TH Auto 09 2022 (září)

Page 1

9 2022 PŘEDSTAVUJEME ■ TOYOTA AYGO X ■ reprezentuje podle výrobce novou definici městského vozu ■ KIA EV6 ■ je neobvyklým zjevem na silnicích, má nízkou spotřebu a slušný dojezd ■ MAZDA 2 SKYACTIV-G90 ■ kompaktních vozů normálních proporcí už je na trhu jako šafránu BMW COMPETITIONM3

SLAVNÉ MOTORY NortonkresbaaFoto NORTON 500 SV/OHV Legendární britská značka zavedla vlastní konstrukce motorů v roce 1908, u jednoválců 490 cm3 přešla na vrtání 79 mm a zdvih 100 mm jak pro verze s ventilovým rozvodem SV, tak pro OHV, ale i pro OHC (International 30). Motory samozřejmě procházely vývojem, na kresbě je poválečné uspořádání SV (vlevo 16 H a na 633 cm3 zvětšený Big 4) a OHV (vpravo typy 18 a ES2). Typ ES2 se vyráběl v letech 1927 až 1964, krátce se prodával u nás v Mototechně za 12 500 Kčs (1962). Nástupce ES2 Mk.II byl ale neoblíbenou značkovou variantou Matchlessu G80 v rámci koncernu AMC. Jednoválec OHV 490 cm3 (ø 79 x 100 mm) Karburátor Amal 376; kompresní poměr 7,1:1 Výkon 16,2 kW (22 k)/4000 min‑1 Točivý moment 31,4 N.m/3200 min‑1 Údaje platí pro ES2 model 1962 Norton 500, vlevo s rozvodem SV a vpravo OHV Norton 16 H (ventily SV) v provedení pro britskou armádu (1939) Norton ES2 (ventily OHV) ve sportovní verzi Trail pro sidecar Watsonian (1952)

19/2022 THauto Musée de l’Automobile Henri Malartre 2 BMW M3 Competition (G80) 8 TOYOTA Aygo X (KGB70L) 12 KIA EV6 (CV) 16 MAZDA 2 Skyactiv-G90 (DJ) 20 Novinky ze světa automobilů 24 Giotto Bizzarrini Automobili 26 Formule 1 – Vozy Velkých cen 2022 32 Grand Prix Brno 1987 34 Alain De Cadenet (1945 2022) 36 Jezdci formule 1 38 FIA Formula 2 Championship 2022 42 FIA Formula 3 Championship 2022 44 EDDA Cup Svijany Prix 2022 46 Nadace Elišky Junkové: ŠKODA Popular Monte Carlo (1937) 48 Senzační realismus Theodora Pištěka –výstava v Hluboké nad Vltavou 52 CHAPARRAL Motorcycles 54 AVELING-BARFORD (1850 2010) 56 Muzeum na demarkační linii v Rokycanech 60 Naši na Le Mans Classic 64 SEDMÝ ROČNÍK číslo 9 (77), září 2022 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na Vydává TH Motormedia šéfredaktor: Ing. Tomáš Hyan tom hyan@caroftheyear cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek net art director: Mgr. Helena Hyanová helena hyanova@gmail com adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2022 redakční spolupráce: MUDr Jiří Nezdařil sr , MUDr Jiří Nezdařil jr , Ing Jiří Wohlmuth 9 2022 PŘIPRAVUJEME ◄◄◄ ►►► OBSAHvšechno už tady bylo! Když jsme ve francouzském muzeu v Rochetaillée narazili na dvoutunový elektromobil, který si veze 850 kg akumulátorů, tak měl na štítku rok výroby 1941. Vznikl z prostého důvodu, za války byl totiž nedostatek benzinu, ale po válce si na toto monstrum nikdo nevzpomněl. O pár dnů později jsme v Mylhúzách viděli dva lehké elektromobily značky Bugatti, dvoumístnou bryčku typu 56, kterou vytvořil samotný Ettore Bugatti pro svůj pohyb po továrně a městě Molsheimu, ale také typ 52, elektrickou minirepliku závodního vozu, vytvořenou pro radost dětí. Co z toho vyplývá? Elektromobily jsou jistě dobré, ale jen pro určité účely, na druhé straně tak často zdůrazňovaná polopravda o jejich bezemisním provozu je prostě výmysl. A to si lidé uvědomili už před osmdesáti lety. Asi byli chytřejší... Jako student jsem viděl ve Velké Británii akumulátorové vozy pro rozvoz mléka a mléčných výrobků až ke dveřím rodinných domů. V Praze jsem jezdil trolejbusy, krásnou Tatru 400 jsem jako dítě miloval. Pak náhle zmizely jak britské elektromobily, tak pražské trolejbusy. Nikdy jsem nepochopil proč. Stejně jako nechápu, k čemu jsou současné dvoutunové elektrické limuzíny. S malým vozem Mazda 2 Hybrid alias Toyota Yaris Hybrid jsem při testu ujel 600 kilometrů včetně dálnic se spotřebou jen 4,4 l/100 km. Jak je to vlastně s tou ekologií? Držte se, přeji krásné počasí, příjemné čtení a radost z jízdy! ► Za volanty nových automobilů Mazda 2 Hybrid, Audi RS3 Sportback, Hyundai Kona N, Citroën ë-Berlingo, BMW řady 1, Ford Kuga, Kia Sportage a dalších ► Slavné motory Ford, Norton a jiné ► NTT Indy Car Series 2022 ► Nürburgring a Ennstal Classic ► Maďarské motocykly Pannonia ► Muzeum Motoryzacji Zamek Topacz mezinárodníČlen jury MOTOR + JEDNOTKAPOHONNÁROKU Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 2015 mezinárodníČlen jury VŮZ 2001ROKU2015 Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAINOFTHEYEAR Předseda poroty AUTO ROKU 2021/2022 v ČR Chairman of the Jury AUTO ROKU 2021/2022 v ČR

není příliš známé v našich krajích, přestože existuje přes 63 let a patří k nejhodnotnějším

TOM HYAN a HELENARochetailléeHYANOVÁ,(F)Nepamatuji se, kdy jsme se poprvé dozvě děli o automobilovém muzeu, které v roce 1960 otevřel pan Henri Malartre (1905 až 2005), ale autorovi ještě jako studentovi zaslal informace o své sbírce na zámku Rochetaillée v příloze osobního dopisu, a to v květnu 1969. Byl to rozsáhlý článek o vybraných exponátech, uveřejněný jako příloha v časopise L’Automobile spolu s dalšími informacemi, k nimž patřily vyhlídky na dávno minulou sezonu 1962 týmů Ferrari, De Tomaso a Ma serati (což mě ale také velmi potěšilo, neboť informace ze Západu byly tehdy velmi vzácné a užitečné i se sedmiletým zpožděním; pozn. TH). Poprvé jsme muzeum navštívili v roce 1991, počtvrté letos v létě. Samo zřejmě, některé exponáty se během let obměnily, jiné však zůstávají v Rochetaillée dlouhá léta... Henri Malartre založil před více než devadesáti lety (roku 1929) podnik na demontáž vysloužilých vozidel a ná sledný prodej náhradních dílů. V roce 1931 tak přišel k automobilu Rochet Schneider ročníku 1898, jenže mo torový kočár s lehkou baldachýnovou střechou a jedno válcovým motorem se mu tak zalíbil, že si jej prostě Peugeot Type 27, vyrobený roku 1899 v Audincourtu, plochý dvouválec 1645 cm3 o výkonu 5,9 kW (8 k) s rychlostí až 42 km/h (do 1902 vzniklo 29 kusů)

2 THauto 2022/9 ► MUSÉE DE L’AUTOMOBILE HENRI MALARTRE

Muzeum stánkům

automobilové historie nejen ve Francii...

HyanováHelenaFoto

1 2 3 4 9/2022 THauto 3 HyanTomFoto

nechal. Tak získal první kus do své sbírky. Za druhé světové války Malartre vstoupil do odboje, byl však v roce 1944 dopaden, uvězněn a vrátil se s podlome ným zdravím (přesto se dožil bezmála stovky let, chy běl mu do ní měsíc a šest dnů) a byl vyznamenán Řádem čestné legie (Ordre National de la Légion d’Honneur). Svoje dílny našel po válce zbořené, ale německému gestapu unikl jeden ze skladů, kde uložil sedmnáct historických automobilů. S pomocí přátel a spolupracovníků nejprve restauroval svoji firmu a pokračoval v hledání automobilových veteránů. Výstava šedesáti starých vozidel v roce 1956 měla obrovský úspěch. Odtud byl jen krůček k myšlence automobilového muzea, prvního ve Francii. Bylo slavnostně otevřeno 31. května 1960 v Roche taillée sur Saône u Lyonu za přítomnosti tehdy třiapa desátiletého starosty města Louise Pradela, který byl v jeho čele devatenáct let do roku 1976 (za pravicové uskupení Divers Droite). Henri Malartre a jeho man želka Renée dokázali sbírkám zajistit důstojnou kulisu, když v roce 1959 zakoupili zámek z patnáctého století, kde je nyní shromážděno více než tisíc sbírkových předmětů. Zámecké prostory, v nichž jsou umístěny nejstarší automobily, motocykly a jízdní kola, záhy přestaly stačit. V podzámčí, jen pár kroků od zámeckých budov, tedy vznikl v parku nový pavi lon, který shromažďuje další vozidla (také závodní automobily), zatímco kočáry bez koní zůstaly v zá meckých pokojích (motocykly a kola v nejvyšším podlaží). V roce 1972 se Musée Henri Malartre stalo majetkem města Lyonu a bývalo nejnavštěvovaněj ším stánkem historie v jeho okolí (v dobách největší slávy 150 tisíc lidí ročně). Unikátní je zvláště sbírka nejstarších automobilů z přelomu devatenáctého a dvacátého století, prvních jízdních kol a francouz ských motocyklů dávno zapomenutých značek. V Rochetaillée se chlubí unikáty, jaké jinde neuvidíte, a tak jsme rádi zaplatili po šesti eurech vstup ►►► 1 sekterý(M170Rochet-Schneiderzroku1898),HenriMalartrekoupilza800frankůvroce1931,stalzáklademjehosbírky

2 Zadní elastické kolo Beaujeu na voze Corre (1904) 3 Sportovní dvouválec Luc Court, další automobil z Lyonu, vynikal pětistupňovou převodovkou s řazením čtyřmi pákami na sloupku volantu (1901) 4 Parní tříkolka Secrétand s dřevěnými koly a železnými obručemi, dílo mechanika Julese Secrétanda z Charézieru, oceněné první cenou na výstavě v Bourg-en-Bresse (1890) De Dion Bouton nemůže chybět, dvousedadlový jednoválec 6 HP vznikl v roce 1902, měl hmotnost 340 kg a dosahoval rychlosti 45 km/h Corre Tonneau 4 places (1904) se čtyřválcovým motorem Aster, složeným ze dvou bloků, vyniká elastickými koly bez pneumatik Jednoválec Hugot 3½ HP s proutěnou piknikovou nástavbou; ve Velké Británii se vozy prodávaly pod značkou Paris (1897) HyanováHelenaFoto

1 2 3 4 5 4 THauto 2022/9 ► MUSÉE DE L’AUTOMOBILE HENRI MALARTRE ného (velmi nízké!), abychom je podpořili (např. v Mylhúzách chtějí trojnásobek). Ve foyeru zámku stojí francouzský automobil Corre z roku 1904, vyba vený elastickými koly Beaujeu, složenými z kovových lamelových pružin, jež měly nahradit pneumatiky, podpořeny sloganem La roue élastique, c’est la vie, le pneu, c’est la mort (Elastické kolo je život, pneumatika je smrt). Později závodník a konstruktér Jean Marie Corre (1864 1915) prodal svou automobilku z Levallois rodině průmyslníků Lestienne (vznikla Corre La Licorne). Unikátní vůz Corre je čtyřválec s motorem Aster a převodovkou 3+Z, který dosahoval rychlosti 65 km/h. Elastická kola nabízela také paříž ská firma Cadignan & Cie pod značkou Roussel, ale jejich ještě odvážněji tvarované pružiny také praskaly bez výstrahy, takže pneumatika nakonec zvítězila! Seznam Modeles Uniques au Monde (světových unikátů) čítá přes třicet položek. Patří k nim závodní Rolland Pilain A22 s dvoulitrovým osmiválcem DOHC 2V pro Velké ceny, jehož nejlepším výsled kem je triumf v Grand Prix San Sebastianu 1923, kde Albert Guyot vyhrál průměrnou rychlostí 93,3 km/h před Gastonem Delalandem (oba tovární jezdci S.A. des Etablissements Rolland Pilain), v Paříži žijícím Rumunem Dr. Jeanem Haimoviccim (Ballot 2LS) a továrním týmem Automobiles Bignan (Jean Martin, ale Jacques Ledure nedokončil). Závodu osobně přihlíželi François Rolland a Émile Pilain. Vozy jely také Grand Prix ACF 1923 v Tours, ale tam Guyot 1 Slavný Rolland-Pilain A22, účastník Velkých cen 1923, řadový osmiválec 2,0 litru s rozvodem DOHC a výkonem až 71 kW (97 k) 2 Parní omnibus Scotte od muže, který se nechal přejmenovat, aby ho považovali za Skota (1892) 3 UNIC U6 (1938), sedan s karoserií Autobineau z Puteax, jeden z posledních osobních typů známého výrobce nákladních vozů 4 Taxi de la Marne (Renault AG1 z roku 1914), jeden ze 630 vozů, které dopravily tři tisíce vojáků na frontu u Paříže (Bataille de la Marne) 5 Berliet Type C2 Double čtyřválecPhaeton,2,4litru o výkonu 15 kW (21 k), další výrobek světoznámé továrny na nákladní vozy HyanTomFotoHyanováHelenaFoto

Prvního rychlostního závodu se vůzMorgan zúčastnil již březnu 1912 naokruhu v Brooklands. Byl podnik pořá‑daný Britským motocyklovým závodnímklubem. Stroj motorem JAP řídil HarryMartin předepsaná dvě kola vítězně absol‑voval 8 minut 32 sekundy, tedy o vícenež dvě a půl minuty před druhým jezd‑cem pořadí. Téhož roku H. F. S. Morganustavil ve třídě cyclecarů 1000 cmmaxima jeden kilometr míli s pevnýmstartem (94,8 km/h 94,7 km/h) na vzdálenosti mil v čase jedné hodiny(95,6 km/h 95,9 km/h).Přestože firemní marketing v první polo‑vině let 20. století tvrdil ledacos, rych‑lostní speciály Morgan, které sbíraly vavřínyterénních soutěžích na rychlostníchkláních, neměly se sériovými aery mnohospolečného. Byla to speciální vozidla.Těžila1) letech 1920 až 1926 získaly morgany jensoutěži Lands End zlatých, 14 stříbrných a 9bronzových medailí. Závodnímorgans hliníkovoukaroseriízávodníkaRobinaJacksona

Letos byla stále vedra zrovna „jak na posobotu srpna dopoledne pršelopršelo. Většinu posádek však neodradilo, tak vydali na 90 km dlouhouse zastávkami na Nových Hradech Hamzově léčebněPořadatelé VC Litomyšl odvedli perfektní práci, tak je potřeba je pochválittěšit se opět za dva roky.Necelých 14 dní po přišla smutnázpráva, pan Vladimír Junek 19. srpnazemřel po krátké nemoci ve věku 87Čest jeho památce! Karel KupkaFoto: Rafał Roguski, Michal FaltaTonda Malý Vzpomínková jízda na Elišku a Čeňka JunkovyJiž popáté se Litomyšli konala výstava ve Státním zámku a jízda překrásným okolím na počest manželů Junkových. Čeněk Junek se narodil v Dolní Čermné, vzdálené necelých 40 km od Litomyšle. MJ_2022_09.indd Journal Sobota měla časovém harmonogramupět závodů pět kvalifikací mezičasechdoplněných o klubové jízdy. prvním40minutovém klání kategorie Enduranceracing legends (Vytrvalostní závod legend)byla vidění směs nejmladších prototypůGrand Tourerů od 90. let. Tato zajímavákategorie vznikla roce 2019. nejrych‑lejším patřily „spidery“ Panoz LMP 1,333 SP vítězná MG EX 257.nejvíc upravených gétéček pak jedno‑značně Panoz Esperante GTR‑1 vyrobenýkvůli homologaci pouze ve dvou kusech,se kterými se mohlo na silnici, Ferrari 550MaranelloGT postavenéanglickoufirmouProdrive do Le kde ním roce 2004Tomáš Enge trojici doplňoval AstonMartin DBR GT 1. Další speciály už mělynižší specifikaci spadající do GT 2 většino‑vým podílem Porsche 993 a 996. celko‑vých 36 dokončilo závod 32 vozů.

konci a začátku60. letu Ferrarinazávodníchprojektech.Potécoz Maranellaodešela založilspolečnoufirmus RenzemRivoltou,vznikalatatoautanejdřívepod jménemIsoGrifoA3/C nespolehlivostinověpoužitéhoatmosférickéhomotoru(CosworthV83,5 l),který tenrokvyžadovalanovápravidlaFIAa muselbýtshodnýs motoryproFormule 1.JaguartampoužilpředchozíevoluciXJR-12.V obou45minutovýchzávodechletos Spas velkýmnáskokemvyhrál

třídách, traťových, ale také rámci brit‑ského impéria či světa.Už roce 1924 držely morgany všechnybritské rekordy H1 H2 rok poz‑ději dominovaly kupříkladu Herefortu veWest Midlands, kde George Goodall zvítězilo 1,4 sekundy předstihl šestnástiventilový

od průkopníka nezávislého zavěšení

Na okruhu bohatou historií sahající aždo 20. let minulého století se pořádalyvytrvalostní závody 1000 km Spa sportov‑ních vozů, 24hodinové závody cestovníchGrand Formule součas‑nosti se jezdí těch nejprestižnějšíchzávodů šestihodinovka Worldrance, 24hodinový závod GT vozů vrcho‑lem sezony je zatím každoročníSouboje na trati letos svádělo 380 vozůrozdělených do devíti kategorií od závod‑ních speciálů až po některé téměř sériové.Takto vysoký zájem startujících byl přeskolidující víkendový termín další podobnéudálosti Nurburgring Classic. Jako vždynabídla francouzská pořádající firmaPeter Auto veřejnosti skvělou podívanou na trati zábavu paddocku. Spa je pro„petrolheady“ tím pravým rájem, ale prozeleně smýšlející peklem. Diváci si užilizblízka randálu závodních motorů,benzínu kouře výfuků přímo otevře‑ných boxech mnohdy až trati doprová‑zeli jako stráž vyjíždějící vozy, je odtudvyhnala maršálova píšťalka. Nabitý třídenníprogram začínal pátek dopoledne za deš‑tivého počasí několika volnými tréninkya kvalifikacemi. Pršet mělo podle předpo‑vědi po celou dobu, ale od druhého dnese počasí ardenských kopcích rozhodlozměnit na zataženou oblohu, přes kterouobčas nechalo vykouknout slunce. Kvůliobsáhlosti celého podniku jsem se zaměřiljen na některé závody.

s hliníkovou karoserií a bezventilovým motorem (model 1934) 7 Sizaire et

sportovní

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu Právě vyšlo zářijové číslo plné zajímavého www.MotorJournal.czčtení historiimotorismu KolozvědnáMorganexpedice Super Sport 9 Ročník2022ZáříXXII.číslo245 150•Kč MJ_2022_09.indd 1 23.08.2022 5:17 Motor 9/2022 Nejrychlejší tříkolové vozidlo světaMorgan Super Sport AeroTřístopá vozidla přední nápravou a jedním zadním kolem byla v první půli 20. století ve Spojeném království velmi populární. Britové je vyráběli jako ekonomičtější alternativu automobilů, která zároveň poskytovala více komfortu než motocykly. Vůdčí znač‑ kou mezi výrobci tricykly byla The Morgan Motor Company Ltd. z Malvernu hrabství Worcestershire. Jejím vrcholným modelem byl aerodynamický a výkonný Morgan Super Sport Aero pohá‑ něný impozantní vodou chlazenou vidlicovou OHV jedenáctistov‑ kou značky JAP. MorganSuperSportAeroz roku1930 s motoremJAP1098 cm Dílnav malvernskéWorcesterskéuliciv počátcíchexistencefirmyMorganPrvnívůzMorganpředstavenýv londýnskéOlympiiv listopadu 1910 Veteránsalon Motor Journalu 9/2022

90 mm) o

O vzpomínkovou akci na rodinu Junkových měl vždy zájem Ing.Junek, syn bratra Elišky Junkové. Podařilose mu přesvědčit kolem roku 2000 PavlaStanislava Pavlištu zorganizování asi pěti ročníků akce přímo DolníČermné. Akce měla veliký ohlas, bohužepo několika (asi pěti) ročnících se potelé zrovna dobrém. Škoda.letech se panu Junkovi podařilo přepodobné akci členy Veteránklubu Litomyšl. Celkem mladý kolektivse organizace statečně ujal za podporyzámku, města kraje časem vybudovalvelmi prestižní akci

covidové pauze. Tato akce na belgickém okruhu Spa Francorchamps patří vždy účastí startujících a počtem diváků, kterýchbyloletospřesdvacettisíc,knejvětšímtohotodruhuvEvropě. NěkolikminutpředstartemsobotníhozávoducestovníchvozůHeritageTouringCup MJ_2022_09.indd 23.08.2022 inzerceTH_2022-09.indd 1 29.08.2022 6:46 6 7 Cyclecar Alcyon s dvoudobým dvouválcem 500 cm3 o výkonu 8 kW (11 k) dosahoval rychlosti 70 km/h při hmotnosti jen 345 kilogramů (model 1921) odpadl ze čtvrtého místa po poruše olejového čerpadla, což potkalo rovněž Victora Hémeryho (pro nemoc ho v San Sebastianu za volantem nahradil jeho mechanik Dela lande, jinak šéf týmu zkušebních řidičů Rolland Pilain). Stroje konstruktéra Grillota měly řadové osmiválce 1983 cm3 (ø 59,7 x 6 Průkopník letectví Gabriel Voisin vyráběl automobily od 1918, na snímku Voisin

až 71 kW (97 k), klikový hřídel na kuličkových ložiskách a největší rychlost 180 km/h. Francouzské barvy v těchto závodech hájily Rolland Pilain, Voisin, Ballot, Bignan, Bugatti a Delage; v Tours se jim postavily jen britské Sunbea my (Henry Segrave vyhrál před Albertem Divem) a italské Fiaty (všechny odpadly). V pavilonu, pojmenovaném po známém konstruktérovi Amédeovi Gordinim, jsou novější a závodní vozy. Nechybějí mezi nimi automobily významných osob od Edith Piaf a Jeana Maraise (1955 Packard Caribbean), bratří Augusta a Louise ►►► HyanTomFotoHyanováHelenaFoto

10. ročník Spa Classicproběhl v tradičním termínu ve dnech 20.–22. května po vynu‑ cené dvouleté C24 Naudin Type F, voituretta kol (model 1908) výkonu

Inzercezezáří 1929věnovanáúspěchůmmodeluSSzávodních Třístopé malverské vozy v honu za rychlostíZávodní morganyMorgan Super Sport Aero byl dravý vůz sportovních ambicí, který dokázal opanovat řadu závodních okruhů a rekordních akcí. Jeho elegance a výkony z něj učinily módní motoristickou ikonu. Úchvatné tricykly sedlali mnozí britští vyznavači rychlosti s vytříbe‑ ným vkusem, stejně jako motoristé dominií. Do závodů však byly nasazovány zejména firemní a soukromé speciály, které vesměs řídili profesionální závodníci. MJ_2022_09.indd

