TH Auto 10 2017 (říjen) by TH Auto

2017

FIAT 128 Car of the Year 1969/1970 PŘEDSTAVUJEME land ■ ATS 2017 Automobili Turismo e Sport ■ SUZUKI SX4 S-CROSS s pohonem všech kol ■ CATERHAM / LOTUS SEVEN nekonečný příběh ■ VOLKSWAGEN GOLF s novým motorem 1.5 TSI

rover

DISCOVERY

toyota

PRIUS phev

ford

FIESTA

Kresba Volvo

SLAVNÉ MOTORY

VOLVO 4.4 V8 (B8444S)

Osmiválec do V/60°; DOHC 4V; 10,4:1; objem válců 4414 cm3 (ø 94 x 79,5 mm) Výkon 232 kW (315 k)/5950 min‑1 (Volvo XC90) Točivý moment 440 N.m/3950 min‑1 (Volvo XC90)

Foto Volvo

První sériový V8 pro osobní vozy Volvo (2004 – 2010 XC90, S80), spolupráce s Yamahou (výroba v Japonsku) na základě Ford SHO 3.4 V8. Zajímavostí je úhel rozevření válců 60° (nikoli obvyklých 90°) pro zástavbu napříč. Celohliníková konstrukce. Pětilitrová verze Polestar s výkonem 478 kW (650 k) obnovena od 2014 pro australské okruhové závody V8 Supercars (Volvo S60).

DRUHÝ ROČNÍK číslo 10 (18), říjen 2017 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2017

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2017 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH nechápu, proč si stále vymýšlíme nepříjemnosti. Nechci polemizovat o modrých zónách, podle mě jsou především nespravedlivé, osobně nesmím s vozem, který mi nepatří (a to je u testovacích automobilů pravidlem) parkovat ve svém bydlišti, ale už jsem našel řešení. Nechápu však, proč nás magistrát terorizuje při povinnosti obnovit parkovací povolení na vlastní vůz. Na Praze 8 to (ne)funguje takto: Chcete se registrovat on line, heslo nepošlou, ale dají číslo účtu a variabilní symbol. Tak zaplatíte. Opravdu briskně do dvou dnů vám peníze vrátí na účet s tím, že nejste registrováni. Samozřejmě, neměnili jste ani bydliště, ani automobil, ani státní poznávací značku. Proč se musíte znovu registrovat? Asi proto, že géniové z výboru vám pro každý rok touží dát nový variabilní symbol na stejného člověka, stejné auto, stejnou značku, stejné bydliště... No, není to geniální? Když k tomu ještě dostanete dvakrát pokutu zaslanou ze sladké Francie, protože jste tam jeli 75 km/h na 70 a cestou zpět 99 na 90, vidíte, že digitální svět funguje, a tak si řeknete, že to asi všechno tak má být. Ohrozili jste přece bezpečnost s vozem, který je stavěn na rychlost 210 km/h. Nebo si koupíte dálniční známku a platíte pokutu za to, že jste na dálnici jeli 90 místo 80 km/h. Alespoň se nenudíte. Vím, že návrat do normálního světa, třeba toho, jaký fungoval na západ od našich hranic v minulém století, je bohužel utopií. Proti hlouposti však musíme bojovat. Krásný podzim, radost z jízdy a příjemné čtení přeje

LAND ROVER Discovery 2017 �� 2 FORD Fiesta (1976 – 2017) �� 6 TOYOTA Prius PHEV (2017) �� 12 ATS – Automobili Turismo e Sport �� 16 CATERHAM / LOTUS Seven (1957 – 2017) �� 18 SUZUKI SX4 S-Cross 2017 �� 22 VOLKSWAGEN Golf Variant 2017 �� 26 IAA 2017 Frankfurt �� 28 FIAT 128 (1969 – 1985) – Car of the Year 1969/1970 �� 30 AVIA Motors �� 34 MCB Monark Crescent (1927 – 2017) �� 36 ŠKODA Vision E �� 40 Jezdci formule 1 �� 44 HYUNDAI Motor Co. (1967 – 2017) �� 48 W. H. FELBER Automobiles SA (1974 – 1984) �� 52 WALTER z Jinonic (1913 – 2007) �� 54 DUPLEX / GRADALL by Warner & Swasey �� 58 Buick Gallery & Research Center �� 60

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2017 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2017 v ČR

► Novinky a kuriozity z autosalonu ve Frankfurtu ► Za volanty nových vozů Škoda Karoq, Volkswagen Golf GTD, Audi A5 Sportback, Hyundai i10, Dacia Dokker, Nissan Micra a dalších ► S Jaguary na okruhu ► Neznámé československé automobily ► Nové dvanáctiválce ► Nákladní vozy Faun ► Motocykly Motobi

10/2017 THauto

Foto Land Rover

► LAND ROVER DISCOVERY 2017

KŘEST OHNĚM

Land Rover Discovery páté generace jsme prověřili na terénním polygonu ve Spielbergu, v těsném sousedství závodního okruhu Red Bull Ring... TOM HYAN, Spielberg (A)

Nejprve jsme Discovery TDV6 prověřili na off roadové trati ve Spielbergu, hned nad závodním okruhem Red Bull Ring

auto 2017/10

iscovery rozšířila nabídku automobilů Land Rover poprvé v září 1989, letos vyjela už pátá generace, postavená na hliníkové platformě spřízněné s velkým Range Roverem. Nejprve byla jen tří dveřová, v roce 1990 přibyla pětidveřová verze, která se pak uplatnila u dalších proměn. Druhá Discovery debutovala na Pařížském autosalonu 1990, kam dojely dva vozy po absolvování jízdy na 48 000 km kolem světa. Discovery 3 se představila na autosalonu 2004 v New Yorku, zavedla samo nosnou karoserii, nezávislé vzduchové odpružení a systém Terrain Response. Předposlední čtvrtá generace, poslední hranatých proporcí, vyjela v roce 2009 a o tři roky později oslavili v britském Solihullu výrobu miliontého exempláře řady Discovery. V dub nu 2014 zářila na autosalonu v New Yorku studie Discovery Vision Concept, představená společně s kosmickým letounem Virgin Atlantic, která nazna čila nový designový styl nástupce. Pátá generace vyjela koncem minulého roku, když celková pro dukce Discovery přesáhla 1,2 milionu automobilů...

Nová Discovery lehce připomíná Discovery Sport, ale jinak nemá s tímto vozem nic společného. Je to tiž klasické koncepce s motorem uloženým podélně vpředu jako předchůdce, zatímco menší Discovery Sport nahradila tiše zesnulý Freelander 2 a vychází z koncepce Evoque, tedy motoru vpředu napříč a pohonu předních kol. Samozřejmě, vždy jde o au tomobil připravený pro pohon všech kol 4WD, i když menší se dodává rovněž coby 2WD. Nová Discovery poněkud nabyla na objemu, dnes je to opravdu velký automobil. Všechny testy na Red Bull Ringu jsme absolvovali s vozem poháněným vznětovým vidlico vým šestiválcem, ostatně stejným typem jsme tam také přijeli. Spotřeba na dálnici kolem osmi litrů na stovku kilometrů stejně jako výtečné schopnosti v terénu byly veskrze příjemným překvapením. Land Rover Discovery nyní reprezentuje téměř pět metrů dlouhý pětidveřový SUV full-size (podle evrop ských měřítek), jehož samonosnou karoserii nyní tvoří skelet tvořený z 85 procent hliníkovými díly. Zadní výklopné víko je kompozitové a vpředu najde te hořčíkový rám nesoucí masku přídě. Pomocné

Foto Land Rover

Foto Tom Hyan

3 rámy závěsů kol jsou z vysokopevnostní oceli. Podíl těchto materiálů činí 14 % u oceli a po 0,5 % u hoř číku a kompozitových plastů. Rozvor náprav se pro dloužil o 38 na 2923 milimetrů. Nezávislé zavěšení všech kol s velkým zdvihem odpružení ocelovými pružinami nebo vzduchovými měchy dovoluje ne obyčejnou průchodnost terénem, jak jsme se ostat ně přesvědčili nejen na polygonu ve Spielbergu, ale i následnou jízdou po rozbitých horských cestách v jinak uzavřeném lesním prostoru. Uváděné parametry řadí Discovery na absolutní špičku svého segmentu. Hliníkový automobil ze Solihullu vyniká až o 480 kilogramů lehčí konstrukcí než stroje ocelové, dokáže vléci brzděný přívěs do hmotnosti 3500 kg, nabízí až 2,5 m3 ložného objemu za první řadou sedadel, ve třech řadách usadí sedm cestujících, výklopná podlážka zavazadlového pro storu unese až 300 kilogramů užitečné hmotnosti (tři lidé v řadě tak mohou třeba v pohodlí rybařit) a když vyjede, bez problémů brodí až do hloubky 900 mili metrů! Samozřejmostí je vylepšený systém Terrain Response 2, který přesně upravuje činnost pohonné

jednotky, mezinápravové spojky, posilovače řízení a brzdové soustavy podle programu jízdy a druhu terénu. Sdruženými tlačítky na středové konzole lze volit jeden ze šesti režimů pro běžnou jízdu (General Driving), zhoršenou adhezi (Grass/Gravel & Snow), bláto a vyjeté koleje (Mud & Ruts), či písek (Sand) nebo kamení (Rock Crawl). Nechybí systém pro kontrolované terénní sjezdy re dukovanou rychlostí ATPC (All-Terrain Progress Control), kdy na volantu nastavíte vhodnou rychlost. Podle typu motoru, či volby klienta se dodává jedno stupňová nebo dvoustupňová rozdělovací převo dovka (aktivace dalším tlačítkem na středové kon zole). V prvním případě je rozdělení točivého momentu na nápravy standardně P/Z 42/58 %, ale v případě potřeby jde až 78 % na zadní nápravu nebo až 62 % na přední. U provedení s dvoustup ňovou redukcí se základní rozdělení mění z 50/50 % až na plných 100 procent na jednu, či druhou ná pravu. Na palubním displeji lze sledovat funkci pohá něcí soustavy 4x4 včetně mezinápravového závěru (na přání je závěr zadního diferenciálu). ►►►

1 Off Road Experience v rakouském Spielbergu má spolupráci s dovozcem Jaguar Land Rover Austria a letos rozšířila nabídku terénních jízd o nové vozy Discovery 2 Na další jízdu jsme vyrazili do uzavřeného lesního prostoru; terén byl náročný, ale nakonec jsme všude projeli 3 Ve speciálních lesních úsecích byl nerušený klid pro zkoušky terénní jízdy

10/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► LAND ROVER DISCOVERY 2017

Nová Discovery se dodává v pětisedadlové i sedmisedadlové verzi

Foto Land Rover

Interiér je skutečně variabilní se sklápěním sedadel, řadou úložných prostorů a výsuvnou podlážkou pro užitečnou hmotnost až 300 kilogramů

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválec Ingenium nebo zážehový či vznětový šestiválec do V/60°, přeplňovaný jedním turbodmychadlem (zážehový V6 kompresorem Roots), uložený podélně vpředu; DOHC 4V, zážehový s Dual-VVT; elektronické přímé vstřikování paliva, EU6; a) Ingenium TD4: 1999 cm3 (ø 83 x 92,4 mm); 15,5:1; 132 kW (180 k)/4000 min‑1 a 430 N.m/1500 min‑1; b) Ingenium SD4: viz výše, ale 177 kW (240 k)/4000 min‑1 a 500 N.m/1500 min‑1; c) TDV6: 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,1:1; 190 kW (258 k)/3750 min‑1 a 600 N.m/1750 až 2250 min‑1; c) 3.0 Si6: 2995 cm3 (ø 84,5 x 89 mm); 10,5:1; 250 kW (340 k)/6500 min‑1 a 450 N.m/3500 až 5000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka ZF 8HP70, pro a) 8HP45 bez redukce; všechny 4,714 – 3,143 – 2,106 – 1,667 – 1,285 – 1,000 – 0,839 – 0,667 – Z pro a/b/c/d: 3,295/3,317/3,317/3,295; mimo a) redukční převodovka 1,000 – 2,930; stálý převod 3,31/3,31/3,21/3,73; pohon všech kol. PODVOZEK – samonosná hliníková konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu víceprvkové závěsy Integral-Link; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči (vzadu nesoustřednými), na přání Air vzduchovými měchy; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 360/350 mm s vnitřním chlazením; ABS/EBD, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem EPAS; kola z lehké slitiny 19 až 22“; pneumatiky 236/65 R 19, 235/60 R 20 a jiné. ROZMĚRY A HMOTNOSTI (5 Seats) – rozvor náprav 2923 mm, d/š/v 4970/2073/1846 mm; světlá výška 220/Air 283 mm; nájezdové úhly 28,5°/27° (Air 34°/30°), přechodový úhel 22,5° (Air 27,5°); objem zavazadlového prostoru 1231/2500 l; objem palivové nádrže 77/77/85/89 l; pohotovostní hmotnost od 2099/2109/2223/2148 kg; brzděný přívěs do 3500 (pro a) do 3000) kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, pětimístný, v pořadí a/b/c/d) – největší rychlost 189/207/209/215 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,5/8,3/8,1/7,1 s; spotřeba paliva EU 6,0/6,3/7,2/10,9 l/100 km; emise CO2 159/165/189/254 g/km.

auto 2017/10

Foto Land Rover

Na silnici i v terénu jsme zkoušeli vozy se vznětovým třílitrem TDV6

Foto Tom Hyan

Vedle zmíněného vznětového třílitrového šesti válce TDV6 o výkonu 190 kW (258 k) se dodávají především zcela nové vznětové dvoulitrové čtyř válce JLR Ingenium Diesel o výkonu 132 kW (180 k) v provedení TD4, resp. 177 kW (240 k) coby SD4. Pro vybrané trhy je k dispozici zážehový šestiválec 3.0 Si6 o výkonu 250 kW (340 k). Všechny tři silnější typy mají výhradně osmistupňovou samočinnou převodovku ZF 8HP70 s dvoustupňovou redukcí, nejslabší pak ZF 8HP45 bez redukce. Všechna kola jsou zavěšena nezávisle, přední na dvojitých příčných ramenech s pružinovými vzpěrami, zadní na vyspělých víceprvkových závěsech Integral-Link s nesoustřednými pružinami a tlumiči. U vzducho vého odpružení se nabízí dvoustupňové navýšení světlé výšky, a to až o 75 mm do rychlosti jízdy 50 km/h, resp. o 40 mm do 80 km/h, čímž se zvět šují nájezdové úhly. Brzdové kotouče obou náprav jsou duté s vnitřním chlazením, vpředu o průměru 360 mm, vzadu o deset milimetrů menším. Hřebe nové řízení má elektrický posilovač. Paleta litých kol zahrnuje patnáct typů od 19 do 22 palců. Neobyčejně prostorný interiér se dodává v pětimíst ném nebo sedmimístném uspořádání, přičemž obě zadní řady sedadel lze sklápět a zvětšit tak ložný objem ze 1231 (pětimístný) až na 2500 litrů; ložná délka se tak prodlouží ze 1119 na 1963 mm. Samo

zřejmě, verze sedmisedadlová nabízí v plném obsa zení 258 litrů (opěradla jsou až zcela vzadu) a lož nou délku jen 300 mm, ale i u ní sklápěním sedadel můžete dojít až na hodnoty 2406 litrů a uvedených 1963 milimetrů. Ve voze je celkem 21 drobných od kládacích prostorů, jež dávají 45 litrů objemu. V ná kladovém prostoru zaujme přepážka Apple Catcher, která brání vypadnutí předmětů z vozu, resp. elek tricky sklopná vysouvací ložná plocha. Výklopná zadní stěna připomíná asymetrickou dělicí rovinu víka už jen designovými prvky zádě, nyní je dělení přímé horizontální. Výrobce zdůrazňuje devět zásu vek USB, šest zásuvek 12 V a připojení k internetu WiFi Hotspot; podrobněji o výbavách a cenách (při uvedení na trh začínaly na 1 395 735 korun českých včetně DPH) se dočtete na www.landrover.cz! Rakouský Projekt Spielberg zahrnuje opravdu nároč nou terénní trať hned nad závodním okruhem Red Bull Ring, která slouží výuce terénní jízdy Off Road Experience. V létě 2017 uzavřel dohodu o rozšíření spolupráce s dovozcem Jaguar Land Rover Austria, podle níž vozový park klasických Defenderů rozšířily nové Discovery 5. Vyzkoušeli jsme jak nejnovější, tak starší automobily Land Rover a oba druhy obstály na jedničku. Discovery 5 projela všude tam, kde uspěl Defender, pro řidiče je však její ovládání o hodně snazší a pohodlnější. Pokrok je naprosto zřejmý. ■

1 Na monitoru přístrojové desky lze sledovat funkci pohonu v reálném čase 2 Přehledná přístrojová deska se u Discovery stala dobrou tradicí 3 V uzavřeném prostoru nebyla ani nouze o jedlé houby...

10/2017 THauto

Automobily

► FORD FIESTA (1976 – 2017)

GLOBÁLNÍ

Foto Tom Hyan

BESTSELLER

Dalším vozem programu One Ford pro celý svět je druhá globální Fiesta, tedy Fiesta sedmé generace... TOM HYAN, Praha/Pardubice (CZ) Nejprve jsme vyzkoušeli základní pětidveřové provedení Ford Fiesta Trend s novým zážehovým tříválcem

Foto Ford

Pětisedadlový interiér ve vyšší výbavě ST-Line

remiéru na českém trhu oslavila nová Fiesta na velkolepé akci Friends Fest 2017 v srpnu v Pardubicích, jehož součástí byly výstavy automobilů a motocyklů, ukázky amerických tradic a samozřejmě koncerty, které vyvrcholily britskou skupinou Uriah Heep. Ta je jen o něco starší než legendární Fiesta, byť už dávno nehraje v původním složení, kdy byl hybnou pákou skupiny Ken Hensley, známý automobilový nadšenec a majitel závodního týmu. Také Fiesta se ovšem během let měnila... Nejnovější sedmá generace přichází na trh

auto 2017/10

ve třídveřovém a pětidveřovém provedení stejně jako předchůdce, ale už bez zážehových čtyřválců, nabídka se zúžila na motory tříválcové a jediný čtyřválec, kterým je nový turbodiesel 1.5 TDCi. Už šestá generace, uvedená v Ženevě 2008, se původně měla jmenovat Verve, aby tvůrce zdůraznil velký rozdíl v designu i kvalitě; dokonce podle Johna Fleminga, tehdejšího šéfa Ford of Europe, tvořili příznivci každého označení rovnou polovinu. Nakonec zvítězila tradice a šestá i sedmá generace pokračují se jménem Fiesta... Ford Fiesta patří k nejúspěšnějším projek-

tům, jaké se zrodily ještě za legendárního Lee Iacoccy u Forda v Dearbornu (MI), stejně jako slavný Mustang (od 1964), Mercury Cougar (1967), či Lincoln Mark III (1968). Sám velký Henry Ford II tehdy podpořil projekt Bobcat, ale druhý koncept Mini-Max (MPV) zavrhl (byla to chyba, Lee Iacocca a Hal Sperlich z něho udělali veleúspěšný Chrysler Voyager). Na konci roku 1973 se projekt Bobcat rozběhl a jeho výsledkem je malý vůz Fiesta, jehož jméno se vybíralo z pěti finalistů, vzešlých z padesáti vybraných návrhů. Henry Ford jméno Fiesta schválil v roce 1974, za dva roky se rozběhla

Foto Tom Hyan

Foto Ford

1 Přehledná přístrojová deska s velkým dotykovým displejem ve stylu laptopu 2 Variabilní uspořádání zavazadlového prostoru s asymetricky děleným opěradlem zadní řady sedadel 3 Tříválec 1084 cm3 o výkonu 63 kW (85 k) má klasické atmosférické plnění 4 Výkonnější je přeplňovaný tříválec 1.0 EcoBoost (Turbo), nyní i se zvýšeným výkonem na 103 kW (140 k)

výroba v nové továrně ve španělském Almu safes u Valencie, otevřené za přítomnosti tehdejšího španělského krále Juana Car lose. Během tří let vznikl první milion vozů, v šesti generacích pak celkem přes patnáct milionů automobilů Ford Fiesta. Centrem výroby je nyní Kolín nad Rýnem (Köln-Niehl), který převzal část produkce už v dávném roce 1979. Pro americký trh pokračuje výroba předcházející šesté generace v Mexiku. Hovořit u Fiesty o počtu generací je stejně ošidné, jako u Mondea nebo Cortiny, britské prameny totiž uvádějí o jednu generaci více (facelift Fiesty čtvrté generace z roku 1999

označují jako pátou); pro kontinentální Evropany je novinka sedmou generací. Na první pohled se příliš od předchůdce neliší, jde o vyzrálou evoluci na upravené platformě Ford segmentu B, která zůstává globálním automobilem, určeným pro prodej na celém světě, jen mírně upraveným podle poža davků jednotlivých trhů. Zážehové řadové tříválce jsou základem, nový EcoBoost 1,5 l/147 kW (200 k) s vypínáním jednoho válce má být vrcholem příští specifikace Fiesta ST (bude od 2018). Přestože jsme záměrně vyzkoušeli nejprve provedení s novým nepřeplňovaným třívál-

cem 1.1 Ti-VCT/ 63 kW (85 k), odvozeným z litrového EcoBoostu, hned bylo zřejmé vynikající naladění podvozku, který motor rozhodně překonává, neboť snese mnohem větší výkony. Neobyčejně dobře vede stopu, ale při tom je velmi komfortní s tichými do razy, jízda je plavná a příjemná. Žel, atmosférický motor v testovaném voze příliš často nutil v městském provozu až k řazení dolů na druhý převodový stupeň, při třetím se nerozbíhal; takže rozhodně doporučujeme přeplňovaný 1.0 EcoBoost/74 kW (100 k), třikrát oceněný absolutním titulem Interna tional Engine of the Year (a se šesti- ►►►

10/2017 THauto

► FORD FIESTA (1976 – 2017)

Foto Ford

Ford na rozdíl od jiných dodává také třídveřovou verzi kompaktních vozů (na snímcích ST-Line)

Vyvrcholením řady Fiesta je vůbec poprvé luxusní provedení Vignale

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový tříválec, resp. vznětový čtyřválec TDCi, kromě 1.1 Ti-VCT přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; litinový blok válců, pro vznětový hliníkový; hliníková hlava válců; DOHC 4V, vznětový OHC 2V, pohon vačkových hřídelů ozubeným řemenem, u zážehových variabilní časování Ti-VCT; elektronické přímé (u 1.1 Ti-VCT nepřímé) vstřikování paliva; EU6; a) 1.1 Ti-VCT: 1084 cm3 (ø 73 x 86,3 mm); 12,0:1; 63 kW (85 k)/6300 min‑1 a 110 N.m/3500 min‑1; b) 1.0 EcoBoost: 998 cm3 (ø 71,9 x 82 mm); 10,0:1; 92 kW (125 k)/6000 min‑1 a 170 N.m/1400 – 4500 min‑1; c) 1.5 TDCi: 1499 cm3 (ø 73,5 x 88,3 mm); 16,0:1; 63 kW (85 k)/3750 min‑1 a 215 N.m/1750 – 2500 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená převodovka, pro a) pětistupňová (3,727 – 2,095 – 1,345 – 0,971 – 0,775 – Z 3,727), stálý převod 4,118; resp. šestistupňová (b/c: 3,417/3,417 – 1,958/1,880 – 1,276/1,172 – 0,943/0,865 – 0,757/0,683 – 0,634/0,568 – Z 3,833/3,833), stálý převod 3,941/3,370. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná karoserie s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy ø 262 mm s vnitřním chlazením, vzadu bubnové ø 203 mm, pro b) kotoučové ø 252 mm, ABS/EBD/EBA, ESC/TCS; hřebenové řízení 14,6:1 s elektrickým posilovačem; pneumatiky 195/60 R 15, 195/55 R 16 nebo 205/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2493 mm, rozchod kol 1508/1471 (nebo 1504/1472 a 1504/1466) mm; d/š/v 4040 (ST-Line: 4065)/1735/1476 (1466) mm; objem zavazadlového prostoru 292/1093 l; objem palivové nádrže 42 l; pohotovostní hmotnost DIN v pořadí motorů 1038/1069/1088 kg, celková 1620/1645/1655 kg; hmotnost brzděného přívěsu 750/1000/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b/c) – největší rychlost 170/183/175 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 14,0/10,5/12,5 s; spotřeba paliva EU 4,7/4,3/3,2 l/100 km; emise CO2 107/97/82 g/km.

