TH Auto 10 2021 (říjen) by TH Auto

2021

SUBARU

OUTBACK

PŘEDSTAVUJEME ■ IAA MOBILITY ■ autosalon v Mnichově zachránily expozice BMW a Mercedes-Benz ■ TOYOTA HIGHLANDER ■ poprvé v historii je americký vůz největším SUV v evropské nabídce značky ■ OPEL INSIGNIA GSi ■ pokud chcete skutečný Opel, tak si pospěšte – toto je poslední originál

Kresby Alfa Romeo

SLAVNÉ MOTORY ALFA ROMEO 2600 (1962)

Foto Tom Hyan

První nový sériový poválečný šestiválec Alfa Romeo, uvedený na Ženevském autosalonu 1962 v sedanu 2600 (typ 00600, resp. 00601), kupé Sprint (Bertone) a Spider (Touring); v roce 1965 následovaly kupé SZ (Sprint Zagato) a sedan De Luxe (O.S.I.). Řadový šestiválec měl tradičně rozvod DOHC a celohliníkovou konstrukci, nahradil čtyřválcovou Alfu Romeo 2000 (litinový blok); převodovka pro pohon zadních kol zůstala pětistupňová. Do roku 1969 vzniklo 11 461 vozů.

Šestiválec DOHC 2V; 2584 cm3 (ø 83 x 79,6 mm) Dvojitý karburátor Solex 32 PAIA 4 (Berlina) nebo tři dvojité Solex 44 PH H (ostatní) Výkon 96 kW (130 k)/5900 min‑1 (Berlina) Výkon 107 kW (145 k)/5900 min‑1 (ostatní) Točivý moment 208 N.m/2000 min‑1 (Berlina) Točivý moment 184 N.m/2000 min‑1 (ostatní)

Alfa Romeo 2600 SZ (1965 – 1967)

ŠESTÝ ROČNÍK číslo 10 (66), říjen 2021 Internetový měsíčník, vychází od roku 2016 na

2021

Vydává TH Motormedia šéfredaktor:

stále si myslím, že se z toho zlého snu probudím, ale nějak se to nedaří. Pro člověka, kterému polovinu života ukradl komunistický režim, jsou všechna ta dnešní hesla spolu se zákazy a restrikcemi obzvlášť nepříjemná. Různí nevzdělanci rozhodují o osudech druhých, protože oni usoudili, že je to pro dobro druhých. Zničí evropský průmysl, neboť se domnívají, že tím sníží emise; ano, prvního dosáhnou, protože třeba automobilový průmysl už nyní bojuje s nereálnými předpisy a důsledky koronavirové krize, druhého však nikoli, podle seriozních odhadů ani zastavení Evropy nesníží emise o více než zlomky procent. Ptám se tedy, proč to všechno? Kdo má zájem na devastaci evropského průmyslu? Rusové asi nikoli, protože ti mají dost vlastních starostí, a tak to zřejmě bude ta největší komunistická bašta, která ochromila svět vypuštěním koronaviru. Věřil bych tomu, že už rozhodila sítě na vybrané jedince, kteří přece žijí jen jednou, a bez skrupulí vše zaprodají komukoli. Všichni ti, kteří přispěli k tomu, že je hospodárnější vyrábět v Číně vše od papírových tašek po autobusy a pak dovážet přes půl světa do Evropy, jsou zločinci, kteří by měli být přísně potrestáni. Jejich vinou si už nemůžeme koupit prakticky nic, na čem by nebyla visačka Made in P.R.C., jejich vinou přišli lidé v Evropě o své dovednosti a možnosti zaměstnání. Ovšem zbývají ještě automobily. V tomto ohledu se zatím na evropský trh výrobkům P.R.C. nedaří proniknout. Jenže jak dlouho to vydrží? Na další stránce začínáme vzpomínkou na autosalony. Přeji příjemné čtení, ale hlavně pevné zdraví a radost z jízdy!

Ing. Tomáš Hyan tom.hyan@caroftheyear.cz +420 603 725 139 fotograf: Jiří Maršíček jiri@marsicek.net art director: Mgr. Helena Hyanová helena.hyanova@volny.cz adresa redakce: Křižíkova 37, 186 00 Praha 8 © TH Motormedia, 2021 redakční spolupráce: MUDr. Jiří Nezdařil sr., MUDr. Jiří Nezdařil jr., Ing. Jiří Wohlmuth

►►► OBSAH IAA Mobility München �� 2 SUBARU Outback 2021 (BT) �� 10 TOYOTA Highlander 2021 (XU70) �� 14 MOTORSVĚT 2021– Festival dopravní prevence a motorismu �� 16 BMW X3 xDrive 30d (G01) �� 18 OPEL Insignia GSi 4x4 (2021) �� 22 VOLKSWAGEN Golf Variant 2021 �� 26 VOLKSWAGEN Caddy 2021 �� 28 ŠKODA Motorsport 2021 �� 30 NASCAR Whelen Euro Series 2021 se jela v Mostě �� 34 Czech Truck Prix 2021 �� 38 Joseph Siffert (1936 – 1971) �� 40 Jezdci formule 1 �� 42 LAMBORGHINI Espada 400 GT �� 44 AUTOBIANCHI (1955 – 1995) �� 50 Nadace Elišky Junkové: Pražská továrna automobilů VELOX (1906 – 1909) �� 56 GARDNER –The Great British Diesel �� 58

PŘIPRAVUJEME ◄◄◄

Member of the International Jury ENGINE + POWERTRAIN OF THE YEAR

Člen mezinárodní jury MOTOR + POHONNÁ JEDNOTKA ROKU

Member of the International Jury CAR OF THE YEAR 2001 – 2015

Člen mezinárodní jury VŮZ ROKU 2001 – 2015

Chairman of the Jury AUTO ROKU 2020 v ČR

Předseda poroty AUTO ROKU 2020 v ČR

► Za volanty nových automobilů BMW M4 Coupé, Toyota Camry, Volkswagen Golf GTI, Renault Talisman, Mazda CX-30 e-Skyactiv-X, Opel Crossland, Kia Sorento a dalších ► Legendy formule 1 ► Motory Coventry-Climax ► Minardi Day v Imole ► Nino Vaccarella a Herbert Müller ► Na okruhu v Mostě ► Naše závody do vrchu

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2021

Mercedes-AMG Project One s pohonnou jednotkou z formule 1 a novou osmistupňovou automatizovanou převodovkou inspirovanou formulí 1

VELKÝ RESET

Zkratka IAA značí Internationale Automobil-Ausstellung, takže jde nadále o výstavu automobilů, i když ji zachránily jen BMW a Mercedes-Benz...

adměrný blahobyt je příčinou všech evrop ských problémů. Lidé, kteří nemusí bojovat o zajištění své existence v sociálně orien tované ekonomice, kde je vše k dispozici téměř zadarmo, se rozhodli řídit životy ostatním. Individuální automobilová doprava je pro ně výzvou, neboť nevzdělaní levicoví ekoteroristé dobře vědí, jak omezit život druhým v rámci nesmyslných hesel o udržitelnosti (co vlastně to slovo znamená?). Zatímco Henry Ford dal lidem svobodu, dnešní konekti vita jim ji bere. Život ve virtuální realitě, bez možnosti

auto 2021/10

TOM HYAN, Mnichov (D) 1 Mercedes-AMG EQS 53 4Matic, sportovní elektrický sedan s výkonem 560 kW (761 k) 2 Světová premiéra elektrické E-Klasse (model EQE 350 s pohonem zadních kol)

individuální dopravy, je vizí protestujících, kteří před mnichovským výstavištěm bojovali nejen proti klasic kým automobilům, ale jejich nenávist se nyní rozšířila i proti módní vlně elektromobility... Přiznám se, že jsem po dvou letech velmi rád navštívil mezinárodní automobilovou výstavu, tedy autosalon IAA Mobility 2021 v Mnichově, která nahradila tradiční IAA, pro osobní vozy pořádané od března 1953 do září 2019 výhradně ve Frankfurtu. V sezoně 1951 byly IAA jak poprvé v poválečném Frankfurtu v dubnu, tak v Berlíně v září, kde německé autosalony začaly už 30. září 1897.

Mercedes-Benz Vision AVTR Concept, aneb interaktivní propojení mozku řidiče s autonomním elektromobilem

Mercedes-Benz G 350d v novém provedení Professional Line Exterior

Smart Concept #1, poněkud příliš velký nástupce městských minivozů

Mercedes-Maybach S 680 4Matic ještě se spalovacím motorem

5 Pro přesnost uveďme, že se také ročníky 1904 a 1905 konaly ve Frankfurtu nad Mohanem. Je to nesmírně bohatá historie prezentace nových automobilů, tohoto úžasného vynálezu, který přinášel většině lidí užitek a radost až do dnešních dnů. Pokrok to byl neoddis kutovatelný, svoboda pohybu je základem, připomeň me jen, že za posledních dvacet let se navíc emise spalovacích motorů snížily o 90 %, což se žádnému jinému průmyslovému odvětví nepodařilo. Koronavirová přestávka nám ukázala, jak snadný je návrat restrikcí vedoucích k nové totalitě, ukryté

za hesly o obecném blahu a ochraně životního pro středí. Odpůrci automobilismu ovšem automobily využívají, protože využívají všech výhod konzumní společnosti, jejich protesty jsou politickou hrou, ne podloženou žádnými fakty, stejně jako nejsou pod loženy žádnými fakty pokračující koronavirová omezení. Jde pouze o politickou otázku, která zniče ním evropského automobilového průmyslu nahrává komunistické Číně, kam nezodpovědní politici umož nili během let přesunout výrobu prakticky všeho; neekologická doprava přes půl světa a ztráta ►►►

3 Mercedes-Benz Concept EQG, tedy elektrická G-Klasse (raději bez komentáře) 4 Elektrický Mercedes-Maybach Concept EQS, oslava 100 let od vzniku automobilové značky Maybach 5 Mercedes-AMG GT 63 S E Performance, hybrid s výkonem až 620 kW (843 k)

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2021

tradičních výrobních oborů v Evropě žádným ekolo gickým aktivistům nevadí (např. Volvo Cars dováží sedany S90 z Číny do Evropy vlakem). Na IAA Mobility 2021 se již objevily čínské firmy, které by rády zabraly část evropského automobilového trhu. Žádná virtuální realita nemůže nahradit skutečný pro žitek, provázený osobními kontakty a emocemi, a proto jsme přivítal IAA Mobility 2021 stejně, jako když jsem jezdil na všechny autosalony ve Frankfurtu v letech 1991 – 2019 (před 1991 mi v tom zabránil komunistický režim se zákazem volného cestování). Obrovské vý staviště Messe München v Mnichově bylo však polo prázdné, několik stánků finálních výrobců automobilů se nacházelo ve čtyřech halách (B1 až B3, A1) pro mícháno s expozicemi dodavatelů příslušenství a ji ných firem, hala B4 patřila historickým vozidlům (mezi nimi jsme však našli několik nových supersportů), dvě haly B5 a B6 náležely výhradně výrobcům jízdních kol (proto prý doplněk Mobility k tradičnímu názvu IAA); zbylé haly zely prázdnotou. Často nepochopitelné jsou myšlenkové pochody dnešních marketingových a PR manažerů. Je to jed noduché, po dvouleté absenci za kovidových restrikcí uspořádáte autosalon na výstavišti, kde zbyde nevy užitý prostor, ale řada automobilek se rozhodne sice vystavovat, ale na jiných místech ve městě, ať už na náměstích, či dokonce v kavárnách (španělská

auto 2021/10

1, 2 Příspěvek cirkulární ekonomice aneb BMW i Vision Circular, vize kompatního elektromobilu pro rok 2040 3 Mini Vision Urbanaut, vlastně pojízdné obydlí s elektromotorem a variabilním interiérem 4 BMW iX, první z nových elektromobilů původní konstrukce (SAV)

Cupra). Pokud chcete vidět jejich exponáty, pak vězte, že otevírají až druhý den po dni tiskovém. Jiní jsou ještě chytřejší, Renault si rozplánuje světové premiéry sice na výstavišti, ale na několik dnů, takže nemáte šanci, pokud nechcete v Mnichově strávit celý týden. Stejně postupuje Audi, ovšem mimo výstaviště. Kurio zitou byl stánek Volkswagenu na výstavišti, k vidění byly jen známé elektromobily ID.3, ID.4 a kamuflovaný ID.5 (celkem šest vozů), pro návštěvu stánku si však novináři museli vystát frontu (údajně opatření proti šíření čínské chřipky). Nový Multivan na platformě MQB (neříkejte mu T7!) byl jediným vozem se spalo vacím motorem na stánku Volkswagen, jenže ukryt v patrové kavárně, asi aby jej vidělo co nejméně lidí (vstup pouze na pozvání). Krátce se tiskový den po čtvrté odpolední objevil Volkswagen ID.Life Con cept na nové elektrické platformě (levnější zkrácená verze odvozená z MEB, ale s předním pohonem), představený šéfdesignerem Jozefem Kabaněm, záhy znovu ze stánku zmizel! Autosalon IAA Mobility 2021 tak zachránily Mercedes-Benz (Daimler AG) a BMW Group (BMW, Mini) největšími stánky s představením skutečných novinek, byť více než z poloviny elektric kých či elektrifikovaných (hybridních). V rodišti BMW vládl stuttgartský Mercedes-Benz; před vedl několik významných premiér, navíc měl největší stánek na výstavišti i velkou expozici v centru města.

Foto Tom Hyan

5 McLaren GT, překvapení v hale B4, v roce 2019 uvedený nový typ Gran Turismo s osmiválcem M840TE o výkonu 456 kW (620 k) 6 McLaren Artura, letos nový Plug-In Hybrid s třílitrovým šestiválcem M630 o výkonu 430 kW (585 k) na nové platformě MCLA

8 Zatímco velký elektrický sedan EQS jsme viděli už v Praze (viz TH Auto č.8/2021), na stejné platformě EVA2 se zkráceným rozvorem o 90 na 3120 mm se představil EQE (elektrická E-Klasse), zatím v typu EQE 350 s jedním elektromotorem 215 kW (292 k) vzadu, ale coby jeden z prvních vozů vyrobený ze 100% recyklo vané oceli od Salzgitter AG. Trakční akumulátor Li-Ion 90 kWh se dobije za 15 minut na 250 km jízdy (systém DC 170 kW), vůz podle normy WLTP ujede až 660 km, udávaná spotřeba je 15,7 až 19,3 kWh/100 km. Na přání

7 Dánský hypersport Zenvo TSR-S s motorem 5,8 litru V8 o výkonu 877 kW (1177 k), ukrytý na stánku Brabusu (cena 2,05 milionu eur) 8 BMW i4, elektrická alternativa klasických bavorských sedanů

je rovněž kokpit MBUX Hyperscreen, průběžný po celé přístrojové desce, a řízení všech nezávisle zavěšených kol (vpředu čtyřprvkové závěsy a vzadu multilink, spříz něné s klasickou S-Klasse). Počítá se s dvoumotoro vou verzí (pohon všech kol) i sportovní E Performance (cca 500 kW). Vrchol větší řady se představil coby dvoumotorový Mercedes-AMG EQS 53 4Matic s celko vým výkonem 484 kW (658 k) s Dynamic Plus Package (jinak jen 412 kW) v režimu Race Start. Elektrický sys tém 400 V s akumulátorem 108 kW vykazuje spotřebu 21,5 až 23,9 kWh/100 km. Zrychlení na sto je za 3,4 sekundy, limit rychlosti 250 km/h. Skutečnou zvláštností je elektrická G-Klasse, tedy EQG, která přichází po více než 400 tisících vyrobe ných vozů se spalovacími motory. Čtyři elektromotory jsou blízko kol a akumulátory uložené v klasickém žebřinovém rámu; nechybí terénní redukce a nová tuhá zadní náprava. Vůz zdolal legendární testovací trať Steyr-Daimler-Puch (nyní Magna) na horu Schöckl v Rakousku, dlouhou 5,6 kilometru se sklonem až 60 stupňů! Na oslavu 100 let značky automobilů Maybach vznikl Mercedes-Maybach Concept EQS, luxusní SUV se čtyřmi samostatnými křesly, vycházející z techniky sedanu EQS s plánovaným dojezdem WLTP 600 kilo metrů. Příští rok prý vyjede sériový Mercedes-Benz EQS SUV na stejné platformě, verze Maybach má následovat v sezoně 2023. ►►►

10/2021 THauto

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2021

Foto Tom Hyan

3 Daimler AG (včetně Mercedes-Benz AG) hodlá do roku 2030 investovat 40 miliard eur do čistě elektrických vozi del (BEV), od roku 2025 chce mít tři nové elektrické platformy MB.EA, AMG.EA a VAN.EA, rozjíždí další vý robu vlastních akumulátorů v Hedelfingenu u Stuttgartu a pobočka Mercedes-Benz Energy GmbH v Kamenci pracuje na užití vysloužilých akumulátorů coby zásobní ků energie. Devět továren Daimleru vyrábí trakční aku mulátory, takže tyto velké investice asi nelze zastavit. Nabíjecí síť Mercedes me Charge má údajně 530 tisíc míst ve 31 zemích světa (z toho 200 tisíc v Evropě). V Mnichově jsme si prohlédli také elektrické EQB (zatím předvedeno jen v Číně), EQV (V-Klasse) a nový EQT (T-Klasse, až sedmimístné MPV odvozené od Citanu druhé generace, jenž v srpnu slavil premiéru na Caravan Salonu v Düsseldorfu). Přestavbu na elektromobilitu v rámci Mercedes-EQ tedy představují EQC, EQA, EQS, EQE a EQV, k nimž přibudou další včetně EQB, eCitanu a EQT. Nový Citan opět vychází z Renaultu Kangoo, má verze Kastenwagen (skříňový dodávkový) a Tourer (osobní), přibude i prodloužené provedení. Hudbou vzdálenější budoucnosti je Vision AVTR Con cept, futuristická studie Mercedes-Benz, představená už na veletrhu elektroniky CES 2020 v Las Vegas. Vrcholem techniky má být přístroj BCI (Brain-Computer Interface), který po nasazení na hlavu řidiče čte jeho myšlenky a přímým spojením vozidla s mozkem je

auto 2021/10

1, 2 Volkswagen ID.Life, aneb cesta k levnějšímu elektromobilu pro široké masy 3 Renault Mégane E-Tech, elektromobil z Douai, alternativně 96 nebo 160 kW (130 a 218 k) 4 Wey Coffee 01, čínský příspěvek do kategorie SUV s hybridní soustavou 331 kW (450 k) 5 Ora 03 Cat, produkt nové elektrické značky čínské skupiny Great Wall Motors

5 ovládá bezdotykově a beze slov. Jde o tzv. biometrickou interakci po krátké kalibraci u nového uživatele. Zají mavé sci-fi, otázkou zůstává proč?! Předvedený kokpit i vůz 1:1 dále vyniká tzv. organickým designovým jazy kem, použitím tzv. udržitelných materiálů (přírodní ratan, recyklovaná rostlinná kůže Dinamica a jiné), organickým kompostovatelným akumulátorem a třiatřiceti bionickými klapkami na zádi pro komunikaci s okolím. Místo volantu má multifunkční kontrolní element na středové konzole, položením ruky startuje a podle srdečního tepu pozná svého řidiče. Jinak AVTR znamená Advanced Vehicle Transformation, takže další reset... Na stánku byla i vozidla se spalovacími motory. Na příklad Mercedes-Benz G 350d v nové výbavě Profes sional Line Exterior s důrazem na offroadový vzhled, luxusní Mercedes-Maybach S 680 4Matic a pro náš úžasně bezpečný svět pancéřovaná verze S 680 Guard 4Matic. Světovou premiéru slavil také hybridní Merce des-AMG GT 63 S E Performance (5 Door) s kombinací známého čtyřlitrového osmiválce bi-turbo 470 kW (639 k) s Belt-ISG 10 kW (14 k) vpředu a trakčního elek tromotoru 150 kW (204 k) vzadu. S kombinovaným výkonem 620 kW (843 k) zrychluje 0 – 100 km/h za 2,9 sekundy a dosahuje 316 km/h (elektricky 130 km/h), bezemisně ujede 12 km a využívá inovativního akumu látoru HPB (High Performance Battery) 6,1 kWh (400 V) z vlastního vývoje AMG, jenž vyniká vysokou energe

Foto Tom Hyan

7 tickou hustotou 1,7 kW/kg. Jeho 560 článků je přímo chlazeno obtékáním nevodivou kapalinou HTC (High Tech Coolant) v systému s objemem 14 litrů. Řidič má k dispozici rekuperaci s výkonem až 100 kW ve čtyřech stupních a sedm jízdních režimů Electric, Comfort, Sport, Sport+, Race, Slippery a Individual. Na cenu vozu se raději neptejte. Po čtyřech letech překvapilo opětovné vystavení hyper sportu Mercedes-AMG Project One, tentokrát v bar vách počítačové hry coby Forza Horizon Edition, v níž účinkuje (dílo Microsoftu). První kusy z limitované série 275 kusů prý letos konečně zamíří ke klientům, vůz byl uveden k 50. výročí AMG v roce 2017. Jeho hybridní pohonná jednotka vychází z formule 1, skládá se tedy z přeplňovaného šestiválce 1,6 l/558 kW (760 k), elek tromotorů MG-H 90 kW na turbu a MG-K 120 kW na klikové hřídeli, a navíc dvojice trakčních elektromotorů po 120 kW na přední nápravě. Kombinovaný výkon se uvádí až 918 kW (1248 k), zrychlení 0 – 100/200 km/h za 2,2/6,0 sekundy a největší rychlost přes 350 km/h. Nová osmistupňová převodovka není z F1, ale je jí in spirovaná. Akumulátory Li-Ion 800 V jsou z formule 1. Smart Concept #1 (codename HX11) je nepochopením původního záměru, protože rozvor náprav 2750 mm a vnější rozměry 4290 x 1910 x 1698 mm rozhodně ne vystihují účel originálu. Přerostlý commuter vznikl na platformě Geely s elektromotorem cca 186 kW (250 k)

6 Volkswagen ID.4 GTX, dvoumotorové provedení s výkonem 220 kW (299 k) 7 Volkswagen ID.5 GTX, varianta SUV Coupé, odvozená z ID.4 GTX 8 Volkswagen Multivan Hybrid, sedmá generace legendy, tentokrát na platformě MQB jako osobní vozy 9 Ford Mustang Mach-E GT s elektrickým výkonem 358 kW (487 k)

vzadu a akumulátory 70 kWh v podlaze, zatímco design interiéru i exteriéru je dílem Mercedes-Benz Design. Ptáte se proč? Daimler chtěl značku zrušit, ale akcionář Geely o ni stál, takže koncem roku 2019 vznikla joint -venture Smart Automobile Co. v Hangzhou Bay (Ning bo), která kromě Číny chce Smarty z čínské produkce nabízet také na evropském trhu z německé prodejní pobočky (pro ekology, opět dodávky přes polovinu Zeměkoule)! Předobraz prvního nového typu má ujet 440 kilometrů na jedno nabití. Během tiskového dne v pondělí 6. září se středem ex pozice BMW Group stal podivný elektromobil BMW i Vision Circular, jehož název upozorňuje na tzv. cirku lární ekonomiku, tedy opětovné využívání materiálů, a to co nejdéle. Cílem je 100% recyklace včetně aku mulátoru a výroba ze 100 % recyklovaných materiálů. Nabízí se otázka, zda nebude lépe zase zvýšit život nost vozidel, omezit roztříštěnou nabídku typů a pro dloužit modelovou obměnu, tedy podobně, jako tomu bylo dříve. Zatímco BMW Produktions Programm na bízel v roce 1965 tři základní typy vozů (3200 CS, 1600/1800 a 700) a dva motocyklů (boxery R50/R60/ R69S a jednoválce R27), nyní paletu nabídky BMW tvoří pouze u osobních automobilů neuvěřitelných jedena dvacet modelových řad, navíc každá s mnohem větším počtem karosářsky i motorově odlišných typů! Uváží me-li, že dříve nebyla výjimkou ani dvacetiletá exis tence základního typu, který vyhovoval milionům klientů na celém světě, pak jde jistě o důvod k zamyšlení. A to nehovoříme o extrémech typu Volkswagen Brouk nebo Citroën 2 CV. Je to jen jiný pohled na ekologii. Některé studie jsou ušity horkou jehlou, při prohlídce konceptu BMW i Vision Circular nebo Mini Vision Urba naut zarazí třeba absence prvků pasivní i aktivní bezpeč nosti (například v Urbanautu chybí opěrky hlav u polo viny sedadel), takže jde opravdu jen o Potěmkinovy vesnice. Úsilí věnované těmto výtvorům a jejich propa gaci by se jistě dalo využít lépe (pro pobavení doporu čuji videoprezentaci Urbanautu šéfdesignerem Oliverem Heilmerem). Pokud jde o seriozní konstrukce, ►►►

10/2021 THauto

► IAA MOBILITY MÜNCHEN 2021

Foto Tom Hyan

1 1 Polestar 2, za ním Polestar 1, čínské elektromobily při útoku na německý trh, spřízněné s Volvo Cars ve skupině Geely Holdings

2 Elektrický Ikarus IC131 City Pionier, návrat maďarské značky pod taktovkou Trasco Bremen, jinak výrobce pancéřovaných limuzín