HyanováHelenaFoto

HyanTomFoto

1 6 THauto 2022/9 ► MUSÉE DE L’AUTOMOBILE HENRI MALARTRE MUSÉE DEHENRIL’AUTOMOBILEMALARTRE 645, rue du Musée, 69270 Rochetaillée-sur-Saône, Francie musee.malartre@mairie-lyon.frwww.musee-malartre.com; Telefon: + 33(0) 478 22 18 80 Otevřeno St Ne 10.30 18.00 h (v lednu jen So Ne) Základní vstupné 6 eur, parkování zdarma Lumiérů (1930 Renault Vivastella), maršála Lattre de Tassignyho (1950 Delahaye 148), generála Char lese De Gaulla (1936 Hispano Suiza K6) a dalších, až po pětitunový Mercedes Benz 770 z roku 1942, určený pro Adolfa Hitlera, ale ukořistěný divizí gene rála Leclerca v Berchtesgadenu v roce 1945. Expo zice je rozdělena do dvou částí, v zadní vás překvapí několik železničních vozů, tramvají a kolejová lanovka, kromě speciálních exponátů (ukázka pohonu na dřevoplyn, elektromobily a parní omnibus Scotte) tam jsou v řadě vystaveny závodní automobily růz ných epoch. Ke stálicím expozice patří osmimístný parní Scotte z roku 1892 s trubkovým kotlem a svis lým parním dvouválcem, hřebenovým řízením (!) a zadními koly poháněnými řetězy! V roce 1894 se pan Joanny Scotte (vlastním jménem Crotte) z Épernay zúčastnil se svým omnibusem závodu Paříž Rouen, když pro výrobu kotlů a parních vozů už v roce 1893 založil Société des Chaudières et Voitures à Vapeur v Paříži. Údajně zhotovoval parní vozy do roku 1914, pak se vrátil do Épernay a vyráběl klobouky. Na parostrojích spolupracoval s au tomobilkami La Buire a Audibert et Lavirotte (obě z Lyonu), jejichž výrobky jsou rovněž vystaveny. Z novějších kuriozit jmenujme značku Fournier Mar cadier z Lyonu (Mions), která se věnovala sportov ním vozům v letech 1963 1987, aby pak stavěla repliky Lotus Seven, Ford GT40, AC Cobra a Por sche RS550. Z její vlastní tvorby vyniká kupé Barzoi, po první sérii 1967 1969 (30 vozů) tvarově zušlech těné a s motory Renault nabízené až do roku 1976. André Marcadier (1925 2013) začal od roku 1948 vyrábět závodní bicykly s rámy z duraluminu, přidal motocyklové (druhé místo v 1957 GP na Monze) a úspěšné motokáry (od 1956), než ho inspiroval Colin Champan ke stavbě lehkých sportovních vozů. Spolu s Marcelem Fournierem, o tři roky mladším, je začali vyrábět, po Fournierově odchodu do důchodu pokračoval Marcadier dále, s jeho dvoulitrovým spi derem vyhrál Roger Rivoire mistrovství Francie 1978 1 Kupé Fournier-Marcadier Barzoi, malosériovývůzsportovnízLyonu, vyráběný v letech 1967 1976 (motory Renault 8 Gordini) Fournier-Marcadier Monoplace Formule Nationale (350 kg), resp. Formule France (420 kg), vždy s motorem Renault 8 (R8 Gordini), asi 20 vozů vzniklo (1966 1969)

coby splátku

s dvoudobým motorem Ydral 175 cm3) HyanováHelenaFotoFotoTomHyan

od

pokus o francouzské

1936,

v závodech do vrchu. V roce 1966 (do té doby vyrobili už pětadvacet vozů) připravili monopost For mule Nationale, z něhož se vyvinula Formule France (později F Renault), ale u identického vozu museli posílit trubkový rám, protože předpisy zvýšily mini mální hmotnost ze 350 na 420 kilogramů. Vůz, nabí zený coby FM Monoplace Aral Formule France, měl rozvor náprav 2260 mm a rozchod kol 1430 mm, byla to skutečná školní formule, pro sezonu 1968 nabízená za patnáct tisíc franků (motor R8 Gordini 1300 z toho tvořil polovinu). Pouze nedostatek benzinu za druhé světové války podnítil stavbu nepraktických automobilů. Monstrum o hmotnosti 1940 kg (z toho 850 kg olověné akumu látory Volfar 96 V, 366 A), známé coby STELA Type RCA, je také vystaveno. Pod vedením jistého pana Pascala je zhotovila firma STELA (Service de Trac tion Électrique Légère et Agricole), typ RCA byl vrcholem osobních typů (navrhli i dodávkové Camionnette a těžké nákladní) s jedním elektromoto rem uprostřed, jenž poháněl zadní tuhou nápravu kloubovým hřídelem. Uváděný dojezd byl 140 (110) kilometrů při rychlosti 45 (55) km/h (maximální 70 km/h). Vůz pro svou potřebu zabavil admirál François Darlan (1881 1942), člen kolaborantské vlády ve francouzském Vichy, záhy zastřelený pro svou zradu atentátníkem v Alžíru. Skutečně jej používal do října 1941, dokonce si objednal druhý exemplář. Nelze vypočítávat všechny exponáty z Roche taillée, to se prostě musí vidět. Na své si tam při jdou všichni, k dalším exponátům patří unikátní bicykly (jeden s převodem od pedálů soustavou dřevěných ozubených kol), motocykly zapomenu tých francouzských značek, automobily velmi staré, starší, ale i moderní včetně Alpine, Maserati a Ferrari, a také závodní vozy formule 1 McLaren, Gordini, Talbot a Cooper. Jak bylo řečeno v úvodu, vstupné k návštěvě zámku plného vozidel a dvou hal v Gor diniho pavilonu je překvapivě nízké, vzhledem k mnoha unikátům, jaké tam uvidíte. ■ ▲ Jiná doba, kdy zakladatel muzea Henri Malartre osobně odpověděl dopisem československému zájemci o informace (1969)

z let 1953 1955

nedostatku benzinu, jeho nevýhody byly zřejmé 4

prototyp

elektromobil STELA

2 Francouzský závodník Jean-Pierre Wimille postavil tři prototypy aerodynamických vozů (na snímku No.2 z Dvoutunový type RCA důvodu Zachráněný Citroën 2 CV z roku který Henri Malartre dostal dluhu Michelinu SNCAN Inter 175A Autoscooter, lidové vozítko (vzniklo vozů

roku 1948 s motorem Ford V8) 3

5

2 3 4 5 9/2022 THauto 7

z roku 1941 vznikl z

200

8 THauto 2022/9 ► BMW M3 COMPETITION (G80)Automobily LEGENDY Padesát let slaví oddělení BMW M s kořeny v motorsportu, vyzkoušeli jsme poslední vydání legendy s označením M3 Competition... TOM HYANSpolečnost BMW Motorsport GmbH, před chůdce dnešní BMW M GmbH (přejmenováno 1. srpna 1993), vznikla 1. května 1972 pod vedením Jochena Neerpasche, bývalého vynikajícího závodníka, který pokračoval v nasazení BMW 3.5 CSL do závodů mistrovství Evropy a BMW 2002 do světových rally. BMW Motor sport nejen připravovala závodní vozy, ale také zavedla pro své jezdce Fitness Tuning ve Svatém Mořici, což bylo základem optimalizace spojení jezdec/stroj, z ně hož se vyvinul známý řidičský výcvik, od roku 1997 po jmenovaný BMW Fahrer Training. Zpočátku se vyráběly pouze závodní verze sériových vozů, ale popularita

HyanTomFoto

úprav vzrůstala natolik, že už v roce 1974 připravili první sérii vyladěných sedanů řady 5, po nichž následoval legendární BMW M1 (1978). Nejúspěšnějším automobilem série M je proslulý BMW M3, dnes vyráběný v šesté generaci (G80), kdy je sorti ment podstatně širší, když M3 od páté generace značí jen základní typy sedan (a nově kombi M3 Touring, G81), zatímco kupé a kabriolety dostaly M4 (G82/G83). Komu to nestačí, může mít ještě výkonnější M3/M4 Competition. Šestá generace M3 je samozřejmě opět vynikajícím sportovním sedanem, k němuž po premiéře na Festivalu rychlosti v Goodwoodu přibylo kombi M3 Touring. V každé generaci M3 dochází k nárůstu výkonu, Vyzkoušeli jsme BMW M3 Competition M xDrive v individuální barvě Voodoo Blue s díly z programu M Performance Parts

4 Přehledné kontrolní přístroje s novou grafikou před sportovním volantem 5 Tlačítka M1/M2 nad příčkou volantu bleskurychle přepínají do nastaveného individuálního jízdního režimu 6, 7 Nastavení jízdních režimů na centrálním displeji včetně M xDrive a M Mode Track

HyanTomFoto

2 Součástí M Race Track Paket jsou kompozitová anatomická sedadla s velmi dobrým bočním vedením 3 U čtyřdveřové verze M3 je vzadu více místa než u kupé M4

1 2 3 4 5 6 7 9/2022 THauto 9 nicméně vozy v základní verzi nadále nabízejí alter nativu šestistupňové manuální převodovky, byť s vypínatelným vyrovnáváním otáček (Gear Shift Assistant). Ještě silnější provedení Competition, jež nedávno rozšířilo sortiment modelů M, se dodává výhradně se samočinnou osmistupňovou převodov kou (manuální je dimenzována jen do 550 N.m), ale vůbec poprvé pro M3/M4 dostalo alternativu M xDrive. Naštěstí lze pohon všech kol vypnout a užívat si feno menálních jízdních vlastností zadního pohonu! Nejnovější BMW M3/M4 se dodávají s klasickým třílitrovým řadovým šestiválcem, pro šestistupňovou převodovku naladěným na 353 kW (480 k) při 6250 min 1 a největší točivý moment 550 N.m v rozsahu 2650 až 6130 min 1. Červená tlačítka M1 a M2 nahoře na příčce volantu umožňují rychlý přechod na zvolené a uložené nastavení dvou jízdních režimů, po jejich opětovném stlačení se okamžitě vrátíte třeba ke komfortní jízdě. Individuální nastavení volíte na stře dovém displeji včetně stability až po DSC Off; systém mění odezvu motoru, rychlost řazení, charakteristiku řízení, tlumičů odpružení a nově také elektronické brzdové soustavy. Pro M3/M4 Competition se výkon motoru zvýšil na 375 kW (510 k) při 6250 min 1 a točivý moment na 650 N.m v rozsahu 2750 až 5500 min 1, což převýšilo možnosti manuální převodovky a ke slo vu přišla samočinná s možností přímého řazení páč kami pod volantem, předvolby M1 a M2 samozřejmě zůstávají. Proti předchůdcům je velkou změnou pře chod od sedmistupňové dvouspojkové převodovky M DCT Drivelogic na sportovně laděnou osmistupňo vou samočinnou s kapalinovým měničem momentu. Přestože sedany M3 (G80) vycházejí z klasické řady 3 (G20), tak jiné kódové označení prozrazuje, že jde o odlišné projekty. Pro modely M3/M4 jsou nově konstruovány pomocné rámy, vpředu hliníkový a vza du ocelový, stejně jako hliníková ramena závěsů a náboje kol. Karoserie odvozená z řady 3/4 byla ze sílena, ocelové vzpěry jsou na spodku vozu a zvyšují tuhost celku až o 15 % proti předchůdci. Také pod 1 Přestože nový M3 (G80) vychází ze sedanu řady 3 (G20), byl zcela přepracován, a to jak poháněcí soustava, tak vyztužená karoserie a zavěšení kol

provedení

1 2 3 10 THauto 2022/9 ► BMW M3 COMPETITION (G80) ► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový šestiválec BMW M TwinPower Turbo (typ S58), přeplňovaný dvěma turbodmychadly Mono-Scroll s chladiči stlačovaného vzduchu, uložený podélně vpředu; hliníkový blok a hlava válců; přímé vstřikování paliva High Precision Injection (35 MPa), Stop/Start, EU6d; DOHC 4V, Valvetronic a Double-VANOS; 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); 9,3:1; a) M3: 353 kW (480 k)/ 6250 min 1 a 550 N.m/2650 6130 min 1; b) M3 Competition: 375 kW (510 k)/6250 min 1 a 650 N.m/2750 5500 min 1. Akumulátor Li-Ion 12 V/70 A.h, umístěný v zavazadlovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) šestistupňová manuální převodovka (4,111 – 2,315 – 1,542 – 1,179 – 1,000 – 0,846 – Z 3,727), stálý převod 3,462; b) kapalinový měnič a osmistupňová samočinná převodovka M Steptronic/Drivelogic (5,000 – 3,200 – 2,143 – 1,720 – 1,313 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,478), stálý převod 3,154; Active M Differential s elektronicky řízeným svorným účinkem, pohon zadních kol, u b) alternativně všech kol M xDrive.

PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena s lehkými hliníkovými díly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a aktivními teleskopickými tlumiči; kotoučové brzdy ø 380/370 mm s vnitřním chlazením a příčným odvrtáním (na přání keramicko-kompozitové); ABS/EBD, DSC/M Dynamic Mode; hřebenové řízení M Servotronic 15,0:1 s elektrickým posilovačem proměnného účinku; standardní pneumatiky 275/40 ZR 18 vpředu a 285/35 ZR 19 vzadu; na přání 275/35 R 19 vpředu a 285/30 R 20 vzadu. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2857 mm, rozchod kol 1617/1605 mm; d/š/v 4794/1903/1433 mm; světlá výška 120 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,33; objem zavazadlového prostoru 480 l; objem palivové nádrže 59 l; pohotovostní hmotnost a/b) 1705/1730 kg, celková 2210 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 250 (na přání 290) km/h; zrychlení 0 100 km/h za 4,2/3,9 s; spotřeba paliva WLTP kombinace od 10,0/10,3 l/100 km; emise CO2 od 228/236 g/km. kapotou zaujme trojúhelníková výztuha mezi horním ukotvením vzpěr McPherson a přední částí karoserie. Z každého detailu je zřejmé zaměření na sportovní jízdu, možnosti příplatkové výbavy jsou rozsáhlé, testovaný automobil měl nejen M Race Track Paket s kompozitovými anatomickými sedadly M Sport vpředu, ale také keramicko kompozitové brzdy M Carbon Ceramic, M Driver’s Paket (odblokování omezovače z 250 na maximálních 290 km/h), záznam jízdy M Drive Recorder, kovaná litá kola M Bicolor, laserové světlomety se samočinným přepínáním, Head Up Display, prvky obložení interiéru Carbon Fibre a další; z programu M Performance Parts na víc titanový tlumič výfuku a kompozitové nástupní prahy. Sportovní M diferenciál a adaptivní podvozek M Sport byly už v základní výbavě. Samozřejmě všechny tyto doplňky zvýšily základní cenu téměř o milion korun českých na konečných 3 341 123 Kč včetně DPH, kdy se připlácelo také 135 475 Kč za barevné BMW Individual Voodoo Blue a 59 488 Kč za celokožené čalounění Merino Silver stone/Black, přičemž paket M Race Track vyjde na 379 366 Kč či Service Inclusive 5 let/100 000 km na 64 246 Kč. Inu za kvalitu se platí, jenže BMW M3 Competition opravdu jen ta však byla více než třikrát překročena (vzniklo 17 184 vozů, z toho 800 kabrioletů). V roce 1986 vyjela se čtyřválcem 2.3 16V, jenž dosahoval výkonu 147 kW (200 k)/6750 min 1 a točivého momentu 240 N.m/4750 min 1, uděloval vozu zrychlení z 0 na 100 km/h za 6,7 sekundy a nej větší rychlost 235 km/h. Postupně prošel vývojem, zejména posílením řadového čtyřválce EVO 2.5 až na 175 kW (238 k) v závěrečné sérii 500 vozů (1990). Druhá generace M3 (E36) od roku 1992 byla první se šestiválcem, ale i první rovněž coby čtyřdveřový sedan. Po intermezzu s osmiválcem 4.0 V8 ve čtvrté generaci M3 (E90S) dále pokračují řadové šestiválce, které se staly symbolem bavorské značky. Nové M3/M4 byly uvedeny na trh v březnu 2021. Za tímco M3 se vyrábí v základním závodě v Mnichově (spolu se sedany a kombi řady 3), kde byla zachována produkce kompozitových dílů CFRP (např. sedadla a střechy pro M3), přestože výroba M4 byla převedena do Dingolfingu.

■ 1 Základní objem prostoruzavazadlovéhočiní480litrů 2 BMW M3 je prvním vozem nové řady; následovaly M4 Coupé, M4 Cabriolet a nyní poprvé přijíždí kombi M3 Touring 3 Trojúhelníková výztuha nad řadovým šestiválcem v motorovém prostoru HyanTomFoto

těžko hledá konkurenta, který by poskytoval tak velkou dávku radosti z jízdy (více a podrobněji na www.bmw.cz). První generace BMW M3 (E30) vznikla pro závody cestovních automobilů a původně se počítalo jen s homologační sérií 5000 kusů,

BMW M3 (E30) na závodech MM ČR v Mostě (1993) BMW M3 (F80) při testování v okolí Prahy (2014)

koncept

tetto apribile z malých italských vozů Fiat). Zvět šování rozměrů je dnes módou, proti Aygu má Aygo X prodlouženou délku o 235 milimetrů na nadále kom paktních 3700 mm, a to při rozvoru náprav 2430 mm (+ 90 mm), šířka činí 1740 mm (+ 125 mm) a výška 1525 mm (+ 50 mm). Narostla také světlá výška o 11 milimetrů, přední sedadla jsou o 55 mm výše pro lepší výhled a snazší nastupování; délka zavazadlového prostoru má o 125 mm více a jeho objem dosahuje 231 Toyota Aygo X se opět vyrábí v Ovčárech u Kolína, kde v závodě původně zvaném TPCA (Toyota Peugeot vznikloAutomobile)Citroënpřestřimilionymalýchvozů;zásadnízměnouutypuAygoXjepřechodnanovoumodulárníplatformuTNGA-B,známouzYarisuIVaYarisuCross

12 THauto 2022/9 ► Automobily ► TOYOTA AYGO X (KGB70L)

putoval do brusel ského vývoje Toyota Motor Europe, kde byl připraven HyanTomFoto Kolínské Aygo X představuje podle Toyoty novou definici městského vozu. Sice s litrovým tříválcem, ale na osmnáctipalcových kolech... TOM HYAN MADE IN

Toyota Aygo je nejdůležitější automobil, jaký se kdy vyráběl v českém závodě Toyota Motor Manufacturing Czech v Kolíně, poslední vůz druhé generace (KGB40) vyběhl z výrobní linky koncem minulého roku. Byl základem populárních trojčat Toyota Aygo, Citroën C1 a Peugeot 108 (v první generaci 107), jejichž výroba se rozběhla ve zcela novém závodě v roce 2005, vystřídána druhou generací na jaře 2014. Po faceliftu v roce 2018 (premiéra v Ženevě) zdobila Aygo zcela nová příď ve stylu písmene X, a proto nástupce na nové platformě nese jméno Toyota Aygo X (čti cross). Ano, je to kompaktní crossover s prvky SUV, nadále však sympatický malý vůz pro cestování převážně ve dvou, a proto zvětšení rozměrů posloužilo především většímu objemu interiéru v místě předních sedadel a také v zavazadlovém prostoru. Premiéra se odehrála online 5. září 2021, proporce vozu částečně prozradila studie Aygo X Prologue už 17. března téhož roku, uvedená na snímcích z jihofrancouzského střediska designu Toyota ED2 (European Design De velopment) v Sophia Antipolis (Nice). Z něho v červené barvě Sparling Chilli Red CZECHIAprosériovouprodukci.ByltotedystejnějakouAygavývojvEvropěproEvropu...VýrobaAygavKolíněskončilazávěremprosince2021,výrobaAygoXserozběhlavbřeznu2022.NavzdoryjménujeAygoX(KGB70)zcelanovýautomobilnaplatforměTNGAB,jakouznámezYarisučtvrtégenerace(evropskýCaroftheYear2021)anovéhoYarisuCross,cožpřinášínejenzcelajinouúroveňjízdníchvlastnostídíkyzvýšenétuhosticelku,aletakémožnostiaplikacenejnovějšíchjízdníchasistentůadalšíchelektronickýchsystémů.JetonavícjedinýcrossoversprvkySUVvsegmentuA,takževlastněnemákonkurenta,kdyžktomupřipočtemeAygoXAir,tedyverzispaketemAir,kterýpředstavujeshrnovacíplátěnoustřechu(podobnou,jakouznámepodnázvem

1 2 3 4 9/2022 THauto 13 Toyota typu 1KR FE, čtyřikrát oceněný v anketě Inter national Engine of the Year 2007 až 2010 coby vítěz v objemové třídě do 1,0 litru (pro Evropu se vyrábí v Polsku); alternativa vznětového čtyřválce DV4 TD od Peugeotu skončila už po první generaci Ayga. Od faceliftu Ayga druhé generace má zvýšený výkon z 50 na 53 kW (ze 68 na 72 k) při 6000 min 1 a nabízí největší točivý moment 93 N.m při 4400 min 1 1 Nově přístrojovákoncipovanádeska s oválnýmstřednídesignemčásti a oválnýmřadicílemovánímpáky 2 Ze zvětšení rozměrů těží prostornějšípředevšíminteriér v oblasti předních sedadel 3 Zadní sedadla jsou víceméně nouzová, okenní skla jsou pouze výklopná (i když v menším úhlu než třeba u Škody 110 R Coupé) 4 Zavazadlový prostor se chlubí o 60 litrů větším objemem; po sklopení zadní řady sedadel dostanete až 829 litrů litrů (+ 60 l)! Celkový dojem podtrhují osmnáctipalcová litá kola (testovaný vůz v úvodní sérii Limited), stan dardně se dodávají sedmnáctipalcová. Strategie ba rev Spice Colour Concept, uvedená už na X Prologue, pokračuje i v sérii, k dispozici jsou červená Chilli, béžová Ginger, modrá Juniper a zelená Cardamon vedle základní bílé, ale také stříbrné a černé. V nabídce je jediná pohonná jednotka, známý tříválec ►►► HyanTomFoto

PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor ø 23,6 mm; provozní brzdy kapalinové, vpředu kotoučové s vnitřním chlazením, vzadu bubnové, ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení 13,4:1 s elektrickým posilovačem EPS, 2,88 otáčky na plný rejd; ocelová nebo litá kola 5J x 17, resp. litá kola 5J x 18; pneumatiky 175/65 R 17 nebo 175/60 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2430 mm, rozchod kol 1540/1520 mm; d/š/v 3700/1740/1525 mm; přední převis 730 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,319; objem zavazadlového prostoru 231/829 l; objem palivové nádrže 35 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 940 955 kg podle výbavy, celková 1360 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b) – největší rychlost 158/151 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 15,6/15,5 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 4,7/4,9 l/100 km; emise CO2 107/110 g/km. VÝROBCE – Toyota Motor Manufacturing Czech Republic, s.r.o., Průmyslová zóna Ovčáry 280, 280 02 Kolín, Česká republika Může se to zdát málo, ale při správném ovládání dokáže být přiměřeně dynamický při přijatelné spotřebě, nesmíte ovšem zapomenout řadit tak, jak jsme byli zvyklí dříve, a to i na druhý převodový stupeň v ostřej ších zatáčkách a velkých stoupáních. Převodovka je jen pětistupňová s řadicí pákou na podlaze, zcela nová je alternativní samočinná S CVT s plynulým převodem (variátor), která nahrazuje mechanickou robotizovanou MMT. Ve smíšeném provozu (381 km) včetně dálnice a horských silnic jsme dosáhli průměrné spotřeby ben zinu 5,4 l/100 km, což považujeme za velmi dobrý výsle dek (výrobce uvádí 4,7 l/100 km podle WLTP). Zvukový projev motoru ve vyšších otáčkách sice prozrazuje, že mu jeden válec chybí, ale rozhodně není nepříjemný. Výbava je podle dnešních zvyklostí bohatá, už od základní Active jsou standardně k dispozici systémy bezpečnosti Toyota Safety Sense TSS 2.5 (předkolizní s detekcí překážek; jízda v pruhu; adaptivní tempomat; přepínání světlometů; rozpoznávání dopravních zna ček), sedm airbagů včetně centrálního vpředu (poprvé byl v novém Yarisu), multimediální systém Touch (doty kový displej 7“, Apple CarPlay/Android Auto), manuální klimatizace, denní svícení LED a elektricky ovládaná skla předních dveří i vnější zpětná zrcátka. V dalších výbavách Comfort, Style, Executive a Selection příjem ných prvků přibývá, multimediální systém Smart Connect má dotykový displej 9“, kola až 18“ jsou z lehkých slitin, světlomety Full LED, klimatizace automatická, přední sedadla vyhřívaná, střecha plátěná shrnovací a další, nemluvě o atraktivních paketech JBL (audio soustava), Vision (světlomety LED), Smart (dálkové ovládání), Tech (rozšířená konektivita) a Air (otevírací střecha). V době testu začínaly ceny na českém trhu od 327 000 Kč včetně DPH za základní Active a končily u 469 000 Kč za Selection se samočinnou plynulou pře vodovkou (více a podrobněji na www.toyota.cz). Pro úplnost dodejmě, že výrobní závod v Ovčárech u Kolína změnil od 1. ledna 2021 název na Toyota Motor Manufacturing Czech (TMMCZ), když další dvě značky Peugeot a Citroën projekt malého vozu segmentu A opustily podle oznámení ze 30. listopadu 2018 a joint venture TPCA

1 2 14 THauto 2022/9 ► TOYOTA AYGO X (KGB70L) ► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – zážehový řadový tříválec Toyota (Daihatsu) typ 1KR-FE, uložený vpředu napříč; hliníkový blok a hlava válců; DOHC 4V (řetěz) s proměnným časováním ventilů VVT-i; elektronické vícebodové vstřikování paliva MPI, EU6d; 998 cm3 (ø 71 x 84 mm); 11,8:1; 53 kW (72 k)/6000 min 1 a 93 N.m/4400 min 1. Objem chladicí soustavy 4,1 l; náplň motorového oleje 2,8 l včetně čističe. Hmotnost motoru jen 69 kg. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – a) jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová mechanická převodovka, typ C554 (3,545 – 2,047 – 1,310 – 1,027 – 0,850 – Z 3,214), stálý převod 4,294; b) samočinná převodovka S-CVT s plynulým převodem, typ 773K (rozsah převodů neuveden), stálý převod 6,049. Pohon předních kol.