auto 2017/10

násobným vítězstvím třídy do 1,0 l), který zvládá jízdu ve městě i po dálnici naprosto bez problémů. Ve prospěch testovaného stroje svědčí velmi nízká skutečná spotřeba paliva 5,8 l/100 km (výrobce uvádí EU 4,7 l/100 km), nové tlačítko eco jsme zásadně nepoužívali (značně omezuje dynamiku vozu). Zjednodušená paleta motorů EU6 zahrnuje zmíněný tříválec 1.1 Ti-VCT s výkony 52 a 63 kW (70 a 85 k) a pětistupňovou manuální převodovkou, který nahrazuje čtyřválec 1.25; ostatní vozy mají novou šestistupňovou, přičemž 1.0 EcoBoost 74 kW (100 k) může alternativně dostat šestistupňovou samo činnou s kapalinovým měničem momentu (už nikoli dvouspojkovou PowerShift od Getrag Ford). Paleta 1.0 EcoBoost 100 a 125 byla rozšířena o verzi 140 (tedy tři výkony 74, 92 a 103 kW), nabízenou výhradně v luxusním provedení Vignale. Pro příznivce nafty jsou připraveny dvě verze vznětového čtyř válce 1.5 TDCi o výkonu 63 kW (85 k), případně s variabilní geometrií turbodmychadla 88 kW (120 k). Zlepšenou trakci nabízí systém ETVC (Electronic Torque Vectoring Control) se stabilizací průjezdu zatáček mírným přibrzďováním vnitřního kola. Samonosná karoserie využívá větší podíl vysokopevnostních ocelí, rozvor byl prodloužen jen o 4 mm, ale rozchod kol vpředu o 30 mm a vzadu o 10 mm. Nová Fiesta je o 71 mm delší a o 13 mm širší než předchůdce, dodávají se až osmnáctipalcová kola. Boční prolis je méně výrazný, zmírnil se klínový tvar bočnic; od lišné řešení přídě pro různé výbavy Trend, Titanium, ST-Line a Vignale vůz opticky zvyšuje, naopak horizontální uspořádání koncových svítilen místo vertikálního zezadu vytváří dojem širšího automobilu. Podle výbavy se liší mřížka přídě a tvarování mlhových svítilen i vstupů vzduchu v nárazníku. Pro běžné účely je interiér dostatečně prostrorný, nadále existuje alternativa třídveřové verze. U nižších verzí překvapí absence navigačního systému, kdo nemá připojitelný chytrý telefon, ten má prostě smůlu! Ve vyšších verzích je osmipalcový dotykový displej ve tvaru tabletu. Na českém trhu začínají ceny nové Fiesty od 304 990 korun českých, pětidveřové verze jsou dražší (podrobně na www.ford.cz). Obvyklá konektivita (SYNC 3) je samozřejmostí, poprvé u Fiesty přicházejí audioaparatura B&O Play, panoramatická skleněná střecha, vyhřívaný volant, aktivní parkovací asistent, rozpoznávání dopravních značek, samočinné přepínání světlometů a detekce chodců se samočinným nouzovým brzděním. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz FORD Fiesta z roku 1981

10/2017 THauto

FORD FIESTA 2017

FORD MUSTANG

Nové automobily slaví premiéry na různých místech, FORD FIESTA se představil v Pardubicích na Dostihovém závodišti! Druhý ročník multižánrové akce FRIENDS FEST s podtitulem Přátelský festival plný Ameriky stejně jako první vznikl z iniciativy firem, sdružení a jednotlivců, kteří mají pozitivní vztah k USA. Představila se tam nejen nová Fiesta, ale sjely i další vozy a motocykly. Vyvrcholením kulturního programu byl koncert britské legendární hardrockové skupiny URIAH HEEP, která je ještě o něco starší než první Fiesta!

FORD MUSTANG III FORD MUSTANG

URIAH HEEP

DODGE CHARGER

FORD MUSTANG ▲ CROCK 14 ◄ INDIAN SCOUT 2017 FORD MUSTANG II COBRA ►

Foto Tom Hyan

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz FORD Fiesta s využitím uměleckého díla HA Schulta (1991)

10/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA PRIUS PHEV (2017)

S EXTERNÍM

Čtvrtá generace nejúspěšnějšího hybridního vozu je nyní na českém trhu i jako Plug-In Hybrid s dobíjením ze zásuvky...

TOM HYAN

1 Při napájení z hydroelektrárny přináší nový Prius PHEV nikoli jen místní, ale i celkové snížení emisí 2 Doba dobíjení se snížila až ke hranici dvou hodin

auto 2017/10

oyota Prius samozřejmě není prvním hyb ridním vozem světa! Všechno tady dávno bylo, jenže Prius se stal synonymem pro tento druh a zasloužil se o jeho masové rozšíření. Největší japonská automobilka Toyota je také největším výrobcem hybridních vozů, jejichž odbyt v lednu 2017 přesáhl desetimilionovou hranici. Nejúspěšnější je samozřejmě Prius, který z tohoto počtu drží šest milionů ve všech verzích (Aqua/Prius C, Prius+ a další), přičemž základní Prius záhy překonal čtyřmilionovou hranici. Aplikace hybridní soustavy se objevila v desítkách různých typů Toyota a Lexus, k nimž náleží rovněž cros sovery SUV, MPV a užitkové automobily. Připomeňme, že v roce 2000 se i na evropském trhu objevil první Prius (XW10), uvedený v Japonsku právě před dvaceti lety (1997). Jízda s ním byla zají mavá, ale jízdními vlastnostmi a dynamikou ne dosahoval kvalit klasických automobilů. V dalších generacích se pak Prius proměnil z technického ino vátora na módní niche vehicle (druhá generace XW20) a pak na opravdu velkosériový osobní auto

mobil (třetí/čtvrtá generace XW30/XW50), vhodný pro celoroční užití jako rovnocenná náhrada běž ných vozů. Prius se stal základem hybridní expanze Toyoty, která má dnes v portfoliu přes třicet různých typů s tímto alternativním druhem pohonu, z toho více než desítku v Evropě. Po světové premiéře na autosalonu IAA 2015 ve Frankfurtu přišel loni Prius čtvrté generace na náš trh. Na autosalonu v New Yorku 2016 se představila v pořadí druhá verze Priusu PHEV s externím dobí jením coby Prius Prime (první byla ve třetí generaci), jejíž výhodou je větší dojezd a vyšší maximální rych lost pouze s elektrickým pohonem. Nevýhodou je zmenšení zavazadlového prostoru ve prospěch akumulátorů s vyšší kapacitou. V uvedeném počtu deseti milionů hybridů Toyota sice tvoří obě verze Prius PHEV pouhých 79 300 vozů, ale jejich globální prodej se rozvinul až letos. A proč si kupovat hybrid s dobíjením ze zásuvky? Cestujete-li denně jen padesát kilometrů, vůbec benzin z nádrže nepo třebujete, akumulátory dobíjíte doma přes noc ze zásuvky za 3 hodiny a 10 minut (údaj výrobce),

Foto Toyota

Foto Tom Hyan

5 3, 4 Displeje ve voze informují o funkci poháněcí soustavy a dosažené hospodárnosti

DOBÍJENÍM... anebo pouhé dvě hodiny při nabíjecím vý konu 3,3 kW (zásuvka Type II Mennekes). To je však jen jedna strana mince... Nový Prius PHEV odlišují specifické prvky designu proti standardní verzi, jinak je po staven na základě shodné podvozkové architektury TNGA-C s rozvorem náprav 2700 mm. Poháněcí soustava ověřená na třetí generaci se příliš nezměnila, úpravy pro Prius PHEV se dotýkají především aku mulátorů a aplikace externího dobíjení ze zásuvky. Zatímco jiné hybridy ujedou elek tricky jen dva až tři kilometry (více jsme nikdy nedosáhli), nový Prius PHEV nabízí reálných 50 km (ujeli jsme 31 km, akumu látory však při převzetí vozu nebyly zcela

nabité). Spalovací motor je nadále čtyřválec 1,8 l s Atkinsonovým cyklem a výkonem 72 kW (98 k); u obou elektromotorů MG1/ MG2 nyní výrobce prozradil výkony 22,5/ 53 kW (tedy 31/72 k). Poprvé jde o tzv. Dual-Motor Drive System, kdy oba elektro motory pohánějí vůz (u Priusu HEV sloužil MG1 jen jako generátor elektrické energie), čím se elektrický výkon zvětšil o 83 %. Díky větším akumulátorům Li-Ion (u základ ního Priusu jsou Ni-MH) klesla normovaná spotřeba paliva EU trojnásobně, tedy na 1,0 l/100 km! Akumulátory mají zvýšené na pětí z 201,6 na 351,5 Voltu a šestinásobně navýšenou kapacitu ze 1,31 na 8,8 kWh. Jejich hmotnost vzrostla o 50 % a objem

5 Volicí páčka převodovky spolu s tlačítky rozšířených jízdních režimů 6 Toyota Prius PHEV se dodává pouze jako čtyřsedadlový vůz 7 Zavazadlový prostor je o 160 mm výše a má snížený objem vzhledem k montáži větších akumulátorů

o 66 %, v konkrétních číslech na 120 kilogra mů a 145 litrů. Je to samozřejmě taková hra s čísly, v dosavadním cyklu EU se spotřeba udává s nabitými akumulátory, takže 50 % stokilometrové trasy absolvujete na elek trický pohon, druhou polovinu pak na litr ben zinu (to dává 2,0 l/100 km). My jsme dosáhli 2,7 až 3,0 l/100 km, což však je velmi hezká hodnota, u vozu se spalovacím motorem na ni nemáte šanci. Horší je to s ekologií. Lokální emise se sníží, ale započteme-li pro dukci složitějšího vozu s mohutnými akumu látory a výrobu elektrické energie v tepelných elektrárnách, pak je prokázáno, že i zatraco vané diesely jsou ekologičtější. Změnu mohou přinést výhradní dodávky ►►►

10/2017 THauto

► TOYOTA PRIUS PHEV (2017) řídicí jednotka akumulátor

Kresby Toyota

spalovací motor

nabíječka

rozdělovací převod

elektromotor 2 elektromotor 1

▲ Uspořádání poháněcí soustavy PHEV Solární střecha může ušetřit energii až na pět kilometrů jízdy denně ▼ Nový systém pohonu Dual-Motor Drive využívá oba elektromotory pro trakci

elektromotor 2

jednosměrný převod

elektromotor 1

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – hybridní THS; kapalinou chlazený zážehový čtyřválec typu 2ZR-FXE s Atkinsonovým cyklem, uložený vpředu napříč s trakčními elektromotory/generátory; celkový výkon soustavy 90 kW (122 k); a) ICE; variabilní rozvod DOHC 4V VVT-i; 1798 cm3 (ø 80,5 x 88,3 mm); 13,04:1; 72 kW (98 k)/5200 min‑1 a 142 N.m/3600 min‑1; elektronické vícebodové vstřikování paliva, EU6; b) MG2; střídavý synchronní elektromotor Toyota 1NM s permanentními magnety, 53 kW (72 k), 207 N.m; c) MG1; střídavý synchronní elektromotor/generátor (alternátor), 22,5 kW (31 k); d) e-CVT; planetová elektronická plynulá převodovka s rozdělovačem momentu, stálý převod 3,218, pohon předních kol; e) PCU; elektronická řídicí jednotka, akumulátory Li-Ion (95 článků), 351,5 V; 8,8 kWh, uložené pod zavazadlovým prostorem. PODVOZEK – bezrámová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu nezávislé zavěšení Multi-Link; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, převod 13,4:1 a 2,84 otáčky na plný rejd; kotoučové brzdy ø 255 x 25/ø 259 x 9 mm s posilovačem a regenerací energie, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, BA, VSC+/TRC; pneu 195/65 R 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2700 mm, rozchod kol 1530/1540 mm; d/š/v 4645/1760/1470 mm; přední převis 975 mm; rozměry interiéru d/š/v 2110/1490/1195 mm; světlá výška 123 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,25; objem zavazadlového prostoru 360/1204 l; objem palivové nádrže 43 l; pohotovostní hmotnost od 1530 kg, celková hmotnost 1855 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 162 (EV 135) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,1 s; dojezd EV 50 km; spotřeba paliva kombinace EU 1,0 l/100 km; emise CO2 22 g/km.

elektrické energie z čistých zdrojů (voda, proudění vzduchu), ale ty jsou v menšině. A rozbíjení atomu? Němci s tím končí, nefunguje všude a skládky radio aktivního odpadu jsou ještě větším problémem... Vzhledem ke zvýšení hmotnosti vozu o 155 na 1530 kg má Prius PHEV odlišně naladěné odpružení, v nabídce jsou jen patnáctipalcová kola. Stálý převod se zvětšil, největší rychlost klesla ze 180 na 162 km/h a zrychlení na sto se prodloužilo o 0,5 sekundy (na 11,1 s). Výška ložné plochy zavazadlového pro storu se zvýšila o 160 mm, jeho objem klesl ze 501 na 360 litrů (při sklopení sedadel a zaplnění po strop ze 1633 na 1204 litrů). Na středu přístrojové desky vedle volicí páky, která dostala polohu B (dobíjení baterie), přibyla tlačítka čtyř nových režimů jízdy a tří funkcí poháněcí soustavy. K dispozici jsou HV/ EV pro samočinný režim hybridní/elektrický, elek trický do města EV City a dobíjení; pohon může pracovat v režimu Normal, Power a ECO. Nejdyna mičtější Power využívá adaptivní funkci DMD (Driver’s Mind D Logic), která upravuje výkon pro sportovní vyžití s přizpůsobením reakcí zvykům řidiče. V režimu ECO se také klimatizace přepne do hospodárného režimu, odezva na plynový pedál je pomalejší. V nor málním režimu je ale jízda svižná, zátah elektro pohonu při rozjezdu působivý. Při vyšší rychlosti se projeví úzké pneumatiky a citlivost na boční vítr. Displeje jsou rovněž specifické 4,2“ TFT před řidi čem a velký 8“ infotainmentu na středové konzole, samozřejmě se zobrazením funkce poháněcí sou stavy PHEV. Nechybějí všechny bezpečnostní sys témy Toyota Safety Sense včetně Pre-Collision s detekcí chodců a adaptivního tempomatu. Za zmínku ovšem stojí, že Prius PHEV je pouze čtyř sedadlový (v pěti by se cestující vzadu tlačili). Zadní výklopná stěna je zhotovena z uhlíkových kompozitů CFRP (Carbon Fibre Reinforced Plastic). Klimati zace zohledňuje obsazení vozu a přizpůsobuje svou činnost. Novinkou je alternativně montovaný solární panel střechy s fotovoltaickými články, který zlepšuje energetickou bilanci vozu a může prodloužit elek trický dojezd až o pět kilometrů denně (příplatek pa desát tisíc). A cena? Od 990 900 korun českých, tedy o 246 900 Kč více než základní Prius, ale jen o 86 000 Kč více než Prius ve srovnatelné výbavě Executive (více na www.toyota.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz CHEVROLET Caprice Estate z června 1975

10/2017 THauto

► Automobily ► AUTOMOBILI TURISMO E SPORT 2017

NÁVRAT

Foto ATS

OPOŽDĚNÝ

Znovuoživování zaniklých značek se stalo módou, patří k nim i takové, jaké znali v době jejich existence pouze opravdoví nadšenci...

ouhých pár dnů od vyhlášení historického ATS TOM HYAN 2500 GTS (model 1964) nejlepším automobilem soutěže elegance v kalifornském The Quail se představil zcela nový ATS GT na neméně Znovuzrozený ATS GT prestižní akci Salon Privé v Londýně. Supersportovní se představil 3 kupé pohání blíže neurčený osmiválec 3799 cm Bi-Turna prestižní show bo o výkonu 478 kW (650 k)/7250 min‑1, schopný vozu Salon Privé koncem srpna 2017 v Londýně o hmotnosti jen 1300 kg udělit zrychlení 0 – 100/200 km/h asi za 3,2/10,5 s a největší rychlost přes 330 km/h. Costruito a mano in Italia – Údaje o voze jsou strohé, znovuzrozená značka ATS ruční výroba pracuje na návratu od roku 2014, kdy představila někov italském Borgomaneru lik lehkých sportovních spiderů s upravenými motocykpředpokládá sérii lovými motory a oznámila vývoj nového ATS 2500 GT... dvanácti vozů Koncem roku 1961 došlo u firmy Ferrari k revoluci, po (stejný počet jako u originálu) roztržce s Enzo Ferrarim podnik opustil celý vrcholný management, jenž tvořili manažer Romolo Tavoni, konstruktéři Carlo Chiti a Giotto Bizzarrini, obchodní ředitel Gerolamo Gardini, administrativní ředitel Ermanno Della Casa a další. Přesně 11. února 1962, jen čtrnáct dní po dohodě s mecenáši, založili novou firmu, která vyhlásila Ferrarimu válku. Nové sportovní vozy a monoposty F1 se představily pod značkou ATS, zkratkou

auto 2017/10

spojení Automobili Turismo e Sport (cestovní a spor tovní automobily). Vymazat Ferrari ze silnic a závodních tratí, jak si předsevzali, se jim však nepodařilo ani náhodou. Nová ATS měla jen krátkou historii... Původní společnost ATS financovali Jaime Ortiz Pa tino, synovec bolivijského zinkového krále, mladý hrabě Giovanni Volpi di Misurata a textilní průmyslník Giorgio Billi. Zatímco Giotto Bizzarrini pracoval na konstrukci dvanáctiválce, Carlo Chiti prosadil osmi válec, a to se Giottovi nelíbilo, tak z firmy odešel a svůj koncept předal Ferruccio Lamborghinimu. Nový monopost ATS Tipo 100 byl uveden 12. prosince 1962 na tiskové konferenci, jeho motor vlastní konstrukce ATS byl vidlicový osmiválec 1495 cm3 (ø 66 x 54,6 mm) s výkonem 140 kW (190 k)/10 000 min‑1, nejprve se čtyřmi dvojitými karburátory Weber 40 a později se vstřikováním Lucas. Lehký vůz F1 byl výrazně aerodynamicky optimalizován včetně vnitřního uložení pružin a tlumičů přední nápravy, rám však byl konvenční trubkový s hliníkovou karoserií. Od Ferrariho přešli rovněž závodníci Phil Hill, úřadující mistr světa F1 1961, a nadějný nováček Giancarlo Baghetti.

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu motorismu

Dvousedadlový sportovní automobil pohání přeplňovaný osmiválec 3.8 Bi-Turbo (jeho parametry připomínají britský McLaren 650S)

Říjen 2017

120 •Kč

Tradiční Mo

torTechna Br 10. 2017

sobota 21.

Nestranný a nez

Foto z archivu

Martina Hará

ávislý měsíčn

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

10 Ročník XVII . číslo 186

Autobus Ško da

Gazela

RTO Lux

Maurice Trinti

gnant

Květoslav Mašita

MJ_2017_10.in

dd 1

24.09.17 23:50

Právě vyšlo říjnové číslo plné zajímavého čtení

Maurice Trintignant

v Gordini 8GC pravděpod

obně po vítězství

v Coupe d’Argent

Maurice Tri

na Montlhéry roku

1948

Maurice Trintignant

ntignant

let na automob Zámožný vinař Fernand Trintig roku 1938 koupilily zanevřel. Nicméně vali autom nant měl pět zpět bývalou obilovým bugatku, bratrovu synů, z nichž závodům. narodil 30. tři se věno- Velké cenyopravil ji a postavil se na Nejmladším října start byl Mauric v Pau. Byl to kariéry si vyzko 1917 v Saint Cécilee, který se kvapení. Ferrari závod plný přeles-Vignes. Během odvolal Když ve svých ušel více vozů formul e 1 než mnozí své sportovní poté, co se Nuvolar start svých vozů 47 letech přesta Grand Prix, iho jeho součas l závodit, měl ve kterých níci. Hermann Lang a Rudolf alfa vznítila. za v a dvakrát vyhrál Velkou mnoha případech získalsebou 82 závodů leli jediný vůz Mercede Caracciola sdís, ale blémy cenu Monak bodované místo René se svíčkami, a tak se měli proa.