2 pak na velkém stánku BMW Group zaujaly nové elektromobily, připravené do sériové výroby v Dingolfingu. Sedan BMW i4 přijde do p rodeje v listopadu, je to typický bavorák, ovšem s elektrickým pohonem páté gene race (a konstruktéři už pracují na šesté). Zá kladní BMW i4 eDrive 40 má pohon pouze zadních kol, výkon 250 kW (340 k), akumulá tor 83,9 kWh a dojezd podle WLTP 590 km. S dvoumotorovým pohonem všech kol při jíždí první verze od BMW M GmbH, jde o typ i4 M50 s výkonem 400 kW (544 k) a dojez dem 521 km. Podobně vznikl crossover SAV, označený pouze BMW iX, jehož produkce se v Dingolfingu rozběhla už v červenci. Základ ní typ iX xDrive 40 nabízí výkon 240 kW (326 k), zrychlení na sto za 6,1 s a dojezd WLTP až 425 km. Výkonnější verze iX xDrive 50 dosahuje 385 kW (523 k), sprintu na sto za 4,6 sekundy a dojezdu až 629 km. Ceny ovšem jsou dramatické. První typ u nás začí ná na 2 127 970 Kč, druhý na 2 541 370 Kč, což další výbava ještě značně navýší. Strategie Neue Klasse BMW představuje důsledné snižování emisí CO2, elektromobi litu a recyklaci, jakož i využití recyklovaných materiálů. Do roku 2030 má být Mini pouze elektrickou značkou, zatímco portfolio auto mobilů BMW v té době bude tvořit 50 % BEV. Už bylo oznámeno, že čistě elektrické verze dostanou řady 5, 7, X1 a nástupce

auto 2021/10

3, 4, 5 Hyundai Prophecy, předobraz sedanu Ioniq 6, se řídí joysticky po stranách řidičova sedadla (podobně jako ovládací páky u tanku)

Mini Countrymanu. V srpnu 2021 vyjel po krátké výrobě u BMW Brilliance v Sheny angu časně modernizovaný BMW iX3, je hož zadní kola pohání elektromotor 210 kW (286 k) a stal se tak prvním sériovým typem s eDrive páté generace. Na stánku jsme si prohlédli rovněž vozy BMW 320e a 745e, které doplňují paletu Plug-In Hybrid, tvo řenou také X5 xDrive 45e, 545e xDrive Sedan, X3 xDrive 30e, X2 xDrive 25e, X1 xDrive 25e a 225xe Active Tourer. V příštím roce vznikne ověřovací série BMW iX5 Hydrogen s vodíkovými palivovými články, systémovým výkonem 275 kW (374 k), dvě ma kompozitovými nádržemi po 3 kg vodíku (pod tlakem 70 MPa) a tankováním za tři až čtyři minuty pro dojezd 500 km. Volkswagen by se rád stal lidovým vozem také v éře elektromobility, a proto představil jednoduchý ID.Life, při jehož odhalení jsme se neubránili vzpomínce na dvacet let sta rou studii Mazda Secret Hideout, kterou jsme si prohlédli na Tokijském autosalonu 2001 (ovšem se spalovacím motorem). Nový ID.Life má být základem pro malý ID.2, jehož cena by neměla překročit 20 ti síc eur, výroba ale bude až od roku 2025 ! Ve vývoji je levnější platforma, vycházející z MEB, ale kratší; poprvé jde v řadě ID o vůz pouze s pohonem předních kol. Elek tromotor 172 kW (234 k) s akumulátorem

57 kWh vozu udělují zrychlení 0 – 100 km/h za 6,9 sekundy a dojezd 400 kilometrů; rozvor n áprav je 2650 mm a vnější rozměry 4091 x 1845 x 1599 mm. Je zřejmé, že na stejném základě vyjedou také avizované elektrické vozy Škoda, levnější než Enyaq iV, jehož verze Coupé byla představena ještě s kamufláží vybraným novinářům také v Mnichově, ale o týden dříve (Škoda Auto v Mnichově nevystavovala). O tiskovém dnu představil Renault nový Mégane E-Tech, elektrickou variantu další generace Mégane, ale na platformě CMF -EV (poprvé ji využil Nissan Ariya), nejprve s elektromotorem 96 kW (130 k), akumuláto rem 40 nebo 60 kWh a dojezdem WLTP 300/470 km. Hmotnost vozu je od značných 1624 kg, velká jsou i kola 18 nebo 20 palců, rozvor náprav činí 2700 mm a vnější roz měry 4210 x 1780 x 1500 mm. Druhou mož ností bude elektromotor 160 kW (218 k). Další automobilkou se stánkem na výsta višti byla Hyundai, která od roku 2035 nehodlá v Evropě prodávat vozy se spalo vacími motory a jako předkrm elektrické budoucnosti vystavila autonomní Robotaxi na základě Ioniqu 5 ze spolupráce s provo zovatelem Motional (zavede do pravidelné služby za dva roky) a také stylistickou studii aerodynamického sedanu Prophecy, jenž má být už v příštím roce základem Ioniqu 6.

Nestranný a nez

ávislý měsíčn

Na volné ploše, ale na výstavišti, se prezentoval Genesis, luxusní značka Hyundai Motor Group (na snímku sedan G80)

ík všech autom obilistů a mo tocyklistů orie ntovaný na hist orii

Foto Tom Hyan

motorismu

Měsíčník pro všechny staromilce, které zajímá historie motorismu

Říjen 2021

Ročník XXI. číslo 234 120•Kč

Panhard et L evassor

nejstarší auto

mobilka svět

Overland

Giovanni Miche lotti

MJ_2021_10.in

dd 1

Robotaxi s autonomním řízením stupně 4 podle SAE, postavené na základě elektromobilu Hyundai Ioniq 5 Zajímavostí čtyřsedadlového konceptu je absence volantu, řídí se dvěma joysticky po stranách řidiče podobně jako vojenský tank. Černý interiér vozu podle designerů inspiroval vulkanický povrch pobřeží jiho korejského ostrova Jeju-do (velmi působivý, viděli jsme při Media Drive 2014 s vozy Kia Soul EV). Na skromném stánku německého Forda jsme si prohlédli elektrický Mustang Mach-E GT s výkonem 358 kW (487 k) a zrychlením 0 – 100 km/h za 3,7 sekundy. Tím ovšem výčet stánků známých automo bilek na výstavišti končí. Ve skutečnosti však vystavovaly ještě tři čínské značky, z nichž švédsko-čínská Polestar sice uvádí sídlo v Göteborgu, ale vozy z čínské produkce prý přijdou také do Evropy (od založení firmy v roce 2017 k tomu dosud nedošlo). Hybridní kupé Polestar 1 a elektrický hatchback Polestar 2 už dávno nejsou novinkou, zajímavé bylo ovšem setkání s generálním ředitelem Thomasem Ingenlathem (kdysi šéfdesignerem Škoda Auto), který opět slíbil vstup na evropský trh. Nový Polestar 3 (SUV) v budoucnu rozšíří portfolio značky, stejně jako sériová verze konceptu Precept. Polestar je členem Geely Holdings stejně jako Volvo (po léta ignoruje světové autosalony) a Lynk&Co (před pěti lety se představila v Evropě, ale navzdory prohlášením na trhu dosud není). Zbývající

dva automobilové stánky obsadila Great Wall Motors s vozy značek Wey (luxusní SUV) a Ora (elektromobily), pro něž už byly v Německu zveřejněny ceny. Součástí IAA Mobility 2021 byly přednášky na téma budoucí dopravy, ale často na nich vystupovali zvláštní lidé ze zvláštních firem a institucí, zkrátka svět chce být klamán. Stánky ve městě byly jakousi mnichovskou variací pražské Náplavky, kde šlo hlavně o zábavu a nikoli o automobily. Součástí show byly testovací jízdy, samozřejmě hlav ně jízdních kol. Vzhledem k tomu, že jsme přijeli na novinářský den, tak jsme městské expozice Audi, Porsche, Dacia, Cupra a Kia neviděli. Autosalon údajně navštívilo 400 ti síc lidí, což je polovina obvyklého počtu na velkých akcích tohoto druhu. Dlužno říci, že většina světových automobilek pořadatele ignorovala. Možná největším šokem je roz hodnutí Opelu, který těsně před autosa lonem v Rüsselsheimu pro 180 zvaných představil novou Astru, ale v Mnichově nesly značku Opel jen automobily v sekci historic kých vozidel. Zvláštní doba přináší zvláštní činy. Toyota, Honda, Mazda, Nissan, Gene ral Motors a Stellantis, který chce převést tucet nabytých značek na společné plat formy, patřily k automobilkám, po nichž ne bylo v Mnichově ani vidu, ani slechu. Zřejmě mají klienty na jiné planetě. ■

Ariel Rally 20

21 21.09.21 5:04

Právě vyšlo říjnové číslo plné zajímavého čtení

První automobil Panhard paní Louisa Sarazin-Le et Levassor dokončený v říjnu 1890. Vpředu sedí vassorová a René Émile Levassor a Émile Panhard

Začátky aut

Panhard et

Mayade, vzadu

omobilky

Dvouválec Daimler

z roku 1889

mohli zamýšlet nad programu. Zkušeno rozšířením výrobního st s výrobou je přivedla kanónů na výroby a od roku myšlenku strojírenské Panhard & Cie 1875 začala firma Périn, vyrábět v licenci nové stacioná Deutz plyrní motory různého od ¼ koně až výkonu po výkon 3 koně. sperovala a v prosinci 1878 Firma prokapitál navýšen byl na 900 000 franků.základní rostla z osmi motorů postaven Výroba 1876 na 202 Volnáých plocha roku na letišti přivítala Panhard et Levassor motorů v roce desítky nadšených motorů vyrobený v roce 1830, 1880 a 380 leží podle zájemců. V popředí ch roku 1881. vlastního patentu, vyrábět kočáry kdy začal Adrien Panhard Karosa B732.1654 -Louis Périn Trolejová věž LIAZ a okružních pil z roku 1992 a strojů pro čepován roku 1886 zemřel,Když Jean101.860 VNP400 v centru Paříže. provozovat nájemnou stáj název firmy na Jeho syn René Během francouz í, omítání či kapování. Société Panhard změnil se začal po studiích (1841–1908) a formálně sko-pruské války Není na závadu, 1870–1871 na tak byl uznán et Levassor v letech Levassor zde vyráběli et Manufactures École Centrale des Arts když připome podíl Émila typové řady, a ve firmě. dokonce i děla, a to včetně hlavní. neme které se hradčan firmu Hippolyt pracovat pro kolářskou Dalším absolven zúčastnily. Je ského klání a de Během studií pochopitelné, tem École a nedlouho potom Longueil v Courbevoie na rale des Arts řady byly zastoupe že některé CentV areálu et Manufactures École Centrale des Arts et bývalého ny více vozidly. Marií. Panhard se oženil s jeho dcerou Edouard Sarazin,Manufactures se René Panhard byl pan vojenského řadě nechybě Mimon telil s o něco se postupně la městská proveden V první ě spřáze letiště v Libereckém všemi dodavate kterého se seznámil se mladším Émilem poměrně úspěšný B732 stal í Karosa kraji se v sobotu Ralsko-Hradčany li kolářské rem (1843–1 desát autobu Levasso- se právník. Jednoho firmy nimi s panem nedaleko provedens „turbomotory“. Z linkovýc 897). Potkali sů, ale také na Sarazina 4. září sjelo Jeanem-Louisem a mezi Levassor začal se opět, když í se na srazu h obrátila německá Karosadne náklad celkem který vyráběl a ních roku Périnem N. jednapa- Karosa C734.00 objevila vozidla A. Otto automobilů 1869 pracovat firmaLIAZ. V pořadí , vedoucí dřevoobráběcí již třetí sraz uspořá slévárny firmy jako pro soudní & Cie., aby připravi převážně značek , C734.1340, Périn & Pauwels stroje. Firma dal l podklad C734.20, C734.20 nadšenců do C734.1346, Durenne y Spolek majitelů při sídlila na ulici parních strojů „velkých“ Saint-Antoine histori du Fauborg sídlícího v Courbev , výrobce pro porušen s Gabrielem Dehayninem HL a Doslova ckých C735.1031. volant v Paříži, což Panhard seznámi í patentní autobusů z bonbónkem oie. bylo rum výroby se stal jeden Ústí nad Labemů proveden l svého bývalého René nakonec nic nebylo, ch práv. Ze kdyžsporu luxusního nábytku tehdy cent- žáka s panem z vozů í Karosa spolu- pan . avšak v rocesraz byl na pozvánkách reklamo Pauwels zemřel, Périnem a od . Když pan 1872 Sarazin opět byl až po vyroben C734. Tento autobus autobusů byl ván konkrétn roku 1872 se začal se pan Levassor stal požádán, aby řady Karosa í upraven podnike žet po novém Périn poohlíjejich společní ě jeden „erťák“, zastupoval v tutobyla rana na firmu společníkovi. kem. Továrna poněkud barvitějš 700, skuteč- RTO v m Chivšak v té době podobné soudní nost Našel vhodnéh partnera v René provedení Lux, tedy Škoda 706 Armády pojízdnou ambulanci pro praskala ve cem plynovýc í. Z různých koutů při s výrobo nutné se České potřeby švech jedna Panhard h České motorů republik vůz Karosa a bylo již „ešda“, čili republiky a měl přestěhovat. ovi, který mohl Lenoir. díky dědictví y dojeli majitelé „hranatý ŠD11.2040 T, V té době fungovala pod V roce 1873 záloha pro ch“ karos po otci přispět sídlila v nové a také „ešela“ již firma toren typové řady ŠL případ válečnéh sloužit jako novým názvem nejen proklam pokladny 200 továrně postaven do firemní ných Gasmo11.1307 Turist. Autobus dodnes o konfliktu. Fabrik Deutz „sedmistovek“, ova- dové tisíci franky cích zakoupe Tyto opravA. G. Představ působí, jako ale také následné skvosty byly poloviční podíl. a získat tak ných od staviteleé na pozem- kolínské řady 900itelé by právě vyjel z výrobní linky. firmy byli se či licenčních jakousi třešničko Roku 1866 ustavili mezi ulicí na dortu Sarazine kooperačních d’Ivry a bulvárem Descharda kojení, firmu Société u busů m tak novou René Karosa-R V Ralsku nemohly že z něj udělali spo- enault, auto- struovan celé plejády nádherně Périn, Panhard Masséna Panhard bydlel resp. Irisbus. zrekon- dálkovýc byla úspěšným & Cie. Firma svého chybět ani zástupci demzástupce nadále na Place . pro Francii. Sarazin k tomu, že se Vzhle- natých“ ých a pečlivě udržovan Vosges, Levassor výrobcem pásových h verzí LC jedná o ých „hrase tak stal des firmě karos. 735 v proveden si pronajal byt byl tím, „atmosférák“ sraz kdo Panhard et pil za novou přístupný jak přátelskou akci, kové techniky Nechyběli ani zástupci 38 v budově í a zároveň i továrnou. Ve všem autobusů užit- nými na výrobu motorů Levassor prodáva značekl práva v podobě vozidel větších prostorá s přeplňov Karosa, ale motory, a to m doplnila Deutz. LIAZ, které ch se sorem i Škoda, bez navíc závodní včetně „luxusbu ana stáříLevasLC757.1060 se přitom dobře S Émilem ohledu a stav, tak i Tatra „Dakar“ su“ HD12. Nejen Opravdovým pro všechna znalivozidla . z doby,českoslo „sedmist unikátem tedy nákladn kdy řada ovky“, í jová věž se stala trole700, ale „devítist MJ_2021_10 venské výroby .indd 38 LIAZ 101.860 na značku. bez ohledu řada 900 již ovky“, tedy VNP400, která Motor Journal ústeckým spolkem představují ve byla šenců Díky10/2021 sbírkách nadbenevolenci důležité podniku Praha, získána od Dopravního pořadatelů například tři dorazily městské místo. Na setkání tedy kde sloužila jiné než „hranaté tak přijely při údržbě vozy Karosa a montáži tramvajodlouhá léta B951E.1 “ autobusy, B931.1675, 713 jového vedení. či vého B952E.1 trole- ková Veteránsalon 21.09.21 5:07 provedení Karosa718, ale také dálMotor Journa LC936XE.1038 a dva Axery a lu 10/2021 jedno Recreo.

nejstarší aut

Levassor,

omobilky svě

V roce 1891 vyrobili pánov vozů a násled é Panhard a Levassor ovaly další počtu, což z firmy Panha série jedna za druho šest identických rd et Levass bilku se zaved u or činí histori ve stále větším enou sériov cky první autom ou výrobo u. oořeny firmy

3. sraz auto

busů

Karosa řad

y 700 v Ra

lsku

Korzo z letiště do Mimon

ě a zpět s vozy Karosa

různých provedení

Na své si přišli i zájemci o těžkou techniku, „Tatrovkou“ Dakar v popředí „Liazka“, a dalšími autobusy následovaná Karosa 700

MJ_2021_10

.indd 68

Motor Journal 10/2021

21.09.21 5:08

Overland Six Model

86 z roku 1915

Overland

Značka Overla nd se zrodila Coxe během v mysli Charle setkání nad předtím dostud kávou na podzim se Minshalla a Clauda roku 1902. Indiana. Nad oval Ross Polytechnic Institute v Terre Cox nedlouho kávou vysvět dentu firmy Standard Wheelloval panu Minshallovi, Haute ve státě diplomovou v té době prezipráci, což byl Company se sídlem v Terre Haute, na základ ě motorového návrh čtyřkolového vozidla postav svou nebyla žádno tricyklu. Samoh eného u ybná vozidl nadmíru zajímanovinkou, ale Coxův a již nápad tehdy vý. připadal oběma pánům

1965/2004 Shelby

1998 Dare Ginetta

AC Cobra 427 CSX

H&H Classi

c v Duxfordu

Aukční síň HaH Classic Imperiálního uspořádala válečného 8. září aukci dena muzea

v prostorách konečná v Duxfordu. řestože Cox Poté co neměl žádné až krátce po uzávěrka všech nabíde zkušenosti se spalovacími Zakladatelé Overland skončení aukce k včetně několi byla proveŘídil se pákou. Automobile vozidel v celkov Minshalla natolik, motory, oslnil pana ka učiněných bylo prodá Na svou dobu é ceně přes no 78 ze 127 prvkem byl že se stal vedoucím ného autom nově utvořené systém zapalová moderním modelu nabídnutých byla ukončen obilu tak dosáh2,3 milionu liber. Průmě ho ným přepínač ní s dvojčina a dvouválc lení. Jak název automobilového odděem, kterým rná cena proda nabízeny ve la částky 30 e byly řidič mezi dvěma dvou proveden 504 liber. - 1967 Jaguar E-Type 4.2 Standard Wheel napovídá, zabývala se suchými akumulá přepínal 7 nebo ích o výkonu 9 koní. Ačkoli nač byl odnímat ejdražším automob tory. PřepíCompany výrobou výroba overland všeho druhu, elný a řidič ho stoupala a musela ilem se stal kol do kapsy ponejvíce však ů jeden z mála, Shelby mohl strčit vůz se a „zabránit tak Cobra přesuno niční vagony. vešlo pro železkteré byly tehdy továrny v Indianap 427 ut do větší kupé nepovolané osobě V novém automob v nastartování“. do Anglie. Vůz Shelby Automob CSX vyrobený po dokonaléJaguar E Type 4.2 z roku dovezeny olis, kde bylo firmou oddělení se po prvním a prodáno již ilním vyrobeno 1967 za 96 iles Inc. v však sešla skupina 2004 přesně kompletní renovaci Testování prvního 36 automob roce které 750 liber. Kabriole majiteli se prodal podle vzoru ných techniků ilů, zisk pana talentovaMinshall , během z byl vůz také Overlandu slavných vozů . Kromě Coxe dilo zájem roku 1964 postaven t Lancia Flavia 1.8 1965. Jedinou přestavěn na vzbu- Rozhodl a z celého dobrodružství z roku zde pracoval Arthur J. Paige, veřejnosti a stranné výjimkou je pravo- jeden byl Nabízen ý karosárnou nula. i bylo postaven se proto rie. do konce roku Edward McNutt karose- 1E34597 řízení. Vůz s číslem Vignale, ze 40 vozů ý vůz je jeden B. Mull. Již o asi dvanáct a Edward a značce Overlands tímto podnikem podvozk skončit z byl deseti v únoru 1903 u rií dokončen 15. dalších vozů, z karbonových které se prodával se prodal podle s pravostranným řízením, s karose- Jeho hrozil zánik. tak vyjel z bran továrny prototyp srpna 1967. vláken a má očekávání za Claude Cox však majitelem se dukce automob y za 595 dolarů. Pro45 000 liber. stal nadporu Za Aston Martin svému automoblehce přes dva tisíce kilometr najeto pouze H. Dumbau vodou chlazený automobilu poháněný čík Robert Na dluh koupil ilky stoupla DB MkIII z ilu věřil. ů. gh podvozk Vůz m jednoválcem z rok na více americk zaplatil následuj s zbytek roku 1959 číslem u 4502 se prodal nový majitel firmy za 9000 ého námořni ící Naštěstí než dvacet vozů, 5 koní. Na rozdíl který s ním přestal o výkonu dolarů. zájemci na telese během fonu nabízen i nový ale to již byl za 146 250 jezdit na počátku ctva, se o velmi vzácný 135 000 liber. Jednalo řádání měl nový od tehdy obvyklého uspodesátých let. vil bývalý zákazník několika týdnů dvouválec o vůz osazený deva- speciáln obje-m vozem liber. Svým způsobem podobný koně runabou výkonu v montova továrně firmy t ími 6,5 motor umístěn svisle vpředu Standard Wheel světlomety Lucas ný byl vůz Dare Automobil Lancia a výrobce vagonů z roku 1998. pod jednodu Ginetta G4 vozku původní do prodlouženého podavšak s motorem Le Mans, pan David Parry, chou Firma Dare kapotou a byl osobní vůz vybírali B20 GT si jako svůj ho runaboutu. splatil Coxův si koupila práva který vybaven pedály hranatou firma nabízela V tin V8 S z roku z jiného vozu. Aston Mardluh a Overlandna výrobu přední jezdci vozů Ginetta dvourychlostní jako byl Juan za 1500 dolarů roce 1905 Od března ovládanou 1977 se prodával G4 a G12, které koupil. bratři Manuel Fangio, formule 1, po 24 letech. 1906 planetovou lec 16hp v podvozk také čtyřváWalklettovi poprvé převodovkou. nebo Mike Konečných 71 Jean Behra vyráběla nová tak automobily letech, vyráběli v šedesátýc u o rozvoru 54 jako Model 663 liber bylo o osm tisíc liber firma Overland Overland 90 palců a dodnes na h val nezávislý Hawthorn. Vůz se vyznačo18. Výroba pany. V nabídce ně méně, než se Auto ComStejně m zavěšení jednoválcového dalo. předpoklájako u původní vyrábí řadu dílů. ním dvouválec 9hp byly pouze dva modely vidlicovým šestiválc m kol, kompakt- tin Nového majitele nenašel Ginetty je zákla– ovšem a čtyřválec 16hp. dem Ford, Aston MarDB6 Mk2 z em s převodov u zadní nápravy se současným roku 1971 s Produkc kou cenou Zetec. Vůz dvoulitrem e byl odhadovanou MJ_2021_10 350–400 tisíc odhadován na .indd 54 novými brzdami a velmi účinnými bubliber. Vůz měl 30 tisíc liber, maximálně . necelých sto Motor Journal najeto ale prodal se 10/2021 1958 vyrobeno Celkem bylo do června tisíc kilometr za 38 250 liber. ů Do očekávan a 3121 rodina prodával vozů v šesti prvního majitele. a ho ého vaných sériích. vylepšoliber se konečno limitu 100 až 120 tisíc Těsně pod odhadov Trojnásobek sto tisíc bylo u cenou 114 původně odhadov aných ceny akceptováno 750 liber zaplatil ané za Aurelia B20 21.09.21 5:07 GT čtvrté série vůz Lancia Mercedes-Benz nový majitel za kabriole t z roku 1955, 300SE z roku ze 78 vyrobený 1966, jeden ch s pravostra nným řízením

1955 Lancia Aurelia

B20 GT

Motor Journal 10/2021

1964 Lancia Flavia

Vignale

MJ_2021_10

.indd 73

21.09.21 5:09

www.MotorJournal.cz

Automobily

► SUBARU OUTBACK 2021 (BT)

PRŮBĚŽNÁ

Foto Tom Hyan

EVOLUCE

Subaru Outback se z varianty kombi s offroadovými prvky stal samostatnou typovou řadou, stojící na vrcholu nabídky japonské značky...

istorie Outbacku je velmi zajímavá, nejprve byl od modelového roku 1995 koncipován jako zvýšená verze kombi Legacy v offroa dovém stylu, podobně jako méně úspěšný Outback Sport (tři generace 1994 – 2011) vznikl na základě kombi Impreza. Během let (nyní je v prodeji už šestá generace) se proměnil v samostat nou řadu Outback, zatímco sedany a kombi Legacy z evropského trhu tiše zmizely. Menší Outback Sport se po roce 2010 stal základem nového modelu XV (za mořem Crosstreku), zprvu značeného Impreza XV. Pro úplnost dodejme, že se na americ kém trhu krátce prodával sedan Out back (do 2007 na základě Legacy čtvrté generace spolu s kombi Out back třetí generace). Historie je to trochu zamotaná, ale jedno je jisté, Outback slaví velké úspěchy a ze jména na americkém trhu pomohl k rekordním prodejům značky Su baru. Právě proto se tam představil nejnovější Outback modelového roku 2020, tedy šesté generace, který

auto 2021/10

TOM HYAN Subaru Outback šesté generace je první na nové globální platformě SGP, která je tužší a lehčí, čímž se podílí na zlepšených jízdních vlastnostech

jsme si poprvé prohlédli při světové premiéře v dubnu 2019 na New York Auto Show (zatím posledním auto salonu, který se v New Yorku konal, loňský a letošní byly pro koronavirové problémy zrušeny). Spojené státy americké se staly největším trhem pro Subaru, a tak šestá generace se začala prodávat v USA v roce 2020, zatímco ostatní trhy (včetně Japonska a Evropy) dostaly nové vozy až letos. V létě jsme vy zkoušeli nový Outback v evropské specifikaci s vyšší výbavou Field ES (třetí ze čtyř mož ností), nepřeplňovaným dvaapůllitro vým motorem FB25 o výkonu 124 kW (169 k), převodovkou Lineartronic (nyní s možností manuálního řazení nastavených osmi převodových stup ňů místo sedmi) a trvalým pohonem všech kol S-AWD. Na první pohled se vůz od předchůdce příliš neliší, markantní jsou užší hlavní světlo mety, ale největší změna se odehrála pod karoserií. Nový Outback už je také postaven na globální platformě SGP (Subaru Global Platform), která přináší tužší a lehčí konstrukci, sní