(Toyota Peugeot Citroën Automobile) pak už nedávala smysl. Toyota Motor Corporation se stala stoprocentním vlastníkem závodu. V letech 2005 2021 bylo v Kolíně vyrobeno celkem 3 898 403 vozů, z toho 1 465 872 Toyota Aygo (786 398 první generace), 1 247 124 Peugeot 107/108 (z toho 819 054 první gene race 107) a 1 185 407 Citroën C1 (z toho 784 322 první generace). Výroba nyní pokračuje pod taktovkou Toyoty novými typy Yaris čtvrté generace a Aygo X. ■ 1 Osvědčený zážehový litrový tříválec s výkonem 53 kW (72 k) při 6000 min 1 2 Nová Toyota Aygo X je jediným crossoverem segmentu A, ojedinělým konceptem mezi automobily své kategorie HyanTomFoto

9/2022 THauto 15 Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní vůz ISUZU AMIGO (1990)

16 THauto 2022/9 ► Automobily ► KIA EV6 (CV)

Překvapivým vítězem evropské ankety Car of the Year 2022 se stal elektrický sedan/lift back Kia EV6, postavený na základě sester ského typu Hyundai Ioniq 5 s čistě elektric kou modulární platformou E-GMP, který rovněž sbírá podobná ocenění. Jde zřejmě o politická rozhodnutí, podpořená dobrým marketingem, protože ani dnes po uvedení Kia EV6 nejsou na evropském trhu k dispozici základní technické údaje, a to jak o pohá něcím ústrojí, tak třeba o akumulátorech. Zajímavé jistě je, že když v roce 2013 vyjela průkopnická Tesla Model S, tak žádné tituly nezískala, stejně jako nyní mezinárodní porotci ignorují aktivity BMW i, Mercedes -Benz EQ a Volkswagen Group včetně Audi a Porsche. Že by snad tyto tradiční značky odváděly horší práci? Elektromotor je proti spalovacímu motoru primitivní stroj, totéž lze říci o akumulátorech, jenže právě ty ne úměrně zvyšují cenu vozidla vzhledem k nárokům na různé drahé materiály, takže tvoří kolem padesáti procent prodejní ceny. Výkon elektromotoru lze snadno měnit, a proto vznikají dokonce verze s různým výkonem shodného motoru, který lze zvýšit by-air (online), pokud si Původní v režimu Drift Mode působilo dost trapně, tak jde o výsměch původnímu záměru... Byli jsme velmi zvědavi na jízdní dojmy z vozu Kia EV6, a to zejména proto, že praktické zkušenosti se sester ským typem Hyundai Ioniq 5 jsme měli mnohem dříve. Základem těchto velkých vozů je modulární platforma E-GMP (Electric Global Modular Platform, 400/800 V) s plochými akumulátory v podlaze mezi nápravami, napříč uloženými trakčními elektromotory s redukčními převody (buď jen vzadu, anebo vpředu i vzadu), integ rovanou řídicí jednotkou nabíjecího systému ICCU (Integrated Charging Control Unit) pod zadními sedadly a dvousměrnou zásuvkou (nabíjení a funkce Vehicle -to-Load). Na této platformě už přibývají další vozy. První byl Ioniq 5 (code NE), zcela odlišný od původní řady Ioniq (AE) se třemi druhy pohonu (právě vyběhla z výroby), následo vala Kia EV6 (CV), sedan Ioniq 6 (CE) a crossover Genesis GV60 (JW). Mezi dal šími mají být velké crossovery SUV Kia EV9 (MV) a Hyundai Ioniq 7 (ME); samotná Kia uvedla, že plánuje 14 nových elek tromobilů do roku 2027 a celkový prodej čtyř milionů automobilů od 2030, z toho 1,2 milionu elektrických (Hyundai má mít jede náct BEV do roku 2030). Elektrická Kia EV6 s

připlatíte.

je rozhodně neobvyklým zjevem na silnicích, má však ve srovnání

záměr elektromobility, tedy ekologické místně bezemisní dopravy, rovněž boří exhibicio nismus výrobců, kteří vedle praktických typů, jako byla například městská Kia Ray EV s výkonem 50 kW (68 k) už v roce 2011, představují více než dvoutunová HyanTomFoto ► KIA EV6 – ALTERNATIVY Earth GT-Line GT Celkový výkon [kW] 125 (173) 168 (239) 430 z toho vpředu 0 (N.A.) 0 (74) 160 Poháněná kola zadní (4x4) zadní (4x4) 4x4 Akumulátor Li-Ion [kWh] 58 77,4 77,4 Zrychlení 0 100 km/h [s] 8,5 (N.A.) 7,3 (5,2) 3,5 Největší rychlost [km/h] 185 (N.A.) 185 (188) 260 Dojezd WLTP [km] 394 (N.A.) 528 (504) 424 Spotřeba [kWh/100 km] 16,6 (N.A.) 16,5 (18,0) 20,0 Pozn. údaje nekompletní (N.A.); pro GT předběžné ELEKTRICKY... TOM HYAN Konstruktéři přijali výzvu, výrobci investovali do elektromobility obrovské peníze, a tak ve střednědobém výhledu není cesty zpět... monstra, jejichž příkladem je tzv. sportovní verze EV6 GT s výkonem 430 kW (585 k), která se rozhodně ve sportovní náčiní nepromění, protože fyzikální zá kony se nedají obejít. Kromě toho, že předvádění kdesi ve Švédsku

konkurencí velmi nízkou spotřebu a slušný dojezd ►►►

1 2 3 4 5 6 9/2022 THauto 17 ► TEST VE SMÍŠENÉM PROVOZU (údaje v km a kWh/100 km) ujeto jednotlivá indikace pokles spotřeba poznámka celkem jízda dojezdu dojezdu (akb %) 0 429 (99) start Praha 15 15 424 5 12,5 (97) město 50 35 391 33 15,5 (90) mimo město 83 33 359 32 18,6 (81) dálnice 121 38 320 39 16,5 (75) mimo město 162 41 297 23 15,3 (69) mimo město 189 27 284 13 15,5 (62) mimo město 236 47 233 51 15,5 (51) mimo město 251 15 226 7 15,3 (48) ekojízda 293 42 198 28 14,8 (41) ekojízda 308 15 184 14 14,7 (39) konec Praha Velké vnější rozměry nepředurčují EV6 do města, z běžného wallboxu se obnovuje kapacita akumulátoru jen nutnostíjerychlonabíjenízvolna,přidelšícestě 1, 2 Změna proporcí s nižším stropem přinesla útulnější interiér ve srovnání s Ioniqem 5, protějškem EV6 však bude Ioniq 6 3 Přístrojová deska 2x 12,3“ a volič R-N-D ve stylu ovladače samočinné převodovky vozů Ford 4, 5 Displej před řidičem i centrální udával dojezd 429 km při převzetí vozu v letních podmínkách s 99 % kapacity akumulátoru 6 Po ujetí 300 kilometrů s vynikající hodnotou spotřeby 14,9 kWh/100 km zbýval dojezd 187 km a 40 % kapacity akumulátoru Zásuvka dobíjení vpravo vzadu pod krytem u koncové svítilny

1 2 3 18 THauto 2022/9 ► KIA EV6 (CV)

► TECHNICKÉ ÚDAJE

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, kola 19“/20“) – největší rychlost 185 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 7,3 s; spotřeba elektrické energie WLTP 16,5/17,2 kWh/100 km; dojezd WLTP 528/504 km. VÝROBCE – Kia Corporation, Hwasung Plant, 1714 Ihwa-ri, Ujeong-eup, 445-950 Hwaseong-si, Jižní Korea Proti Ioniqu 5 má EV6 odlišné proporce, je o trochu delší (35 až 50 mm podle výbavy), byť rozvor se zmenšil z rovných tří metrů na 2900 mm, ale hlavním rozdílem je útulnější interiér s nižším stropem a zcela jiné řešení přístrojové desky. Jízdní vlastnosti jsou příjemné, pokud využíváte rychlou, ale klidnou jízdu, hmotnost na dvoutunové hranici je samozřejmě znát. Přehled pěti poháněcích soustav uvádíme v obvyklé tabulce. Vyzkoušeli jsme automobil s vý bavou Earth a tepelným čerpadlem, zvyšujícím účin nost poháněcí soustavy, s větším akumulátorem 77,4 kWh a pohonem pouze zadních kol ve verzi s výkonem 168 kW (229 k) jako má GT-Line. Jen pro pořádek, na český trh se dodávají jednomotorové verze (pohon zadních kol) s výkonem 125 kW (výbava Earth, pouze akumulátor 58 kWh) nebo 168 kW (vý bava Earth nebo GT-Line), případně dvoumotorová GT-Line 239 kW (325 k), u níž však výrobce rozdě lení výkonu vpředu/vzadu úspěšně tají, akumulátory jsou větší 77,4 kWh. Při uvedení bylo oznámeno, že i slabší typ může mít pohon 4x4 (celkový výkon vzrostl ze 125 na 173 kW), ale tato verze se k nám nedováží. Kuriozitou je zmíněná Kia EV6 GT, kde naopak výrobce uvádí vedle celkového výkonu 430 kW (585 k) také jeho rozdělení na 270 kW (367 k)/6800 9400 min 1 vzadu a 160 kW (218 k)/ 4400 9000 min 1 vpředu, přičemž setrvává u sdělení pouze kombinovaného výkonu 239 kW (325 k) u GT -Line 4x4. Podařilo se nám zjistit, že rozdělení je 165 kW (224 k) vzadu a 74 kW (101 k) vpředu, proč tyto údaje nemohou být veřejné, je pro nás záhadou... Američané jsou sdílnější, a tak jsme se dozvěděli nejen rozložení výkonů, ale také nepopulární údaje o hmotnosti akumulátorů. Menší 58 kWh má údajně hmotnost 370 kg, výkon 195 kW a nominální napětí 522,7 V, u většího 77,4 kWh to je 477 kg, 253 kW a 697 V. Podle českého dovozce je možné rychlo dobíjení DC až 350 kW v obou případech (0 80 % za pouhých 18 minut); Američané však uvádějí DC v prv ním do 180 kW a ve druhém do 240 kW. Podobně se různí údaje o dojezdu, ale podle našich zkušeností představují výrobky Kia/Hyundai v tomto ohledu absolutní špičku s nejdelšími dojezdy. Provozní hmot nost vozů se pohybuje od 1800 kg (malý akumulátor), resp. 1910 kg (velký), až po 2105 kg, údaje pro nej novější GT nemáme (výroba začne v Hwasungu na podzim). S dojezdem jsme byli spokojeni (viz ta bulka), stejně jako s velmi nízkou spotřebou, nicméně 4,7 metru dlouhý vůz jistě není určen do města, během delších cest musíte hledat volné a otevřené rychlonabíjecí stanice, a to nadále není lehké. Ve výbavě jsou všechny moderní systémy, jaké plat forma E-GMP umožňuje, včetně adaptivního tempo matu SCC Stop&Go; palubní desku tvoří dva spojené displeje po 12,3“. Výtku zaslouží nesmyslné ovládání audiosoustavy a klimatizace jediným otočným ovla dačem a společnou dotykovou lištou, kterou musíte předem přepínat mezi dvěma režimy, což je za jízdy nepraktické a nebezpečné (objevilo

POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (Earth 168 kW) – elektrická; synchronní elektromotor Hyundai/Kia s permanentními magnety, uložený v bloku s jednostupňovým redukčním převodem napříč na nápravě vzadu, výkon 168 kW (229 k) a točivý moment 350 N.m; plochá sada akumulátorů Li-Ion-Pol, uložená v rámu uprostřed v podlaze mezi nápravami, kapacita 77,4 kWh/111,2 A.h, 253 kW. Systém rychlodobíjení 800 V, při DC 50/350 kW za 73/18 minut z 10 na 80 % kapacity, ze zásuvky 230 V za 32 h 45 min (10 až 100 %), resp. z wallboxu AC 11 kW za 7 h 20 min. Systém externího napájení V2L (Vehicle-to-Load) do výkonu 3,6 kW. Pomocný akumulátor 12 V. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy vpředu i vzadu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu nezávislé zavěšení Multi-Link s příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,67 otáčky na plný rejd; kotoučové brzdy ø 345 mm s vnitřním chlazením, posilovačem a rekuperací energie, ABS/EBD/BA, VSM (ESC)/TCS; kola z lehké slitiny; pneumatiky 235/55 R 19, na přání 255/45 R 20.

se už v páté generaci Sportage). Cena vozu v době testu byla 1 375 980 Kč (více a podrobněji na www.kia.com). ■ 1, 2 Kryt označený EV odkrývá přední zavazadlový prostor (podobně jako u Ioniqu 5) 3 Velký zavazadlový prostor v zádi s výklopnou stěnou (u verzí 4x4 je celkový objem o 32 litrů menší) Pro jakou cílovou skupinu je vůz určen, je těžké odhadovat, pravděpodobně pro příznivce elektromobility, kteří se chtějí lišit

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2900 mm, rozchod kol 1628/1637 nebo 1623/1632 mm podle pneu; d/š/v 4680/1880/1550 mm, GT-Line 4695/1890/1550 mm; přední převis 830 mm, GT-Line 845 mm; světlá výška 160 mm; objem zavazadlového prostoru vzadu 520/1300 l a vpředu 52 l; provozní/celková hmotnost 1910 2000/2425 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 1600/750 kg.

9/2022 THauto 19 Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na osobní automobil SUBARU OUTBACK (2002)

HyanTomFoto

1.5 Skyactiv-G75

1.5 e-Skyactiv-G90 M Hybrid 66/90 6M, FWD 4,7 1.5 e-Skyactiv-G115 M Hybrid 85/115 6M, FWD 5,0 STÁLICE... Kompaktních vozů normálních proporcí, na

1.5 Skyactiv-G90

20 THauto 2022/9 ► Automobily ► MAZDA 2 SKYACTIV-G90 (DJ)

Úspěšnou řadu malých osobních vozů japon ské značky zahájila kdysi populární Mazda 121 (ve třetí generaci spřízněná s Fiestou od Forda), vystřídaná kompaktem Demio (DW) a pak novou sérií Mazda 2, kterou až do roku 2019 v Japonsku nazývali Demio. Pokud počítáme pouze vozy označené Mazda 2, tak v současné době je na trhu třetí generace, zahrneme li automobily Mazda Demio, pak je to čtvrtá. Zaměřme se však na Mazdu 2, kterou jsme poznali ve všech třech generacích (2002 DY; 2007 DE a 2014 DJ), a v té třetí prošla v po sledních letech dvěma zásadními modernizacemi. Zřej mě už zapomenutou skutečností je, že se první Mazda 2 vyráběla také u Forda v Almussafes (Valencia) jako první japonský originál z evropské produkce (Mazda 121 byla klonem Fordu Fiesta). Spolu s mírným faceliftem Mazdy 2 včetně světlometů LED došlo v létě 2019 k vylepšení interiéru (větší seda dla), rozšíření jízdních asistentů (kamerový systém, jízda v pruhu, rozpoznávání značek), zvýšení hospodárnosti provozu (rekuperace brzdné energie), úpravě odpružení pro větší komfort včetně montáže systému G Vectoring Control Plus, či posílení konektivity. Po těchto změnách přešel na podzim 2019 japonský výrobce na označení Mazda 2 také na domácím trhu (De mio po dlouhých letech zmizelo). Další modernizace 2021 pak přinesla především upravenou paletu pohon ných jednotek, které dnes v Evropě ► PŘEHLED TYPŮ MAZDA 2 (2022) typ výkon převodovka, spotřeba WLTP (motor) [kW/k] pohon kol [l/100 km] 55/75 6M, FWD 4,8 66/90 6M/6A, FWD 4,8/5,4 jaké jsme byli zvyklí, Mazda 2 k nim však ještě patří... TOM HYAN tvoří výhradně nepřeplňované zážehové čtyřválce Sky activ G 1,5 litru, jež prošly modernizací se zvýšením kompresního poměru na 15,0:1 a dalšími úpravami včetně nového výfukového potrubí a systému i Stop (průběžně hlásí, o kolik se zvýšil dojezd důsledným vy pínáním motoru). Kromě toho přibyla verze M Hybrid (24 V; mild hybrid HEV), jakou už známe z Mazdy 3, která pod obchodním označením e Skyactiv G90/G115 využívá integrovaného spouštěče/generátoru ISG, běž ného spouštěče, měniče 12/24 V, rekuperace brzdné energie, vypínání/spouštění motoru i Stop a trakčního akumulátoru Li Ion 24 V (kromě běžného 12 V). Vyzkoušeli jsme Mazdu 2 1.5 Skyactiv G90 Revolution se šestistupňovou manuální převodovkou bez elektrické asistence, přesto však optimalizovanou pro co nejnižší spotřebu, což se projevilo poněkud dlouhými převody, takže si na ovládání musíte zvyknout, pokud chcete využít svižné jízdy. Konstruktéři však dnes bojují o každý gram emisí CO2, aby se nedostali do problémů se zákonodárci. Sice emise plní, ale chcete li s vozem jezdit jako dříve, musíte více šlapat na plynový pedál! Mazda 2 má také indikaci řazení, u žádného jiného vozu jsem neviděl tolikrát pokyn k řa zení dolů. Šestý převodový stupeň je vlastně rychloběhem pro jízdu po ro vině na dálnici, vynikající odladění podvozku však vybízí více k jízdě na čtvrtý převodový stupeň, prostě odstupňování je poněkud posunuto. Zrychlení na sto do deseti sekund Mazda 2 je nejmenším typem značky pro evropský trh, náleží do segmentukompaktníhoB a pro Evropany se vyrábí v japonském závodě Hofu No.1; vyzkoušeli jsme Mazdu 2 s mechanickouzážehovýmupravenýmčtyřválcem1.5Skyactiv-G90ašestistupňovoupřevodovkou

už je na trhu jako šafránu.

1 2 3 4 9/2022 THauto 21 i největší rychlost 183 km/h jsou samozřejmě dostatečné, kombinované spotřeby WLTP 4,8 l/100 km podle výrobce jsme nedosáhli, v pohodě se však dá jezdit za 6,0 6,5 litru na stovku kilometrů. Jak už bylo řečeno v úvodu, kompaktní hatchback je ta správná volba z ekologického hlediska, obří SUV a těžké elektromobily jsou nesmyslem, jedoucím proti všem ekologickým iniciativám. Mazda 2 má rozvor náprav 2570 milimetrů, délku těsně nad čtyřmetrovou hranicí, solidní šířku 1695 mm a výšku 1495 mm, což zaručuje obvyklé rozměry interiéru bez problémů pro většinu uživatelů. Zavazadlový prostor má objem 280 litrů, samozřejmě k nám nedodávaný sedan (codename DL) nabídne více, ale není zdaleka tak elegantní jako hatchback s uplatněním stylu Kodo Design (šéf designer Ryo Yanagisawa). Mazda 2 je globální auto mobil, a proto produkce neběží jen v japonském Hofu, ale také v Mexiku, odkud pocházejí značkové verze pro americkou Toyotu (Scion iA, později v USA pře jmenovaný na Toyota Yaris). ►►► 1, 2 Přehledný a logicky uspořádaný interiér s centrálním rychloměrem před řidičem 3, 4 Středový displej infotainmentu nabízí možnost sledovat funkci poháněcího ústrojí, na druhém snímku hlásí úsporu díky i-Stop pro 7,8 km jízdy navíc HyanTomFoto

PROVOZNÍ VLASTNOSTI Concept měla pod kapotou vznětový čtyřválec 1.5 Skyactiv D Turbo se šestistupňovou samočinnou převodovkou, který se při uvedení Mazdy 2 objevil s výkonem 77 kW (105 ale jen s mechanickou převodovkou. Zážehové 1.5 Sky activ G byly naladěny na 55, 66 nebo 85 kW (75, 90 a 115 k), v nejvýkonnější verzi s inovativním konden zátorovým systémem i ELOOP 12/25 V pro rychlou rekuperaci brzdné energie. Během let zmizely nejen diesely, ale také pětistupňová převodovka, zážehové motory 1.5 Skyactiv G nyní nabízejí výkony 55 nebo 66 kW (75 a 90 k), resp. ve verzi 1.5 e Skyactiv G90/G115 M Hybrid buď také 66, anebo 85 kW (90 a 115 k). Převodovky jsou šestistupňové, mechanické Skyactiv MT a samočinné Skyactiv Drive. Řešení podvozku je dnes už obvyklé, vzpěry McPherson vpředu a torzní příčka vzadu. Poslední generace Mazda 2 je sice větší než předchůdce, ale díky použití vysokopevnostních ocelí o něco lehčí. V interiérui zaujme naprosto logické ovládání s pře hlednými displeji. V tubusu před řidičem je velký kruhový rychloměr, po jeho levé straně otáčkoměr a vpravo další údaje včetně informací z palubního počítače. Velký středový displej

(údaje výrobce) – největší rychlost 183 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 9,8 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 4,8 l/100 km; emise CO2 109 g/km. VÝROBCE – Mazda Motor Corporation, Hofu Plant No.1, 888-1 Nishinoura, Yamaguchu 747-0835, Japonsko Poslední Mazda 2 vychází z konceptu Hazumi, který zářil na autosalonu v Ženevě 2014 a záhy se promě nil na sériový model. Je součástí filozofie Skyactiv Technology, která zahrnuje optimalizované kon strukční prvky od poháněcích soustav až po optima lizovanou tuhost karoserie (Skyactiv Body) a pod vozkové díly (Skyactiv Chassis), což současné generaci vyneslo prestižní titul Japan Car of the Year 2014/2015, zatímco předchůdce dobyl World Car of the Year 2008, když v evropské COTY 2008 byl druhý za Fiatem 500 (skóre 325:385). Dnešní gene race Mazdy 2 obsadila v COTY 2014 páté místo před Octavií, palmu vítězství si odvezl Peugeot 308. Mazda Hazumi

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2570 mm, rozchod kol 1495/1485 mm; d/š/v 4060/1695/1495 mm; přední převis 815 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 280/1367 l; objem palivové nádrže 44 l; pohotovostní/celková hmotnost 1021/1532 kg; brzděný/nebrzděný přívěs 900/550 kg.

1 2 3 22 THauto 2022/9 ► MAZDA 2 SKYACTIV-G90 (DJ) ► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (1.5 Skyactiv-G90) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválcový motor Mazda, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, i-Stop, EU6d; 1496 cm3 (ø 74,5 x 85,8 mm); 15,0:1; 66 kW (90 k)/6000 min 1 a 151 N.m/3500 min 1. Jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová převodovka Skyactiv-MT; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 258 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 200 mm, podtlakový posilovač brzd, ABS/EBD/EBA, DSC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kola z lehké slitiny, pneumatiky 185/60 R 16.

k),

8“ ve stylu vetknutého tabletu pak slouží infotainmentu, nechybí Apple CarPlay/Android Auto, navigace a digitální autorádio (DAB). Tradičně kvalitní zpracování umocňuje výběr výbav Emotion, Challenge, Homura a Revolution (testovaný vůz). V době testu začínaly ceny Mazdy 2 od 392 400 Kč, Revolution G90 byla od 477 400 Kč (více na www.mazda.cz). ■ 1 Testovaná Mazda 2 byla v nejvyšší RevolutionvýbavěG90, která nabízí také samočinnéšestistupňovéalternativupřevodovky 2 Upravený zážehový čtyřválec 1.5 Skyactiv-G90 po sejmutí plastového krytu 3 Základní objem zavazadlového prostoru činí 280 litrů HyanTomFoto

MAZDA 2 (DY) při novinářském uvedení v Barceloně (2003) HyanTomFoto MAZDA 2 (DE), Světový Vůz roku 2008 (a druhý v Evropě) HyanováHelenaFoto MAZDA 2 (DJ), současná generace při uvedení na trh (2015) MaršíčekJiříFoto

24 THauto 2022/9 ► Automobily ► ZE SVĚTA A Z DOMOVA Oslavou desetiletí divize Q by Aston Martin je designový koncept roadsteru Aston Martin DBR22, svými tvary evokující tradici závodních DBR1 a DB3S. Pohonnou jednotkou je dvanáctiválecoriginálníAstonMartin 5.2 Twin-Turbo (526 kW/715 k; 753 N.m) s rám,Kuriozitourychlostzauděluje(paddle-shift),samočinnouosmistupňovoupřevodovkoukterývozuzrychlení096km/h3,4sekundyanejvětší319km/h.jezadnípomocnývyrobenýtechnikou3Dtiskuzhliníkovýchdílů,potéslepených.PodlešéfdesigneraMarkaReichmanajsouvšechny(kompozitové)panelykaroserienové.LimitovanásérievznikneprovybranéklientyQbyAstonMartin. Konec éry muscle cars ohlásil Dodge, nyní spolu s Chryslerem součást konglomerátu Stellantis. Modelový rok 2023 je poslední pro osmiválcové sedany Dodge Charger (výroba od 2005) a kupé Dodge Challenger (od 2007), vozy ponesou štítky Last Call, Designed in Auburn Hills a Assembled in Brampton. Barevná paleta zahrnuje zelenou Sublime, fialovou Plum Crazy a modrou B5 Blue; výbava SRT je k dispozici pro Charger/Challenger Hellcat, zatímco modely R/T nesou ještě označení 345 (objem motoru V8 v kubických palcích, tedy 5654 cm3). Kromě toho se v roce 2023 vrátí SUV Durango Hellcat 2020 (6,2 litru Hemi/710 k), objeví se i zakázková verze Challenger Convertible od firmy Drop Top Customs. K dispozici jsou i úpravy Mopar (mj. pro závody dragsterů). Po roce 2023 bude závod v Bramptonu (Ontario) přestavěn na výrobu zcela jiných vozů. MartinAstonFotoMartinAstonFoto Aston Martin DBR22, kompozitový roadster s dvanáctiválcem pro hrstku vybraných klientů StellantisFoto Dodge Challenger a Charger Last Call 2023 Dodge Challenger SRT Convertible by Drop Top Customs

9/2022 THauto 25

Do nové éry přijíždí Dodge Hornet 2023, další pokus o sblížení evropských a

► KRÁTCE ► Automobilka Škoda Auto počítá s významným rozšířením svých dosavadních vlastnických práv na ochranné známky Škoda. Oznámila, že došlo k dohodě v oblasti ochranných známek se strojírenskou firmou Škoda Group, vlastněnou skupinou PPF. Škoda Group sdružuje různé strojírenské podniky, ale má velmi pohnutou a po roce 1989 nejasnou historii. V minulosti byla od roku 1925 vlastníkem mladobole slavské automobilky Laurin & Klement, jejíž vozy přešly na značku Škoda, která byla podle tiskové zprávy PPF ze 23. června 2022 včetně loga převedena na Škoda Auto s tím, že plzeňská společnost smí současný název používat do roku 2029. Finanční detaily nebyly zveřejněny. ► Za dnešního nástupce plzeňské strojírny Škodovy závody, od roku 1921 po fúzi se Spojenými strojírna mi zvané Akciová společnost, dříve Škodovy závody, je považována plzeňská společnost Škoda Transportation, a.s., známý výrobce tramvají, souprav metra, lokomotiv a trolejbusů. Tato společnost je ve vlastnictví PPF Group N.V. z Amsterdamu, kterou vlastní rodina jejího zakladatele Petra Kellnera. Po jeho tragické smrti v březnu 2021 probíhá dědické řízení, přesto PPF prodala logo a ochrannou známku Škoda automobilce Škoda Auto. PPF získala 100% podíl na Škoda Transportation koncem roku 2017. ► V roce 2019 koupil 10% podíl na Škoda Transportation bývalý spolumajitel Michal Korecký (52); 2020 navýšil na 12,2 %, zatímco majoritu nadále drží PPF Group Michal Korecký je dlouholetým manažerem plzeňské Škody a jako obdivovatel sportovních automobilů Ferrari vytvořil nedaleko Prahy obrovskou soukromou sbírku těchto vozů, pro niž nechal rovněž v Maranellu vyrobit nejméně tři unikátní automobily v programu Ferrari Tailor Made. ► Škoda Electric, dceřiná společnost Škoda Transportation, pokračuje ve výrobě trakčních motorů pro silniční i kolejová vozidla, k nimž nadále patří trolejbusy, nyní ovšem vyráběné ve spolupráci s výrobci autobusů. Závod Škoda Ostrov nad Ohří, odkud dlouhá léta vyjížděly trolejbusy po přesunutí výroby z Plzně, už také patří minulosti. Někdejší tradiční označení škodováckých trolejbusů (např. 31 Tr) se změnilo na nové, a to T’City (trolejbusy), E’City (akumulátorové BEV), H’City (vodíkové EV), D’City (diesely) a G’City (CNG). ► Škoda Transportation podobně logicky značila své tramvaje (např. 10T, 14T nebo 15T), ale nyní sází na zavádějící jména ForCity Smart, ForCity Classic, ForCity Alfa, ForCity Plus a Elektra. Přes všechny peripetie nadále patří k nejdůležitějším výrobcům tramvají. amerických vozů pod taktovkou seskupení Stellantis, tentokrát na společné platformě s Alfou Romeo Tonale. Zatím zůstává zachována verze Hornet GT se zážehovým čtyřválcem 2.0 Turbo o výkonu 195 kW (265 k) s devítistupňovou samočinnou převodovkou a pohonem všech kol, další Hornet R/T je ovšem Plug-In Hybrid se čtyřválcem 1.3 Turbo, šestistupňovou samočinnou převodovkou a elektromotorem o celkovém výkonu 210 kW (285 k), kde elektromotor pohání zadní kola a umožňuje dojezd EV 48 km (první elektrifikovaný sériový Dodge). Ceny začínají pod třiceti tisíci dolarů, výroba je v Itálii! Novým trendem je neustálé představování různých konceptů, které už nemají vlastní tvář a jsou si podobné jako vejce vejci. Tvůrci zdůrazňují, že jsou elektrické a připravené do výroby. Patří k nim Polestar 6, roadster hardtop na lepené hliníkové platformě Polestar s elektrickou architekturou 800 V z Polestaru 5, dvojicí elektromotorů až 664 kW (850 k) a 900 N.m, zrychlením na sto za 3,2

sekundy a největší rychlostí 250 km/h. Podrobné údaje prý budou při uvedení na trh v roce 2026 (!), úvodní série LA Concept Edition (500 kusů) vznikne na základě prvního conceptu Polestar O2, představeného v březnu v Los Angeles. Polestar údajně prodal 21 200 vozů za první pololetí 2022 (proti loňským 9510). Plán na rok 2025 je 290 000 vozů. Polestar 6 je šestý v řadě, ale vůz švédsko-čínské značky jsme na evropských silnicích zahlédli jen jednou Dodge Hornet 2023 je klonem Alfy Romeo Tonale Značka MG s britskou tradicí představila nový elektromobil MG4 EV pod taktovkou čínské SAIC Group, který míří k běžným klientům jako praktický hatchback s přijatelnou cenou (ve Velké Británii od 25 995 liber). Vůz na nové platformě MSP (Modular Scalable Platform) s elektromotorem vzadu, rozvorem náprav 2705 mm (MSP umožňuje 2650 až 3100 mm) a krátkými převisy má blok akumulátorů o výšce pouhých 110 mm ve dvou verzích 51 a 64 kWh, což dává dojezd podle cyklu WLTP 350 km, resp. až 452 km. StellantisFotoPolestarFoto MGFoto MG4 EV, elektrický hatchback ve stylu levnějších vozů pro běžné uživatele Nová platforma MSP s motorem vzadu pro MG4 EV a další vozy této značky