Při debutu ve Velké ceně Belgie 1963 oba ATS Tipo 100 odpadly s poruchou převodovky Colotti 6M, nejlépe dojel Phil Hill jedenáctý v Itálii, ale pro sezonu 1964 byla účast pro neúspěchy odvolána. Jeden přepracovaný ATS F1 se objevil jako Derrington-Francis ve Velké ceně Itálie 1964, ale Mario Araujo Cabral z Portugalska při svém posledním startu v Grand Prix nedojel (porucha zapalování). Nedařilo se ani sportovnímu vozu ATS 2500 GT, jenž slavil premiéru na Ženevském autosalonu 1963, a na rozdíl od silničních Ferrari měl motor uprostřed před zadní nápravou (patřil k technicky nejvyspělejším své doby). Byl to upravený osmiválec ATS V8/90° z formule 1, zvětšený na 2468 cm3 s výkonem 162 kW (220 k)/ 7000 min‑1, který vozu s převodovkou Colotti 5M uděloval největší rychlost 240 km/h. Nespokojení mecenáši postupně firmu opustili, sportovních kupé GT s karoserií Allemano vzniklo pouhých osm kusů, poslední dva

všem s objemem válců 3,0 l (1964). Další o čtyři podvozky po zavření továrny v Pon tecchio Marconi (BO) převzal hrabě Volpi, který pokračoval se sportovními vozy Se renissima, ale to už je jiná historie... Švýcarský soukromník Silvio Moser použil motor 2,7 l ve formuli 1 (Cooper-ATS ve Velké ceně Británie 1967, kde odpadl); jakýsi Alfonso Galvani (opět s podporou Giorgio Billiho) značku obnovil v letech 1967 – 1970 se závodními spidery ATS 1000 SP pro italský šampionát. Když ve druhé dekádě nového století práva na ATS získal Gianluca Gregis, chtěl pokračovat s velkými kupé i lehkými spidery. Od konce roku 2014 však vládu nad ATS převzal podnikatel Daniele Maritan a nový projekt ATS GT za pomoci designera Emanuele Bomboie dokončil. V italské továrně v Borgo maneru (NO) hodlají vyrobit limitovanou sérii dvanácti kusů (na počest originálu ATS 2500 GT) a pak se uvidí, co dál. ■

anažeři různých Dreyfus s delahaye vítězem stal m. Třetí dojel Gianfranco protože na rozdíltýmů ho měli rádi, Comotti na Automobilových od mnoha kolegů svým jemným dalším delahayi čtvrtý Raph závodů precizním stylem Trintignant , s maserati zal dovést závodní začal účastnit se Maurice neznám jízdy dokáý Trintignant. a pátý naprosto jako mechan svých starších vůz do cíle pohroma Maurice se pak ik ležitostn Jeho synovec bratrů Louise dě. Roku ě objevova herec přía Reného. 1933 se Louis v jednom rozhovor Jean-Louis Trintignant Vyhrál napříkla l na dalších závodech zabil při tréninku na Velkou cenu . u přiznal, že d rací pro roli ve velkou inspiPicardie v Péronne Prix des Frontiér dva roky po sobě Grand slavném snímku se snažil vyhnout es v Chimay. , když dění z roku 1966 Muž a žena Další závopolicisto však byl právě jeho ukončila vi címu trať. Nejmlad přecházejístrýc Maurice Závodní bugatti druhá světová válka. . rodinnou tragédií ší z Trintignantů byl schoval do seníku a velmi zasažen stal se významn Trintignant a několik ým představ telem francou i- sedmd zského odboje. V polovi ně esátýc

„P

řed rokem 1973 jsem jezdil s manželkou rallye, ale lákaly mne na okruzích. závody Jenže žádná vhodná auta nebyla. Pak tu přijel do Havířova se svými vozy na závody pan Melkus z Drážďan. To mi zalíbilo. se Vypravili jsme se do s kamarádem, že bychom koupili Drážďan motoru, nebo auto bez jen jsme se nedohod samotnou karoserii. Jenže li, moc peněz. Vrátil protože za to chtěl strašně uvažovat o stavbě jsem se domů a začal jsem h objevoval velmi pěkný let se na závodních tratích vlastního auta. Napadlo mne, speciál označo tech jako v Českoslovens BMW 2002 vaný v oficiáln ku (Škoda 110R), že vezmu skelet z erka TiG. kterým vůz snížím ho a zbytek ích dokum pojmenovala Písmeno G je zkratk en- Snížil jsem ho o ou tele, havířo sedmnáct centimet dodělám. vského závod Amálie Válková, manžejména Gazela, o sedm a prostřede rů – okna přestavbou níka Zdeňk k kupé Škoda a Válka. Vůz lka jeho maji maji- jsem nápravy a pak o deset. Namontoval 110 R a při připomíná jsem si podle zběžném pohled vznikl radikální stavy udělal ze porsche. V sádry ty tvary. své předpolovině červen vovat návště u zpředu nejvíce kamarád Měl jsem a v Kovoně, vníci Brno co dělal Revivalu Mezi ce mohli ladnou Gazelu o svém voze obdi obdi- tem, a ten mi to dodělal. Mechanis laminápověděl více: pavilony, kde nám pan Válek jsem si dělal sám. cké věci a všechny blatníkyPřední a zadní část vozu tak tvoří díly. Původní skelet škodovky laminátové ochranným rámem. je vyztužený

Gazela

Maurice Trintignant 30

v roce 1952 s Gordini

T6-05

Start Velké ceny Buenos

Aires, ve které Trintignant

dojel na prvním místě

MJ_2017_10

.indd 30

Motor Journal 10/2017

24.09.17 23:54

Takhle to vypadalo v sobotu krátce po pro návštěvníky otevření brány

očasí jakoby letos jasně konec léta. V sobotu bylo vymezilo a slunečno, ještě teplo v neděli a značně chladno. přišel podzimní déšť Nicméně ani radil horlivé déšť neodFoto: Ivohledače Pekař výhodných kteří se v neděli nákupů, zené na zvláštní vrhli na poklady nabíploše tzv. Trunk tedy prodejců Traders, , kteří do jen na 50 neděli a neměli Beaulieu přijeli předem zaplacen stánek. Odlišují ý se tak od stálých kteří se do Beaulieu prodejců, sjížděli již od a MJ_2017_10 po oba .indd pátku večery 50 si užívali s přáteli nad pintou některéh rozhovorů druhů točeného o z mnoha piva. Na oslavu padesáti let pořádání rodního Autojum mezinámeziná ble byl v neděliVeterá nsalon pro návštěvn odpoledn Motor Journa e íky připraven lu 10/2017 speciální zážitek v podobě nastarto Na jubilej Ze sbírky muzea vaného vozu formule 1. ní padesáté v Beaulieu Autojumble 34 tisíc návště jediný dochova byl v Beaulieu ný tovární Lotus vytažen přijelo naplněných vníků z celého světa. 49, podvopodvo Čekalo je celkem letos přes zek číslo 3, který byl postaven náhradními předměty díly, doplňk v červenci 2341 stánků 1967, pouhé dva nejrůz y, během jednod nějšího druhu v množsliteraturou a sběratelským prvního Autojum měsíce před konáním ble v enní návště tví obtížně vy. zhlédnutelné i poprvé startoval GrahamBeaulieu. S vozem m Británie Hill ve Velké ceně a používal ho do konce sezóny, kdy s ním dojel druhý na Velké Spolu s hlavním ceně USA. technikem muzea Dougem

Autojumble

Britstol 401 z roku

1952 nabízený za

Motor Journal 10/2017

popadesát

24.09.17 23:57

Autobus Šk oda RTO Lu

34 500 liber Bristol 408 z roku

r. v. 1967

Vládní naříze ní č. 34/195 2 Sb. s účinno 1952 dalo podně stí podniků ČSAD t „k další etapě rozvoj od 29. září nákupy autobu e národních v každém kraji“. ství výrobn tek vhodných sů zahraničních výrobc Neuvěřitelné ích ů. I nedostavozidel ve množ- státní znárodněných značek a typů vozide veřejné plán urychl l od dekret eným zaháje dopravě sledoval em složité udržov soukromých autodo ním výroby pravců bylo ných typů užitkových at v provoz potřebvozidel, předev Omezené finančn u a zajišťovat Autobusy Škoda státní úkoly. ším í možnosti minulého století řady 706 byly v šedesá autobusů. nestačily na případné i městské dopra nosnými vozidly veřejntých letech vy. é linkové

1965 za 33 500 liber

Škoda 706

Dodávka Trojan Victory 44

z roku 1938 za 14

000 liber Wartburg 311 z roku

MJ_2017_10

.indd 44

1964 z filmu Krycí

jméno UNCLE za 7250

liber

Motor Journal 10/2017

24.09.17 23:56

MJ_2017_10

.indd 52

RTO

„Autobus Š 706 RTO je moderní a pohodlný vůz spolehlivý řešený vou nebo městskou pro dálkovou, linkodopravu. Šestiválc vodou chlazený ový naftový motor vstřikem je s přímým velmi svým výkonem hospodárný a zaručuje vozidlu velkou vost. Karoseri pohyblie polosamonosné z ocelových profilů konstrukce je elektricky a uložena na podvozku Š 706 svařována rem uloženým RTO s motovpředu a se nápravou. Prostor zadní hnací a účelně vybaven, pro cestující je vkusně dokonale větrán pěn účinným naftovým topením. a vytásedadla jsou Všechna velmi jízdách. Jedny, pohodlná i při dálkových popřípadě dvoje nebo pneumat bouchací ické dveře na vozu slouží k pravé straně rychlému vystupov pování cestujícíc ání a nastuh. del je na střeše Pro větší počet zavazazahrádka. Náhradnautobusu namontována í kolo s pneumat spouštěním a ickým zvedáním je umístěno v zadní schráně. Celkový vzhled vozu je velmi dobré líbivý a jeho jízdní dlné a příjemné vlastnosti zaručují pohocestování.“ To z návodu k obsluze karoseri byla citace RTO, vydanéh e Škoda 706 o podnikem Karosa v roce 1961 národním ve Vysokém Mýtě. Motor Journal 10/2017

24.09.17 23:57

www.MotorJournal.cz

Foto Caterham Cars

► Automobily ► CATERHAM / LOTUS SEVEN (1957 – 2017)

NEKONEČNÝ

PŘÍBĚH

Britská ikona, napodobovaná mnohými, dávno vstoupila do nového tisíciletí a nadále se těší nehynoucí oblibě... 2

TOM HYAN

1 Šedesátiny Sevenu oslavil Caterham stylově vyjížďkou sedmi významných typů různých ročníků 2, 3 Super Seven s dvouvačkovým motorem 1.6 Lotus Twin Cam

auto 2017/10

řestože to není na první pohled zřejmé, tak se Lotus Seven vlastně stal nejúspěš nějším automobilem geniálního konstruk téra Colina Chapmana, fanatika nízké hmotnosti a vyzrálých jízdních vlastností. Lotus Seven přešel pod křídla firmy Caterham Cars, která převzala produkci od Lotus Cars v červnu 1973, a vyrábí se tak déle než šest desetiletí, pokud započteme předcházející šestku, která nastolila trend lehkého sportovního vozu s dostatečným výko nem a spartánským interiérem. Přestože Lotus Mk VI z let 1953 – 1956 byl pouze kit car, jenž si montovali klienti doma, stal se prvním produkčním typem znač ky Lotus s odbytem téměř sto kusů. Lehký, ale tuhý

trubkový rám s přinýtovanými hliníkovými panely karoserie bez dveří a jen s minimální ochranou za nepřízně počasí se stal základem vozu, jehož sláva nevybledla ani po šedesáti letech... Colin Chapman vsadil u prvního Sevenu na spoleh livý spodový (SV) čtyřválec 1172 cm3 o výkonu 40 k (29 kW) z Fordu Anglia, ale vyspělejší (a drahý) speciál Coventry-Climax 1098 cm3 s výkonem 75 k (55 kW) následoval hned ve druhém roce. Při hmot nosti vozu pouhých 435 až 457 kg, poskytovaly oba stroje skutečně jedinečnou dynamiku, druhý na úrov ni závodních automobilů. Výrobce uváděl největší rychlost 122, resp. 167 km/h! Opravdu, psal se rok 1958! Dalším klientům posloužila třetí varianta se

5 4 Caterham Signature je program personalizace vozů, uvedený ve spolupráci s londýnským obchodním domem Harrods

6 8

čtyřválcem BMC A-Series (Austin/Morris), který z ob jemu 948 cm3 dával rovněž 40 k (29 kW), ale při zvýšených otáčkách ze 4500 na 5000 min‑1! Lotus Seven S1 (první série) na první pohled vychá zel z Lotusu Mk VI, ale jinak byl odlišný v každém detailu včetně použitých závěsů kol (vpředu dvojitá příčná ramena, vzadu tuhá náprava BMC). Lepší hřebenové řízení pocházelo z Morrisu Minor, brzdy byly kapalinové bubnové, na přání se dodávala kola 15“ s drátovým výpletem. Délka se prodloužila o osm palců (203,2 mm) na výsledných 129“ (3277 mm). Sportovní dvoumístný roadster s dlouhou přídí a krátkou zádí, nesoucí náhradní kolo, neměl ani dveře ani boční okna, ale jen jednoduchou skládací

Foto Caterham Cars

5 Série závodů Caterham Academy se pořádá od roku 1995 a slaví přes tisíc absolventů

plátěnou střechu. Po premiéře na London Motor Show 1957 do roku 1960 odebralo z továrny v Ches huntu svoji stavebnici 251 klientů. Skládali si auto mobily doma, takže žádný kus nebyl stejný... Druhá série přešla na vzad protažené blatníky tak, jak je známe dodnes. Podvozek nyní dostal hřebenové řízení a zadní nápravu ze sedanu Triumph Herald, úzký kužel přídě už byl ze skelného laminátu. Motory sílily, přišla superkrátkozdvihová Anglia 997 cm3 (tento čtyřválec se stal hvězdou formule 3), ale i větší Fordy 1340 a 1498 cm3, v úpravě Cosworth až o vý konu 95 k (70 kW)/6000 min‑1. Převodovka byla čtyř stupňová, motor 1172 cm3 SV ze staré Anglie vystačil se třístupňovou. Větší výkony si vyžádaly ►►►

6 Caterham Superlight R500, oceněný Top Gear Car of the Year 2009 7 Seven Prisoner Edition (oslava populární TV show The Prisoner z roku 1969, kde původní typ účinkoval) 8, 9 Špičkový Caterham 620 S (výkon 310 k/228 kW při hmotnosti 610 kg; největší rychlost 233 km/h) byl uveden na London Motor Show 2016

10/2017 THauto

► CATERHAM / LOTUS SEVEN (1957 – 2017)

1 3

Foto Caterham Cars

1 Nabídka pro nadšence, stavebnice typu 160 se tříválcovým motorem Suzuki 2 V roce 2014 se poprvé představil tříválcový Caterham (typ 160/165 s motorem Suzuki) 3 Švýcarský importér a závodník Freddy Kumschick loni dovezl 500. automobil Caterham 4 Caterham 270 pohání čtyřválec Ford Sigma 1.6/135 k (99 kW) a hmotnost činí 540 kg

montáž kotoučových brzd na přední nápravu. V le tech 1966 – 1967 se výroba přestěhovala z Ches huntu (Hertfordshire) do blízkosti letiště v Hethelu (Norfolk) a Seven S2 se vyráběl osm let (1362 vozů). Následoval dále vylepšený Seven S3 (do 1970), pře devším se čtyřválcem Kent 1.3/1.6 z Escortu nebo Cortiny, ale také jako legendární Super Seven Twin Cam s dvouvačkovým motorem Lotus-Ford 1558 cm3 o výkonu 115 k (85 kW). Podle názoru klientů i od borníků se stal vrcholem řady (385 vozů). Colin Chap man mířil výše, a tak Seven S4 byl větší a pohodlnější s laminátovou karoserií ostřejších linií, jenže skalní zájemci nebyli spokojeni. Přesto Lotus prodal 887 vozů, než produkci roku 1972 zastavil. V roce 1959 se malá firma Caterham Car Services z Caterhamu (Surrey) stala dealerem pro Lotus Seven a nakonec její šéf Graham Nearn po dohodě s Chapmanem oficiálně převzal v červnu 1973 vý

► CATERHAM SEVEN 160 POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový řadový tříválcový motor Suzuki K6A, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, uložený podélně vpředu; 658 cm3 (ø 68 x 60,4 mm); 59 kW (80 k)/7000 min‑1 a 107 N.m/3400 min‑1; max. 7700 min‑1; litinový blok a hliníková hlava válců; DOHC 4V (ozubený řemen); elektronické nepřímé vstřikování paliva. Pětistupňová manuální převodovka; pohon zadních kol. PODVOZEK – prostorový trubkový rám S3 (alternativa SV na rozdíl od jiných není); přední kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, vzadu tuhá náprava vedená vlečenými rameny a příčně ustavená Panhardskou tyčí; pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; vpředu kotoučové brzdy, vzadu bubnové; hřebenové řízení; ocelová kola, pneumatiky 155/65 R 14. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2300 mm, rozchod kol 1450/1450 mm; d/š/v 3100/1580/1090 mm; pohotovostní hmotnost od 490 kg; objem palivové nádrže 36 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 160 km/h; zrychlení 0 – 96 km/h za 6,9 s; spotřeba paliva EU 4,9 l/100 km, emise CO2 114 g/km.

auto 2017/10

robní práva. Zrodila se nová značka Caterham, která v Caterhamu obnovila výrobu Sevenu, ale záhy pro dukci S4 zrušila a vrátila se k populární S3. V sedm desátých letech prosadila znovu Super Seven S3 Twin Cam s motorem Lotus-Ford 1558 cm3, u něhož se zvýšil výkon na 126 k (93 kW)/6500 min‑1 a pou hých 527 kg lehký automobil zrychloval 0 – 96 km/h za 6,2 sekundy a dosahoval rychlosti až 155 km/h. Stal se základem dlouhé řady různých Caterhamů, vyráběných po šest desetiletí dodnes. Postupně se měnily mechanické díly, ale sportovní roadster zůstá vá koncepčně shodný. Nízká hmotnost a přiměřený výkon jsou zárukou vynikající dynamiky, která překo nává i těžší automobily s mnohem silnějšími motory! Alternativní pohonné jednotky následovaly, stejně jako jiné převodovky a díly podvozku podle toho, jak sériové produkty mizely z výrobních linek (a Cater ham z nich odebíral komponenty). Skončil British Ley land, Austin/Morris a MG/Rover, dodavatelé alterna tivních motorů vedle Fordů v různých úpravách (Holbay, Vegantune), stejně jako později Rover K‑Se ries. Od roku 1985 se na přání montuje zadní tuhá

6 5, 6 Caterham Seven Sprint ve stylu šedesátých let slavil premiéru na Revivalu Goodwood 2016 a do týdne byla limitovaná série 60 vozů vyprodána 7, 8 Caterham Seven CSR s dvoulitrovým motorem Cosworth a nezávislým zavěšením zadních kol (od 2005) 9 Oslavy šedesátin se zúčastnil také původní Lotus Seven S1 (1957 – 1960) 10 Caterham 310 má silnější verzi motoru Ford Sigma 1.6/152 k (111 kW)

Foto Caterham Cars

náprava De Dion, od 1993 alternativně šesti stupňová převodovka místo pětistupňové a také Grille 7, tedy mřížka přídě s velkou sedmičkou uprostřed. Simon Nearn převzal počátkem roku 2000 vedení Caterham Cars od svého otce Grahama a zahájil projekt s firmou Reynard Racing Cars na vývoji nového sportovního vozu. Bylo to podruhé, kdy se Caterham pustil do vývoje nového typu. V roce 1994 představil úhledný Cater ham 21 s obvyklou karoserií zakrývající kola, ale klienti novinku nepřijali kladně, chtěli svou formuli pro silnici s odkrytými koly pod samostatnými blatníky! Do roku 1999 se prodalo jen 48 kusů, ale jeden vyhrál závod Gran Turismo v Belgii. Caterham 21 neuspěl, před dokončením projektu New Seven výrobce závodních vozů Reynard zkrachoval, a tak se uskuteč nil až třetí nový plán SV-R, vlastně spor tovní verze klasického Sevenu s rozšířeným trupem SV pro širší kokpit, který poskytuje

více pohodlí jezdcům větších postav. Simon Nearn poprvé využil počítačových metod CAD/CAM, ale opět základní koncepci a proporce Sevenu neměnil. Dodnes je pře vážná většina nových Caterhamů v nabídce s klasickým trupem S3, anebo rozšířeným SV. Roku 1999 vyjel Caterham R500, kde označení prozrazuje měrný výkon 500 k na tunu, první s motorem Rover 1.8 K-Series/ 230 k (170 kW). V roce 2002 vyhrál jeden z vozů svoji třídu ve 24 h Nürburgringu, představily se R300 a R400, také s motory 1.8 K‑Series, ale 160/200 k (118/147 kW). Vypočítávat všechny typy se vymyká rozsa hu tohoto článku. V roce 2005 rodina Near nova po více než čtyřiceti letech prodala svou firmu, novým šéfem se stal Ansar Ali (dnes ředitel McLaren Special Operations), který přišel od Lotusu. Ve stejném roce vy jely typy CSR s nezávislým zavěšením zad ních kol, zkrachoval MG/Rover, a tak Cater ham opět sáhl po motorech Ford, které

později upravoval coby CPT (Caterham Po werTrain). Nový Ford Sigma 1.6 po patnácti letech v roce 2006 nahradil Rovery K-Series. Další vlastnickou změnu realizoval Tony Fer nandes, který vrátil Lotus do formule 1, ale pro sezony 2012 – 2014 přejmenoval na Ca terham F1. Už v roce 1987 byla výroba pře vedena z Caterhamu (Surrey) do Dartfordu (Kent), kde probíhá dosud. Také sídlo Cater ham Cars se měnilo, nakonec firma defini tivně opustila město, jež jí dalo jméno (nyní je v Crawley v Sussexu). Tony Fernandes ve formuli 1 neuspěl, v roce 2012 jmenovaný generální ředitel Graham Macdonald zůstal a může být spokojen. Caterham v roce 2016 prodal 600 vozů, což je nejvíce za posled ních dvacet let, a 270 jich navzdory brexitu vyvezl do celého světa, z toho přes 100 do Francie a 60 do Japonska. Vedle typů s motory Ford prodává jednoduchý základní Caterham 160 s malým tříválcem Suzuki 660 cm3 Turbo za ceny od 16 995 Lstg. ■

10/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► SUZUKI SX4 S-CROSS 2017

SUZUKI QUATRO

Suzuki má čtyřku v genech, automobily s pohonem všech kol vyrábí od roku 1970, kdy se představil první Jimny...