3 4

Foto Tom Hyan

1 V modelovém roce 2021 se nový Outback prodává ve čtyřech výbavách Active, Comfort, Field (vůz na snímku) a Touring

žené těžiště a je vhodná rovněž pro zástavbu alter nativních pohonů. Navíc je Outback prvním typem, navrženým pro splnění náročnějších nárazových testů EuroNCAP (50% offset). Rozvor náprav zůstal shodných 2745 mm už od čtvrté generace, ale šestá je suverénně největší, byť nárůst rozměrů není nijak dramatický. Celková délka 4870 milimetrů znamená navýšení o 50 mm, šířka přibrala 35 na výsledných 1875 mm a výška narostla o 70 na 1675 mm. Nový Outback působí vzhledem

stejně mohutně jako předchůdce, je to prostě velký automobil, s bohatým vnitřním prostorem a kom fortním interiérem. Offroadový styl znamená, že jízda je velmi příjemná bez jakýchkoli rázů, ať jedete po silnici, či v terénu. Zlepšení jízdních vlastností bylo tím prvním, co nás na novém Outbacku zaujalo. S parkováním ve městě je to ovšem horší, ale cou vací kamera s ostřikovačem je standardní výbavou, můžete mít i skvělý Multi View Monitor (přední a boční kamery). Samozřejmostí se stala chlouba ►►►

2, 3, 4 Prostorný interiér pětimístného vozu splní všechny běžné nároky a působí luxusním dojmem s kvalitním čalouněním 5 Velký zavazadlový prostor se ještě zvětšil, nyní využívá bezdotykově elektricky otevírané zadní víko 6 Nová přístrojová deska se středovým dotykovým displejem o úhlopříčce 11,6 palce

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► SUBARU OUTBACK 2021 (BT)

Subaru Outback se vyrábí jako kombi v offroadovém stylu, ale první dvě generace přinesly také sedan (1997 Legacy Sport Utility Sedan, 2000 Outback Sedan) Všechny vozy Outback na českém trhu mají čtyřválcový motor boxer 2,5 l a plynulou převodovku Lineartronic CVT

Subaru, tedy kamerový systém EyeSight, nyní nové generace s jedenácti bezpečnostními funkcemi, k nimž patří předkolizní brzdový systém, autonomní nouzové brzdění, udržování jízdy v pruhu, adaptivní tempomat a další. Pro evropský trh je k dispozici výhradně zážehový čtyřválec s protilehlými válci (boxer) typu FB25, jehož 90 % dílů bylo přepracováno a upraveno. Výkon sice mírně klesl na 124 kW (169 k) v rozsahu otáček 5000 až 5800 min‑1, ale točivý moment vzrostl ze 235 N.m při 4000 min‑1 na 252 N.m při 3800 min‑1. Úpravy pro snížení emisí a zlepšení účinnosti znamenají zvýše ní stupně komprese z 10,3 na 12,1, systém rychlejší ho zahřívání motoru po studeném startu a montáž filtru pevných části (GPF). Snížila se nejen spotřeba paliva, ale také se zlepšilo vytápění interiéru. Řidič má k dispozici dva jízdní režimy SI-Drive, sportovní (S = Sport) a komfortní (I = Intelligent), které upra vují charakteristiku plynového pedálu. Plynulá pře

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený zážehový nepřeplňovaný čtyřválec Subaru typ FB25 s dvojicemi protilehlých válců (boxer), uložený podélně vpředu; DOHC 4V VVT v každé řadě válců; elektronické vícebodové vstřikování paliva (pořadí zážehu 1-3-2-4), Stop/Start; EU6d; 2498 cm3 (ø 94 x 90 mm); 12,1:1, 124 kW (169 k)/5000 – 5800 min‑1 a 252 N.m/3800 min‑1. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor 150 A, akumulátor 12 V/62 A.h. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – samočinná plynulá převodovka Lineartronic CVT s kapalinovým měničem momentu (4,066 až 0,503 – Z 4,379) s možností osmistupňového přímého řazení (4,066 – 2,628 – 1,911 – 1,490 – 1,166 – 0,914 – 0,717 – 0,559); stálý převod náprav 3,900; trvalý pohon všech kol Active Torque Split Symmetrical AWD. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; vinuté pružiny a teleskopické tlumiče, příčné zkrutné stabilizátory; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením, ABS/EBD, BA, VDC; pneumatiky 225/60 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2745 mm, rozchod kol 1570/1600 mm; d/š/v 4870/1875 (se zrcátky 2067)/1675 mm; světlá výška 213 mm; pohotovostní hmotnost od 1641 kg, celková 2200 kg; hmotnost brzděného přívěsu do 2000 kg; objem zavazadlového prostoru 561/1822 l, objem palivové nádrže 63 l. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 193 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 10,2 s; spotřeba paliva NEDC (EU) 9,1/6,5/7,4 l/100 km; emise CO2 169 g/km.

auto 2021/10

vodovka Lineartronic CVT je jedinou možností, její výhradní použití si vynutily především moderní asis tenční a bezpečnostní systémy, které nejsou kom patibilní s manuální převodovkou. I tak můžete řadit manuálně převodové stupně; zatímco dříve přešel Outback od šesti k sedmi nastaveným stupňům, nyní jich nabízí osm při širším rozsahu převodových po měrů. Převodovka má nový hydraulický systém, ve srovnání s předchůdcem vykazuje o 22 % menší ztráty třením, na čemž se podílí také olej s nižší viskozitou. Pro jízdu v terénu je k dispozici ještě dvo jice režimů X-Mode, a to Snow/Dirt (sníh/štěrk) a Deep Snow/Mud (hluboký sníh/bláto), které podle druhu a adheze povrchu upravují funkci převodného ústrojí pro optimální trakci. Mírný nárůst vnější rozměrů znamená také zvětšení interiéru. Zvětšila se podélná vzdálenost mezi před ními a zadními sedadly o 10,8 mm, přední jsou nyní o 30 mm dále od sebe a v oblasti ramen je interiér o 7 mm širší. Šířka otvoru zavazadlového prostoru se zvětšila o téměř 30 mm, jeho délka u podlahy je o 23,9 mm delší (1067 mm) a objem zavazadlového prostoru vzrostl na 561 litrů (po sklopení zadních se dadel až 1822 litrů). Nechybí praktické funkce bezdo tykového elektrického otevírání zadního víka a rolo vacího krytu zavazadlového prostoru, háčky a kapsy v zavazadlovém prostoru, či střešní ližiny s integro vanými výsuvnými příčníky pro snadnější upevnění nákladu. Subaru Outback je výjimečný automobil, velký a prostorný, praktický i pro cestování většího počtu osob, vhodný pro aktivní využití volného času. Konektivita je na obvyklé úrovni dnešní doby. Ceny automobilů šesté generace Subaru Outback ES Lineartronic se pohybují od 1,085 do 1,23 milionu Kč; testovaný Field ES byl za 1 170 000 korun čes kých včetně DPH, výbavy jsou značeny od nejnižší Active přes Comfort a Field po Touring (více a po drobněji na www.subaru.cz). ■

Foto Subaru

Subaru Legacy Outback první generace (BG) se představil v modelovém roce 1995

Foto Helena Hyanová

Světová premiéra Outbacku šesté generace (BT) modelového roku 2020 na autosalonu v New Yorku v dubnu 2019

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► TOYOTA HIGHLANDER 2021 (XU70)

Největším SUV v evropské nabídce Toyoty je poprvé v historii americký Highlander...

TOM HYAN

Toyota Highlander čtvrté generace patří k velkým vozům, které se dovážejí z americké produkce také na český trh

auto 2021/10

ighlander navzdory své velikosti ukrývá pod karoserií techniku s modulární architekturou TNGA (Toyota New Global Architecture) ve verzi GA-K, známé už z automobilů nových generací RAV4 (od 2018), Camry (2017), Avalon (2018) a Lexus ES (2018), vhodnou jak pro pohon předních, tak všech kol, byť ještě s motorem uloženým vpředu napříč. Pro Evropu je určeno provedení s velkým dlouhozdvihovým čtyřválcem 2,5 litru, jenž v hybridní verzi využívá Atkinsonova pracovního cyklu, a standardně s pohonem všech kol. Podle výrobce v tomto segmentu E-SUV potřebují klienti vozy k delším cestám, pro něž není provedení Plug-In Hybrid vhodné, a proto jde o klasický hybrid HEV čtvrté generace bez vnějšího dobíjení. Toyota má v tomto oboru velké zkušenosti, za 23 let prodala přes 16 milionů hybridních automobilů.

Toyota Highlander se na evropském trhu nabízí výhradně coby popsaný HEV s pohonem všech kol AWD-i; jeho Self-Charging Hybrid System se skládá z dvojice elektrických strojů MG1 (trakce/regene race) a MG2 (generátor/spouštěč) vpředu u zážehového motoru; pro pohon zadní nápravy přichází ke slovu třetí elektromotor MG3. Řidič může volit z jízdních režimů Eco, Normal, Sport a Trail (do terénu); podle volby a jízdních podmínek systém samočinně rozděluje točivý moment P/Z na nápravy v poměru od 100:0 až po 20:80 %, takže jde o vůz primárně s pohonem předních kol. Všechny čtyři módy pracují i po stlačení tlačítka EV (výhradně elektropohon), s nímž Highlander dosahuje rychlosti až 125 km/h (jinak na benzin až 180 km/h). Akumulátory Ni-MH jsou uloženy pod druhou řadou sedadel (vůz je sedmimístný se třemi řadami sedadel).

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (2.5 Hybrid AWD-i) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválec Toyota A25A-FXS s Atkinsonovým cyklem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V, VVT-iE (sání)/VVT-i (výfuk); elektronické přímé a nepřímé vstřikování D4-S; EU6d; 2487 cm3 (ø 87,5 x 103,48 mm); 14,0:1; 140 kW (190 k)/ 6000 min‑1 a 239 N.m/4300 – 4500 min‑1; dále synchronní elektromotory s permanentními magnety, vpředu MG1 typu 5NM (trakce/ regenerační generátor), 134 kW a 270 N.m, a MG2 (generátor/spouštěč), vzadu MG3 typu 4NM, 40 kW a 121 N.m; akumulátory Ni-MH 1,82 kWh, nominální/systémové napětí 288/600 V; kombinovaný výkon soustavy 192 kW (248 k). PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – plynulý planetový převod e-CVT (rozsah převodů neuveden); stálý převod 3,605. Pohon všech kol AWD-i (vzadu bez mechanického spojení jen elektrický) s variabilním rozdělením točivého momentu P/Z od 100:0 do 20:80 %. PODVOZEK – bezrámová konstrukce s nezávisle zavěšenými koly, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu víceprvkové závěsy s dvojitými příčnými rameny; pérování vinutými pružinami a kapalinovými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy ø 457 mm s vnitřním chlazením, ABS/EBD/BA, VSC/TRC; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem, 2,82 otáčky na plný rejd; kola z lehké slitiny, pneumatiky 235/65 R 18 nebo 235/55 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2850 mm, rozchod kol 1662/1690 mm; d/š/v 4966/1930/1755 mm; přední převis 988 mm; světlá výška 202 mm; nájezdové úhly P/Z 18,1°/22,7°, přechodový úhel 16,7°; objem zavazadlového prostoru 332/865/1909 l (3/2/1 řada sedadel); objem palivové nádrže 65 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 2050 kg, celková 2720 kg; nebrzděný/ brzděný přívěs 700/2000 kg.

Foto Tom Hyan

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 180 (EV 125) km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,3 s; spotřeba paliva WLTP 6,6 – 7,1 l/100 km; emise CO2 149 –160 g/km.

Rozměry Highlanderu jsou velkorysé, pětimetrový automobil na dlouhém rozvoru 2850 milimetrů na bízí délku interiéru 2548 mm, jeho šířku v první/ druhé/třetí řadě 1499/1484/1398 mm a vnitřní výšku 1212 mm; zavazadlový prostor lze sklápěním se dadel zvětšovat od 268 do 1177 litrů (objem do výšky krytu pod okny), resp. 332/865/1909 litrů až nahoru (vždy včetně započtení objemu schránky pod podlahou). Highlander vždy byl crossoverem SUV na platformě osobního vozu (spřízněn s Camry), od počátku v pěti- nebo sedmimístné verzi, pro vybrané trhy také s pohonem jen předních kol. První generace se představila na sklonku roku 2000, druhá o sedm let později a třetí před sedmi lety; alternativně coby Toyota Kluger; teprve čtvrtá generace zamířila rovněž do Evropy (samozřejmě bez šestiválce 3,5 litru). Její světovou premiéru

2 jsme zažili na posledním autosalonu v New Yorku v dubnu 2019, po více než dvou letech pak vy zkoušeli hybrid v okolí Prahy. Vozy pro globální trh pocházejí výhradně z Princetonu ve státě Indiana (USA), kromě toho je pro čínský trh vyrábí také FAW-Toyota v Číně (Toyota Crown Kluger). Prvním dojmem je samozřejmě pohodlí a prostornost, druhým solidní jízdní vlastnosti s možností výletů do terénu. Spotřebu se nám podařilo udržet kolem 7,5 l/100 km (mimo dálnici). Tradicí Toyoty je využití systému Safety Sense včetně Pre-Collision s detekcí překážek a samočinným nouzovým brzděním. Americká alternativa japonské značky vyjde na 1,4 milionu korun českých (Comfort na osm náctipalcových kolech), vyšší výbava Prestige na 1,55 milionu a testovaný Executive stojí 1,8 milionu (více a podrobněji na www.toyota.cz). ■

3 1 Prostřední řada sedadel je posuvná o 180 milimetrů, zadní zcela sklopná do podlahy 2 Přístrojová deska s centrálním dotykovým displejem 12,3“ (verze Executive, pro Prestige za příplatek) 3 Volba jízdních režimů vlevo; tlačítka ESC Off, EV a Trail vpravo na středové konzole

10/2021 THauto

► FESTIVAL DOPRAVNÍ PREVENCE A MOTORISMU

3 3 Radek Pavlíček zpovídá Václava Bervida a Jiřího Moskala 4 Automobily Lancia ze sbírky Radka Pavlíčka Foto Tom Hyan

MOTORSVĚT

5 5 Veronika Vošická-Buráňová (vpravo) a Radek Pavlíček, tvůrci Motorsvěta 6 Zleva motocyklový závodník Lukáš Pešek a účastníci Dakaru Ollie Roučková a Jiří Moskal

oncept motoristického festivalu v areálu Psychiatrické nemocnice v Havlíčkově Brodě se nezměnil, po úspěšné výstavě v roce 2019 se druhý ročník Motorsvěta konal v sobotu 11. září 2021. V Praze bohužel už druhý rok nemáme Legendy ani Grand Veteran, v Brně skončil Revival i klasické Soběšice, a tak jsme rádi vyjeli do Havlíčkova Brodu na Vysočinu, kde byl připraven bohatý program v příjemném přírodním prostředí. Organizátoři, reprezentovaní především Veronikou Vošickou-Buráňovou, krajskou koordinátorkou ve společnosti BESIP, a Radkem Pavlíčkem, bývalým úspěšným jezdcem rallykrosu, připravili bohatý program, zaměřený především na bezpečnost silničního provozu a dopravní výchovu včetně ukázky zásahu integrovaného záchranného systému, setkání klubů historických vozidel (Lancia, Fiat, Škoda 1000 MB a další), retro módní přehlídky a besedy s motoristickými legendami. K hostům festi valu patřili Václav Bervid, strůjce úspěchu vozů Škoda 130 RS v mistrovství Evropy cestovních vozů 1981; Jiří Moskal, průkopník československé účasti na Dakaru a v závodech tahačů; Milan Špinka, mistr světa 1974 na ledové ploché dráze; Karel Havel, mistr Evropy 1986 v autokrosu; Václav Blahna, Jiří Šedivý a Josef Srnský, významní jezdci rally především s vozy Škoda, a mnozí další. Život se nesmí zastavit, a proto vítáme akce tohoto druhu. Pořadatelům patří velký dík. ■

auto 2021/10

TOM HYAN, Havlíčkův Brod (CZ)

7 Vzácná Škoda 1000 MBX (dvoudveřový hardtop)

Zatímco jiné akce jsou u ledu, tak se po roční pauze vrátil Motorsvět... 1 Ukázka činnosti záchranářů na havarovaném voze Škoda Kodiaq 2 MTX 160 RS alias Škoda Garde s motorem Lada 1600

inz_A4_297x210.indd 1

Ve spolupráci In collaboration with

Partner NTM Partner of the NTM

Hlavní mediální partner Main media partner

Mediální partner Media partner

31.08.2021 16:47

Výstava Vavříny s vůní benzínu – Automobilový sport jako zrcadlo hospodářského a společenského vývoje meziválečného Československa vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury ČR v rámci projektu NAKI II České století motorismu (DG18P02OVV051), který v letech 2018–2022 realizují Fakulta humanitních studií Univerzity Karlovy, Národní technické muzeum a Technické muzeum v Brně. Exhibition ‘Laurels That Smell of Gasoline – Czechoslovak motorsport as a reflection of economic and social development of interwar Czechoslovakia’ was created with the financial support of the Ministry of Culture of the Czech Republic as part of project NAKI II České století motorismu [Czech century of motorsport] (DG18P02OVV051), which is in 2018–2022 implemented by the Faculty of Humanities of the Charles University, National Technical Museum, and the Technical Museum in Brno.

Národní technické muzeum/National Technical Museum, Kostelní 42, Praha/Prague 7

Laurels That Smell of Gasoline - Czechoslovak Motorsport Between the Two World Wars Exhibition takes place on 13/10/2021 2021 – 1/5/202

Výstava se koná od 13/10/2021 do 1/5/2022 / www.ntm.cz

Meziválečný československý automobilový sport

Výstava Národního technického muzea

Foto Tom Hyan

► Automobily ► BMW X3 xDRIVE 30d (G01)

Oblíbený X3 prochází průběžnou modernizací, vyzkoušeli jsme vznětový třílitr, jehož výkon vzrostl o jedenadvacet koní...

nichovská automobilka nenazývá vozy TOM HYAN X3, protože je přece menší! Samozřejmě, také velikost této kategorie SUV (Sports Utility Ve tří generací X3 (E83, F25 a G01) nenápadně narůstala, hicle), ale zavedla si vlastní označení byť se konstruktéři snažili udržet hmotnost na stávající BMW X3 třetí generace SAV (Sports Activity Vehicle), podtrhující úrovni. Na rozdíl od první X5 z nového závodu v ame svými vnějšími rozměry rickém Spartanburgu (South Carolina) se první X3 větší sportovní zaměření a posílený dů sice převyšuje první X5, raz na aktivní styl života. Průkopníkem nové éry byla (E83) začala vyráběla v Evropě, když poprvé šlo o pro ale pětková řada X se také poněkud zvětšila první X5 (E53), uvedená v listopadu 1999, během let dukci velkosériového BMW u externího partnera, a to následovala menší X3, pod niž při firmy Magna Steyr v rakouském byly X1 (už druhé generace) a nová Grazu. V červnu 2008 tam vyrobili ► BMW X3 (G01) – PŘEHLED TYPŮ X2 (zatím první generace), nemluvě půlmiliontý vůz řady X3, jejíž historie označení vozu motor výkon převodovka spotřeba o ještě sportovněji laděném klonu X4 3 [objem cm ] [kW/k] [l/100 km] atakuje dvacetileté období. Nejprve tvary X3 naznačila studie BMW (SAC = Sports Activity Coupé), pří X3 M40i 6R 2998 265/360 8A 9,1 mo vycházejícím z X3 (nyní ve druhé X3 M (F97) x‑Activity Concept ve stylu polo 6R 2998 353/480 8A 10,8 generaci), stejně jako o X6 odvoze X3 M Competition (F97) 6R 2998 kabrioletu s bezrámovými bočními 375/510 8A 10,8 ném z dalších X5, ale také o vše za X3 xDrive 30e (PHEV) 4R 1998 + EM 215/292 okny, představená na autosalonu 8A 1,9 4R 1998 185/252 8A 7,8 střešující velké X7 (hovoří se o verzi X3 xDrive 30i NAIAS 2003 v Detroitu, o osm mě 4R 1998 135/184 8A 7,7 SAC, která by se měla jmenovat X8). X3 xDrive 20i síců později pak slavila sériová X3 X3 M40d 6R 2993 240/326 8A 6,6 Porovnáme-li rozvor a vnější roz (E83) premiéru na IAA 2003 ve X3 xDrive 30d 6R 2993 210/286 8A 6,2 měry první X5 (E53) s nejnovější X3 xDrive 20d Frankfurtu. Stejně jako dnes byla 4R 1995 140/190 8A 5,9 menší alternativou proti X5, jejíž třetí generací X3 (G01), pak je jasné, X3 sDrive 18d 4R 1995 110/150 6M 5,5 že by dnes musela nést označení iX3 (G08) EM (rwd) 210/286 1A 18,5 kWh rozměry průběžně narůstají.

auto 2021/10

Foto Tom Hyan

5 6

1 Výroba druhé generace (F25) se v roce 2010 roz běhla ve Spartanburgu, kde nyní vznikají i současné X3 (G01), tedy první vozy nové série kódového značení BMW, v němž písmeno G vystřídalo někdejší F a E. Čistě elektrická varianta iX3 (G08, letos face lift), uvedená coby studie na pekingském autosalonu Auto China 2018, se pro celý svět vyrábí v Číně (vy stačí jen s pohonem zadních kol). Nejnovější X3 (G01) slavila premiéru koncem roku 2017, a to nej prve ve třech motorových variantách, samozřejmě s osvědčenými šestiválci, jak zážehovým (X3 M40i), tak vznětovým (X3 30d), ale i s rozšířeným vzněto vým čtyřválcem (X3 20d), všemi výhradně s osmi stupňovou samočinnou převodovkou ZF 8HP a sys témem trvalého pohonu všech kol xDrive, v jehož použití je X3 průkopníkem. Během dalších měsíců přibyly nové varianty pohonných jednotek (viz pře hledná tabulka), včetně prestižních šestiválcových verzí X3 M (X3 M Competition) s obrovským výkonem 353 (375) kW, tedy 480 (510) k, které zrychlují na sto do čtyř sekund! V létě 2021 následoval facelift obou řad X3/X4, kromě stylistických úprav přídě i zádě a detailních zlepšení mají nyní všechny vozy se záže hovými motory systém Mild-Hybrid 48 V pro zvýšení hospodárnosti a snížení emisí. Toto zařízení, zahrnu jící elektromotor/generátor 8 kW (11 k), bylo rovněž

1, 2 Přehledná přístrojová deska s logicky uspořádanými ovládacími prvky je u výrobků bavorské automobilky samozřejmostí 3, 4 Vzhledem k větším vnějším rozměrům se zvětšil i vnitřní prostor, naprosto vyhovující všem běžným i náročnějším požadavkům 5, 6 Řidič má k dispozici volbu jízdních režimů, které mění také zobrazení na displeji před volantem (na snímku Sport Individual) 7 Variabilní zavazadlový prostor může mít objem až 1600 litrů

součástí testovaného vozu BMW X3 xDrive 30d (G01) se vznětovým šestiválcem, vyrobeného ještě před faceliftem. Vylepšené modely po faceliftu se za čaly vyrábět až v srpnu 2021 ve Spartanburgu, premi éry byly naplánovány na autosalony Chengdu Motor Show 2021 v Číně a IAA Mobility 2021 v Mnichově. S výjimkou nejslabší verze mají všechny modely X3 pro Evropu vyspělý systém pohonu všech kol xDrive, jehož základem je elektronicky ovládaná vícelame lová spojka, nahrazující mezinápravový diferenciál. Ve zlomku sekundy se elektromechanicky ►►►

10/2021 THauto

► BMW X3 xDRIVE 30d (G01)

Foto Tom Hyan

3 3 Vznětový třílitrový šestiválec má zvýšený výkon ze 195 na 210 kW (ze 265 na 286 k) a dostal systém Mild-Hybrid pro snížení spotřeby a emisí 4 V úpravě M Sport dostal vůz jiná litá kola, modré třmeny brzd a nízkoprofilové pneumatiky

1 2

1 Vyzkoušeli jsme BMW X3 xDrive 30d, verzi se vznětovým šestiválcem o zvýšeném výkonu 210 kW (286 k) a v atraktivním provedení M Sport 2 Setkání klasického vznětového šestiválce, vyráběného v USA, s elektrickou verzí iX3, která pochází z Číny a přišla o pohon všech kol

uzavírá, a tak připojuje pohon předních kol ještě dříve, než dojde ke ztrátě adheze. Využívá se čidel systému stability DSC, především úhlu natočení volantu, příč ného zrychlení a rotace okolo svislé osy (yaw rate), jež vyhodnotí řídicí jednotka DSC (Driving Stability Control). Systém prochází neustálým vylepšováním v souladu s rozvojem elektroniky, jeho součástí jsou podsystémy DTC (Dynamic Traction Control), CBC (Cornering Brake Control pro kontrolu stability v za táčce), ABS a DBC (Dynamic Brake Control), Start -Off Assistant a HDC (Hill Descent Control) pro usnadnění rozjezdu a kontrolu rychlosti ze svahu, ADB-X (Automatic Differential Brake), případně aktivní odpružení DDC (Dynamic Damper Control).