26 THauto 2022/9 ► Automobily ► GIOTTO BIZZARRINI AUTOMOBILI Nejslavnějšími díly Giotta Bizzarriniho jsou vozy Ferrari 250 GTO a motory Lamborghini V12, kromě toho tvořil i pod vlastním jménem... TOM HYAN JEDEN Přestože není širší veřejnosti příliš znám, patří Ing. Giotto Bizzarrini k největším italským konstruktérům sportovních vozů a jejich motorů. Jako chlapec však měl jiné zájmy, chtěl být slavným fotbalistou, kromě toho, že chodil s otcem, bohatým majitelem pozemků u Livorna, na lov. Tato činnost ho později zachránila od hladu, když otec odešel do války a na Giotta už nikdo nedohlížel. Narodil se 6. června 1926 v Quercianelle u Livorna a když skončila válka, bylo mu necelých devatenáct let. Rodinná tradice velela, že musí být inženýrem, a proto ho otec poslal na univerzitu v Pise. Mladého Giotta zaujala aerodynamika, zpočátku studoval stavbu leta del, jenže otec věděl, že automobilový průmysl nabízí větší příležitosti. Giotto se přizpůsobil, záhy ladil svůj první motor z Topolina (čtyřválec Fiat 500) a nakonec celý vůz přestavěl na dvoumístné kupé s aerodynamickou karoserií. Kostky byly vrženy...

vznikneitalskénejslavnějšíhobritskáRevival,replikavozuznačkyzLivorna,ve24exemplářích

BizzarriniFoto

V roce 1953 se stal strojním inženýrem, o čtyři měsíce později se oženil s Rosannou. Potřebovali peníze, tak Giotto chvíli dělal asistenta na univerzitě, pak získal první zaměstnání ve strojírně OTO Melara, odkud přešel do Milána k Alfě Romeo, kde pracoval v konstrukci a sezná mil se nejen s Orazio Sattou, technickým ředitelem, a Consalvo Sanesim, závodníkem F1 a vynikajícím testovacím jezdcem, ale především s Carlem Chitim, rovněž absolventem univerzity v Pise, kterého následo val k Ferrarimu. Podílel se především na vozech GT, vyvrcholením jeho činnosti byla legenda Ferrari 250 GTO. Po palácové revoluci, jaká následovala u Ferrariho po dramatickém závěru sezony 1961, odešli Chiti, Bizza rrini a Gerolamo Gardini k nové firmě ATS (Automobili Turismo e Sport), která chtěla být Ferrariho soupeřem. Nevyšlo to, Bizzarrini propagoval dvanáctiválec, ale Chiti horoval pro osmiválec. Tak se Bizzarrini sebral a před šedesáti lety založil vlastní firmu Autostar doma Bizzarrini 5300 GT Corsa

1 2 3 4 9/2022 THauto 27 v Livornu, kde se pustil do další práce; kromě dvanáctiválce (nejprve 1,5 litru pro tehdejší F1) tvořil i pro jiné. Když Ferrari odmítl dodat vozy 250 GTO hraběti Giovanni Volpimu (Scuderia Serenissima), jenž měl zájmy v konkurenčním ATS, Bizzarrini pro něho pře stavěl starší 250 GT SWB podle zásad aerodynamiky s tzv. useklou Kammovou zádí, čímž se zrodil slavný Breadvan (chassis No.2819 GT). Pro svůj dvanáctiválec ovšem získal perspektivního investora Ferruccia Lamborghiniho, zvětšil motor nejprve na 3,5 a později 4,0 litru a tato pohonná jednotka se stala základem Lamborghini na dlouhá léta. Spolupracoval rovněž na sportovních vozech ASA 1000 GT, pro mi lánskou značku vytvořil závodní verzi C (Corsa). K dalším zakázkám pro Bizzarriniho patřily sportovní automobily Iso Rivolta a Iso Grifo (včetně závodní verze A3C a luxusní A3L), poháněné americkými osmiválci Chevrolet. Renzo Rivolta tak přešel ze světa motocyklů Iso a vozítek Isetta k dospělým automobilům, měl ale tvrdou hlavu a nechtěl nasa zovat vozy do závodů, což bylo přání Bizzarriniho. Tak se rozešli, Rivolta vyráběl luxusní kupé, zatím co závodní Grifo A3C položilo základy prvního automobilu značky Bizzarrini. Právě tento vůz se proměnil nejprve na Bizzarrini Grifo a později na Bizzarrini GT Strada 5300 a GT America 5300, aby se nyní stal základem návratu značky v limitované Revival Series 24 kusů. V březnu vyjel první z ob novené série Bizzarrini 5300 GT Corsa Revival, věrných replik podle originálů ze šedesátých let, a to i s dobovým osmiválcem Chevrolet V8 5,3 litru o výkonu 294 až 353 kW (400 až 480 k), samozřej mě s karburátory Weber DCOE. Hmotnost kupé s trubkovým prostorovým rámem činí 975 kilogramů. Značku loni koupil Rezam Al Roumi z Kuvajtu (skupina automobilových dealerů Pegasus ►►► 1 Slavnou značku Bizzarrini koupil kuvajtský dealer exkluzivních vozů Pegasus Automotive Group se sídlem v Londýně 2 Přístrojová deska Bizzarrini 5300 GT Corsa Revival vychází z originálu šedesátých let 3 Nová továrna na stavbu replik Bizzarrini je v britském Newport Pagnellu, kde sídlí Aston Martin Works (renovace historických vozů) 4 Bizzarrini GT Strada 5300 z roku 1968, vzor pro britského stavitele Revival Series

BizzarriniFoto

1 2 3 4 5 6 28 THauto 2022/9 ► GIOTTO BIZZARRINI AUTOMOBILI Brands z Londýna) a pro výrobu založil novou to várnu v Newport Pagnellu ve Velké Británii. Prodej vozů byl zahájen v dubnu 2022. Vraťme se však k originálu, který jsme poprvé viděli v závodech historických vozů v Mostě v létě 1989, kde s ním rakouský jezdec Egon Hofer předváděl divoké kousky! Naplnila se tak Bizzarriniho vize, už od roku 1964 jezdily A3C velké závody, při premiéře ve 24 h Le Mans 1964 dojela dvojice Pierre Noblet/Edgar Berney čtrnáctá a čtvrtá ve třídě GT přes tři litry objemu, v roce 1965 posádka Régis Fraissinet/Jean De Mortermart tento výsledek vylepšila absolutně devátým místem a vítězstvím ve třídě přes pět litrů! Nezřídka vozy do závodů přihlašoval sám Giotto Bizzarrini, za jejich volanty se objevili také jezdci for mule 1, když v rakouském Zeltwegu 1965 zářili Chris Amon čtvrtým a Bob Bondurant sedmým místem v předzávodě Velké ceny Rakouska F1, či Maurice Trintignant zajel druhé místo ve třídě ve slavném závodě do vrchu Mont Dore v srpnu 1965. Nejčastěj šími účastníky mezinárodních závodů s vozy Grifo A3C byli ovšem gentleman drivers Pierre Noblet, Edgar Berney, Régis Fraissinet a Pierre de Siebenthal, který se dokonce v listopadu 1965 vypravil do Luandy na poslední Velkou cenu Angoly, ale závod nedokončil (vyhrál David Piper na Ferrari 365 P2). Úhledných kupé, která i v závodech přešla na jméno Bizzarrini GT Strada 5300, vzniklo podle dostupných pramenů sedm jako Iso Grifo A3C a šestnáct coby A3 Stradale (v letech 1963 1965), zatímco Bizzarrini pak do roku 1968 vyrobil dalších 163 automobilů včetně několika otevřených (Spider SI). Jejich karo serii navrhl Giorgetto Giugiaro za časů svého angaž má u Bertoneho, ale když se osamostatnil a vytvořil Ital Design, tak jeho první koncepční studie Manta byla postavena na trubkovém rámu Bizzarrini, ovšem už s motorem Chevrolet 5,3 litru uloženým uprostřed před poháněnou zadní nápravou. Šlo totiž o jeden ze tří spiderů Bizzarrini P538 (chassis No.003), který byl po účasti ve 24 h Le Mans 1966 zcela přestavěn, aby se stal hvězdou Turínského autosalonu 1968. Manta měla volant uprostřed a tři sedadla v jedné řadě. Druhým velkým projektem Giotta Bizzarriniho byl tedy sportovní prototyp P538 pro významné závody 1, 2 Egon Hofer uvádí u svého Iso Grifo A3C rok výroby 1964 nebo 1965 (zúčastnil se s ním také Malta Classic GP) 3 Rakouský jezdec Egon Hofer svoje Grifo A3C na závodech historických vozů v létě 1989 v Mostě opravdu nešetřil 4 Bizzarrini GT Spider SI (Stile Italia), jeden ze tří otevřených vozů této série (jediný s rámem Targa, 1967) 5 Výrobu karoserií převedl Bizzarrini do své továrny, když karosárna Subalpina zkrachovala a s výrobou u Catarsiho nebyl spokojen 6 Kalifornský pokus Bizzarrini BZ 2001, vytvořený ve spolupráci s Barry Watkinsem (premiéra v Pebble Beach 1993) BizzarriniFotoHyanTomFotoHyanTomFoto

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2451 mm, rozchod kol 1410/1439 mm; d/š/v 4394/1730/1110 mm; světlá výška 120 mm; objem palivové nádrže 120 l; pohotovostní hmotnost 1250 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) –největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 108 – 145 – 182 – 280 km/h; zrychlení 0 100 km/h za 6,8 s a 0 1000 m za 25,5 s; spotřeba paliva 19 l/100 km. VÝROBCE – Bizzarrini S.p.A., Progettazione e Costruzione Automobili, Via Lulli 57124 Livorno, Itálie včetně 24 h Le Mans, ale v roce 1966 vznikly jen tři exempláře, dva se čtyřlitrovým rem Lamborghini V12, další s osvědčeným 5,3 litru V8 z Corvetty. Giotto vrazil do projektu všechny své peníze, podle odhadu až dvacet milionů lir, a to bylo počátkem konce, když se také pro GT Strada 5300 objevila nová konkurence, automobily po dobných výkonů, ale luxusnější se snazším ovládáním, nikoli ve stylu závodních vozů. Už tehdy se svět měnil, navíc Bizzarrini pro problémy se subdodavateli investoval do vlastní výroby karoserií v Livornu, ale před stavil také menší verzi GT Europa 1900 (čtyřválec z Opelu Rekord), jenže výroba se už nerozběhla naplno (vzniklo pouhých dvanáct vozů). Podnik Autostar se tak změnil na Prototipi Bizzarrini S.r.l. Osudy P538 byly dramatické. První vůz pro soukromého klienta havaroval, jeho motor Lamborghini V12 byl zabudován do druhého a Mike Gammino se s ním objevil dokonce v závodě CanAm za mořem v Bridgehamp tonu, ale odpadl pro poruchu mazání. Třetí vůz s motorem Chevrolet 5,3 litru V8 starto val ve 24 h Le Mans 1966 s posádkou Edgar Berney/André Wicky/Frank Ruata/Roberto Businello, jenže odpadl s poruchou systé mu chlazení. Ve stejném závodě si vedl velmi dobře známý San Posey na GT Strada 5300, od startu se probíjel vpřed, ale když před ním jeden ze soupeřů havaroval, objel ho mimo trať a následovala diskvalifi kace (Sam Posey/Massimo Natili/Pierre Noblet/Régis Fraissinet). Posledně zmíněný člen posádky si také u Bizzarriniho nechal postavit formuli s motorem Chevy 5,3 l pro závody do vrchu (1966). Sportovní kariéru vozu P538/003 ukončil Giancarlo Naddeo čtvrtým místem v Orvietu v říjnu 1966, poz ději se vůz proměnil na koncept Ital Design Manta (1968). Vznikla i čtvrtá P538 (motor Chevy 5,3 litru), známá jako kupé Duca d’Aosta (1968), postavená na míru pro ►►► 7, 8 Méně úspěšný pokus o levnější verzi GT Europa 1900 (Baby Bizzarrini) se čtyřválcovým motorem Opel (1966 1969) 9 Francouzský závodník Pierre Noblet (Iso Grifo A3C) dojel sedmý na Grand Prix de Spa v květnu 1965 Giotto Bizzarrini a jeho poslední zcela nové dílo Grifo 5700 z roku 2004 (motor Chevy 5,7 l V8) vévodu z Aosty, prince Amédea, potomka italské královské rodiny. Navíc FIA pro sezonu 1968 stanovila limit objemu sportov ních prototypů na 5,0 litru, takže Chevy 5,3 litru nemohly pokračovat. Všechny vozy P538/001, 002, 003 a 004 se dochovaly. Samotný projekt Iso Grifo A3C alias Bizzarrini GT Strada 5300 měl také řadu různých variant, ze Strady vznikla závodní Corsa, část produkce tvořily verze GT America 5300, které odlišovaly laminátová karoserie (místo hliníkové) a nezávislé zavěšení zad ních kol (místo nápravy De Dion). Stan dardní výkon motoru 257 kW (350 k) se čtyřhrdlovým karburátorem Holley vzrůstal až na 309 kW (420 k) se čtveřicí dvojitých Weberů DCOE 45, závodních verzí Corsa postavil Bizzarini celkem deset (1965 až 1967). V jediném exempláří vznikla GT America 7000 se sedmilitrovým motorem z Corvetty o výkonu 404 kW (550 k), podob ně jako verze Nembo (Carrozzeria

BizzarriniFoto

7 8 9 9/2022 THauto 29 ► BIZZARRINI GT STRADA 5300 (1967) MOTOR – kapalinou chlazený zážehový osmiválec Chevrolet 327 CID s válci do V/90°, uložený podélně vpředu; OHV 2V (řetěz); jeden čtyřhrdlový karburátor Holley; 5359 cm3 (ø 101,6 x 82,55 mm); 10,5:1; 268 kW (365 k)/5800 min‑1 a 491 N.m/4000 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 500 W, akumulátor 60 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka s kapalinovým vypínáním; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka BorgWarner (2,54 – 1,92 – 1,51 – 1,00 –Z 3,36); stálý převod 2,88 (na přání 3,07); samosvorný diferenciál Salisbury; pohon zadních kol. PODVOZEK – plošinový rám z výlisků a profilů; přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava De Dion, příčně ustavena Wattovým přímovodem; pérování vinutými pružinami a teleskopickými stavitelnými tlumiči Koni, příčné zkrutné stabilizátory; kapalinové kotoučové brzdy Campagnolo ø 298/304 mm s podtlakovým posilovačem Bendix Bonaldi, vzadu po stranách diferenciálu; maticové řízení Burman s oběhem kuliček; kola z lehké slitiny; pneumatiky vpředu 6,00 – 15 a vzadu 7,00 – 15.

moto

1,

Po roce 1973 sice Giotto nikdy nepřestal konstruovat, spolu se svým mladším synem Pietrem připravil něko lik dalších prototypů, ale zaměřil se na rodinné země dělské podniky a přednášel na univerzitě ve Florencii. Obrátili se na něho další Američané Gene Windell, který chtěl vytvořit vlastní

tým formule 1 (1988; motory Lamborghini a sponzoring Alitalia), ale také Barry Watkins, s nímž skutečně postavil prototyp Bizzarrini BZ 2001 na základě havarovaného vozu Ferrari Testa 1 Bizzarrini AMX/3 Spider V8 z roku 1971, exponát muzea Autoworld v Bruselu 2, 3 BizzarrinizávodníRenovovanýspiderP538/002(PznačíPosteriore,tedymotorvzadu) 4 Bizzarrini P538/004, speciální kupé Duca d’Aosta pro člena italské královské rodiny (1968) 5 Jeden ze šesti vyrobených vozů American Motors AMX/3 s motorem AMC 6,4 litru V8 před poháněnou zadní nápravou (1971) HyanTomFoto HyanTomFoto BizzarriniFoto

Neri e Bonacini) se sedmilitrovým motorem Ford V8 o shodném výkonu, ale i karosářská varianta kupé GT Strada 5300 2+2 s prostornějším interiérem. Zrodily se rovněž tři GT Spider 5300, dvě plně otevřené verze a jedna s ochranným obloukem typu targa. Přeměna na akciovou společnost Bizzarrini S.p.A. sice přinesla partnery, ale po bankrotu Giotto prohlásil: „Jsem pouze inženýr, nerozumím obchodním záležitostem. Prakticky jsem se spojil s dvojicí Al Caponů. A to je všechno.“ Giotto Bizzarrini přišel nejen o továrnu, ale i o svůj byt v Livornu. Stal se černou ovcí rodiny, která se nikdy do ničeho nepustila, aniž by měla finanční krytí. Bohatý otec se zlobil. Synovi pomohl nepřímo. Jeho manželce Rosanně věnoval jednu ze svých prosperujících továren. Inženýr byl zachráněn, ale zbývala mu pověst vynikajícího konstruktéra. Tehdy nejprogresivnější, ale nejmenší americký automobilový koncern American Motors Corporation, který vznikl spojením automobilek Nash a Hudson, oslovil Bizzarriniho a zadal mu projekt sportovního kupé AMX/3 (Bizzarrini Sciabola). Do roku 1971 vzniklo šest exemplářů, pak byl záměr zrušen. Blížila se první ropná krize a vrcholilo tažení advokáta Ralpha Nadera proti vozům s motory vzadu, navíc American Motors utrpěl finanční ztráty a nedokázal už držet krok s Chryslerem, Fordem a General Motors. Nabídku American Motors na výrobu vozů ve vlastní režii Giotto nepřijal, vzpomínka na bankrot byla ještě bolestná. Pak se ozval Piero Rivolta (syn Renza) a Bizzarrini se pro něho podílel na úpravách luxusních kupé Iso Lele a navrhl supercar Iso Varedo (1972).

1 2 3 4 5 30 THauto 2022/9 ► GIOTTO BIZZARRINI AUTOMOBILI

6 7 8 9 10 9/2022 THauto 31 dukce. První byl Giorgio Viti, který v dubnu 2002 založil společnost VGM Motors S.r.l., koupil práva na značku a nejprve v roce 2003 postavil terénní motocykl Bizzarrini –VGM 654 cm3 s dvouválcovým motorem konstruktéra Giovanni Marianiho, který ho vlastně s Giottem Bizzarrinim seznámil. Dalším počinem bylo dvoumístné kupé Bizzarrini GTS 4.4V, které slavilo premiéru na Ženevském autosalonu 2005 (dokonce jsme tam dostali prospekt!), mělo vpředu uložený osmiválec BMW Alpina 4,4 litru o výkonu 390 kW (530 k) a šestistupňovou (poprvé samočinnou) převodovku. Po roce se představila vylepšená verze GTS 4.1V Ghepardo Concept na Soutěži elegance ve Villa d’Este 2006, poháněná zvětšeným závodním motorem Mécachrome 4,1 litru o výkonu 404 kW (550 k), ale tím vše skon čilo. Teprve letos oznámila společnost Pegasus Automotive Group, že už v srpnu 2019 koupila značku Bizzarrini a na jaře představila první přesnou repliku 5300 GT Corsa Revival (bude jich čtyřiadvacet). rossa (1993). Vznikly také sportovní kupé Picchio (1989), lehká barchetta Bebi (2000; motocyklový čtyřválec Kawasaki 1300) a sportovní prototyp Kjara s hybrid ním pohonem (1998; Fiat 2,4 litru TD + elektromotor 40 kW). V roce 2004 vytvořil Grifo 5700, moderní verzi P538, samozřej mě s motorem Chevrolet V8, nyní 5,7 litru o výkonu 257 kW (350 k). V roce 2009 do končil tři vozy P538 Le Mans Anniversario, iniciované nizozemskými nadšenci Jackem Koobs de Hartogem a Peterem Opperem ke 40. výročí typu a svým 80. narozeninám. Osobně svařoval rámy v dílně Scuderia Bizzarrini v Rosignanu a manželka Ro sanne pomáhala s laminováním karoserií na originálních formách z karosárny Vin cenza Catarsiho. Pak dílnu definitivně zavřeli a odešli na odpočinek. V devadesátých letech Bizzarrini prodal svou značku, několikrát vyměnila majitele a nyní patří skupině Pegasus, vedené bývalými manažery Aston Martinu. Pouze dva se však pokusili o skutečné obnovení pro Vozy mají plnou homologaci FIA pro závody historických automobilů, pro silniční provoz mohou mít karoserii z uhlíkových kompozitů (originální je hliníková). Ve vedení podniku jsou bývalí představitelé značky Aston Martin, a to konkrétně Ulrich Bez (chair man), Christopher Shepherd (CEO) a Janette Green (Marketing Director). Pegasus má podíl na Aston Martin Works, tedy zku šenosti z renovací historických automobilů Gran GiottoTurismo.Bizzarrini podle informací agentury ANSA (Agenzia Nazionale Stampa Associata) v loňském roce oslavil pětadevadesáté narozeniny. S manželkou Rosanne (zemřela 2020) měli čtyři děti, dvě dcery a dva syny. Giuseppe (ročník 1954) se stal také inženýrem, spolu s mladším Pietrem (1956) a otcem spolupracoval na AMX/3, pak byl specialistou na kompozitové konstrukce a zaměstnávaly ho Autodelta (tam působil s Carlo Chitim, otcovým kolegou), Abarth, Fiat, Zagato a Alfa Romeo. Pietro strávil více času s otcem na společných projektech. ■ 6, 7, 8 Ital Design Manta Concept, senzace Turínského autosalonu 1968 na základě podvozku Bizzarrini P538/003 Chevy 5,3 litru 9 Bizzarrini GTS 4.1 Ghepardo představenýConcept,novým majitelem VGM Motors v roce 2006 10 Projekt levného a lehkého spideru Bebi s motocyklovým čtyřválcem Kawasaki 1300DesignItalFoto DesignItalFoto

TOM HYAN Bohužel technický vývoj ve formuli 1 už dávno není revolucí, jak se mylně domnívají její organizátoři (před sezonou 2022 použili toto označení), ale pouze drobnou evo lucí. Zmrazení vývoje pohonných jednotek, které jsou už nyní prak ticky shodné koncepčně i když pocházejí od čtyř výrobců, je vý sledkem převahy obchodu nad technickými inovacemi, ostatně rozpočtové stropy (letos 140 milionů USD na tým) ve vrcholné ka tegorii motoristického sportu spolu se zákazem testování nemají v dě jinách formule 1 obdoby. Organizátoři F1 o sezoně 2022 hovoří jako o revoluci, přičemž za ni považují větší osmnáctipalcová kola a částečné využití aerodyna miky ve stylu někdejších ground effect cars, tedy s vyvoláním přítla ku řízeným prouděním pod vozem. Snahou bylo usnadnit jízdu v závěsu (vůz za vozem) pro redukci turbulentního proudění, zachovat tak přítlak druhého vozu a přispět vedle systému DRS k dramatičtějšímu vývoji závodu, nicméně vznikly další problémy se svislým kmitáním vozů (porpoising), které zvýšilo nároky na fyzickou odolnost jezdců a během sezony muselo ve dení formule 1 podniknout další kroky ke zmírnění vertikálních po hybů vozu. Zejména u týmu Merce des AMG vedla tato situace spolu s přechodem na větší kola ke ztrátě dominantního postavení. Detailní předpisy navíc zjednodušily aerodynamické provedení vozů, úpravy zaznamenaly přední přítlačné křídlo (uchycení v přídi bez pylonů, zaoblení vnějších hran), zadní přítlačné křídlo (širší a výše uložené), difuzor (vyšší pro eliminaci turbulencí) a nové usměr ňující svislé plochy u předních kol, po zaoblení nahoře zasahující až nad pneumatiku (winglets). Podle údajů vedení formule 1 loňský mo nopost F1 při jízdě dvacet (deset)