TOM HYAN

auto 2017/10

uzuki Jimny byl vlastně zmenšenou kopií legendárního Jeepu Willys, procházel nepřetržitou evolucí od prvního dvou dobého dvouválce, dvoudobého tříválce a novějších čtyřdobých čtyřválců, které tepou i pod kapotou současné verze. Různé karose rie byly nasazeny na stejném žebřinovém rámu a tento automobil 4x4 vzbudil tak velký zájem, že Suzuki rozhodla o výrobě větších typů, jež by spar tánský interiér nahradily komfortním a nakonec uvedly moderní ocelové karoserie samonosné kon strukce. Vývoj nové kategorie SUV dal japonským konstruktérům za pravdu, a tak dnes tvoří nabídku

pro evropský trh klasický Jimny, oblíbená Vitara ve čtvrté generaci a nejnovější Suzuki SX4 S-Cross. První Suzuki SX4 byl odpočátku koncipován jako crossover, alternativně s pohonem předních nebo všech kol, ale kromě pětidveřového hatchbacku/SUV existoval také jako čtyřdveřový sedan poněkud nevy váženého designu. Vyráběl se od roku 2006, pro Evropu v maďarské Ostřihomi. V roce 2013 se ná stupcem stala nová (a větší) verze SX4 S-Cross, na našem trhu značená pouze S-Cross, protože původní SUV bylo v nabídce ještě další rok (v Maďarsku se vyráběly souběžně). Rozvor náprav se prodloužil na 2600 mm, celková délka vzrostla na 4300 mm. Po

► PŘEHLED SUZUKI SX4 S-CROSS 2017 motor výkon převodovka, pohon spotřeba EU [kW/k] (typ, počet stupňů) [l/100 km] 1.0 BoosterJet 82/112 5M, 2WD (4WD) 5,0 (5,3) 1.0 BoosterJet 82/112 6A, 2WD 5,2 1.4 BoosterJet 103/140 6M, 2WD (4WD) 5,4 (5,6) 1.4 BoosterJet 103/140 6A, 4WD 5,7 1.6 DDiS 88/120 6M, 2WD (4WD) 4,1 (4,4) 1.6 DDiS 88/120 6TCCS, 4WD 4,6

Foto Tom Hyan

▼ Volič jízdních režimů Drive Mode systému All-Grip Select 4WD, umístěný na středové konzole

2 1 Faceliftovaný a modernizovaný S-Cross měl premiéru na posledním Pařížském autosalonu 2016 společně s novou generací Ignis 2 Základní objem zavazadlového prostoru 430 litrů uspokojí všechny běžné nároky 3 Suzuki S-Cross je crossover SUV 4x4 se samonosnou karoserií, vycházející z koncepce předního pohonu a motoru uloženého napříč

3 změněná příď opticky vycházela ze stylu teh dejšího Swiftu. Na autosalonu Mondial de l’Automobile 2016 v Paříži slavila premiéru faceliftovaná verze, která překvapila výraz nější mřížkou přídě, novými nárazníky a jiný mi světlomety (včetně LED), které jí na první pohled vtiskly dospělejší vzhled. Ke změnám došlo i v interiéru, nyní s materiály vyšší kva lity. Rozšířena byla rovněž paleta barev. Nabídka zážehových motorů se zcela pro měnila. Místo atmosféricky plněného čtyř válce 1.6i jsou nyní k mání pouze přeplňo vané jednotky BoosterJet, a to tříválec 1.0

o výkonu 82 kW (112 k) a čtyřválec 1.4 o vý konu 103 kW (140 k). Zůstal ovšem vznětový čtyřválec 1.6 DDiS o výkonu 88 kW (120 k). Všechny verze se dodávají buď v levnějším provedení pouze s pohonem předních kol (2WD), anebo s elektronicky řízeným systé mem pohonu všech kol All-Grip Select (4WD), jenž nabízí čtyři jízdní režimy. Otoč ným ovladačem (nebo jeho stlačením) si vyberete. V módu Auto (matic) se využívá přední pohon, mezinápravová spojka bles kurychle připojí zadní kola při ztrátě adheze; Sport poslouží plným využitím pohonu

všech kol při ostřejší jízdě na zatáčkovité trase (trakce se zvětší, ale spotřeba také), Lock uzavře mezinápravovou spojku pro pohyb v terénu a Snow optimalizuje trakci čtyř kol na kluzkém povrchu. Nový All Grip Select je vylepšením systému uvedeného na prvním SX4 S-Cross, přídavná funkce feed-forward předvídá ztrátu adheze podle povrchu vozovky, polohy plynového pedálu a úhlu natočení volantu; v případě hrozícího prokluzu posílá více točivého momentu na zadní kola. Podle motoru jsou manuální převodovky pětistupňové (pouze 1.0 ►►►

10/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► SUZUKI SX4 S-CROSS 2017

Pod kapotou testovaného vozu byl silnější z dvojice zážehových motorů 1.4 BoosterJet o výkonu 103 kW (104 k)

Foto Suzuki

▼ Menší motor 1.0 BoosterJet je přeplňovaný tříválec o výkonu 82 kW (112 k)

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový, přeplňovaný turbodmychadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, u vznětového common rail; EU6; a) 1.0 BoosterJet: typ K10C-DITC, zážehový tříválec 988 cm3 (ø 73 x 78,7 mm); 11,0:1; 82 kW (112 k)/5500 min‑1 a 170 N.m/2000 – 3500 min‑1; b) 1.4 BoosterJet: typ K14C-DITC, zážehový čtyřválec 1373 cm3 (ø 73 x 82 mm); 9,9:1; 103 kW (140 k)/5500 min‑1 a 220 N.m/1500 – 4000 min‑1; c) 1.6 DDiS: typ D16AA, vznětový čtyřválec 1598 cm3 (ø 79,5 x 80,5 mm); 16,5:1; 88 kW (120 k)/3750 min‑1 a 320 N.m/1750 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ (4WD) – jednokotoučová suchá spojka a pětistupňová nebo šestistupňová manuální převodovka (a/b/c: 3,545/3,615/3,538 – 1,904/1,954/2,052 – 1,233/1,275/1,225 – 0,885/0,942/0,878 – 0,690/0,794/0,702 – nemá/0,674/0,588 – Z 3,250/3,481/3,405), stálý převod 4,687/4,312/3,611. Elektronicky řízený pohon všech kol All-Grip Select se čtyřmi jízdními programy. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocným rámem vpředu; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu vlečená ramena spojená torzně poddajnou příčkou; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, vzadu nesoustřednými; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; dvouokruhové kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD, ESC; pneumatiky 215/60 R 16 nebo 215/55 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2600 mm, rozchod kol 1535/1505 mm; d/š/v 4300/1785/1585 mm; světlá výška 180 mm; objem zavazadlového prostoru (VDA) 430/875/1269 l; objem palivové nádrže 47 l; pohotovostní hmotnost a/b/c) 1200/1215/1335 kg; celková hmotnost 1730/1730/1870 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce; a/b/c) – největší rychlost 175/200/175 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 12,0/10,2/13,0 s; spotřeba paliva kombinace EU 5,3/5,6/4,4 l/100 km; emise CO2 119/127/114 g/km.

BoosterJet) nebo šestistupňové. Pokud jde o samo činnou převodovku, tak klasická šestistupňová s ka palinovým měničem momentu nahradila plynulou CVT, což rozhodně přispívá k lepšímu pocitu z dyna mické jízdy. Pro vznětový motor je v nabídce coby samočinná jen dvouspojková šestistupňová převo dovka TCSS (Twin Clutch System by Suzuki). Využití vysokopevnostních ocelí v konstrukci karo serie podle konceptu TECT (Total Effective Control Technology) nejen zvyšuje bezpečnost, ale i přispívá ke snížení hmotnosti; podle výrobce se řadí S-Cross k nejlehčím typům své kategorie (od 1080 kg). K asis tenčním systémům patří RBS (Radar Brake Support), který při jízdě ve městě rychlostí nad 5 km/h kontroluje vzdálenost za vozidlem vpředu a při nebezpečí kolize nejprve varuje signálem, pak zvýší tlak v brzdové soustavě a nereaguje-li řidič, zahájí samočinné brzdění, čímž buď kolizi zabrání, anebo sníží její následky. Výbava se různí podle verze Comfort, Pre mium a nejvyšší Elegance; všechny však zahrnují kotoučové brzdy na všech kolech, sedm airbagů (včetně kolenního řidiče), tříbodové bezpečnostní pásy pro pět cestujících, uchycení dětské sedačky Isofix, asistent rozjezdu do svahu HHC (Hill Hold Control), elektrické ovládání všech bočních okenních skel, klimatizaci (od výbavy Premium automatickou), asymetricky dělené opěradlo zadních sedadel a další (podrobněji na www.suzuki.cz). Testovaný vůz na našich snímcích je S-Cross 1.4 BoosterJet Elegance 4WD se základní cenou 556 900 korun českých (u litrové verze ceny začínají od 409 900 Kč). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na MERCEDES-BENZ 18/80 PS Typ Nürburg 460 Pullman-Limousine (1929 – 1931)

10/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN GOLF VARIANT 2017

TAKÉ KOMBI...

Nejúspěšnější evropský automobil zahrnuje provedení kombi od třetí generace; poslední Variant je odvozen od sedmé...

TOM HYAN

1 Volkswagen Golf Variant 1.5 TSI, premiéra zcela nového čtyřválcového motoru 2 Nový Golf může mít digitální přístrojový štít Active Info Display

auto 2017/10

růběžná modernizace znamená, že nový Volkswagen Variant získal všechny vymo ženosti, které od letošního faceliftu nabízí základní hatchback. Na první pohled vynik nou ostřejší rysy s novými světlomety, v interiéru jsme vyzkoušeli digitální štít Active Info Display 12,3“, který je novinkou stejně jako displeje Discover Pro a intuitivní ovládání gesty (poprvé v kompaktním automobilu). Posílená konektivita a infotainment vy cházejí z platformy MIB a splňují všechny požadavky mladé generace, vstupující do digitálního světa. K dispozici jsou připojení chytrého telefonu (Apple CarPlay, Android Auto a MirrorLink), asistence Car

Net a personalizace 1.1 pro nastavení individuálními řidiči (aktivace otevřením vozu). Rovněž asistence řidiče zahrnuje vše, co dnešní technika nabízí. Pětidveřové kombi Variant je jednou z nejoblíbeněj ších verzí Golfu, který v sedmi generacích dosáhl od roku 1974 odbytu přesně 33 312 123 kusů do konce minulého roku a značně tak přispěl k nedávnému překonání milníku 150 milionů vyrobených Volks wagenů! Na kombi Variant si však klienti museli počkat až do třetí generace (1993), zatímco třeba kabriolet vyjel mnohem dříve (1979). Nový Variant je postaven na shodném rozvoru náprav 2620 mm jako hatchback, má shodnou příď, ale prodlouženou záď,

5 takže celková délka narostla ze 4258 na 4567 mili metrů! Těží z toho především zavazadlový prostor, který nabízí užitečný objem 605 litrů a po sklopení zadních opěradel až 1620 litrů! Jeho délku tak lze prodloužit z 1055 na 1831 milimetrů (pro srovnání: hatchback má 839, resp. 1558 mm). Paleta pohonných jednotek je prakticky shodná jako u hatchbacku, vypadl pouze nejslabší 1.0 TSI/63 kW (85 k), ale naopak přibyl 1.8 TSI/132 kW (180 k), dodávaný výhradně pro zvýšené provedení Golf Alltrack ve stylu Off Road (s pohonem 4Motion). Zážehové čtyřválce 1.4 TSI budou postupně vystří dány novými motory 1.5 TSI Evo, který jsme již vy zkoušeli ve žlutém Variantu, vyobrazeném na této dvoustránce. Představují další evoluci čtyřválců řady EA211, zdvihovým objemem 1500 cm3 se vrací k dří ve rozšířené třídě, dnes spojující někdejší nabídku čtrnáctistovek a šestnáctistovek. Počítá se s nimi pro rozsáhlý sortiment různých automobilů čtyř nej významnějších koncernových značek, budou to glo bální motory EA211 Evo s výrobou v sedmnácti závodech deseti zemí (včetně Mladé Boleslavi). Na bídka malých zážehových motorů se v celém kon cernu redukuje na tříválce 1.0 TSI/MPI a 1.5 TSI/MPI. První vlaštovkou je 1.5 TSI Evo/110 kW (150 k), jenž slaví premiéru právě v Golfu. Jeho běh je doslova sametový, průběh maxima točivého momentu 250 N.m v rozsahu 1500 až 3500 min‑1 znamená velkou pružnost a sníženou spotřebu, kterou jsme ve verzi s převodovkou DSG udrželi kolem 6,5 l/100 km (udávaná podle původní metodiky EU činí 5,0 l na 100 km). Motor přináší řadu inovativních řešení,

Foto Tom Hyan

k nimž patří vylepšená deaktivace ACT (Active Cylinder Management) u dvojice válců (druhého a třetí ho) při nižším zatížení, zvýšený tlak přímého vstřiko vání paliva z 25 na 35 MPa (systém common rail jako u dieselů), inteligentní termální management a stěny válců ošetřené metodou APS (Atmospheric Plasma Spray) pro snížené vnitřní tření a účinnější mazání. Druhou variantou bude 1.5 TSI BlueMotion s výkonem 96 kW (130 k)/4750 – 5500 min‑1 a točivým momentem 200 N.m/1300 – 4500 min‑1, která využívá Millerův pracovní cyklus, vyšší stupeň komprese 12,5 a turbodmychadlo s variabilní geometrií (poprvé u velkosériového maloobjemového motoru). Úspěšné motory 2.0 TDI samozřejmě zůstávají v nabídce. ■

3 Větší výška o 23 milimetrů prospěla i prostoru nad zadními sedadly (+ 13 mm) 4 Prodloužená záď Variantu přináší výrazné zvětšení zavazadlového prostoru 5, 6 Nový zážehový čtyřválec 1.5 TSI Evo/110 kW (150 k), na snímku vlevo po sejmutí plastového krytu, bude základní pohonnou jednotkou všech vozů nižší střední třídy koncernových značek Audi, Volkswagen, Seat a Škoda

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec, přeplňovaný turbodmychadlem; uložený vpředu napříč; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování paliva, EU6; a) 1.5 TSI Evo: zážehový, 1498 cm3 (ø 74,5 x 85,9 mm); 10,5:1; 110 kW (150 k)/5000 – 6000 min‑1 a 250 N.m/1500 – 3000 min‑1; vypínání válců ACT; b) 2.0 TDI: vznětový, 1968 cm3 (ø 81 x 95,5 mm); 16,2:1; 110 kW (150 k)/3500 – 4000 min‑1 a 340 N.m/1750 – 3000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka a přímo řazená šestistupňová mechanická převodovka; na přání sedmistupňová automatizovaná dvouspojková DSG7; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu čtyřprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními DCC; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; pneumatiky 195/65 R 15, 205/60 R 16 nebo 225/45 R 17. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2620 mm, rozchod kol 1533/1504 až 1549/1520 mm; d/š/v 4567/1799/1515 mm; objem zavazadlového prostoru 605/1620 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost v pořadí uvedených typů (DIN) od 1285/1363 kg, DSG 1309/1383 kg; celková 1890/1970 kg, DSG 1910/1990 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce, a/b, v závorce DSG) – největší rychlost 218/218 (216/216) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,7/8,9 (8,3/8,9) s; spotřeba paliva EU 5,1/4,3 (5,0/4,5) l/100 km; emise CO2 117/111 (115/117) g/km.

► IAA 2017 FRANKFURT AEROMOBIL ZE SLOVENSKA

Foto Tom Hyan

Premiéru měl na Top Marques 2017 v Monaku, objevil se i ve Frankfurtu. Létající automobil z Bratislavy je pozoruhodnou konstrukcí, myšlenka sahá do komunistického Českoslo venska, kdy její tvůrce uvažoval o přeletu hranic do svobodného světa! Když se doba změnila, stal se z Aeromobilu komerční projekt, který vzbudil pozornost i spolupráci renomovaných partnerů ze zahraničí. Skutečně už létá. Poslední verze má dva elektromotory pro pohon předních kol a plochý čtyřválec 221 kW (300 k) pro tlačnou vrtuli. Křídlo o rozpětí 8,8 metru se na silnici sklopí pro šířku 2,25 m. Rychlost do 160 km/h, ve vzduchu do 360 km/h.

FERRARI PORTOFINO

Foto Tom Hyan

Nástupce Ferrari California T je především o 80 kg lehčí a o 30 kW (40 k) výkonnější! Není to revoluce, ale evoluce, propracovaná do nejmenších detailů (například sloupek A je ze dvou dílů, zatímco předchozí se skládaly až z jedenadvaceti). Přeplňovaný osmiválec Bi-Turbo 3855 cm3 (ø 86,5 x 82 mm) nabízí 441 kW (600 k)/7500 min‑1 a 760 N.m/3000 až 5250 min‑1, s převodovkou DCT7 dosahuje 1545 kilogramů těžký vůz zrychlení 0 – 100/200 km/h za 3,5/10,8 sekundy a největší rychlosti přes 320 km/h. Udávaná spotřeba EU činí 10,7 l/100 km. Design je dílem vlastního Centro Stile Ferrari (šéf Flavio Manzoni).

MERCEDES-AMG PROJECT ONE

Foto Tom Hyan

Dvoumístná formule 1 pro silniční provoz vznikne ve 275 exemplářích, otevřená verze nebude! Poháněcí soustava vychází z F1, je upravenou kombinací z typů W06/07/08, celkový výkon dosahuje tisíc koní (736 kW). Motor 1.6 V6 Mono-Turbo (limit 11 000 min‑1) doplňují MGU-H 80 kW na turbu a MGU-K 120 kW na klikovém hřídeli; sekvenční převodovka 8MA je zcela nová, na přední nápravě jsou elektromotory 2x 120 kW. Proti formuli 1 mají akumulátory Li-Ion čtyřnásobnou kapacitu (elektricky vůz ujede 25 km s předním pohonem). Proběh do revize se prodloužil na 50 000 km. Motor se spouští tlačítkem.

Foto Tom Hyan

WEY XEV CONCEPT Great Wall Motors po pokusu uplatnit čínské pikapy v Evropě nyní představila ve Frankfurtu svou novou značku WEY, určenou pro vozy SUV. Kromě klasických typů VV5S, VV7S a P8, vesměs s dvoulitrovým čtyřválcem Turbo a převodovkou DCT (6 nebo 7 stupňů), či jejich verzí PHEV, již prodávaným v Číně, uvedla plně elektrický čtyřmístný XEV Concept. Má křídlové boční dveře a dvojici elektromotorů, 55 kW/150 N.m vpředu a 130 kW/250 N.m vzadu. Výrobce uvádí rozvor 3000 mm (!), rozměry 4600 x 1900 x 1530 mm, hmotnost 1500 kg, zrychlení na sto za 4,5 sekundy a největší rychlost 160 km/h.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na americké přívěsné lodní motory JOHNSON V4 z roku 1975

10/2017 THauto

► Automobily ► FIAT 128 (1969 – 1985)

IE:

1969/1 0

ZH IS

R TO

Foto Fiat

Fiat 128 se představil v roce 1969 jako dvoudveřový i čtyřdveřový sedan a kombi Familiare

1. Fiat 128 235 bodů 2. Autobianchi A112 96 bodů 3. Renault 12 79 bodů

S PŘEDNÍM POHONEM

Revoluci ve Fiatu znamenal typ 128, který uvedl pohon předních kol a získal titul Car of the Year 1969/1970...

Foto Fiat

té době patřil italský Fiat k nejúspěšnějším evropským automobilkám, konkurence se snažila jeho vozy napodobit. U Volks wagenu podrobili Fiat 128 důkladnému zkoumání, než představili konkurenci v po době typu Golf. Byla to doba obrovských úspěchů, na které mohou Italové jen vzpomínat. V prvních devíti

auto 2017/10

TOM HYAN, člen jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

letech evropské ankety Car of the Year zvítězil Fiat třikrát! Nejprve s Fiatem 124 (1966), pak se stoosmadvacítkou (1969), kterou představujeme na těchto stránkách, a záhy s typem 127 (1971). Později bylo ocenění posunuto na následující rok, takže z Vozu roku 1969 se stal Car of the Year 1970; bylo to logické, aby si novinka užila rok slávy!

Kresba Fiat

Uspořádání kompletní poháněcí soustavy se čtyřválcem 1116 cm3 vpředu napříč 1 Podélný řez prozrazuje velmi dobře obestavěný užitečný prostor, mechanické skupiny zabírají co nejméně místa

2 Zavazadlový prostor byl nejen objemný, ale i dobře tvarovaný 3, 4 Interiér vozu s lůžkovou úpravou (první verze) 5, 6 Třídveřové kombi Fiat 128 Familiare mělo premiéru na Turínském autosalonu 1969

Foto Fiat

Přední pohon zkoušel Fiat na vozech dceřiné společ nosti Autobianchi a také ty se těšily velkému uznání. Autobianchi Primula byla druhá v anketě Car of the Year 1965 (za Austinem 1800), posloužila vývoji Fiatu 128; následující menší Autobianchi A112 rovněž dosáhla na druhé místo v pořadí (za Fiatem 128!), ale v ročníku 1969 (stala se základem Fiatu 127). Nový Fiat 128 vyjel do světa v březnu 1969 coby nástupce Millecenta (tedy Fiatu 1100 klasické koncepce) a koncem roku získal evropský titul COTY 1969, když obdržel 235 bodů z cel kových 660 od čtyřiačtyřiceti odborných novinářů ze třinácti zemí. Duchovním otcem vozu byl slavný ►►►

10/2017 THauto

Foto Fiat

► FIAT 128 (1969 – 1985)

1 2 4 5

Foto Fiat

1 Modernizovaný sedan Nuova 128, uvedený v roce 1976 2 Kombi Fiat 128 Panorama s odlišnými zadními bočními okny (1976) 3 Fiat 128 Coupé SL (poznávacím znakem jsou čtyři kruhové světlomety) 4 Sportovní dvoudveřová verze Fiat 128 Rally se představila na jaře 1971 5 Odvozené kupé v provedení 1100/1300 S (obdélníkové světlomety)

konstruktér Dante Giacosa (1905 – 1996); tvůrcem čtyřválce OHC neméně proslulý Aurelio Lampredi (1917 – 1989), známý z působení u Ferrari, který vedl vývoj automobilových motorů Fiat až do roku 1977. Technické údaje základního typu Fiat 128 ve čtyř dveřovém provedení se zážehovým čtyřválcem 1116 cm3 přinášíme v obvyklém přehledu. Byl uve den jako dvou- a čtyřdveřový sedan na IAA 1969 ve Frankfurtu, resp. na Turínském autosalonu 1969 coby třídveřové kombi 128 Familiare. Větší motor 1290 cm3 (převrtán na 86 mm při shodném zdvihu) s výkonem 49 kW (67 k) dostal v roce 1971 dvoudve řový Fiat 128 Rally, u něhož největší rychlost vzrost la ze 135 až 140 km/h na 150 km/h. Velmi populární, byť méně rozšířené byly verze 128 Coupé S (obdél níkové světlomety) a SL (čtyři kruhové) se zkráce ným rozvorem na 2223 mm, které mimo jiné ovládly

► FIAT 128 (1969) MOTOR – kapalinou chlazený řadový čtyřválec Fiat typu 128A.000, uložený napříč vpředu, skloněn mírně vpřed; 1116 cm3 (ø 80 x 55,5 mm); 8,8:1; 40,5 kW (55 k) DIN/6000 min‑1 a 80 N.m/3000 min‑1; litinový blok a hliníková hlava válců, pětkrát uložený klikový hřídel; OHC 2V (ozubený řemen); karburátor Weber 32 ICEV; náplň chladicí soustavy 6,5 l; náplň oleje 4,25 l. Elektrická výzbroj 12 V, dynamo 230 W, akumulátor 34 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka; čtyřstupňová synchronizovaná převodovka s řazením na podlaze (3,583 – 2,235 – 1,454 – 1,037 – Z 3,714), stálý převod 4,077; pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu krátká příčná ramena a příčné listové pero se stabilizačním účinkem; pérování vpředu vinutými pružinami; kapalinové tlumiče, vpředu příčný zkrutný stabilizátor; dvouokruhové brzdy, vpředu kotoučové ø 227 x 10 mm, vzadu bubnové ø 180 x 30 mm; hřebenové řízení, pneumatiky 145 – 13. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2448 mm, rozchod kol 1308/1306 mm; d/š/v 3860/1590/1420 mm; pohotovostní/celková hmotnost 810/1250 kg; objem zavazadlového prostoru 370 l; objem palivové nádrže 38 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost na jednotlivé převodové stupně 45 – 75 – 115 – 140 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 18,0 s; průměrná spotřeba paliva 8,0 l/100 km.