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR – kapalinou chlazený vznětový řadový šestiválec BMW TwinPower Turbo Technology, typ B57; přeplňovaný turbodmychadlem VGT a uložený podélně vpředu; DOHC 4V; elektronické přímé vstřikování common rail, Start/Stop, SCR/AdBlue, EU6d; 2993 cm3 (ø 84 x 90 mm); 16,5:1; 210 kW (286 k)/4000 min‑1 a 650 N.m/1500 – 2500 min‑1. Systém Mild-Hybrid 48 V s elektromotorem 8 kW (11 k), akumulátor 48 V/11 A.h v motorovém prostoru. Druhý akumulátor 12 V/90 A.h vzadu v zavazadlovém prostoru. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a samočinná osmistupňová převodovka s možností přímého řazení Steptronic (5,500 – 3,520 – 2,200 – 1,720 – 1,317 – 1,000 – 0,823 – 0,640 – Z 3,993); trvalý pohon všech kol xDrive, stálý převod 2,813. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a modifikované vzpěry McPherson, vzadu pětiprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními DDC; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy s vnitřním chlazením; DSC (ABS/EBD/CBC, ASC-X, ADB-X, HDC); hřebenové řízení 16,8:1 s elektrickým posilovačem, na přání variabilní sportovní; kola z lehkých slitin, pneumatiky 225/60 R 18, testovaný vůz vpředu 245/45 R 20 a vzadu 275/40 R 20. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2864 mm, rozchod kol 1620/1636 mm; d/š/v 4708/1891/1676 mm; světlá výška 204 mm; nájezdové úhly P/Z 25,6°/23,4°, přechodový úhel 20,0°; součinitel odporu vzduchu cx = 0,30; objem zavazadlového prostoru 550/1600 l; objem palivové nádrže 68 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1930 kg, celková 2550 kg; brzděný/nebrzděný přívěs do 2400/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 245 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 5,7 s; brodivost 500 mm; spotřeba paliva WLTP od 6,2 l/100 km; emise CO2 od 137 g/km.

auto 2021/10

Zatímco pro zážehový šestiválec nyní musíte až k verzi s označením 40, u vznětových typů zůstává šest válců ve verzích s označením 30 (zážehové a hybridní třicítky jsou dvoulitrové čtyřválce). Žádný jiný motor (když nepočítáme dvanáctiválce) nemá tak vyvážený běh jako řadový šestiválec, ve vzně tové verzi je hodnota maxima točivého momentu ještě vyšší (650 proti 500 newtonmetrům), navíc třílitrový turbodiesel doznal zvýšení výkonu ze 195 na 210 kW (z 265 na 286 k), a tak je jízda s vozem o hmotnosti necelé dvě tuny opravdu svižná. Pří kladné jízdní vlastnosti jsou u výrobků bavorské značky pověstné, platí to i pro SUV, byť musíte počítat s vyšší polohou těžiště. Tu ovšem o něco snižuje testované provedení M Sport na dvaceti palcových nízkoprofilových pneumatikách Bridge stone, odlišené také různými sportovními prvky (přední sedadla, vícepaprsková litá kola, modré třmeny posílené brzdové soustavy a další). Řidič může opět vybírat z jízdních režimů včetně indivi duálního nastavení, systém Mild-Hybrid pracuje bezvadně, na rozdíl od jiných značek Stop/Start funguje a při jízdě bez větších nároků na výkon vypíná motor za pohybu (tzv. coasting) a jemně znovu spouští, takže normovaná spotřeba paliva se snižuje (v testu jsme dosáhli 8,0 l/100 km, ale nijak jsme neomezovali dynamický styl jízdy). Ceny na českém trhu v každém případě převyšují 1,2 milionu Kč (včetně DPH), testovaný X3 xDrive 30d byl za základních 1 552 200 Kč, které ovšem příplatková výbava snadno zvýšila až na 2 294 998 korun českých. Středový displej infotainmentu má nyní úhlopříčku 10,25 nebo 12,3 palce. Bohatá je nabídka jízdních asistentů a komfortní i jiné výbavy včetně digitálních služeb s platformou Open Mobility Cloud (více na www.bmw.cz). ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na BMW 328 (replika Sbarro, uvedená v Ženevě 1974)

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► OPEL INSIGNIA GSi 4x4 (2021)

Chcete Opel? Tak spěchejte, poslední originál je Insignia, všechny další jsou po uvedení nové Astry jen klony francouzských Peugeotů... TOM HYAN ▲ Vrcholem nabídky nové Insignie je provedení 2.0 Turbo GSi 4x4, nyní s výkonem 169 kW (230 k) a samočinnou devítistupňovou převodovkou

1 Nové Insignie na první pohled odlišuje přepracovaná maska přídě, provedení GSi má jiný přední nárazník a dvacetipalcová kola

louhá řada originálních vozů Opel z port Opel Insignia A první generace, evropský Car of the 2 Opel Insignia Year 2009 (Vůz roku 2009), znamenal pro tradiční znač folia General Motors se uzavírá právě druhé generace je posledním Insignií druhé generace. Solidní sedany, automobilem z Rüsselsheimu, ku posun výše, a proto dostal nové jméno Insignia coby později hatchbacky, byly po léta zajímavou nástupce Vectry. Druhá generace Insignia B na tento který vychází z vývoje nabídkou z německé produkce, dlouho trend navázala, má prostornější interiér a vylepšenou General Motors s klasickou koncepcí, tedy motorem vpředu a pohonem platformu GM E2XX (vývoj Epsilonu 2 z Insignie A), kol zadní nápravy. Jména jako Kapitän, zatímco předobrazem vnějšího designu se Admiral, Olympia, Rekord, Commodore, stala studie Monza Concept (IAA 2013), ► MOTORY OPEL INSIGNIA GS/ST 2021 rovněž dílo Marka Adamse. Pak však jako Ascona, Vectra, Diplomat, Omega a Se typ motoru převodovka výkon spotřeba WLTP nator provázela po generace klienty blesk z čistého nebe přišla právě při uve [kW/k/min-1] [l/100 km] značky z Rüsselsheimu, dlouho nesma dení Insignie B na Ženevském autosalonu 1.5 CDTI 6M/8A 90/122/3250 4,6 – 5,1/4,9 – 5,4 zatelně spojené s americkým koncernem 2017 zpráva o tom, že francouzská sku 2.0 CDTI 6M/8A 128/174/3500 4,6 – 5,1/5,0 – 5,4 General Motors, jenž uplatnil různé sy 2.0 CDTI 4x4 pina PSA Peugeot Citroën odkoupila 8A 128/174/3500 5,9 – 6,4 nergie, takže se Opely staly základem 2.0 Turbo značky Opel/Vauxhall od General Motors 9A 125/170/4250 – 6000 7,3 – 7,9 britských Vauxhallů, australských Hol 2.0 Turbo s tím, že po nějaký čas bude pokračovat 9A 147/200/4250 – 6000 7,3 – 7,9 169/230/5000 8,4 – 8,5 denů a amerických Buicků, což vydrželo 2.0 Turbo GSi 4x4 9A ve výrobě stávajících modelů s využitím až do dnešního desetiletí. Pozn.: čtyřválce 2.0, tříválce 1.5 licence General Motors, za což musí platit.

auto 2021/10

Foto Tom Hyan

6 3 Druhá generace má prodloužený rozvor, z čehož těží objem vnitřního prostoru 4 Přehledná přístrojová deska je u nové Insignie samozřejmostí, vyšší verze jsou výhradně se samočinnou převodovkou 5, 6 Proti předchůdci je na zadních sedadlech více místa, testovaný vůz měl vpředu sedadla s ergonomickou certifikací AGR 7 Základní objem zavazadlového prostoru pod výklopnou zadní stěnou činí 490 litrů, po sklopení zadních sedadel se zvětší na 1450 litrů

Nebylo divu, že přechod vozů Opel na platformy PSA byl francouzským vedením důsledně urychlen, nejprve byla zrušena téměř dokončená Corsa F a re konstruována na dvojče nového Peugeotu 208 (2019), ve stejném stylu následovala Mokka B (2020) a letos nová Astra L (platforma EMP2 z Peu geotu 308). Kromě toho z dřívějšího pokusu o spolu práci PSA/GM vznikly nové modely Crossland X (B‑CUV), Grandland X (C-CUV) a lehký užitkový Combo E, všechny podle dohody z roku 2012 konci pované na francouzských platformách. Podobný osud stihl Vivaro a Zafiru Life (oba 2019), takže po výběhu Astry K (platforma GM D2XX, tedy vylep šená Delta II) zbyla pouze Insignia, poslední repre zentant konstrukcí General Motors/Opel. Nový Opel Insignia (pro britské klienty Vauxhall Insignia) je zároveň také posledním vozem Holden

Commodore (pátá generace ZB; 2018 – 2020), když General Motors kromě odprodeje dvojice Opel/ Vauxhall zcela zrušil tradiční australskou značku Holden. Stejná konstrukce sloužila v Americe do roku 2020 u General Motors jako Buick Regal šesté generace, po faceliftu pokračuje z čínské produkce pro Čínu. Pohnuté osudy velkého vozu střední třídy, nadále v Evropě nabízeného coby liftback Insignia Grand Sport a kombi Insignia Sports Tourer, tedy ještě nekončí. Klienti mají poslední možnost získat ryzí automobil Opel, než se třetí generace stane klo nem Peugeotu 508 (EMP2). Vyzkoušeli jsme špičkové provedení Opel Insignia 2.0 Turbo GSi 4x4 s přeplňovaným dvoulitrovým čtyř válcem, novou devítistupňovou samočinnou převo dovkou (dříve osmistupňová) a pohonem všech kol. Obě karosářské verze Grand Sport a Sports ►►►

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► OPEL INSIGNIA GSi 4x4 (2021)

Zážehový přeplňovaný dvoulitrový motor o výkonu 169 kW (230 k) je z portfolia General Motors (slouží také vozům Buick a Chevrolet)

Tourer prošly loni faceliftem s úpravami pro dynamič tější vzhled, s novou paletou motorů (až o 18 % úspor nějších), sníženým vnitřním třením převodovek, účin nějšími vstupy vzduchu (uzavíratelnými klapkami na přídi), úzkými adaptivními světlomety IntelliLux LED Pixel Light se 168 diodami (na každé straně 84 LED s rychlejší funkcí) a řadou inovativních prvků výbav. Patří k nim digitální zpětná kamera s radarovým varováním před příčným provozem za automobilem

► TECHNICKÉ ÚDAJE MOTOR (2.0 Turbo GSi 4x4) – kapalinou chlazený zážehový řadový čtyřválcový, typ F20 SHT (General Motors), přeplňovaný turbodmychadlem Twin-Scroll; hliníkový blok a hlava válců, DOHC 4V VVT; elektronické přímé vstřikování paliva, Stop/Start, EU6d; 1998 cm3 (ø 86 x 86 mm); 9,5:1; 169 kW (230 k)/5000 min‑1 a 350 N.m/1500 až 4000 min‑1. PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – kapalinový měnič momentu a devítistupňová samočinná převodovka GM Hydra-Matic 9T50 (4,69 – 3,30 – 3,01 – 2,44 – 1,92 – 1,44 – 1,00 – 0,75 – 0,62 – Z 2,96). Trvalý pohon všech kol, stálý převod 2,89; zadní rozvodovka Advanced Twinster s dvojicí elektronicky řízených vektorových spojek. PODVOZEK – samonosná ocelová karoserie s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, příčné zkrutné stabilizátory, na přání adaptivní tlumiče FlexRide, pro GSi sériově; kotoučové brzdy s posilovačem, vpředu s vnitřním chlazením, ABS/EBD/eHBA, ESC/TCS; hřebenové řízení s elektromechanickým posilovačem; kola 8,5J x 20 z lehké slitiny; pneumatiky 245/35 R 20 (testovaný GSi). ROZMĚRY A HMOTNOSTI (Grand Sport) – rozvor náprav 2829 mm, rozchod kol 1607/1610 mm; d/š/v 4897/1863 (se zrcátky 2093)/1455 mm; součinitel odporu vzduchu cx = 0,25; objem zavazadlového prostoru 490/1450 l; objem palivové nádrže 62 l; pohotovostní hmotnost (DIN) od 1650 kg; celková 2240 kg; brzděný přívěs do 1500 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 237 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 7,4 s; spotřeba paliva WLTP kombinace 8,4 – 8,5 l/100 km; emise CO2 189 – 192 g/km.

auto 2021/10

(výjezd z parkovacího místa), Head-Up Display, varo vání před kolizí Forward Collision Alert s detekcí chodců a automatickým nouzovým brzděním, ale po kračují rovněž ergonomická sedadla s certifikátem AGR (Aktion Gesunder Rücken) pro cestující vpředu a mnoho dalšího ve výbavách Edition, Elegance, GS Line a Ultimate. Zatímco dříve byl k dispozici výběr zážehových a vznětových motorů ze tří různých konstrukčních řad, nynější tříválce a čtyřválce podle tiskových informací patří do jedné rodiny motorů (bližší vysvětlení jsme nikde nenalezli, bohužel údaje k novým motorům jsou nedostupné). Vznětový motor 1.5 CDTI/90 kW (122 k) je tříválec, jehož výhodou je až o 50 kg nižší hmotnost proti předchůdci, dvoulitrový turbodiesel CDTI je naladěn na 128 kW (174 k). Tyto motory využívají šestistupňovou manuální nebo osmi stupňovou samočinnou převodovku, v případě vět šího mohou pohánět vedle předních rovněž zadní kola (verze AWD s automatem). Přední pohon mají i verze s dvoulitrovým zážehovým čtyřválcem různé ho výkonu 125 nebo 147 kW (170 nebo 200 k), poprvé s vypínáním válců podle zatížení; vyzkoušeli jsme ale prestižní 2.0 Turbo GSi 4x4 s pohonem všech kol, nyní se sníženým výkonem ze 191 na 169 kW (ze 260 na 230 k), které nadále vzadu využívá dvojice elektro nicky řízených spojek Advanced Twinster místo klasického diferenciálu pro variabilní nezávislé rozdě lování výkonu na každé kolo. Podle režimu jízdy může systém za vhodných podmínek zcela odpojit zadní pohon, aby se snížila spotřeba. Podvozek byl sportovně naladěn na Nürburgringu, řízení pro GSi má strmější převod a posílená brzdová soustava vy niká čtyřpístovými třmeny Brembo na přední nápravě. Novinkou pro všechny typy se zážehovým dvoulitrem je samočinná devítistupňová převodovka GM Hydra -Matic (nahradila osmistupňovou). Výroba modernizované Insignie B se rozběhla v Rüs selsheimu 14. září 2020 ještě pod vedením Michaela Lohschellera (po čtyři roky CEO Opel Automobile GmbH; nyní ho vystřídal Uwe Hochgeschurtz, když Michael přešel do funkce generálního ředitele viet namské VinFast LLC). Dalším úkolem základního závodu Opel v Rüsselsheimu pod taktovkou Hoch geschurtze, jenž zase opustil Renault, je rozběh pro dukce nové Astry L a francouzského DS4 (platformy EMP2). Připomeňme, že Michael Lohscheller oznámil těsně před svým odchodem v létě 2021, že se Opel do roku 2028 stane čistě elektrickou značkou. V té době se poslední Insignia s kořeny u General Motors už nebude vyrábět. Nyní je ještě k mání od 649 900 Kč, zatímco testovaná GSi od 919 990 Kč (jde o akční ceny, kombi jsou o třicet tisíc dražší, viz www.opel.cz). Pokud chcete Opel, máte poslední šanci. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy na vůz OPEL ASCONA první generace (1974)

10/2021 THauto

► Automobily ► VOLKSWAGEN GOLF VARIANT 2021

Testovací Golf 2.0 TDI se vznětovým motorem měl shodný výkon 110 kW (150 k) jako první provedení 1.5 eTSI Evo

Foto Tom Hyan

HAPPY-END...

Nabídka Golfu se neustále rozšiřuje, výrobce ani nestíhá poskytovat základní technické údaje...

olfu patřilo vždy číslo 1 v nabídce Volkswa TOM HYAN rianta třetí generace Golfu se sloganem Golf mit Happy-End; dříve se vyráběl jen Passat Variant. genu, ale nyní sám výrobce upřednostňuje elektromobily. Zatímco ty tvořily páteř jeho exProdej kombi Golf Variant na základě osmé generace pozic na zbylých autosalonech (IAA Frankfurt Golfu byl zahájen na sklonku minulého roku, základní 2019, IAA Mnichov 2021), poslední verze s výbavami Life, Style (vůz na ► MOTORY GOLF VARIANT 2021 Golfy debutují jaksi mimochodem snímcích) a R-Line (snížený o 15 mimo salony. Osmá generace se typ převodovka výkon největší rychlost spotřeba EU milimetrů) vycházejí z kratšího představila virtuálně 24. října 2019 (Hybrid) [kW/k] [km/h] [l/100 km] hatchbacku, s nímž sdílejí poháněcí s výjimkou omezeného počtu zva- 1.0 TSI soustavy. Nabídka se ještě rozšířila 6M/DSG7 81/110 202 4,7 ných na prezentaci ve Wolfsburgu; 1.5 TSI stejně jako u hatchbacku, chybí jen 6M 96/130 214 5,1 za necelý rok (přesně 9. září 2020) 1.5 TSI Evo verze GTI a Plug-In Hybrid, ale ne6M 110/150 224 5,2 DSG7 (Mild) 96/130 213 4,8 následovala prodloužená varianta 1.5 eTSI chybí Golf Alltrack v offroadovém DSG7 (Mild) 110/150 224 4,9 kombi, tradičně zvaná Golf Variant. 1.5 eTSI Evo stylu s pohonem všech kol a vzně1.5 TGI 6M/DSG7 96/130 211/211 5,6/5,4 Přestože vychází z osmé generace tovým čtyřválcem 2.0 TDI/147 kW 2.0 TSI DSG7 140/190 N.A. N.A. Golfu, s níž je technicky i designově R 2.0 TSI 4Motion (200 k), resp. model R se zážehoDSG7 235/320 270 7,2 spřízněna, jde teprve o šestý Golf 2.0 TDI vým čtyřválcem 2.0 TSI/235 kW 6M 85/115 202 3,9 Variant, protože první generace toto 2.0 TDI (320 k). Základní Variant má proti 6M/DSG7 110/150 223/223 3,9/4,0 147/200 229 4,8 provedení postrádaly. První Variant 2.0 TDI Alltrack 4Motion DSG7 hatchbacku osmé generace prose představil v září 1993 jako va N.A. = údaje zatím nedostupné dloužený rozvor o 33 na 2669 mm,

auto 2021/10

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (2.0 TDI 150) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválcový motor, přeplňovaný turbodmy chadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva common rail, SCR/ AdBlue, EU6d; 1968 cm3 (ø 81,0 x 95,5 mm); 16,0:1; 110 kW (150 k)/3500 – 4000 min‑1 a 360 N.m/1750 – 3000 min‑1. Dvouspojková automatizovaná sedmistupňová převodovka DSG7. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocnými rámy; všechna kola nezávisle zavěšena, vpředu příčná ramena a vzpěry McPherson, vzadu víceprvkové závěsy s příčnými i podélnými rameny; odpružení vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči, na přání aktivními DCC; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/55 R 16, 225/45 R 17 nebo 225/40 R 18.

ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2636 mm; rozchod kol 1533 – 1549/ 1504 – 1520 mm podle pneumatik; d/š/v 4633/1789/1498 mm; objem zavazadlového prostoru 611/1642 l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) od 1445 kg, celková 2060 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 1600/750 kg.

1 Přestože vychází z osmé generace Golfu, je nový Golf Variant jen šestou variantou kombi, odvozenou z tohoto světového vozu; představil se o necelý rok později po uvedení hatchbacku

2 Na ovládání dotykového displeje si musí majitel vozu zvyknout, jinak je přístup ke změně funkcí komplikovaný

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 223 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 8,9 s; spotřeba paliva EU 4,8/3,6/4,0 l/100 km; emise CO2 od 128 g/km.

3 Vylepšený turbodiesel 2.0 TDI/110 kW (150 k) se zdvojenou katalytickou redukcí SCR/AdBlue 4 Nový Golf Variant opět trochu povyrostl, a tak se zvětšil objem interiéru i zavazadlového prostoru

Foto Tom Hyan

rozchody kol zůstaly shodné, ale délka se prodlou žila ze 4284 na 4633 mm (větší zadní převis), z čehož těží délka interiéru až 1062 mm za druhou řadou sedadel, resp. až 1845 mm za první (po sklopení druhé), takže vůz kombi může být mnohdy užiteč nější než méně prakticky tvarované interiéry automobilů kategorie SUV. Navíc Golf Variant je samozřejmě proti předchůdci stejného jména opět větší. Nabídku motorů uvádíme v obvyklé tabulce, tvoří ji rovněž verze Mild-Hybrid s řemenovým systémem 48 Volt ISG (Integrated Starter/Generator), akumulátorem Li-Ion 48 V a zážehovým čtyřválcem 1.5 eTSI ve verzi 110 kW (150 k), k níž přibyla alternativa 96 kW (130 k). My jsme však raději vyzkoušeli oblíbený 2.0 TDI v provedení s vyšším výkonem 110 kW (150 k), automatizovanou převodovkou DSG7 a pohonem předních kol, což v nabídce Volkswagen už patří ke klasice. Vznětový motor má z principu vyšší účinnost a větší točivý moment, takže jízda je pří-

jemná, přiměřeně rychlá a především hospodárná. Lze urazit i tisíc kilometrů na jednu náplň palivové nádrže. Kombinace převodných ústrojí odpovídají koncernovým sourozencům, pro DSG je malý volič by wire na středové konzole (stejný jako v nové Octavii). Digitální kokpit už je samozřejmostí, stejně jako větší dotykový displej infotainmentu 10,25“. Výrobce zdůrazňuje technologii Car2X pro vzájemnou komunikaci vozidel a infrastruktury (EU), jež může přispět ke zvýšení bezpečnosti, protože dostanete upozornění na překážky v jízdě, údržbu silnic, anebo pohyb záchranných složek. Světlomety LED lze vylepšit na IQ.Light LED Matrix. Jízdní vlastnosti jsou velmi dobré, prakticky jim nelze cokoli vytknout, vozy s motory pod 110 kW mají vzadu nápravu s torzní příčkou, zatímco verze s výkony od 110 kW dostaly víceprvkové závěsy. Podle letního ceníku začínal od července prodej na částce 591 900 Kč včetně DPH (více a aktuálně na www.volkswagen.cz). ■

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► Automobily ► VOLKSWAGEN CADDY 2021

Caddy se neustále přibližuje osobním vozům, nový převzal i jejich platformu...

olkswagen Caddy slouží už více než čtyřicet TOM HYAN je také sedmimístné provedení, případně prodloužená let! Málokdo si vzpomene na první generaci, verze Maxi, u níž vzrostl rozvor náprav o 215 na 2970 kterou vytvořil pick-up odvozený z Golfa I už milimetrů a délka se prodloužila z 4500 na 4853 mm. v roce 1979, vyráběný v americké Pensylvanii, Užitečná hmotnost podle verze a vybavení činí zhruba Nový Caddy jugoslávském Sarajevu a jihoafrickém Uitenhage (tam 400 až 700 kilogramů. Caddy je větší než předchůdce, se přiblížil Golfu jak se stalo častým zvykem. vznikaly oblíbené Golfy první generace až do roku platformou MQB 2009)! Následovaly zvýšené skříňové vozy druhé geneVyzkoušeli jsme osobní Caddy s nejvýkonnějším motorace od španělského Seatu, ale také pick-upy Škoda a s ní souvisejícím využitím rem 2.0 TDI/90 kW (122 k), sedmistupňovou dvouspojkonejmodernějších přeznačené na VW Caddy; za čtvrtou generaci lze povou převodovkou a pohonem předních kol. Stejný motor asistenčních prvků važovat první typ z polské Poznaně (od 2003), který je alternativně s pohonem všech kol 4Motion (viz na a infotainmentu; loni nahradila generace pátá na upravené platformě bídka pohonných jednotek v tabulce). Jde o neobyčejně stejně jako MQB. Vznikl tak lehký užitkový a osobní vůz, jenž se praktický a prostorný automobil, který sice dosahuje předcházející generace celkovým pojetím, jízdními vlastnostmi a výbavou velmi rychlosti až 186 km/h, ale nabízí i značnou hospodárnost přijíždí i nový Caddy přiblížil běžným osobním automobilům. z polské Poznaně (jezdili jsme ve smíšeném provozu za 6,3 l/100 km). Samozřejmě, aplikace platformy MQB přináší nejen výhodu Ve výrobním programu polského závodu Volkswagen v Poznani jsou jak čistě užitkové, tak osobní skříňové lepších jízdních vlastností, ale i možnost využití pokrokoverze, které mohou mít jednu, dvě nebo tři řady sedavých jízdních asistentů a nejnovějších prvků infotaindel. Zajímavostí je upravený podvozek, kdy zadní kola mentu. Ve voze zaujme středový dotykový displej až navzdory platformě MQB nejsou zavěšena nezávisle, 10,25“, ovládání převodovky DSG7 joystickem by-wire ale využívají novou a lehkou tuhou nápravu s odpružejako u Golfu, adaptivní tempomat, šest standardních airním vinutými pružinami namísto lisbagů, samočinné přepínání světlometových per, která nabízí komfortnější tů, hlídání jízdy v pruhu Lane Assist, ► MOTORY CADDY 2021 jízdu, ale je i prostorově nenáročná, systém Front Assist s monitorováním typ převodovka výkon největší rychlost spotřeba EU což je důležité pro optimální využití překážek (zejména chodců a cyk [kW/k] [km/h] [l/100 km] ložného prostoru. Osobní verze listů), parkovací Park Assist, digitální 1.5 TSI 6M/DSG7 84/114 181/182 5,7 (Maxi 5,8) Caddy se dodávají jako pětimístné autorádio a další. Podle ceníku začí2.0 TDI 6M 55/75 157 4,5 (není Maxi) s dvojicí druhých bočních posuvných 2.0 TDI nal od září 2021 prodej na částce 6M 75/102 175 4,7 (4,7) dveří (přední jsou křídlové), vzadu 2.0 TDI 6M/DSG7 90/122 187/186 4,7/4,6 (4,7/4,6) 519 000 Kč včetně DPH (více a ak je vzhůru výklopná stěna. Na přání 2-0 TDI 4Motion 6M 90/122 185 5,1 (Maxi 5,2) tuálně na www.vw-uzitkove.cz). ■

auto 2021/10

► TECHNICKÉ ÚDAJE POHÁNĚCÍ SOUSTAVA (2.0 TDI 122) – kapalinou chlazený vznětový řadový čtyřválcový motor, přeplňovaný turbodmy chadlem, uložený vpředu napříč; DOHC 4V; přímé vstřikování paliva common rail, SCR/AdBlue, Stop/Start, EU6d; 1968 cm3 (ø 81,0 x 95,5 mm); 16,5:1; 90 kW (122 k)/2750 – 4400 min‑1 a 320 N.m/ 1600 – 2500 min‑1. Dvouspojková automatizovaná sedmistupňová převodovka DSG7. Pohon předních kol. PODVOZEK – samonosná konstrukce s pomocným rámem vpředu; přední kola nezávisle zavěšena, spodní příčná ramena a vzpěry McPherson; vzadu jednoduchá tuhá náprava vedená čtveřicí podélných ramen a příčně ustavená panhardskou tyčí; odpružení vinutými pružinami a teleskopic kými tlumiči, vzadu nesoustřednými; příčné zkrutné stabilizátory; kotoučové brzdy, vpředu s vnitřním chlazením; ABS/EBD/BA, ESC/ASR; hřebenové řízení s elektrickým posilovačem; pneumatiky 205/60 R 16, 215/55 R 17 nebo 225/45 R 18. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2755 (Maxi 2970) mm; rozchod kol neuveden; d/š/v 4500 (Maxi 4853)/ 1855/1798 mm; objem zavazadlového prostoru 191/1213/2556 (Maxi 446/1720/ 3105) l; objem palivové nádrže 50 l; pohotovostní hmotnost DIN (bez řidiče) od 1568 kg, celková 2250 kg; hmotnost brzděného/nebrzděného přívěsu 1500/750 kg. PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 186 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 11,2 s; spotřeba paliva EU 5,6/4,0/4,6 l/100 km; emise CO2 od 135 g/km.