32 THauto 2022/9

metrů v závěsu za jiným vozem ztrácel 35 (46) procent přítlaku, zatímco nové tvarování pro 2022 snížilo tyto hodnoty na 4 (18) pro cent. Od roku 2009 se také poprvé objevily vnější kryty kol. Minimální změny přinášejí kon strukce poháněcích soustav. Připo Red Bull RB18 motor RBPT H001 (Honda) šéf týmu HornerChristian(GB) jezdci # 1 Max Verstappen (NL) # 11 Sergio Pérez (MEX) AlphaTauri AT03 motor RBPT H001 (Honda) šéf týmu Franz Tost (A) jezdci # 10 GaslyPierre(F) # 22 TsunodaYuki (JPN) McLaren MCL36 motor Mercedes-Benz M13 E Performance šéf týmu Zak Brown (USA) a Andreas Seidl (D) jezdci # 4 NorrisLando(GB) # 3 Daniel Ricciardo (AUS) Aston Martin AMR22 motor Mercedes-Benz M13 E Performance šéf týmu KrackMike (LUX) jezdci # 5 VettelSebastian(D) # 18 StrollLance(CDN) Alfa Romeo(Sauber)C42 motor Ferrari 066/7 šéf týmu Frédéric Vasseur (F) jezdci # 77 BottasValtteri(SF) # 24 ZhouGuanyu(CHN) Motorsport BullRedFoto PirelliFoto PirelliFoto PirelliFoto PirelliFoto

VOZY VELKÝCH CEN

9/2022 THauto 33 ► FORMULE 1 2022 Sezona 2022 je devátou hybridní s motory 1.6 V6 Turbo, doplněnými systémem elektromotorů s rekuperací... meňme, že je tvoří šest základních prvků, a to ICE (spalovací motor 1.6 V6 Turbo), MGU K (elektromotor/ generátor na motoru – Kinetic), MGU H (dtto, ale na výfukovém turbodmychadle – Heat), TC (tur bodmychadlo), ES (akumulátory) a CE (řídicí elektronika). Je přede psán limit na tři součásti systému pohonné jednotky za sezonu, ome zení na dvě zůstává jen u ES a CE. Motory nyní dodávají Mercedes Benz pro vlastní tým, McLaren, Williams a Aston Martin; Ferrari pro vlastní tým, Alfu Romeo a Haas; Renault jen pro Alpine a Red Bull pro vlastní tým a AlphaTauri. Jedi nou známou změnou je, že také Ferrari u letošního motoru Super fast 066/7 přešel na přeplňování s odděleným kompresorem od tur bíny, jaký zavedl Mercedes Benz a později adoptovala také Honda. Dílo se zřejmě zdařilo, když Char les Leclerc vyhrál úvodní Velkou cenu Bahrainu, patřil vždy k nej rychlejším, ale v dalších závodech se už projevily problémy s poháněcí soustavou, k nimž přibyly také chybná strategická rozhodnutí. Max Verstappen měl rovněž totální ztrátu výkonu (Bahrain, Mel bourne), ale pak Red Bull Racing problémy s převzatým motorem Honda vyřešil a nizozemský závod ník největšího soupeře Leclerca ve vedení šampionátu vystřídal. Zmrazení dalšího vývoje motorů prospělo především týmu Red Bull Racing, který přišel o oficiální do dávky motorů Honda, ale převzal jejich přípravu coby RBPT (Red Bull Powertrains, Ltd.), zatímco po Verstappenově zisku titulu mistra světa 2021 a výsledcích první polo viny sezony 2022 (Verstappen vede šampionát před Leclercem) se japonská Honda uvolila dále spolupracovat až do konce sezony 2025, než přijdou nové předpisy. Formule 1 ale vyhlašuje, že je eko logická, a proto dospěla k benzinu E10 s desetiprocentní přísadou bio etanolu, který nahradil loňský E5, což je ve srovnání s americkými Indy Cars směšný počin (používají E85, ve vývoji je E100). Vzhledem k posílení bezpečnostních prvků a větším kolům vzrostla minimální hmotnost vozu F1 (včetně jezdce) ze 752 na 790 kg. Pozitivní je povinnost každého týmu poskytnout nejméně dvakrát v sezoně šanci novému jezdci v prvním oficiálním tréninku (FP1) na Velké ceně. ■ Ferrari F1-75 (Progetto 672), motor Ferrari 066/7 šéf týmu Mattia Binotto (I) jezdci # 16 LeclercCharles(MC) # 55 SainzCarlos(E) W13Mercedes-AMGEPerformance motor Mercedes-Benz M13 E Performance šéf týmu Toto Wolff (A) jezdci # 44 HamiltonLewis(GB) # 63 RussellGeorge(GB) Alpine A522 motor Renault E-Tech RE22 šéf týmu SzafnauerOtmar (USA) jezdci # 14 AlonsoFernando(E) # 31 OconEsteban(F) Haas VF-22 motor Ferrari 066/7 šéf týmu SteinerGünther(I) jezdci # 20 MagnussenKevin(DK) # 47 SchumacherMick(D) Williams FW44 motor Mercedes-Benz M13 E Performance šéf týmu Jost Capito (D) jezdci # 23 AlbonAlexander(TH/GB) # 6 LatifiNicholas(CDN) KlemmRomanFoto KlemmRomanFoto KlemmRomanFoto KlemmRomanFoto KlemmRomanFoto

HyanTomFoto

1987 vybudovat moderní automotodrom mezi Žebětí nem a Ostrovačicemi, jenž se stal důstojným nástup cem původní trati. Ještě před rokem 1989 se tam ob jevily závody MS cestovních vozů, DTM, německá F3, závod MS sportovních prototypů a samozřejmě MS silničních motocyklů; později startovaly také nové ka tegorie jako evropské mistrovství cestovních vozů ETCC, nové DTM, různé šampionáty F3000, Pohár FIA sportovních prototypů, mistrovství FIA GT, vytrva lostní Epilog (šestihodinovka na závěr sezony), ne mluvě o domácím mezinárodním šampionátu v mnoha třídách a kategoriích, jakož i o značkových pohárech a závodech historických vozidel včetně čistokrevných vozů formule 1, CanAm a sportovních prototypů. Majitelé okruhu se později bohužel soustředili na za chování Grand Prix silničních motocyklů, a tak omezili 1 Tovární Alfa Romeo 75 posádky Giorgio Francia/ Nicola Larini závod nedokončila 2 Tovární vozy Alfa Romeo 75 neuspěly (na snímku Laffite/Barilla), čest značkysoukromnícizachraňovali Československé želízko v ohni Zdeněk Vojtěch/ Břetislav Enge (BMW M3), bohužel až třiadvacátí

1 2 3 34 THauto 2022/9 ► Motorsport ► GRAND PRIX BRNO 1987 Nový automotodrom v Brně byl otevřen v srpnu 1987. Za týden po prvním zkušebním závodě následovalo mistrovství světa cestovních vozů... TOMBrnoHYAN,(CS) PŘED 35 LETY... Stavba automotodromu v lesích před Brnem byla výjimečným činem, i když přišla o rok později než otevření Hungaroringu, koncipovaného především pro formuli 1. Ještě na jaře 1987 bylo v Brně staveniště, v létě se však jely první mezinárodní závody automobilů i motocyklů, po nichž za pouhý týden o víkendu 14. 16. srpna následovala Grand Prix Brno, závod mistrovství světa cestovních vozů. Měl hvězdné obsazení včetně bývalých jezdců formule 1, o vavříny bojovaly především vozy BMW M3, Alfa Romeo 75, Ford Sierra RS500 a Maserati Biturbo. V sezoně 1987 se jelo mistrovství světa v této kategorii poprvé, současně bylo vypsáno i mistrovství Evropy, jaké se dříve jezdilo na starém brněnském okruhu. Charakter starého silničního Masarykova okruhu už neodpovídal vývoji techniky, a tak se podařilo do roku

HyanTomFoto

3

4 5 6 7 8 9 10 9/2022 THauto 35 ► GRAND PRIX BRNO 14. 16. 8. 1987 (pořadí, posádka, vůz a tým) 1. Klaus Ludwig/Klaus Niedzwiedz Ford Sierra RS500 Eggenberger 2. Steve Soper/Pierre Dieudonné Ford Sierra RS500 Eggenberger 3. Luis Pérez-Sala/Olivier Grouillard BMW M3 Bigazzi 4. Roland Ratzenberger/Roberto Ravaglia/Markus Oestreich BMW M3 BMW Motorsport 5. Johnny Cecotto/Gianfranco Brancatelli BMW M3 CiBiEmme 6. Thomas Lindström/Steven Andskär Alfa Romeo 75 Q-Racing 7. Andreas Bovensiepen/Ellen Lohr/Fabien Giroix BMW M3 BMW Alpina 8. Enzo Calderari/Luciano Lovato BMW M3 CiBiEmme 9. Carlo Rossi/Alessandro Santin Alfa Romeo 75 Brixia Corse 10. Jacques Laffite/Paolo Barilla Alfa Romeo 75 Alfa Corse závody automobilové. Významné závody mezinárod ních šampionátů se z Brna přestěhovaly na Hungaro ring, Slovakiaring i jinam, bohužel skončila také Velká cena České republiky v silničních motocyklových zá vodech, především pro navyšované finanční požadavky promotéra. Před pětatřiceti lety to bylo jinak. Grand Prix Brno se stala šestým závodem MS, které bylo soubojem vozů BMW M3 a Ford Sierra RS, jež vyhrály všech jedenáct závodů. Právě v Brně debutovaly Sierry v nové specifikaci RS500 místo RS Cosworth a obsadily první dvě místa zásluhou švýcar ského týmu Eggenberger Motorsport. Vítězná dvojice Klaus Ludwig/Klaus Niedzwiedz ujela 93 okruhů průměrnou rychlostí 143,167 km/h, týmoví kolegové Steve Soper/Pierre Dieudonné měli ztrátu pouhých 0,36 sekundy. Ve druhé divizi do 2,5 litru vládly BMW M3 před vozy Alfa Romeo 75, první divize do 1,6 litru viděla vítězství česko německé posádky Antonín Charouz/ Georg Alber (Toyota Corolla GT). Nejúspěšnější do mácí posádka Oldřich Vaníček/Vlastimil Tomášek (ÚAMK/BMW M3) dojela třináctá. Byl to úžasný zážitek vidět za železnou oponou nejlepší jezdce a vozy ze světa, kam většina národa nesměla ani vycestovat. Dnes je všechno jinak. Automotodrom Brno láká na projížďky na kolečkových bruslích (vstupné 100 Kč), procházky Masarykův okruh pěšky, či jízdy veřejnosti, zkrátka velké automobilové a motocyklové závody z okruhu zmizely. Jen se nám zdá, že okruh byl postaven pro jiné účely. Brno skončilo, ale Most a Hungaroring jedou dále, maďarská trať se stala jed nou z mála s nepřerušenou tradicí ve formuli 1 delší pětatřiceti let. Asi to jinde dělají lépe! ■ 4 Vítězný Ford Sierra RS500 v Klaus(KlausboxechLudwig/Niedzwiedz) 5 Jeden z vozů BMW M3 Schnitzer Ravaglia/Emanuele(RobertoPirro/MarkusOestreich) 6 Neobvyklý automobil Maserati Biturbo stíhaly technické problémy 7 Na sedmém místě dojela trojice Bovensiepen Jr., Giroix a Ellen Lohrová (BMW Alpina M3) 8 Skromné první boxy v Brně, v popředí Sierra RS500 dvojice jezdců Andy Rouse/ Thierry Tassin 9 Maserati Biturbo posádky Bruno Giacomelli/ Armin (dojeliMarcelloHahne/Gunellana24.místě) 10 Automotodrom Brno před dokončením na jaře 1987 HyanTomFotoHyanTomFoto

1 3 2 36 THauto 2022/9 ► Motorsport ► ALAIN DE CADENET (1945 2022)

britský patriot s francouzským jménem, byl hrdinou minulé éry automobilových závodů... TOM HYAN Z JINÝCH ČASŮ...pozvala,aťknípřijdedomů.Těšilse,byltamdříve.ZazvonilaotevřelmuMikeHailwood.Jsešdruhý,řekl...Alainzávodilsesportovnímivozy,postupovalvýše,poACpřišlyDivaValkyr,Porsche904,FerrariDino206S,Porsche908aLolaT210.SbohatýmAmeričanemDavidemWeirem(dědicželezárenvPittsburghu)založiliEcurieEvergreenazatímcove24hLeMans1971dojeliCraft/Weirčtvrtí,DeCadenetpřidebutunaFerrari512Modpadlvneděliránozesedméhomístaproporuchupřevodovky(sDeFierlantem).PakFIAomezilaobjemsportovníchprototypůzpětinatřilitry,DeCadenetpožádalFerrarihooprodejtypu312PB,aleEnzomusdělil,žetakrychlývůzsoukromníkůmneprodávají.AlainnechaltedypostavitDuckhams-FordproLeMans1972,GordonMurraytvořilvnoci,abyBernieEcclestonenevěděl,protože1 Alain De Cadenet se slavnou Alfou P3 (Tipo B No.5001) na startu v Montlhéry 1992 2 Na historickýchzávodechvozů při Velké ceně Francie 1992 (jel s vozem Alfa Romeo 8C Monza) 3 De Cadenet jako reportér hovoří s Emersonem Fittipaldim v (FoSGoodwoodu1999) HyanTomFoto HyanTomFotoHyanTomFoto

Alain De Cadenet,

Přestože jako chlapec se o automobily vůbec nezajímal, staly se jeho osudem i zaměstná ním. Nejdříve sbíral známky a vytvořil úžasnou sbírku z doby krále Jiřího V., v tomto oboru se později stal poradcem královského dvora. Vychovali ho prarodiče, vystudoval Framlingham College v Suffolku, babiččin Rover 14 byl prvním vozem, který řídil, sám si koupil malý motocykl BSA Bantam. Chtěl být banké řem, ale stal se reklamním fotografem a když ho kolega vzal vůbec poprvé na závody do Brands Hatch, tak Alai nova dívka z trati zmizela s nějakým závodníkem. Usoudil, že závodníci jsou atraktivní pro krásné ženy, zavolal do časopisu Autosport a Simon Taylor, pozdější reportér formule 1, mu poradil. S kamarádem koupili dvě AC Ace 2,6 litru (předchůdce Cobry) a závodili. V Brands Hatch se pak seznámil s jinou dívkou a ta ho

Cadenet

července

Kalifornii. ■ 4 De Cadenet (Alfa Romeo P3 z roku 1932) dojel devátý v GP de l’Age d’Or 1992 v (vyhrálMontlhéryDavidMorrisnaERA) 5 Tady byl Nuvolari, hrdě hlásá nápis na volantu Alfy P3 6 Jediný vDuckams-FordpostavenýnatratiLeMans(připremiéře1972dojeldvanáctý) 7 Sportovní Duckhams-Fordprototyp s podporou Rona Carnella (Duckhams Oils) startoval ve 24 h Le Mans třikrát (Duckhams 1973 a De Cadenet 1974) HyanTomFoto

je majitelem vozu Greg

let

4 5 6 7 9/2022 THauto 37 DuckhamsFoto

přes den byl zaměstnán u jeho Brabhamu. De Cade net poskytl převodovku a díly závěsů kol ze svého Brabhamu BT33 (chassis 02), který krátce nasadil s Chrisem Craftem do Velkých cen 1971 (sám byl čerstvě ženat a Anna nechtěla, aby jel formuli 1 v době, kdy zahynuli i největší mistři). Gordon Murray zkonstruoval nový podvozek a motor Ford-Cosworth DFV navzdory stáří vydržel. Bruce McLaren s ním vyhrál GP Belgie 1968, Alain s Chrisem na první pokus dojeli v Le Mans 1972 dvanáctí a pak Duckhams-Ford absolvoval 6 h Watkins Glen a druhý den ještě závod CanAm! Další dva starty tohoto vozu v Le Mans byly neúspěšné (1974 jako De Cadenet-Ford) a dvojice Craft/De Cadenet přešla na vozy Lola (1976 v Le Mans na T380 Ford třetí, což je rekord pro soukrom níky s vlastním týmem). Blížil se však konec doby, kdy soukromníci měli šanci na úspěch. Alain po roce 1978 řekl Chrisovi, že už nepojede, ale když si to rozmyslel, měl už Craft angažmá u japonského Dome. V sezoně 1980 promotér John Webb chtěl prosadit Desiré Wilso novou, a tak jela s Alainem, vůbec ji neznal, byla ovšem nesmírně rychlá a měla největší podíl na triumfu v 1000 km na Monze a 6 h Silverstone (De Cadenet LM1 Ford). V roce 1986, kdy jel 24 h Le Mans pošestnácté a okusil tam také Porsche 956, Cougar a Grid Plaza, se rozhodl skončit. Jednou totiž hrál kulečník s Jamesem Huntem a ten mu řekl, že když Le Mans neopustí, tak to nemusí přežít. Pak se zabil Jo Gartner a Alain se ptal sám sebe, co tam vlastně jako amatér dělá, když odchá zejí i profesionálové. Konstruktér Gordon Murray se do Le Mans vrátil až v roce 1995, kdy jeho McLaren F1 GTR pod taktovkou Paula Lanzanteho vyhrál a De Cadenet coby TV reportér to komentoval z boxů. Automobily se staly Alainovou láskou, ale na krásné ženy nezanevřel. S modelkou Annou mají dvě děti, foto grafa a výtvarníka Alexandera (1974) a dceru Amandu (1972), známou umělkyni a autorku, rozvedli se však přece jen kvůli závodům. Z druhého manželství s Alison je syn Aidan (1998), který pracuje ve finančnictví. Alain ovšem svého francouzského otce Maxima-Jacquese nikdy nepoznal, narodil se 27. listopadu 1945 v Londýně a jako dítě vyrůstal u rodičů své britské matky, nevlastní bratři ho však jednou v Paříži vyhledali! Po ukončení závodnické činnosti se stal reportérem a komentátorem závodů, v letech 1996 2000 uváděl pořady Legends of Motorsport a další, jezdil s historickými vozy (dlouhá léta mu patřila např. Alfa Romeo 8C Monza No.2211122, jen litoval, že prodal Ferrari 250 GTO), testoval automobily, létal se svými letadly (mj. Spitfire!), pokračoval ve sbírce motocyklů, fotoaparátů Leica a britských známek. Viděli jsme ho v sezoně 1992, kdy na Velké ceně Francie v Magny Cours a v Grand Prix de l’Age d’Or startoval s historickými Alfa Romeo. Vlastnil jeden z nejvzácněj ších kousků, byla to P3 (Tipo B výrobního čísla 5001) z roku 1932, která od konce druhé sezony sloužila Scu derii Ferrari (SF34) a v roce 1934 vyhrála Velkou cenu Monaka (Guy Moll) a Criterium di Roma (Piero Taruffi); po přestavbě na biposto triumfovala v Mille Miglia 1935 (Carlo Pintacuda). Jezdil s ní závody na přelomu osmde sátých a devadesátých (dnes Whiten ze Seattle). Alain De zemřel po vážné nemoci 2. 2022 v

RIO HARYANTO (RI) První indonéský jezdec F1 vydržel jen polovinu sezony 2016, když slíbené peníze od ministra sportu nepřišly (parlament neschválil), a to přesto, že Rio byl pro Indonésii národním sportovním hrdinou. Britský Manor Racing MRT, zachráněný tým Virgin/Marussia Stephenem Fitzpatrickem, ho pak jmenoval náhradníkem a za volant posadil Estebana Ocona. Rio jel 12 Grand Prix, debutoval v Melbourne (problém s motorem) a nejlépe dojel patnáctý v Monaku. Narodil se 22. ledna 1993 v Surakartě, otec Sinyo a starší bratři Roy, Ricky a Ryan byli rovněž závodníky. Od šesti jezdil na motokáře, v šestnácti přešel na malé formule (2008 třetí ve F-Asia 2.0; Ryan devátý), 2009 mistr F-BMW Pacific, 2010 debut pro Manor Racing v GP3 Series (celkově pátý, když vyhrál v Istanbulu), 2013 2015 GP2 Series, 2015 čtvrtý a dvě vítězství pro Campos Racing (Bahrain, Spielberg). Formule 1 se stala splněným snem, ale skončila příliš brzy. Naposledy jezdil Asian Le Mans Series 2020 (Ferrari 488 GT3 pro T2 Motorsport). GUANYU ZHOU (CHN) První čínský jezdec F1 debutoval v sezoně 2022, jeho krajané z testů nikdy do Grand Prix nepostoupili. Guanyu byl členem Alpine Academy spolu s Oscarem Piastrim, 2021 bojovali o titul FIA F2, Oscar vyhrál, Guanyu byl třetí, ale přešel k týmu Alfa Romeo do formule 1, zatímco Oscar zůstal náhradníkem Alpine F1. Bylo to správné rozhodnutí, liboval si a bodoval hned při debutu v Bahrainu (desátý), v Kanadě byl osmý, ale v Silverstone zažil kuriozní havárii, když Nic Při dalším května

38 THauto 2022/9 ► JEZDCI FORMULE 1

startu byl čtrnáctý na Red Bull Ringu. Narodil se 30.

se mu nestalo, jenže bez pomoci traťových komisařů by nevystoupil.

1999 v Šanghaji, v osmi začal na motokárách, ve dvanácti odjel do britského Sheffieldu, 2015 debutoval v italské F4, 2016 ve FIA F3 a koncem 2019 ve F2, 2020 poprvé vyhrál (Soči) a v zimě 2020/2021 byl mistrem F3 Asia. V letech 2014 2018 byl členem Ferrari Driver Academy, 2019 2021 Renault/Alpine Academy; 2020 první testy F1 (Renault RS18 a RS20). Alfa Romeo C42 Ferrari (Barcelona 2022) Manor MRT05 Mercedes (Hungaroring 2016) VITALIJ ALEXANDROVIČ PETROV (RUS) První ruský jezdec F1 absolvoval tři sezony a 57 závodů pro Renault F1 (pátý v Maďarsku 2010), Lotus Renault (senzačně třetí v Austrálii 2011 za vítězným Vettelem a Hamiltonem) a Caterham Renault (nejlépe 11. v Brazílii 2012). Narodil se 8. září 1984 ve Vyborgu, ale tam motokáry nebyly, tak začal na ledě a v rally, 2001 a 2002 vyhrál Lada Cup a postoupil do ruské formule. V roce 2003 vyjel s podporou otce do světa, v britské Winter Series F-Renault byl čtvrtý, pokračoval v italské a evropské F-Renault 2.0, domů se vrátil 2005 pro tituly ve F-1600 a Lada Revolution Cup. V roce 2006 debutoval ve F3000 International Masters (v Brně jel pro Charouze) a GP2 Series. V sezoně 2009 byl celkově druhý za Hülkenbergem, ale před Di Grassim, Grosjeanem, Filippim, Maldonadem a dalšími. Po formuli 1 zkusil DTM a sportovní prototypy (třetí ve 24 h Le Mans 2019 na BR1 AER). Velkou cenu Portugalska 2020, prvně v roli komisaře v zastoupení jezdců, nečekaně opustil, když jeho otec Alexander byl ve své vile u Vyborgu zastřelen. (2016) (2022) (2012)RomeoPirelli/AlfaFotoFotoTomHyan HyanTomFotoLotus Renault R31 (Hungaroring 2011)

jeho vůz levým bokem zapadl mezi sítě a svodidla.

britského mistrovství F3, za odměnu jel Red Bull F1 v Goodwoodu a postoupil do FR 3.5 (vicemistr 2011 za Robertem Wickensem). Pro Toro Rosso byl testovacím jezdcem 2011, od 2012 jezdil Grand Prix F1. Pro 2015 uvažoval o Indy Cars, ale pak jel pro Andrettiho elektrickou formuli, která se stala jeho specialitou. Vyhrál titul 2017/2018 a 2018/2019 pro Techeetah a pokračuje. V roce 2022 se oženil a vrátil do WEC s továrním týmem Peugeot (ruský LMP2 G-Drive už nenastoupil). JÉRÔME D’AMBROSIO (B) Belgický závodník účinkoval jednu sezonu ve F1 (19 GP) pro Marussia Virgin Racing (2011 nebodoval, 2010 čtyřikrát jel první trénink FP1). V letech 2010 2013 byl náhradním jezdcem Renaultu, zaskočil na Monze 2012 za Grosjeana (ten byl potrestán zákazem jednoho startu), ale viděli jsme ho na Renault F1 Roadshow 2010 v Brně (předváděl Renault R29 spolu s Janem Charouzem). Narodil se 27. prosince 1985 v Etterbeeku, byl velmi úspěšný na motokárách, 2003 přešel na formule (belgický mistr F-Renault 1.6 pro Thierry Boutsen Racing), 2006 byl pátý v Euroseries F3000 a 2007 vítězem International F-Master. Tři sezony účinkoval v GP2 Series (vítěz Monako 2010), zkusil GT (Gillet, Bentley) a pak zakotvil v elektrické formuli FIA. V sezoně 2014/2015 pro Dragon Racing čtvrtý (vítěz v Berlíně), o rok později pátý (vítěz v Mexico City); 2018/2019 přešel k Mahindra Racing (11. a vítěz v Marrakéši), 2019/2020 končil. Oženil se s modelkou Eleonorou von Habsburg-Lothringen a vede tým Venturi Racing Formule E. Toro Rosso STR7 Ferrari (Hungaroring 2012) (2013) Virgin MVR-02 Cosworth V8 (Hungaroring 2011) (2011) Sauber C32 Ferrari (Hungaroring 2013) (2013) HyanTomFoto HyanTomFoto HyanTomFoto