československý šampionát v jízdě do vrchu! Motory 1100/1300 s dvojitým karburátorem měly zvýšený výkon na 47/55 kW (64/75 k). Základní typy 128 pro šly pro rok 1973 faceliftem (premiéra na Turínském autosalonu 1972), vybaveny novou maskou a stan dardně posilovačem brzd (dosud jen Rally a Coupé). V květnu 1974 nabídku rozšířily verze 128 Special s bohatší výbavou, novou mřížkou přídě a alternativ ními motory 1290 cm3 s výkonem 44 kW (60 k). Vyvrcholením nabídky se stala třídveřová kupé Fiat 128 Coupé 3p (Berlinetta) s modifikovanou karoserií, čtyřmi hlavními světlomety a výklopnou stěnou v zádi (1975 – 1979). Základní řada sedanů 2d/4d a kombi 3d prošla faceliftem v květnu 1976 coby Nuova 128 po téměř 2,5 milionu vyrobených vozů (z toho asi 300 tisíc Coupé). Nová byla mřížka přídě se zvětšenými obdélníkovými světlomety, nárazníky i koncové svítilny; kombi 128 (nyní zvané Panorama) změnilo druhé boční okno, ukončené mohutnějším sloupkem na zádi vozu. Po uvedení nového Fiatu Ritmo v dubnu 1978 byla výroba Fiatu 128 omezena na sedany 1100, produkce kombi skončila v listo padu 1980. Pro výrobu typu 128 zavedl Fiat zcela novou linku v závodě Rivalta u Turína, otevřeném v roce 1967 pro produkci sportovních vozů. Vzniklo tam 3,1 milionu automobilů řady 128 do roku 1985. Fiat 128 se vyráběl v dalších jedenácti zemích, a to v různých modifikacích. V Argentině to byla mj. pětid veřová kombi 128 Familiar/Rural, celkem tam do roku 1990 (!) vzniklo 255 tisíc vozů Fiat 128 v různých verzích. Zastava 128 byl klasický čtyřdveřový sedan, ale jugoslávské licenční hatchbacky 5d/3d (výklopná stěna v zádi), známé i u nás coby Zastava 1100

Foto Bertone

Kresba Moretti

► POROTA CAR OF THE YEAR 1969

Foto Bertone

Foto Tom Hyan

(typ 101), se vyráběly do listopadu 2008. Zastava dodávala i komplety CKD pro montáž v Egyptě (El Nasr do 2009). Ve Španělsku vzniklo 31 893 vozů Seat 128 Coupé 3p v letech 1976 – 1980. V Jižní Afri ce se přidal Fiat 128 k populárním pikapům bakkie, v Turíně vyvinuli verzi s užitečnou hmotností 500 kg. K nám bylo do roku 1976 dovezeno přes 7500 ital ských automobilů Fiat 128, ale také do roku 1979 přes devět tisíc jugoslávských derivátů Zastava 1100.

Fiat 128 se stal rovněž základem řady sportovních automobilů, k nimž patřily různé verze Moretti (kupé i roadster), ale také vlastní Fiat X1/9 z let 1972 až 1978, u něhož byla celá poháněcí soustava 128 S 1300 posunuta doprostřed před poháněnou zadní nápravu. Na Velké ceně Brna 1971 mohli česko slovenští příznivci závodů při mistrovství Evropy cestovních vozů sledovat nové automobily Fiat 128, které v první divizi nasadily týmy Trivellato Racing, Scuderia Filipinetti (v jednom ze tří vozů Gianpiera Morettiho nahradil brněnský Ing. Jaroslav Mlček!) a Umberto Grano. O rok později tam už jelo osm vozů Fiat 128 Coupé, které nasadily Trivellato a Filipinetti, zatímco pozdější vítěz Umberto Grano se stal jedním z jezdců druhého týmu! Ale to už je opravdu zapome nutá historie, stejně jako nasazení Fiatů 128 Coupé s československými jezdci při návratu evropského šampionátu 1975 na rekonstruovanou brněnskou trať. Fiaty 128 účinkovaly v Brně i v roce 1978, kdy se za volantem objevila bývalá jezdkyně formule 1 Lella Lombardi, a pokračovaly až do sezony 1982. ■

Douglas Armstrong (GB) nezávislý Gaston Asselbergs (B) nezávislý Ronald Barker (GB) nezávislý Philippe de Barsy (B) nezávislý Jean Bernardet (F) L’Equipe Alain Bertaut (F) L’Action Automobile Stig Björklund (S) nezávislý John Bolster (GB) Autosport Severo Boschi (I) Il Resto del Carlino Maxwell Boyd (GB) The Sunday Times Charles Bulmer (GB) Motor Bernard Cahier (F) nezávislý Piero Casucci (I) Quattroruote Jabby Crombac (F) Sport Auto Johannes Czernin (A) Kurier Sergio Favia del Core (I) Motor Olaf Baron von Fersen (D) nezávislý Paul Frère (B) nezávislý Ami Guichard (CH) L’Année Automobile Jacques Ickx sr. (B) nezávislý Ido Izaaks (NL) Autokampioen Nico de Jong (NL) Autovisie Louis Léger (F) L’Argus Franco Lini (I) Autosprint Karl Ludvigsen (USA) nezávislý François Mersch (LUX) Auto-Revue Günther Molter (D) nezávislý Flaviano Moscarini (I) Istituto Auto e Motori Piet Olyslager (NL) Olyslager Organisation Hans Patleich (A) Kurier Martin Pfundner (A) Autorevue F. Gert Pohle (D) Die Welt Mario Poltronieri (I) Il Giorno Gianni Rogliatti (I) nezávislý Mauri Salo (SF) Tekniikan Maailma Tage Schmidt (DK) nezávislý Edouard Seidler (F) L’Equipe Reinhard Seiffert (D) Auto, Motor und Sport Hans Simon (D) Deutsche Markt Jerrold Sloniger (USA) nezávislý Maurice Smith (GB) Autocar Rogers Søgaard (DK) Bilen og Bäden Jan Ullén (S) nezávislý Tom Wisdom (GB) Daily/Sunday Mirror

6 Moretti 128 Coupé 4-5 Posti, jedna z malosériově vyráběných variant Fiatů u Stabilimenti Carrozzerie Automobili Moretti v Turíně. Vůz je postaven na nezkráceném rozvoru 2448 mm, má celkové rozměry 4180 x 1600 x 1300 mm. Motor 1116 cm3 o standardním výkonu 40,5 kW (55 k) umožňuje největší rychlost přes 145 km/h 7, 8 Studie Bertone 128 Coupé s nákupním vozíkem v zadním nárazníku (1968; tuto myšlenku ale poprvé uvedl GM Runabout o čtyři roky dříve) 9 Jugoslávská pětidveřová verze Zastava 1100 (101)

10/2017 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► AVIA MOTORS

Nové vozy Avia D120 Initia se představily v národních barvách trikolory ▼ Petr Rusek (vlevo) a Jaroslav Strnad, člen představenstva a zakladatel Czechoslovak Group

TOM HYAN, Přelouč (ČZ)

ZNOVUZROZENÍ

V roce 2013 zanikla výroba nákladních vozů Avia v Letňanech, o čtyři roky později jsme byli svědky její obnovy v Přelouči...

xistence kdysi slavné letecké továrny, která po druhé světové válce přešla na nákladní automobily, se uzavřela v létě 2013, když tehdejší majitel Ashok Leyland výrobu v pražských Letňanech prostě zrušil. Pohnutý vývoj od roku 1990 provázely prodeje podniku nejrůznějším zahraničním zájemcům, mnohdy opravdu podivným, k nimž patřilo korejsko-rakouské konsorcium Daewoo-Steyr (od 1995), záhadná investiční společnost Odien Capital (od 2005) a nakonec indický Ashok Leyland (od 2006). V roce 2016 koupil automobilku Avia holding se sympatickým názvem Cze-

auto 2017/10

choslovak Group (CSG), který založil Jaroslav Strnad (nar. 1972 v Chru dimi), majitel několika dalších strojírenských podniků, mezi něž patří Tatra Trucks, Tatra Defence Vehicle, New Space Technologies, Excalibur Army, Dako-CZ, Elton Hodinářská, MSM Group, Karbox, ZTS Metalurg a další. Výroba v Letňanech skončila typem Avia D120, z něhož v Přelouči vycházejí, ale bylo třeba automobil značně rekonstruovat podle nových homologačních předpisů, zejména však pro splnění emisní normy EU6. Času nebylo mnoho, vše se podařilo během jediného roku, navíc změnu podtrhuje nový design budky. První

► PŘEHLED TYPŮ AVIA INITIA typ motor Cummins EU6 celková rozvor vozu výkon [kW/k] hmotnost [t] náprav [m] D120 132/180; 154/210 11,99 3,4/3,9/4,5/5,1/5,6 D120 4x4 132/180; 154/210 11,99 3,4/3,9 D90 110/150; 132/180; 154/210 9,0 3,4/3,9/4,5/5,1 D75 110/150; 132/180; 154/210 7,49 3,4/3,9/4,5/5,1

Foto Tom Hyan

5 6

Avia D120 Initia (tedy nový začátek!) už má známého majitele, společnost Recycling – kovové odpady z Chotěboře. Všechny z letos plánovaných devadesáti vozů jsou už zamluveny. Výroba se rozběhla na podzim, po velkolepém slavnostním otevření továrny 5. září 2017. Prohlédli jsme si nejen tři nové Avie v barvách české trikolory, ale i další vozy v různé fázi rozpracova nosti na výrobní lince v Přelouči, která vznikla pod taktovkou CSG v továrně bývalého Vojenského opravárenského podniku (VOP) v Přelouči. Dříve se tam mj. vyráběly upravené Avie 4x4 a poslední Pragy V3S (i verze s budkou Avia). Závodem nás provedli Petr Rusek, člen představenstva CSG, a Ivan Fišák, generální ředitel Avia Motors, a to hned poté, kdy Jaroslav Strnad s dalšími hosty přestřihl pásku před otevřením závodu. Prošli jsme halou,

kde se vystrojují kabiny, mechanickou dílnou mon táže motorů (Cummins), převodných ústrojí (ZF) a náprav (Albion, Meritor), svařovnou budek (odesílají se do kopřivnické lakovny Tatra a pak zase vrací zpět) a konečnou montáží podvozků (rámy dodává koncernový podnik Karbox) a celých vozů. Část výrobního zařízení byla přivezena z Letňan, část nově nakoupena, cílem je přejít na evropské subdodavatele (nyní některé díly budky ještě dovážejí z Indie). V závodě pracuje 80 lidí, příští rok se plánuje 360 až 400 vozů, finální kapacita činí 1200 ročně. Avia míří ke klientům ze stavebnictví, komunálních služeb a distribuce zboží na kratší vzdá lenosti. Její výhodou je nízká hmotnost (až o 500 kilogramů proti konkurenci), kompaktní rozměry a příznivá cena. V České republice a na Slovensku je třináct dealerů, nových i tradičních. ■

1 Montáž podvozků s rámy Karbox 2 Rekonstruovaná továrna VOP Přelouč se změnila na Avia Motors 3 Poháněné i nepoháněné nápravy podle typu dodává Albion nebo Meritor 4 Vystrojování kabin po návratu z kopřivnické lakovny 5 Nadále se montují vznětové motory Cummins a šestistupňové převodovky ZF 6 Avia D120 na výrobní lince v Přelouči (D90 a D75 budou od příštího roku) 7 Interiér nového vozu D120 Initia

10/2017 THauto

► MCB MONARK CRESCENT (1927 – 2017)

Foto Monark

Motocykly

ŠVÉDSKÁ SPOJKA

Poměrně pestrá byla skandinávská produkce jednostopých vozidel; Monark a Crescent dnes pokračují velocipedy a elektrokoly...

usqvarna je asi nejslavnější, i když už se motocyklová produkce této značky dávno přestěhovala mimo Švédské království! Na jiné švédské motocykly Apollo, Crescent, Lito, Hedlund, Hägglund, Lindström, Aktiv, Husaberg nebo Monark si vzpomenou jen skuteční znalci. A přesto spojení Monark Crescent vládlo švéd ské produkci mopedů a motocyklů ještě dlouhá léta po druhé světové válce! Málokdo také ví, že došlo i ke spolupráci Monarku s naší Jawou! V roce 1957 se Jawa zúčastnila konkurzu na motocykly pro švédskou ar mádu a uspěla nejprve s typy 250/350 ve speciální úpravě, které dokončovala Aktiebolaget E. Fleron v Malmö, držitel patentu na Ski stabilizers, tedy lyžové stabilizátory pro motocykly, jež sestávaly z krátkých sklápěcích lyží na boku stroje! Následovaly motocykly Monark 962 (Fleron 356A), kdy Švédové do vlastních rámů montovali dvouválce Jawa 350. Kromě švédských konstruktérů použili jméno Monark (či jeho modifikace) pro motocykly také jiní výrobci ve Velké Británii, USA a Japonsku, ale švédský Monark je všechny překonal. Birger Svensson (1883 – 1944) založil Svenska Cykeldepoten ve Varbergu v roce 1907, začínal s jízdními koly, první motocykl sestrojil 1913 a zavedl sériovou výrobu pro Esse v letech 1920 – 1927, přičemž později přešel na značku Monark, která Esse záhy vystří dala (podle některých pramenů v roce 1925, podle jiných 1927), když se firma přejmenovala na Cykelfabriken

auto 2017/10

PETR RUTEK 1 Monark 125 Touring s dvoudobým jednoválcem Franco Morini o výkonu 11 kW (15 k) DIN/7800 min‑1 a pětistupňovou převodovkou 2 Monark 125 ISDT Replica, tentokrát s jednoválcem Sachs o výkonu až 15 kW (20 k)/9200 min‑1, oslava úspěchů na Šestidenní soutěži 3 Monark 125 MX, motokrosový stroj s jednoválcem Sachs 12,5 až 15 kW (17 – 20 k) a šestistupňovou převodovkou, vhodný i pro FIM Cup 125

2 3

4 5

Foto Monark

4 Monark 125 T, určený pro výchovu mladých jezdců (jednoválec Sachs 11 kW), vyvážený i do Ameriky 5 Krásné švédské léto v sezoně 1973 (titulní stránka katalogu)

6 7

6 Monark Formula 50 MX pro nejmladší jezdce ve věku 12 – 16 let (jednoválec Franco Morini 4,8 kW/6,5 k DIN s pětistupňovou převodovkou) 7 Monark 50 MX Special s motorem Sachs 7,4 kW (10 k) DIN/9000 min‑1 a pětistupňovou převodovkou 8 V sedmdesátých letech přešel Monark v soutěžích a motokrosu do tříd 50 a 125 cm3; zúčastnil se také kalifornské Baja 1000 9 Originální Monark 500 Grand Prix s lodním dvoudobým tříválcem Crescent (1973)

onark AB. Historie podniku je složitá a nepřehledná, M stejně jako modelová politika. Monark vždy nakupoval motory od jiných, soustřeďoval se na výrobu rámů, kde měl velké zkušenosti z produkce jízdních kol. První Mo narky poháněly britské čtyřdobé motory Blackburne 250 až 600 cm3, ve třicátých letech se objevila motokola s dvoudobými jednoválci Ilo (častěji psáno JLO), jež vy ráběla Norddeutsche Maschinenfabrik GmbH z němec kého Pinnebergu. Monark za války dostal zakázku na motocykly pro neutrální švédskou armádu, jež užívaly čtyřdobé jednoválce 498 cm3 od švédského specialisty na lodní motory Albin Motor (shodné s Husqvarnou). Po druhé světové válce se Monark stal největším švéd ským výrobcem jednostopých vozidel. Opět kupoval mo tory od jiných, patřily k nim konstrukce DKW (BSA Ban tam) nebo JLO v objemových třídách 50 až 250 cm3, ale i zmíněná Jawa nebo čtyřdobý Albin 500 OHV pro moto krosové stroje. Navdory tomu, že pro MS v motokrosu vzniklo jen pět ručně postavených speciálů Monark 500, slavily obrovské úspěchy. V roce 1958 skončil Sven Lun din v mistrovství světa 500 cm3 na třetím místě, ale byl i součástí vítězného švédského týmu v Motokrosu náro dů 1958, kde se mj. objevily stroje Monark a Crescent. V roce 1959 legendární Sven Lundin dobyl první titul mi stra světa, 1960 byl druhý za Billem Nilssonem na Husq varně (měla také motor Albin upravený Nisse Hedlun dem) a pro sezonu 1961 svůj Monark přejmenoval na Lito a stal se podruhé mistrem světa MX 500 cm3. ►►►

10/2017 THauto

► MCB MONARK CRESCENT (1927 – 2017) Rozsáhlá byla nabídka mopedů, patřil k nim robustní Monark 1248 s dvoustupňovou převodovkou

▲ Monark 250, poháněný německým motorem JLO 244 cm3 (model 1952) ▼ Slavný Monark 500 OHV pro mistrovství světa v motokrosu, stroj mistra světa 1959 Svena Lundina, který se proměnil v Lito 500 (a titul 1961)

▼ Závodní motocykly Monark účinkovaly v mistrovství světa ve třídách 50 a 125 cm3 (na snímku)

Foto Monark

Crescent F50 GLX vyjel ještě v sedmdesátých letech

Absolutní raritou jsou motocykly Lito 500, motokrosové stroje odvozené z Monarku 500. Ten procházel průběžnými vylepšová ním, stojatý jednoválec Albin Motor 498 cm3 sice zůstal, ale během sezon se vystřídaly převodovky BSA a AMC (Norton/Matchless). Geniální Nils-Olov (Nisse) Hedlund nejprve pracoval na Albinu, pak Monarku a Litu, aby ho přetáhla Husqvarna a nakonec vyrobil sérii replik Hedlund 500 (s požehnáním Husqvarny, která zhotovila jen tři čtyřtakty 500 MX pro tovární jezdce). Nečekaná smrt sportovního manažera Lennarta Varborna a fúze Monarku s Crescentem, Apollo a Ny man Verkstäder (NV) v roce 1961 znamenaly ukončení sportovní činnosti. Sven Lundin se ale nevzdal. Domluvil spolupráci s Lito verken AB Motorverkstad v Hälsingborgu, firmou původně zaměřenou na litografické práce, ale od roku 1958 přeměněnou na mo tocyklovou dílnu, kterou založil otec mladého motokrosaře Kaje Bornebuscha. Sven Lundin nejprve přejmenoval Monark na Lito, aby pak s Bornebuschem pokračoval ve vývoji. V sezoně 1961 po dvou letech zopakoval titul mistra světa (nyní Lito 500), roku 1962 byl Gunnar Johansson druhý, Sten Lundin třetí (oba Lito) a Ove Lundell čtvrtý (Monark); v letech 1963/1964 Lundin druhý a třetí a ještě roku 1965 pátý na Litu

auto 2017/10

s novým rámem Metisse! Na Litu 500 se ob jevil i známý Sylvain Geboers, později továr ní jezdec strakonické ČZ. Zlatá éra čtyřtaktů však končila, MS záhy ovládly lehčí dvou dobé stroje. Litoverken do roku 1965 vyrobily 35 motocyklů Lito 500. Monark zareagoval rychle, od roku 1970 se objevily lehčí moto cykly. Silniční, terénní i soutěžní Monarky 50 a 125, ale také různé mopedy. V nabídce byly německé motory Sachs a italské Franco Morini. Výrobce zdůrazňoval četné úspěchy nejen v motokrosu, ale také v Šestidenní (1952 – 1972 celkem 54 zlatých medailí). Počátkem šedesátých let převzal Monark AB konkurenci NV (nyní Nymanbolagen AB) z Uppsaly, která byla spojena se značkou Crescent, založil holding MCB (Monark -Crescent-Bolagen) a soustředil produkci do své továrny ve Varbergu, kde se dodnes vy rábějí jízdní kola. Značka NV také vyráběla motocykly už od roku 1926, včetně licenč ních britských Royal Enfield, stejně jako Crescent (od 1937), který se kromě malých lodních motorů stal sesterskou značkou mo pedů a malých motocyklů Monark. Velkou pozornost vzbudil vstup do závodů Grand Prix mistrovství světa. Podle německého vzoru König chtěl i Crescent uplatnit lodní motory v závodních motocyklech. Na Velké ceně Finska 1971 obsadila dvojice Rudi

Kurth/Dane Roweová čtvrté místo na side caru CAT-Crescent 500; později se Švýcar Kurth (v roce 1972 závodil na sidecaru Mo nark) spolu s Billy Anderssonem od Monarku pokusil o originální stroj třídy 500 cm3. Nízký a lehký motocykl Monark 500 Grand Prix s kapalinou chlazeným řadovým dvou dobým tříválcem Crescent 498 cm3 (ø 60 x 58,8 mm) o výkonu 57 kW (78 k)/10 000 min‑1 a pětistupňovou převodovkou však neuspěl z finančních důvodů, a to navzdory pokro kové konstrukci. Vpředu měl dvojitou ko toučovou brzdu, vzadu jednoduchou, jezdec seděl o poznání níže než u jiných strojů (550 milimetrů proti 700 mm u Yamahy 500). Méně sofistikované motocykly Monark 50/125 Grand Prix dosáhly i na body v mis trovství světa. Byla to však labutí píseň značky, v roce 1975 s výrobou motocyklů skončila. Přežila jízdní kola; dnes jsou Mo nark, Crescent, Bianchi (mj. vyrábí závodní velocipedy SF01 = Scuderia Ferrari), Gi tane, Puch a další značky součástí imperia Cycleurope (Grimaldi Industri AB), jež ve Stockholmu vytvořil italský emigrant Salva tore Grimaldi (ročník 1945), který v sedmi letech přijel s rodiči a začínal jako dělník v automobilce Volvo na výrobě převodovek. Pokud není uvedeno jinak, pocházejí vy obrazené motocykly z roku 1973. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na švédské mopedy MONARK typu 1256 (vlevo) a 1293 z roku 1973

10/2017 THauto

Technika

► ŠKODA VISION E

Foto Tom Hyan

ELEKTRICKÁ

BUDOUCNOST

Škoda Auto představila první koncept osobního elektromobilu, který není odvozen od již vyráběného sériového osobního vozu české značky... TOM HYAN, Frankfurt (D)

Škoda Vision E ve stylisticky vylepšené verzi slavila evropskou premiéru na autosalonu ve Frankfurtu

auto 2017/10

novuobnovení elektromobilů vládne světu! Účinnější akumulátory i elektromotory, stejně jako vyspělejší řídicí elektronika, dovolují jejich smysluplné využití, a tak se elektromobily stávají alternativou číslo 1 ve světě osobních vozů. Elektrický pohon na rozdíl od klasic kého spalovacího motoru dovoluje snazší přechod na autonomní provoz, jehož vize se stala obdivova nou možností pro nové generace občanů digitálního světa. Ať se nám to líbí či nikoli, výhrůžky zákazu spalovacích motorů jsou realitou, na nichž mnozí stavějí svou politickou kariéru. Samozřejmě bez hlubší identifikace problémů jako jsou původ a zdro je elektrické energie, či rozvodná síť s velkými ztrá tami a nedostatečnou kapacitou... Být připraven je však v dnešním světě nutností. Škoda Auto jako součást Volkswagen Group se podílí na programu elektrifikace silniční dopravy a na základě koncernové platformy MEB (Modularer Elektrifizierungs-Baukasten) pro řadu Volkswagen I.D. představila vlastní studii Vision E v dubnu 2017

na autosalonu v Šanghaji. Prohlédli jsme si nejprve designovou maketu 1:1 v mladoboleslavském mu zeu Škoda Auto, a pak funkční prototyp Vision E na IAA 2017 ve Frankfurtu. Pro evropskou premiéru byla studie mírně upravena, změnilo se stylistické řešení přídě na výraznější, a funkčnost vozu pro kázalo utajené mezinárodní testování vybranými novináři v jedné pražské průmyslové hale. Škoda Vision E využívá dvoumotorovou variantu MEB (stejně jako Volkswagen I.D. Crozz II), elektromotory na každé nápravě tedy pohánějí všechna kola, účin nost zvyšuje zřejmě dvoustupňový převod (největší rychlost má být 180 km/h). Celkový výkon činí 225 kW (306 k). Všechna kola jsou zavěšena nezávisle, s od pružením vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. K ideálnímu rozložení hmotnosti přispívá ploché ulo žení akumulátorů Li-Ion mezi nápravami, jejich kapa cita a chytrá rekuperace dovolují dojezd až 500 kilo metrů (cyklus NEDC). Na 80 % kapacity je podle typu nabíječky lze dobít i za 30 minut; umožňují rovněž indukční dobíjení od podlahy v upravené garáži, či