◄ Vnitřní prostor se opět o něco zvětšil, a to v osobní (až sedmimístné) i užitkové verzi

Foto Tom Hyan

▼ Přístrojová deska přebírá prvky z Golfu, a to včetně joysticku ovládání dvouspojkové převodovky DSG

10/2021 THauto

► ŠKODA MOTORSPORT 2021

Foto Tom Hyan

Motorsport

Úřadující mistr Jan Kopecký s vozem Škoda Fabia Rally2 evo ukázal motoristickým novinářům, jak se jezdí rally

Škoda Motorsport slaví 120 let motoristického sportu od počátků se závodními motocykly Laurin & Klement...

ýznamný podíl motoristického sportu na vývoji nových osobních vozů Škoda zdů razňují letošní oslavy. Patří k nim nejen otevření nové výstavy ve Škoda Auto Mu zeum v Mladé Boleslavi, ale také další akce jako třeba Škoda Classic Days, při nichž jsme v polovině září okusili nejen historické závodní vozy, ale také nás svezli reprezen tanti značky Jan Kopecký a Raimund Baum schlager v nejnovějších soutěžních vozech Škoda Fabia Rally2 evo a elektrickém proto typu Škoda RE-X1 Kreisel. Oba automobily vycházejí ze třetí generace Fabie, není však

auto 2021/10

TOM HYAN, Mladá Boleslav/ Bělá pod Bezdězem (CZ)

tajemstvím, že se soutěžní verze na základě Fabie čtvrté generace už testuje. Podpora motoristického sportu ve Škoda Auto pokračuje i po zrušení továrního týmu. Po necelých třech letech od oficiálního otevření jsme opět navštívili moderní cent rum Škoda Motorsport v Plazech u Mladé Bole slavi (zahájilo činnost v únoru 2018, slavnostně otevřeno 27. listopadu), kde jsou soustředěna všechna oddělení motorsportu včetně vývoje. V současné době podporuje Škoda tzv. zákaz nický motorsport, kdy nejen prodává vozy sou kromým týmům, ale především zajišťuje různé stupně servisních služeb a samo ►►►

Foto Škoda Motorsport

► ŠKODA FABIA RALLY2 EVO (2021) Soutěžní vůz FIA WRC2 s ocelovou samonosnou pětidveřovou karoserií na základě hatchbacku Fabia třetí generace; vpředu napříč uložený zážehový čtyřválec 1620 cm3, přeplňovaný turbodmychadlem s chladičem vzduchu, DOHC 4V (řetěz), 214 kW (291 k) a 425 N.m; přímý vstřik paliva, řídicí jednotka motoru Magneti Marelli; pětistupňová sekvenční převodovka Xtrac s řazením pákou na podlaze, mechanické diferenciály pouze nápravové vpředu i vzadu, bez mezinápravového (spojka odpojí pohon zadních kol při zatažení ruční brzdy), pohon všech kol; nezávislé zavěšení všech kol McPherson s vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči; kotoučové ocelové brzdy s vnitřním chlazením, ø 355 x 32 mm pro asfalt a ø 300 x 32 mm pro šotolinu; kola z lehkých slitin 8 x 18 pro asfalt (minimální hmotnost 8,9 kg) a 7 x 15 pro šotolinu (8,6 kg); pneumatiky Pirelli (předpis FIA); palivová nádrž FIA 82,5 l; délka 3994 mm, max. šířka 1820 mm, min. hmotnost FIA 1230 kg; největší rychlost 187 nebo 202 km/h podle převodů; spotřeba paliva 60 l/100 km na rychlostní zkoušce a 20 l/100 km při přejezdech.

3 Foto Tom Hyan

5 6

1 Zleva Jan Kopecký, Ladislav Křeček a Otakar Zenkl, kteří se zasloužili o sportovní úspěchy značky Škoda

Foto Škoda Motorsport

2 Čtyřválec 1620 cm3 z Fabie Rally2 evo má výkon 214 kW (291 k) 3 Raimund Baumschlager za volantem elektrické Fabie, s níž dojel při debutu třetí na rakouské Rally Weiz 4 Příprava elektromobilu Škoda RE-X1 Kreisel vyžaduje zcela jiné zázemí a samozřejmě mobilní dobíjecí stanici 5 Raimund Baumschlager předvedl elektrický soutěžní automobil Škoda RE-X1 Kreisel, postavený v Rakousku 6 Dva elektromotory RE-X1 Kreisel dávají celkový výkon 260 kW (354 k)

10/2021 THauto

► ŠKODA MOTORSPORT 2021

Foto Tom Hyan

Škoda 200 RS z roku 1974, renovovaná Stanislavem Kafkou Seniorem

1 2

zřejmě dodávky náhradních dílů. Není to nic jednoduchého, ale jde o velmi dobrý obchod. Od 1. dubna 2015 do 6. září 2021 dodala Škoda Motorsport klientům celkem 433 vozů Fabia Rally2 (R5/R5 evo, ale bez Fabie S2000) a nejnovější Fabia Rally2 evo, a to 152 týmům ze 65 trhů, přičemž tyto vozy k uvedenému datu dobyly 1383 vítězství z 10 224 startů! Zájem o Fabie třetí generace pokračuje, přestože se připravuje čtvrtá ge nerace, a tak Škoda Motorsport nestačí vyrá bět. Běžný je počet startů pro Fabie každý víkend kolem šedesáti, na vrcholu léta to bylo i sto startů za víkend! Nové Fabie Rally2 a Rally2 evo nastupují do automobilových soutěží na všech kontinentech. Prodejem vozu služby nekončí. Škoda Motorsport po skytuje například doporučené nastavení na vybrané soutěže (nasbíraná data z rally a testování), či palivové mapy motoru (těch mají cca deset standardních; za dodávku sudu paliva a dva tisíce eur vytvoří nové nastavení, třeba pro palivo E85, používané v Jižní Americe). Zajímavostí je, že Rally2 evo je zcela předělaný vůz, takže nelze upgradovat Rally2 na Rally2 evo. V roce 2020 se Fabie R5 evo v rámci no vého uspořádání tříd FIA v mistrovství světa přejmenovala na Škoda Fabia Rally2 evo.

auto 2021/10

1 Stanislav Kafka Sr. (vlevo) a Ladislav Křeček 2 Škoda 1100 OHC, sportovní prototyp z Mladé Boleslavi, dochovaný ve dvou exemplářích (1957 – 1958) Současně Škoda Motorsport změnila svou strategii z účasti vlastního továrního týmu na podporu soukromých týmů a posádek, jedoucích s vozy Fabia Rally2 evo. K nej lepším patří Toksport WRT, který v sezoně 2020 vybojoval mistrovský titul v kategorii WRC2, kdy klienti celkem dobyli čtrnáct titulů a pohárů, z nichž ARA National Championship Trophy 2020 v USA před stavuje pro českou značku další historický milník (triumf vyjeli Irové Barry McKenna/ James Fulton). V sezoně 2021 pokračuje podpora Toksport WRT a první jezdec týmu Andreas Mikkelsen bojuje o mistrov ský titul jak ve WRC2, tak v evropském ERC (v době naší návštěvy Škoda Motor sport byl ve vedení obou šampionátů). V Plazech nás Michal Tesař po úvodním slově Michala Hrabánka, šéfa Škoda Motorsport, seznámil s novinkami pro sezonu 2021. Soutěžní vůz Fabia Rally2 evo má další zlepšení včetně nového na stavení (mapování) přeplňovaného motoru

1620 cm3, jehož výkon vzrostl o 2 na 214 kW (až 291 k podle druhu paliva). Nové jsou chladič stlačovaného vzduchu, úprava mazání a výfukové potrubí. K dis pozici je pro rychlé soutěže nové zpřevo dování, jež zvyšuje největší rychlost ze 187 na 202 km/h, rozšířena je nabídka diferen ciálů (pro povrchy s nízkou přilnavostí) a přibyly nové specifikace tlumičů ZF pro asfalt i šotolinu (upgrade pro stávající vozy možný). Proti odpařování paliva za vyso kých okolních teplot je určen nový od vzdušňovací ventil palivové soustavy. Všechny změny jsou standardní nebo voli telnou úpravou a mají homologaci FIA od 1. ledna 2021. Sekvenční pětistupňovou převodovku podle požadavků Škoda Mo torsport dodává britský Xtrac. Připomeňme, že v mistrovství světa FIA je kategorie WRC2 pro tovární a vybrané soukromé týmy, které mohou přihlásit nejvíce dva jezdce, zatímco WRC3 je pro ostatní sou kromníky s nižším startovným (oba vozy se pro MS neliší). Národní šampionáty mohou absolvovat jezdci v kategorii Rally2, která je nejvyšší třídou v této soutěži. Základní cena vozu musí být do 200 000 eur (plná specifikace je zhruba o 30 tisíc dražší). Pro domácí mistrovství 2021 poskytla Škoda

4 Motorsport soutěžní vozy osmi dealerským týmům. Vyhrál Jan Kopecký (Agrotec Škoda Rally Team). Jak uvedl Michal Hrabánek, současná nejistá situace s restrikcemi EU vedla divizi Škoda Motorsport k pod poře projektu plně elektrického soutěžního vozu Škoda RE-X1 Kreisel, postaveného ve spolupráci se Škoda Austria, Kreisel Electric a BRR (Baumschlager Rally & Racing). Projekt koncepčního elektromobilu, s jehož vývojem karoserie na základě Fabie Rally2 evo a ná slednou homologací pomohla Škoda Motorsport, se zrodil v Rakousku a po tamější homologaci ÖAMTC při závodním debutu dojela posádka Raimund Baum schlager/Jürgen Heigl celkově třetí na Rally Weiz. Ve srovnání s benzinovou Rally2 evo se zvýšil výkon elektrické z 214 na 260 kW a točivý moment ze 425 na 600 N.m. Dva trakční elektromotory a akumulátor Li-Ion 52,5 kWh s napětím 860 V vyvinula firma Kreisel Electric z rakouského Rainbachu, která připravila rovněž vysoko výkonnou mobilní nabíjecí stanici Chimero 200 kW. Svezení s Raimundem Baumschlagerem na trati v Bělé pod Bezdězem bylo samozřejmě zajímavé, ale o enorm ním zátahu elektromotorů, které mají maximum točivého momentu od nulových otáček, už víme. Bohužel i z místa spolujezdce je zřejmé, že jízdní vlastnosti nejsou na tak vysoké úrovni jako u klasické Fabie Rally2 evo, kterou při předvádění ovládal Josef Kopecký s větší jistotou. Elek tromobil má akumulátory sice v podlaze, ale nízké těžiště nestačí, zřejmě je nastavení podvozku ještě třeba do ladit. Navzdory tomu, že Škoda RE-X1 Kreisel simuluje

Foto Tom Hyan

6 3 Tuto Škodu 130 LR vodil slavný John Haugland, navigován Jan-Olof Bohlinem nebo Monikou Eckardtovou (jejich podpisy dnes zdobí palubní desku) 4 Favorit 136 L, s nímž na světových rally účinkoval Pavel Sibera se spolujezdcem Petrem Grossem 5 Škoda 130 RS v soutěžním provedení, v jakém vládla třídě A2-1300 v Rally Monte Carlo 1977 6 Škoda Octavia WRC Evo 2, s níž Armin Schwarz dojel třetí na Safari Rally 2001

zvuky závodního vozu, její vystoupení je méně emotivní. Teprve s Janem Kopeckým za volantem Fabie Rally2 evo, když tam sází převodové stupně v sekvenční skříni a slyšíte proměnné otáčky přeplňovaného čtyřválce, tak znovu pochopíte, o čem je skutečný motoristický sport. Součástí oslav 120 let motorsportu v Bělé pod Bez dězem byly také jízdy s historickými vozy. Otevřená Škoda 1100 OHC z let 1957 – 1958 má navzdory ozna čení ventilový rozvod DOHC; vyniká zvýšeným výko nem čtyřválce 1089 cm3 na úctyhodných 68 kW (92 k)/ 7700 min‑1. Škoda jen, že se zúčastnila pouze domá cích závodů kromě několika v tzv. socialistických ze mích (dokončuje se i rekonstrukce verze kupé na zákla dě dochovaného podvozku z roku 1959). Slavná Škoda 130 RS, která kromě soutěží přinesla velký a možná trochu nedoceněný úspěch triumfem v hodnocení zna ček mistrovství Evropy cestovních vozů na okruzích 1981 (ano, přesně před 40 lety), byla vystavena jen staticky (v soutěžní verzi). Všechny však potěšil Sta nislav Kafka Sr., když přivezl předchůdce s označením Škoda 200 RS, soutěžní vůz s prototypovým dvoulit rovým čtyřválcem Š 720, který u nás krátce účinkoval na automobilových soutěžích první poloviny sedmde sátých let. Dalšími předváděnými vozy byly originály Škoda 130 LR (1984) a Favorit 136 L (1989). Výstava jiných pěti vozů Škoda dokumentovala bohaté tradice v automobilových soutěžích, na největší úspěch vozů Škoda v okruhových závodech se bohužel zapomnělo. My se však k němu ještě vrátíme! ■

10/2021 THauto

► Motorsport ► NASCAR WHELEN EURO SERIES 2021

Foto Tom Hyan

PODRUHÉ...

Podruhé se v Mostě konaly závody evropské série NASCAR, opět jsme byli svědky těsných soubojů v americkém stylu...

Evropě se jezdí závody stock cars, tedy upra vených sériových vozů amerického původu, už více než deset let pod záštitou organizace NASCAR (National Association for Stock Car Auto Racing). Evropským organizátorem je francouzská firma Team FJ Group z Blois, která uspořá dala první závody jako Racecar Euro Series už v letech 2009 – 2011, pak po dohodě s Američany od roku 2013 coby oficiální NASCAR Whelen Euro Series (NWES), když se hlavním sponzorem stala firma Whelen Engi neering. V roce 2019 byl součástí seriálu poprvé závod v Mostě, ve dvou jízdách tam zvítězili Nicolo Rocca a Loris Hezemans ve vyšší kategorii Pro, zatímco kate gorii 2 ovládli Giorgio Maggi a Lasse Soerensen. V loňském roce jsme se těšili na druhý ročník, posléze odložený z června na 14. – 15. listopadu, ale kvůli koronavirovým nařízením vlády ČR nakonec zrušený, takže se ve stejném termínu jela první Velká cena Chor

auto 2021/10

TOM HYAN, Most (CZ) 1 Sebastiaan Bleekemolen (číslo 69) vede před Hezemansem, Iannettou a Villeneuvem 2, 3 Jacques Villeneuve (Academy/ Alex Caffi Motorsport/ EuroNASCAR FJ), mistr světa F1 1997 a vítěz 500 Indy 1995, byl při druhém startu v České republice úspěšnější

vatska na okruhu Grobnik u Rijeky. Sezonu ukončily pro sincové závody ve Valencii, mistrovství 2020 bylo zavr šeno tituly pro Alona Daye (Pro) a Vittoria Ghirelliho (EuroNASCAR 2). Přesto se ročník 2020 zapsal do his torie našeho motorsportu, když Martin Doubek získal první vítězství českého jezdce, a to ve druhé lize hned ve dvou závodech v Zolderu (celkově skončil sedmý). Rov něž sezona 2021 začala se zpožděním až v květnu opět ve Valencii, kde dominoval Loris Hezemans. Šestidílný seriál (dvanáct závodů na šesti okruzích) měl opět zasta vení v Mostě, podnik posunutý na konec srpna se jel společně s Czech Truck Prix a Maxx Formula. První závod profesionální třídy Pro byl dramatický, ovlivněný nepřízní počasí. Loris Hezemans, jako ob vykle podpořený přítomností svého slavného otce Toi neho, sice šel z pole position do vedení, zatímco Jacques Villeneuve (druhý v kvalifikaci) se zdržel kolizí s Giorgio Maggim v prvním kole, ale po vypuknutí deště

► NASCAR WHELEN MOST 2021 pořadí, jezdec čas vůz EuroNASCAR Pro v sobotu 28. srpna (17 kol): 1. Alon Day (IL)............................. 42:12,995............Chevrolet Camaro 2. Gianmarco Ercoli (I).................. 42:15,294............Chevrolet Camaro 3. Marc Goossens (B)................... 42:17,328............Chevrolet Camaro EuroNASCAR Pro v neděli 29. srpna (17 kol): 1. Vittorio Ghirelli (I)..................... 33:28,584..................Ford Mustang 2. Loris Hezemans (NL)................ 33:31,270..................Ford Mustang 3. Sebastiaan Bleekemolen (NL)... 33:37,024..................Ford Mustang Průměrná rychlost vítězů 101,767 (déšť) a 128,336 km/h EuroNASCAR 2 v sobotu 28. srpna (14 kol): 1. Tobias Dauenhauer (D)............. 26:53,858..................Ford Mustang 2. Advalt Deodhar (IND)................ 27:01,214..................Ford Mustang 3. Martin Doubek (CZ).................. 27:01,571..................Ford Mustang EuroNASCAR 2 v neděli 29. srpna (14 kol): 1. Tobias Dauenhauer (D)............. 24:18,672..................Ford Mustang 2. Francesco Garisto (I)................. 24:29,242................ Shadow DNM8 3. Vladimiros Tziortzis (CYP)........ 24:41,260..................Ford Mustang Průměrná rychlost vítězů 131,539 a 145,533 km/h

4 5

► NASCAR WHELEN EURO SERIES CHAMPIONS

Foto Tom Hyan

rok mistr Pro/Elite 1 mistr 2/Elite 2 2013................Ander Vilariño (E)......................Anthony Gandon (F) 2014................Anthony Kumpen (B)..................Maxime Dumarey (F) 2015................Ander Vilariño (E)......................Gianmarco Ercoli (I) 2016................Anthony Kumpen (B)..................Stienes Longin (B) 2017................Alon Day (IL)..............................Thomas Ferrando (F) 2018................Alon Day (IL)..............................Ulysse Delsaux (F) 2019................Loris Hezemans (NL).................Lasse Soerensen (DK) 2020 ...............Alon Day (IL)..............................Vittorio Ghirelli (I)

9 9, 10, 11 Z trati vyjíždějí Eric Ian Waden (44), Bernardo Manfrè (17) a Jevgen Sokolovskij (48), pouze ukrajinský závodník se dokázal vrátit zpět na trať

8 se jezdci na slickách dlouho na čele neudrželi, přestože Loris Hezemans, Sebastiaan Bleekemolen, Jacques Villeneuve, Andrea Nori, Romain Iannetta a Henri Tuo maala se o to dlouho snažili, tak záhy museli do depa přezout. Francouz Romain Iannetta, náš známý ze 24 h Le Mans, se dostal do čela, ale předjel ho Jacques Villeneuve. Záhy Iannetta vylétl z trati, což zopakoval Francesco Sini a pak vyjel Safety Car. Neštěstí jednoho je štěstím druhého, vítězství nakonec dobyl Alon Day z Izraele, který po kolizi v prvním kole vypadl z nejlepší desítky, ale pak se díky dešťovému chaosu dostal znovu na špičku. Při své druhé účasti v EuroNASCAR obsa dila slovenská závodnice Michaela Dorčíková šest nácté místo (třetí v Challenge Trophy), když zaskočila v týmu bývalého jezdce F1 Alexe Caffiho. Někdejší mistr světa F1 Jacques Villeneuve skončil jedenáctý, jeho kamarád Patrick Lemarié (působili spolu v týmu BAR -Honda F1, Patrick coby testovací jezdec) byl klasifiko ván dvacátý se 13 ujetými ze 17 vypsaných kol. Přesně před dvaceti lety vyhrál Francouz Lemarié jediný závod ELMS na mosteckém autodromu (společně se Stefa nem Johanssonem na sportovním prototypu Audi R8). Druhý závod EuroNASCAR Pro byl spanilou ►►►

4 Alon Day (CAAL Racing/ Chevrolet Camaro), trojnásobný mistr Pro, tentokrát první závod v Mostě vyhrál

5 Bernardo Manfrè, který vzkřísil značku Shadow, první závod nedokončil 6 Romain Iannetta, mnohonásobný účastník 24 h Le Mans

7 Loris Hezemans (Hendriks Motorsport/ Ford Mustang) vede mistrovství v kategorii Pro 8 Loris Hezemans (číslo 7) a Jacques Villeneuve dominovali kvalifikacím, ale nevyhráli

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► NASCAR WHELEN EURO SERIES 2021

1 Po divokém startu v čele Iannetta (46), Ghirelli (50), Bleekemolen (69) a Hezemans (7); za nimi letí vzduchem Francesco Sini (12) 2, 3 Michaela Dorčíková (Academy/Alex Caffi Motorsport/ EuroNASCAR FJ) překvapila velmi dobrými výkony, EuroNASCAR jela podruhé 4 Vittorio Ghirelli (Hendriks Motorsport/Ford Mustang) vyhrál druhý závod Pro

4 jízdou Itala Vittoria Ghirelliho, který za se bou udržel týmového kolegu Lorise Heze manse. Polepšili si také jezdci týmu Aca demy Motorsport/Alex Caffi Motorsport, když se Jacques Villeneuve probil na čtvrté místo, byť ho hned v prvním kole a první zatáčce před retardérem vyrazil z trati Ital Francesco Sini, který se svým vozem v tla čenici létal vzduchem. Slovenská slečna Dorčíková dojela třináctá (druhá v Chal lenge Trophy za Henri Tuomaalou). Alex

auto 2021/10

Caffi nepřijel, protože o stejném víkendu účinkoval na vzpomínkové akci Minardi Day 2021 v Imole. Patrick Lemarié tentokrát ujel jediné kolo, Alon Day odpadl v sedmém. Sebastiaan Bleekemolen byl třetí, jeho otec Michael, bývalý nizozemský jezdec formu le 1, tentokrát už v kategorii 2 nestartoval. Závod byl rychlejší, protože nepršelo. Pozornost domácích diváků poutala přede vším účast Martina Doubka v kategorii 2. Český závodník jede ve špičkovém nizo

zemském týmu Hendriks Motorsport a na voze Ford Mustang číslo 7 se střídá s Lo risem Hezemansem, vedoucím jezdcem šampionátu v kategorii Pro. V prvním zá vodě potěšil Martin české fanoušky třetím místem, ve druhém bohužel odpadl hned ve druhém kole ze druhého místa pro prasklou poloosu. Oba závody vyhrál jeho týmový druh Němec Tobias Dauenhauer, jenž se na Mustangu číslo 50 střídá s Italem Vittorio Ghirellim (Pro). Hned po závodě

► KRÁTCE ► Velká cena Itálie na Monze byla druhým závodem MS formule 1, kde o postavení na startu rozhodoval sobotní sprint (prvním bylo Silverstone 2021). Stal se základem překvapení v hlavním závodě, protože vítěz sprintu Valtteri Bottas musel pro výměnu motoru startovat z poslední pozice a Lewis Hamilton byl až pátý. McLaren se vrátil mezi vítěze, vyhrál Daniel Ricciardo před týmovým druhem Lando Norrisem, když vedoucí jezdci mistrovství Max Verstappen a Lewis Hamilton po spektakulární kolizi odstoupili. ► Velkou cenu Ruska v Soči poznamenalo počasí, Lando Norris na McLarenu vedl téměř celý závod, ale na poslední čtyři kola se spustil prudký déšť, a tak držitel pole position (své první) vyjel z trati, když zariskoval a nevyměnil včas pneumatiky. Lewis Hamilton s nejrychlejším vozem Mercedes-AMG kola vyměnil a vyhrál tak svou 100. Grand Prix. Jistě obdivuhodný výkon, ale nesrovnatelný s předchůdci, kteří v jedné sezoně absolvovali méně Grand Prix, ale více závodů, kde o svém mistrovství přesvědčili i s jinými vozy.