ESTEBAN GUTIÉRREZ (MEX) Stal se teprve pátým mexickým jezdcem F1 (Rodriguezové, Solana, Rebaque). Vydržel tři sezony (2013 2014 Sauber; 2016 Haas, vždy motory Ferrari); při 59 startech dojel nejlépe sedmý v Japonsku 2013. V mezidobí 2015 byl rezervním a testovacím jezdcem Ferrari (nahradil Julese Bianchiho). Narodil se 5. srpna 1991 v Monterrey, z motokár přešel do formule BMW (2007 druhý v USA, 2008 mistr v Evropě). Postoupil do F3 Euroseries 2009 (devátý) a GP3 Series 2010 (mistr); 2011 debutoval v GP2 Series, vždy pro ART Grand Prix (2012 celkově třetí). Vůz F1 okusil poprvé v roce 2009 (BMW Sauber) coby odměnu za triumf ve F-BMW Europe, 2010 2012 byl náhradníkem u Sauberu. Po sezoně 2016 si hledal nové angažmá, zkusil elektrickou formuli FIA (tři závody pro Techeetah 2017) a také Indy Cars (sedm startů pro Dale Coyne Racing 2017). Od července 2018 pracuje na simulátoru pro Mercedes-AMG F1, ale propadla mu superlicence, takže nemůže být testovacím a náhradním se 25. dubna 1990 v Pontoise, začal ve čtyřech letech na motokárové trati Cormeilles-en-Vexin u Paříže (patřila jeho otci), po motokárách přešel na malé formule (mistr Francie 2007 F-Renault Campus a 2008 F-Renault 2.0; 2009 vicemistr Evropy FR 2.0), stal se prvním francouzským vítězem

jezdcem. JEAN-ÉRIC VERGNE (F) Naděje formule 1, která skončila předčasně, když nesplnil očekávání v programu Red Bull Junior. Absolvoval tři sezony a 58 závodů pro Toro Rosso od 2012 (nejlépe šestý v Singapore GP 2014), pro 2015 ho vystřídal Max Verstappen. Narodil

399/2022 THauto ► JEZDCI FORMULE 1

40 THauto 2022/9 ► JEZDCI FORMULE 1 GUS HUTCHISON (USA) Účastník VC USA 1970 se starším Brabhamem (ex-Ickx 1969). Augustus se narodil 26. dubna 1937 v Atlantě (GA), vystudoval chemii na University of Georgia, 1962 se přestěhoval do Dallasu, založil Chemscope s 570 dolary a za pět let měl obrat přes milion. Začal na MG v roce 1958, poprvé vyhrál 1959 (Elva Courier v Tuskeegee), 1964 byl mistrem South-West (Lotus 20 FJ), 1967 mistrem FA (Lotus 41B) a založil Hutchison Racing Engines (motory Ford TC pro SCCA). Po změně předpisů nějaký čas nejezdil, vrátil se do FA 1969 v Sebringu. V americké formuli A (F5000) byl vicemistrem 1970 (za Johnem Cannonem), začal s Lolou, pak koupil Brabham BT26, ale při jediném startu F1 ve Watkins Glen odpadl (přívod paliva). Mimo MS jel Questor GP 1971 v Ontariu (CA) se zcela novým ASD Mk.1 Chevy (osmnáctý ze 34 jezdců). Po roce 1975 z F5000 odstoupil (Lola T190/ T300/T330, March 73A/74A), založil firmu Solar Kinetics v Dallasu (nyní KW/2 Prime Time Lightning), kde zůstal šéfem až do důchodu. ROGER SEARLE PENSKE (USA) Rogerovo osmé místo na Velké ceně USA 1961 bylo nejlepším výsledkem domácího jezdce (Telar Special/Cooper). Ještě to zkusil o rok později (Zerex/Lotus 24 Climax) a dojel devátý za Innesem Irelandem, který ve Watkins Glen 1961 vyhrál. Jeho závodnická kariéra byla krátká, se sportovními vozy Porsche, Maserati, Cooper Monaco a Zerex Special (upravený Cooper F1) získal národní tituly SCCA 1960 až 1963; roku 1964 vyhrál na Bahamách (Zerex). Jednou jel 24 h Le Mans (1963 s Pedro Rodriguezem na NART/Ferrari 330 TRI/LM odpadli). Narodil se 20. února 1937 ve Shaker Heights (OH), vystudoval Lehigh University, začal prodávat hliník u Alcoa a závodit na Porsche RSK. V roce 1965 se vzdal závodů, aby se soustředil na podnikání, první dealerství (Chevrolet) koupil ve Filadelfii, pak vytvořil obrovské obchodní impérium a jeho tým vyhrál závody ve všech významných kategoriích (včetně F1; osmnáctkrát 500 Indy). Ze dvou manželství je otcem pěti dětí (Roger Jr., Gregory, Blair, Mark a Jay). Cooper T53 Climax F1-14-61 (Watkins Glen 1961) Brabham BT26A Ford DFV (1970) WALT HANSGEN (USA) Na soukromém Cooperu od Momo Corporation neměl Hansgen při debutu F1 ve Velké ceně USA 1961 štěstí, vůz vzplanul (na snímku už to pociťuje), a tak havaroval. Při druhém startu bodoval pátým místem ve Watkins Glen 1964 (tovární Lotus 33 Climax). Dvakrát jel také 500 mil Indianapolisu (13. a 14.) v letech 1964 1965 na kuriozním speciálu MG-Huffaker Offy pro Kjella Qvaleho. Narodil se 28. října 1919 ve Westfieldu (NJ), začínal se sportovními vozy, jezdil pro Cunninghama i Mecoma, čtyřikrát vyhrál SCCA National Championship (C Modified 1956 1958 na Jaguaru D-Type a 1959 na Lister-Jaguaru). Byl vynikající i ve formuli Junior, vítězil na Stanguellini (1959 při VC USA v Sebringu). Z pěti startů 24 h Le Mans pro Listera a Cunninghama (Maserati, Jaguar) ani jednou nedokončil, šestého se nedožil. Při tréninku na ročník 1966 jeho sedmilitrový Ford GT40 Mk.II měl zřejmě problém s podvozkem, před Dunlop Bridge byl příliš rychlý, vylétl z trati a Walt zahynul. Bylo 7. dubna 1966. (1968) (7. 4. 1966) OilMotorStateQuakerFotoDuPontTelarFotoFotoFordaMomo Cooper T53 Climax F1-16-61 (Watkins Glen 1961)

419/2022 THauto Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy SUNOCO, hlavního sponzora týmu PENSKE (1973)

1 2 3 4 5 42 THauto 2022/9 ► Motorsport ► FIA FORMULA 2 CHAMPIONSHIP 2022 DRUGOVICH VEDE Další mladíci chtějí navázat na úspěch Charlese Leclerca, který po průpravě ve formuli 2 je novou hvězdou formule 1... ROMANSpielbergKLEMM,(A) C harles Leclerc prošel během juniorských let klasickou průpravou na závodech FIA F3 a F2 v rámci Grand Prix. Je otázkou, zda některý z letošních borců F2 půjde v jeho stopách. V Rakousku absolvoval šampionát FIA F2 už osmý ze čtrnácti víkendů sezony. Dosa vadní průběh vyšel nejlépe dvaadvacetiletému Bra zilci Felipe Drugovichovi. Před Spielbergem měl náskok zhruba čtyřicet bodů a i když se mu tam tentokrát nedařilo, zůstal jeho bodový polštář po dobně objemný. Felipe Drugovich má ovšem jiný problém, a tím je chybějící perspektiva ve formuli 1 nezávisle na tom, s jakým náskokem se letos even tuálně stane mistrem. Jezdec nizozemského týmu MP Motorsport je v totiž tomto šampionátu již třetím rokem a už pro něj neplatí mladý shooting star Kromě toho jeho závodnickou kariéru podporuje výhradně zámožný otec (obchodník s náhradními KlemmRomanFoto ► POŘADÍ F2 PO 2022HUNGARORINGU jezdec body 1. Felipe Drugovich 180 2. Théo Pourchaire 159 3. Logan Sargeant 119 4. Enzo Fittipaldi 100 5. Jehan Daruvala 94 6. Frederik Vesti 91 díly) a tudíž nepatří do žádného z juniorských kádrů F1. Drugovich Senior mohl uvolnit pro svého synka kolem dvou milionů dolarů za sezonu formule 3 nebo formule 2, ale desetinásobek za angažmá v některém ze slabších týmů formule 1 asi bude i na něj moc. Je velmi pravděpodobné, že Felipe vkročí po zisku titulu buď do temna nížin Gran Turismo, či v lepším případě do Indy Cars. Pro FIA F2 Championship, které se rádo vydává za kolébku budoucích hvězd F1, by to byla již druhá nejnovější kaňka v žákovské bezprostředně za sebou, když ani pro vítěze ročníku 2021 se letos nenašel kokpit v královské třídě. Australan italského původu Oscar Piastri musel zůstat náhradníkem Alpine, ale tajně vyjednával s McLarenem, kde by příští rok měl nahradit Daniela Ricciarda. Nicméně také Alpine se nyní hlásí, když vedení týmu zveřejnilo, že Piastri nastoupí za Alpine příští 1 Australan Jack Doohan před Enzo Fittipaldim (z Charouzova týmu) 2 Mladý Enzo je dalším z klanu Fittipaldiů, s nímž AntonínspolupracujeCharouz 3 Jack Doohan, syn motocyklovéhoaustralskéhošampiona 4, 5 Felipe Drugovich, vedoucí jezdec šampionátu

6 7 8 9 10 11 12 9/2022 THauto 43 ► FIA F2 JEZDCI 2022 (startovní číslo, jezdec, tým) 1 Dennis Hauger (N) Prema Racing 2 Jehan Daruvala (IND) Prema Racing 3 Jack Doohan (AUS) Virtuosi Racing 4 Marino Sato (JP) Virtuosi Racing 5 Liam Lawson (NZ) Carlin 6 Logan Sargeant (USA) Carlin 7 Marcus Armstrong (NZ) Hitech GP 8 Jüri Vips (EST) Hitech GP 9 Frederik Vesti (DK) ART Grand Prix 10 Théo Pourchaire (F) ART Grand Prix 11 Felipe Drugovich (BR) MP Motorsport 12 Clément Novalak (F) MP Motorsport 14 Olli Caldwell (GB) Campos Racing 15 Roberto Merhi (E) Campos Racing 16 Roy Nissany (IL) DAMS 17 Ayumu Iwasa (JP) DAMS 20 Richard Verschoor (NL) Trident 21 Calan Williams (AUS) Trident 22 Enzo Fittipaldi (BR) Charouz RS 23 Cem Bölükbasi (TR) Charouz RS 24 David Beckham (D) Van Amersfoort 25 Amaury Cordeel (B) Van Amersfoort rok do formule 1 místo Fernanda Alonsa, což vzápětí samotný Oscar popřel (musel tedy už mít smlouvu s McLarenem v kap se, přestože nyní tým vymýšlí, jak vyplatit Ricciarda z kontraktu 2023). Proto mají někteří z Drugovichových sou peřů možná lepší vyhlídky. Na cestě vzhůru se v Rakousku nacházel především dlouho podceňovaný Američan Logan Sargeant. Bývalý jezdec českého týmu Charouz Racing System se letos dostal do kádru záložníků Williamsu F1 a ve formuli 2 vyhrál ve Spielbergu (po diskvali fikaci dvou soupeřů) již druhý závod za se bou. V celkové tabulce ho to katapultovalo hned za Drugoviche, než tuto pozici kvůli dvěma nevyvedeným víkendům v Le Cas telletu a Budapešti ztratil. S ohledem na rostoucí zájem o formuli 1 v Americe má jedenadvacetiletý US-boy dobré vyhlídky. Jako francouzský zázrak platil dlouho Théo Pourchaire, po Spielbergu třetí muž tabulky. Člen Sauber Academy (Alfa Ro meo F1) letos vyhrál v Shakhiru a Imole, jeho výkony jsou ale nevyrovnané a musí si dát pozor, aby zázračný status rychle nevybledl. Svým kritikům odpověděl třetím triumfem roku na Hungaroringu, díky če muž se dotáhl až na druhé místo za Felipa ČtvrtýDrugoviche.mužem tabulky je Enzo Fittipaldi, po silných druhých místech na Red Bull Ringu a Hungaroringu nový pilot číslo 1 českého týmu Charouz Racing System. Devatenáctiletý Enzo, v Miami narozený vnuk Emersona Fittipaldiho, dvojnásobného mistra světa formule 1, drží svými výkony Charouzovu stáj při dobré náladě. Po propuštění z Akademie Ferrari je ale velmi nepravděpodobné, že někdy najde prostředky pro další postup. Za Indem Jehanem Daruvalou, který je sice juniorem Red Bullu, ale s kokpitem formule 1 mu to jen těžko vyjde, drží po slabém začátku sezony šesté místo Dán Frederik Vesti. Do objemného kádru juniorů Red Bull Ra cing patřili začátkem roku Nor Dennis Hau ger, Novozélanďan Liam Lawson, Japonec Ayumu Iwasa a Estonec Jüri Vips. Přede vším dvadvacetiletý Vips byl v hodnocení Dr. Helmuta Marka hodně vysoko a směl absolvovat i jeden páteční trénink formule 1. Pak ale došlo k údajně rasistickému výroku, byl obviněn a nemilosrdně vyho zen z limonádového ráje Red Bullu. Na po zici nového Markova oblíbence se vítěz stvím ve Francii a silným představením v Maďarsku dere jedenadvacetiletý Iwasa. Pouze kolísavé výkony podává Jack Doo han, jediný slibný junior záloh Alpine/ Renault, syn bývalé motocyklové hvězdy Micka, pětinásobného mistra světa MotoGP. V Rakousku vytěžil jen šest bodů a rozlou čil se tím, navzdory triumfu v maďarském sprintu, z kruhu vážných uchazečů o titul. Vzhledem k omezenému počtu míst ve for muli 1 je ovšem naděje stát se novým Charlesem Leclercem velmi malá. Připo meňme, že všichni startují s monoposty Dallara F2 2018 (čtvrtá generace F2/GP2 Series, schválená do konce sezony 2023) s novými přeplňovanými motory Méca chrome V634 Turbo (3,4 litru V6 Mono Turbo), jež od sezony 2018 nahradily někdejší čtyřlitrové V8 (BMW/Renault/ Mécachrome 2005 2017) a jsou přímo odvozeny z nepřeplňovaných motorů F3/ GP3 Series (Mécachrome V634 F3). S vý konem 456 kW (620 k)/8750 min 1 dosahují monoposty s minimální hmotností 755 kg (včetně řidiče) zrychlení 0 100/200 km/h za 2,9/6,6 sekundy a největší rychlosti 335 km/h (Monza/DRS). Převodovka je šestistupňová sekvenční Hewland. ■ KlemmRomanFoto 6, 7 Francouzská hvězda Théo Pourchaire 8, 9 Americká naděje Logan Sargeant 10 Ayumu Iwasa před Turkem Cem Bölükbasim (z Charouzova týmu) 11 Práce na motoru u Charouz Racing System 12 Jüri pokračujeVipsve formuli 2

44 THauto 2022/9 ► Motorsport ► FIA FORMULA 3 CHAMPIONSHIP 2022 Líhní talentů má být FIA F3 Championship, také tam bojují nadějní mladíci za sen účasti ve Velkých cenách... ROMANSpielbergKLEMM,(A) MARTINS VEDE Dietrich Mateschitz měl před čtyřiceti lety nápad zavést energetický nápoj s dobrou chutí a jeho tah se proměnil ve zlatý důl. Z Rakušana udělal jednoho z nejzámož nějších lidí světa, značka Red Bull navzdory nepře hlednému množství napodobitelů stále drží pozici číslo 1. Kromě toho Mateschitz vlastní restaurace, sportovní areály, fotbalové a hokejové týmy, sbírku závodních vozů, letadel a (zatím nezávislou) televizní stanici. Velkou část svého zisku reinvestuje do sympatických projektů. Podporuje sportovce a před lety si koupil tým F1. Motorsport je jeho vášní, do které investuje nejvíc. Proto se snaží pro své (v me zičase dva) týmy F1 vychovat nejlepší jezdce a po věřil bývalého vítěze Le Mans Dr. Helmuta Marka, KlemmRomanFoto ► POŘADÍ F3 PO 2022HUNGARORINGU jezdec body 1. Victor Martins 104 2. Isack Hadjar 104 3. Arthur Leclerc 95 4. Jak Crawford 80 5. Oliver Bearman 80 6. Roman Staněk 69 aby dohlédl na žebříček talentů, které Red Bull již od motokár podporuje. Marko vybírá talenty a umístí je do spolupracujících týmů. Ve F3 letos jezdí tři mla díci v barvách Red Bullu, osmnáctiletý Isack Hadjar, o rok mladší Američan Jak Crawford a osmnáctiletý Brit Jonny Edgar. Dva závody FIA F3 v rámci Velké ceny Rakouska byly pátým podnikem šampionátu z devíti, ale Dr. Marko očekává, že vybraní závodníci budou až do konce bojovat o titul. V tomto ohledu se u obce Spielberg předvedl nejlépe Hadjar, v pátek byl nejrychlejší v kvalifikaci před juniory Renaultu a Ferrari, Victorem Martinsem, Oliverem Bearma nem a Arthurem Leclercem. Edgar s Jakem stačili jen na pozice 7 a 10, ještě za talentovaným Moravá kem Romanem Staňkem z italského týmu Trident. Jedenadvacetiletý Francouz Victor Martins je na čeleOlivermistrovstvíBearman drží celkově páté místo Americko-japonský jezdec Reece Ushijima s britskou licencí jede před Italem Malvestitim

přešel k Charouzovi od Campos Racing

2 Budapešťan

1 2 3 4 5 9/2022 THauto 45 ► KRÁTCE ► Český reprezentant Roman Staněk (narozen 25. února 2004 ve Valašském Meziříčí) jede třetí sezonu FIA F3. Po debutu 2020 s Charouz Racing System (získal tři body) byl loni šestnáctý (pro Hitech GP 29 bodů) a letos poprvé zvítězil (Imola). V letech 2014 2018 jezdil motokáry, 2019 postoupil do formule 4 (čtvrtý v mistrovství ADAC a pátý v italském; jel rovněž v UAE F4), 2020 účinkoval v Eurocupu F-Renault (osmnáctý) a 2021 vystřídal také F3 Asian Championship (desátý) a Euro formula Open (dvanáctý). Letos jede FIA F3 v milánském týmu Trident, který vedou Maurizio Salvadori a Giacomo Ricci. ► Všichni jezdci FIA F3 používají od sezony 2019 shodné monoposty Dallara F3 2019 s motory Mécachrome V634 (3,4 litru V6, bez turba), nástupce vozů Dallara GP3/16 (třetí generace GP3 Series 2016 2018). S výkonem 279 kW (380 k)/8000 min 1 a šestistupňovou sekvenční převodovkou Hewland dosahují vozy zrychlení 0 100/200 km/h za 3,1/7,8 sekundy a největší rychlosti 300 km/h. Na startu ročníku 2022 jsou také nováčci William Alatalo (nar. 2002 v Helsinkách), Fin etiopského původu; Zane Maloney (nar. 2003 na Barbadosu); Kush Maini (nar. 2000 v indickém Bangalore, bratr Arjuna); Američan japonského původu Reece Ushijima (nar. 2001 v Laguna Hills, CA), jezdící s britskou licencí, a Ital Enzo Trulli (nar. 2005 v Pescaře), syn bývalého jezdce F1 Jarna Trulliho. ► V závodě Verizon 200 (NASCAR Cup) na silničním okruhu v Indianapolisu (3924 m) se nováčkům nedařilo. Zvítězil Tyler Reddick (Chevrolet) před Austinem Cidricem, Harrisonem Burtonem a Toddem Gillilandem (všichni Ford), když druhý Ross Chastain (Chevrolet) byl penalizován 30 sekundami pro zkrácení trati; nejlepší Toyota (Bubba Wallace) dojela pátá. Daniil Kvyat (Hezeberg/ Toyota) byl klasifikován šestatřicátý (ujel 43 z 86 kol pro poškozený závěs kola), evropský mistr Loris Hezemans (Ford) sedmatřicátý.

matka Kelly Piquet nyní žije s Maxem Verstappenem). ► FIA F3 JEZDCI 2022 (startovní číslo, jezdec, tým) 1 Jonny Edgar (GB) Trident 2 Roman Staněk (CZ) Trident 3 Zane Maloney (BDS) Trident 4 Arthur Leclerc (MC) Prema Racing 5 Jak Crawford (USA) Prema Racing 6 Oliver Bearman (GB) Prema Racing 7 Victor Martins (F) ART Grand Prix 8 Grégoire Saucy (CH) ART Grand Prix 9 Juan Manuel Correa (USA) ART Grand Prix 10 Caio Collet (BR) MP Motorsport 11 Alexander Smoljar (RUS) MP Motorsport 12 Kush Maini (IND) MP Motorsport 14 László Tóth (H) Charouz RS 15 Christian Mansell (AUS/GB) Charouz RS 15 Zdeněk Chovanec (P/YV/CZ) Charouz RS 16 Francesco Pizzi (I) Charouz RS 17 Kaylen Frederick (USA) Hitech GP 18 Isack Hadjar (F) Hitech GP 19 Nazim Azman (MAL) Hitech GP 20 David Vidales (E) Campos Racing 21 Oliver Goethe (MC) Campos Racing 22 Josep María Martí (E) Campos Racing 23 Ido Cohen (IL) Jenzer Motorsport 24 Federico Malvestiti (I) Jenzer Motorsport 25 William Alatalo (SF/ETH) Jenzer Motorsport 26 Zak O’Sullivan (GB) Carlin 27 Brad Benavides (USA) Carlin 28 Enzo Trulli (I) Carlin 29 Franco Colapinto (RA) Van Amersfoort 30 Rafael Villagómez (MEX) Van Amersfoort 31 Reece Ushijima (GB) Van Amersfoort Sobotní sprint se tradičně startuje v opačném pořadí kvalifikace, čehož Crawford využil k vítězsví, zatímco Hadjar s Edgarem nebodovali. V neděli

► Rus Daniil Kvyat je šťastný, že dostal příležitost opět závodit. Účastník 112 Grand Prix (110 startů) byl naposledy jedenáctý ve Velké ceně Abu Dhabi 2020, pak propuštěn z týmu AlphaTauri a přešel ke G-Drive Racing LMP2, ale pro zákaz činnosti kvůli ruské invazi na Ukrajinu nemohli s Romanem Rusinovem pokračovat (FIA WEC). Letos chce jet znovu NASCAR Cup ve Glen a v říjnu v Charlotte. sezona 2023. (její ale Hadjar předvedl, že je nejrychlejší a s přehle dem vyhrál hlavní závod před Martinsem, Bearma nem a Leclercem. V celkovém hodnocení ho to vyneslo na druhou příčku za Martinse. Oba mají splněno, hůře je na tom Edgar, za sezonu bodoval teprve dvakrát. Důvodem je především jeho těžká střevní choroba, kvůli které musel dva podniky vynechat. Tlak kariéry a pocit, že mu uniká největší šance, ho dohnaly zpět do kokpitu, jenže nedrží tempo s nejrychlejšími. Formule 3 není jen Red Bull, osmnáctiletý Roman Staněk je největší českou nadějí, ale podporu má vlastně jen od svého otce. Vidí budoucnost střízlivě, buď letos skončí hodně vpředu, anebo je s monoposty konec. Roman vyhrál v Imole, celkově je šestý. Českou stopu představuje také tým Charouz Racing System, který se v této třídě stále drží ze základny v Žebráku, vedený Antonínem Charouzem a Bobem Vavříkem. Bohužel chybí výsledky, což vede do začarovaného kruhu, protože nelze zajistit jezdce s nadprůměrným talentem a budgetem. Jediný bod vyjel Francesco Pizzi doma v Imole. Při další zastávce na Hungaroringu se radoval po sprintu Caio Collet, junior Renaultu, a po nedělním závodě Alexander Smoljar. První tři místa celkového pořadí ale drží francouzsky hovořící jezdci Martins, Hadjar a Leclerc (mladší bratr Charlese). ■ 1 Šestnáctiletý Francesco Pizzi vyjel Charouze jediný bod László Tóth (2021)

Cílem je plná

Watkins

3 Američan Jak Crawford patří k juniorům Red Bullu 4 Roman Staněk má na vítězství i na prvenství v kvalifikaci, jak už prokázal 5 Zdeněk Chovanec s portugalskou licencí, Čech narozený ve Venezuele (2004), opět zaskočil v Charouzově týmu KlemmRomanFoto

pro

Je otcem dcery Penelope

1 2 3 4 5 46 THauto 2022/9 ► Motorsport ► EDDA CUP SVIJANY PRIX 2022 Závodníci nastoupili na pěkné silnici z Podboz kova na vrch Cimbál na Semilsku už loni, kdy se ve spolupráci EDDA Cup a Motoklub Boz kov podařilo obnovit závod do vrchu, který se v této lokalitě jezdil už v sedmdesátých letech minulého století. Loni se přišel podívat také legendární Tomáš Hank, který na Cimbálu vyhrál první závod roku 1972, bohužel zdraví už mu nedovolilo znovu usednout za horký volant. Letos to bylo devadesát startujících, kteří potěšili diváky podél trati (2500 m) i v rozsáhlém depu, umístěném trochu kuriozně ve velkém areálu zemědělského podniku v Bozkově, od kud probíhaly svozy vozidel k trati a zpátky za zvlášt ního režimu, takže bylo opravdu všude se na co dívat! V neděli byl nejrychlejší Pavel Ulman na okřídleném BMW M3 E36, když ho v sobotu vyřadila technická HyanTomFoto VZHŮRU NA CIMBÁL! Nezávislý seriál závodů do vrchu EDDA Cup pokračuje, k nejhezčím patřil Bozkov-Cimbál... TOM BozkovHYAN,(CZ) závada, kterou však do druhého dne vyřešil. To se ale nepodařilo Martinu Jermanovi (prasklá poloosa na Huracánu GT3), takže odstoupil stejně jako Zde něk Kmínek, druhý jezdec s Lamborghini (Gallardo GT3). Potěšil start Stanislava Hajduška z Kopřivnice s historickou Tatrou 603 B5 z roku 1967, vybavenou ejektorovým chlazením, která má za sebou nejen účast v někdejším Marathonu de la Route (čtyřia osmdesátihodinovka na starém Nürburgringu), ale také v goodwoodském Revivalu. V sobotu za vlhka byli jezdci pomalejší, vyhrál Tomáš Kučera na krás ném Mitsubishi Lancer EVO IX v barvách rodinného Pivovaru Svijany, který se svým otcem koupil před více než dvaceti lety, renovoval a vrátil mu někdejší slávu. Pod celkový čas tři minuty (součet dvou jízd) se nikdo jiný v sobotu nedostal. 1 Rico Meusel (Škoda 130 RS) na startu závodu Bozkov-Cimbál (druhý a první ve skupině F) 2 Eda Patera (Volkswagen Scirocco) je nejen organizátorem, ale i úspěšným závodníkem 3 Tatra 603 B5 kopřivnického jezdce Stanislava Hajduška 4 Jan Valenta (Mercedes-Benz 190E) v retardéru před cílem 5 Tomáš Píša s velmi rychlým vozem Opel Ascona (třída H přes 2000) HyanováHelenaFoto