Foto Tom Hyan

Interiér se čtyřmi samostatnými křesly, jež se pro nastupování a vystupování natáčejí směrem ven z vozu

Uspořádání dvoumotorové čistě elektrické poháněcí soustavy Vision E (MEB)

jinde. Vnější rozměry vozu ve stylu cross overu SUV jsou 4688 x 1924 x 1591 mm, rozvor náprav činí 2851 milimetrů. Samozřejmě, jde o studii se čtyřmi samo statnými sedačkami, dveřmi otevíranými proti sobě bez středového sloupku, plochou podlahou a zavazadlovým prostorem o ob jemu kolem 600 litrů. Pro sériovou výrobu jistě dojde ke změnám, zejména konstrukce dveří. Studie využívá dotykové displeje a obrazu kamer místo zpětných zrcátek, skořepinová sedadla jsou podélně posuvná a pro usnadnění nástupu i výstupu se na táčejí směrem ven z vozu. Volant se pro autonomní jízdu zatím nezasouvá do pa lubní desky, interiér studie osvěžují zdobné prvky z českého křišťálu. Jízdní asistenty vyhovují třetímu stupni autonomní jízdy (Level 3), kdy stroj přebírá řízení na dálnici včetně předjíždění, vyhýbání, zrychlení a brzdění; pouze v nebezpečných situacích

je řidič vyzván, aby se znovu chopil volantu. Od úrovně 3 komunikují vozy samočinně mezi sebou, vyměňují si informace a teore ticky tak zabraňují kolizím. Historie elektromobilů Škoda je však delší. Kombi Octavia Green E Line, uvedené jako překvapení na Pařížském autosalonu 2010, bylo prvním elektromobilem Škoda, zcela vyvinutým po převzetí značky Volks wagenem. První elektrické Škody nepo cházely z Mladé Boleslavi, ale z Plzně. Vedle trolejbusů od roku 1936 to byly ná kladní elektromobily s užitečnou hmotností 1,5 a 3,0 t pro Plzeňský Prazdroj, po válce se dlouhá léta vyráběly trolejbusy v Ostro vě nad Ohří (potkáte je i v amerických městech) a nyní jejich vývoj pokračuje u Škoda Electric v Plzni. Výroba osobních elektromobilů začala ve spolupráci mlado boleslavské automobilky a ejpovického závodu koncernu Škoda Plzeň počátkem

Foto Tom Hyan

Kresba Škoda Auto

Přístrojová deska pro digitální věk s všudypřítomnou konektivitou a možností částečně autonomního řízení (Level 3)

devadesátých let, menší série elektrických Favoritů a Pick-Upů se dokonce exporto valy (vzniklo cca 200 vozů), znak Škoda byl i na elektromobilu Beta (Škoda-Tatra). Po převzetí Volkswagenem však Škoda Auto partnerství s plzeňskou jmenovkyní ukončila. Volkswagen totiž pracoval na vlastním voze Golf City-STROMer a nyní se po delší odmlce v rámci celosvětového trendu k elektromobilům vrátil. Strategie 2025 předpokládá do osmi let pět čistě elektrických vozů Škoda kromě hybridů PHEV (první bude Superb 2019), elektro mobily Škoda se začnou sériově vyrábět v roce 2020. Elektrifikovaná vozidla Škoda by do roku 2025 měla tvořit čtvrtinu pro dukce značky. Podle Dr. Herberta Diesse, šéfa značky Volkswagen, chtějí do roku 2025 celkem třicet nových elektrizovaných vozů, odbyt milionu I.D. EV ročně a zave dení autonomní jízdy do sériové výbavy. ■

10/2017 THauto

► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

Foto Chevrolet

Motorsport

Foto Chevrolet

Přestože Simon Pagenaud (Dallara DW12 Chevrolet) vyhrál poslední závod Indy Car v kalifornské Sonomě, na obhájení mistrovského titulu mu chybělo 13 bodů! Člen týmu Penske od roku 2015 tentokrát podlehl Josefu Newgardenovi, který přišel do téhož týmu až letos. Rodák z francouzského Poitiers (narodil se 18. května 1984) zkoušel štěstí v Evropě, ale po sezoně 2005 se syn majitele supermarketu vypravil za moře. Na první pokus vyhrál mistrovství formule Atlantic 2006, získal podporu a po vzoru krajana Sébastiena Bourdaise postoupil do Champ Cars! Několikrát si odskočil do 24 h Le Mans, než se mu podařil návrat do Indy Cars. V nejvyšší americké kategorii vyhrál jedenáct závodů. Letos triumfoval v Sonomě a Phoenixu (na snímku zleva Power, Pagenaud a Hildebrand).

Foto Chevrolet

Nadvládu cizinců v Indy Cars ukončil Josef Newgarden z Hendersonville (Tennessee), když ve své první sezoně pro Team Penske dobyl mistrovský titul! Není mu ještě ani sedmadvacet (narodil se 22. prosince 1990), ale má za sebou bohaté zkušenosti. Ve třinácti začal na moto kárách v Indianě (dráhu vlastní Mark Dismore, bývalý jezdec IRL), vyhrál mnoho závodů a několik titulů (mj. 2006 Touch & Go World Junior Champion), pokračoval v nižších formulích u Skipa Barbera, získal Team USA Scholarship a úspěšně reprezentoval ve Velké Británii (Festival Formule Ford, dvě vítězství ze tří startů ve F-Palmer, devět vítězství MSA F-Ford a titul vicemistra 2009). Evropské okruhy pak poznával v GP3 Series a po návratu se stal mistrem Indy Lights 2011. Nejprve jezdil pro malé týmy Indy Cars Sarah Fisherové a Eda Carpentera a třikrát vyhrál, než letos nahradil Juan-Pabla Montoyu u Penskeho. Se čtyřmi triumfy (Alabama, Toronto, Mid Ohio a Gateway) získal titul. Jeho otec Joey je z New Yorku, matka Tina z Dánska. Posledními americkými mistry Indy Cars byli Ryan Hunter-Reay (2012) a Sam Hornish Jr. (2006).

Oslavy 70. výročí Ferrari průběžně probíhají po celou sezonu. Na Festivalu rychlosti v Goodwoodu se zúčastnili i někteří bývalí jezdci Ferrari F1, mezi nimiž nechyběli Arturo Merzario a René Arnoux. Létající Skot Jackie Stewart usedl za volant sportovního prototypu Ferrari 330 P4, na kterém v BOAC 500 Brands Hatch 1967 obsadil druhé místo s loni zesnulým Chrisem Amonem. Nick Mason předvedl svůj Ferrari 250 GTO a soutěž elegance Cartier Style vyhrál kabriolet Ferrari 250 GT ročníku 1957.

auto 2017/10

Foto Jan Škoda

Foto Ferrari

Na vysloužilém monopostu formule 1 Toro Rosso STR1 Cosworth 3.0 V10 zajel Rakušan Ingo Gerstl nový rekord Masarykova okruhu (5403 m) při Podzimní ceně Brna 2017. Po startu z pole position dosáhl v jedenáctém kole času 1:36,065 min (průměrná rychlost 202,475 km/h), čímž překonal svůj starý rekord o více než tři sekundy (1:39,093). Ve třídě Open byla velmi slabá účast, v prvním závodě porazil Ingo Gerstl krajana Bernda Herndlhofera o 16,2 sekundy (jel na Arrowsu A22 Asiatech 3.0 V10), zatímco Němec Wolfgang Jaksch (Super Aguri SA06 Cosworth 3.0 V10) odpadl. Ve druhém závodě jel pouze Gerstl. Samozřejmě, třída Open startovala společně s nižší Formula, v níž dále účinkuje Veronika Cichá (Dallara GP2 Mecachrome 4.0 V8) a veterán Intersérie Karl-Heinz Becker (Dallara WS Nissan AER 2.0 R4T).

► KRÁTCE ► Rozzlobený Fernando Alonso, podle reportéra F1 Nigela Roebucka nejlepší závodník 21. století, to musí vydržet ještě do konce sezony! Příští rok už bude McLaren bez motorů Honda, které ani po třech letech nenabyly konkurenceschop nosti. Rozchod s Hondou byl oznámen 15. září, ale Černého Petra si vytáhl tým Toro Rosso, který dostane Hondy v sezoně 2018, kdy McLaren poprvé nasadí Renaulty (v roce 1994 měl Peugeoty).

Foto Daimler

► Souboj o titul mistra světa F1 pozbyl dramatičnosti, když v noční Grand Prix Singapuru po startu narazil Max Verstappen (Red Bull) zezadu do Ferrari Kimiho Räikkö nena a katapultoval ho tak do druhého Ferrari Sebastiana Vettela, přičemž smetl ještě Fernanda Alonsa (McLaren), který se vyšvihl ve zmatku na třetí pozici! Všichni čtyři odpadli. Lewis Hamilton (Mercedes-AMG) byl až za nimi, troskami projel a zvítězil (celkem pošedesáté). Šest závodů před koncem měl náskok 28 bodů na Vettela.

Festival rychlosti 2017 v Goodwoodu je velkým svátkem motorsportu. Poprvé nebyla centrální skulptura věnována automobilové značce, ale osobnosti. Oslavencem se stal Bernie Ecclestone, pět vozů F1 reprezentovalo pět epoch, kdy působil ve formuli 1. Nejprve se sám pokusil o závodění, pak manažeroval jiné jezdce a nakonec se stal šéfem mistrovství světa, které pod jeho vedením do roku 2016 prožilo obrovský rozmach. Slavilo se také 50 let motoru Ford-Cosworth DFV, jenž formuli 1 vlastně zachránil. Rodina Jackieho Stewarta se představila na monopostech F1 s tímto motorem, Jackie jel Matru MS80 a jeho synové Paul a Mark řídili vozy Tyrrell 003 a 006. Za volantem novodobé F1 Mercedes-AMG Petronas předváděl Valtteri Bottas mezinárodnímu publiku působivé piruety.

Foto Škoda Motorsport

České vozy Škoda Fabia R5 pokračují ve sbírání vavřínů z automobilových soutěží na celém světě! Švéd Pontus Tidemand se spolujezdcem Jonasem Anderssonem dobyl titul mistra světa 2017 ve třídě WRC 2, čímž zopakoval úspěch dvojice Esapekka Lappi/Janne Ferm z předcházející sezony! Asijsko-Pacifickému mistrovství FIA vládnou Gaurav Gill/Stéphane Prévot a Ole Christian Veiby/Stig Rune Skjaermoen (na druhém snímku v novozélandské Whangarei Rally); Jan Kopecký samozřejmě obhájil domácí titul. Počátkem ledna byl soukromým týmům předán 100. speciál Fabia R5. Tovární tým rovněž zahájil podporu mladých jezdců. Nováčkem je dvacetiletý Jusso Nordgren, juniorský mistr Finska 2015.

Před třiceti lety se představila na strojírenském veletrhu v Brně nová Škoda Favorit 136L, která znamenala přechod na přední pohon. Stala se základem úspěšné účasti v automobilových soutěžích, kde debutovala v roce 1989, o rok později už jela mistrovství světa a v letech 1991 – 1994 tovární posádka Pavel Sibera/Petr Gross čtyřikrát za sebou vyhrála svoji třídu ve slavné Rally Monte Carlo. V roce 1994 dobyl tým Škoda Motorsport mistrovský titul FIA F2 (vozy do 2,0 l s pohonem jedné nápravy).

► Novým jezdcem týmu Renault F1 bude v příští sezoně Carlos Sainz, který vystřídá Jolyona Palmera, jenž se v Singapuru blýskl šestým místem, ale svou pozici po matných výkonech počátku sezony neobhájil. Prvním zůstává Nico Hulkenberg, čímž se polskému závodníkovi Robertu Kubicovi (testoval na Hungaroringu) uzavřela možnost návratu. Proslýchá se, že to zkouší u Williamsu, ale volant F1 znovu zachutnal také Paulu Di Restovi, který přijde o místo v DTM (Mercedes-Benz končí, bohužel jde jako Porsche do elektrické formule). ► Jediná žena, která vyhrála závod Indy Cars, se věnuje i pěstování vína. Danica Patrick (35) pátým rokem jede NASCAR stock cars, na rozdíl od Indy Cars bez úspěchů. Nyní vydá první knihu (fitness), má oděvní značku Warrior a před šesti lety založila Somnium Vineyard v Napa Valley. Víno prodává jako Somnium, nikoli pod svým jménem. Proslula kolizí s Tomášem Engem v 500 Indy 2005, kterého tak vyřadila z boje o vedení. Pro sezonu 2018 opouští tým Stewart-Haas (výměna sponzora). ► Don Panoz se dočkal prvního vítězství Panoz Racing od roku 2006 (naposledy ve 12 h Sebringu)! Britský rodák Ian James na novém kupé Panoz Avezzano GT (motor Chevy LS3) týden po 24 h Le Mans ovládl devátý závod Pirelli World Challenge na okruhu Road America ve Wisconsinu. Mezi poraženými byly Chevrolet Camaro GT4, Maserati GranCoupé GT4, McLaren 570S GT4, KTM X-Bow, Ginetta G55, BMW M235i R, Ford Mustang FF, SIN R1 (GT4), Genesis Coupé a Porsche Cayman GT4.

10/2017 THauto

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan

(2017)

Williams FW40 Mercedes (Hungaroring 2017)

LANCE STROLL (CDN) tři mistrovské tituly – italský ve F4 (2014), novozélandský v Toyota

Nováček letošního mistrovství světa se stal nejmladším jezdcem, který vystoupil na pódium! Když obsadil třetí místo ve Velké ceně Azerbajdžánu v Baku, tak mu bylo 18 let a 239 dnů! Jezdil dokonce druhý, ale s Williamsem proti Bottasovu Mercedesu AMG neměl šanci. Narodil se 29. října 1998 v Montrealu, sportovní kariéru mu sice ulehčily otcovy peníze, ale talent mu rozhodně nechybí. Začínal na motokárách, postoupil do nižších formulí a hned dobyl

Racing Series (2015) a evropský ve formuli 3 (2016). Ve 24 h Daytony 2016 dojel pátý (Ganassi/Ford DP). Jeho otec, multimilionář Lawrence, vstoupil coby sponzor nejen do týmu Prema F3, ale loni zajistil synovi tréninkový Williams FW36 (2014), dva náhradní motory Mercedes-Benz, praxi na simulátoru a vynikající techniky v čele s Lucou Baldisserrim! První body za deváté místo na domácí Grand Prix Kanady slavili jeho příznivci jako kdyby šlo o vítězství!

Williams FW40 Mercedes (Hungaroring 2017)

Foto Tom Hyan

(2014)

FELIPE MASSA (BR) Narodil se 25. dubna 1981 v São Paulu, kam jeho děda emigroval

Poslední brazilský vítěz F1 neukončil kariéru koncem sezony 2016, jak už oznámil, protože byl povolán znovu na své místo u Williamsu. Valtteri Bottas totiž po překvapivém odstoupení mistra světa Nico Rosberga odešel k Mercedes-AMG a Williams potřeboval zkušeného závodníka vedle nováčka Lance Strolla! Felipe Massa od roku 2006 účinkoval ve Ferrari, ale pro rok 2014 byl propuštěn. Zachránil se u Williamsu, byl stále mezi nejlepšími, jenže už nevyhrál.

z Itálie. Začínal na Sauberu (2002), pak podpořil Michaela Schumachera u Ferrari v boji o titul, který mu v sezoně 2008 těsně unikl! V São Paulu už slavili triumf, ale v poslední zatáčce VC Brazílie předjel Lewis Hamilton chybujícího Timo Glocka na Toyotě a Felipovi pak scházel jediný bod! Vyhrál 11 závodů F1 na Ferrari, obsadil nejlépe druhé (2008), třetí (2006) a čtvrté místo v MS (2007). Na Hungaroringu má smůlu, letos po tréninku pro nemoc odstoupil.

Foto Tom Hyan

(2017)

Williams FW40 Mercedes (Hungaroring 2017)

PAUL DI RESTA (GB) na Hungaroring jako televizní komentátor Sky F1 a neočekávaně

Paul Di Resta měl neobvyklou cestu do formule 1! Po motokárách, formuli Renault a formuli 3 (Manor) zamířil v roce 2007 jako tovární jezdec Mercedes-Benz do týmu s cestovními vozy DTM, ale v už sezoně 2010 překvapivě debutoval ve formuli 1 v týmu Force India! Další sezony pravidelně dojížděl v první desítce, jenže koncem roku 2013 byl propuštěn (58 startů F1 na Force India). Vrátil se do DTM a znovu začal vítězit (Mercedes-Benz). Letos přijel

auto 2017/10

skončil za volantem Williamsu (má smlouvu testovacího jezdce). Felipe Massa odstoupil po tréninku, Di Resta se okamžitě kvalifikoval, bezchybně absolvoval Velkou cenu Maďarska a vzdal až po 60 kolech pro poruchu (v červnu tam vyhrál závod DTM)! Nikdy předtím s vozem specifikace F1 Hybrid nejel kromě exhibiční jízdy letos v létě v Silverstone (Williams FW36 při oslavě 40 let týmu). Narodil se 6. dubna 1986 v Uphallu ve Skotsku; jeho bratrancem je Dario Franchitti.

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz AMC HORNET z března roku 1975

10/2017 THauto

McLaren MP4/1 Ford DFV (Dijon 1981)

Foto Tom Hyan

► Motorsport ► JEZDCI FORMULE 1

(1981)

ANDREA DE CESARIS (I) rovněž Ligier, Minardi, Brabham, Rial, BMS Italia, Jordan, Tyrrell

Rekordmanem je také italský jezdec Andrea de Cesaris s největším počtem startů F1 bez vítězství (208 Grand Prix). Bohužel dokončil jen 65 závodů F1, několikrát sahal po triumfu, ale měl smůlu. Narodil se 31. května 1959 v Římě, začínal na motokárách, 1978 odešel do Anglie, jezdil F3 a pak F2 pro Rona Dennise. Debutoval v posledních dvou GP 1980 (Alfa Romeo); pak jel u McLarenu (1981), znovu s Alfou (nejlépe druhý) a vystřídal (1965)

a Sauber. Po sezoně 1994 střídavě žil v Monaku (pracoval ve finančnictví) a druhou polovinu roku se věnoval windsurfingu ve světě (hlavně na Havaji). Ve vynikající kondici se vrátil do GP Masters, seriálu ex-jezdců F1. Byl pátý v Kyalami 2005 a desátý v Silverstone 2006 (všichni na shodných vozerch Delta/Reynard GPM 05/06 s motorem Cosworth NME). Zahynul 5. října 2014 na dálnici u Říma; nepřežil náraz do svodidel po havárii na svém motocyklu Suzuki.

Foto Goodyear

Honda RA272 1,5 l V12 (Mexiko 1965)

RICHIE GINTHER (USA) pomáhal Philu Hillovi, nakonec ho následoval do týmu Ferrari F1,

První vstup Hondy do formule 1 byl mnohem úspěšnější, než poslední nešťastné sezony! Ve druhém roce účasti 1965 vyhrál Richie Ginther závěrečný závod v Mexiku na dvanáctiválci Honda RA272, čímž se uzavřela éra první jedenapůllitrové formule 1. Ginther sporadicky pokračoval i v nástupnické třílitrové formuli 1 (čtvrtý na Hondě ve své poslední Grand Prix v Mexiku 1966). Zkušený technik Ginther se narodil 5. srpna 1930 v Hollywoodu,

v letech 1962 – 1964 jezdil britské BRM ve stínu Grahama Hilla (1963 vicemistr světa za Jimem Clarkem), ale jediný triumf F1 dobyl s Hondou. Ještě vyzkoušel Cooper-Maserati (1966), účinkoval na turbínovém BRM-Roveru a Fordu GT40 ve 24 h Le Mans i jako vynikající testovací jezdec, ale když se nekvalifikoval do 500 mil Indianapolisu 1967, pověsil přílbu na hřebík. Odešel z tohoto světa předčasně, na dovolené v jižní Francii podlehl srdeční slabosti dne 20. září 1989.

Foto Gulf-Rondini

Tyrrell 007 Ford DFV (Nürburgring 1976)

(1976)

ALESSANDRO PESENTI-ROSSI (I) 1976 se přihlásil nejen na čtyři Grand Prix, ale účinkoval i ve formuli 2

S pomocí přátel, mezi něž patřili slavný fotbalista z Boloně i místní lékárník, koupil Pesenti-Rossi monopost Tyrrell 007 s motorem Ford-Cosworth DFV a koncem sezony 1976 vstoupil do formule 1! Jednou se nekvalifikoval, třikrát dojel, nejlépe jedenáctý v Rakousku. Bylo mu 34 let; narodil se 31. srpna 1942 v Gerose u Bergama, kde se staral o vlastní farmu s hovězím dobytkem a kde dodnes žije. Založil Scuderii Gulf-Rondini, v sezoně

auto 2017/10

(March 762 BMW). Začínal ve formuli 3, v roce 1975 přišel o titul italského mistra o jediný bod, v letech 1974 – 1978 jel dvacet závodů F2 (poslední pokus na Chevronu B42 BMW týmu Trivellato). Na Targa Florio 1974 mu patřilo třinácté místo (De Tomaso Pantera). Kromě Gulf Italia a přátel neměl sponzory, a tak po roce 1978 se závody skončil. Byl lepší než Rakušan Otto Stuppacher, který se na Tyrrellu 007 s podporou autoklubu ÖASC třikrát nekvalifikoval (také 1976).

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz AMC HORNET z března roku 1975

10/2017 THauto

Historie

► HYUNDAI MOTOR COMPANY (1967 – 2017)

Foto Hyundai

Foto Tom Hyan

Nošovické výrobky řady i30 (PD) při představení v Hradci Králové 22. srpna 2017 (zleva Fastback, Kombi, Liftback a sportovní i30 N)

SVĚTOVÉ AMBICE Oficiální padesátiny slaví automobilka Hyundai, přestože aktivity jejího zakladatele sahají ještě mnohem dále do historie...

yundai náleží k největším jménům jihokorejského průmyslu. Chung Ju-Yung (1915 až 2001), jeden z nejvýznamnějších korejských podnikatelů, se zasloužil o vznik impéria, jehož aktivity sice byly po roce 1997 rozděleny, ale přesto dodnes tvoří nejsilnější průmyslovou sílu země. Když se narodil jako nejstarší ze sedmi dětí farmáře ze Songjonu (Tongchon Prefecture) byla Korea pod japonskou nadvládou; jeho rodiště dnes leží v KLDR! Začátky nebyly lehké, několikrát utekl do města, ale otec ho našel a vrátil na farmu do Asanu (kam se přestěhovali ze Songjonu), než se mu podařilo odejít do Soulu, kde konečně získal pravidelnou práci. Bylo to v roce 1934, rozvážel rýži klientům a když majitel pod niku za tři roky odešel na odpočinek, tak firmu převzal. Japonci za války monopolizovali distribuci rýže, Chung

auto 2017/10

TOM HYAN

1 Hyundai Pony, první automobil vlastní konstrukce korejské značky (premiéra 1974) 2 Hyundai i30 Kombi druhé generace (GD), vyráběný v Nošovicích do letošního roku

se vrátil do Asanu, ale roku 1940 byl znovu v Soulu. Hledal obor podnikání, obchod s automobily také drželi Japonci, jenže těžkou a špinavou opravárenskou práci nechali Korejcům, a proto koupil autoopravnu A-Do Service, která do pěti dnů naneštěstí vyhořela! Nevzdal se, založil A-Do Service na jiném místě, zaměstnal padesát lidí a vsadil na rychlost a kvalitu. V roce 1943 o podnik přišel, musel jej přenechat Japoncům. Když vybudoval dopravní společnost, jeho nákladní vozy převážely zlatou rudu ke zpracování; zase vše sebrali Japonci, ale do tří měsíců kapitulovali! Na konec Chung založil firmu Hyundai (odvozené slovo z korejštiny značí modernizaci) a v dubnu 1946 se svými přáteli na pozemku v Soulu poprvé zazářila tabule s nápisem Hyundai Motors Industrial Co., resp. Hyundai Auto Repair Works! Kostky byly vrženy...