5 6

5 Souboje jsou opravdu těsné, v popředí jede Ital Dario Caso (Chevrolet Camaro)

Foto Tom Hyan

6, 7 Martin Doubek (Hendriks Motorsport/ Ford Mustang) dojel v EuroNASCAR 2 nejprve třetí, ale ve druhém závodě odpadl pro technickou poruchu

v Mostě souboj Doubka s Dauenhauerem pokra čoval v Grobniku, kde první závod vyhrál Martin Doubek před Vladimirosem Tziortzisem z Kypru po Dauenhauerově penalizaci, ve druhém byl Dauen hauer první před Doubkem a Pilatem. Zbývají ještě závody v belgickém Zolderu a italské Vallelunze, zatím po Grobniku vede Dauenhauer (295 bodů) před Doubkem (262), Tziortzisem (252), Panebian cem (232) a Deodharem (231). V první lize vládne Loris Hezemans (čtyři vítězství a 294 bodů), násle dují Vittorio Ghirelli (269), Gianmarco Ercoli (262), Nicolo Rocca (249) a další; Villeneuve je třináctý (171), Manfrè šestnáctý (149), Lemarié jedenadva cátý (95) a slečna Dorčíková osmadvacátá (49). Všichni jezdci startují s identickými vozy, které pro NWES dodává Team FJ s oficiálním sídlem ve fran couzském St. Denis-sur-Loire, a to s nepřeplňova nými motory V8 5,7 litru (348 CID) o výkonu 294 kW

8 Tobias Dauenhauer, vedoucí jezdec kategorie 2 a největší soupeř Martina Doubka

(400 k) na základě GM Small Block, se čtyřstup ňovou manuální převodovkou a trubkovým prosto rovým rámem podle homologace FIA, nesoucím siluetu karoserie Chevrolet Camaro nebo Ford Mus tang, případně anonymní verzi EuroNASCAR FJ. K nim přibylo také provedení Shadow DNM8 od švý carského týmu 42 Racing S.A. z Lugana (majitel Marco Raggi), využívající někdejší značky Shadow Racing Cars z formule 1 (1973 – 1980), kterou loni obnovil italský závodník Bernando Manfrè. Jeho plány ovšem nekončí u EuroNASCAR, chce nabíd nout rovněž tuningovou verzi kupé Dodge Chal lenger Shadow DNB8, postavit hypercar Shadow a prodávat značkové oděvy, obuv a doplňky v kla sickém designu Shadow. Podle předpisů mají vozy jednotné pneumatiky General Tire 330/700 R 15 (slicky nebo pro mokrou trať), minimální hmotnost 1225 kilogramů a dosahují rychlosti 245 km/h. ■

► Vítězství jiných týmů než Mercedes-AMG a Red Bull-Honda letos zahájil Esteban Ocon na Alpine (dříve Renault), když se vyhnul hromadné kolizi na Hungaroringu, způsobené Valtteri Bottasem a pak vedl prakticky celý závod. Stal se tak 111. vítězem závodu Grand Prix MS F1. Smutný byl naopak Sebastian Vettel, jenž dojel o pouhé 1,859 sekundy druhý, ale byl diskvalifikován, neboť tým Aston Martin nebyl schopen z vozu dostat předepsané množství paliva coby vzorek pro kontrolu! ► Finský závodník Kimi Räikkönen, držitel největšího počtu startů v MS F1 (přes 340), před Velkou cenou Nizozemska oznámil svůj odchod z formule 1, a to koncem letošního roku. Jeho počet startů mohl být ještě větší, kdyby nevynechal sezony 2010 – 2011 (stal se druhým jezdcem F1 po Carlosu Reutemannovi, který bodoval jak v MS F1, tak ve WRC rally), a letos Velké ceny Nizo zemska a Itálie pro pozitivní koronavirový test. ► Polský závodník Robert Kubica nahradil Räikkönena v Zandvoortu (patnáctý) a na Monze (čtrnáctý) v týmu Alfa Romeo F1, ale stal se letošním mistrem ELMS (European Le Mans Series). Triumf v kategorii LMP2 ve 24 h Le Mans mu unikl poslední hodinu pro vadné čidlo motoru, jenž se zastavil, když byl za volantem Yifei Yi (druhý den po závodě motor šel spustit). Titul spolu s Kubicou drží Švýcar Louis Délétraz a Číňan Yifei Yi; jeli na Oreca 07 Gibson LMP2 belgického WRT Teamu.

10/2021 THauto

► Motorsport ► CZECH TRUCK PRIX 2021

Foto Tom Hyan

Adam Lacko (Buggyra/Freightliner) před Steffi Halm (Iveco)

Norbert Kiss (MAN) před Jochenem Hahnem (Iveco)

TAHAČE...

Zatímco loni Most sezonu otevřel, letos byl druhým podnikem po Hungaroringu...

Téo Calvet (Buggyra/Freightliner)

TOM HYAN, Most (CZ)

íkendu ETRC v Mostě vládl maďarský závodník Norbert Kiss (MAN), který vyhrál dva ze čtyř zá vodů. Technika se příliš nemění, do souboje o titul mezi týmy jsou přihlášeni Die Bullen von Iveco otce a syna Hahnů (Jochen a Lukas), naše Buggyra Racing s upravenými tahači Freightliner (jediné kapotové vozy na startu), účelové sdružení Titan (Antonio Albacete a Norbert Kiss s vozy MAN), Löwenpower (Sascha Lenz a Jamie Anderson s vozy MAN) a konečně brit ský Apollo Tyres (Shane Brereton a Tom O’Rourke s vozy MAN, druhý v Mostě chyběl). Sezona 2021 začala se zpožděním na Hungaroringu, kde se jely jen tři závody, sobotní vyhrál Sascha Lenz a oba nedělní domácí Norbert Kiss, od prvního závodu startovala Buggyra, Adam Lacko byl v Maďarsku tři krát třetí. Před omezeným počtem diváků se jelo také v Mostě, když nesmyslné koronavirové restrikce stále zůstávají v platnosti, navíc v sobotu jezdce i diváky potrápilo deštivé počasí. Při sobotní kvalifikaci byla část okruhu mokrá a část suchá, což pro ovládání šestitunového monstra rozhodně není optimální. Každý den se jede hlavní (R1, R3) a handicapový závod (ve druhých R2 a R4 se přiděluje poloviční počet bodů). Adam Lacko (Buggyra) si vedl lépe v hlavních závodech, v sobotu byl třetí za Lenzem a vítězným Kissem, v neděli druhý za Kissem, kdy ceny na mos teckém pódiu předával sám Mohammed Bin Sulayem, viceprezident FIA pro sport. Nadvládu vozů MAN pře rušil v handicapovém závodě třicetiletý Němec André Kursim (Iveco), který dobyl své první vítězství, Lacko skončil osmý; v neděli vládl Sascha Lenz a Lacko byl čtvrtý. Sedmnáctiletá Aliyyah, dcera Martina Koloce, zakladatele a šéfa Buggyra Racing, dokončila všechny

auto 2021/10

3 4

1 Jochen Hahn se synem Lukasem 2 Vedoucí jezdec šampionátu Norbert Kiss 3 Steffi Halm, nejúspěšnější žena ve startovním poli 4 Aliyyah Koloc, dcera Martina, a Adam Lacko (Buggyra Racing)

závody na třináctém až šestnáctém místě. Francouz Téo Calvet, třetí jezdec Buggyry, se blýskl osmým, druhým, pátým a šestým místem (R1 až R4). Koronavirové restrikce nadále mění kalendář, po Mostě se jelo v Zolderu, kde Adam Lacko letos poprvé vyhrál (R2) a na stupně nejvyšší se vrátil starý mistr Jochen Hahn (R3); zbývajícím belgickým závodům vládl Norbert Kiss (R1, R4). Zdá se tedy, že bychom letos mohli znát mistra, loni totiž nebyl z koronaviro vých důvodů titul udělen. ■

Toto není placená inzerce, ale ukázka reklamy s Jo Siffertem na přípravky BIO-STRATH (1971)

10/2021 THauto

► Motorsport ► JOSEPH SIFFERT (1936 – 1971)

Foto BP

Foto Bio-Strath

Poslední vítězství soukromého týmu ve formuli 1 dobyl Jo Siffert...

oseph (Seppi) Siffert před padesáti lety zahynul na místě svého největšího triumfu. Vyhrál brit skou Grand Prix v neděli 20. července 1968 v Brands Hatch jako poslední na voze soukro mého týmu (jel na Lotusu 49B pro Roba Walkera), když tovární jezdci Lotusu Graham Hill a Jackie Oliver (nahradil zesnulého Jima Clarka) odpadli z vedení. Nej prve vzdal Hill s poruchou hnacího hřídele, pak mladý Oliver při svém pátém startu F1 pro zadřenou převo dovku. Soukromník Siffert předjel Chrise Amona poté, kdy jezdec Ferrari dostal smyk na oleji z Oliverovy pře vodovky a ztrátu už nedohnal. Rob Walker (1917 až 2002), dědic skotské Johnnie Walker Whisky, tak získal poslední vítězství soukromého týmu ve formuli 1 (celkem jich drží devět zásluhou Maurice Trintignanta, Stirlinga Mosse a Jo Sifferta). Siffert v Brands Hatch prolétl cílem s náskokem 4,4 sekundy před Amonem. V sezoně 1971 startoval Jo Siffert pro Yardley Team BRM s Pedro Rodriguezem, ale když Mexičan zahynul v závodě Interserie na Norisringu, nahradil ho Peter Gethin (1940 – 2011). Na počest Pedra Rodrigueze se jel závod Rothmans World Championship Memory

auto 2021/10

TOM HYAN 1 Fotografie s podpisem, kterou autorovi vzpomínky poslal Seppi v roce 1969 2 Jo Siffert, vítěz 6 h Watkins Glen (s Brianem Redmanem na Porsche 908/2) 3 Poslední vítězství soukromého týmu ve formuli 1, to je Jo Siffert a Lotus 49B Ford DFV týmu Roba Walkera

Race, vypsaný mimo MS F1 na 40 kol okruhu Brands Hatch dne 24. října 1971. Týmoví kolegové Siffert a Gethin na dvanáctiválcích BRM P160 zajeli shodný čas 1:22,8 min a startovali z první řady (Siffert zajel dříve, a proto pole position). Konkurence byla velká, následovali Emerson Fittipaldi (Lotus), Ronnie Peter son (March), Mike Hailwood (Surtees), Jackie Stewart (Tyrrell), Tim Schenken (Brabham), Howden Ganley (BRM), Jackie Oliver (McLaren), John Surtees (Sur tees), Carlos Reutemann (Brabham), Graham Hill (Brabham), François Cevert (Tyrrell) a další (celkem 27 jezdců). Siffert neměl dobrý start, ale zahájil stíhací jízdu, v patnáctém kole jel čtvrtý za Stewartem, Fitti paldim a vedoucím Gethinem. Při nájezdu z rovinky Pilgrims Drop do zatáčky Hawthorns Bend zřejmě praskl závěs kola, poškozený při startovní kolizi s Pe tersonem; Siffert vylétl z dráhy a po nárazu do hrazení si jen zlomil nohu, jenže vůz vzplanul a navzdory okamžitému zásahu požárníků se nepodařilo jezdce zachránit. Hasicí přístroje nepracovaly správně, Seppi zemřel po inhalaci spalin. Závod byl zastaven a vítě zem vyhlášen Peter Gethin. Siffertova nehoda vedla

4 S vozem BMW F268 ve formuli 2 5 Porsche 917 v 1000 km Monza 1971 (druhý s Derekem Bellem)

8 Cooper-Maserati T81 (Jo Siffert čtvrtý na VC USA ve Watkins Glen 1966 a 1967)

5 7

ke zpřísnění protipožárních předpisů jak na trati, tak ve vybavení monopostů. Jo Siffert měl neuvěřitelnou kariéru. Narodil se 7. července 1936 ve švýcarském Fribour gu, vyučil autoklempířem, koupil si Gileru 125 a v roce 1957 jel první motocyklový závod. O rok později byl čtvrtý na MS side carů coby spolujezdec Edgara Struba (1916 až 1995), s nímž obsadil páté místo na Tourist Trophy, čtvrté v Assenu a znovu páté ve Spa-Francorchamps (jeli na BMW 500)! V sezoně 1959 se stal švýcarským mistrem na Nortonu 350. Nebyl bohatý, dokonce sbíral starý papír a železo, aby si vydělal! V roce 1960 koupil ojetý Stanguellini formule Junior a tím začala jeho formulová kariéra, s Lotusem 18 přešel na motor vzadu a se stejným počtem bodů jako Tony Maggs se stal nekorunovaným králem formule Junior. S pomocí přátel a za cenu osobních obětí pokračoval (ještě jako jezdec F1 jedl kon zervy a spal ve stanu), ale když mu Georges

Filipinetti poskytl Lotus 24 BRM formule 1, tak mechanik vůz při zkušební jízdě v Per guse rozbil. Ve Filipinettiho týmu debutoval v Grand Prix (1962 ve Spa), nakonec Lotus 24 BRM koupil a jel v Grand Prix coby Siffert Racing Team! V roce 1964 začala spolu práce s Robem Walkerem, která trvala až do konce sezony 1969. Vystřídal vozy s motory BRM V8, Maserati V12 a Ford DFV V8, jezdil na Cooperu, Brabhamu a Lotusu. V roce 1963 na Lotusu vyhrál GP di Siracusa (závod F1 mimo MS) krátce před rozchodem s Filipi nettim, 1964 to zopakoval v GP di Mediter raneo (okruh Pergusa), kde na svém Brab hamu BT11 BRM porazil Jima Clarka, Innese Irelanda a Chrise Amona, o další rok později na Sicílii vládl znovu (už pod taktovkou Roba Walkera) a zvítězil před Clarkem, Gard nerem a Hulmem. V roce 1970 byl spolu s Amonem členem týmu March (bez bodů), v roce prvního triumfu v Brands Hatch byl celkově sedmý, 1969 devátý a jako vítěz GP

Foto Porsche

Foto Yardley BRM

7 Legendární souboje Rodrigueze (číslo 21) a Sifferta (20) na Porsche 917 týmu Johna Wyera (1000 km Spa-Francorchamps 1971) Foto Porsche

Foto BMW Motorsport

6 S dvanáctiválcem BRM P160 v Monaku (1971)

Rakouska (BRM P160) celkově čtvrtý v MS 1971. Startoval v 96 Grand Prix MS F1 (1962 – 1971), ve formuli 2 účinkoval také v továrním týmu BMW (1967 – 1970; vítěz v Rouenu 1970) a v CanAm na Porsche Audi 917 Spyder (celkově čtvrtý 1969). Rozsah článku nedovoluje popsat další Sif fertovy úspěchy, především coby továrního jezdce Porsche, jednoho z nejrychlejších, souboje s týmovým kolegou Pedro Rodrigu ezem se staly legendami. Na rozdíl od Pedra se mu nikdy nepodařilo vyhrát 24 h Le Mans (1966 nejlépe čtvrtý s Colinem Davisem na Porsche 906). V roce 1968 se podílel na tri umfu ve 24 h Daytony (Porsche 907), pak vyhrál 12 h Sebring a na letišti Zeltweg. V sezoně 1969 na třílitrovém Porsche 908/2 s Brianem Redmanem vyhrál Brands Hatch, Monzu, Spa, Nürburgring a Watkins Glen; poprvé na Porsche 917 zvítězili s Kurtem Ahrensem v 1000 km Österreichring 1969. O rok později to zopakoval s Redmanem, přidali 1000 km Spa-Francorchamps, ale též Targa Florio na speciálu Porsche 908/3. Se zonu 1971 zahájili s Derekem Bellem vítěz stvím v 1000 km Buenos Aires (Porsche 917). S druhou chotí Simone, která zažila jeho největší triumf a nešťastný konec, mají dvě děti Véronique a Philippa. Dnes padesátiletý Philippe Siffert (narodil se 28. ledna 1971 ve Fribourgu) je jedním z autorů vzpomínkové výstavy ve Swiss Viper Museum v Givi siezu, otevřené každý pátek do 17. prosince 2021, ale také tvůrcem limitovaných sérií hodinek Jo Siffert Swiss Watches. Sám jezdí historické formule Ford, absolvoval 24 h Le Mans 1995 (Porsche 911 GT2) a několik sezon závodil s cestovními vozy. ■

10/2021 THauto

► JEZDCI FORMULE 1

ISO-Marlboro FX3B Ford DFV (Interlagos 1973)

Foto Marlboro

(1972)

HOWDEN GANLEY (NZ) (na ISO-Marlboro vedl chaotickou VC Kanady 1973, ale byl klasifikován

Novozélandský účastník 35 Grand Prix F1 (navíc se šestkrát nekvalifikoval) měl dlouhou cestu do formule 1. Do Anglie přijel jako mechanik, pracoval pro krajany Bruce McLarena a Chrise Amona, příležitostně jezdil F3. Narodil se na Štědrý den 1941 v Hamiltonu, s tátou jezdili slalomy na MG TF, o závodech začal psát do novin a časopisů, než svůj sen realizoval. Debutoval na BRM, nejlépe dojel druhý v USA 1971 a Německu 1972, přešel k Williamsu

šestý). Na pomalém voze Maki F101 havaroval na Nürburgringu 1974 (prasklý závěs kola), čímž jeho kariéra skončila. Ve 24 h Le Mans byl nejlépe druhý (1972 Matra MS670). S Timem Schenkenem vyráběli závodní vozy Tiga, než s manželkou Judy odešel do USA, aby se po její smrti vrátil do Anglie, kde vydal autobiografickou knihu The Road to Monaco, kterou věnoval Judy a Bruce McLarenovi (předmluva od Chrise Amona). Nyní žije na odpočinku ve Velké Británii.

Foto Renault a Marlboro

(1985)

Ferrari 126 C3 (1983)

PATRICK TAMBAY (F) na Hockenheimu (v MS sedmý) a o rok později to zopakoval v Imole

Juniorský mistr Francie 1968 ve sjezdovém lyžování podlehl kouzlu rychlosti náhodou, při první Grand Prix na okruhu Le Castellet 1971 viděl závodnickou školu, a tak se přihlásil a vyhrál Pilote Elf. Narodil se 25. června 1949 v Paříži, z formule Renault postupoval až do F1, kde debutoval 1977 na Ensignu, od 1978 byl jezdcem McLarenu, 1981 střídal Theodore a Ligier a když v roce 1982 zahynul Gilles Villeneuve, povolal ho Ferrari do svého týmu. Poprvé vyhrál ve F1

(v MS pátý). Při dalších startech v týmech Renault a Lola Haas se mu vyhrát nepodařilo (dvakrát celkově jedenáctý a v poslední sezoně 1986 patnáctý). Pokračoval se sportovními prototypy, dvakrát byl třetí na Dakaru (1988 a 1989) a ještě v letech 2005 – 2006 jel GP Masters. Poté se soustředil na podporu syna Adriena (narozen 25. února 1991), který to dotáhl až do DTM. Působil i jako komentátor F1 pro RMC, bohužel však nyní bojuje se zdravotními problémy.

March 701/05 Ford DFV (Le Castellet 1971)

Foto Shell

(1969)

FRANÇOIS MAZET (F) jezdil ME cestovních vozů (okusil také Ford GT70). V ropné krizi,

Francouzský závodník měl strmou kariéru, ale krátkou, na vypůjčeném Marchu od Jo Sifferta absolvoval jedinou Grand Prix F1 (třináctý v Le Castellet 1971). Narodil se 24. února 1943 v Paříži, dobyl Volant Shell 1967 a hned postoupil do formule 3, kde ve druhé sezoně získal titul francouzského mistra (pět vítězství na Tecnu v roce 1969). Pokračoval na Brabhamu F2 v týmu s Timem Schenkenem, než přestoupil k Siffertovi na jeho Chevron F2 a na továrním Fordu Capri

auto 2021/10

po nehodě v silničním závodě a Siffertově smrti skončil, stejně jako otec byl pojišťovacím agentem a pak specialistou na sponzoring motorsportu (v této funkci přijel v devadesátých letech do Brna, v osmdesátých byl pravou rukou Davida Thiema z Essex Petroleum, sponzora Lotusu). S přezdívkou Mr. Citron nyní na staré farmě u Mentonu pěstuje citrusové plody. Jeho La Citronneraie zásobuje restaurace na Azurovém pobřeží a je také velkou turistickou atrakcí.

► JEZDCI FORMULE 1

Foto Tom Hyan a 100+ Group

(1990)

RAM 01 Ford-Cosworth DFV (1983)

KENNY ACHESON (UK) RAM 01 Ford znamenal jediný start ze sedmi pokusů 1983, o dva roky

Syn majitele cihelny se narodil 27. listopadu 1957 v severoirském Cookstownu (Co.Tyrone). Po vzoru otce Harryho začal na Crosslé F-Ford a on mu zaplatil první sezonu 1977 výměnou za slib, že přestane kouřit. Nováček dobyl severoirský šampionát FF, 1978 na továrním Royale vyhrál 29 závodů a tři tituly FF 1600! Pak vítězil ve F3, ale na GP Pau 1981 F2 havaroval (zlomeniny nohou); 1982 byl na Raltu sedmý v ME F2. Debut ve F1 na pomalém voze

později se kvalifikoval dvakrát (RAM 03 Hart 415T). Tím kariéra F1 skončila, pokračoval v Japonsku (1985 třetí ve formuli 2, 1987 mistr sportovních prototypů), vyhrál dva závody WEC 1989 na Sauberu, třikrát vystoupil na pódium ve 24 h Le Mans (druhý 1989 a znovu 1992, nyní s Toyotou). Třikrát se pokusil o start v Indy Cars 1984 ve třech týmech, ale neuspěl. Vrátil se domů, s manželkou Fionou úspěšně podnikají v Bradford-upon-Avon (toaletní potřeby). (2003)

Foto Tom Hyan

Marsh Special V8 4WD (Shelsley Walsh 2003)

TONY MARSH (GB) s nejnovějším kompozitovým monopostem Gould GR55. Kromě toho

Foto FINA

Šestinásobný britský mistr v jízdě do vrchu patřil k velkým nadějím F1 počátkem šedesátých let spolu s Jackem Lewisem, ale přání juniora BRM se v roce 1962 nevyplnila, zůstalo jen u čtyř startů Grand Prix se soukromým Cooperem a Lotusem (1957 – 1961). Koupil si farmu v Hampshire, 1967 skončil a vedl svou strojírenskou firmu, ale vrátil se v roce 1986, aby dále jezdil vrchy téměř do konce života, kdy střídal mistrovský speciál Marsh-Buick/Rover V8 4x4

mimo MS F1 zvítězil v Lewis-Evans Trophy 1961 na BRM, vyhrál třídu ve 24 h Le Mans 1960 (Lotus Elite), byl mistrem Evropy na ski-bobu, pilotem, jachtařem a střelcem. Narodil se 20. července 1931 ve Stourbridge (Worcestershire), začal v trialu, 1952 už měl tovární Dellows, 1955 – 1957 vyhrál britské vrchy na Cooper-JAP, pak znovu 1965 – 1967 na speciálu Marsh. Byl hospitalizován 6. května 2009 s dýchacími problémy, o den později v nemocnici v Portsmouthu zemřel.

Surtees TS16 Ford-Cosworth DFV (Watkins Glen 1974)

JOSÉ DOLHEM (F) než se vrátil jako vítěz Volant Shell 1969. Postupoval přes F3 a F2

Nevlastní bratry Didiera Pironiho a José Dolhema (měli stejného otce, jejich matky byly sestry) stihl tragický osud. Didier po havárii skončil ve F1, ale pokračoval s motorovými čluny, než zahynul u ostrova Wight v srpnu 1987. José převzal jeho obchodní závazky, ale 16. dubna 1988 zemřel u St. Etienne po pádu soukromého letadla. Narodil se 26. dubna 1944 v Paříži, 1964 absolvoval Coupe Ford France na Lotusu Seven, aby pak vystudoval strojařinu a ekonomii,

až do týmu Surtees F1 (1974). Ve Francii a Itálii se nekvalifikoval, při jediném startu ve Watkins Glen ho tým po smrti Helmuta Koinigga ze závodu odvolal. Nehoda na lyžích ho vyřadila počátkem sezony 1975, jel až F-Atlantic v Trois-Rivières a pokračoval ve F2. Čtyřikrát startoval ve 24 h Le Mans, 1973 při debutu třetí v GT (Ferrari Daytona), 1974 s Matrou odpadl a při druhém startu na Alpine-Renault A442 dojel čtvrtý (1978). Pohřbeni jsou v Grimaudu u St. Tropez.