6 7 8 9 10 9/2022 THauto 47 V srpnu se další závod EDDA Cup 2022 stal sou částí Dynamax Yokohama Trofeo Slovakia v Nové Bystrici, takže účastníci seriálu potřetí v historii vy razili na Slovensko. Tento závod se vrátil po něko likaleté pauze , trať o délce 4100 metrů vede z Nové Bystrice na Oravskou Lesnou a v seriálu EDDA Cup tam jelo osmačtyřicet závodníků. V sobotu překvapil Miroslav Černý na Porsche 911 RS od Josefa Panožky, který porazil i moderní vozy. Na dalších místech skončili Martin Lev (Subaru Impreza STi), František Grüner (BMW 340i E30) a David Černý se speciálem Goodal Škoda Pick Up (motor Kawasaki). V neděli byl nejrychlejší Tomáš Kučera na Mitsubishi Lancer EVO IX v barvách Svijany Racing (když opravil vůz po technické závadě ze soboty) před Františkem Grünerem a Davidem Černým, zatímco Miroslav Černý (nadále s nohou v sádře!) dominoval mezi historickými vozy (celkově devátý). Mimo pořadí se na Slovensku představil před i po každé jízdě rallyman Filip Ma reš (Škoda Fabia WRC). Dvoulitrovou třídu H 2000 opět dvakrát vyhrál organizátor Eda Patera (Volks wagen Scirocco). V závodech mistrovství Sloven ska vládly formulové monoposty, dvakrát zvítězil Martin Juhás (Lola B02/50 formule 3000). V září se EDDA Cup jede na nové náhradní trati (2800 metrů) v Loděnici u Berouna, ale také se vrátí po třech letech do Bečova nad Teplou. Tam se pojede na zkrácené trati (4300 metrů). Klasické závody EDDA Cup letos ukončí Jemníky Bojetice u Mladé Boleslavi na přelomu září a října, finále bude na polygonu v Mostě. ■ 6 Pavel Ulman (BMW M3 E36) vůz v sobotu opravil a v neděli nedal nikomu šanci 7 Miroslav Černý (Porsche 911 RS) vítězí i s nohou v sádře! 8 David Černý na rychlém speciálu Goodal Škoda Pick-Up s motocyklovým motorem Kawasaki 9 Petr Novotný (Škoda Felicia) bojuje o vavříny v kategorii E 1600 10 Setkání s Edou Paterou, neúnavným organizátorem závodů a soutěží Tomáš Kučera (Mitsubishi Lancer EVO IX) v barvách Svijany Racing Legendární Tatra 603 B5 startuje v provedení s ejektorovým chlazením, takže nepotřebuje ventilátory, které jí odebíraly výkon HyanováHelenaFotoHyanTomFoto

48 THauto 2022/9 ► ŠKODA POPULAR MONTE CARLO (1937) TOM HYAN Historie AutoŠkodaFoto Vyobrazený exemplář slaví letos pětaosmde sátiny, a tak si připomínáme příjemné chvíle, jaké jsme prožili za jeho volantem před něko lika lety v okolí Mladé Boleslavi, a to u příležitosti oslav 110 let od zahájení výroby mladoboleslavských automobilů. Škoda Popular Monte Carlo (typ 909) patří k nejkrásnějším vozům mladobole slavské značky ze třicátých let. Limitovaná sedmdesáti kusová série vznikla v letech 1936 1938 na počest úspěšné účasti v zimní Rally Monte Carlo 1936, kde československá posádka Zdeněk Pohl/Ing. Jaroslav Hausman na voze Škoda Popular Special (typ 418 R) z roku 1935 dojela na druhém místě ve třídě 1500 cm3 (za Fiatem Balilla maďarské dvojice Kozma/Martinek) a na dvacátém v absolutní klasifikaci (vyhráli Rumuni Zamfirescu/Cristea na Fordu V8 s objemem válců 3622 cm3). První Special kombinoval konstrukci otevře ného Popularu se silnějším motorem 1,4 lit ru a kapalinovou brzdovou soustavou z vět šího typu Rapid, třístupňová převodovka zůstala vzadu ve společné skříni s rozvo dovkou. Následovala limitovaná série KRÁSNÉkupé KUPÉ Vyzkoušet vzácný automobil Škoda z tovární sbírky je vždy velký zážitek, o to však větší, jde-li o krásné kupé ročníku 1937... a kabrioletů v několika karosářských verzích, z nichž prim hraje testované černé kupé s elegantními mřížkami před světlomety, sledujícími velký sklon podobně konci pované masky chladiče. Později dostalo přednost kon venční provedení s klasickými zapuštěnými světlomety, ale vůz s efektními mřížkami existoval také jako elegantní třímístný roadster s plátěnou střechou (měl ještě nouzové sedadlo pod výklopným víkem splývající zádě). Vyobrazený automobil je od šedesátých let součástí sbírek továrního muzea Škoda Auto; byl sice zakoupen kompletní, ale jeho stav vyžadoval náročnou renovaci, která probíhala v letech 2000 2002. Od té doby se nejen zúčastnil mnoha výstav doma i v zahraničí, ale také řady soutěží historických automobilů. V roce 2014 se objevil na Rally Historique v německém Bensbergu, kde s ním startoval Dr. Frank Welsch, tehdy člen představenstva Škoda Auto odpovědný za technický vývoj, za tímco my jsme okusili bílé kupé Popular Malá dohoda 1937 typu 418 (ze soutěže vedoucí Československem, Jugoslávií a Rumunskem), vybavené menším čtyřválcem, byť stejné koncepce se třístupňo Tým Škoda Auto na Bensberg Rally Historique 2014 (zleva Dr. Frank Welsh s manželkou, Tom Hyan/Vítězslav Kodym a Michal Velebný/ Miroslav Strouhal)

1 2 9/2022 THauto 49 vou převodovkou až u zadní nápravy. Tehdy jsem netušil, že o rok později okusím i černé kupé, jež druhý den po soutěži zářilo při Concours d’Elegance na zámeckém nádvoří v Bensbergu. Posádka Zdeněk Pohl/Ing. Jaroslav Hausman měla motor 1386 cm3 v Popularu Special naladěn na 26 kW (36 k)/4700 min 1 se zvýšeným stupněm kom prese ze 6,0 na 6,8, sériové vozy Monte Carlo 1 Splývající záď s dvojicí malých oken je charakteristickým prvkem designu tohoto krásného kupé 2 Čtyřválec o objemu 1386 cm3 z většího typu Rapid; za motorem je spádová nádrž benzinu Škoda Popular Monte Carlo (typ 909) patří k nejkrásnějším vozům třicátých let z Mladé Boleslavi ►►► AutoŠkodaFoto

1 2 3 4 5 50 THauto 2022/9 ► ŠKODA POPULAR MONTE CARLO (1937) ► ŠKODA POPULAR MONTE CARLO (1935 1937) MOTOR – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Škoda, uložený vpředu podélně za nápravou, dvouventilový rozvod SV; jeden karburátor Solex 26 UBIP (později 26 UAHG); 1386 cm3 (ø 70 x 90 mm); výkon 23 kW (31 k) při 3500 min‑1; tlakové oběžné mazání, chlazení kapalinou s čerpadlem; elektrická výzbroj 6 V. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; třístupňová převodovka s řazením na podlaze, uložená vzadu v bloku s rozvodovkou (3,38 – 1,76 – 1,00 – Z 4,51), synchronizace II. a III. stupně; stálý převod 4,87; pohon zadních kol. PODVOZEK – vpředu rozvidlený rám s centrální ocelovou rourou a příčkami pro upevnění karoserie; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu horní trojúhelníková ramena a dole příčné listové pero, vzadu kyvné polonápravy a příčné listové pero; třecí tlumiče vpředu (později i vzadu); kapalinové bubnové brzdy ATE Lockheed, ruční mechanická na zadní kola; řízení šroubem a maticí; ocelová kola, pneumatiky 5,50 – 16. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2570 mm; rozchod kol 1100/1200 mm; d/š/v 4200/1500/1370 mm; hmotnost podvozku 500 kg, pohotovostní hmotnost vozu 960 kg; objem palivové nádrže 40 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 120 km/h; spotřeba paliva 9,5 l/100 km; cena při uvedení na trh 35 000 Kč. VÝROBCE – ASAP, Akciová Společnost pro Automobilový Průmysl; Závod Mladá Boleslav, Československo většinou setrvaly u shodného výkonu 23 kW (31 k)/ 3500 min 1 jako sedany Rapid, z nichž pohonná jednotka pocházela. Proti Malé dohodě se tedy v každém případě zvýšil výkon i točivý moment vět šího motoru, což se hned projevilo při naší projížďce v okolí Mladé Boleslavi, kde jsme měli vzácnou příle žitost vyzkoušet i jiné historické automobily ze sbírek Škoda Auto Museum. Jízda s Popularem Monte Carlo je dynamičtější, také jeho zjev je působivější, a tak jsme potěšili nejen sebe, ale i neznámé přihlížející při průjezdech městy a vesnicemi. Motor je dostatečně pružný vzhledem ke spodovému uspořádání ventilů a slušnému obje mu 1,4 litru, což bylo nad průměrem malých vozů té doby. Převodovka sice má synchronizaci na druhém a třetím stupni, lépe je však řadit jako by ji neměla, tedy s meziplynem dolů a dvojím vyšlapováním spojky nahoru. Je to trochu obtížnější i proto, že vy rovnání otáček trvá déle vzhledem k uložení převo dovky až u zadní poháněné nápravy. Tento raný příklad systému transaxle však přispívá k lepšímu rozložení hmotnosti na nápravy než při klasickém uspořádání s převodovkou u motoru, ale mnohé jiné automobilky jej uplatnily až dlouho po válce. Kapali nové brzdy mají větší účinnost než mechanické, nic méně po přesednutí z nového vozu je právě jejich nevelká účinnost velkým překvapením, musíte při způsobit styl jízdy. Spartánské přístrojové desce vé vodí velký rychloměr VDO s vloženým ukazatelem stavu paliva a hodinami, další přístroj udává teplotu chladicí kapaliny. Sedíte překvapivě nízko, vůz je pouze dvoumístný, ale nabízí velký odkládací pro stor za sedadly. Jeho hmotnost činí 960 kg, dlouhý je 4,2 metru. Tankuje se do nádrže o objemu 40 litrů, uložené před dělicí stěnou kabiny. Jistě není bez za jímavosti, že když první kupé Popular Monte Carlo v srpnu 1936 vyjelo ze závodu v Mladé Boleslavi, byla jeho cena pouhých 35 000 Kč, ale parádu jste s ním udělali stejnou, jako s mnohem dražšími auto mobily jiných renomovaných značek. ■ 1, 2 Přístrojové desce dominuje rychloměr,velkývolant je ještě umístěn vpravo 3, 4 Automobil je pouze dvousedadlový, ale za sedadly má velký odkládací prostor 5 Řadicí jetřístupňovépákapřevodovkyskloněnavpřed Nejpůsobivější je provedení s aerodynamickou zaoblenou přídí a mřížkami před hlavními světlomety AutoŠkodaFoto HyanTomFoto

9/2022 THauto 51 Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na lidový vůz ŠKODA 420 POPULAR z roku 1934

52 THauto 2022/9 ► VÝSTAVA THEODORA PIŠTĚKA DO 30. 10. 2022 TOM HYAN, Hluboká nad Vltavou (CZ) Theodor Pištěk byl vždy aleumělcem,nejenivášnivýmmotoristou. A to z mnoha jeho obrazůvyvolávávystupuje,pocityaztotožněnísesdělením... Alšova jihočeská galerie bude až do 30. října dějištěm výstavy Theodor Pištěk: Sen zační realismus, kde můžete vidět jeho nej slavnější umělecká díla, ikonické obrazy, které netají kladný vztah k dnes tak zatraco vanému motorismu. Sám Pištěk, narozený 25. října 1932, je vášnivým automobilistou i motocyklistou, osobně jsme ho zažili na mnoha závodech od spanilé jízdy s uprave nou formulí Škoda na Grand Prix Brno 1972, kde dlouho vedl, než ho zradila technika, ale také o dvacet let později, kdy na brněnském automotodromu usedl za volant Charouzovy Toyoty Corolla v závodě domácího šampio nátu. Když v roce 1963 vyhrál obnovený zá vod Zbraslav Jíloviště na svém Saabu 96, tak jsem tam nebyl, to jsem byl ještě školák. Jeho ikonická díla jsem však jako student obdivoval na stránkách časopisu Motoristická současnost, kde je šéfredaktor Miloš Kovářík pravidelně publikoval, a poté na vý stavách. Krásný katalog k výstavám v Měst ské knihovně Praha 1994 a Alšově jihočeské galerii 1993 v Hluboké nad Vltavou mám s podpisem autora vystavených děl, jejich další zhlédnutí v Hluboké nad Vltavou po té měř třiceti letech stále působí jako živá voda. To prostě musíte vidět! ■ MaršíčekJiříFoto MaršíčekJiříFoto MaršíčekJiříFoto Theodor Pištěk (1983)Vinohradechnasvůjlikvidujeateliérpražských Theodor Pištěk tvoří slavný obraz Ecce Homo (1983) Theodor Pištěk v novém tisíciletí

14 2 5 6 3 539/2022 THauto 1 Ecce Homo (olej na plátně; 1983) 2 Velká krajina (olej, latex, lepenka; 1976) 3 Sbohem, mládí (olej na plátně; 1981) 4 (olejBalíčeknaplátně; 1982) 5 Po dešti (olej na plátně; 1977) 6 Adieu, Guy Moll (olej na plátně; 1992 2017)

PODVOZEK – uzavřený dvojitý trubkový rám; vpředu teleskopická a vzadu kyvná vidlice; vinuté pružiny a kapalinové tlumiče; zdvih odpružení P/Z 105/76 mm; mechanické bubnové brzdy v obou kolech; pneumatiky 3,00 – 16, pro T 100 vpředu 2,50 – 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor os kol 1135 mm; výška sedla nad zemí 737 mm; šířka řídítek 711 mm; světlá výška 188 mm; objem palivové nádrže 6,05 l; pohotovostní hmotnost 68 (63,5) kg.

první typy s nezávislým zavěšením. Jejich motory od japonské Fuji Motors Corporation (později přejmenované na Xenoah Co.) byly tříválce 440 nebo 650 cm3 o výkonu až 77 kW (105 k). Další vývoj vedl k jediné značce Chaparral, když Firebird ChaparralFoto Příznivci amerických motocyklů znají hlavně velkoobjemové stroje, jenže za mořem vznikají i malorážky... PETR RUTEK ► CHAPARRAL ST-80/T-100 (1973) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – vzduchem chlazený dvoudobý jednoválec Chaparral (Fuji) se šikmo vpřed skloněným válcem; 79,6 (97) cm3 (ø 48/53 x 44 mm); 7,0:1; 5,15 kW (7 k)/7000 min‑1, resp. 6,25 kW (8,5 k)/7500 min‑1; jeden karburátor Mikuni ø 18 (20) mm; zapalování setrvačníkovým magnetem; mazání olejem v palivu. Vícelame

Když se řekne Chaparral, tak si každý fanou šek motorismu představí okřídlené závodní automobily z dílny Jima Halla. To však není všechno, tuto značku nesly rovněž oblíbené sněžné skútry, ale také od stejné firmy pochá zející malé motocykly, vhodné především pro začí nající a mladé jezdce. Počátky vedou do amerického státu Illinois, kde v roce 1966 postavili ve firmě Powered Products Corporation první prototyp sněž ného skútru Snow Birdie, sériovou produkci s motory JLO o rok později zahájili v Grand Junction v Coloradu, následně značka Snow Birdie uvedla modely Firebird a Chaparral. Podnik prošel výměnou majitelů, z Grand Junction se stěhoval do Denveru, od roku 1969 pod hlavičkou divize FTS/Hitco se stal součástí ocelárny Armco Steel Corporation, která nakonec z této firmy vytvořila Chaparral Industries, Inc., Division of Armco Recreational Products, Inc., se sídlem v Denveru (CO), která přidala do programu i malé motocykly a jízdní kola. Výroba sněžných skútrů byla krátká, ale úspěšná, společnost měla vlastní závodní divizi s továrními jezdci, kde ve spolupráci s Bobby Unserem v roce 1972 vytvořili sněžné skútry Firebird SSX pro ovály jako vůbec lová spojka v olejové lázni; primární převod ozubenými koly; čtyřstupňová převodovka; sekundární převod řetězem; celkové převody 37,72 – 24,12 – 16,18 – 12,11.

54 THauto 2022/9 ► Historie ► CHAPARRAL MOTORCYCLES

JEN PRO MALÉ...

VÝROBCE – Chaparral, Division of Armco Recreational Products, Inc., 5995 North Washington Street, Denver, Colorado 80216, USA a Snow Birdie byly zrušeny. Navzdory velké oblibě nestačil odbyt na pokrytí nákladů, v roce 1974 přišla krize a společnost Armco produkci sněžných skútrů zastavila. V letech 1970 1974 vzniklo 65 000 sněž ných skútrů. Jejich historii dobře mapuje Top of The Lake Snowmobile Museum v Naubinway (Michigan 49762), založené už v roce 2007. Mezi výrobci sněž ných skútrů přežily jen ty nejsilnější značky. Cha parral nezachránilo v roce 1974 ani uvedení nových typů SSX 340/440 s kapalinou chlazenými motory. V roce 1972 se Chaparral pustil do malých motocyklů, ale první typy byly zklamáním pro špatné jízdní vlast nosti. Důvod byl prostý, na poslední chvíli se tvůrci rozhodli pro jiné motory (od japonské Fuji), ale rám pro ně nebyl vhodný. Proto pro rok 1973 zkonstruovali zcela nový dvojitý trubkový rám s nastavitelným od pružením zadní vidlice (dvě polohy ukotvení tlumičů). Jednoduché stroje pro provoz mimo veřejné komuni kace (T = Trail) doplnily verze ST (Street) s povinnou výbavou osvětlením vpředu i vzadu a ukazateli směru podle předpisů jednotlivých států USA. Výrobce však zdůrazňoval, že jeho stroje jsou určeny pro začínající mladé jezdce, či jezdce s hmotností 80 až 100 liber (do 45 kg) a výškou do pěti stop, zesílené verze pak do 140 liber (64 kg) hmotnosti jezdce (malým dospě lým tedy nikdo nebránil). Motory Chaparral, dvoudobé jednoválce od japonské firmy Fuji, byly prakticky iden tické, osmdesátka a stovka se lišily jen vrtáním válce 48, resp. 53 mm. Výkon byl buď 5,15 kW (7 k), anebo Lehké bylyChaparralmotocyklyT-80(Trail)určenyzačínajícím jezdcům ▲ Dvoudobé jednoválce 80 nebo 97 cm3 dodávala japonská Fuji ▼ Dvojitý trubkový rám rekonstruovaných minimotocyklů od roku 1973

► KRÁTCE

► Další americkou legendou je motokolo Whizzer, v původní verzi vyráběné v letech 1939 1965, vlastně malý jednoválec 138 cm3 SV o výkonu cca 1,5 2,2 kW (2,0 3,0 k), uložený uprostřed v rámu jízdního kola Schwinn (tato firma v roce 1911 koupila motocyklovou značku Excelsior). V roce 1997 byl Whizzer U.S.A., Inc., obnoven, vyráběl nejméně do roku 2009; po roce 2014 dále dodával náhradní díly a kity pro přestavby. 6,25 kW (8,5 k). Další údaje dvou vybraných typů ST 80 (Street) a T 100 (Trail) uvádíme v tabulce. Mladí jezdci na motocyklech Chaparral byli úspěšní v závodech (flat track) i soutěžích (MX), a proto výroba minimotocyklů a jízdních kol Chaparral pokračo vala po rozchodu s Armco Steel pod hlavičkou Leisure Products, Inc., a divize Strom Mfg., Co., v Brainerdu v americkém státě Minnesota. Nepomohl však ani re klamní slogan When you´re on a Chaparral, you´re onto Something Good, takže nakonec i motocyklová značka Chaparral zmizela v propadlišti dějin. ■ ▲ Dětský motocykl Chaparral T-95 s plynulou změnou převodu (variátor) a samočinnou spojkou

► Bezesporu nejslavnějšími americkými motocykly jsou Harley-Davidson a Indian. První značka nikdy nepřerušila svou existenci, druhá skončila roku 1953, ale byla několikrát obnovena (např. Floyd Clymer) a nyní existuje v rámci skupiny Polaris. Proslavily je především velkoobje mové vidlicové dvouválce, jaké za mořem vyráběl rovněž Excelsior Super-X, později spojený s Hendsersonem. ► Návrat další značky v roce 1998 coby Excelsior-Henderson Super-X byl neúspěšný (na vývoji motoru 1,4 litru V2 DOHC 4V spolupracoval Weslake). Po výrobě celkem 1950 motocyklů vyhlásil podnikatel Daniel Hanlon (Hanlon Manufacturing Company z Minnesoty) už v roce 1999 bankrot, firmu ale nezrušil a značku údajně prodal kolem roku 2000 skupině Bajaj Auto Ltd., druhému největšímu indickému výrobci motocyklů (po Hero MotoCorp Ltd., dříve Hero Honda Motors). ► Terénní Rokon s pohonem obou kol je největší kuriozitou mezi americkými motocykly. V roce 1958 postavil Charles Fehn svůj první Trailmaker 2x2, 1960 prodal projekt firmě Nethercutt Industries, výroba začala 1960 v Sylmaru (CA) coby Rokon Trail-Breaker. Úspěšný dealer Orla Larsen převedl 1963 produkci do Wilmingtonu (VT), další majitel přestěhoval 1966 do Keene (NH) a rozšířil výrobu, 1971 vyjel RT140 pouze s pohonem zadního kola, 1973 se objevily první typy pro enduro a motokros, včetně prvních se samočinnou převodovkou.

9/2022 THauto 55

► Historie Trail-Breaker 2x2 pokračuje dodnes na základě verze Mark IV se třístupňovou převodov kou, uvedenou roku 1974. V roce 1981 se výroba přestěhovala do Jaffrey (NH), vyjel Mark V, od 1992 pokračovala v Portsmouthu (NH), 1994 se objevil první typ se čtyřdobým motorem (Ranger/ Honda GX160), 1999 Trail-Breaker dostal čtyřdobý motor Kohler, 2002 se firma odstěhovala do Rochesteru (NH), odkud působí dodnes coby Rokon International Inc. Základní konstrukce se však prakticky nezměnila.