3 Nejnovější Hyundai NextGen FC SUV Concept, představený v srpnu 2017 v Soulu jako vize příštího typu s vodíkovými palivovými články 4 Hyundai Genesis Coupé (BK) klasické koncepce s vidlicovým šestiválcem 3,8 l/223 kW (303 k) a šestistupňovou manuální převodovkou (2011) 5 Hyundai Genesis (BH) získal prestižní titul North American Car of the Year 2009 na autosalonu v Detroitu (na snímku model 2012)

Foto Hyundai

6 Hyundai Tucson (TL) třetí generace se vznětovým motorem 1.7 CRDi a převodovkou DCT7, výrobek z Nošovic

Když se dozvěděl, že ve stavebnictví může dostat desetinásobnou půjčku než v autoopravárenství, vyvěsil 25. května 1947 další štít Hyundai Civil Engineering Company! Kromě oprav automobilů, hlavně pro U.S. Army, začal stavět. V lednu 1950 oba podniky spojil do Hyundai Engineering & Construction Co., v červnu vypukla Korejská válka, rodina se odstěhovala do Pusanu a Chung zase dělal vše, co se dalo. Naštěstí Američané posunuli bojovou linii a potře bovali stavitele, důstojník McAllister Chungovi hodně pomohl a nakonec se stal jeho americkým obchodním partnerem! Hyundai získal řadu zakázek při obnově země, založil vlastní cementárny, stavěl budovy, dálnice, mosty, přehrady, letiště, elektrárny (včetně atomových) atd. Expandoval do zahraničí i do jiných průmyslových oborů (největší loděnice světa). ►►►

Foto Tom Hyan

Hyundai Ioniq (AE) v hybridním provedení (výroba od 2016)

10/2017 THauto

► HYUNDAI MOTOR COMPANY (1967 – 2017)

Foto Hyundai

1 2

4 5

1 Nástupcem prvního Pony se stal Accent (na snímku třetí generace X3 po faceliftu 1996) 2 Hyundai Dynasty V6, luxusní sedan s předním pohonem, odvozený z Grandeuru (1997) 3 Oblíbená Sonata třetí generace (Y3) po faceliftu, první korejský automobil své třídy s airbagy (1996) 4 Hyundai i40 Kombi (VF), odvozený pro evropský trh ze šesté generace Sonaty (YF) 5 Jeden z prvních hybridních konceptů Hyundai FGV-1 z devadesátých let

auto 2017/10

K 1. lednu 1967 zahájila činnost Hyundai Motor Co., přestože korejská poptávka asi třicet tisíc automobilů ročně se řešila dovozem, jenže Ford Motor Co. uvažovala o montážním závodě v Koreji. Hledala part nery, Hyundai mezi vybranými nebyl. Chungův bratr Chung Se-Yung pobýval tehdy v USA, tak navštívil centrálu Forda v Dearbornu a nabídl služby. Ameri čané prověřili Hyundai a při setkání s Chungem je oslovily jeho vědomosti, protože jako majitel autoopravny znal Fordy do posledního šroubku! Ve společném podniku investoval Ford 79 % a Hyundai 21 %; od roku 1968 se v Koreji montovaly automobily Ford Cortina, později i větší Granada. Po ukončení první fáze v roce 1971 nabídl Hyundai podíl 50:50 %, ale Ford už měl zájem pouze o prodej náhradních dílů. Padlo tedy zásadní rozhodnutí o vývoji auto mobilů vlastní konstrukce. Vedení projektu Hyundai Pony se ujal zakladatelův bratr Chung Se-Yung. Hyundai Pony se představil na autosalonu v Turíně v říjnu 1974 jako první automobil vlastní konstrukce, byť vznikl na základě rozvinuté mezinárodní spolupráce, ale poprvé se na velkém evropském auto salonu objevil výrobek jihokorejské automobilky, která se rozhodla dobýt svět. Hyundai Pony první generace vznikl s využitím mechanických skupin

Mitsubishi, dostal italský design od Giorgetta Giu giara a podporu nového ředitele Georga Turnbulla (1926 – 1992), jenž v roce 1973 opustil British Leyland, aby přijal novou výzvu v Soulu. Hyundai při pravil zahájení výroby první generace Pony, ještě s pohonem zadních kol, na leden 1976. Podle slov Sira George Turnbulla (povýšen roku 1990 do šlechtického stavu) tehdy britští, francouzští a japonští dodavatelé získali smlouvy na dodávky dílů a zaří zení pro nový korejský automobil, ostatně Hyundai Motor Company už dříve montovala britské Fordy; pro Pony odebírala motory Mitsubishi Saturn z Japonska, než zavedla výrobu v licenci. Z Velké Bri tánie přicházely brzdy Girling, řízení Burman, spojky AP a kontrolní přístroje Smiths. Francouzi dodali karosářské lisy Bliss pro počáteční kapacitu výroby 56 tisíc vozů ročně, za tři roky zvýšenou na 120 tisíc. Projekt byl vyčíslen částkou 42 milionů liber, z čehož plných 17 milionů poskytli britští partneři. Výroba Pony první generace se rozběhla v prosinci 1975 v závodě Ulsan Plant I, kde skončila v prosinci 1982 po vyrobení 337 417 vozů, z nichž bylo 67 389 vyvezeno. Pětimístný sedan dostal úhlednou karoserii se splývající zádí (klasické víko zavazadlo vého prostoru), později se objevily verze kombi 5d,

6 Hyundai Elantra (Avante) páté generace (MD), uvedená roku 2010, jeden z nejúspěšnějších vozů korejské značky 7 Rozsáhlá je také nabídka autobusů (Hyundai Aero Town) 8 Hyundai nabízí široký sortiment nákladních vozů (na snímku H350 Cargo Truck) 9 Čtyřmístná studie SLV (Super Luxury Vehicle) vnějších rozměrů 5630 x 1980 x 1580 mm z autosalonu v Soulu 1997 10 Hyundai Accent třetí generace jako čistý elektromobil

6 8

Foto Hyundai

pick‑up 2d a hatchback 3/5d. Výroba pokračovala v letech 1982 – 1990 ve druhé generaci Pony II (celkem 410 348 vozů). V té době se už souběžně vyráběly vozy třetí generace s předním pohonem (Pony Excel) jejichž produkce v letech 1985 až 1989 poprvé překročila milionovou hranici (přesně 1 360 870 vozů). Z Excelu se stal Accent, jehož vý roba pokračuje v dalších generacích, a vlastně také i30, určený především pro evropský trh (výroba od 2008 v Nošovicích). Kromě České republiky záso buje evropský trh také turecká továrna Hyundai. První vývoz automobilů Hyundai směřoval v roce 1976 do Ekvádoru (Pony), o deset let později vstoupil Excel na americký trh. Pohonné jednotky vozů Hyundai vycházely nejprve z konstrukcí Mitsubishi; nová smlouva o technické alianci byla podepsána roku 1981. Následovaly další známé typy Sonata, Elantra, Grandeur a Coupé (Tiburon), které pronikly na trhy řady zemí; v roce 1991 se rozběhla pro dukce vlastních motorů (první byl logicky pojme nován Alpha) a vyjel první elektromobil Hyundai. Za padesát let vzniklo mnoho různých typů osobních a nákladních vozů i autobusů a sdružení Hyundai-Kia Motors dnes patří mezi desítku nej větších automobilových výrobců světa. ■

Foto Hyundai

11 Hyundai Grandeur páté generace (HD) při premiéře v lednu 2011 v Soulu

10/2017 THauto

Foto archiv TH Motormedia

► Historie ► W. H. FELBER AUTOMOBILES SA (1974 – 1984)

INDIVIDUALISTA... W

Willy Felber nejdříve jen automobily upravoval, ale pak se rozhodl, že bude vyrábět vlastní kreace...

illy Felber v šedesátých letech založil společnost W. H. Felber Haute Performance ve švýcarském Morges u Lausanne, která se specializovala na prodej automobilů prestižních značek, k nimž patřily Rolls-Royce a Fer rari. Na přání klienta postavil první Felber FF Ferrari, jenž slavil premiéru na Ženevském autosalonu 1974. Kromě vlastních kreací nadále upravoval také vozy jiných prestižních značek. Ve své době byl třetím švýcarským výrobcem osobních automobilů (po značkách Sbarro a Monteverdi). V dobovém inzerátu Haute Performance Morges z roku 1976 se dočteme, že W. H. Felber nabízí styling, projekty, konstrukci sportovních a luxusních vozů mimo série, úpravy a všechny individuální přestavby. Později firmu přejmenoval na W. H. Felber Automobiles, S.A., se sídlem v Morges. Výroba skončila roku 1984, firma do roku 1991 znovu prodávala nové vozy a restaurovala staré, než byla vyjmuta z rejstříku. Willy Felber zemřel v prosinci 2002. Prvním vozem vlastní konstrukce byl Felber FF Ferrari, postavený na moderním podvozku Ferrari 365 GTC/4 s dvanáctiválcem 4.0/221 kW (300 k) a pětistupňovou převodovkou, ale s hliníkovou karoserií v retrostylu Fer rari 166 Spider. Zazářil na autosalonu v Ženevě 1974, o rok později následovala lidová verze Felber FF Lancia s levnějšími podvozkovými díly a podlahovou plošinou z kupé Lancia Fulvia 1300. V Ženevě 1976 měl Felber velký stánek, z něhož je většina snímků na těchto stránkách. Představily se další FF Spider Lancia, sedan FF Lancia V Michelotti (oba s díly Lancia Beta), plážový Ferrari Beach Car a kombi (Shooting Brake), oba na podvozku Ferrari 365 GTC/4 s designem Michelotti.

auto 2017/10

TOM HYAN Felber Beach Car by Michelotti, přestavba Ferrari 365 GTC/4 na plážový automobil (premiéra v Ženevě 1976)

V roce 1978 vstoupil Felber do světa SUV s typem Oasis, luxusní přestavbou amerického off roadu International Scout II, později vznikly další exempláře na základě Chevrolet Blazer S10. Zhruba padesát vozů (hlavně pro Střední východ) poháněly motory V8, Chevrolet či Chrysler, ale i Rolls-Royce. Americký základ měly také kupé Excellence (1977; Pontiac Firebird) a sedan Pacha (1978; Buick Skylark X-Body s předním pohonem). Přestavby evropských automobilů na luxusní verze se jmenovaly Rubis (malý Autobianchi A112), Roberta (Lancia Delta) nebo Illustre (Audi 80). ■

1 Felber Excellence Coupé 2+2, vlastní kreace na základě Pontiac Firebird 6,6 l V8 (model 1978) 2 Felber Ferrari Break, přestavba typu 365 GTC/4 na třídveřové kombi s karoserií podle návrhu Michelotti (Ženeva 1976) 3 Felber Oasis, luxusní SUV na americkém podvozku International Scout II s pohonem všech kol (1978) 4 Sportovní spidery v retrostylu, vlevo Felber FF Lancia (základ Fulvia) a vpravo Felber FF Ferrari (snímek z roku 1976) 5 Felber FF Spider Lancia na základě typu Beta s předním pohonem, ale ve stylu klasického spideru D24 z padesátých let (Ženeva 1976)

1 3

6 Felber FF Lancia V Michelotti, upravený sedan Lancia Beta 2,0 l s novou přídí podle návrhu Michelotti (Ženeva 1976)

► FELBER FF FERRARI (1974) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený zážehový dvanáctiválec Ferrari 209 s válci do V/60°, uložený podélně vpředu; OHC 2V (řetězy); hliníkový blok a hlavy válců; tři dvojité karburátory Weber 40 DFi; 3967 cm3 (ø 77 x 71 mm); 8,8:1; 300 k (221 kW)/ 7000 min‑1 a 326 N.m/5000 min‑1. Pětistupňová synchronizovaná převodovka Ferrari; samosvorný diferenciál ZF, pohon zadních kol. PODVOZEK – prostorový trubkový rám s hliníkovou karoserií v retrostylu; všechna kola nezávisle zavěšena na dvojitých příčných ramenech, pérování vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 272/274 mm s posilovačem; řízení šnekem a kladkou; pneumatiky 205 VR 14. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2400 mm, rozchod kol 1400/1420 mm; d/š/v 3950/1650/1118 mm; objem palivové nádrže 90 l; pohotovostní hmotnost (DIN) 980 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 230 km/h; spotřeba paliva 15 – 20 l/100 km. Cena při uvedení na trh 92 000 SFr.

4 5

Foto archiv TH Motormedia

10/2017 THauto

Foto Walter

► WALTER Z JINONIC (1913 – 2007)

ZRUŠENÁ

TRADICE

Československé automobily Walter se vyráběly v malých sériích, a tak se jednotlivé kousky od sebe dosti liší... 2

TOM HYAN 1 Walter Regent jako dvoudveřový aerodynamický kabriolet od Sodomky (1935) 2 Další skvělá kreace od Sodomky, šestimístný sedan Regent Air Speed (1935)

odnik, založený Josefem Walterem už v roce 1898 na pražském Smíchově pro výrobu jízdních kol, motocyklů a tříkolek, se v roce 1913 přestěhoval do nové velké továrny v Jinonicích, kde působil až do konce výroby motorových vozidel a leteckých motorů značky Walter. Po odstoupení od motocyklové výroby vzniklo mnoho typů osobních i užitkových automobilů Walter, které si stručně představíme. Po odchodu Josefa Waltera z podniku v roce 1922 vládli společnosti příslušníci podnikatelské rodiny Kumperů, která se však po konci druhé světové války stala

auto 2017/10

obětí politické perzekuce. Byli nařčeni z kolaborantství s okupanty, přestože jejich firma dostala za války říšského správce. Na základě Benešových dekretů byla akc. spol. Walter, továrna na automobily a letecké motory v Praze-Jinonicích, 1. června 1946 znárodněna; bratři Teny a Vítězslav Kumperové zatčeni včetně otce Vítěz slava st., později propuštěného pro špatný zdravotní stav. Rodina Tenyho Kumpery opustila komunistické Československo, žije v Brazílii a Tenyho syn Vítězslav po roce 1989 přijel do původní vlasti žádat o navrácení zabaveného majetku (mj. zámku v Kolodějích).

Josef Walter začal s výrobou automobilů v Jinonicích už v roce 1913, za první světové války však přešel na vojenskou výrobu. Postavil první prototyp lehkého vozu na základě upravené tříkolky; druhý lehký také s vidlicovým dvouválcem, ale německým Fafnir, vyjel v roce 1909. Po těchto pokusných vozech zahájil Josef Walter v roce 1911 práce na čtyřválci 2600 cm3 (ø 80 x 130 mm) s výkonem 25 k (18 kW), jenž v roce 1912 dostal označení W-III, nákladní verze měla zvětšený zdvih pístů na 140 milimetrů. Pak ale Walter uplatnil down sizing, první typ W-I z výroby v Jinonicích od roku 1913 byl č tyřválec 1240 cm3 ►►►

► WALTER REGENT (1931 – 1935) POHÁNĚCÍ SOUSTAVA – kapalinou chlazený řadový šestiválec Walter, uložený podélně vpředu, OHV 2V; dva karburátory Zenith (Solex 30 UAHD); 3257 cm3 (ø 80 x 108 mm); 5,2:1; 80 k (59 kW)/3000 min‑1; elektromagnetické zapalování Scintilla (pořadí zážehu válců 1-5-3-6-2-4), tlakové oběžné mazání s čističem oleje; jednokotoučová suchá spojka, čtyřstupňová převodovka, na přání s rychloběhem Maybach-Walter; pohon zadních kol kloubovým hřídelem, rozvodovka s ozubením Gleason. Elektrická výzbroj 12 V. PODVOZEK – žebřinový ocelový rám s výztuhou tvaru X; tuhé nápravy, odpružené podélnými listovými pery; kapalinové bubnové brzdy ATE Lockheed s podtlakovým posilovačem Dewandre-Bosch; řízení šnekem a kladkou; pneumatiky 650 x 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 3300/3600 mm; rozchod kol 1400/1400 mm; d/š/v 5000/1730/1650 – 1750 mm; hmotnost podvozku 1050 kg, pohotovostní hmotnost 1600 až 1800 kg podle karoserie; objem palivové nádrže 90 l.

7 8

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 120 km/h; spotřeba paliva 14 – 16 l/100 km a oleje 0,3 l/100 km.

3 Klasický luxusní kabriolet Walter Regent model 1932 (Carrosserie Sodomka) 4 Walter Bijou, první typ na základě italské licence Fiat (od 1931) 5 Walter Bijou, už se zaoblenou čtyřdveřovou karoserií ročníku 1935 6 Tovární jezdec Jindřich Knapp za volantem šestiválce Walter 6B (1928) 7 Šestiválec Walter Lord (licence Fiat 524) v modernizovaném provedení roku 1935 8 Velký Walter Standart 6, základ řady úspěšných šestiválců (model 1931)

10/2017 THauto

► WALTER Z JINONIC (1913 – 2007)

1 1 Sportovní vozy Walter Junior SS byly velmi úspěšné na československých závodech

2 Otevřený Junior Roadster podobného typu, jaký použil Alan Forejt na výpravu do Saúdské Arábie 3 Walter Junior coby rychlý dodávkový automobil s užitečnou hmotností 250 kilogramů 4 Na počátku výroby vozů Walter byla vylepšená řada W1Z1 (čtyřválec 2,1 litru) 5 Walter W-I, začátek výroby osobních automobilů v Jinonicích (1913) (ø 60 x 110 mm), další W-II čtyřválec 1840 cm3 (ø 70 x 120 mm). Všechny měly pevnou hlavu válců s rozvodem SV. Poválečná racionalizace přinesla v roce 1919 nové typy WZ se čtyřválcem 1543 cm3 (ø 64 x 120 mm), později rekonstruovaným na W1Z s rozvodem OHV. Větší čtyřválec 2120 cm3 SV nesl označení W1Z1, přičemž tyto vozy byly známy jako Osmnáctka, Dvacítka a Pětadvacítka podle výkonu mo toru (k). Od roku 1924 se staly základem nové řady P (podle konstruktéra Plocka), už s motory OHV 1,5; 1,9 a 2,4 litru ve čtyřech sériích P-I až P-IV. Třicítka P-III patřila k nejúspěšnějším. Mezitím se Walter stal úspěšným výrobcem leteckých motorů a jejich šéfkonstruktér Ing. F. A. Barvitius zasáhl také do vývoje automobilů. V roce 1928 zracio nalizoval program na spřízněné typy Walter 4B a 6B, se shodnými válci (ø 75 x 108 mm) a zdvihovým objemem 1908 cm3 u čtyřválce a 2860 cm3 u šestiválce, přičemž druhé pokračovaly coby Standart 6 a se zvětšeným objemem na 3257 cm3 (ø 80 x 108 mm) jako Super 6 a Regent, vlastně poslední vlastní

auto 2017/10

konstrukce osobních vozů Walter. Samozřejmě nesmíme zapomenout ani na další mistrovské dílo inženýra Barvitiuse, jímž byl v minulém čísle popsaný reprezentační dvanáctiválec Royal. Automobily Walter, těžící ze zkušeností letecké výroby, vynikající příslovečnou kvalitou, prokazovaly své přednosti v automobilových soutěžích a závodech, zejména s továrním jezdcem Jindřichem Knappem. Tříčlenný tým Walter Super 6 (Knapp, bratři Teny a Vítězslav Kumperové) v roce 1931 úspěšně absolvoval třináctidenní soutěž 10 000 km napříč Evropou bez mechanické poruchy, pouze s výměnami pneumatik, a vyhrál první cenu před týmem Ford a všemi ostatními konkurenty (i ze zámoří)! Vznikaly i speciální závodní automobily Walter, většinou šestiválce, ale objevil se dokonce speciál W-0 doutníkového tvaru se čtyřválcem 1945 cm3 (ø 72,5 x 117,8 mm) o vý konu 78 k (57 kW)/5000 min‑1 a se čtyřventilovým rozvodem OHC (pohon vačkového hřídele svislým královským ze strany setrvačníku). Cestovatel Vladislav Forejt (1897

až 1974), zvaný Alan, se nejen podílel na jízdě 10 000 km Evropou, ale podnikl výpravu do Iráku a Saúdské Arábie za volantem malého Waltera Junior. Tím se dostáváme k licenčním typům Fiat, s nimiž Walter vstoupil do kategorie levnějších automobilů. Všechny automobily Walter procházely průběžnou modernizací, z tvarů ostřejších hran se měnily během výroby na více zaoblené, nemluvě o řadě speciálních karoserií, zejména od Sodomky a Petery. Vedle luxusních šestiválců (a Royalu 12V) uvedl Walter ve třicátých letech licenční Fiaty. Nejpopulárnější byl Junior (Fiat 508 Balilla) se čtyřválcem 995 cm3 SV o výkonu 22 k (16 kW), který záhy tvořil většinu produkce. První byl Bijou (Fiat 514) se čtyřválcem 1438 cm3 SV od roku 1931, dodával se s různými karo seriemi i jako malý valník s užitečnou hmotností 400 kilogramů. Největší byly spříz něné typy Princ (Fiat 522) a větší Lord (Fiat 524L), poháněné šestiválcem 2491 cm3 SV o výkonu 50 k (37 kW), později u Lorda zvýšeném na 55 k (41 kW). Objevily se také sportovní verze roadsterů Walter Junior SS

8 9

6 Provedení autobusu FNA s otevírací plátěnou střechou, určené pro Velkou Prahu (Čs. Červený kříž) 7 Walter Commercial, lehký skříňový vůz 1,5 t se čtyřválcem 1664 cm3 pro slovenské vinařství (1930 – 1935) 8 Walter Commercial 35 HP, autobus s podélnými lavicemi pro 15 cestujících 9 Zabudováním dvanáctiválce Royal do autobusu FNA vznikl rychlý luxusní Walter D-Bus (1931)

(508 S Balilla) s větším motorem 1089 cm3 OHV, které dobyly na našich tratích mnoha úspěchů. Zajímavá je i výroba nákladních automobilů, Walter opět dodával širokou paletu typů vedle lehkých dodávkových vozů, odvozených z osobních. Podvozky sloužily rovněž pro různé autobusy. Čtyřválce PN (2,5 t), Commercial (1,5 t) a největší FNA (5,0 t) doplnily šestiválce Universal (3,0 t) a Ideal (5,0 t); Walter se snažil uplatnit také dvoudobé dvoupístové vzně-

tové motory Junkers, které montoval ve dvouvál covém i tříválcovém provedení do nákladních vozů Walter Diesel 3,0, resp. 5,0 t. Vyvrcholením byl rychlý dvanáctiválcový autobus D-Bus (1931 – 1932), podvozky sloužily také pro speciální vozidla, např. hasičská (7,0 t). Nejdéle se vyráběl typ PN, až do roku 1937, kdy byla automobilová výroba utlumena ve prospěch leteckých motorů, ale také v roce 1946 při poválečné obnově Československa. ■