10/2021 THauto

Historie

► LAMBORGHINI ESPADA 400 GT

Foto Lamborghini

V roce 1967 spatřila světlo světa studie Marzal, jejíž tvary se staly předlohou pro Espadu, která ale pokračovala v klasické koncepci pohonu...

tyřmístné kupé Marzal poháněl dvoulitrový řadový šestiválec, vzniklý rozpůlením dvanáctiválce z Miury, uložený napříč vzadu. Kníže Rainier III s chotí Grace v květnu 1967 čestným kolem s vozem Lamborghini Marzal zahájil Velkou cenu Monaka formule 1, tím ale oficiální vystoupení automobilu skončilo. Nadčasový design Bertone z pera Marcella Gandiniho spolu s prvky z jeho další studie kupé Jaguar E-Type Pirana (1967) se ovšem uplatnil na novém sériovém čtyřmístném

auto 2021/10

TOM HYAN 1 Názorný řez vozem, který nakreslil slavný Bruno Betti 2 Lamborghini Espada patřila v roce 1968 k velkým překvapením automobilové nabídky

voze Gran Turismo, představeném v Ženevě 1968, který dostal jméno Espada (podle meče španělských toreadorů). Při premiéře měl vůz prosklenou střechu, kterou pro sériovou produkci nahradila ocelová. Po prvním Lamborghini 350 GTV s karoserií Scaglione (1963) a mezitypu 350 GT karosovaném milánskou firmou Touring Superleggera začala malosériová vý roba Lamborghini 400 GT, kupé klasické koncepce se čtyřlitrovým dvanáctiválcem, jenž vytvořil mladý toskánský inženýr Giotto Bizzarrini, když opustil ►►►

Foto Lamborghini

7 3, 4 Lamborghini Espada třetí série (model 1976) 5 Čtyřlitrový dvanáctiválec měl výkon nejprve 239 kW (325 k) 6 Příčný řez motorem, jehož výkon od série II vzrostl na 257 kW (350 k) 7 Originální dvanáctiválec a pětistupňová převodovka vlastní konstrukce 8, 9 Záď vozu se zavazadlovým prostorem (první série)

10/2021 THauto

Foto Bertone

► LAMBORGHINI ESPADA 400 GT

1 1, 2, 3 Lamborghini Espada na oficiálních snímcích turínské karosárny Bertone, sériové provedení vyráběné od roku 1968 v Sant’Agata Bolognese konkurenční Ferrari. Právě tento motor o objemu 3929 cm3 (ø 82 x 62 mm) se stal základem mnoha automobilů Lamborghini, v uspořádání podélně vpředu pro pohon zadních kol se postupně objevil pod ka potou typů 400 GT, 400 GT 2+2, Islero, Espada a Jarama, ale také uprostřed před poháněnou zadní nápravou u Miury (napříč) a Countachu (podélně). Nová Espada byla stejně jako Marzal plně čtyřmístným vozem Gran Turismo, v prvním případě s dvojicí dlouhých vzhůru výklopných dveří, ve druhém s klasickými dvojicemi dveří, zavěšenými vpředu, takže vstup na zadní samostatná sedadla byl poněkud obtížnější. Ferruccio Lamborghini však chtěl plně čtyřmístný vůz a nikoli kupé 2+2 (jen s nouzovými zadními sedadly). Marcello Gandini pro sériovou výrobu příliš futuristický design upravil, přesto je jeho kreace Espada mnohými považována za nejkrásnější Lamborghini s motorem vpředu. Podvozkové skupiny byly převzaty z předchůdců, ostatně při premiéře v březnu 1968 na Ženevském autosalonu zářila na stánku nejen Espada, ale i spřízněné Islero s rozvorem zkráceným o 100 milimetrů a poněkud konzervativním designem od Maria Marazziho (ex-Touring Superleggera) coby nástupce Lamborghini 400 GT 2+2. Trojici premiér tam završila legendární Miura v první evoluci S se zvý šeným výkonem na 272 kW (370 k). Espada se stala nejúspěšnějším automo bilem Lamborghini s motorem vpředu, zaznamenala celkem 1217 kusů v letech 1968 – 1978, zatímco ostatní typy dosáhly maximálně 327 (Jarama), 225 (Islero), či 224 kusů (400 GT 2+2). Během desetileté produkce v Sant’Agata Bolognese (BO) procházela průběžnými úpravami (měnila se i přístrojová deska), po vyrobení 186 vozů se na autosalonu v Bruselu 1970 před-

auto 2021/10

stavila série II (575 vozů za tři roky) se zvýšeným výkonem o 18 kW (25 k) a nakonec na Turínském autosalonu 1972 debutovala série III (456 vozů za šest let). Ve třetí sérii se objevily posilovač řízení a nová pětipa

prsková litá kola z Miury, na přání také ocelová otevírací střecha tetto apribile a od roku 1974 samočinná převodovka Chrysler Torqueflite spolu s většími tzv. pětimílovými nárazníky pro americké verze (musely pře-

► LAMBORGHINI ESPADA 400 GT (1970) MOTOR – Tipo L403; zážehový dvanáctiválec do V/60°, uložený podélně vpředu; DOHC 2V (řetězy); hliníkový blok a hlavy válců; sedmkrát uložený klikový hřídel; šest dvojitých karburátorů Weber 40 DCOE 20-21; 3929 cm3 (ø 82 x 62 mm); 10,5:1; 257 kW (350 k) DIN/7500 min‑1 a 392 N.m/5500 min‑1; mazání s olejem v klikové skříni, náplň oleje 12,5 l včetně čističe; zapalování se dvěma cívkami a jedním rozdělovačem Marelli S129C, pořadí zážehu 1-7-5-11-3-96-12-2-8-4-10; chlazení kapalinou se dvěma elektrickými ventilátory, objem náplně 14,0 l. Elektrická výzbroj 12 V, alternátor Bosch 550 W, akumulátor 72 A.h, spouštěč Bosch 1,3 kW.

Světová premiéra Espady na Ženevském autosalonu 1969

PŘEVODNÉ ÚSTROJÍ – jednokotoučová suchá spojka ø 241,3 mm s kapalinovým vypínáním; pětistupňová synchronizovaná převodovka (2,520 – 1,735 – 1,225 – 1,000 – 0,815 – Z 2,765), přímé řazení pákou na středovém tunelu; samosvorný diferenciál; stálý převod 4,50 (na přání 4,09); pohon zadních kol. PODVOZEK – samonosná ocelová konstrukce; všechna kola zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech; pérování vinutými pružinami a soustřednými kapalinovými tlumiči; příčné zkrutné stabilizátory; dvouokruhové kotoučové brzdy Girling ø 300/280 mm s vnitřním chlazením, mechanická ruční brzda na zadní kola; řízení šnekem a kladkou; kola 7J x 15 ze slitiny hořčíku; pneumatiky Pirelli Cinturato 205 VR 15. ROZMĚRY A HMOTNOSTI – rozvor náprav 2650 mm, rozchod kol 1490/1490 mm; d/š/v 4738/1860/1185 mm; přední převis 1018 mm; světlá výška 125 mm; objem zavazadlového prostoru 330 l; objem palivové nádrže 93 l; suchá/pohotovostní hmotnost 1465/1510 kg, povolená celková hmotnost 2170 kg.

Krásná silueta Espady, vyrobené v roce 1968 stát náraz 5 mph, tedy při rychlosti 8 km/h). Produkce skončila definitivně v roce 1978. Na rozdíl od dneška měly Lamborghini v té době motory a převodovky vlastní konstrukce. Čtyřlitrový dvanáctiválec dával nejprve výkon 239 kW (325 k) podle normy DIN při 6500 min‑1 při kompresním poměru 9,5:1, ve druhé sérii po jeho zvýšení na 10,5:1 vzrostl na 257 kW (350 k) při 7500 min‑1. Plnění motoru zajišťovalo šest dvojitých karburátorů Weber 40 DCOE podobně jako u motorů Ferrari, v každé hlavě válců dvanáctiválce rozevřeného v optimálním úhlu 60° byly dva vačkové hřídele, poháněné řetězy Duplex. Hned na motor navazovala synchronizovaná pětistupňová převodovka a krátký kloubový hřídel pohonu zadních kol. Všechna kola byla zavěšena nezávisle na dvojitých příčných ramenech, odpružena vinutými pružinami se soustřednými kapalinovými tlumiči, na obou nápravách byly příčné zkrutné stabilizátory. Kotoučové brzdy s vnitřním chlazením dodával britský Girling. Šnekové řízení, zprvu bez posilo vače, bylo převzato z předchůdců (hřebenové měla až Miura).

Espada měla rozvor náprav proti Isleru a 400 GT 2+2 prodloužený o stovku mili metrů na 2650 mm a rozšířený rozchod předních i zadních kol ze 1380 na 1490 mm pro větší stabilitu. S délkou 4738 mm byla nejdelší, s šířkou 1860 mm nejširší, ale s výškou jen 1185 mm také nejnižší ze všech typů s motorem vpředu! Ve druhé sérii byla uváděna šířka interiéru ke krajům sedadel vpředu/vzadu 1380/1300 mm, výška stropu nad sedáky 930/870 mm, délka sedáků 490/470 mm a délka interiéru 1520 milimetrů. Hmotnost vozu bez paliva, ale s olejem a chladicí kapalinou činila 1465 kg, pohotovostní podle DIN pak 1510 kg a celková povolená 2170 kg. Gran Turismo bylo určeno pro cestování na dlouhé vzdálenosti, nádrž benzinu o objemu 93 litů vystačila při spotřebě 16 až 18 l/100 km na více než 500 km jízdy. Vůz zrychloval na sto za 6,9 sekundy, dráhu jednoho kilometru s pevným startem projel za 28 sekund a dosa hoval největší rychlosti 250 km/h. Zvláštností se stala úprava VIP od Berto neho, který vytvořil luxusní interiér Espady v dvoubarevné kůži, s chlazeným barem

PROVOZNÍ VLASTNOSTI (údaje výrobce) – největší rychlost 250 km/h; zrychlení 0 – 100 km/h za 6,9 s a 0 – 1000 m za 26,0 s; spotřeba paliva 16 – 18 l/100 km.

s nápoji a křišťálovými sklenicemi i televizorem Brionvega (na středové konzole) pro cestující vzadu. Už v sériovém provedení byla zadní anatomická sedadla v útulném interiéru, rozděleném středovou konzolou, procházející celým vozem. Jiným konceptem byla Faena Coupé Quattro Porte, kterou na Turínském autosalonu 1978 před stavil designer Pietro Frua jako projekt číslo 380. Na prodlouženém rozvoru o 180 mm vznikl čtyřdveřový sedan s mírně splývající prosklenou zádí, ukončenou šikmým zadním oknem za velkým zavazadlovým pro storem (tedy spíše Shooting Brake). Ještě po dvou letech vystavená Faena na Že nevském autosalonu 1970 však nikdy zájem nevyvolala, byla o 200 kilogramů těžší a její design nebyl tak graciozní jako u originálu. Zůstala v jediném exempláři. Ukon čení výroby Espady urychlily finanční problémy automobilky, nad níž po bankrotu v roce 1978 převzaly vládu italské úřady. Konstruktér Giulio Alfieri (1924 – 2002), jenž přišel k Lamborghini od Maserati a spolu s Ubaldo Sgarzim tam pracoval na motorech V12 a V8, ještě po letech litoval ►►►

10/2021 THauto

► LAMBORGHINI ESPADA 400 GT

Foto Lamborghini

Ve společnosti člunu Crestliner Clipper 37, který rovněž navrhl Bertone (výroba od roku 1973)

Foto Bertone

2 1 První přístrojová deska Espady z období šestibokých tvarů, převzatých z Marzalu (1968) 2 Interiér Bertone VIP s chlazenými nápoji v baru a televizorem pro cestující vzadu 3 Přístrojová deska série II s velkou kapličkou před volantem 4 Horizontálně situovaná přístrojová deska série III (1976) 5 Anatomická sedadla odděloval vysoký středový tunel (model 1976)

auto 2021/10

konce Espady, podle jeho názoru nadčasový automobil mohl dále přinášet zisky. První ropná krize po roce 1973 ovšem značně snížila odbyt sportovních a luxusních vozů, zakladatel Ferruccio Lamborghini (1916 – 1993) podnik opustil už v roce 1973 (pak se věnoval vinařství), když automobilku prodal. V roce 1972 do Lamborghini vstoupil Švýcar Georges-Henri Rossetti, 1973 jeho krajan René Leimer, ale neuspěli, 1978 přešel podnik pod úřednickou správu. V roce 1981 se našli kupci, francouzští bratři Patrick a Jean-Claude Mimranové, podnikající v cukrovarnictví. Vydrželi šest let, blýskáním na časy byla éra Chrysleru (1987 – 1993), než americký koncern v lednu 1994 automobilku prodal indonéským investorům, mezi nimiž byl syn tamějšího prezidenta Tommy Suharto (Megatech/Sedtco). Během čtyř let se majitel znovu vyměnil (V Power/MyCom Bhd s malajsijskou účastí), než byla značka Lamborghini v roce 1998 zachráněna prostřednictvím Audi AG a stala se součástí Volkswagen Group. Automobily Lamborghini Miura, Espada a Countach však zůstávají největšími legendami v historii italské značky. ■

Foto Autobianchi

► Historie ► AUTOBIANCHI (1955 – 1995)

PRŮZKUM TRHU... Italové byli vždy mistry ve výrobě malých vozů, Fiat zkoušel nová řešení na sesterských výrobcích značky Autobianchi...

istorie Autobianchi má mnohem delší ko řeny. Přestože trojice Alberto Pirelli, dědic známého výrobce pneumatik; Giuseppe Bianchi, syn zakladatele automobilové a motocyklové značky Bianchi, a konečně Vittorio Valletta, tehdejší šéf Fiatu, potvrdili až v roce 1955 zrod nové značky Autobianchi v původním závo dě Bianchi v Desiu u Milána, tak výroba dvoukolových i čtyřkolových vozidel Bianchi sahá až do konce před minulého století. Jméno Bianchi není v italském prů myslu žádným nováčkem. Společnost průmyslníka Edoarda Bianchiho (1865 – 1946) zahájila v Miláně vý robu automobilů a motocyklů už v roce 1898, pro něž používala zpočátku motory jiných výrobců (např. De Dion-Bouton nebo Aster), od roku 1902 začala produkci vlastních motorů a pro svoji novou specializaci se v roce 1905 proměnila z F.I.V. (Fabbrica Italiana Veloci

auto 2021/10

TOM HYAN 1 Autobianchi Primula, dílo Dante Giacosy od Fiatu, dvoudveřová verze 2porte s klasickým víkem zavazadlového prostoru (debut Torino 1965) 2 Autobianchi Primula 3porte, tedy třídveřový hatchback (1964 debut na autosalonu v Turíně) 3 Autobianchi Primula 4porte, čtyřdveřový vůz se splývající krátkou zádí (1965 debut na Turínském autosalonu)

pedi) na F.A.V. (Fabbrica di Automobili e Velocipedi Edoardo Bianchi & C.) a nakonec na Automobili Bianchi. Milánská společnost Bianchi vyráběla osobní vozy namí řené proti největší konkurenci turínského Fiatu, v roce 1932 se zrodil typ S5, protějšek Fiatu Balilla, v roce 1934 typ S9, konkurent Fiatu 1500. Do světa nákladních auto mobilů vstoupil Bianchi těžkými vozy na základě licence Mercedes-Benz, ale druhá světová válka znamenala zničení továrny bombardováním, a tak se po roce 1945 produkce soustředila na motocykly a jízdní kola. Giu seppe Bianchi ovšem toužil po návratu k automobilům, a proto jeho inženýr Ferruccio Quintavalle zahájil v roce 1954 jednání jak s Fiatem, tak s Pirelli, o společném podniku na výrobu malých osobních vozů, v němž by každý z partnerů měl třetinový podíl. V lednu 1955 se zrodila nová společnost Autobianchi S.p.A., která pře vzala továrnu Officine Metallurgiche Edoardo ►►►

Foto Autobianchi

6 4 Autobianchi Primula Coupé, pátá karosářská verze prvního většího vozu malé italské značky (1965) 5 Autobianchi Primula 5porte, pětidveřový hatchback, který předběhl dobu (1966 debut na Turínském autosalonu) 6 První vozy Primula měly vpředu pod kapotou napříč uložený čtyřválec Fiat 1100 D o objemu 1221 cm3

Kresba Autobianchi

7 Autobianchi Primula, průkopník motoru vpředu napříč a pohonu předních kol, předobraz Fiatu 128 (1964 – 1970)

10/2021 THauto

► AUTOBIANCHI (1955 – 1995)

Foto Autobianchi

Bianchina Furgoncino 320/2 pro dvě osoby a 320 kg nákladu (premiéra v roce 1966) 1 Malá Bianchina Quattroposti v provedení Special se zvýšeným výkonem motoru o tři koňské síly (ze 22 na 25 k podle SAE) 2 Malá Bianchina ve čtyřmístném provedení Quattroposti Standard z první poloviny šedesátých let 3 Autobianchi Giardiniera, převzatý Fiat 500 ve verzi kombi, se vyráběl jako Autobianchi v letech 1966 – 1977

auto 2021/10

ianchi v Desiu, a jejímž generálním ředitelem se B na první léta stal Giuseppe Bianchi, syn Edoardův. Továrna v Desiu byla přestavěna a vybavena nejmo dernějším zařízením pro kapacitu výroby do 200 tisíc vozů ročně. První Bianchina vznikla s pomocí Fiatu na základě dvouválcového Cinquecenta (Fiat Nuova 500), ale s jinými karoseriemi kupé, kabriolet, sedan nebo kombi. Pomocnou ruku přiložili věhlasní kon struktéři od Fiatu, mezi nimiž nechyběli Fabio Luigi Rapi a Dante Giacosa. Vůz měl premiéru v září 1957 v Muzeu vědy a techniky v Miláně.

První Bianchina Trasformabile Serie A na základě legendárního vozu Fiat 500 s dvouválcem 479 cm3 o výkonu 11 kW (15 k), uloženým vzadu, byla dvou místné kupé se shrnovací plátěnou střechou (polo kabriolet). Maličký automobil s rozvorem náprav 1840 mm a celkovou délkou 2990 mm procházel průběžnou modernizací a vznikaly další varianty. V souladu s vývojem Fiatu 500 vzrostl objem válců na 499,5 cm3 a výkon až na 18,4 kW (25 k), objevily se plně čtyřmístná verze Bianchina Quattroposti (Lu téce) ve verzi Standard a Special, půvabná otevřená

Bianchina Trasformabile druhé série se vzduchem chlazeným dvouválcem v zádi (1959 – 1960)

Foto Tom Hyan

▼ Bianchina Trasformabile (tedy proměnná s otevírací střechou) na klubovním srazu při Grand Prix de l’Age d’Or na Montlhéry 2003

Bianchina Cabriolet se stahovací plátěnou střechou (model z roku 1965)

Foto Autobianchi

Bianchina Cabriolet (Eden Roc) a kombi Panora mica, resp. skříňová dodávka Furgoncino, obě odvo zené z Fiatu 500 Giardiniera, který měl ale odlišný plochý dvouválec 499,5 cm3, uložený vzadu pod podlahou. Maximální rychlost těchto vozíků byla 95 až 110 km/h. Bianchiny se vyráběly až do roku 1969, vzniklo více než 270 tisíc vozů. V té době už byl sto procentním vlastníkem automobilky turínský Fiat, který nejprve převzal podíl Bianchi a poté Pirelli. Na autosalonu 1963 v Turíně debutoval větší typ Stellina, elegantní roadster s podvozkovými skupi nami Fiatu 600 D (tedy čtyřválec 767 cm3, později upravený na 792 cm3), který však nedosáhl většího rozšíření (vzniklo jen 502 kusů). V polovině šedesá tých let Fiat zvolil značku Autobianchi pro zkoušky nových koncepcí a průzkum zájmu veřejnosti, uvedl několik pokrokových typů s motory vpředu napříč a pohonem předních kol, na nichž si ověřoval ►►►

10/2021 THauto

Foto Autobianchi

► AUTOBIANCHI (1955 – 1995)

1, 2 Autobianchi A111, sedan s motorem Fiat 1438 cm3 o výkonu 55 kW (75 k) 3 Historický Bianchi S9 z roku 1937 na Pražské Veteran Rallye 1997 v Mělníku 4 Autobianchi A112 model Junior sedmé série (1984 – 1986)

řešení, použitá později ve vlastních vozech Fiat 127 a 128. První byla Autobianchi Primula, sedan se splýva jící zádí a pohonem předních kol, s elegantními, ale střízlivými italskými liniemi, ostatně moderní ještě dnes. Na autosalonu v Turíně 1964 debutovala první třídve řová verze s výklopnou stěnou v zádi, na autosalonu v Turíně 1965 se objevily dvoudveřová a čtyřdveřová varianta (vzadu bylo šikmé okno a pod ním klasické víko zavazadlového prostoru) a nakonec v roce 1966 provedení pětidveřové (tedy s výklopnou zádí a čtveřicí bočních dveří). Tvůrcem vozu byl Dante Giacosa, do předu napříč zabudoval známý čtyřválec Fiat 1100 D o objemu 1221 cm3 a výkonu 43 nebo 46 kW (59 nebo 62 k), vzadu nechal jen lehkou tuhou nápravu na podél ných listových perech. Všechny čtyři brzdy byly kotou čové. Na Pařížském autosalonu 1965 debutovala Pri mula Coupé, dvoudveřová verze s více sešikmenou střechou zádě a vyšším výkonem 48 kW (65 k); Coupé Special mělo luxusní úpravu karoserie Touring Super leggera s metalickým lakem. Po restylingu 1968 dostal vůz motor Fiat 124 (1197 cm3 a výkon 48 kW/65 k), a proto se označení změnilo na Primula 65 C. Vrchol ným typem se stala Primula Coupé S, osazená motorem

auto 2021/10

Foto Tom Hyan

Foto Autobianchi

Foto Tom Hyan

5 Zapomenutá Stellina s motorem Fiat 600 D a laminátovou karoserií podle návrhu Luigi Rapiho (1963 – 1965)

Foto Autobianchi

6 Foto Lancia

6 Autobianchi A112 posloužila pro vývoj Fiatu 127 s předním pohonem (na snímku LX ze sedmé série) 7 Lancia Y10, exportní verze Autobianchi (model Y10 i.e. GT z roku 1989) 8 Autobianchi A112 Abarth 70 HP (sedmá série z let 1984 – 1986)

8 9

Foto Autobianchi

9 Autobianchi A112 v základním provedení čtvrté série (1977 – 1979)

Fiat 124 Special (1438 cm3 a 55 kW/75 k).Vzniklo sice jen 74 858 vozů Primula a dalších 57 144 nástupce Auto bianchi A111 (nová karoserie sedan, motor z Coupé S), ale koncepce pro Fiat 128 tak byla prověřena. Prubířským kamenem pro kompaktní Fiat 127 byla naopak Autobianchi A112, malý automobil uvedený na autosalonu v Turíně 1969, jenž nahradil Bianchinu. Zá kladní pohonnou jednotkou byl čtyřválec 903 cm3 o výko nu 32 kW (44 k); postupně přibývaly nové verze, včetně A112 Abarth (982 cm3, 43 kW/58 k; později až 1049 cm3, 51 kW/70 k). Stala se nejúspěšnějším vozem značky, vzniklo přesně 1 311 322 exemplářů do roku 1986. Po krokovost těchto vozů ocenila odborná porota v evrop ské anketě Car of the Year. Autobianchi Primula byla druhá v ročníku 1965 a A112 druhá v ročníku 1970. Dru hé místo patřilo také Lancii/Autobianchi Y10 v roce 1986. Další variace na toto téma, totiž Fiat 128 a 127, prestižní titul Vůz roku vyhrály v letech 1970 a 1972. Labutí písní značky byla zmíněná Autobianchi Y10, uvedená jako nástupce A112 v roce 1985, druhý nej úspěšnější automobil značky (1 133 774 kusů), opět vycházející z malých typů Fiat, nyní s novým čtyřvál cem Fire. V poslední sérii ovšem na většině export ních trhů Autobianchi Y10 převzala značku Lancia (ve Francii dokonce jako Lancia Appia) a spolu s tím se definitivně uzavřela původní továrna v Desiu (v roce 1992), takže poslední Autobianchi (pod touto značkou prodej pokračoval jen v Itálii, Francii a Japonsku) vy jížděla z různých závodů Alfa Romeo (Arese u Milána a Pomigliano d’Arco u Neapole), ale také Fiat (turínské Mirafiori). V roce 1995 se historie Autobianchi defini tivně uzavřela, ale nové generace Lancia se jménem Ypsilon jsou dnes pokračováním této tradice. Historie se opakuje, Ypsilon coby nástupce Y a Y10 je zatím posledním vozem značky Lancia. Od roku 1997 se vyrábějí jízdní kola Bianchi pod taktovkou švédské skupiny Cycleurope AB. Výroba slavných motocyklů Bianchi skončila v roce 1964, krátce poté, kdy Ernesto Brambilla a Silvio Grassetti sbírali body v mistrovství světa Grand Prix třídy 350 cm3. ■

10/2021 THauto

Foto Tom Hyan

► PRAŽSKÁ TOVÁRNA AUTOMOBILŮ (1906 – 1909)

VELOX...

Negrelliho viadukt v pražském Karlíně prochází rekonstrukcí, málokdo ví, že ve svých obloucích kdysi hostil automobilku Velox...