▲ FirebirdsněžnýZávodnískútrSSX ◄ modelChaparralKlasický3001970 Chaparral ST-100 (1973) ChaparralFoto

Aveling-BarfordFoto

1 2 56 THauto 2022/9 ► Historie ► AVELING-BARFORD (1850 2010) Britský Aveling-Barford z Granthamu patří k průkopníkům malých dumperů i těžkých sklápěčů, ale zároveň je vynálezcem silničního válce... FRANTIŠEK TVRDÝV polovině šedesátých let byl Aveling-Barford největším zaměstnavatelem v Granthamu u Lincolnu, v továrním komplexu Invicta Works o výměře jedenasedmdesát akrů pra covalo přes dva tisíce lidí, a prodával své produkty prostřednictvím 120 distributorů do celého světa. V roce 1965 měla The Aveling-Barford Group of Companies šest dceřiných společností ve Velké Británii od mostárny po tiskárnu a sedm zahraničních filiálek, z toho čtyři s výrobou v Paříži, Johannesburgu, austral ském Reversby a novozélandském Wellingtonu, ne mluvě o licencích v Indii a Argentině. Výrobní program značky Aveling-Barford zahrnoval silniční válce, kolové nakladače, těžké sklápěčkové automobily a autogra dery. Filiálka Barford z Beltonu dodávala malé dum

podobě,

jaké jej

pery, míchačky, minirypadla, věžové jeřáby, zdviže, lešení atd. Invicta Bridge (Hoveringham Engineering) pokračovala ocelovými konstrukcemi (mj. haly krytých doků Historic Dockyard v Chathamu a mosty na dálnici M6); od Goodwin Barsby pocházely drtiče štěrku a as faltovací soupravy Good-Win, takže firemní produkty se hodily pro kompletní stavbu silnic... K nejdůležitějším strojům pro stavbu silnic patří mobilní válce. První typy byly poháněny parním strojem, u jejich zrodu stál Thomas Aveling (1824 1881), zakladatel společnosti, který sestrojil první už v roce 1865 v Ro chesteru. Nejprve připojil k parní lokomobile velký vle čený válec, ale o dva roky později předvedl v londýn ském Hyde Parku první silniční válec v takové v známe

dodnes. Samozřejmě, tehdy poháněný 1 Parní nákladní vůz Aveling & Porter No.8546 z roku 1915 sloužil londýnské společnosti Taroads Syndicate při údržbě silnic 2 Avelingův klasický Hyde Park Roller, výkon parního stroje 12 HP a celková hmotnost 20 tun (parní válce se dodávaly 1867 1950) Aveling-Barford typu GD, silniční válec, který proslul i jako model ze série Matchbox od firmy Lesney (motor Ford, Ruston nebo Perkins; 40 až 52 k)

3 4 5 6 8 7 9/2022 THauto 57 3 Aveling-Barford SN 30 s (užitečnáRolls-RoycemotoremC8TFLhmotnost30 t) 4 Vynálezce parního válce Thomas Aveling (1824 1881) 5 Aveling-Barford SN 35 s motorem General Motors 12V-71N (užitečná hmotnost 35 t) 6 Aveling-Barford SR s motorem Leyland 400S (126 k; užitečná hmotnost 11,25 tuny) 7 Aveling-Barford SL 300 s motorem Leyland AU 600 (163 k; užitečná hmotnost 15 tun) 8 Aveling-Barford SR s hliníkovou korbou pro materiály nízké měrné hmotnosti parním strojem, které přežily až do padesátých let minulého století (poslední parní Aveling-Barford vyjel v roce 1950 z továrny subkontraktora Vickers-Arm strong v Newcastle-upon-Tyne). Společnost Aveling & Porter z Rochesteru, založená už v roce 1850 (Aveling opravoval zemědělské stroje, 1862 se spojil s Richar dem Porterem), vyráběla také parní nákladní automo bily (později i se zážehovým motorem), stejně jako parní lokomobily, ty však hlavně pro farmáře. Kromě toho se stala největším výrobcem silničních válců na světě, ale začlenění do koncernu AGE (Agricultural & General Engineers) v roce 1919 ji později málem stálo ►►► Aveling-BarfordFoto

1 2 3 4 58 THauto 2022/9 ► AVELING-BARFORD (1850 2010)

V

dvanáctiválce i šestnáctiválce

kW/635 k). Menším typům posloužily rov něž šestiválce Leyland Diesel. Nová řada RD pak zahr novala typy s užitečnou hmotností až 85 tun. 1 Aveling-Barford SL 270 při práci v britském dole na železnou rudu 2 Nakladač TS 250 s aLeylandmotoremAU600/680lžícíoobjemu2,3m3 3 Aveling-Austin Pacer 400 podle americké Rolls-Royce,(pohonAustin-Westernlicenceařízeníčtyřkol;motorLeylandnebo163/170k) 4 Traktorový šířkaAveling-BarfordgraderRMproúdržbusilnic(motorFordsonSuperMajor,56k;radlice2743mm) Aveling-Barford 3 Yard Dumper s motorem Fordson (56 k; užitečná hmotnost 3,8 tuny) Aveling-BarfordFoto

zpevněné komunikace, tedy v lomech a na velkých stavbách, prožívala po válce obrovský rozvoj, rozvinula se těžba a stavěly se přehrady, mosty i dálnice. Řadu SN s užitečnou hmotností 30 nebo 35 tun zdobil štítek Powered by Rolls-Royce, když se pod kapotou ukrýval vznětový osmiválec slavné značky (Rolls-Royce typ C8TFL) o objemu 16 222 cm3 (ø 130 x 152 mm) a vý konu 331 kW (450 k)/2200 min 1, který vozidlu se čtyř stupňovou nebo šestistupňovou samočinnou převodov kou Allison Torqmatic uděloval rychlost 53,1 km/h; druhou alternativou byla mechanická 6 + Z s dvouko toučovou spojkou Borg & Beck (max. 48,3 km/h); zadní poháněná náprava nesla planetové převody 4,94:1 v hlavách kol. Vozy měly rozvor náprav 4343 mm, délku 8418 mm, šířku 3480 mm a výšku 3480 mm (s vyklope nou korbou 6375 mm). Vlastní hmotnost se pohybovala kolem 23 tun. Alternativou byly vznětové dvoudobé General Motors 71, do (až 467

existenci, po bankrotu 1932 záchranu nabídly další slavné strojírny R.A.Lister & Company a hlavně Ruston & Hornsby, která poskytla nové sídlo v Granthamu (Lincolnshire), kam bylo přestěhováno téměř deset tisíc tun materiálu z původního závodu v Rochesteru. Po spojení Aveling & Porter, Ltd., a Barford & Perkins, Ltd., z Peterboroughu (ano, továrna předků Franka Perkinse, tvůrce známých vznětových motorů, založeno 1840) v roce 1934 vznikla nová značka Aveling-Bar ford, zaměřená na silniční válce. Mezi nové výrobky přibyla také zařízení pro zpracování mléka, ale v roce 1938 už byl v nabídce klasický malý dumper. Finanční pomoc firmy Ruston & Hornsby of Lincoln, vedené Johnem Wulff-Pawlynem a George Rustonem, zajistila přežití. Ruston & Hornsby se vzdala produkce silničních válců, jejich výrobu soustředila do Granthamu pod značkou Aveling-Barford, ale po dlouhá léta tam dodá vala své motory. V roce 1937 neslo 75 % všech silnič ních válců ve Velké Británii značku Aveling-Barford. Po roce 1945 firma expandovala a rošířila sortiment. Výroba těžkých sklápěčů pro provoz off road mimo

řady

Barford Atom

-Win a další stroje, takže v šedesátých letech změnila název na Barfords of Belton. V roce 1967 se Aveling-Barford včetně Barfords stal součástí konglomerátu British Leyland, který neslavně spojil většinu britských automobilek, ale i významných strojíren, aby pak společně zanikly. Jeden čas se dokonce vyráběly pásové traktory a kolové nakladače pod značkou Aveling-Marshall v Granthamu (1975 až 1979), výsledek pohlcení velkého konkurenta Marshall -Fowler, ale pak British Leyland opět rozprodal svoji Specialist Products Division. V roce 1988 závod v Granthamu a značku získal Wordsworth Holdings pod vedením Duncana Wordswortha, po úpadku v roce 2010 transformovaný na Invictas Engineering podle označení původní továrny v Granthamu. Tím se histo rie uzavřela, jediné dostupné údaje jsou, že nová firma poskytuje technické konzultace podobně jako Grant ham Engineering Ltd., která využívá tradiční značku Invicta pro svoje vibrační přepravníky (Invicta Vibra tors) a jejich elektrické, pneumatické a hydraulické sys témy (Invicta Drives & Controls). ■ Výroba silničních válců samozřejmě pokračovala. Le gendou se stal těžký typ GD 9 16 t, jenž proslul dva krát, také jako slavný model ze série Lesney Matchbox. Vedle klasických typů se dodávaly tandemové, vibrační a na pneumatikách (PneumaVicta). Další významnou položkou byly autogradery, samohybné stroje auto mobilového typu s radlicí pod zvýšeným rámem pro urovnávání terénu, zejména při stavbě silnic. Aveling -Barford koupil licenci od amerického průkopníka Austin -Western Road Machinery Co. z Aurory (Illinois), stroje nesly proto také značku Aveling-Austin, vyráběl však i vlastní Aveling-Barford. Dodávaly se i malé dumpery traktorového typu (větší zadní kola), nejmenší vyráběla dceřiná společnost Barfords of Belton pod značkou Barford ještě nedávno, když přežila všechny fúze a zánik koncernu. Vznikla jako Barford (Agricultural), Ltd., v roce 1946, o sedm let později otevřela novou továrnu v Beltonu nejen pro zemědělské stroje a zaří zení, ale i minidumpery, jednonápravové The (první

5 6 7 8 9/2022 THauto 59

vyjel 1946), stavební výtahy Barford Torno, čelní nakladače, míchačky Barton Good Autograder Aveling-Barford Super MGH s pohonem a řízením všech šesti kol (motory Leyland nebo Cummins, 126/135 k) 5 Barford 200 Dumper 4x4, větší bratr typu 100 (motory Lister nebo Petter) 6 Aveling-Barford TR (Tandem Roller) s hmotností 5,8 10,2 tuny (motor Ford 52 k, alternativně zážehový, nebo Perkins 44 k) 7 Aveling-Barford GFX/GFW s hmotností 2,5 3,5 tuny (motor Petter AV2 o výkonu 11 k) 8 Ford(13PneumaVictaAveling-BarfordPTR15tun)smotorem63kneboPerkins62 k, rychlost do 24,6 km/h Aveling-BarfordFoto

malotraktory

1 60 THauto 2022/9 ► MUZEUM NA DEMARKAČNÍ LINIIeXtra Vojenské muzeum v Rokycanech nabízí sbírku 190 vozidel, ale přináší i pohled do smutné historie Československa... TOM RokycanyHYAN,(CZ) OSUDOVÁ HISTORIE Vojenské Muzeum na demarkační linii je v Ro kycanech, tedy v místech, kde došlo k zasta vení americké armády, což mělo pro Česko slovensko osudové důsledky. Podle dohody se Sovětským Ruskem se bohužel zastavili, přestože na linii byli dříve a mohli pokračovat. Byla to osudová chyba, daná rozdělením poválečné Evropy podle dohod z Jalty, která předurčila osud Českoslo venska, jež se následně stalo vazalským státem Sovět ského svazu a důsledky tohoto chybného rozhodnutí pociťujeme dodnes. Komunistická poroba za asistence ruských agentů a přepadení Československa sovětský HyanTomFoto mi (ruskými) vojsky v srpnu 1968, které ovlivnily životy milionů Čechů a Slováků, byly krutou daní za zbytečný ústupek sovětským požadavkům. Na druhé straně to byli Němci, kteří zavinili příchod Sovětského svazu do střední Evropy a jejich poválečnou rozpínavost. Dnes je to historie, jejíž připomínkou je Muzeum na de markační linii, založené a provozované Nadací pozemní ho vojska AČR už pětadvacet let. Bylo otevřeno 11. listo padu 1997 v 11 hodin a 11 minut v rámci oslav Dne veteránů v Rokycanech, symbolicky v čase ukončení první (nikoli druhé) světové války. Muzeum je zaměřeno na vozidla a bojovou techniku Československé armády, Ford Canada V8, vpravo klasický valník F60L (No.13), vlevo se starší budkou No.12 v africké verzi s originální britskou dřevěnou nástavbou (1941) 1 Studebaker US6, dvaapůltunový vůz 6x6, poháněný šestiválcemzážehovýmHercules,symbolpomociLend-LeaseAct(celkemvzniklo218863vozů) Dva lehké terénní Dodge T214, šestiválce 3,8 litru s výkonem 69 kW (94 k)

2 3 4 5 6 9/2022 THauto 61 NAMUZEUMDEMARKAČNÍ LINII Šťáhlavská 1284, 337 01 Rokycany (D5 exit 62) www.vojenskemuzeumrokycany.cz Telefon + 420 603 528 875 Otevřeno denně 9.00 17.00 h (květen – srpen), v září pouze víkendy 9.00 17.00 h Základní vstupné 190 Kč, snížené 120 Kč vozidla Spojenců a německých nepřátel. Kromě konkrétních strojů pod přístřešky či na volném prostranství tam najdete vnitřní expozici mapující osudy samostatného Čes koslovenska a jeho ozbrojených sil od roku 1918 do současnosti, nechybějí ukázky po hraničního opevnění, které jsme bohužel pro obranu nevyužili a německým okupantům bez boje ustoupili. Vystavená technika se hojně využívá pro vojensko-historické akce, ale také pro filmování, přičemž vznikly funkční repliky na běžných podvozcích (např. německé tanky Panther na T-55 a Ti ger na T-34 pro film, či replika stíhacího letounu North American P-51D Mustang). Neuvěřitelnou kapitolou druhé světové vál ky je Zákon o půjčce a pronájmu (Lend -Lease Act), schválený v březnu 1941 v USA, jehož součástí byly obrovské do dávky zbrojního materiálu a dalšího zboží včetně paliv a potravin především z USA do Sovětského svazu (za 10,98 miliardy do larů), který jen díky této pomoci vyšel ze druhé světové války coby vítězná mocnost. Zřejmě se Američané domnívali, že když Rusům poskytli už dříve know-how pro výrobu dopravních prostředků a země dělských strojů, tak jednají s normálním partnerem. Rusové ale vše využili, zapo mněli zaplatit (pouze 25 % dluhu, zbytek odepsán) a odvděčili se studenou válkou. Američané dodali Rusům v letech 1941 až 1945 celkem 14 795 letadel (z toho 4719 Bell P-39 Airacobra), 375 883 nákladních vozů, 51 303 Jeepů, 35 170 motocyklů, 7537 tanků, 8701 traktorů, 13 136 ►►► 2 Nepřátelé z jednoho koncernu, britský Bedford OX (zkrácená verze OY) a německý Opel Blitz, oba výrobky General Motors 3 Nejrozšířenější nákladní vozy na frontě byly GMC 353 CCKW, šestiválce 4,4 litru, jejichž celkový počet přesáhl půl milionu 4 Československá legenda Praga RN se zážehovým šestiválcem 3,5 litru ve vojenském provedení (výroba do 1953) 5 Legendární Jeep Willys MB a Praga A150 (před válkou se zrodila coby Škoda 150) 6 Bojový Tudor alias pohotovostní vůz Škoda 1101 P (v letech 1948 1951 vzniklo 4237 vozů) HyanTomFoto

1 2 3 4 5 62 THauto 2022/9 ► MUZEUM NA DEMARKAČNÍ LINII lokomotiv a vagonů atd. V rámci jiné po válečné pomoci UNRRA (United Nations Relief and Rehabilitation Administration) činil celkový objem dodávek do Evropy 2,9 miliardy, z toho 264 milionů dolarů pro VČeskoslovensko.Rokycanechsi můžete prohlédnou vozi dla, která se stala legendami těchto akcí. Pomineme-li nejznámější Jeep Willys MB, vyrobený v počtu 359 489 u Willys-Overland Motors a 277 896 u Ford Motor Company (Ford GPW), pak šlo především o nákladní vozy Ford Canada F60L, jež u nás sloužily ještě dlouho po válce, zejména ve dvouná pravovém provedení s užitečnou hmotností 3,0 tuny, které poháněl osmiválec Ford Flathead (SV) o objemu 3,9 litru a výkonu 70 kW (95 k). Byl to univerzální design CMP (Canadian Military Pattern), v muzeu je jak vůz v provedení budky No.12 (sešroubo vané), tak No.13 (svačované, s negativním sklonem čelního okna). Typický vzhled No.13, uvedené od konce 1941, je opravdu nezaměnitelný. Stejné vozy vyráběl GM Canada jako Chevrolet C60, ovšem s vlast ním řadovým šestiválcem 4,4 litru. Mezi třínápravovými typy vynikají nákladní vozy Studebaker US6 (G630) se znakem náprav 6x6 a zážehovým šestiválcem Her cules JXD 320 (5,2 litru) o výkonu 69 kW (94 k), které v počtu sto tisíc kusů putovaly do Sovětského svazu, kde posloužily i jako nosiče raketometů G13 Kaťuša a inspiro valy konstruktéry ruských ZiS-151/ZiL-157. Užitečná hmotnost v terénu činila 2,5 tuny (na silnici až 5 tun) podobně jako u GMC 353 CCKW (G508) a naší Pragy V3S. Ostatně GMC 353 vznikl v 572 tisících exemplářů, a to je v této válečné kategorii rekord. Z dalších válečných typů zaujmou britské Bedfordy, rakouský Steyr i německý Opel Blitz, všechny u nás jezdily po válce i v civilním provozu. Mezi poválečnými typy hrají prim kopřivnické Tatry, zajímavým využitím dvanáctiválce T111A se sníženým výkonem na 110 kW (150 k) je motorový člun aluminiový MOČÁL MO-111 na přívěsu MP-5, určený pro vlek a postrk pontonových soulodí, či samostatné jízdy jako pracovní člun. Má výtlak 3,6 tuny a rychlost 12 až 25 km/h. Nechybějí nejrůz nější vojenská vozidla, ale třeba i pojízdný pásový traktor S-100 Stalinec z Čeljabinska; mezi ruskými vozidly jsou různé typy GAZ, UAZ, ZiL, Ural, či KrAZ. Pravděpodobně nejslavnější (a nejúspěšnější) ruské bojové vozidlo je střední tank T-34, podle ráže kanonu značený T-34/76 a T-34/85, kterých vzniklo do roku 1958 rekordních 84 070 kusů, za války přes čtyřicet tisíc v různých traktorových závodech (ČTZ, CHTZ, STZ) a dalších strojírenských podnicích evakuo vaných až za Ural! Srdcem stroje byl unikátní vznětový dvanáctiválec V-2-34 s válci do V/60°, přímým vstřikováním nafty, hliní kovým blokem a hlavami válců, objemem 38 860 cm3 (ø 150 x 180/186,7 mm), výko nem 368 kW (500 k) a čtyřventilovým rozvo dem DOHC! Nestačila výroba, takže některé T-34 mají i jiné motory, ale V-2 byl vrcholnou konstrukcí ChPZ (Charkovského závodu na parní lokomotivy), která se pak vyráběla v dalších závodech. Sovětské tanky vznikaly také v Polsku a Československu, u nás byla produkce od roku 1953 soustředěna do ZTS Martin (původně Závody J. V. Stalina) na Slovensku, kde přežila až do úpadku pod niku koncem devadesátých let. ■ 1 Tahač ZiL-131 s návěsem pro přepravu rakety S-75 Volchov (SA-2 Guideline), která v květnu 1960 sestřelila špionážní Lockheed U-2 nad Sverdlovskem 2 Repliky německých tanků, využívané pro filmování 3 Buldozer Stalinec S-100, vyráběný od roku 1956 v Závodě J. V. Stalina v (doČeljabinskuroku1964 vzniklo 124 416 kusů) 4 Legendarní vozy Tatra nemohou ve vojenském muzeu chybět (zleva T805 a T111) 5 Motorový člun MO-111 MOČÁL s motorem T111A, uloženým uprostřed trupu, a pohonem lodní vrtulí (doprava na přívěsu MP-5) HyanTomFoto

9/2022 THauto 63 Titulní strana prospektu na tank T-72 M1-A, vyráběný na Slovensku (1997)

► Nový šestiválec Audi F1 bude prvním německým motorem formule 1 od časů BMW (mnichov ská automobilka odstoupila po sezoně 2009), když motory Mercedes-AMG vznikají v britském Brixworthu (Northamptonshire). Porsche bude prvním návratem značky do F1 po neúspěchu dvanáctiválce 3,5 litru (typ 3512) pro Footwork Arrows FA12, který se nakonec coby FA12C vrátil ke klasickému osmiválci Ford -Cosworth DFR (1991). ► Účast velkých automobilek je pro formuli 1 nebezpečná, protože místo zapálených motoristických nadšenců rozhoduje představenstvo, a to může nečekaně z účasti v mistrovství světa odstoupit, jak předvedla Toyota V sobotu na Velké ceně Abu Dhabi 2009 nám v interview technický ředitel Pascal Vasselon představil plány na rok 2010, v neděli jsme se na večírku rozloučili s BMW-Sauber a nakonec v úterý po závodě představenstvo Toyoty účast ve formuli 1 zrušilo (přehlasovalo i Akio Toyodu). Navzdory tomu, že nový monopost pro sezonu 2010 už byl hotov, ale skončil pro testování pneumatik! ► Kuriozitou je naopak Honda, přestože oficiálně odstoupila jako dodavatel motorů po vítězné sezoně 2021, nadále podporuje nasazení svých pohonných jednotek pod hlavičkou RBPT (Red Bull Power Trains) a Max Verstappen nadále potvrzuje technickou nadvládu Red Bullu v Grand Prix. Naposledy zvítězil ve Velké ceně Belgie 2022, a to přesto, že pro penalizaci za výměnu dílů pohonné jednotky startoval až ze čtrnácté pozice!

► Nové předpisy FIA F1, oznámené dlouho dopředu, mají přilákat další zájemce o vývoj pohonných jednotek. První se přihlásila automobilka Audi, která zřejmě převezme švýcarský tým Sauber, až mu koncem roku 2023 skončí smlouva s Alfou Romeo. Otázkou je, zda si Volkswagen Group v sou časné hospodářské situaci nevzal příliš velké sousto, když schválil také účast Porsche ve formuli 1 (spekuluje se o převzetí 50 procent Red Bull Racing).

V pátek 26. srpna na VC Belgie za přítomnosti Stefana Domenicaliho, Markuse Duesmanna (šéf Audi) a Mohammeda Ben Sulayema oznámili vstup Audi coby dodavatele pohonných jednotek F1 od sezony 2026! Vznikne další 100% dceřiná společnost od Audi Sport v Neuburgu na Dunaji, kterou povede Adam Baker, dříve AUDI DO FORMULE 1 (2026) FIA Safety Director a zaměstnanec Cosworthu v době posledního motoru F1 této značky stejně jako Sauberu v době spolupráce s BMW. Baker bude podřízený Rolfu Michlovi, novému šéfovi Audi Sport od 1. září, který v této funkci vystřídá Julia Seebacha. Audi odvolala projekt sportovních prototypů LMDh pro rok 2023.

HyanTomFoto

AudiFoto NAŠI NA LE MANS CLASSIC Nebyli první, ale bylo jich víc! Na letošní Le Mans Classic se vypravily dokonce tři posádky z České republiky, a to s různými vozy Aero Minor Sport (1949), Škoda Sport (1950) a Talbot-Lago T26 GS (1950). První dva byly připomínkou jediné oficiální československé účasti v závodě 24 h Le Mans 1949 (Minor, vítězství ve třídě a druhé místo podle Indexu výkonnosti) a 1950 (Škoda bohužel odpadla), třetí vzpomínkou na triumf Louise Rosiera a jeho syna Jean-Louise v ročníku 1950. Závody, odložené pro koronavirové restrikce, se konaly s dvouletým zpožděním. Naši jezdci startovali v kategorii Plateau 2, jejich vozy tam byly nejstarší, a tak neměli šanci na absolutní vítězství. První místo obsadila rakousko-britská dvojice Lukas Halusa/Alex Ames (Jaguar D-Type 1954) před argentinskou Carlos a Mathias Sielecki (Aston Martin DB3S 1955) a francouzskou Christian a Félix Godard (Cooper T39 1955). Česká posádka Michal Froněk, Zdeněk Kašpar, David Karásek a Jaroslav Prášek dojela na 57. místě (a 52. podle Indexu výkonnosti) s malým dvoudobým dvouválcem 750 cm3, lépe si vedli Stanislav Kafka a Michal Velebný na okruhovém speciálu Škoda Sport (původně 1089, nyní 1221 cm3) na 47. místě (a 43. podle Indexu výkonnosti), zatímco posádku otce a syna Kudelů na čtyřiapůllitrovém šestiválci Talbot odsoudily technické problémy k poslednímu místu (74 vozů). Aero Minor Sport v Le Mans Classic, vzpomínka na úspěch Františka Sutnara a Otto Krattnera v ročníku 1949 ► ▼ František Kudela (Talbot T26 GS) při tréninku v MostěŠkoda Sport na rozdíl od ročníku 1950 závod dojela

AutoŠkodaFoto

► Pro 2026 dostane formule 1 nové pohonné jednotky s ještě většími restrikcemi interních součástí a celkových nákladů. Budou to nadále zážehové motory 1.6 V6, ale pouze s posílenou elektrickou asistencí MGU-K na 350 kW, zatímco jednotka MGU-H z turbodmychadla zmizí (obě dosud dávaly 118 kW). Celkový výkon přes 736 kW (1000 k) zůstane zhruba stejný, klesne však spotřeba (ze 100 na 75 kg na závod), navíc výhradně syntetického paliva (ve vývoji Aramco Fully Sustainable Fuel), vyrobeného z jiných surovin než jsou potravinářské plodiny (nyní se používá E10, tedy benzin s deseti procenty etanolu).

64 THauto 2022/9 ► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

MOTORYSLAVNÉ DEUTZ FL 413 (1969) Nová řada, uvedená na IAA 1969 ve Frankfurtu. Vzduchem chlazený vznětový motor s válci do V/90°, stavebnicové koncepce OHV s různým počtem válců (6, 8, 10 nebo 12). Jednotné vrtání a zdvih ø 120 x 125 mm při uvedení na trh (objem válce 1412 cm3), později ø 125 x 130 mm (1595 cm3, řada FL 413, ale také FL 513) a rovněž ø 120 x 130 mm (1470 cm3), alternativně s přeplňováním. Ve výrobě dodnes v Číně (licence Huachai Deutz China Plant). typ objem válců výkon (počet válců) [cm3] [kW/k/min-1] F6L 413 8472 125/170/2650 F8L 413 11 296 171/232/2650 F10L 413 14 120 213/290/2650 F12L 413 16 944 250/340/2650 Údaje platí pro první verze po uvedení v roce 1969 Deutz F8L 413 (1969) DeutzKresba Magirus-Deutz 232 D30 FK 8x4 (V8; 171 kW) v roce 1975 Magirus-DeutzFoto Iveco-Magirus 330-30 ANW 6x6 (BF8L 513, Bi-Turbo, 225 kW) v roce 1987 IvecoFoto

SLAVNÉ MOTORY FIAT DINO (1966) Závodní formule 2 vyžadovala homologované motory, a proto Ferrari poskytl konstrukci Dino V6 firmě Fiat s tím, že je třeba vyrobit 500 vozů za 12 měsíců. Tak vznikl Fiat Dino Spider (1966) a Coupé (1967). Ve formuli 2 byl objem pro Ferrari Dino 166 podle předpisů snížen ma 1,6 litru (1596 cm3; ø 86 x 45,8 mm), Fiaty byly nejprve dvoulitrové a později 2,4 litru (2418 cm3; ø 92,5 x 60 mm). Celkem vyrobeno 7651 vozů (z toho 1583 Spiderů) do roku 1972. FiatfotoaKresby Šestiválec do V/60°; 1987 cm3 (ø 86 x 57 mm) DOHC 2V; tři dvojité karburátory Weber 40 DCN Kompresní poměr 9,0:1 Výkon 118 kW (160 k) DIN/7500 min‑1 Točivý moment 172 N.m/6000 min‑1 Fiat Dino Spider (1966) Fiat Dino typu(1987135B.000cm3)

Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook

Articles inside

Naši na Le Mans Classic �������������������������

5min
pages 66-68

Nadace Elišky Junkové: ŠKODA Popular Monte Carlo (1937) ���� Senzační realismus Theodora Pištěka –

6min
pages 50-53

EDDA Cup Svijany Prix 2022�������������������

3min
pages 48-49

CHAPARRAL Motorcycles�����������������������

6min
pages 56-57

v Rokycanech���������������������������������������

6min
pages 62-65

AVELING-BARFORD (1850 – 2010) ��������� Muzeum na demarkační linii

7min
pages 58-61

FIA Formula 3 Championship 2022���������

6min
pages 46-47

Alain De Cadenet (1945 – 2022) ��������������

5min
pages 38-39

MAZDA 2 Skyactiv-G90 (DJ)�������������������

7min
pages 22-25

Novinky ze světa automobilů�������������������

5min
pages 26-27

KIA EV6 (CV)�������������������������������������������

8min
pages 18-21

FIA Formula 2 Championship 2022���������

5min
pages 44-45

Grand Prix Brno 1987 �����������������������������

4min
pages 36-37

Giotto Bizzarrini Automobili ��������������������

15min
pages 28-33

TOYOTA Aygo X (KGB70L) ���������������������

7min
pages 14-17
Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.