10 Walter FNA se čtyřválcem 5244 cm3 o výkonu 60 k (44 kW) se vyráběl v letech 1931 – 1935 11 Poválečný Walter PN (2,5 t) s upravenou přídí z února 1946 12 Walter PN (2,5 t), od sedmé série se čtyřválcem 2837 cm3 o výkonu 45 k (33 kW)

10/2017 THauto

► Historie ► DUPLEX / GRADALL BY WARNER & SWASEY

Foto Warner & Swasey

SROVNÁ VŠECHNO... Gradall a Duplex se staly součástí firmy Warner & Swasey, oba znamenají ikony v historii mobilních strojů...

trojírenskou společnost Warner & Swasey založili pánové Worcester Reed Warner (1846 až 1928) a Ambrose Swasey (1846 – 1937), někdejší zaměstnanci Pratt & Whitney (dnes výrobce leteckých motorů), a to v Clevelandu (Ohio) už v roce 1880. Proslula původně výrobou obřích hvězdářských dalekohledů, obráběcích strojů (soustruhů), přístrojů a různého nářadí. Společnost podnikala samostatně plných 100 let, než se stala součástí Bendix Corporation (1980), významného dodavatele automobilového průmyslu. Ještě dříve však převzala výrobu hydraulických rypadel Gradall s patentovaným teleskopickým výložníkem (1945), speciálních nákladních automobilů Duplex (1955; z Lansingu, MI), hydraulických rypadel Badger Hopto (1957; z Minnesoty), hydraulických jeřábů Sargent Hydra-Tower (1967; spolu se Sargent Engineering Corporation z Fort Dodge, IA) a spolupracovala na kanadské výrobě hydraulických strojů Arbomatik pro těžbu dřeva. Nejproslulejším výrobkem jsou hydraulická rypadla Gradall (grade all, srovná vše), v jejichž výrobě pokračuje firma Gradall Industries, Inc., od února 2006 součást Alamo Group z Texasu. Gradall vznikl z nouze, za války byl nedostatek dělníků, a tak se šéfové stavební

auto 2017/10

FRANTIŠEK TVRDÝ

1 Gradall G-1000, největší hydraulické rypadlo na světě v šedesátých letech (dva motory Detroit Diesel pro rypadlo, třetí pro pojezd; patentovaný teleskopický výložník) 2 Gradall 4x4 Dump Truck pro komunální účely 3 Duplex R-200 na titulní stránce prospektu z roku 1973 4 Autorypadlo Warner & Swasey Hopto Backhoe na automobilovém podvozku vlastní konstrukce

firmy bratři Ray a Koop Ferwerdové roku 1944 v Ohiu (emigranti z Nizozemska) rozhodli nahradit lidskou práci inovativním strojem. Vyvinuli rypadlo Gradall s unikátním teleskopickým výložníkem, které namontovali na vojenský nákladní vůz. Do podzimu 1945 následovalo dalších pět strojů, ale v listopadu 1945 prodali práva na výrobu firmě Warner & Swasey, která v lednu 1946 prvním typem M-2400 zavedla sériovou výrobu

8 9

5 6 8 Podvozek R-300 se vznětovým motorem Detroit Diesel 6-71 N o výkonu 184 kW (250 k) a manuální (Spicer) nebo samočinnou převodovkou (Allison) 9 Požární vůz na podvozku Duplex R-300 pro hasičský sbor v Atlantic City (1973)

Foto Warner & Swasey

10 Třínápravový CFLA s hasičskou plošinou na teleskopickém žebříku, motor Detroit Diesel 184 kW (250 k) se čtyřstupňovou samočinnou převodovkou Allison HT-740D

v Clevelandu. V červenci 1950 přestěhovala výrobu do New Philadelphia (OH), kde je po mnohačetné výměně majitelů Gradallu sídlo současného výrobce Gradall Industries dodnes. Vyráběla se jednomotorová, dvoumotorová i třímotorová rypadla, nejprve na automobilové podvozky, pak i na samohybné kolové a pásové. Dne 24. června 2016 vyrobili 20 000. Gradall! Program 2017 zahrnuje Discovery Series na podvozku nákladních vozů Freightliner (motory Cummins) a XL Series V (pátá generace; motory Volvo Penta) se spe ciálním automobilovým chassis, či samohybným kolovým 4x4 nebo pásovým podvozkem. Warner & Swasey prostřednictvím Gradall Division v roce 1955 jednoduše koupila firmu Duplex Truck Co., aby měla zaručeny dodávky automobilových podvozků nejen pro Gradally, ale později i pro další autorypadla a autojeřáby. Duplex se chlubil dlouhou tradicí, první

5 Gradall s teleskopickým výložníkem na podvozku 6x4 vlastní konstrukce (model 1973) 6 Duplex R-200 s motorem uloženým až za budkou (zážehový Ford 534 V8 o výkonu 173 kW/235 k se samočinnou převodovkou Allison) 7 Nástavba s hasičským žebříkem na podvozku CFLA (Custom Fire Ladder Apparatus) se sériově montovanou samočinnou převodovkou (1973)

nákladní automobil s pohonem všech kol 4x4 vyrobil už v roce 1906, ale jeho historie je nejasná, protože archiv společnosti odnesla roku 1975 velká voda v Lansingu (MI). Kromě terénních typů vyráběl Duplex především hasičské vozy, podvozky autorypadel a autojeřábů, vojenské speciály a motorgenerátory. V šedesátých letech se kromě značky Gradall na výrobcích Duplex Division z Lansingu objevilo přímo označení Warner & Swasey, vznikla série hasičských vozidel a kapotových nákladních vozů 4x4 pro komunální účely a sněžné pluhy. Dvakrát podnik ochromila vleklá stávka dělníků, a tak majitel zareagoval logicky. Zrušil výrobu auto mobilů i terénních vysokozdvižných vozíků. V roce 1977 byla zbylá produkce požárních vozů pro dána Nolan Corporation z Bowerstonu (OH), která ve výrobě vozidel Duplex pokračovala do osmdesátých let. Gradall Division si už vyráběla vlastní automobilové podvozky, jiné z Winony (MN) nesly značku Badger (od 1976, původně Badger Machine Co.), ale pak je Warner & Swasey také prodal a vzdálil se produkci motorových vozidel. Hlavní továrna na Carnegie Avenue v Clevelandu, ve dvacátých letech největší výrobce soustruhů na světě, je dnes opuštěna a chátrá. Koncem druhé světové války zaměstnávala sedm tisíc lidí. Bendix Corporation podnik koupila za 300 milionů dolarů v roce 1980, vytvořila Warner & Swasey Division a pověřila produkcí automatizovaných výrobních systémů. V roce 1984 divizi od Bendixu získal Cross & Trecker, největší výrobce nářadí, ale po krizi v automobilovém průmyslu hlavní továrnu zavřel (1989). Pro obrovský komplex město Cleveland dodnes nenalezlo využití. ■

10/2017 THauto

► BUICK GALLERY & RESEARCH CENTER

Dream Car Silver Arrow I (XP810) se záhy proměnil z konceptu na sériové kupé Riviera, které patří k nejproslulejším automobilům značky (1963)

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

eXtra

DREAM CARS...

Značka Buick patří k průkopníkům Dream Cars, z nichž se inovativní prvky přenášely do sériové produkce... TOM HYAN a HELENA HYANOVÁ, Flint (MI), USA 1 Buick Le Sabre 4 Door Hardtop 300 V8 model 1965, klasický americký křižník silnic, vynikající pohodlím a velkým výkonem 184 kW (250 k) 2 Devětatřicet let jezdil Robert Dewey s tímto kupé Buick Special (1961), aby je pak dovezl jak dar do Buick Gallery (model 1961; motor 3,5 l o výkonu 114 kW/155 k)

auto 2017/10

yla to neobyčejně slavná historie. Buick je sice nadále součástí General Motors, ale jeho nabídka se zúžila na automobily spřízněné s výrobky bývalé evropské divize, známé jako Opel/Vauxhall. Ame rické křižníky silnic už patří historii, stejně jako od vážné koncepční studie dream cars, tedy vozy snů, nicméně návštěva unikátního oddělení Sloanova muzea ve městě Flint v Michiganu připomíná za šlou slávu. Viděli jsme tam nejen různé sériové automobily minulých let, ale především koncepční studie, jaké jsme dříve znali jen ze zažloutlých ob rázků starých časopisů a motoristických knih... Muzeum, planetárium a kolekce automobilů Sloan Longway v michiganském městě Flint vznikly v roce 2004 spojením trojice Alfred P. Sloan Museum,

Longway Planetarium a Buick Automotive Gallery. Kromě veřejně přístupných expozic zahrnují také sbírky Perry Archives (návštěva jen po dohodě), jež dokumentují historii města Flint a okresu Genesee County v Michiganu. V příštím roce oslaví auto mobilka Buick, jedna z nejstarších na americkém kontinentu, svoje 115. narozeniny. Většinu své exi stence prožila právě ve Flintu... Dnešní součást automobilového koncernu General Motors založil jistý David Dunbar Buick (1854 až 1929). Narodil se ve skotském Angusu a jako dvou letý s rodiči připlul do Detroitu, pozdějšího hlavního města automobilového světa. Vůně benzinu mu učarovala, sestrojil zážehový motor pro zeměděl ství už v roce 1899 a s inženýrem Walterem Marrem jej zastavěli do prvního vozu hned o rok později.

3 Jedním z nejslavnějších automobilů snů Buick byla studie Centurion (XP301) z roku 1956 s motorem 348 V8 (5,7 litru) o výkonu 239 kW (325 k) 4 Studie Centurion (XP301) ročníku 1956 kromě designu stylu Jet Age (proudových letadel) dostala i couvací kameru (tu Buick sériově zavedl až o 52 let později) 5 Buick 60 Special (Bug) se čtyřválcem 10,2 litru o výkonu 43 kW (58 k) vznikl roku 1910 ve dvou kusech pro závodníky Boba Burmana (tento vůz) a Louise Chevroleta 6 Bill Mitchell, šéfdesigner General Motors, pověřil Neda Nicklese návrhem nového kupé, jež by zvýšilo prodeje, a tak vznikl koncept XP810 s motorem 425 V8 (7,0 l) 7 Buick Riviera 401 V8 (motor 6,6 litru o výkonu 239 kW/325 k), první luxusní kupé, které v roce 1963 spojovalo výkony Ferrari s pohodlím Rolls-Royce

Foto Helena Hyanová

Foto Tom Hyan

6 7

Buick Motor Company byla oficiálně zalo žena v roce 1903 v Detroitu pro realizaci sériové výroby osobních automobilů. Ná sledující rok málem zkrachovala, ale po přestěhování do bývalé továrny na kočáry ve městě Flint (také v Michiganu) nastou pila cestu k vrcholu. V roce 1908 se stala americkým výrobcem automobilů číslo 1, když vyprodukovala více automobilů než Ford a Cadillac dohromady. První automobily typu B měly otevřenou karoserii a dvouválcový motor 2,6 litru. Jen s minimálními úpravami se vyráběly vedle typů C, F a 10 až do roku 1908. V té době však David Dunbar Buick už ve firmě ne pracoval. Opustil ji hned po prvním ►►►

10/2017 THauto

Foto Helena Hyanová

► BUICK GALLERY & RESEARCH CENTER

Foto Tom Hyan

Buick Roadmaster 75 modelového roku 1958, poháněný osmiválcem 6,0 litru o výkonu 221 kW (300 k); v pozadí závodní Bug (1910)

2 1, 2 Opět Buick Le Sabre, ale modelového roku 1959 s unikátním designem, který jiné vozy GM nesdílely; osmiválec 6,0 litru o výkonu 184 kW (250 k) 3 Buick Wildcat II (4XC), studie sportovního roadsteru ze sezony 1954; na sériový dvoumístný typ Reatta si klienti Buicku museli počkat až do roku 1988...

auto 2017/10

roce a zbytek života strávil jako učitel, aby zemřel zcela zapomenut. Ve vedení továrny ho vystřídal cílevědomý William Crapo Durant, který do ní vložil další potřebný kapitál. Během čtyř let se automo bilka stala z bankrotujícího podniku nejen ame rickou automobilovou jedničkou, ale i pilířem, na němž roku 1908 zmíněný Durant postavil za účasti značek Cadillac, Oakland, Oldsmobile a dalších třiceti firem holdingovou společnost General Mo tors. V roce 1916 k ní přidružil prosperující značku Chevrolet, pojmenovanou na počest výstředního Louise Chevroleta, úspěšného závodníka (také v továrním týmu Buick), jenž skončil obdobně jako zakladatel Buicku. Mimo podnik nesoucí své jméno a vlastně v bídě... Automobilka z Flintu vystupovala v rámci koncernu

jako samostatná značka poměrně rozvinutou výro bou a zajímavými modely. Úspěchy sbíral čtyřválec typu 24/30 z roku 1911. Později Buick zamířil šesti válci o objemu přes pět litrů a tehdy ještě neobvyk lým ventilovým rozvodem OHV do vyšších sfér. Pravidelně se objevovaly technické novinky a zlep šení. Od roku 1924 to byly přední brzdy, počátkem třicátých let řadové osmiválce (tyto vozy jezdily i u nás), plně synchronizované převodovky a ko nečně po válce i převodovky samočinné. Harley Earl, slavný designer General Motors, vtiskl Buic kům jedinečnou tvář už v roce 1936. V tom roce se výroba přiblížila 200 tisícům. O dvacet let později činila 750 tisíc automobilů ročně. Dodnes vzniklo téměř čtyřicet milionů vozů značky Buick... Vývoj Buicků coby luxusních automobilů sportov

4 Buick Skylark 50th Anniversary, vyrobený 1953 pro modelový rok 1954 na oslavu půlstoletí existence značky (motor V8 5,3 litru, 147 kW/200 k) 5 Posledním projektem Billa Mitchella pro General Motors byla studie kupé Phantom v roce 1977, která však zůstala maketou bez osmiválcového motoru... 6 Buick Roadmaster Riviera, vybavený ještě řadovým osmiválcem 5,2 litru o výkonu 110 kW (150 k), ale se samočinnou převodovkou Dynaflow (1949)

7 Dream Car Buick XP300 (XP-9) z roku 1951 navazoval na první předválečný koncept Y-Job; má motor 3,5 litru V8/246 kW (335 k) s kompresorem

Foto Tom Hyan

5 6 7

Foto Helena Hyanová

BUICK GALLERY & RESEARCH CENTER

ního střihu sledoval modelovou politiku mateřského koncernu, ponechávající kaž dé značce specifický charakter, z něhož tu a tam vybočila nějaká neobvyklá kreace, např. luxusní kupé Buick Riviera, či spor tovní Buick Reatta. Od roku 1942 se po znávacím znakem Buicků stala maska chladiče se svislou mřížkou, později bo hatě chromovanou v poválečném období. Typy vozů s tradičními názvy Skylark, Cen tury, Regal, Le Sabre, Roadmaster, Invicta či Electra procházely řadou obměn a typo vých generací. Bohužel v devadesátých letech už měl Buick pověst automobilů pro řidiče důchodového věku, již neodstranil ani sedan Park Avenue, mířící do katego

rie britských Jaguarů, jež svým vzhledem připomínal. Také Buick přešel v souladu s koncepcí General Motors na pohon před ních kol. Poslední výjimkou byly velké sedany a kombi Roadmaster, technicky spřízněné s Chevrolety Caprice, vyráběné do modelového roku 1996. Dnešní pro gram rozšířily kategorie MPV a SUV (Buick Encore = Opel Mokka). Buick se tradičně věnoval motoristickému sportu. V nejvyšší kategorii amerických zá vodů Indy Car, ale i NASCAR. V někdejším šampionátu AAA 1904 patřilo Louisu Chevroletovi na Buicku druhé místo cel kově, když tři závody vyhrál. Další triumfy sbírali Bob Burman a Joe Nikrent. O více

(ALFRED P. SLOAN MUSEUM) 303 Walnut Street, Flint, Michigan 48503, USA www.BuickGallery.org Telefon +001 810 237 3440 Otevřeno Pá 10 – 17 h, So/Ne 12 – 17 h Základní vstupné 9 USD (včetně sousedícího Sloan Museum) než osmdesát let později zajel vůz s moto rem Buick 3.3 V6 Turbo pole position v 500 mil Indianapolis, 1992 svůj výkon zopa koval. Kromě toho Buicky poháněly vozy IMSA, stock-cars, dragstery a byly jednot ným motorem formule Indy Lights od roku 1986 (později je vystřídal Infiniti V8). Po měrně málo je známé, že Buick byl prvním vidlicovým šestiválcem v sériové výrobě amerických vozů, zavedl samočinnou pře vodovku Dynaflow roku 1948, ale i skuteč nost, že britské osmiválce Rover se staly dalším vývojem Buicku V8, jehož výrobní linku Američané prodali Britům. Buick byl průkopníkem koncepčních studií, z nichž první vznikla coby Y-Job už v roce 1938. ■

10/2017 THauto

► Krátce ► ZE SVĚTA

► Ve Stuttgart-Zuffenhausenu vyrobili miliontý automobil Porsche 911 od roku 1963! Byla to zelená Carrera S, která zůstane majetkem výrobce. Po světovém turné (okolí Nürburgringu, Scottish Highlands, USA a Čína) bude vystavena v Porsche Museum ve Stuttgartu. Předcházející kousek pořadového čísla 999 999, červenou Targu 4 GTS, odebral kanadský zákazník Rob Tenuta z Ontaria (je to jeho třetí Porsche).

150 MILIONŮ VOZŮ VOLKSWAGEN

auto 2017/10

Seat dodal pro Olympiádu 1992 v Barceloně více než dva tisíce služebních osobních vozů! Ibiza se stala oficiálním automobilem her, od Toleda dokonce vznikly speciální verze. Třiadvacet španělských medailistů obdrželo třiadvacet vozů Toledo Podium Edition, představil se také plně elektrický liftback Toledo EV, který asistoval maratonu a cestě olympijského ohně (500 kilogramů akumulátorů, dojezd 65 kilometrů).

LEGENDÁRNÍ TOJEIRO Jedním z dochovaných vozů Tojeiro je speciál Cliffa Davise pro klubovní závody, známý jako LOY 500 podle britské poznávací značky. S motorem Bristol (trofejní BMW 328) vyhrál mnoho závodů 1953 – 1954 a jeho žebřinový rám se stal základem AC Ace, když AC Cars koupila práva na konstrukci. Zabudováním osmiválce Ford do upraveného rámu AC Ace pak vznikla slavná Shelbyho AC Cobra!

Foto Newspress

► Indická společnost BharatBenz, součást Daimler Trucks, vyrobila 50 000. nákladní automobil za méně než pět let od zahájení produkce podle vzoru Mercedes-Benz. Pětinu vyrobených vozů vyvezla na trhy třiceti zemí.

PŘED 25 LETY – OLYMPIJSKÝ SEAT

Foto Seat

► Před deseti lety založená arizonská společnost Local Motors (LM) z Phoenixu překvapila na autosalonu v Detroitu 2015 ukázkou výroby lehkého elektric kého vozu Strati metodou 3D Printing. Následovaly elektrické čtyřmístné cabrio Swim (LM3D), Rally Fighter Buggy-Coupé Off-Road (motor GM 6.2 V8!) a autonomní elektrický minibus Olli s hlasovou komunikací IBM Watson, vhodný pro přepravu až dvanácti cestujících.

Foto Volkswagen

24. srpna 2017 vyrobili ve Wolfsburgu automobil s pořadovým číslem 150 milionů! Jubilantem se stal Volkswagen Golf GTE. Nejslavnější typy Brouk (přes 21 milionů Typu 1) a Golf (přes 33 milionů) se na této produkci podílejí více než třetinou! Jakkoli je to impozantní číslo, musí se u Volkswagenu ještě snažit. Toyota a Ford už vyrobily po více než 300 milionech, General Motors dokonce přes 500 milionů!

► Automobilka Subaru připravila už loni novou podvozkovou architekturu Global Platform, která bude základem všech budoucích typů. Prvním je nová Impreza, která přijde koncem roku na český trh, následuje druhá generace XV, resp. Crosstrek pro USA. Zachovává motory boxer a pohon všech kol, sází na lehčí a tužší konstrukci (o 70 až 100 %) se sníženou polohou těžiště a bezpečnostními deformačními zónami (pohltí až o 40 % více energie nárazu). Počítá se s rozšířením systému EyeSight. ► Na největším technologickém veletrhu CES (Consumer Electronic Show) v Las Vegas se každoročně v lednu představují mnohé systémy konektivity, sdílené mobility a autonomní jízdy. Pořádající CTA (Consumer Technology Association), sdružující přes 2200 firem (z toho 80 % Start Ups), vyhlásila s IBM Watson a Local Motors vývoj nejdostupnějšího vozu s automatickou funkcí, vhodného i pro seniory a osoby tělesně postižené.

Miliontá vyrobená Mazda se letos vrátila do Hirošimy z celosvětového turné, které trvalo dvanáct měsíců! Během nich navštívila pětatřicet akcí na celém světě a deset tisíc fanoušků se podepsalo na karoserii jubilejního vozu, vyrobeného na jaře 2016! Mazda MX-5 se zrodila inspirací z britských roadsterů, které nepochopitelně zmizely z výroby (zejména klasický Lotus Elan), a pak je u klientů nahradila.

Foto Mazda

► První Mini PHEV je Mini Cooper S E Countryman ALL4. Přední kola pohání zážehový tříválec 1.5/100 kW (136 k), zadní synchronní elektromotor 65 kW (88 k). Pracují samostatně, elektricky je Mini i prvním vozem své značky se zadním pohonem (max. 125 km/h, dojezd EV 42 km). Kombinované údaje 165 kW (224 k), 385 N.m, 0 – 100 km/h za 6,8 sekundy, EU 2,1 l/100 km a emise CO2 49 g/km. Dobíjení Li-Ion za 2:30 h.

1 000 000. MAZDA MX-5

Kresba Volvo

SLAVNÉ MOTORY VOLVO 3.2 SI6 (B6324S)

Foto Volvo

Řadový šestiválec pro příčnou zástavbu (Volvo S80/XC90 od 2006), nikoli první nebo jediný, ale rozhodně nejznámější. Celohliníkový zážehový motor SI6 (Short Inline 6) odvozen z pětiválce, později i přeplňovaná verze 3.0 Turbo (B6304T2). Celohliníková konstrukce. Výroba v rámci skupiny Ford v Bridgendu ve Walesu (Ford Engine Plant). Šestiválec DOHC 4V; 10,8:1; 3192 cm3 (ø 84 x 96 mm) Výkon 175 kW (238 k)/6200 min‑1 (Volvo S80) Točivý moment 320 N.m/3200 min‑1 (Volvo S80)

Foto Volvo

NOVÉ MOTORY VOLVO DRIVE-E I3 PETROL Příklad downsizingu pro modulární platformu Volvo/Geely CMA Klasická i hybridní verze (PHEV s elektromotorem ve skříni převodovky, viz snímek vlevo) Určeny pro automobily Volvo 40/60, Geely a Lynk&Co

Tříválcový zážehový motor DOHC 4V (ozubený řemen) do 132 kW (180 k) Zdvihový objem 1477 cm3 (ø 82 x 93,2 mm)