESTERN STAR 1967 – 2017 Padesátiny slaví ikonická značka amerických nákladních vozů, dnes součást Daimler Trucks. Vznikla jako modelová řada automobilky White (nyní Volvo Trucks) pro západní oblasti USA (Kalifornie), ale později se osamostatnila. K výročí přichází 50th Anniversary Graphics Package pro klasické typy 5700 XE, 4900, 4800 a 4700, která barevným provedením vychází z vozů uvedených na Anaheim Truck Show 1979.

Foto Daimler Trucks

► Koncern Ford převzal továrnu v Craiově roku 2008, dostal státní pobídku, ale přišla hospodářská krize. Roku 2010 přesto získal sto procent automobilky, sériovou výrobu rozběhl v červnu 2012 vozem Ford B-Max, produkce druhého typu byla odložena a závod zachránila výroba motorů. Nyní má 2715 zaměstnanců.

Foto Daimler

Po mírném faceliftu přináší třída S větší řadu zlepšení, především nové řadové šestiválce zážehové (S450 a S500), ale i vznětové (S350d, S450d), které nahrazují motory V6; zmizel čtyřválec 250d, osmiválce se posunuly výše (S560, AMG S63), ale naštěstí zůstanou i dvanáctiválce (S600, S65 AMG). Objevily se jízdní asistenty nové generace a třída S je také první Mercedes-Benz s českým hlasovým ovládáním.

► Nástupcem Favoritu se v roce 1994 stala Škoda Felicia, vlastně modernizované provedení, u něhož byl zahájen přechod na motory konstrukce Volkswagen. Posledním motorem Škoda byl čtyřválec OHV 1289 cm3 (ø 75,5 x 72 mm) s jen třikrát uloženým klikovým hřídelem. Jeho poslední variantou 1397 cm3 (větší zdvih 78 mm) byla ještě vybavena Octavia 1.4 MPI první generace (1999 – 2000).

► Rumunská automobilka Oltcit byla založena roku 1976 jako společný podnik Citroënu a rumunského státu. Od roku 1981 vyráběla jediný typ osobního automobilu Oltcit, ale Citroën roku 1988 ze společného podniku odstoupil. Výroba pokračovala do 1993 (později coby Oltena), než závod 1994 koupil Daewoo (výroba Nexie), ale 2006 skončil a firma se přejmenovala na Automobile Craiova, S.A.

Dr. Eckhard Scholz, nyní šéf VW Nutzfahrzeuge (dříve Škoda Auto), a Dr. Herbert Diess, CEO Volkswagen, si počkali do srpna 2017 v Pebble Beach na oznámení, že ikonický Microbus sice vyjede, ale na základě elektrické studie I.D.Buzz! Ve showroomech bude sériový Microbus od roku 2022 následovat čtyřdveřový kompakt I.D., první z nové série elektrických vozidel. Vznikne i skříňová verze Cargo.

Foto Volkswagen

► Od typu Favorit odvodila Škoda další verze, k nimž patřilo kombi Škoda Forman, užitkové verze Forman Praktik a Plus (zvýšená laminátová nástavba), užitkový Favorit Praktik a také dvoudveřový Pick-up. Výroba zaznamenala v letech 1988 – 1995 celkem 1 073 215 vozů, z toho 219 254 Formanů a 70 704 Pick-upů. Osobní typy skončily roku 1994, Pick-Up je o rok přežil.

VOLKSWAGEN MICROBUS ELECTRIC

Kresba Jaguar Cars

SLAVNÉ MOTORY JAGUAR V12 (1971 – 1997)

Foto Jaguar Cars

Celohliníkový dvanáctiválec, jedinečné dílo Waltera Hassana a Harryho Mundyho, původně vznikl ve verzi DOHC pro závody 24 h Le Mans, ale prototyp XJ13 (1966) v nich nakonec nestartoval. Jednodušší OHC debutoval v E‑Type III (1971) a přežil v sériové výrobě do dubna 1997 (Jaguar XJ12). Verze se vstřikováním paliva EFI od 1975, objem 5993 cm3 od roku 1992 vznikl delším zdvihem 78,5 mm (pro závody až 7,4 litru u TWR). Nepřímé vstřikování paliva Lucas/Bosch Dvanáctiválec do V/60°; OHC 2V; 5343 cm3 (ø 90 x 70 mm) Výkon 234 kW (318 k)/5400 min‑1 (1994 Jaguar XJ12) Točivý moment 463 N.m/3750 min‑1

Foto Jaguar Cars

NOVÉ MOTORY JAGUAR INGENIUM Nová generace zážehového čtyřválce DOHC 4V Dual-VVT s originálním elektrohydraulicky ovládaným proměnným zdvihem sacích ventilů. Turbodmychadlo Twin-Scroll. Přímé vstřikování paliva (20 MPa). Objem 1997 cm3 (ø 83 x 92,4 mm) je shodný i pro vznětovou verzi Ingenium Diesel. Výkon 147/184/221 kW (200/250/300 k)/5000 min‑1 Točivý moment 320/365/400 N.m od 1200/1200/1500 do 4500 min‑1