P TOM HYAN

Velox Prague 10 HP je zapomenutou součástí naší automobilové historie; dochovaný Velox z pražského Karlína je autodrožka tzv. ruského typu, protože se vyvážely do carského Ruska

auto 2021/10

ražská továrna automobilů Velox, spol. s ručením omezeným, se zrodila v nyní pražském Karlíně (připojen až 1920!) coby třetí automobilka hlavního města (předešly ji Praga a Walter). Měla ovšem jepičí život, jediný dochovaný automobil Velox, autodrožka tzv. rus kého typu, je vystavena v Národním technickém muzeu v Praze. V roce 1906 firma zahájila činnost v dvanácti obloukových místnostech pod Negrelliho viaduktem v Karlíně coby dílny na vozy taxislužby, později i největší servis a garáže Rakousko-Uherska (pro 50 vozů a 100 motocyklů). V roce 1907 se rozhodla provozovat taxislužbu, zprvu s vozy Laurin & Klement, ale od října 1907 s vlast ními automobily Velox, podle neúplných informací dvouválců 12-14 HP a čtyřválců 25-30 HP, nicméně jediným dochovaným exemplářem Velox je jedno válec 10 HP jednoduššího typu, jaké se vyvážely do Moskvy. V roce 1909 vystavovala na Pražském auto salonu v rozsáhlé expozici, jenže odbyt vozů ani taxislužba nevynášely dost prostředků, takže spo lečnost záhy tiše zmizela, když jí nepomohla ani

nová objednávka autodrožek pro Petrohrad. Značka Velox se na autosalonu v Praze objevila ještě o rok později v oddělení aviatickém (letecký motor?) a na konec se pokusila o spolupráci s německým Opelem (dovoz vozů?), než definitivně zanikla ještě před vypuknutím první světové války. Taxislužbu převzala První pražská společnost pro automobilovou do pravu. Větší zájem nevzbudilo ani snížení ceny jízd ného na 45 haléřů za kilometr, takže z Prahy na Zbraslav se jelo za 13 K 50 h, do Brandýsa nad La bem za 21 K 60 h, či do Chuchle a zpět za 8 K 55 h. U dochovaného typu Velox 8-10 HP se uvádí rok výroby 1908 – 1909 a prodejní cena 6000 tehdejších korun. Nástavba kočárového typu má čtyři až pět míst, vpředu sedí řidič a případně jedna osoba v ote vřeném prostoru jen s nouzovým zastřešením, skle něná přepážka odděluje kabinu až pro tři cestující vzadu, osvětlení je dvojicí automobilových petrolejo vých svítilen vpředu a dvěma kočárovými pozičními lampami na bocích. Uprostřed rámu pod sedadlem řidiče je zabudován zážehový svislý jednoválec SV 1020 cm3 (ø 100 x 130 mm) o největším výkonu 10 k

Foto Tom Hyan

1 Detail prostoru řidiče ve Veloxu, vzácném exponátu NTM Praha 2 Svislý jednoválec, uložený napříč vlevo ve středu vozu, s hrdým označením VELOX PRAGUE

3 Expozice Pražské továrny automobilů Velox na VI. Pražském autosalonu v Holešovicích (1909)

(7,4 kW), který nese na klikové skříni hrdý nápis VELOX PRAGUE, a pohání zadní nápravu řetězem přes třístupňovou převodovku patentované kon strukce se stálým záběrem ozubených kol a aktivací kovovými třecími spojkami, ovšem vzadu už s dife renciálem! Sací ventil je samočinný, karburátor roz střikovací a mazání kapací maznicí, zapalování je zdvojené magnetem o vysokém napětí. Klasický rám ze dvou podélníků a příček nese tuhé nápravy, od pružené podélnými listovými pery. Nožní brzda pů sobí na převodovku, ruční na řetězové kolo hnací nápravy. Nádrž paliva na 22 litrů je před řidičem, zcela vpředu je vodní chladič s nuceným oběhem pomocí čerpadla. Dochovaný Velox má rozvor ná prav 2050 mm a rozchod kol 1200 mm, na pneumati kách Michelin dosahoval rychlosti 45 až 50 km/h a spotřeby paliva 10,0 l/100 km. Vzácný automobil Velox je k vidění ve velké hale Národního technického muzea (NTM) v Praze na Letné (otevřeno celoročně), stejně jako řada jiných pozoruhodných dopravních prostředků dob minu lých, k nimž se vrátíme v dalších článcích. ■

10/2021 THauto

Foto Gardner

► Historie ► GARDNER – THE GREAT BRITISH DIESEL

1 Původní továrna Barton Hall Engine Works v Patricroftu (Manchester) byla základem výroby motorů Gardner až do konce v roce 1995

2 3

Nasazení vznětových motorů do nákladních vozů a autobusů nebylo samozřejmé, zvláště v zemích s nízkou cenou benzinu...

FRANTIŠEK TVRDÝ 1, 2 Nákladní Leyland, přestavěný Frankem Dutsonem na vznětový čtyřválec Gardner 4L2 o výkonu 50 k (37 kW) 3 Lawrence Gardner (1840 – 1890), zakladatel strojírenského podniku v Manchesteru

auto 2021/10

ozhodla ovšem větší účinnost a v řadě zemí nižší cena motorové nafty než ben zinu. V Německu patřily k průkopníkům Deutz (Magirus), MAN a Mercedes -Benz, ale i jinde působily specializované firmy, které diesely prosadily. Ve Velké Británii to byla L. Gardner & Sons, Ltd., věrná původnímu sídlu v Barton Hall Engine Works v Patricroftu u Man chesteru až do převzetí gigantem Perkins (nyní Caterpillar). Vzhledem k velkému rozšíření motorů Gardner, zejména pro pohon nákladních automobilů,

autobusů a menších lodí, pracuje ve Velké Británii ně kolik servisních specialistů a výrobců originálních ná hradních dílů, jež zásobují klienty na celém světě (např. Gardner Parts, Marine Power Services, Tan gent Engineering, Walsh Engineering), zatímco Gard ner Marine Diesels a Gardner Enthusiast Ltd (Oxon Components) vznikly na základě oddělení od původní firmy, jež skončila s výrobou motorů v roce 1995... Lawrence Gardner (1840 – 1890) začínal výrobou šicích strojů v Manchesteru v roce 1868, zemřel však o rok dříve, než program rozšířily motory (1891)

Foto Ricardo

Foto Foden

Foto Ricardo

4 Bentley 3-Litre, v roce 1929 přestavěný na vznětový motor Gardner 4LW, úspěšně absolvoval Rally Monte Carlo 1933 5 Výroba tankových motorů 225 HP v továrně Messrs. Gardner Works

a o osm let dříve, než se firma přestěhovala do Barton Hallu v Patricroftu (1898), vedená jeho syny (měl osm dětí, firmu převzali Joseph, Thomas, Edward, Lawrence a Er nest). Nebyly to ovšem jen díly motorů, ale třeba i zubařská křesla a nůžky na platinový drát pro zubní plomby! Mezi výrobci dieselů se však Gardners of Patricroft staly velkým pojmem; zdařilé konstrukce, přesnost i kva litu ocenil už průkopník Sir Harry Ricardo ve svých dávných rozborech. První kroky

ovšem podnikl Gardner s teplovzdušnými motory Robinson (systém Stirling), jež zís kávaly tepelnou energii spalováním 3,5 kg koksu za hodinu, ale jejich nedostatečná účinnost cca 10 % (diesely mají 40 %) vedla k přechodu na tehdy se rodící spalovací motory. První motor pro Robinsona zhotovili v roce 1891, od roku 1894 je vyráběli v li cenci pro pohon malých strojních zařízení. Předehrou byly tzv. semi-diesels, jež mají nižší stupeň komprese než typy C.I. ►►►

6 První nákladní vůz Foden se vznětovým motorem poháněl pětiválec Gardner 5L2 s přímým vstřikováním nafty (1931) 7 Tankový zážehový motor Ricardo 225 HP s oddělenými šesti válci a dvouventilovým rozvodem OHV (vyrobeno 800 kusů) 8 Ricardo 225 HP zezadu; povšimněte si ventilových tyček vně motoru, jež ovládaly přes vahadla proti sobě umístěný sací a výfukový ventil v každé hlavě válce

10/2021 THauto

Kresba Gardner

► GARDNER – THE GREAT BRITISH DIESEL

1 3

Foto Gardner

1 Gardner 6LXC s hliníkovou klikovou skříní, litinovým blokem a dvěma hlavami válců v názorném průhledu (výkon 201 k/148 kW/1920 min‑1) 2, 3 Gardner 8LXC Automotive Diesel s dvouventilovým rozvodem OHV, výkonem 265 k (195 kW)/1920 min‑1, délkou 1660 mm a suchou hmotností 1078 kg

auto 2021/10

(compression ignition), takže při rozběhu nedochází ke samovznícení paliva stlačením, ale využívají se žhavicí komory (hot bulb) s externím zahříváním (např. plamenem, později elektricky žhavicí svíčkou) pro start, resp. výfukovými plyny po zahřátí na pro vozní teplotu (některé se spouští na benzin, pak pře cházejí na naftu). Zahřívání trvá podle typu do pěti minut, ale i mnohem déle (známé problémy traktorů Lanz Bulldog, jež sloužily i u nás). Výhodou byla lev nější výroba než u rychloběžných vznětových motorů s vysokým stupněm komprese, nutným k samovzní

cení nafty. Nabídku tvořily dvoudobé i čtyřdobé typy různých výrobců až do padesátých let. Britský Gard ner vyráběl všechny typy, dvoudobé i čtyřdobé, semi-diesels i vznětové se samozážehem kompresí, nejpr ve motory lodní a stacionární průmyslové, horizontální (ležaté válce) i vertikální, malé i velké (např. řada M čtyřdobých z let 1902 – 1933 pokrývala výkony 5 až 220 k, tedy 3,7 až 162 kW). Motory Gardner Diesel pro dopravní prostředky se objevily později. Gardner se stal průkopníkem vznětových motorů i pro osobní vozy, byť šlo jen o přestavby, ale vzhle

Foto Gardner

4 5

dem ke značné velikosti těchto čtyřválců a šestiválců se uplatňovaly v luxusních automobilech Bentley, Lagonda a Rolls-Royce! Už tehdy byly výhodou nižší provozní náklady. Hugh a John Gardnerové (synové ředitele Josepha) byli vášnivými automobilisty, u se danu Bentley 3-Litre (1924; karoserie Weymann od Freestone & Webb) koncem dvacátých let nahradili zážehový motor vznětovým čtyřválcem Gardner 5,6 l/68 k (50 kW)/1700 min‑1 typu 4LW; vůz dosaho val rychlosti 80 mph (128 km/h) a ujel až 170 mil (274 km) na jednu nádrž za tehdejší dva šilinky (libra

měla dvacet šilinků)! Lord de Clifford s tímto vozem jel Rally Monte Carlo 1933 po hvězdicové jízdě z Tallinu a skončil šestnáctý. Povzbuzeni úspěchem v roce 1935 zabudovali novější šestiválec typu 6LK o výkonu 125 k (92 kW) do sportovní Invicty; a také odvozený čtyřválec 3,8 l/83 k (61 kW)/3000 min‑1 typu 4LK, rovněž již s blokem a dvěma hlavami válců z lehké slitiny, do otevřeného vozu Lagonda (1932), takže spotřeba paliva klesla i na polovinu (tedy 7,0 l/100 km)! Iniciativa inspirovala ostatní, viz např. Perkins P6V pro Daimler Double-Six či ►►►

4 Gardner 6LXCT, provedení s turbodmychadlem o výkonu 230 k (169 kW)/1920 min‑1 5 Pětiválcový motor Gardner 5LW o výkonu 94 k (69 kW) pro nákladní vozy 6 Horizontální verze řadového šestiválce typu 6HLXB pro zástavbu pod podlahu autobusu

10/2021 THauto

► GARDNER – THE GREAT BRITISH DIESEL

Foto Seddon-Atkinson

Foto Leyland

Čtyřnápravový sklápěč ERF 68GX s motorem Gardner 6LX o výkonu 150 k (110 kW)

1 Návěsový tahač Seddon-Atkinson 401 s řadovým osmiválcem Gardner 8LXC o výkonu 265 k (195 kW) 2 Tahač návěsů Atkinson T 946 XA z roku 1963, poháněný motorem Gardner 6LX o výkonu 150 k (110 kW) 3 Dvoupodlažní autobus Leyland Titan s řadovým šestiválcem Gardner 6LXB pro město Blackpool

Foto ERF

erkins Panther 6 pro americký Studebaker, ale také P malý čtyřválec Tippen Colt Diesel (Coventry-Climax) pro Lanchester 15/18 už v roce 1937. Na velké roz šíření vznětových motorů do osobních vozů si klienti ještě museli počkat, průkopníky sériové výroby se po válce staly Mercedes-Benz a Peugeot. Úspěšnější bylo nasazení vznětových motorů u ná kladních vozů a autobusů. V roce 1929 představený Gardner řady L2 byl zpočátku určen pro průmyslové a námořní účely, ale ještě v témže roce po návštěvě Marine Show v londýnské Olympii jistý Trevor Barton z Nottinghamu zabudoval čtyřválec 4L2 do auto busu! Stejný motor o výkonu 50 k (37 kW) použil Frank Dutson z Leedsu pro konverzi klasického nákladního Leylandu, jezdícího ještě na pryžových obručích (1930). Průkopník Gardner přispěl k pře rodu parních nákladních Fodenů na dieselové typy, první v roce 1931 poháněl pětiválec Gardner 5L2 s přímým vstřikováním nafty (!) a osmistupňovou převodovkou, ovládanou dvěma řadicími pákami. Po testování prototypu v říjnu téhož roku převzal sériovou šestitunu Foden Diesel typu R první klient, s pětiválcem Gardner a nápravami z parní Speed Six Lorry. Přestože L2 byl poněkud těžší vzhledem k prvotnímu určení, objevil se v mnoha britských užitkových vozech. Motory Gardner pro automobily vyráběly v licenci francouzský Bernard, belgický Miesse a nizozemský Kromhout. Za první světové války dodával Gardner především munici, ale pak se ujal spolu s jinými výroby záže

auto 2021/10

Foto Foden

Foto Guy Motors

Foto ERF

Nákladní vůz ERF 54G s pětiválcovým motorem Gardner 5LW o výkonu 100 k (74 kW)/1700 min‑1

5 4 Foden 30 t Dump Truck byl v nabídce se vznětovými motory Gardner 6LX, Cummins HF6B, Rolls-Royce C6N, či dvoudobým šestiválcem Foden Mk.VI (1963) 5 Dvoupodlažní Guy Wulfrunian s pneumatickým odpružením a kotoučovými brzdami, poháněný motorem Gardner 6LX (1959

hových karburátorových šestiválců pro první britské tanky, jejichž konstruktérem byl Harry Ricardo. První byly šestiválce 18 327 cm3 (ø 142,9 x 190,5 mm) s roz vodem OHV 2V (měly dva vačkové hřídele na bocích klikové skříně); z výkonu 150 k (110 kW) se dostaly až na 225 – 260 k (165 – 191 kW)/1200 min‑1 po převrtání na 171,5 mm při shodném zdvihu, ale s řadou dalších úprav průkopníka Ricarda, k nimž patřil zcela nový spalovací prostor. Tyto motory byly zabudovány od páté série britských tanků (Mark V). Vzhledem k rozmachu silniční dopravy bylo zřejmé, že pro automobily musí být speciální konstrukce, z nichž se naopak odvozovaly motory pro lodě (včetně převodové reverzač ní skříně konstrukce Gardner), či jiné účely (malé lokomotivy, stavební stroje, generá tory, čerpadla). Řady LW se dvěma až osmi válci, představená v roce 1931, a neméně úspěšná LX od roku 1958 se staly vrcholy produkce, známé pod sloganem The Great British Diesel, a poháněly nespočetné množ ství automobilů věhlasných britských zna ček, nákladních i autobusů (hlavně dvou

podlažní pro London Transport). Do roku 1968, kdy Gardner slavil 100. výročí, vyrobili v Patricroftu přes 200 tisíc motorů. Nové verze LXB (od 1966), LXC (1978), LXCT (T = turbo; 1981) a LYT (1984) byly špičkou konceptu, zavedeného před padesáti lety. Technicky šlo o velmi zajímavé stroje, vyso ká kliková skříň byla z hliníkové slitiny (patřily k nejlehčím), blok válců litinový se suchými vložkami a litinové hlavy válců dvě (podle typu jedna pro dva, tři nebo čtyři válce). Kapalinou chlazené válce byly v řadě, a to i u unikátních osmiválcových verzí 8LXC, 8LXB a 8LXCT, s vrtáním 120,65 mm a zdvi hem pístů 152,4 mm, což dávalo zdvihový objem 13 930 cm3 (šestiválce 10 450 cm3). Typ 8LXCT s přeplňováním turbodmy chadlem Holset nabízel 300 k (221 kW)/ 1920 min‑1 a 1191 N.m/1400 min‑1; suchá hmotnost motoru činila 1030 kg. Menší řada LW měla vrtání a zdvih ø 108 x 152,4 mm (včetně sedmilitrového pětiválce 5LW). Posledním vývojem byl naopak 6LYT, první s hlavou válců crossflow (sání na jedné, vý fuk na druhé straně), o větším objemu válců 15 500 cm3 (ø 140 x 158 mm) a výkonu až

295 kW (400 k), představený na Birming hamském autosalonu 1984. K jeho velkému rozšíření však už nedošlo, v osmdesátých letech přišly změny, byly připraveny nové emisní předpisy, výhledy na splnění zname naly velké úpravy, či zcela nové konstrukce. Gardner byl už od roku 1977 součástí skupi ny Hawker-Siddeley (původně jen letadla) spolu s dalšími výrobci vznětových motorů (Lister, Petter, Mirrless, Blackstone, Natio nal), a ta jej prodala Perkins Group, kde při racionalizaci nepřežily rok 1995. Dodnes ovšem mnohde slouží; na vodě, v náklad ních vozech a zvláště v britských autobu sech patřily k nejlepším. V době největší slávy neváhali klienti čekat na dodávku spo lehlivého motoru Gardner i půl roku; London Transport například vybral dvoupodlažní au tobusy Leyland s podmínkou, že místo moto rů Leyland musí být dodány s pohonnými jednotkami Gardner! A třeba pětiválce typu 5LXCT z osmdesátých let byly konstruovány tak, aby jejich dodatečná zástavba (výměna) do motorových prostorů všech významných typů dvoupodlažních autobusů proběhla snadno a bez jakýchkoli problémů. ■

10/2021 THauto

► Krátce ► ZE SVĚTA & Z DOMOVA

► Sdělovací prostředky v České republice se k významným osobnostem motorismu chovají poněkud macešsky a je velmi obtížné zjistit věrohodné skuteč nosti z jejich života. Pamětníci vymírají a legendy blednou. Vladimír Hubáček k nim patřil, i když byl ve své době nejlepším motoristickým sportovcem Československa, tak zejména výsledky okruhových závodů se hledají velmi těžko. Víme, že jeho kariéra ve formuli 3 skončila na okruhu ve Štramberku 1970, kde na Lotusu 41C/F3/39 zvítězil.

► Britské monoposty Lotus 41C s trubkovým rámem a motory Ford Cosworth MAE patřily k nejlepším vozům formule 3. V roce 1966 vyjely první, polotovární tým Lotusu vedl Charles Lucas a jezdci Roy Pike a Piers Courage šli od vítězství k vítězství. První série 34 vozů s cenou po 2475 Lstg byla okamžitě rozprodána, a tak se jich vyrobilo celkem 61. Vylepšené Lotusy 41C s upraveným odpružením byly v roce 1967 dovezeny do Česko slovenska, vůz výrobního čísla 39 dostal Hubáček a čísla 40 Karel Cejnar, kterého od sezony 1969 vystřídal Ondřejík. Byly to nejrychlejší F3 na českých tratích. ► Ještě před formulí Junior ze Svazarmu s motorem Škoda Felicia 1089 cm3 startoval Vladimír Hubáček na voze formule 3 do 500 cm3, jež většinou využívaly čtyřdobé motocyklové jednoválce. Na Ecce Homo 1958 ve Šternberku (tehdy to byl naposledy okruh) dojel třetí ve třídě závodních vozů 500 cm3 s monopostem ESO 500 Formule III, když zvítězil konstruktér vozu Zdeněk Treybal (ESO) před Jiřím Bulíčkem (vlastní konstrukce Hvězda s dvouválcem Jawa 500 OHC). Jednoválec ESO s rozvodem OHV dával výkon 35 kW (48 k). ► Formule Junior ze Svazarmu (motor Škoda, převodovka Wartburg) vznikla společnými silami konstruktérů Mackerleho, Piláta, Pacejka, Zdařila a Krejbicha; výrobou byl pověřen Jaroslav Vlček (tvůrce vozů Magda). Hubáček při debutu ve Férihegy 1962 odpadl, Cejnar skončil poslední. Později vůz přestavěl Jaroslav Šustr (šestý v MR F3 1964).

auto 2021/10

Tomáš Enge s Antonínem Charouzem v Imole (2001)

TOMÁŠ ENGE: 20 LET OD STARTU F1 Dne 16. září 2021 uplynulo přesně 20 let od startu prvního českého jezdce ve formuli 1! Tomáš Enge zůstal jediným českým závodníkem, kterému se to podařilo, zatímco Jan Charouz jednou účinkoval v tréninku FP1 (Brazílie 2011 na HRT) a ostatní jen testovali (Jarek Janiš, Josef Král). U začátku jeho kariéry byl motoristický novinář Petr Dufek, který ho nasadil do Fiesta Cupu v týmu Svět motorů (1992) a v letošní výroční den s Tomášem uspořádal vzpomínkovou besedu v Benicích. Tomáš Enge se narodil 11. září 1976 v Liberci jako syn Břetislava, významného českého závodníka s cestovními vozy, po Fiesta Cupu a F-Ford postoupil do F3 (vůz mu

však nevyhovoval) a F3000 (znovu začal vítězit). Pod taktovkou manažera Antonína Charouze testoval Jordan F1 v Barceloně 1999, než v roce 2001 přišla příležitost v týmu Prost. Po testu v Magny Cours nastoupil na Monze (dojel dvanáctý), v Indianapolisu (čtrnáctý) a Suzuce (odpadl s defektem ložiska předního kola). Tím bohužel jeho účast ve F1 skončila, ale jako první český jezdec jel Indy Cars včetně 500 mil Indianapolisu a vítězil ve své třídě ve 24 h Le Mans. Po ukončení spolupráce s Charouzem působil u Reiter Engineering v Německu (Lamborghini, Camaro a KTM), než loni přešel do týmu Buggyra Martina Koloce (a letos okusil prvně Dakar).

S Petrem Dufkem na vzpomínkové besedě v Benicích (2021)

Ve druhé sezoně F3000 při závodě v Silverstone (1999)

VLADIMÍR HUBÁČEK (22. 8. 1932 – 2. 9. 2021) Na sklonku léta zemřel Vladimír Hubáček ve věku 89 let, všestranný závodník, který sbíral úspěchy jak na okruzích, tak v automobilových soutěžích. Narodil se 22. srpna 1932 v Nechanicích u Hradce Králové. Od začátků s Tudorem v roce 1953 dobyl nespočet titulů (osmnáctkrát mistrem do 1976) a pohárů za vítězství, že je ani sám nespočítal. Jeho kariéra byla spojena s klubem Dukla Praha a vozy Škoda, než pod taktovkou Svazarmu vznikla první formule Junior s motorem Škoda Felicia, s níž Hubáček debutoval v červnu 1962 na budapešťském letišti Férihegy (odpadl pro poruchu řazení, vyhrál Kurt Ahrens Jr.). Teprve přestup na Melkus-Wartburg F3 (např. mistr 1965 se dvěma triumfy a jedním druhým místem ze čtyř závodů) a bezkonkurenční Lotus-Ford 41C znamenaly nespočet vítězství. V soutěžích přešel na zapůjčené Renaulty, zejména na Alpine 1600/1800 vládl domácí scéně (třikrát vyhrál Barum Rally a Tatry, dvakrát Rally Škoda). Po sezoně 1976 skončil. Přežili ho syn Petr a dcera Hana, tři vnoučata a čtyři pravnoučata. Čest jeho památce!

1 Hubáček (Svazarm FJ Škoda) před Gbelcem (Gbelec -Wartburg) v Brně 1962 2 Alpine -Renault A110 (Hubáček/ Minářík) na Barum Rally 1974

Foto Tom Hyan

► Mistrovský závod ve Štramberku 13. září 1970 skončil tragédií, po níž byly okruhové závody až do 10. března 1971 zakázány! Vladislav Ondřejík (Lotus 41C/ F3/40) svedl souboj o vítězství s Vladimírem Hubáčkem, v bratro vražedném boji zaútočil ještě těsně před cílem, jeho pravá kola se dostala na nezpevněnou krajnici a po kontaktu vylétl vlevo ze silnice, urazil zadní kolo o sloup a pokračo val mezi diváky. Bilance dva mrtví, pět těžce a pět lehce zraněných znamenala zmíněný zákaz. Ondřejík si jen zlomil levou nohu.

Česká premiéra na Monze 2001

Kresba Gardner

SLAVNÉ MOTORY GARDNER 6LXB

Tahač návěsů ERF 66GXB (motor Gardner 6LXB)

Zdvihový objem 10 450 cm3 (ø 120,65 x 152,4 mm) Výkon 132 kW (180 k)/1850 min‑1 Točivý moment 727 N.m/1000 – 1100 min‑1 Max. zástavbové rozměry d/v 1427/1153 mm Suchá hmotnost motoru 845 kg (údaje pro poslední verzi z osmdesátých let)

Foto ERF

Jeden z nejúspěšnějších britských vznětových motorů pro nákladní vozy, autobusy a malá plavidla. Vývoj řady LX (od 1958; LXB od 1966, LXC od 1978). Kapalinou chlazený nepřeplňovaný šestiválec s přímým vstřikem paliva CAV, hliníková kliková skříň, litinový blok válců a dvě litinové hlavy (společné vždy pro tři válce), osmkrát uložený klikový hřídel a rozvod OHV 2V (řetěz a ozubené soukolí). Odvozen řadový osmiválec (8LXB) a verze s přeplňováním turbodmychadlem (6LXCT, 8LXCT).

Kresby Fiat

Fiat 500F, poslední vůz s motorem 499,5 cm3

SLAVNÉ MOTORY FIAT 500 NUOVA

Fiat 110 D.000 v příčném řezu

Zážehový dvouválec OHV 499,5 cm3 (ø 67,4 x 70 mm) Karburátor Weber 26 IMB; kompresní poměr 7,1:1 (Sport 8,6:1) Výkon 15,8 kW (21,5 k) DIN/4600 min‑1 (1958 – 1960 Fiat 500 Sport) Výkon 12,9 kW (17,5 k) DIN/4000 min‑1 (1960 – 1965 Fiat 500D) Výkon 13,2 kW (18,0 k) DIN/4600 min‑1 (1965 – 1972 Fiat 500F)

Vzduchem chlazený dvou válec typu 110.000 vznikl pro legendární Fiat 500 v roce 1957 s objemem 479 cm3 (ø 66 x 70 mm), o rok později zvýšeným na 499,5 cm3 (vrtání 67,4 mm) pro 500 Sport a od 1960 standardně pro všechny Fiaty 500 coby 110 D.000 (Fiat 500D). Konstruktér Dante Giacosa zprvu zvažoval dvouválcový boxer (typ 110 A6; 436 cm3), ale nakonec řadový motor dostal přednost. Vznikly přes tři miliony motorů; od 1972 se stal základem většího dvouválce Fiat 126 o objemu 594 cm3 (ø 73,5 x 70 mm).